Ukázka z knihy: Myslete jako Steve Jobs

ukázka z knihy

Copyright © Michael O’Mara Books Limited 2013Translation © Jan Kozák, 2014

Czech edition © Metafora, 2014

All rights reserved

ISBN 978−80−7359−411-4

U Krbu 35100 00 Praha 10www.metafora.cz

Myslete jako

Steve Jobs

Přeložil Jan Kozák

Daniel Smith

Vytěžte ze svých životních zkušeností

maximum

„O tomhle jsme dlouho snili.A teď to konečně vyrábíme.

Je to báječné.“

Steve JobS

Bez ohledu na to, kolik měl chyb, Jobsovi se nikdy ne-dalo vytknout, že by v postupu kupředu zaostával. Byl to člověk, který se vrhal do víru života a stavěl se do cesty nejrůznějším zkušenostem, aby z nich pak mohl těžit při své práci. Často mluvil o tom, že je důležité se vystavovat těm nejlepším věcem, jaké lidé kdy dokázali, abychom tuto zkušenost mohli vnést do toho, co právě děláme. Dokonce prohlásil, že tým, který stvořil Mac, nebyli žádní počítačoví maniaci s tunelovým viděním, ale naopak par-ta výjimečně pestrých charakterů – hudebníků, básníků, umělců, zoologů a historiků, kteří shodou okolností byli také nejlepší počítačoví vědci na světě. Pokud jde o počítačové maniaky, o něž není v Silicon Valley nouze, právě Jobs je hlasitě kritizoval pro nedo-statek zkušeností. Základ jeho životní filozofie tvořila mimo jiné myšlenka, že zkušenosti jsou jako tečky, které si spojujeme jako při navigaci, abychom lépe proplouvali životem. Když nemáte dost puntíků, tvrdil, pohybujete se po přímce. A přímočaré postoje Jobse nezajímaly. Chtěl kráčet po zajímavé cestě, jedině tak mohl člověk dospět do toho nejlepšího koncového bodu. Když si vybíral spo-lupracovníky do Applu, hledal lidi se širokým spektrem životních zkušeností, díky kterým mohli lépe odhadnout a posoudit, po čem zákazníci touží. Jobs věřil, že při ře-šení technických i jiných problémů, kterým čelí skuteční lidé ve skutečném životě, jsou rozhodující nasbírané zku-šenosti. Jobsova víra ve význam osobní zkušenosti hluboce utvářela jeho vlastní život. Jako žák desátého ročníku, po-šilhávající po budoucnosti v Silicon Valley, získal práci na částečný úvazek v obchodě s elektronickými součástkami. Kromě vítaného finančního příjmu mu to přineslo i mož-nost seznámit se po praktické stránce s odvětvím, které si

DoStaňte Se na vrchol

39

40

vybral jako budoucí povolání. Navíc získal pevný základ v podobě elementárních znalostí elektroniky a přitom si uvědomil, jak je důležité začínat odspodu. Zanedlouho už sám nakupoval elektroniku od nesmluvního dodava-tele a prodával s drobným ziskem svému šéfovi, načež mu ji s ještě větším ziskem pomáhal distribuovat po síti zákazníků. Vyloučení z Reed College se mohlo snadno stát pro-marněnou příležitostí, ne však pro Jobse. Svůj čas v tomto období využíval velmi nečekanými způsoby. Přednáškový cyklus pro něj formálně skončil, ale on dál navštěvoval aspoň přednášky, které ho zajímaly. Například ty o kali-grafii. Tehdy jej totiž zaujal fakt, že některé plakáty vyle-pené po škole jsou mnohem poutavější než jiné, a začal studovat možnosti různých grafických fontů. Když dochá-zel na přednášky o kaligrafii, nelámal si příliš hlavu s tím, co to bude znamenat pro jeho budoucnost; prostě si tyto znalosti osvojil a v pozdějších letech je brilantně využil při návrhu softwaru pro Apple Mac. Mac otevřel svět fon-tů lidem, které pravděpodobně nikdy nenapadlo, že by je takové věci mohly někdy zajímat. Éra tvorby publikací na stolním počítači, na jejímž počátku stál Mac, vděčí za mnohé právě tomuto „puntíku“ kaligrafické zkušenosti, který Jobs získal počátkem sedmdesátých let v přednáško-vém sále v Oregonu.

MySlete Jako Steve JobS

Naučte se přežívat

„Tvůj čas tady na zemi je omezený, a tak ho nemarni tím, že budeš žít život někoho jiného, než jsi ty sám.

Nedovol, aby názory ostatních přehlušily tvůj vnitřní hlas.“

Steve JobS

42

Steve Jobs neměl vždycky lehký život, ať už si vezmeme jeho nesnadný příchod na svět, vyhazov z vysoké školy, nebo výpověď z firmy, kterou vybudoval z ničeho – ne-mluvě o špatném zdraví, které poznamenalo poslední roky jeho života. Přes to všechno neustále dokazoval, že má mentalitu bojovníka, který se naučil přežívat. Byl ne-konečně přizpůsobivý a z každé propasti se vždycky vyno-řil, aby zahájil vzestup k novým výšinám.

Vždycky mějte připravený plánKdyž Jobse hned po prvním semestru vyhodili z Reedu, byl to mladý muž, který neměl žádný plán. Přesto to po-kládal za jeden z klíčových okamžiků svého života, pro-tože musel vymyslet způsob, jak vyžít a přežít. Nejprve zůstal v Oregonu, kde přespával na podlaze u svých přá-tel, dokud to jejich pohostinnost dovolila. Potom sbíral a vracel láhve od sodovky, čímž si vydělal pár centů. Aby udržel hlavu nad vodou, vzal poměrně jednotvárnou prá-ci – pečoval o vybavení používané při experimentech na univerzitní fakultě psychologie. Zjistil však, že mnohem lukrativnější je prodávat „modré krabičky“. Byznys s „modrými krabičkami“ rozběhl Jobs o rok dří-ve, v roce 1971, společně s Wozem a oběma vynesl docela slušné jmění. Mělo to pouze jeden háček: tato činnost byla ilegální. „Modré krabičky“ vyvíjeli hackeři, aby se lidé mohli načerno napojovat na telefonní linky a volat zadarmo. Woz a Jobs se o tom dočetli v časopise a jako správní vynálezci se pustili do výroby vlastní verze. Dva vtipálci se s tímto systémem dovolali i do papežské kan-celáře a málem se spojili přímo se svatým otcem, když předstírali, že volá Henry Kissinger. Po doladění a zajištění dodávek součástek tato ničem-ná dvojka dokázala vyrobit krabičku za čtyřicet dolarů


43

a prodat ji za tři stovky. Při takové marži nebylo divu, že byl Jobs v pokušení tenhle podnik obnovit. Tato po-chybná epizoda měla však ještě jeden neplánovaný efekt: pro některé hackery byli Jobs s Wozem „přijatelnými tvá-řemi“ Silicon Valley. Spekulovalo se o tom, že díky sty-kům, které v té době navázali s lidmi, jako byl John Dra-per – který vystupoval pod přezdívkou „Kapitán Crunch“ a údajně celý projekt s modrými krabičkami vymyslel –, mnoho hackerů nechávalo Apple dlouhou dobu na po-koji. Takové hanebné chování nelze samozřejmě tolerovat, ale na druhé straně svědčí o Jobsově odhodlání vytě- žit ze špatné situace maximum a o jeho ochotě makat. Když se mu podařilo zařídit to tak, aby zůstal na škole, byť už ne jako jeden z jejích studentů, dobře zde svůj čas využil. Upoutal totiž pozornost děkana, na kterého dě-lal dojem svou evidentní zvídavostí a bystrým intelektem, a tak měl dovoleno navštěvovat některé přednášky – např. již zmíněný kaligrafický kurs – jako zainteresovaný přihlížející.

Stůjte si za svýmKdyž se Jobs ucházel o jedno ze svých prvních míst v Si-licon Valley, projevil stejnou dávku houževnatosti. Atari byla tehdy mladá firma vyrábějící hry pro automaty, jako byl tenisem inspirovaný „Pong“, a Jobs v ní chtěl nějaký čas pracovat, aby si vydělal peníze na plánovanou cestu do Indie. Pln odhodlání se dostavil do kanceláře vedení Atari a odmítal odejít, dokud ho nepřijali – což byl oprav-du úspěch vzhledem k tomu, že se neprezentoval jako oháknutý budoucí výkonný ředitel nadnárodní firmy, ale naopak měl zrovna období, kdy vypadal zanedbaně a za-váněl, kudy chodil! Nakonec vedení dokonce přiměl, aby


44

mu na cestovní náklady přispěli: společnost mu zaplatila letenku do Německa pod podmínkou, že se tam krátce zastaví a vyřeší nějaké problémy v kanceláři pobočky.

„Byl to skvělý muž,neuvěřitelně úspěšný a úžasně brilantní.

Vždycky dokázal sdělit několika málo slovy to,co byste si měli dlouho promýšlet,

než si to vůbec pomyslíte.“

larry Page


Buďte vždy ve střehu

„Inovace odlišuje vůdce od přívržence.“

Steve JobS

46

Dělte se o to, oč se potřebujete podělit…Když Jobs na střední škole připravil urážlivý transparent pro nic netušící třídu maturantů, nepochybně očekával, že jeho kousek vyvolá velkou odezvu. Ve skutečnosti se vtípek nevyvedl, neboť transparent předčasně rozvinul jeden známý, který Jobse zaslechl, jak se tím chlubí na chodbě. Jobs z této epizody vyvodil velmi důležité pona-učení: Drž věci pod pokličkou, dokud nebudeš připrave-ný na velkolepý vstup. Toto poselství se hned na počátku jejich přátelství sna-žil vštípit Wozovi. Mohutné skoky ve vývoji nových výkon-ných mikroprocesorů zvýšily možnost, že lidé jako Woz by mohli sami sestrojit skutečný osobní počítač – tento sen po příchodu Altairu 8800 získal mnohem reálnější obrysy. Woz na vývoji pilně pracoval a s každou fází se radostně chlubil před členy počítačového klubu Home- brew, skupinou bratří (aspoň většinou) sdružených pod heslem: „Pomáhej druhým.“ Woz po čase přišel na to, jak svůj stroj napojit na mo-nitor a klávesnici, což už byla sestava se všemi typickými znaky moderního osobního počítače. Musel mít hrozné nutkání udělat dojem na své přátele. Ale do věci se nyní vložil Jobs a přesvědčil ho, aby si něco málo nechal pro sebe. Navrhl Wozovi kompromis: co kdyby prodal pár desek s tištěnými spoji členům klubu a nechal je, aby si své počítače postavili a dokončili sami? V podstatě tím zasel semínko, ze kterého se zrodila společnost Apple. Kdyby ho Jobs neuprosil, Woz by snad jejich know-how, které jim skýtalo výhodu před konkurencí, zadarmo vy-zradil.


47

… ale svá tajemství si nechávejte pro sebePo celý zbytek své kariéry Jobs přísně dbal na to, aby kaž- dý nový projekt zůstal za všech okolností tajemstvím. Ně-kteří tvrdí, že tím byl přímo posedlý. V roce 2010 se roz-běhl řetězec nechutných událostí, které začaly krádeží lišty z prototypu chystaného iPhonu 4. Prototyp se dostal do rukou novináře Jasona Chena, redaktora technologic-kého blogu Gizmodo, načež Jobse popadl šílený vztek. V Chenově bytě vzápětí proběhla razie, při níž policisté rozbili vstupní dveře. Začali se ozývat kritici, že to byla velmi přehnaná reakce a že Jobs by se měl spíš zajímat o to, jak se přístroj ztratil, a ne se rozčilovat, že novináři dělají svou práci. Jobs se ovšem nehodlal vzdát a serveru AllThingsD.com sdělil:

Když se stal ten průšvih s Gizmodem,spousta lidí mi radila, abych to nechal být.Prý nemám jít po krku novináři jen proto,

že koupil ukradený majetek a snažil se mě vydírat.A já jsem nad tím hluboce přemýšlel

a nakonec jsem dospěl k závěru, že to nejhorší,co nás může potkat, když se vypracujeme

a získáme trochu větší vliv na dění ve světě,je začít měnit své základní hodnoty a „nechávat věci být“.

To já nedokážu. Raději s tím vším seknu.

Navzdory jeho pochopitelnému rozhořčení kvůli kráde-ži a vzteku na Gizmodo, že odmítl prototyp vrátit, znělo skryté poselství jasně: Jobs si velmi cenil tajemství a klidně by vás uštval k smrti, kdybyste si dovolili to nerespektovat. Debakl s iPhone 4 současně upozornil na Jobsovy vzta-hy s novináři, jež byly nezřídka dost napjaté. Určitě to nebylo poprvé, co ho nějaký člen sedmé velmoci obvinil


48

ze zastrašování. Jobs byl známý tím, že žárlivě střežil svou image a většinou nechtěl poskytovat rozhovory, pokud se časově neshodovaly s prezentací produktu a pokud ne-měl současně záruku, že se v záběrech objeví nejnovější lahůdka, kterou vypustil na trh. A tak se stalo, že mu pro jednou vypálil rybník vetře-lec, který rozvinul jeho vlastnoruční dílo dřív, než na to byl Jobs připraven. Potom dělal všechno, co bylo v jeho moci, aby se to víckrát neopakovalo. Ale kdo mu to může mít za zlé, mistrovi, jenž sám dokázal neomylně vycítit, kdy má svou hračku vyslat do nic netušícího světa?


Chopte se příležitosti

„Vsázíme na svou vizi a raději to budeme dělatvždycky takhle, než abychom chrlili tuctové výrobky,

které má každý. To ať si dělají jiné firmy.“

Steve JobS

50

Rozumí se samo sebou, že Jobsovi nikdy nechyběla ctižá-dost. Jeho první přítelkyně Chrisann Brennanová vzpo-míná, jak se jí už někdy v sedmnácti svěřil, že jednou z něho bude milionář. Zároveň vždycky překypoval sebevědomím, byť i před-stíraným, a právě těmto rysům velmi často vděčil za svůj úspěch. Zajímavé ovšem je, že jako mladý muž míval i Steve Jobs sklon prodávat se pod cenou. Nejlépe nám to doloží jedna historka z doby krátce poté, co přiměl Woze, aby své zakázkové tištěné obvody kamarádům z počítačo-vého klubu Homebrew nedával, ale prodával. Jeden člen, Paul Terrell, provozoval počítačový obchod s názvem The Byte Shop. Jobs se na něj obrátil se žádostí, jestli by ne-měl zájem o nákup několika plošných spojů po padesáti dolarech. Kdyby šly dobře na odbyt, navrhl mu, mohli by objednávku navýšit. Nečekal, že mu Terrell hned urve obě ruce, jenže on o obyčejné plošné spoje neměl vůbec žádný zájem. Chtěl kompletní stroje – padesát kusů – a byl ochoten zaplatit pět set dolarů za každý. Objednáv-ka ve výši 25 000 dolarů Jobse zaskočila, o něčem tako-vém se mu ani nesnilo. Jenomže to obnášelo problém. Jobs nevěděl, jestli Woz bude schopen objednávku splnit. Přesto se v něm ozval suverén a přímo na místě si s Terrellem plácli. Věřil, že nejtěžší je zakázku získat, zatímco její realizace už bude záležet na nich. Tak se zrodil legendární Apple – stroj postavený pro lidi, jako byl sám Woz, velmi chytré po-čítačové fandy, kteří dokázali tento div techniky ocenit. A pokud stále váhali, byl tu Jobs, aby je o tom přesvědčil. Jeho rodinný dům se zakrátko proměnil v továrnu. Počáteční výrobu museli z něčeho financovat, a tak Jobs prodal svou dodávku Volkswagen a Woz získal peníze prodejem své vědecké kalkulačky Hewlett-Packard. Ale


51

i navzdory této kapitálové injekci postrádal Wozův no- vý počítač řadu základních prvků, mezi nimi vnější kryt, klávesnici, monitor a napájecí zdroj. Když Jobs dodal zboží Terrellovi, majitel obchodu rozhodně nepadl na zadek – čekal něco s vytříbenějším designem. Dostál však svému slibu a dohodnutou cenu zaplatil. Tak započal dobrodružný příběh Applu, a aby se Jobs prodával pod cenou i v příštích letech, to už bylo k vidění opravdu jen velmi vzácně.


52

X JOBSOVI HRDINOVÉ

Jobs věřil, že charakter člověka nejlépe poznáme, budeme-li se zajímat o to, kdo jsou jeho hrdinové. O jeho vlastních ikonách toho víme poměrně dost, v neposlední řadě z reklamní kampaně „Myslete ji-nak“, jež proběhla na konci devadesátých let. Její součástí byl dlouhý seznam postav, ve kterých Jobs spatřoval své vzory. Mezi nimi figurovali baviči (Bob Dylan, John Lennon a Yoko Ono, Maria Callasová, Alfred Hitchcock, Jim Henson a Žabák Kermit, Louis Armstrong a Martha Grahamová); obchodníci (Ri-chard Branson a Ted Turner); umělci (Pablo Picasso a Salvador Dalí); političtí vůdci (Martin Luther King jr. a Mahátma Gándhí); architekti a designéři (Frank Lloyd Wright a Buckminster Fuller); vědec (Albert Einstein); sportovec (Muhammad Ali); a dobrodruž-ka, pilotka (Amelia Earhartová). Jobs byl typem člověka, který velmi dobře chápal potenciál techniky a měl mimořádně vytříbený cit pro estetický vzhled, proto asi nikoho nepřekvapí, že se často vyznával ze svého obdivu k Michelange-lovi i Leonardu da Vinci. Michelangelo – malíř Six-tinské kaple a tvůrce monumentální sochy Davida i dalších úchvatných děl, jako je vatikánská Pieta – kdysi poznamenal: „Každý kus kamene v sobě ukrývá sochu a úkolem sochaře je, aby ji objevil.“ Člověk si opravdu dokáže představit, že tento postoj byl blízký i Jobsovi a že ho uplatňoval ve svém profesním živo-tě. Zároveň mu imponovalo, že takový mistr umění jako Michelangelo „se výtečně vyznal ve způsobech těžby kamene v lomu“. Podobně uměl skloubit svět

53

umění a vědy Leonardo, jak to žádný jiný člověk před ním ani po něm nedokázal; se stejnou bravu-rou, s níž vynalézal prototypy létajících strojů, vytvá-řel i umělecká díla, jako byla Mona Lisa. V obojím Jobs spatřoval ono setkání umění a vědy, jež se stalo základním kamenem jeho vlastního úspěchu. Podívejme se nyní na profily čtyř dalších Jobsových hrdinů, technických gigantů 19. a 20. století. Kromě toho, že se inspiroval jejich příběhy, výraznou podob-nost vykazovaly také jejich životy a filozofie:

thoMaS alva eDiSon

Když Jobs cestoval po Indii s batohem na zádech, dostalo se mu náhlého zjevení, že Thomas Edison možná ke zlepšení světa přispěl víc než „Karel Marx a Nee Karoli Baba (indický guru, těšící se v šedesá- tých a sedmdesátých letech na Západě veliké popu-laritě) dohromady“. O Jobsovi se často hovoří jako o Edisonovi naší doby. Bez ohledu na opodstatnění tohoto výroku je pravdou, že Jobs amerického vynálezce velmi obdi-voval a ve své kampani „Myslete jinak“ mu vyhradil čestné místo. Na tom by nemělo být nic divného, protože tito dva muži měli společné filozofické zá-zemí. „Vždycky existuje lepší způsob,“ poznamenal jednou Edison a o mnoho desítek let později se toto přesvědčení stalo hnacím motorem Jobsovy kariéry. Thomas Alva Edison se narodil roku 1847 v Ohiu a vyrůstal v prostředí, které z něj učinilo svým způ-sobem outsidera – opět je tu zřejmá paralela s Job-sem. Jako sedmé dítě svých rodičů platil za proble-

54

matického, i když velmi živého žáka a nakonec ho ze školy vyloučili. Doma ho vzdělávala matka a Edison vykazoval velký talent ve vědních předmětech, ale učení mu šlo pomalu kvůli zhoršujícím se potížím se sluchem. Později si našel místo jako obsluha telegra-fu, našetřil peníze a koupil si laboratoř, v níž trávil většinu svého volného času. Načež patentoval svůj první vynález, elektrický záznamník hlasu – v pou-hých jednadvaceti letech. Roku 1871 vybudoval Edison v Newarku ve stá-tě New Jersey velký tovární a laboratorní komplex a o tři roky později dosáhl prvního komerčního úspěchu s novým telegrafním systémem. Veškeré zis-ky plynuly do jeho laboratoře v Menlo Parku, které se začalo říkat „továrna na vynálezy“. Zrodil se zde fonograf, vylepšený telefonní vysílač, elektrické pero a samozřejmě nejslavnější vynález, elektrická žárov-ka. Edison se nikdy nezastavil – i tuto vlastnost měli s Jobsem společnou – a v roce 1886 zbudoval opět v New Jersey další laboratorní komplex, tentokrát ve West Orange. Tady jeho tým odvedl průkopnickou práci na poli filmu a vznikla zde akumulátorová ba-terie, nejziskovější projekt jeho života. Edison měl čas i na nezdary, a ne zrovna malé, když například v devadesátých letech 19. století nějakou dobu ne- úspěšně podnikal v těžbě železa. V roce 1931, před svou smrtí, měl na svém kontě 1 093 patentů, před čímž bledne dokonce i rozsáh-lá patentová kolekce Steva Jobse. Jako kdyby chtěl předznamenat, jaký duch bude jednou vládnout v Applu, Edison adresoval památnou větu svému

55

asistentovi, který se ho ptal, jakými pravidly se má ve výzkumné laboratoři řídit: „Hergot! Tady žádná pra-vidla neplatí! Snažíme se něčeho dosáhnout!“

henry ForD

Jiní zase praví, že pokud Jobs nebyl Edisonem své doby, byl určitě Henrym Fordem této epochy. Mož-ná to není úplně dokonalé přirovnání, ale jisté para-lely mezi životy těch dvou rovněž nelze popřít. Ford například roku 1924 prohlásil: „Je to velmi nebez-pečný názor, když si mladý člověk začne myslet, že pro originalitu dnes už není žádné místo. Že zde není větší prostor ani pro nic jiného.“ Henry Ford se narodil v roce 1863 v Michiganu a v patnácti odešel ze školy pracovat na rodinnou far-mu. Brzy však nastoupil do učení ve strojní dílně v De-troitu a ve svém volném čase opravoval hodiny a ho-dinky, aby si přivydělal. Po krátké a nešťastné epizodě, kdy se vrátil domů a hospodařil na půdě, kterou mu odkázal otec, odjíždí Ford zpátky do Detroitu a získá-vá práci v Edison Illuminating Company. Zároveň ho fascinuje rodící se motorismus, hlavně auta, a v roce 1896 si v kůlně na své zahradě sestrojí vlastní vůz. Komerční úspěch se však ještě nedostavil a For-dův první krach se dodnes počítá mezi nejslavnější bankroty Ameriky. Jenže v roce 1903 založil novou firmu a záhy získal velký úspěch se svým vozem Mo-del A. Potom přišel legendární Model T, který se od roku 1909 stal jediným artiklem „fordky“. Po doladě- ní metod hromadné sériové výroby to byl nejlevněj- ší automobil na americkém trhu.

56

V polovině dvacátých let chrlila Ford Motor Com-pany 10 000 aut denně čili zhruba tři pětiny celkové produkce v USA. V roce 1927 se prodal patnáctimili-ontý Model T. Brzy však Fordovi začala dýchat na krk konkurence, o což se přičinil sám svou neochotou vyvíjet nové modely – právě tady se jeho postoje dia-metrálně rozchází s Jobsem. Zemřel v roce 1948. V souvislosti s průzkumem trhu Jobs často a rád ci-toval jednu z nejslavnějších Fordových průpovídek: „Kdybych se měl zákazníků ptát, co chtějí, odpově-děli by, že rychlejšího koně.“

eDwin lanD

Ačkoliv se možná neřadí mezi globální hráče typu Edisona či Forda, pro Jobse byl Edwin Land skuteč-ným hrdinou. Obdivoval způsob, jakým svou firmu Polaroid vybudoval doslova z ničeho, aby ji pak celá tři desetiletí udržoval na špici. Land se narodil roku 1909 v Bridgeportu ve státě Connecticut. V roce 1932 založil se svým univerzit-ním profesorem Land Wheelwright Laboratories, aby zúročil svou usilovnou práci na vývoji světelných filtrů. V roce 1937 byla firma přejmenována na Po-laroid Corporation. Land ji ve své vizi viděl „stát na rozhraní mezi uměním a vědou“. Podobně jako Jobs věřil, že byznys by měl být partnerstvím mezi snílky a manažery: ti druzí vytvářejí pracovní prostředí, ve kterém se daří těm prvním. Land začal studovat na Harvardu chemii, ale po roce toho zanechal a odešel za štěstím do New Yor-ku. Tam vynalezl levné světelné filtry, které předzna-

57

menaly éru „instantní fotografie“. Na krátký čas se na Harvard vrátil, ale akademický život ho nelákal, a tak ze školy opět odešel, aniž by získal titul. (I přesto byl po celou svou kariéru známý jako „doktor Land“, což hodně vypovídá o tom, jaké úctě se tento vyná-lezce mezi vědci těšil.) Landův instantní fotoaparát Polaroid dorazil do obchodů v roce 1948 a firma pod jeho vedením udávala tempo ve vývoji fotografie až do roku 1980, kdy byl intrikami donucen rezignovat. Brzy poté následoval krach celé koncepce instantní-ho filmu a roku 1991 Land zemřel. V časopise Forbes vyšel v roce 1987 článek s Lan-dovým mottem, které jako by vyšlo z úst samotného Jobse: „Nedělejte něco, co už umí někdo jiný. Ne-pouštějte se do žádného projektu, pokud není oči-vidně důležitý a téměř nemožný.“

akio Morita

Tento muž byl zakladatelem společnosti Sony, kterou dovedl až do dominantní pozice na globálním trhu s elektronikou. Byli s Jobsem přátelé – Morita mu osob-ně věnoval jeden z původních walkmanů. Někdejší vý-konný ředitel Applu John Sculley o Moritovi později prohlásil: „… měl skutečně tatáž vysoce náročná krité-ria jako Steve a úctu ke krásným výrobkům“. O Jobsovi se Sculley vyjádřil těmito slovy: „Nechtěl být jako IBM. Nechtěl být jako Microsoft. Chtěl být jako Sony.“ Morita se narodil roku 1921 v japonské Nagoji a zdálo se, že jeho osudem bude pracovat v rodinné firmě, která už tři sta let vyráběla saké. Mnohem víc se však zajímal o elektroniku a na Císařské univerzitě

58

v Ósace vystudoval fyziku. Během aktivní vojenské služby za druhé světové války se seznámil s Masru Ibukou, elektroinženýrem, který se stal jeho „Wo-zem“. Po válce spolu začali podnikat a založili firmu Tokyo Telecommunications Engineering Corp. Morita si vzal na starost finance a marketink, ale obchod se zpočátku rozvíjel pomalu. Až do roku 1950, kdy udělali terno s prvním magnetofonem na japonském trhu. Ještě větší úspěch zaznamenali v roce 1955 se svým kapesním tranzistorovým rádi-em (pokud měl člověk opravdu velké kapsy). V roce 1958 se společnost přejmenovala na Sony a tři roky nato se ocitla na seznamu newyorské burzy – jako vůbec první japonská firma. Roku 1963 se Morita i s rodinou přestěhoval do USA, aby měl lepší přehled o tom, jak funguje americký trh. Sony se pevně etablovala jako přední světový výrobce televizorů, videorekordérů a hudeb-ních systémů, ale její nejlepší okamžik přišel zřejmě v roce 1979, kdy uvedla na trh svůj Sony Walkman, který tak fascinoval Jobse a jehož se prodalo na čtvrt miliardy kusů! V roce Moritovy smrti, 1999, byla So- ny oceněna jako nejoblíbenější značka amerických zákazníků. Dochovaly se dva Moritovy citáty, které silně při-pomínají Jobse. První hovoří o roli manažera ve fir-mě: „Pokusíme se vytvořit takové podmínky, aby se lidé spřáhli v duchu týmové práce a mohli dle libosti zapojit své technické vlohy.“ Druhý se týká inovace: „Veřejnost neví, co je možné. My ano.“

Nikdy se nezastavte

„Pokud jsi to ještě nenašel, hledej dál.Nezastavuj se. Srdce ti vždycky řekne,

že jsi našel to pravé. A jako u všech vztahů,které stojí za to, se to bude s dalšími lety

jenom zlepšovat.“

Steve JobS

60

Hrajte si s procenty…Když Woz s Jobsem pochopili, že teď provozují skutečný byznys, ne jen koníčka, rozhodli se vybudovat pevnou zá-kladnu. To v první řadě znamenalo zjistit si všechny práv-ní finesy, které souvisely se založením firmy. Woz byl celý nervózní, bál se případného obvinění, že při své práci, kterou už nedělal pro Hewlett-Packard, použil některý z jejich nápadů. A tak si domluvil schůzku s vedením fir-my, aby jim předvedl základní rysy chystaného Apple I. Jeho výsledky manažery ohromily, ale usoudili, že to není produkt pro ně. Tak se Jobsovi s Wozem otevřela cesta, po níž se mohli pustit na vlastní pěst. Stejně jako při svých předchozích projektech se oba muži dohodli na demokratickém dělení zisku přesně na poloviny. Potom se však rozhodli přizvat ještě třetího partnera, aby měli jistotu, že jejich případné neshody firmu neochromí. Přijel manažer Ron Wayne, kterého Jobs znal ještě z dob, kdy pracoval u Atari, a když mu na-bídli desetiprocentní podíl, kývl. Pak podepsali příslušné dokumenty a 1. dubna 1976 spatřila světlo světa Apple Computer, Inc. – zrovna na apríla. Napálil se však jenom Wayne, když později dostal strach a svůj podíl ve firmě prodal za 2 500 dolarů.

… ale udržujte věci v pohybuJobs s Wozem chápali důležitost pohybu a oba zpočát-ku udržovali mimořádně vysoké tempo. Když byl Apple I hotov, Woz se hned pustil do dalšího projektu: rychlejší-ho, dokonalejšího stroje se zvukem, kvalitnější grafikou, mnohem lepší programovatelností a celou škálou připo-jení, aby vyšel vstříc uživatelům. Měl to být pověstný App-le II, který otřásl světem. Ve fázi vývoje nemohli ovšem vědět, jaký poprask ko-


61

lem něj jednou nastane. Aby se přesvědčili, jak si stojí vůči konkurenci, koupili si vstupenky na rozsáhlou expo-zici výpočetní techniky, pořádanou v létě roku 1976 v At-lantic City. Jobs vystavil Apple I, ale se svou typickou obe-zřetností vyhlásil, že Apple II budou držet pod pokličkou, dokud nebudou moci vyrukovat s finálním produktem. Když během výstavy nahlížel pod prsty konkurentům, pojal přesvědčení, že Woz pracuje na něčem, co dalece překoná všechny ostatní výrobky na trhu.

Neusněte na vavřínechJobs mezitím investoval skrovné výdělky z Apple I do dal-šího rozvoje firmy. Zakrátko se přestěhovali z jeho garáže a pronajali si kancelář v nedalekém městě Cupertinu. Po-kud Apple ještě nefungoval jako zavedená a zaběhnutá firma, aspoň ji začínal připomínat. Jobs s Wozem začali rozšiřovat také personál. Nastou-pil Jobsův starý přítel a spolužák Bill Fernandez, který nasbíral cenné zkušenosti v Hewlett-Packardu. Potom se přidal absolvent Reedu Daniel Kottke a udělal pořá-dek v účetnictví firmy. Jobs se jmenoval ředitelem mar-ketinku a Wozovi přidělil funkci ředitele technického oddělení. Dva outsideři cítili, že věci začínají nabírat spád. V červenci 1976 vyšel článek o Applu v časopise Interface. Líčil ho jako „velmi disciplinovanou, finančně stabilní společnost, která otevírá nové perspektivy ve sfé-ře počítačového hardwaru, softwaru i zákaznických slu-žeb“. V Silicon Valley se objevila nová hybná síla. Mohlo by se zdát, že Terrellova objednávka přišla zničehonic, avšak Jobs chytil příležitost pevně za pačesy. Neusnul na vavří-nech a nesklízel plody své práce, které se ještě nestačily nalít a uzrát. Věděl, že před sebou má dlouhou cestu a že


62

teprve uvedli kola do pohybu. Museli teď tvrdě dřít, aby je vyhnali do obrátek.

„Jako kdyby svět přišel o Johna Lennona –Steve měl naprosto mimořádné obchodní myšlení

a skoro každý, kdo něco znamená v oboru technologií,ho respektoval, protože uměl vymýšlet nové způsoby,jak dělat věci; ne pouze vylepšovat stávající metody,udělat lepší verzi něčeho, ale docílit toho naprosto

jiným způsobem, který fascinuje svět.“

Steve wozniak


Spřádejte velké sny

„Malí myslitelé nikdy nedokážou velké věci.“

Steve JobS

64

V době, kdy se Apple II nacházel ve fázi vývoje, potřebo-vala firma velkou finanční injekci. Jobs s Wozem získali kontakt na Dona Valentina, investičního podnikatele, který se významně podílel na utváření Jobsovy filozofie o velkých snech. Aby si tohoto bohatého investora zís-kal, Jobs mu pověděl o plánech Applu prodávat počítače v objemu několika tisíc ročně. To se v té době jevilo jako velmi ctižádostivé tvrzení, neboť prodej modelu Apple I dosahoval zhruba desetiny této cifry. Na Valentina to přesto neučinilo žádný větší dojem. Žil podle hesla: „Vel-cí myslitelé často uskuteční velké věci. Malí myslitelé vel-ké věci nikdy nedokážou.“ Kladl si tedy otázku: „Nestojí v čele Applu malí myslitelé?“ Nakonec se rozhodl neinvestovat – což asi nebyl ten nejlepší nápad –, ale uvědomil si, jaký ve firmě dřímá potenciál, a dal jim kontakt na dalšího profesionálního investora, Mika Markkulu, známého marketinkového manažera Intelu. Markkula hned Applu poskytl úvěro-vý limit ve výši čtvrt milionu dolarů, pod podmínkou, že Woz bude ve firmě pracovat na plný úvazek. Jenže Woz byl se svým místem v Hewlett-Packardu spokojený. Vydě-lával slušné peníze, a protože živil manželku, potřeboval mít pravidelný plat. Nad Applem se stahovala mračna – nepřivodí „malé myšlení“ jeho pád? Markkula si však umínil, že se to nesmí stát. Pohovořil o tom, že taková šance se naskytne jen jedenkrát za gene-raci a že by se na této horské dráze měli všichni svézt. Ta-ková řeč pochopitelně upoutala přístupného Jobse, který si dal za úkol shromáždit menší armádu přátel a členů Wozniakovy rodiny. Společně pak Woze skřípli a požado-vali, aby do projektu Apple šel na plný úvazek. Jobs věděl, že Woz chce především tvořit, a ne řídit, a tak ho pře-svědčili, že „výkonnou“ stránku věci si vezme na starost


65

on s Markkulou. Nakonec se Woz jejich tlaku podvolil a souhlasil, že své bezpečné místečko u Hewlett-Packardu opustí. V lednu 1977 nastupuje Markkula do Applu po bok Jobse a Woze a každému ve firmě připadne třetinový po-díl. Zatímco modelu Apple I prodali celkem asi dvě stě kusů při ceně 666,66 dolarů (vzhledem k nevelké výrobní sérii jsou dnes tyto stroje velmi ceněny, v roce 2012 se je-den takový prodal na aukci za 640 000 dolarů), do devíti měsíců po Markkulově příchodu se Apple II pyšnil obra-tem přes tři čtvrtě milionu dolarů. A za dalších dvanáct měsíců se prodej vyšplhal na osm milionů dolarů.


66

X PŘÍBĚH PĚTI FIREM

Příběh Applu počínaje sedmdesátými lety pomá-hal definovat příběh celého sektoru globální tech-nologie. Nicméně osudy několika dalších firem – a každá z nich je po zásluze rovněž gigantem – se s osudem Steva Jobse proplétaly víc než jen okrajo-vě. Podívejme se tedy nyní velmi stručně na dějiny Applu a čtyř dalších společností: Hewlett-Packardu, IBM, Microsoftu a Xeroxu.

aPPle

Ze statečného outsidera globální megastar – Apple je zdaleka nejcennější technologická společnost na světě. V květnu 2012 byla tržní hodnota jejích akcií vyčíslena na 526 miliard dolarů (podle Google Fi-nance) a v roce 2011 se na čas stala největší firmou na planetě, než ji na špici předstihl Exxon Mobil. Roku 2002 sdělil Jobs listu New York Times, v čem podle něj spočívá tajemství úspěchu Applu: „Jsme jediná firma, která vlastní udělátko se vším všudy – hardware, software a operační systém. Můžeme pře-vzít plnou zodpovědnost za to, jak se s ním uživateli povede. Dokážeme věci, které jiní prostě neumějí.“

hewlett-PackarD

HP stejně jako Apple vznikla v garáži, a to už v roce 1939 v kalifornském Palo Altu jako dítě Billa Red-dingtona Hewletta a Davea Packarda. Jedna ze za-kládajících institucí Silicon Valley představila v roce 1968 přístroj HP 9100A, jeden z prvních masově vy-ráběných počítačů na světě (ačkoliv se prodával jako

67

stolní kalkulačka). Firma svého času poskytla práci mladému Wozovi i Jobsovi, ale nechvalně se přepo-čítala, když zavrhla možnost investovat do Apple I. Přesto si HP vybudovala pevné postavení na trhu PC, který zásobuje počítači, hardwarovým příslušen-stvím, jako jsou tiskárny, a originálním softwarem. V roce 2000 fúzovala s firmou Compaq a dnes je podle některých odhadů největším výrobcem osob-ních počítačů na světě, co se týče počtu prodaných jednotek. Avšak globální hodnota jejích akcií, od-hadnutá v roce 2012 na 44 miliard dolarů (Google Finance), by dnes byla daleko vyšší, kdyby si dva z jejích odchovanců nezaložili vlastní firmu. MicroSoFt

Firmu Microsoft založili v roce 1975, přibližně rok před Applem, Bill Gates a Paul Allen. Tito dva tech-ničtí géniové se obrátili na společnost Micro Instru-mentation and Telemetry Systems (MITS) s tvrze-ním, že dokážou vytvořit BASIC, interpretační pro-gram pro jejich nový počítač Altair 8800. Potom se pustili do práce, aby jejich sliby nevyzněly naprázd-no. Microsoft se vystříhal applovské filozofie „kom-pletního balíku“ a soustředil se na vývoj softwaru pro využití na hardwaru jiných firem – na tomto trhu je dodnes nezpochybnitelnou jedničkou. Když fir-ma v roce 1986 nabídla své akcie k veřejnému pro-deji – dva roky po vydání Microsoft Windows –, byly ceněny tak vysoko, že nejméně ze tří zaměstnanců se rázem stali miliardáři a z dalších dvanáct tisíc milio-náři. V roce 1990 spatřila světlo světa sada Microsoft

68

Office, která upevnila postavení firmy na trhu, a od poloviny devadesátých let Microsoft vždycky s gus-tem reagoval na výzvy a možnosti internetu. Chvíli to vypadalo, že v komerčním boji o počítačové fandy Microsoft zvítězil, ovšem neuvěřitelná škála produk-tů vycházejících z Jobsova Applu, který nabral druhý dech, situaci radikálně změnila. Tržní kapitalizace v roce 2010 ukázala, že Apple trumfl Microsoft jako nejcennější technologická společnost na světě. Apple pokračoval ve svém tažení a v roce 2012 byl oceněn na víc než dvojnásobek tržní hodnoty akcií Microsoftu, která dosahovala 244 miliard dolarů (Google Finance).

ibMInternational Business Machines Corporation (IBM) vznikla už v roce 1911 pod názvem Computing Ta-bulating Recording Company. Může se pochlubit obdivuhodnou přehlídkou průkopnických vynále-zů, od bankomatu a diskety po elektronický děrovač štítků a program umělé inteligence Watson. Zaměst-nanci IBM za dobu existence firmy posbírali celkem pět Nobelových cen. Počítačový gigant založený dáv-no před Applem byl trnem v oku dokonce i Stevu Jobsovi – než se sám Jobs stal trnem v oku někoho jiného – a svůj první osobní počítač (IBM 5150) uve-dl na trh relativně pozdě, až v roce 1981. Pod dů-věryhodnou značkou šel však velmi rychle na odbyt a stal se nedílnou součástí kanceláří a domácností na celém světě. V květnu 2012 Google Finance oce-nil hodnotu jejích akcií na 224 miliard dolarů. Solid-

69

ní kapitál, který však stačil jen na třetí místo, těsně za Microsoftem a daleko za Applem.

XeroX

Na poli osobních počítačů mohl Xerox všechno ztra-tit a někdo by i řekl, že se tak skutečně stalo. Firma vznikla v roce 1906 jako Haloid Photographic Com-pany a od roku 1961 je známa jako Xerox. V roce 1963 uvedla masově na trh první stolní tiskárnu, o šest let později distribuovala první laserovou tiskár-nu. Průlomový Xerox PARC byl otevřen v roce 1970 a vznikla zde celá řada vynálezů včetně myši či grafic-kého uživatelského rozhraní, které se na celá desetile-tí staly oporou průmyslu osobních počítačů. Bohužel firma vložila svou nejmodernější tech-nologii do přístroje Xerox 8010 Star, který byl pro průměrnou domácnost cenově nedostupný – když v roce 1981 přišel na trh, stál 16 000 dolarů. V rozrůs-tající se aréně PC firem se Xerox brzy ocitl ve stínu gigantů Apple, IBM a Microsoft, a tak možná udělal jen dobře, když zaměřil svou pozornost na správu dokumentů (tisk, fotokopie apod.), kde si dodnes udržuje vedoucí postavení. Avšak tržní hodnota ak-cií společnosti, vyčíslená roku 2012, je jen pětinová oproti Applu – necelých 10 miliard dolarů.

Pěstujte svou značku

„Občas se objeví revoluční produkt, který všechno změní. Apple měl štěstí, že několik právě takových produktů uvedl.“

Steve JobS

Pokud vás kniha zaujala, můžete si jizakoupit v našem e-shopu

http://www.metafora.cz/popularni-psychologie

http://www.metafora.cz/popularni-psychologie

Ukázka z knihy: Myslete jako Steve Jobs

Documents

Transcript of Ukázka z knihy: Myslete jako Steve Jobs