UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakultaÚstav pedagogiky a sociálních studií

Tereza PonížilováV. ročník – prezenční studium

Pedagogika – sociální práce

ŠKOLNÍ ÚRAZY A JEJICH EVIDENCEDiplomová práce

Vedoucí práce: JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma „Školní úrazy

a jejich evidence“ vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny

a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité

literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla používána

ke studijním účelům.

V Olomouci dne 20. února 2011 ………………………………………… podpis

2

Poděkování

Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Zdence

Novákové, Ph.D. za vstřícný přístup, připomínky a čas, který mi věnovala.

3

OBSAH

ÚVOD…………………………………………………………………………......7

1 ÚRAZY DĚTÍ…………………………………………………………………..9

1.1 Vymezení pojmu úraz…………………………………...……………….11

1.2 Následky úrazů………………………………...…………………………14

1.3 Epidemiologie úrazů………………………………...…………………...17

1.4 Úrazy v mezinárodním měřítku……………………………...…………..18

1.5 Úrazovost v ČR…………………………………...……………………...19

2 ŠKOLNÍ ÚRAZY………………………………………...…………………...23

2.1 Definice školního úrazu…………………………………...……………..24

2.2 Nejčastější typy úrazů u vybraných věkových skupin…………...………24

2.3 Zjišťování příčin školního úrazu………………………...……………….27

2.3.1 Skutečné příčiny školních úrazů……………………………………….28

2.4 Statistika školní úrazovosti…………………………...………………….28

2.5 Instituce zabývající se registrací úrazových dat…………………...……..32

3 EVIDENCE ÚRAZŮ DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ……………………….37

3.1 Kniha úrazů………………………………………………………………37

3.2 Záznam o úrazu…………………………………………………………..39

3.3 První pomoc a ošetření…………………………………………………...41

3.4 Hlášení úrazu……………………………………………………………..43

3.5 Zasílání záznamu o úrazu…………………………………...……………44

3.6 Odpovědnost za školní úraz……………………………...………………46

3.7 Odškodňování školních úrazů……………………...…………………….47

3.7.1 K jednotlivým druhům náhrad…………………………………………49

4 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ VE ŠKOLÁCH..………………..51

4.1 Právní základ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí ve školách…...51

4.1.1 Bezpečnost a ochrana zdraví z pohledu školského zákona…………….53

4.2 Odpovědnost za BOZP ve školách……………………………………….53

4.3 Školní a vnitřní řád……………………………………………………….54

4.4 Poučení žáků……………………………………………………………..55

4

4.4.1 Ponaučení na počátku školního roku…………………………………..56

4.4.2 Ponaučení na počátku první vyučovací hodiny………………………..56

4.4.3 Ponaučení při činnostech prováděných mimo školní budovu…………57

4.4.4 Ponaučení před prázdninami…………………………………………..58

4.5 Povinnosti žáků………………………………………………………….58

4.6 Dohled nad žáky…………………………………………………………59

4.7 Omezení pro činnost žáků……………………………………………….61

4.8 Zdravotní předpoklady…………………………………………………..61

5 PREVENCE ÚRAZŮ VE ŠKOLÁCH………………………………………63

5.1 Prevence úrazů…………………………………………………………..64

5.2 Preventivní opatření……………………………………………………..65

5.3 Předcházení rizikům……………………………………………………..66

5.4 Základní východiska prevence…………………………………………..67

5.4.1 Tři úrovně prevence…………………………………………………...69

5.5 Bezpečná škola…………………………………………………………..70

6 PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………………….73

6.1 Cíl šetření………………………………………………………………..73

6.2 Stanovení hypotéz……………………………………………………….73

6.3 Šetření na ZŠ…………………………………………………………….73

6.3.1 První šetření…………………………………………………………...74

6.3.2 Druhé šetření…………………………………………………………..76

6.3.3 Třetí šetření……………………………………………………………77

6.3.4 Čtvrté šetření…………………………………………………………..79

6.4 Vyhodnocení šetření……………………………………………………..80

6.5 Vyhodnocení hypotéz……………………………………………………84

ZÁVĚR…………………………………………………………………………..85

POUŽITÁ LITERATURA, PRAMENY A INTERNETOVÉ ZDROJE……86

SEZNAM ZKRATEK…………………………………………………………..91

SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………………..92

ANOTACE

5

Život je stále plynoucí proces, v jehož průběhu se vždy objeví nějaké

nepříjemné věci - mohou zanechat jizvu, ale život přece plyne,

a pokud se zastaví, zvětrá stejně jako voda. Jdi statečně kupředu, můj příteli,

protože každá zkušenost je lekcí.

Bruce Lee

6

ÚVOD

Každému člověku se již určitě přihodil nějaký úraz. S úrazy, ať již

zaviněnými či nahodilými se setkáváme denně a stávají se nám nebo blízkému

okolí. Můžeme je rozdělit od lehkých drobných odřenin, pádů až po fatální úrazy.

Celkově úrazy dětí a mládeže představují závažný problém.

Je nesporným faktem, že úrazovost dětí a mladistvých je v celém světě

vážným problémem. V České republice je věnována školní úrazovosti značná

pozornost. Názorů k problematice školních úrazů je celá řada a já bych chtěla tato

stanoviska uspořádat, setřídit a dát jim novou podobu. Cílem mé práce na téma

„Školní úrazy a jejich evidence“ je shrnout statistické údaje o úrazovosti dětí

a upozornit na jednoduchá preventivní opatření. Chtěla bych vyhodnotit

dosavadní strategie ČR v prevenci dětských úrazů na školách. Zaměřila bych se

ve své práci na zmapování přístupů a preventivních opatření v oblasti školních

úrazů.

Podrobně se zabývá školními úrazy Metodický pokyn Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy (Příloha č. 1) k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí,

žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem

školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Metodický pokyn MŠMT“)

č. j.: 37 014/2005-25, který v článku 21 stanovuje „Úrazy žáků“. Je zde ale

omezení, Metodický pokyn MŠMT je závazný pro školy zřizované MŠMT,

pro školy jiných zřizovatelů má pouze charakter návodu. Z toho metodického

pokynu nejčastěji vycházím. Podle ustanovení § 29 odst. 3 školského zákona platí,

že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů,

k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech

a při poskytování školských služeb.

Úrazovost, zvláště pak úrazy dětí, je nutno brát jako celospolečenský

problém. Dětské úrazy nelze podceňovat. I z malé nehody se může stát závažný

zdravotní problém. Úraz a vše s ním spojené zatěžuje rodinu a širší veřejnost.

Prevence, a to i včasná, často někdy neodvrátí nebezpečí úrazu. Česká republika

7

s porovnáním s vyspělými státy Evropy má větší úrazovost a úmrtnost dětí.

Největší úrazovost hrozí dětem nejmladšího věku. Úraz se může stát ve vteřině,

ale samotné následky si nese postižený dlouhodobě. Ve 21. století se setkáváme

s mnoha druhy rizik a zvláště pak pro děti to může mít nedozírné dlouhodobé

následky. Úrazy je nutno brát jako společenský problém a nebezpečně vysoké

procento úrazovosti u dětí by se mělo celospolečensky řešit. V České republice

neexistuje povinný jednotný registr úrazů, ale je zde snaha o postupné vybudování

této sítě.

Úraz změní život dítěte, ale i celé jeho rodiny. První impuls o bezpečnosti

chování by měli dětem dát rodiče. Měli by jim vštěpovat základní zásady

bezpečnosti, nebezpečnost rizikových situací a vést je k ochraně svého zdraví.

Škola by měla být nápomocna rozvíjet tyto bezpečnostní návyky.

Vhodnou prevencí a informovaností se dá zabránit velkému množství úrazů.

Pedagogové a zvláště děti by měli být připraveni na tyto nenadálé události

a v prvé řadě snažit se jim předejít a předvídat je. Souvisí to s odpovědným

chováním a jednáním. Je třeba dodržovat pravidla a řád školy s bezpečnostními

předpisy.

Má diplomová práce má tuto strukturu. První, teoretická část, je rozdělena

do pěti hlavních kapitol. V prvních dvou kapitolách se zabývám popisem úrazů

a školních úrazů obecně. V dalších kapitole rozebírám způsob evidence školních

úrazů v rámci záznamu do knihy úrazů, hlášení tohoto záznamu, odpovědností

a druhem odškodňování školních úrazů. V následných kapitolách charakterizuji

bezpečnost a ochranu zdraví na školách v rámci poučení žáků školními předpisy

a školním řádem. Preventivním opatřením věnuji poslední kapitolu své teoretické

části.

V praktické části své diplomové práce se budu zabývat četností úrazů

pomocí evidence v knihách úrazů na základních školách. Předmětem mého šetření

bude zjištění nejčastějších příčin úrazů, druhů zranění a místem vzniku. Závěrem

uvádím preventivní doporučení, jak zabránit úrazům na školách.

Svou diplomovou práci jsem doplnila o přílohy, které se týkají obsahem

zmiňovanému tématu.

8

1 Úrazy dětí

„...každé dítě má přirozené právo na život...

Rodiče mají společnou a prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.

Stát je má v tom podporovat a poskytovat jim při výchově přiměřenou pomoc.

Státy činí potřebná opatření k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní

zdravotní péče...“

(Zdroj: Úmluva o právech dítěte, čl. 6, 18, 24, 1989)1

Nejprve bych začala s vysvětlováním základních pojmů této práce. Co je to

obecně úraz?

Podle Národního akčního plánu prevence dětských úrazů na léta 2007 –

2017 úrazy představují závažný zdravotnický, ekonomický a společenský problém

na celém světě.

„V dnešním světě se denně setkáváme s mnoha riziky, které ohrožují naše

zdraví. Jedním z velkých a často opomíjených nebezpečí, které ohrožuje naše

zdraví a život, je riziko vzniku úrazu. Kromě lehkých poranění, se kterými má

zkušenost každý z nás, jsme ohroženi mnohem závažnějšími úrazy, které mohou

mít závažné, trvalé následky a v mnoha případech mohou končit smrtí.

K závažnému úrazu může dojít v případě drobné nepozornosti nebo rizikového

chování.“ (Čapková, Toráčová, 2006, s. 4)

Všeobecně úraz je vysvětlován jako náhodná událost nebo situace, ve které

dojde k poškození zdraví či v nejhorším případě k usmrcení. Úrazy se dějí

působením vnější síly, která zaviňuje vzniklý následek.

„Nejsou náhodným, nekontrolovatelným činem osudu, a nebo tím, že dítě

má k úrazům sklon. Děj, který k úrazu vedl, nemusí být vždy provázen úrazem.

Výraz nehoda přichází z obecně přijímaného názoru, že úraz je věc náhodná,

1 Co je to úraz [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.urazneninahoda.cz/dokumenty/unn_brozura_urazy_deti.pdf 9

nevyhnutelná, která se vymyká nějaké kontrole. Zdá se být běžnou součástí

života. Dítě se učí opatrnosti prostřednictvím bolesti.“ (Grivna a kol., 2003, s. 15)

„K úrazům dochází v každém věku, ty, k nimž dojde v dětství jsou však

výjimečné v jednom ohledu, a to sice ve ztraceném potenciálu, který je právě

u dětí nejvyšší. Tento potenciál může být ohrožen v závislosti na závažnosti úrazu

zcela (v případě smrtelných následků úrazu), částečně, formou omezení

v určitých oblastech života (v případě závažného úrazu s tělesným postižením)

či minimálně, pokud se jedná pouze o úraz bez závažného dlouhodobého vlivu

na zdravotní stav jedince.“2

„Úrazy mohou být různě závažné. Každý z nás má jistě zkušenost

s drobným úrazem, kterým je odřené koleno nebo škrábnutí o větev. Denně jsme

však ohroženi vznikem mnohem závažnějších úrazů, ke kterým může dojít

v případě drobné nepozornosti nebo rizikového chování. Tyto úrazy mohou mít

závažné následky, které si poneseme po celý zbytek života.“ (Čapková, Toráčová,

Kadlecová, Lavičková, 2006, s. 4)

Některé úrazy u dětí způsobí trvalé postižení. Můžeme konstatovat, že úrazy

vždy byly, jsou a do budoucna stále budou. Měli bychom se jim snažit předejít

a ochránit to nejcennější co máme - naše zdraví. Podle čl. 31 Listiny základních

práv a svobod má každé dítě právo na ochranu svého zdraví.

„Dětské úrazy patří mezi největší veřejně – zdravotnické problémy dětského

věku v současnosti. Jsou na prvním místě v úmrtnosti, podílejí se výrazným

způsobem na počtu hospitalizovaných i ambulantně ošetřovaných dětí, což stojí

společnost nemalé finanční náklady. Problém utrpení, bolesti i psychické

deprivace dětí i jejich příbuzných je obrovský. I přesto, že preventivní zásahy jsou

známé a mohou být velice efektivní, situace v dětské úrazovosti v České

republice, i přes úsilí různých organizací a jedinců, stále není ve srovnání

s vyspělými státy Evropy (např. Švédsko, Velká Británie, Holandsko) radostná,

o čem svědčí více než dvojnásobná úmrtnost v důsledku úrazů u nás.“ (Grivna

a kol., 2003, s. 7)

2 Vývoj úrazovosti dětí do roku 2006 [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.uzis.cz/rychle-informace/vyvoj-urazovosti-deti-roku-2006 10

„Úrazy patří k hlavním příčinám dětské úmrtnosti i nemocnosti, a to

ve všech průmyslově vyspělých zemích. Problematice dětské úrazovosti je

věnována zvýšená pozornost nejenom vzhledem k jejich narůstajícímu počtu, ale

i k závažnosti rizika, které tato zranění představují.“3

Úrazy dětí jsou nebezpečné v tom, že následky si mou nést děti po celý

život. Úrazy jsou zrádné, číhají na nás všude. Můžeme se s nimi setkat

i v bezpečném domácím prostředí, když budeme neopatrní. Venku děti podceňují

nebezpečnost silnic a častěji i nástrahy v podobě úrazů jsou ve škole, kde děti

tráví velké množství času. Úrazy mohou mít různorodý charakter. Některé

zanedbatelné odřeniny, modřiny až po zlomeniny a další vážnější úrazy, které

mohou být příčinou úmrtí. Nikdy nesmíme podceňovat úrazy u dětí z jejich

zdravotního hlediska. Přitom stačí tam málo, aby se úraz nestal. Každý úraz je

následkem nebezpečné situace, které je možno se vyhnout. Stačilo by správně

vyhodnotit situaci a takové události předejít. Bohužel Česká republika je na tom

hůře než ostatní státy Evropské unie co se týče vyšších procent dětské úrazovosti.

„Úrazy dětí a mládeže představují závažný zdravotnický a společenský

problém, a to po kvantitativní, kvalitativní i po citové stránce. Z kvalitativního

hlediska se problematika úrazů dětí a mládeže dostala do popředí především

v důsledku postupného – a v některých případech rozhodujícího – poklesu

infekčních a dalších chorob dětí a mládeže. K tomu přistupuje i pozvolný, avšak

trvalý absolutní růst počtu úrazů. Výsledkem je první až třetí místo (dle věkových

kategorií a pohlaví) mezi příčinami úmrtí dětí a mládeže a přední místo mezi

příčinami onemocnění.“ (Keliš, 1975, s. 3)

1.1 Vymezení pojmu úraz

3 Výskyt úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/vyskyt-urazu?highlightWords=%C3%BArazovost+d

%C4%9Bt%C3%AD

11

„Jakékoliv neúmyslné či úmyslné poškození organizmu, ke kterému došlo

následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie

a z nedostatku životně nezbytných energetických prvku či veličin, jako jsou kyslík

nebo teplo.“4

„Úraz = poškození zdraví, které vzniká většinou náhle, působením vnější

síly (energie – mechanické, tepelné, chemické).“ (Čapková, Toráčová, Kadlecová,

Lavičková, 2006, s. 5)

„Úrazy vznikají spolupůsobením čtyř faktorů: hostitele (člověk postižený

úrazem), činitele (různé druhy a formy přenosu energie), přenašeče (vektor –

osoba anebo věc, která působí svojí silou, přenáší energii anebo zabraňuje

přenosu) a prostředí.“ (Grivna a kol., 2003, s.12)

„Úrazy dělíme:

1. neúmyslné – například dopravní nehody, utonutí, neúmyslné otravy, pády,

2. úmyslné – vznikají, když někdo někomu (nebo sobě) úmyslně ublíží (napadení,

týrání, vraždy, sebevraždy).“ (Čapková, Toráčová, Kadlecová, Lavičková, 2006,

s. 5)

Prostředí hraje jedno z hlavních rolí při vzniku úrazu. Domácí prostředí by

mělo poskytovat bezpečné útočiště pro dítě s minimalizací jakéhokoliv úrazu.

Prostředí venku, které děti často využívají k trávení volného času, skýtá mnohá

nebezpečí. U hostitele tedy konkrétního jevu jedince jsou charakteristické

vlastnosti.

„Hostitel, tedy dítě, má řadu vlastností, které jej predisponují k určitým

druhům úrazů. Stupeň psychomotorického vývoje zásadním způsobem ovlivňuje

riziko úrazu. V různých věkových skupinách se setkáváme s typickými úrazy

pro dané období. Chlapci jsou od stáří 9 měsíců častěji zraněni, oproti dívkám.

Není to pouze tím, že více sportují a vybírají si rizikovější druhy sportu. Vizuální

a prostorová percepce je u dívek stejného věku lepší než u chlapců, stejně tak

i motorická koordinace. Chlapci mají vyšší míru agresivity a odvahy. Míra dětem

dosažených dovedností a tendence zapomínat při hře na okolí jsou

4 Epidemiologie úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/epidemiologie/epivyukcz/12pidemiolog gie_urazu.pdf 12

spolupůsobícími faktory. Sociální status rodiny má vliv na počet i druh úrazů.

V sociálně slabších rodinách je více popálenin a opaření, utonutí a úrazů dětí

chodců. Příčinou je menší dohled rodičů, nechráněné nebo až nezabezpečené

prostředí i nedostatečná výchova k bezpečnému chování. Více úrazů je také

v rodinách s vysokou mírou stresu, vliv zde má u menších dětí hlavně

temperament matky, u větších pak chování samotného dítěte.“ (Grivna a kol.,

2003, s. 12)

„Podle závažnosti lze školní úrazy členit na úrazy:

smrtelné,

těžké,

hromadné,

ostatní úrazy.

Za smrtelný úraz je považován každý úraz, který způsobil žákovi ihned

smrt, nebo později, nastane-li smrt podle lékařského posudku následkem tohoto

úrazu.

Těžkým úrazem se rozumí úraz, který má za následek ztrátu orgánu nebo

jeho podstatné části. Těžkým úrazem je i takové poškození zdraví, které lékař

označil za těžké (např. ztráta oka, sluchu, komplikovaná zlomenina, roztržení plic,

poranění srdce, otřes mozku spojený s bezvědomím, roztržení nebo rozdrcení

ledviny, roztržení jater, sleziny, popáleniny II. a III. stupně většího rozsahu).

Hromadný úraz představuje takový úraz, při kterém byly zraněny nejméně

tři osoby, z nichž alespoň jedna těžce nebo smrtelně, nebo bylo-li zraněno více

než deset osob.

Ostatní úrazy jsou takové, které nebyly výše uvedeny.“ (Kloub, 1996, s. 54)

„Pro úrazy je příznačné, že jsou příhodou náhlou, nenadálou, neočekávanou.

Zdálo by se proto, že je nelze předvídat, a tím méně jim zabránit. Opak je

pravdou. Při bližších zjišťování okolností a příčin vzniku úrazů – jejich větší část

se stále stejně zcela pravidelně opakuje – vysvítá, že většině úrazů lze docela

dobře zabránit. Téměř všechny vznikají zbytečně a nejednou dokonce naší vinou.“

(Tošovský, 1977, s. 7)

13

1.2 Následky úrazů

„Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic.“

Dr. Halfdan Mahler, WHO

„Většina z nás zná lehčí úrazy jako odřeninu, drobné říznutí či lehčí

zlomeninu a následky s tím spojené, tj. většinou se nic závažného nestane, zranění

je bez komplikací a rychle se zahojí.“ (Frišová kol., 2006, s. 8)

Kdyby se stávaly pouze takové úrazy, bylo by to velmi snadné. Bohužel dochází

i v nemalém počtu ke smrtelným zraněním. Následky potom nese celá společnost.

„Zdravotní následky úrazů

smrt,

nezvratné poškození mozku,

ztráta končetin, snížená pohyblivost,

ztráta zraku, sluchu,

narušení somatického vývoje (ovlivnění růstu postižených částí kostry

a svalstva),

dlouhodobá bolest.

Psychosociální následky úrazů

narušení psychického vývoje,

expozice extrémnímu stresu,

narušení rodinných vztahů,

narušení sociálního zařazení (jizvy, deformace),

dlouhodobý pobyt v nemocnici.“ (Frišová a kol., 2006, s. 8)

14

Následky jak psychických tak zdravotních úrazů se léčí po různě dlouhou

dobu. Postihují jak samotné zraněné tak rodinné příslušníky.

„Následky pro dítě a jeho rodinu: bolest a utrpení dítěte, trvalé následky

(a s tím spojené horší uplatnění ve společnosti), smrt dítěte, starosti rodičů,

náklady pro rodinu. Následky pro celou společnost: výjezd záchranářů, policistů

a lékařů, ošetření úrazu, hospitalizace zraněného dítěte, poúrazová péče, v případě

trvalých následků finanční podpora od státu a ústavní péče, vyplácené pojistné.“

(Frišová a kol., 2006, s. 9)

Grivna a kol. v knize Dětské úrazy a možnosti jejich prevence dodává,

že úsilí, které věnují rodiče dítěti po úraze, často vede ke změně vztahu

sourozenců a postiženého dítěte a pak stále i v častějších případech k rozpadu

rodiny.

„Riziko smrti způsobené úrazem nebo trvalým následkem může pro mnoho

rodin znamenat nedozírné důsledky. Lidé si to bohužel stále neuvědomují…“5

„Úrazy snižují také kvalitu života nejenom tím, že způsobují bolest, ale

zapříčiňují i poruchy motorických a kognitivních funkcí. I menší úraz v mozku

může vést k problémům s pamětí, učením a následující výkonností ve škole.

Rodiny jsou často postiženy zvýšenými finančními náklady spojenými

se zdravotní péčí, rehabilitací a s neschopností rodičů zúčastnit se pracovního

procesu.“ (Grivna a kol., 2003, s. 10)

„Má – li úraz trvalé či dokonce smrtelné následky, ztrácí celá společnost

budoucí hodnoty, které by dítě během svého dalšího normálního života vytvořilo.

Takto naopak společnost i rodina na úraz, který se stal ve vteřině, roky doplácí.

Veškeré náklady na léčení úrazů dětí a ztráty jimi způsobené se v České republice

odhadují v řádech 10 –15 miliard korun ročně. Náklady na léčení těžce zraněného

pacienta stojí průměrně jeden milion korun, léčení středně těžké popáleniny

desetiletého dítěte se pohybuje kolem dvou milionů korun.“ (Tošovský a kol.,

2006, s. 8)

5 Počet dětských úrazů u nás roste [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.opojisteni.cz/rizika/vice-nez-polovina-deti-není-na-uraz-kvalitne-pojistena/ 15

Bohužel i následkem vzniklého úrazu může být i smrt dítěte. Příčinami

smrti se zabývala doc. MUDr. Veronika Benešová, CSc. (graf 1) na tiskové

konferenci 2008 s názvem Prevence dětských úrazů pod záštitou Ministerstva

zdravotnictví ČR.6

Graf 1.

Graf 1

6 Prevence dětských úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.mzcr.cz/dokumenty/prevence-detskych-urazu-jedna-z-priorit-ministerstva-

zdravotnictvi_1099_870_1.html

16

1.3 Epidemiologie úrazů

Věda, která se zabývá mapováním úrazů se nazývá epidemiologie. Zahrnuje

jak deskriptivní (popisovou) část tak i analytickou (rozborovou).

„Epidemiologie je vědecká disciplína, která se zabývá studiem výskytu

onemocnění a úrazů v populaci, jejich příčin a rizikových faktorů jejich vzniku.

Epidemiologie pracuje s fakty metodou deskriptivní, nebo analytickou.

Deskriptivní epidemiologie vyhledává specifická onemocnění, nebo úraz

a monitoruje jeho výskyt a jeho závažnost v určitém čase, místě a v určité skupině

lidí. Analytická epidemiologie se snaží najít rizikové faktory, které ovlivňují

výskyt a závažnost nemocí a úrazů.“ (Grivna a kol., 2003, s. 11)

V grafu 2 podle Státního zdravotního ústavu se vývojový trend za roky

1995 – 2000 určitých úrazů zvyšuje např. fraktury a luxace a u některých úrazů

jako u popálení povrchu těla se mírně snižuje. Nejvíce tedy převládá riziko

zlomenin častí těla a vykloubení.7

7 Výskyt úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/vyskyt-urazu?highlightWords=%C3%BArazovost+d

%C4%9Bt%C3%AD

17

Graf 2.

1.4 Úrazy v mezinárodním měřítku

„Úrazy jsou ve vyspělých státech příčinou více než 40% úmrtí dětí od 0 - 14

let.

• Každoročně umírá v důsledku úrazů ve státech OECD 20 000

dětí / v rozvojových zemích cca 1 milion dětí 0 - 14 let.

• Dopravní nehody tvoří ve státech OECD v průměru 41 % všech usmrcení

v důsledku úrazu dětí do 14 let, utonutí 15%, úmyslné úrazy 14 %, popáleniny

7 %, pády 4 %, otravy 2 %, zranění střelnou zbraní 1 %.

• Ve státech OECD vzrostl podíl úmrtí v důsledku úrazů za posledních 25 let

z 25 % na 37 %.

• Nejnižší úrazovost dětí je ve Švédsku, Nizozemí a Velké Británii.

• ČR – stejně jako Portugalsko, Polsko, Jižní Korea, Mexiko – patří mezi státy

s nejvyšší mortalitou dětí v důsledku úrazů.

• Na úrazovost dětí má vliv prostředí – je evidována 4x vyšší míra úmrtnosti

v zemích s nízkými socio – kulturně - ekonomickými podmínkami.

• Většina nejzávažnějších úrazů dětí je způsobena v dopravě:

18

- Průměrné zvýšení rychlosti o 1 km/hod přináší rizika zvýšení dopravní nehody

s újmou na zdraví o 3 %.

- Pravděpodobnost být usmrcen jako chodec roste 8x v porovnání střetu

při 30 a 50 km/hod.

- Chodci mají 90 % šanci přežít při střetu s osobním vozidlem při rychlosti

30 km/hod. a méně a současně mají pouze 50 % šanci přežít při rychlosti

45 km/hod a více.“8

„Ve vyspělých zemích jsou v současné době úrazy hlavní příčinou dětské

úmrtnosti i úmrtnosti mládeže. Každý den zemře v zemích EU zbytečně 100 dětí

následkem nějakého úrazu. Zkušenosti ze světa ukazují, že díky preventivním

aktivitám je možné výrazně snížit počet a závažnost dětských úrazů, stejně jako

snížit náklady společnosti na řešení vzniklých následků. V mnoha zemích

(např. Švédsko, Velká Británie, USA) je význam prevence úrazovosti

zdůrazňován jako základní problém ochrany veřejného zdraví. Malým příkladem

pro povzbuzení je úspěch Švédska, kde se díky intenzivnímu programu prevence

dětských úrazů podařilo od roku 1954 snížit křivku úmrtí o 90 % u dětí do 15 let!

V České republice zaznamenaly preventivní protiúrazové programy první úspěchy

– počet úmrtí dětí na úrazy od roku 1997 poklesl o 41 %.“9

Měli bychom si brát příklad z nízké úrazovosti okolních států. Důraz

kladnou na preventivní aktivity zvláště v dětském věku.

1.5 Úrazovost v ČR

„V České republice zemře následkem úrazu více než 300 dětí za rok. Počet

zemřelých následkem úrazu se rovná počtu žáků v 10 školních třídách. Více než

čtvrt milionu dětí je u nás ročně ošetřeno a hospitalizováno kvůli úrazu

v nemocnici a podstupuje operace a náročnou léčbu. Více než 3 000 dětí ročně

zůstává po úraze trvale zdravotně postiženo (do konce života mají zdravotní

8 Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007 – 20179 Úrazy dětí [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.viod.cz/editor/assets/download/urazy2.pdf 19

postižení – například nemohou chodit, jsou na vozíčku, mají ochrnuté končetiny,

či mají jinak postižené části tělo nebo jim dokonce chybí, mají poškozené oči

či jiné smyslové orgány).“ (Čapková, Toráčová, Kadlecová, Lavičková, 2006,

s. 5)

„Úrazy dětí ve věku 0 - 14 let na základě výkazů chirurgických oborů v roce

2002 činily 25,6 % všech úrazů (26,5 % v roce 2001). Více než čtvrtina

ze 454 831 dětských úrazů měla za následek zlomeninu. Ve srovnání

s předchozím rokem došlo ke zvýšení úrazů v nejnižší věkové kategorii o 2,1 %,

zlomenin dokonce o 2,3 %... Zvýšil se počet všech úrazů dětí s výjimkou

dopravních a ostatních. Nejvýraznější nárůst zaznamenaly školní úrazy (o 12 054

případů) a sportovní (o 4 260 případů), naopak u dopravních úrazů došlo

k menšímu poklesu (o 854 případů). Zvláštní skupinu tvoří úrazy pod vlivem

alkoholu a drog, představují jen setiny procenta ze všech úrazů, ale mají vysokou

dynamiku růstu (54 % a 41 %). K 31.12.2002 bylo v ČR 1 604 977 dětí ve věku

do 14 let (téměř o 27 tis. méně než v roce 2001), vážněji se zranilo, tj. muselo

vyhledat lékařské ošetření 484 904 chlapců a dívek tzn. 30,2 % (v roce 2001 to

bylo 29 %). Na chirurgických ambulancích bylo ošetřeno 454 831 dětí (93,8 %

zraněných) a 30 073 dětí (6,2 % zraněných) bylo hospitalizováno. Na následky

úrazu zemřelo podle statistiky 75 chlapců a 50 dívek, celkem 125 dětí (120 v roce

2001); dětská úmrtnost se zvýšila ze 7,3 (počítáno na 100 tis. dětí) v roce 2001

na 7,8 v roce 2002. Nejčastější příčinou úmrtí dětí na úraz byly následky

dopravních nehod.“10

Tab. 1 znázorňuje úmrtí dětí v daných letech dle Národního akčního plánu

prevence dětských úrazů.

„Na následky úrazu zemřelo v roce 2005 podle statistiky Českého

statistického úřadu 56 chlapců a 50 dívek, celkem 106 dětí; dětská úmrtnost se tak

zvýšila ze 6,6 (počítáno na 100 tis. dětí) v roce 2004 na 7,0 v roce 2005. V roce

2005 došlo k mírnému nárůstu počtu dětí hospitalizovaných pro úraz, zároveň

však došlo opět k redukci početního stavu dětské populace (v ČR bylo celkem

10 Úrazy v roce 2002 z hlediska věku postižených [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.uzis.cz/rychle-informace/urazy-roce-2002-hlediska-veku-postizenych 20

1 514 013 dětí ve věku do 14 let, tj. o 25 tis. méně než v roce 2004), a tak

úrazovost dětí (jako ukazatel zohledňující početní obsazení dané věkové

kategorie) spojená s hospitalizací vzrostla.“11

Tab. 1. Úmrtí dětí 0-14 let na úrazy v letech 2002 – 2005

Období 2002 2003 2004 2005

Celkem 125 117 101 106

Chlapci 75 74 57 56

Dívky 50 43 44 50

V tab. 2 jsou vyjadřující počty úrazů z roku 2005 ze záznamů

z chirurgických ambulancí a z Registru hospitalizovaných.

„V roce 2005 se přihodilo podle chirurgických výkazů 268 tis.

Pracovních / školních úrazů vyžadujících ambulantní chirurgické ošetření (258 tis.

v roce 2004) představovaly 14,6 % (14,1% v roce 2004) všech chirurgicky

ošetřených úrazů (první ošetření). Na 10 000 obyvatel v produktivním věku

(15 – 64 let) bylo zaznamenáno 253,7 pracovních úrazů (246,0 v předchozím

roce). Na školách se podle statistik chirurgických ambulancí přihodilo 84 tis.

úrazů dětí (80 tis. v roce 2004), tj. 31,3 % ze všech pracovních a školních úrazů.

Celkem utrpělo úraz ve škole 556 dětí z 10 tisíc. Školní úrazy dětí jsou více než

2krát častější ve srovnání s pracovními úrazy v dospělé populaci. Z výkazů

chirurgických ambulancí je patrné, že počet pracovních úrazů (včetně školních) se

zvýšil téměř o 4,4 % ve srovnání s předchozím rokem, počet školních úrazů dětí

o 3,7 %; úrazovost v obou kategoriích vzrostla o 3,1 %.“12

Tab. 2. Rok 200511 Národní akční plán prevence proti dětským úrazům na léta 2007 - 201712 Úrazy v roce 2005 z hlediska příčiny a místa vzniku [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.uzis.cz/rychle-informace/urazy-roce-2005-hlediska-priciny-mista-vzniku 21

Věková skupina Počet osob ve

věkové skupině

Pracovní (školní)

úrazy

Na 10 000 obyvatel

0 - 14 1 514 013 84 245 556,4

15 -64 7 274 860 184 585 253,7

Tato čísla jsou opravdu alarmující pro Českou republiku. Neustále přibývá

zraněných dětí rok od roku. Počty úrazů rostou, čísla úmrtí se mírně snižují

meziročně. Hlavní podíl na úrazovosti má pracovní / školní úraz. Opravdu se musí

stávat tolik úrazů u dětí ve školním prostředí? Neexistuje žádná účinná prevence,

která by zmírnila následky? Vhodné preventivní opatření by mohlo snížit

celkovou úrazovost u dětí školního věku.

„Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky se počet úrazů dětí

na 100 tisíc dětí dlouhodobě zvyšuje. K nejvyššímu nárůstu došlo zejména

v letech 1998 a 1999, v roce 2000 pak jejich počet dosáhl vrcholu. Od té doby sice

došlo k mírnému poklesu, přesto se v roce 2006 zranilo 39 816 dětí, z toho

ve věku 10 – 14 let více než 10 tisíc. Bohužel na této statistice se velkou měrou

podílí i školní úrazy. Jejich počet se v rozmezí deseti let, od roku 1996 do roku

2006, zvýšil o 34 500.“13

„Nejčastějším místem vzniku zranění, vznikající na základě konfliktu mezi

spolužáky, je škola a její okolí, kde se odehraje více než polovina těchto úrazů.

Chlapci utrpí ve škole 51,6 % a děvčata 51,9 % násilných zranění. Nebezpečím

jsou zejména hlavní přestávky a cesta dítěte do školy a ze školy domů. Častými

místy vzniku těchto úrazů bývají též pobyty ve škole v přírodě, pobyty na horách

a letních táborech. Za rizikové oblasti lze označit rovněž hřiště a různé sportovní

kluby, kde dochází k úrazům u chlapců, zatímco děvčata jsou ohrožována více

úrazy v prostředí školy anebo domova.“ (Tošovský a kol., 2006, s. 127)

2 Školní úrazy

13 Není nám co závidět, počty úrazů dětí se každoročně zvyšují [online]. [cit. 2010-10-12].

Dostupné z : www.kros-msk.cz/soubory/neni_nam_co_zavidet.doc

22

„Zákoník práce, z něhož vycházejí i školské předpisy v rámci úpravy

bezpečnosti a ochrany zdraví žáků na školách, definici pojmu pracovní úraz

z hlediska zdravotního poškození neuvádí. Stanoví pouze, co je považováno

za pracovní úraz. K odpovědnosti za úraz žáků základních škola při vyučování

a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s tím

a odpovědnosti za úraz žáků středních škol nebo odborných učilišť při teoretickém

vyučování, kde je situace ještě komplikovanější, se vážou samozřejmě i školské

předpisy. Jde především o vyhlášku č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků

a studentů.“ (Nováková, 2007, s. 37)

Školní úrazy se odehrávají nejčastěji ve školním prostředí – ve třídách,

na chodbách nebo v areálu školy. Děti svou neopatrností se dostávají

do rizikových situací. Jednak svých chováním můžou ublížit sami sobě nebo

při konfliktu někomu jinému.

„Nejčastějším typem úrazu ve škole jsou pády, poranění způsobená

rozbitým vybavením nebo pomůckami, zhmoždění způsobené jiným dítětem

při srážce nebo rvačce. Neúmyslné úrazy ve škole se stávají ve třídách

i na chodbách, v tělocvičnách i na školních hřištích při nekontrolovaném pohybu

žáků, obvykle za nepřítomnosti dozoru. Sezení téměř bez pohybu v průběhu

vyučovací hodiny představuje pro dítě značnou statickou zátěž, kterou pak

o přestávkách, pokud se nenaskytne příležitost, dítě kompenzuje zvýšenou

aktivitou spojenou s nadměrně rychlým pohybem. Po uspokojení této své zcela

přirozené potřeby by měli mít žáci k dispozici zcela bezpečné prostředí.“ (Grivna

a kol., 2003, s. 61)

2.1 Definice školního úrazů 23

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí žáků

a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství,

mládeže tělovýchovy v článku 21 (viz příloha č. 1) definuje pojem školní úraz:

„(1) Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo

souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy

zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích,

při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických

kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách.

(2) Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo

na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo

prostory školy při akcích konaných mimo školu.“

Kromě těchto úrazů mohou být i jiné, tedy úrazy dětí mezi sebou navzájem

prostřednictvím hry nebo konfliktu.

„Úmyslné úrazy jsou většinou následkem násilí jednoho dítěte proti

druhému. Stávají se v místech, kam nesahá dohled pedagogů, v nepřehledných

situacích při nahromadění žáků, pokud je dohled nedostatečný.“ (Grivna a kol.,

2003, s. 61)

2.2 Nejčastější typy úrazů u vybraných věkových skupin

„Při úrazu u dětí, mládeže stejně jako dospělých má rozhodující úlohu

lidský činitel. U dětí a dorostu k tomu přistupuje řada specifických rysů –

psychomotorické zvlášnosti jednotlivých věkových kategorií, rozdíly v chování

chlapců a dívek, nedostatek životních zkušeností, charakteristické zvláštnosti

mládeže v pubertě.“ (Keliš, 1975, s. 3)

Pro jednotlivé věkové skupiny v rámci psychického a fyzického vývoje

náleží určitá charakteristická typologie úrazů. U dětí záleží především v jakém

prostředí se pohybují, jak dovedou rozeznávat nebezpečné situace a vyhodnotit

24

správný postup řešení. Proto, zvláště pak v dětském věku, je důležitá

informovanost o prevenci a přecházení těchto úrazových okamžiků.

U předškolních dětí a prvňáků základních škol se soustřeďuje myšlení jen

svou osobu. Okolní věci a číhající nebezpečné situace toto dítě moc dobře

nerozlišuje.

„U malých dětí až do 7 let převládá egocentrické myšlení a dítě se domnívá,

že jeho vlastní vjemy jsou přenášeny na ostatní osoby. Jako příklad může

posloužit situace, kdy dítě vidí přijíždět auto a je přesvědčeno, že řidič jej také

zpozoroval, i když je schované za hustým keřem. Také schopnost hloubkového

stereoskopického vidění, která se vyvíjí až od 10 let, je příčinou vysokého počtu

chybných odhadů vzdálenosti. Výsledkem je skutečnost, že dítě považuje velká

auta za bližší a malá za vzdálenější. Děti také špatně odhadují rychlost jedoucího

auta a neumí bezpečně odlišit stojící auto od jedoucího. Zorné pole je u dětí

zúženo asi o 30 % oproti dospělým, což znamená, že mnohá nebezpečí, která vidí

dospělý, nejsou pro dítě vůbec viditelná. Reakční doba (tj. doba, za kterou dítě

začne na nebezpečí reagovat) je např. u 5letého dítěte v porovnání s dospělým

až dvojnásobná. Navíc u dívek je tato doba delší než u chlapců. To vysvětluje,

proč dítě např. vyběhne za míčem do vozovky s relativním zpožděním, což

u řidiče přijíždějícího vozidla vzbudí pocit, že dítě auto vidělo a zůstalo stát. Také

schopnost sluchového vnímání je u dítěte snížena asi o 10 dB ve srovnání

s dospělým jedincem. Těžiště těla je v dětském věku umístěno výrazně výše než

u dospělého, což je jedním z důvodů, proč dítě snadněji ztrácí rovnováhu a častěji

padá. V logickém myšlení, postřehu, soustředění a předvídání nebezpečí se blíží

děti dospělým až po 12. roce věku. Úrazem jsou ohroženy zejména děti

hyperkinetické, hyperaktivní, agresivní, vystavené stresu nebo velké duševní

zátěži. Důležité je, aby při výchově dítěte nebyla opatrnost zaměňována

se strachem. Strach totiž často vede k váhavému, nekoncentrovanému, nejistému

chování, jež zvyšuje riziko úrazu a je typické pro děti, které jsou právě úrazem

25

často postiženi. Stále je třeba mít na paměti, že dětská fantazie je nevyčerpatelná

a jako zdroj rizik nemá hranice.“14

Na prvním stupni základní školy se dětem dostává větší osvěta z oblasti

možných úrazů a způsobů jak se jim účinně vyvarovat.

„Přibližně od 7 let získává dítě potřebné dovednosti, které mu umožňují

rozeznat nebezpečné situace. Má však potíže, pokud situace vyžaduje současné

zvládnutí více než jednoho problému: např. má – li rozhodnout, zda je nebezpečné

přecházet mezi dvěma zaparkovanými auty (což se nemá), které ovšem stojí

na místě k přecházení určeném (na přechodu – dítě ví, že jde o místo bezpečné).

Nerozezná, s jakou pravděpodobností může jít o bezpečnou situaci, nechápe její

riziko. Neumí pohotově vyřešit problém, s nímž se dosud nesetkalo a nebo o němž

zatím předem neuvažovalo.“ (Grivna a kol., 2003, s. 59)

V tomto období hrají důležitou roli rodičové. Právě oni by měli jako prvotní

s dětmi probírat a poukazovat na nebezpečné situace, které by je mohly potkat.

Rodina a následně škola by měli apelovat na prevenci dětských úrazů,

vysvětlování rizik okamžiků, kdy se můžou dostat do situace ohrožující jejich

zdraví.

„Věkové období druhého stupně základní školy představuje jeden

z kritických úseků vývoje dítěte. V období puberty dochází k řadě závažných

změn, jak v somatické tak psychické sféře lidského organismu, které mohou

sehrát významnou roli při vzniku úrazu. Pro toto období je v důsledku urychlení

tělesného růstu charakteristický vzrůst fyzické síly spolu se zhoršením pohybové

koordinace. Vzestup vnějšího sebevědomí provázený vzrůstem vnitřní nejistoty

vede často ke snaze předvádět se při vysoce rizikových výkonech a činnostech.

Tato situace spolu s přeceněním vlastních sil a dovedností má velmi často

za následek vážný úraz, který někdy končí i smrtí.“ (Grivna a kol., 2003, s. 60)

„Na rozdíl od dětí mladšího školního věku se pro děti staršího školního

věku místem nejčastějšího vzniku úrazů stává škola. Nejrizikovější aktivitou

v tomto věku je, překvapivě, tělesná výchova a organizovaný sport. Z tohoto

14 Úrazy dětí [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?

s_id=5938&s_rub=340&s_sv=1&s_ts=40481,4112384259 26

důvodu je nutno zaměřit preventivní opatření na zvyšování bezpečného prostředí

ve školách a na zvyšování fyzické kondice žáků na II. stupni základních škol.“

(Tošovský a kol., 2006, s. 18)

„U dětí školního věku i u dospívajících je nejčastějším následkem úrazu

distorze, vykloubení a fraktury s prokázanou vysoce významnou přímou závislostí

na věku. Celkově ale mladiství vykazují vyšší počet tohoto úrazu než děti mladší.“

(Tošovský a kol., 2006, s. 156)

2.3 Zjišťování příčin školního úrazů

„Při zjišťování příčin školních úrazů se i dnes postupuje podle ustanovení

§ 29 školského zákona a podle čl. 22 Metodického pokynu. Školský zákon ani

vyhláška č. 64/2005 Sb. se totiž o zjišťování příčin úrazů dětí, žáků a studentů

výslovně nezmiňují.“ (Dandová, 2008, s. 86)

Jak dále Dandová uvádí ve své knize Bezpečnost a ochrana zdraví

ve školách se musí v prvé řadě zajistit, zda byly zjištěny a případně odstraněny

všechny příčiny úrazu. Musejí se odhalit všechny zjevné i skryté příčiny a další

okolnosti, které vedly k jeho vzniku.

Jako velká pomoc při zjišťování příčin úrazu se využívá výslechu svědků

a samotného postiženého žáka. Všechny tyto skutečnosti by se měly posoudit,

zda - li vůbec do sebe zapadají a souhlasí. Někdy se využívá i rekonstrukce děje.

„Škola nebo školské zařízení je povinno ihned po ohlášení školního úrazu

a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka zahájit odpovědné

a spolehlivé zjišťování příčin úrazu. Příčina se musí objasnit přímo na místě, a to

proto, že se podmínky mohou rychle změnit, ať již povětrnostními nebo jinými

vlivy, nebo nakonec i úmyslným zásahem osoby, která úraz zavinila. Na místě se

musí také zjistit, zda šlo o mimořádnou situaci vyplývajících z neznámých

okolností a podmínek a zda příkaz učitele či jiného pedagogického pracovníka

těmto podmínkám odpovídal nebo zda učitel nebezpečné jednání žáků (například

o přestávce na chodbě školy) toleroval a včas proti němu nezakročil. Místo úrazu

je vlastně jediným nalezištěm stop a věcných důkazů a při jeho prohlídce se dá 27

také nejlépe posoudit situaci žáka v riziku úrazu a možnosti zásahu proti jeho

vzniku ze strany učitele či jiného pedagogického pracovníka. Ředitel školy,

případně jiný vedoucí zaměstnanec má při zjišťování příčin školního úrazu

zabezpečit účast učitele či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době

úrazu pověřen dozorem nad žáky, a zástupce odborové organizace, je –li na škole

ustanovena.“ (Dandová, 2008, s. 86)

2.3.1 Skutečné příčiny školních úrazů

„Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co

bylo skutečnou příčinou školního úrazu:

co bylo na místě školního úrazu v nesprávném a nebezpečném stavu,

co zraněný dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a který

bezpečnostní předpis nebo pokyn svým jednáním porušil,

který předpis byl porušen školou či školským nařízením,

zda byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou,

zda vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat,

jakou škodu zraněný žák utrpěl na věcech.

Teprve po zvážení všech těchto skutečností lze rozhodnout, která opatření

mohou riziko úrazu omezit a jaký kontrolní systém bude nad jejich plněním

veden. Dále se určí jaká výchovná, organizační, eventuálně technická opatření

budou přijata. Opatření musí být konkrétní a snadno kontrolovatelná. Účastníci

zjišťování příčin úrazu se pak podílejí na sepisování záznamu o něj.“ (Dandová,

2008, s. 87)

2.4 Statistika školní úrazovosti

„S otázkou zjišťování příčin úrazů dětí, žáků a studentů také bezprostředně

souvisí otázka statistického zjišťování. To se však provádí podle zvláštních

předpisů, kterým je konkrétně ustanovení § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní

28

statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Podle něj platí, že program

statistického zjišťování stanoví Český statistický úřad vyhláškou, kterou

vypracovává v součinnosti s ministerstvy a jinými správními úřady a vyhlásí se

vždy nejpozději do 30. listopadu předcházejícího roku.“ (Dandová, 2008, s. 78)

„Statistické výkazy, vypracované podle výše citovaného metodického

pokynu (příloha 1), třídí školní úrazy podle:

- typů škol a výchovných zařízení, ve kterých úrazu došlo,

- závažnosti úrazů (smrtelné, těžké, hromadné, ostatní),

- hlavních druhů výchovné a vyučovací činnosti,

- pohlaví žáků.

Dále se v nich uvádí:

- délka školní absence pro školní úraz,

- počet odškodněných školních úrazů a celková částka na odškodném,

- pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné výchově nebo dopravní

výchově, volných hrách dětí v mateřských školách,

- účast na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, na koupání,

exkurzích a brigádách organizovaných školou a uskutečněných

za dozoru školských pracovníků.“ (Lochmanová, Mazal, 1998, s. 83)

„Výzkum příčin a mechanismů úrazu poskytuje zásadní údaje k navrhování

efektivních intervenčních opatření. Většina úrazů se stává podle určitého

schématu a to lze studovat, přerušit proces ve vhodném okamžiku

a s co nejmenšími nároky na finance i lidské zdroje.“ (Grivna a kol., 2003, s. 15)

Studie Státního zdravotního ústavu v letech 1995 – 2000 se zabývala

úrazovostí dětí a mládeže v závislosti na jejich věku.

„Výsledky těchto šetření prokazují 16 % incidenci úrazovosti u školních

dětí. Úrazem, vyžadujícím lékařské ošetření, je tedy každoročně postiženo

přibližně každé šesté dítě. Nejvyšší incidence úrazovosti byla zjištěna na II. stupni

ZŠ (Tab. 3), kde utrpí úraz, vyžadující lékařské ošetření 20 % dětí - tedy každé

páté dítě.

Tab. 3.

29

Pokud jde o druh zranění nejvyšší počet byl zaznamenán ve skupině

zlomenin a zhmožděnin, které představovaly celkem 55,2 % všech úrazů (Tab. 4).

Tyto zranění prokazovaly přímou závislost na věku a vyšší výskyt u děvčat. Jde

o úrazy, vznikající nejčastěji v souvislosti s tělovýchovnými a sportovními

aktivitami. Následovala poranění povrchu těla, na něž připadá 23,8 % všech

úrazů. K těmto zraněním nejčastěji dochází v prvních dvou ročnících s následným

poklesem až do nejvyšších tříd. Jako třetí v pořadí, podle četnosti výskytu,

skončila poranění hlavy a lebky, představující 10,7 % všech úrazů. Vzhledem

k riziku dlouhodobých následků a neurologických komplikací jde o velmi závažná

poranění. Ve škole se odehrává 26 % všech úrazů, tedy více než čtvrtina, jedná

se především o zlomeniny, vykloubeniny a zhmožděniny. S věkem dítěte školních

úrazů přibývá, takže u žáků staršího školního věku představují 30,7 %.“15

15 Výskyt úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/vyskyt-urazu?highlightWords=%C3%BArazovost+d

%C4%9Bt%C3%AD

30

Tab. 4.

Tab. 5 představuje incidence úrazů u dětí školního věku v České republice

jako poměr závislosti věku na jednotlivých měsících kalendářního roku.

Na začátku roku v zimních měsících je četnost úrazů nejnižší ve všech věkových

kategoriích, narůstá charakteristicky v době letních prázdnin. Zde nejvyšší

úrazovosti dosahují předškoláci. Pozvolnou stoupající linii si udržují žáci prvního

stupně základních škol. Můžeme shrnout, že nejvyšší úrazovosti se dopouští

nejmladší děti. Středoškoláci a učni jsou v podobné linii jako žáci druhého stupně

základních škol. Škoda, že přechod na vyšší stupeň vzdělání a starší věk nepoučí

mladistvé od nebezpečných situací.16

Tab. 5.

16 Výskyt úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/vyskyt-urazu?highlightWords=%C3%BArazovost+d

%C4%9Bt%C3%AD 31

Ve školním prostředí plní roli pedagogové jako účel vzdělávacího

prostředku ale i jako dozor. Nemůžou být ale přítomni všude.

„Významná u hlediska dozoru je skutečnost, že ve školním prostředí utrpí

úraz častěji chlapci než dívky. Mají sklon řešit rozepře násilím, mají větší tělesnou

aktivitu, pohybují se rychleji a jsou méně pozorní.“ (Grivna a kol., 2003, s. 61)

2.5 Instituce zabývající se registrací úrazových dat

V dnešní době existuje spousta organizací, institucí, které se zabývají

shromažďováním a tříděním dat týkající se počtu úrazů.

MUDr. Petr Gál, Ph.D. uvedl ve své prezentaci na tiskové konferenci 2008

s názvem Prevence dětských úrazů jako jedna z priorit ministerstva zdravotnictví,

právě tyto:

„MZ ČR (ÚZIS) – základní oficiální údaje

MV ČR – dopravní úrazy

MŠMT (Česká školní inspekce) – školní úrazy

VZP – vlastní potřeby

Grantové projekty a jiné studie 32

Odborné společnosti“17

MUDr. Petr Gál, Ph.D. navrhuje prosazení vzniku úrazového registru České

republiky. Uvádí, proč je nutný registr, který právě umožňuje komplexní sběr dat

tudíž i komplexní analýzu dat. Výstupy pak budou sloužit pro porovnání kvality

péče v jednotlivých zařízeních. Upřednostňuje výstupy úrazového registru, které

budou sloužit jako podklad pro prevenci a i zpětnou vazbu v podobě analýzy

úspěšnosti opatření. Celý projekt je rozčleněn do čtyř kroků. Z plánovaných kroků

realizace je první etapa hotova.

Nyní k pár slov k jednotlivým organizacím a jejich činnostem.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). „ÚZIS byl

zřízen v roce 1960. Je organizační složkou státu, zřizovatelem je Ministerstvo

zdravotnictví. Základním účelem a předmětem činnosti Ústavu je řízení

a koordinace plnění úkolů Národního zdravotnického informačního systému (dále

jen "NZIS") včetně činností souvisejících s rozvojem a zdokonalováním NZIS,

určeného ke sběru a zpracování zdravotnických informací, k vedení národních

zdravotních registrů, k poskytování informací v rozsahu určeném právními

předpisy při respektování podmínek ochrany osobních dat občanů (zákon

101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů) a k využití

informací v rámci zdravotnického výzkumu. Úloha ÚZIS ČR a NZIS je

definována zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších

předpisů - § 67c. Ústav je součástí státní statistické služby (na základě

kompetenčního zákona) a tuto činnost vykonává podle zákona č. 89/1995 Sb.,

o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Spolupracuje s orgány

státní statistické služby, především s Českým statistickým úřadem, zajišťuje vazby

17 Tisková konference k prevenci dětských úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.mzcr.cz/dokumenty/prevence-detskych-urazu-jedna-z-priorit-ministerstva-

zdravotnictvi_1099_870_1.html

33

mezi NZIS a jednotlivými zdravotnickými zařízeními a spolupracuje

s provozovateli informačních systémů jiných organizací v resortu i mimo něj.

Ústav spolupracuje s asociacemi nemocnic, sdruženími lékařů, odbornými

lékařskými společnostmi, zdravotními pojišťovnami a dalšími organizacemi

zejména na zpřesňování obsahu NZIS a využití sbíraných dat.“18

Další velmi důležitou institucí v rámci chodu školství je Česká školní

inspekce. „Je správní úřad České republiky na úseku školství. Je zřízena zákonem

č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzdělávání (školský zákon). Podle zákona je organizační složkou státu s celostátní

působností. Česká školní inspekce je organizačně členěna na ústředí České školní

inspekce se sídlem v Praze a inspektoráty České školní inspekce. V čele je

ústřední školní inspektor. Česká školní inspekce zpracovává koncepční záměry

inspekční činnosti a systémy hodnocení vzdělávací soustavy. Česká školní

inspekce získává a analyzuje informace o vzdělávání dětí, žáků a studentů,

o činnosti škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, sleduje

a hodnotí efektivnost vzdělávací soustavy, zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh

a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů,

zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad

s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem, vykonává státní

kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování

vzdělávání a školských služeb; státní kontrolu vykonává podle zvláštního

právního předpisu. Inspekční činnost se vykonává na základě plánu hlavních

úkolů na příslušný školní rok, který schvaluje ministr školství, mládeže

a tělovýchovy na návrh ústředního školního inspektora.“19

„Vzhledem k tomu, že se zatím pravidelně statisticky nezjišťují počty

školních úrazů, jako je to v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání, je třeba

klást důraz na sledování úrazovosti jednotlivými školami. Z orgánů a organizací,

kterým se v souladu s vyhláškou č. 64/2005 Sb. zasílají záznamy o úrazu a které ji

18 Základní informace o ÚZIS ČR [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.uzis.cz/nas19 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzdělávání (školský zákon), § 173 - 174 34

mohou využít ke skutečně účinné prevenci, je v praxi nejdůležitější Česká školní

inspekce.“ (Dandová, 2008, s. 79)

Dalšími institucemi, které se zabývají též tříděním a shromažďováním dat je

Česká statistický úřad a Ústav pro informace ve vzdělávání.

„Český statistický úřad (ČSÚ) je ústředním orgánem státní správy České

republiky. Byl zřízen dne 8. ledna 1969 zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení

ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. V souladu se zákonem

postavení ČSÚ, jeho hlavní úkoly, organizaci, hospodaření a vztah k veřejnosti,

k ostatním orgánům státní správy a územní samosprávy upravuje Statut Českého

statistického úřadu. Česká statistická rada je poradním orgánem ČSÚ, v jejímž

čele stojí předseda ČSÚ, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident

republiky. ČSÚ zabezpečuje získávání a zpracování údajů pro statistické účely

a poskytuje statistické informace státním orgánům, orgánům územní samosprávy,

veřejnosti a do zahraničí. Zajišťuje rovněž vzájemnou srovnatelnost statistických

informací ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku. ČSÚ vykonává státní

statistickou službu. Činnost se v souladu s právními předpisy České republiky

a Evropské unie řídí zejména následujícími zásadami: legalita, profesionální

nezávislost, nestrannost, objektivita, spolehlivost, statistická důvěrnost,

hospodárnost.“20

„Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV) je příspěvkovou organizací,

přímo řízenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, se sídlem

v Praze. ÚIV plní tyto funkce:

1. Statistickou a statisticko-evidenční, kde zejména:

- vypracovává, spravuje a aktualizuje statistické údaje v oblasti školství.

2. Informační a knihovnickou, kde zejména:

- spravuje Národní pedagogickou knihovnu Komenského,

20 O českém statistickém úřadu [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/o_ceskem_statistickem_uradu 35

- poskytuje státní správě a odborné i laické veřejnosti komplexní

i specializované informační služby v oblasti školství a vzdělávání,

- vydává odborné publikace v oblasti vzdělávání a školství.

3. Výzkumnou a analytickou, kde zejména:

- zpracovává analýzy, šetření a prognózy stavu a rozvoje vzdělávacího

systému školské a vzdělávací politiky,

- participuje na mezinárodních výzkumech a zastupuje ČR v mezinárodních

informačních systémech oblasti vzdělávání.

4.Organizační a koordinační“21

„Informace získané při prošetřování jednotlivých úrazů žáků, při sledování

celkové školní úrazovosti a rozborů jejich příčin využívají školy, organizace

a orgány, v jejichž působení je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví žáků,

k prohloubení preventivní činnosti, a to v anonymizované podobě.“ (Dandová,

2008, s. 78)

3 Evidence úrazů dětí, žáků a studentů

21 O ÚIV [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.uiv.cz/clanek/1/10 36

Pro evidenci úrazů dětí, žáků a studentů stanovilo Ministerstvo školství,

mládeže a tělovýchovy vyhlášku č. 64/2005 Sb.

3.1 Kniha úrazů

„Způsob evidence v knize úrazů (přehled povinných údajů a informací),

vyhotovení záznamu o úrazu, vzor záznamu a okruh orgánů a institucí, jimž se

záznam o úrazu zasílá (nejpozději do pátého dne následujícího měsíce), jsou

stanoveny vyhláškou.“ (Marádová, 2007, s. 26)

Touto vyhláškou je myšlena vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí,

žáků a studentů.

„Úplné znění vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků

a studentů, jak vyplývá ze změn provedených vyhláškou č. 57/2010 Sb.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 29 odst. 3 zákona

č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzdělávání (školský zákon): § 1 Kniha úrazů

(1) V knize úrazů se evidují všechny úrazy dětí, žáků a studentů (dále jen "úraz"),

ke kterým došlo při činnostech uvedených v § 29 odst. 2 školského zákona, a to

nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se škola nebo školské zařízení o úrazu

dozví.

(2) V knize úrazů se uvede

a) pořadové číslo úrazu,

b) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného,

c) popis úrazu,

d) popis události, při které k úrazu došlo, včetně údaje o datu a místě události,

e) zda a kým byl úraz ošetřen,

37

f) podpis zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy nebo

školského zařízení, který provedl zápis do knihy úrazů,

g) další údaje, pokud jsou potřebné k sepsání záznamu o úrazu.

(3) Osobní údaje, které jsou součástí knihy úrazů, mohou být zpracovávány pouze

za účelem evidence úrazů, popřípadě jako podklad pro vyhotovení záznamu

o úrazu.“22

„To pro nás znamená, že dnes na rozdíl od praxe platné před vydáním

vyhlášky č. 64/2005 Sb., tedy před 6.2.2005, je třeba v knize úrazů evidovat

všechny úrazy dětí, žáků a studentů bez ohledu na to, jak dlouhou absenci žáka

na vyučování způsobily nebo zda způsobily vůbec nějakou absenci. V praxi se

může jednat i o případy, kdy dítě nebo žák uklouzne a následkem pádu začne

krvácet z nosu. V případě, kdy k úrazu dětí, žáků a studentů došlo při činnosti

zmíněné v ustanovení § 29 odst. 2 školského zákona, je třeba jej zaevidovat

v knize úrazů. Podle nových předpisů tedy neplatí, že by se evidovaly pouze

úrazy, při nichž došlo k absenci ve škole delší než jeden den. Evidovat se musí

každý úraz, který utrpí dítě, žák nebo student při vzdělávání a s ním přímo

souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. V tomto směru se

jedná rozhodně o zpřísnění dosavadní praxe.“ (Dandová, 2008, s. 88)

„Ve zmíněné vyhlášce chybí pojem „školní úraz“, ale tento pojem je

definován v metodickém pokynu MŠMT 37 014/2005 – 26 a to v čl. 24. Je ale

nutno podotknout, že tento metodický pokyn je určen pouze pro právnické osoby

vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT. Podpůrně jej mohou užívat

i ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb

souvisejících se vzděláním a výchovou. Do 24 hodin je potřeba zapsat

(zaevidovat) každý úraz, který se ve škole nebo ve školském zařízení stal.

Do knihy úrazů může zapisovat úraz zaměstnanec, kterému byl úraz nahlášen

postiženým (nebo svědkem) nebo zaměstnanec pověřený ředitelem školy.

V případech vícedenních akcí pořádaných školou (LVK, výlety, sportovní kurzy

atd.) nahlašuje řediteli školy vedoucí kurzu nebo třídní učitel bezodkladně, aby

22 Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů MŠMT ČR, § 1

38

tento mohl rovněž bezodkladně informovat zákonné zástupce.“ (Romaněnko,

2006, s. 91)

„Vyhláška přesně v taxativním výčtu vyjmenovává náležitosti záznamu

o úrazu, tedy především osobní údaje zraněného, popis úrazů a vůbec popis

události, při kterém k úrazu došlo, zda a kým byl úraz ošetřen a podpis

zaměstnance školy, který zápis provedl.“ (Dandová, 2008, s. 88)

„Kniha úrazů je součástí povinné dokumentace školy, proto je třeba knihu

zaevidovat a opatřit razítkem školy. Kniha úrazů není striktně stanovený tiskopis,

ale je potřeba, aby splňovala výše uvedené údaje. Převážná většina starších knih

úrazů nemá všechny údaje, zvláště pořadové číslo, které se do knihy zapisuje

v posloupnosti bez ohledu na školní rok a toto číslo se zároveň uvádí do formuláře

záznamu o úrazu dětí, žáků a studentů. Nejsou také často číslovány strany a je

nepřípustné, aby se mezi evidencí školních úrazů vedla evidence pracovních

úrazů. Školní úrazy se vykazují za období školního roku (1.9. – 31.8.).“

(Romaněnko, 2006, s. 91)

3.2 Záznam o úrazu

„Záznam o úrazu dítěte, žáka nebo studenta je důležitým dokladem, jímž se

prokazuje vznik úrazu a okolnosti, za kterých k němu došlo. Obecně slouží

ke stanovení nápravných a preventivních opatření a pro jejich kontrolu. Je

dokladem pro evidenci, statistiku a rozbory školní úrazovosti i pro preventivní

opatření širšího rozsahu. Je rovněž závažným vodítkem pro posouzení míry

odpovědnosti za vzniklou škodu ze strany žáka.“ (Dandová, 2008, s. 88)

Záznam o úraze (Příloha č. 2) vychází z § 2 vyhlášky č. 64/2005 Sb.,

o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Doplněný v posledním bodě novou

vyhlášku č. 57/2010 Sb. S účinností dnem 1.4. 2010.

„(1) Záznam o úrazu škola nebo školské zařízení vyhotovuje, jde-li

o a) úraz, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta (dále jen

39

"žák") ve škole nebo školském zařízení zasahující alespoň do 2 po sobě jdoucích

vyučovacích dnů, nebo

b) smrtelný úraz; smrtelným úrazem se pro účely této vyhlášky rozumí takové

poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky žák

zemřel nejpozději do jednoho roku od vzniku úrazu.

(2) Záznam o úrazu se vyhotoví na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze k této

vyhlášce.

(3) Na žádost zákonného zástupce žáka, zletilého žáka nebo orgánu uvedeného

v § 4 škola nebo školské zařízení bezodkladně vyhotoví záznam i o úrazu, který

není uveden v odstavci 1.

(4) Škola nebo školské zařízení vyhotoví o úrazu, který není uveden v odstavci 1,

záznam, pokud je pravděpodobné, že žáku bude poskytnuta náhrada za bolest

a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem.

(5) Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá škola nebo školské zařízení

zletilému žákovi, v případě nezletilého žáka jeho zákonnému zástupci.

(6) Škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu aktualizuje záznam

o úrazu

a) pokud byla poskytnuta náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského

uplatnění způsobené úrazem, nebo

b) v případě smrtelného úrazu, pokud k úmrtí došlo po vyhotovení záznamu

o úrazu.“23

„Z jeho obsahu se vychází také při projednávání trestní odpovědnosti

v případech zanedbání náležitého dohledu, zejména v případě, že školní úraz

zanechá trvalé následky na zdravotním stavu žáka. Proto je tento záznam jedním

z důležitých důkazů pro učitele nebo příslušného pedagogického pracovníka

pověřeného dohledem nad žáky v době úrazu. Podle těchto záznamů je možno

posoudit do jaké míry mohl nebezpečné situaci čelit. S ohledem na tyto okolnosti

má být záznam o úrazu sepsán po řádném a objektivním vyšetření příčin, pokud

možno bezprostředně po úrazu.“ (Dandová, 2008, s. 89)

23 Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů MŠMT ČR, § 2

40

„V odst. 1, písm. a) pojem „nepřítomnost“ žáka znamená, že žák je veden

v třídní knize jako nepřítomný po celou dobu vyučovacího dne. Tento záznam

o úrazu se vyhotoví, když absence žáka byla jeden den, po dni kdy k úrazu došlo.

Je možný případ, kdy žák po úrazu bude neprodleně ošetřen, ale vrátí se do školy,

protože druh zranění mu nebrání pokračovat v dalším vzdělávacím procesu.

Vyhotoví se tedy záznam o úrazu jen v případě, kdy se dá předpokládat, že mu

bude poskytnuta pojišťovnou náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Pokud není toto zřejmé, doporučujeme vyhotovit záznam a posouzení nechat

na příslušném lékaři a pojišťovně. Odstavec 3 dává možnost zákonnému zástupci

požadovat vyhotovení záznamu o úrazu v každém případě. Je to i z důvodu, že

rodiče mohou mít uzavřenou úrazovou pojistku a vlastní pojistnou událost budou

řešit prostřednictvím tohoto záznamu. Tuto možnost doporučujeme sdělit

zákonným zástupcům prokazatelně, např. ve školním řádu.“ (Romaněnko, 2006,

s. 92)

„To, že záznam o školním úrazu musí být řádně vyplněn a že všechny údaje,

případně odpovědi musí být čitelné ve všech vyhotoveních a musí odpovídat

předtištěnému textu příslušné rubriky, platilo již dříve, takže tuto všeobecně

známou skutečnost již vyhláška nezdůrazňuje. Stručný popis úrazového děje musí

být zpracován tak, aby nezúčastněná osoba mohla posoudit, jak a za jakých

okolností ke vzniku úrazu došlo a zda nápravná a preventivní opatření jsou

dostačující, stejně jako to, kdo nese za vznik úrazu odpovědnost a co bylo

příčinou porušení povinností. Pokud to situace vyžaduje, je třeba provést

podrobnější popis ve zvláštní příloze, která se k záznamu připojí. Jde – li

o smrtelný, těžký nebo hromadný úraz, je nutno vždy podrobné vylíčení

úrazového děje spolu s výslechem svědků provést ve zvláštní příloze ve formě

zápisu o zjištění příčin.“ (Dandová, 2008, s. 89)

3.3 První pomoc a ošetření

O první pomoci při úrazech se píše v Metodický pokyn k zajištění

bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských 41

zařízeních (Příloha č. 1, čl. 8) zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy, č. j. 37 014/2005-25 v čl. 8.

„(1) Škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo

praktická příprava, zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí

první pomoci (§ 133 odst. 1 písm. h) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce)

a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné

rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením (§ 134 písm.

f) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce). Rovněž zajistí, aby se zásadami

poskytování první pomoci byli seznámeni žáci a všichni zaměstnanci školy.

Na vhodných místech umístí seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení

včetně zdravotnických zařízení zajišťujících dopravu raněných, nemocných

a rodiček. O provedených opatřeních informuje kromě pedagogických pracovníků

a ostatních zaměstnanců školy i žáky.

(2) Podle závažnosti úrazu a s ohledem na věk zraněného žáka, případně další

okolnosti, zajistí škola jeho doprovod do zdravotnického zařízení a zpět nebo

domů, popřípadě do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné

výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči. O události

a provedených opatřeních informuje neprodleně zákonného zástupce žáka.

Doprovodem může být pouze zletilá osoba, osoba plně způsobilá k právním

úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole.

(3) Opatření k zajištění první pomoci provede škola i při školních akcích

konaných mimo školu.

(4) Rozsah vybavení prostředky pro poskytnutí první pomoci při zotavovací akci

stanovuje zvláštní právní předpis (Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických

požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů).“

„Dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků kontrolují

průběžně vedoucí zaměstnanci školy v rámci své působnosti a plnění úkolů

v oblasti prevence rizik. Kontrolu dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu

zdraví žáků při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech

a při poskytování školských služeb provádí Česká školní inspekce, orgány

42

ochrany veřejného zdraví, popřípadě orgány inspekce práce podle zvláštních

právních předpisů.“ (Marádová, 2007, s.27)

3.4 Hlášení úrazu

„(1) O úrazu nezletilého žáka podá škola nebo školské zařízení

bez zbytečného odkladu hlášení jeho zákonnému zástupci.

(2) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s úrazem byl spáchán

trestný čin nebo přestupek, nebo jedná-li se o smrtelný úraz, podá škola nebo

školské zařízení bez zbytečného odkladu hlášení místně příslušnému útvaru

Policie České republiky.

(3) O úrazu podá škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu hlášení

pojišťovně, u které je škola nebo školské zařízení pojištěno pro případ své

odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví žáků, pokud škola nebo

školské zařízení má takové pojištění sjednáno.

(4) Škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu podá hlášení o úrazu

podle § 2 odst. 1 a 4 také příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, popřípadě

příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, pokud k úrazu došlo při praktickém

vyučování žáků středních škol nebo praktické přípravě studentů vyšších

odborných škol.“24

„Hlášení úrazů ve smyslu tohoto ustanovení ještě není předávání a zasílání

záznamu o úrazu. Hlášení se musí podat bezprostředně. Zejména v případě, že se

úraz sděluje rodičům dítěte, žáka nebo studenta, se musí volit nejrychlejší

komunikační prostředky. V praxi se nejčastěji v této souvislosti používá telefon

nebo mobilní telefon. V případech uvedených v odstavci druhém, tedy za situace,

která nasvědčuje spáchání trestného činu, je třeba také volit k ohlášení úrazu

Policii České republiky jako nejlepší a nejrychlejší prostředek telefon, přestože

v současné době není vyloučen ani fax nebo e – mailová internetová pošta.

Podávat hlášení na Policii písemně by však bylo zdlouhavé a nesplnilo by

očekávaný účel.“ (Dandová, 2008, s. 89)

24 Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů MŠMT ČR, § 3 43

„Pro účely odstavce 3 musíme posuzovat každý úraz jako školní událost

a proto je třeba bezodkladně tuto skutečnost oznámit pojišťovně. Je to obdobný

princip, jako hlášení havárie, požáru apod.“ (Romaněnko, 2006, s. 93)

„Orgánu inspekce práce (ve vyhlášce je však uvedeno staré označení

inspektorát bezpečnosti práce) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu se

ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 vyhlášky podává hlášení jen tehdy, došlo – li

k úrazu při praktickém vyučování žáků středních škol nebo při praktické přípravě

studentů vyšších odborných škol. I tak je účel tohoto hlášení poměrně sporný,

neboť je otázkou budoucnosti, jaký výsledek tato ohlašovací povinnost přinese.

Inspektoráty bezpečnosti práce nebo příslušné obvodní báňské úřady, tyto orgány

totiž nemají zatím vůči školám a školským zařízením – ani v případě praktického

vyučování žáků středních škol – žádné kontrolní pravomoci.“ (Dandová, 2008,

s. 91)

3.5 Zasílání záznamu o úrazu

„(1) Záznam o úrazu podle § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zasílá škola nebo

školské zařízení za uplynulý kalendářní měsíc, nejpozději do pátého dne

následujícího měsíce

a) zdravotní pojišťovně žáka a

b) České školní inspekci. (nabývá účinnosti dnem 1. května 2010)

(2) Záznam o smrtelném úrazu zasílá škola nebo školské zařízení do 5 pracovních

dnů po podání hlášení podle § 3 nebo aktualizaci záznamu podle § 2 odst.

6 písm. b)

a) zřizovateli,

b) zdravotní pojišťovně žáka,

c) České školní inspekci (nabývá účinnosti dnem 1. května 2010) a

d) místně příslušnému útvaru Policie České republiky.

(3) Škola a školské zařízení zasílají záznamy o úrazu a jejich aktualizaci též

zřizovateli na základě jeho písemné výzvy.

44

(4) Podle odstavců 1 a 2 se nepostupuje, jedná-li se o aktualizaci záznamu o úrazu

podle § 2 odst. 6 písm. a). Škola nebo školské zařízení vždy k 30. září vyrozumí

Českou školní inspekci o aktualizacích záznamů o úrazu podle § 2 odst. 6 písm.

a) v uplynulém školním roce. Vyrozumění podle věty druhé obsahuje pořadové

číslo a školní rok vyhotovení každého záznamu o úrazu, který byl v uplynulém

školním roce aktualizován, a údaj o důvodu aktualizace.

(5) Záznam o úrazu a vyrozumění o aktualizacích záznamů o úrazu podle

odstavce 4 se zasílá České školní inspekci v elektronickém formuláři.“25

„Termín odeslání záznamu o úrazu je dán termínem, který se snadno splní,

pokud se úraz stane první týden v měsíci, ale problém nastává při úrazu v poslední

den měsíce. Pak je třeba jednat rychle pro splnění termínu.“ (Romaněnko, 2006,

s. 93)

„V případě zasílání záznamu o úrazu jde skutečně o určitou obdobu

s pracovněprávními předpisy (s nařízením vlády č. 494/2001 Sb., kterým se

stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu

o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje záznam pracovního úrazu

a zasílá záznam o úrazu), neboť toto ustanovení rozlišuje zasílání záznamu

o úrazech a zasílání záznamů o smrtelných úrazech. Lhůty k zasílání jsou obou

v případech shodné s nařízením vlády č. 494/2001 Sb. Z výše uvedeného tedy

vyplývá, že v případě záznamu o úrazu jej musí škola nebo školské zařízení sepsat

pětkrát, aby jej mohla předat zákonnému zástupci žáka nebo zletilému studentovi,

pak zaslat institucím vyjmenovaným v ustanovení § 4 odst. 1 a jedno vyhotovení

zaevidovat ve škole. V případě záznamu o smrtelném úrazu musí škola nebo

školské zařízení sepsat záznam šestkrát, aby jej mohla předat zákonnému zástupci

žáka nebo studenta, pak zaslat institucím vyjmenovaným v ustanovení § 4 odst. 1

a jedno vyhotovení zaevidovat ve škole.“ (Dandová, 2008, s. 92)

25 Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů MŠMT ČR, § 4 45

3.6 Odpovědnost za školní úraz

„Úraz, který utrpí žák při plnění příkazu daného učitelem a souvisejícím

s vyučováním a výchovou ve škole, je úrazem pracovním (školním). Jde –li o dítě

školného věku, pak je třeba příkazy, zákazy a jiné pokyny k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci nejen vydat, a jejich dodržování kontrolovat, ale také

případně učinit opatření, které by porušování zákazu účinně zabránilo (např.

zamezilo opuštění školní budovy). Při posuzování porušení bezpečnostního

předpisu zaviněním školáka je třeba posoudit rozumové, rozpoznávací a volní

určovací schopnosti školáka, a to se zřetelem na chování nezletilce, které bylo

příčinou nastalého následku. Úraz žáka, ke kterému došlo o přestávce mezi dvěma

vyučovacími hodinami, je třeba rovněž posoudit podle ustanovení zákoníku práce

o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech. Je – li výuka

tělesné výchovy zařazena dle denního rozvrhu hodin na první vyučovací hodinu

a žáci se scházejí přímo v tělocvičně, která je situována mimo budovu školy,

nebude úraz, který žák utrpí při cestě do tělocvičny považován za úraz školní.

Cestou z tělocvičny do školy již koná nad žáky dohled učitel. Je – li výuka tělesné

výchovy zařazena dle denního rozvrhu hodin na poslední vyučovací hodinu

a tělocvična je situována mimo budovu školy, koná nad žáky dohled při přesunu

do ní učitel. Úraz, který žák utrpí cestou z tělocvičny domů, nebude posuzován

jako úraz školní. Pokud by žák utrpěl úraz v době organizovaného přesunu

za dohledu konaného učitelem, nese odpovědnost škola, pokud neprokáže, že úraz

vznikl úmyslně nebo z nedbalosti učitele. V takovém případě se škola

dle konkrétních podmínek může odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostit. Lze si

však představit situaci, kdy úraz vznikne žákovi vinou nebo z nedbalosti třetí

osoby (do skupiny přesunujících se žáků najede opilý řidič) či některého žáka

napadne volně pobíhající pes známého majitele. V takovém případě se

odpovědnost přenáší na třetí osobu a vzniká vztah trestněprávní, případně též

občanskoprávní.“ (Lochmanová, Mazal, 1998, s. 75)

„Odpovědnost školy za škodu, která vznikne žákům školními úrazy, vychází

z povinností a odpovědností školy za zajištění náležitého dohledu nad žáky 46

při veškeré školní výuce, výchově, vzdělávání nebo v přímé souvislosti s nimi,

která je uložena příslušnými předpisy (zejména ustanovením § 422 občanského

zákoníku). Vychází ze stejných zásad jako při náhradě škody, která vznikne

zaměstnancům v pracovním poměru při plnění pracovních úkolů nebo v přímé

souvislosti s nimi podle zákoníku práce. U školních úrazů nese riziko za činnost

spojenou s výchovně – vzdělávací činností plně škola.“ (Dandová, 2008, s. 94)

3.7 Odškodňování školních úrazů

„Souhrnem lze v rámci této problematiky uvést, že dne 1. ledna 2007 nabyl

účinnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Tímto dnem byl zrušen dosavadní

zákoník práce – zákon 65/1965 Sb. a všechny jeho pozdější novely. Odpovědnost

za škodu týkajících se škol a školských zařízeních je přechodně (do 1. ledna 2008)

upravena v § 391 (část čtrnáctá – přechodná a závěrečná ustanovení, hlava I., díl

1, oddíl 5 – společná a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu nového

zákoníku práce).“ (Nováková, 2007, s. 45)

„Školy odpovídají v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy žákům

za škodu, která jim vznikla v důsledku úrazu. Způsob a rozsah náhrady projedná

škola se zákonnými zástupci žáka nebo se zletilým žákem.“ (Marádová, 2007,

s. 27)

„Princip, že odškodnění úrazů žáků základních škol, základních uměleckých

škol, učilišť, středních odborných škol a speciálních škol, vyšších odborných škol

a studentů vysokých škol se řídí pracovně právními předpisy, vychází

z ustanovení § 391 odst. 2 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení platí, že

„za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol

při vyučování nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá právnická osoba

vykonávající činnost dané školy, při výchově mimo vyučování ve školském zařízení

nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající

činnost daného školského zařízení.“ Nevystupuje – li škola nebo školské zařízení

v právních vztazích svým jménem a nemá – li odpovědnost vyplývající z těchto

47

vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy, případně školského zařízení.“

(Dandová, 2008, s. 94)

„V případě školních úrazů přichází v úvahu odškodnění škody na věcech

(například zničení oděvu) a účelně vynaložených nákladů spojených s léčením.

U bolestného a ztížení společenského uplatnění je situace obdobná jako u náhrad

za ztrátu na výdělku. Zásadně platí, že odpovědný subjekt (škola nebo její

zřizovatel) je povinen nahradit škodu, přestože dodržel povinnosti vyplývajících

z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Z tohoto důvodu je třeba klást velký důraz právě na vyšetření příčin a okolností

úrazu žáka. Je dobrou praxí ředitelů škol, že vydávají takzvaný školní řád, jehož

součástí je vnitřní hygienický a bezpečnostní předpis často zvaný jako Zásady

chování žáků ve škole a při činnostech mimo školu dbají na jeho obsah.“

(Dandová, 2008, s. 95)

Jak dále Dandová ve své knize Bezpečnost a ochrana zdraví dětí ve školách

uvádí, může v tomto předpise ředitel sjednotit všechny základní zásady

bezpečného chování, a pak tento předpis může mít velké důsledky při zjišťování

příčin a odškodňování školních úrazů.

„Je všeobecně známo, že se v poslední době množí případy školních úrazů

vzniklých z důvodu užívání drog nebo pití alkoholu. Pokud je ve školním řádu

školy klauzule, že užívání drog, pití alkoholu a kouření je pro žáky školy

nepřípustné, pak v případě, že se prokáže, že poraněný žák byl pod vlivem

alkoholu či jiné návykové látky, má škola velkou šanci zprostit se své

odpovědnosti za školní úraz. Zde se zprostí zcela nebo zčásti, záleží

na konkrétních okolnostech případu a také na řádném a podrobném vyšetření

příčin úrazu. Aby se škola mohla zprostit alespoň částečně své odpovědnosti

za školní úraz, je třeba ještě dbát na jednu důležitou okolnost, a to, aby všichni

žáci byli s výše uvedeným školním řádem řádně a prokazatelně seznámeni.

Pro zproštění odpovědnosti je třeba, aby měl ředitel školy v ruce doklad o tom, že

žák byl přítomen ve škole (záznam v knize docházky) v den, kdy třídní učitel

seznámil žáky s tímto dokumentem. O seznámení žáků musí být samozřejmě

proveden záznam v třídní knize. Je na zvážení ředitele školy, jakým vhodným

48

způsobem seznámit žáky se školním řádem školy i rodiče žáků.“ (Dandová, 2008,

s. 96)

3.7.1 K jednotlivým druhům náhrad

„S ohledem na výše uvedené je třeba při odškodnění školních úrazů

vycházet z druhů škod uvedených v ustanovení § 369 zákoníku práce.

Jednotlivými druhy náhrad tedy jsou:

ztráta na výdělku,

bolest a ztížení společenského uplatnění,

účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

věcná škoda.“ (Dandová, 2008, s. 97)

Jak dále Dandová ve své knize Bezpečnost a ochrana zdraví dětí ve školách

uvádí, k prvnímu bodu náhrad a to tedy ke ztrátě na výdělku, nemá student či žák

právo, protože nemá příjem. Právo může mít v případě, že následkem školního

úrazu je částečná nebo plná invalidita a že následky úrazu přetrvávají i v době

po skončení povinné docházky nebo střední či vysoké školy v době, kdy již

postiženému studentovi uchází příjem. Bolest a ztížení společenského uplatnění

provádí ošetřující lékař postiženého studenta či žáka.

„Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žáků

a studentů vychází ze stejných principů jako náhrada účelně vynaložených

nákladů spojených s léčením zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz nebo

u něhož byla zjištěna nemoc z povolání. V podstatě jde o náklady, které vzniknou

poškozenému žákovi nebo studentu nad rámec bezplatného zdravotního pojištění,

a to jak při vlastním ošetření, tak například jako doplatky na léky, ortopedické

pomůcky, brýle, ale třeba i na vozíky a podobně. Nakonec se v rámci této náhrady

hradí i cestovní náklady spojené s návštěvou lékaře či zdravotnického zařízení.

Účelnost a hodnost vynaložených nákladů posuzuje zásadně ošetřující lékař.

Poslední náhradou, která může v souvislosti se školním úrazem vzniknout je

věcná škoda. Vlastní pojem věcná škoda není v zákoníku práce blíže definován.

V praxi však bývá často spojován pouze s bezprostřední majetkovou újmou, 49

například náhradou rozbitých brýlí, poškozeného či jinak znehodnoceného oděvu

a podobně. To však není přesné. Pojem náhrada věcné škody je naopak velice

široký a lze pod něj zahrnout každou škodu, která nastala poškozenému v přímé

souvislosti se školním úrazem a která není odškodnitelná některou z předchozích

náhrad. U žáků to mohou být i náhrady spojené s tím, že rodiče se musejí

uvolňovat z práce, aby s žákem jeli na ošetření nebo aby o něj po dobu nemoci

pečovali. Na závěr je však třeba upozornit na zásadní věc, že v případě, kdy je

v rámci šetření příčin úrazu žáka či studenta prokázáno jeho zavinění nebo

nedodržení některých bezpečnostních předpisů školy, s kterými byl seznámen,

a škola se tak zčásti zprošťuje odpovědnosti, zprošťuje se pro případ uplatnění

všech druhá náhrada. Zásadně platí, že když se například krátí bolestné, krátí se

ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením

i případná věcná škoda.“ (Dandová, 2008, s. 98)

50

4 Bezpečnost a ochrana zdraví ve školách

Bezpečnost a ochranu zdraví na školách může zajistit především ponaučení,

dětí, žáků a studentů, o tom jak se mají chovat.

„Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se stává součástí každodenního

života všech zaměstnanců. Spočívá ve vytváření bezpečného a zdraví

neohrožujícího prostředí a pracovních podmínek vhodnou organizací bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci a přijímání opatření k předcházení rizikům. Ředitel

školy jako statutární orgán školské právnické osoby je povinen zajistit bezpečnost

a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na riziko možného ohrožení

jejich života a zdraví, které se týká výkonu práce.

Pro bezpečnost a ochranu zdraví při výchově a vzdělávání dětí, žáků

a studentů ve školách a školských zařízeních má výkon dozoru nad činností dětí

a žáků mimořádný význam. Konkrétní úkoly a podrobnosti v péči o bezpečnost

a ochranu zdraví a v jejich rámci i úkoly dohledu nad dětmi a žáky škola

školských zařízení stanoví pro jednotlivé typy škol a školských zařízení obecně

platné právní předpisy. Právní předpisy ale neuvádí všechny konkrétní případy,

které se mohu ve školách a školských zařízeních vyskytnout. V tuto chvíli musí

nastoupit ředitel školy a na základě praktických zkušeností, popřípadě s využitím

metodických pokynů MŠMT, stanovit „pravidla“, která budou závazná jak

pro zaměstnance, děti, žáky, studenty, tak i pro zákonné zástupce dětí a žáků.

Ředitel školy „odpovídá“ za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky

ve škole a školském zařízení.“ (Romaněnko, 2006, s. 7)

4.1 Právní základ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí

ve školách

„Právní základ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výchově

a vzdělávání žáků je především v obecně závazných právních předpisech. Dnes

51

můžeme konstatovat, že jak předpisy školské, tak předpisy pracovně právní

důsledně vycházejí z ústavní zásady obsažené v článku 4 Listiny základních práv

a svobod, že „povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho

mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ (Dandová, 2008, s. 11)

Z vybraných právních předpisů sem můžeme zařadit:

Zákon č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním,

vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění

pozdějších předpisů,

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem

školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 37 014/2005-25.

Z ostatních vyhlášek jsou to především tyto:

Vyhláška MŠMT č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění

pozdějších předpisů,

Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů,

Vyhláška MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazu dětí, žáků a studentů škol a školských zařízení, ve znění pozdějších předpisů,

Vyhláška MZd č. 140/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory

a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí

a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů,

Vyhláška MZd č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích

na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů.

52

4.1.1 Bezpečnost a ochrana zdraví z pohledu školského zákona

„Právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školském

zákoně je skutečně jen rámcová, neboť školy a školská zařízení jsou svou

podstatou právnické osoby, jsou zřizovány krajem, obcí nebo dobrovolným

svazkem obcí, případně ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,

ministerstvem obrany, ministerstvem vnitra či ministerstvem zahraničních věcí,

a proto veškerá odpovědnost za bezpečnost dětí, žáků a studentů zůstává

na řediteli školy nebo školského zařízení.“ (Dandová, 2008, s. 39)

„Škola podle školního vzdělávacího programu, zpracovaného na základě

příslušného rámcového vzdělávacího programu, seznamuje žáky s nebezpečím

ohrožujícím jejich zdraví tak, aby bylo dosaženo klíčových kompetencí

vztahujících se k ochraně zdraví žáků a jejich bezpečnosti. Tyto klíčové

kompetence jsou vytvářeny na základě vzdělávacího obsahu - očekávaných

výstupů a účelně zvoleného učiva. Ve školním vzdělávacím programu je ochrana

a bezpečnost zdraví součástí výchovy ke zdravému životnímu stylu a zdraví

člověka, chápanému jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Jedná

se o nadpředmětové téma, jehož součástí je mimo jiné dopravní výchova, ochrana

člověka za mimořádných událostí, problematika první pomoci a úrazů, prevence

sociálně patologických jevů, ochrana před sexuálním zneužíváním atp.“26

4.2 Odpovědnost za BOZP ve školách

„Školy a zařízení, která zajišťují výchovu a vzdělávání žáků a studentů,

mají v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví řadu závažných povinností a úkolů,

které vyplývají především z pracovněprávních, bezpečnostních, hygienických

a v neposlední řadě i speciálních školských předpisů. Z hlediska bezpečnosti

a ochrany zdraví plní vlastně školy dvojjedinou úlohu. Ředitel školy - jak

26 Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dětí a studentů ve školách a školských

zařízeních zřizovaných MŠMT čl. 2

53

vyplývá ze zákona č. 561/2004Sb. musí: plnit povinnosti vedoucího organizace,

resp. zaměstnavatele a  zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví nejen ve vztahu

k žákům a studentům, ale i k zaměstnancům školy. Hlavní odpovědnost

za BOZP ve školách mají ředitelé, i když je na škole přítomen bezpečnostní

technik (osoba odborně způsobilá v prevenci rizik) nebo pověřená osoba

pro tuto činnost. Ředitel musí projít školu a stanovit bezpečností rizika

pro zaměstnance i žáky. Rizika pádu, uklouznutí, sníženého stropu atd. A pak

ta rizika musí řešit: rizika nechá odstranit (třeba tak, že kde je to nutné, bude

protiskluzová úprava podlahy), nelze-li riziko zcela odstranit, bude

zaměstnancům vydávat ochranné pracovní prostředky – to znamená vypracovat

seznam osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) a systém jejich

používání. Musí zde být jednoznačně určeno, kteří zaměstnanci a na kterou

práci je musejí používat, rizika snížit bezpečnostními značkami a signály –

např. je ve sklepě snížený průchod a nelze to napravit stavební úpravou, musí

být ten strop označen, a to podle nařízení vlády č. 11/2002 Sb., ve znění

pozdějších předpisů.“27

4.3 Školní a vnitřní řád

„Podle ustanovení § 30 školského zákona má ředitel školy povinnost vydat

školní řád a ředitel školského zařízení vnitřní řád. Zákon stanoví také

tzv. minimální povinný obsah těchto dvou dokumentů. Právní úprava bezpečnosti

a ochrany zdraví ve školách tedy vychází z předpokladu, že základní podmínky

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany

stanoví výhradně ředitel školy ve školním řádu nebo ředitel školského zařízení

ve vnitřním řádu.“ (Dandová, 2008, s. 40)

27 Odpovědnost za BOZP ve školách má ředitel [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tematicke_prilohy/bozp_ve_skolstvi/

rediteleskol040901.html

54

4.4 Poučení žáků

„Při poučení dětí, žáků a studentů postupuje škola podle Metodického

pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dětí a studentů ve školách

a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy vydaného pod č.j.: 37 014/2005-25 (Příloha č. 1, čl. 9).“

(Romaněnko, 2006, s. 98)

„(1) Škola zajistí, aby žáci byli poučeni o možném ohrožení zdraví

a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při vzdělávání nebo

v přímé souvislosti s ním. Žáky zároveň seznámí s konkrétními pokyny, právními

a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků (Přiměřeně

se užije § 273 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce) a se zásadami bezpečného

chování, s možnými riziky a odpovídajícími následnými opatřeními, se kterými

se mohou žáci setkat ve škole, jejím okolí a při činnostech mimo školu (například

nebezpečí od neznámých lidí, nebezpečí násilí a šikany (Metodický pokyn MŠMT

k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Č.j.: 28

275/2000-22), nálezy nebezpečných předmětů apod.). Dále žáky seznámí

s ustanoveními předpisů a pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků,

pokud se vztahují na příslušnou činnost, akci nebo pracoviště a průběžně také

s ustanoveními školního řádu, vnitřního řádu, řádů dílen, laboratoří, odborných

pracoven, sportovních zařízení, tělocvičen a hřišť a jiných pracovišť a s dalšími

opatřeními školy, jež mohou mít bezpečnostně preventivní význam.“28

„Poučení se provádí na začátku školního roku, a to v první úvodní

vyučovací hodině, která je zaznamenána v třídní knize. Dále je to v každé první

vyučovací hodině předmětu s možným rizikem (fyzika, chemie, tělesná výchova,

pracovní vyučovaní atd.), před akcemi konanými školou (výlety, kurzy, exkurze)

a před prázdninami (hlavní, jarní, vánoční atd.).“ (Romaněnko, 2006, s. 98)

„(2) Dokladem o provedeném poučení je záznam poučení (např.: v třídní

knize), přílohou je osnova poučení. Pokud to stanoví předpisy k zajištění

28 Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dětí a studentů ve školách a školských

zařízeních zřizovaných MŠMT čl. 9 55

bezpečnosti a ochrany zdraví, nebo je-li to odůvodněno rizikem činnosti, budou

znalosti žáků ověřeny.“29

„Upozorňujeme na skutečnost, že novou povinností školy je doložit osnovu

poučení. Rozsah osnovy není taxativně stanoven a záleží na konkrétních

podmínkách školy. Stanovení obsahu osnovy schvaluje ředitel školy. Ten také

rozhoduje o stanovení rizikových činností, při kterých budou ověřeny znalosti

žáků, a to prokazatelně (doporučujeme písemný test).“ (Romaněnko, 2006, s. 99)

4.4.1 Poučení na počátku školního roku

„Toto poučení provádí třídní učitel, který žáky seznámí zejména:

se školním řádem,

se zásadami bezpečného chování ve třídě, na chodbách, schodištích,

v šatnách, při odchodu ze školy a příchodu do školy a na veřejných

komunikacích,

se zákazem přinášet do školy předměty, které nesouvisí s vyučováním,

s postupem při úrazech,

s nebezpečím vzniku požáru a s postupem v případě požáru.“

(Lochmanová, Mazal, 1998, s. 59)

4.4.2 Poučení na počátku první vyučovací hodiny

„Toto poučení přichází v úvahu pouze u některých předmětů, zejména

fyziky, chemie, tělesné výchovy, pracovního vyučování apod., nebo před výukou

v laboratořích, jazykových učebnách, školních dílnách či na školních pozemcích.

Vyučující seznámí žáky s pravidly bezpečného chování a upozorní je na možná

ohrožení života, zdraví či majetku. Při výuce tělesné výchovy je pedagog nejen

29 Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dětí a studentů ve školách a školských

zařízeních zřizovaných MŠMT čl. 9

56

na počátku školního roku, ale v podstatě před každou vyučovací hodinou povinen

zejména:

vydat před zahájením cvičení jasné a srozumitelné organizační

pokyny (rozdělení do družstev nebo skupin, určení jejich vedoucí

apod.)

upozornit na konkrétní nebezpečí a zajistit soustavnou dopomoc,

případně záchranu při cvičení,

být vždy na nejrizikovějším místě,

před zahájením cvičení zkontrolovat, zda nářadí nevykazuje známky

zjevného poškození, které by bránilo bezpečné výuce tělesné

výchovy.“ (Lochmanová, Mazal, 1998, s. 59)

4.4.3 Poučení při činnostech prováděných mimo školní budovu

„Jde o takové činnosti, jakými jsou vycházky, výlety, lyžařské výcviky,

exkurze, branné cvičení, brigády, plavecké výcviky či sportovně turistické kurzy.

Seznámení se s pravidly chování, případnými zákazy a pod. a poučení o správném

vybavení žáků povede třídní učitel nebo ten pracovník, který bude nad dětmi

vykonávat dohled. Řečeno slovy jednoho vnitřního předpisu: Škola není

odpovědná za studenta v době mimo předem stanovaný rozvrh, pokud se nejedná

o akci pořádanou školou a předem oznámenou zákonným zástupcům žáka,

např. jeho prostřednictvím. Zejména není škola odpovědná za studenta během

jeho cesty do školy a ze školy, v době předem známého přerušení nebo pozdějšího

zahájení nebo předčasného ukončení výuky, nebo tehdy, poruší – li student svým

chováním školní řád, se kterým byl seznámen, a příslušný pedagogický pracovník

o tom nevěděl nebo tomu nemohl zabránit.“ (Lochmanová, Mazal, 1998, s. 60)

4.4.4 Poučení před prázdninami

57

„Toto poučení provádí třídní učitel, který

varuje před škodlivými vlivy alkoholu a kouření,

varuje před známostmi s neznámými lidmi,

varuje před koupáním na místech, která neznají,

poučí o dopravní kázni,

poučí o nebezpečí nálezu nevybuchlé munice.“ (Lochmanová, Mazal,

1998, s. 60)

4.5 Povinnosti žáků

„Metodický pokyn (Příloha č. 1, čl. 3) zdůrazňuje pro školní řády a vnitřní

řády také důležitou zásadu, a to povinnosti žáků. Žáci jsou povinni na úseku

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zejména:

dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny k ochraně zdraví

a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,

plnit pokyny zaměstnanců škol vydané v souladu s právními

předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

Tyto zásady věcně plně korespondují a vlastně i přejímají obsah ustanovení § 22

školského zákona, podle kterého jsou žáci a studenti povinni:

řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat,

dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského

zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, nimiž byli seznámeni,

plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané

v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

Ve školském zákoně jsou totiž kromě práv žáků, studentů a zákonných

zástupců nezletilých stanoveny také povinnosti. To proto, aby byl zajištěn řádný

průběh vzdělávání. V § 22 odst. 2 školského zákona jsou navíc uvedeny

58

povinnosti zletilého žáka a studenta, popřípadě zákonného zástupce nezletilého

žáka informovat školu o všech skutečnostech, které se týkají zdraví a zdravotních

obtíží žáků, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Bez těchto informací

nemůže škola řádně zajistit bezpečnost a zdraví účastníků vzdělávání, zejména

v hodinách tělesné výchovy. Sankce za neplnění povinností žáků jsou stanoveny

v § 31 školského zákona nazvaném Výchovná opatření. Pokud jde o sankce

směřované vůči zákonným zástupcům dětí a nezletilých žáků, jsou zaměřeny

zejména na období plnění povinné školní docházky a jsou obsaženy v zákoně

o přestupcích, případně v trestním zákoně.“ (Dandová, 2008, s. 45)

4.6 Dohled nad žáky

K dohledu nad žáky ve škole směřuje vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se

stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným

svazkem obcí.

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dětí, žáků

a studentů ve školách a školských zařízeních (Příloha č. 1) ve čl. 10 Dozor

nad žáky se vztahuje taktéž k ochraně zdraví a k dozoru pedagogického

pracovníka nad studenty.

„O způsobu zajištění pedagogického dohledu rozhoduje ředitel školy nebo

školského zařízení se zřetelem k okolnostem, zejména k možným ohrožením žáků

souvisejících například s vykonávanou činností, dopravními i jinými riziky. Bere

současně v úvahu věk žáků, jejich zdravotní stav, ukázněnost i další vlastnosti.

Výkon stanoveného dohledu je důležitým předpokladem bezpečnosti a ochrany

zdraví při práci a prevenci úrazů v praktickém vyučování žáků středních

odborných škol. Pedagogické dokumenty MŠMT pro jednotlivé učební obory

vycházejí z požadavků trvalé přítomnosti osoby pověřené vedením praktického

vyučování žáků na jejich pracovištích a soustavně kontrolující jednotlivá pracovní

místa – stálý dohled nebo požadavku trvalé přítomnosti osoby pověřené vedením

praktického vyučování žáků na jejich pracovišti s možností zrakově obsáhnout 59

všechna pracovní místa z takové vzdálenosti, která (po předchozí instruktáži) je

dostatečná pro včasný zásah v případě porušení bezpečnostních předpisů

a pracovních pokynů žáky – přímý dohled.“ (Romaněnko, Skácelík a kol., 2008,

s. 164)

„Výkon dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci ve školách jako

celku je v působnosti orgánů inspekce práce, tzn. Státního úřadu inspekce práce

a Oblastních inspektorátů práce (OIP). Kontrolu dodržování stavu bezpečnosti

a ochrany zdraví žáků při činnostech, které přímo souvisejí s výchovou

a vzděláváním, provádí Česká školní inspekce a Svazová inspekce bezpečnosti

práce Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Podle ustanovení

školského zákona č. 561/2004 Sb., orgány, organizace a školy, které zabezpečují

výchovu a vzdělávání, zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáka při činnostech,

které přímo souvisejí s výchovou a vzděláváním, soustavně vytvářejí  podmínky

pro bezpečnost a ochranu zdraví žáka a zabezpečují současně i ochranu žáka

před riziky poruch zdravého vývoje, pokud mohou být způsobeny nebo zvětšeny

výchovnou vzdělávací činností školy. Uvedené instituce a školy také kontrolují

dodržování těchto podmínek. Tyto úkoly a povinnosti pro školy a školská zařízení

jsou roztříštěny v řadě předpisů různé právní síly, z nichž některé jsou

již zastaralé. Základním předpisem nejvyšší právní síly, na jehož dodržování OIP

dozírá, je zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále ZP), v platném znění,

resp. jeho příslušná ustanovení zaměřená na BOZP (Bezpečnost a ochrana zdraví

při práci) a stanovené pracovní podmínky. Tato obecně platná ustanovení jsou

závazná pro všechny zaměstnavatele a zaměstnance bez ohledu na druh činnosti,

pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, tudíž se vztahují i na školy a školská

zařízení. V současné době jsou veškeré školy samostatnými právními subjekty,

které nesou plnou objektivní odpovědnost za stav BOZP. Podle ustanovení § 132

odst. 1) ZP je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví

zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života

a zdraví, která se týkají výkonu práce. Proto není zásadní rozdíl mezi dozorem

ve školách a ostatními subjekty v působnosti OIP. Další závazné požadavky

k zajištění BOZP stanoví příslušná nařízení vlády a vyhlášky, nezávazné

60

požadavky jsou dále uvedeny v příslušných technických normách. OIP proto

při výkonu dozoru vyžaduje dodržování a naplnění všech těchto požadavků,

jejichž výčet je velmi široký.“30

4.7 Omezení pro činnosti žáků

„Ředitel školy tedy musí v praxi zajistit, aby pro každý předmět, při kterém

je prováděno praktické vyučování, byla vyhodnocena rizika možného ohrožení

zdraví žáků a aby bylo zajištěno, že veškeré stroje, přístroje a nářadí budou

odpovídat stanoveným požadavkům. Vzhledem k tomu, že tento článek

Metodického pokynu (Příloha č. 1, čl. 4) odkazuje na zákoník práce, znamená to,

že odkazuje i na jeho prováděcí předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví

při práci. Pro praxi je ze všech nařízení vlády zřejmě nejdůležitější nařízení

č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na nebezpečný provoz

a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.“ (Dandová, 2008,

s. 47)

4.8 Zdravotní předpoklady

O zdravotních předpokladech se píše v Metodickém pokynu (Příloha č. 1)

ve čl. 5.

„Zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilý žáci jsou povinni informovat

školu o změně zdravotní způsobilosti, o zdravotních obtížích žáka nebo jiných

závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání nebo

na účast ve škole v přírodě, na sportovních a tělovýchovných akcích, při výuce

plavání nebo na lyžařském výcviku. Změny zdravotního stavu, ke kterým dojde

30 BOZP ve školství z hlediska orgánů státního odborného dozoru [online].[cit. 2010-10-12].

Dostupné z : http://www.bozpinfo.cz/knihovna-

bozp/61pidem/tematicke_prilohy/bozp_ve_skolstvi/organyodborne040906.html

61

v průběhu vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a které mohou mít

vliv na zapojení žáka do prováděných činností, oznamují žáci ihned příslušnému

pedagogickému pracovníkovi.“ (Dandová, 2008, s. 49)

5 Prevence úrazů ve školách

62

„Právo na život a zdraví patří k základním lidským právům. Základní

podstatou lidských práv je respekt, tj. nezasahování do práv druhých, a ochrana,

tj. aktivní pomoc naplňování práv. Lidská práva jsou univerzální a vztahují se

ke všem osobám bez jakékoliv diskriminace. V České republice je součástí

ústavního pořádku Listina základních práv a svobod, která v článku 6 deklaruje

každému právo na život. Právo na život a ochranu zdraví dítěte je zakotveno také

v Úmluvě o právech dítěte. Pokud se jedná o úrazy, je významné zmínit také

článek 19, který deklaruje dítěti právo na ochranu před týráním a zanedbáváním

(Úmluva o právech dítěte). S naplňováním těchto práv souvisí ochrana jedinců

před poškozením zdraví úrazem. Prevence úrazů je jednou z priorit Světové

zdravotnické organizace.“ (Čapková, Toráčová, Velemínský, 2008, s. 16)

„Velmi často úraz je způsoben nedbalostí dospělých, kteří dítě nevybavili

ochrannými pomůckami nebo pro dítě nevytvořili bezpečné prostředí – doma se

v dosahu dítěte nacházejí jedovaté pokojové rostliny, chemikálie, léky či horké

nebo ostré předměty. Odpovědnost za bezpečné prostředí neleží ovšem jen

na rodičích, děti se pohybují ve škole, ve městě, hrají si na hřištích. Dospělí

mohou zabezpečit nebezpečná místa, změnit místní dopravní situaci (retardéry,

zóny se sníženou rychlostí, nadchody frekventovaných silnic), budovat bezpečná

hřiště (s měkkým povrchem, bez ostrých hran) a připravit dětem bezpečný

domov.“ (Tošovský a kol., 2006, s. 9)

To stejné by se mělo dít i ve škole. Škola by měla být připravena na to, že se

v této budově pohybují děti a právě jim se může stát úraz, nehoda. Měly by být

zabezpečeny chemikálie v laboratořích, na frekventovaných místech například

na schodišti by se měl pohybovat dozor, na chodbách by pedagogové měli dbát

na opatrnost při mokré podlaze apod.

Můžeme také všeobecně vzdělávat v rámci prevence úrazů.

„Na individuální úrovni, vzdělání zahrnuje posilování prvků bezpečného

chování, jako např. používaní bezpečnostních sedaček, instalace a testování

požárních hlásičů, používání přileb pro cyklisty, motocyklisty i lyžaře, odmítání 63

pití alkoholu. Důležitá je také praktická příprava v uplatňování zásad první

pomoci. Na komunitní a národní úrovni zdravotní výchova zahrnuje informování

a podporu průmyslu k vývoji nových a bezpečnostních technologií i výrobků,

podpora politiků v jejich úsilí při přípravě legislativních změn a vyhlášek

týkajících se bezpečnosti, a informování veřejnosti o nových zákonných úpravách.

Vyhlášky i úpravy zákonů mohou účinně přispět ke snižování úrazovosti.“

(Grivna a kol., 2003, s. 17)

5.1 Prevence úrazů

„V bezpečném školním prostředí má být:

nábytek, pomůcky a veškeré vybavení z odolných materiálů,

aby při případném poškození nevznikaly ostré hrany a hroty,

školní prostory a hřiště dostatečně dimenzovány s ohledem na počet dětí

a provoz školy, tak aby se v některých místech žáci nekumulovali, aby se

nekřížily trasy při přecházení velkých skupin žáků a aby se nemísili žáci

nižších ročníků se žáky z ročníků vyšších.

V bezpečném chování ve škole je třeba:

zvládat konfliktní situace, ovládat hněv, odmítat fyzické násilí, použití

zbraní, vyvarovat se zneužívání alkoholu, drog,

osvojovat si bezpečné způsoby chování, fixovat vědomí rizika,

podporovat rozvoj projektivních faktorů proti vzniku úrazu, jako jsou

kladné osobnostní rysy (sebekontrola, sebeuvědomění, pozitivní myšlení,

základy sociální komunikace, asertivita, důvěra k druhým a schopnost

spolupráce),

vytvářet správný vztah ke škole, k vlastní rodině.“ (Tošovský a kol., 2006,

s. 169)

Dále Tošovský a kol. ve své knize Chraňme děti před úrazy charakterizuje

co má být v bezpečném prostředí školy: 64

cesty do školy se nemají křížit s rušnou komunikací a především by měla

být komunikace vyznačena a s bezpečnými přechody,

plocha před vchodem do školy slouží většinou k shromažďování žáků, zde

studenti nevěnují tolik pozornosti nebezpečí úrazů, proto tato část by měla

být vymezena a chráněna.

Pedagogové musí být připraveni na prevenci, proto je třeba:

uvědomit si a mít zkušenosti s možnými riziky úrazů i ve vztahu

k věkovým zvláštnostem žáků,

být vzorem pro žáky, předcházet rizikovým situacím,

vysvětlit zásady bezpečného chování.

K prevenci úrazů mohou zásadně prospět i předměty, které se vyučují

na školách.

Jak uvádí Keliš ve své knize Úrazy dětí a mladistvých může zdravotní

výchova na školách přispět k minimalizaci úrazů. Podle něj se jedná

o harmonizaci výchovného úsilí vlivem zdravotnických, pedagogických,

společenských a dalších složek.

5.2 Preventivní opatření

„Účelem je, aby nedocházelo ke škodám na zdraví zaměstnanců a žáků,

ale i majetku. Preventivní opatření spočívají především v důsledném dodržování

všech právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví

při práci. Jedná se hlavně o povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců uvedených

v Zákoníku práce. V rezortu školství je třeba upozornit především na tyto

povinnosti zaměstnavatele:

Vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení

bezpečnosti a zdraví a informovat o nich zaměstnance.

65

Seznamovat zaměstnance a žáky s konkrétními předpisy a zásadami

bezpečné práce a provádět pravidelné ověřování znalostí příslušných

předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Bezodkladně zjišťovat a odstraňovat příčiny pracovních a školních

úrazů, provádět jejich důsledné odškodňování. Na základě informací

získaných rozborem příčin pracovní a školní úrazovosti provádět

účinná preventivní opatření včetně kontroly jejich realizace.“

(Kloub, 2002, s. 58)

5.3 Předcházení rizikům

„V úvodním článku Metodického pokynu (Příloha č. 1, čl. 2) se pojednává

o předcházení rizikům. Obecně platí zásada, že školy zajišťují bezpečnost

a ochranu zdraví při vzdělávání a výchově, činnostech s ním přímo souvisejících

a při poskytování školských služeb. Tato zásada vyplývá přímo z ustanovení § 29

školského zákona. V praxi je však nutné ji důkladně rozpracovat na podmínky

konkrétní školy nebo školského zařízení. Proto k zabezpečení tohoto úkolu

přijímá škola na základě vyhledávání, posuzování a zhodnocování rizik spojených

s činnostmi a prostředím opatření k prevenci rizik. Při stanovení konkrétních

opatření bere v úvahu především možné ohrožení žáků při vzdělávání

v jednotlivých předmětech, při přesunech žáků v rámci školního vzdělávání

a při účasti žáků školy na různých akcích pořádaných školou. Zároveň přihlíží

k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti a zdravotnímu

stavu.“ (Dandová, 2008, s. 42)

5.4 Základní východiska prevence

66

„Významným přínosem v oblasti prevence dětských úrazů v ČR je

bezpochyby Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007 – 2017,

který byl odsouhlasen usnesením vlády č. 926 dne 22. 8. 2007. Cílem Národního

akčního plánu prevence dětských úrazů na léta 2007 – 2017 je maximální snížení

dětské úmrtnosti v ČR v důsledku úrazů a zastavení nárůstu a snížení četnosti

dětských úrazů, zejména úrazů závažných a s trvalými následky.

Důsledná prevence je jediným účinným prostředkem v boji proti úrazům.

Účelem úrazové prevence je, aby k úrazu nedošlo, a pokud k němu dojde, pak aby

byl dobře a včas ošetřen a následky byly minimalizovány.“ (Čapková, Toráčová,

Velemínský, 2008, s. 16)

„Odborníci považují za nejdůležitější intervenci technologickou, která není

závislá na změně lidského chování. Příkladem mohou být: bezpečné výrobky –

dětská pyžama z nehořlavých materiálů, varné konvice, dětské pojistky u lékovek,

drogistického zboží…“ (Grivna a kol., 2003, s. 17)

„Další vhodnou a efektivní formou je medializace tématu formou blízkou

této věkové skupině – internet, tisk pro mládež a dále realizace preventivních

aktivit v rámci činnosti organizací, které se specializují na pořádání

volnočasových aktivit pro děti a mládež.“ (Čapková, Toráčová, Velemínský,

2008, s. 88)

„Základním předpokladem účinné prevence úrazů dětí v rámci rodinné péče,

předškolní a školní výchovy je znalost věkových zvláštností a přirozených

způsobů chování dětí v různých vývojových obdobích. Vytipováním a rozborem

rizik, jimž mohou být děti různého věku vystaveny (doma, ve škole, na ulici),

můžeme vysledovat příčiny vzniku úrazů a jejich odstraňováním pak bezpečí dětí

chránit. Pro zdravý vývoj dětí by mělo být zajištěno takové prostředí, v němž by

působení rizikových faktorů bylo omezeno na minimum. Ale to nestačí.

V souladu s psychomotorickým vývojem by mělo být v dětech vytvářeno

povědomí možného ohrožení, pokud nebudou samy věnovat svému bezpečí

dostatečnou pozornost. Proto je třeba poskytovat pravdivé informace o tom,

67

co může být zdrojem nebezpečí a ukazovat, jak je třeba se chovat, aby

nedocházelo ke zbytečným zraněním.“ (Grivna a kol., 2003, s. 59)

„Základním faktorem pro navázání úspěšné spolupráce a realizace prevence

je motivace školy, přijetí a ztotožnění se s problematikou prevence úrazů.“

(Čapková, Toráčová, Velemínský, 2008, s. 87)

Jak dále Čapková, Toráčová, Velemínský uvádějí v knize Prevence úrazů

u vybraných věkových skupin obyvatelstva bagatelizace tohoto tématu rozhodně

nepomáhá v realizaci prevence na školách. Autoři předkládají doporučení

pro realizaci prevence úrazů na základních školách:

škola by měla mít především zájem o problematiku prevence úrazů,

celkový přístup ze strany školy – ze strany pedagogů, studentů,

prevence je dlouhodobá záležitost proto je jí třeba se dlouhodobě

věnovat,

téma zařadit do vyučovacích předmětů – zařazení tématu

do rámcových vzdělávacích programů,

profesionální přístup ze strany školy,

odborné další vzdělávání pedagogů v oblasti prevence úrazů.

„Nehoda se může stát i ve škole. Můžeš se zranit ve třídě, na chodbě nebo

v šatně. Také se můžeš zranit na školním hřišti. Proto mají školy svoje pravidla.

Bezpečnostní pravidla:

nikdy se nehoupej na židli,

nenos nůžky proti očím,

neběhej po třídě.

V tělocvičně nepředbíhej! Počkej, až na tebe přijde řada.“ (Scott, 2008, s. 8)

Na školách může pomoci v prevenci úrazů dětí, žáků a studentů intervence

školního metodika prevence. Činnost školního metodika prevence by se měla

ubírat a snažit se o realizaci preventivního programu na škole. Je to jedna

z dalších možností jak účinně přecházet rizikům úrazů.

68

„Každý úraz má své příčiny a nestává se náhodou. Každému úrazu

předchází riziková situace, kterou můžeme rozpoznat a vyhnout se jí. Úraz se tedy

nemusí stát a není nevyhnutelný. Správnou a včasnou prevencí se dá všem úrazů

předejít.“ (Frišová a kol, 2006, s. 11)

5.4.1 Tři úrovně prevence

Prevenci můžeme rozdělit do několika úrovní. Různí autoři uvádějí různé úrovně

a rozdělení prevence.

„Primární prevence je souhrn opatření, která jsou zaměřena na zabránění

vzniku události úrazu. Hlavní cílové oblasti primární prevence jsou formativní

věk (děti, mládež) a formativní prostředí (rodina, školní prostředí, práce,

pracoviště, tj. věk a prostředí, ve kterém se utvářejí hodnoty a normy).

Sekundární prevence spočívá ve včasném vyhledávání úrazů, jejich odborné

nápravě (léčbě) a minimalizaci následků.

Terciální prevence spočívá především v poradenství a resocializaci, tj. zařazení

osob s trvalým poškozením zdraví do běžného života.“ (Čapková, Toráčová,

Velemínský, 2008, s. 17)

„Světové i evropské statistiky ukazují, že úrazy jsou závažným problémem,

který je nezbytné řešit. Nejefektivnějším řešením úrazovosti je prevence

na primární úrovni. Aktuálnost problematiky úrazů se odráží také na současných

aktivitách WHO (Světové zdravotnické organizace) a dalších organizací

zabývajících se prevencí. Prevenci úrazů je nezbytné řešit také v dalších věkových

kategoriích. Výsledky zahraničních zkušeností však jednoznačně potvrzují, že

koordinovaná a důsledná prevence úrazů má pozitivní vliv na snížení úrazovosti.“

(Čapková, Toráčová, Velemínský, 2008, s. 11)

Kromě třech úrovní prevence rozdělujeme prevenci na pasivní a aktivní.

„Aktivní prevence. Dítě často správně neodhadne rizikovou situaci, přecení své

síly nebo neposlechne dobře míněné rady. To vše může mít za následek úraz.

V tomto případě pomůže trvalá aktivní prevence – to znamená, že dítě se

v průběhu svého vývoje naučí rozeznávat riziková místa, předměty a situace 69

a naučí se chovat bezpečně. Je nutné vysvětlit dítěti, co se mu může stát, když

bude neopatrné. Dítě si musí uvědomit možné následky svého chování a musí se

chovat zodpovědně a vážit si svého zdraví.

Pasivní prevence. Velmi často je úraz způsoben nedbalostí dospělých, kteří dítě

nevybavili ochrannými pomůckami nebo pro dítě nevytvořili bezpečné

prostředí – doma se v dosahu dítěte nacházejí jedovaté pokojové rostliny,

chemikálie, léky či horké nebo ostré předměty. Odpovědnost za nebezpečné

prostředí neleží ovšem jen na rodičích, děti se pohybují ve škole, ve městě, hrají si

na hřištích.“ (Frišová a kol., 2006, s. 11)

Správnou kombinací těchto dvou přístupů můžeme dosáhnout

té nejefektivnější prevence.

5.5 Bezpečná škola

„Program „Mezinárodní bezpečná škola“ vznikl v roce 2001 jako součást

projektu Světové zdravotnické organizace (WHO) „Bezpečná komunita“. Vedoucí

osobnosti programu Bezpečných komunit a zástupců WHO si během konference,

která se uskutečnila v květnu roku 2001 v Anchorage na Aljašce, uvědomily

důležitost propagace a zajištění bezpečí ve školách a sestavily pracovní skupinu

Mezinárodních bezpečných škol (International Safe Schools – dále ISS). Vedením

této skupiny byli pověřeni Max L. Vosskuhler a Ellen R. Schmidt, jež jsou dnes

hlavními představiteli tohoto programu a oba mají velké zkušenosti

s navrhováním a uplatňováním prevence úrazů a násilí ve školách.

Program Bezpečných škol (BŠ) vychází z ověřených pravidel a zásad, která

se již léta užívají při vytváření Bezpečných komunit. Sedm bodů je hlavními

indikátory Bezpečných škol.

Princip fungování a vytváření Mezinárodních bezpečných škol spočívá

ve vytvoření sítě škol, které propagují bezpečí, jsou ochotné přihlásit se do sítě

ISS a schopné své výsledky a poznatky sdílet a prezentovat ostatním školám

či zástupcům komunity.

70

Tento ministerstvem školství podporovaný program, který je pod odbornou

záštitou CÚP (Centrum úrazové prevence 2LF UK) nabízíme ředitelům

jednotlivých škol. Ti pak rozhodnou, zda chtějí školu zapojit, či nikoliv.

Při splnění určitých kritérií dále škola postupuje v designačním procesu

přes lokální, regionální, národní až nakonec k „Mezinárodní bezpečné škole“.

V tomto procesu nejde jen o dosažení ocenění „Bezpečná škola“, ale především

o to, aby se na našich školách začalo myslet i na prevenci úrazů, fyzického

a psychického násilí a tak se vytvořilo příjemné psychosociální klima pro děti

a také pro všechny ostatní členy školní komunity.

Kritéria bezpečných škol:

1. Realizační tým zahrnující pracovníky školy (pedagogy, technické pracovníky)

žáky a rodiče.

2. Strategie bezpečné školy, která je realizována týmem ve spolupráci vedení

školy, rady školy a komunitní radou bezpečné komunity.

3. Školní program. Bezpečná škola je dlouhodobý, trvající a činný program,

který vychází ze zvolené strategie a svými aktivitami směřuje k zajištění bezpečí

pro všechny žáky školy.

4. Zaměřuje se na rizikové skupiny a ty složky prostředí, které jsou identifikovány

z hlediska bezpečí jako specificky rizikové.

5. Programy dokumentují frekvenci a příčiny úrazů.

6. Evaluace.

7. Budoucí spoluúčast v síti bezpečných škol.“31

„Do mezinárodní sítě Bezpečných škol WHO byly doposud přijaty

následující školy z České republiky:

1. Základní škola Zacha, Kroměříž.

2. Základní škola Slovan. Kroměříž.

3. Základní škola, Kroměříž, U Sýpek 1462, příspěvková organizace.31 Bezpečná škola [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.cupcz.cz/clanky/bezpecna-

skola/bezpecna-skola-.html 71

4. Základní škola, Kroměříž, Komenského náměstí 440.“32

6 Praktická část

32 Síť bezpečných škol [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.bezpecna-skola.cz/sit-

bezpecnych-skol 72

V mé praktické části diplomové práce se budu zabývat komparací četností

školních úrazů na čtyřech zvolených základních školách.

6.1 Cíl šetření

Cílem mého šetření bylo zjistit, zda - li v posledních čtyřech letech

přibývaly školní úrazy na základních školách. Chtěla jsem zjistit jakou příčnou

se staly tyto školní úrazy, zda - li v počtu zraněných převažují dívky nebo chlapci

či bylo nutné lékařské ošetření.

6.2 Stanovení hypotéz

Předpokládám, že:

H1: K nejčastějšímu poranění bude docházet u chlapců.

H2: Počty úrazů se za poslední čtyři roky budou zvyšovat.

H3: K převažujícím úrazům budou patřit úrazy horních a dolních končetin.

H4: K úrazům bude docházet nejčastěji při sportovních aktivitách – lyžařském

výcviku či tělesné výchově.

H5: Potřeba lékařského ošetření se bude rok od roku zvyšovat.

6.3 Šetření na ZŠ

Údaje byly zjišťovány ze čtyř základních škol v Olomouckém kraji.

Podkladem mi byly knihy úrazů na školách. Základní školy nechtěly být

jmenovány, proto uvádím jen jejich obecné charakteristické informace.

6.3.1 První šetření

73

Jedná se o základní školu s celkovou kapacitou 600 žáků, v současné době

se 17 třídami. Je to úplná škola s 1. až 9. postupným ročníkem. Průměrná

naplněnost tříd je 23 žáků. Žáci mají odborné učebny fyziky, chemie, přírodopisu,

dějepisu, dílen, cvičné kuchyně, informatiky, školní knihovny, pro sport

a pohybové aktivity využívají tělocvičnu a sál.

Tab. 6. Školní úrazovost v období (2006 – 2010)

Školní rok 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Celkem

Počet

úrazů

77 66 58 49 250

Dívky 29 28 27 20 104

Chlapci 48 38 31 29 146

Lékařské

ošetření

15 10 18 14 57

Z tabulky vyplývá, že nejvyšší úrazovost byla ve školním roce 2006/2007,

kdy bylo zraněno celkem 77 žáků a také nejvíce chlapců za uplynulé čtyři roky

a to v počtu 48 (u dívek 29). Lékařské ošetření se úměrně nesnižovalo s počtem

úrazů, stav byl kolísavý.

Tab. 7. Druh poranění

Část těla Počet

74

Obličej 35

Dolní končetina 89

Horní končetina 85

Jiná část těla 41

Celkem 250

Převažují poranění dolních končetin nad horními. V obličejové části

nejčastěji dochází k úrazům nosu, očí a poranění rtů.

Tab. 8. Místa školních úrazů

Počet zranění Příčina zranění -

nekázeň

Tělesná výchova 98 23

Pracovní výchova 32 13

Lyžařský výcvik 38 21

Přestávka 57 41

Ostatní 25 8

Celkem 250 106

Nejčastějším místem školních úrazů byla tělesná výchova, kde se zranilo

v daném období 98 žáků. Nekázní se žáci zranili nejvíce při přestávkách

a na druhém místě při tělesné výchově.

6.3.2 Druhé šetření

75

Na této základní škole se žáci učí ve 21 třídách, v průměru je v jedné třídě

20 žáků. Škola má několik dobře vybavených odborných učeben, včetně dvou

počítačových.

Tab. 9. Školní úrazovost v období (2006 – 2010)

Školní rok 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Celkem

Počet

úrazů

41 34 26 14 115

Dívky 14 13 12 3 42

Chlapci 27 21 14 11 73

Lékařské

ošetření

12 9 11 7 39

Při této menší ZŠ se během posledních čtyř let stalo celkem 115 školních

úrazů. Nejvíce byli poraněni opět chlapci než dívky a to v počtu (73 : 42). Nejvíce

lékařských ošetření bylo provedeno ve školním roce 2006/2007.

Tab. 10. Druh poranění

Část těla Počet

Obličej 21

Dolní končetina 33

Horní končetina 47

Jiná část těla 14

Celkem 115

Nejčastějším druhem poranění byly úrazy horních končetin. Jinou částí těla

se myslí úrazy břicha, zad atd.

Tab. 11. Místa školních úrazů

76

Počet zranění Příčina zranění -

nekázeň

Tělesná výchova 48 22

Pracovní výchova 12 7

Lyžařský výcvik 21 16

Přestávka 29 24

Ostatní 5 2

Celkem 115 71

Z tabulky vyplývá, že nekázeň zapřičiňuje větší procento úrazů. Velký počet

zaujímají úrazy o přestávkách jako v prvním šetření a taktéž nejvíce je jich

v tělesné výchově.

6.3.3 Třetí šetření

Třetí základní škola je vybavená žákovskou dílnou, žákovskou kuchyňkou,

odbornými učebnami přírodopisu, chemie, hudební výchovy a jazykovými

učebnami. Do 9 - ti tříd chodí celkem 450 žáků.

Tab. 12. Školní úrazovost v období (2006 – 2010)

Školní rok 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Celkem

Počet

úrazů

52 41 34 25 152

Dívky 18 14 8 7 47

Chlapci 34 27 26 18 105

Lékařské

ošetření

10 5 11 7 33

77

Opět školní úrazovost klesá, klesá i úměrně úrazovost chlapců a dívek.

Chlapci převyšují v úrazech nad dívkami. Celkový počet úrazů je 152 za uplynulé

čtyři roky.

Tab. 13. Druh poranění

Část těla Počet

Obličej 34

Dolní končetina 44

Horní končetina 51

Jiná část těla 23

Celkem 152

Velkou část zaujímá poranění jiných částí těla. Nejvíce je opět poranění

horních končetin s počtem 51.

Tab. 14. Místa školních úrazů

Počet zranění Příčina zranění -

nekázeň

Tělesná výchova 51 44

Pracovní výchova 14 7

Lyžařský výcvik 28 15

Přestávka 34 26

Ostatní 25 17

Celkem 152 109

Nekázeň hraje hlavní roli při způsobení úrazů. Velké množství úrazů

se stalo v hodině tělesné výchovy a také o přestávkách.

6.3.4 Čtvrté šetření

78

Celkový počet žáků na této základní škole je 540. Celkový počet tříd je 23

(na prvním a druhém stupni). Je zde třída s rozšířenou výukou anglického jazyka

a jsou zde i sportovní třídy.

Tab. 15. Školní úrazovost v období (2006 – 2010)

Školní rok 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Celkem

Počet

úrazů

71 68 51 44 234

Dívky 19 18 16 16 69

Chlapci 52 50 35 28 165

Lékařské

ošetření

25 16 21 6 68

Úrazovost se snižuje, lékařského ošetření bylo potřeba v každém roce.

Chlapci svými školními úrazy opět dosahovali vyšších čísel než dívky.

Tab. 16. Druh poranění

Část těla Počet

Obličej 31

Dolní končetina 67

Horní končetina 98

Jiná část těla 47

Celkem 243

Zranění horních končetin bylo nejpočetnější za poslední čtyři roky. Velmi

početné bylo zranění i jiných částí těla.

79

Tab. 17. Místa školních úrazů

Počet zranění Příčina zranění -

nekázeň

Tělesná výchova 78 61

Pracovní výchova 26 9

Lyžařský výcvik 65 48

Přestávka 59 45

Ostatní 15 11

Celkem 243 174

Nejrizikovějším místem ve škole je tělocvična, kde se odehrává velký počet

školních úrazů. Na druhém místě v nejvyšší úrazovosti je lyžařský výcvik.

6.4 Vyhodnocení šetření

Dané výsledky jsem porovnala a utřídila do grafů, kde jsem se snažila

přehledně znázornit rozdílnosti úrazů na jednotlivých základních školách.

80

Graf 3.

Místo školních úrazů (tělesná výchova, pracovní výchova, lyžařský výcvik,

přestávka)

Z grafu vyplývá, že nejčastějším dějištěm školních úrazů je tělesná výchova a

přestávky.

Graf 4. Úrazovost z pohledu pohlaví

81

Z hlediska četnosti úrazů v závislosti na pohlaví vyplývá, že ve všech čtyřech

šetření převažují v počtu úrazů chlapci na dívkami.

Graf 5. Zraněné části těla (dolní končetina, horní končetina, obličej)

Z grafu je patrné, že nejčastěji dochází ke zranění horních a dolních končetin.

Poranění obličeje patří mezi další časté úrazy na školách.

82

Graf 6. Lékařské ošetření

Lékařské ošetření za poslední čtyři roky bylo kolísavé. Za poslední dva roky se

snižovalo.

Graf 7. Celkový počet úrazů za uplynulé roky na základních školách

83

Počet úrazů za poslední čtyři roky na mnou vybraných základních školách se

úměrně snižuje.

6.5. Vyhodnocení hypotéz

H1: K nejčastějšímu poranění bude docházet u chlapců.

Tato hypotéza se potvrdila. Ve všech čtyřech šetřeních převažují úrazy u chlapců.

H2: Počty úrazů se za poslední čtyři roky budou zvyšovat.

Tato hypotéza nebyla potvrzena. Úrazy za poslední čtyři roky se úměrně

snižovaly na všech čtyřech základních školách.

H3: K převažujícím úrazům budou patřit úrazy horních a dolních končetin.

Hypotéza byla pravdivá. Mezi nejčastější úrazy patřilo poranění horních a dolních

končetin.

H4: K úrazům bude docházet nejčastěji při sportovních aktivitách –

lyžařském výcviku či tělesné výchově.

Jednoznačně se hypotéza potvrdila. Opravdu nejčastějším dějištěm úrazů byla

tělesná výchova a pak následoval lyžařský výcvik.

84

H5: Potřeba lékařského ošetření se bude rok od roku zvyšovat.

Tato hypotéza se ne úplně potvrdila. Potřeba lékařského ošetření byla kolísavá.

V letech 2008 – 2010 se ve všech čtyřech šetřeních snižovala.

ZÁVĚR

Jedno z mnoha přísloví říká, že nehoda není náhoda. Proto si myslím, že

většině školních úrazů se dá preventivně zabránit. Řada vyspělých států investuje

nemalé částky do preventivních programů proti boji s úrazy. Jsou to vklady

do naší budoucnosti – do budoucnosti dětí.

Úrazy se mohou stát i příčinou dětských úmrtí. Škola, prostředí, kde dítě

tráví velkou část svého všedního dne, se může stát dějištěm spousty nehod. Přitom

stačí vytvořit bezpečné prostředí a naučit dítě bezpečnému chování.

Úrazy většinou pocházejí z neznalosti základních bezpečnostních pravidel

a rizikového chování dětí, žáků a studentů. Ke snížení úrazovosti můžeme hlavně

přispět informovaností žáků, jejich znalostí ohledně rizik spojených

s nebezpečným chováním.

Podle vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků

a studentů je možno vysledovat četnost úrazů na školách. Školy mají povinnost

vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. K tomu slouží kniha úrazů a záznam 85

o úrazu. Škola je povinna okamžitě hlásit úraz dítěte jeho zákonnému zástupci

a poskytnout v případě, kdy je to nutné, lékařské ošetření.

Žáci a studenti by měli dodržovat školní a vnitřní řád. Česká školní inspekce

a další důležité orgány zajišťují bezpečný chod školy a především bezpečnost

a o ochranu zdraví žáků.

Pedagogové by měli výchovně a preventivně seznámit žáky s rizikovými

situacemi, které mohou hrozit a vysvětlit jim následky, které se při neopatrném

chování mohou stát. Žáci znalostmi, informacemi a svým vlastním úsudkem by

tak mohli předejít hrozícímu úrazu.

Ve své diplomové práci jsem zjišťovala úrazovost žáků a studentů

na čtyřech základních školách v Olomouckém kraji. V mých na začátku

stanovených hypotézách se tvrzení převážně potvrdily. Nepotvrzenou hypotézu

představovala hypotéza č. 2, kdy zjištěný fakt byl, že úrazovost se za poslední

čtyři roky snižuje.

POUŽITÁ LITERATURA, PRAMENY A INTERNETOVÉ

ZDROJE

Bezpečná škola [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.cupcz.cz/clanky/bezpecna-skola/bezpecna-skola-.html

BOZP ve školství z hlediska orgánů státního odborného dozoru [online].

[cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.bozpinfo.cz/knihovna-

bozp/86pidem/tematicke_prilohy/bozp_ve_skolstvi/organyodborne040906.html

Co je to úraz [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.urazneninahoda.cz/dokumenty/unn_brozura_urazy_deti.pdf

ČAPKOVÁ, M., TORÁČOVÁ, L. Go proti úrazům! aneb jak chránit své zdraví.

České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2006. 19 s. ISBN 80-7040-912-6.

86

ČAPKOVÁ, M., TORÁČOVÁ, L., LAVIČKOVÁ, M. Venku číhá džungle aneb

jak se chránit před úrazy. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých

Budějovicích – Zdravotně sociální fakulta, 2006. 73 s. ISBN 80-7040-905-3.

ČAPKOVÁ, M., TORÁČOVÁ, L., VELEMÍNSKÝ L. Prevence úrazů

u vybraných věkových skupin obyvatelstva. 1. vyd. Praha: Triton, 2008.

98 s. ISBN 978-80-7387-200-7.

DANDOVÁ, E. Bezpečnost a ochrana zdraví dětí ve školách. 1. vyd. Praha: Aspi,

2008. 171 s. ISBN 978-80-7357-373-7. 

Epidemiologie úrazu [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupný

z :http://old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/epidemiologie/epivyukcz/87pidemiolog

gie_urazu.pdf

FRIŠOVÁ, L. a kol. Úrazy dětí. 1.vyd. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí,

2006. 36 s. ISBN 80-86991-72-5.

GRIVNA, M. a kol. Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. 1. vyd. Praha:

Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. 144 s. ISBN 80-239-

2063-4.

KLOUB, J. Bezpečnost práce v regionálním školství. Ostrava: Vava, 2002. 88 s.

ISBN 80-86168-23-9.

KELIŠ, J. Úrazy dětí a mladistvích. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1975. 56 s.

LOCHMANOVÁ, L., MAZAL, F. Učitel tělesné výchovy mezi paragrafy. 1. vyd.

Olomouc: Hanex, 1998. 107 s. ISBN 80-85783-21-5.

MARÁDOVÁ, E. Ochrana dětí v každodenní práci školy. Praha: Vzdělávací

institut ochrany dětí, 2007. 36 s. ISBN 978-80-86991-33-7. 

87

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy, č. j. 37 014/2005-25. Praha: MŠMT, 2005. 15 s .

Návrh usnesení vlády ČR o Národním akčním plánu prevence dětských úrazů

na léta 2007 – 2017.

Není nám co závidět, počty úrazů dětí se každoročně zvyšují [online].

[cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

www.kros-msk.cz/soubory/neni_nam_co_zavidet.doc

NOVÁKOVÁ, Z. Bezpečnost a ochrana zdraví žáků na školách – školní

a pracovní úrazy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 66 s.

ISBN 978-80-244-1806-3. 

O českém statistickém úřadu [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/o_ceskem_statistickem_uradu

Odpovědnost za BOZP ve školách má ředitel [online]. [cit. 2010-10-12].

Dostupné z :

http://www.bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tematicke_prilohy/bozp_ve_skolst

vi/rediteleskol040901.html

O ÚIV [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z : http://www.uiv.cz/clanek/1/10

Počet dětských úrazů u nás roste [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.opojisteni.cz/rizika/vice-nez-polovina-deti-není-na-uraz-kvalitne-

pojistena/

88

Prevence dětských úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.mzcr.cz/dokumenty/prevence-detskych-urazu-jedna-z-priorit-

ministerstva-zdravotnictvi_1099_870_1.html

ROMANĚNKO, J. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ve školské praxi.

1. vyd. Karviná: Paris, 2006. 316 s. ISBN 80-903817-0-7. 

SCOTT, J. Pozor! 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2008. 16 s. ISBN 978-80-7238-812-7.

Síť bezpečných škol [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.bezpecna-skola.cz/sit-bezpecnych-skol

Tisková konference k prevenci dětských úrazů [online]. [cit. 2010-10-12].

Dostupné z : http://www.mzcr.cz/dokumenty/prevence-detskych-urazu-jedna-z-

priorit-ministerstva-zdravotnictvi_1099_870_1.html

TOŠOVSKÝ, V.V. a kol. Chraňme děti před úrazy. Praha: Alfa – Omega, 2006.

191 s. ISBN 80-86318-79-6.

TOŠOVSKÝ, V.V. Prevence dětských úrazů. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1977.

166 s.

Úrazy dětí [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.viod.cz/editor/assets/download/urazy2.pdf

Úrazy v roce 2005 z hlediska příčiny a místa vzniku [online]. [cit. 2010-10-12].

Dostupné z : http://www.uzis.cz/rychle-informace/urazy-roce-2005-hlediska-

priciny-mista-vzniku

89

Úrazy v roce 2002 z hlediska věku postižených [online]. [cit. 2010-10-12].

Dostupné z : http://www.uzis.cz/rychle-informace/urazy-roce-2002-hlediska-

veku-postizenych

Výskyt úrazů [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/vyskyt-urazu?highlightWords=

%C3%BArazovost+d%C4%9Bt%C3%AD

Vývoj úrazovosti dětí do roku 2006 [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné

z : http://www.uzis.cz/rychle-informace/vyvoj-urazovosti-deti-roku-2006

Vyhláška MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, ve znění

pozdějších předpisů.

Vzdělávací institut ochrany dětí – Úrazy dětí [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné

z : http://www.viod.cz/editor/assets/download/urazy2.pdf

Základní informace o ÚZIS ČR [online]. [cit. 2010-10-12]. Dostupné z :

http://www.uzis.cz/nas

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném

a jiném vzdělávání (školská zákon), ve znění pozdějších předpisů.

90

SEZNAM ZKRATEK

BOZP – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

BŠ – Bezpečná škola

CÚP- Centrum úrazové prevence

ČR – Česká republika

ČSÚ – Český statistický úřad

ČŠI – Česká školní inspekce

EU – Evropská unie

ISS – International Safe Schools

LF – Lékařská fakulta

MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MZd – Ministerstvo zdravotnictví

NAP – Národní akční plán

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OIP – Oblastní inspektorát práce

OOPP – Osobní ochrana pracovního prostředí

91

UK – Univerzita Karlova

ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky

WHO – Světová zdravotnická organizace

ZP – Zákoník práce

ZŠ – Základní škola

SEZNAM PŘÍLOH

1. Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů

ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT

2. Vzor záznamu o úrazu dítěte, žáka, studenta

92

Příloha 1

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků

a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství,

mládeže a tělovýchovy. Č.j.: 37 014/2005-25

Tento metodický pokyn je závazný pro školy zřizované MŠMT, pro školy jiných

zřizovatelů má pouze inspirativní charakter.

Úvodní ustanovení

Pro bezpečnost a ochranu zdraví při výchově a vzdělávání dětí, žáků

a studentů ve školách a školských zařízeních má výkon dozoru nad činností dětí,

žáků a studentů mimořádný význam. Konkrétní úkoly a podrobnosti

v péči o bezpečnost a ochranu zdraví a v jejich rámci i úkoly dohledu nad dětmi,

žáky a studenty škol a školských zařízení stanoví pro jednotlivé typy škol

a školských zařízení obecně platné právní předpisy. (Pokud jde o pojem „dohled“

93

(užívaný občanským zákoníkem a zákonem č. 561/2004 Sb.

a pojem „dozor“ užívaný pracovním řádem, je nutné uvést, že pojem „dohled“

je obecným zákonným pojmem, zatímco pojem „dozor“ je pojmem užívaným

pouze v oblasti školství. Z hlediska praktického i právního však v těchto pojmech

není žádný rozdíl).

Cílem metodického pokynu je zdůraznit klíčová ustanovení těchto předpisů

a doporučit způsob postupu při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při

výchově a vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) ve školách

a školských zařízeních.

Čl. 1

Předmět a rozsah úpravy

(1) Tento metodický pokyn stanoví postupy vedoucí k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních (dále jen „škola“).

(2) Tento metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost

škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podpůrně jej

mohou užívat i ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé

služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou.

Čl. 2

Předcházení rizikům

(1) Školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání

a výchově (dále jen „vzdělávání“), činnostech s ním přímo souvisejících

a při poskytování školských služeb (§ 29 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon).

K zabezpečení tohoto úkolu škola přijímá na základě vyhledávání, posuzování

a zhodnocování rizik spojených s činnostmi a prostředím opatření k prevenci rizik

(§ 132 a 132a zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce). Při stanovení konkrétních

opatření bere v úvahu zejména možné ohrožení žáků při vzdělávání v jednotlivých

předmětech, při přesunech žáků v rámci školního vzdělávání a při účasti žáků

školy na různých akcích pořádaných školou. Zároveň přihlíží k věku žáků, jejich

schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu.

94

(2) Škola podle školního vzdělávacího programu, zpracovaného na základě

příslušného rámcového vzdělávacího programu, seznamuje žáky s nebezpečím

ohrožujícím jejich zdraví tak, aby bylo dosaženo klíčových kompetencí

vztahujících se k ochraně zdraví žáků a jejich bezpečnosti. Tyto klíčové

kompetence jsou vytvářeny na základě vzdělávacího obsahu - očekávaných

výstupů a účelně zvoleného učiva. Ve školním vzdělávacím programu je ochrana

a bezpečnost zdraví součástí výchovy ke zdravému životnímu stylu a zdraví

člověka, chápanému jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Jedná

se o nadpředmětové téma, jehož součástí je mimo jiné dopravní výchova, ochrana

člověka za mimořádných událostí, problematika první pomoci a úrazů, prevence

sociálně patologických jevů, ochrana před sexuálním zneužíváním atp.

(3) Školy jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech

a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým

potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení

vzniku sociálně - patologických jevů (Blíže k prevenci sociálně patologických

jevů vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách

a školských poradenských zařízeních). Rámcové vzdělávací programy stanoví

kromě konkrétních cílů, formy, délky a povinného obsahu vzdělávání i podmínky

bezpečnosti a ochrany zdraví (§ 4 a § 5 zákona č. 561/2004 Sb., (školský zákon).

(4) Ředitel školy vydá školní řád; ředitel školského zařízení vnitřní řád (§ 30

zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon). Školní řád a vnitřní řád upravuje

podrobnosti k výkonu práv a povinností žáků a jejich zákonných zástupců

a podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a jejich ochrany před

sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí.

Školní řád nebo vnitřní řád zveřejní ředitel na přístupném místě ve škole,

prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance a žáky školy a informuje

o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých žáků.

Čl. 3

Povinnosti žáků

95

Žáci jsou povinni na úseku zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zejména

a) dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví

a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni (§ 22 zákona č. 561/2004 Sb., školský

zákon),

b) plnit pokyny zaměstnanců škol vydané v souladu s právními předpisy

a školním nebo vnitřním řádem.

Čl. 4

Omezení pro činnost žáků

(1) Pokud školy při vzdělávání žáků organizují praktické vyučování, praktickou

přípravu, případně jiné práce, mohou mladistvé žáky zaměstnávat pouze

činnostmi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji

a poskytují jim při práci zvýšenou péči (§ 165 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník

práce, § 65 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon).

(2) Na žáky se při praktickém vyučování a při praktické přípravě vztahují

ustanovení zákoníku práce (§ 65 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon), která

upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance

a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci.

(3) Školy dodržují zákazy prací a pracovišť platné pro ženy a zákazy prací

mladistvým (§ 149, § 150, § 153 a § 167 zákona č. 65/1965 Sb., (zákoník práce),

nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví

zaměstnanců při práci) a podmínky, za nichž mohou mladiství tyto práce

výjimečně konat z důvodu přípravy na povolání (Vyhláška č. 288/2003 Sb.,

kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím

ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky,

za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy

na povolaní, § 66 odst. 6 a § 97 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon).

Čl. 5

Zdravotní předpoklady

96

(1) Školy se řídí ustanoveními zvláštních předpisů, jež se týkají zjišťování

zdravotního stavu žáků a jejich zdravotní způsobilosti pro příslušný obor vzdělání.

(2) Pro účast na některých vzdělávacích činnostech školy, například na škole

v přírodě, sportovních a tělovýchovných akcích, výuce plavání nebo lyžařském

výcviku, se vyžaduje zdravotní způsobilost (§ 9 a 10 zákona č. 258/2000 Sb.,

o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění

pozdějších předpisů), kterou posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti

a dorost. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále

uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má

doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit

pro trvalou kontraindikaci.

(3) Zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci jsou povinni informovat školu

(§ 22 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon). o změně zdravotní způsobilosti,

zdravotních obtížích žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly

mít vliv na průběh vzdělávání nebo na účast na akcích podle odstavce 2.

(4) Změny zdravotního stavu, ke kterým dojde v průběhu vzdělávání a s ním

přímo souvisejících činnostech a které mohou mít vliv na zapojení žáka

do prováděných činností, oznamují žáci okamžitě příslušnému pedagogickému

pracovníkovi.

Čl. 6

Uvolňování žáků z vyučování

(1) Ředitel školy může ze závažných důvodů, zejména zdravotních, uvolnit žáka

na žádost zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu; žáka

se zdravotním postižením může také uvolnit z provádění určitých činností,

popřípadě rozhodnout, že tento žák nebude v některých předmětech hodnocen.

Konkrétní podmínky za nichž lze uvolnit z vyučování žáka, stanoví školní řád.

(2) Žák nemůže být uvolněn z předmětu rozhodujícího pro odborné zaměření

absolventa. V předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka

z vyučování na písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti

97

a dorost nebo odborného lékaře. Žák není z předmětu, z něhož byl zcela uvolněn,

hodnocen.

(3) Ředitel školy je povinen přerušit vzdělávání žákyni z důvodu těhotenství

a mateřství, jestliže praktické vyučování nebo praktická příprava probíhá

na pracovištích nebo spočívá v pracích zakázaných těhotným ženám

a matkám do konce devátého měsíce po porodu podle zvláštních právních

předpisů, nebo jestliže vyučování podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství

žákyně (§ 66 odst. 6 a § 97 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon).

Čl. 7

Osobní ochranné pracovní prostředky

Osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen “ochranné prostředky“)

se žákům poskytují při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech, pokud

to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví (§ 132 odst. 1, 2 a § 133

a zákona č. 65/1965 Sb., (zákoník práce), nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým

se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních

prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, nařízení vlády

č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné

prostředky). Škola je žákům poskytuje podle vlastního seznamu, zpracovaného

na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovišti. Škola dbá,

aby ochranné prostředky byly v použitelném stavu, a kontroluje jejich užívání.

Čl. 8

První pomoc a ošetření

(1) Škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo

praktická příprava, zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí

první pomoci (§ 133 odst. 1 písm. h) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce)

a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné

rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením (§ 134 písm. f)

zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce). Rovněž zajistí, aby se zásadami

poskytování první pomoci byli seznámeni žáci a všichni zaměstnanci školy.

98

Na vhodných místech umístí seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení

včetně zdravotnických zařízení zajišťujících dopravu raněných, nemocných

a rodiček. O provedených opatřeních informuje kromě pedagogických pracovníků

a ostatních zaměstnanců školy i žáky.

(2) Podle závažnosti úrazu a s ohledem na věk zraněného žáka, případně další

okolnosti, zajistí škola jeho doprovod do zdravotnického zařízení a zpět nebo

domů, popřípadě do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné

výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči. O události

a provedených opatřeních informuje neprodleně zákonného zástupce žáka.

Doprovodem může být pouze zletilá osoba, osoba plně způsobilá k právním

úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole.

(3) Opatření k zajištění první pomoci provede škola i při školních akcích

konaných mimo školu.

(4) Rozsah vybavení prostředky pro poskytnutí první pomoci při zotavovací akci

stanovuje zvláštní právní předpis (Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických

požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů).

Čl. 9

Poučení žáků

(1) Škola zajistí, aby žáci byli poučeni o možném ohrožení zdraví

a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při vzdělávání nebo

v přímé souvislosti s ním. Žáky zároveň seznámí s konkrétními pokyny, právními

a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků (Přiměřeně

se užije § 273 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce) a se zásadami bezpečného

chování, s možnými riziky a odpovídajícími následnými opatřeními, se kterými

se mohou žáci setkat ve škole, jejím okolí a při činnostech mimo školu (například

nebezpečí od neznámých lidí, nebezpečí násilí a šikany (Metodický pokyn MŠMT

k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Č.j.:

28 275/2000-22), nálezy nebezpečných předmětů apod.). Dále žáky seznámí

s ustanoveními předpisů a pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků,

pokud se vztahují na příslušnou činnost, akci nebo pracoviště a průběžně také

99

s ustanoveními školního řádu, vnitřního řádu, řádů dílen, laboratoří, odborných

pracoven, sportovních zařízení, tělocvičen a hřišť a jiných pracovišť a s dalšími

opatřeními školy, jež mohou mít bezpečnostně preventivní význam.

(2) Dokladem o provedeném poučení je záznam poučení (např.: v třídní knize),

přílohou je osnova poučení. Pokud to stanoví předpisy k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví, nebo je-li to odůvodněno rizikem činnosti, budou znalosti žáků

ověřeny.

(3) Žáky, kteří nebyli v době poučení přítomni, je třeba v nejbližším vhodném

termínu poučit. Ve složitějších případech, zejména při seznámení se s obsahem

důležitých předpisů, pokynů a norem o bezpečnosti technických zařízení, se pořídí

zápis podepsaný žáky, z něhož lze podle potřeby zjistit konkrétní obsah

provedeného poučení.

Čl. 10

Dozor nad žáky

(1) Školy jsou povinny vykonávat podle zvláštních předpisů nad nezletilými žáky

náležitý dohled (§ 415, 422 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění

pozdějších předpisů) Kromě bezpečnostních hledisek zajišťují pedagogičtí

pracovníci při dohledu nad žáky také výchovné působení (dále jen “dozor“),

a to v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku a životním prostředí.

O zajištění náležitého dozoru rozhoduje ředitel školy (§ 164 odst. 1 písm. h)

zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon). Vychází z konkrétních podmínek

a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumovému rozvoji

(vyspělosti), dopravním a jiným rizikům. Ředitel školy pověří dozorem

pedagogického pracovníka, stanoví rozvrh dozoru nad žáky a vyvěsí ho

na takovém místě, aby bylo možno při kontrolní činnosti snadno rozpoznat, který

pedagogický pracovník dozor koná (Pokud jde o pojem „dohled“ užívaný

občanským zákoníkem a zákonem č. 561/2004 Sb. a pojem „dozor“ užívaný

pracovním řádem, je nutné uvést, že pojem „dohled“

je obecným zákonným pojmem, zatímco pojem„dozor“ je pojmem užívaným

100

pouze v oblasti školství. Z hlediska praktického i právního však v těchto

pojmech není žádný rozdíl).

(2) Pedagogický pracovník koná dozor nad žáky ve škole před vyučováním,

po vyučování, o přestávkách mezi dvěma vyučovacími hodinami, podle potřeby

při přechodu žáků z jedné budovy školy do druhé budovy školy,

do školní jídelny, školní družiny apod. Při zajišťování dozoru nad žáky

se postupuje podle rozvrhu dozoru. Jestliže ředitel školy povolí žákům pobyt

ve škole před vyučováním, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nebo

po vyučování, zabezpečí jejich dozor. Dozor ve škole začíná nejméně 20 minut

před začátkem dopoledního a 15 minut před začátkem odpoledního vyučování

a končí odchodem žáků ze školy po skončeném vyučování.

(3) Zajištění dozoru nad žáky – strávníky v zařízení školního stravování přísluší

vždy té právnické osobě, která vykonává činnost zařízení školního stravování.

Způsob, jakým tento dohled bude zajištěn, je na rozhodnutí ředitele tohoto

zařízení školního stravování.

(4) Při akcích konaných mimo školu, kdy místem pro shromáždění žáků není

škola, začíná dozor 15 minut před dobou shromáždění na určeném místě.

Po skončení akce dozor končí na předem určeném místě a v předem stanoveném

čase. Místo a čas shromáždění žáků a skončení akce oznámí škola nejméně jeden

den před konáním akce, buď zákonným zástupcům žáků, nebo přímo zletilým

žákům.

(5) Podle rozhodnutí ředitele školy mohou dozor konat vedle pedagogických

pracovníků i jiné osoby, které jsou zletilé, plně způsobilé k právním úkonům

a jsou v pracovněprávním vztahu ke škole. Tyto osoby musí být řádně poučeny

o povinnostech dozoru a ředitel školy o tomto poučení provede písemný záznam,

který osoba pověřená dozorem podepíše.

(6) Pedagogičtí pracovníci vykonávají podle pokynů ředitele dozor i mimo školu,

např. při praktickém vyučování, při praktické přípravě, při kurzech, exkurzích

a jiných činnostech vyplývajících ze školních vzdělávacích programů, při účasti

na soutěžích, přehlídkách popřípadě při jejich přípravě a na jiných akcích

organizovaných školou.

101

(7) Při akcích konaných mimo školu, kdy jsou jejich účastníci ubytováni

v objektech jiných osob, dodržují žáci předpisy k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví a předpisy o požární ochraně platné v těchto objektech. Žáci

dodržují stanovený režim dne a pokyny vydané pro dobu nočního klidu.

Za seznámení žáků s těmito pokyny a za kontrolu jejich dodržování odpovídá

vedoucí akce nebo jím určený pedagogický pracovník. Vedoucí akce rozhodne

o způsobu provádění dohledu v době nočního klidu.

(8) Kromě ustanovení uvedených v tomto metodickém pokynu, jež mohou

souviset s výkonem dozoru, existují ještě další zvláštní ustanovení v právních

předpisech nebo ve vzdělávacích programech: například ustanovení o dělení tříd

na skupiny, nebo jiná ustanovení

o poměru mezi počtem žáků a počtem dozírajících osob, případně ustanovení

podrobněji určující způsob výkonu dozoru (Například vyhláška

č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné

školní docházky, vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, vyhláška

č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, vyhláška

č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími

potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných).

Čl. 11

Zvláštní pravidla při některých činnostech

(1) Kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech

dodržována další zvláštní pravidla. Je tomu tak zejména při výuce některých

odborných předmětů se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví a života,

při praktickém vyučování, praktické přípravě při výuce tělesné výchovy, koupání,

výuce plavání, lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve všech

takových případech klade škola zvýšený důraz na dodržování pokynů, právních

a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, pokynů a zásad

úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně je vyžadováno

ukázněné chování žáků. Žák musí mít k dispozici svůj průkaz zdravotní

pojišťovny nebo jeho kopii.

102

(2) Při pohybových a sportovních činnostech (míčové hry apod.) se účastníci řídí

ustanoveními o bezpečnosti obsaženými v pravidlech pro příslušnou pohybovou

činnost, danou věkovou skupinu a jejich modifikaci pro dané prostorové

podmínky školy a ustanoveními soutěžních řádů daných sportů.

(3) Při praktickém vyučování, praktické přípravě, sportovních a jiných činnostech,

kde je zvýšená možnost ohrožení zdraví, se žáci řídí pokyny vyučujícího.

Vyučující nedovolí, aby se žák bez odložení nebo bez zabezpečení proti možnosti

zranění a zachycení ozdobných a jiných pro činnost nevhodných a nebezpečných

předmětů účastnil příslušné činnosti. Těmito ozdobnými, pro činnost nevhodnými

a nebezpečnými předměty jsou například náramky, hodinky, náušnice, pearcing,

náhrdelníky, prsteny ozdobné kroužky aj. Žáci tyto předměty odkládají na určená

místa, způsob zajištění předmětů stanoví ředitel ve školním řádu.

(4) Žáci používají pracovní oděv nebo cvičební úbor a obuv a mají výstroj podle

druhu vykonávané činnosti a podle pokynů učitele, který dodržování tohoto

požadavku kontroluje. Žák musí mít cvičební úbor, pracovní oděv a obuv

v řádném a použitelném stavu.

Čl. 12

Praktické vyučování a praktická příprava

(1) Při praktickém vyučování a praktické přípravě musí být pracoviště a jeho

vybavení, včetně výrobních a pracovních prostředků a zařízení,

v nezávadném stavu a musí odpovídat požadavkům předpisů k zajištění

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 133a, § 134 a 134a zákona č. 65/1965

Sb., (zákoník práce). Musí být dodržovány předpisy k zajištění bezpečnosti

a ochraně zdraví při práci (§ 134 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, nařízení

vlády 178/2001 Sb. a nařízení vlády 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích

na pracoviště a pracovní prostředí.), hygienické předpisy (§ 273 zákona

č. 65/1965 Sb., zákoník práce) a jiné právní předpisy (např. upravující dělení tříd

na skupiny) (§ 6 vyhlášky č. 13/2005 Sb., nařízení vlády č. 689/2004 Sb.,

o soustavě oborů vzdělání v základním,středním a vyšším odborném vzdělávání).

103

Žákům jsou na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek činnosti podle

potřeby přidělovány ochranné prostředky.

(2) Pokud se praktické vyučování a praktická příprava uskutečňuje u jiné

právnické nebo fyzické osoby, musí být ve smlouvě (§ 12 vyhlášky č. 13/2005

Sb.), kterou o tom škola s touto osobou písemně uzavírá, obsažena mimo jiné

i ustanovení o opatřeních k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, včetně

ochranných opatření, která musí být přijata, poskytování ochranných prostředků,

ochranných nápojů, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků apod. Právnická

nebo fyzická osoba je povinna zajistit žákům bezpečnost a ochranu zdraví

při pracovní činnosti ve stejném rozsahu, jako tomu je u vlastních zaměstnanců,

s přihlédnutím k jejich věku, fyzickému a rozumovému rozvoji.

Čl. 13

Tělesná výchova

Při výuce tělesné výchovy dodržuje škola platné rámcové vzdělávací programy

a didaktické zásady. Bezpečnost žáků při tělesné výchově zajišťuje pedagogický

pracovník po celou dobu vyučování. Ve výjimečných případech pedagogický

pracovník výuku dočasně přeruší a zajistí dozor zletilou osobou, která je plně

způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole. Vydává jasné,

přesné a žákům srozumitelné povely a pokyny, kontroluje bezpečnost a funkčnost

tělocvičného nářadí a náčiní před zahájením výuky. Přihlíží zejména k fyzické

vyspělosti žáků, k jejich věku a předchozím zkušenostem. Při pohybových

činnostech v přírodních podmínkách je třeba volit terén a překážky úměrné věku,

klimatickým podmínkám, rozumovému a fyzickému vývoji s přihlédnutím

ke kvalitě výzbroje a výstroje žáků. K zařazení sportovních odvětví, které nejsou

podrobně rozvedeny ve školských vzdělávacích programech, musí mít

pedagogický pracovník povolení ředitele školy a dodržovat bezpečnostní pravidla

i metodické postupy pro danou věkovou kategorii platné v oblasti školního nebo

svazového sportu.

104

Čl. 14

Výuka plavání

(1) Výuka plavání se uskutečňuje v zařízeních k tomu určených. Ředitel školy

musí ověřit dodržování hygienických podmínek ze strany zařízení určeného

pro výuku plavání, odbornou úroveň poskytované výuky, podmínky pro zajištění

bezpečnosti a ochrany žáků. Při plavecké výuce se třída na základní škole dělí

na skupiny, každou skupinu vede jeden vyučující. Nejvyšší počet žáků-plavců

ve skupině je 15, žáků-neplavců 10. Pro žáky škol a tříd samostatně určených

pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se počet řídí zvláštním předpisem

(§ 11 vyhlášky č. 73/2005 Sb.) Pedagogický pracovník má přehled o celém

prostoru výuky a všech žácích, kteří se výuky účastní. Pedagogický pracovník

pravidelně provádí v průběhu výuky překontrolování počtu žáků. Totéž se provádí

při jejím zakončení.

(2) Vyučující pedagogický pracovník věnuje zvláštní péči neplavcům. Jejich

výcvik se provádí podle možnosti odděleně v bazénu s odpovídající hloubkou

vody.

(3) Odpovědnost za bezpečnost žáků při výuce plavání, která je realizována mimo

školu, nesou pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na výuku plavání doprovázejí.

(4) Za bezpečnost žáků při plavecké výuce ve školách, do doby jejich předání

pedagogickým pracovníkům, jež vedou výuku, odpovídají pedagogičtí pracovníci,

kteří žáky na plaveckou výuku doprovázejí. Doprovázející pedagogický pracovník

je přítomen po celou dobu výuky. V dohodách uzavíraných o využívání cizích

zařízení k plavecké výuce je nutno upravit ve smyslu těchto zásad podrobně

povinnosti zaměstnanců zúčastněných stran, týkající se jejich odpovědnosti

za bezpečnost žáků.

(5) Pokud v celém průběhu výuky nemůže být zachován náležitý přehled

o všech jeho žácích (účastnících), pedagogický pracovník plaveckou výuku

přeruší.

Čl. 15

Lyžařský výcvik

105

(1) Lyžařský výcvik je veden pedagogickými pracovníky, kteří odpovídají

za činnost instruktorů. Jejich kvalifikaci si ověří ředitel školy. Práci instruktorů

řídí vedoucí kurzu určený ředitelem školy, který též schvaluje plán výcviku.

Vedoucí kurzu před odjezdem na lyžařský výcvik upozorní na nutnost seřízení

bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního vázání lyží

potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým

v případě zletilých žáků.

(2) Za řádnou organizační přípravu kurzu odpovídá jeho vedoucí. Zajišťuje

vhodný objekt, dopravu, poučení žáků o předpisech a pokynech k zajištění

bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Při realizaci kurzu řídí činnost jednotlivých

pracovníků, dbá na dodržování stanoveného programu praktické i teoretické části

kurzu.

(3) Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili

před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat

lyžařský výcvik.

(4) Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu

s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění

z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.)

(5) Účastníci kurzu jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny vedoucí

k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví, včetně pravidel bezpečného pohybu

na sjezdových a běžeckých tratích. U žáků se při lyžařském výcviku na základě

zhodnocení rizik doporučuje používání lyžařských ochranných přileb.

(6) Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu.

Při rozřazení do družstev se nevyžaduje od úplných začátečníků předvedení

výkonu, který by byl nad jejich síly, ale zařadí se přímo do družstva. Tato

hlediska jsou dodržována i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště

též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu,

za snížené viditelnosti a podobně. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků

se zdravotním postižením se počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků

a dalším okolnostem (§ 11 vyhlášky č. 73/2005 Sb., vyhláška č. 48/2005 Sb.).

106

(7) Péči o zdraví účastníků je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor, který

má pro tuto práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. Účastní-

li se kurzu více než 30 žáků do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka;

podrobnosti upravuje zvláštní předpis (§ 11 zákona č. 258/2000 Sb.).

(8) Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního

zařadit odpočinkový půlden (§ 8 odst. 2 vyhlášky č. 106/2001 Sb.) s aktivním

programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku.

(9) Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení

o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích

a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dodržovat pokyny Horské služby

a respektovat výstražné značky. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová

bouře, teplota pod mínus 12 C apod.) se výcvik a horské výlety omezují,

popřípadě nekonají.

(10) Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů

družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště

s bezpečným dojezdem.

(11) Při výletu jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se

při snížené viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího

přesunu (určuje vedoucí kurzu), který jede v čele. V závěru jede vždy zkušený

lyžař. V průběhu akce se pravidelně provádí překontrolování počtu účastníků.

Totéž se provádí při jejím zakončení. O trase a časovém plánu výletu musí být

informován vedoucí kurzu a odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.

(12) Uvedené zásady se dodržují přiměřeně i při lyžařském výcviku konaném

v hodinách tělesné výchovy v místě nebo blízkosti školy.

(13) Do programu lyžařského kurzu je možno zařadit i výcvik na snowboardu,

pokud jsou zároveň dodržována pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví

při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát na to, aby

nedocházelo ke kolizi mezi účastníky obou výcviků.

Čl. 16

Sportovně turistické kurzy

107

(1) Před zahájením kurzu jsou účastníci poučeni školou o vhodné výstroji.

Při nástupu na kurz je provedena určeným pedagogickým pracovníkem její

kontrola. Bez potřebného vybavení nemohou být žáci do kurzu přijati. Zákonní

zástupci žáka a zletilý žák předloží před odjezdem prohlášení o tom, že je žák

zdravý. Rovněž se doporučuje před zahájením kurzu sjednat pojistnou smlouvu

s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění pedagogických

pracovníků z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.)

(2) Kurzy vedou pedagogičtí pracovníci, kteří odpovídají za činnost instruktorů.

Jejich činnost řídí a kontroluje vedoucí kurzu. Zároveň kontrolují dodržování

předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Žáci se dělí

do družstev podle výkonnosti. Družstvo má nejvíce 15 žáků, pokud není

zvláštními předpisy a tímto pokynem stanoven pro některé činnosti počet nižší.

Družstvo žáků škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními

vzdělávacími potřebami tvoří polovina nejvyššího počtu žáků třídy stanoveného

zvláštním předpisem (§ 11 vyhlášky č. 73/2005 Sb.). Počet pedagogických

pracovníků nesmí být menší než počet družstev. Kurzy s počtem do 30 žáků musí

doprovázet tři zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům

a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být

pedagogickým pracovníkem.

(3) Pedagogičtí pracovníci a instruktoři jsou povinni dbát na úroveň pohybové

vyspělosti, předchozí výcvik, výkonnost a zdravotní stav žáků. Během kurzu

(výletu) přihlížejí k aktuálnímu počasí, zařazují včas a v přiměřené míře přestávky

pro odpočinek. O trase a časovém plánu kurzu (výletu) musí být informován

vedoucí kurzu, popřípadě odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.

(4) Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení,

technický stav jízdních kol (včetně povinnosti mít ochrannou přilbu) a znalosti

žáků o pravidlech silničního provozu (Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu

na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších

předpisů), bez jejichž znalosti se žáci nemohou kurzu zúčastnit. V silničním

provozu má družstvo maximálně 10 cyklistů, za které odpovídá vedoucí družstva.

Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav žáků,

108

na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. Při přesunech v rámci

cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci

skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům

a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být

pedagogickým pracovníkem.

(5) Před zahájením kurzu vodní turistiky zjistí vedoucí kurzu stupeň plavecké

vyspělosti žáků. Vedoucí kurzu odpovídá za zhodnocení stavu sjízdnosti trasy.

Pedagogický pracovník odpovídá nejvýše za pět kanoí (kajaků) nebo za dvě

pramice (rafty). Při obtížnějších podmínkách vedoucí kurzu počet lodí na jednoho

pedagoga sníží. Žáci jsou vybaveni při jízdě plovací vestou, při jízdě na divoké

vodě nebo obtížně sjízdných propustech plovací vestou a přilbou. Pokud se

v průběhu jízdy na divoké vodě podmínky zhorší nebo se zvýší riziko, vedoucí

kurzu jízdu přeruší nebo sjíždění ukončí.

(6) Při horské turistice je pedagogický pracovník povinen seznámit žáky

s možným nebezpečím hrozícím v horách. Při horských túrách se musí důsledně

respektovat momentální zdravotní stav žáků, aktuální podmínky (zejména

povětrnostní), značení a pokyny Horské služby. Před začátkem túry pedagogický

pracovník informuje vedoucího kurzu a odpovědného zástupce ubytovacího

zařízení o směru, cíli túry a o předpokládaném čase návratu. Pedagogický

pracovník hlásí těmto osobám, pokud to situace umožňuje, eventuální zdržení.

Na horskou túru doprovázejí družstvo nebo skupinu žáků vždy nejméně dvě

zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a v pracovněprávním

vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým

pracovníkem.

(7) Horolezecký výcvik, včetně základního kurzu, vede pedagogický pracovník,

který odpovídá za činnost instruktora -člena Českého horolezeckého svazu

při dodržení všech pravidel k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví stanovených

horolezeckým svazem.

Čl. 17

Koupání

109

Koupání se uskutečňuje pouze na vyhrazených místech, kde není koupání

zakázáno (§ 6 zákona č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 135/2004 Sb., kterou

se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku

v pískovištích venkovních hracích ploch). Pedagogický pracovník osobně předem

ověří bezpečnost místa pro koupání, přesně vymezí prostor, kde se žáci mohou

pohybovat (plavat) a učiní taková opatření, aby měl přehled o počtu koupajících

se žáků ve skupině. Skupina na jednoho pedagogického pracovníka je maximálně

10 žáků. Pro žáky škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními

vzdělávacími potřebami se tento počet řídí zvláštním předpisem (§ 11 vyhlášky

č. 73/2005 Sb., vyhláška č. 48/2005 Sb.). Po skončení koupání skupiny žáků

a v jeho průběhu pedagogický pracovník kontroluje počet žáků.

Čl. 18

Bruslení

(1) Při bruslení organizovaném školou odpovídá za bezpečnost žáků učitel tělesné

výchovy nebo dohled konající pedagog, který posoudí kvalitu plochy a případně

i mantinelů. V případě bruslení na přírodním ledě posoudí tloušťku ledu

z hlediska nosnosti.

(2) Žáci bruslící na kolečkových bruslích používají ochranné prostředky

zmírňující následky pádů (na kolena, na lokty, rukavice, přilbu).

Čl. 19

Bezpečnost žáků při soutěžích a přehlídkách

(1) Vysílající školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků po dobu dopravy

na soutěže a ze soutěží, pokud se se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak.

V průběhu soutěže zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků organizátor

(Vyhláška MŠMT č. 55/2005 Sb., o podmínkách organizace a financování soutěží

a přehlídek v zájmovém vzdělávání).

(2) Po dobu vlastní soutěže přebírá náležitý dohled nad žáky organizátor soutěže.

Vyhlašuje počátek a konec soutěže nebo přehlídky a zajišťuje podmínky

110

pro bezpečnou účast žáků poskytnutím případných ochranných prostředků,

náležitým vybavením laboratoří, jiných soutěžních míst a současně přihlédne

k věku, fyzickému a rozumovému rozvoji žáků.

(3) U sportovních soutěží, uměleckých soutěží a dalších soutěží,

kde to charakter soutěže vyžaduje a je to dáno organizačním řádem, zajišťuje

bezpečnost a ochranu zdraví žáků vysílající škola v plném rozsahu, pokud

se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak.

Čl. 20

Zahraniční výjezdy

Školy odpovídají za bezpečnost a ochranu zdraví žáků při zahraničních výjezdech,

které organizují v rámci vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech.

O konkrétních opatřeních a poučení žáků, případně jejich zákonných zástupců,

se pořizuje před uskutečněním výjezdu záznam o poučení podepsaný jeho

účastníky. Přiměřeně se použijí ustanovení čl. 15 a 16. Mezi účastníky výjezdu

do zahraničí zařadí škola pouze ty žáky, kteří předloží písemný souhlas

zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka a mají uzavřené pojištění

odpovědnosti za škodu platné na území příslušného státu a pojištění léčebných

výloh v zahraničí nebo v případě výjezdu do členského státu Evropské unie mají

Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo potvrzení tento průkaz nahrazující

(§ 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb.).

Čl. 21

Úrazy žáků

(1) Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo

souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná

se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních,

exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních

a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích

a přehlídkách.

111

(2) Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo

na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo

prostory školy při akcích konaných mimo školu.

Čl. 22

Evidence úrazů žáků

Vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka hlášen, zajistí, aby byly

objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu (V podrobnostech

vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů).

Čl. 23

Statistické zjišťování školní úrazovosti se provádí podle zvláštních předpisů

(§ 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších

předpisů).

Čl. 24

Odpovědnost za škodu při úrazech žáků

Školy odpovídají v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (§ 190 a násl., § 206

zákona č. 65/1965 Sb., (zákoník práce, § 27 nařízení vlády č. 108/1994 Sb.,

kterým se provádí zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 420, 422 zákona

č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) žákům za škodu, která jim vznikla v důsledku

úrazu. Způsob a rozsah náhrady škody projedná škola se zákonnými zástupci

žáka nebo se zletilým žákem.

Čl. 25

Sledování úrazovosti žáků

Informace získané při prošetřování jednotlivých úrazů žáků, při sledování celkové

školní úrazovosti a rozborů jejich příčin využívají školy, organizace

a orgány, v jejichž působnosti je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví žáků,

k prohloubení preventivní činnosti, a to v anonymizované podobě.

Čl. 26

112

Kontrolní činnost

(1) Dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků kontrolují

průběžně vedoucí zaměstnanci školy v rámci své působnosti a plnění úkolů

v oblasti prevence rizik.

(2) Pedagogičtí pracovníci kontrolují a vyžadují dodržování předpisů

k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, jakož i dodržování pokynů žáky.

(3) Do programu prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech

organizovaných školou nejméně jednou ročně (§ 136a odst. 4 zákona

č. 65/1965 Sb., zákoník práce) zahrnují školy také kontrolu školních dílen,

laboratoří, tělocvičen a tělocvičného nářadí a náčiní, školních hřišť, školních

pozemků i dalších pracovišť školy užívaných žáky, včetně jejich vybavení. Pokud

se na ně a na jejich vybavení vztahují zvláštní předpisy k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci, například o elektrických, plynových, zdvihacích

a tlakových zařízení, provádějí se na nich prostřednictvím osob se zvláštní

odbornou způsobilostí odborné kontroly a revize ve lhůtách stanovených těmito

předpisy. U tělocvičného nářadí a ostatního náčiní se kromě jeho běžných kontrol

v hodinách tělesné výchovy a v rámci prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci provádějí i odborné technické kontroly nejméně jednou za rok, pokud

nestanovil výrobce lhůtu kratší. Součástí prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví

při činnostech organizovaných školou je rovněž kontrola vybavení školy

prostředky pro poskytnutí první pomoci, a to jak z hlediska obsahu, tak i lhůt

jejich použitelnosti .

Čl. 27

Kontrolu dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků

při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských

služeb provádí Česká školní inspekce (§ 174 zákona č. 561/2004 Sb., školský

zákon), orgány ochrany veřejného zdraví, popřípadě orgány inspekce práce

Čl. 28

Závěrečné ustanovení

113

Tento pokyn nabývá účinnosti dne 1. ledna 2006.

114

Příloha 2

Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení (název, sídlo, IČ) : ZÁZNAM O ÚRAZU

(DÍTĚTE, ŽÁKA, STUDENTA)

pořadové číslo záznamu o úrazu/školní rokŠkola, školské zařízení (např. ZŠ, SŠ):

Zdravotní pojišťovna zraněného: Byl záznam vyhotoven na žádost ?

1.

Jméno, popř. jména, a příjmení zraněného:     

Datum narození zraněného:     

Adresa místa trvalého pobytu zraněného:

     

Třída, ročník zraněného:

     

2.

Jméno, popř. jména, příjmení a adresa místa trvalého pobytu zákonného zástupce zraněného (u nezletilých):     

Kdy a jak byl zákonný zástupce vyrozuměn:      

3.

Hodina       den       měsíc       rok       vzniku úrazu

Místo, kde k úrazu došlo     Zraněná část těla     Zdravotnické zařízení, kde byl zraněný ošetřen, léčen:     

4. Šlo o úraz smrtelný ? * Datum úmrtí      

5.

Popis události: Popis činnosti:

Předpokládaná příčina úrazu:

Preventivní opatření:

6.Kdo a jak vykonával dozor v době úrazu?

7. Byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou (jméno, popř. jména, příjmení, adresa místa trvalého pobytu této

115

osoby) či vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat?

Podpis zraněného (umožňuje-li to jeho stav): Datum sepsání záznamu o úrazu:     

Jméno, popř. jména, příjmení a podpisy svědků (též zaměstnance, který vykonával dozor): Podpis vedoucího zaměstnance, razítko

8.

Místo pro další záznamy:

116

117