š e d e s á t á

lva Má|ková

oD MRTVÉ vslK HEINoVSKÝM NocÍM

(SRoVNANí BAsN|cKÝcHSKLADEB VIKTORA FISCHLA

A KARLA Šlrrnruce)

omnívám se, Že ne|ze h|edat odpovědi na charakter Iiterární-ho deseti|etí a zŮstávat v sebeopojném zajetí tohoto obdobÍ.PokusÍm se vys|edovat k jak.!'m proměnám v |yrice |et šedesá-

t lch docházÍna zák|adě sr^ovnánídvou básnick lch text . Ač dobu je j ichvzniku oddě|uje vÍce 1ak desítka |et, zaujmou shodami v tématu, v uŽi-tém pr.ozodickém systému, v technice vlstavby obrazŮ.

Mrbtá ves1 Viktona Fischla a Heinovské nocf Kar|a Šiktance se Vra-ce1Í k jedné z odvet za atentát na ňÍšského protektora BeinhardaHeydr icha, k vyvraŽdění a zn ičení stňedočeské vesnice L id ice.Fisch|ovy verše mají povahu bezprostňední patetické neakce, Šiktan.cova poéma je 1ednou z podob gener.ační cesty z vědomého nevědo-mí.3

Fischlova Mrtvá ves s podtituIem Lidick m je sk|adbou s|oŽenouz deseti básní, které jsou Úzce spojeny tématem nicoty a jambicklmryLmem. Mrtyou ves uvozu'je verš' kter! se bude jako ozvěna Vracet:UŽ není nenÍ není' S tímto epizeukticklm opakováním, na konci tňetíi čtvrté části zesílenlm na UŽ nenÍ, není, není nic, se setkávámev podobě epanafor.y, symp|oky. PňÍslovce - uŽ - svym tňicetinásobnlmumÍstěním na počátku verše v onvnÍch tňech částech sehrává ve

z a t a

,,Fischl stupřuieobrary zmarněnía msty,obrary zkárya pňipravovanépomsty."

LVr!.tqE9g!!lfoto: archiv

Fisch|ově textu něko|ikerou Ú|ohu: vymezuje časovou dimenzi, stup-

řuje infčet neexistujících, pňervanych, provŽdy nenap|něnych děj , roz-

bíhá strojov'y jambick.!' rytmus, Sugestivní anafora . už - je ve čtvt.té

části kombinovaná se s|ovesem Žalujeve steiné figuná|ní pozici. Pátá

část je za|oŽena na rničtu muŽsklch kňestních jmen a povo|ání. Vše je

uvedeno v prvním pádu' a proto máme do.;em, Že čteme nápis nad

hromadnym hrobem.

t lstudenti Lukáš, Vladimínučitel, písaŤ, mlynáŤ' kněz,uŽ všichni našli věčny mír'je mrwá ves' je mrtvá ves.Epizeukt ick lm opakováním t i tuIu VrchoI i prvnÍ polov ina básnické

sk|adby. Ta se navíc, vedle tématu ZmaTu, k němuŽ jsou soustňeděny

všechny metafory, vyznačuje i propracovanou tematickou substruktu-

rou. První báseĎ zachycu1e v zák|adních obr.ysech udá|ost i t ragédie

a charaktenizuje muŽe prostĎednictvim kaŽdodennÍch ÚkonŮ, které jiŽ

existují pouze V ozvěnách. Druhá báseĎ patĎí pr.acovním a rodinnlm

činnostem Žen, které jiŽ nikdy svrim pohybem nenap|ní prostor.

t lUŽ neprocitne ještě za šera've staryich kamnech časně nezatopí,uŽ nedočká se jehly zástěra,uŽ malé dcerce nezaplete copy,

t . lŠest nestejnover"šovych Strof tňetl básně patňÍ dětem, jejich nedo-

hranlm hrám, je1 ich, a|e i budoucím neuskuteČněnlm ŽivotŮm. Boz| i tá

voda kňt i te|n ic pak znači pošIapan! duchovnÍ Život .

1 Tet r M.wé vs i ryše| poprvé samosb ině V .oce 1943 V Londyně v edc| M lddé Českosovensko V roce 1945 U J Pod|ouŽka. V dneŠnl

ana| ' iŽe Wcházíme ze znění Ve sbÍrce Lyr |ckÝ záp l snÍk (1s46] Kromě Mr lVé Vs obsahovaa da|š i i i i odd i ]y L rckÝ zápsnÍk, Tesknce ,

E v r o p s k é ž a ] m y T Y p Ú V o d n ě V y š y V r o c e 1 s 4 1 V n a k ] a d 3 l e s l v Í c e c h o s ] o v á k V L o n d y n é

2 H e n o v s k é n o c r y š y p o p r v é b i b | i o Í | s k y V r o c e 1 9 6 0 J e ] c h d r u h é W d á n i r e a | z o v a o n á k | a d a t e | s L v | M | á d á Í | o n t a v | o c e 1 9 6 2 ' p a k s e o b ] e .

V i l y l a k o u ' r a z n á s o u č á s t Ú b o r u P a m ě ť l ] s 6 4 ] 6 p o | é V s o U b o . n é m V 1 d á n i V e s ] e p é | á s c e T Ď e c h k n i h á c h v e r š Ů { 1 s 6 8 ]

3 Vá|ka by]a pčed,namenánÍm ( ] o němŽ |sme moŽná ani moc nevědě i' a|e Čím de|e' tim Vic |sme si je Uvědomova|i, Ještě po vá ce ]sme

ryš i |ehkou nohou. A|e r .agka doby nekonči la Vákou Á nam nohy těŽk]y aŽ ]sme by| nucen l se zásLav| t a hedat a p tá t se na Všecko od

začátku To je někdy t쎊i neŽ Udě|at prvni krok vÚbec { ] Žili ]sme v jakéms d|olhem Védomi nevédomÍ' což nás dnes Často zaskaku]c d

na|ézá ne dosti dobře rybavené k na]ézáni nělakÝch nos/ch jistot' (H|edán p.os|oru s Ka.|em ŠkBncem zaznamenal V|ad|mir Ka.lK

L t e r á r n i n o v n y ] 9 6 6 č . 2 7 s ' 5 ]

2 B O .2 B 1

Ě e d e s é t á

|va Má|ková

oD MRTVÉ vslK HEINoVSKÝM NocÍM

(sRoVNÁNí BAsNlcKÝcHSKLADEB VIKTORA FISCHLA

A KARLA Šlrrnruce)

omnívám se, Že ne|ze hIedat odpovědi na charakter Iiterár^niho desetiletí a z stávat v sebeopojném zajetí tohoto období'Pokusím se vys|edovat k jak.!'m proměnám v |yr.ice |et šedesá-

tlch docházÍ na zák|adě srovnání dvou básnicklch text . Ač dobu 1ejichvzniku oddě|uje vÍce 1ak desítka |et, zaujmou shodami v tématu, v uŽi-tém pnozodickém systému' v technice u/stavby obnazr].

MrhÁ ves, Viktora Fischla a Heinovské nocf Kar|a Šiktance Se Vra-cejÍ k jedné z odvet za atentát na ňíšského pnotektona ReinhardaHeydnicha, k vyvraŽdění a zn ičenÍ stňedočeské vesnice L id ice.Fisch|ovy verše mají povahu bezprostňednÍ patetické reakce, Šiktan.cova poéma je jednou z podob generační cesty Z vědomého nevěda-mí."

FischIova Mrtvá ves s podtitu|em Lidick m je sk|adbou s|oŽenouz deseti básní, které jsou uzce spojeny tématem nicoty a jambick.!'mryLmem' Mrtvou ves uvozuje verš, kter.y se bude jako ozvěna Vracet:Už není není není. S tímto epizeuktick}im opakováním, na konci tňetíi čtvrté části zesí|enfm na UŽ není' není, není nic, se setkávámev podobě epanafory, sympIoky' Pňís|ovce - uŽ - svym tĎicetinásobnlmumístěním na oočátku verše v orvních tňech částech sehrává ve

z t t t a :š .e d é.: . .š á),:, , ,\ á

',Fischl stupřuieobrary zmarněnía msty,obrary zkárya pfipravovanépomsty."ÍViktor FischI|foto: archiv

Fischlově textu něko|ikerou Ú|ohu: vymezuje časovou dimenzi, stup-čruje u/čet neexistujícÍch, pňervanlch, provŽdy nenaplněn1ich děj , roz.bíhá stro1on!' jambick! rytmus. Sugestivní anafora - uŽ . ie ve čtvrtéčásti kombinovaná se s|ovesem Žalujeve stejné figurá|ní pozici. Pátáčást je za|oŽena na vyčtu muŽsklch kňestních jmen a povolání. Vše je

uvedeno v pnvním pádu, a proto máme dojem, Že čteme nápis nadhromadnlm hrobem.

t lstudent,i Lukáš, Vladimínučitel, pÍsaŤ, mlynái kněz,uŽ všichni našli věčny míxje mrwá ves, je mrtvá ves'Epizeuktickym opakovánÍm tituIu vrcholÍ pnvní poIovina básnické

sk|adby' Ta se navíc, vedIe tématu zmaru, k němuŽ jsou soustňeděnyvšechny metafory, vyznaču.je i propracovanou tematickou substruktu-rou. První báseř zachycuje v zák|adních obnysech udá|osti tragédiea charakterizuje muŽe prostňednictvím kaŽdodenních ÚkonŮ, které |iŽexistují pouze V ozvěnách. Dr^uhá báseř patňí pracovním a rodinnymčinnostem Žen' které jiŽ nikdy s4im pohybem nenapIní pnostor.

t lUŽ neprocitne ještě za šera,ve starych kamnech časně nezatopí,uŽ nedočká se jehly zástěra,uŽ malé dcerce nezaplete copy,

t . lŠest nestejnoveršovych Strof tňetí básně patňí dětem, jejich nedo-

hr.anym hrám, jejich, a|e i budoucírn neuskutečněnlm ŽivotŮm. Floz|itávoda kňt i te|n ic pak značí poš|apan! duchovní Ž ivot .

1 Tetr M.Né Vsi Wše| popNé sámosBtně V roce 1943 v LondÝně v edlci M|adé Českosovensko V roce 1s45 U J, Podro!Žka V dneŠni

ana|Ýze u/cházÍme ze znění Ve sbírce LyrickÝ zápisnik {1s46] Kromě M|Né Vs' obsahovala i daišÍ tř oddÍy LyrckÝ zápisnft Teskn|ce'

Evropské Ža]my. Ty půVodně ryšiy V roce 1 941 V nak]adate sNÍ eechos]ovák V Lond\'ně'

2 He novské noci ryšy popfvé bib|iofi|s]<y V m.e 1 960' jeiich druhé Wdání real zova o nak]adate swi M|adá fronta V roce 1 s62, pak se obje'

V i ] y l a k o u l r a z n á s o u Č á s t V í b o r u P a m ě ť [ 1 9 6 4 ] a p o t é V s o u b o r n é m W d á n í V e S e p é ] á s c e n e c h k n i h á c h V e . š Ů { 1 9 6 8 ] '

3 V á l k a b y a p ň e d z n a m e n á n í m [ ' ' ] ' o n ě m ž ] s m e m o ž n á á n ] m o c n e v ě d ě | i , a ] e č Í m d é ] e ' t í m V í c ] s m e s ] j e u v ě d o m o v a i J e š t ě p o V á | c e l s m e

Wš]i |ehkou nohou A|e tmgika doby nekonči]á Vá|ko! A nám nohy těŽky až isme by] nucen se zasbvit a h|edat 6 ptát se na Všecko od

začálku' To ie někdy t쎚í neŽ udě|at prvnÍ k|ok VŮbec' t'. ] Ži| jsme V jakémsi d|ouhém VědomÍ nevědomí' coŽ nás dnes často zaskakuje a

na|ézá ne dosti dobňe Wbavené k na]ézání nějak.y'ch noMy'ch jistot' ÍH|edání pros|oru s Kadem sktancem zaznamena V|adimÍr KarfÍk

L i te rá rnÍ nov iny 1966, č, 27 , s ' 5 ]

2 t 1

z | a t á š e d e s á t a

Vy|idněná vesnice, spá|ená ško|a, zničená hospoda. zbytečná |ávkapod jablonÍ aj. se proměni|y ve čtvnté části Mrtvé vsi v Ža|ující t,orza'o páté části, ktená je znovu věnována popnavenlm muŽ m, jsme seuŽ zmínil i uiše.

V druhé po|ovině FischIovy sk|adby dochází ke z|omu' Jako bychomse ocit|i na počátku. První tňi s|ova znÍ: lstalo se... Nejsme však svěd-ky skrytého zrodu Života, sledujeme zrání pomsty: s|yše| '|si struny|aděné ke mstivé kanti|éně jitrní. V sedmé části jsou k odvetě pňivolá-vány pňírodní Živ|y: stromy, ňeky, vítr., hory' ony ma1í v pňíhodn! časkonat rozkaz: ,,Zabte je!'q

t . lVy hory, rozdrolte je v prach,aŽ zŤítÍte se na ně s rachotemna pokyn ruky, která z hrobu trčí.Fischlova Mrtyá ves není bez zajímavosti z h|ediska Žánrově druho-

vého vymezení' Prvních pět částí nese znaky smutečního Ža|mu a e|e-gie. Dnuhá po|ovina textu vykazuje nejprve vyraz Ža|mu Útěšného [částišest a sedm], aby nakonec vrchoIila v exa|tovanosti a nadnesenostiÓdy.

Právě tňi závěrečné básně pr.ovo|áva1í slávu všemu a všem. Smutekse proměřuje ve ve|ebení. Je ukňičeno uiše popsané zmarnění a jevwo|án Život.

t lŽe není? Není? NenÍ?o studny mrtvé vsi,Ó uly mrtvé vsi,Ó klasy mrhté vsi,o slávo mrfué vsi'o slávo Živé vsi!Jeden z prvotních zdrojŮ napětí se pro mne u Šiktance váŽe k názvu

a tématu s|edované sbírky. Titu| HeÍnovské noci pro sk|adbu věnovanou|idické tragédii vnímám jako nozrušování získaného syndromu pová|eč-né české |iteratury. Vše svázáno s Německem a němectvím mě|o pňe-dunčen! záporn! náboj a Šiktanc vo|í jako moťEo Ústňední sk|adby čtyň-verší romantického německého spisovateIe Heinricha Heineho. Z cyk|uSevernÍ more, Z roku 1 824, si vybírá Úryvek z básně Noci v kajutě'Ce|á šestidí|ná báseĎ ie uchvácena nedozírnlm prostranstvím moňe,

Ž | ' a t á Š e d e s d t á

nebes, |ásky. Heine v ní zná i ticho, jako tmavé, bo|estip|né a svíravéteritorium. Zná i dvojdomost noci, kdy naděje snu procitá v krutémvědomí." V Ž iv|u moňe sní o širé Steoi i nekonečné bě|ost i Sněhu.6

Uvozující jambické čtyňverší, tak 1ak jej pňebásni| Pave| Eisner', zní:Na oblohu modromodrou,kde tak krásně hvězdy svítí,chtěl bych rty své pŤitisknouti,divě pŤitisknout a plakatNap|Ďuje jej vášnivá touha' pňání abso|utnÍho vzepětí a uvo|něnfch

emocí. Vše v k|adné' osvobozujícÍ po|oze.Poté nás|eduje r"efrén: Heinovské noci! ,/ Lásko, ,/ najdu tě! HŤebÍnku

v závěji, / zahra| na tebe! ,/ Rozsviťte, jabloně, neprosím za sebe. /Zahraju veselou! Zahraju naději!' Refrén, delší 1eště o da|ších pětveršŮ, paradoxně uŽ nikdy ve své ce|osti nezazní' Právě citované budepĎi své kaŽdé da|ší citaci ukráceno o jeden verš. Aby se jako pos|ednívenš, v závěrečném torzu - pah!|u' ozva|o v 1iné tÓnině, s krutě pozna-menanym, a|e stá|e neuvěňite|ně nadějep|n./m uj'znamem, pouze titu|.nÍ a vstuoní sous|oví Heinovské noci|

Úzkost je zakÓdována hned v nás|edujícÍm dvojveršÍ, to vys|ovu1ece|oŽivotní tTaUma:

- - - Však naší mrtví spali ve vedlejší vsia ta se jmenovala Lidice - - -

Pňesto Šiktancova umě|ecká znráva o z|očinu v Lidicích začíná Živo-tem' Venš Zase byl červen, anaforicky opakovany na počátku prvnía druhé strofy šestiveršové vstupní části, odkazuje k cyk|ičnosti. JeVyS tÍmto měsícem spo1ené - první sena, dozrávání višní - se da1í očeká-vat.

Zase byl červenLustry višníA u Vališťt voněl klÍhA Ženské nesly pŤes dvŮr senona Drsou ve dvou náručích

5 'Tovaryši ob]uzenÝ / Krárká Wá paŽe a ds|eko nebe / a ty hvězdy nahoře jsou pĎibity / z]6bimi hňebyi ,/ marná snaha' marné vzdechy,

/ ne j l íp byo by kdybys usnu i . ' (H ' Hene: VÝbor z dí|a | ' ' P raha 1951 ' s . 124]

6 Já sni| ]sem o š|ré stepi' / pokryté tich\'m, bí|Ým sněhem, / a pod tím bÍhy'm sněhem |eže| ]sem pohřben ,/ a spal osaměhl studeny sen

smrti' // Však shŮry s temného nebe zňe y ,/ do|Ů mi na hrob ty hvězdné oči' ,/ ly s|adké oČi] A záňi y Vítězně / 3 klidn'/m jásem' však p|ny

lásky ' [H, He ine , s 124]

7 H . H e n r i c h s v a z e k I V Ý b o r z d í l a S v o b o d a ' 1 s 5 ] ' p ř e k 6 d a t e | P a V e | E i s n e r z e S 6 m t | i c h e W e r k e , k t e r é U s p o ň á d 6 | E r n s t E | s t n e r a r y d a l

Bibliog.afisches lnstitLt v L psk! v foce 1524 - 1525

4 Jako by se V konkrélnÍ situ6ci, v novodobém slovnÍku metaforizova|o b]b cké: Bože mstite|i' Hospod ne, / Bože mstite|i' zaskvěj se' Ž 94

1 Jako by se oaíva|a parafráze ozeáše 1o'a.

ě e d e s á t á

Vy|idněná Vesnice' spá|ená ško|a, zničená hospoda, zbytečná |ávkapod jab|oní aj. se proměni|y ve čtvrté Části Mrtvé vsiv Ža|ující torza.o páté části, která je znovu věnována popravenym muŽ m, jsme seuŽ zmíni|i u/še.

V dt.uhé po|ovině Fischlovy sk|adby dochází ke z|omu. Jako bychomse ocit|i na počátku. Prvnítňi s|ova zní: lstalo se'. ' Nejsme však svěd-ky skrytého zrodu Života, s|edujeme zrání pomsty: slyše| jsi struny|aděné ke mstivé kanti|éně jitňní. V sedmé části jsou k odvetě pĎivo|á-vány pĎít.odní Živly: stromy, ňeky, vít1 hory. ony mají v pňíhodn! časkonat rozkaz: ,,Zabte je!'4

t lVy hory, rozdrolte je v prach,aŽ zŤítÍte se na ně s rachotemna pokyn ruky, která z hrobu trčí.Fischlova Mrtvá ves není bez zajímavosti z h|ediska Žánrově druho.

vého vymezení. PnvnÍch pět částí nese znaky smutečního Ža|mu a ele.gie. Dnuhá po|ovina textu Vykazuje nejprve vyraz Ža|mu utěšného [částišest a sedm], aby nakonec vrchoIi|a v exa|tovanosti a nadnesenostiÓdy.

Právě tňi závěrečné básně pr"ovo|ávají s|ávu všemu a všem. Smutekse proměřuje ve velebení. Je ukňičeno {še popsané zmarnění a jevwo|án Život.

t . . lŽe není? Není? Není?o studny mrtvé vsi,Ó ly mrtvé vsi,Ó klasy mrtvé vsi,Ó slávo mrtvé vsi'o slávo živé vsi!Jeden z prvotních zdroj napětí se pro mne u Šiktance váŽe k názvu

a tématu s|edované sbÍnky. Titu| Heinovské noci pro sk|adbu věnovanou|idické tragédii vnímám jako rozrušování získaného syndromu pová|eč-né české |iteratury. Vše svázáno s Německem a němectvím mě|o pňe-durčen! zápor"ny náboj a Šiktanc vo|í|ako motto ÚstňednÍ skladby Čtyň-verší romantického německého spisovateIe Heinricha Heineho. Z cyk|uSevernÍ moŤe, z roku 1824, si vybíná uryvek z básně Noci v kajutě,Ce|á šestidílná báseĎ je uchvácena nedozírnlm prostranstvím moňe,

z | o t á Ě e d e s á t á

nebes, |ásky. Heine v ní zná i ticho, jako tmavé, bo|estip|né a svíravéteritorium. Zná i dvojdomost noci, kdy nadě|e snu procitá v kr"utémvědomí.5 V Ž iv lu moňe sní o širé steoi i nekonečné bě|ost i sněhu.6

UvozujÍcíjambické čtyňvenší, tak jak jej pňebásni| Pave| Eisner,, znÍ;Na oblohu modromodrau,kde tak krásně hvězdy svítÍ,chtěl bych rLy sVé pŤitisknouti,divě pŤitisknout a plakatNap|řuje je1 vášnivá touha, pňání absolutního vzepětí a uvo|něnlch

emocÍ' Vše v k|adné, osvobozující po|oze.Poté nás|eduje refnén: Heinovské noci! ,/ Lásko, ,/ najdu tě! HŤebínku

v závěji, / zahraji na tebe! / Bozsvitte, jabloně, neprosím za sebe' /Zahraju veselou! Zahraju naději!. Befrén, de|ší ještě o da|ších pětverš , paradoxně uŽ nikdy ve své ceIosti nezazní. Právě citované budepňi své kaŽdé da|ší citaci ukt"áceno o jeden verš. Aby se jako pos|edníVerš, V závěrečném torzu - pah!|u' ozva|o v jiné tonině, s kt"utě pozna-menanfm, a|e stá|e neuvěňite|ně nadějep|n.fm r4iznamem, pouze titu|-ní a vstupní sous|oví Heinovské noci!

Uzkost je zakodována hned v nás|edujícím dvojverší, to vys|ovujeceIoŽivotní trauma:

- - - Však naší mrtví spali ve vedlejší vsia ta se jmenovala Lidice - - -

Pňesto Šiktancova umě|ecká zpt^áva o z|očinu v Lidicích začíná Živo-tem. Verš Zase byl červen, anaforicky opakovan! na počátku prvnÍa dr.uhé strofy šestiveršové Vstupní části, odkazu1e k cyk|ičnosti. Jevys tÍmto měsícem spojené - prvnÍ sena, dozrávání višní - se dají očeká-vat.

Zase byl červenLustry višníA u Vališťt voněl klÍhA ženské nesly pŤes dvŮr senona prsou ve dvou náručích

5 . T o v a n y š r o b u 2 e n Ý | , / K r á t k á w á p a ž e a d a ] e k o n e b e / a t y h v ě z d y n a h o Ď e i s o ! p ň i b i t y , / z E b i m i h ň e b y i / m a r n á s n a h a ' m a r n é V z d e c h y

, / ne j |íp byo by kdybys UsnU] ' ' ' [H ' He ne: V/bor z dÍ|a | ' , P rah6 1 951 ' s , l 24]

6 Já sni| ]sem o š]ré stepi' / pokr}té tichÝm, bí|Ým sněhem' ,/ 6 pod tím bí|.lm sněhem |eŽeI ]sem pohňben / a spa] osamě|Ý studenÝ sen

smrti' // Však shŮry s temného nebe zčely / do|Ů mi na hrob ty hvězdné oči, / b/ s|adké očil A záň] y Vítězně ,/ a k|idn]ím jasem, Však p|ny

|ásky ' tH , He ine ' s ' 124]

7 H H e n rich Svaze k I VÝbor z d Íla , Svoboda ' 1 s5 1 pĎek 6dste| PaVe| Eisnen ze sě mt|iche Werke které uspoňáda I Ernst E|stne| a ryda I

B ib l iog fa f i sches Ins t i tu ! v L psku v roce 1 924 1S25.

4 Jako by se V konkrétni situaci, V novodobém sovníku metafofizova|o bibl cké: BoŽe mstite|i' Hospodrne, ,/ Bože mstite|i' zaskvě] se' Ž 94'

. Jako bv se o4vá|6 pa .aÍa7e ozease ]o '8

2 8 2

Kare!Šiktanc:Heinovskénoci' í96ofoto: archiv

V podvečernÍ chví|i se vše v pravide|nosti zk|idĎu1e. odráží se to i vefor.málnÍ vystavbě.B V závěru dochází ke změně V rytmu i ve s|ovně-druhovém Zastoupení a nadiká|ně se proměĎuje pocitové k|ima textu.9

Vše je podtrŽeno itím, Že Šiktanc namísto dvakrát anaforicky opa-kovaného Zase byl červen pouŽije pouze Byl červen' Cyk|ické dějenahrazuje jed inečná udá|ost .

t . . lByl červen HvězdyDeset hodÍnA mlčel kraj A mlčel BŮhA četnÍci a esesmaniuzavírali za vsÍ kruhPrávě naznačen princip - strofy se stejnym počtem venšŮ se v závě.

ru části r.ozpadnou na strofy dvě - vyuŽívá Šiktanc ve všech sedmičástech Heinovskych nocí'.o Pravide|ného počtu s|abik v 1ednot|irn/chvenších se však uŽ nedočkáme, protoŽe věcny obsah se vzda|uje odňádu.

od druhé části, pňíchodu nási|í a zkázy do Lidic, up|atĎuje Šiktancda|ší i4i'razové pt.ostňedky - vyčty a anaforicky opakovanou spojku A.

z I a t..:]].].á Ě e..:.d ,e ::,:|::|É:..,::á,. ,: . , , , , t , , á

Enumerace kňestních jmen ve vokativu vyvo|ávají do1em běŽného svo-lávání, a|e jsou asi ve své podstatě pos|ední adnesná os|ovení. 11

Šiktanc pĎi anaforách vyuŽívá spojek, zv|áště vyznamnou ro|i hrajea [respektive A]' Takto spojené jevy se nacházejÍ na téŽe syntaktickéÚrovni a z h|ediska uiznamouich vztahrJt m Žeme uvaŽovat o Vztahukonjuktivním v podobě s|učovací a Vztahu gr^adačním, ale z h|ediskatvoňeného obrazu existuji takto spoiované jevy para|e|ně, ma.jí povahusoučasně, v něko| ika místech, n iko| i nás|edně, a|e souběŽně se usku.tečĎujících udá|ostí.

Vědomě vo|í fakta i techniku jejich zpracování..' Do textu se prodírávnější rea|ita, a to dos|ova. Srovnáváme-li práce historické, které sezab.iruají |idickou tragédie, zjistíme, pro mne s podivem, jak často sehistot^ické prameny, autentické záznamy v matrikách - jména, spoIe-čenské udá|osti, sociá|ní zaíazení: citace z dopisťt, které psa|y odv|e-čené |idické děti z koncentračních tábor - shodují s verši, ktenénacházíme v Šiktancov'fch Heinovskych nocích'." VÍme, Že jména

i skutečnosti odpovídají u Budo|fa Suchého, u Vác|ava Je|ínka,u Pav|Íka Horešovského.1o V histonicklch pracích čteme: Mezi zastŤe-len,lmi lidickymi muŽi byl nalezen neznámy muŽ, ktery ještě nebyl zapsánv policejnÍch pŤiHáškách obce; pravděpodobně jde o kočího, l<terynastoupil v Lidicích službu 9. června ,1942. Mezi lidickymi muŽi jdoucími na popravu byl iválečn slepec Alois Prynych.." V umě|eckém zpra-cování scénu vraŽdění zachycují verše:

HavraniHlavněÁLerne octA v chlapcích trubka teskliváJen Alois Prynych slepec z válkyse do těch očÍ nedÍvá

8 Č t y ř z a s e b o u j d o u c Í s t r o r y ] s o u p ě t ] V e r Š o v é ' k a ž d á j e n a p s a n á V r } t m u . 5 s | a b i k ' 4 s l a b k y , 8 s a b ] k ' s s | a b i k , 8 s | a b i k '

s P á t á p ě l i v e r š o v á s t r o f a ] e v š a k d ě | e n a n a j e d n u t ň í s | a b i č n o L a i e d n o u d v o u s 6 b č n o u P č e s t o ž e s e n e m ě n í s | a b i č n á s t r u k t u . a , d o c h á z í k

proměně' PrvnÍ a tňetí Verš tňís]abičné s|oky se rozdě|ují n3 dva yífazné po|overše' NakUpená podstatná jména V p.Vnim a druhém Ve.š a

a n a f o r i c k é s o v e s n é z a h á j e n í o b o u p o | o v e r š ů V e l Ď e t í m v e r š | n a p o m á h a ] Í t o m u ' Ž e s e s t ř h e m o c i b m e V ] n é n e k d n é ' Ú z k o s t n é d i m e n z

1 o Pň srovn áVání ]ednotliy'ch qdánÍ HeinovskÝch nocí jse m objev a ] ed né n edod|Že n í toholo princ pu Ve Úboru Paměť ( 1 964], kdy Ve tňetí

č á s t i z Ů s t á V á d o š e s t ] V e r š í s p o i e n Ý z á V ě | : K r a j i . e k / s , c e / L u s t r y V i š n Í / A ž e b ř í k s e V n c h k y m á c í , / A ! H o r á k Ů n s z s h r a d ě / s t a v ě i

stěnu2matfacÍ ///

2 A 4 .

1 1 Hifurické P.ameny dok|áda]í že se jedná o ]ména awent]cká'

12 sám ktomu V roce 1962 V ÚVahách, které pro Tvofbu zaznamenal K. Va|tera' podotk|: ','do Poezie Vstupuje reá|nÝfaktiako inspimce'

[',.) Dokáza|s se (poezie poznámkB ] M ] poučit na ostatních druzích Umění UŽitÍm ne]rÚzněiších Úrazov'ch p|ostředkÚ' objMje se Ech.

nika stňihu' práce s detai]em' dyn6m]cká drgmatičnost' lK Šihanc: Cesta poezie vede k Žemi' Tvorba 25' 1, 1962' s' 76.77])

1 3 E x s t u j Í d o k a d y s r o z k a , e m ' ž e o b e c m ě a b Ý t o b k | í č e n a d o d v a a d v a c e t ] h o d n n a ň í z e n í o e v a k u a c i ž V é h o i m r w é h o i n v e n t á F e ' k d y o b i | Í

a drobné aíňecwo bude odváŽeno k BLštěhradu pňíka4 V nichŽ se dočtáme' že je nLtné .odést pohonné hmoty k domúm, o nichŽ se

pňedpok|ádá' že budou špatně hoiel MUžj jsou odváděni k matracem a slamníky obloŽené zdi Horákova statk!' aby byl z8sfe|eni dvěma

ranam do prsou a jednou pak do hlary

1a s rovne j mj ' V Konopka] AŽ pĎ i iedete do L id i c . P|aha ' Naše Vo]sko sPB 1s63 s t r 16 ' 19 ' 39

15 V Konopka: AŽ pň i ]edete do L id i c , P raha Naše vo jsko ' sPB ' 1963 s t | 31 ,

e 8'r$

z I a . t á š e d e s é l a

KarelŠiktanc:Heinovskénoci' í96ofoto: archiv

V podvečernÍ chví|i se vše v pravide|nosti zk|idĎuje' odr"áŽí se to i veformá|ní vystavbě.8 V závěru dochází ke změně V ryLmu i ve s|ovně-dnuhovém zastoupení a nadikálně se pnoměĎu'je pocitové k|ima textu.g

Vše je podtrŽeno i tím, Že Šiktanc namísto dvakrát anaforicky opa-kovaného Zase byl červen pouŽije pouze Byl červen. Cyk|ické dějenahnazuje jed inečná udá|ost .

t . lByl červen HvězdyDeset hodÍnA mlčel kraj A mlčel BŮhA četnÍci a esesmantuzavírali za vsí kruhPrávě naznačen;i pr"incip - strofy se stejnym počtem veršŮ se v závě.

r"u části t^ozpadnou na strofy dvě - vyuŽívá Šiktanc ve všech sedmičástech HeÍnovskych nocí',o Pravide|ného počtu s|abik v jednot|irnichverších se však uŽ nedočkáme, pr.otoŽe věcn! obsah se vzda|uje odňádu '

od druhé části, pňíchodu nási|í a zkázy do Lidic, up|atĎuje Šiktancda|ší vrir"azové prostňedky - \^Íčty a anaforicky opakovanou spojku A.

8 Čtyň i 2a seboujdoucís t ro fy j so ! pě t iveršové' kaŽdá]e napsaná Vr l tmu.5 ssb|k 4 s |ab iky 8 s |abk , s s |ab ik 8 s |ab ik ,

9 Pátá pětiveršová st|ofa ie Vš6k děena na jednU tčísabiČnoU a jednou dvous|abičnou' Pňesto' Že se nemění slabičná strutrUra' dochaz K

proměně, Pnvni 6 tčetí Ve|š lňísab čné sioky se ro,dě u]í n6 dva V'razné po]overše' Naklpená podsratná lména V prvnÍm a drUhém Ve.ši a

a n a f o r i c k é s o v e s n é z a h á j e n Í o b o u p o ] o v e r š Ů V e t ň e t i m V e r š n a p o m á h a ] Í t o m u ' Ž e s e s t Ď h e m o c i t á m e V j i n é n e k d n é Ú z k o s t n é d i m e n z | '

1 o P ň s r o v n á V á n í ] e d n o t | i v ' c h W d á n í H e i n o v s k Ý c h n o c l i s e m o b j e v a j e d n é n e d o d r ž e n Í t o h o t o p . i n c p u V e V ' b o r u P a m ě ť ( 1 9 6 4 ] , k d y V e t ň e t i

části zŮstáVá do šestrvefšÍ spo]enÝ záVě|: Krá]iček ,/ s|Unce ,/ Lustry Višni ,/ A Žebňík se V n ch kymácÍ / A U HorákŮ n6 zahradě ,/ stsvě|i

stěnuzmatfací ///

2 8 4 .

š e d e s B ! á

Enumerace kňestních jmen ve vokativu vyvo|ávají dojem běŽného svo.|ávání, ale jsou asi ve své podstatě pos|ední adnesná oslovení. 11

Šiktanc pňi anaforách vyuŽívá spojek, zv|áště tlyznamnou roIi hrajea frespektive AJ. Takto spojené jevy se nacházejí na téŽe Syntaktickérovni a z h|ediska uiznamonich vz|ah m žeme uvaŽovat o Vztahu

konjuktivním v podobě s|učovací a vztahu gr.adačnÍm, a|e z h|ediskaWoňeného obrazu existuji takto spojované jevy par.a|e|ně, mají povahusoučasně, v něko| ika místech, n iko| i nás|edně, a|e souběŽně se usku-tečĎujících udá|ostí.

Vědomě vo|í fakta i techniku je1ich zpracování..' Do textu se prodír.ávnější rea|ita, a to dos|ova. SrovnávámeJi práce historické, které sezab.fva1í |idickou tragédie, zjistíme, pro mne s podivem, jak často sehistorické prameny, autentické záznamy v matnikách - jména, spoIe-čenské udá|osti, sociá|nÍ zaíazení, citace z dopisťr, kter.é psa|y odv|e-čené |idické děti z koncentračních táborŮ - shodu|í s venši, kterénacházíme v Šiktancov'fch Heinovskych nocích.,3 VÍme, Že jména

i skutečnosti odpovídajÍ u Rudo|fa Suchého, u Vác|ava Je|ínka,u PavlÍka Horešovského.1a V historicklch pracích čteme: Mezi zastŤe-lenymi lidicklmi muŽi byl nalezen neznámy muž, ktery ještě nebyl zapsánv policejních pŤihláškách obce; pravděpodobně jde o kočího, kterynastoupilv Lidicích sluŽbu 9' června 1942' Mezi lidick,lmi muŽi jdoucí

mi na popravu byl iválečn,! slepec Alois Prynych... V umě|eckém zpra-cování scénu vr.aŽdění zachycují verše:

HavraniHlavněxL;erne octA v chlapcích trubka teskliváJen Alois Prynych slepec z válkyse do těch očí nedívá

1 1 Histo.ické pnameny dok|áda]Í' Že se jedná o ]ména autent cká'

1 2 s á m k b m ! V r o c e 1 9 6 2 V Ú v a h á c h ' k t e . é p n o T v o . b u , a z n a m e n a | K V a t e . a , p o d o t k j ' ' d o p o e z i e V s t u p u j e r e á | n . ' f a k t i a k o i n s p i . a c e '

[,,'] Dokázaa se lpoezie'poznámka |' M') poučt na ostatních druzÍch Umění !ž]th nejrÚzně]ších bi.azoÚch p|ostčedkÚ' ob]ewjé se Ech.

nika stňihu' práce 5 dela |em' dynamická dramatičnost [K' Šiktanc] Cesta poezie vede k zemi, Tvorba 25' 1 ' 19a2, s' 76.77))

1 3 E x i s t u i í d o k | a d Y s r o z k a z e m ' Ž e o b e c m ě | a b \ t o b k í č e n a d o d v 6 6 d v 6 c e ! i h o d i n ' n a ř í z e n í o e v a k u a c i Ž i v é h o m r w é h o i n v e n t á ň e ' k d y o b i l l

é dnobné aíňec&o bude odváženo k Buštěhradu' Pňka,y' V nchž se doČítáme. Že ]e nutné |odést pohonné hmoty k domÓm, o nichž se

pňedpokládá Že budou špatně hoňet' MuŽi ]sou odváděni k mahacemi a s|amníky ob|oŽené zdi Horákova statku' aby byli ,astie|eni dvěmá

|ánami do prsou a jednou pak do h aW

14 s rovne i m] , V Konopka: AŽ pň i jedete do Ldc ' P raha, Naše Vo jsko ' sPB, 1s63 ' s tn 16 19 39,

15 V Konopké: AŽ p i i i edete do Ld ic ' P raha NašeVojsko ' SPB 1963. s t r 31 '

-\-

P 8 5

z a t é š e d e s á t á

t lA ještě jedenNení v kniháchQ+^l ,^;| aa n+ÁaÚU^I aL Óa Pbd

než n\p i r ]p q tah

Včera ho Vzali Za kočÍhoA ; ^ ; + x ^ ^ : ^ ^ - ^ ^ x : lA JeSAe ant nezapranPĎitom, pod|e mého, autent ická jména často i s odpovÍdaj icím soc i -

á|ním, pr .ofesním ZaňazenÍm, mají pouze 1edinou roI i . Dokazují, Že seposouváme k pravdě pt"ostřednrctvim ver.šŮ splĎujÍcích náročná este-t ická kr i tér ia.

KdyŽ básník zabrazuje usmrcování, 1ako by vyvo|ával abecedně ňaze-ná pĎt1mení z pol icejních ZáZnamŮ: DoIeŽa|, DvoĎák, Farsk! , Fo1tík,JeI inek, J i rkŮ, Kác|, KadIec, Suchánek, Such!, Syse|, Šebek. Šiktan.cova konkretizace však nevede k popnavě, aIe k svědectvi a k uChoVá-ní paměti, pr.otoŽe tam, V r.eá|nych Lidrcích, uŽ existova|o pouze pr.avi-d|o navršit co nejrych|eji anonymní mr.tvoly do hr.omad. Šiktanc rničetna tň ikt .át pĎenušuje, aby vnÍmánÍ exekuce by lo zpoma|eno. VolÍ meto-dy stňihu a prolÍnánÍ. Jimi se potkaly a promísi|y rŮzné časové r"oviny,v remi n iscenCÍch se pr.ostou pily nejchara kterističtějši rysy vr"aŽděnlch,koncentnova|y se ty nejobyčejnějši osudy, aby se stupriovalo poznávánín p n á | F i i h i . h c m n f i

DoleŽal DvoŤákFarsky FojtíkA far፠pláčebezzuby

I á5edali spolu u SenfeldrŮA vyhlíŽeli holubyJelÍnek JirkťtKácl KadlecA tŤicet ranA echo znÍA hrobník Václav KovaŤovskyUŽ zbytečny UŽ zbytečny

t lSuchánek Such|^ ' , těyse| ĎeDeKHoleca haňí r]n níelzt t

' B É

z 1 á t a š e d e s á l a

Chodili spo|u ke hŤbitovuS konvÍ a s kytkou narciskťlŠiktanc nevy|ěsnu je Smrt Ze Života, jen dáva moŽnost, aby

dr isto1nost a ve|ebnost pňirozeného Skonu Setka|y s hnomadnou,VoInoU, vá lečnou VnaŽdoU.

Vraéme se ještě k par.ataktickému 'a-. Jeho opakovanym pouŽitÍmdochází v ÚČinku ke gradact , tak jak narŮsta. jí z|očiny. Genocida vncho-|Í, jsou okrádáni mr.tvÍ, vězĎové pňivezeni z koncentnačnÍho tábonakopou hromadné hroby. l pňí1menÍ muŽ jsou ňazena vzestupně podIeabecedy. A|fabetická Ďada však zŮstává nezavnšena.

Závěr.ečná část vyuŽÍvá zavedeného gradaČního pr"incipu. Jako bvzachycova|a obraz dokonávané zkázy. Pr.vnÍ tňi str.ofy začÍnají shodněA uŽ 1en, aIe cos i se |áme. Hromaděné a StupĎované ničenÍ se náhleve svém vyznamu mění v prot ik|adnou hodnotu ' AbsundnÍ, Ž ivot maňicí postup se ir^onizuje a pr.oměĎuje se v energii, ktená Život zachnaĎu-je. K def in i t ivnímu zničení nakonec zŮstává uŽ jen voda, hvězdy, paměť.Zbyva uŽ 1en uskutečnit neuskuteČnite|nou smrt ' Ž ivot náh|e sto1í nadč|ověkem, nad jeho zvŮIí i vŮ|Í.

|ÍormaIně se v závěr.ečné Óasti Šiktanc vrací k ŠestiverŠové str.ofě,obnovuje ' byt j inak neŽ v první část i , analogick! počet s|abik v odpovÍ-dajících ver.šÍch jednot|iufch s|ok..u

Pr"i sr"ovnáni sk|adeb Viktora Fischla a Kar|a Šiktance 1e zťe1mé, Žedoš|o k pr .oměnám Žánrového a hodnotového par.adigmatu. F isch lv |yrické Mrtvé vsi stĎídá e|egii s Ódou. Šiktanc v Heinovskych nocíchpr.ecizuje v|astnÍ podobu |yrickoepické skladby..' U Fischla zŮstáváustňedním téma zkázy a pomsty,.u u Šiktance pňerŮstá shodná |átkav téma trvalé existenční nejistoty č|ověka..'

Jest|iŽe ve FischIově Mrtvé vsi zr]stává vyhlazení Lidic historickouudá|ostí, která má byb mementem pno všechny p|.íští, ŠiktancovyHeinovské noci j i pr.oměĎujÍ v tr.va|57 zápas o identitu č|ověčenství.

Fischl vybváňÍ statické obrazy zkázy a z nich vyvěra1ící pustoty, v kon-

trastu pak zaznamenává skry|ou tvorbu personifikované pomstychtivé

S C

z to-

l 6 T e d s e s e t k á V á m e s e š e s t i v s . Š o v o ! s t | o f o ! V s ] a b ] Č n é m | o z s a h ! 3 2 ' 4 a , s 8 s l a b k V e V e r š i T a k t o s e o b ] e v ! ] e s t . o J a t i k r á t p o . N r

t Ó k d y z Ú s t á V á s a b Č n á h o d n o t a t o t o Ž n á , s e s o k é d ě | i n a Ď t y i | a d v a v e . š e a p o s | e d n i V e r š Ó e | V e n a z e m s e p | o p a d á 5 e v e s | r o Í Č n e p . d o

bě ob]eV!]e op6kovaně Jenom t imto umocněn im ]e po|Ušeno ' ' p .av id|o šest ive .šové s t .ÚÍ} V záVéru sk ladby

1 l P rcCza .e pos i l ]pu je od Jakubské nocL z básn i .ké sbírky ŽÍze i {1959] a Vrcho i V ]eho tvo|bě Adamem a EVo! Ž |oku ]96s

1 ts Ne lnohu se Ubrán t do lmu ' ze Ý po ,adÍ le p i i tomen Ž dÚVsk ' i Jahve, k .e r . ) i t .es tá vŠechna p ies toUpe|| '

1g Tušime Že | ]e novské noc i so ! tmaf/m Č3sem pochybnos|Í Úzkos t , ne j l s to i Víme. Že | ]e nrch He ne V době kdy psa| básně z n l chŽ

s Šl tanc zvo Í jDf to , p ro .házÚ sožÚm |ozhodĎvdním p|otoŽe ná5edně konve| tova| ze ždovstv l a necha| se pok iL iL V evange cké cĎkv

Íl\ l

i2 4 7

z a t é š e d e s á t á

t lA ještě jedenNení v kniháchQ+^l ,^;| aa n+ÁaÚU^I aL Óa Pbd

než n\p i r ]p q tah

Včera ho Vzali Za kočÍhoA ; ^ ; + x ^ ^ : ^ ^ - ^ ^ x : lA JeSAe ant nezapranPĎitom, pod|e mého, autent ická jména často i s odpovÍdaj icím soc i -

á|ním, pr .ofesním ZaňazenÍm, mají pouze 1edinou roI i . Dokazují, Že seposouváme k pravdě pt"ostřednrctvim ver.šŮ splĎujÍcích náročná este-t ická kr i tér ia.

KdyŽ básník zabrazuje usmrcování, 1ako by vyvo|ával abecedně ňaze-ná pĎt1mení z pol icejních ZáZnamŮ: DoIeŽa|, DvoĎák, Farsk! , Fo1tík,JeI inek, J i rkŮ, Kác|, KadIec, Suchánek, Such!, Syse|, Šebek. Šiktan.cova konkretizace však nevede k popnavě, aIe k svědectvi a k uChoVá-ní paměti, pr.otoŽe tam, V r.eá|nych Lidrcích, uŽ existova|o pouze pr.avi-d|o navršit co nejrych|eji anonymní mr.tvoly do hr.omad. Šiktanc rničetna tň ikt .át pĎenušuje, aby vnÍmánÍ exekuce by lo zpoma|eno. VolÍ meto-dy stňihu a prolÍnánÍ. Jimi se potkaly a promísi|y rŮzné časové r"oviny,v remi n iscenCÍch se pr.ostou pily nejchara kterističtějši rysy vr"aŽděnlch,koncentnova|y se ty nejobyčejnějši osudy, aby se stupriovalo poznávánín p n á | F i i h i . h c m n f i

DoleŽal DvoŤákFarsky FojtíkA far፠pláčebezzuby

I á5edali spolu u SenfeldrŮA vyhlíŽeli holubyJelÍnek JirkťtKácl KadlecA tŤicet ranA echo znÍA hrobník Václav KovaŤovskyUŽ zbytečny UŽ zbytečny

t lSuchánek Such|^ ' , těyse| ĎeDeKHoleca haňí r]n níelzt t

' B É

z 1 á t a š e d e s á l a

Chodili spo|u ke hŤbitovuS konvÍ a s kytkou narciskťlŠiktanc nevy|ěsnu je Smrt Ze Života, jen dáva moŽnost, aby

dr isto1nost a ve|ebnost pňirozeného Skonu Setka|y s hnomadnou,VoInoU, vá lečnou VnaŽdoU.

Vraéme se ještě k par.ataktickému 'a-. Jeho opakovanym pouŽitÍmdochází v ÚČinku ke gradact , tak jak narŮsta. jí z|očiny. Genocida vncho-|Í, jsou okrádáni mr.tvÍ, vězĎové pňivezeni z koncentnačnÍho tábonakopou hromadné hroby. l pňí1menÍ muŽ jsou ňazena vzestupně podIeabecedy. A|fabetická Ďada však zŮstává nezavnšena.

Závěr.ečná část vyuŽÍvá zavedeného gradaČního pr"incipu. Jako bvzachycova|a obraz dokonávané zkázy. Pr.vnÍ tňi str.ofy začÍnají shodněA uŽ 1en, aIe cos i se |áme. Hromaděné a StupĎované ničenÍ se náhleve svém vyznamu mění v prot ik|adnou hodnotu ' AbsundnÍ, Ž ivot maňicí postup se ir^onizuje a pr.oměĎuje se v energii, ktená Život zachnaĎu-je. K def in i t ivnímu zničení nakonec zŮstává uŽ jen voda, hvězdy, paměť.Zbyva uŽ 1en uskutečnit neuskuteČnite|nou smrt ' Ž ivot náh|e sto1í nadč|ověkem, nad jeho zvŮIí i vŮ|Í.

|ÍormaIně se v závěr.ečné Óasti Šiktanc vrací k ŠestiverŠové str.ofě,obnovuje ' byt j inak neŽ v první část i , analogick! počet s|abik v odpovÍ-dajících ver.šÍch jednot|iufch s|ok..u

Pr"i sr"ovnáni sk|adeb Viktora Fischla a Kar|a Šiktance 1e zťe1mé, Žedoš|o k pr .oměnám Žánrového a hodnotového par.adigmatu. F isch lv |yrické Mrtvé vsi stĎídá e|egii s Ódou. Šiktanc v Heinovskych nocíchpr.ecizuje v|astnÍ podobu |yrickoepické skladby..' U Fischla zŮstáváustňedním téma zkázy a pomsty,.u u Šiktance pňerŮstá shodná |átkav téma trvalé existenční nejistoty č|ověka..'

Jest|iŽe ve FischIově Mrtvé vsi zr]stává vyhlazení Lidic historickouudá|ostí, která má byb mementem pno všechny p|.íští, ŠiktancovyHeinovské noci j i pr.oměĎujÍ v tr.va|57 zápas o identitu č|ověčenství.

Fischl vybváňÍ statické obrazy zkázy a z nich vyvěra1ící pustoty, v kon-

trastu pak zaznamenává skry|ou tvorbu personifikované pomstychtivé

S C

z to-

l 6 T e d s e s e t k á V á m e s e š e s t i v s . Š o v o ! s t | o f o ! V s ] a b ] Č n é m | o z s a h ! 3 2 ' 4 a , s 8 s l a b k V e V e r š i T a k t o s e o b ] e v ! ] e s t . o J a t i k r á t p o . N r

t Ó k d y z Ú s t á V á s a b Č n á h o d n o t a t o t o Ž n á , s e s o k é d ě | i n a Ď t y i | a d v a v e . š e a p o s | e d n i V e r š Ó e | V e n a z e m s e p | o p a d á 5 e v e s | r o Í Č n e p . d o

bě ob]eV!]e op6kovaně Jenom t imto umocněn im ]e po|Ušeno ' ' p .av id|o šest ive .šové s t .ÚÍ} V záVéru sk ladby

1 l P rcCza .e pos i l ]pu je od Jakubské nocL z básn i .ké sbírky ŽÍze i {1959] a Vrcho i V ]eho tvo|bě Adamem a EVo! Ž |oku ]96s

1 ts Ne lnohu se Ubrán t do lmu ' ze Ý po ,adÍ le p i i tomen Ž dÚVsk ' i Jahve, k .e r . ) i t .es tá vŠechna p ies toUpe|| '

1g Tušime Že | ]e novské noc i so ! tmaf/m Č3sem pochybnos|Í Úzkos t , ne j l s to i Víme. Že | ]e nrch He ne V době kdy psa| básně z n l chŽ

s Šl tanc zvo Í jDf to , p ro .házÚ sožÚm |ozhodĎvdním p|otoŽe ná5edně konve| tova| ze ždovstv l a necha| se pok iL iL V evange cké cĎkv

Íl\ l

i2 4 7

g e o e s é l a

pňírodní energie. Fischl stupĎuje obrazy zmarnění a msty, obrazy zkázya pňipravované pomsty. PouŽi|e jednoduchou kompozici zaIoŽenou nakontrastu' Jambick! ryLmus mají verše v rozsahu 8 - 1 1 s|abik.

Šiktanc v synekdochách a náznacích pojmenovává zkázonosné,dynamické dě1e. NacházÍ adekvátní vy1ádňení pr.o nejistoty bytí, formu-|uje zprávu o ztrátě moráIních hodnot.

Jeho obrazy tvoňÍ mozaiku nečekaného a brutá|ního pňíchodu smrtiz rukou č|ověka a sesbírávají naději k p|nohodnotnému Životu. Kare|Šiktanc stupĎuje pnostňednictvím zachycovaného ÚŽas nad zvráce-nlm a moŽná vyvt^ácenfm |idstvím. Vo|Í komp|ikované kompozičnípostupy, nechává prostupovat někoIik proměĎujících se ce|kŮ.Prozodicky systém vyuŽívá Šiktanc jako da|šÍ znepokojující prostĎedek,jeho jamb obsažen! v nestejnos|abičnlch venších t3 - 12] se promě-řuje z rytmu podvečerní vesnice v dunivé kroky hr.ozivě se uzavÍnajÍcí-ho obklíčení' kňičí v smntících uistňe|ech a hňmí v ht.outící se kopu|rkoste|a, aby se nozbi| pňi vyvolávánÍ některlch dvous|abičnfch jmen,aby se 1ambická tendence znovu ustá|iIa v závěrečné části o dovr.še-nosti nedovt^šenosti. 20

Jest|iŽe se nyní mám pokusit na zák|adě srovnání dvou básnicklchtextŮ z t^Ůznfch časouich období vys|ovit cosi k obecnější dimenzi |etšedesátlch' pak se domnívám, Že 1edna z dí|čích charakteristik seodráŽí v pňístupu k tradičnÍm, pietně a nedotknutelně uctívanym ideo-vym stanoviskŮm' k |átkám, k Žánrrjrm, k témat m, k tv rčím techni-kám. Nepňedpo1atost, znovunalezená schopnost k|ást si otázky jsoupostupně nahrazeny knitikou' Pňem!š|í se nad podstatou spisovatel-stvÍ. Obnovuje se pňedem nedefinovaná a snad pĎirozená ku|turnÍ,a tím i spo|ečenská s i tuace.

z ] a t ě

Jaroslav Med

BASNíK VNEŘNÍHo EX|LU,/VLADIMíR vororcrl

vaŽovat o básníku V|adimíru Voko|kovi znamená V podstatě

k|áSt Si otázku, z jak'fch drjvodŮ a proč stojÍ jeho svrchované

básnické dí|o, nesporně patňící k pr"voňad5?m hodnotám české

poezie 20.sto|etr, stá|e jakoby v pozadí, jako kdyby pňetrváva| 1ehovni tňní i vnějšÍ ex i| , do něhoŽ dobrovolně vstoupi| po r i rnoru 194a.

I relativně |iberálně vstňÍcny SlovnÍk českych spisovatel z roku 1964

nevěnova| jeho dosavadnímu dílu ani ňádek, i kdyŽ V.Voko|ek debutova|

uŽ pňed vá|kou a svou poválečnou tvorbou - Nárad na dlaŽbě, 1945

a Cesta k potedni, 1946 - spoluvytváňeI k|ima české pová|ečné poezie

a zceIa rovnocenně koexistovaI vedIe autorŮ Hrubínova, HoIanova či

Nezva|ova typu. Zdá se, Že to bylo zpŮsobeno nepňizpŮsobivostí jeho

| idského i básnického typu, jemuŽ byla dána do vínku neumd|évajÍcícÍ

touha po pravdě zár.oveĎ s pňedstavou o pádu mnoha dosavadnich jis-

tot. Patňi| k něko|ika má|o osamělc m české poezie, kteňi nikdy nepod-

|eh| i , ,pokuŠení nezodpovědnost i . . U.PSartre] , a to se V ku|ture, která

tak intenzivně proŽívala svou |evicovou ,,nezodpovědnost.,, jen tak snad-

no neodpouštÍ. UŽ nad četbou Voko|kor'nfch prvních veršŮ odha|uje Jan

Zahradníček ve svém dopise t2.1o.1939] Vokolkr]rv tv rčí typ, kdyŽ

mu napsa|: ,,Nevycházíte nikdy ze sterilního prázdna nějaké ideologie,

nybrŽ z pladného chaosu věcí zpŤeházenych a proti sobě vzpŤíčen ,ch'

které čekají na Váš povel, aby se seŤadili .,. Ta tíha s Vámi zťlstane,

jenomodměnazanámahubudebohdáčÍmdálbohatší. . ' , iovícjakčty-ňicet |et pozděj i charakter izuje VVoko|ek v jednom z dopisŮ Janu

V|adis|avovi Í21 .11. 19Bo] sebe sama ve|mi pňíznačné,. ,,Dostalo se mt

t,oho nepŤítiš záviděnÍhodného udětu' Že jsem byl jakousi Kasandrou

v české poezii, Theiresiasem v české tragédii' KéŽ by byl slep,!! Zijeme

v podivném, ne ve vlastním, ale vypŮjčeném čase z antické tragédie

nebo z baroka'.', is tou strašnou emigrací, vnější iVnhŤnr'. K tomu

mŮŽeme pouze dodat: ani Theires iasŮv udě| v Thébách neby| zt^ovna

lehk'f.Kasandrovitost Vokolkova poh|edu na skutečnost Se projevova|a uZ

od jeho prvních ver"šŮ, kňtěnlch b|oyovskou pamf|etičností, v nichŽ vnÉ

maI zceta osobi tě a po svém soc iá lní statuS Chudého. A právě Chud!,

1ehoŽ 1sme pĎeh|éd| i , by| ve Voko|kově tvorbě neustá|ou pňipomínkou2 0 V a c Í k Í M , V a c Í k : H ] s t o r e a n á š č a s V n o s l c h b á s n c k Ý c h s k a d b á c h ' F u d é p r á V o ] s ' 2 ' ] s 6 1 ] ' k d y Ž t o n e f o r d Í V s o u v l s ] o s t s p r á V é s e

d o v a n Ý m r } t m e m ' p Í š e o H e n o v s k Ý c h n o c ' c h j a k o o s k | a d b ě k t e r á ] e d o s o v a k o m p o n o v 3 n á ] a k o h u d e b n Í s k 6 d b a '

2 8 8