Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

TVORBA METODICKO-DIDAKTICKÉHO MATERIÁLU K NÁCVIKU Z ÁKLADNÍCH

TANEČNÍCH DOVEDNOSTÍ PRO ZAČÍNAJÍCÍ TRENÉRY TANEČNÍHO SPORTU

Diplomová práce

(bakalářská)

Autor: Kristýna Tošenovská, Management sportu a trenérství

Vedoucí práce: PaedDr. Liběna Kováčová. Ph.D.

Olomouc 2013

Jméno a příjmení autora: Kristýna Tošenovská

Název bakalářské práce: Tvorba metodicko-didaktického materiálu k nácviku základních

tanečních dovedností pro začínající trenéry tanečního sportu

Pracoviště: Katedra Sportu

Vedoucí bakalářské práce: PaedDR. Liběna Kováčová Ph.D.

Rok obhajoby bakalářské práce: 2013

Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá problematikou nedostatků literatury a metodických

materiálů v oblasti discodance na soutěžní úrovni. Hlavním cílem bylo navrhnout a vytvořit

metodický materiál základních prvků discodance. Navržený materiál byl ověřen v praxi

vybranou skupinou odborníků, kteří vyjádřili své názory v anketní listině. Skupina

respondentů ohodnotila výsledný materiál kladně, seznam prvků i zpracování materiálu

zhodnotila na kvalitativně dostačující úrovni a uvedla, že by metodický materiál doporučila

dalším trenérům. Výsledný metodický materiál je přednostně určen začínajícím trenérům

tanečního sportu.

Klí čová slova: tanec – disko hudba – soutěže – didaktika – metodika – taneční prvky.

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Name and surname: Kristýna Tošenovská

Title of the thesis:Creating the methodological and didactic material to practice basic dance

skills for beginning dance sport coaches

Department: Department of Sport

Supervisor: PaedDr. Liběna Kovacova Ph.D.

The year of presentation: 2013

Abstract: This thesis deals with the short comics of the literature and methodological

materials in discodance at the competitive level. The main objektive was to design and

develop the methodological material essentials elements discodance. The propřed material has

been tested in practice, a select group of experts who have expressed thein opinions in the poll

list. Group of respondents positively evaluated the resulting material, a list of elements and

material processing to evaluace qualitative lysatis factory level and stated that further

guidance dokument recommended trainers. There sulting guidance dokument is primarily

intended for young dance sport coaches.

Keywords: dancing - disco music - competitions - didactics - methodology – dance elements.

I agree with lending thesis in the library services.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením PaedDR. Liběny

Kováčové Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady

vědecké etiky.

V Olomouci dne ……………2013 Podpis:………………………..

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PaedDR. Liběně

Kováčové Ph.D. za užitečné rady, pomoc a trpělivost při psaní této práce. Dále bych

poděkovala paní trenérce Ivetě Švancarové za cenné rady a zapůjčené materiály, a obci

Mrsklesy za poskytnutí prostor pro tvorbu fotodokumentace.

6

Obsah

1 Úvod ................................................................................................................................ 8

2 Syntéza poznatků ........................................................................................................... 9

2.1 Historie tance discodance .......................................................................................... 9

2.1.1 Disco jako hudební pojem .................................................................................. 9

2.1.2 Disco jako taneční pojem ................................................................................... 11

2.2 Charakteristika discodance ........................................................................................ 11

2.3 Organizační struktura v ČR ....................................................................................... 14

2.4 Soutěže v discodance ................................................................................................ 15

2.4.1 Taneční disciplíny .............................................................................................. 15

2.4.2 Druhy soutěží ..................................................................................................... 16

2.4.3 Věkové kategorie ................................................................................................ 17

2.4.4 Oficiální soutěžní pravidla Czech Dance Organization ..................................... 17

2.4.5 Způsob hodnocení poroty v soutěžích disco disciplín ....................................... 17

2.5 Choreografie .............................................................................................................. 18

2.5.1 Námět ................................................................................................................. 19

2.5.2 Výtvarné řešení .................................................................................................. 20

2.5.3 Prostorové řešení ................................................................................................ 24

2.5.4 Hudební předloha ............................................................................................... 27

2.6 Didaktika školní tělesné výchovy ............................................................................. 28

2.6.1 Druhy učení ........................................................................................................ 28

2.6.2 Vyučovací postupy ............................................................................................. 30

2.7 Motorika .................................................................................................................... 31

7

2.7.1 Periodizace vývoje ........................................................................................... 31

2.7.2 Proces motorického učení .................................................................................. 33

2.8 Motorické schopnosti ................................................................................................ 36

2.8.1 Dělení motorických schopností .......................................................................... 36

3 Cíle práce .................................................................................................................... 42

4 Metodika ......................................................................................................................... 43

4.1 Tvorba metodického materiálu .................................................................................. 43

4.2 Charakteristika souboru ............................................................................................. 43

4.3 Metody sběru dat ....................................................................................................... 44

4.4 Metody zpracování dat .............................................................................................. 44

5 Výsledky ......................................................................................................................... 45

5.1 Základní prvky discodance ........................................................................................ 45

5.2 Výsledky anketního šetření ....................................................................................... 60

6 Diskuse ............................................................................................................................ 64

7 Závěry ............................................................................................................................. 67

8 Souhrn ............................................................................................................................ 69

9 Summary ......................................................................................................................... 71

10 Referenční seznam ........................................................................................................ 73

11 Přílohy .......................................................................................................................... 75

8

1 Úvod

Kategorie moderních tanců se u nás vyvíjí již od devadesátých let minulého století. Od

té doby již výrazně narostl počet dětí a mládeže, které se tomuto estetickému sportu věnují. I

když v posledních letech, vlivem finanční krize, slabých ročníků a nízké činnosti dětí i rodičů,

není nárůst nových tanečníků tak markantní, stále vznikají nové taneční skupiny, na

profesionální i rekreační úrovni. V poslední době pozorujeme zejména přibývání nových

trenérů, kteří pracují buď ve svých mateřských klubech, nebo si zakládají nové taneční

skupiny.

Taneční sport má dětem jistě co nabídnout. Stále se mu věnují spíše dívky, ale i

chlapců postupem let přibývá. Taneční sport má vliv zejména na správné držení těla, dále

rozvoj kondičních a koordinačních schopností, flexibilitu těla, smysl pro estetiku, hudební

sluch, rozvoj sociálních vazeb a spolupráce, protože děti často tancují ve skupinách nebo se

potkávají na soutěži.

Taneční disciplíny se v poslední době stávají čím dál náročnější. Proto je nutné vést

tyto tréninky správně, s důrazem na věkové a fyziologické zákonitosti. Tuto práci jsem tedy

zpracovala pro všechny začínající trenéry moderního tanečního sportu. Je to souhrn

základních znalostí, které by každý trenér měl znát. Doufáme, že tato práce přiměje nové

trenéry k dalšímu studiu trenérství, ať už na vysokých školách, nebo prostřednictvím kurzů.

Chceme, aby i taneční sport měl opravdu profesionální a kvalifikované trenéry. Tato práce je

zpracovávána také z důvodů velmi malého množství pramenů, zdrojů a literatury o tomto

odvětví a to jak v České republice, tak i ve světě. V bakalářské práci také najdete metodický

materiál základních tanečních prvků, které by každý tanečník měl umět, na kterých lze dále

pokračovat v zlepšování tanečních dovedností. Práce tedy nabízí vhled do problematiky tance

discodance na jeho soutěžní úrovni a to jak po stránce trenérské tak i choreografické. Zpětnou

vazbu získáme anketní listinou, rozeslanou tanečním odborníkům z celé České republiky.

9

2 Syntéza poznatků

2.1 Historie tance discodance

2.1.1 Disco jako hudební pojem

Disco je souhrnné označení určujícího trendu moderní populární hudby a

společenských tanců 70. let, jehož masové celosvětové rozšíření souvisí s fenoménem tzv.

„diskoték“. V hudební oblasti se termínu disco používá nejčastěji ve spojení discosound,

označujícím stylově vyhraněné projevy s výraznou účastí elektronicky upravovaného zvuku,

neodmyslitelně spojené s taneční složkou (tento rys staví disco do příbuznosti s šíře pojatou

oblastí tzv. party soundu). Důležitými stylově-žánrovými podklady disca byly zejména

některé sofistikované formy černošského R&B (soul, funky), jak je ve zkomercializované a

bílému publiku přizpůsobené podobě produkovaly některé gramofonové společnosti na

přelomu 60. a 70. let (např. Philadelphia International). Discosound je typicky gramofonovou

(záznamovou) hudbou (později CD, MP3, atd.), která nejčastěji promlouvá k posluchačům

prostřednictvím desek, neboť převaha technických parametrů v její struktuře téměř vylučuje

živé provedení. U disca je mimořádně důležitá perfektní a novátorská zvuková realizace

nahrávek. Hojně se využívá zvukových operátorů, dodatečně upravujících přirozený zvuk

tradičních nástrojů nebo lidského hlasu, a trikových možností nabízených současnou

studiovou nahrávací technikou. Sem patří např. digitální zpožďovače, ekvalizéry (speciální

typy korekčních filtrů), flanger, phaser, vocoder (manipulující s lidským hlasem), talk-box

apod. Určujícím zvukem diskotékové muziky je charakteristicky pojímaná hra rytmické

skupiny, využívající vícepásmové avšak striktně „na doby“ realizované rytmiky

s převládajícím osminovým členěním. Příznačné je ovšem i „drobení“ rytmických hodnot na

menší jednotky. Typický ráz vtiskuje nahrávkám v tomto stylu zvláště barva velkého bubnu

(požadovaný „mlaskavý“ zvuk je důsledkem umělého zásahu do jeho frekvenčního spektra

korekcemi a filtrací tónu), zdůrazňující základní fourbeatový rytmus (převládají zejména

středně rychlá tempa). Melodický i harmonický (vesměs jednoduchý) průběh skladeb je

podřízen převládající pravidelné dvoutaktové periodizaci rytmických modelů. Toto základní

časové členění se promítá i do kratičkých, útržkových frází. Skutečnost, že v souhrnu vtiskují

stylovou průkaznost projevům z okruhu discosoundu a jejich konkrétní zvuková realizace

(soustřeďuje se na zvláštní kombinace daného instrumentáře a barevnost) spolu

s charakteristickým způsobem utvářenou metrorytmikou, se nezřídka odráží v přejímání a

aktualizovaných úpravách staršího repertoáru (tzv. remixy). Své místo zde má i práce

10

s kontrastem jednotlivých pásem, s dynamickým či témbrovým průběhem jednotlivých zvuků

a postupným vrstvením se často vytvářejí gradace. Typickým se tak stává odklon od

písňovosti a formových postupů s ní spojených. Hudební proud se už nedá rozdělit na refrény

a sloky, pojem píseň se často nahrazuje termínem track. S tím souvisí i menší výskyt a

význam užití lidského hlasu, jenž je spíše využíván stejně jako jiné hudební nástroje, tím

pádem je potlačena jeho primární přednost – sdělovat text.

Vývoj disco music dle Vlkové (Discodance, 2010, 6):

Disco jako osobitý typ hudby se vyvíjí zhruba od roku 1974, kdy se na platformě

mutací původního R&B začaly prosazovat specifičtější rysy a specializovanější

interpreti. Široká masová odezva nahrávek nasměrovaných původně převážně na

černošský trh způsobila, že disco záhy ovlivnilo repertoár a styl jinak zaměřených

osobností moderní populární hudby a jazzu. Typická je např. změna v orientaci

předtím jazzově vyhraněných skladatelů a interpretů HerbiehoHancocka a Quincyho

Jonese, ansámblů specializovaných na latinskoamerickou hudbu Sergio Mendese a

SalsoulOrch., někdejší rockové skupiny Bee Gees (její obnovená popularita se datuje

od diskotékového hitu YouShouldBeDancing,RSO 1976), dále příležitostná spolupráce

Diany Rossové s LionelemRichiem ze skupiny Commodores (Endless Love, Polygram

1981) a Barbry Streisandové s Donnou Summerovou (společný hit No More Tears,

Col 1979) a BarrymnGibbem (bestsellerová LP Guilty, Col. 1980 s hitem Woman in

Love). Rychlá asimilace zvukových a výrazových prostředků disca hlavními proudy

populární hudby byla ostatně pro 2. pololetí 70. let typická (skupina ABBA, u nás

např. Helena Vondráčková, Hana Zagorová ad.). Zvláštní úspěch provázel četné

módní skupiny typu Boney M, jednoznačně zacílené na komerčně podbízivou linii

discosoundu. K pronikavému rozšíření disca přispělo i celosvětové přijetí filmových

bestsellerů čerpajících z tohoto prostředí: Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever

s Olivii Newton-Johnovou, Johnem Travoltou a nahrávkami Bee Gees, K. C. and

TheSunshine Band, Kool and the Gang, MFSB, Trammps, aj.) a ThanksGodIt’sFriday

(s D. Summerovou a Commodores). Soundtrack s nahrávkou hudby prvního z nich by

podle Billbord nejprodávanější LP 70. let, stejně jako titulní píseň Night Fever

zvítězila v kategorii nejúspěšnějších SP desek dekády.

11

2.1.2 Disco jako taneční pojem

Disco je „souhrné označení pro taneční novinky od 60. let, snažící se na poli

společenského tance o pohybové vyjádření rocku. Ve většině se nejedná o tance párové, nýbrž

místní tance kolektivního typu (důraz na kolektivní zábavu vyjadřující tančící vytvářením

kolon, řad, případně dalších obrazců). Odpovídající přeplněným parketům, jsou výrazně

rytmické a pohybové.“ (Vlková, Disco Dance, 2010, 11) V discodance se výrazně prosazují

polycentrické prvky (pohyby vycházejí z různých částí těla – hlava, horní a dolní končetiny,

trup atd. Jsou to pohyby samostatné nebo vedené v kombinaci. Tyto pohyby označujeme jako

pohyby isolační) a centrifigurální prvky (pohyb, kde důležitou roli hraje těžiště tanečníka.

Dominantní oblastí těžiště je pánev a oblast kolem pánve. Pohyby vycházejí především z této

oblasti, jedná se také o techniky klasického tance nebo moderndance). Střídání napětí a

relaxace svalstva, odstředivé pohyby paží i hlavy akceptující rytmus hudebního doprovodu,

který těží především ze soulu a označuje se termínem disco. Diskotékové tance jsou spojeny

především s „diskotékami“. Jedná se taneční kluby, kde se především hraje diskotéková

muzika. První diskotéky vznikly počátkem 60. let ve Francii. Podnětem byla skutečnost, že

populární hudba byla natolik kineticky působivá, že k stimulaci tance nebylo zapotřebí

bezprostředního kontaktu s živě vystupující skupinou, ale postačila osoba discjockeye, který

vhodným způsobem naprogramoval reprodukovanou hudbu. V letech 1964 – 1965 došlo

k značné konjunktuře diskoték v Evropě i v USA (jen zde jich bylo okolo 5000); staly se

módou a někdy přinášely i vystoupení začínajících skupin. V pozdějším období byly

obohaceny o světelné efekty – lightshows a další atrakce. V současné době představuje

diskotéka druh zábavy, který si získal osobitou tvář, pravidla i publikum. Diskotéková hudba,

označuje styl, jehož náplň se zpočátku měnila s dobou i vkusem místního publika. V první

fázi korespondovala nejvíc se soulem, do specifického stylu vykrystalizovala v 2. polovině

70. let. Disko také silně ovlivnilo oblast módy. Jednotícím prvkem je tu úsilí o pestrost,

třpytivost, nápadnost. Postupně se vedle sebe v rámci disco módy uplatňovalo oblečení „na

tělo“ s flitry a exotická barevnost přenášená hudebníky z Jamajky, Portorika apod. také návrat

módy z 30. let i prvky punku a tedy provokativní ošklivosti.

2.2 Charakteristika discodance

Diskotékový tanec, jak ho známe v dnešní podobě, se dlouhodobě rozvíjel, a nebyl

tolik náročný na technické prvky. V počátcích discodance byla důležitá hlavně přesnost,

12

dynamika a dodržení tvarů. Náročnost jednotlivých prvků, nebyla tolik složitá. Ta přišla až

s prvky, které k discu pronikají z jiných tanečních oborů (balet, jazz, gymnastika, aj.).

V počátcích bylo disco charakteristické zejména přesnými a ostrými pohyby rukou, doplněné

drobnými pohyby nohou (krůčky, poskoky), s důrazem na propnutá kolena a velký rozkrok.

Z rozsahových pohybů to byly zejména výkopy, provazy, lehké pohyby hlavy. Pohyb

hrudníku jen zřídka doplňoval některé prvky, ale nebyl v soutěžích tolik nutný, vlny tělem se

téměř nepoužívaly. V dnešní době jsou nároky na tanečníky mnohem vyšší. Disco

absorbovalo prvky z baletu, jazzu, taneční gymnastiky, dále z tanečních technik jako vogue

nebo wacking. Tanečníci musí mít perfektní (nejen baletní) techniku. Je po nich vyžadována

přesnost, ostrost, ale i rychlý přechod do pomalého ladného pohybu. Nutností jsou piruety

(baletní), skoky, z rozsahových pohybů (obrázek 1) jsou to provazy, výkopy, záklony,

rozštěpy, atd. V reakci na moderní klipy v televizi (viz Madonna, Lady gaga, Rihanna, apod.)

musí být starší tanečnice sexy, musí z nich vyzařovat sex-appeal, proto se začal využívat

voguing a wacking (čistě ženský styl, s přesnými pohyby rukou, ale hlavně těla-hrudníku,

vyjadřující sex-appeal, ženskost), dále všelijaké vlny procházející celým tělem a pohyby

hrudníkem. To vše musí tanečníci stíhat ve velmi rychlém tempu diskotékové muziky.

K provedení pohybu je zapotřebí nějakého popudu-impulsu, který může být aktivní nebo

pasivní.

• Aktivní impuls – vzniká zvýšením svalového napětí

• Pasivní impuls – vzniká svalovým uvolněním a působením zemské tíže

Podle toho, kde v lidském těle impuls vzniká, určujeme východisko pohybu – centrum

(oblast křížových obratlů, centrum pro různé části těla je u paží loket, u dolní končetiny

koleno apod.), periferie (hlava a končetiny). K základní řadě impulsů pak řadíme:

• Impuls centrálně aktivní – je vyvolání síly, energie, v krajině centrální. Příklad

rozvinutí impulsu do pohybu: vztyčování trupu z hlubokého předklonu do základního

postavení. Pohyb vychází z centra, probíhá postupně celou páteří k hlavě.

• Impuls centrálně pasivní – je povolení síly v oblasti centrální. Příklad rozvinutí

impulsu do pohybu: ze základního postavení těla uvolnění trupu do hlubokého

předklonu začínající v centru.

• Impuls periferně aktivní – je vyvolání síly v částech periferních. Příklad rozvinutí

impulsu do pohybu: vztyčování trupu z hlubokého předklonu; pohyb začíná zvednutím

hlavy a probíhá postupně páteří k centru.

13

• Impuls periferně pasivní – je povolení síly v oblasti periferní. Příklad rozvinutí

impulsu do pohybu: hluboký předklon trupu volným pádem začínajícím od hlavy.

Síla, kterou je pohyb veden, je sice síla mechanická, ale její vznik musí být ovlivněn

správnou intenzitou vnitřního prožitku.

Způsoby pohybu:

Pohyb může být prováděn různým způsobem – vedené, švihem, hmitem atd. Každý pohyb

má své a) rytmické znaky, b) dynamické znaky, podle nichž rozlišujeme způsob, jakým je

prováděn:

• Vedený (vázaný) pohyb

a) Je prováděn v pomalém tempu a plyne stejnoměrnou rychlostí od začátku až do

svého zakončení.

b) Je veden stejnoměrnou silou nebo síla pohybu může stoupat či klesat.

• Přerušovaný (úsečný) pohyb

a) Je rychlý až prudký pohyb, po němž následuje výdrž.

b) Provádí se v jakémkoliv stupni síly. Ve výdrži je nutné udržet stejné svalové

napětí, v jakém byl pohyb proveden.

• Švihový pohyb

a) Začíná rychle a končí zpomalením.

b) Začíná buď volným pádem váhou u švihů pravých, nebo silným, prudce

nasazeným napětím u švihů nepravých.

Končí vyzněním napětí v protažení do dálky.

• Pohyb hmitem (pérování)

a) Je rychlý, rozsahem malý pohyb, opakující se v pravidelném rytmu.

b) Provádí se v různém stupni napětí nebo uvolnění; tento stupeň se během provádění

cviku nemění.

14

Obrázek 1. Příklad rozsahu pohybu

2.3 Organizační struktura v ČR

Czech Dance Organization (zkráceně CDO) je občanské sdružení dětí a mládeže

registrované u Ministerstva vnitra České republiky od 27. listopadu 2007. Je to organizace

zastřešující seriál tanečních soutěží, kterým dala jasná pravidla. Dále sestavila stanovy, které

přesně určují i další pravidla, spojená s tímto tanečním sportem (například přestupy, postupy

na mezinárodní soutěže apod.). Nabízí i možnosti vzdělávání se, např. být porotcem,

certifikovaným trenérem aj.). Zpracovává veškeré výsledky ze soutěží a řadí tak tanečníky do

žebříčků, (i výkonnostních kategorií). Nabízí nepřeberné množství disciplín, kterých od roku

2007 značně přibylo, a stále přibývá. Soutěží CDO se mohou zúčastnit jak řádní členové

(zaplacená licence), tak i nečlenové CDO (bez licence, kteří ale nemohou vyjet na

mezinárodní soutěž). Czech Dance Organization má přes 10 500 členů a 4 500 nečlenů.

Pracuje s vedoucími více jak 200 kolektivů, které zastupují až 20 000 členů. Jako jediná

takováto taneční organizace v České republice pracuje s mezinárodní organizací IDO

(International Dance Organization), a díky tomu mohou členové CDO reprezentovat Českou

republiku za hranicemi. Celá organizace sestává z mnohačlenného týmu, které se dělí dle

krajské příslušnosti. Ti si také volí své zástupce do prezídia, které rozhoduje o důležitých

rozhodnutích a změnách. CDO řadí své porotce do určitých kategorií, a nutno podotknout že i

ČR má své mezinárodní porotce. Celou organizaci zastupuje její prezident, kterým aktuálně je

pan Jiří Hubený. Díky této organizaci si mohou tanečníci změřit své síly se soupeři na vysoké

úrovni, protože i zde se rok co rok snaží tento systém zdokonalovat.Logo CDO můžeme vidět

na obrázku 2.

15

Obrázek 2. Logo CDO

2.4 Soutěže v discodance

Veškeré informace spojené se soutěžemi discodance uvádíme dle platných soutěžních

a technických pravidel soutěžního řádu Czech danceorganization. (www.czechdance.org)

2.4.1 Taneční disciplíny

V každé soutěžní sezóně (od 1. 9. daného roku do 31. 8. daného roku) jsou 2 soutěžní

série. První jsou soutěže sól, duet a malých skupin, které jsou zakončeny vyhlášením mistrů

České republiky v sólech, duetech a malých skupinách. Další sérií jsou pak soutěže ve

formacích, zakončeny vyhlášením mistrů České republiky. U první skupiny soutěží se začíná

v září, proto je nutné se připravovat již během prázdnin (např. na tanečním soustředění).

Skládají se z mnoha tanečních kol a předkol, které jsou zakončeny v lednu dalšího roku.

Soutěže formací začínají koncem března a trvají zhruba do června. U těchto soutěží ovšem

není tolik postupových kol a předkol, takže tanečníci mají více času na přípravu a trénink.

Taneční disciplíny jsou:

• Discodance sólo

• Discodance duo

• Discodance malá skupina

• Discodance formace

• Disco show formace

Detaily o tanečních disciplínách najdete v příloze 2

16

2.4.2 Druhy soutěží

Soutěže sól, duet a malých skupin (série v první polovině soutěžního roku) dělíme:

• Z hlediska možnosti přihlášení se na soutěže

a) Otevřené

b) Pro zvané (nominované)

• Z hlediska možnosti účasti na soutěži

a) Řádných členů CDO

b) Členů i nečlenů CDO

• Z hlediska typů soutěže

a) Pohárové soutěže

b) Soutěže ligy

c) Nominační soutěže

d) Mistrovské soutěže

• Z hlediska jejich významu

a) Extraliga (nejvyšší výkonnostní třída A)

b) Zemská liga (výkonnostní třídy B, C, D)

c) Mistrovská soutěž (nominace a kvalifikace na Mistrovství ČR)

• Z hlediska územního členění

a) Extraliga (jednotlivci a subjekty CDO s místem sídla na území ČR)

b) Zemská liga (jednotlivci a subjekty CDO s místem sídla buď na území Čech, nebo

Moravy)

c) Mistrovská soutěž (jednotlivci a subjekty CDO s místem sídla na území ČR)

Soutěže formací (druhá polovina soutěžního roku) dělíme:

• Z hlediska možnosti přihlášení

a) Otevřené

b) Pro zvané (nominované)

• Z hlediska možnosti účasti na soutěži

a) Řádných členů CDO

b) Členů i nečlenů CDO

• Z hlediska typu soutěže

a) Pohárové

17

b) Postupové

� Regionální kolo

� Zemské kolo

� Celorepublikové kolo nebo Mistrovství České republiky

2.4.3 Věkové kategorie (uvedeny pro rok 2013)

• Věková kategorie MINI – tanečníci, kteří v kalendářním roce 2013 dovrší maximálně

8 let věku (ročníky narození 2005)

• Věková kategorie CHILDREN (dětská věková kategorie = DVK) – tanečníci kteří

v kalendářním roce 2013 dovrší minimálně 9 let věku a maximálně 11 let věku

(ročníky narození 2004 – 2002)

• Věková kategorie JUNIORS (juniorská věková kategorie = JVK) – tanečníci kteří

v kalendářním roce 2013 dovrší minimálně 12 let věku a maximálně 15 let věku

(ročníky narození 2001 – 1998)

• Věková kategorie ADULTS (hlavní věková kategorie = HVK) – tanečníci, kteří

v kalendářním roce 2013 dovrší minimálně 16 let věku maximálně bez omezení

(ročníky narození 1997 a nižší)

2.4.4 Oficiální soutěžní pravidla CDO

Oficiální soutěžní pravidla jsou uvedeny v příloze 3

2.4.5 Způsob hodnocení poroty v soutěžích disco disciplín

Na všech soutěžích CDO se používá do semifinále trojdimenzionální systém hodnocení

(tzv. 3D systém – T, C, I, (S)) se třemi známkami i celkovým součtem v kombinaci s křížky.

Křížky označuje porotce v hodnocení ty soutěžní jednotky, které doporučuje k postupu do

dalšího kola a zároveň jim tedy přidělil ve svém hodnocení nejvyšší hodnotu bodů (křížky

tedy dává soutěžním jednotkám v závislosti na počtu udělených bodů sestupně). Takové

hodnocení je vždy neveřejné a porotce je povinen v každém soutěžním kole udělit

požadovaný počet křížků. Ve finále se používá trojdimenzionální systém hodnocení

18

kombinovaný se Skating systémem ( porotce přiřazuje takové známky, jak by chtěl aby se

jednotlivé soutěžní jednotky umístily ve finále – např. prvnímu místu známku 1, druhému

místu známku 2 atd.). Výsledná známka poroty se tedy skládá ze tří (případně čtyř)

samostatných známek:

• Technika (T) – hodnotí se technická připravenost

• Choreografie (C) – hodnotí se zpracování choreografie

• Image (I) – hodnotí se výtvarná stránka (kostým, líčení, účes, atd.)

• Show (S) – hodnotí se, jak dobře je zpracováno zvolené téma (tato známka se uděluje

pouze u disciplín s názvem show – disco show, IDO street a disco show)

2.5 Choreografie

Slovo choreografie se skládá ze dvou výrazů staré řečtiny:

• choros – krok, pohyb

• grafó – píši

Složeninu slova choreografó tedy můžeme překládat jako = píší pohyb, zapisuji pohyb,

vyjadřuji se pohybem.

Choreografií v moderním tanci, zejména pak u discodance, rozumíme taneční (sportovní)

výtvory, pro něž je příznačná estetická strukturace nejen pohybů, a formální propracování

úzce se připínající k hudební složce. Choreografie je tedy taneční kompozice skládající se z:

• námětu (vždy nemusí být)

• prostorového řešení

• výtvarného řešení

• hudební předlohy

19

Všechny tyto složky jsou obsaženy v každé choreografii jinou měrou, a záleží na

choreografovi či druhu vystoupení, která bude převládat. Vystoupení můžeme dělit dvěma

způsoby:

• dle počtu tanečníků

� choreografie sóla

� choreografie dua

� choreografie malé skupiny

� choreografie formace

• dle místa vystoupení

� soutěžní choreografie

� divadelní/televizní choreografie

� choreografie na společenské akce (plesy, módní přehlídky, apod.)

Než si uvedeme příklady jednotlivých druhů choreografií, rozebereme si více

jednotlivé složky choreografie, abychom později pochopili, proč dělíme choreografie právě

takto.

2.5.1 Námět

Každá choreografie většinou má svůj námět (obsah). Není ovšem nutné vždy vkládat

do tance nějakou myšlenku nebo děj. Například u disciplín discodance (sólo, duo, malá

skupina, formace) bez přídavku show, je choreografie založená pouze na výtvarném,

prostorovém řešení a hudební lince. V těchto disciplínách se klade důraz zejména na techniku.

Pokud zvolíme výběr námětu, měl by mít choreograf už na začátku své choreografie cíl. Musí

vycházet z toho k jakému účelu je choreografie určena. Jinak bude zpracovávat choreografii

soutěžní, jinak choreografii do divadla, na vystoupení apod. Dále při výběru tématu bereme

ohled na věk tanečníků. Pro dětskou a částečně i juniorskou věkovou kategorii, nemůžeme

volit některá těžká a depresivní témata (např. vraždy, smrt, závislosti, sexuální témata apod.).

Než zvolíme-li rekvizity či kulisy (obrázek 3), ujistíme se, že jsou pro choreografii opravdu

potřebné, dokreslují atmosféru, a můžeme s nimi při tanci pracovat. K námětu by měl

choreograf zvolit i správný název, který už předem divákovi (porotci) pomůže pochopit

choreografovo pojetí daného tématu. Náměty choreografií mohou být různé. Záleží pouze na

osobnosti a fantazii choreografa. I zpracování stejných námětů se ve finále může jevit úplně

20

odlišně. Pro příklad zde uvedeme některé náměty, se kterými se lze setkat: filmové,

pohádkové a muzikálové příběhy, pocity (láska, smutek atd.), všední věci, povolání, počasí,

aktuální problémy aj. Pro výběr námětu máme opravdu nepřeberné množství inspirace.

Obrázek 3. Příklad kostýmů a kulis na určitý námět

2.5.2 Výtvarné řešení

Výtvarné řešení nám dokončuje celkový dojem z choreografie. Při soutěžích je i součástí

hodnocení porotců (hodnota image). Tento výsledný dojem se skládá ze čtyř složek:

o kostým

o výraz (osobnost) tanečníka

o kulisy a rekvizity

o barvy a světlo

Kostým (Obrázek 4 a 5)

Kostým je důležitá součást výsledného dojmu choreografie. Může nám vyjadřovat

podstatu a charakteristiku děje či postavy. Také může dotvářet pohybové a barevné efekty

(např. zepředu bílý-zezadu černý-> změna barvy formace). Kostým volíme vždy adekvátně

k věku a postavě tanečníka. Je to hlavně estetická záležitost, která často dokáže napravit

drobné nedokonalosti přírody (např. prodloužit nohy) popřípadě nám zakryje drobné

nedostatky v technice (dlouhé rukávy zakryjí nedopnuté ruce). Disco kostýmy jsou výrazné,

barevné a třpytivé, někdy až extravagantní. U hlavní věkové kategorie mohou být sexy až

vyzývavé. Dle Vlkové (Discodance, 2010, 18), můžeme použít tyto materiály:

21

• barvy „highenergy“

� třpytivé, zářící, výrazné, odvážné, energické

� metalické barvy – stříbrná, zlatá

� křiklavé – růžová, žlutá, zelená, tyrkysová, červená,

� barevné kontrasty – černá - růžová, žlutá - červená, tyrkys-růžová,….

• strečové látky -> flitrové, lycra, latex, síťovina, satén, krajky, tyl, samet,….

• zdobné prvky -> třásně, šněrování, flitry, štrasové kamínky a borty, peří, korálky,…

• výrazné doplňky -> rukavice, čelenky, pásky, šperky, čepice,…

• extravagantní střihy -> modelují siluetu těla – topy a legíny, overaly, latexové kalhoty,

kraťasy, minisukně, krátké bundy, návleky jako imitace kozaček

Ke kostýmu patří i silné výrazné líčení a extravagantní účesy. Je důležité (zejména u sól a

duet), aby si divák (porotce) všiml tanečníka již při příchodu na parket. Dle Vlkové

(Discodance, 2010, 18) můžeme použít například tyto účesy:

• vrstvené střihy s prostřiženými ofinkami

• krátce střižená mikáda

• barevné odlesky melírů

• vysoké sčesané účesy (styl punk) i hladké rovné vlasy

• drdoly, culíky, rozcuchy, vlny

To vše se často doplňuje např. zdobnými gumičkami, sponkami, růžemi, mašlemi,

čelenkami, třpytkami, a nejrůznějšími aplikacemi. Při líčení používáme výrazný make-up,

stíny, lepené řasy, třpytky, lesky apod.

Kostým musí na tanečníkovi vypadat dobře a neměl by ho omezovat v pohybu, proto je

lepší svěřit šití odborníkovi, který s tím již má zkušenosti. Protože vypadat dobře, je základem

každého tanečníka.

22

Obrázek 4. Příklad kostýmu Obrázek 5. Příklad kostýmu

Výraz (osobnost) tanečníka

Výraz tanečníka je v celkovém dojmu velmi důležitý. Diváci ani porota se nechtějí

dívat na „znuděné tanečníky“. Z tanečníka musí čišet radost z tance, energie a jeho splynutí

s hudbou. Dobré je, pokud tanečník použije i různých gest (pozor na uměle naučená gesta,

zejména u dětí mohou být některá nevhodná), grimas a mimiky, podtrhne to jeho výkon.

Velmi důležitý je výraz při disciplínách show. Tanečník přímo ztvárňuje děj, příběh apod. a

musí proto při tanci podat takřka herecký výkon. Dobré je proto tanečníky již od útlého mládí

vést k radosti z pohybu, a učit je, aby se nestyděly. Již u malých dětí je možné docílit toho,

aby tanečník vložil do choreografie kus sebe, svojí osobnosti. U malých dětí je to snadnější,

poněvadž do tance vloží svou dětskou radost a nevinnost. U pubescentů je situace náročnější

(prožívají zrovna období velké stydlivosti), ale pokud je budeme cíleně vést k tomu, aby se

nestyděli, tak i juniorští tanečníci mohou do tance promínout kus sebe.

Kulisy a rekvizity

Rekvizity jsou drobnější předměty, které může tanečník využívat přímo při tanci (hole,

klobouky, šátky, vějíře apod.). Kulisa (obrázek 6, 7, 8) je doplněk choreografie, většinou

dotváří atmosféru, a i je může tanečník při tanci využívat (např. schody, mříže, stojací hodiny

apod.). Kulisy bývají obvykle umístěny vzadu na tanečním parketu. Velmi důležité je aby

23

kulisy měli na parketě svoje opodstatnění. Kulisa, která na taneční ploše pouze zabírá místo,

aby tato plocha byla plnější, veselejší a zajímavější nemá svoje opodstatnění. Také velikost

kulis je velmi důležitá. Veliké kulisy, nákladně a pracně vypracované, ještě neznamenají

úspěch choreografie. Kulisy a rekvizity by měli být zvoleny adekvátně k zvolenému tématu,

přiměřené věku, měli by být vkusné a pěkné.

Obrázek 6. Příklad kulis Obrázek 7. Příklad kulis

Obrázek 8. Příklad kulis

Barvy a světlo

„Světlo, tedy umělé osvětlení, velkou měrou přispívá ke zvýšení efektu a celkového

barevného dojmu předváděné choreografie.“ (Bartošová. H., Choreografie, 2010, 18). Efekty

hry barev a světel by neměl choreograf nijak podceňovat. Je dobré vědět, jak budou barvy

vypadat při denním světle a při umělém osvícení. Barvy na parketu by měly vzájemně ladit,

měly by se doplňovat a podtrhovat celkový dojem. Proto je nutné si promyslet vzhled a barvu

24

kostýmů a kulis. Důležité je také prvky, které chceme, aby byly vidět, umisťovat na střed, kde

se soustředí jak hlavní osvětlení, tak pohledy všech diváků. Naopak věci, které chceme

schovat, umísťujeme na kraje a do rohů, kde obvykle bývá největší tma, a pohledy diváků se

tam tolik nesoustřeďují. Choreograf by proto měl mít cit pro barvy a jejich vzájemnou

harmonii. Barvy by také měli být v souladu s námětem (např. oheň – červená, voda – modrá,

apod.).

2.5.3 Prostorové řešení

Práce s prostorem je podmíněna fantazií tvůrce a také praxí. Choreograf vždy pracuje

s trojrozměrným prostorem a vytváří dílo závislé na hloubce, šířce a výšce prostoru. Vždy

musíme mít na zřeteli střed tanečního parketu, a od něho se odvíjející pravá a levá strana,

směřování diagonál, vhodné umístění sóla apod. Proto musíme děti učit dobré koordinaci, aby

byly schopné se v prostoru orientovat, protože „pohyb probíhá v čase a prostoru, má tedy

nejen určité trvání, ale znamená změnu polohy těla nebo jeho částí v každém okamžiku“

(Záděrová Kytýřová, Základy taneční gymnastiky. 1980. 14). Rozeznáváme tři základní osy

procházející základním bodem (základním bodem je těžiště těla při základním postoji

člověka. V tomto postoji je těžiště těla asi uprostřed dutiny břišní):

• osa délková – prochází celým tělem od temene k patám či naopak. Při vzpřímené

poloze těla je tato osa svislá.

• osa předozadní – prochází tělem zpředu dozadu nebo opačně a je kolmá na osu

délkovou, kterou protíná v základním bodě. Při vzpřímené poloze je tato osa

vodorovná.

• osa pravolevá – prochází základním bodem v těle zprava doleva nebo opačně a je

kolmá na osu délkovou i předozadní. Při vzpřímené poloze je tato osa vodorovná.

(Záděrová Kytýřová, Základy taneční gymnastiky, 1980, 14).

Dvě základní osy určují vždy jednu základní rovinu. Máme tedy tři základní roviny, které

jsou na sebe kolmé a procházejí základním bodem:

• rovina čelná – je určena osou délkovou a pravolevou a je kolmá na osu předozadní

• rovina bočná – je určena osou délkovou a předozadní a je kolmá na osu pravolevou

• rovina pasová – je určena osou předozadní a pravolevou a je kolmá na osu délkovou

25

Uvedené osy a roviny tvoří základ pro 26 hlavních směrů, které vycházejí ze základního

bodu. Můžeme si je představit jako směry ze středu krychle do jejích rohů. Dle Záděrové

Kytýřové (1980, 14) jsou to směry:

• „směry rovné

• směry šikmé

• směry dvojšikmé“

Pohyb po parketu je důležitý jak pro tanečníky sóla a dua, tak i pro malé skupiny a

formace. U formace je to jeden ze základních kamenů choreografie. U formace jsou důležité

přesné tvary, které kombinujeme, různě prolínáme a snažíme se o jejich originálnost.

Možnosti půdorysných tvarů jsou téměř nevyčerpatelné, záleží na fantazii choreografa.

Můžeme ovšem tvary řadit do několika skupin. Jsou to:

• tvary řadové (obrázek 9)

• tvary čtvercové (obrázek 10)

• tvary trojúhelníkové (obrázek 11)

• tvary kruhové (obrázek 12)

Obrázek 9. Tvary řadové

26

Obrázek 10. Tvary čtvercové

Obrázek 11. Tvary trojúhelníkové

27

Obrázek 12. Tvary kruhové

2.5.4 Hudební předloha

Hudební předloha může být dle druhu soutěže buď vlastní (vytvoří si sám choreograf

či kolektiv), nebo reprodukována pořadatelem soutěže. Vždy ovšem musí mít charakter disco

music, to znamená takty v rozmezí 30 – 38 taktů za minutu (u reprodukované je to 34 – 35

taktů za minutu), styl disco, techno, dancefloor apod. (ne house – to je hiphopová taneční

hudba i technika). Ideální u disco hudby jsou čisté údery. Disco music je vždy ve 4/4 taktu.

Další volba disco hudby (zejména u disco show formací) závisí plně na fantazii choreografa,

musí ovšem zachovat výše uvedené aspekty. Hudba by měla zejména doplňovat pohyb,

dynamiku, námět (děj), být dynamická, příjemná, melodická a líbivá. Volba správné hudby je

zejména u choreografie velmi důležitá, neboť dotváří atmosféru a podtrhuje celkový dojem

z choreografie.

28

2.6 Didaktika školní tělesné výchovy

Předmětem didaktiky tělesné výchovy je „zkoumání a interpretace zákonitostí procesu

vzdělávání a výchovy, všech jeho vnitřních i vnějších činitelů i vztahů mezi nimi (Rychtecký,

1998).“ Jádro didaktiky tělesné výchovy tvoří komplex otázek, které jsou orientované na

objasnění: výběru a uspořádání učiva, které tvoří obsah vyučování (curriculum), dále podstata

didaktického (vzdělávacího) procesu, v němž si žáci (sportovci) ve vzájemných interakcích

„žák (sportovec) – učitel (trenér) – učivo – podmínky“ osvojují učivo (dovednosti, činnosti,

postoje, vědomosti aj.) Hlavní roli ve vzdělávacím procesu má „didaktická interakce učitel –

žák, včetně vymezení, popisu a explanace činností žáka (motivace, percepce, aktivace apod.),

činností učitele (postupy, metody, zásady atd.) i vztahů mezi nimi, výběru vhodných

didaktických i organizačních forem a podmínek (materiálních, sociálně-psychologických,

právních aj.) za kterých vyučování probíhá.“ (Vilímová, 2009, 14)

2.6.1 Druhy učení

Pro didaktiku školní tělesné výchovy je nejvhodnější klasifikace učení ve vazbě na

výsledky učení. Přikláníme se proto ke klasifikaci Čápa (1980) a vyčleňujeme následující

druhy učení:

1. Učení poznatkům. Zahrnuje tzv. tradiční učení ve škole, pamětní učení apod. Často

se nazývá verbální učení. Jeho dominantními výsledky jsou vědomosti a poznatky.

2. Učení senzomotorickým činnostem. Představuje učení dovednostem i jejich integraci

do činností či aktů chování v pracovních profesích, v tělesné výchově a sportu aj.

Častý termín je motorické učení. Dominantními výsledky jsou dovednosti, činnosti,

návyky aj.

3. Učení intelektuálním činnostem. Zahrnuje osvojování rozumových operací i jejich

interiorizaci do vnitřní řeči. Přispívá zejména k rozvoji myšlení, tvořivosti i

intelektových schopností. Dominantními výsledky jsou rozumové operace – algoritmy

myšlení.

4. Učení sociálnímu chování. Jde o osvojování sociálních kategorií našeho vědomí,

cítění a jednání. Dominantními výsledky jsou osvojené a interiorizované motivy,

postoje, sociální interakce, sociální normy, sociální role, včetně rysů osobnosti aj.

29

Tyto druhy učení však při konkrétním učení nevystupují izolovaně. Vzájemně se vždy

doplňují. Například ve školní tělesné výchově se vyskytují všechny uvedené druhy učení a to

vzhledem k jejímu rozmanitému obsahu. Dominantní roli však má senzomotorické učení –

motorické učení.

Druhy senzomotorického učení

V didaktickém procesu rozlišujeme dle dominance kognitivních procesů, interakčních

vztahů, regulace i aktivity učících se subjektů i činností učitele pět různých způsobů

motorického učení:

1. Imita ční cvičení (cvič podle mě!)

Je to nejrozšířenější a neznámější druh učení, který se při nácviku využívá. Největší

užití má u začátečníků, nejmladších žáků a ve cvičeních, které vyžadují přesnost. Dle

Rychteckého (1998, 68) “Představa pohybu se vytváří výhradně přes zrakový

analyzátor žáka.“ Tímto druhem učení se pohybová dovednost nacvičuje nejčastěji

jako komplexní celek. Naučená dovednost se fixuje častým opakováním a oživuje se

znovu předvedením – demonstrací.

2. Instruk ční cvičení (cvič podle slovního návodu!)

Je to náročnější druh učení, protože představa nacvičovaného se utváří dle slovních

pokynů – instrukcí. Kromě popisu (techniky), může instrukce obsahovat i návod

(technologii), jak při nácviku postupovat. Instrukce je zpočátku obsáhlejší, má formu

výkladu, ale v průběhu dalšího nácviku se již zaměřuje na parciální části pohybu a

může mít povahu krátkých korekčních průběžných nebo rezultativních výroků či

signálů.

3. Zpětnovazební učení (uč se ze svých chyb!)

Toto učení vychází z principu pokusu a omylu v učebním procesu i vhledu do

nacvičované dovednosti. Nositelem zpětné vazby o tom, zda byl pohyb proveden

správně, je nejčastěji učitel (trenér). Zpětná vazba může být i bez učitele (např.

shozená laťka, dosažený čas aj.), kdy bude žákovi z vlastních pocitů zřejmé, zda se

cvik podařil či nikoliv. Dle úspěšnosti či neúspěšnosti nácviku žák provádí korekce

pohybu a tak jej neustále zpřesňuje.

4. Problémové učení (hledej sám řešení úkolu!)

30

Toto učení patří k nejnáročnějším způsobům. Vyžaduje od žáků samostatnost a

tvořivost. Nejlépe je uplatňovat ji při vyšších fázích motorického učení, kdy žák již má

více zkušeností a dokonale chápe cíl. Hledání vhodného řešení není uskutečňováno

cestou pokus – omyl, ale naopak každému praktickému pokusu předchází myšlenková

analýza vzniklé problémové situace, završená formulováním hypotézy.

5. Ideomotorické učení (uč se pohybu i ve svých představách!)

Je to dosud málo využívaný druh motorického učení. „Teoretická podstata spočívá

v efektu, že kinestetické buňky v centrálním nervovém systému mohou být drážděny

nejen periferně (aktivním pohybem), ale i centrálně (představou pohybu).“

(Rychtecký, 1998, 71) Cvičení v představách sice nenahradí plnohodnotný trénink, ale

může jej vhodně doplňovat.

2.6.2 Vyučovací postupy

Vyučovací postupy patří k základním strategiím v didaktickém procesu. Teorie

vyučování v tělesné výchově nabízí uplatnění tří základních vyučovacích postupů:

komplexního, analyticko-syntetického, synteticko-analytického (Rychtecký, 1998).

1. Komplexní postup – užívá se při nácviku jednoduchým cvičení, která mají přirozený

charakter a která není nutno dále rozkládat. Tento postup je základní zejména pro

předškolní děti, které pohyb vnímají globálně, a je pro ně obtížné naučit se pohyb

„rozkouskovaně“ (tento přístup používáme při trenincíchdiscodance nejčastěji).

2. Analyticko-syntetický postup – využívá se u vyspělejších žáků, neboť jsou připraveni

analytickou formou učivo přijímat. Úspěšně se aplikuje u nácviku složitých a

obtížných pohybových struktur, které nelze osvojit naráz, ale postupným zvyšováním

obtížnosti.

3. Synteticko-analytický postup – tento postup vychází z rovnocennosti obou předchozích

struktur. Nácvik jak komplexních pohybových sktruktur, tak i jejich analytických

substruktur probíhá souběžně. Například činnosti ve sportovních hrách – pokud

zůstaneme příliš dlouho u analytického postupu při nácviku, může se stát následná

syntéza obtížnou a nacvičené herní dovednosti jednotlivce se budou s obtížemi užívat

při akcích protihráče – v utkání.

31

Dle Vilímové (2009) proces rozhodování, jaký postup bude v konkrétním případě

aplikován, závisí na:

• „vyučovacím obsahu, cíli vyučování, konkrétního úkolu a na nárocích na hloubku

osvojení dovednosti, činnosti

• věku žáků, jejich pohybových zkušenostech

• spolupůsobících podmínkách“

2.7 Motorika

Motorika:

• „Souhrn všech pohybů lidského těla, celková pohybová schopnost (hybnost)

organismu-> souhrn všech komponent, které vytvářejí pohybové schopnosti a formují

konkrétní pohyby v jejich strukturálním spolupůsobení-> souhrn všech s pohybovou

aktivitou spjatých struktur, obsahů, procesů a stavů.“ (Zvonař, Duvač a kol., 2011)

• „Vycházíme-li z latinských slov motus=pohyb, motor=hnací stroj, pak můžeme

definovat motoriku člověka jako souhrn hybných jevů člověka zahrnující dvě hlavní

stránky: předpoklady člověka pro pohyb; vlastní pohyb člověka a jeho výsledky.“(

Gajda&Fojtík, 2008)

• „Obecně lze říci, že pohyb zahrnuje všechny procesy probíhající v přírodě i ve

společnosti. Pohybem je rozuměna jakákoliv změna vůbec, jakékoliv vzájemné

působení objektů vůči sobě, ale i uvnitř nich. Je to tedy změna ve vnějších a vnitřních

vztazích.“ (Hodaň, 2000)

2.7.1 Periodizace vývoje (ontogeneze)

Vývoj živočichů a jejich chování v jednotlivých etapách ontogeneze je determinován

interakcí genetického programu a podmínek vnějšího prostředí. Vývoj lidského jedince je

mnohem složitější. Jde v něm o mnohostrannější a variabilnější působení faktorů sociálního

prostředí, zejména výchovy. Genetický základ sice dává afinitu k některým stimulům

prostředí, avšak rozhodnutí pro konkrétní podnět je subjektivní volbou každého jedince.

Subjektivní role jedince v průběhu ontogenetického vývoje vzrůstá. Záměrná výchova

k žádoucím aktům biologicky i sociálně účinného chování (například habituálnímu

32

pohybovému režimu) není ničím jiným než tvorbou nabídky stimulů ze sociálního prostředí,

zesílenou subjektivitou jedince provádějící selekci z této nabídky

Z důvodu zaměření práce na malé děti zde uvádím periodizaci pouze předškolního a

mladšího školního věku.

Mladší školní věk 6(7) – (10) 11 let

Intenzivní biopsychosociální změny v průběhu této relativně dlouhé vývojové periody

jsou příčinou dalšího vnitřního dělení do dvou období: druhé dětství a prepubescence(Příhoda

1963); dětství a pozdní dětství (Vaněk 1975).

Mladší školní věk je doba, kdy začíná vývoj sekundárních pohlavních znaků. Jeho

časové ohraničení kolísá individuálně i dle pohlaví. Tělesný vývoj charakterizuje zpomalení

růstu do výšky, naopak intenzivní je růst objemu těla (tzv. období druhé plnosti). V globálu je

růst u děvčat o něco rychlejší než u chlapců. „V tomto období pokračuje rychlým tempem

osifikace. Kosti a kloubní spojení jsou velmi měkké a pružně. Zádové svalstvo je zatím slabě

vyvinuté (Vilímová, 2009, 30). V důsledku jednostranného či nepřiměřeného zatěžování,

anebo nedostatkem fyzického zatěžování či špatnou výživou mohou vznikat poruchy v držení

těla, stavbě nohou, v nadměrných přírůstcích podkožního tuku. Svaly obsahují méně

hemoglobinu, tuků, bílkovin, anorganických látek, ale více vody než svaly dospělých.

Postupně se svalstvo rozvíjí, intenzivněji svalstvo horních končetin. „Objem srdce dětí

mladšího školního věku je relativně větší než u dospělého, což kladně působí na krevní oběh –

okysličování a výživu tkání. Srdeční frekvence dosahuje po fyzickém nebo psychickém

zatížení normální hodnoty velmi rychle.“ (Vílímová, 2009, 31). Dýchání v tomto věku je

vlivem nedostatečně vyvinutého dýchacího svalstva málo hluboké. Proto zvýšenou spotřebu

kyslíku organismus kryje zvýšením frekvence dýchání. Již v tomto období můžeme

systematicky adaptovat organismus na vytrvalostní zatížení. Při rozvíjení myšlení dětí je

důležité utvářet představu např. o správné technice pohybu, na základě konkrétních názorných

pomůcek, vhodné ukázky. Jednostranné slovní objasňování problému není v tomto věku

vhodné. Monotónní či stereotypní činnost dítě ubíjí, neguje jeho přirozený vývojový rys –

hravost, pohyblivost citovou i motorickou.

Střední školní věk (10) 11 – 14 (15) let

Vymezení tohoto vývojového období je velmi snadné z hlediska vztahů ke školskému

systému, obtížněji jej však můžeme stanovit z hlediska průběhu pubescentních změn.

33

„Vysoká dynamika všech biopsychosociálních změn i jejich vysoká interindividuální

variabilit jsou primárně způsobeny činností endokrinních žláz (hypofýza, štítná žláza,

nadledvinky, pohlavní žlázy), rozdílností v nástupu intenzivnější produkce jejich hormonů.“

(Vilímová, 2009, 31). V tělesné výšce pozorujeme intenzivní růst. U dívek je v rozmezí věku

11 – 13 let tělesná výška vyšší než u chlapců. Za tímto prahem je průběh růstových změn ve

výšce spíše negativně akcelerující. Ve vývoji hmotnosti je tento trend obdobný, i když méně

zřetelný. V tomto období končetiny rostou rychleji než trup a růst do výšky je intenzivnější

než do šířky. Na konci období mají chlapci signifikantně vyšší tělesnou výšku i hmotnost než

dívky. Ve všech pohybových schopnostech se rozdíly ve výkonnosti z hlediska pohlaví

prohlubují. Nerovnoměrné a rychlé růstové změny v průběhu pubescence mohou vést

k diskoordinačním projevům zvláště u mládeže s nedostatečným pohybovým režimem.

Pubescenti s omezenými pohybovými zkušenostmi se nestačí rychle adaptovat na aktuální

rozměry svého těla, a mohou proto mít jistě problémy s regulací svalového úsilí i

kinestetickým vnímáním polohových změn. Období pubescence patří mezi klíčová období ve

vývoji psychiky. Rozvíjející se abstraktní myšlení a paměť mění postupy a chování žáka

v učebních situacích. Zvyšuje se rychlost učení a snižuje počet potřebných opakování.

2.7.2 Proces motorického učení

Definice motorického učení:

• „motorické učení je déletrvající změna v pohybovém chování, která je získaná jako

výsledek praxe nebo zkušeností a je měřitelná retencí (pamětním chováním)“ (Cratty

1973, Oxendine 1984)

• motorické učení – specifická forma učení charakterizována zejména osvojováním

pohybových dovedností, přičemž jsou osvojovány i vědomosti o pohybové činnosti a

rozvíjeny pohybové schopnosti

Jeden ze základních předpokladů motorického učení je vytvoření modelu toho, co si má

žák osvojit (pohybový návyk, dovednost, technika provedení, požadovaný výkon). Model se

stává plánem osvojované činnosti a je zjednodušeným zobrazením podstaty pohybové

činnosti. Model učení pohybové činnosti představuje vytvoření jasné představy toho, co a jak

má žák dosáhnout. Při tvorbě modelů vyučování (tréninkové jednotky) pohybovým činnostem

vycházíme z důkladného poznání žáků, jejich předpokladů. Nezbytné je poznat ty

34

předpoklady, které se mají v procesu motorického učení dále zdokonalovat, rozvíjet, tj.

předcházející pohybové zkušenosti, vědomosti, tělesný, pohybový, funkční a duševní vývoj,

dosažené výkony, schopnost učit se pohyby, zdravotní stav aj. kromě těchto informací je třeba

vycházet z poznatků o podmínkách, ve kterých se bude model realizovat (čas vymezený na

učení se pohybu, materiální podmínky, složení kolektivu dětí atd.)

Průběh osvojování pohybových dovedností a činností

Motorické učení neprobíhá vždy lineárně (přímočaře). Vztah mezi časem věnovaným

učení, počtem opakování a zdokonalování pohybových dovedností je většinou složitější.

Průběh osvojování pohybových dovedností ilustrují tzv. křivky učení (obrázek 13). Dle

Rychteckého (1998, 71): „křivka učení je grafickým vyjádřením vztahu mezi počtem

cvičebních lekcí, čí dobou nácviku a zvládnutím pohybové dovednosti“. Skutečná křivka,

kterou bychom chtěli sestavit dle reálných hodnot, však nebude mít tak vyhlazený průběh.

Zkušení učitelé (trenéři) by jistě potvrdili, že některé dovednosti se nacvičují snadněji, u

jiných je nácvik spojen s obtížemi. Nerovnoměrnosti v křivce učení, kdy s přibývajícím

počtem učebních lekcí nedochází k téměř žádnému pokroku, se označují jako plató učení či

plató dovednosti (obrázek 14).

Obrázek 13. Křivka učení

35

Obrázek 14. Plató efekt

Fáze motorického učení

V procesu motorického učení lze vymezit tři až čtyři fáze. Z hlediska časového je

motorické učení procesem kontinuálním (trvalým), kdy jednotlivé fáze plynule přecházejí

jedna na druhou. Viz tabulka 1.

Tabulka 1. Fáze motorického učení

Fáze Znaky Úroveň Vnější

projev CNS

Mentální

aktivita

1. Počáteční

seznámení,

instrukce, motivace

Nízká Generalizace Iradiace Vysoká

2. Zpevňování, zpětná

aferentace, slovní

kontrola

Střední Diferenciace Koncentrace Střední

3. Zdokonalování,

retence, koordinace Vysoká Automatizace Stabilizace Nízká

4. Transfer, integrace,

anticipace, výkon Mistrovská

Tvořivá

koordinace

Tvořivá

asociace Vysoká

36

2.8 Motorické schopnosti

Definice motorických schopností

• motorická schopnost je částečně geneticky podmíněný a relativně samostatný soubor

vnitřních předpokladů k pohybové činnosti

• motorické schopnosti jsou dynamickým komplexem vnitřních, částečně geneticky

podmíněných předpokladů lidského organismu k realizaci záměrné pohybové činnosti

• motorické schopnosti jsou komplexní individuální předpoklady pro pohybové výkony

člověka, které jsou primárně determinovány fyziologickými a neurofyziologickými

systémy a tělesnými dispozicemi

2.8.1 Dělení motorických schopností

Motorické schopnosti dělíme na kondiční schopnosti a koordinační schopnosti. Relativně

samostatným souborem jsou schopnosti flexibilní.

• Kondiční schopnosti

� Silové schopnosti

� Vytrvalostní schopnosti

� Rychlostní schopnosti (částečně zde řadíme i tyto schopnosti)

• Koordinační schopnosti

� Obratnostní schopnosti ( kinestetická diferenciační schopnost, reakční schopnost,

rytmická schopnost, rovnováhou schopnost)

• Pohyblivostní schopnosti (ohebnost, flexibilita)

Kondiční schopnosti

Silové schopnosti a jejich rozvoj

„Síla je vymezena jako schopnost překonávat vnější odpor svalovým úsilím podle

zadaného úkolu.“ (Čelikovský& kol., 1985)

Fyziologickými předpoklady síly jsou:

• příčný průřez agonistů a převaha zastoupení FO, resp. FOG vláken v nich,

37

• počet a synchronizace zapojení hybných jednotek agonistů

• stupeň a průběh relaxace agonistů

• vysoká zásoba bezprostředních zdrojů energie a jejich rychlá mobilizace z pohotových

i doplňkových substrátů ve svalu

• optimalizace aktivační úrovně CNS (Vilímová, 2009, 41)

Zvýšená pozornost při rozvoji síly by měla být věnována velkým svalovým skupinám (a

to nejen v mladším školním věku), protože ty zajišťují správné držení těla. Je to z důvodu

nerovnoměrného rozvíjení svalových skupin během ontogeneze. U horních končetin se

rychleji rozvíjejí flexory, u dolních extenzory, u trupu vzpřimovače, méně svalstvo břišní.

Cílený rozvoj svalové síly (posilování) vyžaduje současně i zařazování cvičení protahovacích

a relaxačních se zdůrazněním správného dýchání. U žáků mladšího a středního školního roku

rozvíjíme sílu dynamickou. Až od věku 14-15 let můžeme provádět pravidelný posilovací

trénink, a to na 60 – 70 % z maximální intenzity a objemu. Při posilování je velmi důležité

dodržet základní podmínky: intenzitu zatěžování, objem, volbu polohy. Vhodnější je volit

polohy vsedě a vleže, protože tolik nezatěžují páteř. Rozvoj izometrické síly lze zařazovat až

u žáků staršího školního věku 17 – 18 let. Rozvoj síly vždy musíme diferencovat dle

pohlavních, věkových zákonitostí, a ohled musíme brát i na individuální zvláštnosti žáka. Při

rozvoji síly se nejčastěji užívají tyto metody:

• Metoda přirozeného posilování. Aplikujeme přirozené i modifikované pohybové

projevy: běhy, skoky, šplh, úpolová cvičení, cvičení ve dvojicích apod.

• Komplexní metoda. Tato metoda zahrnuje rozvoj více schopností v jedné vyučovací

jednotce. Výběr cvičení není omezen, ale je velmi zapotřebí sledovat intenzitu a objem

zatížení.

• Metoda opakovaných úsilí. Jsou to cvičení prováděná s menší zátěží a s co největší

rychlostí (hody, skoky, běhy, aj.). Můžeme zvolit i formu soutěžní.

Vytrvalostní schopnosti a jejich rozvoj

Dle Čelikovského& kol. (1985) je „vytrvalost schopnost k dlouhodobému provádění

motorické činnosti, aniž by došlo k poklesu její intenzity.“

38

Fyziologickými předpoklady vytrvalosti jsou:

• převaha zastoupení SO nebo FOG vláken v agonistech

• výkonnost a účinnost systémů zabezpečující výměnu a transport kyslíku a kysličníku

uhličitého

• regulační plasticita metabolických dějů

• zásoba celého spektra energetických zdrojů přímo ve svalu

• efektivní souhra agonistů a antagonistů s vystupňováním významu relaxace

antagonistů

• automatizace pohybů osvojení základních pohybových návyků (Vilímová, 2009, 44)

Vytrvalostní schopnosti tvoří základ tělesné zdatnosti a to pro svou komplexní povahu.

Aerobní vytrvalosti můžeme rozvíjet již od mladšího školního věku. Během výzkumných

studií bylo prokázáno, že aerobní zatěžování dětí v tomto věku může být větší, než se dříve

předpokládalo. Souvisí to jak s jejich relativně vysokými hodnotami kyslíkové spotřeby, tak

s rychlostí regeneračních procesů v organismu. Pakliže dítě odstupuje od cvičení mírné

zátěže, jsou to příčiny spíše psychické, nikoli fyziologické. Anaerobní vytrvalost můžeme

začít rozvíjet až se středoškoláky (16 – 17 let). Velkou pozornost je třeba věnovat objemům

zatížení (počtu opakování). Pro rozvoj vytrvalosti můžeme využít tyto metody:

• Metoda souvislá. Zařazená cvičení provádíme nepřetržitě, rovnoměrně a s nízkou

intenzitou zatížení (např. sportovní hry, kde si žáci regulují zatížení sami).

• Metoda střídavá. V průběhu zatížení měníme intenzitu zátěže, přerušujeme provádění

cvičení. Např. chůze, běh, plavání, apod.

• Metoda intervalová. Zde kombinujeme různé cyklické pohybové činnosti (běh,

plavání, apod.) v souladu s předpoklady žáků: intenzitu zátěže, její trvání, počet

opakování a dobu odpočinku mezi jednotlivými zátěžemi (kruhový provoz).

Rychlostní schopnosti a jejich rozvoj

„ Rychlost vymezujeme jako schopnost měnit polohu těla, jeho částí nebo objektu v co

nejkratším čase nebo s nejvyšší frekvencí.“ (Čelikovský& kol., 1985)

Fyziologickými předpoklady rychlosti jsou:

39

• reakční analyzátorová rychlost a rychlost jednoduché motorické reakce

• aktivační úroveň a „labilita“ regulačních dějů v CNS

• příčný průřez agonistů a převaha zastoupení FG a FOG vláken v nich

• počet a synchronizace zapojení hybných jednotek agonistů

• stupeň a průběh relaxace antagonistů i agonistů v rychlém sledu

• vysoká zásoba a rychlé doplňování pohotových zdrojů energie přímo ve svalu

(Vilímová, 2009, 43)

U každého rychlostního projevu je důležité správné technické provedení pohybu. Pokud je

technika špatná, nelze dosahovat individuálních hraničních rychlostí, a navíc se špatná

technika ještě více zafixuje. Délka rychlostního zatížení by neměla přesahovat dobu, kdy

začíná do rychlostního projevu zasahovat únava. Také počet opakování a přestávky by měly

být organizovány tak, aby každý další pokus umožňoval žákovi podat skutečně nejvyšší

výkon. Při záměrném rozvoji rychlosti je tedy nutné sledovat délku trvání cvičení, intenzitu

zatížení, počet opakování a délku času na zotavení. Pro rozvoj rychlosti můžeme využít tyto

metody:

• Metoda opakovaných úsilí. Tato metoda je velmi vhodná, zvláště pokud použijeme

soutěživých forem (štafeta, běž co nejrychleji apod.), ovšem je nutné dbát na správné

technické provedení.

• Další cvičení můžeme vybírat ze širokého spektra drobných her, skokanských cvičení

hodů, startů z různých poloh apod.

Všechna uvedená cvičení je však třeba modifikovat podle věku, pohlaví a osobních

předpokladů žáků tak, aby jejich působení bylo účinné.

Koordinační schopnosti

Obratnostní schopnosti a jejich rozvoj

„ Obratnost je souhrn schopností lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby,

přizpůsobovat je měnicím se podmínkám, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si

osvojovat nové pohyby.“ (Dovalil, 1992)

Fyziologickými předpoklady obratnosti jsou:

40

• bohatost zásoby pohybových vzorců (nacvičování dovedností a činností)

• přesnost exteroceptivního a proprioceptivního vnímání

• vysoká úroveň základních (míšních) i nadstavbových (mozečkových,

extrapyramidových i pyramidových) nervově svalových koordinací

• optimalizace aktivační úrovně CNS v souladu s pohybovým úkolem

Obratnostní schopnost je multifaktorová dispozice, která se projevuje diferencovaně

v rozdílných pohybových činnostech. Pozitivně v nich ovlivňuje „efektivitu regulačních

procesů, průběh učení, docilitu, přesnost, rytmičnost i vnější expresi pohybu“ (Vilímová,

2009, 45). Mezi přední subsystémy obratnostních schopností patří:

o kinestetická diferenciační schopnost

o reakční schopnost

o rytmická schopnost

o rovnováhová schopnost (Hirtz, 1985)

K rozvoji obratnostních schopností se užívá obvyklých cvičení ve změněných nebo

ztížených podmínkách, koordinačně-asymetrická cvičení, manipulace s předměty. Musí být

ale přiměřeny dle vyspělosti žáků. K nejčastějším patří metoda střídavého a opakovaného

zatěžování s postupným zvyšováním obtížnosti cvičení i s využitím tvůrčí vynalézavosti žáků.

Flexibilita. Ohebnost a její rozvoj

„ V pohybovém projevu se vymezují jako schopnost vykonávat pohyby ve velkém

rozsahu, jak to umožňuje kloubní systém člověka.“ (Kos, 1985)

Biologickým základem ohebnosti a kloubní pohyblivosti jsou:

• utváření kostry a kloubních spojení

• elasticita svalstva, vazů a šlach

• pohlaví (Vilímová, 2009, 46)

Uvedené znaky determinují ohebnost a kloubní pohyblivost primárně. Rozsah pohybů je u

dívek obvykle vyšší, neboť ženy jsou z výše uvedených důvodů k těmto schopnostem lépe

disponovány. Sekundárně je ohebnost ovlivněná také věkem, únavou, odolností vůči bolesti,

teplotou a rozcvičením. Z hlediska provedení rozlišujeme ohebnost dynamickou a ohebnost

statickou. Můžeme dělit také na aktivní (rozsah pohybu dosažený vlastními silami) a pasivní

(s pomocí vnějších sil). Při dodržení adekvátního rozcvičení a přiměřenosti vnější teploty,je

41

pohyblivost(ohebnost) poměrně značná, avšak po přerušení cvičení se rychle vytrácí.

Nejčastěji se aplikují cvičení protahovací (aktivní, polopasivní a pasivní), relaxační a

posilovací (švihy, hmity, v krajních polohách aj.). K rozvoji pohyblivosti využíváme tyto

metody:

• aktivní:dynamická a statická. Dynamická používá pohybové energie těla, které mohou

být zesílené doplňkovými závažími, k švihovému protažení v kloubu. Statická metoda

je založená na delším setrvávání pohybů v krajních polohách bez pomoci vnějších sil.

• Pasivní: dynamická a statická. Krajních poloh se dosahuje pomocí vnějších sil

(partner, gravitace, odpory).

• Relaxační

42

3 Cíle práce

Cílem této práce je navrhnout metodický materiál, obsahující základních taneční prvky

discodance, jejich techniku, modifikace a kombinace. Materiál má nabídnout základní prvky,

nutné pro další rozvoj techniky. Práce se dále okrajově zmíní o zvláštnostech dětského

tréninku, možnosti obměny nácviku prvků a ukáže názvosloví pro malé děti. Tento materiál je

prioritně určen začínajícím trenérům, ale může sloužit i jako předloha pro obohacení tréninku

pro již zkušené a dlouholeté trenéry a také tanečníkům.

Dílčí cíle

• Vybranými respondenty ověřit metodický materiál v praxi

• Vyhodnotit ověření metodického materiálu a získat zpětnou vazbu od odborníků

Problémové otázky

• Je dostatek metodických materiálů z oblasti tance discodance v České republice?

• Je výběr souboru prvků z pohledu odborníků dostačující?

• Je zpracovaný metodický materiál po stránce kvalitativní na dostatečné úrovni?

Úkoly práce

• Prostudovat dostupnou literaturu a sestavit z ní logický celek (syntéza poznatků)

• Vytvořit metodický materiál základních tanečních prvků discodance

• Vytvořit fotodokumentaci základních tanečních prvků discodance

• Navrhnout a realizovat anketní list

• Vyhodnotit a zpracovat výsledky anketního listu

43

4 Metodika

4.1 Tvorba metodického materiálu

Při tvorbě metodického materiálu jsme vycházeli z podmínek, které udávají oficiální

taneční pravidla organizace Czech Dance Organization. Jako další kritérium pro výběr prvků

byla osobní dlouholetá zkušenost nejvyužívanějších a porotou nejlépe hodnocených

základních prvků, které se využívají například v sólech a duetech začátečníků a malých dětí

na soutěžích. Po výběru vhodných cviků byly jednotlivé prvky rozřazeny do kategorií (např.

kategorie prvků rukou, trupu, nohou, flexibility, s převahou výbušné síly atd.). V každé

kategorii byla nejdříve sestavena tabulka základních pohybů, ze které jednotlivé prvky

vycházejí. Poté byl v každé kategorii uveden seznam jednotlivých základních prvků, vždy pod

názvem, která používáme při komunikaci s dětmi. Ke každému prvku jsou uvedeny 4

možnosti. Za A jsou popsány pouze provedení konkrétních prvků ve své kategorii, to

znamená pouze nohy, paže atd. Ve variantě B jsou uvedeny modifikace toho prvku. Za C jsou

uvedeny nejčastější kombinace s jinými prvky či pohyby těla, a ve variantě D jsou popsány

možné chyby a chybná provedení, jichž se děti dopouštějí a kterých by se měl začínající

trenér vyvarovat. K souboru prvkůbyla vytvořena fotodokumentace. Ke každému prvku je

vždy nafocena varianta C, tedy jeho nejčastější kombinace, za předpokladu, že nastávající

trenéři budou své svěřence učit již komplexním prvkům. Fotografie byly nafoceny

v kulturním domě v obci Mrsklesy, podlaha klasická parketová, nebylo použito žádné

speciální osvětlení, jako pozadí sloužila stěna v barvě béžové. Fotografie byly pořízeny

fotoaparátem značky Nikon, typu D40. Na fotografiích je zkušená tanečnice, která se tanci

věnuje již dlouhodobě, uvedené prvky dobře zná, a umí je bezchybně a správně technicky

provést.

4.2 Charakteristika souboru

Anketní list byl rozeslán společně s metodickým materiálem 10 zkušeným trenérům

z celé České republiky. Jsou to zkušení vedoucí a trenéři tanečních skupin, se kterými se

setkáváme na soutěžích, a téměř čtvrtina z nich jsou také porotci. Trenéři byli ve věku od 26-

42 let, 3 muži a 7 žen. Pocházeli z měst Brno, Ostrava, Praha, Chomutov, Olomouc, Bohumín

a České Budějovice. 4 z těchto trenérů mají trenérskou licenci, ostatní mají kvalifikaci

44

v podobě trenérských kurzů, které pořádala taneční organizace. Z deseti rozeslaných materiálů

a anketních listů se vrátilo 8, ze kterých následně byly čerpány výsledky práce.

4.3 Metody sběru dat

Při sběru dat byl použit nestandardizovaný anketní list, který sestával z 10 otázek. Na

7 otázek se odpovídalo formou ano x ne, to znamená, že byly uzavřené a 3 otázky byly

otevřené – na otázku se nejdříve bylo dotázáno formou ano x ne, a v případě jedné odpovědi

následovala podotázka otevřená, která rozvíjela odpověď na tu původní otázku.

4.4 Metody zpracování dat

Získané údaje byly zpracovány v celých číslech. Výsledky byly prezentovány pomocí

verbálního zhodnocení (každá otázka vyhodnocena zvlášť), dále formou tabulky a pomocí

grafu vytvořeného v programu Microsoft Office Excel 2010.

45

5 Výsledky

5.1 Základní prvky discodance

Při metodické řadě prvků byla nejdříve sestavena tabulka základních pohybů,

z kterých vycházejí prvky, které již přímo používáme v tanci. Na tabulku navazujeme

jednoduchými tanečními prvky na dvě doby, které počítáme ráz – dva, nebo ráz – a – dva. Při

popisu prvků uvádíme za a) přesný popis prvku, za b) jeho modifikaci a za c) jeho nejčastější

kombinaci s dalšími pohyby a za d) nejčastější chyby a chybná provedení. Na fotografiích

vždy můžeme vidět variantu c, to je již hotový prvek, který můžete použít při tanci. Název

prvku je uváděn v tzv. dětském názvosloví (pokud pro to takový výraz máme vytvořen), které

používáme při svých trénincích s dětmi. Samozřejmě každý trenér si může názvy libovolně

měnit, používáme však takové, abychom je dětem přirovnaly k něčemu, co si mohou snáze

představit v jejich myšlení.

Pohyby paží

-v tanci paže představují prvky, jimiž pohyb neustále probíhá a v nichž pohyb doznívá.

Polohy a pohyby jsou určovány přesně a je nutné od tanečníků vyžadovat jejich přesné

provedení.

Tabulka 2. Základní pohyby paží

Oficiální

Názvosloví

Název pro děti Oficiální

názvosloví

Název pro děti

Předpažení zombík vzpažení ruce ke sluníčku

předpažení pokrčmo pokrčené ruce před

sebe

vzpažení pokrčmo pokrčené ruce nahoru

předpažení skrčmo skrčené ruce před

sebe

vzpažení skrčmo skrčené ruce nahoru

předpažení zaoblené držíme balón vzpažení zaoblené Baletka

Upažení pták zapažení ruce dozadu

upažení pokrčmo silák zapažení pokrčmo Robot

upažení skrčmo kuřátko zapažení skrčmo Slepička

upažení zaoblené stékají kapičky

46

• Sekáček (Příloha 1 - obrázek 1)

a) Upažení, dlaň je napjatá, prsty u sebe – upažení skrčmo, dlaně jsou před hrudníkem a

v pěst – upažení, dlaň je napjatá, prsty u sebe

b) Upažení pokrčmo, předloktí směřuje vzhůru, dlaň je napjatá, prsty u sebe – upažení

pokrčmo, předloktí směřuje dolů, dlaň je napjatá, prsty u sebe

c) Upažení, dlaň je napjatá, prsty u sebe, podřep rozkročný široký - upažení skrčmo,

dlaně jsou před hrudníkem, napjaté, prsty u sebe, stoj spojný - , dlaň je napjatá, prsty u

sebe, podřep rozkročný široký

d) Při tomto prvku dejte pozor, aby děti měli ruce opravdu řádně napjaté (drželi tonus),

většinou mají sklony mít paže spíše povolené – mírně pokrčené. Dále aby paže a trup

přesně svíraly úhel 90° (proto jsou vhodná zrcadla, ab se děti viděly), a aby i prsty

byly pořádně napjaty – od toho název sekáček

• Oblouček dozadu (Příloha 1 – obrázek 2)

a) Předpažení – pravou celý oblouk vzad – předpažit

b) Předpažení – pravou půloblouk vzad – zapažení povýš – zpět půlobloukem do

předpažení

c) Předpažení, stoj spojný – pravou celý oblouk vzad, pravou nohou krok vzad, mírný

záklon trupu i hlavy – předpažení, stoj spojný

d) Při tomto prvku opět hrozí, že děti nebudou mít ruce dostatečně napjaté, dále mívají

tendence nedržet správnou trajektorii oblouku, a dále aby zápěstí držely ve stále stejné

pozici tj. v protažení paže, mají ve zvyku zápěstím kroutit a točit

• Šipka (Příloha 1 – obrázek 3)

a) Připažit – obloukem ze spodu vzpažit, dlaně spojené (tvoří šipku) – obloukem dolů

připažit

b) Připažit – obloukem se spodu vzpažit pokrčmo zkřižmo, překřížení je v úrovni zápěstí

– obloukem dolů připažit

c) Připažit, stoj rozkročný široký – obloukem ze spodu vzpažit, dlaně spojené, poskokem

stoj spojný, hlava zakloněná – obloukem dolů připažit, poskokem stoj rozkročný

široký

47

d) Při připažení musí být ruce těsně u těla, děti většinou paže volně svěsí, a vyskytne se

jim mezi trupem a pažemi mezera, při vzpažení opěr mít paže maximálně napjaté, opět

děti ruce krčí

• Oblouček vpřed k (Příloha 1 - obrázek 4)

a) Připažit – pravou obloukem vzad – připažit

b) Připažit – levou obloukem vzad – připažit

c) Připažit, stoj spojný – při oblouku pravé výkrok levou – poskokem přinožit levou,

připažit - připažit stoj spojný

d) Při tomto prvku děti opět mívají tendenci paži krčit v lokti, a dále dbáme na správnou

trajektorii oblouku

• Opři se (Příloha 1 - obrázek 5)

a) Připažení skrčmo, dlaně napnuty, prsty u sebe – předpažit, ruce vztyčeny – přes

skrčené připažení vzpažit, ruce vztyčeny

b) Připažení skrčmo, dlaně napnuty, prsty u sebe – upažit, ruce vztyčeny – přes skrčené

připažení vzpažit, ruce vztyčeny

c) Připažení skrčmo, stoj spojný – předpažit, ruce vztyčeny, krok pravou vpřed – skrčené

připažení, poskokem stoj na pravé noze, levá u kolene, špička propnutá – vzpažit, ruce

vztyčené, krok levou vpřed

d) Při tomto prvku, ruce maximálně napjaté, nekrčit, dále paže a úhel při předpažení musí

svírat úhel 90°, děti mívají ruce buď níže, nebo výše, u připažení skrčmo pohlídat

odstávající lokti, musí být úplně u těla, při vzpažení ruce maximálně napjaty, nekrčit a

musí být v úrovni uší, ne před hlavou ani za hlavou, děti musíme opravovat, většinou

nemají ruce přesné, dále pozor na vztyčení dlaně, děti opět mají tendence zápěstím

různě točit

• Houpačka (Příloha 1 - obrázek 6)

a) Pravá skrčit upažmo povýš, levá skrčit upažmo poníž, dlaně napjaty, prsty u sebe,

špičky prstů se dotýkají (tvoří jednu přímku), ruce před hrudníkem – pravá skrčit

upažmo, levá skrčit upažmo, dlaně napjaty, prsty u sebe, špičky prstů se dotýkají, ruce

48

před hrudníkem – pravá skrčit upažmo poníž, levá skrčit upažmo povýš, dlaně napjaty,

prsty u sebe, špičky prstů se dotýkají, ruce před hrudníkem

b) Pravá skrčit upažmo povýš, levá skrčit upažmo poníž, dlaně napjaty, prsty u sebe,

špičky prstů se dotýkají – pohybem pouze předloktí pravá upažmo povýš, levá upažmo

poníž – pohybem předloktí zpět pravá skrčit upažmo povýš, levá skrčit upažmo poníž,

dlaně napjaty, prsty u sebe, špičky prstů se dotýkají

c) Pravá skrčit upažmo povýš, levá skrčit upažmo poníž, výpad na pravou nohu - pravá

skrčit upažmo, levá skrčit upažmo, stoj spojný - pravá skrčit upažmo poníž, levá skrčit

upažmo povýš, výpad na levou nohu

d) Při tomto prvku děti mají problém udržet ruce v jedné linii, „lámou“ to obvykle

v zápěstí, proto doporučuji trénovat naproti zrcadla, dále dbáme aby byl loket

dostatečně nahoře, nebo dole, děti většinou mívají lokty výše nebo níže než mají mít

Pohyby trupu

- pohyby hrudního koše většinou doplňují jiné pohybové projevy, zřídkakdy je

používáme jen samostatně, přesto právě pohyb trupu dokresluje celkový taneční dojem, a je

tedy velmi důležité je děti naučit.

Tabulka 3. Základní pohyby trupu

Oficiální názvosloví Dětské názvosloví Oficiální názvosloví Dětské názvosloví

Předklon Předklonit Zasunutí hrudníku

vzad

Nahrbit

Záklon Zaklonit Vysunutí hrudníku

vpravo

Uhýbáme před

čmelákem

Úklon vpravo Naklonit (letadlo) Vysunutí hrudníku

vlevo

Uhýbáme před

čmelákem

Úklon vlevo Naklonit (letadlo) Rotace trupu vpravo Otočení vpravo

Vysunutí hrudníku

vpřed

Vyprsit Rotace trupu vlevo Otočení vlevo

49

• Prsa (Příloha 1 - obrázek 7)

a) Maximální vysunutí hrudníku vpřed – maximální zasunutí hrudníku vzad

b) Maximální vysunutí hrudníku vpřed – naznačení a mírné zasunutí hrudníku vzad –

opět maximální vysunutí hrudníku vpřed

c) Maximální vysunutí hrudníku vpřed, výpon zánožný levou – maximální zasunutí

hrudníku vzad, přenos váhy do podřepu přednožného pravou

d) Při tomto prvku děti většinou nevysunují hrudník do opravdu maximálních hodnot, to

musíte pohlídat, dětem pomůže například když zapojí i ramena a lopatky

• Vezmi si (Příloha 1 - obrázek 8)

a) Maximální vysunutí hrudníku vpravo – maximální vysunutí hrudníku vlevo

b) Maximální vysunutí hrudníku vpravo – vrácení hrudníku do normální polohy – opět

maximální vysunutí hrudníku vpravo

c) Maximální vysunutí hrudníku vpravo, výpad na pravou, upažit – přenesení váhy,

výpad na levou, maximální vysunutí hrudníku vlevo, pokrčit upažmo, ruce na

ramenou

d) Při tomto prvku děti většinou vytáčí trup vpravo nebo vlevo, ale to je chybné, musí

zůstat vpřed, dále dbáme na maximální vysunutí hrudníku v bok

• Chytni a otoč (Příloha 1 - obrázek 9)

a) Stoj zády, hluboký předklon, ruce se dotýkají základny – vztyčení trupu – rotace trupu

směrem vpřed

b) Stoj čelem, hluboký předklon, ruce se dotýkají základny – předklon prohnutý, hlava

mírně zakloněná, předpažit

c) Stoj zády, široký stoj rozkročný, ruce se dotýkají základny – vztyčení trupu, široký

výpon rozkročný, ruce vzpažmo zaoblené – rotace trupu směrem vpřed, mírné

vytočení chodidel (maximálně o 45°), podřep zánožný levou zkřižmo, ruce

předpaženy zaoblené, spojeny a opírají se pravý bok

d) Při tomto prvku dbáme na dostatečně hluboký předklon (musí se podívat pod

nohama), maximální výpon a maximální rotaci trupu vpřed, děti mívají tendence tento

prvek „flákat“

50

• Oblouček tělem (Příloha 1 - obrázek 10)

a) Velký oblouk trupem zprava do leva, hlava vztyčena

b) Velký oblouk trupem z leva doprava, hlava skloněna

c) Široký stoj rozkročný, oblouk levou předpažmo, trup následuje oblouk levé paže,

oblouk provádíme zprava do leva

d) Dbáme na opravdu velký oblouk, to znamená maximální předklon vpřed, nehrbit se,

spíše mírně prohnout páteř (děti se hrbí)

• Záklon – předklon (Příloha 1 - obrázek 11)

a) Hluboký záklon trupu, hlava zakloněná – mírný předklon trupu

b) Hluboký záklon trupu hlava zakloněná – hluboký předklon trupu, ruce se dotýkají

základny

c) Hluboký záklon trupu, hlava zakloněná, pravou rukou se dotýkáme základny, levá

předpažená, hýždě máme co nejvýše nad základnou, kolena mírně pokrčená, chodidla

jsou na základně – široký stoj rozkročný, trup mírně předkloněn, rotace trupu vpřed,

paže upažené pokrčmo poníž, opřené v bok

d) Při tomto prvku dáváme pozor, aby děti měli hýždě dostatečně vysoko, většinou mají

tendenci dávat je níž, až si skoro sedat

• Selka Příloha 1 - obrázek ( 12)

a) Rotace trupu vpravo – rotace trupu vlevo

b) Rotace trupu vpravo, zaoblené vzpažení – hluboký prohnutý záklon, hlava zakloněná,

ruce se opírají o kolena

c) Široký stoj rozkročný, rotace trupu vpravo, chodidla otočená rovno se nehýbou,

upažení pokrčmo, ruce na ramenou – široký stoj rozkročný, rotace trupu vlevo,

chodidla se opět nepohýbou, upažení

d) Tady dbáme na maximální vytočení trupu, až na stranu, ne pouze diagonálně, dolní

končetiny se nehnou z místa, děti většinou točí i končetiny, ale to už je jiný pohyb

51

Prvky nohou

U této tabulky prvků uvádíme pouze oficiální názvy, protože toto pojetí je velmi

obecné, a u dětí není nutno v tomto případě používat dětské názvy, ale spíše pojmenování

obecnou češtinou.

Tabulka 4. Základní prvky nohou

Stoje snožné Stoje nožné pokrčmo Výpony

Stoje snožné pokrčmo Stoje nožné skrčmo Podřepy

Stoje snožné skrčmo Stoje rozkročné Dřepy

Stoje nožné Stoje rozkročné pokrčmo

• Rozeskok (Příloha 1 - obrázek 13)

a) Stoj spojný – poskokem stoj rozkročný – poskokem stoj spojný

b) Stoj spojný – poskokem podřep rozkročný – poskokem stoj spojný

c) Stoj spojný, upažení skrčmo, dlaně v úrovni hrudníku – poskokem stoj rozkročný,

upažit – stoj spojný, upažení skrčmo, dlaně v úrovni hrudníku

d) Nohy musí být rozkročeny více, než jen na šíři pánve, (děti mívají nohy rozkročeny

málo) kolena jsou napjata

• Krok a skok (Příloha 1 - obrázek 14)

a) Stoj spojný – krok vpravo – poskokem do stoje spojného

b) Stoj spojný – krok vpřed – poskokem do stoje spojného

c) Spoj spojný, připažit – krok pravou, kruh vzad oběma pažemi – poskokem stoj spojný,

připažit

d) Děti dělají spíše malé kroky, musí být velký, s dostatečně velkým skok do přinožení,

při přinožení dbáme, aby neměli mezeru mezi chodidly

• Dřep s koleny od sebe – dřep spatný (Příloha 1 - obrázek 15)

a) Stoj spojný – dřep spatný na špičkách, kolena od sebe, páteř vzpřímena – stoj spojný

b) Dřep (obyčejný s koleny u sebe)

52

c) Stoj spojný připažmo – dřep spatný na špičkách, kolena od sebe, páteř vzpřímena,

paže vzpažené zaoblené – stoj spojný připažmo

d) Tady pozor opět na hrbení trupu, a také aby paty byly u sebe, a chodila na špičkách,

jsou zde problémy s rovnováhou, musíme opakovat častěji

• Oblouk nohou (Příloha 1 - obrázek 16)

a) Stoj spojný – podřep přednožný pravou – oblouk pravou nohou po obvodu kruhu –

podřep zánožný pravou – stoj spojný

b) Stoj spojný – podřep přednožný pravou – oblouk pravou nohu po obvodu kruhu –

podřep únožný pravou – stoj spojný

c) Stoj spojný, paže připažmo – podřep přednožný pravou, paže připažmo, dlaně spojeny

jako do šipky – oblouk pravou nohou po obvodu kruhu, paže oblouk směrem dozadu

v úrovni ramen (jako bychom plavali prsa) – podřep zánožný pravou, zapažení povýš,

stoj spojný, připažmo

d) Oblouk nohou musí být dostatečně velký, toho docílíme tím, že stojnou nohu řádně

pokrčíme, děti většinou stojnou nohu krčí málo

• Krok zakřiž (Příloha 1 - obrázek 17)

a) Stoj spojný – krok vpravo – podřep zánožný levou zkřižmo

b) Stoj spojný – krok vlevo – podřep zánožný pravou zkřižmo

c) Stoj spojný, připažmo – krok vpravo, pravá upažená skrčmo, levá upažená – podřep

zánožný levou zkřižmo, pravá upažená, levá upažená skrčmo

d) Zakřižení nohou musí být velké, to znamená velký krok nohou vzad, děti dělají

obvykle malé, dále dbáme na dostatečné pokrčení v kolenou, dětí je opět krčí málo

• Krok sun krok – Chassé (Příloha 1 - obrázek 18)

a) Výkrok pravou – odrazem z pravé výskok spojný – dopad na levou a hned opět výkrok

pravou

b) Výkrok pravou do strany – odrazem z pravé výskok spojný – dopad na levou a hned

opět výkrok pravou (cval)

c) Výkrok pravou, levá předpažená, pravá upažená – odrazem z pravé výskok spojný,

levá předpažená, pravá upažená – dopad na levou a hned výkrok pravou, levá

53

předpažená, pravá upažená (paže máme ve stále stejné pozici, při práci nohou se

nemění)

d) Při výkroku, noha musí jít přes špičku, odraz musí být dostatečně velký (ne jen malý

poskok), při letové fázi jsou špičky napjaté

Prvky flexibility

- tyto prvky učíme děti pomalu, protože je k nim zapotřebí dobrá flexibilita a kloubní

rozsah, i když děti jsou velmi ohebné a i u jedinců, kteří nemají ohebnost danou fyziologicky,

je možné pravidelným tréninkem dosáhnout poměrně rychle slušných výsledků.

• Sed roznožný bočný – provaz (Příloha 1 - obrázek 19)

a) sed roznožný pravou, trup vzpřímený, hlava mírně nadzvednutá, kolena maximálně

napjatá, nohy mírně vytočené, špičky propnuté,

b) sed roznožný levou, trup vzpřímený, hlava mírně nadzvednutá, kolena maximálně

napjatá, nohy mírně vytočené, špičky propnuté, paže vzpažené zaobleně

c) sed roznožný pravou, trup vzpřímený, hlava mírně nadzvednutá, kolena maximálně

napjatá, nohy mírně vytočené, špičky propnuté, paže podél těla se dotýkají základny

d) nehrbit, vytočené nohy (i kolena), špičky propjaté – děti mají tendenci se hrbit, mít

fajfky a některé vtáčení nohy dovnitř

• Sed roznožný – rozštěp (Příloha 1 - obrázek 20)

a) sed roznožný, trup vzpřímený, hlava mírně nadzvednutá, kolena maximálně napjata,

špičky propnuté,

b) modifikace viz níže (sed roznožný s hlubokým předklonem)

c) sed roznožný, trup vzpřímený, hlava mírně nadzvednutá, kolena maximálně napjata,

špičky propnuté, paže podél těla se dotýkají základny

d) nehrbit, nohy musí být v jedné linii, hýždě tlačíme vpřed

• Sed roznožný s hlubokým předklonem – placka Příloha 1 - obrázek (21)

a) sed roznožný, kolena maximálně napjata, špičky propnuté, trup se hluboce předkloní,

břicho a hrudník se dotýká základny (nehrbíme se)

54

b) sed roznožný, kolena maximálně napjata, špičky propnuté, trup se hluboce předkloní,

břicho a hrudník se dotýká základny, paže předpažit, hlava zakloněná

c) sed roznožný, kolena maximálně napjata, špičky propnuté, trup se hluboce předkloní,

břicho a hrudník se dotýká základny, paže upažit, dotýkají se nohou

d) nohy v jedné linii, páteř musí být vzpřímená, nehrbit se, břicho se tlačí k zemi,

propnuté špičky

• Sed roznožný s posunem – průplav (Příloha 1 - obrázek 22)

a) sed roznožný, trup vzpřímený, kolena maximálně napjata, špičky propnuté -

předkloníme hrudník (do placky), paže vzpažit - posunem vpřed (jako když plaveme)

suneme trup a pánev po základně, nohy se nám zanožují, výsledná pozice je leh na

břiše

b) leh na břiše – nohy unožit, posunem vzad suneme trup – sed roznožný s hlubokým

předklonem – sed roznožný

c) stejné jako u varianty a

d) tento prvek vychází ze sedu roznožného, proto se i v tomto prvku vyskytují stejné

chyby jako u sedu roznožného a sedu roznožného s hlubokým předklonem

• Leh únožný (Příloha 1 - obrázek 23)

a) leh na pravém boku – unožit levou, koleno napjaté, špička propnutá

b) leh na levém boku – unožit pravou, koleno napjaté, špička propnutá

c) leh na pravém boku – unožit levou, držíme na špičku oběma pažemi, špička propnutá

d) trup nezvedat ze země, přitahujeme nohu k hlavě ne naopak, spodní noha je propnutá,

špičky napjaté

55

Přechodné prvky

-přechody používáme při pohybu po parketu, nebo chceme-li se dostat do pozic na zemi,

nebo naopak se dostat do stoje z prvků na zemi.

• Chassé - krok sun krok (Příloha 1 - obrázek 24)

a) Výkrok pravou – odrazem z pravé výskok spojný – dopad na levou a hned opět výkrok

pravou

b) Výkrok pravou do strany – odrazem z pravé výskok spojný – dopad na levou a hned

opět výkrok pravou (cval)

c) Výkrok pravou, levá předpažená, pravá upažená – odrazem z pravé výskok spojný,

levá předpažená, pravá upažená – dopad na levou a hned výkrok pravou, levá

předpažená, pravá upažená (paže máme ve stále stejné pozici, při práci nohou se

nemění)

d) Při výkroku, noha musí jít přes špičku, odraz musí být dostatečně velký (ne jen malý

poskok), při letové fázi jsou špičky napjaté

• Ze sedu (Příloha 1 - obrázek 25)

a) Sed snožný vzpřímeně – obratem vzpor ležmo – odrazem vzpor dřepmo – stoj

roznožný široký

b) Sed snožný vzpřímeně – obratem vzpor dřepmo zánožný pravou – přísunem levé

vzpor dřepmo – podřep roznožný široký

c) Sed snožný vzpřímeně – obratem vzpor ležmo – odrazem vzpor dřepmo – stoj

roznožný široký, upažení pokrčmo poníž, ruce v bok hlava mírně nadzvednutá

d) Při sedu se nehrbit, při vzporu musíme tělo držet v jedné linii, děti mají obvykle

problém v tom že uvolní svaly a prověsí hýždě, při dřepu chodila i kolena u sebe, při

stoji rozkročném jsou nohy od sebe vzdáleny více než jen na vzdálenost boků

• Skluz (Příloha 1 - obrázek 26)

a) Podřep přednožný pravou – sunem pravé nohy vzpor dřepmo přednožný pravou –

obratem leh snožný

b) Podřep přednožný levou – sunem levé nohy vzpor dřepmo přednožný levou – obratem

leh roznožný

56

c) Podřep přednožný pravou, pravá upažena dolů, levá vzpažená – sunem pravé nohy

vzpor dřepmo přednožný pravou, levá upažená – obratem leh snožný

d) Trup mírně v záklonu, hlavně nehrbit, noha kterou suneme po zemi napjatá, propnutá

špička

• Točení na zemi (Příloha 1 - obrázek 27)

a) Výskok spojný – klek na pravou – sed vzpřímený, pravá unožená skrčmo vnější

plochou opřená o základnu, levá přednožená pokrčmo – obrat, nohy přednožené

skrčmo, špičky propnuté, jsou nad základnou – levá unožená skrčmo, vnější plochou

se opírá o základnu, pravá přednožená pokrčmo – klek na levé – stoj únožný levou

b) Výskok spojný – klek na levou – sed vzpřímen sed vzpřímený, pravá unožená skrčmo

vnější plochou opřená o základnu, levá přednožená pokrčmo, levá unožená skrčmo,

pravá přednožená pokrčmo – obrat, kolena u sebe, propnuté špičky nad základnou –

pravá unožená skrčmo, levá přednožená pokrčmo – klek na pravé – stoj únožný

pravou

c) Výskok spojný, upažení skrčmo, ruce v pěst – klek na pravou, připažit – sed

vzpřímený, pravá unožená skrčmo vnější plochou opřená o základnu, levá přednožená

pokrčmo, paže připaženy, opírají se o základnu - klek na levé, připažit – stoj únožný

levou, připažit

d) Při celém tomto prvku je páteř vzpřímená, při točení držíme kolena u sebe

• Taneční běh (Příloha 1 - obrázek 28)

a) Klus – vzniká pravidelným opakováním skoku levou a pravou, probíhá na špičkách

b) Cval - vzniká opakováním skoku pravou a přinožením levou, ruce upažené dolů,

položené v bok

c) Při výkroku pravou levou předpažit poníž, pravou zapažit poníž, při výkroku levou

pravou předpažit poníž, levou zapažit poníž

d) Dodržovat běh přes špičky, a vytáčet chodidla

• Posun prvkem

a) Viz prvek Prvky paží – oblouček vpřed. Musíme jen zvětšit krok a také poskok,

kterým se můžeme nejlépe posunout. Nejčastěji využíváme pro pohyb vpřed a vzad po

parketu

57

Prvky s převahou výbušné síly

• Výkop (Příloha 1 - obrázek 29)

a) Výkrok levou – impulsivně švih pravé nohy vpřed, koleno napjaté, špička propnutá,

noha mírně vytočená

b) Výkrok levou vpřed zkřižmo – impulsivně švih únožný, koleno napjaté, špička

propnutá, noha mírně vytočená

c) stoj spojný - předkrok levé, paže předpažmo skrčené, ruce na ramenech, švihem

vykopneme pravou, ta je napjatá, mírně vytočená a špička propnutá, stojná noha je

mírně vytočená a napjatá v koleni, noha jde do maximální výšky kam až to

tanečníkovi jeho fyziologické dispozice dovolí, ale u vyspělejších tanečníku je výška

(špičky) minimálně v úrovni hlavy, předpaží jde při výkopu půlobloukem nahoru do

předpažení, dlaně otevřené, směřují k sobě, prsty u sebe, páteř je po celou dobu

provádění výkopu vzpřímená (noha nám u výkopu projde mezi pažemi) – návrat do

stoje spojného, na druhou nohu to je stejné

d) Při výkopu se nehrbíme, noha vytočená, propnutá špička a napjaté koleno

• Zákop (Příloha 1 – obrázek 30)

a) Podřep spojný – zákop pravou, prohnutí v páteře v bederní a hrudní oblasti, špička

napjatá, holeň a stehno svírají úhel maximálně 90°, stojná noha na špičce

b) Podřep spojný – zákop levou, prohnutí v páteře v bederní a hrudní oblasti, špička

napjatá, holeň a stehno svírají úhel maximálně 90°

c) - mírně podřepmo stoj spojný na celých chodidlech, paže předpažmo dolů, prsty pravé

držíme prsty levé – švihem pravé pokrčmo zanožit, špička propnutá, noha je pokrčená

maximálně na 90° (spíše tupý úhel) nejméně v úrovni hlavy, páteř se prohne, špička

propnutá, stojná noha na špičce, mírně vytočená, kolena propnuté, paže švihem

vzpažmo zaoblené, prsty levé se drží prsty pravé ruky, hlavu mírně zaklonit, konečná

pozice je stejná jako výchozí

d) Dodržet prohnutí páteře, propnutá špička

58

- u dětí trénujeme pouze čtyři základní skoky, které nám jako průprava vystačí i do

budoucna.

• Výskok snožný (Příloha 1 - obrázek 31)

a) Podřep spojný – výskok snožný – podřep spojný

b) Podřep spojný – výskok roznožný – podřep spojný

c) Podřep spojný, ruce upažené skrčmo, ruce v pěst, před hrudníkem – odraz, vysoký

skok snožný, propnuté špičky, napjatá kolena, napjatý trup, hlava mírně nadzvednutá,

paže předpažmo dolů, drží se – stoj spojný, připažmo

d) Pozor na dostatečně vysoký odraz, chodidla držíme u sebe, špičky propnout

• Štika – výskok s roznožením čelným (Příloha 1 - obrázek 32)

a) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin – vysoký skok, ve fázi letu maximálně

roznožit, kolena napjatá, špičky propnuté, trup předklonit vpřed – doskok do podřepu

spojného – stoj spojný

b) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin – vysoký skok, ve fázi letu maximálně

roznožit, kolena napjatá, špičky propnuté, trup mírně předklonit vpřed, vzpažit –

doskok do vzporu dřepmo – stoj spojný

c) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin – vysoký skok, ve fázi letu maximálně

roznožit, kolena napjatá, špičky propnuté, trup mírně předklonit vpřed, předpažit, ruce

otevřené, prsty u sebe, daně otočené k sobě – doskok do podřepu spojného – stoj

spojný

d) Dostatečně silný odraz, propnuté špičky, kolena, nevtáčíme špičky dovnitř

• Výskok se záklonem trupu (Příloha 1 - obrázek 33)

a) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin – vysoký skok, trup i hlavu maximálně

zaklonit, zanožit, špičky propnuté, bérec a stehno svírají úhel cca 90° - dopad do

mírného podřepu roznožného – stoj spojný

b) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin - vysoký skok, trup i hlavu maximálně

zaklonit, zanožit, špičky propnuté, bérec a stehno svírají úhel cca 90°, vzpažit

pokrčmo – dopad do podřepu spojného

59

c) Podřep spojný, připažení skrčmo, dlaně se dotýkají, silný odraz z obou končetin –

vysoký skok, trup i hlavu maximálně zaklonit, zanožit, špičky propnuté, bérec a

stehno svírají úhel cca 90°, zapažit povýš, ruce se dotýkají chodidel - dopad do

mírného podřepu roznožného, hluboký předklon trupu, paže se opírají o základnu –

stoj spojný

d) Dostatečně zaklonit trup a hlavně záklon hlavy (to děti velmi často nedělají), silný

odraz, propnuté špičky

• Výskok s pokrčení obou končetin (Příloha 1 - obrázek 34)

a) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin – vysoký skok, osa těla svislá, nohy

pokrčené (stehno a bérec svírají úhel cca 90°), propnuté špičky, kolena směřují

vpravo, chodidla vlevo – dopad do podřepu spojného

b) Podřep spojný, silný odraz z obou končetin - vysoký skok, osa těla svislá, nohy

pokrčené, propnuté špičky, kolena směřují vlevo, chodidla vpravo, upažit, ruce mírně

sklopené – dopad do dřepu zánožného levou pokrčmo

c) Podřep spojný, předpažení zaoblené (naproti pupíku), silný odraz z obou končetin -

vysoký skok, osa těla svislá, nohy pokrčené (stehno a bérec svírají úhel cca 90°),

propnuté špičky, kolena směřují vpravo, chodidla vlevo, vzpažení zaoblené, ruce se

drží - dopad do podřepu spojného, předpažení zaoblené

d) Dostatečně silný odraz, kolena zvednout pořádně nahoru, propnout špičky

-zde uvádíme dvě taneční vazby pro představu, jak prvky spojovat do vazeb a

choreografií.

• Vazba 1 (Příloha 1 - obrázek 35)

� Krok vpravo, stoj rozkročný, pravá upažená skrčmo, levá upažená (a) – podřep

zánožný levou zkřižmo, levá upažená skrčmo, pravá upažená (b) – krok levou, stoj

rozkročný, pravá upažená skrčmo, levá upažená (c) – podřep zánožný pravou

zkřižmo, levá upažená skčmo, pravá upažená (d) – poskokem stoj roznožný široký,

vzpažit, dlaně spojené (šipka), hlava zakloněná (e) – poskokem stoj spojný, ruce

přes oblouk připažit (f) – dřep roznožný, vzpažení zaoblené (g) – stoj spojný,

připažit (h)

60

• Vazba 2 (Příloha 1 - obrázek 36)

� Dřep, upažit skrčmo, ruce v pěst (a) – poskokem stoj rozkročný široký, upažit,

dlaně otevřené, prsty u sebe (b) – obratem o 90° dřep, upažit skrčmo, ruce v pěst,

jsme zády (c) - poskokem stoj rozkročný široký, upažit, dlaně otevřené, prsty u

sebe (d) – hluboký předklon, ruce se opírají o základnu, zůstává široký stoj

rozkročný (e) – pažemi dvakrát hmit rukama – výpon rozkročný, zaoblené

vzpažení (f) – rotace trupu doprava, mírné vytočení končetin, podřep zánožný

levou zkřižmo, zaoblené předpažení dolů, ruce spojené se opírají o pravý bok (g)

5.2 Výsledky anketního šetření

Anketní list byl rozeslán deseti trenérům a vedoucím tanečních skupin společně

s vypracovaným metodickým materiálem. Vedoucí byli požádáni o vyzkoušení metodického

materiálu v praxi a následné vyplnění anketního listu zpět do stanoveného termínu. Termín

byl jeden měsíc od zaslání e-mailu. Dotazník zpět zaslalo osm z deseti respondentů.

1 otázka - Myslíte si, že je v České republice dostatek literatury o tanci Discodance?

Z výsledků první otázky jasně vyplynulo, že všichni respondenti považují dostupnou

literaturu za nedostatečnou. Všichni respondenti zvolili možnost ne. Myslím tedy, že je

vhodné pokračovat ve tvoření literatura a dalších materiálů a jejich šíření mezi odbornou i

laickou veřejnost. Na tuto otázku již částečně navazuje otázka druhá.

2 otázka - Shledáváte tento materiál potřebným?

Sedm respondentů se shodlo, že je tento materiál potřebný, pouze jeden respondent byl

proti. Z výsledků opět vyplývá, že dostatek odborné literatury se v České republice

nevyskytuje a že by i zkušení trenéři uvítali více literatury a materiálů, s pomocí které by se

budoucí trenéři mohli vzdělávat.

61

3 otázka - Považujete uvedené prvky za opravdu základní?

V této otázce se všech 8 respondentů shodlo, že prvky v předložené metodice jsou

zcela základní. Z odpovědí proto vyplývá, že jsou zcela vhodné jak pro začínající tanečníky,

tak i pro začínající trenéry, prvky se jim budou snáze učit, než přejít rovnou ke složitým.

4 otázka - Postrádáte zde nějaké prvky?

Tato otázka byla otevřená. Sedm z osmi respondentů uvedlo, že v metodice žádné

základní prvky nepostrádají. Jeden respondent odpověděl kladně, a uvedl, že mu mezi prvky

flexibility chyběl prvek s názvem most. To značí, že uvedené prvky jsou dostačující pro

naučení základních tanečních schopností, na kterých lze dále stavět.

5 otázka - Je na fotografiích dostatečně vidět provedení prvků?

I u otázky číslo pět se všichni respondenti shodli na kladné odpovědi. To znamená, že

fotografie jsou dostatečně viditelné i názorné, a každý dle metodického materiálu ihned

pozná, o jaký prvek se jedná a jak ho správně provádět.

Otázka 6 - Zařazujete tyto prvky i do svých tréninkových jednotek?

Všichni respondenti uvedli, že tyto prvky běžně zařazují do svých tréninkových

jednotek. To značí, že tyto prvky jsou opravdu univerzální, musí je umět každý tanečník, a lze

je také obměňovat.

Otázka 7 - Doporučili byste tento materiál začínajícím trenérům?

Z této otázce je opět 100% shoda všech respondentů. Všichni by metodický materiál

doporučili. Z toho vyplývá, že materiál je potřebný a nebyl tvořen zbytečně, a může být

přínosem, pokud bude dále rozpracován či bude mít pokračování.

Otázka 8 - Myslíte si, že je seznam prvků dostatečně přehledný?

Sedm z osmi respondentů se shodlo, že seznam přehledný je. Pouze jeden respondent

byl proti. Z uvedeného vyplývá, že řazení prvků bylo přehledné a smysluplné, proto jej

v případných dalších materiálech nemusíme nijak výrazně měnit.

62

Otázka 9 - Myslíte si, že je viditelnost fotografií dostatečně kvalitní?

Otázka číslo 9 je otevřená. Zde se 4 respondenti shodli, že fotografie jsou dostatečně

kvalitní, a 4 respondenti odpovídali, že ne. Při otevřených odpovědích všichni respondenti (i

když různými způsoby) odpovídali, že některé fotografie jsou rozmazané. Proto bude nutné

v budoucnu pořídit fotografie buď profesionálním přístrojem, nebo profesionálním

fotografem.

Otázka 10 - Objevili jste v této práci pro Vás nový prvek?

Tato otázka byla také otevřená, ovšem opět se všech osm respondentů shodlo na tom,

že v této práci neobjevily žádné nové prvky. To značí naprostou základnost prvků, a také že to

jsou prvky známé a využívané na soutěžích.

Tabulka 5. Výsledky anketního šetření

Číslo a znění otázky Odpověď ANO Odpověď NE

1. Myslíte si, že je v České republice dostatek literatury o

tanci discodance?

0 8

2. Shledáváte tento materiál potřebným? 7 1

3. Považujete uvedené prvky za opravdu základní? 8 0

4. Postrádáte zde nějaké prvky? 1 7

5. Je na fotografiích dostatečně vidět provedení prvků? 8 0

6. Zařazujete tyto prvky i do svých tréninkových jednotek? 8 0

7. Doporučili byste tento materiál začínajícím trenérům? 8 0

8. Myslíte si, že je seznam prvků dostatečně přehledný? 7 1

9. Myslíte si, že je viditelnost fotografií dostatečně

kvalitní?

4 4

10. Objevili jste v této práci pro Vás nový prvek? 0 8

63

Obrázek 15. Výsledky anketního šetření

0

1

2

3

4

5

6

7

8

otázka 1 otázka 2 otázka 3 otázka 4 otázka 5 otázka 6 otázka 7 otázka 8 otázka 9 otázka

10

ANO

NE

64

6 Diskuse

Anketní list dodal informace, že většina odborníků shledává tento materiál jako

potřebný a domnívají se, že v České republice není dostatek literatury o tanci discodance.

Tyto odpovědi jsou jistě reakcí na to, že nikde v knihovně nenajdete literaturu, odborné zdroje

ani metodické práce o tancidiscodance, který je v ČR poměrně dosti rozšířený. Ani

internetové stránky neobsahují dostatek informací, jako třeba o jiných sportovních odvětvích.

Pouze na několika oficiálních stránkách vybraných tanečních skupin, najdeme zmínky o tom

co je to discodance, ale většinou se o tanci, jeho historii a původu v České republice zmiňují

jen povrchně, a neposkytnou informace o jeho charakteru, soutěžích atp. Zvláštní ovšem je, že

ačkoliv se discodance v České republice tancuje déle než hiphop, o hiphopu existuje mnohem

více zdrojů a informací. Vznikla volně dostupná skripta, internetové stránky a blogy, kterým

se lidé z oboru věnují a široká veřejnost se tak toho může mnoho dozvědět o hiphopovém

tanci, jeho jednotlivých stylech, atp. Ovšem nutno podotknout, že ani tanec hiphop nemá

žádný metodický materiál, který by se například věnoval základním prvkům jednotlivých

stylů.

Vyskytl se a anketě i názor, že mezi základními prvky chybí hluboký záklon, kdy se

horní končetiny dotýkají podlahy, taktéž nazývaný„most“. Otázka zda jsou tyto prvky

skutečně základní, může být diskutabilní. Je nutno podotknout, že každý trenér, má svůj

taneční styl, a dle tohoto svého stylu tvoří své taneční prvky a z toho vazby a choreografie.

Ovšem tanec vždy vychází ze stejných pohybů, tělo má určité flexibilní limity, které nelze

měnit (existují jedinci, kteří mají výjimečné flexibilní schopnosti, ovšem ti se objevují zřídka)

takže různé kroky, skoky, pohyby pažemi, trupem a hlavou vždy budou na stejném principu.

Každý trenér učí své děti trochu jiné prvky, ale princip vždy zůstává stejný. Někteří trenéři učí

děti prvky v mnohem složitější podobě. Vyvstává otázka, zda je to přínos pro malé tanečníky

či nikoliv? Na soutěžích se ukazuje, že to příliš přínosné není. Děti, které mají taneční prvky

jednoduché, ale perfektně naučené a zatancují je s dokonalou technikou oproti dětem, porážejí

na soutěžích ty děti, které tancují náročnější pohybové skladby hodné již juniorské kategorie,

ovšem technicky slabě provedené. Také se ukazuje, že pokud se děti nezvládnou dokonale

technicky naučit základním prvkům, ve starším věku se jim to již těžce dohání, protože se

učínové náročnější prvky a ty základní by již měly provádět technicky správně zcela

automaticky. Doporučujeme tedy učit děti jednoduchézákladní prvky, s důrazem na správné

provedení, a až po zvládnutí základních technických prvků navazovat prvky náročnějšími.

Seznam prvků byl sestaven na základě dlouholetých zkušeností s výukou dětí a také

65

s prvky používanými na soutěžích. Navíc sedm z osmi trenérů se v anketním listu shodlo, že

tyto prvky jsou opravdu základní, což potvrdilo záměr této práce.

Z výsledků také vyplynulo, že ačkoliv se všichni respondenti shodli na tom, že na

fotografiích je provedení prvků dostatečně názorné a viditelné, celá polovina respondentů

uvedla, že některé fotografie jsou rozmazané. Může to mírně uškodit zcela začínajícím

trenérům, kteří mohou nepoznat, o který prvek se jedná, ale snad v kombinaci se slovním

popisem by ke správnému provedení prvku měli dojít. Tento materiál je vůbec první svého

druhu, což je jeden z limitů této práce, a uvažujme o tom, zda by nebylo vhodné příště zapojit

profesionálního fotografa. Pokud by se sehnal dostatek finančních prostředků, jistě by

fotografie v provedení profesionála byly kvalitnější. Fotograf bude mít lepší technické zázemí

pro tvorbu profesionálních sportovních fotografií. Fotografie byly zvoleny také pro nedostatek

technického zázemí autorů k natočení kvalitního metodického materiálu na DVD.

V budoucnu je možné uvažovat i o této možnosti. Při pokračování a rozšiřování této práce

stojí za zvážení tyto finanční prostředky investovat, a zapojit i profesionály. Podotýkáme, že

tato práce je tvořena výhradně autorem, za přispění 4 dalších osob.

Limity studie

Při zpracovávání výsledků studie bylo zjištěno, že práce má drobné nedostatky a

chyby. Při hodnocení výsledků ankety, vyvstaly další otázky, na které bychom chtěli znát

odpovědi. Tak například, chyběla zde otázka, pro kterou věkovou skupinu jsou tyto prvky

vhodné. V práci se hovoří o tréninku dětí, základních prvcích vhodných pro děti, prvky jsou

uváděny názvoslovím pro děti, ovšem již jsem se nezeptala trenérů, pro jakou věkovou

kategorii by doporučili metodický materiál oni sami? Při sestavování anketního listu tento

faktor působil jako samozřejmost, kterou takto vidí všichni trenéři, ovšem při zpracovávání

výsledků, to již tak samozřejmé nepřišlo. Následující otázka, která v anketním listu chyběla,

by se týkala toho, zda trenérům stačil pouze obrazový materiál (fotografie), či zda by raději

přivítali prvky natočené na DVD. Žádný z odborníků se k tomuto nevyjádřil ani mimo anketní

listinu, ovšem když je tato práce věnovaná zejména začínajícím trenérům, bylo by vhodné o

materiálu natočeném na DVD uvažovat, budoucí trenéři by přesně viděli, jak se daný prvek

správně provádí a to od začátku do konce. Samozřejmě, jestliže se v rozpracování této práce

bude natáčet i videomateriál, bylo by vhodné sehnat profesionálního kameramana, který video

natočí kvalitně a také kvalitně sestříhá. V otázce číslo 6 respondenti uvedli, že prvky uvedené

66

v metodickém materiálu ve svých tréninkových jednotkách zařazují. Z toho ovšem vyplývá

otázka, jak často je zařazují? Další otázka, která vyvstala navíc při zpracovávání výsledků, je,

považují odborníci prvky za vhodné pro začátečníky? Bohužel, toto se již v této práci

nedozvíme, ale o to více nás nezodpovězené otázky motivují k rozšíření a pokračování v této

práci a zároveň také k eliminaci limitů, které se v této konkrétní metodické práci vyskytly.

67

7 Závěry

V této práci byl sestaven a navržen metodický materiál obsahující základní taneční

prvky discodance. Tento metodický materiál, byl poskytnut vybraným odborníkům, společně

s anketním listem, který obsahoval deset otázek (otevřené i uzavřené). Na základě anketního

listu jsme se dozvěděli, že výsledný metodický materiál byl odborníky přijat velmi kladně.

Respondenti dále na základě otázek z anketního listu uvedli, že výsledný metodický materiál

shledávají jako potřebný. Dále z výsledků ankety vyplynulo, že uvedené prvky v metodickém

materiálu jsou shledány jako skutečně základní, a že sedm z osmi respondentů žádné prvky

v metodickém materiálu nepostrádá. Kladně byly hodnoceny i předložené fotografie.

Respondenti uvedli, že na fotografiích je dostatečně názorně vidět provedení prvků, což

potvrdilo záměr práce, aby každý dle fotografie, ihned poznal, o jaký prvek se jedná a jak se

provádí. Dále bylo zjištěno, že tito trenéři zařazují uvedené prvky do svých běžných

tréninkových jednotek. Za velmi kladný výsledek považujeme to, že všichni respondenti se

shodli na doporučení této práce začínajícím trenérům. Z toho vyplývá, že účel vypracování

této práce byl splněn. Materiál je prioritně určen začínajícím trenérům, aby jim byl

nápomocen při učení tanečních dovedností, a inspiroval je k vymýšlení nových tanečních

prvků. Další informace vyplývající z ankety jsou, že seznam prvků je pro odborníky

dostatečně přehledný, a tudíž se bude novým začínajícím trenérům v něm dobře orientovat. Že

se jedná, o základní prvky dokazuje také to, že nikdo z respondentů neuvedl, že by pro něj byl

v práci nějaký prvek neznámy, či nový. To dokládá, že tyto prvky jsou ideální pro naučení

základních tanečních dovedností, na kterých lze dále stavět náročnější technické prvky a

cviky. Otázka na viditelnost a kvalitu fotografií, již nebyla respondenty hodnocena tak kladně.

Polovina se vyjádřila, že některé fotografie jsou rozmazané. Tímto se dostávám k limitům

práce. Fotograf nebyl profesionál, proto byly některé fotografie nafoceny v horší kvalitě. Na

vině může být fotoaparát, ovšem toto nemůžu nijak blíže komentovat, nejsem odborník.

K dalším limitům práce patří seznam otázek v anketním listu. Anketní list nebyl

standardizovaný, otázky byly tvořeny na základě toho, co jsme chtěli původně zjistit z

metodického materiálu. Při předávání anketního listu respondentům se zdálo, že obsahuje

dostatečné množství otázek. Při zpracovávání výsledků anketního listu ovšem vyvstaly další

otázky, které v původní anketě nebyly. Tak například chyběla otázka, pro jakou věkovou

skupinu jsou tyto prvky vhodné? Nedotazovali jsme se, zda stačí pro ukázku fotografie, či by

raději přivítali videozáznam na DVD, a co by spíše doporučili začínajícím trenérům. Při

otázce zda zařazují tyto prvky do svých běžných tréninkových hodin, vyvstala otázka jak

68

často? Zařazují je naprosto běžně, či pouze pro zpestření? Chybí i dotaz zda tyto prvky

považují za vhodné pro začínající tanečníky. Při sestavování anketního listu, tyto odpovědi

připadali jako samozřejmé, ale při šetření a analýze výsledků začaly vyvstávat. Domníváme

se ovšem, že kdybychom tyto otázky do dotazníku zařadili, přesto by vyvstaly opět nové a

nové otázky. Proto si myslíme, že hlavní cíl práce byl splněn. Podařilo se splnit i úkoly práce

a dílčí cíle. Smysl práce se podařil, protože informace z ankety podaly důkaz, že respondenti

práci hodnotili velmi kladně, líbila se jim, a výslednou práci by doporučili dál. Proto bychom

v budoucnu práci chtěli dále rozpracovat, vylepšit limity, které jsou zde uvedeny, zahrnout

více prvků, prvky zpracovat i na videozáznam. Na tuto práci bychom chtěli v budoucnu

navázat metodickým materiálem pro pokročilé, to znamená věnovat se již více technicky

náročným prvkům. Dále bychom po rozhovoru s několika trenéry (tento rozhovor není

zahrnut ve výsledcích práce), kteří hodnotili tento materiál, a s jejich podpořením ráda nabídla

tento metodický materiál taneční organizaci, aby jej rozšířila dále mezi budoucí trenéry i

širokou veřejnost.

Odpovědi na problémové otázky

• Je dostatek materiálů z oblasti discodance v České republice?

Z výsledků anketní listiny jsme dostali informaci, že v České republice se nenachází

dostatek literatury, zdrojů ani metodických materiálů.

• Je výběr souboru prvků z pohledu odborníků dostatečný?

Soubor prvků v metodické práci byl hodnocen vybranými respondenty za dostačující.

• Je zpracovaný metodický materiál po stránce kvalitativní na dostatečné úrovni?

Z ankety bylo zjištěno, že vybraní trenéři hodnotili kvalitu metodického materiálu

velmi kladně. Námitky byly vzneseny pouze u kvality fotografií.

69

8 Souhrn

Bakalářská práce se zabývá tancem discodance na soutěžní úrovni v České republice.

V teoretické části práce seznamuje čtenáře se soutěžním prostředím. Charakterizuje tanec

discodance, informuje o muzice, choreografii, kostýmech a dalších nezbytných pojmech,

potřebných pro vytvoření formace či choreografie. Dále čtenáře uvádí do problematiky

hodnocení porotců, soutěžních kategorií, pravidel a druzích soutěží. Tyto informace byly

získány na základě analýzy dostupné literatury. Z důvodu nedostatku zdrojů pro tento obor u

nás i v zahraničí, byly využity i prameny z příbuzných sportovních oborů (moderní

gymnastika a gymnastika, aerobik). Získané informace z těchto oborů byly poté porovnány

s vlastními zkušenostmi a aplikovány na tanec discodance. Na základě analýzy literatury a

webových stránek byly informace utříděny do kapitol pro lepší orientaci čtenáře.

Hlavní cílem práce bylo sestavit metodický materiál základních prvků discodance a ke

každému z prvků přiřadit jeho modifikaci, nejčastější kombinaci a chybná provedení. Pro

sestavení metodické práce byly zvoleny vždynejzákladnější cviky a rozděleny do

následujících skupin: prvky paží, prvky trupu, prvky nohou, nejčastější přechodné prvky,

cviky flexibility, prvky s převahou výbušné síly a na závěr byly pro ukázku zařazeny dvě

taneční vazby. Výsledný metodický materiál byl doplněn o fotodokumentaci, aby byla

nápomocna čtenáři k hlubšímu pochopení problému.

Po vytvoření metodického materiálu byl sestaven anketní list s deseti otázkami, které

byly rozeslány deseti již zkušeným a dlouhodobě působícím trenérům. Návratnost anketní

listů byla osm z deseti. Výsledky ankety ukázaly, že trenéři práci schvalují, hodnotí ji kladně

a doporučili by ji dále. Uvedené prvky považují za základní. Obrazový materiál shledávali

dostatečně velkým a názorným, ovšem čtyři z osmi respondentů hodnotili spíše záporně

kvalitu fotografií a poukazovali na rozmazanost některých obrázků. Respondenti uvedli, že

materiál by doporučili svým instruktorům a začínajícím trenérům.

Diskuse se zabývá otázkami nedostatečného množství literatury a jiných materiálů na

území České republiky, dále spornou otázkou na základě čeho lze určit, zda jsou prvky

skutečně základní. Zmiňuje fakt, že každý trenér je jiný, a může posuzovat základní prvky

naprosto odlišně. Ovšem vzhledem k výsledkům ankety, jsou uvedené prvky v této práci

považovány za opravdu základní. Řeší také, zda je vhodné učit děti jednoduché a základní

prvky, nebo již složité. Dále se věnuje problematice fotografování, a to v otázce, zda

70

v pokračování zvolit profesionálního fotografa, či nikoliv. Diskuse také shrnuje limity této

práce.

Z anketního listu jsme se dozvěděli, že materiál je navržen vhodně a je považován za

potřebný. Práce přinesla základní poznatky pro nové a začínající trenéry, kteří se chtějí zapojit

do tance discodance na soutěžní úrovni. Dále může sloužit i již existujícím tanečním

kroužkům, které ale fungují spíše na amatérské úrovni, a nemají šanci vyrovnat se velkým

souborům na soutěžích. Jsou to taneční kroužky fungující spíše v malých městech a větších

vesnicích a městysech. V budoucnu chceme materiál dále rozpracovat, vylepšit své limity, a

později napsat i pokračování.

71

9 Summary

This thesis deals with discodance the competition level in the Czech Republic. In the

theoretical part introduce readers to the competitive environment. Characterized discodance,

informs about the music, choreography, costumes and other essentials concepts necessary to

create a formation or choreography. Further more, there a reader presents the is me from the

jury, competition categories, rules and types of competitions. This information was obtained

from the analysis of the available literature. Due to the lackofre sources for the industry at

home and abroad, have also been used sprint from sports related fields (gymnastics and

gymnastics, aerobics). The information obtained from these subjects were compared with the

in own experiences and applied to the discodance. Based on the analysis of literature and

website informationwere categorized into chapters for better orientation of the reader.

The main goal was to build a methodological material discodance basic elements and

each of the element sassigned to the modification, the most common combination of a flawed

design. To establish the methodological work were always chosen the most basic exercises

and dividend into the following groups: elements of arms, torso elements, the elements of

foot, the most common transitiv elements, flexibility exercises, elements with a predominance

of explosive power and at the end of the demonstrativ included two dance custody. There

sulting guidance document was accompanied by photodocumentation to assist the reader to a

deeper understanding of the problem.

After creating a handbook was compiled questionnairesheet with ten questions that

were sent to the ten already experienced a long-acting coaches. Return questionnairesheet was

eight out of ten. The surfy results showed that the travers approve the work, evaluate it

positively and would recommendit further. The elements considered essential. They found the

imagery sufficiently large and vivid, but four of the eight respondents rated more negatively

the quality of photos and pointed out the fuzziness of some images. Respondents indicated

that the material would recommend thein instructors and novice coaches.

The discussion deals with the is me of insufficient amount of literature and other

materials in the Czech Republic, as well as a contentious issue on chat basis to determine

whether the elements are truly essential. He mentions the fact that every coach is different,

and may consider essentials elements completelydifferently. However, given the resets of the

survey, the elements are considered in this work for a really basic. It also addresses whe

theritis appropriate to teach children simple and basic elements, or already complicated. It

72

also discusses the isme of photography, and the question of whether to continue to choose a

professional photographeror not. The discussional so summarizes the limits of this work.

From the questionnairesheet, we learned that the material is appropriately designed

and isconsidered necessary. The work brought a knowledge base for new and aspiring

coaches who want to participate in discodance at the competitive level. It can also serve

existing dancerings, but theky work more on the amateur level, and have a chance to deal with

large files at competitions. They are dancing rings functionin grather in smalltowns and

largervillages and township. In the future, we want the material to further develop, refine your

limits, and then write and continue.

73

10 Referenční seznam

Appelt, K., Libra, M. (1985). Gymnastické názvosloví. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství.

Appelt, K., Mihule, J. (1981). Kapitoly z pohybové skladby. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství.

Bartošová, H. (2010). Choreografie. Praha: Vivas.

Frömel, K. (2002). Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: Univerzita

Palackého.

Jakubšová, Z. (2011). Úvod do kinantropologie pro studenty sportovního managementu.

Ostrava: VŠB - Technická Univerzita Ostrava.

Krapková, H., Šopková, J. (1995). Rytmická gymnastika a současné gymnastické aktivity

s hudbou ve školní tělesné výchově. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého

v Olomouci.

Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku 1. Olomouc: Hanex.

Mlíkovská, J. (1990). Vybrané kapitoly o choreografii. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství.

Rychtecký, A., Fialová, L. (1998). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha:

Karolinum-nakladatelství Univerzity Karlovy.

Samek, R., Vlková, E. (n.d.)Diskotékové tance na přelomu tisíciletí. Praha: Česko-moravská

taneční organizace.

Vilímová, V. (2002/2009). Didaktika školní tělesné výchovy (2nd ed.). Brno: Masarykova

Univerzita.

Vlková, E. (2010). Discodance. Praha: Vivas.

Záděrová-Kytýřová, M. (1980). Základy taneční gymnastiky. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství.

Zháněl, J. (2010). Antropomotorika. [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého, FTK

74

Zvonař, M., Duvač, I., et al. (2011).Antropomotorika pro magisterský program tělesná

výchova a sport. Brno: Masarykova Univerzita.

Internetové zdroje

Motorické učení - didaktické aspekty. (n. d.).Retrieved 12. 11. 2012 fromtheWorldWide

Web:http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTKdokumenty/Katedra_kinantropol

ogie/10_Motoricke_uceni.pdf

Motorické učení. (n. d.).Retrieved 12. 11. 2012 fromtheWorldWideWeb:http:

//www.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTKdokumenty/Katedra_ kinantropologie/

15motorickeuceni.pdf

Oficiální pravidla CDO.(n. d.).Retrieved 10. 1. 2013 fromtheWorldWideWeb:http://

www.czechdance.org/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog

&id=68&Itemid=96

75

11 – Přílohy

Příloha 1 – Fotografický materiál metodického materiálu

Příloha 2 – Taneční disciplíny

Příloha 3 - Oficiální soutěžní pravidla CDO

Příloha 4 – Anketní list

76

Příloha 1

Fotografický materiál metodického materiálu

Prvky paží

Obrázek 1. Sekáček

Obrázek 2. Oblouček dozadu

77

Obrázek 3. Šipka

Obrázek 4. Oblouček vpřed

78

Obrázek 5. Opři se

Obrázek 6. Houpačka

79

Prvky trupu

Obrázek 7. Prsa

Obrázek 8. Vezmi si

80

Obrázek 9. Chytni a otoč

Obrázek 10. Předklon

81

Obrázek 11. Záklon-předklon

Obrázek 12. Selka

82

Prvky nohou

Obrázek 13. Rozeskok

Obrázek 14. Krok a skok

83

Obrázek 15. Dřep s koleny od sebe

Obrázek 16. Oblouk nohou

84

Obrázek 17. Krok, zakřiž

Obrázek 18. Krok sun krok

85

Prvky flexibility

Obrázek 19. Provaz

Obrázek 20. Rozštěp

86

Obrázek 21. Placka

Obrázek 22. Průplav

87

Obrázek 23. Leh únožný

Prvky přechodné

Obrázek 24. Chassé

88

Obrázek 25. Přechod ze sedu

Obrázek 26. Skluz

89

Obrázek 27. Točení na zemi

Obrázek 28. Taneční běh

90

Prvky s převahou výbušné síly

Obrázek 29. Výkop

Obrázek 30. Zákop

91

Obrázek 31. Výskok snožmo

Obrázek 32. Výskok s roznožením čelným

92

Obrázek 33. Výskok se záklonem trupu

Obrázek 34. Výskok s pokrčením obou končetin

93

Taneční vazba 1

Obrázek 35. a Obrázek 35. b

Obrázek 35. c Obrázek 35. d

94

Obrázek 35. e Obrázek 35. f

Obrázek 35. g Obrázek 35. h

95

Taneční vazba 2

Obrázek 36. a Obrázek 36. b

Obrázek 36. c Obrázek 36. d

96

Obrázek 36. e

Obrázek 36. f Obrázek 36. g

97

Příloha 2 – Taneční disciplíny

a) Discodance sólo

Počet tanečníků: 1

V soutěžní disciplíně discodance sólo se tančí na hudbu pořadatele soutěže v maximální délce

1 minuty, která musí být v rozmezí 34 – 35 taktů za minutu. U tanečníka se hodnotí zejména

technická připravenost, adekvátní k věku a výkonnostní třídě, fyzická kondice (síla, rychlost,

vytrvalost, aj.), choreografie sóla (pohybová náročnost, maximální pohybový rozsah,

dynamika, originalita, pohyb po parketu), image tanečníka (vzhled tanečníka, vkusný kostým,

výrazy tváře, gesta, mimika, apod.). U sól je možnost rozvíjet (zejména u HVK) tanečníkovi

improvizační schopnosti a to zejména na danou hudební předlohu (například zpomalení

hudby=zpomalení pohybu, vlna při výrazném beat výskok apod.)

b) Discodance duo

Počet tanečníků: 2

V soutěžní disciplíně discodance duo se tančí na hudbu pořadatele v maximální délce 1

minuty, která musí být v rozmezí 34 – 35 taktů za minutu. Základem tanečního vystoupení

duet je synchronizovaný pohyb. Dále se hodnotí technická připravenost, adekvátní k věku a

výkonnostní třídě, fyzická kondice (síla, rychlost, vytrvalost, aj.), image tanečníků,

choreografie dua (pohybová náročnost, maximální pohybový rozsah, dynamika, originalita).

Choreografie dua musí vycházet z tance dvojce nikoliv z tancedvou samostatných jedinců.

Důležitou roli při tvorbě choreografie hraje složení dueta (dívka – dívka, chlapec – chlapec,

chlapec – dívka).

c) Discodance malá skupina

Počet tanečníků: 3 - 7

V soutěžní disciplíně discodance malá skupina se tančí na hudbu pořadatele v maximální

délce 2 minuty (výjimka u kategorie mini a DVK maximálně pouze 1,5 minuty), která musí

být v rozmezí 34 – 35 taktů za minutu. V této disciplíně se hodnotí technická připravenost,

adekvátní k věku a výkonnostní třídě, fyzická kondice tanečníků, synchronizace pohybu,

image a choreografie. Choreografie by měla dbát již na práci s prostorem, protože s tímto

počtem tanečníků (obvykle bývá 7), již můžeme tvořit půdorysné obrazce, a různě je prolínat.

Dále pohybová náročnost, maximální pohybový rozsah, dynamika, originalita apod. Důležitá

98

je i image celé malé skupiny. Doporučuji sladit kostým (všichni stejný), dopomáhá to opticky

k lepšímu synchronu (každý tanečník jinak barevný kostým tanečník opticky „rozhazuje“).

d) Discodance formace

Počet tanečníků: 8 – 24

V soutěžní disciplíně discodance formace se tančí na vlastní hudební nahrávku, která musí mít

charakter diskotékové hudby v maximální délce pro extraligu 2:30 – 3:00 minuty a pro

národní ligu 2:00 – 4:00 minuty a to v rozmezí 30 – 38 taktů za minutu. U formací se hodnotí

synchronizace tanečníků, technická připravenost, adekvátně k věku a výkonnostní třídě,

choreografické zpracování (propracovanost tvarů, „pohrání“ si s prostorem, dodržování tvarů,

řad a linií apod.), image (nápaditost, originalitost, kostými, malování, výraz apod.), dynamika,

náročnost a rozsah pohybů, aj.

e) Disco show formace

Počet tanečníků: 8 – 24

V soutěžní disciplíně disco show formace se tančí na vlastní hudební nahrávku, která musí mít

charakter diskotékové hudby v maximální délce 2:30 – 4:00 minuty (výjimka kategorie DVK

2:30 – 3:00 minuty). Tempo v této kategorii není omezeno. U disco show formací se hodnotí

především zpracování choreografie v souladu s námětem (úroveň spojení myšlenky

s choreografií, tance, hudbou, kostýmem, kulisami apod.) tzv. show hodnota. DSále technická

připravenost, adekvátně k věku a výkonnostní třídě, choreografické zpracování (tvary,…)

image, synchronizace, náročnost aj.

99

Příloha 3 – Oficiální soutěžní pravidla CDO

1. Discodance sóla

a) Počet tanečníků: 1 (muž, žena).

b) Hudba: zajistí organizátor ve stylu Disco Dance.

c) Délka vystoupení: 1 minuta.

d) Tempo: 34 – 35 taktů za minutu.

e) Charakter tance: pulzující, rytmické kontrakce a uvolnění v souladu s rytmem hudby.

Pohyb paží podporuje a zdůrazňuje pohyb těla. Taneční různorodost, originalita,

pohybová náročnost jsou vysoce oceňovány. Stejně tak práce s prostorem. V případě

narušení tanečního výkonu soupeřů, či jejich ohrožení, je tato skutečnost přítěží při

hodnocení.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: kroky, přísuny, tapy, poskoky, skluzy, skoky,

kopy, piruety a otáčky. Jiné taneční styly a variace na zemi (jako jsou rozštěpy, točení

na zádech apod.) jsou povoleny, ale musí být omezeny. Skoky s dlouhým rozběhem a

pohyb napříč parketem nejsou charakteristické a běh nesmí přesáhnout čtyři kroky.

g) Zakázané figury: akrobatické figury.

h) Rekvizity a kulisy: jsou zakázány.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

2. Discodance dua

a) Počet tanečníku: 2 (muž-muž, žena-žena, muž-žena).

b) Hudba: zajistí organizátor ve stylu Disco Dance

c) Délka vystoupení: 1 minuta.

d) Tempo: 34 – 35 taktů za minutu.

e) Charakter tance: pulzující, rytmické kontrakce a uvolnění v souladu s rytmem hudby.

Pohyb paží odporuje a zdůrazňuje pohyb těla. Choreografie soutěžních vystoupení by

měla vycházet z tance dvojce, ne dvou jedinců, jejichž taneční projev na sebe

nenavazuje. Taneční různorodost, originalita, pohybová náročnost jsou vysoce

oceňovány. Stejně tak použití synchronizovaných pohybů, stínového postavení,

zrcadlových pozic a propojení těchto prvků včetně choreografického členění a práce

s prostorem. V případě narušení tanečního výkonu soupeřů, či jejich ohrožení, je tato

skutečnost přítěží při hodnocení.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: kroky, přísuny, tapy, poskoky, skluzy, skoky,

kopy, piruety a otáčky. Jiné taneční styly, variace na zemi (jako jsou rozštěpy, točení

100

na zádech apod.) jsou povoleny, ale musí být omezeny. Skoky s dlouhým rozběhem a

pohyb napříč parketem nejsou charakteristické a běh nesmí přesáhnout čtyři kroky.

g) Zakázané figury: akrobatické figury, zvedané figury.

h) Rekvizity a kulisy: jsou zakázány.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

3. Discodance malé skupiny

a) Počet tanečníků: 3 – 7 tanečníků.

b) Hudba: zajistí organizátor soutěže ve stylu Disco Dance.

c) Délka vystoupení: 2 minuty, v MINI a dětské věk. kateg. 1:30 minuty.

d) Tempo: 34 – 35 taktů za minutu.

e) Charakter tance: pulzující, rytmické kontrakce a uvolnění v souladu s rytmem hudby.

Pohyb paží podporuje a zdůrazňuje pohyb těla. Choreografie soutěžních vystoupení by

měla vycházet z tance malé skupiny, ne jedinců, jejichž taneční projev na sebe

nenavazuje. Taneční různorodost, originalita, pohybová náročnost jsou vysoce

oceňovány. Stejně tak použití synchronizovaných pohybů, stínového postavení,

zrcadlových pozic a propojení těchto prvků včetně choreografického členění a práce

s prostorem. V případě narušení tanečního výkonu soupeřů, či jejich ohrožení, je tato

skutečnost přítěží při hodnocení.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: kroky, přísuny, tapy, poskoky, skluzy, skoky,

kopy, piruety a otáčky. Jiné taneční styly, variace na zemi (jako jsou rozštěpy, točení

na zádech apod.) jsou povoleny, ale musí být omezeny. Skoky s dlouhým rozběhem a

pohyb napříč parketem nejsou charakteristické a běh nesmí přesáhnout čtyři kroky.

g) Zakázané figury: akrobatické figury, zvedané figury.

h) Rekvizity a kulisy: jsou zakázány.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

4. Discodance formace

a) Počet tanečníků: 8 – 24

b) Hudba: vlastní nahrávka vycházející ze stylu moderních trendů diskotékové hudby (ne

hiphop, house apod.). Disco a dancefloor music s čistými údery je doporučena.

c) Délka vystoupení: Extraliga = 2:30 – 3:00 minuty, Národní liga = 2:00 – 4:00 minuty.

d) Tempo: 30 – 38 taktů za minutu. V choreografii je možné zařadit maximálně 30

sekund jiného tempa nebo ticha.

e) Charakter tance: pulzující rytmické kontrakce a uvolnění v souladu s rytmem hudby.

Pohyb paží podporuje a zdůrazňuje pohyb těla. Choreografie soutěžních vystoupení by

101

měla vycházet z tance skupiny, ne jedinců, jejichž taneční projev na sebe

nenavazuje. Taneční různorodost, originalita, využití hudební předlohy, pohybová,

technická a choreografická náročnost jsou vysoce oceňovány. Stejně tak použití

synchronizovaných pohybů, stínového postavení, zrcadlových pozic a propojení těchto

prvků včetně choreografického členění a práce s prostorem. Tanečníci mohou tančit i

sólově v omezené míře.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: kroky, přísuny, tapy, poskoky, skluzy, skoky,

kopy piruety a otáčky. Jiné taneční styly, variace na zemi (jako jsou rozštěpy, točení

na zádech apod.) jsou povoleny, ale musí být omezeny. Skoky s dlouhým rozběhem a

pohyb napříč parketem nejsou charakteristické a běh nesmí přesáhnout čtyři korky.

g) Zakázané figury: akrobatické figury, zvedané figury.

h) Rekvizity a kulisy: jsou zakázány. Zakázány jsou rovněž sluchátka, masky, image

brýle apod.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

5. IDO street a disco show formace (v IDO street dance show formace)

a) Počet tanečníků: 8 – 24

b) Hudba: vlastní nahrávka, musí být z oblasti street nebo disco, čili musí mít charakter

HH, R’n’B, Disco Dance, Funky, Street. Pop, Techno, Tectonic,Breakdance, Electric

Boogie a Reggaeton, včetně různých pohádkových či dětských hudebních podkladů

podobného charakteru v dětské věkové kategorii. Veškerá hudba musí být použita ve

stylu street nebo disco a musí reprezentovat a charakterizovat taneční techniky v tomto

oboru. Hudba jiného než street nebo disco charakteru bez úpravy (čili například

muzikálová hudba, klasika, populární hudba atd.) může být použita bez omezení

délky, ovšem za předpokladu, že je remixována do streetu nebo disco a má přidané

downbeats, typické pro streetovou nebo disco hudbu. Znělky, ticho, kroky, řeč, zvuky

a další speciální efekty mohou být použity v případě, že s tématem korespondují a za

předpokladu, že jednotlivé časové úseky nejsou delší než 7 sec. Délky těchto

hudebních částí se sčítají a v součtu nesmí dominovat.

c) Délka vystoupení: 2:30 – 4:00 minuty, ve věkové kategorii Children 2:30 – 3:00

minuty.

d) Tempo: bez omezení.

e) Charakter tance: soutěžící může předvést libovolný taneční styl jako je Discodance,

Dancefloor, Hiphop, a podobně (vždy v souladu s hudební předlohou).Tanečnící

mohou pro zvýšení atraktivity použit ve svém vystoupení prvky jiných, než Street

102

nebo disco disciplín, které nesmí dominovat. Všechna street a disco show představení

by měla být postavena na myšlence, tématu nebo příběhu, což by mělo být vyjádřeno

takovým tanečním pohybem, který pomůže tuto myšlenku nebo příběh pochopit.

Každé street a disco show představení je hodnoceno kromě techniky, choreografie a

image také Show hodnotou, která vypovídá o tom, jak je taneční číslo divácky

zajímavé, zábavné, jak pobavilo publikum, jak velká je to podívaná (tzv. 4-D

hodnocení). Show hodnota dále zahrnuje originalitu a úroveň spojení myšlenky,

hudby, tance, choreografie, kostýmu a použitých rekvizit v tanečním čísle.

Doporučení: Tanečníci-všechny osoby přítomné na taneční ploše jsou v daný moment

tanečníky, proto by měli v dané choreografii tančit. Bodové hodnocení porotce se

snižuje v případě, že tanečník, či více tanečníků, zůstává po celou dobu choreografie

za kulisou a tento, nebo tito tanečníci, pouze pohybují rekvizitou či oblékají druhé

tanečníky.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: akrobatické figury jsou povoleny.

g) Zakázané figury: ve věkové kategorii Children a Děti jsou zvedané figury zakázány.

h) Rekvizity a kulisy: jsou povoleny.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

6. Disco show formace:

a) Počet tanečníků: 8 – 24

b) Hudba: vlastní nahrávka, musí mít charajkterDiscodance, Pop, Techno, Tectonic

včetně různých pohádkových či dětských hudebních podkladů podobného charakteru

v dětské a mini věkové kategorii. Veškerá hudba musí být použita ve stylu disco a

musí reprezentovat a charakterizovat taneční techniky v tomto oboru. Speciální efekty,

jako je řeč a zvuky (měla by být typická pro danou scénu) musí odpovídat tématu nebo

nápadu. Mohou být použity i jiné hudební žánry, ale nesmí dominovat.

c) Délka vystoupení: Děti, junioři a Dospělí: 2:00 – 4:00 minuty, Mini 2:00 – 3:00

minuty

d) Tempo: bez omezení

e) Charakter tance: soutěžící mohou předvést jakékoliv diskotékové taneční techniky,

které jsou blíže specifikovány v disciplíně Discodance formace. Tanečníci mohou pro

zvýšení atraktivity použít ve svém vystoupení prvky jiných, než disco disciplín, které

nesmí dominovat. Všechna disco show představení by měla být postavena na

103

myšlence, tématu nebo příběhu, což by mělo být vyjádřeno takovým tanečním

pohybem, který pomůže tuto myšlenku nebo příběh pochopit.Každedisco show

představení je hodnoceno kromě techniky, choreografie a image tako Show hodnotou,

která vypovídá o tom, jak je taneční číslo divácky zajímavé, zábavné, jak pobavilo

publikum, jak velká je to podívaná (tzv. 4-D hodnocení). Show hodnota dále zahrnje

originalitu, a úroveň spojení myšlenky, hudby, tance, choreografie, kostýmu a

použitých rekvizit v tanečním čísle. Doporučení: Tanečníci-všechny osoby přítomné

na taneční ploše jsou v daný moment tanečníky, proto by měli v dané choreografii

tančit. Bodové hodnocení porotce se snižuje v případě, že tanečník, či více tanečníků,

zůstává po celou dobu choreografie za kulisou a tento, nebo tito tanečníci, pouze

pohybují rekvizitou či oblékají druhé tanečníky.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: akrobatické figury jsou povoleny.

g) Zakázané figury: ve věkové kategorii mini a děti jsou zvedané figury zakázány.

h) Rekvizity a kulisy: jsou povoleny.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

7. Choreografie rekreačního tance – disco disciplíny

a) Počet tanečníků: 3 – 24

b) Hudba: vlastní nahrávka ve stylu disco

c) Délka vystoupení: 2:00 – 4:00 minuty

d) Tempo: bez omezení

e) Charakter tance: všechny choreografie využívající jakékoliv diskotékové taneční

techniky, které jsoublíže specifikovány v disciplíně Discodance. Tanečníci mohou pro

zvýšení atraktivity použít ve svémvystoupení prvky jiných, než Disco disciplín, které

nesmí dominovat. V této disciplíně je možné využít i příběh nebo myšlenku, podobně

jako u disciplíny Street a disco show. Formace je posuzována jako celek.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: není definováno

g) Zakázané figury: zvedané figury vdětské věkové kategorii jsou zakázány.

h) Rekvizity a kulisy: jsou povoleny.

i) Oblečení: není omezeno, ale musí být zachován dobrý vkus a odpovídat věkovému

zařazení tanečníka.

8. Choreografie rekreačního tance – street a disco show (pouze věk. kat.

MINI)

a) Počet tanečníků: 3-24

b) Hudba: vlastní nahrávka ve stylu street show nebo disco show

104

c) Délka vystoupení: 2:00 – 4:00 minuty, v mini věkové kategorii 2:00 – 3:00 minuty.

d) Tempo: bez omezení

e) Charakter tance: soutěžící mohou předvést jakékoli streetové nebo diskotékové taneční

techniky libovolný taneční styl jako je Discodance, Dancefloor, Hip hop, a podobně.

Tanečníci mohou prozvýšení atraktivity použít ve svém vystoupení prvky jiných, než

Street nebo disco disciplín, které nesmí dominovat. Všechna street a disco show

představení by měla být postavena na myšlence, tématu nebo příběhu, což by mělo být

vyjádřeno takovým tanečním pohybem, který pomůže tuto myšlenku nebo příběh

pochopit. Každé street a disco show představení je hodnoceno kromě techniky,

choreografie a image také Show hodnotou, která vypovídá o tom, jak je taneční číslo

divácky zajímavé, zábavné, jak pobavilo publikum, jak velká je to podívaná (tzv. 4-D

hodnocení). Show hodnota dále zahrnuje originalitu a úroveň spojení myšlenky,

hudby, tance, choreografie, kostýmu a použitých rekvizit v tanečním čísle.

Doporučení: Tanečníci - všechny osoby přítomné na taneční ploše jsou v daný

moment tanečníky, proto by měli v dané choreografii tančit. Bodové hodnocení

porotce se snižuje v případě, že tanečník, či více tanečníků, zůstává po celou dobu

choreografie za kulisou a tento, nebo tito tanečníci, pouze pohybují rekvizitou či

oblékají druhé tanečníky.

f) Povolené a doporučené figury a pohyby: akrobatické figury jsou povoleny.

g) Zakázané figury: ve věkové kategorii mini jsou zvedané figury zakázány.

h) Rekvizity a kulisy: jsou povoleny.

i) Oblečení: estetické, vkusné a odpovídající věkovému zařazení.

105

Příloha 4 – Anketní list

Anketní list:

Dobrý den.

Zpracovávám bakalářskou práci s názvem Tvorba metodicko-didaktického materiálu

k nácviku základních tanečních dovedností pro začínající trenéry tanečního sportu. Prosím o

vyjádření názoru formou ankety, na předloženýmetodický materiál základních tanečních

prvků discodance. Je určen již zkušeným trenérům a slouží jako zpětná vazba metodické

práce, která je zpracovávána v rámci ukončení studia na UP Olomouc.

Prosím, odpovězte na otázky zaškrtnutím ano – ne, popřípadě napište odpověď, není-li

nabídnuta volba ano – ne. Anketní list je anonymní a výsledky šetření zveřejním pouze ve své

bakalářské práci.

Velmi děkuji za vyplnění. Autorka.

1) Myslíte si, že je v České republice dostatek literatury o tanci discodance?

ANO X NE

2) Shledáváte tento materiál potřebným?

ANO X NE

3) Považujete uvedené prvky za opravdu základní?

ANO X NE

4) a. Postrádáte zde nějaké prvky?

ANO X NE

b. Pokud ano, uveďte které prvky

…………………………………………………………………………………………

106

5) Je na fotografiích dostatečně vidět provedení prvků?

ANO X NE

6) Zařazujete tyto prvky i do svých tréninkových jednotek?

ANO X NE

7) Doporučili byste tento materiál začínajícím trenérům?

ANO X NE

8) Myslíte si, že je seznam prvků dostatečně přehledný?

ANO X NE

9) a. Myslíte si, že je viditelnost fotografií dostatečně kvalitní?

ANO X NE

b. Pokud ne, jak byste fotografie vylepšili?

…………………………………………………………………………………..

10) a. Objevili jste v této práci pro Vás nový prvek?

ANO X NE

b. Pokud ano, uveďte který…………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………

107