Náklady na vytištění jednoho výtisku tohoto čísla Věstníku činily 20 Kč.

VĚSTNÍKSPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ V PRAZE 4 - LHOTCE

http://lhotecka.farnost.cz/vestnik »Ìslo 6 ñ Prosinec 2010

POSELSTVÕ V¡NOCVánoce nám nesou radostné poselství: Bůh nás miluje!

Naše lidské životy mají velkou hodnotu. Kvůli nám se Bůh rodído našeho světa jako člověk Ježíš Nazaretský.

Nejde o žádný mýtus ani pohádku. VždyŅ existence žádné osobystarověku není tak hodnověrně doložena jako existence Ježíše

V NEDĚLI 5. PROSINCE POPRVÉ NAVŠTÍVIL lhoteckou farnostnový pražský arcibiskup Dominik Duka. U Panny Marie Královny mírusloužil mši svatou v 10 hodin. (Viz strana 3, 4 a 20.)

Snímek Václav Lisý

„BŮH NAPLNIL tvou mysl i tvé srdce světlem, abys v křivolakémbludišti pozemských zákoutí rozeznal dobro od zla,“ charakterizovalamalířka Bedřiška Znojemská, která žije na pomezí Lhotky a Modřan,svůj obraz Světlo. Nedávno ji D. Duka na svátek sv. Anežky Českévyznamenal stříbrnou medailí sv. Vojtěcha, jak píšeme na straně 5.Také čtenářům Věstníku přejeme, aby i v roce 2011 dokázali v křivo-lakém bludišti pozemských zákoutí rozeznávat dobro od zla. (red)

�

�

Dne 7. června pastorační rada far-nosti (PRF) vzala na vědomí infor-maci zúčastněných osob – P. BedřichaVymětalíka, Petra Křížka, JakubaHradce a Prokopa Jirsy – o návštěvěu Dominika Duky ve věci projektukomunitního minicentra. Jak seukázalo, i nový pražský arcibiskuplhotecký projekt podporuje. Dále sePRF 7. 6. zabývala mimo jiné i pří-pravou zahradní slavnosti.

Po prázdninách se pastorační radapoprvé sešla 20. září. Opět se vrátilak otázce komunitního minicentra.Stavební skupině uložila do koncelistopadu připravit projekt tak, aby přinávštěvě pana arcibiskupa na Lhot-ce v neděli 5. prosince mohli zástupcifarnosti D. Duku dále informovat.

Konstatovala také, že elektroinsta-lace ve farní budově je v takovémstavu, že opravu nelze odkládat.A jednala rovněž o zatékání do farníbudovy špatně upevněným svodemnové střechy. Tuto závadu musí opra-vit firma, která střechu zhotovila.

PRF vzala na vědomí programFarní akademie, přípravu duchovníobnovy pro manžele, termín setkánídobrovolníků působících ve farnostii datum příštího plesu.

Soustavně se PRF na svých po-prázdninových zasedáních vracelak návštěvě arcibiskupa D. Dukyu Panny Marie Královny míru a k so-ciologickému průzkumu farnosti.Další informace ve Věstníku doporu-čila publikovat až po jejich projed-nání na zvláštním celodenním zase-dání věnovaném pouze výsledkůmprůzkumu. Stanovení data tohoto za-sedání se však vzhledem k velkézaneprázdněnosti členů PRF ukázalona zbývající část roku nemožné.

PRF přistoupila rovněž k přípravěvoleb nové rady. Dne 22. listopadustanovila jejich konání na neděli10. dubna 2011. Vzala na vědomí,že při večerní mši 14. prosince far-nost navštíví vikář III. pražskéhovikariátu P. Stanislaw Góra, infor-maci o Tříkrálové sbírce a karne-valu pro děti.

Už 18. října se pastorační radataké vrátila k problematice uklízenísněhu před kostelem.

(jh+red)

Strana 2

Na Štědrý den bude v pátek 24. 12.u Panny Marie Královny míru jakoobvykle sloužena mše dvakrát: v 15hodin bohoslužba upravená proděti a v 17 hod. „půlnoční“ s Českoumší vánoční Hej, mistře JakubaJana Ryby v podání chrámovéhosboru a orchestru pod taktovkouLadislava Pospíšila.

Další bohoslužby ke slavnostiNarození Páně budou slouženyv sobotu 25. prosince v 8 hodinráno, v 10 hodin dopoledne a v 18.30večer. Při desáté nás chrámový sbora orchestr za řízení L. Pospíšilapotěší ještě Rybovou mší Missa innativitate Domini in nocte, nastudo-vanou na Lhotce poprvé.

Svátek Svaté rodiny Ježíše, Mariea Josefa v kostele oslavíme v ne-děli 26. 12. v 8, 10 a v 18.30 hod.

Za končící rok 2010 Pánu Bohupoděkujeme na Silvestra v pátek31. prosince v 16 hodin.

Svátek Matky Boží Panny Marieoslavíme na Nový rok v sobotu 1. 1.v 8, 10 a v 18.30 hod. Od neděle2. ledna budou bohoslužby opětv obvyklém pořádku. Slavnost Zje-vení Páně (tříkrálový svátek) osla-víme ve čtvrtek 6. 1. v 8 hodin ránoa v 18.30 hod. večer.

Na závěr vánočního období lho-tecký chrámový sbor a orchestr pro-vede v neděli 9. ledna v 10 hodinještě jednou Missu in nativitateDomini in nocte. Kromě ní chrámo-vý sbor (v tomto případě za řízeníJosefa Vavříka) zazpívá KoleduJiřího Srnky.

(red)

SV¡TE»NÕ BOHOSLUéBYNazaretského. A to i nekřesŅan-skými spisovateli. A byla to takvelká událost, že rozdělila letopo-čet na dobu před jeho narozeníma po něm.

Něco posvátného vstoupilo dotohoto světa s narozením Ježíše.

Když jsme byli malé děti, takk nám přijížděla někdy na návštěvubabička. Běželi jsme jí naproti a vo-lali: „Co jsi nám přivezla?“ Mělavždycky nějakou dobrotu. Ale ně-kdy řekla: „Sebe!“ A to nám říkái Pán Ježíš o Vánocích.

Přinesl jsem vám sebe! Víc vámnebeský otec nemohl dát. Tak vásobdaroval.

Zvyk vzájemně se o Vánocíchobdarovávat je starý a nepře-stává mít smysl ani dnes. Bůhnás obdaroval svým Synem a myvíru v tento jedinečný dar vyjad-řujeme mimo jiné vzájemným ob-darováváním se.

Hluboké zážitky, které v nás za-nechávají vzpomínky na Vánoce,především samozřejmě z dětství,ale i z dalších let našeho života,jsou také důvodem k tomu, aby-chom se na tyto svátky stále znovutěšili. Protože mají svou krásu a pů-vab. A nejde jenom o ty dárky, stro-meček či plný štědrovečerní stůl.Je to vidět i na vztazích mezi lidmi.Láska naplňuje v tyto dny lidskásrdce a otevírá je. Jsme k sobě víclaskaví a pozornější. Přejeme sivzájemně všechno dobré a nejlepší.

Tato pohoda a laskavost – to jepříslib budoucnosti. Je to důkaz,že je na světě síla, která z něj mů-že udělat alespoň kousíček ráje.A že ráj je možný u Boha na věč-nosti. A tak se do našich dušívlévá radost a naděje.

P. BEDŘICH VYMĚTALÍK

Podobně jako v minulých letech také letos bude v našem kostelek dispozici světlo z Betléma – od neděle 19. prosince po celý týden pokaždé mši svaté.

� V NAŠEM KOSTELE byli od polovinyříjna do konce listopadu pokřtěni: MaximJosef Hlivka, Eliška Hovorková, Tomáš Hron,Jaroslav Múčka a Klára Anna Danková.Od Nového roku 2010 bylo u Panny MarieKrálovny míru uděleno 53 svátostí křtu.� PŘEDSEDOU RADY Občanského sdru-žení Studánka, které podporuje stejno-jmennou lhoteckou církevní školku, je JanHolík, místopředsedou Michael Ort, po-kladníkem Olga Blažková a zapisovate-lem Martin Koníček. V radě sdružení ještězasedají Ludmila Abrtová, Tereza Fürba-chová, Ondřej Kalenda, Jan Petrov a JakubVelický. Revizní komisi tvoří tři dámy:Kateřina Hunalová, Kateřina Holíkováa Eva Pazderníková.

� STUDÁNKA POZVALA rodiče dětí,které ji navštěvují, babičky a dědečky, jakoži příznivce církevní mateřské školy na pátek17. prosince v 15.45 hod. na na vánočníbesídku.� DĚTI Z CMŠ STUDÁNKA navštívilypražskou hasičskou stanici číslo 7 v bý-valé Waltrovce. Zajímavé bylo i datumexkurze – 11. 11.� PŘEDVÁNOČNÍ PRODEJ nábožen-ské literatury, kalendářů atd. v kapli Bož-ského Srdce Páně skončí 19. prosinceo 4. neděli adventní.� KARNEVAL PRO DĚTI se uskutečnív sobotu 12. února od 15 hodin na Lhotcev tělocvičně Základní školy Zárubova. Letosbudou jeho tématem postavičky z televiz-ních Večerníčků, takže na dětské večerníč-kovské masky se těší Bob a Bobek, MaxipesFík, Mach a Šebestová a další.

(f, cmš, kš, jv)

K R ¡ T C E

PASTORA»NÕ RADA

Strana 3

KUDY VEDE CESTA KE SVOBODÃAdventnÌ n·vötÏva Dominika Duky na LhotcePřes zasněženou promrzlou Prahu přijel 5. prosince, osm měsíců po tom, co se ujal úřadu pražskéhoarcibiskupa, o druhé adventní neděli farnost Panny Marie Královny míru navštívit Dominik Duka.

Hosta uvítal lhotecký farář P. BedřichVymětalík. Chrámový sbor za řízeníLadislava Pospíšila arcipastýře při-vítal sborem někdejšího lhoteckéhoregenschoriho Jiřího Strejce Eccesacerdos magnus, který přednesl zavarhanního doprovodu Josefa Va-vříka. Bylo v tom cosi symbolic-kého. Duka do Prahy přišel z Hrad-ce Králové, Strejc z pražské Lhotkydo Hradce odešel.

D. Duka pod replikou Marián-ského sloupu z pražského Staro-městského náměstí naši společnoupřítomnost ve lhoteckém kostelei existenci tohoto chrámu označilza návrat ke kořenům, jež měly býtpo vzniku Československé repu-bliky vyvráceny.

Z HOMILIE D. DUKY

V homilii Dominik Duka navázal naevangelium podle sv. Matouše o ká-zání Jana Křtitele v Judské poušti.PoušŅ je jakoby prázdným prosto-rem, vysvětloval. Zatímco panteonybyly plné pohanských bohů, poušŅzůstávala místem, kde žádný z nichnevládl. Jan Křtitel tedy šel hlásatpříchod mesiáše právě tam. A vyzý-vat, abychom mu vyrovnali cestu.

V prvním čtení jsme slyšeli před-pověï, že mesiáš přijde a nastolíspravedlnost. Symbolika pouště a hlá-sání příchodu toho, který se staljedním z nás, vyjadřuje hluboké ta-jemství Boha v našem nitru. Já jsemten, který jsem, říká Bůh o sobě. Jetedy víc než ono něco, co musí býtnad námi, jak je dnes přesvědčenaznačná část české společnosti.

O Bohu soudíme, že je všemo-houcí, vševědoucí, vševidoucí, při-pomínal otec arcibiskup. O Bohumáme určitou představu, ale taje vždycky neúplná. Bůh, kterémubychom připsali vlastnosti nelid-ské, antihumánní, by však nebylBohem, ale jenom tou nejzrůdnějšímodlou, jakou by si mohl člověkvymyslet.

V tomto smyslu bychom si podleD. Duky měli uvědomit význam le-tošních Vánoc. Vánoc jako zroze-ní společnosti, která si je vědoma,že náboženská víra musí být veshodě s láskou k člověku. Protoapoštol Pavel mohl napsat, že Bůh

je Filantropos – Ten, který miluje člo-věka. To je podle otce arcibiskupa tenveliký dar daný všem národům. A toje skutečnost, kterou bychom si měliv letošním adventu nově uvědomit.

Advent nás vyzývá, abychom semodlili za bratry a sestry ve víře,kteří jsou nejen pronásledováni, alekteří se přímo stávají terčem urče-ným k zabíjení těmi, kdo jsou pře-svědčeni o svém povolání šířit víruv boha, který má podobu despoty,jemuž na člověku vůbec nezáleží.

Nežijeme v čase adventního oče-kávání, ale v době, kdy náboženstvísice má obrovskou roli, ale roli kon-frontační. Budete-li ve škole rodičůmříkat o potřebě výuky náboženství,mnozí se vás zeptají: Náboženství?Ale jaké?

V souvislosti s vírou „v něco“ panarcibiskup konstatoval, že takovátovíra člověka znejisŅuje, zbavuje holidské důstojnosti i rozumu a lásky.Proto možná budeme společnostís co největším procentem lidí s vy-sokoškolským vzděláním, ale v jedi-ném zákoně, v jediném kroku, které

podepisují lidé s akademickými titulypřed jménem i za ním, nenajdemeracionálnost.

Ptáme-li se, proč je krize, je jedináodpověï: Protože jsme ztratili rozum.Pravidlo o co nejkratší návratnostiinvestic je „náboženství“ lidí, kteříse domnívají, že člověk je zvíře,které musí neustále jen konzumo-vat. Nás dnes neohrožuje nedosta-tek, ale obrovské sobectví, které sivytváří nejrůznější modly. Nejsmespolečností ateistickou nebo post-ateistickou, ale společností, jež žijev modlářské době.

Bůh, který k nám hovoří na strán-kách Bible, je Bohem slov. Blíží sevýročí příchodu sv. Cyrila a Meto-děje na naše území. Přečtěme siúvod k překladu Písma od sv. Cyrila,doporučoval nám o druhé neděliadventní otec D. Duka a ptal se:Uvědomujeme si, na čem byla zalo-žena naše evropská židovsko--anticko-křesŅanská kultura? Nasvobodě, kterou přineslo křesŅan-ství. Svoboda je samozřejmě velicedůležitá, ale člověk, který si pletesvobodu s neodpovědností, se stá-vá otrokem, upozorňoval.

Otrok byl člověk, který nemělžádnou odpovědnost ani právo za-ložit rodinu. Velké nápisy u silnic,jež nám doporučují „Odvaž se,“ jsoudoslova a do písmene jen výzvouk otroctví. K zadlužení jednotlivců,rodin, států. Napadne vás třeba něcoo suverénních státech. Ale suveré-nem nemůže být nikdo, kdo nedo-káže ovládnout sám sebe. To je onoposelství Jana Křtitele z pouště. Po-kání není nic jiného než nastoupenícesty odpovědnosti, jež vyvede člo-věka k plné svobodě.

Bůh, který se stal v Ježíši Kristujedním z nás, je základnou, na kte-ré můžeme postavit celý etický,celý sociální řád. Základnou, kteráse měří podle toho, jak jednámes druhým.

KřesŅan si na rozdíl od vyzna-vačů všech ostatní náboženství ne-může vystavit legitimaci zbožnosti

Arcibiskup D. Duka při homiliiu Panny Marie Královny míru

Strana 4

podle toho, kolikrát byl na pouti, ko-likrát se pomodlil, kolik posvátnýchobrázků si doma pověsil. Má jen je-dinou možnost – usilovat o zbož-nost jednáním v lásce, úctě a spra-vedlnosti. Se svými v rodině, obci,na pracovišti, v zemi, kde žije.

Nebojme se o tom diskutovat,doporučoval otec arcibiskup. To jediskuze, ve které jde o nás o všech-ny. I to, že se někdy takových dis-kuzí straníme, nebo se bojíme donich vstoupit, je do jisté míry útěk odHospodina. A útěk od onoho kázání,kterému naslouchali Ježíšovi sou-časníci na poušti.

PREZENTACE MLAD›CH RODIN

Myšlenky z homilie D. Duky zaznělyi v přímluvách, jež přednesli man-želé Tomáš a Olga Hroudovi. Mimojiné jsme aktuálně prosili za pokoja spravedlnost na Korejském polo-ostrově i jinde, za bezdomovce a zalidi postižené chladným počasím.A rovněž za naše farní společenství,abychom po vzoru Panny MarieKrálovny míru rostli ve vzájemnéoddanosti, oddanosti Bohu i církvi.A také za všechny, kdo Boha hledají,zvláště za lidi, kteří zajdou do kostelaalespoň o Vánocích.

V závěru mše svaté k oltáři při-stoupila ještě další z mladých lho-teckých rodin, které chodí hlavně namši svatou v neděli v deset hodin.Manželé Prokop a Jana Jirsovi v ná-ručí se synkem Rafaelem panu arci-biskupovi poděkovali za jeho ná-vštěvu na Lhotce.

Dominik Duka naopak děkovalza to, že mohl druhou neděli ad-ventní oslavit ve společenství takbohatém na děti. V závěru mše napřímluvu Panny Marie, jíž je za-svěcen lhotecký chrám, požehnalnejen přítomným, ale též nepřítom-ným farníkům, i stavebním záměrůmfarnosti směřujícím k zlepšení pod-mínek pro její život.

Chrámový sbor při mši zazpívalza řízení J. Vavříka ještě Ave MariaJ. B. Hilbera a za řízení L. PospíšilaAve verum od francouzského skla-datele Camilla Saint-Saënse. Účast-níci slavnostní bohoslužby při mšizpívali starou adventní píseň Co jiždávní proroci.

BESEDA S ARCIPAST›ÿEM

Diskusi zahájil návštěvník kostelaPanny Marie Královny míru z Prahy3, který na Lhotku jezdívá za svousestrou. Ptal se, co dělá Česká bis-kupská konference (ČBK), aby seevangelium dostalo i do škol. D. Dukapřipustil, že katecheze je asi nej-slabším místem v polistopadovéčinnosti církve. Zatímco v uplynu-lých desetiletích se, nejen v Česku,hodně změnil model vzdělávání,u nás vyučování náboženství stáleještě připomíná osvícenství, kdy bylav rámci tehdejších reforem zave-dena jeho povinná výuka. ČBK seve snaze o nápravu podílí mimojiné na jednáních o zavedení etickévýchovy do škol.

Jiný diskutující si posteskl, že de-mokracie podle jeho názoru nemábez etické a náboženské výchovyšanci, ale že nikdo to takhle jasněneříká. S tímto názorem se panarcibiskup ztotožnil a připomněl, žedemokracie se sice zrodila v antice,ale jen jako demokracie pro svo-bodné občany. Demokracii provšechny přineslo teprve křesŅanství.Mapa demokratických států je to-tožná s náboženskou mapou západ-ního křesŅanství.

Z další rozpravy vyplynulo, že arci-biskup se nedomnívá, že by našespolečnost byla tak ateistická, jak seto o ní tvrdívá. Zeptá-li se podle jed-noho vtipu někdo Poláka, Ira, Špa-něla, jakého je vyznání, řekne, žeje katolík. Ale na otázku, zda věřív Boha, klidně odpoví, že ne. Jakpak ale může říkat, že je katolík?Zeptá-li se někdo Čecha, zda věřív Boha, nebo zdali je ateista, mnoholidí odpoví, že jsou ateisté, že v Bohanevěří. Ale vzápětí dodají, že něconad námi musí být. To by přesvěd-čený ateista říkat neměl. Ten by naotázdu, zdali věří v Boha, nebo ne,měl kategoricky odpovědět, že ne.Ale jak však v Bibli charakterizujeBoha praotec víry Abraham? Viděljsem něco jako doutnající pec, po-dotkl vtipně D. Duka.

Na otázku, proč dochází ke ště-pení církví, kostely jsou prázdnéa při různých náboženských akcíchse plní třeba tělocvičny, arcibiskupnejdříve odpověděl otázkou: A viděljste někdy mimo nějaký důležitý,zpravidla mezinárodní zápas plný

fotbalový stadion? V Hradci Králové,kde dříve nynější pražský arcibiskuppůsobil, chodí na stadion postavenýpro několik tisíc lidí průměrně tolikfanoušků, jako v neděli věřících dojednoho z královéhradeckých kos-telů. Pak vysvětlil a na příkladechz historie dokládal, že štěpení církvínebyla vždycky jen otázka nábožen-ská, ale také kulturně politická.

Pokud jde o naši situaci, upozor-nil na demografický deficit souvi-sející s úmrtností generace, ježpamatuje ještě někdejší svobodnouvýuku náboženství. Dnes však je veškolách už o 50 % dětí méně nežještě v roce 1985. Takže nelze vy-loučit, že církve se budou statistickyzmenšovat. Pokud jde o návštěvnostnedělních bohoslužeb, zůstávámevšak prakticky na stejné úrovni,i když v některých kostelích klesá.Někde však i stoupá. Nově ale mi-lión osob sleduje bohoslužby v roz-hlase a 250 až 300 tisíc v televizi.A jak se mají do kostela o víkendudostat lidé z malých obcí, kde nicnejezdí, kde byla zrušena škola,hospoda i fara? Ačkoliv církev bezspolečenství není myslitelná, budemuset akceptovat, že některé mla-dé rodiny nemají na auto, anebo žestaří lidé by už ani autem do kosteladojet nemohli.

Na otázku, zdali je připraven pod-pořit instalaci repliky Mariánskéhosloupu na Staroměstském náměstí,odpověděl pražský arcibiskup kladně.

K některým výhradám k RybověČeské mši vánoční Hej, mistřeD. Duka tazatele odkázal na názorpana nuncia na nejznámější Rybovumši; možná v ní opravdu chybějíbiblická slova, jak jí vytýkají kritici,ale nechybějí v ní biblické obrazya biblická radost z příchodu Mesiáše.

Zatímco dospělí po mši v kostelebesedovali s otcem arcibiskupem,za dětmi přišel do kaple BožskéhoSrdce Páně Mikuláš s anděly a samo-zřejmě i s nadílkou.

Setkání lhoteckých farníků s praž-ským arcibiskupem končilo ve chvíli,kdy zvony chrámu Panny MarieKrálovny míru oznamovaly nedělnípoledne. A tak se D. Duka s věřícími,kterých zůstával stále plný kostel,na rozloučenou pomodlil ještě mod-litbu Anděl Páně.

(jis)Snímek Tomáš Hrouda

Strana 5

NOSITELKA MEDAILE SV. VOJTÃCHANa svátek sv. Anežky České dne 13. lis-topadu arcibiskup Dominik Duka přimši svaté v pražské katedrále sv. Víta,Václava a Vojtěcha vyznamenal čtyřiosobnosti náboženského, kulturníhoa politického života.

Zlatou svatovojtěšskou medaili v kate-drále za mimořádně účinné přiblíženíobrazu církve a evangelia spoluobčanůmpřevzal Mons. Tomáš Halík a za přínosk česko-německému smíření Franz Olbert.Stříbrná medaile za celoživotní přínosduchovní hudbě u nás byla udělena Zdeň-ku Pololánikovi a za celoživotní přínosspirituálnímu výtvarnému umění paníBedřišce Znojemské.

Malířka B. Znojemská, vlastním jmé-nem Božena Krejčová, která v posled-ních letech žije na pomezí lhotecké a mod-řanské farnosti, se narodila před 82 letyve Znojmě.

Po druhé světové válce studovalamedicínu. Když v roce 1951 do kádrovéhodotazníku do rubriky „Tvůj poměr ke ko-lektivu“ napsala „Miluj svého bližního jakosebe sama,“ bylo ji zakázáno studium navšech vysokých školách v Českosloven-sku. Zákaz škola odůvodnila slovy: „LidiVašeho typu a Vašich názorů zvláště namedicíně nepotřebujeme.“

Od té doby se stalo hlavní náplní jejíhoživota umění. Soukromě je studovalau akademických malířů F. Ketzeka, E. Frintya F. Nedvěda.

V roce 1959 se provdala za BořivojeKrejčího. To byl začátek společné prácedvou citlivých věřících lidí v oblasti chrá-mového umění.

Uživit se, jak se říká, na volné noze, zatotalitního režimu nebylo pro tuto umělec-kou dvojici snadné. Částečně jí pomohlapokoncilová liturgická reforma. Bořivoj na-vrhoval oltáře, ambony i sedes a jako řez-bář je realizoval. Bedřiška jako malířkamalovala křížové cesty a presbytářní ob-razy, navrhovala vitráže a svými typickýmidrobnými grafikami obohacovala tehdejšíKatolické noviny.

Vystavovat mohla jen výjimečně – ob-vykle improvizovaně při kulturních akcích,

jež se občas podařilo uspořádat místnímnebo okresním organizacím lidové strany.

Do světa tato malířka pronikla teprvev roce 1987. Hned to však byl veliký úspěch.Při její první zahraniční výstavě v roce 1987ve švýcarském Zürichu se téměř všechnyobrazy prodaly.

Díla, jež s manželem vezli v roce 1989do Říma na svatořečení Anežky Českéa která tehdy vystavovali v české koleji Ne-pomucenum, tam zůstaly jako stálá expo-zice. Pak měli B. Znojemská a B. Krejčíspolečnou výstavu ještě v pražském Palácikultury, nynějším Kongresovém centru.

V roce 1991 jí manžel zemřel. ZtrátuB. Znojemské pomohla překonat pevnávíra a intenzívní práce. Po tom, co po-slala své tři miniatury do Portugalska namezinárodní výstavu Mailart, jí začaly při-cházet nabídky k výstavám ze Švédska,Anglie, Itálie, Francie, Kanady, Brazílie,Španělska a Německa, aby tam vystavo-vala. Výsledkem bylo jedenáct ocenění,z toho dvě zlaté medaile na mezinárodnívýstavě talentů ve Stockholmu. Běhemjednadvaceti let, jež uplynuly od listopadu1989, byla jedna její zahraniční výstavaúspěšnější než druhá. A platí to i o jejíceloživotní výstavě, která se letos v létěkonala v Klementinu.

U nás po „sametové revoluci“ vysta-vovala v Kutné hoře, Brně, Novém Jičíně,Třebíči, Bílovci, Kolíně, Českých Budějo-vicích, Ostravě i jinde.

Na své letošní výstavě prezento-vala rovněž dílo svého manžela BořivojeKrejčího a malby svého otce BohumilaFritze, původně důstojníka Českoslo-venské armády.

Její jméno za totality znali většinou jenvěřící lidé. Přestože do českého malířstvíoriginálně vnesla mystickou krásu, poetič-nost a zvláštní oduševnělost, sdělovacíprostředky tato svébytná umělkyně jakopraktikující katolička zaměřená předevšímna sakrální umění moc nezajímala ani popřevratu. Přestože – anebo snad právěproto –, že v dnešním přetechnizovanémsvětě plném brutality a pochybných „hod-not“ působí její díla jako pohlazení po duši.

Univerzita Karlova teprve po čtyřechdesetiletích studium Boženy Krejčí –Bedřišky Znojemské završila alespoňformálním udělením titulu MUDr. – medi-cinae universae doctor, doktor veške-rého lékařství. Paní Bedřiška však svýmiobrazy neléčí tělo, ale ducha. Budouc-nost světa podle ní nespočívá v technice,ale v množství lásky, kterou probudímev druhých.

V interview publikovaném na internetuk její celoživotní klementinské výstavě na-zvané Setkání, řekla: „Jsou jen tři profese,které mohou účinně vést člověka k Bohua k hodnotám, jež jsou mu vlastní: lékař,kněz a umělec. Všichni tři ukazují tři atri-buty cesty, jež vede ke Stvořiteli: pravdu,dobro a krásu. Lékař odhaluje na lidskémtěle podobně jako starověký Galén díloBoží, poznává Architekta této úžasné kon-strukce, jakou je lidské tělo, čili objevujepravdu. Kněz pečující o duši člověkaukazuje na její touhu po mravním dobru.A umělec zjevuje krásu těla i duše, celéhočlověka.“

(jis)Snímek z webu

pražského arcibiskupství

Malířka Bedřiška Znojemská přebírá od arcibiskupa Dominika Duky za své celo-životní dílo stříbrnou svatovojtěšskou medaili.

MAMINKY DĚTÍ z Církevní mateř-ské školy Studánka dělaly na prahuadventu věnce pro sponzory školky.

Snímek z webu CMŠ Studánka

Strana 6

Se začátkem novéhoroku nás opět čekáTříkrálová sbírka.

V pražské arcidiecézi proběhne odneděle 2. do pondělí 10. ledna 2011.Pro její úspěšné uskutečnění hledá-me dobrovolníky z řad nejen dět-ských koledníků, ale i vedoucí skupi-nek – mládež od 15 let a dospělé.

Výnos z této sbírky bude použitna následující projekty:

� V pražské arcidiecézi: charitnídomov pro seniory v Mukařověa charitní azylové domy pro matky

s dětmi v tísni v Brandýse nad La-bem a Kralupech nad Vltavou.

� V zahraničí: Indie – technickáškola Prathibodaya, Bidar; Bělo-rusko – podpora vzdělávání dětía mládeže a dobrovolnictví promístní Charitu.

Zároveň si bude naše farnostopět nárokovat 65 % z námi vyko-ledovaných peněz na podporu Cír-kevní mateřské školky Studánka.

Na 5. ledna 2011 jsou všichnikoledníci včetně rodičů zváni od 14hodin na občerstvení do Arcibiskup-

ského paláce a od 15 hodin natříkrálovou bohoslužbu slova v ka-tedrále sv. Víta. V 15.30 požehnáotec arcibiskup Dominik Dukakoledníkům z balkónu Arcibiskup-ského paláce. Pak vyjde od palácesměrem k Loretě tříkrálový průvods velbloudy.

Prosím o podporu a pomoc přikoledování, které se v posledníchletech stalo v naší farnosti již tradicí.Zájemci o účast mě mohou kontak-tovat na telefonním čísle 777 050953 nebo na elektronické adresetomas@hroudovi.cz.

TOMÁŠ HROUDA

TÿÕKR¡LOV¡ SBÕRKA 2011

V SOBOTU 13. LISTOPADU jsemse vydala do katedrály na mši, kte-rou k výročí svatořečení sv. Anežkysloužil arcibiskup Dominik Duka.Při této příležitosti též vyznamenalsvatovojtěšskými medailemi čtyřisloužilé osobnosti: Tomáše Halíka,Franze Olberta, Zdeňka Pololáníkaa Bedřišku Znojemskou (poznámkaredakce: viz strana 5).

Bohoslužba v katedrále byla jakovždy pěkná. Výbornou homilii při níměl profesor Petr PiŅha. Její text semi podařilo získat.

P. PIŤHA ŘEKL: „Když naslouchá-me čtení evangelia, stojíme. Mluvís námi Bůh. Dnes – pokolikáté už –nám řekl, jaké je kritérium Božíhosoudu. Na jedné straně stojí lidémilosrdní a obětaví a jsou nazvánispravedlivými. Na druhé se zděšenědiví lidé lhostejní, lakotní, pyšní, sob-ci a jsou nazváni zlořečení. Kristuss námi mluví jako s přáteli, nenaři-zuje jako pán svým otrokům. Je tedynyní třeba, abychom také něco řekli.Kritérium Božího soudu je pro nás,kteří žijeme, otázkou, kam se posta-víme. Po pravici Kristovu mezi spra-vedlivé, nebo po jeho levici. Je tamtolik lákavého, je tam tolik mocných,bohatých, pohodlně žijících lidí. Zvounás mezi sebe.

Pozoruhodně pevně se k tétootázce postavila Anežka Přemys-lovna. Odmítla dvorský život, odmítlakorunu císařovny a svatební šatyprincezny zaměnila za pytlovinu ře-holního roucha. Nedívejme se na tojako na obrázek z pohádkové kníž-ky. Co udělala? Odmítla konzumnízpůsob života a šla se realizovatv obětavé službě. Tak bychom to řekli

dnešním jazykem. Co chtěla? Chtělase zbavit všech těch pout, intrik, obav,pokrytectví, závisti a msty, které do-provázely dvorský život středověkua v bohaté demokratické součas-nosti se rozlily do celé společnosti.Chtěla být svobodná. Chudoba nenínouze, ale vladařský odstup od ma-jetku a věcí, které mají sloužit a nezotročovat.

Sestra Anežka, dcera královská,je velký vzor. Byla věcná a moudrá.Nevyzývá nás, abychom už dnesvečer všechno nechali stát a vstou-pili do některého chudého řádu.Upozorňuje nás však, že v každémokamžiku volíme své postavení popravici, či levici Kristově. S tichýmúsměvem zkušeného nám vypráví,jak úžasné to je, když majetnickápěst rozkvete ve štědrou dlaň. JaknešŅastné je naopak, když se dlaňchtivostí zredukuje v pěst. K čemuse pak hodí? Jen k ráně a křečivzteku. Hovoří o tom, jak špatně sežije, když rukama svíráme snopsvých úspěchů. Jak naopak doši-roka otevřená náruč přivede nám ty,které chceme v lásce přijmout a vře-le obejmout.

Nezapomene nás upozornit anina to, že nelze jen tak uvažovato tom, co má správně být a jak by tobylo krásné, kdyby…, a zanedbat,co kolem nás doopravdy je. Bude-me dál spěchat po betonových kori-dorech, chodit do obchodních do-mů a lidi kolem budou žádat chléba hry. Sestra Anežka nás ovšemzve, abychom si alespoň odpočinulina námi zanedbané pěšině ticha,která vede mezi všemi těmi dálni-cemi, které zkracují cestu a vedouk rychlému konci.

Je pro naši dobu příznačné, žespolečnost na Anežce nejvíc zajímázáhada jejího hrobu. Vždy se přitompřipomene i proroctví roudnickéhoprobošta: V Čechách bude dobře,až se najde hrob Anežky Přemys-lovny. Všichni vyrazí a nacházejítruhličky, hrabou a kopou, pomalucedí i vodu Vltavy – a nic. Pochopi-telně. Anežka nejsou kosti jejíhotěla. Anežka je vznešený a hrdýpostoj služebnice, která mezi vše-mi tituly zvolila nejprostší a záro-veň nejvyšší – dítě Boží, člověk.Tento postoj jsme zahrabali, zašla-pali a jeho hrob je v nás. Proroctvímá pravdu. Stačí, aby se otevřelanaše srdce pro druhé, aby se našepěsti uvolnily v ruce, které budoupracovat. Abychom přestali žádatchléb a hry, ale chtěli práci, kteránás uživí a druhé obohatí.

Pojïte, posilněte se svatým chle-bem, který sílil sv. Anežku, a vraŅtese pak domů její cestou, s jejím od-hodláním a s její mocnou ochranou.“

V KATEDRÁLE jsem byla i při vý-ročí 17. listopadu. Mluvil tam panarcibiskup, prezident Václav Klaus,předseda Ekumenické rady církví,synodní senior Českobratrské církveevangelické Joel Ruml a prorektorMartin Prudký z evangelické teolo-gické fakulty. Já jsem si při oboutěchto slavnostech říkala, jak senaše společnost od svatořečeníAnežky České proměnila. Sv. Anežkaodmítla konzumní styl života hono-race své doby a sloužila bližním. Násmísto toho po jednadvaceti letechkonzumní styl velice ovlivňuje.

EVA KOCMANOVÁ

JÕT CESTOU SVAT… ANEéKYHLASY A OHLASY

Strana 7

Eva Podruhová se narodila před tři-ceti lety v Praze. Maminka i tatínekbyli ekonomové. Vyrůstala v Praze6, 3 a 4. Vystudovala Arcibiskupskégymnázium, tehdy ještě jen čtyřleté,češtinu na Filozofické fakultě Univer-zity Karlovy a absolvovala i bakalář-ské studium náboženských nauk naKatolické teologické fakultě v Praze.Má 29letého bratra Michala, projek-tanta, a 27letou sestru Zuzanu, uči-telku mateřské školy.

Pracuješ v Ústavu pro jazyk český.Čím se tam zabýváš?

Pracuji v oddělení, které vytváříčeský výkladový slovník. V podstatěje to práce s různými staršími slov-níky a počítačovými databázemi, přiníž mapujeme současnou češtinu.Je to, abych tak řekla, běh na hodnědlouhou traŅ. Už na tom děláme ně-kolik let, ale stále jsme na začátku.

Vydáváme také malé publikaceo současné češtině, např. jak se mě-ní pod vlivem angličtiny nebo jinýchjazyků. Poslední větší dílo vydanénaším oddělením byly slovníky neo-logizmů.

Tebe však nezajímá jenom čeština,ale zajímají tě jazyky vůbec…

Jazyky jsou můj koníček. Možnái proto, že jsem z jazykově smíše-ného prostředí, i když „jen“ sloven-sko-českého. Maminka pochází z Le-voče, tatínek, který už zemřel, bylPražák. Přestože jsme žili v Praze,doma jsme jako malí mluvili sloven-sky. Mou mateřštinou je tedy vlastně

slovenština. Teprve když jsme měli jítdo školy, přešli jsme víc na češtinu.U zápisu do první třídy jsem překva-pila paní učitelku suverénním před-nesem nějaké strašné básničky vespišském nářečí, pro ni téměř nesro-zumitelném. Většinu příbuzných totižmáme na Slovensku.

Můj zájem o jazyky souvisí nejens mou profesí, ale i s mým zájmemo cestování. Když člověk chce poznatjazyk, jeho systém a všechno, co jev něm, neobejde se bez srovnávání.

Jako odborná asistentka učímčeštinu také na Filozofické fakultě,zatím externě. Přednáším to, co měna jazycích zajímá – nauku o slo-vech, o tom, jak vznikla, jak přechá-zejí z jazyka do jazyka, jaký majívýznam, jak se používají… Lexiko-logie je pro mne nejzajímavější dis-ciplínou lingvistiky.

Ty však neučíš jenom na Filozo-fické fakultě…

V jedné soukromé škole učím češ-tinu pro cizince. Je to takové jednoletépomaturitní studium češtiny, dostintenzivní. Spíš škola, než jazykovýkurz. Mladí lidé z bývalého sovětské-ho bloku přicházejí k nám do Čech,protože chtějí studovat „na západě“.

Jaké znáš jazyky?Nejlépe znám němčinu, tu jsem

studovala patnáct let, a angličtinu.V poslední době jsem se naučilaitalsky, španělsky a trochu rusky.

Když přijdu na nějaký jazyk, kterými připadá zajímavý, mým cílem není

ani tak naučit se mluvit, jako spíšpoznat jeho systém. Snažím se za-řadit si ho mezi jazyky, které užznám, a zjistit, co je na něm stej-ného nebo jiného. Tak jsem zkou-mala např. rétorománštinu, která jejedním z oficiálních jazyků ve Švý-carsku, nebo lucemburštinu.

Španělsky ses učila kvůli poutido Santiaga de Compostela?

Ne. Tam bych chtěla jet příští nebopřespříští rok na kole. Španělskyjsem se učila kvůli své loňské cestědo Peru. Pokud přijdeš v Jižní Ame-rice někam mimo hlavní turistickácentra, je ti angličtina na nic.

Která místa jsi ještě navštívila?Hodně cestuji po Evropě. Důle-

žité je pro mne poznávat lidi a to, jakžijí. Mimo jiné chodím v zahraničíráda do kostelů, sleduji, jak se tamslaví liturgie a jak tam žijí farnosti,jaké tam jsou zvyklosti.

Ohromné dojmy jsem si přivezlaz Peru, kde jsme byli pět týdnů a kdejsme zažili dva náboženské svátkys velkými průvody, s transparenty,obrazy i sochami, a také Dušičky.Protože jsem z Prahy a ne z ven-kova, u nás něco takového neznámani z vyprávění. Nebo to znám na-nejvýš ze starých filmů. Jinak ale mizbožnost lidí v Jižní Americe připo-mínala to, co jsem poznala ve Špa-nělsku nebo jinde v Evropě.

Co tě v Peru tak upoutalo na Du-šičkách?

To, že je tam slaví jako radostnýrodinný svátek. Možná to souvisíi s rozdílem v počasí. U nás bývá nazačátku listopadu počasí zasmušilé,pochmurné. V Peru je v tu dobu do-cela horko.

Dušičky se na peruánském ven-kově slaví spíš jako vesnické poutě.Kolem hřbitovů jsou kolotoče, stánkys pivem, buřty a párky. Hroby lidé zdo-bí kýčovitými umělými kytkami, věncia lampióny. Na hrobech posedávajía povídají si s příbuznými. A na hřbito-vech dokonce i tančí. A proč vlastněne, věříme-li opravdu v život věčný?

Co jsi ještě navštívila?Mě baví cestovat zejména po

hlavních městech. V Evropě je krás-né město třeba Stockholm. Aneboněkterá menší města. Atmosféra

PÿEDSTAVUJEME »LENY PASTORA»NÕ RADYMgr. EVA PODRUHOV¡

Strana 8

estonského Tallinu mi připomínalaPrahu. Dlážděné ulice, úzké uličky –to je něco, co člověk zná z domova.Na druhé straně taková místa jakonapř. Paříž nebo Londýn, kam se hod-ně jezdí, mě nijak zvlášŅ nenadchla.

Moje poslední větší cesta byla naBajkal a do Mongolska. Taky zážitekna celý život, jako Peru.

Vždycky se snažíš, abys za co nej-méně peněz viděla co nejvíc. Mů-žeš se o své zkušenosti, jak lev-něji cestovat, podělit s mladýmilidmi, kteří mají podobné zájmy?

Předně hodně chodíme pěšky, tomám ještě ze skauta. Prošli jsmes přáteli skoro všechny slovenskéhory. Taky se nebojíme stopovat –vždycky je nás víc a děláme to ro-zumně. Další vychytávkou je jezditdo zemí, kde se člověk nemusí drahoubytovávat. Např. východ Evropy jestále ještě dostupný za minimálnípeníze. Např. letošní desetidennícesta do Itálie mě, co se týká ubyto-vání, vyšla asi na 9 eur. To je eurona den… Spali jsme totiž celoudobu ve stanu.

Co pro tebe znamená Lhotka?Jsem tady doma. Když jsme někde

venku, těším se sem nejenom do na-šeho panelákového bytu, ale i na mši,

na atmosféru kostela Panny MarieKrálovny míru, kterou mám ráda.

Když nepočítám, co mi dala ma-minka a příbuzní, lhotecká farnost měduchovně formovala. Ve společen-stvích, za otce Stanislava Přibyla připosezeních nad Písmem atd.

Na Lhotce žiji od svých osmi let.Ve věku čtrnácti nebo patnácti letjsem tu byla u biřmování, na kterémě připravoval ještě otec VladimírRudolf.

Kdyby to šlo, chtěla bych na Lhotcezůstat.

I když členkou pastorační rady jsiteprve první období, ve lhoteckéfarnosti působíš už léta.

Nejprve jsem učila děti nábožen-ství. Jak dorůstaly, z náboženství jsmepřešli na „spolča“ -náctiletých. Vzpo-mínám na zesnulou Evu Remešovou,která s těmito aktivitami na Lhotcezačínala. Po ní jsem první skupinku-náctiletých přebírala.

Teï pracuji s mladými lidmi, kteříbyli nedávno pokřtěni, na křest sepřipravují nebo jsou ve farnosti noví.

Byla jsi však také aktivní skautka…Dlouho, do mých pětadvaceti,

šestadvaceti let jsem chodila doskautského oddílu, kam patřila a pa-tří spousta lidí i ze lhotecké farnosti.

Ke konci jsem byla hlavní vedoucí.Na rozdíl od některých jiných oddílůu nás byla tradice, že posléze staršívedoucí odcházeli, aby se mohlauplatnit nová generace.

Ovšem nejzajímavější na našemoddíle, vlastně celém středisku je, žejsme křesŅanští skauti. Středisko jenejvětší v Praze a přesto, že je domatady na čtyřce, patří do něj oddílyz celé široké Prahy. Právě proto, žetěch věřících skautů moc není, a takasi chtějí být spolu, patřit k sobě.

Skauting mi dal spoustu věcí –např. moje současné koníčky a ka-marády, organizační schopnosti,zkušenosti, umění jednat s lidmi,spolupracovat, diskutovat, dělat kom-promisy, snášet to nepříjemné(od počasí přes vážnější věci) atd.

Kam jste jezdili na tábory?Do jižních Čech. Nejprve do Novo-

hradských hor, do Malont, malé ves-ničky u Kaplice. A přestože v Novo-hradských horách stále prší, jezdilijsme tam několik let. A pak do Rati-bořských Hor u Tábora.

Hlavně v Evropě jsi viděla mnohoměst. Které je nejhezčí?

No přece Praha, ne?Rozhovor připravil JIŘÍ SŮVA

Snímek z archivu Evy Podruhové

FARNÕ AKADEMIE

Cyklus přednášek naší lhoteckéFarní akademie pro období 2010až 2011 zahajoval v neděli 10. říjnaMgr. Jiří Černý, pastorační asistent,psychoterapeut v Pastoračním stře-disku pražské arcidiecéze i v Diako-nii Církve českobratrské evangelickéa písničkář. Přednášel na téma Za-prášené poklady teologie. K tétoproblematice přistoupil v podstatě jakopsychoterapeut, kteréžto profesi sevěnuje již od roku 1984.

Začal tím, že poukázal na vzá-jemné vazby hlubinné psychologiea teologie. V této souvislosti pakpoukázal na bohatství teologie, jejížněkterá témata („poklady“), ke škoděnás křesŅanů, byla více či méněv minulosti „odsunuta“ stranou, ačkolivse zcela evidentně přímo dotýkajínašeho života.

Jako první „poklad“ hodný tako-vého promýšlení a následováníJ. Černý zmínil kristologické dogma,podle kterého jsou v Ježíši Kristuspojeny obě přirozenosti – božskáa lidská. Ježíš je nejen pravý Bůh,

ale i pravý člověk, a to v dokonaléharmonii a rovnováze. V tom nám mábýt vzorem, ke kterému máme cíleněsměřovat při hledání cesty pro „slu-čování neslučitelného,“ pro životv manželství, ve společnosti apod.

Druhým „pokladem“ hodným pro-mýšlení a studia je teologie SvatéTrojice. V jediném Bohu jsou tři oso-by, tři vztahy: otcovství, synovstvía „pasivní dýchání“. Ježíš např. říká:„Já a Otec jsme jedno“ (Jan 10,30).I my bychom se měli podobně vzta-hovat k Ježíšovi. VždyŅ on říká„…jako mne poslal Otec, tak i já posí-lám vás“ (Jan 20,21). A jinde: „…jájsem ve svém Otci, vy ve mně a jáve vás“ (Jan 14,20), „…jako si Oteczamiloval mne, tak jsem si já za-miloval vás“ (Jan 15,9), „…zacho-váte-li má přikázání, zůstanete v mélásce, jako já zachovávám přikázánísvého Otce a zůstávám v jeho lásce“(Jan 15,10).

Třetím „pokladem“ je učení o Božíprozřetelnosti, která nás vede živo-tem potud, pokud jsme schopni vní-

mat její signály. A v této souvislostinám Ježíš otevřeně říká: „Já jsemcesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Toznamená, že bychom se měli snažit,aby náš život byl především du-chovní cestou v rámci Boží prozřetel-nosti (nejedná se však o pojetí pro-zřetelnosti jako ochrany). Hlubinnápsychologie ví o tom, že nás něco(někdo) vede životem, z křesŅan-ského hlediska vzato, že jsme vyšliz Boha a opět se k němu vracíme.Součástí této cesty je ovšem i oběŅa nemoc, kterou bychom měli snášets pohledem na Ježíšovu oběŅ na křížia nepovažovat „zlo“ vždy za náhodunebo trest; může se jednat o Božímluvu a v jistém smyslu o jednuz forem Božího vedení.

Nakonec se J. Černý zmínil o výz-namu pokání pro duchovní životčlověka. To je z hlediska nejen kla-sického katechizmu, ale i hlubinnépsychologie zcela jednoznačně jed-nou z cest k Bohu.

VRACET SE K POKLADŸM

(Dokončení na straně 9)

Strana 9

KDO ZALOéIL AUGUSTINI¡NY?Dne 14. listopadu jsme v rámciFarní akademie vyslechli přednáškuP. Antonia Rivase, OSA, převoraČeské provincie Řádu sv. Augustinaa vikáře farnosti sv. Tomáše v Prazena Malé Straně. Tématem přednáškybyla Historie a současnost řáduaugustiniánů, především v historic-kých zemích Čech a Moravy.

Zakladatelem tohoto řádu, přes-něji řádů hlásících se k této řeholi,je sv. Augustin (354–430), narozenýv severovýchodním Alžírsku jako synpohanského Afričana Patricia a zbož-né křesŅanky sv. Moniky. Stal se uči-telem rétoriky postupně v Tagatě,Kartágu, Římě a Miláně, kde na ně-ho zapůsobil tamnější biskup Amb-rož. V té době dochází k jeho kon-verzi na křesŅanství. Opouští dráhuučitele rétoriky a ve věku 33 let při-jímá z rukou sv. Ambrože křest. Pakodchází se svou matkou zpět doAlžírska. V Hippo jej v roce 391 nakněze vysvětil biskup Valerije a v ro-ce 395 učinil z Augustina biskupa.Ze svého obydlí sv. Augustin vytvo-řil jakýsi předobraz kláštera, kde žilse svým duchovenstvem a za tím úče-lem sepsal řeholi. Zakládal nemoc-nice a stravovny pro chudé. Augustinje ovšem, a to především, nejvýz-namnějším latinským církevním spi-sovatelem, filozofem a teologemobdobí patristiky. Celkem po němzůstalo 113 spisů, 218 dopisů a vícenež 500 kázání.

K duchovnímu odkazu sv. Augus-tina, resp. k jeho řeholi se přihlásilo,ovšem až více než 800 let po jehosmrti, vedle augustiniánů kanovníkůa augustiniánů poustevníků (tzv.eremitů) také více než 135 oficiálněuznaných církevních řádů a kongre-gací. Počátky řádu eremitů je třebahledat v prvé polovině 13. stoletív poustevnickém hnutí severní a střed-ní Itálie, zvláště v Lombardii a Tos-kánsku. Sjednocování poustevnic-kých hnutí inicioval v roce 1243papež Innocenc IV. a dokončil je pa-pež Alexandr IV. (1244), ale jako za-kládací dokument řádu je uváděnabula téhož papeže z roku 1256.

U nás byl první konvent založenz iniciativy pražských biskupů v le-tech 1256–1261 v Pivoni, severně odDomažlic. Roku 1262 uvedl OldřichZajíc z Valdeka augustiniány do ob-ce Zaječov na Berounsko; pro kláš-

ter zvaný Ostrov se vžil název SvatáDobrotivá. Augustiniány eremitydoporučil králi Přemyslu Otakaru II.roku 1263 papež Urban IV. K jejichskutečnému uvedení, a sice do Pra-hy ke sv. Tomáši, došlo však až zakrále Václava II. v roce 1285. Cel-kově ve druhé polovině 13. stoletídochází k postupnému zakládánípěti augustiniánských klášterů v Če-chách (za významné lze označit kláš-tery ve Sv. Dobrotivé, u sv. Tomášev Praze a v Domažlicích) a jednohona Moravě (1267 na Svitavsku). Za-kládání dalších, celkem 11 klášterů,pokračovalo ve 14. století. Jsou tonapř. kláštery v Bělé pod Bezdězem,u sv. Tomáše v Brně (původně přichrámu Zvěstování Panny Marie),v Dolním Ročově aj. Pohromou protyto a i další kláštery byla doba hu-sitských bouří a následně doba re-formace a období třicetileté války.Řada klášterů byla vypleněna, mno-ho řeholníků zabito a některé kon-venty zcela zanikly. K určité rene-sanci řádu dochází až koncem 16.století za vlády císaře Rudolfa II.Začátkem 17. století je založen kon-vent v České Lípě (1624), v roce1705 ve Vrchlabí a 1756 rezidenceStránka. Ovšem po nástupu císařeJosefa II. na trůn dochází opět k za-vírání klášterů a omezování počtučlenů řádu. Devatenácté století sicepřineslo klidnější vývoj, nicméně po-čet řeholníků nadále klesal. Nepo-dařilo se navázat na dobu rozkvětu,což jistě bylo období do konce 14.století. Personální situaci se nepo-dařilo změnit ani za první republiky,zvláště pak když v roce 1938 sečeská provincie rozdělila a němečtípříslušníci odešli do kláštera v Čes-ké Lípě. Po skončení druhé světovéválky zde bylo celkem osm klášterů(Česká Lípa, Vrchlabí, Stránka, dálepak kláštery v Dolním Ročově, SvatéDobrotivé, Domažlicích a v Bělé podBezdězem, včetně kláštera u sv. To-máše v Brně), které přetrvaly až doroku 1950. K obnovení řádového živo-ta dochází postupně až po roce 1990.

Připomeňme ještě nejvýznam-nější členy řádu: 1. Mikuláš z Lounnarozen před rokem 1300, umírár. 1371, profesor teologie na praž-ské univerzitě, biskup v Řezně. –2. Václav Hájek z Libočan, autor Kro-niky české. – 3. Kosmas Schmalfus

(1730–1811), profesor teologie a poz-ději děkan Teologické fakulty Uni-verzity Karlovy. – 4. Hilarius Robeck(1734–1785), nástupce Schmal-fuse na Teologické fakultě UK. –5. Ambrosius Wilde (1754–1821),děkan Filozofické fakulty UK. –6. Augustin Schubert (1902–1942),který roku 1925 obhájil doktorátz filozofie na pražské Filozofickéfakultě UK, téhož roku vstoupil dořádu, proslul jako kazatel a po roce1939 se snažil upevňovat národnípovědomí; byl zatčen a zemřelv Dachau. – 7. Paulus Sladek(1908–2002), na kněze vysvěcenýv roce 1931, působil u sv. Tomášea ve studentském kostele sv. Salvá-tora; jako německý příslušník řádubyl povolán do armády a po roce1945 odešel do Německa do kláš-tera ve Zwieselu. Je jedním ze za-kladatelů Ackermann-Gemeinde.

Řada vynikajících osobností vze-šla z kláštera v Brně, např. CyrilFrantišek Napp (1792–1867) – ná-rodní buditel, Pavel Křížkovský(1820–1885) – hudební skladatel,jehož žákem byl Leoš Janáček, JanGregor Mendel (1822–1884) – za-kladatel genetiky a objevitel zákonůdědičnosti.

KAREL ŠTAMBERG

Celkově vzato přednáška poslu-chačům připomněla některé důležitépasáže Nového zákona, předevšímJanova evangelia. Ale předevšímukázala na bohatství, které je v nichskryto. Je proto užitečné se k těmto„pokladům“ vracet a vždy znovua znovu je promýšlet a hledat v nichpoučení pro naše myšlení a jednání,pro realizaci naší duchovní cestya též vzájemných vztahů v rodiněi ve společnosti. K. Š.

� FARNÍ AKADEMIE bude po Novémroce pokračovat 23. ledna 2011 před-náškou Mgr. Jany Jochové Trlicovéz Výboru na obranu rodičovskýchpráv Otazníky kolem sexuální vý-chovy na školách. V neděli 27. únorabude mít na Lhotce postní přednáš-ku převor Řádu kazatelů P. AntonínKrasucki z pražského dominikánské-ho kláštera u sv. Jiljí. Přednášky Farníakademie začínají vždy v 16.30 hod.

(kš)

Vracet se k poklad˘m(Dokončení ze strany 8)

Strana 10

BLÕéÕ SE DVAN¡CT› FARNÕ PLES

Osvědčené parametryplesu zůstanou i na-přesrok zachovány,a tak místem konáníbude již snad každé-mu známé Kulturnícentrum Novodvor-

ská. K poslechu i tanci zahraje ka-pela Fenix music a celým večeremnás provede zkušený moderátorProkop Jirsa.

Ceny vstupenek jsou stanovenyna 180 Kč, pro studenty a důchodce90 Kč. Jejich prodej začne začátkemnového roku a vstupenky budou k dis-pozici po každé nedělní mši svatév sále sv. Václava.

Jedno ozvláštnění ale přece jenmáme. Vzpomínáte na 10. farní ples?Jednalo se o první ples maškarní.Podle ohlasů jeho účastníků byl vel-mi zdařilý. Dokonce tak, že jsem bylněkolikrát dotazován, zda nebude

některý z dalších plesů opět maš-karní. Protože jsme však nechtělizcela zásadně měnit formu našichplesů a zvláště odradit ty, kterýmmaškarní nemusí vyhovovat, letošní11. ples byl opět v klasickém stylu.

Jedním z návrhů bylo, pořádatmaškarní plesy v přestupných letech.Avšak zájem ze strany farníků o maš-karní byl natolik silný, že jsme serozhodli už napřesrok trochu zaris-kovat a maškarní ples uspořádatznovu. Také jsme se odhodlali k to-mu, že bychom mu mohli dát téma,kterým bude „film“ (postavy, hrdi-nové). Nebojte se tedy popustit uzdusvé fantazii a přijít v zajímavém kos-týmu. Nejlepší kostým, který vybe-rou sami hosté, i tentokrát náležitěodměníme.

A kdy že se to výše zmiňovanéveselí uskuteční? Tentokrát v pátek18. února 2010 od 20 do 2 hodin.

Vstup do sálu bude umožněn od19.30 hodin.

Nakonec připojuji ještě dvě pros-by. Jako obvykle, máte-li doma ně-jakou vhodnou věc, která by se ho-dila jako dar do tomboly, můžete jizanechat v sakristii. Pokud byste nicvhodného neobjevili a přesto chtěliples podpořit, rádi uvítáme i jaký-koliv sponzorský dar. Vzhledem kezvýšení cen služeb ze strany KCNovodvorská jsme se také letos roz-hodli si sami zajistit obsluhu šatny.Ochotníci, kteří se této role chtějízhostit, nechŅ mne kontaktují nebozanechají kontakt na svou osobuv sakristii.

Doufám a věřím, že se nám dalšífarní ples vydaří a že se znovusejdeme v hojném počtu.

TOMÁŠ HROUDA, telefon 777 050 953,

e-mail tomas@hroudovi.cz

„Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé,“ zní refrén jedné (spíše světské) koledy. Co po rocetéž již s pravidelnou jistotou přichází, je také lhotecký společenský večer neboli farní ples.

SOCI¡LNÕ OK…NKOPÿEHLED ZMÃN V D¡VK¡CH OD LEDNA 20111. SNÍŽENÁ NEMOCENSKÁ

Ještě loni byli dlouhodobě nemocní (přes2 měsíce) zvýhodněni. Dostávali 69 procent den-ního vyměřovacího základu. Od letoška už délkanemoci nehraje roli. Všichni dostávají 60 % den-ního základu.

2. ZAMĚSTNAVATEL ZAPLATÍVÍCE NA NEMOCENSKÉFirmy převezmou od státu více povinností při

placení nemocenské zaměstnancům. Místo dvoupracovních týdnů budou hradit tři, navíc jim státnebude polovinu těchto peněz vracet jako dosud.I nadále bude platit, že první tři pracovní dny ne-dostane nemocný nic. Šlo o to, aby se nezvyšo-valo daňové zatížení, a zároveň se hledalo aspoňnějaké řešení, jak pomoci státnímu rozpočtu.

3. ZRUŠÍ SE SOCIÁLNÍ PŘÍPLATEKDávku dostávají chudé rodiny s dětmi, které

mají příjmy pod dvounásobek životního minima(např. rodina se dvěma dospělými a jednímmalým dítětem s příjmem do 7080 Kč má nárokna 800 Kč příplatku). Stát tak ušetří téměř třimiliardy korun.

4. PORODNÉ JEN PRO CHUDŠÍ RODINYJednorázový příspěvek ve výši 13 tisíc korun

budou dostávat jen rodiny, které mají dohromadymaximálně 2,4násobek životního minima, a jen naprvní dítě.

Loni se v Česku narodilo 118 tisíc dětí, při-čemž asi ve třetině případů šlo o druhé dítě. Do

rodin s nízkými příjmy přitom spadá zhruba čtvrti-na nezaopatřených dětí. Čistě teoreticky by takstát mohl ušetřit přibližně 1,5 miliardy korun.

5. MÉNĚ VÝHODNÁ DELŠÍ MATEŘSKÁPřestane být výhodné zůstávat s dítětem dlou-

ho na rodičovské dovolené. Maminky, které zůsta-nou doma čtyři roky, totiž dostanou za celou dobuo 3,5 tisíce korun více než ty, které jdou po dvouletech do práce. Navíc za ně stát déle platí so-ciální a zdravotní pojištění.

„Čím dřív jde žena do práce, tím dřív začnestátu odvádět daně,“ uvedl již dříve premiér PetrNečas. „Krátit investice do rodin, protože to jsouskutečně investice do naší budoucnosti, považujiza krátkozraké,“ nesouhlasí s ním Rút Kolínská,pětinásobná matka a zakladatelka sítě mateř-ských center.

6. NIŽŠÍ PŘÍJMY PRO OZBROJENÉ SLOŽKYPříslušníci ozbrojených sborů dostanou méně

– vojáci, policisté a celníci budou muset zdanit svévýsluhy a navíc se jim o 36 % sníží příspěvek nabydlení. Stát tím ušetří miliardu korun.

7. NIŽŠÍ PŘÍSPĚVEK NA PÉČIPRO POSTIŽENÉStarým a tělesně postiženým lidem v tak-

zvaném prvním stupni závislosti se zkrátí mě-síční příspěvek na péči z dnešních 2000 korunna 800 korun.

„Těch lidí v první skupině je tolik, že stát neníschopen to zaplatit. V řadě případů nejde o handi-

cap, ale o zdravotní nedostatečnost odpovídajícívěku,“ vysvětlil ministr práce a sociálních věcíJaromír Drábek.

Ve druhé skupině postižených se uvažuje,že by se část příspěvku (4000 Kč) převedla doformy poukázek. Velká část peněz totiž nejdena sociální služby, na které je určena, ale naběžnou spotřebu.

8. DÁVKY JEN ZA ŠKOLNÍ DOCHÁZKUKdo neposílá děti do školy, nedostane dávky.

Týká se to jen těch, které nejsou určené pro děti,takže se to nedotkne rodičovské nebo dětskýchpřídavků. Na druhou stranu bude část peněz proděti vyplácena v poukázkách, aby je rodiče ne-mohli propít nebo prohrát na automatech. Už dnesvyplácejí dávky pomoci v hmotné nouzi některéobce zejména na severu Čech v poukázkách.

9. DLUŽNÍCI PŘIJDOU O ČÁST DÁVEKZ dávek se bude moci strhávat nájemné a po-

kuty. Příjemci dávek zůstane životní minimum,zbytek půjde na úhradu dluhů.

10. MÉNĚ PENĚZ PRO TY,KDO NEHLEDAJÍ PRÁCIKdo odmítne veřejnou službu, nemusí dostat

plnou podporu v nezaměstnanosti. Dnes už to po-dobně funguje u dávek vyplácených obcemi. Mno-hým nezaměstnaným kvůli tisícovce totiž nestojíza to jít pracovat a žijí i z jiných dávek.

Zpracovala PETRA KORNIENKOVÁpetra.kornienkova@seznam.cz

Strana 11

BOéÕ SOUD V éALMECH

Tentokrát vedl duchovní obnovuotec Gorazd Cetkovský, OCarm.,převor karmelitánského klášterav Liboci. Vybral pro nás téma Úvahynad žalmy podle C. S. Lewise.

Clive Staples Lewis byl jedenz nejznámějších irských křesŅanskýchspisovatelů 20. století. Proslavil sezejména sérií Letopisy Narnie nebodíly Rady zkušeného ïábla či Velkýrozvod nebe a pekla. Kromě nichnapsal též i knihu Úvahy nad žalmy,ze které P. Gorazd čerpal; podlejeho slov rekolekce připravuje tak,že nevymýšlí vlastní myšlenky,ale vezme si dílo, které ho oslovilo,a nechá ho přes sebe „propasíro-vat“. Pak nám své úvahy a meditacepředá, aby byly impulsem pro našiosobní modlitbu.

Otec Gorazd pro nás vybral jed-no konkrétní téma, které se v žal-mech vyskytuje, a tím byl Boží soud.Tato tematika nás toho času dopro-vázela také při nedělních liturgic-kých čteních právě té doby, kdy kon-čil církevní rok. Velmi mě zaujalamyšlenka, že existují témata, o kte-rých se v církvi moc nemluví, a me-zi ně patří i Boží soud. Lewis říká,že myšlenka na soud nás zneklid-ňuje a my jsme v pokušení ho zahla-zovat; máme představu, že dělámeBohu určitou přátelskou službu, kdyžBoží soud jakoby zjemňujeme, za-hlazujeme, aby se Bůh nepodobalstarověkým božstvům a nebyl od-pudivý. Ano, Bůh skutečně je Láska,je milosrdný – to je objev Novéhozákona. Ale s Božím soudem to nenív protikladu.

Když se modlíme žalmy, aŅ užjako součást modlitby breviáře, nebov podobě responsoriálního žalmupři mši svaté či při soukromé mod-litbě, zjišŅujeme, že je v nich Božísoud zmiňován velmi často. Pro žal-mistu ale v drtivé většině případůnepředstavuje ohrožení, ale je zdedůvodem k všeobecnému jásotu:„AŅ se moře s tím, co je v něm, roz-burácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,

dlaněmi nechŅ zatleskají řeky, s nimiaŅ plesají hory vstříc Hospodinu, žepřichází, aby soudil zemi. On budesoudit svět spravedlivě a národy po-dle práva.“ (Ž 98,9)

Důvod k diametrálně rozdílnémuchápání Božího soudu tkví v tom, žežalmista se dovolává Božího soudujako spravedlivý, kterému je činěnobezpráví, a Hospodina vzývá a vy-znává jako toho, kdo je garantemspravedlnosti a kdo mu zjedná ná-pravu – představuje pro něj tedy ob-hájce, ne žalobce. „Vím, že Hospo-din obhájí poníženého, že ubožákůmzjedná právo.“ (Ž 140, 13)

Nejspíš je nám ale jasné, že myse s žalmistou nemůžeme ztotožnitv jedné věci, a to v jeho absolutnímpřesvědčení o své nevině. Před Bo-hem nikdo nejsme bez hříchu, alenení to důvod k zoufalství, naopakmáme obrovskou naději v Kristu,který náš hřích svou smrtí zlomil. Přimodlitbě žalmů pak tento aspektnevinnosti můžeme reflektovat jakopřipomínku toho, že jsme Kristovi,že v něm máme útočiště a naději –i se vší naší hříšností.

Zajímavým impulsem byl i návrh,že se žalmy můžeme modlit jakobyz pozice toho, kdo žalmistou zmi-

ňované bezpráví způsobil. Mohoutak pro nás být užitečným vodít-kem k tomu, abychom nepodceňo-vali bolest, kterou dokážeme dru-hým způsobit.

Během dopoledne jsme měli pro-stor, abychom o těchto impulsech,ale i o jiných našich pocitech a pro-blémech mluvili s Pánem. P. Gorazdnám navrhoval, abychom vzývali Hos-podina jako garanta, nejvyšší zárukuspravedlnosti, abychom jeho soudusvěřili naše problematické vztahya jednání, ale i ty nejprofánnější zá-ležitosti našeho života. Měli jsmetaké možnost modlit se za ty, kterýmjsme nějakým způsobem způsobilibezpráví, a prosit Pána za dar spra-vedlivého jednání.

Celému dopoledni by chybělo ně-co podstatného, kdyby nebylo zakon-čeno mší svatou. Jak řekl otec Go-razd: „Mše svatá je vrchol – Bůh přiní jen nemluví, on při ní jedná.“

Děkuji všem, kdo se obnovyzúčastnili, za krásné společenstvív modlitbě. A děkuji především Hos-podinu, který je zárukou sprave-dlnosti a nadějí pro nás – ty méněspravedlivé.

JANA JIRSOVÁSnímek Prokop Jirsa

Den před začátkem nového církevního roku, tedy v sobotu 27. listopadu, se sešlo čtyřicet manželů a man-želek z naší farnosti v kapli Božského Srdce Páně, aby hned v začátcích adventní doby strávili nějaký časnejen v obohacujícím společenství, ale hlavně v rozhovoru s Pánem.

aneb rekolekce pro manûelskÈ p·ry

Strana 12

PÿE»ETLI JSME ZA V¡STAKŽE SI NEMYSLÍŠ, že jsou Češiateisti?

…Poprvé jsem to slyšela v roce 1989.Už tenkrát mě to překvapilo. V divadel-ním souboru tu myšlenku vyslovil jedenrežisér… Byla jsem u toho, tak jsem seho zeptala: „A kdy jste byl naposledyv kostele?“ A on na to: „Nebyl jsem tamnikdy!“ Tak mu říkám: „Běžte se tam po-dívat, kostely jsou plné lidí…“ Lidé, coautomaticky přebírají tento názor, by seněkdy mohli zajít podívat třeba do syna-gogy, mešity nebo kostela, to je jednokam, a ne pořád dokola po někom opa-kovat, že jsme nevěřící národ.Jak se tedy projevovala víra mezi lidmitam, kde ses narodila?

Nepamatuji si na jižní Moravě při mšiprázdný kostel. Tatínek byl varhaník, a takse mi stalo, aniž by to byla moje zásluha,že jsem tam vlastně vyrůstala a vidělajsem, co se děje a kolik lidí tam chodí. Ta-tínek hrál na varhany, maminka zpívalana kůru s ostatními, přišlo to samo odsebe, že mě brali s sebou: ve všední dnya v neděli třeba i několikrát… Tvoje dětství se ale odehrávalo v ku-lisách hluboké totality. Zažila jsi navlastní oči pronásledování kněžínebo věřících?

Ve druhé třídě, když se děti připravujína první přijímání, po skončení vyučo-vání třída zůstávala na náboženství…

Až později, když se to dověděli rodičefunkcionáři, tak to svým dětem zakazo-vali… Pak jednou, pro výstrahu, přišli dotřídy dva a pana faráře odvedli přímoz hodiny v klepetech, abychom to všichnividěli. Na druhou hodinu ale přišel jinýkněz, a když i jeho zavřeli, poslali dal-šího. Stačili ten rok tímto způsobempřipravit skoro celou třídu… Až jako do-spělá jsem ocenila tu odvahu a oběŅ.A lidé, kteří chodili do kostela, bylipronásledováni?

Každou rodinu to nějak postihlo…Ale neznamená to, že je to přeměnilo naateisty.Neodradilo je to od chození do kos-tela, i když věděli, že je tam tajní mo-hou vidět?

Lidi chodili dovnitř a před kostelemstáli další dva v šedivých pláštích a za-pisovali si, kdo jde na mši. Lidi říkali:„Tak už jsou tady, už jsme na papíře.“Ale šli dál, s děckama za ruku. Tak jsemto jako dítě viděla. Ale mně to stejně nedá: Když se podí-váš na statistiky… Tak třeba letošní(2009) říjnový průzkum Střediska ana-lýz a empirických výzkumů: V Bohavěří necelá čtvrtina Čechů, jen jednadesetina se pravidelně modlí a navště-vuje kostel. To opravdu není moc.

Já tomu nevěřím. Češi jsou inteli-gentní a prostě nechodí na trh s nejni-

ternějším tajemstvím. Já taky na kaž-dém rohu nevytrubuju, jestli jsem, nebonejsem věřící…A tak co bys odpověděla, kdyby ti ně-kdo takovou otázku položil?

Já jsem nikdy nikomu neřekla, že jsemvěřící, pokud se mě takto přímo zeptal.Popravdě, mně ta otázka přijde stupidní.Tak se může zeptat jen ten, kdo šelkolem velkým obloukem. To se prostěnedá nacpat do jednoho slova. Ale já veskutečnosti stejně nevěřím na nikohonevěřícího! Člověk je Boží dílo, k obra-zu Božímu jsme stvořeni a každý k tomučasem dojde, to si myslím, to je můj po-hled na věc. Nedá se to naučit ani sek tomu dobrat filozofií, ale přes niternouzkušenost, i přes nemoc třeba, se k tomukaždý dobere…Co pro tebe znamená modlitba? Jakýmá smysl?

Je to nejspolehlivější dorozumívacíprostředek, a to i v situacích, kdy všechnyostatní selžou. Řeší neřešitelné… Teïse mi zdá, že je jí hodně třeba. Považujiji proto za smysluplně strávený čas tadyna zemi.

Herečka LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁve vánočním rozhovoru,

který s ní připravila moderátorkaČeské televize Daniela Drtinová,

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN18. 12. 2009

KÿÕéOVKA NA V¡NO»NÕ SV¡TKYV tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného syna… (viz tajenka)

Strana 13

N¡ä SPOLE»N› INDICK› SYN

V letech 2004–2007 jsme se o tosnažili u Francise Ssenyonja v Ugan-dě. Chlapec však bohužel základníškolu nedostudoval a z vesnice, vekteré žil, odešel.

V následujících třech letech jsmeumožnili vystudovat zdravotní školuSt. Ignatius School of Nursing sleč-ně Teeně K. Thomas v Indii v oblastiKarnataka. Ta nyní již pracuje jakozdravotní sestra.

Od minulého roku podporujemePrabhu A., aby mohl získat základnívzdělání. Je mu deset let, nyní jev 6. třídě.

Prahbovi jsme umožnili pokračo-vat ve školní docházce na vyššímstupni základní školy, což je důle-žité. Mnoho dětí v jeho okolí totižopouští ze sociálních a finančníchdůvodů školu po ukončení 4. třídy.

Od chlapce jsme dostali dva do-pisy psané v jeho rodné řeči can-nada. Jazyk, který je jedním z nej-starších na světě, používá na jihuIndie asi 50 miliónů lidí. Písmoa slova se liší od hindštiny, kteráje třetím nejpoužívanějším jazy-kem světa.

V Indii se v běžném úřednímstyku používá angličtina. Prahbu mána vysvědčení známky ze všechtěchto tří jazyků – cannady, hind-štiny i angličtiny. A dále z mate-matiky, všeobecné vědy a sociálnívědy. Jeho celkový výsledek je382 bodů z maximálního možnéhopočtu 600.

Prahbu si přeje být policistou.S naší pomocí by se mu to mohlopodařit.

Podobně jako v minulých letechse přiblížil termín pravidelného spon-zorského příspěvku 4900 Kč. Bu-deme jej vybírat na Štědrý den přiodpolední mši pro děti. Bude dobře,když si v tento den s dětmi připome-neme, že chodit do školy není proděti v Indii samozřejmostí. Ale zá-kladní vzdělání je pro ně vstupen-kou do šŅastnějšího života.

VENDULA SVOBODOVÁ

Lhotecká farnost se stále účastní projektu Arcidiecézní charity PrahaAdopce na dálku. Nyní sponzorujeme vzdělání v pořadí už pro třetí dítěz chudých poměrů.

KOUTEK PRO DÃTI SE PÿESTÃHOVALMilí rodiče, určitě víte, že během boho-služby – aby nebyl narušen její důs-tojný průběh – lze s malými dětmizajít do sálu sv. Václava. Kromě toho,že sál je krásně vymalován a jsou zdenové podsedáky a záclony, je čer-stvou novinkou pořízení skříňky nahračky a přesunutí hraček ze skří-ně u sakristie směrem k pohovkáma křeslu. Jedná se o praktický pře-sun, protože před sakristií je po-třeba zachovat prostor pro sloužícíkněze a ministranty a hlavně proto,že se jedná o velmi exponovanémísto, kde denně projdou desítkylidí, kteří boty také vždycky nemajíabsolutně čisté. Koberec v těchtomístech tedy také není pro malé dětiz hygienických důvodů právě nej-vhodnější. Byl tedy pořízen koberec

nový, na kterém si děti mohou hráta který bude sloužit pouze k tomutoúčelu. Prosíme, nepouštějte na nějděti v botičkách a snažte se jej udržo-vat v čistotě. Zároveň též prosímeo udržování pořádku v celém sálesv. Václava a o úklid koberce i všechhraček po každém jejich použití(zejména uklizení do skříňky a omytíznečištěných hraček).

Chci také poděkovat Janě Kalen-dové, kterou zde velmi často vídám,a všem dalším dobrovolníkům hlavněz řad maminek, kteří se o dětský kou-tek starají. Sám za sebe mohu říci, žesi toho nesmírně vážím. Troufám siříci, že podobný komfort nám v mnohafarnostech mohou jen tiše závidět.

(Barevný obrázek k tomuto článkuje na poslední straně.) T. H.

Z¡JEZD DO KOCLÕÿOVA,LOäTIC A NA BOUZOVKe konci října už nebývá jistéa klidné počasí, ale nám tentokrátbylo dopřáno prožít krásný, slu-nečný den.

První zastávka byla naplánována v Koc-lířově u Svitav. Celý areál, poutní důma chrám sv. Jakuba Většího sloužíFatimskému apoštolátu. Toto krásnépoutní místo jsme poznávali celé dopo-ledne. Po mši jsme se mohli občerstvitv cukrárně poutního domu, a potomse nám již vyčerpávajícím způsobemvěnoval pater Pavel Dokládal. Prošels námi celý areál, vše zasvěceně vy-světloval, popisoval. Na mnohé z násudělala silný dojem Minutěnka, věnovanápamátce pana biskupa Josefa Hloucha,který byl v Koclířově internován a kterýzde napsal svou známou knihu Minu-těnka. Poctivě jsme si vystáli maloufrontu, v Minutěnce zazvonili na zvona poslali svá přání a trápení správnýmsměrem. Celá prohlídka ještě zahrno-vala návštěvu kostela svaté Filoménya již byl čas na malý oběd.

Dalším místem našeho putování bylyLoštice, město vyhlášené a prosla-vené výrobou olomouckých tvarůžků.S historii místa jsme se seznámiliv loštickém muzeu. A téměř nikdo ne-odolal, aby nenavštívil místní prodejnus vyhlášenými sýrovými pochoutkami.Řidič autobusu byl na to již připraven,takže veškeré nákupy putovaly do za-vazadlového prostoru.

Krásné, podzimně vybarvené odpo-ledne jsme zakončili návštěvou hraduBouzov. Prošli jsme se v parku a nanádvoří tohoto impozantního hraduposeděli u kávičky.

A co ještě dodat? Těšíme se nabrzkou shledanou, milí poutníci a ces-tovatelé ze Lhotky.

HANA STEHLÍKOVÁ

ZIMNÕ CHALOUPKAVážení rodiče, milé děti,

přišla zima, se zimou se blíží jarníprázdniny a s prázdninami také zimníchaloupka. Letos pojedeme do Desnév Jizerských horách, kde společně strá-víme týden od 13. do 19. března 2011.Těšit se můžete na lyžování, hry s ka-marády, společné modlitby a samo-zřejmě také na tradiční celochaloup-kovou etapovou hru.

Přihlášky najdete na stojanu v zadníčásti kostela, kam si obvykle chodítepro Věstník. Tyto přihlášky je potřebaodevzdat nejpozději do 30. ledna 2011.

Jestli je Vám mezi osmi a patnáctilety a láká Vás představa takto strá-veného týdne, neváhejte a pojeïtes námi. Všichni starší kamarádi už sena Vás moc těší.

MAGDALÉNA RAUŠOVÁ

Indický chlapec Prahbu, kterého nynílhotecká farnost podporuje v rámciAdopce na dálku.

Strana 14

Kristián s andělíčkem Vločkou pečou cukroví.

Hurá, hurá, Vánoce se blíží. Tolik se těším na strome-ček, na betlém, na dárky, na děti v kostelíčku. Ke všemutomu na konci listopadu začala už doopravdická zima.Mohli jsme se koulovat a pořádně vyvalovat ve sněhu.

Moc rádi se s kocourkem Mourkem a andělíčkemVločkou honíme okolo kostela a hrajeme si na schováva-nou. To se musíte, děti, pořádně zahrabat do sněhu, ažVám bude koukat jenom hlavička a botičky. Je pravda, žesi potom musíme usušit šatičky, ale nám to nevadí.

Aby Vám milé děti, to těšení na Vánoce rychleji ubí-halo, budu Vám vyprávět o tom, jak jsme s andělíčkemchystali Vánoce a ještě k tomu přidám úplně vánočnípohádku.

Zdraví Vás Váš Kri…, Kri…, no přeci KRISTIÁN

Kristián staví betlém.

Kristián má svůj adventní věnec.

Kristián už má vánoční stromeček.

Jak už to tak bývá, jakmile přijdedo lesa zima, celé lesní královstvíse úplně promění. Ptáci zpívají jentak chvilku po ránu, aby jim ne-byla zima. Stromy se protáhnou,protřepají svoje větve a větvičky,setřesou sníh a už zase stojípotichu a nevydají ani hlásku.Zvířátka jsou pěkně schoulenáve svých pelíšcích.

Jenom neposedná veverkaskotačí na starém dubu a po-řádně se rozčiluje: Copak je toza pořádek. Za chvilku tadybudou Vánoce a nikdo se ne-chystá, nikdo se nepřipravuje. Totakhle nenechám, pomyslela si

V¡NO»NÕ POH¡DKAO ZTRACEN… äIäCE

ADRESAŘímskokatolická farnost u kostela Panny Marie Královny míru,Ve Lhotce 36, 142 00 Praha 4-LhotkaTelefon: 241 490 910, 241 490 913E-mail: lhotecka.farnost@seznam.czInternet: http://lhotecka.farnost.czBankovní spojení: číslo účtu 74 326 329, kód banky 0800 (Česká spořitelna);ve zprávě pro příjemce prosíme vždy uvádět účel daru, např. provozní potřebynebo rekonstrukce oken apod., jako příjemce stačí uvést Královna míru.

DUCHOVNÍFarář P. Bedřich Vymětalík.Jáhnové František Martinek a Radim Cigánek.

PRAVIDELNÝ POŘAD BOHOSLUŽEBNeděle 8.00 10.00 18.30Pondělí 8.00Úterý 18.30Středa 8.00Čtvrtek 8.00Pátek 15.00 18.30Sobota 16.00

Mše upravená pro děti vždy poslední neděli v měsíci v 10 hodin.Změny časů bohoslužeb podle ohlášení, zejména v květnu (májové pobožnosti),o hlavních prázdninách a v období hlavních církevních svátků.

VÝSTAV NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍKaždé úterý od 17.30 do 18.00 s výjimkou července a srpna a první pátekv měsíci při mši svaté v 15 a v 18.30 hod.

UDÍLENÍ SVÁTOSTÍSvátost křtu se zpravidla uděluje v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne,na přání kterýkoliv jiný den. Je třeba se včas přihlásit.Svátost oltářní při mši svaté dvakrát denně, na požádání i jindy.Svátost pokání a smíření (zpověï) lze přijmout před každou mší, na požádáníkdykoliv.Svátost pomazání nemocných spolu s pokáním a přijetím Těla Páně jetřeba ohlásit v sakristii, ve spěšném případě telefonicky. To platí i o FakultníThomayerově nemocnici v Krči, Domově důchodců v Sulické ulici a Sociálněošetřovatelském centru v Zárubově ulici.Svátost manželství je třeba domluvit tři měsíce předem.

DALŠÍ AKTIVITY V KOSTELENásledující akce se konají, pokud není uvedeno jinak, od září do června.Farní akademie od října do května obvykle druhá neděle v měsíci v 16.30 hod. Vyučování náboženství od října do května ve středu od 15.30 do 17.15 hod.,ve skupinách podle věku dětí. Setkání -náctiletých ve středu v 18.45 hod. (mladší) a v pátek v 17 hodin (starší).Setkání maminek s dětmi v úterý v 9 hod. jednou za dva týdny.Čaj pro seniory a všechny, kdo nechtějí být sami, každou druhou sobotuv měsíci po odpolední mši svaté, tedy asi od 16.45 hod. v sále sv. Václava.Možnost setkání se skupinou pro pomoc potřebným vždy první pátek v měsíciv 15.45 hod. v sále sv. Václava. Telefon: 222 963 854.Chrámový sbor má zkoušku v úterý od 20 do 22 hod.Farní knihovna v úterý od 17 do 18.30 hod.

FAKULTNÍ THOMAYEROVA NEMOCNICE V KRČIKaždou středu v 16 hod. mše svatá střídavě s bohoslužbou slova v nemocničníkapli sv. Václava.

DOMOV DŮCHODCŮ V SULICKÉ ULICIVe čtvrtek v lichém kalendářním týdnu mše svatá v 15 hod.

SOCIÁLNĚ OŠETŘOVATELSKÉ CENTRUM V ZÁRUBOVĚ UL.Mše svatá první pondělí v měsíci v 9.30 hod.

Aktualizované údaje ve Farním příručníku nebo na internetu.

KOSTEL PANNY MARIE KRÁLOVNY MÍRU

VĚSTNÍK, křesŅanský občasník. Vydává římskokatolická farnost při kostele Panny Marie Královny míru v Praze 4-Lhotce, Ve Lhotce 36.Redakční uzávěrka příštího – únorového – čísla bude v neděli 6. února 2011. Příspěvky lze odevzdat napsané nebo na disketě či CDv sakristii kostela nebo poslat na e-mailovou adresu suva.jiri@seznam.cz, ve všech případech s uvedením kontaktu (jméno, telefon nebo adresa).

veverka a začala zvonit na smrko-vou větvičku.

„Tak hola, hola, lenoši, všichni,kdo bydlíte v lese, vstávejte. Pojïtese rychle poradit, jak si připravímeVánoce.“

Starý dub se tak lekl, až z tohodostal škytavku. „A to jo, to má ve-verka pravdu, musíme se probudit,pořádně načechrat své větvičkya pěkně se ozdobit."

A teï to začalo. Pořád někdo polese běhal a něco chystal. Z dou-pátka u lištiček lítal prach, jak setam usilovně uklízelo. Srnečeki s maminkou ozdoboval staroustudánku, aby zvířátka vždyckynašla cestu.

Jenom tamhle v hluboké cestěněkdo naříkal a plakal, až srdceusedalo.

No samozřejmě, nebyl to nikdojiný než šiška Borovka, co se vždyc-ky vydala na malou průzkumnickoucestu, a skoro nikdy se nedokázalasama vrátit ke svému stromu – sta-ré borovici. Co už se jí zvířátkanapomáhala, co už se jí stará bo-rovice nakázala, všechno marné.Šiška byla zvědavá jako sedm čertůa nic nepomáhalo.

Vánoce jsou za dveřmi a Borovkazase není doma. To je teda pěknénadělení.

Šiška se pomalu a smutně šou-rala po lese. Co když letos budouVánoce bez ní. Co když za tohlezlobení nedostane žádný dárek.

Jak tak byla smutná, najednou jinapadlo zkusit na zvířátka zavolat.Ono to ale není vůbec jednoduché,protože šišky mají velmi slabý hlásek.

V lese se pomalu stmívalo, zachvilku se všichni uloží do postýlek.

Šiška už byla úplně ochraptěláa pořád ji nikdo neslyšel. Až najed-nou se na cestě začervenal kožíšekneposedné veverky. Popadla Borovkudo paciček, pořádně jí vyhubovalaa šupky, hupky, třemi skoky bylau staré borovice.

„Tak tady je ta naše tulačka,“povídá stará borovice a pohladilaneposlušnou šišku po hlavičce.

A, děti, věřte nebo nevěřte, šiškaBorovka si už určitě příště dá pozor,aby se neztratila, vždyŅ za chvilkubudou Vánoce.

Rubriku pro děti připravilaHANA STEHLÍKOVÁ

Strana 15

LITURGICKÝ PRŮVOD na začátku mše svaté s arcibiskupem Dominikem Dukou na Lhotce v neděli 5. prosince(k článku Kudy vede cesta ke svobodě na straně 3 a 4).

NOVĚ UPRAVENÝ DĚTSKÝ KOUTEK v sále sv. Václava (k článku Koutek pro děti se přestěhoval na straně 13).Snímky Tomáš Hrouda