THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. ·...

98
UNIVERZITA PALACKÉHO PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY Akademický rok 2008/2009 ? THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama with focus on works by Zdeněk Fibich Daniela Krautschneiderová učitelství hudební výchovy pro SŠ a polská filologie vedoucí práce - MgA. ing. Vladimír Kyas Olomouc 2009

Transcript of THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. ·...

Page 1: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

UNIVERZITA PALACKÉHO

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY

Akademický rok 2008/2009

?

THE RENAISSANCE OF MELODRAMA?

Modern adaptations of Czech melodrama with focus

on works by Zdeněk Fibich

Daniela Krautschneiderová učitelství hudební výchovy pro SŠ a polská filologie

vedoucí práce - MgA. ing. Vladimír Kyas

Olomouc 2009

Page 2: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

2

Prohlašuji, že jsem na diplomové práci pracovala samostatně pod odborným

vedením MgA. ing. Vladimíra Kyase a uvedla veškeré prameny a literaturu.

V Olomouci dne 12.5.2009

Page 3: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

3

„Bez divadla to nejde!!!“ A. P. Čechov – Racek

Ze srdce děkuji vedoucímu práce MgA. ing. Vladimíru Kyasovi za trpělivost

a cenné úvahy. Děkuji své rodině za vytvoření pracovních podmínek. Gustavu

Řezníčkovi z Městského divadla Zlín za rozšíření ankety mezi svými hereckými

kolegy a Tomáši Slepánkovi za první příspěvek v této anketě. Sabině Stradějové

z oddělení propagace Městského divadla Zlín (dále pouze MDZ) za poskytnutí

fotografií z inscenace Smrt Hippodamie.

Dále děkuji archivu MDZ, Divadelnímu Ústavu, a především PhDr. Věře

Šustíkové ze Společnosti Zdeňka Fibicha, která mi věnovala materiály týkající

se soutěže v koncertním melodramu. Dále pak Janě Lojkové, Elizabeth Rogers a

manželům Hlinkovým. Velký dík také Martině Kepkové za pomoc s grafickou

úpravou práce a inscenačnímu týmu zlínského divadla za impulz ke vzniku této

diplomové práce.

Zvláštní poděkování patří J. A. Pitínskému.

Page 4: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

4

OBSAH:

1. Úvodní slovo aneb proč právě melodram? .............................6

2. Historický exkurz do dějin melodramu ..................................9

2.1. Co je to melodram? …………………………………….............9

2.2. Pygmalion aneb jak vznikl melodram? .....................................10

2.3. Melodram a melodrama ............................................................17

2.4. Romantismus, idea syntetického divadla a melodram ..............20

3. Česká tradice melodramu a její představitelé ......................23

3.1. Jiří Antonín Benda ....................................................................24

3.2. Josef Bohuslav Foerster ............................................................26

3.3. Posledních padesát let českého melodramu ..............................29

4. Osobnost Zdeňka Fibicha .......................................................31

4.1. Nástin Fibichova životní příběhu ..............................................32

4.2. Ženy v životě a tvorbě skladatele Zdeňka Fibicha …..……..…36

4.3. Jiní o Fibichovi……………………………………..………….39

5. Jaroslav Vrchlický a jeho spolupráce se Zdeňkem Fibichem

…………………………………………………………........…42

5.1. Osobnost a tvorba Jaroslava Vrchlického .................................42

5.2. Dramatická tvorba Jaroslava Vrchlického ……………………45

6. Scénický melodram SMRT HIPPODAMIE ………………...46

6.1. Trilogie scénických melodramů o Hippodamii…………….….48

6.2. Inscenační praxe melodramu Smrt Hippodamie .....................50

6.3. Smrt Hippodamie v MDZ..........................................................55

7. 100. výročí úmrtí Zdeňka Fibicha – vzkříšení melodramu?

………………………………………………………………...59

7. 1. Vznik a vývoj soutěže v interpretaci melodramu………….….63

Page 5: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

5

8. Přehled dalších českých uvedení trilogie Hippodamia

v posledních 60. letech …………………………...…………..65

9. Seznam představení MDZ Smrt Hippodamie a pět otázek

pro inscenátory a vybrané osobnosti českého melodramu 66

10. Závěrečné slovo ......................................................................81

11. Soupis literatury a pramenů .................................................82

12. Seznam příloh ........................……………………………....84

Page 6: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

6

1. ÚVODNÍ SLOVO ANEB PROČ PRÁVĚ MELODRAM?

S melodramem jsem se setkala na střední škole, když jsem korepetovala na

klavír pro svou sestru, která plánovala zúčastnit se soutěže v interpretaci

melodramu na pražské HAMU. Ačkoliv jsem navštěvovala střední

pedagogickou školu – obor hudební výchova, o melodramu jsem mnoho

nevěděla. Na rozdíl od opery se na toto téma objevovalo minimum dostupné

sekundární literatury.

Právě obsahová příbuznost s operou, těsné sepětí s veršem, snadnější

srozumitelnost mluveného slova nad zpívaným, komornost a rovnocennost

hudby a básnického či prozaického textu, to byly zásadní elementy, které mne na

melodramu zaujaly. V prvé řadě mne vtáhla dramatičnost příběhu, kde se

prolínala hudba a slovo. Příležitostně jsem se pak zajímala o tuto problematiku,

poslouchala gramofonové nahrávky, chodila na sporadická představení

současného melodramu do klubu Lávka, které v Praze organizovala především

Společnost Zdeňka Fibicha. Byly to ovšem pouze „nezávazné poslechy“ (jak se

trefně do ankety v závěru diplomové práce vyjádřil režisér J.A.Pitínský).

Nastudováním Smrti Hippodamie došlo k oživení mého zájmu a k zaměření

konkrétním směrem. Jelikož melodram není často zpracovávanou látkou,

vybrala jsem si ji pro závěrečnou diplomovou práci završující mé studium

hudební výchovy.

Svou diplomovou práci bych chtěla zasvětit komplexně melodramu, abych

skromným dílem přispěla k popularizaci tohoto specifického žánru. Jelikož tento

úkol nelze v diplomové práci postihnout, zaměřila jsem se na konkrétní realizaci

scénického melodramu Smrt Hippodamie v Městském divadle Zlín v sezóně

2006/2007. Snažila jsem se na tomto zářném příkladě vyjádřit možnosti výkladu

tohoto díla a poukázat na použité jevištní prostředky, které k realizaci zvolil

režisér Jan Antonín Pitínský.

Téma diplomové práce jsem zadávala nedlouho po premiéře Smrti

Hippodamie, kdy jsem ještě netušila, že by tato látka mohla mít v sobě potenciál

pro oslovení široké veřejnosti. Ohlas inscenace vyvrcholil jejím obnovením a

úspěšným bilaterálním zájezdem do Lvovského národního akademického

Page 7: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

7

divadla opery a baletu S. Krušelnické. Dočkala se zatím dvaceti repríz, místo

původního plánu: devět a dost!

Pro mimořádnou nákladnost však inscenace neměla takovou životnost,

jakou by si zasloužila. Vždyť byla jediným takovýmto počinem minimálně ve

střední Evropě a Zlín jediným místem, kde bylo možno jakýkoliv profesionální

melodram shlédnout na jevišti! Jedno představení Smrti Hippodamie však

zlínské divadlo přišlo na mnohonásobně vyšší finanční prostředky než

představení standardní činohry. Další složitou překážkou bylo vyhledání

optimálního termínu představení dvou početných uměleckých těles.

Scénický melodram se stal exkluzivní záležitostí, dražší nežli muzikál a v

provedení herců MDZ i úspěšnější, než muzikály, které toto divadlo dosud

uvedlo. Fenomén zlínské inscenace samozřejmě ovlivnil i prostor, který v této

diplomové práci zaujímá, neboť jsem se rozhodla zmapovat historii zlínské

inscenace podrobněji.

Název mé diplomové práce „Renesance melodramu?“ nastínil spíše mé

zbožné přání, neboť se netajím zaujetím pro tuto hudebně-dramatickou lahůdku.

Řečnickou otázkou vítám snahy o navázání na slibnou tradici ve skládání

melodramů, která zahrnuje takové velikány české hudby jakými byli např. Jiří

Antonín Benda nebo Zdeněk Fibich.

Mezi fenomény divadla naší současnosti patří bezesporu režisér a dramatik

Jan Antonín Pitínský, jehož křestní jméno je totožné se jménem Fibichovým.

Určitě však lze nalézt podobných rysů víc. Z vnitřního pochopení uměleckého

záměru Vrchlického a Fibicha, vytvořil Pitínský s dramaturgem Vladimírem

Fekarem a scénografem Pavlem Borákem moderní scénické dílo, které má moc

strhnout diváka. Inscenaci, jíž se podařilo proniknout do magického světa, v

němž se snoubí hudba a dramatický text v jeden pozoruhodný celek.

Záměrně jsem také oslovila široké zázemí Městského divadla ve Zlíně spolu

s vybranými osobnostmi zabývajícími se tímto žánrem. Oslovení respondenti

nastínili svůj osobní vývoj vztahu k melodramu v drobné anketě. Stalo se tak s

časovým odstupem od posledního představení Smrti Hippodamie, nicméně i

tento malý průzkum ukázal např. nepřesnosti v užívání temínů melodram a

Page 8: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

8

melodrama. Záměna těchto pojmů je bohužel častá a nevrhá na melodram právě

dobré světlo. Anketa však přirozeně odkryla kladný vztah k melodramu a jeho

působení na člověka.

Většinu Fibichova odkazu a studií, které analyzují české melodramy,

vydává již mnoho let Společnost Zdeňka Fibicha. Její zásluhou také každoročně

opět vznikají nová díla a současní interpreti se seznamují s klavírními

melodramy na známé balady z Erbenovy Kytice. Společnost Zdeňka Fibicha

popularizuje melodram díky soutěži v interpretaci klasického fibichovského

melodramu i novinek, které zde mívají premiéru. Aktivity soutěže přerostly v

mezinárodní festival. Během soutěže zaznívají melodramy v cizích jazycích.

Závěrem si dovolím citovat zakončení Miloše Hynšta, autora základní

brožury Malé skriptum o melodramu, knížky malého rozsahu, ale velkého

významu, který vyjádřil naději, že se melodramu blýská na lepší časy, kterou

sdílím:

(...) umělecký útvar melodramu nebyl ještě dostatečně prozkoumán,

ještě nedozrál a nevydal všechny hodnoty,

které jsou v něm potenciálně obsaženy,

že ještě čeká na své dotvoření,

na své nové básnické a hudební tvůrce,

kteří by jej rozvinuli

na moderní úrovni dneška.

Melodram je útvarem velmi náročným,

ale podaří-li se jeho tvůrčí problémy vyřešit,

vznikne dílo nad jiné účinné.

V melodramu je působnost slova umocněna

silou působivosti hudby a naopak

hudbě je dán slovem obsah

a slovům je hudbou zpřístupněna

Page 9: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

9

i oblast jinak nedosažitelná.

Hudba pomáhá slovu přesvědčit citem,

slovo dává hudbě udeřit myšlenkou.

Prostředky obrazivé a významové

se spojily v podobu nezastupitelnou.

Melodram je útvar,

který má svůj vrchol teprve před sebou. (...)1

2. Historický exkurz do dějin melodramu

2.1. Co je to melodram?

Melodram je krásné slovo, které v sobě spojuje pojmy melodie a drama v

poměru 1:1. V angličtině, němčině či španělštině je nazýván melodrama. Toto

označení vzniklo z řečtiny a doslovný překlad zní: zpívané drama, což poněkud

zamlžuje skutečnou podobu melodramu - žánru dvou rovnocenných složek, kde

se ovšem nezpívá, i když herec může použít určitě zvukomalebné výrazové

prostředky. Intonaci a intenzitu hlasu přizpůsobuje hudebním nástrojům.

Typickým znakem melodramu je výrazná deklamace. Kvůli ní bývá

melodram vnímán jako zastaralá, patetická, monotónní a poněkud přepjatá

hudební forma. Přežil se však jen způsob inscenování a výkladu obsahu

melodramů, žánr samotný skýtá zajímavé možnosti, protože stojí na hranici

činohry a vážné hudby. Hereckému pojetí partitura nabízí určité mantinely, nutí

ho k disciplíně, ale na oplátku přidává hudební podkres, který je mu v hereckém

uchopení role určujícím vodítkem. Hercův hlas hraje part prvních houslí

orchestru, stává se vedoucím „hudebním“ nástrojem. Jeho slova doznívají v

1 Hynšt, Miloš: Malé skriptum o melodramu. JAMU Brno, 2008. s. 22.

Page 10: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

10

hudbě, ostatní nástroje vypráví děj dál, dramatičnost výmluvně narůstá pomocí

pauz a vypointované souhry všech účinkujících.

(...) melodram, výraz, jímž se v češtině označuje záměrné umělecké spojení

mluveného (deklamovaného, avšak i herecky přednášeného) slova s hudebním

(zvl. instrumentálním) projevem a přirozeně i tvorba založená na tomto principu.

(...)2

Z divadelní praxe víme, že je možné nastudovat melodram jako

monodrama. Dramatický tvar se dvěma postavami se nazývá duodrama.

Zajímavější a náročnější je však sehrát slovo s hudebním doprovodem

orchestru tak, aby vzniklo syntetické umění, kde hudba působí na diváka –

posluchače tam, kde básnický text nestačí. Hudba může téma rozvíjet,

dokreslovat dramatickou situaci a také představovat další dramatické postavy,

rozvíjet vnitřní konflikty jednotlivce, pozvedávat hercovy interpretační

možnosti.

Melodram kdysi vznikl jako scénický tvar. Teprve potom začala být

zhudebňována poezie, čímž vznikl melodram ve verzi koncertní, který je v

současnosti častější pro svou nízkou nákladnost. Melodramatické postupy jsou

také hojně využívány ve filmu, televizi a rozhlase. Melodram tvoří jakési tři

pomyslné skupiny. První nazýváme scénický melodram, jenž má nejvíce

divadelních a hudebních prostředků k tomu, aby strhnul posluchače. Komornější

atmosféru vyvolává melodram koncertní, založený především na osobnostní a

dovednostní souhře hudebního a slovesného interpreta. V této formě

pochopitelně vzniká více nových skladeb. Třetí širokou skupinou je melodram

přítomný v jiném žánru, např. melodramatické pasáže v některých operách,

činohrách atd.

O vývoji lidské kultury směrem k složité umělecké formě, kterou nazýváme

melodram, pojednává další podkapitola.

2.2. Pygmalion aneb jak vznikl melodram?

(...) Melodram je druh koexistence mluveného slova a hudby.

Page 11: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

11

Hudba a pohyb,

hudba a zpěv

jsou tu odjakživa.

Člověk dříve zpíval nežli mluvil.

Ještě řeč Neandrtálců byla „omezená“, jak se dočítáme v dějinách

pravěku.

Člověk se modlil a slova ještě nebyla.

Modlil se tancem a bezeslovným zpěvem.

Tento zpěv měl ovšem blíž k neartikulovaným výkřikům.

a nekultivovanému tónu, nežli ke skutečnému zpěvu.

Byl doprovázen údery do ozvučeného dřeva a kostí, zvukem píšťal atp. (...)3

Vývoj melodramu se rozvíjí spolu s lidskou civilizací. Svou citovou

rozjitřeností, jež způsobují vypjaté momenty většiny děl, se stal synonymem pro

projevy a události, jimiž bouří emoce. Historické události zvěčněné v libretu a

hudbě plní nejen funkci estetickou, ale jsou také dokladem doby, v níž

melodram vznikl, dobové melodiky, harmonie a tematiky. Především je to však

hudební forma působivě ztvárňující lidské vášně.

Nejstarší „praformou“ melodramu patrně byly náboženské rituály pravěkých

lidí. Z vykopávek, kde byly nalezeny úlomky hudebních nástrojů a obrazů na

stěnách jeskyní víme, že se jednalo o uctívání kultu síly šelem. Síla pomocí

magických obřadů vstupovala do paží bojovníků. Lidé svá zaklínadla

doprovázeli na rytmické nástroje, zvonky a píšťaly. Tančili a hráli tak

intenzivně, až se dostali do stavu vytržení.

Z toho, co víme o vyspělých starověkých kulturách Číny, Indie, Sýrie,

Mezopotámie či Egypta, hudba a krásné slovo plnilo kromě náboženské funkce i

funkci společenskou. Básníci vyprávěli báje a mýty, rozvíjelo se umění světské,

zdokonalovala se řeč i hudební nástroje. Na svět přišlo písmo a první zápisy

skladeb. Vznikaly typické nástroje pro jednotlivé oblasti života. Nástroje a

melodika se vyvíjely jak regionálně, tak podle statutu společenských vrstev, kde

2 In: Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Supraphon Praha, 1997. s. 545. 3 Hynšt, Miloš: Malé skriptum o melodramu. JAMU Brno, 2008. s. 5.

Page 12: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

12

se hudba provozovala. Především záleželo na osobním vkusu, který, stejně jako

dnes, podléhal módním vlnám. Dochází k rozvoji umění pěveckého, recitačního

a samozřejmě hudebního. Každé umění střeží zvláštní múza a múzám vládne

Apollón – bůh slunce a umění. Divadlo se rozvíjí při slavnostech na počest boha

vína – Dionýsa.

Melodram se zrodil na půdorysu tradice antické.

(...) Řeckou hudbou začínají vlastní dějiny evropské hudby, třebaže ani zde

ještě neodpovídají prameny na všechny otázky. Skladeb se zachovalo velmi

málo. Byly mnohem více vydány zkáze než díla výtvarná a slovesná (...) Hudební

tvorba řecká rostla totiž z jiného, podstatně užšího slohového základu než valná

část hudby středověké a celá tvorba novodobá. (...) Zato působilo velmi silně a

trvale řecké myšlení o hudbě. (...)4

V antických dobách se masově používala kithara, lyra, aulos (předchůdce

hoboje), různé flétny či Panova píšťala. Řeckým vynálezem jsou hydraulické

varhany, salpinx – rovná kovová trubka, zvířecí roh a některé bicí nástroje.

Recitátor se často sám doprovázel, při přednesu či zpěvu hrdinských eposů, které

vyprávěly dobrodružství bohů, polobohů, králů a jiných hrdinů (nejznámější:

Homér – Illias a Odyssea 9. stol. př. n. l.). Z námětů těchto „pěvců-vypravěčů“

umělci čerpají s úspěchem dodnes…

Zpěvně a parlandem se přednášely různé lidové balady, ukolébavky nebo

milostné písně. Hudba se stala součástí Sapfických básní – lyriky tvořené na

ostrově Lesbos v čele s Alkaiem a Sapfó, kde se uvědoměle tvořilo a v

kolektivní recitaci se začal formovat tzv. chór (6. stol. př. n. l.). Později se

chórickou lyrikou zabývali další, vznikaly nejrůznější soutěže, až došlo k

ustálení hymnického sborového umění – dithyrambu (5. stol. př. n. l.). Na počest

boha Dionýsa vzniklo slavné řecké divadlo. Chór své texty částečně zpíval a

částečně recitoval, měnil tóniny, (dnes bychom tento chór označili jako

voiceband). Chór doprovázel své texty na rytmické nástoje a tančil. Působil jako

důležitá dramatická postava a byl mu v divadle vyhrazen speciální prostor.

4 Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby. Panton Praha, 1964. s. 14.

Page 13: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

13

(...) Řecká tragedie byla z velké části hudebním dramatem: chóry její byly

zpívány a tančeny, velká část monologů, ba i dialogů byla též zpívána, zejména

ve starších dobách, například v dílech Aischylových. A víme, že zvláště v

Aténách představení tragedií byla oficiálním obřadem a lidovou slavností, jíž se

celé město účastnilo. Představme si, jaké asi místo mělo v antickém Řecku

hudební umění, spojené s básnictvím, tancem a mimikou. (...)5.

Zatímco tragedie a komedie používala masek, mimos (předchůdce

pantomimy) rozvíjel nonverbální složky divadla a vnitřní hnutí postavy často

přebíraly nástroje. Tento druh divadla byl provozován v komornějším prostoru.

Římské období využilo mnoho prvků řeckého i východního umění. Důraz se

kladl na zábavnost, satiru, monumentálnost a pompéznost. Hudebně-dramatické

prostředky byly bohatě využívány v cirku za účasti velkého množství sólistů,

sboristů, hudebníků, tanečníků, mimů, včetně otroků a zvířat. Dochází k

profanaci a postupně k přežití těchto forem. Zánik impéria pak na dlouho

degradovalo celkové postavení umělců a kultury.

Hudba církve křesťanské vyšla hlavně z řecké hudby. Avšak nutno počítati i

s vlivem orientální záliby v některých pasážích.

(...) Dva velcí organisátoři tohoto nového umění jsou svatý Ambrož (který

zemřel r. 397) a svatý Řehoř (byl papežem od r. 590 do 604), podle něho byl

nazván onen církevní zpěv zpěvem gregoriánským. (...)

Ve středověku byla hudba uměním nejpřednějším. Svatý Tomáš Aquinský

dává jí „první místo mezi sedmi svobodnými uměními“ (...)6

Z homofonní hudby, která je typická pro antiku a gregoriánské chorály, se

postupně vyvíjela hudba diafonní a polyfonní. Od XII. století již místo

paralelního pohybu melodie dochází k běžnému použití protichůdného pohybu.

Rozvíjí se notový zápis, klasifikace hlasů, součástí mše jsou pasáže, které

bychom již mohly označit za jakési zárodky melodramu. Reformy v hudební

sféře často předjímají změnu stylu i v ostatních uměních. V románském stylu je

hudba pevně spjata s liturgií, v gotice přicházejí na hrady a zámky trubadůři,

5 Landormy, Paul: Dějiny hudby. Ottova naučná knihovna Praha, 1918. s. 19. 6 Landormy, Paul: Dějiny hudby. Ottova naučná knihovna,. Praha 1918.s. 23.

Page 14: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

14

kejklíři, jokulátoři a minnesingři, aby deklamovali a doprovázeli své galantní

verše na různé nástroje.

Rozkvět baroka diferencuje hudbu, přičemž otřes třicetileté války a

politických vlivů vyhrotil uměleckou výpověď na heslo: Memento mori.

Mecenáši umění podporují, opera se ujímá své vlády na zámcích evropské

šlechty, lidové baroko spontánně tvoří divadelní hry, opery a další útvary.

Oblíbené byly hry vánoční a velikonoční, o životě světců a panovníků. Hudba je

pevnou součástí divadla, které se rozvíjí mimo dohled církve, nebo naopak pod

jejím vedením (školní divadlo jezuitů a jiných církevních řádů).

(...) Jsou historické okolnosti, příznivější než jiné vývoji hudby? – V jistém

ohledu mohlo by se zdáti přirozeným, že doba hudebního rozkvětu souhlasí s

dobou úpadku ostatních umění, ba i s pohromami stíhajícími zemi. (...) Hudba,

jež jest uměním důvěrně osobním, může se též státi uměním sociálním. Může se

zroditi ze zbožnosti a bolesti, ale též z radosti, ba dokonce z rozpustilosti.

Přizpůsobuje se povaze všech národů a všech dob. Zná-li kdo její dějiny a různé

podoby, jež na sebe vzala během staletí, nebude se diviti rozporu v definicích,

které o ní vyslovili estetikové. Jeden nazývá jí pohyblivou architekturou, druhý

poetickou psychologií. (...)7

Světská tvorba čerpá z lidských emocí, které se snaží adekvátně vyjádřit.

Potulní francouzští rytíři zvaní truvéři (z francouzského slova vynalézat)

opěvovali lásku a rytířské ctnosti jako oddanost králi, chrabrost v boji, zbožnost,

sílu, statečnost, věrnost a přátelství. Zasloužili se o rozvoj básnických forem,

které výrazně využívaly hudbu. Písně-šansony, milostné či melancholické-

balady, smuteční-plankty, pastýřské-pastorály, večerní-serenády, jitřní-alba

(zvané svítáníčka), hymny atd. Používala se píšťala, zobcová flétna, příčná

flétna, šalmaj, zvířecí roh, tympány, tamburina či různé zvonkohry. Z nových

nástrojů přichází na svět dudy, viola da gamba, tuba či loutna. Rozvíjí se

hudební formy. Každé období má svou oblíbenou formu, vedle toho bují lidová

tvorba. Polyfonní nástroje jako varhany a cembalo zvyšují monumentální účinek

hudby.

7 Rolland, Romain: Hudebníci minulosti. Aventinum, Praha 1929. s. 18.

Page 15: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

15

(...) Hudba počala plně rozvíjet své nové prostředky a jejich formotvorné

možnosti. Stala se schopnou vyjádřit rozmanitou stupnici afektů a rozvinout

architektonickou velkolepost, s jakou se setkáváme u velikých mistrů výtvarného

baroka. Veliká osobnost Claudia Monteverdiho (1567-1643) soustředila

nejdůležitější vývojové hodnoty raného baroka a rozhodla o jejich vítězství

geniální silou. (...) Vzbudil rozruch svými skladbami, hlavně harmonickými

novotami svých madrigalů, které odmítavě kritizoval boloňský kanovník Artussi.

Monteverdiho však neovlivnil. Vincenzo z Gonzagy přál novému umění, zvlášťě

pokud zvyšovalo lesk jeho dvora. Dal provést v roce 1607 Monteverdiho prvou

operu Orfeo a již následujícího roku měla premiéru Ariadna, z níž se nám

dochoval proslulý Nářek opuštěné Ariadny, jenž už při prvém provedení

zapůsobil velmi podmanivě na posluchače. (...) V popředí Monteverdiho tvůrčích

snah je úsilí dosáhnout vnitřní jednoty mezi hudbou a zhudebněným afektem,

vyjádřeným v textu. (...)8

Touhu po dosažení maximální divácko-posluchačské katarze, má tedy opera

s melodramem společnou. Každý z těchto žánrů na to jde jiným způsobem,

společnými i odlišnými prostředky. V době baroka se naše území stalo

staggionou pro italské operní produkce, vlastní scénu si postavil hrabě František

Antonín Špork, opera se hrála ke korunovacím králů. Melodram má historii sice

chudší než opera, ale jeho rozvoj je mnohem více svázán s českými hudebníky.

Do XVIII. století se měšťanstvo neprosazovalo tolik na kulturním poli jako

šlechta. Jako se opera stala doménou italskou, počátky dějin klasického

melodramu jsou spojeny s francouzským obdobím významných filozofů a

encyklopedistů, s hnutím, které bývá označováno preromantismem či

sentimentalismem – návratem k přirozenosti a oslavě přírody. Za otce

melodramu je považován Jean Jacques Rousseau. Námět pro první melodram

čerpal z antické mytologie.

(...) Pokračovatelé, ale stále ještě předchůdci tohoto žánru byli: Horace

Coignet a Jean Jacques Rousseau.

8 Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby. Panton Praha, 1972. s. 114.

Page 16: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

16

Předchůdci proto, že hudba a mluvené slovo u nich nezaznívaly současně,

ale hudba se uplatňovala jen v přestávkách mluveného slova. Takovým

praútvarem melodramu byl jejich Pygmalion na antický námět. (...)9

Jean Jacques Rousseau (1712-1778) byl stoupencem preromantismu. Jako

filozof se vyjadřuje názory na pedagogiku, společenský řád a volá po návratu k

přirozenosti, čímž kritizuje dobovou přepjatost a vyumělkovanost.

(...) Za zakladatele melodramu bývá považován J. J. Rousseau, autor

scénického melodramu Pygmalion (1770). Dílo bylo dobově označováno jako

scéne lyrique a ke zhudebnění přizval Rousseau diletanta H. Coignetta.

Melodram tu vznikl aplikací myšlenky, že francouzština není vhodná pro zpěv a

že je ji proto třeba na divadle nahradit deklamovaným slovem. Fakticky byl tak

ovšem utvrzen princip, který se ojediněle objevoval i v dřívější divadelní praxi

(Němec J. E. Eberlin střídá ve hře Sigismundus, Burdundiae rex z r. 1753

vzrušený mluvený monolog s instrumentální hudbou). Rousseaův melodram

uplatnil rovněž baletní projev a blížil se typově činohře s hudbou. Další vývoj

nově vznikajícího druhu byl spjat s činností všestranně aktivní činoherní

Seylerovy společnosti, která po působení ve Výmaru přesídlila v roce 1774 do

Goty. Přímou návaznost na Rousseaův podnět potvrzuje i fakt, že prvý melodram

napsaný pro Seylerovo divadlo vznikl německým překladem Pygmaliona (hudbu

složil A. Schweitzer, 1772; Schweitzer se pak pokusil ještě o duodrama Ariadne,

avšak nedokončil je). Poté se ujímá iniciativy J.A. Benda. (...)10

Námět Pygmalionu zdomácněl na světových jevištích v mnoha podobách i

později. S tímto příběhem se setkáváme v muzikálu (My Fair Lady – divadelní

premiéra na Broadwayi 1956, rekord v reprízách, hráno 2717 krát, hudba –

Frederic Loewe, slova A. J. Lerner, film z roku 1964, režie George Cukor, 7

Oskarů, jeden z nejpopulárnějších filmů všech dob), v operetě (Krásná

Galathea – Franz von Suppé, z roku 1865), kantátě (T.A. Kunz, 1871), opeře

(L. Cherubini, 1809), populární činoherní komedii (Pygmalion – G. B. Shaw,

1913) nebo v tragédii (Galathaia – Spiridon Vasiliadis, 1872).

9 Hynšt, Miloš: Malé skriptum o melodramu. JAMU Brno, 2008. s. 6. 10 In: Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Supraphon Praha, 1997, s. 546.

Page 17: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

17

Málokdo ví o antických kořenech Pygmalionu. Ve starověkých mýtech

nacházíme několik různých podob příběhu. Nejčastější je ten, který se zabývá

zdokonalením ženy. Téma zpracoval Jiří Antonín Benda jako melodram (1779)

podle Jeana Jacqua Rousseaua. O sto let později napsal Jaroslav Vrchlický

realističtější báseň Pygmalion (1899). Afrodité zde sochu neoživí a Pygmalion z

toho zešílí.

(...) Pod vlivem Ovidiových Proměn žije kyperský Pygmalión v našem

podvědomí nikoli jako král, nýbrž jako sochař. Vzhledem k prostopášnosti

tehdejších žen se rozhodl, že se neožení, a žil jedině pro své umění. Po ženě

ovšem toužil, avšak po ideální, a proto si ji vytvořil podle vlastních představ ze

slonoviny. Povedla se mu dokonale, že se jí vzhledem žádná ze živých žen

nevyrovnala. Ve své osamělosti se do ní zamiloval, nosil jí dary, zdobil ji šperky

a oblékal ji jako živou. Jednou, když měla bohyně Afrodíta svátek, přinesl do

jejího chrámu skvělou oběť a před oltářem vyslovil nesmělou žádost, aby z jeho

sochy učinila, může-li, jeho manželku. Bohyně krásy a lásky může ovšem

všechno (pokud to spadá do oboru její působnosti): když se vrátil, jeho socha

žila. Z manželství, které s ní Pygmalión uzavřel, se narodila krásná dívka, jež

dostala jméno Pafos. (...)11

2.3. Melodram a melodrama

Laické vnímání melodramu bývá ovlivněno termínem melodrama. V

některých jazycích lze tento rozdíl rozlišit právě jen kontextem. V češtině je

potřeba dbát správného označování hudebně-dramatického uměleckého díla –

melodramem, tedy podstatným jménem mužského rodu.

Mnohokrát jsem se setkala s nedorozuměním, kdy byl můj zájem o

melodram považován za zálibu v slzavé literatuře pro ženy a mladé dívky.

Tvorbě českých skladatelů koncertních a scénických melodramů, stejně jako

jejich libretistům a hercům toto vnímání škodí. Melodrama se rozvíjí ve filmu a

v televizní tvorbě („Nedělej mi z toho melodram“ říká předseda státního statku

v televizním seriálu Dobrá voda. Má na mysli: „nesnaž se mne dojmout, jsi

Page 18: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

18

patetický“). Je synonymem poutavé, naivní hudbou podbarvené podívané, která

se snaží dojmout diváka kýčovitými schématy. Cílem Rousseaua, Bendy,

Fibicha, Foerstera a dalších, bylo vytvořit novou funkční hudební formu, sice

pomocí podobných prostředků jako melodrama, ale estetická hodnota je

nesporně jiná. Jiné jsou prostředky hudební, herecké i tematické. Jiná je cílová

skupina diváků.

Ačkoliv je melodram exkluzivním žánrem, nezvyklým dnešní době, kde

působí jako rarita, laičtí diváci nedávno zcela dobrovolně udělili inscenaci Smrt

Hippodamie cenu diváků. Přesah z výkonu představitelů jednotlivých rolí v

kombinaci s Filharmonií Bohuslava Martinů vyvolával chvění, napětí, jako by se

diváci stávali součástí magického obřadu. Rituálu, z něhož divadlo vzniklo a

díky této síle bude žít dál navzdory moderním technologiím, neboť jeho účinek-

katarzi, nejde jiným zážitkem plnohodnotně nahradit.

Melodram neposkytuje mnoho prostoru pro mimohudební asociace u

diváka. Když dojde k optimální realizaci, dodá nám něco ze své zakleté

vznešenosti.

Pro důsledné objasnění významů těchto pojmů si dovolím citovat definici z

encyklopedie:

(...) Melodram (řec.) – koncertní nebo scénický útvar kombinující herecký

přednes dramatického textu s hudbou; původcem myšlenky melodramu byl J. J.

Rousseau, první umělecky významná díla vytvořil J. A. Benda. Průkopníkem

moderního melodramu se stal Z. Fibich (scénický melodram – trilogie

Hippodamia; koncertní melodram – Štědrý den, Vodník).

Melodrama (řec.) – dramatický žánr na přelomu 18. a 19. st., který

patetickým stylem zachycuje psychologicky ustálené typy (zlosyn nebo tyran,

mladá dívka a její ochránce) ve vypjatých dramatických situacích, přičemž

ústředním tématem melodramatu je vítězství dobra nad zlem. Prostředky

melodramatu působí na city diváků, často otevřenou sentimentalitou,

hrůzostrašností prostředí i scénickou hudbou, která emotivně podtrhuje

11 Zamarovský, Vojtěch: Bohové a hrdinové antických bájí. Brána Praha, 1996. s. 373.

Page 19: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

19

atmosféru. Žánr vznikl ve Francii, rozbíjel klasicistickou tradici dramatu a

připravoval drama romantické. (...)12

Francouzská encyklopedie vykládá označení melodram trochu odlišně. Lze

vystopovat proměnu žánru melodramu a jeho využití v různých formách.

Považuje melodram i melodrama za jeden žánr, různí se jeho realizace v průběhu

vývoje žánru. Zvláštní heslo je potom věnováno právě tomu, co vnímáme jako

pejorativní označení něčeho lacině líbivého, čpícího kýčem, vzdáleného od

dokonalé syntetické a dějově složitě strukturované formy scénického

melodramu.

(...) Melodram, Melodrama – (fr. melodrame, ang. melodrama, něm.

melodrama, šp. melodrama) Melodrama (doslovně podle řecké etymologie

zpívané drama) se jako žánr objevuje v 18. století; šlo o hru, jejíž

nejdramatičtější okamžiky doprovází hudba, která vyjadřuje pocity mlčící

postavy. Je to „dramatický žánr, v němž slova a hudba nepostupují společně, ale

slyšíme je postupně, a kde mluvená věta je jakoby předznamenána a připravena

větou hudební“ (Rousseau, Zlomky poznámek o Gluckově „Alcestě“ /

Fragments d’observation sur „ l’ Alceste“ de Gluck, 1776).

Od konce 18. století se melodram, tento „Melpomenin bastard“ (Geoffroy),

stal novým žánrem, lidovou hrou, která předvádí hodné a zlé postavy v

hrůzostrašných a tklivých situacích, a snaží se dojímat publikum nepříliš

hodnotným textem, zato ohromnými jevištními efekty (tento žánr u nás – podobně

jako v Německu nazýváme melodrama; pozn. red.) Melodrama vzniklo ke konci

Francouzské revoluce (1797) a jeho nejskvělejší období trvalo až do začátku

dvacátých let 19. století. (...) Kořeny dramatické struktury tohoto nového žánru

jsou v rodinné tragédii (EURIPIDES: Alkestis, Ifigenie v Tauridě, Medea;

SHAKESPEARE, MARLOWE) a v měšťanském dramatu (DIDEROT).

Melodrama je dovršením a zárověň bezděčně parodickou formou klasické

tragédie, formou přehánějící do krajnosti hrdinství, citovost a tragičnost,

množství „divadelních zvratů“, momentů poznání a tragických komentářů

12 In: Říman, Josef a kol.: Malá československá encyklopedie IV. Akademia Praha 1986.

Page 20: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

20

hrdinů. Narativní struktura je neměnná: láska, neštěstí zaviněné zradou, trumf

ctnosti, trest a odměna, pronásledování jako „osa zápletky“ (...)

Vznik melodramatu je spjat s růstem ideologického vlivu měšťanstva, které

se v prvních letech 19. století utvrzuje jako nová síla vzešlá z Francouzské

revoluce (...) Postavy jsou jasně rozděleny na dobré a zlé a nestojí před žádnou

tragickou volbou, jsou uhněteny z dobroty či špatnosti, jistot a samozřejmostí.

jež nesnesou sebemenší rozpor. Jejich city a promluvy, přehnané často až na

hranici parodie, podporují divákovo ztotožnění s „lacinou“ katarzí. Situace

jsou neuvěřitelné, ale jasně podané: absolutní neštěstí, krutý osud, který se

nakonec buď zvrátí (optimistické melodrama), nebo zůstává ponurý a napjatý

(...)

Melodrama se většinou odehrává na neskutečných či fantaskních místech

(divoká příroda, hrad, ostrov, prostředí městské spodiny), je nositelem

společenských abstrakcí, zastírá dobové společenské konflikty, zjednodušuje

všechny rozpory a převádí je na atmosféru pradávného strachu či utopické

blaženosti. (...)

Dnes melodrama přežívá a prosperuje v podobách bulvárního divadla,

rodinných televizních seriálů či červené knihovny, harlekýnek apod. (...)

Melodramatický – melodramatické je to, co působí dojmem přepjatosti a

přehánění v celkovém stylu, v herectví či režii. (...) Herectví si libuje v

rozmáchlém, zdůrazňovaném gestu, které má naznačovat více, než to, co ve

skutečnosti vyjadřuje. Inscenace znehybňuje patetické okamžiky do živých

obrazů, vyvoláváním emocí napomáhá divákovu ztotožnění a fascinaci, k nimž

přispívá iluzivní scéna i děj plný překvapivých zvratů. (...)13

2.4. Romantismus, idea syntetického divadla a melodram

Divadelní prkna zasáhlo romantické drama, osudové tragédie výjimečných

rebelů v konfliktu s řádem světa, zrušení klasicistních divadelních konvencí,

snaha o nové formy vyjádření. Roste vliv symbolů, metafor, komplikací ve

13 In: Pavis, Patrice: Divadelní slovník. Divadelní ústav Praha, 2003.

Page 21: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

21

stavbě fabule. Narušuje se časová lineárnost, mění se místa děje, příroda,

tajemství a fantazie představují jiné umělecké pojetí.

(...) Romantismus, jehož počátky můžeme sledovat hluboko do 18. století, se

na konci tohoto století stává jeho životním a uměleckým heslem, a to v

souvislosti se společenským vývojem, daným nástupem měšťanské třídy a

kapitalismu. Nový životní sloh, společensky kánonizovaný Velkou francouzskou

revolucí, hledá adekvátní umělecké vyjádření: člověk, osvobozený z feudální

spoutanosti, rozvíjí v sobě všechny bytostné síly k novému životu. Vzniká nové

umění, romantické, apelující především na jeho emocionální a smyslové stránky.

(...) Hudba je podle romantiků uměním, jež ze všech uměleckých druhů nejlépe

vyslovuje romantické nazírání světa: subjektivnost výrazu, podřízení formálních

hledisek stránce obsahové a výrazové (...) s tím souvisí otázka národní hudby,

která se řeší příklonem k lidové písni (...)14

Rozmanitost uměleckých projevů národních kultur se vzájemně prolíná,

kromě folklóru má vliv i exotičnost, orient atd. Velcí autoři ve svých hudebně-

dramatických dílech sporadicky využívají melodramatických principů.

Romantická hudba měla na melodram vliv po stránce obsahové i formální.

Schubert, Liszt, Berlioz, Weber, Mendelsohn, Schumann a další možná ne zcela

vědomě svou tvorbou připravili půdu pro melodram a jeho skladatele. Schumann

a Wagner patřili mezi oblíbené skladatele Z. Fibicha. Schumann ve své scénické

baladě Manfred (podle textu předního romantického spisovatele G. G. Byrona)

řešil vzájemnou vazbu hudby a slova. Balada – jako komorní, malá tragédie se

tehdy těšila oblibě.

(...) Daleko nejdůležitější je však Mendelsohn hudbou ke Snu noci

svatojánské, jež vznikla značně později než stejnojmenná předehra. Pro Berlín

napsal Mendelssohn hudbu ke dvěma Sofoklovým tragediím (Antigona, Oidipus

na Kolonu) a k Racinově Athalii. Značný podíl připadal v činoherní hudbě

melodramu, který ostatně užil také Beethoven v Egmontovi a v Leonoře. Použili

ho Schubert a Mendelsohn ve Snu noci svatojánské; Weber v Čarostřelci,

Oberonu a zvláště rozsáhle v Preciose, kde na některých místech zavádí přesnou

14 Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby. Panton Praha, 1972, s. 229-230.

Page 22: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

22

rytmickou notaci deklamace; a nejvíce Schumann, nejen v Manfredu, ale také

koncertní formou. (...)15

Z pozoruhodných osobností tohoto období musím zmínit alespoň Richarda

Wagnera.

(...) Richard Wagner se narodil v Lipsku dne 22. května 1813. (...) Jeho

hudební nadání ohlásilo se velmi pozdě, nikdy se nestal virtuosem na nějakém

nástroji: „Za celý svůj život jsem se nenaučil hrát na piano“ řekl. Weber a

Beethoven objevili mu hudbu. Od r. 1817 byl Weber kapelníkem drážďanské

opery a Ludvík Geyer byl z jeho nadšených přívrženců; mladý Wagner také. (...)

R. 1827 slyší Wagner v Lipsku v koncertech gewandhausu symfonie od

Beethovena, který právě zemřel. Je hluboce dojat. A náhle se dá do

komponování sonáty, kvartetu, velké arie, aniž znal cokoli z harmonie. (...)16

Wagner se stal slavným a respektovaným skladatelem, jeho hudebně-

dramatické dílo je úctyhodné. Ve skládání usiloval o formální preciznost,

originalitu a optimální spojení všech jevištních složek tak, aby splynuly v

dokonalé dílo v jednom prostoru. Ovlivnil mnoho umělců, včetně Zdeňka

Fibicha. Jeho inovace se ve své době nesetkaly s pochopením většiny lidí

z branže. Jeho tvorba nevyhovovala diváckému vkusu. Přesto se stal určitým

mezníkem v hudebním vývoji 19. století.

(...) Jeho reformní činnost v divadle se však setkávala s nepochopením a

ledabylostí, a krom toho si svým vystupováním a způsobem života nadělal vlivné

nepřátele. (...) Ke všem dramatickým dílům si psal básnický text sám. (...)

Metody i formy jednotlivých umění se musí přizpůsobit nové jednotě. (...)

Hudební drama je novoromantickou syntézou všech umění, slovesného,

hudebního, pohybového i výtvarného. Všechna mají plně rozvinout své

prostředky, výsledkem jejich spojení pak má být nový, jednotný tvůrčí čin. (...)17

15 Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby. Panton Praha, 1972. s. 236-237. 16 Landormy, Paul: Dějiny hudby. J. Otto, spol. Praha. 1918. s. 205-207.

Page 23: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

23

3. Česká tradice melodramu a její představitelé

Na tuto tradici mohou být Češi právem hrdi, neboť si připsali prvenství v

osobnosti mistra v oboru melodramu, který navázal na Rousseaua.

Tak ve vlnách přichází zájem o tento žánr, který je pro někoho muzeální,

pro jiného nadčasový. Osloví-li někoho intenzivně, druhého nechá chladným,

což je častěji vinou nastudování než předlohy. Většina pravých melodramů si za

základ bere kvalitní dramatickou látku, nejčastěji z nepřeberného bohatství

klasických antických bájí.

(…) Zakladatelem melodramu, v němž mluvené slovo zaznívá s hudbou

současně, je český skladatel, emigrant v době třistaletého temna našich

národních dějin Jiří Benda (1722-1795). Složil jej též na motiv Pygmalionu. Z

antických předloh vychází i jeho Medea, Ariadna na Naxu atd.

Inspiračním zdrojem pro vznik melodramu byl recitativ accompagnato.

Melodram se rozvinul zejména v Německu. Uplatnění v něm našli zpěváci

singšpílu, vybavení lépe herecky nežli pěvecky. Prvními interprety melodramu

byli zpěváci, ne činoherci.

Vývoj světového melodramu završil další český skladatel Zdeněk Fibich.

(…)18

Nejen na jeho tvorbu úspěšně navazují autoři 20. století. Bohužel se

nedochovalo mnoho notových záznamů o nejstarších melodramech. Většinou

jsou zmapovány jen melodramy hrané v českém jazyce. Vzhledem k českému

umístění do Rakouské koruny se však u nás hrála celá řada melodramů

německých, neboť melodram tam byl velmi populární. Díky kočovným

divadelním společnostem se zachovaly zprávy o produkcích melodramu v

němčině na českém území. V Německu žil od svých 22 let i Jiří Antonín Benda

– zakladatel české tradice melodramu, pro svůj pobyt v zahraničí někdy chybí v

českých publikacích nebo mu není dán odpovídající prostor.

Melodramu se letmo dotkl i autor české národní hymny František Škroup.

17 Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby. Panton Praha, 1972. s. 256-258. 18 Hynšt, Miloš: Malé skriptum o melodramu. JAMU Brno, 2008. s. 6.

Page 24: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

24

(...) Josef Plavec se ve své monografii o Františku Škroupovi zabývá

melodramem Bratrovrah komponovaným na text J. N. Štěpánka v roce 1830 a

uvedeným ve Stavovském divadle 27. 2. 1831. Konstatuje: „Nelze s určitostí říci,

kde Škroup poznal tuto hudební formu [...] Nevíme znal-li [...] již tehdy některé

dílo Bendovo [...]“ Jeho závěr zní: „[...] skladatel [...] vytvořil tak dílko, které

je zajímavým spojovacím článkem mezi scénickými melodramaty Bendovými a

pozdější tvorbou Fibichovou na tomto poli.“ – J. Plavec: František Škroup,

Praha 1941, s. 190-191.

Melodram jako samostatný žánr vlastně zanikl několikrát. Stal se však

součástí oper, singšpílů i činoher. Znovuzrození žánru nastalo v období

romantismu. Za melodram je některými považována Smetanova hudba na

Goethovu báseň Rybář (1869). Nedochovaly se Janáčkovy pokusy o tento žánr.

3.1. Jiří Antonín Benda

Tento novátorský skladatel a houslista absolvoval církevní školy (piaristické

gymnázium v Kosmonosích, jezuitské gymnázium v Jičíně. Psal klavírní sonáty

a koncerty, oratoria, byl úspěšným houslistou, později kapelníkem na dvoře

durynského vévody Friedricha III. v Gotě. Cestoval po Itálii a Německu.

Nábožensky a politicky netolerantní Čechy opustil, aby se s rodinou

přestěhoval do Berlína, kde žil jeho bratr, František Benda – kosmopolitní

houslový virtuos, tvůrce berlínské houslové školy a také skladatel (15

houslových koncertů a přibližně 100 sonát). Jejich hudebně nadaný rod ve světě

šířil hudební mistrovství, jejich potomek – šlechtic Hans von Benda byl

významným německým dirigentem a kapelníkem Orchestru berlínského

rozhlasu.

Jiří Antonín Benda se snažil hudebně vyjádřit dramatičnost textu, užíval

časté změny tempa, taktu a dynamiky. Významné jsou jeho singšpíly. Ty také

spolu s jeho melodramy ovlivnily mnoho jeho současníků i později narozených,

včetně W. A. Mozarta (po představení v Mannheimu píše svému otci obdivný

dopis, kde uvádí, že oba melodramy Ariadnu i Medeu vozí stále s sebou).

Mozart použil melodram v pasáži singšpílu Zaide.

Page 25: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

25

(...) Největší skladatelský význam má jeho tvorba od 1770, kdy se stal

dvorním kapelníkem v Gotě. Svobodomyslné prostředí dvora, kde našly značný

ohlas myšlenky francouzských encyklopedistů, na Bendu silně zapůsobilo.

Rousseauva myšlenka scénického melodramu jej podnítila k tvorbě děl, jež byla

po vlastních Rousseauových pokusech prvními zralými hodnotami tohoto nového

žánru. V dramatických i instrumentálních dílech přinesl Benda postupy, jež

předjímají nejeden prvek hudební dikce Beethovenovy či připomínají dokonce

romantickou atmosféru. (...)19

Důvodem, proč se inspiroval Rousseauem a začal rozvíjet nový typ divadla,

byla také herečka Karolina Brandesová, které chtěl dát hereckou příležitost.

Bendovy singšpíly např. Venkovský trh (1775) a Romeo a Julie (1776) vznikly

také v němčině podobně jako jeho melodramy Ariadne auf Naxos (1775),

Medea (1775), Pygmalion (1779), Almansor und Nadine (1790), ale brzy po

svém vzniku se většinou dočkaly svého uvedení i u nás.

(...) Premiéry zakladatelských děl druhu, melodramů Jiřího Antonína Bendy

v roce 1775 (Ariadne auf Naxos na text Christiana Brandese v lednu v Gotě a

Medea na text Friedricha Wilhelma Gottera v květnu v Lipsku), patřily

bezesporu k progresivním inscenacím své doby a propůjčily melodramu pověst

senzace. Soustředění na hereckou osobnost a její výkon plně odpovídalo

dobovému způsobu vnímání divadla a melodram dále podpořil psychologicky

založenou individualizaci jevištního ztvárnění. (...) Z hlediska divadelních

podnikatelů byl melodram výhodnou akvizicí, stal se magnetem publika a svými

minimálními nároky řešil i některé provozní problémy. (...) Na první uvedení

Bendových děl v dalších centrech a na nové kusy se čekalo, byly recenzovány a

podrobovány diskusím. Mnohostranné naděje se však časem rozplynuly a

teoretické řešení problému vztahu mluveného slova a instrumentální hudby

postupně dospělo k zatracení melodramu jako „esteticky nepřípustné slepé

uličky“ – Srv. M. Schwarz – Danuser: „Melodram“, in: L. Finscher, Die Musik

in Gesichte und Gegenwart, I. Kassel etc. 1995, sl. 67-99. (...)

19 Smolka, Jaroslav: Malá encyklopedie hudby. Supraphon Praha, 1983. s. 65.

Page 26: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

26

Z repertoáru hereckých společností však melodramy nezmizely a zdá se, že

zalíbení publika v tomto druhu přetrvávalo. (...) V období od roku 1772, kdy se v

Praze poprvé hrál Rousseaův Pygmalion, do roku 1810, kdy byl ve Stavovském

divadle uveden melodram Jana Augusta Vitáska David, oder Die Befreyung

Israels, se dosud podařilo evidovat na třicet inscenací celkem čtrnácti

melodramů (...).20

U Bendy docházelo i k přepracování melodramu podle hudebních,

provozních i jiných potřeb, které ukázala praxe. Tak se ze scénického

melodramu Philon und Theone (1779) po deseti letech hrál pod názvem

Almansor und Nadine. Při přepracování starší látky vložil do partitury sólový

zpěv a sbor. Za jeho éry se melodram dostal na úroveň jiných hudebně-

dramatických žánrů. Jeho melodramy cestovaly Evropou (Německo, Francie...).

3.2. Josef Bohuslav Foerster

Skladatel, varhaník, pedagog a hudební spisovatel Josef Bohuslav Foerster

(1859-1951) pocházel také z muzikantského rodu (děd Josef Foerster-pedagog ,

varhaník a violoncellista, otec Josef Foerster-varhaník, sestry klavíristky a bratr

Viktor-improvizátor a malíř). Díky tomu už v dětství poznal Smetanu i Dvořáka.

Jeho manželka byla oblíbená operní pěvkyně Berta Lautererová. Když ji Gustav

Mahler angažoval do Hamburské opery, odešel tam také Josef Bohuslav

Foerster. Později spolu odešli do Vídně, kde poznal tvorbu Richarda Strausse.

Ze zahraničí přispíval do českých hudebních časopisů. Vrátil se do Prahy po

vzniku samostatného Československa, kde se těšil velké úctě (stal se

prezidentem České akademie věd a umění atd). Učil na konzervatoři a v

mistrovské škole. Jeho životní motto prý znělo: Ani den bez tvořivé práce.

(...) Jako nestoru českých skladatelů se mu na sklonku života dostalo

nejvyšších společenských a státních poct. Přijal je s pokorou poutníka, který

viděl jako své nejvyšší poslání sloužit hudbou a uměním národu a Bohu. Byl

povahy mírné, nestal se ani v životě ani v hudbě bouřlivákem. (...) Hudbu

20 Hojda, Zdeněk – Roman Prahl: Mezi časy... Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800. KLP Praha, 2000. in: Jakubcová, Alena: Melodram kolem roku 1790: Divadlo podle módy? s. 265-267.

Page 27: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

27

meziválečné avantgardy jednoznačně odmítal. (...) V průběhu bezmála

sedmdesáti let usilovné tvůrčí práce složil 189 opusů, některé své skladby ani

čísly neoznačoval, jako např. poslední skladbu vůbec Smyčcový kvartet

„Vestecký“ (1951). Foerster je autorem šesti oper (Debora, 1891, Eva, 1897,

Jessika, 1904, Nepřemožení, 1917, Srdcem 1922, Bloud 1935), z nichž některé

komponoval na vlastní texty. (...) Lásku k divadlu projevil kompozicí hodnotné

scénické hudby (...) Spirituálním lyrikem zůstal ve vokální hudbě všech žánrů a

forem (...) V koncertním melodramu (Amarus, 1897, Čtyři melodramata, 1920,

Laně, 1928 aj.) vytvořil lyrický protějšek k dramatičtějším melodramům

Fibichovým. (...)21

Josef Bohuslav Foerster, stejně jako jeho rodina, patřil k hluboce věřícím a

zásadovým lidem. Biblické náměty často zpracovává ve svých opusech

(symfonie Velká noc, oratorium Svatý Václav). Napsal dokonce mši ve

staroslověnštině: Glagolskou mši (1923). Proto ho v závěru života čekala tvrdá

opatření. Jako prvorepubliková autorita byl po únoru 1948 proti tehdejší

komunistické totalitě. Po své smrti přestal sice být na indexu, ale přesto se jeho

pozoruhodnému a všestrannému dílu nikdy nedostalo odpovídajícího ocenění.

Úspěšně zhudebnil slova básníka Josefa Václava Sládka. Psal písně pro

pěvecké sbory. Inspiroval se i Shakespearem, Tolstým, Mahlerem.

Korespondoval s Čajkovským a Rollandem. Skládal na Vrchlického texty a

objevoval nové způsoby tvorby. Byl vzdělaným humanistou, skromným a

duchovně založeným filozofem a také umělcem, navazujícím na české klasiky

Smetanu a Dvořáka. Napsal symfonii, v níž se snažil vyjádřit bolest nad ztrátou

syna. Z jeho šesti oper se největšího úspěchu dočkala Eva (podle námětu

Gabriely Preissové).

(...) Foersterova hudební díla, ze kterých dýchala spiritualita a křesťanské

duchovní zaměření, nebylo vůbec možno hrát veřejně, uskutečňovaly se pouze

sporé nahrávky přísně vybraných sekulárních skladeb, a to převážně na základě

zájmu ze zahraničí. (...) Když byla v lednu roku 1979 zahájena práce na třetím

dílu gramofonové antologie Český melodram pro hudební vydavatelství

21 In: Vysloužil, Jiří: Hudební slovník II. díl. Lípa Vizovice, 2001. s. 140-141.

Page 28: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

28

Supraphon, vybranými autory se stali básníci Fráňa Šrámek, Rainer Maria

Rilke, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický, ze skladatelů to

byli Jaroslav Jeremiáš, Otakar Jeremiáš, Ladislav Vycpálek a Josef Bohuslav

Foerster. (...) Vedení Supraphonu však záhy začalo zpochybňovat celou koncepci

dramaturgie připravovaného alba. (...) kritizovalo se hlavně velké zastoupení

skladeb Josefa B. Foerstera. Zdůvodňovalo se to také tím, že byl autor v té době

již neaktuální a že byl příliš tradiční – a proto také neprodejný.

Konečné rozhodnutí padlo až při navrhovaném hereckém obsazení. Taková

jména jako Miloš Nedbal, Václav Voska, Vlasta Fialová a Eduard Cupák měla

být zárukou zájmu (...) to nakonec rozhodlo o definitivním souhlase s nahrávkou.

(...)

Foersterovou první skladbou vůbec byl melodram U potoka na báseň J. V.

Sládka (kompozice méně než dvacetiletého skladatele se nedochovala), poslední

jeho melodram (Dolorosa, op. 176b na slovo A. Klášterského) pochází z roku

1946, tj. 5 let před smrtí a celkem jich vytvořil více než třicet. Měl pro

melodramatickou tvorbu zvláštní předpoklady. Melodram je synkretický

umělecký útvar, a J. B. Foerster – podobně jako Zdeněk Fibich – byl typ

všestranně múzický: spojoval v své osobě rozeného muzikanta s talentovaným

literátem, hercem a dokonce i malířem. (...) 22

Nejstarším dochovaným melodramem jsou Tři jezdci (slova J. Vrchlický,

1889). Stylem navazuje na J. A. Bendu, rýsuje se zde již jeho vlastní tvůrčí svět,

který je postavený na jemném lyrismu a citlivé barevnosti.

Podle Zeyerova románu v roce 1905 napsal Norskou baladu. Tady se

objevují zvukové imitace přírody jako čeření hladiny vodníkem. Skladba je

psána pro velký orchestr. Jeho nejzralejší melodram vznikl podle J. V. Sládka,

patří do kvartetu jeho nejznámějších melodramů a jmenuje se příznačně: Tři

králové (1920). Hraje si zde s motivem koledy. Vánoční tematiku má také jeho o

čtrnáct let mladší melodram na drsnou Nerudovu báseň Romance štědrovečerní,

kde používá rytmus polky a jiné jadrné rytmy, čímž vychází vstříc náladě básně.

Mše biskupa Turpina (J. Vrchlický) vystihuje minimalistickými prostředky

22 Džbánek, Antonín a kol.: Poutník se vrací. SET OUT Praha, 2006. s. 153.

Page 29: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

29

podstatu dramatického příběhu kontrasty a humorem. Kejklíř (podle O. Fischera,

1934) staví hodně na znázornění pohybové akce, která se děje střídáním různých

tanečních rytmů. Melodram Stín (J. Vrchlický, 1935) čerpá z náboženské

legendy.

Sedm melodramů Z třicetileté války (podle R. M. Rilkeho, 1941) vystihlo

tuto rozsáhlou látku v době okupace Československa nacisty. Skladbami se snaží

vyjádřit primitivnost války, její zvrácenosti. Další společnou prací s Vrchlickým

jsou melodramy: Cikánské děcko a Faustulus (1897).

Foersterova koncepce značně přispěla k vyřešení základního problému, k

synchronizaci textu básnického a hudebního pásma (...) Foersterovy melodramy

zněly již v posledních dvaceti letech 19. století, byly uváděny celé 20. století a

znovu k nim našli cestu i mladí adepti herectví. Mezi jeho interprety byli velcí

umělci vpravdě národní (Zdeněk Štěpánek, Růžena Nasková, Ferdinand Pujman)

i neznámí amatéři. (...)23

Kromě těchto tří osobností tento žánr slibně rozvíjeli mnozí další. Mezi

jména významnými skladatelů a interpretů ku příkladu patřili: Ostrčil,

Kovařovic, Jeremiáš, Křička, Jindřich, Zich či Axman. V období mezi válkami

se věnovalo činnosti spojené s melodramem mnoho umělců (Rudolf Walter,

Hugo Hilar a další).

3.3. Posledních padesát let českého melodramu

Po Foersterově smrti nastalo u nás nepříliš dobré období nejen pro

melodram (socialistický realismus). Nevznikaly nové skladby, jen příležitostně k

různým výročím vycházely na gramofonových deskách starší nahrávky. Mezi ně

patřilo i zdařilé dílko Emila Axmana (1887-1949) na báseň Petra Bezruče Jen

jedenkrát.

Po druhé světové válce se objevily melodramy, které však vyústily do

recitace s hudbou (Karpatské requiem, Barikáda, Balada o nenarozeném dítěti,

Máj).

23 Džbánek, Antonín a kol.: Poutník se vrací. SET OUT Praha, 2006. s. 158.

Page 30: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

30

V současnosti probíhá výzkum, prohledávají se knihovny a archivy, objevují

se melodramy, které nikdy nebyly veřejně uvedeny.

Badatelka z Muzea české hudby a zakladatelka soutěže v interpretaci

melodramu, paní PhDr. Věra Šustíková od roku 1996 sbírá materiály pro

připravovanou publikaci mapující toto období, proto se o tom zmíním jen

okrajově v kapitole o nastudování scénických melodramů Zdeňka Fibicha.

Zatímco v předchozích obdobích snad každý autor psal skladby na způsob

melodramu, nebo přímo melodramy, v tomto období je situace zcela jiná.

Mnoho lidí věřilo, stejně jako dnes, že melodram jako hudební forma patří

minulosti. Přitom každá doba má své hudební cítění a potřebuje se sugestivně

vyjádřit ke stavu světa. Mnoho tvůrců sahá také po melodramatických

postupech. Na jeviště se vrací stylizace a voiceband. Opera se stává civilnější a

dává prostor k melodramatickým pasážím. S trochou nadsázky lze říci, že se

rozvíjí veškeré hudebně-dramatické žánry (opera, opereta, muzikál, filmová a

symfonická hudba atd.) snad kromě melodramu. Jeho postavení v kultuře je

skromné. Není jednoduché navázat na přetrhanou tradici. Přesto se téměř každé

nastudování melodramu setká s uznáním obecenstva a kritiky.

Melodram vždy bude diváka fascinovat, pohlcovat, okouzlovat a strhávat

směrem k novému, intenzivnímu zážitku. Proto již není potřeba se zabývat

archaičností melodramu, neboť se na repertoáru objevuje mnoho ještě starších

hudebních forem, aniž by se veřejnost zabývala jejich aktuálním přínosem pro

moderní společnost. Melodram v Čechách – to je kulturní hodnota, kterou je

radno pěstovat a kultivovat, nikoli zatracovat a opomíjet.

(…) Češi po svém melodram stvořili (Benda),

Po svém jej rozvinuli (Fibich).

A po svém jej nechávají hynout.

Melodramu však zůstala věrná hudba světová a důkazy o jeho životnosti

podávají skladatelé, o jejichž modernosti nemůže být pochyb:

Artur Honneger – Svatá Jana

Darius Milhaud – Oresteia

Alban Berg – Vojcek

Page 31: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

31

Arnold Schınberg – Varšavské ghetto

Zavádějící interpretace dějin české hudby načas vývoj melodramu zastavila, ale

melodram znovu ožívá, protože ještě zdaleka nevydal všechny hodnoty, které

jsou v něm potenciálně obsaženy a čekají na své dotvoření. (…)24

V českém kontextu záleží na každém jednotlivci, především na hudební

pedagogice, aby se koncertní a scénické melodramy staly nedílnou součástí naší

kultury. Melodram pro interprety bývá zkouškou v hereckém mistrovství.

4. Osobnost Zdeňka Fibicha

Osobnost Zdeňka Fibicha považuji za stěžejní téma své diplomové práce. Je

to především on, kdo je s melodramem spojován, kdo vytvořil dodnes hraná a

obdivovaná dramatická díla. Svou skladatelskou činností dosahuje kvality ikon

české hudby – Smetany a Dvořáka. Vzájemné ovlivňování tvorby těchto

„klasiků“ nabízí možnosti různých srovnání. Záleží přitom hodně na osobním

vkusu, zkušenostech a založení posluchače, komu dává přednost či jaké skladby

se mu líbí víc než jiné.

Svou roli hraje rozpoložení, očekávání od poslechu skladby, úroveň

interpretace i denní či noční doba a příležitost, při níž se této hudbě věnujeme. Je

to hudba rozmanitá, která má přesto svůj osobitý rukopis, hudba, která umožní

se zasnít, dojmout a prožít ji v kontaktu sám se sebou i ve společnosti

imaginárních hrdinů fantasticky gradovaného příběhu.

O Fibichově lidství bylo napsáno mnohé. Přesto zůstává tajemný, jakoby byl

skrytý za romantickou oponou své povahy. O jeho hudbě mluví nejlépe ona

sama. Fibichovo soukromí sugestivně popisuje jeho libretistka a citlivá

přítelkyně z poslední dekády jeho života, Anežka Schulzová:

(...) Ve veřejném životě našem není snad muže, jenž tak nepoznán a

nepovšimnut byl by prošel životem. Nepoznán jako umělec i jako člověk. (...)

Oděn býval s charakteristickou nedbalostí, jež bývá neklamným znamením, že

člověk takový žije výhradně životem vniterním, myšlenkovým, bez smyslu pro

svět zevnější. (...) Snílek a romantik (...) nepřístupný velikým výstřednostem

Page 32: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

32

modernosti, a zároveň sám krajní pokrokář, provádějící bezohledně nejsmělejší

důsledky nových myšlenek. (...) Rád žertoval, vtipkoval a nevyčerpatelný byl v

překrucování jmen (...) Zvláštním potěšením mu bylo, dělat na vše verše. (...)25

Přes svůj všestranný umělecký talent o něm více článků a knih vyšlo po

smrti. Svou plachou skromností a roztržitostí kontrastoval s poutavou melodikou

svých děl, plných vášnivých zvratů. Je dobře, že právě jeho jméno bývá

vyslovováno jako synonymum melodramu, hlubokého katarzního zážitku, který

je ryze divadelní a naplňuje tvůrčí záměr tzv. totálního divadla. Divadla, které

je svým způsobem víc než opera a víc než činohra. Sen o syntéze slova a hudby

vnuknul jeho hudebnímu snažení Richard Wagner. Díky jeho opernímu

novátorství tzv. hudebnímu dramatu u nás Bedřich Smetana úspěšně zahájil

novou éru ve skládání oper, ne vždy však našel libretisty tak zdatné, jako Zdeněk

Fibich pro své melodramy.

(…) Celoživotní Wagnerovo úsilí o vytvoření komplexní hudebně dramatické

kompozice pochopitelně vyvolalo celoevropský ohlas. (…) Novoromantické

období ovšem pěstovalo i širokou paletu žánrů komorní hudby. Na Schuberta,

Schumanna i Wagnera navázali tehdejší tvůrci německé písně, aby stavebnou

prostotou a formální skromností dosáhli jedinečné výrazové soustředěnosti a

citové hloubky (Brahms), stejně jako uplatněním Wagnerova deklamačního

principu (…) Tematickou pestrostí a úctou k zásadám české hudební deklamace

se vyznačují Dvořákovy a Smetanovy písně (…)26

4.1. Nástin Fibichova životního příběhu

(...) Narodil se v předvečer tradičních svátků lásky a radosti, 21. prosince

1850 ve Všebořické myslivně, obklopené koldokola háji a lesy, což ještě více

umocňovalo beztak již vánoční poezii prostředí. (...)

Na počátku byl les. (...) husté lesy kolem se mu staly zdrojem nejsilnějších

dojmů. (...) Traduje se, že za letních měsíčních nocí se často vytrácel ze stavení a

očarován podmanivým kouzlem těch chvil postával na palouku poblíž lesní

24 Hynšt, Miloš: Malé skriptum o melodramu. JAMU 2000. s. 9. 25 Schulzová, Anežka: Zdenko Fibich. Orbis Praha, 1949. s. 14 – 17.

Page 33: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

33

studánky, hladil a objímal štíhlé břízky a tak důvěrně se s celým tímto světem

sžíval, že již pak nerozeznával sen od skutečnosti a přírodu od báje a jenjen

čekal, kdy se zjeví elfové, víly a všechny ty ostatní bytosti jeho zamilovaných

pohádek. (...) 27

Byl pokřtěný jako Zdenko Fibich. Jeho otec byl lesmistrem ve Všebořicích

u Čáslavi. V dětství dobře poznal prostředí venkova, v kontrastu k tomu brzy

odešel na gymnázium do Vídně a později do Prahy. To už se vážně zabýval

studiem hudby (ve Vídni studoval kontrapunkt u profesora S. Jadassohna). Z

Vídně pocházela jeho matka a měl tam bohatého strýce, který se o devítiletého

Zdeňka dobře staral. Při koncertech a vystoupeních trpěl trémou, zprvu se tomu

vyhýbal, později ho hra strhla natolik, že tyto neblahé pocity ignoroval. Říše

hudby poskytla jeho proměnlivé a originální povaze ideální prostor k realizaci.

Škoda jen, že před svou smrtí zničil většinu svých raných skladeb.

(...) Čtrnáctiletý hoch dirigoval r. 1865 v Chrudimi první větu své symfonie.

Úspěch tohoto vystoupení uvedl Fibicha na dráhu hudební. V Praze studoval

hudbu u Zikmunda Kolešovského, načež poslán do Lipska, kde strýc jeho

Dreyschock byl profesorem houslí na konservatoři. Zde zůstal v létech 1865-

1867 a studoval u Moeschela klavír, u Richtera harmonii a u Jadassohna

kontrapunkt. Zde přiklonil se plným žárem k umění velikého skladatele – básníka

Schumanna. (...)28

V Praze Zdeněk Fibich chodil do Smetanovy klavírní školy. V klavíru

pokračoval i v Lipsku u profesora Moschelesa, kde se učil harmonii od E. F.

Richtera. Podnikl v mládí přínosné cesty do Paříže a Manheimu. Cestování

nebývale ovlivnilo jeho život a tvorbu. Zbožňoval železnici a pohyb v přírodě.

Znalost přírodních živlů se mu později hodila v tvorbě vášnivých postav, jimiž

bouřily emoce stejně jako déšť, vítr a blesky, hromy a krupobití na zemi či na

moři. Než vybrousil svůj vlastní styl, zkoumal formální kompozici u jiných

skladatelů.

26 Mazurek, Jan: Stručné dějiny evropské hudby. Ostrava, 1992. s. 50-51. 27 Jiránek, Jaroslav: Zdeněk Fibich. SPN Praha, 1963. s. 9. 28 Nejedlý, Zdeněk: Zdenko Fibich. Hejda&Tuček Praha, 1901. s. 180.

Page 34: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

34

V Paříži skládal klavírní skladby podle vzorů Bacha, Händela, Schumanna a

Chopina (mazurka, polonéza). Poté odjel studovat kontrapunkt do Manheimu k

Vincentu Lachnerovi, který se tak snažil krotit jeho fantazii, až se Fibich rozhodl

vrátit do Prahy. Pobyt v Lipsku mu však přiblížil poklady německé hudební

scény: Bacha a Schumanna – s nímž ho také někdy historikové srovnávali.

Jako student byl tak smělý v plnění svých snů, že bez ohlášení navštívil

Karla Sabinu a požádal ho o libreto pro svou operu Bukovín. Překvapený Sabina

mu to na místě slíbil…

Od roku 1871 se usadil v Praze, která se stala jeho životním centrem.

Zapojil se do kulturou kvetoucího města i do vlasteneckých lidových hnutí na

straně Mladočechů. Kromě Smetany se blíže poznal s o tři roky starším

estetikem umění Otakarem Hostinským, který o něm později vydal několik knih.

Neformální besedy s různými umělci probíhaly i v jeho bytě.

(...) Netrvalo dlouho a v pražském tisku se začaly objevovat noticky, zprávy

a postupně i rozsáhlejší články o novém slibném talentu české hudby. O tom, jak

známost mladého hudebníka v pražských uměleckých kruzích vzrůstala již v

prvních měsících, svědčí epizoda, jež se stala v nejednom ohledu typickou pro

Fibichovu spolupráci s divadlem. Vrchní režisér Prozatímního divadla, tehdy již

starý a obecné vážnosti požívající J. J. Kolár, přál si mít ke své nové hře Pražský

žid hudební ouverturu a obrátil se – právě na Fibicha. Mladý skladatel se

příležitosti nadšeně chopil, ouverturu včas dodal, avšak o premiéře byl takový

nával, že pokladna neudolala a vyprodala i – orchestřiště. To se pak opakovalo i

při reprízách, takže ouvertura byla až měsíc nato, v prosinci, uvedena v

čtyřruční klavírní úpravě v Procházkových „zábavách“ a orchestrálního

provedení se dočkala až na koncertě ve prospěch Ústavu pro slepce v březnu

1872. (...)29

Kromě komponování dával soukromé hodiny a později působil jako

kapelník v Prozatímním divadle. V jeho pražských počátcích sehrála pozitivní

roli Umělecká beseda, kde roku 1864 probíhaly velkolepé oslavy třistaletých

narozenin Williama Shakespeara, které na něj silně zapůsobily a daly mu impuls

29 Jiránek, Jaroslav: Zdeněk Fibich. AMU Praha, 2000. s. 19.

Page 35: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

35

k další práci. Z tvorby velkého dramatika čerpal později náměty pro

komponování a roku 1875 se stal členem Umělecké besedy. Inspiračním

zdrojem mu byl také rukopis Královédvorský.

Svou tvorbou se politicky a společensky angažoval na straně Mladočechů,

což pocítí, když ho finanční situace donutí odcestovat za prací až do pobaltského

Vilna. V Praze (také z politických důvodů) stálé místo nedostal. Bedřich

Smetana mu na cestu poskytl doporučení z titulu kapelníka v Prozatímním

divadle.

(…) Fibich byl tehdy od února 1873 ženat. Jeho chotí se stala půvabná

Růžena Hanušová, dcera mlynáře z Jilemnice a sestra altistky Prozatimního

divadla. (…) A tak Fibichovi nezbývalo než najít si existenci mimo Prahu,

dokonce daleko v cizině. Přijal nabídku profesury hudby a zpěvu na středních

školách v litevském Vilně, v srpnu 1873 dostal jmenovací dekret a v září do

Vilna přesídlil. (…) Vilno nezapůsobilo na Fibicha tak, jak doufal a očekával.

Bylo to v podstatě malé město malého kulturního života a bez vztahů k tradicím

se v něm Fibichovi těžce žilo. (…)30

Během jeho pobytu na Litvě docházelo v českém tisku k intrikám, které

měly narušit přátelství s Bedřichem Smetanou, jemuž ustoupil z důvodu své

nepřítomnosti z opětovného nastudování své prvotiny, aby mohl v divadle uvést

Dvě vdovy. Rovina jejich vzájemné spolupráce se naštěstí tendenční manipulaci

vyhla. Carská byrokracie, zaostalost a nesvoboda při výuce ho trápily. Začal se

učit rusky a polsky, hodně četl a především skládal. Toto smutné období jeho

života zachycuje živelná balada pro sóla, sbor a orchestr Meluzina (Nevěsta

větru) na text Gottfrieda Klinkela. Napsal zde klavírní kvatet e-moll (opus 11) a

svůj první smyčcový kvartet v A-dur, v němž možná ze stesku po domově

scherzo nahradí polkou. Toto autorsky plodné období završil symfonickou básní

Toman a lesní panna.

Po svém definitivním návratu do Čech (1874) pobývá rok na venkově. Poté,

co Smetana odstoupí z důvodu hluhoty, nastupuje jako druhý kapelník do

Prozatímního divadla a dál pilně tvoří. Kvůli bojkotu Straročechů se tohoto

30 Očadlík, Mirko: Život a dílo Zdeňka Fibicha. Práce Praha, 1950. s. 19-21.

Page 36: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

36

postu vzdal (1878). Předtím však úspěšně inscenoval Bendovy melodramy a

začal tvořit vlastní. Po odchodu z divadla pracoval jako sbormistr a soukromý

učitel. Při vyučování byl schopen jedním uchem vnímat hru žáka a druhým

melodii, jež se rodila v jeho hlavě.

Jeho romantická povaha citlivě vnímala každý záchvěv změny ve svém

životě, což se odrazilo na jeho tvorbě i na jeho zdraví. Rád cestoval, psal a četl,

kouřil doutníky, jedl čočkovou polévku, pil pivo, maloval, inspiraci sbíral na

cestách, v přírodních scenériích a v přítomnosti žen.

Rok před smrtí byl jmenován dramaturgem opery Národního divadla.

Historii budovy divadla, jejímu vyhoření a znovuvybudování věnoval klavírní

kompozici s názvem 12. srpen 1881 – 18. listopad 1883. Společně s Janem

Malátem vypracoval rozsáhlou teoreticko-praktickou klavírní školu. Před smrtí

udělal důkladnou revizi svých skladeb, které často vznikaly pod dojmem

působivých, výjimečných okamžiků a zachycují jeho soukromí a bohatý vnitřní

život.

Jeho hektický život ukončila nemoc dříve, než stihl završit Ibsenovu Paní

z námoří a symfonickou báseň Potopený zvon. Jeho slabé srdce neuneslo tělo

oslabené zápalem plic. 15. října 1900 v Praze umírá a o dva dny později je

pohřben na Vyšehradském hřbitově. Premiéry opery Pád Arkuna v Národním

divadle – už se nedožil.

4.2. Ženy v životě a tvorbě skladatele Zdeňka Fibicha

Jak bylo zmíněno, Fibich se v mládí zamiloval do slečny Růženy Hanušové.

Inspirovala ho k napsání písně Má dívenka jak růže (1872), na text skotského

básníka R. Burnse. Když mu bylo 22 let a jí o rok méně, vzali se a odcestovali

spolu do Vilna, kde Fibich pracoval jako pedagog na konzervatoři. Tam mu jeho

paní porodila dvojčata.

(…) Růžena Hanušová byla dívka – když ji Fibich roku 1869 poznal, bylo jí

18 let – prosté, ale jímavé tváře, ušlechtilá a mírná, přitom přítulná a teplá,

smím-li tak říci lyrického, Schummanovského typu. (…) Byla mu také ze všech tří

sester Hanušových věkem nejbližší (narozena 1851). (…) Tu, aby nebyl v cizině

Page 37: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

37

sám, požádal Růženu, aby s ním sdílela jeho osud a Růžena svolila. Zaplatila to

však draze. Po roce manželství, 13. ledna 1874, narodila se jim ve Vilně

dvojčata, jež Fibich ve svém nadšení pro velkého ideového tvůrce moderní

hudby nazval Richard a Elsa. Richard však zemřel ještě téhož dne a Elsa sice

zůstala, ale za to její mladá matka počala churavět. A její nemoc se tak

zhoršovala, že Fibich musil k ní do Vilna zavolat její nejstarší sestru Annu, jež se

tu však také rozstonala a brzo na to zde zemřela. (…)31

Po sérii tragických událostí dokončil školní rok a vrátil se domů. Z Vilna se

vrátil jako vyzrálý člověk s jasnou představou o svých dalších tvůrčích počinech.

Vzpomínky na jeho mladou ženu se odrážejí v jeho kvartětě e-moll.

(…) Ani po návratu z Vilna nebyl utrpení konec. V říjnu nešťastná paní

zemřela na souchotiny, zanechavší zoufalému Fibichovi dcerušku. Na smrtelném

loži požádala svou sestru, aby ji nahradila a byla Fibichovi ženou a malé Else,

nyní Růžence, matkou. Oba jí to v té dojemně žalostné chvíli slíbili. Splnit ten

upřímný slib nebylo však, jak se alespoň zdá z náznaků dochované

korespondence, lehkým životním rozhodnutím. Na rozdíl od historie Fibichova

prvního manželství nezačal vztah s Betty stejně romanticky. Fibich mezitím

vyspěl v muže, jehož poměr k ženě doznal významnou proměnu zvýšeným

akcentem erotickým, jak svědčí i jeho dopisy Betty před svatbou. Betty v rozpuku

plně již zralého ženství a dávno již hotová umělkyně nemohla si nepřipustit

rozdíl věku (byla téměř o pět let starší) a umělecké dráhy (ona spějící k vrcholu,

Fibich teprve v počátečním, byť slibném rozmachu). Nakonec však ke svatbě

přece jen došlo (23. 8. 1875) a rok poté se jim narodil syn, kterého rovněž, na

počest oblíbeného mistra, pokřtili jménem Richard. (…)32

Syn z tohoto manželství se později stal lékařem. Dcera z prvního

manželství Růžena – Elsa se nedožila ani dvou let.

Betty Fibichová sdílela s manželem radosti i strasti spojené se scénickým

uvedením jeho oper, melodramů i koncertů. Patřila mezi nejlepší představitelky

dramatických postav v jeho operách. Stala se Bílou paní v opeře Blaník i

31 Nejedlý, Zdeněk: Zdeněk Fibich, díl druhý. Orbis Praha, 1952. s. 13. 32 Jiránek, Jaroslav: Zdeněk Fibich. AMU Praha, 2000. s. 35.

Page 38: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

38

kněžnou Isabellou z Nevěsty Messinské. Účinkovala téměř ve všech operách

Smetanových. Přitom dokázala vytvořit pro Fibicha harmonické zázemí, aby se

byl schopen věnovat komponování.

Životní odvaha a síla této ženy Fibicha inspirovala k heroickým postavám,

z níž patrně nejznámější je právě Hippodamie. Jako citlivý umělec se dokázal

vžít do duše žen, čímž vznikaly věrohodné plnokrevné a samostatné hrdinky

jeho hudebních dramat. Betty byla ideální představitelkou důstojných postav

plných vznešenosti a tragična. Fibichovi libretisté ji znali a byli v pojetí v tomto

typu s Fibichem zajedno (např. libretista Otakar Hostinský – díky jejím

hlasovým a fyzickým předpokladům umístil kněžnu Isabellu do hlavní osy

příběhu Nevěsty Messinské).

Jejich manželství, po pracovní stránce dokonalé, narušilo vzájemné

vzplanutí čtyřicetiletého Fibicha a jeho mladičké žačky Anežky Schulzové.

Tento vztah vedl k rozpadu soužití s Betty. Pro odchod od rodiny za svou láskou

byl umělec společensky persekuován. Nikdo z jeho blízkých ho naprosto

nechápal. Schulzová byla jeho žačkou už při práci na trilogii o Hippodamii. Pro

zamilovaného Fibicha přestává být na prvním místě pouze hudba. Na roveň jí se

dostává také Anežka, s níž prožil poslední dekádu své pozemské pouti. Betty

Fibichová jej přežila jen o několik měsíců.

Anežka Schulzová je autorkou knih o životě a tvorbě Zdeňka Fibicha. Jeho

odkaz zpracovával jeho velký obdivovatel a jmenovec – Zdeněk Nejedlý.

Pozdějším „fibichologem“, který se dlouhodobě zajímá o Fibichovu osobnost a

dílo, se stal Jaroslav Jiránek. Pozůstalost společně s Nejedlým zkoumal autor

melodramů, hudebník a operní šéf ND, Otakar Ostrčil.

(…) „Nálady, dojmy a upomínky“. Toto dílo staví jistě každý znalec

Fibichova umění mezi největší jeho výtvory, ale právě ono zůstávalo a zůstává

po mnohých stránkách uzavřeno na deset zámků a zapečetěno deseti pečeťmi.

Každý kousek v něm sice již svým datem a často i nápaditostmi ve svém

hudebním obsahu prozrazuje, že má vztah k nějaké konkrétní události, ale k jaké,

to zahaluje přímo neproniknutelným tajemstvím. A to proto, že to jest jakýsi

intimní hudební deník právě onoho posledního období Fibichova života. (…)

Page 39: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

39

Žena je romantický Apollo i se všemi musami dohromady. Proto se ptejte

romantika na co chcete, vždy vám odpoví: žena (…)33

Po Anežčině náhlé smrti v roce 1905 její rodina zpřístupnila osobní

dokumenty z období, kdy žila se Zdeňkem Fibichem. Jejich vášnivá láska se

promítla do témat společné práce.

Anežka byla na tehdejší časy pokroková žena v oblékání i názorech.

Narodila se 24. března 1868 – byla tedy o 18 let mladší než Zdeněk Fibich. Po

otci, který byl spisovatelem, zdědila literární nadání. Překládala do češtiny nové

autory z cizojazyčné literatury, především skandinávské. Byla charakteristická

drobnou postavou, kultivovaným stylem oblékání a upřímnou, až exaltovanou

povahou. Patřila mezi ctitele melodramu jako moderní formy vyjádření

hudebního a literárního průniku. Fibich byl v úzkém kruhu přátel plný humoru a

dovedl recitovat zpaměti verše, často ho básně nečekaně napadaly. Mezi

Zdeňkem a Anežkou bylo silné duševní pouto.

Psala texty na Fibichovy skladby pro dětské sbory. Byla autorkou libret jeho

pozdních oper Hedy (na motivy Byronova Dona Juana) a Šárky. Labutí písní

jejich společné tvorby byl poslední velký Fibichův počin – Pád Arkuna.

(…) Jakmile Fibich se ujal myšlenky komponovati „Pád Arkuna“, podnikl

cestu na Rujanu. Chtěl spatřiti posvátná místa, kde stával Arkun na výběžku

bílých skal, sklánějících se nad modravým zrcadlem hladiny mořské; chtěl dát

působit na sebe bezprostředně celou mohutnou poesii a úchvatnou náladou

těchto míst, aby vlil je v svou hudbu. (…) 34

4.3. Jiní o Fibichovi

Ve srovnání s klasiky české hudby – Dvořákem a Smetanou, víme o Zdeňku

Fibichovi všeobeně nejmíň. Jeho zadumanost, mezilidské problémy

v Prozatímním a Národním divadle, cesty do ciziny i do hlubin své duše, ho

vzdalovaly od jeho okolí.

33 Nejedlý, Zdeněk: Zdenka Fibicha Milostný deník. Hudebnmí Matice Umělecké Besedy Praha, 1925. s. 13, 25. 34 Schulzová, Anežka: Zdenko Fibich. Orbis Praha, 1950. s. 52.

Page 40: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

40

Neměl rád moderní směry v umění, přitom sám byl novátorského založení a

inicioval rozvoj neobvyklých hudebních forem. Jeho dílo je bohaté, jeho

melodie zpěvné, opery a melodramy dramaticky vznešené. Hudební myšlence

podřizoval formu. Na minimalistické klavírní skladbičce, stejně jako v rozsáhlé

symfonii, je přítomen celou svou originální bytostí.

Názory na něj panují vesměs pozitivní, jeho dílo nepostrádá kvalitu, jeho

styl romantičnost, zasněnost a podmanivost. Nezáleželo mu na slávě, ale na

podmínkách k tvorbě, na dokonalém vyznění a pochopení svého díla, které

jakoby bylo totožné s ním samotným. Emoce ukryl do nitra temperamentních

dramatických postav svých bájných, pohádkových příběhů. Hudba nás vede

přesně krajinou jeho fantazie.

(…) Na slavné historické postavy se časem navěšují legendy. (…) Fibichovo

dílo mělo ve své době rovnocennou příležitost k veřejné soutěži s díly jeho

současníků; Rovněž tisková vydání Fibichových děl značí v příznivosti vysoký

nadprůměr; rozdělíme-li Fibichovu tvorbu do tří období, mladistvého (1862 –

1870), středního (1871 – 1879) a vrcholného (1880 – 1900) (…) Ale Fibichova

láska je současně únikem od problémů a zápasů (…) Některé rysy poslední

opery Fibichovy, Pád Arkuna, ukazují, že Fibich byl na cestě překonat toto

období, (…) padesátiletý umělec umírá dříve, než mohl zrychlením kroku

vyrovnat období, kdy se příliš uzavřel sám v sobě, v osobní intimitě. (…)35

Jeho syn Mudr. Richard Fibich viděl svého otce ve vzpomínkách, jako těžce

a dlouho pracujícího muže, který myslel na hudbu a toto myšlení tříbil

v rozhovorech s jinými hudebníky. Přijímal doma význačné hudebníky a

diskutoval s nimi. V 80 skříních držel si rozsáhlou sbírku motýlů. Stejně jako

Dvořák a Smetana miloval železnici. Zajímal se o historii a přírodní vědy,

kupoval knihy, i když neměl nikdy peněz nazbyt. Na lukrativní zakázky měl

smůlu. Jeho matka dokázala Fibicha zastupovat, když onemocněl. Dokončila

režii Smrti Hippodamie v Antverpách.

O pozoruhodném a kontrastním Fibichově založení se rád vyjadřoval i jeho

mladší kolega Josef Bohuslav Foerster: (…) Událostí bylo, že viděl jsem tam u

35 Burghauser, Jarmil: Nejen pomníky. Panton Praha, 1966. s.

Page 41: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

41

kapelnického pultu Zdeňka Fibicha. Byl tenkrát ovšem kapelníkem asi čtvrtého

řádu (…) Všímal jsem si, jak se Fibich chová. Měl jsem dojem, že je člověk tichý,

zasněný, jenž jako by nebyl ani představení přítomen. (…) Několikrát utkvěly

jeho oči na mně a měl jsem z počátku obavu, že mne, neznámého hocha stojícího

u bubnu, z orchestru vyžene. Leč jeho oči nejevily o mne zájmu a tak jsem

v orchestru mohl setrvati. (…) Fibichovi bylo vidět pro jeho otevřenost až do

srdce (…) přece ve svém nitru byl velmi složitý. (…)36

(…) Usedli jsme k večeři a při dobré hostině jsme si ani nevšimli, že Fibich

zmizel. Pojednou Urbánek zatáhl světlo a za zvuku tamtamu se otevřely dveře,

kde Fibich se objevil v kouzelnickém šatě, maje před sebou stůl, a začal

produkci. Bylo z toho velké překvapení. (Podotýkám, že asi za měsíc jsem přišel

se svou chotí k „dlouhému stolu“ ve známé restauraci, kde se scházeli umělci, a

tam v podobné úloze vystoupil Vrchlický. (…)37

Možná působil na své okolí podobně zvláštním způsom, jako náš

současník, režisér a „renesanční člověk“ J. A. Pitínský, který s velkým citem pro

dramatičnost jeho melodramu vzkřísil v Čechách scénický melodram jako

oblíbenou a vyhledávanou podívanou. Úvahy o Fibichovi, jak se jeví dnes, se

všemi poznatky, které o jeho životě víme a skrze jeho hudební dílo, jsou součástí

ankety o postavení melodramu v současnosti v závěru diplomové práce.

Nejlepším rádcem, přítelem a také autorem textu, mu byl literát a estetik

Otakar Hostinský. Po jeho smrti se stal významným znalcem Zdeňka Fibicha,

který ho vyzdvihl mezi Smetanu a Dvořáka. Nevadilo, že Fibich nebyl dobrým

dirigentem. Schumann se jím také nikdy nestal.

První dojem ze setkání s příštím hudebním géniem popsal takto: (…) Štíhlý

jinoch ve světlém svrchníku stál přede mnou, sotva jednadvacetiletý, s řídkým

ještě vousem, způsobů skromných, ba na první pohled nesmělých, ale s hnědým

okem hledícím na mne pevně a jistě, bystře a pronikavě, zároveň však příjemně a

sympaticky. (…)

36 Nejedlý, Zdeněk: Zdeněk Fibich. II. Orbis Praha, 1952. 259-261. 37 Kudrnáč, Jiří: Program ND k inscenaci Smrt Hippodamie. ND Praha, 2000. s. 37.

Page 42: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

42

5. Jaroslav Vrchlický a jeho spolupráce se Zdeňkem

Fibichem

Jaroslav Vrchlický věnoval Zdeňku Fibichovi báseň ve své poetické sbírce

Zlatý prach (báseň vznikla mezi lety 1883 – 1987):

Hudba

Hudba jesti tepna všehomíra,

rhytmus klíč jest k věčným záhadám;

celá příroda jest velká lyra,

pták a motýl, strom a sluncí plam

tony jsou, jež do akordů sbírá.

Perla cit, myšlénka drahokam,

mrtvy jsou, když věnec nezavírá

jako démant a nezáří tam

hudba.

Labuti má, jež kdy noc je čirá,

jitru pěješ vstříc a navzdor tmám,

za Tvou píseň co ti v odvet dám?

Slovo, ach, je vlaštovice sirá,

fenix je však a ten neumírá

hudba.

5.1. Osobnost a tvorba Jaroslava Vrchlického

Jaroslav Vrchlický se narodil 17.2.1853 v Lounech. Jeho matka, Marie

Fridová, rozená Kolářová a otec Jakub Jan Frida, ho pokřtili jménem Emil.

Jeho otec byl kupcem a matka se věnovala výchově osmi ratolestí.

Literatuře a divadlu se věnoval také Vrchlického mladší bratr Bedřich

Frida, který působil jako překladatel a dramaturg v Národním divadle v Praze.

Page 43: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

43

Mladý básník vyrůstá pod vlivem svého strýce z matčiny strany, kněze

Antonína Koláře ve farnosti Ovčáry u Kolína (do roku 1862). Poté odchází

studovat piaristické gymnázium ve Slaném a v Praze. Vzdělání nakonec ukončí

na soukromém ústavu v Klatovech. Bouřlivák s mimořádným talentem se ve

školních lavicích setkává s Václavem Benešem (později známým jako Václav

Třebízský).

Dalším spolužákem a přítelem mu byl Josef Thomayer, jenž se posléze stal

profesorem medicíny a spisovatelem. Vrchlického na gymnáziu vyučoval

spisovatel Alois V. Šmilovský, který ho podporoval v prvních literárních

pokusech.

V roce 1871 se poprvé objevuje v české literatuře pojem: Jaroslav

Vrchlický . Tento pseudonym si pro své básně společně zvolili Emil Frida a

Josef Thomayer. Básně byly otištěny v časopise Světozor.

Pseudonym si zvolili na památku předčasně zemřelého básníka. Profesor

estetiky Josef Durdík o Vrchlickém pochvalně mluví při přednášce o

almanachu jménem Anemonky. V jeho básních vidí velkého ducha, skvělý sloh

a oceňuje jeho originalitu.

Vrchlický začíná na přání rodičů studovat bohosloveckou fakultu, ale brzy

se rozhodne vyslyšet své literární ambice a přestoupí na filozofickou fakultu v

Praze (1873). Tam vystudoval dějepis, filozofii a francouzštinu. Během studia

se seznámil s básníkem Bohdanem Jelínkem, spisovatelem Aloisem Jiráskem a

doučuje češtinu významného francouzského historika Ernesta Denise. Spolu s

Winterem, Sládkem a Jiráskem založili skupinu Lumírovci. Vrchlický se vydal

na cestu za vrcholným uměním, jak po stránce formální, tak obsahové. Odmítal

pozitivistické tendence svých předchůdců, kteří literaturou sloužili idei národa.

Zaměřil se na umělecké vyjádření lidského ducha, postihnutí šíře lidského bytí

a vědění.

(…) S Vrchlickým vstupuje na jeviště nová generace, která pojímá život

mnohem svoboději než generace starší. Cítí to jako potupu, že by poesie měla

sloužit národní existenci, že by měla i nadále hráti úlohu chůvy nebo

guvernantky, že by měla burcovat k národnímu uvědomění slabochy a

Page 44: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

44

opozdilce (…) Vrchlický je umělec v plném smyslu slova, a tož tedy nejprve

umělec v oboru nejvlastnějším: umělec slova. (…)38

Spolu s Josefem Václavem Sládkem a Juliem Zeyerem patří mezi

nejvýznamnější Lumírovce. Na jeho tvorbu měl zásadní vliv francouzský

romantik a tvůrce „manifestu romantismu“ Victor Hugo. Vrchlického překlady

jeho básní z francouzštiny započaly jeho překladatelskou dráhu (první kniha

překladu pod názvem Básně Victora Huga se objevila v roce 1874).

O rok později vychází první sbírka Vrchlického básní Z hlubin. Cestuje po

Itálii (zdejší krajina ho okouzluje stejně jako kultura), kde působí jako domácí

učitel v rodině hraběte Montecuccoli-Laderchiho. Bydlí ve vesnici pod

Apeninami, zimu tráví u moře v Livorně. Odsud rozsáhle koresponduje s

literátkou Sofií Podlipskou, kde se objevují jeho umělecké názory a celoživotní

literární plány. Po svém návratu v roce 1877 je jmenován tajemníkem na

Českém učení technickém, kde se stal profesorem moderních věd a získal

čestný doktorát. Profesorem literatury byl jmenován teprve při příležitosti

oslav padesátých narozenin.

V roce 1878 se stoupenci Vrchlického sdružují v almanachu Máj.

Vrchlický se stává uznávaným autorem, který zaujal v tehdejší kultuře místo

zemřelého Vítězslava Hálka. O rok později vstoupí do vztahu manželského s

dcerou své přítelkyně Ludmilou Podlipskou, neteř Karoliny Světlé. Vycházejí

mu novátorské básnické sbírky, které poprvé v české poezii otevřeně

vypovídají o erotice (Eklogy a písně, Poutí k Eldorádu, Dojmy a rozmary).

Počátkem devadesátých let však dochází k manželské krizi, jehož odrazem

je tragická sbírka milostné lyriky Okna v bouři (1894). Jeho tvorba je ostře

kritizována mladší generací (Tomáš Garrigue Masaryk, nebo pokračovatelé

obrozenecké tradice např. Eliška Krásnohorská). Až další generace básníků

ocenila jeho kvality (Dyk, Blatný, Rilke, Seifert). Z jeho současníků ho

příznivě posuzoval Jan Neruda, Jakub Arbes či Vítězslav Hálek. Vrchlický

připravil v českém kontextu půdu pro rozvoj symbolismu. Jeho cílem bylo

38 Šalda, František Xaver: O umění. Československý spisovatel Praha, 1955. s. 231.

Page 45: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

45

vytvořit poezii na evropské úrovni. Inspiroval se Legendou věků Victora Huga

a čerpal z antických mýtů (sbírky: Dědictví Tantalovo, Meč Damoklův).

Jeho rozsáhlé básnické dílo reaguje na rozmanité oblasti života. Od

vlastenecké lyriky přes křesťanské legendy, přírodní a intimní lyriku. Jeho

próza kolísá mezi optimismem a pesimismem. Volá po harmonii, kterou vidí v

starověkém Řecku – kolébce naší civilizace. Často i v próze používá básnické

postupy a přirovnání (Duch a svět, Nové zlomky epopeje, Fresky a gobelíny,

Selské balady).

V roce 1903 byl nominován na Nobelovu cenu. Za svého života vydal přes

200 svazků knih, z toho 81 původních dramat a celou řadu překladů z mnoha

jazyků. Mezi jeho nejvýznamnější překladatelský počin patří Cyrano de

Bergerac Edmonda Rostanda. Do češtiny přeložil zásadní světová díla z

osmnácti národních literatur, nejvíce z francouzštiny (Victor Hugo, Charles

Baudelaire, Arthur Rimbaud, Guy de Maupassant). Italské překlady zastupují

díla Dante Alighieriho, Francesco Petrarcy a Torquata Tassa. Literaturu

španělskou – Pedro Calderón de la Barca, anglickou – Shakespeare, Byron,

Shelley, Poe, Whitman.

Pozoruhodné byly jeho překlady romantiků: Mickiewicze, Petıfiho nebo

symbolisty Ibsena. Přeložil například celého Fausta, Božskou komedii,

Andersenovy pohádky nebo Tři mušketýry.

V roce 1908 Vrchlický onemocněl. Zbytek života strávil v Domažlicích,

kam jej svěřil bratr do péče ošetřovatelky. Tam také 9. září 1912 zemřel. I když

během svého života vystřídal různé literární styly, bývá po Karlu Hynku

Máchovi považován za druhého velikána českého romantismu.

5. 2. Dramatická tvorba Jaroslava Vrchlického

Jako dramatik se Jaroslav Vrchlický zapsal do národního povědomí

především nesmrtelnou komedií z roku 1884 Noc na Karlštejně. Stejně jako

jeho básně jsou jeho dramatické postavy plné vášně, protikladů, komplikací a

lidských slabostí i vznešenosti a dobra.

Page 46: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

46

Prozatímní divadlo poprvé uvedlo na scénu dodnes hrané drama z úsvitu

českých dějin Drahomíra (1882), kterou kritika přijala mimořádně příznivě.

Méně známé jsou jeho tragédie Bratři (1889) a Knížata (1903). Vrcholným

dramatickým dílem se stala monumentální trilogie Hippodamia skládající se

z částí: Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, které byly poprvé uvedeny roku

1890. O rok později má premiéru poslední a dosud nejhranější část: Smrt

Hippodamie. Vrchlický byl po jejím uvedení třicetkrát za sebou vytleskán

nadšeným publikem, jehož valná většina na ni pak do divadla chodila

opakovaně.

(…) Místo Hippodamie v díle Jaroslava Vrchlického: Trilogie o Hipodamii

je pravděpodobně nejlepší dramatické dílo Vrchlického a jedno z nejlepších děl

českého dramatu: jejího výsadního místa si byl básník vědom. Při jejím vzniku se

proťalo několik příznivých souřadnic a vzniklo drama, které bylo už za autorova

života z jeho dramatického díla nejhranější hned po úspěšmé Noci na

Karlštejně. Na celé trilogii Vrchlický pracoval sedm let. Je výsledkem

Vrchlického celoživotní lásky k antice a dramatického úsilí. (…)

Vrchlický je autorem 35 dramat, tragedií a komedií z bájných dob, antiky,

středověku, renesance, baroka i ze současnosti, a také několika dalších

dramatických textů jako libret k opeře a baletu. (…)

„Úspěch trilogie byl velkolepý, u nás nevídaný. Po tři večery divadlo jak

nabité skoro týmž obecenstvem a tam, odkud nedávno proskribovali všecku

poezii, tam ona slavila pravé orgie.“ (Dopis Eduardu Albertovi, překladateli a

básníkovi, vídeňskému profesorovi medicíny, z 21. února 1893.) (…)39

6. Scénický melodram SMRT HIPPODAMIE

Cesta k vybroušenému scénickému melodamu velkého rozsahu u Fibicha

začala z tísnivého pocitu před Vánocemi. Jak se tyto radostné svátky blížily,

cítil, že něco není v pořádku. Tak téměř přesně sto let od prvního Bendova

39 In: Kudrnáč, Jiří: Program ND k inscenaci Smrt Hippodamie. ND Praha, 2000. s. 59-67.

Page 47: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

47

melodramu Ariadna na Naxu napsal podle Erbenovy balady klavírní melodram

Štědrý den.

(…) O tom, jak blízký byl tento žánr celému Fibichovu uměleckému

naturelu, svědčí nejlépe skutečnost, že hned první melodram Štedrý den, op. 9

(1875, prem. Otylie Sklenářová-Malá se skladatelem) je zralé a hotové

umělecké dílo, bytostně fibichovské a české. Jako u pozdějšího melodramu

Vodník projevila se tu plodně zvláštní sourodost Fibichova baladického založení

s Erbenem. I Fibichova hudba je z rodu lidové balady, jadrná, lapidární, bez vší

vyumělkovanosti. (…)

Dílem téhož českého lidově baladického ražení je chronologicky daleko

pozdější Vodník, op. 15 (1883, prem. Otylie Sklenářová-Malá se skladatelem).

(…) Projevuje se však i další pokročilost Fibichova melodramatického slohu,

neboť formální skloubení skladby je ještě jednolitější. (…)

Proti prostonárodnímu charakteru obou erbenovských melodramů je

Pomsta květin (komp. 1877, prem. 1881) z docela jiného světa. Vrchlického

překlad Freiligrathovy básně nese všechny znaky vynikajícího umění tohoto

virtuosa české řeči: vybranou dikci, vybroušenost slova, smělost neologismů.

(…) Báječná personifikace jednotlivých rostlin je provedena s hudební

sugestivností (…)40

O rok později se Fibich vrátil k baladě. Na text Rudolfa Mayera vznikl

koncertní melodram Věčnost. Premiéra se konala opět v podání tehdejší přední

herečky Otylie Sklenářové-Malé. Za klavír usedl Fibich. Hlavním a neustále se

opakujícím motivem tohoto melodramu je motiv bouře.

Posledním klavírním melodramem Zdeňka Fibicha je Královna Ema z roku

1883. Vrchlického báseň vypovídá o ženě-královně, která přijde o dítě. Lítost a

utrpení nad touto ztrátou ji přivede k útěku od svého manžela, neboť nechce mít

již další potomstvo. Posléze se v ní probudí mateřská touha, která ji přivede zpět

do králova lože.

Plodná spolupráce s Vrchlickým na melodramech přinesla své ovoce

v podobě koncertního melodramu Hakon z roku 1888. Bájný hrdina, v němž

40 In: Fibich, Zdeněk: Melodramy. Supraphon Praha, 1967. s. 3.

Page 48: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

48

spojili dohromady několik legend staroruských, starogermánských,

skandinávských a řeckých, se zasnoubí s posvátným ohněm. Fibich zde hudebně

navazuje na Wagnerovu Valkýru. Cituje však také hudbu českou (vítězství

národa nad okupantem).

(…) Na Fibicha můžeme tudíž pohlížeti jako na hlavního průkopníka

melodramu mezi novoromantiky XIX. století. Z operní reformy Wagnerovy

převzal způsob motivické práce. Důsledným užíváním příznačného motivu a

příznačné hudby na vhodných místech textu docílil neobyčejné baladické

sevřenosti svých děl. Tak na příklad ve Štědrém dni pracuje se sedmi hlavními

motivy: s motivem zimní noci, jímž jeho hudba počíná, a který tvoří jakési temné

pozadí celého příběhu (1): dále s motivem vrčení kolovrátku, jehož českost

projevuje se téměř polkovým rytmem (2). Třetí motiv je motiv mládence,

navazuje bezprostředně na druhý, neboť je to jeden svět – svět venkovské

mládeže (3). Překrásný je také čistě lidový motiv čtvrtý – Štědrého večera a jeho

zvyků. Hudebně souvisí s prastarou vánoční písní Narodil se Kristus Pán,

s nápěvem jejího závěru (…)41

Všechny tyto přednosti mají i další Fibichovy melodramy. Ze spolupráce

s básníkem nad jiné zdatným, Jaroslavem Vrchlickým, vznikla calá řada děl.

Předehra k Noci na Karlštejně, klavírní cyklus Z hor, Hakon je však považován

za předstupeň k pravému scénickému melodramu, neboť zde již byl zapojen

orchestr. Když Otakar Hostinský v programovém časopisu Lumír otiskl svou

teoretickou stať o melodramu, Fibich se rozhodl, že se pustí do neznámých vod

a sáhl po osvědčených textech Jaroslava Vrchlického.

6.1. Trilogie scénických melodramů o Hippodamii

Na počátku byla řecká báj, která měla mnoho verzí a skýtala velký prostor

pro vlastní výklad. Autorský tandem chtěl na jevišti vdechnout život antickým

postavám, přiblížit je a zlidštit, aniž by ztratily svou nadčasovou universálnost.

Obrovský vývoj a vnitřní rozpory hlavní hrdinky je lákaly k experimentu, který

neměl obdoby. Zatímco tehdejší kritika považovala jednolité spojení hudby a

Page 49: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

49

slova za barbarství, něco tak nemožného, jako sloučení oleje a vody, oni se

dlouhé měsíce zodpovědně zabývali tímto pokusem.

(…) Nebyl to ovšem pouze svět erotické vášně antické Hippodamie, který

způsobil, že Fibich začal 13. března 1888 pracovat na prvním dílu budoucí

melodramatické trilogie. Lákala jej přímočarost hrdinů Vrchlického tragédie

v charakteru a v jednání i vděčná atmosféra doby, v níž – smíme-li parafrázovat

Zeyerovu dedikaci „Karolinské epopeje“ - hrdinské činy byly ještě hrdinské a

vášně byly ještě vášněmi. Především jej však přitahovala možnost pokusit se o

jedinečnou a specificky českou renesanci antického dramatu s jeho harmonií

dramatického slova a hudby, kterou Fibich společně s Hostinským obdivoval

v řecké tragédii. (…)42

V první části zhudebňoval Fibich již napsaný text Vrchlického. Použil stejné

prostředky, jako při komponování koncertních melodramů. Symfonickou báseň

založenou na principu kontrastu, gradace a melodie vrstvil do rozhovoru

dramatických postav. Každá postava trilogie má svůj hudební motiv, který se

obměňuje. Námluvy Pelopovy měly premiéru 21. února 1890 v Národním

divadle. Smír Tantalův zazněl poprvé tamtéž 2. června 1891.

Závěrečný a nejdramatičtější díl diváci poprvé spatřili nedlouho po jeho

dopsání – 8. listopadu 1891. Celou trilogii uvedlo ND při příležitosti čtyřicátých

narozenin Jaroslava Vrchlického (16. – 18. února 1843).

Námluvy Pelopovy hostovaly ve Vídni na Mezinárodní hudební a divadelní

výstavě a posléze tento melodram nastudoval vlámský soubor v Antverpách pod

taktovkou Edvarda Keurvelse. Smír Tantalův uvedl stejný dirigent na scéně

Chorvatského národního divadla v Záhřebu.

Po dokončení trilogie se Fibich začal zabývat skládáním ouvertury k 300.

výročí narození J. A. Komenského. Tehdy k němu již docházela na hodiny

hudební teorie dcera redaktora Zlaté Prahy prof. Ferdinanda Schulze, Anežka

Schulzová. Prvního července 1892 jí poprvé skladatel vyznal lásku. Činil to

potom ještě mnohokrát, jeho civilní a osobní skladby jsou věnovány její kráse,

41 Plavec, Josef: Zdeněk Fibich melodramatik. Společnost Zdeňka Fibicha Praha, 1943. s. 5-6. 42 Hudec, Vladimír: Zdeněk Fibich. Bärenreiter Praha, 2001. s. 21.

Page 50: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

50

intelektu, jejich společným zážitkům. Trilogie Hippodamie začala žít svým

vlastním životem, i když čas romantismu už dávno vypršel, vrací se na české

jeviště jako bumerang. Herečky, které hrají v poslední části titulní roli, si této

role cení jako vyznamenání hereckého umu a úrovně jevištní řeči.

(…) Jednoduchost, prostota, téměř antický klid jsou hlavními známkami

nového dramatu J. Vrchlického. Básník nespouští ani na okamžik svůj cíl (…)

S touto promyšleností celku jde ruku v ruce výborná charakteristika hlavních

postav. Ušlechtilý Helén Pelops vedle barbara Oinomaa, zajímavá, silná figura

originálně pojaté Hippodamie, tu potrhlý Myrtil, tam věrný Jolos, všichni

vykresleni vzácným uměním. (…) Obdivuhodné stoupání, s nímž roste i zájem

divákův, zachoval si autor v celé hře. Virtuosní je tato gradace ve čtvrtém

jednání, kdy na nic netušícího Pelopa, valí se znenáhla a neúprosně celá lavina

událostí. (…) Dialog jímá plastičností, vzletem a silou. (…) Tu a tam napovídá a

prozrazuje skladatel, co by snad posluchači bylo ušlo, a stále zvyšuje poetický

účinek. (…) Skladatel pochopil, že jednoduché prostředky zmohou zde nejvíce.

(…) Každý člověk má jistou rychlost řeči, jež obyčejně souhlasí s povahou. (…)

J. B. Foerster – recenze Národní listy, č. 51, 52, 53 z 21. 22. a 23. února 1890

(…)43

Pokračování příběhu hrdinů Pelopsova rodu Tantalovců přijali diváci stejně

nadšeně jako díl první. Oba tvůrci ještě těsněji vypracovali metodu společné

tvorby slova a symfonické hudby. Přitom každá část se dá vnímat i samostatně,

neboť obsahuje vlastní uměleckou a etickou výpověď.

Ve druhé části se dostává do popředí boj mezi Pelopsovou ženou

Hippodamií a dřívější milenkou krále Axiochou, která mu porodila syna

Chrysippa. Silné pasáže chóru v kontrastu s důvěrnými rodinnými konflikty

oslovilo diváky důslednou motivací a logikou jednání postav.

6. 2. Inscenační praxe melodramu Smrt Hippodamie

Ve třetí části vrcholí osud královny Hippodamie a jejího osudového

selhání. Její dvojsečná a proměnlivá povaha dává režisérům několik možností

Page 51: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

51

vyznění. Hippodamie je buď obětí svých mateřských a žárlivých pudů a touhy

po harmonické rodině, nebo sobecká manipulátorka obětující vlastní děti za

obhájení své cti. Černobílý není ani král Pelops. Zajímavě se vyhrocují vztahy

mezi syny, realisticky vyobrazené je zde vyhaslé manželství Hippodamie a

Pelopa.

V prvním dějství se dostaneme do královského paláce v Olympii. Všichni

mladí Pelopovi synové milují Airopu, která žije v paláci jako rukojmí. Ona

obdaří přízní nevlastního syna Hippodamie – Chrysippa. Hippodamie má vztek

na Chryssipa, protože má pocit, že ho Pelops upřednostňuje před jejími dvěma

syny. Proto je proto němu poštve. V rámci oslav 20 výročí vlády krále Pelopa,

konají se hry zasvěcené božské Héře. Účastnit se mají ti nejlepší z lidu,

královská rodina má se pouze bavit.

Proradný Thyestes poštve Atrea proti Chryssipovi. Provokace hry zmaří.

Do města zatím chlapec přivede starého slepce Myrtlilla. Chrysippos vyslechne

slepcův příběh, v němž se Hippodamie jeví v jiném světle než dosud.

(…) 2. dějství: V Pelopově paláci. Při hostině svolila Airopa stát se ženou

Atreovou, což Pelopa udiví. Pelops hostům oznamuje, že svým synům odpustil a

že se zasnoubil s Airopou. Chrysippos, vyslechnuv zprávu, proklíná Airopu a

slibuje jí pomstu. Když pěvec opěvuje Pelopa, jenž si hrdinstvím dobyl krásné

Hippodamie, vypráví Chrysippos všem o Myrtillově pomoci a Pelopově

nevděku. V tom se na něho vrhnou oba bratři a zabijí ho. Umíraje prosí

Chrysippos otce, aby mu odpustil, proklíná Hippodamii a věští Atreovi, že mu

Airopa nebude věrná.

3. dějství: V Pelopsově paláci. Jolos, vyslaný Pelopem, vypráví, že

Chrysippos zvěděl o starých událostech od slepého starce, bydlícího za Diovým

hájem. Pelops v něm tuší Myrtilla.

Atreus, nevěřící Airopě, ji opouští; Thyestes, jenž Airopu miluje, prchá s ní

do Mykén. Z dáli zaznívají pohřební zpěvy, Pelopův nejdražší syn Chrysippos je

spalován na hranici. Oba jeho vrahy, Atrea a Thyesta otec vypovídá, neohlížeje

43 Fibich, Zdeněk: Sborník dokumentů a studií o jeho životě a díle I.. Orbis Praha, 1951. 136-138.

Page 52: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

52

se na Hippodamiiny prosby. Hippodamie vyzývá pak Atrea, aby vykonal za ní na

otci pomstu. (…)44

Poslední dějství nás zavede do chudého příbytku Myrtylla. Hippodamie

donutí Atrea, aby se vydával za Chrysippa. Myrtillos mu ve své slepotě vše

vypoví. Netuší, že se svěřuje Hippodamii a jejímu vyhnanému synu Atreovi. Do

jeho chýše přichází král Pelops. Hippodamie ho nutí k odvolání trestu

vyhnantsví pro její dva syny. Když je odmítnuta, pokusí se krále zabít. Zadrží ji

Jolos. Pelops chce od slepce zjistit, za jakou cenu pomohl Hippodamii zničit

Oinomaa. Stařec se mu vysměje, pak Tantalův rod prokleje, to se Pelops už

neudrží a Myrtill si vezme tajemství ssebou do hrobu. Zoufalá a zničená

Hippodamie se probodne dýkou.

Vrchlický zacházel s mýtem volně, hudba Fibichova ukazuje vnitřní dění

hlavních postav. Důležité jsou party chóru, především na začátku hry. Během

hádek krále a královny se v kostce dozvíme děj „Námluv“ i „Smíru“. Oba vládci

manipulují s fakty. Pelops nevědomě, Hippodamie vědomě. Nemá však jiné

volby. Její vášeň ji zažene postupně až na dno, odkud se nelze vrátit. Její smrt je

vlastně vykoupením, jediným důstojným řešením situace. Intriky bezpáteřní

kokety Airopy vytvářejí činům Hippodamie zdařilou konkurenci.

HIPPODAMEIA

(2. pád Hippodameie, lat. Hippodamia) – jméno několika ženských postav z

řeckých mýtů, zejména dvou královských dcer.

První z nich byla dcerou élidského krále Oinomaa a manželkou hrdiny

Pelopa. Její otec nechtěl, aby se provdala, neboť se z nějaké věštby dozvěděl, že

je mu souzeno zahynout vinou jejího manžela. Vyzval proto každého jejího

nápadníka na závod s podmínkou, že vítěz má právo poraženého zabít. Závod

pokaždé snadno vyhrál, protože měl nejrychlejšího koně na světě, které mu

daroval jeho otec, bůh války Arés. Porazil ho teprve Pelops, který si opatřil ještě

rychlejší koně od boha moře a stvořitele koně Poseidóna (podle jiné verze však

proto, že podplatil Oinomaova vozataje Myrtila, aby uvolnil v králově voze

44 Branberger, Jan: Svět v opeře. 217 obsahů oper, melodramů a baletů. Orbis Praha, 1934. s. 93-94.

Page 53: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

53

zákolník). Ježto Oinomaos při závodě havaroval a zahynul, provdala se

Hippodameia za Pelopa a měla s ním několik dětí. Nejvýznamnější úlohu v

mýtech z nich sehráli pozdější mykénští králové Átreus a Thyestés.

Druhá Hippodameia, podle antických mýtů stejně krásná, byla dcerou krále

Búta a provdala se za krále Lapithů Peirithoa. Na její svatbě došlo k známému

boji Kentaurů s Lapithy, v němž téměř všichni Kentaurové zahynuli.

Výjevy z mýtů u obou Hippodameiích známe asi z dvaceti vázových maleb,

většinou z 5. století př. n. l., a ze sochařské výzdoby chrámových štítů, na kterých

byly zobrazovány zpravidla jako vzájemně se doplňující protějšky. Nejproslulejší

pocházejí z Diova chrámu v Olympii z doby kolem roku 460 př. n. l., na jehož

východním štítě byla příprava k závodu Oinomaa s Pelopem a západním Boj

Kentaurů a Lapithy (dnes v Archeologickém muzeu v Olympii).

Mýtus o Hippodamei a Pelopovi zaujal též četné novověké umělce. U nás

zejména Vrchlického; jeho trilogii Hippodamia z let 1889-1891 zhudebnil

Zdeněk Fibich. Z dřívějších hudebních zpracování je nejznámější od A. Campry

(1708), z výtvarných pak Únos Hippodamie od P. P. Rubense (1635).

Vojtěch Zamarovský – Bohové a hrdinové antických bájí (…)45

Námluvy Pelopovy byly v prvním nastudování uvedeny jedenáctkrát (což

bylo na tehdejší dobu vysoké číslo) a všechny tři díly se za sebou hrály pouze

jednou. Na scénu se vrací poslední díl trilogie, zatímco první a druhý díl

odpočívají v archivech. Zajímalo mne, proč tomu tak je. Dozvěděla jsem se, že

je těžké najít v souboru mladou a výraznou Hippodamii. Třetí díl byl poprvé

uveden v ND v Praze roku 1891, v režii Jakuba Seiferta a výpravě J. Kautského.

Pelopa hrál Karel Šimanovský, Hippodamii Otýlie Sklenářová-Malá, Myrtilla

Josef Šmaha, Chrysippa Jakub Seifert, Atrea Vojta Slukov, Thyesta Jiří Bittner,

Airopu Ludmila Vlčková-Matějovská, Jola Alois Sedláček. Dirigoval Adolf

Čech. Básnický text hry věnovaný Otakaru Hostinskému vyšel v sebraných

spisech Jaroslava Vrchlického.

45 In: Zamarovský, Vojtěch: Bohové a hrdinové antických bájí. Brána Praha, 1996. s. 183.

Page 54: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

54

Posléze Otakar Ostrčil nastudoval Smrt Hippodamie dokonce dvakrát.

S činohrou ND k uctění 25. výročí Fibichova úmrtí v sezóně 1925-26 a také se

členy opery ND v roce 1932 (pod režijním vedením Ferdinanda Pujmana). Do

celé předlohy se pustilo roku 1944 Městské divadlo na král. Vinohradech za

spoluúčasti Orchestrálního sdružení a dirigování Iši Krejčího. Trilogii také

několikrát uvedl Čs. rozhlas.

(…) Není pochyby, že melodramatická trilogie Hippodamie patří

k vrcholům Fibichovy tvorby. Znamená také největší dílo českého umění na

podkladě starých antických bájí. Na sklonku XIX. století, kdy evropské umění

ovládala dekadence, podali tvůrcové tohoto monumentálního díla nevývratné

svědectví o síle českého ducha a jeho vůli k velkorysým činům. V tom je i světový

význam trilogie Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha. I když se vyskytovaly

časem pochybnosti co do formy a slohu tohoto nevšedního výtvoru, nikdo mu

nemůže upřít jeho nepomíjivou účinnost. Podnes plně platí, co nasal po úspěšné

premiéře celé trilogie „Hippodamie“ v r. 1893 v Národních listech Josef

Bohuslav Foerster: V theorii potrvají snad spory o oprávněnosti melodramu

nadále, v praxi však vybojováno vítězství. Těšíme se z toho, že vybojováno

myšlenkou i skutkem umělců českých. (…)46

Z hlediska dnešní praxe nezbývá, než dát Foersterově recenzi za pravdu.

Celé uvedení zkrácených verzí melodramu uvedl pouze Jaroslav Kvapil a to jen

jednou (tehdy diváci v hlavních rolích mohli dvanáctkrát vidět Marii Laudovou

jako Hippodamii a Jana Vávru jako Pelopa). V roce 1923 nastudoval Karel Hugo

Hilar Námluvy Pelopovy s Jarmilou Kronbauerovou v hlavní roli.

Výzva kompletního nastudování čeká na současné a budoucí interprety.

Možná při dalším Fibichovu jubileu? Výročí jeho kulatého data narození a úmrtí

dokáže zvednout melodram z popela, aby se zaskvěl nebývalou krásou a pak

opět zmlkl a čekal, až se ho ujme režisér Fibichovsky laděný. Scénický

melodram vyžaduje poctivou spolupráci mnoha jevištních složek. Filharmonie

s činohrou bohužel nemívá často stejné zájmy, aby se dal takový záměr

uskutečnit. Pokud se tak stane, jedná se o výjimečný počin. Nejvíce melodramů

46 Fibich, Zdeněk: Hippodamie III. SPN Praha, 1957. s. 6. /úvod Josefa Plavce/

Page 55: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

55

Zdeňka Fibicha nastudovalo Národní divadlo v Praze. Smrt Hippodamie zazářila

jako meteor v Liberci (Státní divadlo F. X. Šaldy 1985).

Za nejvýznamnější nastudování je kritikou považována Smrt Hippodamie

z roku 1960, kdy se v titulní roli po boku charismatického Vladimíra Ráže

objevila Dana Medřická.

Záznam v archivu videotéky Divadelního Ústavu mi přiblížil veleúspěšnou

inscenaci z roku 1975, kde si Hippodamii zahrála Jana Hlaváčová. Její pojetí

stálo na zvnitřnělém herectví, ani jedno gesto nebylo zbytečné. Zbavila svou

postavu nánosu patosu a přemrštělé deklamace.

6.3. Smrt Hippodamie v MDZ

Iniciátorem myšlenky vzniku zlínské Smrti Hippodamie byl dirigent

Roman Válek. Inspiroval se inscenací v Národním Divadle, které má

srovnatelnou rozlohu jeviště s budovou Městského divadla Zlín. Dramaturgie

pak oslovila Jana Antonína Pitínského, který Hippodamii vtiskl svůj osobitý

režijní rukopis. Svým moderním pojetím podtrhl dramatičnost, aktualizoval děj i

postavy. Použil originální projekci z Olympijských her.

Inscenace vyvolala vlnu zájmu a zaujetí tímto melodramem.

(…) V rámci televizního přenosu udílení Cen Alfréda Radoka byla podruhé

udělena Cena diváků za největší zážitek z divadelního představení, které mělo

premiéru v roce 2006. Patronem této ceny byla stejně jako v loňském roce Česká

televize. Diváci o ní rozhodli během přímého přenosu prostřednictvím SMS

hlasování. Z pěti nominovaných titulů si diváci vybrali inscenaci Smrt

Hippodamie v režii Jana Antonína Pitínského. Cenu České televize předala

představitelům vítězného Městského divadla Zlín paní Markéta Luhanová

pověřená provozním řízením programu ČT. (…)47

Inscenaci zvolili abonenti MDZ inscenací roku v divácké anketě Aplaus.

Ocenění získali: Helena Čermáková a Dušan Sitek. V dalších rolích vystoupili:

Tomáš Stolařík (naivní silák Atreus), Radovan Král (lstivý intrikán Thyestes),

Gustav Řezníček (něžný laskavý vášnivec Chrysippos). Dětská a zároveň

Page 56: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

56

rafinovaná famme fatale Airopa našla skvělou představitelku v Petře

Hřebíčkové. Myrtilla stvárnil Pavel Leicman.

Zvláštností je postava Jolose, který se stává téměř němým průvodcem

svého krále ve stříbrné divadelní masce. Vyjadřuje se pohybem, přenáší tak

význam slov do neverbální a symbolické roviny.

Režisér s dramaturgem a dirigentem znali možnosti obou zlínských souborů

(MDZ a Filharmonie Bohuslava Martinů) a dokázali z potencionálních

nedostatků udělat přednost.

Výjimečná vděčnost diváků dala tvůrcům satisfakci za odvahu a píli, kterou

do projektu vložili. Helena Čermáková svým hlasovým projevem,

kultivovaností a hereckou vyzrálostí dodává své Hippodamii mnoho podob,

z nichž každá je pravdivá a přitom jiná. Byla za tuto roli nominována na Cenu

Thalie za rok 2006. Správná míra stylizace vznikla patrně kontrastním účinkem

civilního pojetí akce a náhlým, prudkým a vášnivým činem (trhání fólie,

sportovní klání, stržení ubrusu Chrysippem atd.). Inscenace má mnohoznačný

výklad, nepostrádá vřelost, magickou symboliku, chvílemi se opájí ušlechtilostí

textu a plastičností hudby. Hippodamie je tragedií o rozpadu jedné rodiny. Král

Pelops je moudrý vládce, lepší politik, než otec a manžel.

Vášnivou zaslepenost výstižně dosadil do postavy nešťastného Atrea

Tomáš Stolařík. Scéna Pavla Boráka je zaplněna chórem připomínajícím

antické sousoší. Každý člen chóru přesně ví, o čem hraje. Autorita J. A.

Pitínského a zaujetí pro melodram nechávají hlavní emotivní výkřiky na vlnách

Fibichovy hudby. Byť ne při každé repríze se podařilo dosáhnout optimální

souhry s orchestrem, pro diváky z celé České republiky se tato inscenace stala

jedinečným zážitkem.

(…) Jan Antonín Pitínský spolu s Romanem Válkem vytvořili ve Zlíně

sugestivní inscenaci právě tím, jak dokázali vzájemně vyrovnat obě složky díla,

hudební a dramatickou. (…)48

47 http://www.cenyalfredaradoka.cz 6.5.2009. 48 In: Paterová, Jana: Strhující drama moci a pomsty. LN, 16. 3. 2006.

Page 57: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

57

Inscenace vznikla k šedesátému výročí založení této činohry ve Zlíně.

Nápadité kostýmy se vyjadřují k minulosti, nejen antické (kožešinový lovecký

úbor Polopse a Hippodamie). Na scéně se objevuje i oheň, prostou scénografii

dokreslují živé obrazy z těl herců, kteří svou sošnou krásou připomínají antický

ideál člověka.

Návrhy kostýmů pochází z dílny Michaely Hořejší. Hubert Krejčí

spolupracoval na pohybové stránce inscenace.

Čtyřaktová tragédie – thiller neztrácí napětí a klene dramatický oblouk ke

katarznímu závěru.

Významný podíl na zvládnutí tak těžkého úkolu zlínkým souborem má

práce korepetitora Josefa Ručky a jazykového lektora Josefa Kolaříka. Na

hudebním nastudování spolupacoval Richard Dvořák, světla vytvořl Ladislav

Mrlík, za zvukovou složku zodpovídal Kamil Brázdil.

Jubileum v roce 2006 slavila také Filharmonie Bohuslava Martinů, jejíž

založení se datuje rokem 1946. Harfistka Anastázie Tomečková doprovodila

pěvcův part přímo na scéně. Temperamentní dirigent Roman Válek se snažil

vlít do hudebníků nadšení pro práci s činoherci.

Inscenace vykonala mnoho osvěty mezi diváky, divadelníky, odborníky a

hudebníky.

(…) Antika ve Zlíně slaví úpěch (…) Na první pohled se zdá, že zlínská

scéna své síly přeceňuje. Avšak premiéra ukázala, že odvážným tentokrát štěstí

přálo v míře vrchovaté. Závěrečný dlouhý aplaus vstoje zcela zaplněného

hlediště byl toho důkazem (…) Přestože vodopád velebně patetických,

archaických slov není vždy zcela srozumitelný, divák přesto cítí, že je přítomen

něčemu, co ho hluboce zasahuje. Chór jako by měl před obličejem voskové

masky, asi tak jako v antickém Řecku je mívali učastníci pohřebních průvodů.

Možná, že právě tím chtěl Ptínský zdůraznit, že celý tento závěrečný díl trilogie

není v podstatě ničím jiným než pohřbem Pelopovy a Hippodamiiny dynastie.

(…) Dušan Sitek jako Pelops tomuto vladaři v Elidě vtiskl vznosnost a věkem

vyzrálou vážnost. Jako Hippodamie kralovala Helena Čermáková, která svou

tragickou titulní heroinu dovedla k velmi působivému závěru. (…) Udržet vždy

Page 58: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

58

pozornost, nevstoupit do pauzy, stálo jistě značnou námahu, což se pak i

odrazilo v zúžené výrazové škále i v ne vždy jistých nástupech především žesťů.

Při vědomí všech „nesymfonických překážek“ však nutno Romanu Válkovi

vyjádřit uznání. (…)49

(…) Smrt Hippodamie je příběh ženy, která má dva syny a je macechou

synu třetímu a všichni chtějí Airopu, dceru krále Eurysthea. (…) V místech, kde

by Vrchlický mohl vyznít pateticky, ho Fibichova hudba stáhne na zem a divák

jen zírá, co všehno se v režii divadelního mága J.A. Ptínského děje na jevišti.

(…) Hippodamie je živočišná a vášnivá bojovnice, která nesnese pokoření, a

proto jí nezbývá nic jiného než zvolit smrt. (…)50

Při hostování ve Stavovském divadle pochválil inscenaci režisér Jiří

Menzel. Zlínský kus uspěl v anketě Divadelních novin, kde se Smrt

Hippodamie umístila na čtvrté příčce. Tento melodram se stal jedním

z nejúspěšnějších projektů v historii MDZ. Tříhodinový náročný scénický

melodram úspěšně hostoval na hudebním festivalu Dokořán v Brně (plné

divadlo aplaudovalo, ikdyž právě běžel v televizi přímý přenos z Mistrovství

světa ve fotbale) a v ukrainském Lvově.

(…) Antika mluvící současným hlasem

Melodram Smrt Hippodamie Městského divadla ve Zlíně sklízí ohlasy.

Inscenaci dominují herecké výkony. (…) Hluboká architektura scény

rytmizovaná po stranách sloupořadími upomíná pražský památník na Vítkově a

rovněž kostýmy jednajících postav volně odkazují k době okolo poloviny 20.

století, kdy byl ve střední evropě jeden totaalitní režim střídán jiným. Propojení

antického a soudobého světa je přitom zcela funkční, což dokládá například

právě vynikající scénografie. Zmíněná sloupořadí totiž nesou strop s obdélným

rastrovaným oknem-světlo pronikající oknem zhora pak na podlaze vytváří

obrazec velké šachovnice. (…) Estébácky nenápadné řízení davu je typickým

rysem kluzkého Thyesta, který ponoukán žárlivou matkou Hippodamií snuje

zákeřné provokace a intriky, jejichž znakem je červený šátek a obětí nevlastní

49 In: Čech, Vladimír: Antika ve Zlíně slaví úspěch. Hospodářské noviny, 17.2.2006. s.12. 50 In: Semotamová, Tereza: Smrt Hippodamie. Instinkt 4.5.06 č. 18.

Page 59: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

59

bratr Chysippos. Neuralgickým bodem žárlivých vztahů dramatu je sličná

Airopa, jejíž chladná koketní vypočítavost a přelétavost je též dobře

pojmenována kostýmem (růžové šaty, výměna paruk) (…) S potěšením lze

konstatovat s reprízami rostoucí jistotu v tomto neznámém terénu, která

dovoluje větší soustředění na vlastí herecké výkony. Z nich dominují zejména

Helena Čermáková a Dušan Sitek, skvěle disponovaní k velkým dramatickým

rolím. Všichni pak ovládají rozlehlý hrací prostor za pomoci výrazné gestické

stylizace rukou i nohou (jeřábí chůze Airopy), nechybí ani jemné komické

náznaky (hvězdné manýry Pěvce Ivana Kaliny).

Velmi příjemným překvapebním je vřelé přijetí u publika. Ikdyž tu jistě svou

roli hraje i atmosféra výjimečné společenské události, je zjevné, že obecenstvo

sleduje náročnou inscenaci s nelíčenou pozorností a odměňuje herce i

hudebníky nevídanými ovacemi. (…)51

Překvapení účinkujících nebralo konce, když na jeviště při jedné z repríz

dorazily na scénu květiny od diváků v hodnotě několika tisíc korun.

7. 100. výročí Zdeňka Fibicha – vzkříšení melodramu?

Při oslavách milénia vyvrcholilo úsilí Společnosti Zdeňka Fibicha o

renesanci melodramu jako žánru. Konala se výstava organizovaná Českým

muzeem hudby (sekce Národního muzea) v prostorách Lobkovického paláce,

s názvem Zdeněk Fibich, kde byly poprvé veřejnosti představeny některé osobní

památky a rukopisy z jeho pozůstalosti.

100. výročí Fibichova úmrtí a 150. výročí jeho narození si připomněl

festival Pražské jaro a uvedl jeho melodram v koncertní verzi (Pocta Fibichovi).

V předsálí Žofína nedaleko Národního Divadla byla slavnostně instalována busta

Zdeňka Fibicha a na budovu umístěna pamětní deska (15. 12. 2000). Společnost

Zdeňka Fibicha vydala CD s Fibichovými melodramy.

51 In: Sladkowski, Marcel: Antika mluví současným hlasem. Mladá fronta DNES, 4.4. 2006.

Page 60: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

60

V Praze vznikl ojedinělý ruch kolem melodramu, který vyústil

v Mezinárodní vědeckou konferenci Fibich-melodram-secese (1. 10. – 29. 10.

2000) a proběhl ojedinělý Mezinárodní festival koncertního melodramu (1. 10. –

29. 10. 2000). Z celostátní interpretační soutěže v melodramu vzniklo také

mezinárodní kolo této soutěže. V porotě během let zasedli např. Marie Málková,

Bořivoj Navrátil, Věra Šustíková, herec Královského Shakespearovského

divadla v Londýně Simon Williams, klavíristka Anita Keller, Otakar Brousek

starší, kritička Radmila Hrdinová, pedagog a hudebník Jiří Hlaváč, Alfred

Strejček, skladatel Zdeněk Zahradník, Jitka Molavcová, Hollywoodský

producent Paul Pav, Hana Maciuchová, zakladatel Violy Vladimír Justl,

skladatel Aleš Březina, hudebník Vladimír Franz a další osobnosti.

U zrodu mezinárodního úspěchu a výzkumu žánru melodramu stojí

především PhDr. Věra Šustíková, která se zúčastnila Mezinárodní konference

v USA roku 1996 ve Stanfordu. Po této cestě následovaly další aktivity: roku

1999 česká konference zaměřená na Zdeňka Fibicha a Mezinárodní vědecká

konference UNESCO – Praha 2000. Po osmi letech uspořádala konferenci

Univerzita J. E. Purkyně o česko-německých vztazích, kde zazněl i referát

PhDr. Šustíkové o melodramu.

Odborným zkoumáním melodramu se zabývá také Mgr. Alena Jakubcová,

PhD. či prof. Jaroslav Jiránek. Prezentací melodramu a vyučováním nové

generace interpretů se zabývá MgA. Marta Hrachovinová. Pod jejím vedením

Společnost Zdeňka Fibicha (založená v roce 1940) publikuje a organizuje

nejrůznější akce (workshopy).

Melodramy jsou oblíbenou látkou rozhlasových pořadů (klasikou těchto

pořadů jsou nahrávky Supraphonu prof. Poživila).

ND v Praze mělo 22. října 2000 premiéru Smrti Hippodamie. Hlavní roli zde

hrála Hana Maciuchová, inscenace se diváckého zájmu nedočkala. Stala se spíše

raritou pro odbornou veřejnost, než divácky úspěšným titulem. Je třeba zmínit

kvalitní hudební nastudování (dirigent Bohumil Kulínský). Pro nastudování se

rozhodl operní soubor ND, přitom všechny hlavní role obsadili herci činohry

Page 61: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

61

ND. Operní interpreti jsou pro melodram nevhodní, neboť jsou naučeni z opery

jinému stylu projevu.

(…) Pražské Národní divadlo nesáhlo při letošním jubileu Zdeňka Fibicha

k opeře, ale k melodramu. Přes určitou výlučnost a interpretační obtížnost

tohoto žánru (…) se jedná o nadčasový literárně-divadelní kus a atraktivní

účastí známých činoherců. (…) Výsledek však dává tušit, že by sto let starý

scénický melodram mohl být publikem přijat jako nezastaralý (…) Není snad

příliš idealistické doufat, že by celý cyklus mohl být, zvláště při praxi titulkování,

mezinárodní ozdobou Prahy, kam patří, stejně jako třeba zdobí německá divadla

wagnerovské operní cykly. (…)52

Režie se ujal Josef Průdek, scénu vytvořil Jan Zavarský a kostými Eva

Farkašová-Zálešáková. Text upravil Jan Hančil.

Na začátku se Hippodamie jeví jako laskavá paní. Její kostým rudé barvy

krve se vyjímá na scéně vytvořené mohutným kvádry s úzkou uličkou mezi

nimi. Antizující kostýmy hlavních postav mají prvky současných kostýmů.

Myrtyllos dokonce sluneční brýle. Král Pelops (Alois Švehlík) působí

dobrosrdečným a nekomplikovaným dojmem. Chór je oděn v pastelových

barvách, Thyestes v zelené, Atreus – fialové a Chysipp v modré. Nevěrohodné,

až křečovitě a zdlouhavě působící pasáže přerušují nahrávky zvuků ilustrujcí děj

(ržání koně, nahraný potlesk). Členové chóru unyle vykonávají režijní pokyny

(dělají, že sledují zápas nad hlavami diváků, provolávají slávu bez větších

emocí).

Zatímco postava Hippodamie rozvine rejsřík hereččiny škály záporných

intrikánek, Pelops jedná toporně, jeho herecká kreace i výklad je značně

povrchní. Zklamáním bylo pojetí Thyesta a Atrea. Chrysipp byl dobře obsazen

typově. Nespornou kvalitu a přesah poctivé práce podala Hana Maciuchová

v této komplikované roli. Herecky zastínil své kolegy Radovan Lukavský

v epizodní roli pěvce. Inscenace nepostrádala zajímavé a působivé detaily.

Avšak celkové vyznění divadelní složky nebylo dramatické natolik jako hudba

v podání dynamického orchestru.

52 Veber, Petr: Melodram nezestárnul. Hospodářské noviny, 26. 10. 2000, s. 16.

Page 62: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

62

(…) Hippodamie: malá odvaha k dramatičnosti (…)

Zvolit právě „experimentujícího Fibicha“ bylo jistě sympatickým, ale o to

více náročným a zavazujícím dramaturgickým počinem. Útvar melodramu totiž

vznáší základní otázky propojení zvuku symfonického orchestru, mluveného

slova a scénické akce. Současní inscenátoři tyto otázky jakoby vůbec nevnímali a

odpovědi přenechali jednoduše technice. Vrchlického a Fibichův cit pro lesk

české básnické mluvy, pro hudebnost a „instrumentaci“ slova v romanticky

vypjatém patosu zredukovali zesílením mluveného slova prostřednictvím

mikroportů. (…) Jediná výhoda tohoto řešení, srozumitelnost textu, tak vlastně

usvědčovala současné herce z pramalé odvahy dostát velké dramatické recitaci,

přináležející monumentalitě antického mýtu.

Ukázalo se, že ani technické vymoženosti nemohou zakrýt jen chatrné umění

„kantilény“ slov a vět s jejich intonací, barvou, rytmem a tempem u většiny

herců. (…) Naopak cit pro modelování básnické řeči s hudbou nelze upřít

Bořivoji Navrátilovi, který v roli Myrtilla projevil smysl zejména pro souznění

výšky hlasu s hudbou.

Nesourodost jako by převzala celou inscenaci. Až divoce výbušná a zároveň

vznešená Hippodamie v podání Hany Maciuchové kolísala mezi civilní a

hysterckou měšťkou (…) Naplnění specifických nároků žánru scénického

melodramu zůstalo v Národním divadle v roce 2000 u nesourodého pokusu

předefinovat základní principy tohoto žánru. (…)53

Od roku 2000 probíhá v Praze každoročně také Mezinárodní soutěž Zdeňka

Fibicha v interperetaci melodramu, kde se angažují známé osobnosti hudby,

tance a krásného slova jako právě Hana Maciucová, Alfréd Strejček, Vlastimil

Harapes či Soňa Červená.

Melodramu se začali věnovat současní skladatelé: Emil Viklický, Aleš

Březina, Tomáš Hanzlík, Zdeněk Zahradník, Otomar Kvěch a mnozí další.

53 In: Havlíková, Helena: Hippodamie: malá odvaha k dramatičnosti. Lidové noviny, 1.11.2000.

Page 63: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

63

7. 1. Vznik a vývoj soutěže v interpreaci melodramu

Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha je unikátní v několika ohledech. Do

jisté míry by se dalo říci, že její poslání je vskutku renesanční. Její důležitost

spočívá nejen v zachování a popularizaci Fibichova jedinečného odkazu, ale

poskytuje tak podněty pro další uměleckou tvorbu a dává tak vzniknout

ojedinělým hudebně-dramatickým kreacím. Nejen znovuzrození, ale také

inovace jsou cílem soutěže. Soňa Červená, předsedkyně poroty v roce 2002

řekla, že: vedle mnoha jiných kritérií nám šlo o to, vystopovat nové odstíny, nové

možnosti.54

Michael Beckerman, předseda poroty v roce 2006 ještě dále a považuje

melodram za metalátku, ze které pochází všechna mediální produkce. Obnova

melodramu je tedy bojem za návrat jeho čisté, nezmutované formy. Obtížnost

melodramu spočívá v symbióze jak herců, tak hudebníků a v nalezení dokonalé

rovnováhy mezi všemi jeho složkami. (…) I přes všechny tyto překážky

„melodram žije, (…), a stále má sílu oslovit publikum jako žádné jiné médium.“

(…)55

Objevují se nové přístupy především v interpretaci melodramu. Zájem o

tento žánr nejen od nás, ale i ze zahraničí dokazují čísla. V roce 2002 se soutěže

zúčastnilo 21 interpretů, jejichž věk spadal do věkové kategorie 15-35 let. Podle

Soni Červené je důležité považovat melodram za dialog. Není pouhým spojením

hudby s mluveným slovem. Je to komunikace, vzájemná interakce mezi dvěma

stranami umění. Vytváří se zde jakási třetí dimenze, v jejímž nitru se nachází

znovupulzující srdce melodramu.

Z formálního hlediska je soutěž rozdělena do tří kol. V prvním kole je

soutěžící povinen zvolit si jeden z Fibichových melodramů. Interpreti mají na

výběr Vodníka nebo Štědrý den. Tímto je Fibichův odkaz vklíněn do jiné

kultury, a tedy i jazyka. Naopak ve druhém kole dochází k poznání dalších

autorů melodramu dle vlastního výběru kromě současného melodramu, který

54 2. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program), 2002, s. 5. 55 4. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program), 2006, s. 4.

Page 64: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

64

dostane prostor v kole třetím, kde se klade důraz na vlastní kreativitu. Všechna

tři kola jsou určena pro recitaci a klavír.

Složení poroty je obvykle mezinárodní a mnohdy i zde, mimo jeviště je

důležité dosáhnut vzájemné shody. V rámci festivalu působí i legendy a známé

osobnosti české kultury.

V průběhu let dochází ke zvyšování úrovně jednotlivých účastníků, kteří se

často zúčastňují pravidelně, pokaždé s jiným repertoárem.

Soutěž je tedy místem, kde se rodí nové melodramy. Melodram, tento již

téměř vyhynulý druh je zde resuscitován zpět k životu. Je jistě pozoruhodné, že

forma melodramu, která se zdála být již téměř zapomenuta, prožívá díky

existenci festivalu a soutěže svou obrodu, říká Věra Šustíková, ředitelka soutěže

a předsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha. (…)56

Tvorba nových melodramů, ale není jedinou pozitivní stránkou. Za několik

let fungování soutěže je zřetelný vývoj a postupující specifikace melodramu

podle národnostních linií. Nedochází k zakrnění melodramu a vytvoření ustálené

konvence. Reakce melodramu s multikulturními zvláštnostmi přinesla své plody.

Melodram je nejen přejímán, ale splývá a stává se součástí dané kultury.

Působivě hovoří o svém vztahu k melodramu Dr. Peter Schneider, předseda

mezinárodní poroty v roce 2008: Mám rád melodram, který spojuje literaturu a

hudbu, slovo a tón, ale současně hudbě i literatuře ponechává jejich vlastní

svobodný prostor. Cítím, jak se tato umělecká forma dobře hodí do současnosti.

To proto, že každá individualita může a musí do interpretace vnést svůj osobitý

vklad, prožitek – trend naší doby.

A tak jsem pozoroval během soutěže s velkým potěšením, jak intenzivně se

mladí interpreti snaží o současný melodram, jak se doslova vrhají do nových děl,

které dokonce – také krásný jev – sami komponují nebo píší texty. To přece

dokazuje, že obor „Melodram“ má budoucnost! (…)57 Melodram je tedy silou

tvořivou a je stále schopen dát dnešnímu světu něco nového, něčím překvapit i

fascinovat.

56 4. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program), 2006, s. 4. 57 5. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program), 2008, s. 5.

Page 65: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

65

Operní diva a pokračovatelka rodinné hudební tradice Soňa Červená se

v internetovém rozhovoru u příležitosti nastudování komorní operní inscenace

s melodramatickými pasážemi Zítra se bude…od Aleše Březiny vyjádřila o svém

vnímání melodramu. (…) Hodně se zabývám melodramy. V tomto oboru jsme

byli kdysi velice silní, měli jsme slavné autory jak hudby tak textů-Fibicha,

Vrchlického ale za německé okupace i za totalitní éry nebylo přáním, aby byla

čeština touto cestou kultivována. Nyní je snaha na tyto tradice navázat, vznikají

nové krásné, moderní melodramy (…) melodram je pro mne světem, který ráda

probádávám. Dokonce pro mne již několik skladatelů melodram i napsalo. (…)58

8. Přehled dalších českých uvedení trilogie Hippodamia

v posledních 60. letech

Uvedení trilogie Zdeňka Fibicha a Jaroslava Vrchlického

po 2. světové válce v Čechách, chronologicky

Námluvy Pelopovy:

ND Praha, premiéra: 26. 10. 1950

Východočeské divadlo Pardubice, p: 6. 6. 1953

Divadlo Pracujích Most, p: 28. 5. 1954

Divadlo F.X. Šaldy Liberec, p: 24. 6. 1958

Smetanovo divadlo Praha, p: 9. 11. 1960

Státní divadlo Ostrava, p: 2. 7. 1961

Divadlo J. K. Tyla Plzeň, p: 27. 10. 1973

Smetanovo divadlo Praha, p: 31. 1. 1974

58 www.cesky-dialog.net 10.5. 2009

Page 66: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

66

Smír Tantalův:

Divadlo Pracujících Most, p: 27. 11. 1954

ND Praha, p: 21. 2, 1958

Smrt Hippodamie:

Divadlo Pracujících Most, p: 2. 4. 1955

ND Praha, p: 2. 6. 1961

Smetanovo divadlo Praha, p: 16. 10. 1975

ND Praha, p: 12. 2. 1976

Divadlo F. X. Šaldy Liberec, p: 22. 4. 1983

9. Seznam představení MDZ Smrt Hippodamie a pět otázek

pro inscenátory a vybrané osobnosti českého melodramu

inscenace Městského divadla Zlín: 11.2.2006 premiéra

14.2.2006

17.2.2006

3.3.2006

18.3.2006

7.4.2006

12.4.2006

13.4.2006

27.5.2006

3.6.2006

14.6.2006

Page 67: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

67

22.6.2006 – zájezd: Městské divadlo Brno – hudební scéna

9.9.2006

16.9.2006 zájezd ND Praha

29.9.2006

13.10.2006

20.11.2006

9.12.2006 – DERNIÉRA

20.1.2007 Natáčecí frekvence pro ČT

21.1.2007 Natáčecí frekvence pro ČT

2.9.2008 Obnovená premiéra

6.9.2008 zájezd: Lvovské národní akademické divadlo opery a baletu S.

Krušelnické, Ukrajina (4.-7.9.2008)

8.11.2008 poslední představení v MDZ

ANKETA

Na začátku psaní diplomové práce jsem čerpala informace od lidí, kteří

přišli s melodramem do uzšího kontaktu. Chtěla jsem zjistit, co lidé o tomto

zvláštním žánru vědí nebo nevědí a jaký k němu mají vztah sami interpreti. Pro

srovnání jsem oslovila realizační tým inscenace Smrt Hippodamie ve Zlíně.

Později jsem stejné otázky písemně položila také dvěma osobnostem, které se

melodramem dlouhodobě zabývají: Mgr. Martě Hrachovinové a PhDr. Věře

Šustíkové.

Ne všichni herci do ankety měli čas přispět. Tím víc mne potěšilo, když mi

do schránky přišel dopis J. A. Pitínského. Dvanáct respondentů považuji za

důstojný vzorek, z něhož lze vyvodit mnohé. Některé odpovědi se samozřejmě

opakují, každý respondent si vyložil mých pět otázek po svém. V této anketě

nejsou důležité otázky, nýbrž odpovědi. Příspěvky jsem dostávala postupně,

proto jsem je zde umístila podle pořadí v jakém přišly.

Tomáš Slepánek – člen techniky MDZ, herec MDZ, j.h.

(Jolose v inscenaci MDZ Smrt Hippodamie nastudoval jako svou absolventskou

roli v závěru studia herectví na Vyšší odborné škole umění ve Zlíně.)

Page 68: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

68

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Mé první setkání s žánrem tohoto druhu bylo na desce Supraphonu s Hanou

Zagorovou – Tobě Tebe Ti, která vyšla ve stejném roce, kdy jsem se narodil,

1979. Desku otvírá úvodní Melodram, kde zpěvačka recituje své verše a hraje do

podkresu klavír, pak melodram graduje, postupně se přidá sbor a skladba se opět

ztišuje do recitativu s klavírem. Je to pěkná „písnička“ a už v dobové recenzi se

líbila i Michaelu Kocábovi, rockerovi - a to už je co říct. Kvalita se může tedy

vyskytovat i ve středním proudu ☺ .

Mé první pracovní setkání s melodramem bylo v Městském divadle ve Zlíně,

kde jsem účinkoval ve Fibichově a Vrchlického tragédii Smrt Hippodamie. V

režii Jana Antonína Pitínského jsem ztvárnil roli Jolose, pravé ruky vladaře

Pelopa. Postava se vyjadřovala pohybem a měla antickou masku.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Tvorbu Zdeňka Fibicha příliš neznám. Vybavuje se mi jeden šanson s Hanou

Hegerovou, kde se zpívá: „hraju si do ticha opusy Fibicha, vadne mi řeřicha a

smutek pelichá“.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Na prknech Městského divadla ve Zlíně. Předtím pak ve škole, když jsem se

učil na maturitu.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Melodram při životě udržují divadla a taky je pěkné, když při různých

„recitačních“ akcích hraje do podkresu k básním klavír. Toto spojení recitace a

hudby dělá, zvláště pro mladé lidi, z poezie snesitelnější žánr. Ale, není na světě

člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Dnešní mladá generace má jiné zájmy. Přesto si myslím, že se vždycky najde

někdo, kdo tento žánr vyzvedne z popela a tu pochodeň ponese dál. My, ve

zlínském divadle, jsme ji již nesli téměř dvĕ sezóny.

Page 69: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

69

Gustav Řezníček – herec MDZ

(Chrysippos v inscenaci MDZ Smrt Hippodamie.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Byl jsem obsazen, coby člen MDZ, kde mám stálé angažmá, realizačním

týmem (režisér, dramaturg, dirigent).

2. Čeho si ceníte na osobnosti Zdeňka Fibicha?

Když slyším jméno Zdeněk Fibich, ze všeho nejdříve se mi vybaví melodie

jeho skladby Poem, při které se vždycky rád zasním a která mi připomíná mé

dětství, kdy jsem chodil na tehdejší městský národní výbor účinkovat na

obřadních akcích jako byly svatby, vítání nových občánků, předávání různých

ocenění, atd. Fibichův Poem tu byl častou hudební „kulisou“ dokreslující

jímavou atmosféru tohoto okamžiku.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

O tvorbě Zdeňka Fibicha jsme se učili už v hudební škole a hudební výchově

na základní škole. Ukázky z některých jeho děl nám naši skvělí učitelé také

pouštěli, nicméně, výuka teorie je jedna věc, praxe je potom mnohem více

„zásahu schopná“... Blíže jsem se seznámil s melodramem Smrt Hippodamie,

tedy třetí částí trilogie nazvané Hippodamie, autora Jaroslava Vrchlického,

kterou Fibich zhudebnil, až při práci na inscenování tohoto díla v Městském

divadle Zlín.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Žánr melodram, ostatně to není jen můj, ale obecně tradovaný názor, je velmi

náročný a klade na účinkující speciální požadavky... Musí mít cit pro rytmus,

orientaci v hudbě a poezii, musí mít smysl pro patos a jeho správnou dávku.

Realizace však vyžaduje nejen disponované a schopné herce, ale také

hudební těleso, přičemž obě složky musí mít kvalitní vedení, ať už v roli

dirigenta nebo režiséra. Splnit všechny tyto požadavky nebývá jednoduché,

proto se tento žánr, podle mého mínění, dostává na naše jeviště zřídka.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Page 70: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

70

Těžko říct, nejsem věštec a z křišťálové koule opravdu věštit neumím, byť

bych chtěl... Myslím ale, že čas od času si někdo na tento svébytný umělecký

žánr vzpomene a dostane chuť se s ním „popasovat“... a připomenout si toto

zvláštní sepjetí divadla, hudby a poezie. Alespoň tak tedy doufám, neboť by bylo

velkou škodou, kdyby měl melodram zcela zaniknout na úbytě.

Radovan Král – herec MDZ

(Thyestes v nscenaci MDZ Smrt Hippodamie.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

K práci na melodramu jsem se dostal jako ke každé jiné roli a sice, že jsem

byl obsazen panem J. A. Pitínským do role Thyesta.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Osobnost Zdeňka Fibicha znám jen velmi málo a tudíž bych se k ní nerad

vyjadřoval. Jeho tvorba mě velmi překvapila svým temperamentem, dnes by

určitě pan Fibich komponoval skvělou filmovou hudbu.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

První setkání bylo fantastické, už pro to, že to bylo setkání s melodramem

jako žánrem první. Archaicky znějící Vrchlického texty a na první pohled složitá

Fibichova hudba, zdály se jako velký oříšek pro činoherní soubor, nezvyklý na

práci s operními party. Nicméně časem jsem já - a myslím, že i ostatní kolegové,

našli v práci na Smrti Hippodamie velký úkol a velké zalíbení.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Melodram jako žánr, je podle mého názoru žánrem velmi opomíjeným a

současnými mladými tvůrci nevyhledávaným. Škoda.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Pevně věřím, že právě projekty typu Hippodamie ve Zlíně a samozřejmě i

jiných divadel, pomohou trochu znovuobjevit žánr na rozhraní činohry a opery.

Žánr, kterým by měl projít každý herec. Jaký bude skutečný osud, opravdu

nevím.

Page 71: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

71

Šárka Machová – nápovědka MDZ

(Sleduje text v inscenaci MDZ Smrt Hippodamie během představení.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Přečetla jsem si na fermanu, že budu napovídat melodram Smrt Hippodamie.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Hudba se mi moc líbila. Slova mě trochu rušila.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Hezké.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Je jich málo. Je to škoda.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Určitě se občas najde někdo, kdo melodram znovu opráší k dobru diváků.

Jan Antonín Pitínský – „básník jeviště“, spisovatel, dramatik, divadelní režisér

(Režíroval inscenaci Smrt Hippodamie v MDZ.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Nu, byl jsem osloven, a to v roce tuším 1994 jednou pražskou herečkou /věc

se kvůli různým neshodám v organizaci neuskutečnila/ a poté Městským

divadlem ve Zlíně; sám jsem již ale věděl oč jde a hned mne to nadchlo tak, že

se věc uskutečnila s jakýmsi chvatným předstihem, neboť cosi jsem kvůli této

krásné látce musel odmítnout. /Omlouvám se, že jsem tak osobní./

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Myslím, že to byl jemný, abych tak řekl, člověk a i jemu hudba skrývá cosi z

této jemnosti. Je jakoby ostýchavá, ale v tom zklidněle vláčném houští pak

vybuchují závratné vzruchy, které by člověk ani nečekal. A pak je trilogie

napsána výjimečně dramaticky. Je to skvostné naplnění žánru melodramatu.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Pořádně teprve ve Zlíně, předtím to byly pouhé nezávazné poslechy. Vlastně

skutečně vážně jsme se tím zabývali na Hošťálkové v domě Romana Válka.

Page 72: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

72

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

To věru nevím, myslím, že okrajové. Všechny to jakoby láká, ale snad pro tu

nákladnost, snad pro jakousi jejich strojenost, vznešenost, historičnost, se hrají

málo. Jak vulgární!

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Naše Hippodamie byla finančně náročná. U melodramatu jsou velké vzruchy,

s velkým orchestrem zřejmě podstatné, ale je i možné, že jsou málo zatím

prozkoumány možnosti komorních melodramat, kupř. Bendovy jako Ariadna

atd. Přitom u Hippodamie vládlo divácké nadšení, myslím to nejprostší divácké

nadšení, avšak udělat melodram je zřejmě daleko dražší, nežli nazkoušet

muzikál.

Sabina Stradějová – sboristka Canticum Camerale, oddělení propagace MDZ

(Chór v inscenaci MDZ Smrt Hippodamie, j.h.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Měla jsem velké štěstí, že v Městském divadle Zlín došlo v roce 2006 k

uvedení melodramu Smrt Hippodamie a dramaturgie divadla, spolu s dirigentem

Romanem Válkem, si vybrala členy našeho zlínského komorního sboru

Canticum Camerale do chóru.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Zaujala mne zejména rozmanitost jeho tvorby – orchestrální hudbou a

vokálně instrumentálními skladbami počínaje a melodramem či operami konče.

Byl nesmírně talentován již od dětství. Svou první symfonii napsal již ve

čtrnácti letech a sám si ji i dirigoval. Patřil mezi průkopníky české národní

hudby.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Teoreticky jsem se s touto tématikou setkala před deseti lety na vysoké škole,

ale jelikož jsme měli dějiny hudby pouze dva semestry, jednalo se jen o letmé

seznámení.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Page 73: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

73

Pokud se dnes kterékoli divadlo či opera v České republice rozhodne pro

uvedení melodramu, podle mého názoru se jedná vždy o ojedinělou a vzácnou

událost, která přiláká zájem jak odborné, tak i laické veřejnosti.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Vzhledem k ekonomické náročnosti tohoto žánru, kdy je zapotřebí pro

kvalitní ztvárnění této látky nejen dobrých herců a schopného dynamického

orchestru, ale i nadstandardního technického a finančního zázemí, je jeho osud v

rukou nejistých.

Jarmila Trávní čková – tisková mluvčí MDZ v letech 2001-2008

(Převzala v přímém přenosu České televize z vyhlášení cen Alfréda Radoka

Cenu diváků za rok 2006.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

K melodramu jsem se dostala jako tisková mluvčí Městského divadla Zlín,

když jsem se dozvěděla, že se plánuje velkolepé dílo, na němž budou

spolupracovat dvě nejvýznamnější tělesa ve Zlíně – Městské divadlo a

Filharmonie Bohuslava Martinů. Mým úkolem bylo zpropagovat toto náročné

dílo, takže jsem se s ním musela nejprve seznámit. Zárukou kvality (kromě již

zmíněných „těles“) byla jména režisér J. A. Pitínský a dirigent Roman Válek.

Tehdy jsem si uvědomila, jak náročná práce to bude. Určitě nejtěžší úkol čekal

herce, kteří museli skloubit tempo hudby orchestru se slovem. V divadle

probíhaly i konkurzy tanečníků a zpěváků.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Jméno Zdeňka Fibicha si spojuji hlavně se skladbou Poem, kterou mě

okouzlil. Z dětství pak spíš s hodinami hudební výchovy, kdy jsme se o

autorovi učili. Podrobně jsem ale jeho dílo neznala.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Na otázku jsem částečně odpověděla již v první otázce. Nepřeháním, když

řeknu, že pro mne bylo doslova ohromující, když do orchestřiště divadla zasedl

velký soubor, jeviště se zaplnilo herci a začalo se zkoušet. Průběh zkoušek byl

Page 74: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

74

velice dramatický, musel se skloubit čas obou uměleckých těles, aby spolu

mohla zkoušet, času bylo na tak rozsáhlý projekt poměrně málo.

Ohlasy na hotové dílo byly ovšem jednoznačné, odvaha se zlínským tvůrcům

vyplatila. Mé nejkrásnější – osobní – setkání s ním pak bylo na prknech Divadla

v Dlouhé, kdy jsem přebírala v přímém přenosu České televize Cenu diváka,

která byla melodramu udělena v rámci předávání Cen Alfréda Radoka.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Mám za to, že v české kultuře nemá melodram místo žádné. Dokonce se ke

mně dostaly informace, že se už tento žánr neučí ani na uměleckých školách.

Věřím, že zlínské provedení a úspěch Smrti Hippodamie může melodram

v očích tvůrců „rehabilitovat“. Ve Zlíně jsme dokázali, že není tak „starý“, aby o

něj nebyl zájem, a to nejen mezi odborníky, ale, jak dokázalo ocenění, i mezi

diváky.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Opět jsem zčásti odpověděla už v předchozí otázce. Další osud melodramu je

v rukou tvůrců a v odvaze se k němu postavit a obnovit jej. Bylo by škoda

zapomenout na věci „minulé“, které obohacovaly naše předky, a přes věk

počítačů nás může vrátit aspoň na chvíli do poklidné nálady minulých věků,

přestože klidné téma nenabízí. Je nevšední, působivý, umí „chytit za srdce“.

Přála bych si, aby se dočkal rehabilitace za pomoci invence a nadání tvůrců,

kteří by ho správně „uchopili“ jako ve Zlíně.

Roman Válek – dirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně

(Dirigent a iniciátor vzniku prvního společného projektu Filharmonie Bohuslava

Martinů a Městského divadla Zlín Smrt Hippodamie.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Poprvé asi před pěti lety Benda – Ariadna na Naxu s Jitkou Molavcovou a

Alfrédem Strejčkem – v abonentním cyklu Karlovarského symfonického

orchestru. Na programu byla ještě Romance o Karlu IV. – Jeremiáš a Ostrčilova

Balada Česká – takže slušná nálož...

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Page 75: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

75

Fibich, ač pokračovatel národní hudby v duchu Smetany a Dvořáka – nebál

se inspirace například Richardem Wagnerem a co se libret týká – netonul v

bažině Národních buditelů, ale společně s Vrchlickým se snažil navázat na to

nejlepší ze světové literatury – třeba na antické drama. To mu po mnoha letech –

jak pevně věřím – zajistí nesmrtelnost, až přejde opožděná vlna

postromantického národního poblouznění v Čechách.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Nepočítám-li nějaké útržky v televizi a ve škole, tak v r. 2000 ND dávalo Smrt

Hippodamie – s Hanou Maciuchovou a Aloisem Švehlíkem. Byl jsem naprosto

fascinován funkčností melodramu a jeho účinku na dnešní publikum ovlivněné

filmem, muzikálem, činohrou… vše, co si Fibich přál, tady fungovalo. V době,

kdy je film doprovázen plnohodnotnou hudbou symfonickou, je soudobý

posluchač vlastně na melodram plně připraven. Navíc princip leitmotivů je na

rozdíl od přibližnosti hudby filmové, velmi poctivě a dobře vymyšlen

hudebníkem. Ve filmu má vždycky poslední slovo režisér, který má však

mnohdy k hudbě povrchní vztah.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Je zcela žádné! Je to obrovský dluh české dramaturgie tomuto žánru, který

funguje skvěle na publikum. Byl by skvělý čin založit nějaké divadlo

melodramu, nebo nějakou společnost, která by melodram uvedla zase v život.

Chybou je, že interpreti nejsou v melodramu už školeni, dramaturgové a

dirigenti si myslí, že je to archivální záležitost. Mě však 22 repríz Smrti

Hippodamie ve Zlíně přesvědčilo o tom, že je to žánr, který osloví i nehudební

publikum a svým způsobem třeba právě na oblastech může dosáhnout vyšších

uměleckých kvalit, než opera, která je limitována účastí renomovaných a

drahých sólistů.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Trend dramaturgie českých orchestrů a divadel se mi zdá

spíše konzervativní, takže se obávám, že osud melodramu bude neveselý. Možná

se ale najde někdo z mladé generace, kdo pochopí, co je to za geniální žánr, a

Page 76: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

76

postaví melodram na roveň opery – jak si to – a právem – přál se zatajeným

dechem Zdeněk Fibich.

Vladimír Fekar – dramaturg MDZ

(Podílel se na realizaci dramaturgicko-režijní koncepce inscenace MDZ Smrt

Hipodamie.)

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

Ten titul přinesl do divadla dirigent Roman Válek, který ho nosil v hlavě už

dlouhou dobu. Zapředl dialog s tehdejším uměleckým šéfem Mirkem Plešákem.

Poté, co došlo k dohodě s filharmonií Bohuslava Martinů, nic nebránilo tomu

scénický melodram realizovat. Jako dramaturg jsem pak spolupracoval

s dirigentem a režisérem Janem Antonínem Pitínským.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Hledačství, objevování možností hudebního žánru, citu pro dramatickou

situaci, hudba podle mě není koloraturní, jeho melodram je v moderním slova

smyslu skvělá scénická hudba. Práce s hudebními motivy, které charakterizují

jednotlivé postavy.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Z.Fibicha a J. Vrchlického?

Právě Smrt Hippodamie, konkrétně poslech nahrávky na CD v nastudování

herců Národního divadla v Praze.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Myslím, že hlavně o něm jako o žánru nepřemýšlíme, považujeme ho za

muzeální. Neexistují „zakázky“ divadelních dramaturgů operních nebo

činoherních domů na vznik nového melodramu, i když si myslím, že je to forma

velmi lákavá a vznešená a slušela by velkým scénám a jevištím. I my se v našem

divadle čas od času vracíme k úvahám nad vytvořením původního melodramu.

Pokud vím, melodram se objevuje jen ve své nescénické podobě. Scénický

melodram je také velmi náročný i proto, že vyžaduje spojení dvou těles:

hereckého ansámblu a orchestru (filharmonie atd.). A to není jednoduché.

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Page 77: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

77

Melodram musí objevovat jiné formy než je jen vážná hudba, scénický

melodram musí využívat prvky jazzové hudby, ale i hip hopu, ambientu, new

age, world music atd. Je to žánr, v němž hudba dává vyniknout melodičnosti

řeči, dramatičnosti situace, ale přitom to není muzikál, v němž řeč přechází

v zpěv. Myslím, že do jisté míry se proměny a ozvuky melodramu objevují

například ve voicebandových inscenacích Jiřího Adámka. Scénický melodram

jakožto jevištní žánr (tvar) možná nebude existovat, melodram jako zajímavý

inscenační prostředek uvnitř činoherních inscenací nebo oper se však podle mě

objevovat bude stále.

PhDr. Věra Šustíková – Literární vědkyně a muzikoložka, odborná pracovnice

v Českém muzeu hudby v Praze, předsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha,

dlouholetá ředitelka Mezinárodního festivalu koncertního melodramu Praha a

Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů, režisérka a

pedagožka melodramu.

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

V roce 1995 přišel výboru Společnosti Z. Fibicha, kde jsem byla novou

členkou, dopis ze Stanford University v Kalifornii s dotazem, jestli by někdo u

nás byl schopen zúčastnit se v roce 1996 Mezinárodní muzikologické

konference o melodramu a prezentovat tam informace o českém melodramu,

případně je i interpretovat. Nikdo se nenašel, tak jsem se toho ujala…

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Na osobnosti Fibicha si cením jeho hluboké a všestranné vzdělanosti, na jeho

tvorbě všech projevů jeho zvláštního talentu: nejen hudebnosti v běžném smyslu,

ale jeho smyslu pro poezii i filozofii díla, vyváženosti bezprostředního

emotivního působení i promyšlené koncepce.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Zdeňka Fibicha a Jaroslava

Vrchlického?

Přestože jsem absolventkou Konzervatoře a studovala jsem Hudební vědu a

Češtinu na FF UK, s Fibichovými melodramy jsem se poprvé setkala až při

Page 78: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

78

vlastní koncertní činnosti na koncertním turné po USA a Kanadě v roce 1996,

které navázalo na výše zmíněnou konferenci (viz bod 1)

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

V roce 1996 mnoho lidí - i muzikantů ! - u nás nevědělo, co je to melodram.

(Když jsem poprvé žádala o grant na Umělecké dílny melodramu, myslel si

jeden radní v kulturní komisi, že jde o výtvarný projekt.) Po prvních deseti

letech svého působení na tomto poli jsem musela konstatovat, že už se nikdo

neptá, jestli má smysl melodramy dělat, ale hodně lidí se už zajímá o to, jak se

mají dělat. To je výrazný posun. Také nároky na interpretaci hodně stouply a

v posledních dvou letech registruji i snahy o uvádění melodramů samostatně –

mimo spolupráci se Společností Z. Fibicha (např. samostatné nastudování Smrti

Hippodamie ve Zlíně) .

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Historie melodramu ukazuje, že oživení tohoto uměleckého druhu (myslím,

že to není jen žánr) přichází vždy zhruba po 100 letech. Nejprve je vázáno na

osobnost, která ho prosadí do širšího povědomí (např. Benda, Fibich), pak si ho

osvojuje stále větší množství umělců, ovšem s čím dál menším porozuměním

podstatě věci, až melodramy na nepříliš vysoké umělecké úrovni začnou tepat

kritici, zájem opět upadá a melodram mizí z povědomí. Další posun hudebního

vývoje po 100 letech umožní nové „znovuobjevení“ melodramu,

komponovaného ovšem už na nových základech. Podobný osud zřejmě čeká i

současnou vlnu zájmu o melodram.

MgA. Marta Hrachovinová – Herečka, recitátorka, interpretka melodramu,

pedagožka uměleckého přednesu na Vyšší odborné škole herecké v Praze. Jako

místopředsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha se aktivně podílí na organizaci

Mezinárodní soutěže v interpretaci melodramů, v současnosti se zapracovává do

funkce ředitelky soutěže.

1. Jaké okolnosti vás přivedly k práci na melodramu?

S melodramem jsem se seznámila při studiu na DAMU, nastudování jednoho

melodramu bylo kdysi součástí osnov uměleckého přednesu. Já jsem

Page 79: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

79

připravovala „Pohádku“ ze Sukova a Zeyerova Radúze a Mahuleny. Potom až

někdy v polovině devadesátých let minulého století jsem se jako předsedkyně

Společnosti kultury slova (dnes sdružení SLOVO a HLAS), která tehdy

organizovala festivaly přednesu poezie a prózy (např. Poděbradské dny poezie)

setkala s PhDr. Věrou Šustíkovou z Českého muzea hudby. Ta měla již za sebou

úspěšnou konferenci o melodramu včetně turné v U.S.A. a také záměr znovu

oživit tradici melodramu u nás. Založila pak Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha

v interpretaci melodramů a Mezinárodní festival koncertního melodramu. Od

roku 1998 jsem se podílela jako interpret na všech ročnících festivalu (v roce

2000 jsme natočili i souborné CD Fibichových melodramů) a zároveň i na

organizaci soutěže. V současné době jsem její ředitelkou.

2. Čeho si ceníte na osobnosti a tvorbě Zdeňka Fibicha?

Nejvíc obdivuji Fibicha jako skladatele melodramů. Jeho trilogie

Hippodamie je jedinečná, má schopnost stále nás oslovovat a vyzývat k novým

nastudováním, což se potvrdilo v roce 2000 v Praze i nedávno ve Zlíně. U

koncertních melodramů tohoto autora si cením jeho smyslu pro kvalitu a

kvantitu mluveného slova. Dokázal slovo mistrovsky podpořit svou hudbou.

Zdeněk Fibich zanechal úchvatné dílo, které není dostatečně oceněno. To se ale

stalo mnohým umělcům.

3. Jaké bylo vaše první setkání s melodramy Z.Fibicha a J. Vrchlického?

Během svého studia na DAMU (1975-1979) jsem viděla v tehdejším

Smetanově divadle první díl Fibichovy a Vrchlického trilogie Námluvy

Pelopovy. Uhranula mi hudba i herecké výkony (zejména Jany Hlaváčové) a tak

jsem si nenechala ujít ani další díly: Smír Tantalův a Smrt Hippodamie.

4. Jaké je podle vás postavení melodramu v současné české kultuře?

Díky projektu „Oživení koncertního melodramu“ se postavení melodramu od

roku 1998 stále zlepšuje. Pro festival a soutěž vzniklo již více než 100 nových

melodramů, provedeno bylo téměř 500 skladeb. Aktivita Společnosti Zdeňka

Fibicha na poli koncertního melodramu iniciuje i nastudování scénických

provedení jinými subjekty, orchestrální koncerty komorních skladeb jsou také

stále četnější.

Page 80: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

80

5. Jaký bude podle vás další osud tohoto žánru?

Věřím, že především díky bohaté činnosti Společnosti Zdeňka Fibicha

(kromě festivalu a mezinárodní soutěže jsme letos začali i s dílnami melodramu

pro základní, střední a umělecké školy) čeká melodram dobrá budoucnost.

Page 81: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

81

10. Závěrečné slovo

Tajemství melodramu, které jsem se snažila rozkrýt, mi ukázalo nové

souvislosti ve vnímání hudby a ve vývoji melodramu jako hudebního dramatu od

primitivních pokusů až po profesionální scénický melodram. Podrobněji jsem se

zabývala osobnostmi české kultury, kteří vytvořili tento specifcký žánr. Myslím,

že současná nastudování melodramu mají divákům co nabídnout a navazují na

tradici české hudby, která má ve světě dobrý zvuk.

Odkaz Zdeňka Fibicha – díky jeho jubileu – zrodil snahu o porozumění a

hlubší zkoumání fenoménu melodramu u odborníků. Zlínské nastudování Smrti

Hippodamie vyvolalo překvapivě velký ohlas veřejnosti. Tento vítaný zájem je

potvrzením Fibichovy cesty k absolutnímu umění v hudebně-dramatickém

oboru. Jeho romantické zaujetí dějem a postavami v závěru trilogie o Tantalově

rodu Smrt Hippodamie i v dalších dílech, melodie, které dokáží splynout

s básnickým slovem, to vše kompaktně působí na intelekt, morálku i smysly

dnešního člověka.

Melodramu patří v české kultuře nezastupitelné místo. Pro finanční a

interpretační náročnost se však na jevištích objevuje minimálně. Každé

nastudování tak trochu začíná s osvětou u „svých“ diváků. Prvky melodramu

nebo celé melodramatické pasáže se vyskytují v jiných oblastech umění. Tyto

postupy dnes paradoxně používají alternativní soubory. Do melodramu pronikají

nové hudební nástroje (Pavel Fajt – žestě v autorských inscenacích ve spolupráci

s Davidem Prachařem v režii Jana Nebeského).

Počet zájemců o melodram každoročně stoupá také díky činnosti Českého

muzea hudby, Společnosti Zdeňka Fibicha, soutěži a festivalu. I když se zřejmě

bude vždy jednat o žánr menšinový, může se melodram stát vyhledávanou

podívanou. Dnešní publikum je zvyklé vnímat multimediálně, audiovizuálně,

tudíž melodram disponuje prostředky, jimiž lze dosáhnout u diváka katarze, aby

odcházel s pocitem kvalitního zážitku a s melodií na rtech.

Herec Městského divadla Zlín Pavel Vacek (průvodce Myrtillův v inscenaci

Smrt Hippodamie) mi řekl: Melodram nezanikne, pokud se bude vyučovat na

školách.

Page 82: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

82

11. SOUPIS LITERATURY A PRAMENŮ:

1. 2. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program),

2002.

2. 4. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program),

2006.

3. 5. mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů (program),

2008.

4. Branberger, Jan: Svět v opeře. 217 obsahů oper, melodramů a baletů. Orbis

Praha, 1934.

5. Burghauser, Jarmil: Nejen pomníky. Panton Praha, 1966.

6. Čech, Vladimír: Antika ve Zlíně slaví úspěch. Hospodářské noviny,

17.2.2006.

7. Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby. Panton Praha, 1964.

8. Džbánek, Antonín a kol.: Poutník se vrací. SET OUT Praha, 2006.

9. Fibich, Zdeněk: Hippodamie III., (úvod Josefa Plavce), SPN Praha, 1957.

10. Fibich, Zdeněk: Melodramy. Suprahon Praha, 1967.

11. Fibich, Zdeněk: Sborník dokumentů a studií o jeho životě a díle I. Orbis

Praha, 1951.

12. Fekar, Vladimír kol.: Smrt Hippodamie. program k inscenaci MDZ, sezóna

2008/2009.

13. Havlíková, Helena: Hippodamie: malá odvaha k dramatičnosti. Lidové

noviny, 1.11.2000.

14. Hojda, Zdeněk – Roman Prahl: Mezi časy... Kultura a umění v českých

zemích kolem roku 1800. KLP Praha, 2000.

15. Hynšt, Miloš: Malé skriptum o melodramu. JAMU Brno, 2008.

16. Hudec, Vladimír: Zdeněk Fibich. Bärenreiter Praha, 2001.

17. Jiránek, Jaroslav: Zdeněk Fibich. SPN Praha, 1963.

18. Jiránek, Jaroslav: Zdeněk Fibich. AMU Praha, 2000.

19. Kudrnáč, Jiří: Program ND k inscenaci Smrt Hippodamie. ND Praha, 2000.

20. Landormy, Paul: Dějiny hudby. Ottova naučná knihovna Praha, 1918.

21. Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Supraphon Praha, 1997.

Page 83: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

83

22. Mazurek, Jan: Stručné dějiny evropské hudby. Monranex Ostrava, 1992.

23. Nejedlý, Zdeněk: Zdenka Fibicha milostný deník. Hudební Matice Umělecké

Besedy Praha, 1925.

24. Nejedlý, Zdeněk: Zdeněk Fibich, díl druhý. Orbis Praha, 1952.

25. Nejedlý, Zdeněk: Zdenko Fibich. Hejda&Tuček Praha, 1901.

26. Očadlík, Mirko: Život a dílo Zdeňka Fibicha. Práce Praha, 1950.

27. Paterová, Jana: Strhující drama moci a pomsty. Lidové noviny, 16.3.2006.

28. Pavis, Patrice: Divadelní slovník. Divadelní ústav Praha, 2003.

29. Plavec, Josef: Zdeněk Fibich melodramatik. Společnost Zdeňka Fibicha

Praha, 1943.

30. Rolland, Romain: Hudebníci minulosti. Aventinum Praha, 1929.

31. Říman, Josef a kol.: Malá československá encyklopedie IV. Akademia Praha,

1986.

32. Semotamová, Tereza: Smrt Hippodamie. Instinkt, 4.5.2006.

33. Schulzová, Anežka: Zdenko Fibich. Orbis Praha, 1950.

34. Sladkowski, Marcel: Antika mluví současným hlasem. Mladá fronta DNES,

4.4.2006.

35. Smolka, Jaroslav: Malá encyklopedie hudby. Supraphon Praha, 1983.

36. Šalda, Fratišek Xaver: O umění. Československý spisovatel Praha, 1955.

37. Veber, Petr: Melodram nezestárnul. Hospodářské noviny, 26.10.2000.

38. Vysloužil, Jiří: Hudební slovník II. díl. Lípa Vizovice, 2001.

39. Zamarovský, Vojtěch: Bohové a hrdinové antických bájí. Brána Praha, 1996.

TELEVIZNÍ ZÁZNAMY DIVADELNÍCH INSCENACÍ

SMRT HIPPODAMIE:

1. Městské divadlo Zlín, režie záznamu ČT Rudolf Tesáček, 2007.

2. Národní divadlo Praha, režie záznamu ČT Adam Rezek, 2000.

3. Smetanovo divadlo Praha, režie záznamu Česloslovenské televize Milan

Macků, 1978.

Page 84: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

84

WWW. STRÁNKY:

1. www.cenyalfredaradoka.cz

2. www.cesky-dialog.net

3. www.cconcert-melodrama.cz

12. SEZNAM PŘÍLOH:

1. Jiří Antonín Benda. (Jiří Antonín Benda – Wikipedie, otevřená encyklopedie

[online]. [cit. 9.5.2009]. Dostupné na WWW:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Anton%C3%ADn_Ben

da>.)

2. Josef Bohuslav Foerster. (Melkus, Libor: Portréty hudebních skladatelů I.

Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1959.)

3. Zdeněk Fibich. (Melkus, Libor: Portréty hudebních skladatelů I. Státní

pedagogické nakladatelství Praha, 1959.)

4. Jaroslav Vrchlický. (Jaroslav Vrchlický – Wikipedie, otevřená encyklopedie

[online]. [cit. 9.5.2009]. Dostupné na WWW:

<http//:cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Vrchlick%C3%BD>.)

5. Helena Čermáková jako Hippodamie. (Archiv Městského divadla Zlín.)

6. Dušan Sitek jako Pepops a Helena Čermáková jako Hippodamie (odcizení

manželů). (Archiv Městského divadla Zlín.)

7. Dušan Sitek a Helena Čermáková jako Hippodamie (na vrcholu vlády).

(Archiv Městského divadla Zlín.)

8. Helena Čermáková jako Hippodamie a Dušan Sitek jako Pelops (závěr).

(Archiv Městského divadla Zlín.)

9. Gustav Řezníček jako Chrysippos. (Archiv Městského divadla Zlín.)

10. Tomáš Stolařík jako Atreus a chór v podání komorního sboru Canticum

Camerale. (Archiv Městského divadla Zlín.)

11. Tomáš Stolařík jako Atreus a Petra Hřebíčková jako Airopa. (Archiv

Městského divadla Zlín.)

Page 85: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

85

12. Režisér zlínské Smrti Hippodamie Jan Antonín Pitínský a Radovan Král jako

proradný Thyestes. (Archiv Městaského divadla Zlín.)

13. Zkoušení sólistů: Radovana Krále, Heleny Čermákové a Dušana Sitka s

Filharmonií Bohuslava Martinů. (Archiv Městaského divadla Zlín.)

14. Dvě umělecká tělesa na jevišti Městského divadla Zlín. (Archiv Městského

divadla Zlín.)

15. Hana Maciuchová jako Hippodamie usmiřující své dva syny (Onřej Vaněk

v roli Atrea, Michal Jagelka v roli Thyesta). (Archiv Národního divadla

Praha)

16. Radovan Lukavský jako pěvec. Smrt Hippodamie, ND 2000. (Archiv

Národního divadla Praha.)

17. Jana Hlaváčová jako Hippodamie roku 1975, za ní Pelops – Josef Čáp. V

inscenaci Smetanova divadla v Praze. (Archiv Národního divadla Praha.)

18. Smrt Hippodamie. Záznam inscenace MDZ pro Českou televizi. Režie TV

záznamu Rudolf Tesáček, 2007.

Page 86: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

86

1. Jiří Antonín Benda.

Page 87: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

87

2. Josef Bohuslav Foerster.

Page 88: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

88

3. Zdeněk Fibich.

Page 89: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

89

4. Jaroslav Vrchlický.

Page 90: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

90

5. Helena Čermáková jako Hippodamie. Smrt Hippodamie MDZ

6. Dušan Sitek jako Pelops a Helena Čermáková jako Hippodamie (odcizení manželů).

Page 91: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

91

7. Dušan Sitek jako Pepops a Helena Čermáková jako Hippodamie (na vrcholu vlády).

8. Helena Čermáková jako Hippodamie a Dušan Sitek jako Pelops (závěr).

Page 92: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

92

9. Gustav Řezníček jako Chrysippos. (Archiv MDZ)

Page 93: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

93

10. Tomáš Stolařík jako Atreus a chór v podání komorního sboru Canticum Camerale.

11. Tomáš Stolařík jako Atreus a Petra Hřebíčková jako Airopa.

Page 94: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

94

12. Režisér Smrti Hippodamie J.A.Pitínský a Radovan Král jako proradný Thyestes.

13. Zkoušení sólistů: Radovana Krále, Heleny Čermákové a Dušana Sitka s

Filharmonií Bohuslava Martinů (inscenace MDZ Zlín)

Page 95: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

95

14. Dvě umělecká tělesa na jevišti Městského divadla Zlín.

Page 96: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

96

15. Hana Maciuchová jako Hippodamie usmiřující své dva syny (v roli Atrea

Ondřej Vaněk, v roli Thyesta Michal Jegelka), Smrt Hippodamie. ND 2000.

16. Radovan Lukavský jako pěvec. Smrt Hippodamie. ND 2000.

Page 97: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

97

17. Jana Hlaváčová jako Hippodamie roku 1975, za ní Pelops – Josef Čáp.

Page 98: THE RENAISSANCE OF MELODRAMA? Modern adaptations of Czech melodrama … · 2010. 3. 1. · monodrama . Dramatický tvar se dv ěma postavami se nazývá duodrama. Zajímav ější

98

Jméno a příjmení: Daniela Krautschneiderová

Katedra: HUDEBNÍ VÝCHOVY

Vedoucí práce: MgA. ing. Vladimír Kyas

Rok obhajoby: 2009

Název práce: Renesance melodramu?

Moderní nastudování melodramu se zaměřením na tvorbu Zdeňka Fibicha.

Název v angličtině: The Renaissance of Melodrama? Modern adaptations of Czech melodrama with focus on works by Zdeněk Fibich.

Anotace práce: Diplomová práce se zabývá genezí melodramu, jeho typickými znaky. Zaměřuje se na české hudební prostředí, především na Zdeňka Fibicha a poslední část jeho trilogie scénických melodramů Smrt Hippodamie. Analyzuje jeho iscenační tradici a moderní nastudování v profesionálních divadlech během uplynulých deseti let. Zabývá se také soutěží v interpretaci koncertního melodramu.

Klí čová slova: Melodram, Zdeněk Fibich, Jaroslav Vrchlický, Smrt Hippodamie, Městské divadlo Zlín, Filharmonie Bohuslava Martinů, Roman Válek, Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha, Společnost Zdeňka Fibicha, nastudování melodramů.

Anotace v angličtině:

This degree thesis deals with the genesis of melodrama and its typical features. It is directed toward the world of Czech music, principally that of Zdeněk Fibich and the staging of the last part of his trilogy The Death of Hippodamia – Smrt Hippodamie. It analyses production tradition and modern adaptations in professional theatres in the last ten years. It also deals with competition in the interpretation of concert melodrama.

Klí čová slova v angličtině:

Melodrama, Zdeněk Fibich, Jaroslav Vrchlický, The Death of Hippodamia, Zlin City Theatre, Bohuslav Martinů Symphonic Orchestra, Roman Válek, International Competition of Zdeněk Fibich, Zdeňek Fibich Society, melodrama interpretation.

Přílohy vázané v práci:

18

Rozsah práce: 85 stran + 12 stran příloh

Jazyk práce: český