UNIVERZITA KARLOVA

FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

PROBLEMATIKA DOPINGU SE ZAMĚŘENÍM NA

SPORT DĚTÍ A MLÁDEŽE

PROBLEMS OF DOPING FOCUSING ON

CHILDREN’S AND YOUTH SPORT

Sborník z VIII. konference sociologie sportu

Proceedings of VIII sport sociology conference

editor

Pavel Slepička

2016

Publikace vyšla s podporou projektu WADA „Doping českých adolescentů:

Rozšíření, souvislosti a zkušenosti“

Publication has been carried out with the support of the World Anti-Doping

Agency project: „Doping in the Czech Adolescents: Prevalence, Correlates and

Experiences“

Recenzovali :

Doc. PhDr. Petr Jansa, CSc.

PhDr. Jaroslav Nekola

PhDr. Jitka Vindušková, CSc.

PhDr. Kamil Kotlik, PhD.

PhDr. Martin Pěkný Martin, PhD.

Mgr. Jakub Popelka, PhD.

PhDr. Jitka Schutová, PhD.

JUDr. Mgr. Marcel Petrásek, M.B.A., LL.M.

© Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova

ISBN 978-80-87647-29-5

3

OBSAH

PŘEDMLUVA .......................................................................................................... 5

PREFACE ................................................................................................................ 7

ABSTRACTS ............................................................................................................ 9

Waic Marek: DOPING IN THE CHANGES OF TIME .................................................. 9

Kouřil: Jiří: DOPING IN THE ANTIQUITY ................................................................ 9

Svoboda Arnošt: DOPING AS A DISPLAY OF “POSITIVE DEVIANCE” IN SPORT – A

SOCIOLOGICAL PERSPECTIVE ............................................................................... 10

Slepičková Irena, Slepička Pavel, Mudrák Jiří: CHAGES OF SPORT AS SOCIAL

PHENOMENON IN RELATION TO THE DOPING ..................................................... 10

Slepička Pavel, Mudrák Jiří, Slepičková Irena: DOPING AS RISK BEHAVIOUR OF

SPORTING YOUTH .............................................................................................. 11

Mudrák Jiří, Slepička Pavel, Slepičková Irena: PREVALENCE OF DOPING AND

ATTITUDES TOWARDS DOPING IN CZECH YOUTH ................................................ 12

Gulán Ľubomír, Pagáč Tomáš, Csáderová Žaneta: ANTI-DOPING TESTING PROJECT

IN TEAM SPORTS FOCUSING ON YOUNG ATHLETES ............................................. 13

Králová Tereza, Vanderka Marián, Cacek Jan: COMPARISON OF APPROACHES TO

DOPING IN DIFFERENT AGE GROUPS IN ATHLETICS – THROWS ........................... 13

Polák Michal: A NEW APPROACH IN ANTI-DOPING EDUCATION OF YOUNGSTERS

............................................................................................................................ 14

Sekot Aleš, Strachová Milena: DOPING IN YOUTH IN CONTEXT OF PARENTING

BEHAVIOUR STYLES .............................................................................................. 14

Šebek Luděk, Hoffmannová Jana: PHENOMENON OF X - SPORTS AND ACTIVITIES

IN RELATION TO DOPING ..................................................................................... 15

4

TEXTY PŘEDNÁŠEK /FULL TEXTS ........................................................................... 16

Waic Marek: DOPING V PROMĚNÁCH ČASU ........................................................ 16

Kouřil Jiří: DOPING V ANTICE ............................................................................... 28

Svoboda Arnošt: DOPING JAKO PROJEV „POZITIVNÍ DEVIACE“ VE SPORTU –

SOCIOLOGICKÝ POHLED ....................................................................................... 42

Slepičková Irena, Slepička Pavel, Mudrák Jiří: ZMĚNY SPORTU JAKO SOCIÁLNÍHO

JEVU VE VZTAHU K DOPINGU .............................................................................. 52

Slepička Pavel, Mudrák Jiří, Slepičková Irena: DOPING JAKO RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ

SPORTUJÍCÍ MLÁDEŽE .......................................................................................... 72

Mudrák jiří, Slepička Pavel, Slepičková irena: PREVALENCE DOPINGU A POSTOJE

K DOPINGU U ČESKÉ MLÁDEŽE ............................................................................ 88

Gulán Ľubomír, Pagáč Tomáš, Csáderová Žaneta: ANTIDOPINGOVÝ PROJEKT

TESTOVANIA V KOLEKTÍVNYCH ŠPORTOCH SO ZAMERANÍM SA NA NIŽŠIE VEKOVÉ

KATEGÓRIE ........................................................................................................ 100

Králová Tereza, Vanderka Marián, Cacek Jan: POROVNÁNÍ NÁZORŮ ATLETŮ -

VRHAČŮ NA PROBLEMATIKU DOPINGU U VYBRANÝCH VĚKOVÝCH KATEGORIÍ . 108

Polák Michal: NOVÉ PŘÍSTUPY K ANTIDOPINGOVÉMU VZDĚLÁVÁNÍ MLÁDEŽE . 122

Sekot Aleš, Strachová Milena: DOPING MLÁDEŽE V KONTEXTU RODIČOVSKÝCH

VÝCHOVNÝCH STYLŮ .......................................................................................... 130

Šebek Luděk, Hoffmanová Jana: FENOMÉN X – SPORTŮ A AKTIVIT VE VZTAHU

K DOPINGU ........................................................................................................ 139

ZÁVĚRY Z KONFERENCE/CONFERENCE CONCLUSIONS ....................................... 154

5

PŘEDMLUVA

Problematika dopingu patří k často diskutovaným tématům jak v laické, tak

odborné veřejnosti. Je předmětem zájmu medií, zejména v situacích, kdy jsou

prezentovány dopingové aféry známých sportovců. Tím se problematika

zneužívání podpůrných prostředků ke stimulaci výkonu stane na určitý čas

aktuálním tématem diskuzí, vyjadřují se k ní sportovní lékaři, trenéři, samotní

sportovci i veřejnost zajímající se o sportovní dění.

Užívání dopingových prostředků tak dostává podobu závažného společenského

jevu a je zřejmé, že ho není možné ztotožňovat pouze s procesem dopingových

kontrol a následného vyvozování důsledků z výsledků těchto kontrol. Jak historie

dokládá, je to jev provázející sportovní dění již od dob prvních starověkých

olympiád. Souvisí se snahami po absolutizaci výkonu jako nejdůležitějšího kriteria

sportovní aktivity a v současné době, kdy dochází k intenzivní komercionalizaci

sportu, je i předmětem někdy enormního ekonomického ocenění. Z toho pak může

plynout i snaha dosáhnout vrcholného výkonu a následného ocenění a to za

každou cenu. Závažnost jevu je ještě prohlubována skutečností, že užívání

podpůrných látek se dostává i mimo oblast vrcholového sportu, do prostředí sportu

rekreačního a tím do značné míry mimo jakoukoli kontrolu. V rekreačním sportu

pak může doping zasáhnout mnohem širší okruh potencionálních uživatelů, včetně

mládežnické populace. I proto se tento jev stal předmětem zájmu vědecké obce a

to jak z oblasti věd biomedicínských, tak v poslední době i věd společenských.

Tohoto trendu si je vědoma WADA jako organizace zastřešující problematiku

dopingu ve sportu. Proto vedle aktivit směřujících do oblasti kontroly a následné

represe a aktivit podporujících oblast prevence zneužívání podpůrných látek

věnuje pozornost i oblasti výzkumných aktivit zaměřených zejména na medicínské

aspekty dopingu a na psychosociální kontext tohoto problému. Je si vědoma toho,

že bez výzkumných poznatků, osvětlujících jak příčiny tohoto jevu, tak následky

užívání dopingu v oblasti tělesné i psychosociální, nelze s daným negativním

jevem úspěšně bojovat. Proto jsme se v rámci výzkumného projektu „Doping

českých adolescentů: Rozšíření, souvislosti a zkušenosti” podporovaného

organizací WADA rozhodli uspořádat konferenci, na jejímž základě vznikl i tento

sborník. Konference patří do řady konferencí sociologie sportu pořádaných

pravidelně na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze od

6

roku 2006. Toto VIII. setkání sociologů a dalších odborníků se zaměřilo na

problematiku dopingu ve sportu dětí a mládeže hlavně z pohledu sociálního a

psychosociálního.

Právě adolescenti představují jednu ze skupin populace nejvíce ohrožených

dopingem. V tomto věkovém období mladí lidé zvláště snadno podléhají

sociálním tlakům týkajícím se soutěžních výkonů a fyzického vzhledu a také mají

tendence podceňovat dlouhodobé dopady rizikového chování, což může vést

mimo jiné k experimentování s dopingem. Vzhledem k možným důsledkům

zneužívání dopingu je toto vývojové období zvláště problematické, neboť

z fyziologického hlediska jsou adolescenti velmi zranitelní vedlejšími účinky

těchto substancí.

Z hlediska porozumění rizikovým faktorům, kterým jsou vystaveni mladí lidé

v období adolescence, je tedy velmi důležité získat informace o míře zneužívání

dopingu mezi adolescenty, postojích adolescentů souvisejících s užíváním dopingu

a rizikových faktorech podporujících jejich pozitivní postoje k užívání dopingu.

Proto se VIII. konference sociologie sportu, konaná 28. dubna 2016 na FTVS UK,

jíž se zúčastnilo 92 odborníků, věnovala problematice dopingu se zaměřením na

doping ve sportu dětí a mládeže. Záměrem bylo přistoupit k dopingu jako

rizikovému faktoru ve vývoji adolescentů z více perspektiv. Prostřednictvím

vybraných sdělení, uvedených v předkládaném sborníku, byly prezentovány jak

historické, tak psychologické a sociální procesy související s rozhodováním

sportujících adolescentů o tom, zda užívat či neužívat doping. Předpokládáme,

sdělené poznatky umožní lepší porozumění problematice dopingu u českých

adolescentů, přispějí k identifikaci některých rizikových faktorů a umožní

efektivnější přípravu preventivních anti-dopingových programů zaměřených na

populaci dospívajících.

Lze očekávat, že informace uvedené v předkládaném sborníku najdou své čtenáře

jak v řadách odborné, tak laické veřejnosti, zajímající se zejména o sport dětí a

mládeže a jeho možná rizika plynoucí ze zneužívání podpůrných látek.

Prof. PhDr. Pavel Slepička, DrSc.

7

PREFACE

The issue of doping is one of frequently discussed topics among both the general

and professional public. It is the subject of interest of the media, particularly in

situations where doping affairs of famous athletes are presented. In this way, the

issue of the abuse of performance-enhancing substances to stimulate performance

becomes a current topic of discussions for some time and opinions of sports

doctors, coaches, the athletes themselves and the public interested in sports events

are presented.

Thus, the use of doping agents takes the form of a serious social phenomenon and

it is clear that it cannot be only identified with the process of doping controls and

subsequent conclusions drawn from the results of these controls. As history

demonstrates, it is a phenomenon accompanying sports events since the times of

the first ancient Olympics. It is related to the efforts to reach absolute performance

as the most important criterion for sporting activity and these days, characterized

by intensive commercialization of sport, in some cases, it is also the subject of

enormous financial rewards. This, in turn, may lead to the effort to reach a peak

performance and the subsequent reward at any cost. The seriousness of the

phenomenon is further multiplied by the fact that the use of performance-

enhancing substances is also spreading outside the area of professional sport, into

the environment of recreational sport and, thus, largely out of any control. In

recreational sport, doping may affect a much wider range of potential users,

including the youth population. This is also the reason why this phenomenon has

become the subject of interest to the scientific community, both in the field of

biomedical and, more recently, social sciences.

WADA as an umbrella organization for the issue of doping in sport is well aware

of this trend. Therefore, in addition to activities in the area of doping control and

successive repressions and activities supporting the prevention of the abuse of

performance-enhancing substances, it is also active in research activities focusing

particularly on the medical aspects of doping and the psychosocial context of this

issue. It is aware of the fact that without research findings highlighting both the

causes of this phenomenon and the consequences of using doping in the physical

and psychosocial domain, this negative phenomenon cannot be successfully

fought. Therefore, as part of the research project entitled “Doping of Czech

Adolescents: Spread, Contexts and Experience” supported by the WADA agency,

8

we decided to organize a conference, which gave rise to these proceedings as well.

The conference belongs to a series of conferences on the sociology of sport

organized regularly at the Faculty of Physical Education and Sport at Charles

University in Prague since 2006. This VIII meeting of sociologists and other

experts was focused on the issue of doping in the sport of children and youth,

perceived mainly from the social and psychosocial perspective.

It is primarily adolescents who represent one of the population groups most

threatened by doping. At this age, young people are very easily susceptible to

social pressures relating to competitive performances and physical appearance and

they also tend to underestimate the long-term consequences of risky behaviour,

which can lead, among other things, to experimenting with doping. Given the

potential consequences of doping abuse, this period of development is extremely

problematic as adolescents are physiologically very vulnerable to the side effects

of these substances. To understand the risk factors faced by young people in

adolescence it is very important to gain information about the extent of doping

abuse among adolescents, about adolescents’ attitudes associated with the use of

doping and the risk factors supporting their positive attitudes towards doping.

To this end, the VIII conference on sociology of sport held April 28, 2016 at

FTVS UK, with 92 participants, dealt with the issue of doping focusing on doping

in children’s and youth sport. The intention was to approach doping as a risk

factor in the development of adolescents from multiple perspectives which

presented both historical and psychological and social processes related to

decision-making of sporting adolescents about whether to use doping, or through

chosen studies delivered by conference participants and included in the presented

proceedings. We assume that the shared findings will enable better understanding

of the issue of doping among Czech adolescents, contribute to the identification of

some risk factors and allow a more effective preparation of preventive anti-doping

programmes aimed at the population of adolescents.

It can be expected that the information contained in the presented proceedings will

find its readers both among the professional and general public interested

particularly in children’s and youth sport and its potential risks arising from the

abuse of performance-enhancing substances.

Prof. PhDr. Pavel Slepička, DrSc.

9

ABSTRACTS

Waic Marek: DOPING IN THE CHANGES OF TIME

This paper does not pretend to recap the historical use of supportive substances,

which we know as doping. It aims to show the transformation of the attitudes of

sports and unsportsmanlike public support for the use of supportive substances

from the first civilizations to presence. It shows stimulants that affect both the

mental and physical condition that has enjoyed the inhabitants of the first

civilizations. Mainly diet composition which should positively affect sports

performances is well described in literature of Ancient Greece. Doping is also

associated with the development of modern sport or more precisely some of its

disciplines. The first bans on doping occurred in the period between the two world

wars. The fight against doping through doping controls is dated from the 60s of

the last century and since then technology of using prohibited substances and

system of anti-doping controls is continuously improving.

Keywords: Antiquity, Sports; Olympic Games

Kouřil: Jiří: DOPING IN THE ANTIQUITY

The paper deals with doping and lifestyle of ancient athletes and gladiators.

During writing of this paper, there appeared several problems like primarily the

lack of written sources and the question of what can and cannot be considered as

doping, because there is absence of information, for which nowadays we can

declare some of the substances as doping or we could eliminate these from this

classification. Even so, according to some indicators, which we deal with in the

paper, we are sure to talk about doping or enhancing before the sport match itself,

eventually a war one, too. With the emergence of professionalization of Greek

athletics, sport was significantly commercialized and doping and other ways of

strenghtening and diets have become a part of the lifestyle of ancient athletes,

charioteers and gladiators.

Key words: ago;antiquity; athletes; die; doping; gladiators; win; lifestyle

10

Svoboda Arnošt: DOPING AS A DISPLAY OF “POSITIVE DEVIANCE”

IN SPORT – A SOCIOLOGICAL PERSPECTIVE

The paper presents a topic of doping in sport, using the concept of positive

deviance. Through the lens of sociological theory, it interprets doping as a

consequence of actor – social structure relationship. In other words, so that we

are able to understand individual behaviour, we have to analyse individuals’

practices relative to their position in society and their attitudes to dominant

norms. Those can be twofold – conformist or deviant. Referring to the theory of

Jay Coakley, we present two conceptions of deviance – negative (breaching of

norms) and positive (overconformity to norms). Focus on maximum performance

in sport leads many of its actors to usage of doping. It might not be the result of

violation of norms, but, on the contrary, a tool for an unconditional compliance

with them.

Keywords: doping; sport; norms; positive deviation

Slepičková Irena, Slepička Pavel, Mudrák Jiří: CHAGES OF SPORT AS

SOCIAL PHENOMENON IN RELATION TO THE DOPING

The main aim of the present paper is to characterize the contemporary sport in its

complexity and inconsistency and show its possible links to the issue of doping.

The paper is divided into two relatively independent parts. In the first part we

focus on the crucial features of the current sport and interpret it in relation to

doping. Above all, we focus on the issues of commercialization, privatization and

individuation of sport that threaten the fairness of sport competition and provide

incentives to doping abuse. In the second part of the paper we document the ways

in which these characteristics of sport in relation to doping impact the

contemporary youth sport. Here we base our argument on an analysis of the

development of participation of Czech children and youthin organized sport and

also on selected results of the project “Doping in Czech adolescents: Prevalence,

correlates and experiences.“The analysis of the statistics of organized

participation of Czech youth in sport (conducted in years 1988, 1997, and 2014)

shows a significant decline in the participation in organized club sports and also

in team sports (with an exception of floorball). The quantitative sub-study of the

11

WADA project (conducted in 2015 with 2851 respondents aged 14-19 years

(50,7% boys, 49,3% girls)) also documents decreasing participation in sports

(with 12,5% of boys and 15,9% of girls reporting no participation in any sport

activity). Respondents mostly reported participation in recreational sport (53,6%).

Thissupports the presupposed trends in the development of sport in general and

adolescent sport in particular. It also shows the risks of increasing prevalence of

doping in youth participating in unorganized sports, especially in boys in power

and fitness related sports (such as bodybuilding), as these high-risk groups are

outside the system of prevention, control, and repression.

Key words: sport characteristic; sport participation; adolescents; WADA

Slepička Pavel, Mudrák Jiří, Slepičková Irena: DOPING AS RISK

BEHAVIOUR OF SPORTING YOUTH

The main aim of the study is to further explore the relation of selected

psychological characteristics and doping-related attitudes and behavior in youth

athletes. The variables in the study included reported use of doping, doping

intention, and attitudes towards cheating in sports. Furthermore, we analyzed

relationships between these variables and motivational orientations of our

respondents. The study was grounded in Nicholls’ theory of achievement

motivation proposing ego and task orientations as two major motivational

characteristics that may be associated with doping-related attitudes, intentions

and behavior. We used two instruments for measuring the motivational

orientations: Sources of Sport-Confidence Questionnaire and Perception of

Success Questionnaire. For measuring attitudes towards doping we used

Performance Enhancement Attitude Scale.2851 respondents participated in the

study, including recreational and competitive athletes. The observed correlations

and regressions suggest that task/mastery orientations are negatively related to

reported use of doping, doping intention, and positive attitudes towards cheating

in sports. Opposite relationship was observed between these doping-related

characteristics and physical self-presentation as a source of confidence. It

appears that in competitive and elite athletes represents perceived social support

an important aspect of doping prevention as it was negatively related both to

doping use and acceptance of cheating in sports.

12

Key words:selfpresentation; selfconfidence; cheeting in sport; motivation

Mudrák Jiří, Slepička Pavel, Slepičková Irena: PREVALENCE OF

DOPING AND ATTITUDES TOWARDS DOPING IN CZECH YOUTH

Performance enhancing drugs (PED) represent a serious problem both in

competitive and leisure sports, including youth sport. However, to our knowledge,

no recent studies have explored this phenomenon in the Czech context. The aim of

the present study (conducted with a support of the World Anti-Doping Agency) is

to explore the prevalence of doping in the Czech adolescents and their attitudes

toward doping. 2851 Czech adolescents (mean age 16,2 years) participated in a

questionnaire survey that assessed their experience with doping and attitudes

towards doping. We found that Czech adolescents reported relatively high level of

doping in comparison with international studies. 8% of respondents reported at

least one-time experience with doping and 2,2 % reported that they used doping

“repeatedly” or “regularly”. Doping was reported significantly more frequently

by men, students of vocational schools, and students of sport schools. The highest

prevalence of doping was observed in elite athletes (12,3 %), followed by leisure

athletes. About twice the number of respondents reported an encounter with

doping: 16,9 % of respondents reported that they were offered doping at least

once. Doping was most frequently offered to elite athletes (25 %) and competitive

athletes. In general, respondents reported negative attitudes towards doping but,

at the same time, relatively positive attitudes in comparison with results of

international studies. Respondents also estimated relatively high prevalence of

doping in elite sport. Our results suggest that doping represents a risk behavior

prevalent in a significant portion of Czech adolescent population and should

become a focus of further research studies and preventive programs.

Key words: doping; performance enhancing drugs; adolescenc; attitude; risk

behavior

13

Gulán Ľubomír, Pagáč Tomáš, Csáderová Žaneta: ANTI-DOPING

TESTING PROJECT IN TEAM SPORTS FOCUSING ON YOUNG

ATHLETES

Dissemination of social drugs among teenagers is a serious problem. Slovak Anti-

Doping Agency in cooperation with Slovak Ice Hockey Federation performed full-

area screening testing of young ice-hockey players. Within a number of 152 tested

athletes 3 Adverse Analytical Findings of THC were recorded and subsequently

investigated and classified as analytical Anti-Doping Rule Violations.

Disciplinary Committee took into account the nature of substance and young age

of athletes. The period of ineligibility in minors was reduced to 6 months. Athletes

had been included into Anti-Doping rehabilitation program with cooperation of

psychiatrists.

Keywords: THC, ice hockey, testing, prohibited substances

Králová Tereza, Vanderka Marián, Cacek Jan: COMPARISON OF

APPROACHES TO DOPING IN DIFFERENT AGE GROUPS IN

ATHLETICS – THROWS

The aim of this study was to identify how the athletes feel about doping in track

and field. Data have been collected from the online anonymous questionnaire. A

total of 76 athletes participated (men and women). The results indicatethat the

older throwers are better educated than the young throwers. Also, the older

throwers don´t believe in clear winning Olympic Games or world championship

against the young ones. The critical period for succumbing to the opinion that you

can´t win without doping is between 17 to 23 years. In the Czech Republic should

be instituted an advisory body for athletes and coaches. Systematic education in

courses and discussions on throwing camps could lead to a more aware approach

the issue of doping.

Key words: doping; track and field; young athletes; adolescent; adults;

questionnaire

14

Polák Michal: A NEW APPROACH IN ANTI-DOPING EDUCATION OF

YOUNGSTERS

Education and mainly education of young generation became another big

challenge in anti-doping struggle for clean sport. Education at every level of

society, beginning with the very young athletes, to teach values and skills for

making clean choises. In this respect, Czech Anti-Doping Committee has begun

developing and promoting new programs. We are providing information through

leaflets, factsheets, seminars and making the aswers to these question easily

accesible is the key to helping athletes avoid inadvertently doping. The aim of

such program is to not only increase knowledge and change attitudes, but to

reinforce positive values that shape decision making.

While these activities naturally target athletes and all of their entourage, special

attention has been directed at children and adolescent. Czech Anti-Doping

Committee cooperates with Universities to ensure that future sport practitioners

and professionals are exposed to anti-doping messages as part of their education.

Key words: Anti-Doping; education; youngsters; athletes entourage; sport

universities; curriculla

Sekot Aleš, Strachová Milena: DOPING IN YOUTH IN CONTEXT OF

PARENTING BEHAVIOUR STYLES

To discuss the theme of doping of youth in sort is unquestionably very relevant

topic. It incorporates also the requirement to search, for inducements of such

negative social and cultural phenomenon. There are different incentives in the

field of the performance top sports and on the ground of fitness sportive activities.

Very important role plays the complex of relevant moral and cultural milieu.

Parenting behaviours (style of parental educational styles) have a pronounced

influence in the development and socialisation of children and adolescents. The

asssociation between parenting styles and health a physical activities of

15

adolescent is an important factor for deeper understanding of maternal and

parental impacts on genesis of imposition of doping in he field od sport.

Key words: doping; parenting; sport; family; cultural milieu

Šebek Luděk, Hoffmannová Jana: PHENOMENON OF X - SPORTS AND

ACTIVITIES IN RELATION TO DOPING

The field of lifestyle sports has recently drawn attention of specialist media in

connection with the IOC plan for the inclusion of new activities in the program of

the Olympic Games. At the same time, the clash of WADA and ESPN regarding

on-site testing during the 2016 X - Games in Oslo, Norway, suggests that the

global mass commercialization of sport blurs traditional alternative - mainstream

dichotomy. Deep-rooted hierarchization places racing or competition sport forms

automatically at the top of the imaginary pyramid. According to our findings a

focus shift from performance and goal orientation towards process and journey

may contribute to the prevention of doping. It suggests inclusion of such formats

of sport events which don’t necessarily result in division of participants into

winners and losers, such as jazz-inspired jam.

Key words: action lifestyle sports; motive of journey; IOC; WADA; lifespan

approach

16

TEXTY PŘEDNÁŠEK /FULL TEXTS

DOPING V PROMĚNÁCH ČASU

MAREK WAIC

Katedra základů kinantropologie a humanitních věd

Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova

Souhrn

Předkládaný příspěvek nemá ambice historické rekapitulace užívání podpůrných

látek, které označujeme jako doping. Snaží se ukázat proměny postojů sportovní i

nesportovní veřejnosti k užívání podpůrných prostředků od prvních civilizací až do

naší sportovní současnosti. Ukazuje, že stimulanty ovlivňující psychiku i fyzickou

kondici užívali již obyvatelé prvních civilizací. Především skladba stravy, která

měla pozitivně ovlivňovat výkonost, je v dobové literatuře dobře popsána v řecké

antice. Doping je spjat i se vznikem moderního sportu resp. jeho některých

disciplín. První zákazy dopingu se objevily v období mezi dvěma světovými

válkami. Boj proti dopingu pomocí antidopingových kontrol je datován od 60tých

let minulého století a od té doby se kontinuálně zdokonaluje technologie užívání

zakázaných podpůrných látek i systém a prostředky antidopingové kontroly.

Klíčová slova: Antika; sport; olympijské hry

Úvod

Ambicí následujících řádek není připomenutí nejdůležitějších mezníků v historii

používání látek, které v současnosti nazýváme dopingem, jako spíše zamyšlení se

nad chápáním použití povzbuzujících prostředků ve vybraných obdobích vývoje

sportu.

Než si připomeneme metamorfózy používání těchto látek, tak si musíme položit

otázku, co je to vlastně doping a jak se liší od drog. Drogu si můžeme vymezit

17

jako látku, kterou bereme, abychom měnili, či alespoň ovlivňovali stav svého

vědomí a tím dosáhli stavu rozkoše (Slaný, 2008). V epoše legálního dopingu se

často užívaly drogy, ne však k navození slasti, ale k stimulaci výkonu, nebo

k překonání únavy. Teprve v období zakázaného dopingu se užívají látky, jejichž

užití žádnou bezprostřední rozkoš nepřinášejí, ale „připravují“ tělo sportovce na

vyšší fyzické zatížení, jak v přípravě, tak při sportovní soutěži. Také v současnosti

jsou však především mezi mládeží oblíbené drogy, které stimulují fyzický výkonu

např. extáze, která je hlavním zástupcem tzv. tanečních drog.

Prehistorie dopingu

Význam fyzické připravenosti pro lov a boj u kmenových společenství není třeba

zdůrazňovat. V dobách mezi prvobytně pospolnou společností a prvními

civilizacemi byli naši předci konfrontováni s mnohými záhadami své fyzické

existence – zrození, sexuální zrání a především smrt. Těžko vysvětlitelné a

uchopitelné se stalo dílem bohů a zrodil se kult, přičemž předmětem uctívání se

mohli stát rostliny, zvířata nebo mýtičtí bohové. Příslušníci kmenových

společenství i prvních civilizací chápali každodenní úspěchy, nezdary a

samozřejmě i tragédie, které byly v životě našich předků daleko častější, jako vůli

bohů. Jejich přízeň si bylo potřeba získat a udržet. K tomu sloužily slavnosti, které

však měly také velký společensko-sociální význam, jež si v jiné podobě do jisté

míry udržely až do současnosti. Hlavním posláním slavnosti je vykročení

z každodennosti, změna vědomí, při které odhodíme obavy, starosti a strasti

všedního dne, k čemuž se doping a droga v jednom velmi dobře hodí. Takových

slavností se můžeme zúčastnit také v současnosti. Karneval, při kterém se jeho

účastníci nechají unášet tancem, hudbou, napájejí se alkoholem a popřípadě

užívají další drogy je znám nejen z Rio de Janeira, ale také ze západoevropských

měst např. Kolína nad Rýnem.

Právě tanec byl významnou náplní slavností kmenových společenství. Jeho

primitivní charakter v kombinaci s magií ohně, omamnými vůněmi a ve spojení

s nějakou drogou vyústil do transu, přinášejícího katarzi, která odplavovala napětí

smyslů pramenící z nebezpečí ze styku s okolním světem, které ohrožovalo bio-

psychickou rovnováhu našich prapředků (Olivová 1979). Zároveň povzbuzující

18

prostředky pomáhaly nevnímat únavu a fyzickou zátěž intenzivního a přitom

dlouho trvajícího pohybu.

Kultovní i psychosociální význam pohybu při slavnostech převzaly také starověké

civilizace. Ty středomořské na čele s Egyptem vložily do vínku naší euro-

atlantické civilizace drogu, jenž dodnes užíváme (v omezené míře i ve sportu, jako

doping), jejíž účinky snad netřeba rozebírat. Na každé vydařené egyptské slavnosti

nesměl chybět triumvirát slastí – alkohol, tanec a sex. Zároveň měly slavnosti ve

starověkém Egyptě velké sociální poslání. Osvobození se od společenských

norem každodenního života platilo pro všechny její účastníky, bez ohledu na

příslušnost k sociální vrstvě, ke které náleželi.

Mezi prehistorii dopingu můžeme zařadit používání dopingu prvních civilizací na

americkém kontinentu. Především Incká říše, která prožívá svůj vrchol na počátku

16. století našeho letopočtu, vepsala významnou kapitolu do dějin dopingu a to

využíváním koky. Koka obsahuje alkaloidy, a proto její žvýkání zahání hlad, žízeň

i únavu - koka nasytí hladové, vrací sílu unaveným a dává zapomenout na strasti

nešťastným V říši Inků, se však z jejích účinků mohli těšit hlavně příslušníci elity.

Používala se při kultovních slavnostech a to i jako obětina tzn., že při

náboženských obřadech se pálily její usušené listy. Dále mohli koku užívat také

neprivilegovaní, kteří byli ve své profesi vystaveni extrémní zátěži např. horníci

nebo poštovní běžci. Území Incké říše se táhlo v pásu podél pobřeží Tichého

oceánu od dnešního Ekvádoru až po jih současné Chile. Andské kultury nedospěly

k objevu kola, a proto většina přesunů probíhala pěšky. Jako státní zaměstnanci

pracovali také běžci, kteří si ve štafetě předávali zprávy. Každý z nich měl určen

úsek 2-3 kilometrů, který musel opakovaně co nejrychleji zdolávat. Poselství tak

mohla putovat rychlostí až 400 km za den (Křížová, 2016, 57).

Doping ve sportu

Pokud se chceme věnovat použití dopingu ve sportu, musíme začít v antickém

Řecku, protože jeho městské státy, jež nazýváme Polis, můžeme směle označit za

kolébku sportu. Jednotlivé státy byly ekonomicky a politicky odlišné, ale jejich

vztah ke sportu vycházel ze stejného základu. Za nevzdělané byli považováni ti,

19

kdož neuměli číst a plavat,1 a proto v každé Polis bylo gymnasium, ve kterém

občané cvičili. Speciální vtah k fyzické zdatnosti měli obyvatelé Sparty - boji a

sportovnímu tréninku zde byl zasvěcen celý život plnoprávných občanů, mužů i

žen. Jen tak mohla spartská menšina ovládat železnou rukou mnohem vyšší počet

otroků, vojensky dominovat mezi řeckými státy a vést jejich koalici v bojích

s Peršany.

Řekové souzněli s duální identitou, tj. identifikovali se svou mateřskou obcí

(státem) a zároveň s kulturou a kultem celého Řecka a jeho etickými hodnotami.

Ztělesněním všeřecké identity se staly panhelénské (všeřecké) hry, které

představovaly divácky velmi sledovaný festival vrcholového sportu, a zároveň

měly hluboký kultovní význam. Jednalo se o hry olympijské, jež byly zasvěceny

bohu Diovy. Konaly se v Olympii na území státu Elis na západě Peloponésu.

Vznikly jako regionální hry v 9. st. před. n. l. Jako datum prvních olympijských

panhelénských her je uváděn rok 776 př. n. l., což je rok první zmínky

v písemných pramenech o olympijském vítězi v běhu na jeden stadion. Po

olympijských druhé nejvýznamnější hry byly Pýthické v Delfách, které se, stejně

jako olympijské, konaly jednou za 4 roky, probíhaly jako součást Apollonových

slavností a jméno získaly po legendární kněžce a věštkyni Pýthii. Byly pořádány

od počátku 6. století před n. l. a součástí jejich programu se stal také múzický

agon (umělecké soutěže). Čtveřici všeřeckých her doplňovaly Istmické (v Korintu)

a Nemejské (v Nemeai), které se konaly jednou za dva roky a jejich počátky

spadají také do 6. st. před Kristem. Vedle všeřeckých her existovala v řecko-

římské Antice celá řada lokálních sportovních svátků.

Sportovní disciplíny na těchto hrách (běh na vzdálenost jednoho a více stadionů,

pětiboj skládající se z běhu, skoku, hodu diskem, oštěpem a zápasu, box, všeboj i

dostihy) měly přesně vymezená pravidla a rozhodčí bděli nad jejich dodržováním.

Každý vrcholový sport, tedy i ten starořecký, přináší pokusy o podvod. Při

příchodu na olympijský stadion procházeli atleti kolem soch, které byly zhotoveny

za peníze vybrané jako pokuty od sportovců, kteří byli přistiženi při pokusu

podplatit svého protivníka, aby dosáhli vítězství (Decker, 2012, 124). Doping

mezi zaznamenané prohřešky nepatřil. V přípravě sportovců jeho použití nikdo

1 Toto se nakonec ukázalo velmi prozřetelné – mnoho Řeků si kupř. při námořních bitvách v řecko-perských

válkách (Artemísion, Salamína, Mykalé) zachránilo život tím, že umělo plavat, a stejně tak mnoho barbarů

zahynulo, jelikož plavat neumělo.

20

nesledoval a na samotných hrách se nám dochovaly jen kusé zmínky o

namátkových „antidopingových“ kontrolách. Často jsou v historické literatuře

zmiňovány soutěže v Thébách už v 16 st. před n. l, kde závodníci museli dýchat na

rozhodčí, zda nepožili alkohol. Vzhledem k tomu, že se jedná o počátky

Mykénské civilizace, tak se těžko jednalo o sportovní soupeření srovnatelné

se soutěžemi na panhelénských hrách, a proto nás tato nahodilá zmínka

neopravňuje ji interpretovat jako počátky antidopingové kontroly na sportovních

soutěžích.

Trénink ve zlatém věku řecké antiky tj. v pátém a čtvrtém století před naším

letopočtem, až po dobu římsku, vykazoval všechny znaky moderního tréninku,

včetně speciální výživy a hygieny. Špičkoví sportovci pod dohledem trenérů,

dodržovali životosprávu, která byla pro úspěch v jejich sportovní disciplíně

považována za optimální. Zápasník Milón z Krotónu, nejslavnější sportovní hrdina

antiky, který v polovině 6. st. před Kristem 6x zvítězil v Olympii, 7x v Delfách,

10x v Korintu a 9x v Nemei, což signalizuje, že se udržel na sportovním vrcholu

více než čtvrt století, denně spořádal cca 10 kg masa a vypil 9 litrů vína (mohlo se

jednat i o vodu s vínem)2, což, soudě podle jeho sportovních úspěchů, byla pro

velké tréninkové dávky silové přípravy odpovídající strava. Běžcům byla naopak

doporučována bezmasá dieta. Některé potraviny a nápoje, popřípadě i extrakty

z rostlin byly v jednotlivých druzích sportu považovány za výkonově stimulující,

jiné naopak za tlumící. Je možné, že např. alkohol byl při povinné předolympijské

přípravě v gymnasiu státu Elida i na samotných závodech na olympijském

stadionu zakázán, ale nemáme pro to žádné důkazy (Kouřil 2016). Celkový

kontext starořeckého sportu spíše vede k domněnce, že užití dopingu, tak jak ho

chápeme v současném sportu, vrcholná řecká antika neznala.

Epocha moderního sportu

Křesťanský středověk se svým vztahem k lidskému tělu, jehož žádost svedla

Adama a Evu k prvotnímu hříchu, není pro naše téma zajímavou epochou. Ve

výchově rytířů se po denním výcviku sice servírovalo víno, ale ve vrcholném

středověku i pro šlechtu platil ideál askeze a důraz na duchovní hodnoty víry a

2 Miron , nebyl přitom žádný primitiv – přátelil se s Pythagorem a byl stoupencem jeho filosofie.

21

službu bohu, králi a ochranu křesťanských poutníků, byť toto poslání se snažili

naplnit jen někteří. Také poddaní měli pilně pracovat žít v bázni boží, ale při

Masopustu bylo dovoleno se pořádně spustit, včetně pití alkoholu, což dokládá, že

každá disciplinovanost musí mít svůj „přetlakový“ ventil. Renesance sice

rehabilitovala péči o tělo a tělesnost a protestantismus stojí u kolébky kultu

výkonu a úspěchu, ovšem jako plod celoživotní pracovitosti a skromnosti, a ne

časově omezeného období spektakulárních výkonů.

Moderní sport se zrodil až v epoše, novodobého nacionalismu a průmyslové

revoluce. Jeho kolébkou se stala viktoriánská Anglie, odkud se šířil na evropský

kontinent. Vznik moderního sportu je situován do prostředí anglických

internátních středních škol první poloviny 19. století, na nichž se vzdělávali

budoucí příslušníci společenských elit. Gentlemanskému sportu ovšem předcházel

již v druhé polovině 18. století tzv. sport patronátní, který můžeme považovat za

předobraz profesionálního sportu, protože angličtí gentlemani a šlechtici si

najímali fyzicky vyspělé mladíky z nižších společenských vrstev, aby na ně při

různých soutěžích a zápasech mohli sázet. Rozdíl mezi amatérským, tj.

gentlemanským sportem a sportem patronátním byl jednoznačně sociálně

vymezen. Amatérem je každý sportovec, „který není řemeslník, dělník ani jinak

manuálně pracující člověk“, (Kössl, Štumbauer, Waic, 2004, 68) čteme v první

anglické definici amaterismu a profesionalismu.

Zároveň je potřeba uvést na pravou míru zažitou představu, že amatérský sport se

postupem času profesionalizoval, protože neodpovídá tak docela skutečnosti.

Některé sporty (např. cyklistika, box, zápas) se od svého vzniku majoritně

vyvíjely jako profesionální, což má pro naše téma značný význam.

V profesionálním sportu se také bdělo nad zachováváním zásady Fair play tj.

soutěže podle pravidel, ale nebyl obestřen aureolou Coubertinových ideálů ryzího

gentlemanského sportu, a tak se mezi profesionály nikdo nad dopingem

nezamýšlel, s výjimkou dostihů, kde naopak zaznamenáváme první antidopingové

zkoušky. Podání povzbuzujících nebo naopak tlumících látek (paradoping) totiž

přímo ovlivňovalo pořadí koní v cíli a tím také poctivost sázek. V roce 1904

provedl anglický trenér koní George Lambton experiment, kterým chtěl dokázat

vliv dopingu na výkon koně, a tím podnítit vydání zákazu užívání těchto látek.

Šesti nejhorším koním ze své stáje, kteří se dosud umísťovali v závodech hluboko

v poli poražených, podal injekci kokainu, a výsledkem bylo, že pět z těchto šesti

22

koní zvítězilo. Na základě těchto výsledků byl doping, pod trestem doživotního

zákazu startu, v dostizích zakázán (Martinovičová, 2016)

Nízké povědomí o zdravotní škodlivosti povzbuzujících látek vedlo sportovce i

diváky k závěru, že užívání jakýchkoliv povzbuzujících látek je osobní věc

každého jednotlivce. Neznalost jejich reálných účinků vybídla mnohé sportovce

k experimentům metodou pokus omyl. Navíc závody v některých sportovních

odvětvích byly, především pro profesionály, od počátku naplánovány tak, že je

bylo možno dokončit jen za cenu totálního vyčerpání. Délka trati prvního ročníku

Tour de France v roce 1903, kterou cyklisté absolvovali na dvaceti kilových

kolech, s nulovým podpůrným zázemím, přespávajíce u trati závodu /Paříž –

Lyon: 467 km, Lyon – Marseille: 374 km, Marseille – Toulouse: 423 km,

Toulouse – Bordeaux: 268 km, Bordeaux – Nantes: 425 km, Nantes – Paříž: 471

km/ (Macek, 2013, 39) hovoří za vše. Stačí jen trocha představivosti, aby člověk

v duchu viděl zoufalství sportovce, který se na závod poctivě připravuje, investuje

nemalé finanční prostředky, absolvuje skoro celou trať vražedného závodu, cíl je

na dohled, ale on je zcela vyčerpán. Kdo by se nepokusil prodloužit fungování

organismu, aby dosáhl cíle a byl právem oslavován jako hrdina? Ke slovu tak

přišly různé koktejly povzbuzujících prostředků, z nichž nejoblíbenější byla

kombinace koňaku, kávy, žloutku a strychninu.3 V průběhu více jak staletí se

změnila podoba kol, dresů a ti nejlepší závodníci disponují na divácky

nejsledovanějších etapových závodech špičkovými podpůrnými týmy, ale

extrémní fyzická a psychická zátěž změny nedoznala a proto zůstal i doping,

přesto, že je zakázán, jeho případné užití přísně kontrolováno a přistižení sportovci

ostrakizováni. Bez dopingu, či zcela mimořádných fyzických předpokladů, se na

Tour de France vítězit nedá.

Některé případy nadopovaných sportovců v cílových rovinkách velkých závodů a

to i na olympijských hrách sportovní veřejností otřásly, a proto užití dopingu

začalo být považováno za porušení sportovní etiky. První zákaz dopingu přišel

v roce 1928, kdy jej vydala Mezinárodní atletická federace V meziválečném

3 Farmakologické účinky strychninu studoval francouzský lékař François Magendie (1783−1855), profesor anatomie a fyziologie na lékařské fakultě v Paříži. Bývá označován za otce experimentální fyziologie a

farmakologie, protože vedle strychninu studoval také účinky morfinu, chininu, emetinu a dalších alkaloidů při

pokusech na zvířatech. V minulosti byl strychnin součástí četných léčivých přípravků, ale jeho dnešní terapeutický

význam je zanedbatelný. Stále je však využíván jako experimentální látka umožňující zkoumání fyziologie a

farmakologie nervového systému. Strychnin je v malém množství (až 8 mg) přidáván do tablet extáze.

javascript:open_window(%22https://ckis.cuni.cz:443/F/XXCHYCTDUSD592KLYSL3MXLSI8DNP7PAI9DJVXM25R6C2S2KQV-06814?func=service&doc_number=001625321&line_number=0018&service_type=TAG%22);

23

období především z technických, a technologických důvodů neexistovaly

dopingové kontroly. Federace a následně i Mezinárodní olympijský výbor proto

po sportovcích, kteří se hodlali zapojit do olympijských bojů, požadovaly ústní

prohlášení (podobné jako v případě jejich amatérského statutu), že neberou žádné

podpůrné látky. Dobrovolní činovníci MOV a sportovních federací v době mezi

světovými válkami zůstávali stejnými amatéry jako sportovci a rozhodující orgány

světového amatérského sportu zcela postrádaly ekonomické zázemí ke kontrole

užití nedovolených podpůrných prostředků.

Používání stimulantů a opiátů se masově rozšířilo za druhé světové války, kdy

vojákům západních armád byly podávány pro snížení únavy amfetaminy a při

léčbě zranění proti bolesti opiáty. Po válce především amfetaminy a další

stimulanty nalezly uplatnění i ve sportu. Dalším mezníkem při pronikání dopingu

do vrcholového sportu se stal úspěch Sovětského svazu, Maďarska a

Československa na OH 1952 v Helsinkách. Inspiroval lodivody komunismu

k propagandistickému tvrzení, že sportovní úspěchy jsou důkazem předností

společenského systému, který označovali za socialistický. Doping se stal sice

drobnou, ale důležitou pomůckou ve vedení studené války. Jeho užívání se šířilo

na obou stranách železné opony a objevily se případy předávkování, z nichž

některé skončily tragicky. Dánský cyklista Knut Enemark Jensen na olympijských

hrách v Římě v roce 1960 při závodě zkolaboval a po převozu do nemocnice

zemřel, pravděpodobně vlivem užití velkého množství směsi amfetaminu a

kyseliny nikotinové. Tyto tragédie se s image čistého amatérského sportu, k jehož

fanatickým zastáncům patřil zejména předseda MOV Every Brundage, příliš

neslučovaly a proto bylo nezbytné zasáhnout.

V roce 1963 Rada Evropy vypracovala první definici dopingu: „Dopingem se

rozumí použití látek tělu fyziologicky cizích zdravými osobami s cílem zlepšit

výkon umělým a nečestným způsobem při soutěžích. Mimo to je třeba považovat za

doping i určité vlivy psychologické směrující ke zlepšení sportovních výkonů“ O

několik měsíců později byla ještě doplněna o tuto větu. „V případě léčení

vyžadujícího léky, jejichž povaha anebo množství mohou mít vliv na normální

schopnost výkonu, bude se to chápat za dopink, který může vést k vyloučení z

účasti v soutěžích." (Martinovičová 2016). Rada Evropy v témže roce 1963

vypracovala seznam zakázaných látek: efedrin, narkotika, antipsychotika, některé

24

hormony, amfetaminové sloučeniny, určité alkaloidy4, všechna analeptika a léky

aktivující dýchací funkce. V roce 1968 se na zimních olympijských hrách

v Grenoblu začaly provádět dopingové kontroly.

V padesátých letech se na dopingové scéně objevuje testosteron a 70. léta se nesou

ve znamení anabolických steroidů. Bojovníci s dopingem poněkud zaspali, protože

anabolika byla zařazena na seznam zakázaných látek až v roce 1974, což jejich

používání stejně neomezilo. S nárůstem látek, které se zařadily na seznam

zakázaných a počtu sportovců, kteří je užívali, si zástupci MOV uvědomili, že je

nutné v otázce boje proti dopingu postupovat společně s mezinárodními

sportovními federacemi. Proto v roce 1999 svolali konferenci o dopingu, jejímž

výsledkem bylo vytvoření světové antidopingové agentury WADA, která má

v kompetenci řízení uceleného celosvětového boje proti dopingu.

Současně platná definice dopingu, je uvedena ve Světovém antidopingovém

kodexu, kde je doping definován jako jev, při němž dochází k porušení jednoho

nebo více antidopingových pravidel uvedených v Kodexu. Dopingem se nerozumí

pouze užití nebo pokus o užití zakázané látky nebo metody, ale také podání nebo

pokus o podání podporující látky jinému sportovci, odmítnutí nebo nedostavení se

k odběru vzorku a zároveň podvádění v průběhu dopingové kontroly. Dopingem

se podle této definice rozumí i držení zakázaných látek a nelegální nakládání

s nimi (Martinovičová 2016). Uvedená definice připomíná dikci právních norem

zabývajících se zákazem výroby a šíření drog. Vzhledem k tomu, že porušení

antidopingového kodexu, vede k sankcím, sportovních federací a MOV, které

přeruší, zbrzdí, nebo dokonce ukončí karieru přistiženého sportovce, se jedná o

systém boje s dopingem, který je založen takřka výhradně na negativní motivaci.

Není ambicí tohoto příspěvku polemizovat s příznivci, či odpůrci represe vůči

dopujícím sportovcům. Omezím se na konstatování obecně známé skutečnosti, že

boj s dopingem, stejně jako jeho užívání a snižování rizika jeho odhalení je,

„díky“ stále modernějším technologiím, velmi nákladnou záležitostí, a tím pro

dodavatele těchto technologií skvělým obchodem. Existence hříšníků i

vykonavatelů spravedlnosti je zárukou stálosti dopingového byznysu, což

potvrzuje slova aktérů klasické české filmové komedie Limonádový Joe, že v

obchodě „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina.“

4 Mezi alkaloidy patří: efedrin a jeho deriváty, kokain, kofein, morfin a nikotin

25

Závěr

Charakteristika fungování dopingu v ekonomicky vyspělých státech s politickými

systémy založenými na parlamentním pluralismu, mezi které se řadí i Česká

republika, je velmi problematická. Postmoderní společnosti je vlastní

nejednoznačnost výkladu světa vyplývající z množství, často protichůdných

koncepcí lidské i boží existence, které akcentují rozdílné hodnoty. Romantická

představa čistého a nečistého sportu tj. protichůdnosti sportovních hrdinů, kteří

vyznávají soutěž bez zakázaných látek a sportovních padouchů, kteří je neváhají

použít, musí proto být prosazována čistou represí a zároveň interpretována jako

ochrana fair play, tedy dobra před zlem. Historická zkušenost i současné

sociologické výzkumy zaměřené na toleranci vůči dopingu zejména u mládeže,

jasně ukazují, že společenský konsenzus k odsouzení dopingu je fikcí.

Sám pojem dopingu můžeme chápat minimálně ve třech rovinách:

1) Jako prostředek ke zlepšení výkonosti, ale i nálady, prostředek, který nám

zprostředkuje únik od reality, která nám přerůstá přes hlavu, což jest rovina, ve

které se doping blíží drogám. K takto pojatému dopingu je v západní společnosti

tolerance tradičně poměrně vysoká a liší se pouze oblíbeností jednotlivých látek –

např. dříve narození shledávají alkohol v „rozumných“ dávkách zcela v pořádku a

jejich potomci zase kouření marihuany úplně normální.

2) Tzv. potravinové doplňky, prodávané v mnohých fit centrech, především

mladým lidem, kteří chtějí urychlit formování své postavy, aby byli pro opačné

pohlaví atraktivnější, popřípadě získali respekt u svých vrstevníků. Vzhledem

k tomu, že tyto přípravky nepodléhají prakticky žádné kontrole, mohou být zvláště

pro jedince v pubertálním a postpubertálním věku zdravotně velmi nebezpečné.

Zároveň jejich užívání není pro masmédia nijak atraktivní, tudíž pro zákonodárce

zajímavé a navíc jejich omezení a kontrola legislativně dost obtížně uchopitelná.

3) Doping ve vrcholovém sportu, u kterého bych se chtěl dotknout některých

skutečností, které jsou limitujícími faktory jeho vymýcení, ale i šíření:

- přesnější kvantifikace asi neexistuje, ale dovolím si tvrdit, v opozici proti jeho

mediálnímu obrazu, že také současný vrcholový sport je majoritně, co do počtu

druhů sportu i celkového množství sportovců, kteří se mu věnují, amatérský tj. pro

26

sportovce není vůbec, nebo hlavním zdrojem obživy. Jejich motivace je sice

zaměřena k vítězství, ale ne za každou cenu, resp. o poznání méně než v

profesionálním sportu, a proto užívání dopingu méně rozšířené než

v profesionálním sportu.

- v některých druzích sportů, např. v míčových hrách, není užití zakázaných

podpůrných prostředků pro dosažení vítězství tak důležité, jako v jiných – např.

cyklistika, kulturistika či vzpírání

- některé autoritativní režimy, pro které zůstávají sportovní úspěchy otázkou

prestiže politického systému resp. jeho vrcholných představitelů i v současnosti

praktikují diskrétní státní podporu užívání zakázaných podpůrných prostředků.

Ve světle řečeného je evidentní, že užívání dopingu vymýtit nelze, ale asi je

nezbytné stále usilovat o jeho omezování a to uvědomováním lidu, upřímným,

lásky-plným slovem, vůči svedeným a nevědomým, tvrdě a nebojácně, ale

spravedlivě, proti svůdcům.5

Literatura

BUZEK, J., ONDŘEJOVÁ, I. Periklovo Řecko. Praha: Mladá fronta, 1989.

VOLFOVÁ, A., PATOČKA, J. Strychnin – historie a současnost. Vojenské

zdravotnické listy, 2003. Dostupné [online]. Přístup z

http://www.pmfhk.cz/vzl/vzl%203_2003/vzl3_7.pdf.

SLANÝ, R. Drogy a kreativita, motivace k závislosti. Brno: Masarykova

univerzita, Pedagogická fakulta, 2008.

OLIVOVÁ, V. Lidé a hry – historická geneze sportu. Praha: Olympia, 1979.

KŘÍŽOVÁ, M. Inkové. Praha: Aleš Skřivan, 2016.

DECKER, W. Sport in der griechischen Antike. Hildesheim: Arete Verlag, 2012.

5 Slova jsem si vypůjčil z usnesení výborové schůze Československé obce sokolské v roce 1926, jejíž účastníci

schválili rezoluci proti vznikajícímu českému fašismu. Vůbec nechci přirovnávat doping k pravicovému

extremismu, ale dvojí cesta postupu proti negativnímu společenskému jevu mě přijde případná i pro zápolení

s užívání dopingu tj. osvěta především mezi mládeží i dospělými sportovci a uvážlivá represe vůči těm, kteří

sportovce ze zištných (ekonomických nebo politických) důvodů zneužívají.

http://www.pmfhk.cz/vzl/vzl%203_2003/vzl3_7.pdf

27

KOUŘIL, J. (v recenzním řízení). Doping v Antice. Sborník z mezinárodní

vědecké konference sociologie sportu, 2016.

KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M. Vybrané kapitoly z dějin tělesné

kultury. Praha: Karolinum, 2014.

MACEK, T. Příběhy staré dámy: sto ročníků Tour de France. Praha: Prostor,

2013.

MARTINOVIČOVÁ, T. (v recenzním řízení). Historický přehled vývoje

využívání dopingu ve sportu. Česká kinantropologie, 2016.

28

DOPING V ANTICE

JIŘÍ KOUŘIL

Ústav klasických studií, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita/ Katedra

společenských věd a managementu sportu, Fakulta sportovních studií,

Masarykova univerzita v Brně

Souhrn

Článek se zabývá dopingem a životosprávou antických atletů a gladiátorů. Při

psaní tohoto textu se vyskytlo několik problémů, jako především nedostatek

písemných zdrojů a otázka, co lze či nelze za doping pokládat, jelikož chybí

informace, díky nimž bychom dnes mohli některé látky prohlásit za doping nebo je

z tohoto zařazení vyloučit. I přesto se, podle některých ukazatelů, kterým se

v článku věnujeme, dá určitě o dopingu nebo posilňování před samotným

sportovním, případně též válečným, utkáním mluvit. Se vznikem profesionalizace

řecké atletiky se sport výrazně komercializoval a doping i jiné posilňování a diety

se staly součástí životosprávy antických atletů, vozatajů a gladiátorů.

Klíčová slova: agó; antika; atleti; dieta; doping; gladiátoř; víno; životospráva

Uvedení do problematiky dějin dopingu

Při psaní textu o dopingu v antice narážíme na několik problémů, tím hlavním je

nedostatek pramenů a roztříštěnost skrovných zmínek o této problematice. Dalším

základním problémem je absence krevních testů, tudíž vysvítá otázka, co lze, či

nelze a co mohlo, či nemohlo být pokládáno za doping. I přesto se snažíme ukázat,

jak Řekové a Římané vnímali nepovolené a povolené látky, kterými bylo

posilňováno tělo před „sportovním“ nebo vojenským ἀγών (agón)1. Jedny z

prvních zmínek o posilňování těla pocházejí z pravěku a poté i z prostředí států

1 Šlo o závod, zápas, boj; ἀγών byl typickým projevem života antických Řeků, z jejich myšlení se nedal vyjmout,

„byl Řekům typickou formou myšlení“ (Novotný, 1922, 14).

29

staroorientálního typu, kdy panovník musel prokázat sílu a právoplatnost svého

postavení královským lovem a bojem, proto pak také často jedl maso zabitých

nepřátel nebo speciální stravu. Zabitím krokodýla, hrocha či lva jako symbolu zla

a nepřítele (kupř. egyptský faraon Amenhotep III. jich údajně zabil hned 102,

sjednotitel Horního a Dolního Egypta Meni zahynul při lovu hrocha), obhajoval

své postavení a jezením jejich masa se stával nepřemožitelným (Kouřil, in press).

Na reliéfu z paláce v Ninive se nad vyobrazením panovníka se lvem přímo píše:

„Jsem Aššurbanipal, král světa, král Asýrie. Ve své strašlivé rozkoši jsem uchopil

lva za ocas na příkaz Ninurty a Nergala, bohů – mých pánů, a rozpoltil jsem mu

vlastní rukou lebku sekerou“ (Olivová, 1979, 34). Ne vždy takto jednali pouze

panovníci; např. o Skytech Hérodotos píše: „τὰ δ᾽ ἐς πόλεμον ἔχοντα ὧδέ σφι

διακέαται· ἐπεὰν τὸν πρῶτον ἄνδρα καταβάλῃ ἀνὴρ Σκύθης, τοῦ αἵματος ἐμπίνει,

ὅσους δ᾽ ἂν φονεύσῃ ἐν τῇ μάχῃ, τούτων τὰς κεφαλὰς ἀποφέρει τῷ

βασιλέι. ἀπενείκαςμὲν γὰρ κεφαλὴν τῆς ληίης μεταλαμβάνει τὴν ἂν λάβωσι, μὴ

ἐνείκας δὲ οὔ. ἀποδείρει δὲ αὐτὴν τρόπῳ τοιῷδε· περιταμὼν κύκλῳ περὶ τὰ ὦτα

καὶ λαβόμενος τῆς κεφαλῆς ἐκσείει, μετὰ δὲ σαρκίσας βοὸς πλευρῇ δέψει τῇσι

χερσί, ὀργάσας δὲ αὐτὸ ἅτε χειρόμακτρον ἔκτηται, ἐκ δὲ τῶν χαλινῶν τοῦ ἵππου

τὸν αὐτὸς ἐλαύνει, ἐκ τούτου ἐξάπτει καὶ ἀγάλλεται· ὃς γὰρ ἂν πλεῖστα δέρματα

χειρόμακτρα ἔχῃ, ἀνὴρ ἄριστος οὗτος κέκριται. πολλοὶ δὲ αὐτῶν ἐκ τῶν

ἀποδερμάτων καὶ χλαίνας ἐπείνυσθαι ποιεῦσι, συρράπτοντες κατά περ βαίτας.

πολλοὶ δὲ ἀνδρῶν ἐχθρῶν τὰς δεξιὰς χεῖρας νεκρῶν ἐόντων ἀποδείραντες αὐτοῖσι

ὄνυξι καλύπτρας τῶν φαρετρέων ποιεῦνται. δέρμα δὲ ἀνθρώπου καὶ παχὺ καὶ

λαμπρὸν ἦν ἄρα, σχεδὸν δερμάτων πάντων λαμπρότατον λευκότητι. πολλοὶ δὲ καὶ

ὅλους ἄνδρας ἐκδείραντες καὶ διατείναντες ἐπὶ ξύλων ἐπ᾽ ἵππων περιφέρουσι“2

(Hdt 4.64.1-4). Hlavy těch nejslavnějších nepřátel nebo znepřátelených

příbuzných Skytové také používali jako poháry. Ti, kteří zabili v bitvě nepřítele,

mohli jednou ročně na speciální akci pít s panovníkem jím namíchané víno (Hdt

4.65-66). Pro relaxaci, hygienu a posilnění používali Skytové jakousi „parní 2 „Válečné obyčeje mají uspořádány tak, že když Skyth zabije prvního muže, napije se jeho krve. Hlavy nepřátel,

které zabije v bitvě, odnáší ke králi. Za přinesenou hlavu se podílí na kořisti, které bylo dobyto; nepřinese-li

žádnou, nedostane nic. Kůži z hlavy stahuje tak, že ji obřízne kolem dokola u uší, potom vezme hlavu za kůži a

vytřepe ji. Kůží očistí od masa hovězím žebrem a promne ji rukama, a když je měkká, používá ji jako utěrky. Věší ji

na uzdu svého koně, na kterém jezdí, a chlubí se jí. Kdo má takových kožených utěrek velmi mnoho, toho považují

za muže statečného. Mnozí z nich si ze stažených kůží dělají i pláště; sešívají je dohromady jako kozinku. Mnozí

také stahují kůži z pravých rukou padlých nepřátel i s nehty a dělají si z ní potah na toulce. Lidská kůže je asi pevná

a lesklá, bělostí převyšuje lesk skoro všech koží jiných. Mnozí stahují i kůži z celých lidí, napínají ji na dřevo a vozí

ji s sebou na koni“ (překlad J. Šonka).

30

lázeň“ z konopného semena. Poté, co zalezli pod plstěné pokrývky, semena házeli

na rozžhavené kameny. Tím vznikalo mnoho dýmu a par, které Skytům

nahrazovali taktéž koupání ve vodě (Hdt 4.75).

Hunové a Indové před bitvou zase jedli varlata, která měla údajně zvyšovat sílu a

mužnost (Müller, 2010).

Později se od zvyku pojídání masa nepřítele a pití jeho krve upustilo; panovníci a

elity už nepodstupovali nebezpečné lovy, nejedli maso zabitých nepřátel pro zisk

jejich síly. Mimo toto maso (člověka i zvířete) jedli panovníci také speciální

rostliny (později jimi především lidské maso nahrazovali); to můžeme pozorovat

kupř. na rytině z 3. tisíciletí př. Kr. pocházející z Číny. Je na ní vyobrazen císař při

žvýkání Chvojníku (Ephedra vulgaris), tedy rostliny obsahující efedrin3, kterou

Číňané nazývali ma-huang (Hnízdil et al., 2000). Soupeření a boj byly však stále

součástí přirozenosti starověkého člověka, proto se hledalo cokoliv, co by jedinci

poskytlo nějakou výhodu. Takovýto doping, především na poli sportu a vojenství,

provází lidstvo napříč časem i kulturami. Už staří Egypťané pili oleje se šípky, aby

zvýšili svou výkonnost. Inkové používali drogu Erythroxylum coca s popelem,

mexičtí indiáni užívali rostlinu Peyote a výtažek z kaktusu Lophophora Wiliamsi

způsobující příjemné halucinace, zvyšující vytrvalost a zabraňující hladu,

v Ekvádoru používali před dlouhými pochody muži odrůdu hořce Cashpa china-

yugo („rostlina, která dovoluje běhat“). Podobně i obyvatelé Afriky užívali

rostlinu Catha edulis (alkaloid D-nor-izoefedrin) a oříšky koly (kofein4). Též

v novověkém vojsku se před bojem požíval alkohol nebo dokonce mochomůrky

rodu Amanita5, dále amfetamin

6 (občanská válka ve Španělsku, Japonci za 2.

světové války), Energy-Tablets s benzedrinem a methedrin (Japonci a spojenci ve

2. světové válce), Němci v téže válce vyžívali pervitin (metamfetamin7). V této

době se využíval i heroin a morfium (Hnízdil et al., 2000; Nekola, 2000; Pyšný,

1999).

3 Stimulačně působí na centrální nervový systém – pocit euforie, způsobuje dále redukci hmotnosti a zlepšení

výkonnosti s tímto související; efedrin také člověka udržuje v bdělosti a ostražitosti (Nekola, 2000; Pyšný, 1999). 4 Navozuje dobrou náladu a pocit energie, snižuje pocit ospalosti a únavy, zvyšuje krevní oběh v ledvinách, štěpení

tuků, krevní tlak a srdeční frekvenci (Pyšný, 1999). 5 Využíval je jeden ze švédských oddílů za švédsko-norské války (1718).

6 Odstraňuje únavu, deprese a strach; navozuje euforii, pocit naplnění energií a schopnosti k nadprůměrným

výkonům – fyzickým i psychickým (Pyšný, 1999). 7 Navozuje pocit obrovské mentální a fyzické síly; dále se dostavuje emoční labilita a halucinace (Nekola, 2000).

31

Doping, dieta a životní způsob antických atletů

Ještě před vymezením klasické řecké atletiky můžeme jakési počátky dopingu

hledat v Homérově Iliadě, kde héroům dodávali sílu bohové; ať ti, kteří přáli a

bojovali s Trójany jako Afrodité, Apollón, Arés, ad., či ti, kteří podporovali Řeky,

kupř. Athéna, Héra, Poseidón. Uveďme alespoň tyto z řady příkladů:

„πῶς δέ κεν Ἕκτωρ κῆρας ὑπεξέφυξεν θανάτοιο,

εἰ μή οἱ πύματόν τε καὶ ὕστατον ἤντετ̓ Ἀπόλλων

ἐγγύθεν, ὅς οἱ ἐπῶρσε μένος λαιψηρά τε γοῦνα“8 (Hom., Il. 22.202-204).

„Ὧς ἄρα φωνήσασα μένος πολυθαρσὲς ἐνῆκεν“9 (Hom., Il. 19.37).

Jakýsi doping je spojen i s největším řeckým mytologickým hrdinou, Achilleem,

který pro zvýšení své síly jedl kostní dřeň lvů (Pyšný, 1999). Už od mládí mu bylo

denně kolem půlnoci páleno maso plameny ohně a ve dne byl potírán ambrosií,

pokrmem bohů, jenž měl zamezit stařectví a činit jej nesmrtelným (Apollon.,

Argon. 4.866-870). Známější je ovšem pověst o tom, jak Achilla jeho matka

vykoupala v řece Styx, aby jej nikdo nezranil, přičemž jediné zranitelné místo pro

něj bylo tam, kde jej matka při koupání držela.

Téměř s jistotou můžeme tvrdit, že řecko-římská antika některé látky vylučovala

jako nedovolené. K tomuto závěru nás vede především zmínka o rozhodčích

(ἑλλᾱνοδίκαι, hellanodikai), kteří během přípravného předolympijského tábora10

měli také kontrolovat zdatnost ἀθληταί (athlétai), kterým se zde říkalo θλῑψις

(thlipsis), přimáčknutí, během jejich společných tréninků (Sábl, 1960) a

kontrolovat jim stravu, čímž se mělo zabránit tomu, aby brali doping (Sommer,

2003).

8 „Jakpak by býval mu Hektór moh uniknout osudné smrti, kdyby mu v poslední chvíli, již naposled, nepřispěl

zblízka Foibos? Ten dodal mu síly a kolenům propůjčil hbitost“ (překlad R. Mertlík). 9 „Takto mu pravila Thetis a vdechla mu odvážnou zdatnost“ (překlad R. Mertlík).

10 Šlo o tábor v Élidě, kterého se měli účastnit závodníci před soutěžemi v Olympii. Pravděpodobně jej stačilo

absolvovat pouze jedenkrát a týkal se jen ἀθληταί, tedy pouze γυμνικός ἀγών (gymnický agón). Tito se sem měli dostavit minimálně měsíc před olympijskými hrami a podstupovat náročný trénink a přípravu.

32

Jsou také dochovány zprávy, že se v Řecku od 3. století př. Kr. před závody

užívaly halucinogenní houby a semínka sezamu (Müller, 2010; Pyšný, 1999).

Kontrola stravy v předolympijských táborech se tedy pravděpodobně týkala i

těchto hub.

V samotné Olympii pak ἀθληταί, jejich trenéři, otcové a bratři skládali přísahu, že

se nedopustí jakéhokoli podvodu, tedy i požití alkoholu či některé zakázané látky.

Právě díky předolympijskému táboru můžeme usuzovat, že některé látky nebylo

povolené pít či jíst. To, že se téměř nic bližšího nedochovalo, pravděpodobně

souvisí s úctou, jakou antičtí „sportovci“ v Řecku požívali. Zmíněná přísaha se

pronášela při obětování vepře před sochou Dia Horkios (Ὅρκιος, „Mstitel křivých

přísah“) v βουλευτήριον (búleutérion, radnice). Tato socha byla vytvořena tak, aby

naháněla co největší strach. Podvodům měly zamezovat i verše u nohou sochy.

Zeus zde také držel v každé ruce blesk, který měl jakoby srazit křivopřísežníky.

Přísahali i ti, kdož vybírali koně a vozataje k ἱππικός ἀγών11 (Paus. 5.24); můžeme

tedy usuzovat, že byly některé zakázané látky i pro koně.12

Trestem za podvádění v Olympii byla povinnost postavit tzv. Ζᾱνες (Zánes13).

Ovšem žádná z těchto postavených soch, pokud víme, nebyla nařízena za doping.

Müller (2010) uvádí, že trestem za doping zde mohla být dokonce smrt, což by

z něj vedle účasti neprovdaných žen při hrách na stadionu (στάδιον) dělalo

nejvyšší provinění.

Za důkaz existence dopingu v antice může být také pokládáno zrušení her roku

395 a Theodosiovo odůvodnění; tedy, že se hry staly semeništěm podvodů –

napadání lidské důstojnosti a doping (Müller, 2010).

Ve „sportu“, a někdy i válečnictví, se jako povolená látka, která osvěžila tělo,

používal mazací olej. Podle Plinia (NH 12) dodávalo sil též víno. Z tohoto důvodu

jej někteří pili i před bitvou. Při „sportu“ však bylo víno povětšinou zakázané a

ἀθληταί museli někdy před samotným ἀγών na ἑλλᾱνοδίκαι dýchnout14, aby

11

Hippický agón, tvořily jej závody vozů, klusáků, hříbat, dostihy apod. 12

I v přísaze lékařů Hippokratés napsal mimo jiné, že se mají vyhnout všemu, co by bylo nesprávné nebo by vedlo

k újmě na zdraví („ἐπὶ δηλήσει δὲ καὶ ἀδικίῃ εἴρξειν“ [Hp., Jusj. 1]). 13

Dórsky Diové, šlo o pokutové sochy, které museli na své náklady zaplatit ti, kteří v Olympii podváděli. 14

Takováto první „antidopingová zkouška“ spadá do 16. století př. Kr. při hrách v Thébách (Hnízdil et al., 2000). A

jelikož je doping definován jako „jev, při němž dochází k porušení jednoho nebo více antidopingových pravidel“

(Pyšný, 2006, 8), tak můžeme brát alkohol za doping v antickém měřítku. I Kössl et al. (1981) udává alkohol jako

jednu z pěti skupin dopujících látek.

33

prokázali, že jej nepili. Víno totiž zahřívá vnitřnosti a člověka osvěžuje z venku

(Plin., NH 14.7.58). Androkydés varoval Alexandra Velikého: „Vinum poturus,

rex, memento bibere te sanguinem terrae. cicuta hominis venenum est, cicutae

vinum. […] neque viribus corporis utilius aliud neque voluptatibus perniciosius, si

modus absit“15

(Plin., NH 14.7.58). Přesto však vidíme, že víno bylo

neodmyslitelnou součástí lidského života; sice bylo pravděpodobně před

„sportovním“ ἀγών zakázané, a to často ne jen pro samotné ἀθληταί, ale i diváky,

jak dokazuje nápis na στάδιον v Delfách. Stejně tak bylo ovšem povoleným

posilněním před bojem. Navíc: „Duo sunt liquores humanis corporibus gratissimi,

intus vini, foris olei“16

(Plin., NH 14.29.150).

Galénos (De vict. att.) píše, že některá vína pravděpodobně podporovala tělesný

vzrůst a dobrou kondici, proto je spolu s vepřovým požívali mladíci, kteří se

zabývali zápasem.

Pěstovat tělocvik a současně dbát na správnou stravu (co do kvantity i kvality)

bylo ideálem pro Galéna i některé jeho předchůdce. Tento filosof a lékař pokládal

„za lepší ubírat se všemi prospěšnými cestami, a tak rychleji dojít cíle, než mísit

škodlivé s užitečným, a tak až do konce churavět“ (Gal., De vict. att.).

Za jakýsi doping mohl být považovaný i sex před ἀγών nebo tréninkem; toto

ovšem vyvrací Filostratos, když píše: „τοὺς δ᾽ ἐξ ἀφροδισίων ἥκοντας

γυμναζομένους μὲν πλείω ἐλέγξει· τὴν ἰσχύν τε γὰρ ὑποδεδωκότες καὶ στενοὶ τὸ

πνεῦμα καὶ τὰς ὁρμὰς ἄτολμοι καὶ ἀπανθοῦντες τῶν πόνων“17 (Philostr., Gym.

48).

Ἀθληταί často drželi také různé speciální diety18. Kupř. jeden z nejlepších

antických sprinterů Chionis ze Sparty určitou dobu před závody jedl pouze sušené

fíky19

. Tento skvělý sprinter zvítězil na 28. hrách v roce 668 př. Kr. v δρόμος

(dromos20

), a poté ještě 3x v δρόμος a δίαυλος (diaulos21).

15

„Zapamatuj si, králi, že pitím vína, piješ krev země. Bolehlav je lidem jedem, víno je jedem bolehlavu. […]

Chybí-li míra, není nic více vhodné k posílení těl a současně není nic více škodlivé jako požitek“ (volně přeloženo). 16

„Jsou dvě tekutiny lidským tělům nejpříjemnější, víno zevnitř a olej zvenku“ (volně přeloženo). 17

„U těch, kdož přijdou do gymnasia rovnou po sexu, se při cvičení vyjeví větší počet ukazatelů. Jejich síla je

zmenšená, mají krátký nedostatečný dech, v jejich útocích chybí odvaha, v reakci na námahu blednou“ (volně

přeloženo). 18

Tyto byly ale někdy bližší samotnému dopingu než dietě obecně. 19

Ve fících je obsaženo velké množství fruktózy, lehce stravitelného ovocného cukru. 20

Nejkratší běh na délku jednoho στάδιον.

34

Diety a vegetariánství se týkalo ovšem pouze lehkých ἀθληταί. Zápasníci, boxeři a

pankratisté22

se na složení stravy dívali diametrálně odlišně. Za příklad uveďme

pravděpodobně nejlepšího ἀθλητής antiky, filosofa a „krále zápasníků“,

sedminásobného olympijského vítěze a šestinásobného περιοδονῑκης

(periodoníkés23

), Milóna z Krotónu (6. století př. Kr.), který podle dochovaných

zpráv denně spořádal asi 9 kilogramů masa a 9 kilogramů chleba, což poté zapil

téměř 10 litry vína (Kouřil, 2013; 2015). Zprávu o takovémto apetitu musíme

ovšem brát s rezervou, ale i tak nám do určité míry přibližuje stravování antických

zápasníků. Řekové také měli ve zvyku kolem nejlepších osobností (atletů, filosofů,

básníků ad.) vytvářet legendy a přehánět, aby jejich výtečnost ještě více vynikla.

Toto nepokládáme za něco negativního; je to zrcadlem toho, v jaké úctě Řekové

chovali osobnosti, které vykonaly skvělé činy a mohly tak být vzorem mládeži i

dospělým (Milón, Homér, Empedoklés, …).

Životosprávou se mimo samotné ἀθληταί zabývali i jejich trenéři (Ikkos z Tarentu,

Herodicus z Megary), lékaři (Hippokratos, Galénos), filosofové (Pythagoras ze

Samu, Filostratos) a jiní.

Galénos obecně doporučoval tzv. dietu podporující tvorbu řídkých šťáv, která byla

vhodná i pro lehké ἀθληταί. Při ní se neradilo požívat semena podporující vznik

husté a klihovaté šťávy, tedy semena seznamu, lociky a máku; radil pak jíst

především semena petržele, kmínu, miříku, kopru, sisonu (syrské rostliny),

šabreje, hladýše, ammi (asi carum copticum), zápalničky obecné, seselu,

Athamanty Cretensis, routy a podobně (Gal., De vict. att.). Pro dietu a velkou

výživnost nebylo vhodné jíst maso vepřů domácích; jen při značném cvičení se

občas mohla pozřít krajní část, ovar, vepřové nožičky, rypák, dobře uvařený

žaludek a děloha, horští kohouti apod. Tím spíše, šlo-li o těžkého ἀθλητής. Při

dietě nebyla vhodná ani vína, přestože je mnozí ἀθληταί pili (Gal., De vict. att.).

Dále např. Filostratos (Gym. 47) tvrdil, že ἀθληταί může poškozovat jídlo, víno a

tajné pojídání potravin stejně dobře jako stres, únava a mnoho dalších faktorů,

z nichž byly některé přijímány dobrovolně a jiné ne. I když mohlo při ἀγών víno

21

Δρόμος s otočkou, tedy běh na dvě délky στάδιον. 22

Παγκράτιον (pankration), čili všeboj, byla úpolová disciplína kombinující box (πυγμή, pygmé) a zápas (πάλη,

palé). 23

„Opakující se vítěz“, titul, kterého dosáhli jen ti nejlepší z nejlepších, ἀθληταί, kteří dokázali zvítězit na všech čtyřech velkých panhelénských hrách v jednom cyklu (Olympie, Delfy, Isthmos, Nemea).

35

pomoci, bylo zásadně odmítáno těžké pijáctví, jelikož pak měl dotyčný nadměrně

veliký žaludek, temperamentní krev a měkký bok a kolena. Z hlediska

životosprávy ἀθληταί bylo odmítáno i přejídání. Ti, kdo se přejídali, byli odhaleni

svým převislým čelem, omezeným dechem, vyplněnými prohlubněmi u klíčních

kostí a boky se známkami objemnosti. Celkově ti, kteří se přejídali, pili hodně

vína a měli sex těsně před soutěží a tréninky, neměli dle Filostrata šanci na

vítězství v žádné disciplíně. K výše napsanému tento filosof a jeden z prvních

teoretiků sportu přidává příznaky jako slabost jejich srdečního tepu, potu, míst pod

očima a spánku, což vedlo k špatnému zažívání. Těmto se také vždy „roztočí

panenky“, i když jen přemítají o tom, že jsou milováni a o módě potulných

ἀθληταί24 (Philostr., Gym. 48).

Podle jedné z teorií se také doporučovalo, aby athlétai jedli vždy konkrétní maso

podle svého zaměření a vlastností zvířat; tak např. běžci měli jíst maso drůbeží,

zápasníci vepřové, boxeři volské (síla) a skokani do dálky25

kozí (skokanské

schopnosti).

Některé rostliny a látky se užívaly, protože odstraňovaly únavu a zlepšovaly

fyziologii člověka. Tak např. dle Plinia: „Equisaetum, hippuris Graecis dicta […]

lienes cursorum extinguit decocta fictili novo ad tertias quantum vas capiat et per

triduum heminis pota; unctis esculentis ex ante diem unum interdicitur“26

(Plin.,

NH 26.83.132). Tento nápoj snižoval prokrvení sleziny, což mělo vést ke zvýšení

výkonu – lehkosti a rychlosti. Při zvětšené slezině se nesmělo ale pít sladké víno a

zřeďující léky, které byly jinak užívány při plicních a prsních chorobách; při

zvětšené slezině však působí více škody než užitku (Gal., De vict. att.).

S řeckou gymnastikou souviselo lékařství, a když se do lékařství vplížilo

kuchařství (nemyšleno ve vztahu k dietám), netrvalo dlouho a toto se dostalo i do

gymnastiky. Tento stav kritizoval už Platón, který taktéž odm