UNIVERZITA KARLOVA V PRAZEFILOZOFICKÁ FAKULTA

KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ

116 42 Praha 1, Celetná 20, tel.: 221 619 607, e-mail: andragogika@ff.cuni.cz

POKYNY K VYPRACOVÁNÍ

DIPLOMOVÉ / BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Zpracoval PhDr. Jiří Reichel, Ph.D., zástupce vedoucího katedry

Schválil doc. Dr. Milan Beneš, vedoucí katedry

Praha 2010

2 3

Obsah

Článek 1 – Úvodní ustanovení 3

Článek 2 – Zadání práce 4

Článek 3 – Odborná úroveň práce 6

Článek 4 – Zpracování práce 8

Článek 5 – Formální podoba práce 11

Článek 6 – Odkazy a citace v textu 15

Článek 7 – Obhajoba práce 17

Článek 8 – Závěrečná ustanovení 20

Příloha A: Vzor A1 – Tisk na vrchní desce DP/BP 21

Příloha A: Vzor A2 – Titulní list (1. stránka DP/BP) 22

Příloha A: Vzor A3 – Prohlášení autora/ky (2. stránka DP/BP) 23

Příloha B: Výtah z ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory 24

Příloha C: Výtah z ČSN ISO 2145 Dokumentace – Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů 29

Příloha D: Výtah z ČSN ISO 690 Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura 32

Příloha E: Výtah z ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části 40

Příloha F: Výtah z ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů 48

Bibliografie 54

2 3

Článek 1 – Úvodní ustanovení

1.1 Katedra andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (dále jen katedra) vydává jako svou interní směrnici tyto Pokyny k vypracování diplomových a bakalářských prací (dále jen DP/BP) s cílem poskytnout základní informaci o jejich zadávání a o způsobu jejich zpracování, o požadavcích na jejich nezbytnou odbor-nou úroveň a formální podobu, o průběhu jejich obhajob a principech jejich klasifikace, jakož i vymezit pro tyto záležitosti závazná pravidla. Nedílnou součástí těchto Pokynů k vypracování DP/BP (dále jen Pokyny) jsou též přílohy. Problematiku, o které tyto Pokyny (zvláště pak Přílohy B–F) pojednávají, nelze vyčerpat beze zbytku. Záměrem je poskytnout budoucím autorům DP/BP alespoň základní, nicméně dostatečně ori-entující informaci. Z důvodů vzájemné provázanosti a/nebo určité po-sloupnosti řady témat a pasáží je celý text strukturován do očíslovaných odstavců (článků), aby na ně bylo možno lépe odkazovat. Čísla článků bez písmen patří hlavnímu textu Pokynů, čísla článků Příloh A–F jsou vždy předznamenána písmenem příslušné přílohy.

1.2 Pokyny se opírají o příslušná aktuální Opatření děkana a o další platná nařízení a pravidla vydaná děkanem a děkanátem. Ta však umož-ňují, aby základní pracoviště, tj. katedry, ústavy ad., určité aspekty této problematiky z hlediska svých potřeb a v intencích svých pravomocí dále upravila a zpřesnila. Otázky, které tyto Pokyny výslovně nezmiňují a nekonkretizují, se pak řídí relevantními fakultními dokumenty.

1.3 Většina podmínek a požadavků k vypracování DP a BP je shodná. Pokud se liší, je každému druhu práce věnována v příslušném článku speciální zmínka.

1.4 Pokyny jsou závazné pro všechny studenty bakalářského a ma-gisterského programu, které katedra realizuje. Jsou taktéž závazné pro všechny interní a externí pracovníky katedry, pro studenty doktorského studia na katedře i pro další spolupracovníky, kteří se podílejí na procesu příprav, zpracování a hodnocení DP/BP (např. jako konzultanti, vedoucí prací, oponenti apod.).

4 5

1.5 Posluchači prezenčního studia mají možnost seznámit se s těmi-to Pokyny na Diplomovém/Bakalářském semináři. Ten mají povinnost absolvovat podle aktuálních studijních plánů promítnutých do rozvrhů jednotlivých úseků (ročníků) bakalářského a magisterského studia. Pro posluchače kombinovaného studia probíhá tento seminář během přísluš-ného semestru podle harmonogramu výuky v kombinovaném studiu formou tří setkání, která jsou věnována zásadním otázkám této oblasti a s Pokyny se podrobněji seznamují formou samostudia.

1.6 Pokyny jsou k dispozici na webových stránkách katedry (viz 1.9, záložku Příručky pro vypracování písemných prací). Jsou vlastnictvím katedry a jakékoli další nakládání s nimi, jako např. množení, distribuce, využití jinými pracovišti apod., podléhá schválení vedoucím katedry, jakož i standardní autorskoprávní ochraně (viz copyright na konci textu).

1.7 Připadne-li jakýkoli termín stanovený těmito Pokyny na den pra-covního volna, za určené datum se považuje následující pracovní den.

1.8 Hovoří-li se kdekoli v textu těchto Pokynů o písemné žádosti, jedná se o fakultou předepsaný tiskopis „Žádost“, který je k dispozici na webo-vých stránkách katedry a fakulty (viz 1.9).

1.9 Webové stránky fakulty a katedry (popř. elektronická nástěnka ka-tedry) zmiňované v těchto Pokynech lze nalézt na http://www.ff.cuni.cz (stránky fakulty) a na http://andragogika.ff.cuni.cz (stránky katedry).

Článek 2 – Zadání práce

2.1 Způsob zadávání DP/BP je stanoven příslušnými aktuálními Opatře-ními děkana a dalšími s tímto režimem souvisejícími dokumenty a směrni-cemi vydanými děkanátem, které jsou k dispozici na webových stránkách fakulty (viz 1.9). Studenti jsou na ně směrováni v rámci Diplomového/Bakalářského semináře.

2.2 Student/ka (dále též autor/ka) má právo sám/sama si navrh-nout téma své práce a jejího vedoucího z pracovníků katedry (interních, externích či doktorandů, viz však 2.3), přičemž je pochopitelně třeba,

4 5

aby s tím zvolená osoba souhlasila. Současně je nutné uvažované téma s předpokládaným vedoucím práce konzultovat, zda je v souladu s jeho odbornou orientací i s oborovým zaměřením katedry. Není-li tomu tak, případně také z osobních kapacitních důvodů, může oslovený pracovník katedry vedení práce odmítnout.

2.3 Vedoucího DP/BP nejprve (před konečným schválením děkanem) schvaluje vedoucí katedry.2.3.1 Vedoucím DP může být pouze profesor, docent nebo pracovník s akademickým titulem Ph.D., CSc., případně jejich ekvivalentem.2.3.2 Vedoucím BP může být profesor, docent nebo pracovník s akademic-kým titulem Ph.D., CSc., PhDr., Mgr., případně jejich ekvivalentem.

2.4 Pokud si autor/ka zvolí téma práce natolik specifické, že se nikdo z pracovníků katedry (interních, externích či doktorandů) necítí kompe-tentní stát se vedoucím práce, a on/a přesto na tématu trvá, sdělí vedoucí-mu katedry v Žádosti (viz 1.8) svůj zdůvodněný návrh na vedoucího práce mimo katedru či fakultu. Pro navrhovaného vedoucího DP/BP v rámci fakulty platí kvalifikační nároky jako v 2.3. Navrhovaný vedoucí DP/BP mimo fakultu musí mít titul profesora, docenta, případně Ph.D., CSc. nebo jejich ekvivalent. V tomto případě autor/ka v Žádosti též uvede jeho pra-coviště, vědecké zaměření, vztah k tématu apod. a své čestné prohlášení, že se jedná o osobu nestrannou (viz 7.5). Žádost musí vedoucí katedry vyřešit nejpozději do 30 kalendářních dnů.

2.5 Literaturu ve formuláři zadání DP/BP student/ka zásadně uvádí v podobě normou stanovené bibliografické citace (viz Přílohu F11.6), pouze její případné ISBN či ISSN není nezbytné.2.5.1 V Zadání DP se očekává uvedení zhruba 8–10 titulů odborné litera-tury a z nich alespoň cca 2–3 cizojazyčné (za ty se považují prameny pře-devším ve standardních světových jazycích, tj. např. slovenština nikoli).2.5.2 V Zadání BP se předpokládá uvedení minimálně 5 titulů odborné literatury a mezi nimi alespoň jeden cizojazyčný (viz 2.5.1).

2.6 Při případných změnách ve zpracování tématu DP/BP vyžadují-cích současně změnu jejího názvu, případně vedoucího práce, postupuje autor/ka podle aktuálních fakultních směrnic a dokumentů (viz 2.1).

6 7

Článek 3 – Odborná úroveň práce

3.1 DP/BP se podává v jazyce českém, v jiném jazyce jen v případě, že si tuto skutečnost nechal/a autor/ka předem odsouhlasit vedoucím práce a formou písemné Žádosti i vedoucím katedry (obdobně jako v případě 2.4) a je to posléze uvedeno též v Zadání. Katedra je oprávněna vyžadovat práci v jazyce, v jakém je akreditován její obor.

3.2 Zpracováním práce má student/ka v závěru svého studia prokázat, že v oboru, ve kterém se připravoval/a, se umí samostatně orientovat, že zvládl/a předepsaný okruh teoretických poznatků založených na sou-dobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje a dokáže je tvůrčím způsobem uplatňovat a využívat.

3.3 Zpracování práce současně slouží k ověření, zda student/ka ovládá základní postupy i etiku vědecké práce (viz příslušné Opatření děkana a taktéž 6.1–6.6) a zda dokáže tvořivě pracovat s odbornou literaturou včetně cizojazyčné. Počet položek odborné literatury pou-žité v textu není taxativně stanoven, záleží mj. na tematickém zamě-ření práce. (Např. v historické komparaci bude pravděpodobně o dost vyšší než u vlastními silami provedeného empirického výzkumu.) Nicméně se očekává3.3.1 u DP minimálně cca 15–20 použitých a uvedených literárních prame-nů a zásadně se vyžaduje z toho nejméně 4–5 cizojazyčných (viz 2.5.1),3.3.2 u BP minimálně 10 použitých a uvedených literárních pramenů a zásadně se vyžadují z toho nejméně 2 cizojazyčné (viz 2.5.1).

3.4 Autor/ka může v práci navazovat na své předchozí seminární a podobné práce (autor/ka DP též na svou práci bakalářskou). Je však nezbytné, aby výsledný text byl tematicky, obsahově i logikou výkladu vnitřně ucelený a blížil se svou povahou odbornému či vědeckému pojed-nání. Jako práci tedy nelze předložit např. několik článků zabývajících se odlišnými tématy, pokud pro ně autor/ka nenajde společný kontext a dostatečně zobecňující (zastřešující) výkladový rámec.

3.5 Žádný z textů, který autor/ka někdy publikoval/a nebo zpraco-val/a pro jiný účel (jako práci seminární, bakalářskou, jako předmět autorské smlouvy, jako pracovní úkol v zaměstnání apod.), nemůže být

6 7

převzat do DP/BP ve své původní podobě a je třeba s ním nakládat jako s literárním pramenem (viz 6.1–6.5 a odpovídající Přílohy). Taktéž je zcela nepřípustné (lze to kvalifikovat jako podvodné jednání a tedy jako důvod k zahájení disciplinárního řízení, viz Prohlášení studenta/ky – Vzor A3) podat jako DP/BP takový text, který již posloužil obdobnému účelu na jakékoli škole, byť původně i v jiném jazyce či jiném oboru nebo studijním programu a typu studia. Je však možné pracovat s tímto textem opět jako s literárním pramenem.

3.6 DP/BP je textem odborným a kromě tomu odpovídající jazykové stránky je třeba, aby se jednalo o práci původní a samostatně zpracova-nou. Nemusí nutně přinášet nové vědecké a odborné poznatky, může se opírat o dosavadní stav poznání problematiky či o cizí zkušenosti (včetně užití oboru v praxi apod.), ale autor/ka musí prokázat schopnost samo-statného tvůrčího zpracování tématu, tzn., že jsou tu naprosto nezbytné jeho/její názory, úvahy a závěry, osobní hlediska a kritická hodnocení. Nelze tedy v žádném případě předložit pouhou kompilaci cizích prací, která postrádá vlastní stanoviska autora/ky (tj. jeho/její konkrétní, argu-menty podložené komentáře k uváděným názorům, koncepcím, řešením, projektům apod.). Současně si autor/ka musí být vědom/a toho, že píše odborné pojednání, nikoli učebnici. Proto by měl/a pokud možno omezit na minimum různé heslovité výčty (uváděné pod sebou a graficky odlišo-vané pomlčkami, písmeny, kroužky, čtverečky ad.), se kterými se v řadě učebnic jinak běžně setkává, a měl/a by se pokusit pojednat příslušnou pasáž spíše v plynulém větném výkladu. (Výjimkou jsou samozřejmě citáty, viz 6.1–6.3).

3.7 Je-li DP/BP založena výhradně na vlastním empirickém výzku-mu nebo na analýze cizích údajů, je nedostačující, aby se interpretace kvantitativních dat omezila jen na komentáře k absolutním četnostem nebo procentům 1. stupně třídění. Je třeba uvádět nejen ostatní zá-kladní statistické míry, ale i výsledky testování závislostí mezi vybra-nými znaky minimálně pro 2. stupeň třídění, případně popsat výsledky dalších statistických operací. Popis pouze 1. stupně třídění je však možný v případě, kdy ústřední problematika DP/BP je výzkumnými informacemi, získanými např. miniaturním šetřením, vlastní sondou apod., jen okrajově dokreslována.

8 9

3.8 Práci, která při namátkové kontrole zjevně nesplňuje stanovené požadavky (3.1–3.7), je vedení katedry oprávněno vrátit autorovi/ce k dopracování. Jde-li o závažnější nedostatky, může autorovi/ce doporu-čit, aby práci přepracoval/a a podal/a v následujícím vypsaném termínu. Při celkovém hodnocení DP/BP je sledována také její odborná úroveň, takže její neuspokojivá kvalita může vést k tomu, že v posudku/cích nebude práce k obhajobě doporučena, nebo se může negativně projevit ve výsledné klasifikaci obhajoby.

Článek 4 – Zpracování práce

4.1 Úkolem vedoucího práce je řídit a průběžně kontrolovat práci auto-ra/ky. S ohledem na požadovanou odbornou úroveň práce (viz 3.2–3.7) s ním/ní vedoucí probírá zejména koncepční otázky a obtížnější partie, přičemž ho/ji vede k soustavné, samostatné a iniciativní práci. V úvod-ních konzultacích si student/ka ujasňuje nezbytná východiska pro svou další činnost, tj. především cíl práce, pracovní postup, informační zdroje, ze kterých bude čerpat, vnitřní strukturu textu, celkový časový plán, popř. metody výzkumu apod.

4.2 Student/ka je povinen/na, i když v podstatě pracuje samostatně, dbát pokynů a připomínek vedoucího práce a v dohodnutých termínech mu výsledky své činnosti předkládat. Současně se může při zpracovávání jednotlivých etap a pasáží práce obracet na konzultanta či konzultanty dle vlastního výběru. Jejich jména je však potom nutné v textu práce uvést (viz 4.4 a Přílohu A2). Funkci konzultanta nemůže katedra honorovat.

4.3 Obsahová struktura práce pochopitelně závisí na povaze zpraco-vávaného tématu. V obecné rovině nicméně platí, že text je tvořen těmito základními částmi: úvodem, hlavní textovou částí, závěrem, soupisem použitých pramenů a přílohami. V konkrétní podobě potom může hlavní textová část obsahovat různý počet kapitol (viz 5.7) a každá z uvedených základních částí představovat různý podíl na celkovém objemu textu.

4.4 V úvodu je třeba nejprve informovat, o čem bude práce pojednávat, a případně zmínit důvody, které vedly autora/ku k tomu, že si zvolil/a právě toto téma. Dále by měl/a stručně uvést a okomentovat obsahovou

8 9

strukturu následující hlavní textové části s tím, že je vhodné podtrhnout zde vlastní přínos k dosavadnímu řešení problematiky (tj. co nového práce konkrétně přináší) a také naznačit možnosti praktického využití dosažených výsledků. Bývá zvykem na konci úvodu poděkovat vedoucímu práce, také konzultantům, případným spolupracovníkům apod.

4.5 Začátek hlavní textové části obvykle patří přesnému vymezení cílů práce a jejích obecných východisek, koncipuje se zde konkrétní obsah a rozsah řešeného problému. V rámci informace o dosavadním stavu poznání (řešení) problematiky je důležité zmínit a zhodnotit předchozí postupy a výsledky, které autor/ka považuje ze svého hle-diska za podstatné a na které navazuje, či je odmítá, jakož i stručně uvést a zhodnotit odborné prameny, o které se opírá nebo s kterými polemizuje. Z toho plyne, že kompilační podoba těchto partií textu není na závadu, naopak se očekává. Poté autor/ka na pozadí shrnutého a zhodnoceného dosavadního poznání (řešení) problému formuluje vlastní koncepci řešení. Pak charakterizuje svůj další pracovní postup a případně zvolené výzkumné metody. V následujícím textu prezentuje výsledky svého bádání, popř. empirického výzkumu, analyzuje je a hod-notí. Nyní se tedy v podobě úvah, interpretací, polemik, kritik, návrhů, komentářů, postřehů ad. objevuje vlastní řešení (resp. stanovisko) au-tora/ky. Celou hlavní textovou část lze dále vnitřně členit podle různých kritérií a podle potřeby plynoucí z povahy řešeného problému i stylu výkladu (viz 5.7), přičemž jednotlivé dílčí části by měly být ukončovány krátkými dílčími závěry.

4.6 Závěr shrnuje poznatky získané ve všech sledovaných aspektech problému. Neměl by být pouhým mechanickým opakováním toho, co lze najít průběžně v textu (v dílčích závěrech), ale tvůrčím a vnitřně propojeným shrnutím všeho, k čemu se při řešení (poznání) proble-matiky dospělo, čeho bylo dosaženo, co se podařilo prokázat a osvětlit, čím případně autor/ka dosavadní stav konkrétně obohatil/a. Současně je možné uvést další závažné a zajímavé poznatky, ke kterým autor/ka dospěl/a, byť se sledovaného tématu dotýkají pouze okrajově. Závěr by v žádném případě neměl postrádat určitá doporučení – jak ten který pro-blém nadále pojímat, jak změnit dosavadní praxi a jaká zavést opatření, jak by měl vypadat případný další postup řešení, jaké otázky je žádoucí v budoucnu položit a zodpovědět apod.

10 11

4.7 Je-li v textu práce prezentováno větší množství tabulek, ilustrací, grafů nebo jiné podobné dokumentace, nezařazují se průběžně do textu, ale uvádějí se souhrnně na konci práce v podobě příloh. V textu je možné ponechat pouze tabulku nebo graf, k nimž se váže mnohařádkový/strán-kový výklad či interpretace. Popisný text tabulky musí být uveden nad ní, za arabskou číslicí, která je jí přidělena. Legenda k ilustraci/grafu musí být umístěna pod ní/m za přidělenou arabskou číslicí. Tabulky i ilustrace /grafy jsou číslovány odděleně. Jedná-li se o sérii tabulek nebo grafů, u kterých stačí k vysvětlení vždy jen pár řádek, zařazují se do příloh a interpretace v textu na ně odkazuje. Přílohou může být i širší výklad metod, vzory používaných či nově navrhovaných formulářů a další informace, které nejsou nezbytné pro pochopení hlavního textu. Taktéž podkladové mate-riály z výzkumu (maketa dotazníku, ukázka tabelace dat ad.), fotografie, obrazová dokumentace apod. se předkládají pouze v přílohách. U převza-tých materiálů (statistických tabulek, grafů z učebnic aj.) je samozřejmě nutné uvést předepsané bibliografické údaje (viz 6.4 a 6.5).

4.8 Konkrétní rozsah práce záleží na povaze tématu a způsobu jeho prezentace, vyžaduje se však4.8.1 u DP rozsah nejméně 108 000 znaků (včetně mezer), což před-stavuje 60 normalizovaných stran textu (viz 5.5) a4.8.2 u BP rozsah nejméně 72 000 znaků (včetně mezer), což předsta-vuje 40 normalizovaných stran textu (viz 5.5).Při orientační kontrole (viz 4.12), zda byl předepsaný rozsah splněn, se počítají všechny stránky před přílohami počínaje obsahem. V případě potřeby přesného stanovení počtu znaků se použijí údaje o textu v elek-tronické verzi.

4.9 Závažné a nepředvídané potíže při zpracování práce je student/ka povinen/na bezodkladně oznámit vedoucímu práce a podle povahy problému případně i vedoucímu katedry. Jestliže nemůže ve zpracování DP/BP pokračovat, či dodržet její zadané tematické zaměření (např. plánuje výzkum ve firmě, která byla náhle zrušena, popř. zjistí neče-kaný nedostatek stěžejních odborných pramenů, nebo teprve při jejich studiu objeví zásadně jiné souvislosti problému apod.), má autor/ka právo požádat o změnu schváleného zadání práce. V těchto a podobně závažných případech podá po konzultaci s vedoucím práce a vedoucím

10 11

katedry do podatelny písemnou Žádost (viz 1.8), v níž zdůvodní nutnost změny tématu práce. (Další postup jako v 2.6.)

4.10 Případné problémy, které by se objevily v souvislosti s výkonem funkce vedoucího práce (jeho dlouhodobé onemocnění nebo časové zaneprázdnění, hlubší rozpory mezi ním a studentem/kou v pojetí a způsobu zpracování téma-tu apod.), student/ka či vedoucí práce neprodleně oznámí vedoucímu katedry. Ten po konzultacích s oběma stranami záležitost urychleně a s konečnou plat-ností vyřeší, případně i změnou vedoucího práce (další postup viz 2.6).

4.11 Veškeré náklady spojené s vypracováním práce nese autor/ka. Pouze v případě, že by se zpracováním svého tématu prokazatelně podí-lel/a na řešení výzkumného úkolu, který je katedře financován (z grantu, sponzorem, klientem apod.), rozhodne vedoucí katedry o možnosti čás-tečné úhrady oprávněných nákladů z příslušného rozpočtu. Tato otázka však musí být definitivně vyřešena již při zadání práce a nelze ji evokovat se zpětnou platností. (Nevylučuje se, že zpracování práce může např. souviset s pracovními úkoly autora/ky, a tuto činnost mu tedy určitým způsobem honoruje jejich zadavatel – tato situace je přijatelná ovšem pouze tehdy, neodporuje-li 3.5.)

4.12 Práci, která při namátkové kontrole zjevně nevyhoví stanoveným požadavkům (4.3–4.7 a především 4.8), je vedení katedry oprávněno vrá-tit autorovi/ce k odstranění zjištěných nedostatků. Jsou-li závažné, může autorovi/ce doporučit, aby práci přepracoval/a a podal/a v následujícím vypsaném termínu. Při celkovém hodnocení DP/BP jsou sledovány také její rozsah i podoba zpracování, takže jejich neuspokojivá kvalita může vést k tomu, že v posudku/cích nebude práce k obhajobě doporučena, nebo se může negativně projevit ve výsledné klasifikaci obhajoby.

Článek 5 – Formální podoba práce

5.1 DP/BP musí být předložena v úhledné úpravě a v čitelné tištěné po-době, tisk musí být kontrastně černý a zarovnaný do bloku. Tiskne se vždy jednostranně. Kresby, náčrty, grafy apod. v hlavním textu musejí být vytiš-těny černou barvou (nikoli už v přílohách, zde mohou být i barevně).

12 13

5.2 K tisku se používá bílý kancelářský papír standardizovaného formátu A4 (210 mm × 297 mm) takové kvality a gramáže (obvykle cca 80 g/m²), které umožňují nejen kvalitní tisk, ale i čtení a případnou reprodukci (xeroxování, skenování apod.). Tyto požadavky se týkají obou odevzdávaných exemplářů (viz 5.13).

5.3 Při umísťování textu na plochu stránky je třeba počítat s tím, že stránky budou na levém okraji svázány. Proto je nezbytné, také s ohledem na počet stran, tj. na konečnou tloušťku práce, situovat text na stránkách tak, aby i svázaný byl po rozevření bez problému čitelný a např. též xeroxo-vatelný. Obvykle se tedy tiskne cca 40 mm od levého okraje stránky a text se zarovnává asi 15 mm od pravého okraje, záleží na velikosti písma a tedy na tom, jakou šířku předepsaných 60 znaků zabere (viz 5.5). Sloupec textu je excentricky umístěn i na výšku – jsou-li čísla stran nahoře, začíná se cca 40 mm od horního okraje a končí asi 25 mm od dolního, záleží na na-staveném vzhledu strany a řádkování dokumentu, a tedy na tom, kolik předepsaných 30 řádků spotřebuje plochy (viz 5.5). Jsou-li čísla stran na jejich dolním okraji, je vzdálenost od okraje stránky k první a k poslední řádce opačná: asi 25 mm nahoře a cca 40 mm dole.

5.4 Typ písma musí mít standardní velikost a podobu, nejlépe kolmou a bez ozdob. Použijí-li se v jednom textu dva a více druhů (fontů) písma, měly by spolu graficky ladit. (Praxe ukazuje, že optimální je pracovat s maximálně třemi fonty, jejich větší počet činí dokument méně přehled-ným, čtenáře poněkud znepokojuje určitou typografickou svévolí a často též budí podezření, zda rozkošatělá forma nezakrývá o to chudší obsah.) Osvědčenou kombinací je např. patkové písmo Times New Roman pro text a bezpatkový font Arial pro nadpisy a popisy grafů, schémat, tabulek apod. Zvýrazňování částí textu, považuje-li to autor/ka za nezbytné, je patrně nejvhodnější kurzívou (I = italics), méně vhodné tučně (B = bold), spíše nevhodné podtrháváním nebo proloženě (prostrkáváním, tj. s mezerami mezi písmeny), o speciálních počítačových efektech ani nemluvě. Velikost písma a řádkování se volí vzhledem k požadavkům na normalizovanou stranu textu (viz 5.5). Pro ni se jako poměrně přija-telná ukazuje u Times New Roman velikost 12 nebo 13 (tu je však nutné nastavit) a řádkování 1,5 (např. u dokumentů Word ve Windows xp se nastavuje kliknutím na Formát v horní liště, rozbalí se mj. možnost Odstavec, jehož jednou z nabídek je výběr Řádkování). Volba fontů, ve-

12 13

likosti písma a řádkování jsou plně v kompetenci autora/ky. Základním pravidlem však je, že zvolená typografická podoba je pak zcela závazná pro celou práci (viz též 5.9).

5.5 Normalizovaná strana textu představuje 1 800 znaků na stránce, tj. zhruba 30 řádků po 60 znacích, kde se za znaky počítají i mezery mezi nimi. To však v praxi mnohdy nelze zcela přesně dodržet, takže je nutné tento parametr průběžně kontrolovat. (Např. u dokumentů Word ve Win-dows xp kliknutím na Nástroje na horní liště a po jejich rozbalení kliknutím na Počet slov, kde se nachází mj. řádek Znaky včetně mezer.)

5.6 Autor/ka je povinen/na dodržet u textu standardní úpravu písem-ností podle ČSN 01 6910 (Úprava písemností zpracovaných textovými editory). Výtah z ní, shrnující základní a pro autory DP/BP nejpotřebnější informace, je obsahem Přílohy B těchto Pokynů.

5.7 Text práce se člení na části a je-li třeba, ty opět na další dílčí části atd., tj. na kapitoly, podkapitoly, jejich oddíly a pododdíly. Další, podrobnější členění je sice možné, ale začíná být pro čtenáře komplikované a lze je doporučit jen výjimečně (jako optimální se jeví členění do tří úrovní). Vhodné členění textu na části jej činí přehlednějším, usnadňuje orientaci v něm, zjednodušuje vy-hledávání určitých pasáží a umožňuje odkazovat na ně. Též se tak vyjadřuje význam a hierarchický vztah jednotlivých částí textu, a tím zvýrazňuje jeho obsahová struktura. Konkrétní obsahové členění textu plně závisí na au-torovi/ce (při dodržení základních instrukcí v 4.3 a 4.5). Při číslování částí (a grafické úpravě Obsahu na stránce 3, viz 5.11) se autor/ka řídí normou ČSN ISO 2145 Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů. Výtah z ní obsahuje Příloha C těchto Pokynů.

5.8 Stránky se číslují bez přerušení arabskými číslicemi (včetně tzv. vakátů, tj. stránek, které zůstávají záměrně prázdné). Umístění čísla na stránce musí být v celém textu stejné. První potištěný list, tj. Titulní list (Příloha A, Vzor A2), se nečísluje. Stránkování kontinuálně pokračuje i v přílohách.

5.9 Pro celý text DP/BP lze dle vlastního uvážení zvolit, ale potom naprosto důsledně dodržovat jednotnou grafickou úpravu (např. názvy kapitol psát tučně a velkými písmeny, podkapitoly jen tučně, názvy od-

14 15

dílů psát již normálně jako ostatní text, mezi jednotlivými druhy částí a následujícím textem vynechávat vždy určitý počet řádků apod.).

5.10 To obdobně platí i pro odstavce v textu, které se tvoří tak, že jejich začátky se od levého okraje textu odrážejí 2–5 úhozy a mezi odstavci se může (ale nemusí) vynechat řádek (podrobněji viz Přílohu B). Podobu, kterou si autor/ka zvolí, je nutné potom v celé práci důsledně dodržovat. Odstavce text velmi účinně myšlenkově člení, umožňují čtenáři lepší ori-entaci a autorovi názornější prezentaci logiky svého výkladu. Pro jejich výskyt neexistuje žádný závazný předpis a záleží pouze na autorovi/ce, aby je používal/a smysluplně a opodstatněně. (Není rozhodně žádoucí postupovat způsobem co věta, to odstavec, ale ani nechávat delší pasáže textu, např. více než jednu stránku, zcela bez odstavce.)

5.11 Zkompletovaná DP/BP musí obsahovat tyto náležitosti: Titulní list (Příloha A, Vzor A2), za ním strana číslo 2 Prohlášení autora/ky s vlastnoručním podpisem (Příloha A, Vzor A3), jako číslo 3 (popř. i další) se zařadí stránka obsahující abstrakt a klíčová slova v českém a v anglic-kém jazyce (každá z verzí na cca půl až tři čtvrtě strany). Po stránkách s anotacemi přijde Obsah v úpravě předepsané normou (viz 5.7) a s čísly stran jednotlivých částí (viz F13). Pak následuje vlastní text práce včet-ně Úvodu a Závěru, strukturovaný podle záměrů autora/ky a číslovaný podle uvedené normy (5.7). Po textu Závěru přijde jako samostatná ka-pitola Soupis bibliografických citací a pak případně kapitola Bibliografie (viz 6.4 a 6.5 a též F7 a F8). Posléze následují přílohy, které se označují velkými písmeny abecedy (tj. tedy Příloha A, Příloha B atd.).

5.12 Před odevzdáním DP/BP je nutné provést korekturu odbornou (terminologie, jména autorů apod.), technickou (řazení stránek, úplnost příloh, čitelnost textu, řazení kapitol apod.) i jazykovou (překlepy, gra-matické chyby apod.). Jazyková podoba textu se řídí platnými pravidly českého pravopisu. Závaznou podobu formální úpravy práce lze odvodit od ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Výtah z ní, shrnující základní a pro autory DP/BP nejpo-třebnější informace, je obsahem Přílohy F těchto Pokynů.

5.13 DP/BP se podává do sekretariátu katedry ve dvou exemplářích výhradně v pevné knihařské vazbě (nikoli tedy např. ve spirálové rych-

14 15

lovazbě, v sešroubovaných deskách, sešitá drátky apod.). Barva tvrdých desek (obvykle plátna, PVC apod.) není předepsána. Na vrchní desku se nechají natisknout údaje v úpravě stanovené Přílohou A, Vzor A1). Pro lepší manipulaci s exempláři DP/BP je nezbytné, aby na hřbetě desek bylo vytištěno (zdola nahoru) jméno a příjmení autora, označení „Diplomová/Bakalářská práce“ a rok její obhajoby (viz Vzor A1).

5.14 Současně autor/ka odevzdává DP/BP v elektronické verzi. Pod-mínky a pokyny pro její odevzdání upravují příslušná Opatření děkana a další s nimi související fakultní směrnice a nařízení (viz 2.1). DP/BP je považována za odevzdanou, pokud student/ka odevzdá ve stanoveném termínu obě podoby práce. Současně odpovídá za obsahovou totožnost obou podob, jejich závažný nesoulad může být důvodem pro zahájení disciplinárního řízení.

5.15 Práci, u které se při namátkové kontrole zjistí, že nedodržu-je požadovanou úpravu a postrádá předepsané formální náležitosti (5.1–5.13), je vedení katedry oprávněno vrátit autorovi/ce k urychlené-mu odstranění nedostatků. Jsou-li závažné, může autorovi/ce doporučit, aby práci přepracoval/a a podal/a v následujícím vypsaném termínu. Jelikož při celkovém hodnocení DP/BP je brán zřetel také na její formální podobu, její neuspokojivá úroveň může vést k tomu, že v posudku/cích nebude práce k obhajobě doporučena, nebo se může negativně projevit ve výsledné klasifikaci obhajoby.

Článek 6 – Odkazy a citace v textu

6.1 Při zpracování DP/BP je zcela nezbytné přísně dodržovat základní etické pravidlo vědecké práce, totiž převzaté myšlenky a názory, ať již v podobě citátů či parafrází, důsledně prezentovat jako cizí dílo a správ-ně je odkazovat. Citáty a parafráze je nutné uvádět především „z první ruky“, tj. z pramenů a dokumentů, s kterými se autor/ka osobně sezná-mil/a. Pokud ve výjimečných případech přejímá citát či parafrázi z textu jiného autora, odkazuje jako pramen výhradně jeho text, nikoli tedy dílo a jméno, které tento autor ve svém textu původně použil. (Tato skuteč-nost navíc musí být v textu DP/BP výslovně uvedena.)

16 17

6.2 Citáty se uvádějí přesně doslovně a jsou na začátku a na konci opat-řeny uvozovkami. Zachovává se i jejich původní grafická podoba (tedy i včetně případných tiskových chyb). Pokud uživatel citátu (student/ka) zdůrazňuje na rozdíl od citovaného autora určité slovo či slova, graficky to vyznačí (kurzívou apod.) a vzápětí uvede v závorce, opět graficky odliš-ně, poznámku s iniciálami svého jména, aby potvrdil/a, že důraz pochází od něho/ní, nikoli od citovaného autora (např. podtrhl/a X.Y., zdůraznil/a X.Y.). Zkrácení citované pasáže se značí tzv. výpustkou v podobě tří teček (…), která nahrazuje vynechanou větu nebo věty. Citát neúplné věty, části věty nebo souvětí, se buď na konci (např. „Začátek citované věty …“) nebo na začátku (např. „… konec citované věty.“) či na konci i na začátku (např. „… prostředek citované věty …“) opět značí výpustkou a je též v uvozovkách. Uvozovek se taktéž používá, ovšem již bez trojteček, cituje-li se nebo přejímá autorův specifický termín, originální přirovnání, osobité hodnocení apod. (např. „syndrom vyhoření“, „věda bez hranic“). Rozsáhlejší citáty, které nejsou přímou součástí určitého odstavce, je nutné od hlavního textu jasně odlišit (novým odstavcem, typem písma, upozorňující formulací apod.).

6.3 Parafráze cizích názorů, koncepcí, myšlenek ad. znamená, že stu-dent/ka vlastními slovy přetlumočí, co v určité publikaci či její části autor napsal. Zde se již uvozovky ani trojtečky nepoužívají. Je však vždy nutné odlišit (odstavcem, formulací apod.), kde začíná a končí parafráze vybraného autora a kde před ní končí a po ní začínají vlastní myšlenky studenta/ky.

6.4 Každý citát a každou parafrázi musí v textu doprovázet odkaz na tzv. citaci, která obsahuje v předepsané úpravě informace o publika-ci, z níž bylo čerpáno (jméno autora, název díla a řadu dalších údajů). Odkaz je stručná forma citace vsunutá přímo do textu (viz F9). Slouží k identifikaci příslušné publikace v Soupisu bibliografických citací, kte-rý je samostatnou kapitolou za textem, kde jsou shromážděny citace všech pramenů, jež byly v textu použity. (Zásadní poznatky o vytváření této kapitoly a tvorbě případné další kapitoly zvané Bibliografie, jakož i k podobě odkazů, viz Přílohu F).

6.5 Závaznou podobu citací v Soupisu bibliografických citací a v Biblio-grafii upravují ČSN ISO 690 Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura (tato norma též způsoby odkazování) a ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické

16 17

dokumenty nebo jejich části. Při vypracování DP/BP jsou autoři povinni se těmito normami řídit. Výtahy z obou norem shrnující základní a pro autory DP/BP nejpotřebnější informace jsou uvedeny v Přílohách těchto Pokynů (ČSN ISO 690 v Příloze D a ČSN ISO 690-2 v Příloze E).

6.6 Prohřešky proti uvedeným zásadám (6.1–6.5) signalizují, že au-tor/ka dosti dobře nezvládl/a základní vědecké postupy (viz 3.2 a 3.3), které by měl/a na konci studia ovládat. Pokud se při namátkové kontrole objeví v práci nedostatky tohoto druhu, je vedení katedry oprávněno ji vrátit autorovi/ce k jejich urychlenému odstranění. Jsou-li závažné, může autorovi/ce doporučit, aby text přepracoval/a a podal/a v násle-dujícím vypsaném termínu. Jelikož při celkovém hodnocení DP/BP je mj. také sledováno, jak autor/ka pracuje s odbornou literaturou, neu-spokojivá úroveň v tomto směru může vést k tomu, že v posudku/cích nebude DP/BP k obhajobě doporučena, nebo se může negativně projevit ve výsledné klasifikaci obhajoby. Obzvláště hrubé překročení základního etického pravidla vědecké práce (častá nebo soustavná absence odkazu na používaný/é literární pramen/y, tj. porušení autorského zákona při-vlastněním si cizího díla) lze kvalifikovat i jako pokus o podvodné jednání a tudíž jako důvod pro zahájení disciplinárního řízení.

Článek 7 – Obhajoba práce

7.1 Obhajoba DP/BP je první částí státní závěrečné zkoušky (tj. SZZK nebo BZK), druhou částí je zkouška z diplomního oboru. (Podmínkou pro konání první části zkoušky je získání předepsaného počtu kreditů, podmínkou pro konání druhé části zkoušky je splnění části první, tj. obhájení DP/BP.)

7.2 Konání SZZK/BZK (tj. i obhajob DP/BP) se řídí Harmonogramem akademického roku (k dispozici na stránkách fakulty, viz 1.9). Je vyhla-šován děkanem fakulty a mj. stanovuje časové dispozice pro konání stát-ních zkoušek, jakož i termíny, do kterých jsou studenti povinni uzavřít na studijním oddělení fakulty své studijní povinnosti a podat závaznou přihlášku k SZZK/BZK. V přihlášce je nutné vyplnit též rubriku Specia-lizace, tj. tematický okruh (dříve předmět), který lze v druhé části státní zkoušky zvolit (Sociologie nebo Psychologie).

18 19

7.3 Na základě Harmonogramu akademického roku určí vedoucí katedry termíny k odevzdávání DP/BP (tj. obou jejích podob, viz 5.14) a katedra je oznámí na svých stránkách (1.9). Oba svázané exempláře práce je třeba podepsat na straně 2 (Prohlášení autora, Vzor A3), nepodepsané nemohou být přijaty. Stanovené termíny k odevzdání DP/BP jsou konečné. Pouze ve výjimečných případech na základě Žádosti (viz 1.8) studenta/ky, podané s kvalifikovanými důvody a minimálně 7 kalendářních dnů před termínem odevzdání práce, může vedoucí katedry povolit odklad. Ten z organizačních důvodů (distribuce textů oponentům, příprava harmonogramu zkoušek apod.) obvykle nemůže být delší než 7 kalendářních dnů po stanoveném datu. Při delším prodlení tedy musí student/ka počítat s obhajobou DP/BP až v dalším vypsaném termínu a podanou přihlášku k SZZK/BZK stáhnout, neboť se stává neplatnou.

7.4 Oponenta DP/BP jmenuje vedoucí katedry. Řídí se pokud možno zásadou, že buď vedoucí nebo oponent práce by měl být kmenovým (in-terním) členem katedry.

7.5 Při jmenování oponenta může vedoucí katedry přihlédnout i k ná-vrhu autora/ky. Písemný návrh na oponenta (obvykle odborníka z pra-xe) odevzdá autor/ka do sekretariátu katedry formou Žádosti (viz 1.8) společně s exempláři práce. Může být i alternativní, tj. obsahovat více než jedno jméno, bezpodmínečně se však vyžaduje, aby navrhovaný měl ukončené vysokoškolské vzdělání (v případě DP minimálně PhDr. nebo jeho ekvivalent, v případě BP alespoň na úrovni Mgr. nebo jeho ekvivalen-tu) a pracoval v oboru tematicky odpovídajícím zaměření práce. U kaž-dého z navrhovaných je nutné heslovitě zdůvodnit, proč jde o vhodného oponenta (tj. přiblížit jeho profesi, popř. zaměstnavatele, zaměření jeho dosavadní činnosti apod.). V Žádosti musí student/ka též uvést čestné prohlášení, že se jedná o osobu nestrannou, tj. není to osoba vzhledem k autorovi/ce příbuzná, pracovně podřízená, v podnikatelském vztahu apod. nebo osoba, u níž lze důvodně předpokládat, že je na autorovi/ce nějakým způsobem závislá (materiálně, citově aj.). Kromě přesného kontaktu je dále třeba výslovně uvést, že navržený se svou nominací souhlasí a je informován, že se jedná o čestnou funkci, neboť oponenty není možné honorovat, ani jim hradit cestovní výdaje. Ve vlastním zájmu by měl/a autor/ka navrhovat oponenty, o kterých ví, že jsou ochotni se oponentního řízení zúčastnit osobně. Student/ka může být katedrou

18 19

požádán/a, aby vybranému z navrhovaných oponentů jeden z exemplářů své práce doručil/a spolu s průvodním dopisem katedry, v němž jsou uvedeny základní pokyny ke zpracování oponentského posudku.

7.6 Vedoucí a oponent DP/BP vypracují do termínu stanoveného vedoucím katedry písemné posudky ve formální podobě požadované katedrou. V závěru musí posudek vždy obsahovat výslovnou formulaci, zda práce je či není doporučena k obhajobě.

7.7 V posudku se klasifikace nevyslovuje, navrhovanou známku re-cenzent pouze tužkou poznamená na originál posudku a parafuje ji. DP/BP se klasifikuje známkami výborně – velmi dobře – dobře – neprospěl/a. Známkou neprospěl/a se hodnotí především práce, která zjevně neod-povídá základním požadavkům na jejich obsahovou a formální stránku, která zřetelně nedosahuje předepsané odborné úrovně a která se prohře-šuje proti základním pravidlům etiky vědecké práce (viz 3.8, 4.12, 5.15 a 6.6). Jsou-li oba posudky záporné, může student/ka svou přihlášku k SZZK/BZK stáhnout.

7.8 Tištěné podoby odevzdaných DP/BP jsou k dispozici k nahlédnutí v sekretariátu katedry minimálně 5 pracovních dnů před termínem ob-hajoby. Závazný režim týkající se tištěné a elektronické podoby posudků BP stanovují příslušná Opatření děkana a s nimi související fakultní směrnice a nařízení (viz 2.1).

7.9 Obhajoba DP/BP jako část státní zkoušky je veřejná a koná se před zkušební komisí pro státní zkoušky, která je zpravidla doplněna o vedoucího práce a oponenta.

7.10 Obhajobu řídí vedoucí komise. Obvykle začíná krátkým úvodním slovem autora/ky, který/á uvede důvody k volbě zpracovaného tématu, práci stručně představí, charakterizuje její východiska a shrne výsledky, ke kterým dospěl/a. Může se též zmínit o postupu svého zpracování a dů-ležitých i zajímavých okolnostech, které je doprovázely. Toto vystoupení se doporučuje v rozsahu cca 3–5 minut. Poté přednesou vedoucí práce a oponent své posudky a autor/ka se vyjádří k připomínkám, námitkám a hodnocením a zodpoví případné otázky, které v nich zazněly. Pak od-povídá na případné další otázky členů komise.

20 21

7.11 O výsledné klasifikaci rozhoduje komise v neveřejném hlasování a poté autora/ku seznámí s výsledkem. Obhajoba se spolu s předloženou prací klasifikuje jednou společnou známkou.

7.12 Obhajoba práce může být hodnocena známkou neprospěl/a i v pří-padě, kdy není ani jeden z posudků negativní. Může k tomu dojít tehdy, jestliže autor/ka při obhajobě nedokáže uspokojivě vysvětlit podstatu, hlavní východiska a výsledky své práce, adekvátně reagovat na posudky recenzentů a na dotazy a připomínky komise, nebo zjistí-li se, že při zpra-cování práce zjevně nebyly dodrženy základní požadavky na ni kladené (7.7), případně došlo k obzvláště hrubému porušení základního pravidla etiky vědecké práce (6.6).

7.13 Při neobhájení DP/BP komise podle povahy nedostatků rozhodne, zda bude práce vrácena autorovi/ce k přepracování, či mu/jí bude zadáno nové téma, případně si je má sám/sama zvolit. Při neobhájení práce se přihláška k SZZK/BZK automaticky ruší.

7.14 Svou omluvenou i případnou neomluvenou neúčast na obhajobě DP/BP (a tedy též na SZZK/BZK) student/ka řeší zásadně s děkanátem fakulty. Pokud to okolnosti dovolují, je nanejvýš vhodné, aby student/ka svou neúčast řádně a včas omluvil/a také v sekretariátu katedry.

7.15 Obhájená DP/BP se považuje za autorské dílo studenta/ky a požívá příslušné autorskoprávní ochrany ve smyslu platných ustanovení autor-ského zákona a předpisů s ním souvisejících. Jeden tištěný exemplář se autorovi/ce vrací. Způsob dalšího nakládání s druhým tištěným exem-plářem a s elektronickou podobou DP/BP stanovují příslušná Opatření děkana a s nimi související fakultní směrnice a nařízení (viz 2.1).

Článek 8 – Závěrečná ustanovení

8.1 Tyto Pokyny jsou platné od akademického roku 2010/2011. Všech-ny předchozí zásady a pokyny vydané v tomto směru katedrou pozbývají platnosti.

20 21

Příloha A: Vzor A1 – Tisk na vrchní desce DP/BP

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZEFILOZOFICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ/BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2012 (rok odevzdání práce) Jméno Příjmení autora/ky

POZOR! Nezapomeňte tisk na hřbetě desek (zdola nahoru):Jméno Příjmení autora/ky Diplomová/Bakalářská práce 2012

22 23

Příloha A: Vzor A2 – Titulní list (1. stránka DP/BP)

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZEFILOZOFICKÁ FAKULTA

KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ

magisterské/bakalářské prezenční/kombinované studium (uvede se druh a forma studia)

2009–2012 (uvede se doba studia)

Jméno Příjmení autora/ky

Název práce

Název práce v angličtině

DIPLOMOVÁ/BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Praha 2012

Vedoucí práce: ................................................................ (uvede se)Konzultant/ka práce:...................... (pokud nebyl/a, řádka se neuvádí)

22 23

Příloha A: Vzor A3 – Prohlášení autora/ky (2. stránka DP/BP)

Prohlašuji,

že tuto diplomovou/bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostat-ně, že v ní řádně cituji všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

............................. ...............................................datum podpis autora/ky

24 25

Příloha B: Výtah z ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory

B0 Při vypracování DP/BP jsou autoři povinni řídit se normou ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory. Tento výtah shrnuje základní a pro autory DP/BP nejpotřebnější informace a též mo-menty, ve kterých se nejčastěji chybuje. (Pro lepší uspořádanost informací obsahuje výtah případně i údaje z dalších norem a relevantních publikací. Speciální případy, které tu nejsou zmíněny, musí autor/ka na základě studia příslušných norem nebo dalších pramenů uvedených v Bibliografii těchto Pokynů řešit individuálně.) Uváděné příklady jsou odlišeny fontem písma.

B1 Všechna členicí (interpunkční) znaménka, tj. tečka, čárka, dvoj-tečka, středník, vykřičník, otazník, se k předcházejícímu slovu, zkratce, značce nebo číslu připojují bez mezery. Za každé interpunkční znaménko patří mezera. Výjimkou jsou zápisy, kde se tato znaménka považují za sou-část ucelené značky (např. tečka při číslování částí textu, viz Přílohu C, taktéž ve webových a e-mailových adresách) nebo kde je úprava přede-psána jinak. Je-li za sebou více interpunkčních znamének, patří mezera za poslední z nich (… byli zde studenti, učitelé, absolventi atd., ale nikdo …). Tečka za zkratkou platí též jako tečka za větou.

B2 Tři tečky znamenají vynechaný text (výpustku), píšou se vždy právě tři. Jestliže nahrazují vynechaná slova, např. ve zkráceném citátu, oddělují se od předchozího a následujícího textu mezerou. Pouze když tři tečky nahrazují tzv. zámlku (nejčastěji v beletrii), připojují se k předcházejícímu textu bez mezery (To je divné…). Tři tečky na konci věty představují též tečku za ní.

B3 Spojovník je nejkratší vodorovná čárka, spojuje dva výrazy nebo dvě části složeného slova bez mezer (máte-li; anglicko-český slovník; obor andragog-personalista; okres Plzeň-jih; dvou- a třídimenzionální modely; Otýlie Sklenářová-Malá apod.). Končí-li řádek spojovníkem, opakuje se spojovník i na začátku následujícího řádku. (Pokud má žena po sňatku zapsána v matrice dvě příjmení, spojovník se mezi nimi nepíše.)

B4 Pomlčka má vzhledem ke spojovníku dvojnásobnou délku. Pokud se do pomlček vkládá slovo, větný úsek nebo věta, oddělují se obě pomlčky z obou stran mezerami. (Neměly by se od vsunutého textu oddělit, proto

24 25

se za počáteční pomlčku a před koncovou pomlčku vkládá pevná mezera.) Pomlčka s mezerami na obou stranách se užívá také ve významu „proti“ nebo k označení vzdálenosti (utkání Sparta – Brno; dálnice Praha – Plzeň; trať Ostrava – Frýdek-Místek). Pokud pomlčka vyjadřuje rozsah „od do“ či zaokrouhlenou finanční částku, píše se bez mezer (výuka pondělí–pátek 09:10–12:30; válka 1914–1918; s. 126–129; Kč 20.800,– apod.)

B5 Závorky přiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu nebo části věty, které jsou do nich umístěny. Je-li v závorce celá věta, koncová závorka se píše až za interpunkční znaménko ukončující tuto větu. Přednost mají zá-vorky okrouhlé, závorky hranaté se v textu uplatňují jako závorky vnořené. (Jinak je tomu v citaci elektronických dokumentů, viz Přílohu E.) Příklad: Práce se píše v češtině, cizojazyčné citace se uvádějí v jazyce originálu (ty, které nemají alfabetické znaky [např. čínština nebo arabština], se transliterují) podle platných norem. Závorka rovná, neboli lomítko, se používá jako dělicí znaménko mezi údaji nebo jako alternativa a v obou případech se mezera-mi neodděluje, např. 130 km/h; číslo účtu 123456789/0100; akademický rok 2009/10; diplomová/bakalářská práce; autor/ka apod. (Pokud lomítko označuje řádky při citaci poezie, patří před/za něj mezera.)

B6 Také uvozovky přiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu nebo části věty, které jsou do nich umístěny. Je-li v uvozovkách celá věta, konco-vé uvozovky se píšou až za interpunkční znaménko ukončující tuto větu. Přední a zadní uvozovky se v češtině vyznačují rozdílně umístěnými znaky. Jako vnořené uvozovky (uvozovky v uvozovkách) se užívají uvozovky jed-noduché (poloviční). (Příklad: V těchto Pokynech se říká: „Použití několika fontů musí v textu ‚ladit‘, tzn. brát ohledy na určitou estetickou kompatibilitu užitých druhů písma.“) Někdy se též uplatňují boční (tzv. francouzské) uvozovky, ty jsou např. předepsány u citací elektronických dokumentů, viz Přílohu E: Dostupný z www: <http://www.muci.puci.cz>.

B7 Způsob psaní zkratek je dán Pravidly českého pravopisu. Za zkrat-kami tvořenými začátkem slova se píše tečka (p. = pan; popř. = popřípadě; srv. = srovnej; zvl. = zvláště), pokud zkratka vzniká ze začátku a konce slova, tečka za ní se většinou nedělá (fa = firma; pí = paní; cca = circa). Uvnitř zkratek více slov je za každou tečkou mezera (a. s. = akciová spo-lečnost; v. r. = vlastní rukou; t. r. = tohoto roku). Některé zkratky více slov se mohou psát dohromady (to je = t. j. i tj.; číslo jednací = č. j. i čj.; číslo

26 27

popisné = č. p. i čp.) nebo se píšou pouze dohromady (atd.; apod.; kupř.; např.; aj.; ad.). Za iniciálovými zkratkami se tečka nepíše (ČR; FF UK; PřF UK; EU; OSN; UNESCO). Zkratky akademických titulů a vojenských a vědeckých hodností uvedených před jménem se čárkou neoddělují, vě-decké hodnosti za jménem ano (ing. pplk. Iks Ypsilon, DrSc.; akad. arch. Iksa Ypsilonová; Iksa Ypsilonová, DiS.; Mgr. Iks Ypsilon, Ph.D.). Obdobně je tomu s právním označením subjektů podnikání: před jejich názvem je označení bez čárky, po názvu odděleno čárkou (a. s. Rubena Náchod; v. o. s. POHODA; Gamma, a. s.; IMPEX, spol. s r. o.).

B8 Značky lze použít jen ve spojení s číslem, píšou se bez tečky a od čísla se oddělují mezerou (13 cm; 6 V; 0,33 l; 100 W; 8 s; 08:00 h apod.). Tvoří-li značku více znaků, píšou se za sebou bez mezery (10 °C; 360 kWh; 500 kPa aj.).B8.1 Procento má svou značku na klávesnici (75 %), promile (3 ‰) lze vybrat z nabídky symbolů (na horní liště Vložit, po rozbalení kliknout na Symbol) nebo zapsat desetinným číslem (0,003 alkoholu).B8.2 Matematické značky se oddělují od čísel mezerami. Značky „rov-ná se“ a „plus“ jsou na klávesnici, jako „děleno“ slouží dvojtečka, k „mi-nus“ se užívá pomlčka a „krát“ se nahrazuje malým x nebo interpunkční tečkou (100 + 10 = 110; 100 – 10 = 90; 100 x 10 = 1 000; 100 : 10 = 10; a . b = ab). Pokud značky plus a minus vyjadřují hodnotu čísla, píšou se k němu bez mezery (očekávaný nárůst +9 %; chyba ±3 % aj., značku ± je třeba vybrat z nabídky symbolů, viz výše).B8.3 Jedná-li se o skóre nebo měřítko, čísla se od dvojtečky neoddělují (např. ČR – Německo 0:3; mapa 1:50 000; zředěno 1:5).B8.4 Paragraf se píše pouze ve spojení s číslem, značka se používá jen jednou a je oddělena od čísla mezerou (§ 29; podle § 123, 124 a 315; podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 98/2001 Sb. …)B8.5 Značka pro teplotní stupeň se připojuje ke značce stupnice a mezi nimi a číslem je mezera, značka pro hodnotu čísla je bez mezery (-17 °C; +251 °F).B8.6 Značky pro narození a úmrtí je třeba vybrat ze symbolů, nebo po-užít hvězdičku z numerické části klávesnice a místo symbolu křížku zna-ménko plus. Oddělují se mezerou (Iks Ypsilon, * 10.09.1917, † 22.12.1999 nebo + 22.12.1999).POZOR! V textu se všechny značky, pokud nejsou použity s čísly, vypisují slovně. Např.: Každé plus má své minus. Nadstandardní plat plus bonusy.

26 27

Bylo rozhodnuto podle uvedeného paragrafu. Spotřeba se zvýší o dost kilowatthodin. Autobaterie mají různý počet voltů. Rozdíl činí několik procent.POZOR! Jestliže se značka přidává k číslici bez mezery, vyjadřují spolu přídavné jméno: 6V = šestivoltová (baterie); 4% = čtyřprocentní (chyba); 12° = dvanáctistupňové (pivo).

B9 Čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, se člení do skupin po třech a oddělují se mezerou. To platí i pro čtyř-místná čísla kromě letopočtů. Příklad: 10 120 300 obyvatel; 1 200 km; 0, 565 1 g uranu; rok 1989 apod.B9.1 Desetinné zlomky se od jednotek oddělují čárkou, před kterou ani za kterou se nedělá mezera. Více desetinných zlomků psaných za sebou se odděluje středníkem (1,6; 0,12; 112,725 1).B9.2 Obyčejné zlomky se šikmou zlomkovou čarou se píšou bez mezery. Ve smíšeném čísle se zlomek od celého čísla odděluje mezerou (7/10; 8 1/2; 3 1/2procentní statistická chyba).B9.3 V peněžních částkách se trojice čísel oddělují tečkou bez meze-ry, název měny za číslem je s mezerou (2.350.200 Kč; 3.115,50 €; ale pozor $ 4.000,–; Kč 20.800,–; nikoli 20.800,–Kč; taktéž 0,50 Kč, nikoli –,50 Kč).POZOR! Přestože to norma explicitně neuvádí, je třeba důsledně se vyvarovat nešvaru, který se občas objevuje a patrně přežívá ještě z doby jednoduchých mechanických psacích strojů, totiž psaní číslice „jedna“ pomocí malého písmena l a nahrazování „nuly“ velkým písmenem o (tak-že 1, nikoli l, a 0, nikoli O!).

B10 V kalendářních datech se den a měsíc píše dvoumístně, letopočty po roce 2000 jen čtyřmístně. Při sestupném uspořádání se mezi úda-je píše spojovník, při vzestupném tečka, obojí bez mezer (2007-10-01; 01.10.2007; 17.11.89). V souvislém textu se měsíc vypisuje, 1.–9. den se uvádí jednomístně a celé datum vzestupně (Šetření provedené 5. října 2007 …; Dotazník odešlete do 3. listopadu t. r. … apod.). Pokud je v datu místo odeslání, čárka se za ním nepíše (V Olomouci 3. září 2008; Praha 17. listopadu 1939).

B11 Časové údaje se píšou sestupně, dvoumístně a oddělují se dvojteč-kami bez mezer, mohou se doprovázet značkami h, min a s, nebo zkratka-

28 29

mi hod., h., min. (09:10; 03:05 h; 10:15:05). V souvislém textu se mohou hodiny, minuty a sekundy uvádět také jednomístně (Začátek v 8:00 hod.; Porada v 8:30; … dostavte se nejpozději 5 min. před začátkem …).

B12 Datum a čas pro počítačové zpracování lze také napsat jako ucelenou značku (2007-10-01T09:10:00).

B13 Telefonní a faxová čísla se člení podle pokynů uvedených v aktuálních Zlatých stránkách (221 619 607; +420 221 619 607; 777 333 848).

B14 Při spojení čísel se slovy nebo písmeny se nedělá mezera v přípa-dech, kdy se spojuje číslo se slovem nebo s písmenem v jedno slovo nebo v jednu značku (3násobek respondentů, 5krát méně, 14denní pozorování, formát A4, formulář 15a).

B15 Odstavce se při jednoduchém řádkování od sebe oddělují přednost-ně vynecháním jednoho prázdného řádku, případně je možné mezery mezi odstavci pouze zvětšit. Při řádkování 1 ½ se vynechává jeden prázd-ný řádek nebo lze meziodstavcové mezery pouze zvětšit. Při dvojitém řádkování se odstavce vyznačují pouze levými zarážkami, mezery mezi odstavci se nezvětšují.

B16 Výčty se od předcházejícího a následujícího textu oddělují prázd-ným řádkem. Výčet se umísťuje od levé svislice (nebo zarážky). Jednotlivé body výčtu se mohou označit číslicemi, písmeny abecedy, pomlčkami nebo grafickými symboly. Body obsahující více řádků se oddělují od ostatních prázdným řádkem nebo zvětšením mezery mezi nimi. Na konci bodů se píšou interpunkční znaménka, jsou-li body výčtu odlišeny graficky, tato znaménka nejsou nutná.

B17 Další informace, jako např. psaní římských číslic, sestav čísel, exponentů, indexů (kupř. v chemických vzorcích) aj., tento výtah neza-hrnuje a případné zájemce odkazuje již na samotnou normu.

28 29

Příloha C: Výtah z ČSN ISO 2145 Dokumentace – Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů

C0 Při vypracování DP/BP jsou autoři povinni řídit se normou ČSN ISO 2145 Dokumentace – Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů. (Obecné označení „oddíly a pododdíly“ zahrnuje všechny druhy částí textu, včetně hlav, kapitol, podkapitol, oddílů, pododdílů a odstavců.)

C1 Členění práce se volí podle rozsáhlosti a obsahové struktury textu a podle logiky výkladu autora/ky. Text se člení na části a je-li třeba, tyto základní části (první úrovně) na další části (2. úrovně), ty opět na části (3. úrovně) a jejich části (4. úrovně) atd., tedy např. na kapitoly, podka-pitoly, oddíly a pododdíly. Další podrobnější členění se nevylučuje, zvláště pokud to povaha textu vyžaduje, ale vzhledem k zachování přehlednosti textu se doporučuje (viz i F2) počet úrovní co nejvíce omezit, aby čísla částí bylo možné snadno identifikovat, číst a odkazovat.

C2 K číselnému označování jednotlivých částí textu se používají arabské číslice. Slovní pojmenování částí (kapitola, pododdíl apod.) se neuvádí.

C3 Číselné označování částí textů je na každé úrovni pořadově průběžné a začíná číslem 1. K označení případné předmluvy, úvodu, úvodní poznámky apod. se na kterékoli úrovni užívá 0 (nula).

C4 Mezi čísly, která označují různé úrovně dělení textu, se pro větší přehlednost píšou tečky, za nimiž se nedělá mezera, za posledním číslem se tečka psát nesmí.

C5 Předchozí pravidla lze názorně shrnout:

30 31

1. úroveň 2. úroveň 3. úroveň 4. úroveň (5. úroveň) (kapitoly) (podkapitoly) (oddíly) (pododdíly)

0 1 2 – – – – 2.0 2.1 2.2 – – – – 2.2.1 2.2.2 – – – 2.2.2.0 2.2.2.1 – – – – 2.2.2.1.0 2.2.2.1.1 ... ... ... 2.11 – – – 2.11.0 2.11.1 – – 2.11.1.1 2.11.1.2 – – – 2.11.1.2.1atd.

C6 Grafickou podobu stránky/ek obsahu (nebo podobného přehledu) norma výslovně neurčuje, v příkladu ale uvádí podobu tzv. jednotné svislice se zřetelem k nejdelšímu číselnému označení (tu potvrzuje i nor-ma ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory). Úprava stránky obsahu (nebo přehledu) pak vypadá takto:

0 Úvod (viz 4.3)1 Xxxxx (název 1. kapitoly)2 Xxxxx (název 2. kapitoly)2.0 Xxxxx (úvod podkapitol 2. kapitoly)2.1 Xxxxx (název 1. podkapitoly 2. kapitoly)2.2 Xxxxx (název 2. podkapitoly 2. kapitoly)2.2.1 Xxxxx (název 1. oddílu 2. podkapitoly)2.2.2 Xxxxx (název 2. oddílu 2. podkapitoly)2.2.2.0 Xxxxx (úvod pododdílů 2. oddílu)2.2.2.1 Xxxxx (název 1. pododdílu 2. oddílu)2.2.2.1.0 Xxxxx (úvod odstavců 1. pododdílu)2.2.2.1.1 Xxxxx (název 1. odstavce 1. pododdílu)2.2.2.1.2 Xxxxx (název 2. odstavce 1. pododdílu)atd.10 Závěr (viz 4.6)11 Soupis bibliografických citací (viz 6.4 a 6.5)

30 31

12 Bibliografie (viz 6.4 a 6.5)13 Přílohy (viz 4.7)

C7 Číselné označení částí textů v rámci téže práce se písemně odka-zuje formou: viz 1, viz 2.12.3 apod., ústně jako řada základních číslovek, tj. viz jedna, viz dva dvanáct tři. Tečky se nevyslovují.

C8 Veškeré grafické zásady, které si autor/ka zvolí (typ tisku číslo-vaných částí a jejich nadpisů, jejich velikost, řádkové mezery mezi nimi a následným textem apod.), musí být uměřené, adekvátní, a je nutné je důsledně dodržovat v celé práci.

32 33

Příloha D: Výtah z ČSN ISO 690 Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura

D0 Při vypracování DP/BP jsou autoři povinni řídit se normou ČSN ISO 690 Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struk-tura. Tento výtah shrnuje základní a pro autory DP/BP nejpotřebnější informace. (Pro jejich lepší uspořádanost obsahuje výtah případně i údaje z jiných norem a relevantních publikací. Speciální případy, které tu ne-jsou zmíněny, musí autor/ka na základě studia příslušných norem nebo dalších pramenů uvedených v Bibliografii těchto Pokynů řešit individu-álně.) Uváděné příklady jsou odlišeny fontem písma.

D1 Základním zdrojem údajů pro citaci pramene či dokumentu, uvedenou v Soupisu bibliografických citací nebo v Bibliografii (blíže viz F7 a F8), je titulní list popisovaného díla nebo jeho ekvivalent (tiráž, desky, obal, štítek apod.).

D2 Údaje se do citace přepisují v jazyce, jaký používá originál. To platí nejen pro jména autorů, tituly prací, ale i pro názvy nakladatelství, měst a organizací, označení vydání a svazku apod. (viz příklady dále). Psaní velkých písmen musí být v souladu s pravopisnou praxí jazyka, v němž je pramen (dokument) napsán. V případě azbuky apod. se údaje translite-rují v souladu s platnou normou. (Do převzetí ČSN ISO 9 lze použít ČSN 01 0185 Transliterácia cyriliky. Pro přepis z dalších jazyků neužívajících alfabetické znaky, např. čínština, arabština ad., též existují speciální normy. Frekvenci jejich použití však lze považovat za mizivou, proto zde nejsou zmiňovány. Autoři pracující s těmito jazyky je ostatně jistě budou znát nebo je mohou konzultovat s příslušnými odborníky.)POZOR! Výjimka: při značení rozsahu textu či jeho stránky/ek se důsledně uvádí nikoli jazyk originálu (p. [page], S. [Seite] apod.), ale české „s.“.

D3 Pro všechny citace se užívá jednotný systém interpunkce. Každý z prvků citace je oddělen od ostatních předepsanou interpunkční úpra-vou (viz D15.1–D15.6), kterou je nezbytné důsledně dodržovat (např. za jméno autora nepatří dvojtečka, někde je za údajem tečka, jinde čárka atd.). K zdůraznění rozdílů mezi prvky, či pro zvýraznění těch v citaci nejvýznamnějších, lze využít různé typy písma (jak ukazují příklady

32 33

uváděné normou, nejčastěji kurzívu, viz D15.1–D15.6). Základní prvky citace jsou: primární odpovědnost, název díla, podřízená odpovědnost, údaje o vydání, místo vydání, nakladatel, rok vydání, rozsah, edice, po-známky a standardní číslo. Jak bude patrné dále z textu a příkladů, ne všechny jsou povinné a u jednotlivých typů citací lze v jejich podobách najít určité rozdíly (viz D15).

D4 Jména autorů (tzv. primární odpovědnost) se píšou verzálkami, tj. velkými písmeny (u odkazů v textu, viz F11.5, to není nezbytné). Křestní jména autorů lze omezit na iniciály za předpokladu, že to ne-znejistí identitu dané osoby. (Mnohé příklady v příslušných normách a především v publikacích, které se problematikou citací zabývají, viz Bibliografii těchto Pokynů, ale uvádějí křestní jména nezkrácená.) Není-li autor znám, tento údaj se vynechává a prvním prvkem citace se stává název díla (neuvádí se dříve předepsaný termín „Anonym“).

D5 Je-li v prameni více autorů, jako první se uvádí jméno typograficky nejvýraznější, jsou-li stejně výrazná, uvádí se jako první to, které je prv-ní otištěno. Nejedná-li se o více než tři osoby (instituce, orgány apod.), uvádějí se všechny. Jde-li o více než tři jména, uvádí se první až první tři a za poslední jméno se v cizojazyčné citaci připojuje zkratka „et. al.“ (et alii), v české zkratka „aj.“ (a jiní).D5.1 V některých případech, zvláště u větších autorských kolektivů nebo u díla sestaveného z více příspěvků, se v roli autora uvádí editor. V takovém případě se za jméno připojuje v okrouhlých závorkách zkratka „ed.“ nebo její ekvivalent, v češtině „ed.“ (editor) nebo „red.“ (redaktor). U patentového dokumentu se za autora považuje přihlašovatel nebo majitel patentu.D5.2 Autorem díla, jestliže odráží činnost orgánu, případně je ve své podstatě administrativní apod., může být i tzv. korporativní orgán (insti-tuce). Jeho nadřízený orgán, popř. město, kde působí, případně u minis-terstva název státu, se může jako upřesňující pojem (tzv. kvalifikátor) připojit v okrouhlých závorkách. Např.: National Research Council (US), Ministerstvo financí (Česká republika) apod. Je-li jméno korporace totožné s jménem vydavatele, doporučuje se toto jméno uvést pouze v údajích o nakladateli/vydavateli (viz D11).

D6 Dlouhý název pramene (dokumentu) lze zkrátit, pokud to ne-způsobí podstatnou ztrátu informace, nelze však vynechávat začátek

34 35

názvu. Vynechaná slova se musí označit výpustkou v podobě tří teček (…). Je-li to potřebné, lze za název cizojazyčného pramene uvést jeho překlad v hranatých závorkách, např. Bodytalk [Řeč těla]. Je-li u titulu uveden podnázev, odděluje se od názvu dvojtečkou. Podnázev je možné krátit podle pravidel pro krácení názvu.

D7 Pramen může uvádět i osoby (nebo instituce), které v souvislosti s vydáním díla vykonávaly určité funkce (tzv. podřízená odpovědnost), např. jako redaktoři, ilustrátoři, překladatelé apod. Jejich uvádění je nepovinné, zapisuje-li se jich více, oddělují se středníkem.

D8 Údaj o označení vydání je povinný (nezapisuje se pouze tehdy, není-li uveden v prameni). Pořadové číslo, popř. jiné označení vydání, se zapisuje arabskými číslicemi a výrazy použitými v prameni (tj. stejným jazykem), např. 3rd ed. (3. vyd.), 5e éd. rev. par l´auteur (5. autoriz. pře-prac. vyd.) apod., obdobně u údajů charakterizujících seriálové publikace (periodika), např. Fall 1982, vol. 12, no. 1 (podzim 1982, roč. 12, č. 1), nebo Jan. 1976–April 1981, vol. 12, no. 1–vol. 16, no. 4 (leden 1976–duben 1981, roč. 12, č. 1–roč. 16, č. 4) apod. Údaje o vydávání seriálových pub-likací (novin, časopisů, ročenek, zpráv institucí, sborníků z konferencí ad.) současně musí být co nejúplnější (rok vydání, ročník, číslo svazku apod.). Vzhledem k velkému množství periodik a častým změnám je žá-doucí uvádět vždy jejich plný název. (Použití zkratek, které tento výtah nedoporučuje, musí odpovídat normě ČSN ISO 4 Informace a dokumen-tace – Pravidla zkracování slov z názvů a názvů dokumentů.)

D9 Údaje o vydání se zapisují v pořadí místo, nakladatel a rok (da-tum), přičemž první dvě informace jsou nepovinné, třetí povinná. Jsou-li známé všechny tři, rozhodně se doporučuje uvádět je.

D10 Místo vydání je možné pro jednoznačnou identifikaci specifiko-vat v závorce názvem státu, provincie apod., např. Cambridge (Mass.). Vždy se zapisuje v jazyce originálu, v prvním pádu a podle pravopisu citovaného pramene. Uvádí-li pramen více než jedno místo, zapisuje se typograficky nejvýraznější, jsou-li stejně výrazná, zapisuje se první. Není-li v prameni místo vydání uvedeno, píše se zkratka „s. l.“ (sine loco = bez místa) a v češtině ekvivalentní zkratka „b.m.“, která se dává do hranatých závorek.

34 35

D11 Jméno vydavatele (název nakladatelství) lze uvést zkráceně nebo ve zkratce, pokud to nezpůsobí nejednoznačnost, stejně tak se vynechává křestní jméno či iniciály, označení „a.s.“, „Inc.“, „a synové“ apod. Výraz „press“ se naopak nevynechává (tedy např. nikoli John Wiley & Sons, ale Wiley, Leytonstone Press, Odeon atd.). Uvádí-li pramen více než jedno jméno (název), zapisuje se typograficky nejvýraznější, jsou-li stejně výrazná, zapisuje se první. Není-li v prameni nakladatel uveden, píše se (v jazyce pramene) formulace „nakladatel neznámý“, „s.n.“ (sine nomine = beze jména) a v češtině zkratka „b.j.“ (vždy do hranatých závorek). Je-li vydavatelem (nebo autorem, viz D5.2) korporace s obecným ná-zvem, je třeba ji specifikovat uvedením nadřízených složek nebo pomocí tzv. kvalifikátoru, např. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Katedra andragogiky a personálního řízení. nebo Katedra andragogiky a personálního řízení (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze).

D12 Nelze-li datum určit, doporučuje se uvést datum tisku, získání autorských práv (např. copyrightu, uvádí se pak c 2008) aj. nebo je odhad-nout (ca. 1947, v české podobě cca 1947). Odhad lze též uvést v hranatých závorkách ([2008?] = publikace vyšla patrně v roce 2008; [199-?] = vyšlo pravděpodobně v 90. letech). Přesahuje-li vydávání vícesvazkového díla jeden rok, zapisují se shrnující data (1994–1997), není-li dosud ukončeno, uvádí se první datum se spojovníkem a mezerou za ním (2006- ).

D13 Rozsah publikací se zapisuje obvykle počtem stran, u vícesvazko-vých děl počtem svazků, u netištěných jednotek pomocí počtu fyzických částí (např. 206 s., 3 vol., 2 CD, v české podobě: 206 s., 3 sv., 2 kompaktní disky). Zkratka „s.“ pro počet stran (viz D2) se uvádí po číslovce. Údaj o roz-sahu není povinný, stejně tak nejsou povinné údaje o zařazení publikace do určité edice, o omezené dostupnosti, o velikosti nákladu apod.

D14 Na závěr citace se povinně uvádí tzv. Standardní číslo (ISBN, ISSN), které bylo popisovanému prameni přiděleno podle Mezinárodního standardního číslování knih (ISBN, ČSN ISO 2108, resp. ČSN 01 0189), nebo podle Mezinárodního standardního číslování seriálových publikací (ISSN, podrobněji ČSN ISO 3297, resp. ČSN 01 0187). Standardní číslo není povinné u částí monografií a příspěvků do nich apod. a u článků apod. v seriálových publikacích (viz v D15.3–D15.5). Není-li Standardní číslo prameni přiděleno, neuvádí se nic.

36 37

D15 Tvary citací (tj. počet prvků v nich a jejich řazení) nejsou totožné. V některých aspektech se výrazně liší, neboť podle charakteru zdrojové-ho dokumentu (díla, které je citováno) vyžaduje norma poněkud odlišné údaje. Norma rozlišuje tyto druhy dokumentů (a tedy také citací): mo-nografická publikace, seriálová publikace, části monografické publikace, příspěvky do monografické publikace, článek apod. v seriálové publikaci a patentové a další dokumenty. Konkrétní rozdíly v podobách citací lze ukázat na následujících příkladech, kde je pro názornost uvedena citace cizojazyčného i českého zdroje (citované dokumenty jsou smyšlené).D15.1 Příklad bibliografické citace monografické publikace:DVOŘÁK, Karel. Základy sociologie města. 2. vyd. Praha : SPN, 1978. 220 s. Sociologická knižnice. ISBN 80-201-1021-2.

FESTINGER, John L. Who Shell Live There? 2nd ed. Oxford : Pergamon Press, 1950. 368 s. International Series in Sociology. ISBN 0-08-021630-3.

REIMANN, Martin. Wie werden wir leben. 3., durchges. Aufl. Heidelberg : Universität Heidelberg Verlag, 1968. 217 s. ISBN 0-21-213612-5.

D15.2 Příklad bibliografické citace seriálové publikace:The Black-Mask Review. The American Society of Crimi-Stories Writers. Prelimin. ed. 1927- . New York : The Black-Mask Press, 1932- . Text in English and French. ISSN 0700-0763.

Mladý svět. Expandia, a. s. Praha : Nakladatelství Junona, 1951- . Česká a německá mutace. ISSN 0862-9007.

Sociologické obzory. Česká sociologická společnost. Č. 3. Praha : Sociolo-gické nakladatelství SLON, 1997. ISSN 0215-3212.

D15.3 Příklad bibliografické citace části monografické publikace (v citaci se nejprve uvádí celkový název díla, označeného jako zdrojový dokument, a teprve pak název jeho citované části):CHANDLER, Raymond. The Chandler Collection. 5th rev. ed. Vol. 3, revised by H. Green. New York : Green Press, 1939. Section 9, The Long Good-bye, s. 101–231.

NAKONEČNÝ, Milan. Obecná psychologie. 2., přeprac. a rozšíř. vyd. Sv. 1. Upravili R. Urbánková aj. Praha : Academia, 1996. Kapitola 12, Postoje a jejich měření, s. 465–485.

36 37

D15.4 Příklad bibliografické citace příspěvku do monografické publikace (v těchto případech se nejprve uvádí název citované části – příspěvku – a teprve potom název dokumentu, tj. monografie, sborníku apod., který je označen jako hlavní zdroj):FESTINGER, John L. The Megalopolis – A Horrible Dream of Future. In BACK, James; SCHACHTER, Basil et al. Our Future In Our Hands. 1st ed. London : Society of British Sociologists, 1950, vol. 1, s. 110–210.

MUSIL, Jiří. Nebezpečně velká velkoměsta. In POLIŠENSKÝ, Rudolf; MU-SIL, Jiří aj. Prognózy procesu urbanizace. 2. vyd. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1974, s. 159–186.

D15.5 Příklad bibliografické citace článku apod. v seriálové publikaci (zde je zdrojovým, a tedy hlavním dokumentem seriálová publikace):CHASE, James H. No Orchids for Miss Blandish. The Black-Mask Review, December 1961, vol. 42, no. 12, s. 3–196.

ŠKVORECKÝ, Josef. Hard-boiled school aneb „drsná škola“ v detektivce. Mladý svět, 1969, roč. 19, č. 27, s. 18–19.

ZINDULKA, Petr. Dismanova publikace Jak se vyrábí sociologická znalost a místo autora v české sociologii. Sociologické obzory, 1997, roč. 6, č. 2, s. 163–164.

D15.6 Příklad bibliografické citace patentového dokumentu (u těch-to případů je hlavním zdrojem název vynálezu):SONY, LTD. The Solution of the Problem on Measuring of Light-fields. Authors: Robert FIELD; Jane BATES; Richard RUBY. Gs02 27-1. U.S. White Label, No. 602 303. 1979-10-15.

SONY, S. R. O. Řešení problému měření světelných polí. Autoři: Kateřina POLNÁ; Pavel NOVÁK; Antonín POLÁK. Tfv A/28-7. Patentové osvědčení České republiky, č. 123-456/79. 15.10.1979.

D15.7 Podobu citace výzkumných zpráv a diplomových, bakalář-ských apod. prací (tzv. vysokoškolských kvalifikačních) norma jmeno-vitě neuvádí. V zásadě se dá odvodit, že výzkumnou zprávu lze chápat jako monografii (případně bez vydavatele, nebyla-li veřejně publikována). V poznámkách se uvede její bližší klasifikace (projekt, závěrečná zpráva apod.), číslo výzkumného úkolu, grantu atd. a název instituce, kde je/

38 39

byl výzkum realizován. Podobu citace diplomových apod. prací zmiňuje literatura kvalifikovaně se zabývající citačními normami (viz Bibliografii těchto Pokynů) a řeší identifikaci těchto textů též formou poznámky za monografií, a to v několika podobách:Ypsilon, Iks. Nezkrácený název práce. Praha, 2008. 49 s. Bakalářská práce na katedře andragogiky a personálního řízení FF UK v Praze. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Petra Nováková, Ph.D.

Iksová, Ypsilona. Nezkrácený název práce. Tábor, 2008. 86 s., 12 příloh. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra andragogiky a personálního řízení. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Petr Novák, CSc.

D15.8 Podobu citace osobního sdělení tato norma též výslovně ne-uvádí. Podle ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů (která se opírá o ČSN ISO 5966 Dokumentace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv) se v této citaci musí uvést jméno autora (sdělovatele) a rok, označení „osobní sdělení“ a plné jméno a adresa jeho pracoviště (bydliště) a datum rozhovoru.

D16 Soupis bibliografických citací je běžně uspořádán buď abecedně podle prvního prvku (viz D17.3 a též F7, F10 a F11), nebo v numerické posloupnosti, která koresponduje s průběžně číslovaným pořadím od-kazů v textu (viz D17.1 a též F12).

D17 Odkaz je stručná forma citace vsunutá do pokračujícího textu. Slouží k identifikaci publikace, z níž byla vybrána část textu, parafrázo-vaná myšlenka apod., a k přesnému vymezení její lokace v rámci zdro-jové publikace. Údaje v odkazu musí dostatečně zajistit jednoznačnou korespondenci mezi odkazem a bibliografickou citací odkazované položky. To lze provést jednou z následujících metod:D17.1 Metodou číselných citací, kdy číslice zapsané jako horní index nebo do závorek v textu citují dokumenty v pořadí, v němž byly poprvé odkázány. Po sobě následujícím odkazům stejného dokumentu je přiděleno totožné číslo. Upozorňuje-li odkaz na konkrétní část dokumentu, je nutné uvést za jeho číslicí číslo stránky/čísla stránek. Citace jsou uspořádány do číslovaného soupisu.

38 39

D17.2 Číslicemi zapsanými jako horní index nebo do závorek, které se vztahují k číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu. Tyto poznámky se mohou a nemusejí týkat odkazů. Pro každý výrok nebo související skupinu výroků z textu se užívá jedno číslo poznámky. Určitá poznámka může obsahovat informaci i o více než jednom dokumentu.D17.3 Uvedením prvního prvku a data odkazovaného dokumentu v textu. Pokud se v textu první prvek vyskytuje přirozeně, následuje rok v okrouh-lých závorkách, nevyskytuje-li se, uvádí se v závorkách první prvek a rok, je-li to třeba, připojuje se za tyto informace i číslo/a stránky/stránek. Je-li první prvek dlouhý (např. jde o název, viz D6, nebo korporativní orgán, viz D5.2), může se v odkazu přiměřeně zkrátit, pokud to nezpůsobí ztrátu podstatných údajů. Nesmí se však vynechávat začátek a všechny vynechané údaje musejí být označeny symbolem vynechání (…). Má-li více dokumentů stejný první prvek a rok, rozlišují se malými písmeny (a, b, c atd.) následu-jícími za rokem. Soupis bibliografických citací je uspořádán abecedně.

D18 Tyto Pokyny stanovují pro autory DP/BP jako závazné použít prv-ní nebo třetí z uvedených metod (viz D17). Zvolenou alternativu je potom nutné dodržovat v celém textu.D18.1 U varianty D17.1 pro zvýšené technické nároky a kvůli časté nutnosti uvádět v odkazu též číslo/a strany/stran citátů/parafrází, se výslovně nedoporučuje užívat horní index, ale číslice v závorkách. Po-drobnější popis tohoto postupu včetně tvorby odkazů a Soupisu biblio-grafických citací podává F12.D18.2 Variantu D17.2 lze hodnotit jako náročnější pro autory i čtenáře, neboť vytváří poměrně členitý a tím méně přehledný poznámkový aparát. V něm se potom zcela ztrácí zásadní informace o skutečném počtu auto-rem/kou použitých pramenů, což je nejzávažnějším argumentem proti užití této varianty. (Jak je patrné z řady monografických a seriálových titulů, tento způsob je vhodný spíše pro standardně tištěné publikace než pro texty typu DP/BP, proto jej tyto Pokyny výslovně odmítají.)D18.3 Variantu D17.3 je možné považovat za nejschůdnější a nejpře-hlednější. Čtenáři je zřetelně představována veškerá použitá literatura a přímo v textu pak dokonce jména konkrétních autorů, což mu přibližuje i aktuální myšlenkový kontext. Pro autory DP/BP je to zjevně varianta nejvhodnější a lze ji plně doporučit. Její použití včetně tvorby odkazů a Soupisu bibliografických citací vysvětluje F11.

40 41

Příloha E: Výtah z ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části

E0 Při vypracování DP/BP jsou autoři povinni řídit se normou ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. Tento výtah shrnuje základní a pro autory DP/BP nejpotřebnější informace. (Pro jejich lepší uspořá-danost obsahuje výtah případně i údaje z jiných norem a relevantních publikací. Speciální případy, které tu nejsou zmíněny, musí autor/ka na základě studia příslušných norem nebo dalších pramenů uvedených v Bibliografii těchto Pokynů řešit individuálně.) Uváděné příklady jsou odlišeny fontem písma.

E1 Základním pramenem údajů obsažených v citaci je příslušná cito-vaná jednotka. Prvky citace pocházejí ze samotného elektronického do-kumentu nebo z doprovodné dokumentace (popř. obalu). Údaje zařazené do bibliografické citace se přepisují tak, jak jsou uvedeny v originálu (podrobněji viz D2).POZOR! Výjimka: při značení rozsahu textu či jeho stránky/ek se důsledně uvádí nikoli jazyk originálu (p. [page], S. [Seite] apod.), ale české „s.“.

E2 Pro všechny citace se užívá jednotný systém interpunkce. Každý z prvků citace je oddělen od ostatních předepsanou interpunkční úpra-vou (viz příklady E16.2–E22.2), kterou je nezbytné důsledně dodržovat (např. za jméno autora nepatří dvojtečka, někde je za údajem tečka, jinde čárka, některé se uvádějí v určitých typech závorek ad.). K zdůraznění rozdílů mezi prvky, či pro zvýraznění těch v citaci nejvýznamnějších, lze využít různé typy písma (jak ukazují příklady uváděné normou, nejčas-těji kurzívu, viz E16.2–E22.2).

E3 Na prvek primární odpovědnost (jméno/a autora/ů) se vztahují pravidla uvedená v D4 a D5.

E4 Jména států, provincií atd. připojená ke jménům korporací jako kvalifikátory (D5.2), nebo k místním názvům v prvku místo vydání (D10), lze zkracovat v souladu s přijatou praxí.

40 41

E5 Pro prvek název pramene (dokumentu) platí pravidla v D6. Nelze-li v dokumentu nebo doprovodné dokumentaci název najít, nahrazuje se několika prvními slovy dokumentu, po nichž následuje označení pro vynechání (…). Dále se zapíše stručný popis obsahu dokumentu, který se k náhradnímu názvu připojí v hranatých závorkách.

E6 Významným prvkem citace všech elektronických dokumentů je druh nosiče. Uvádí se v hranatých závorkách po názvu. Používají se výrazy jako online, CD-ROM, disk, disketa apod. V případě potřeby lze specifikovat s druhem nosiče také druh dokumentu, např. monogra-fie, seriálová publikace, databáze, počítačový program, takže výsledné označení vypadá např.: [monografie na CD-ROM], [online elektronický časopis], [online databáze], [elektronická pošta], [počítačový program na disku], [disketa 3,5 ”] atd.

E7 Pro prvek podřízená odpovědnost platí pravidlo D7. K těmto funkcím patří např. i sponzoři, příjemci elektronické zprávy apod. Uvá-dějí se za druhem nosiče. Týká-li se podřízenost údajů o vydání, uvádí se za ním (např.: 5. vyd. rev. a rozšířil X. Ypsilon.).

E8 Pro vydání v zásadě platí pravidla uvedená v D8, ovšem u elektro-nických dokumentů má prvek též specifickou podobu. Tyto dokumenty jsou často aktualizovány nebo rozšiřovány, takže jsou u nich často uží-vány výrazy jako „aktualizace“, „verze“, „úroveň“ apod., které se pak zapisují (v podobě a jazyku pramene). U seriálových publikací musejí být údaje (datum) co nejúplnější. Pokud jejich vydávání nebylo ještě uzavřeno, zapisuje se chronologické označení a/nebo číslování prvního čísla se spojovníkem a mezerou (Leden 1985- , sv. 1; č. 1- apod.). Jestliže se na úvodní obrazovce nebo v doprovodné dokumentaci počáteční a ko-nečné datum nenachází, uvádějí se data prvního a posledního výskytu, pokud jsou známa.

E9 Pro prvek místo vydání platí pravidla v D10. Není-li známé, uvádí se „místo vydání neznámé“, „sine loco“ nebo ekvivalentní zkratka, v češ-tině se pak prvek obvykle vynechává. U online dokumentů se v těchto případech musejí uvést informace o lokaci dokumentu na síti (viz pří-klady v E16.2–E22.2).

42 43

E10 U prvku vydavatel se uplatňují totožná pravidla jako v D11. Pokud se žádný nakladatel u dokumentu nenalézá, u online pramenů se musí uvést síťová adresa, na níž byl dokument popsán.

E11 Prvek datum vydání (viz též pravidla D12) se zapisuje tak, jak je uvedeno v prameni. Data, která jsou známa, ale nejsou v dokumentu uvedena, se zapíšou v hranatých závorkách. Roky se značí arabskými číslicemi. Pokud je to vzhledem k častým aktualizacím nebo revizím doku-mentu nutné, časové údaje o vydání, revizi, aktualizaci mohou obsahovat kromě přesného data i přesný čas (např. 14. února 2008; 17:21:30 SEČ). Data se zapisují ve stejné formě a stejném jazyce jako v prameni. Dále platí, že datum, kdy byl elektronický dokument skutečně viděn, se uvádí v hranatých závorkách, a to u dokumentů, u nichž nelze datum určit, nebo u online dokumentů, které mohou podléhat změnám. Datu předchází slovo „citováno“, v češtině doporučovaná zkratka „cit.“ (např. [cit. 14. února 2008], [cit. 2008-02-14], [cit. 18. února 2008; 13:30 GMT]).POZOR! Ačkoli to norma výslovně neuvádí, v případě aktualizova-ných/revidovaných online dokumentů se doporučuje do odkazů podle prvního prvku a data (viz D17.3 a F11) uvádět nikoli datum vydání, ale datum jejich poslední aktualizace/revize, viz: příklad Musil, Jiří. v E18.2; odkaz (Musil, 2006, s. 182) v F11.5; citaci Musil, Jiří. 2006. v F11.6.

E12 Dostupnost a přístupnost online dokumentů se uvádějí infor-macemi, které určují pramen se stanovením přesné lokace. Tyto infor-mace se označují slovy „Dostupné v“, „Dostupné na“ nebo ekvivalentní frází. Musejí odkazovat na tu kopii, která byla skutečně viděna, obsahovat způsob přístupu k dokumentu, stejně jako síťovou adresu pro lokaci. Pří-klady: Dostupné na Internetu: iks.ypsilon@ff.cuni.cz zadáním příkazu GET SECnod66. Dostupné na Internetu přes anonymní XYZ na: LID.LIB.VT. Dostupné na Internetu: gopher://info.muci.puci/library/org_ctenar_zasa-dy.doc. Dostupné v TELEMEET QUEST. Dostupné v DIALOG Information Services, Pasadena (Calif.). Dostupné z WWW: <http://www.andr.xyz/pokyny.pdf.>.

E13 Lokace části nebo příspěvku uvnitř zdrojového dokumentu (viz E17, E18 a E20) se musí uvádět, pokud formát dokumentu obsa-huje stránkování nebo ekvivalentní vnitřní referenční systém. Lokace se upřesňuje v tomto pořadí důležitosti: a) stránka, obrazovka, odstavec,

42 43

řádka, pokud jsou tyto vlastnosti určující pro část, příspěvek nebo data-bázi (např. s. 12–27; řádky 115–135); b) označená část, oddíl, tabulka, scéna nebo jiné označení; c) jakékoli označení specifické pro zdrojový dokument. Pokud dokument stránkování nebo vnitřní referenční systém neobsahuje, rozsah položky lze uvádět v hranatých závorkách pomocí řádků, obrazovek atd. (např. [27 řádek], [přibližně 27 obrazovek]).

E14 Má-li citovaná položka standardní číslo, musí se toto číslo uvést i s příslušným identifikátorem (ISSN, ISBN).

E15 Níže uvedené struktury bibliografických citací jsou navrženy s ohledem na identifikaci základních prvků a určení jejich normalizova-ného pořadí nebo posloupnosti. Povinné (v E16.1–E22.1 ozn. [P]) jsou pouze ty prvky, které jsou použitelné pro citovaný druh dokumentu, a informace je dostupná ze samotného dokumentu nebo doprovodného materiálu. Prvky uváděné jako volitelné (ozn. [V]) se doporučuje rovněž zahrnout do citace, pokud jsou snadno dostupné. Norma rozlišuje tyto druhy dokumentů (a tedy také citací): elektronické monografie, databáze a počítačové programy (někde se hovoří též o webovských sídlech), části elektronických monografií, databází a počítačových programů, příspěvky do elektronických monografií, databází a počítačových programů, elek-tronické seriálové publikace, články a jiné příspěvky do elektronických seriálových publikací, elektronické nástěnky, diskusní fóra a elektronické zprávy (celé systémy) a elektronické zprávy (jednotlivé). Dokumenty citované v následujících příkladech (E16.2–E22.2) jsou smyšlené.

E16 Elektronické monografie, databáze a počítačové programy (celý dokument):E16.1 Citace obsahuje prvky Primární odpovědnost [P] – Název [P] – Druh nosiče [P] – Podřízená odpovědnost [V] – Vydání [P] – Místo vydání [P] – Vydavatel [P] – Datum vydání [P] – Datum aktualizace/revize [P] – Datum citování [P pro online, V pro ostatní] – Edice [V] – Poznámky [V] – Dostupnost a přístup [P pro online, V pro ostatní] – Standardní číslo [P].E16.2 Příklady:FESTINGER, John L. Who Shell Live There? [disketa 3,5‘‘]. Ver. 2.2. Oxford : Pergamon Press, c2000. International e-Series in Sociology. ISBN 0-08-021630-3.

44 45

DVOŘÁK, Karel. Základy sociologie města [CD-ROM]. Ver. 5.1 pro Win-dows. Praha : Grada, 2007. Sociologická řada. ISBN 80-201-1021-2.

Katedra andragogiky a personálního řízení [online]. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008. Aktualizace 12. února 2008 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z WWW: <http://andragogika.ff.cuni.cz>.

E17 Části elektronických monografií, databází a počítačových programů:E17.1 Citace obsahuje prvky Primární odpovědnost (zdrojového doku-mentu) [P] – Název (zdrojového dokumentu) [P] – Druh nosiče [P] – Podřízená odpovědnost (zdrojového dokumentu) [V] – Vydání [P] – Mís-to vydání [P] – Vydavatel [P] – Datum vydání [P] – Datum aktualizace/revize [P] – Datum citování [P pro online, V pro ostatní] – Kapitola nebo ekvivalentní označení (části) [P] – Název (části) [P] – Číslování v rámci zdrojového dokumentu [V] – Lokace v rámci zdrojového dokumentu [P] – Poznámky [V] – Dostupnost a přístup [P pro online, V pro ostat-ní] – Standardní číslo [P].Poznámka: V citaci části, která není samostatným příspěvkem, tj. ne-může existovat nezávisle mimo určitý dokument (tzv. zdrojový, jehož je součástí), se informace o této části (číslo kapitoly, její název, lokace v celém dokumentu apod.) uvádějí až za údaji díla jako celku (viz násle-dující příklad a analogický příklad v D15.3).E17.2 Příklady:CHANDLER, Raymond. The Chandler Collection [CD-ROM]. 7th rev. ed. Ver. 3.1 for Windows. New York : Green Press, c1999. Section 9, The Long Good-bye, s. 101–231. ISBN 0-021-3435-12-7.

NAKONEČNÝ, Milan. Obecná psychologie [online]. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. Praha : Academia, 2002. Poslední revize 12. března 2003 [cit. 2008-01-11]. Kapitola 12, Postoje a jejich měření, s. 465–485. Dostupné z WWW: <http://academia/psych/ob_psych/2vyd/pdf>.

Aktuální informace. Katedra andragogiky a personálního řízení [online]. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008. Aktualizace 12. února 2008 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z www: <http://andragogika.ff.cuni.cz>.

44 45

E18 Příspěvky do elektronických monografií, databází a počíta-čových programů:E18.1 Citace obsahuje prvky Primární odpovědnost (příspěvku) [P] – Název (příspěvku) – [P] Primární odpovědnost (zdrojového dokumentu) [P] – Název (zdrojového dokumentu) [P] – Druh nosiče [P] – Podřízená odpovědnost (zdrojového dokumentu) [V] – Vydání [P] – Místo vydání [P] – Vydavatel [P] – Datum vydání [P] – Datum aktualizace/revize [P] – Datum citování [P pro online, V pro ostatní] – Číslování v rámci zdrojového dokumentu [V] – Lokace v rámci zdrojového dokumentu [P] – Poznámky [V] – Dostupnost a přístup [P pro online, V pro ostat-ní] – Standardní číslo [P].Poznámka: V citaci samostatného příspěvku se informace o něm (jeho autor, název apod.) uvádějí před údaji o zdrojovém (tj. celém) dokumentu a jsou od něj jasně odlišeny graficky, interpunkcí nebo termínem „In“. Číslování a lokace příspěvku v rámci celku (ve zdrojovém dokumentu) se uvádějí až za údaji o zdrojovém dokumentu (viz následující příklad a analogický příklad v D15.4).E18.2 Příklady:FESTINGER, John L. The Megalopolis – A Horrible Dream of Future. In BACK, James; SCHACHTER, Basil et al. Our Future In Our Hands [CD-ROM]. 3rd ed. London : Society of British Sociologists, c2000. CD-ROM no. 1, s. 110–210. ISBN 0-020-3656-27-1

MUSIL, Jiří. Nebezpečně velká velkoměsta. In POLIŠENSKÝ, Rudolf; MU-SIL, Jiří aj. Prognózy procesu urbanizace [online]. 5. vyd. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 10. července 2005, aktualiz. 2006-12-01 [cit. 2008-01-10]. Složka: Jiří Musil, s. 159–186. Dostupné na Internetu: <vuvanet://info.lib.progn_centrum/vuva.ps>.

NOVÁKOVÁ, Petra. Možnosti a meze e-learningu: pravidla evaluace. In E-learning jako základ distanční formy studia – Mezinárodní konference kateder andragogiky, Praha 15.–17. dubna 2006 [Sborník na CD-ROM]. 1. vyd. Praha : Katedra andragogiky a personálního řízení FF UK v Praze, 25. června 2006. Část II.: Příspěvky účastníků, s. 114–122. ISBN 936-80-2332-55-5.

E19 Elektronické seriálové publikace (celý dokument):E19.1 Citace obsahuje prvky Název [P] – Druh nosiče [P] – Vydání [P] – Místo vydání [P] – Vydavatel [P] – Datum vydání [P] – Datum citování

46 47

[P pro online, V pro ostatní] – Edice [V] – Poznámky [V] – Dostupnost a přístup [P pro online, V pro ostatní] – Standardní číslo [P].E19.2 Příklady:The Black-Mask Review [elektronický časopis]. New York : The Black-Mask Press, 1992- [cit. 10. února 2008]. Text in English and French. Dostupné z URL: <http://BMpres.NY/76vol/arch.html>. ISSN 0700-0763.

Andragogické obzory [online časopis]. Praha : Asociace vzdělávacích organi-zací, 2003- [cit. 10. února 2008]. Vychází 10x ročně. Dostupné z Internetu: <avo.ao@avo.cz>. ISSN 1218-3514.

Acta Andragogica [online]. Martin (Slovensko) : Matica Slovenská, 1986- [cit. 10. února 2008]. Čtvrtletník. Dostupné v DIALOG InfoSlovakia, Bra-tislava. ISSN 2110-1325.

E20 Články a jiné příspěvky do elektronických seriálových publikací:E20.1 Citace obsahuje prvky Primární odpovědnost (příspěvku) [P] – Název (příspěvku) [P] – Název (seriálové publikace) [P] – Druh nosiče [P] – Vydání [P] – Označení čísla [P] – Datum aktualizace/revize [P] – Datum citování [P pro online, V pro ostatní] – Lokace v rámci zdrojového dokumentu [P] – Poznámky [V] – Dostupnost a přístup [P pro online, V pro ostatní] – Standardní číslo [P].E20.2 Příklady:CHASE, James H. No Orchids for Miss Blandish. The Black-Mask Review [elektronický časopis]. December 1993, vol. 77, no. 12, [cit. 10. února 2008], s. 3–196. Dostupné z URL: <http://BMpres.NY/77vol/JHC.html>. ISSN 0700-0763.

ŠKVORECKÝ, Josef. Andragogické aspekty detektivní literatury. Andrago-gické obzory [online časopis]. Listopad 2007, roč. 5, č. 9 [cit. 10. února 2008], s. 13–28. Dostupné z Internetu: <avo.ao@avo.cz>. ISSN 1218-3514.

NOVÁKOVÁ, Petra. Možnosti a meze e-learningu: pravidla evaluace. Acta Andragogica [online]. August 2006, roč. 11, č. III [cit. 10. února 2008], s. 8–16. Dostupné v DIALOG InfoSlovakia, Bratislava. ISSN 2110-1325.

E21 Elektronické nástěnky, diskusní fóra a elektronické zprávy (celé systémy):

46 47

E21.1 Citace obsahuje prvky Název [P] – Druh nosiče [P] – Místo vydání [P] – Vydavatel [P] – Datum vydání [P] – Datum citování [P] – Poznámky [V] – Dostupnost a přístup [P].E21.2 Příklady:PDoAE (Public Discussion on Adult Education) [online]. Cambridge (Mass.) : University of Cambridge, 1999- [cit. 10-01-2008]. Dostupné na Internetu: <serv@uca.edu>.

Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze [online]. Praha : Filozofic-ká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 1999- [cit. 2008-02-14]. Dostupné na WWW: <http://www.ff.cuni.cz.pdf>.

E22 Elektronické zprávy (jednotlivé):

E22.1 Citace obsahuje prvky Primární odpovědnost (zprávy) [P] – Ná-zev (zprávy) – Název (zdrojového systému zpráv) [P] – Druh nosiče [P] – Podřízená odpovědnost/příjemce [V] – Místo vydání [P] – Vydavatel [P] – Datum vydání (u osobní nebo neveřejné korespondence datum odeslání) [P] – Datum citování [P] – Číslování v rámci systému zpráv [V] – Lokace v rámci systému zpráv [P] – Dostupnost a přístup [P s vý-jimkou osobní nebo neveřejné komunikace] – Poznámky [V].E22.2 Příklady:JAMES, Jesse. Re: What About E-learning? In PDoAE (Public Discussion on Adult Education) [online]. Cambridge (Mass.) : University of Cam-bridge, 1996, November 24; 13:27:35 CST [cit. 2008-02-14; 16:15 GMT]. Dostupné na Internetu: <telnet://jjuser@ucm.org>.

NOVÁKOVÁ, Petra. K Vašemu dotazu na principy kombinovaného studia [online]. Message to: Petr NOVÁK. 14. února 2008 [cit. 2008-02-16]. Osobní komunikace.

E23 O podobě Soupisu bibliografických citací a o vztazích mezi od-kazy v textu a citacemi platí pravidla popsaná v D16, D17 a D18 a jim odpovídající postupy při tvorbě odkazů a Soupisů bibliografických citací uvedené v F11 a F12.

48 49

Příloha F: Výtah z ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů

F0 Při vypracování DP/BP jsou autoři povinni řídit se normou ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných do-kumentů, která též zohledňuje další relevantní normu, ČSN ISO 5966 Dokumentace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv. Tento výtah shrnuje základní a pro autory DP/BP nejpotřebnější informace. (Pro jejich lepší uspořádanost obsahuje výtah případně i údaje z jiných norem a relevantních publikací. Speciální případy, které tu nejsou zmí-něny, musí autor/ka na základě studia příslušných norem nebo dalších pramenů uvedených v Bibliografii těchto Pokynů řešit individuálně.) Uváděné příklady úryvku textu s odkazy a příklady Soupisů bibliogra-fických citací jsou odlišeny fontem písma.

F1 Název práce musí jasně vyjadřovat její obsah. Měl by být co nej-kratší a každé slovo by mělo obsahovat specifickou informaci. Považu-je-li to autor za nutné, formuluje i podnázev práce, je však třeba název a podnázev od sebe jasně a definitivně odlišit.

F2 Text je třeba členit do číslovaných kapitol, podkapitol, oddílů a pod-oddílů. Další členění se obvykle nedoporučuje. Číslování se řídí normou ČSN ISO 2145 (viz Příloha C).

F3 Každou kapitolu (část 1. úrovně) je třeba začít na nové straně.

F4 Poznámky a reflexe, které přímo nesouvisejí s hlavní linií výkladu, ale autor přesto považuje za důležité je uvést, se píšou zhuštěně, možno i jiným typem písma, do dolní části stránky jako poznámky pod čarou a jejich počet i rozsah je vhodné omezit na minimum. Citace odborné literatury nebo odkazy na ni, týkající se hlavního textu, se zde však neuvádějí (viz D18.2), odkazy pouze v případě, kdy sama poznámka obsahuje citát či parafrázi. Objemnější vsuvka, např. historický exkurs, kasuistika aj., se může zařadit přímo do hlavního textu, ale je též třeba ji od něj hustotou či typem písma graficky odlišit. Pokud se však objemnější vsuvky vyskytují častěji, je nutné všechny zařadit do příloh a v hlavním textu na ně odkazovat.

48 49

F5 Přílohy se od sebe odlišují velkými písmeny abecedy, uváděnými za slovem „Příloha“ a jejich stránkování je průběžné, navazující na strán-kování hlavního textu. Každá z příloh musí začínat na nové straně.

F6 Tabulky, ilustrace a další položky (vzory formulářů, maketa dotazníku apod.) uvedené v přílohách by měly být číslovány pořadově, ale odděleně. Každá z položek tedy má své velké písmeno (podle přílohy, které je součástí), pořadové číslo v řadě položek téhož druhu a název. Pokud se na některou přílohu hlavní text odvolává, je třeba uvádět všech-ny tři údaje (např. Příloha B, Tabulka 15: Motivace k dalšímu vzdělávání podle věku).

F7 Všechny prameny a dokumenty, na něž je odkazováno v textu práce (formou tzv. odkazů, viz dále F9–F12), musejí být v podobě citací shromážděny v samostatné kapitole s názvem Soupis bibliografických citací, která se řadí bezprostředně za text a začíná na nové stránce. Pokud jsou položky v soupisu uváděny abecedně podle prvního prvku (viz F11), je jím obvykle jméno autora nebo prvního z autorů. Není-li autor uveden, je prvním prvkem citace titul/název dokumentu, pokud je titul dlouhý, lze jej uvést zkráceně (viz D6, ale též E5). Tituly začínající číslovkou se uvádějí, numericky řazeny, ještě před písmeny. Dvě a více položek se stejným prvním prvkem se v soupisu řadí podle roku vydání (počínaje mladšími), při stejném roce vydání se odlišují malými písmeny (viz F11.2). Norma upozorňuje, že z dodatků k příkladům uváděným v normě ČSN ISO 5966 (Dokumentace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv) vyplývá, že v Soupisu bibliografických citací řaze-ných abecedně musí vždy za jménem autora následovat rok vydání od-kazovaného dokumentu, bez ohledu na to, že se na konci citace opakuje (viz následující příklady v F11.6).

F8 Prameny a dokumenty, které autor v textu přímo neodkazuje (tj. necituje z nich, ani je neparafrázuje), nicméně je považuje za zásadní, nezbytné, přinášející významnou doplňující informaci apod., se uvádějí v další samostatné kapitole nazvané Bibliografie, jež se umístí za Sou-pis bibliografických citací a před Přílohy. Seznam položek Bibliografie je vždy abecední a tvoří se podle stejných pravidel jako abecední varianta Soupisu bibliografických citací (viz F7), pouze rok vydání dokumentu se píše už jen na konci citace.

50 51

F9 Pro podobu odkazu, jako stručné formy citace vsunuté do textu, je zásadní, aby zajišťovala jednoznačnou korespondenci mezi odkazem v textu a citací použitého pramene (viz D17).

F10 Ve vymezení podoby odkazu se tato norma opírá o ČSN ISO 5966 (Dokumentace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv) jako o základní dokument pro tvorbu odkazů. Ten říká, že forma odkazů ci-tátů/parafrází používaných v textu musí odpovídat jedné ze dvou metod zvolených pro uspořádání záznamů v soupisu citací (srv. s D17). První podobou je odkaz obsahující první prvek a datum odkazovaného doku-mentu, který koresponduje s prvním prvkem a datem vydání v abecedně řazeném soupisu citací (viz dále F11 a též D17.3). Druhou podobou je odkaz ve formě čísla, které odpovídá číslu záznamu v soupisu citací (viz dále F12 a též D17.1). V obou případech může odkaz obsahovat i další údaj (viz dále F11.3 a F12.3 a též D17.1 a D17.3).

F11 První podoba, korespondence odkazu se záznamem v Soupisu bibliografických citací uspořádaném abecedně podle prvního prvku a data, vypadá takto:F11.1 V textu práce se jako odkaz uvádí první prvek (obvykle příjmení autora) a rok vydání odkazovaného pramene/díla. Pokud se první prvek vyskytuje přirozeně v textu, následuje za ním v okrouhlých závorkách rok vydání. Nevyskytuje-li se, uvede se v závorkách jak první prvek, tak rok.F11.2 Mají-li dva nebo více pramenů/dokumentů stejný první prvek a rok vydání, rozlišují se malým písmenem (a, b, c atd.), které následuje těsně za rokem vydání.F11.3 Není-li odkazováno dílo pouze jako celek, nýbrž jde o citát/pa-rafrázi z určité strany/určitých stran, v odkazu se uvádí v závorkách po roce vydání též číslo příslušné/ých strany/stran (zkratka „s.“, viz D2, se píše před číslovku/y).F11.4 Termíny jako op. cit., předch. cit., lok. cit., ibid. a idem nebo jejich ekvivalenty v jiných jazycích se nesmějí používat.F11.5 Příklad textu s podobami odkazů v případě odkazování první-ho prvku a data (text i odkazované zdroje jsou smyšlené):… Je vcelku pochopitelné, že mnohé úvahy o nezadržitelném růstu světo-vých velkoměst, o tzv. „patologickém bujení“ (Musil, 2006, s. 182) urbán-ních celků do podoby někdy nazývané „megalopolis“ (Reimann, 1968), uvádí řada odborných publikací z oblasti sociologie města a bydlení, např.

50 51

Dvořák (1978, s. 102–182), Festinger (2000a, s. 326; 2000b, s. 112–186) ad. Je však přinejmenším překvapující, můžeme-li tyto myšlenky vysledo-vat i v beletrii a zvláště pak u řady představitelů tzv. hard-boiled school, neboli „drsné školy“ v detektivce (Škvorecký, 2007, s. 18), k nimž mj. patří Chandler (1939, s. 114–115) nebo Chase (1961, s. 41). …F11.6 Příklad odpovídající podoby Soupisu bibliografických citací uspo-řádaného abecedně podle prvního prvku a data (položky soupisu jsou smyšlené):DVOŘÁK, Karel. 1978. Základy sociologie města. 2. vyd. Praha : SPN, 1978. 220 s. Sociologická knižnice. ISBN 80-201-1021-2.

FESTINGER, John L. 2000a. Who Shell Live There? [disketa 3,5]. Ver. 2.2. Oxford : Pergamon Press, c2000. International e-Series in Sociology. ISBN 0-08-021630-3.

FESTINGER, John L. 2000b. The Megalopolis – A Horrible Dream of Fu-ture. In BACK, James; SCHACHTER, Basil et al. Our Future In Our Hands [CD-ROM]. 3rd ed. London : Society of British Sociologists, c2000. CD-ROM no. 1, s. 110–210. ISBN 0-020-3656-27-1

CHANDLER, Raymond. 1939. The Chandler Collection. 5th rev. ed. Vol. 3, revised by H. Green. New York : Green Press, 1939. Section 9, The Long Good-bye, s. 101–231.

CHASE, James H. 1961. No Orchids for Miss Blandish. The Black-Mask Review, December 1961, vol. 42, no. 12, s. 3–196.

MUSIL, Jiří. 2006. Nebezpečně velká velkoměsta. In POLIŠENSKÝ, Rudolf; MUSIL, Jiří aj. Prognózy procesu urbanizace [online]. 5. vyd. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 10. července 2005, aktualiz. 2006-12-01 [cit. 2008-01-10]. Složka: Jiří Musil, s. 159–186. Dostupné na Internetu: <vuvanet://info.lib.progn_centrum/vuva.ps>.

REIMANN, Martin. 1968. Wie werden wir leben. 3., durchges. Aufl. Heide-lberg : Universität Heidelberg Verlag, 1968. 217 s. ISBN 0-21-213612-5.

ŠKVORECKÝ, Josef. 2007. Andragogické aspekty detektivní literatury. Andragogické obzory [online časopis]. Listopad 2007, roč. 5, č. 9 [cit. 10. února 2008], s. 13–28. Dostupné z Internetu: <avo.ao@avo.cz>. ISSN 1218-3514.

52 53

F12 Druhá varianta, korespondence čísel odkazů s čísly záznamů tvořících Soupis bibliografických citací, má následující podobu:F12.1 Užívají-li se číslované odkazy, musejí být číslovány posloupně v celém textu. Není-li odkazováno dílo pouze jako celek, nýbrž jde o ci-tát/parafrázi určité strany/určitých stran, v odkazu se v okrouhlých závorkách po číslu citace uvádí též číslo strany/čísla stran (zkratka „s.“, viz D2, se píše před číslovku/číslovky).F12.2 Pokud je citovaný pramen odkazován opakovaně, uvede se stejné číslo odkazu, případně s jinou/ými stranou/ami. Jde-li o přesně tutéž stranu/tytéž strany, opakuje se pouze číslo odkazu.F12.3 Čísla odkazů se v závorkách umísťují na odpovídající místa textu a jsou tištěna odlišným typem písma než ostatní číslice v textu (např. kurzívou, viz F12.5.1, popř. jiným fontem). Není-li to možné, musí číslu v závorce předcházet zkratka „Cit.“ (viz F12.5.2).F12.4 Termíny jako op. cit., předch. cit., lok. cit., ibid. a idem nebo jejich ekvivalenty v jiných jazycích se nesmějí používat.F12.5 Příklad textu s podobami odkazů v případě jejich průběžného číslování (text i odkazované zdroje jsou smyšlené):F12.5.1 odkazy jsou tištěny jinak než ostatní text (zde např. kurzívou)… Je vcelku pochopitelné, že mnohé úvahy o nezadržitelném růstu světo-vých velkoměst, o tzv. „patologickém bujení“ (1, s. 182) urbánních celků do podoby někdy nazývané „megalopolis“ (2), uvádí řada odborných pu-blikací z oblasti sociologie města a bydlení, např. Dvořák (3, s. 102–182), Festinger (4, s. 326; 5, s. 112–186) ad. Je však přinejmenším překvapující, můžeme-li tyto myšlenky vysledovat i v beletrii a zvláště pak u řady předsta-vitelů tzv. hard-boiled school, neboli „drsné školy“ v detektivce (5, s. 18), k nimž mj. patří Chandler (6, s. 114–115) nebo Chase (7, s. 41). …F12.5.2 odkazy jsou tištěny stejným typem písma jako ostatní text… Je vcelku pochopitelné, že mnohé úvahy o nezadržitelném růstu svě-tových velkoměst, o tzv. „patologickém bujení“ (Cit. 1, s. 182) urbánních celků do podoby někdy nazývané „megalopolis“ (Cit. 2), uvádí řada od-borných publikací z oblasti sociologie města a bydlení, např. Dvořák (Cit. 3, s. 102–182), Festinger (Cit. 4, s. 326; Cit. 5, s. 112–186) ad. Je však přinejmenším překvapující, můžeme-li tyto myšlenky vysledovat i v be-letrii a zvláště pak u řady představitelů tzv. hard-boiled school, neboli „drsné školy“ v detektivce (Cit. 6, s. 18), k nimž mj. patří Chandler (Cit. 7, s. 114–115) nebo Chase (Cit. 8, s. 41). …

52 53

F12.6 Příklad podoby Soupisu bibliografických citací uspořádaného podle průběžně číslovaného pořadí odkazů v textu (položky soupisu jsou smyšlené):1. MUSIL, Jiří. Nebezpečně velká velkoměsta. In POLIŠENSKÝ, Rudolf; MUSIL, Jiří aj. Prognózy procesu urbanizace [online]. 5. vyd. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 10. července 2005, aktualiz. 2006-12-01 [cit. 2008-01-10]. Složka: Jiří Musil, s. 159–186. Dostupné na Internetu: <vuvanet://info.lib.progn_centrum/vuva.ps>.

2. REIMANN, Martin. Wie werden wir leben. 3., durchges. Aufl. Heide-lberg : Universität Heidelberg Verlag, 1968. 217 s. ISBN 0-21-213612-5.

3. DVOŘÁK, Karel. Základy sociologie města. 2. vyd. Praha : SPN, 1978. 220 s. Sociologická knižnice. ISBN 80-201-1021-2.

4. FESTINGER, John L. Who Shell Live There? [disketa 3,5‘‘]. Ver. 2.2. Oxford : Pergamon Press, c2000. International e-Series in Sociology. ISBN 0-08-021630-3.

5. FESTINGER, John L. The Megalopolis – A Horrible Dream of Future. In BACK, James; SCHACHTER, Basil et al. Our Future In Our Hands [CD-ROM]. 3rd ed. London : Society of British Sociologists, c2000. CD-ROM no. 1, s. 110–210. ISBN 0-020-3656-27-1

6. ŠKVORECKÝ, Josef. Andragogické aspekty detektivní literatury. Andrago-gické obzory [online časopis]. Listopad 2007, roč. 5, č. 9 [cit. 10. února 2008], s. 13–28. Dostupné z Internetu: <avo.ao@avo.cz>. ISSN 1218-3514.

7. CHANDLER, Raymond. The Chandler Collection. 5th rev. ed. Vol. 3, revised by H. Green. New York : Green Press, 1939. Section 9, The Long Good-bye, s. 101–231.

8. CHASE, James H. No Orchids for Miss Blandish. The Black-Mask Re-view, December 1961, vol. 42, no. 12, s. 3–196.

F13 Obsah předložené práce se musí skládat z názvů všech číslova-ných částí textu a všech jeho příloh spolu s čísly jejich stran.

F14 Veškeré zkratky, značky, akronymy apod. (včetně např. zkratek názvů institucí, úzce profesních označení metod, postupů, diagnóz atd.), které nemusejí být čtenářům bezprostředně srozumitelné, je nutné defi-novat při prvním výskytu v textu. Pokud se jich objevuje větší množství,

54

je třeba je sepsat a definovat mimo text. Jejich seznam pak musí být zařazen za obsah textu, případně za seznam/soupis tabulek a/nebo grafů/ilustrací.

Bibliografie

BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.3 [on-line]. c1999–2004, poslední aktualizace 11.11.2004 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z WWW: <http://www.boldis.cz/citace/citace1.pdf>.

BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 2 – Modely a příklady citací u jednotlivých typů do-kumentů. Verze 3.0 (2004) [online]. c1999–2004, poslední aktualizace 11.11.2004 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z WWW: <http://www.boldis.cz/citace/citace2.pdf>.

BRATKOVÁ, Eva. Bibliografické odkazy pro seznamy a citace: oficiální výukové stránky Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK [onli-ne]. c1996–2003, last updated 2003-02-05 [cit. 2008-02-14]. Dostupné z WWW: <http://www1.cuni.cz/~brt/bibref/bibref.html>.

ČSN 01 6910. Úprava písemností zpracovaných textovými editory. Praha : Český normalizační institut, 2007. 45 s.

ČSN ISO 690 (01 0197). Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura. Praha : Český normalizační institut, 1996. 32 s.

ČSN ISO 690-2 (01 0197). Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. Praha : Český normalizační institut, 2000. 23 s.

ČSN ISO 2145 (01 0184). Dokumentace – Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů. Praha : Český normalizační institut, 1997. 7 s.

ČSN ISO 7144 (01 0161). Dokumentace – Formální úprava disertací a po-dobných dokumentů. Praha : Český normalizační institut, 1996. 21 s.

54

© Jiří Reichel a Katedra andragogiky a personálního řízení,Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.Praha 2010.

Veškerá práva vyhrazena.Tento text podléhá standardní autorskoprávní ochraně podle Zákona č. 121/2000 Sb. (o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů) a podle dalších norem s ním souvisejících. Text ani jeho části nesmějí být reprodukovány a převádě-ny jakýmkoli způsobem elektronicky, mechanicky, v podobě fotokopií, záznamů nebo jinak bez předchozích písemných svolení autora textu a vedoucího katedry.