sepsal Petr Kadlec

FERDA Jeden ze šestnácti Motocyklový závodník Ferdinand Vrtal (1916 – 1945)

2

Zabití během řádění jednotek SS kolem Dobříše z 9. na 10.5. 1945 Václav Svoboda zabit na Dubovci František Průša zabit na Dubovci Ladislav Kofroň zabit na Dubovci Bohumil Šourek zabit na Dubovci Miroslav Richtařík zabit na Dubovci Neznámí zabit na Dubovci (pravděpodobně dobrovolník z ROA) Václav Velebil nalezen u lesa Háj u Obořiště Josef Lukavský zabit u Kodetky František Silovský zabit u Kodetky Antonín Šafránek zabit u Kodetky Ferdinand Vrtal smrtelně raněn u Kodetky (na následky zranění umírá 16.5. v Praze)

Rudolf Huráb smrtelně raněn na Bekovce (na následky zranění umírá 10.5. na Dobříši)

Vladimír Mikota zabit na Bekovce Ladislav Haudrejch zabit na Bekovce Bohumil Baloušek zabit na Bekovce Václav Volf zabit na Bekovce

3

Dětství Život člověka je pomíjivý a je těžké jej podrobně popsat, pokud po sobě dotyčný nenechá vzpomínky nebo deník. Naše předválečné motocyklové závody mají jistě mnoho významných závodníků, kteří svůj sportovní život prožívali jak v předválečném, tak i v poválečném období. Byli však i tací, jejichž slibně rozjetou kariéru přerušila válka a kteří přinesli na oltář svobody oběť nejvyšší. * * * * * Jedním z nich byl i Ferdinand Vrtal, který ač národností Čech, byl rodilým Vídeňákem, protože se narodil dne 4.5. 1916 ve Vídni Josefu Vrtalovi a jeho ženě Anně, rozené Vackové. O tři dny byl v jednom zdejším svatostánku pokřtěn. Rodina v době jeho narození bydlela na adrese Nolilegrase čp.14. Jeho otec však pocházel z Rokytnice v okr. Třebíče, kde se narodil 11. září 1884. Ferdinand Anna Josef

4

Proto byli on i jeho syn Ferdinand (i přes jeho narození ve Vídni) do této obce příslušný. Josef Vrtal přijel do Vídně za prací již před r. 1914, protože byl vyučeným ševcem svrškařem (ten na dřevěné kopyto natahoval namočenou kůži a tvaroval ji do částí svršku, hotový svršek se pak přišil k branzoli a zespodu, pomocí dřevěných floků, se pak připevnila podešev a podpatek). Ferdova matka Anna se narodila 24.5. 1892 v Koutech u Hlinska, okres Chrudim. Vyučila se krejčovou a také odjela do Vídně za prací. O Čechy zde před válkou nebyla nouze a tak se stalo, že se seznámila s Josefem Vrtalem. Slovo dalo slovo a 22. února 1914 uzavřeli manželství. Ferdinand Vrtal proto mohl přinejmenším prvních pět let života prožít válečnou dobu ve Vídni. Ševců bylo během války potřeba a tak zde rodina prožila celou válku. Ovšem po r. 1919 to mnoho Čechů táhlo do nově založené republiky a Ferdinandův otec nebyl výjimkou. Nebylo to však hned, protože rodina se odstěhovala až někdy po r. 1920. Jejich cílem nebyla otcova rodná obec, ale Praha, kde přeci jen bylo pro jeho obor lepší uplatnění. Nový stát se nejprve topil v ekonomických problémech a každý chtěl mít svou jistotu. V Praze zakotvili na Smíchově, kde Ferda začal ode dne 1.9. 1921 navštěvovat základní obecnou školu a to až do r. 1926. Rodina v té době bydlela v ulici “Na Václavce“ 1161, ve čtvrti na Malvazinkách, která je obklopena blízkými parky a sady. Zde se malý Ferda mohl dostatečně vyřádit a jakmile dosáhl na šlapky, začalo jeho aktivity ovládat kolo a s ním spojená rychlost. Od desíti let začal František navštěvovat 4. měšťan-skou školu chlapeckou, která se nacházela Na Zatlance 11. (Dnes je zde Gymnázium). Jeho dochované vysvědčení však nasvědčuje, že byl spíše průměrným žákem a vynikal pouze v tělocviku. Od školního roku 1930-31 přešel na druhou měšťanskou školu v Praze Smíchově (dnes druhá průmyslová škola Praha Smíchov, Preslova 25), kde se však jeho prospěch nezlepšil a mravy byly brány jako neuspo-

5

kojivé a „pilnost nestálá“. Republika se v těchto letech dostává do osidel hospodářské krize a mnoho Ferdových spolužáků se ocitá na hranici chudoby. Více informací o jeho dětství a zájmech bohužel nemáme. Svou náklonnost k rychlým jednostopým vozidlům nezapřel a zřejmě ani nepopíral. Brzy se proto dostal do policejního hlášení. Mimo jiné byl pokutován za to, že dne 31. 8. 1930 v 19.15 vjel kolem mezi obecenstvo před biograf na Knížecí. Při tomto přestupku byl chycen inspektorem v civilu Kutechem a musel posléze zaplatit pokutu 4.- Kč. Ze zápisu se mimo jiné dozvídáme, že si ve svých 14 letech vydělával jako zámečnický učeň u firmy Walter 23 Kč týdně. Na této střední škole se stal učněm oboru strojíren-ského zámečníka a zkoušky úspěšně složil v r. 1933. Výuční list obdržel u firmy Walter, továrně na automobily a letecké motory, kam v rámci své výuky docházel od 7. července 1930 až do svého vyučení, tedy do 3. července 1933. Tehdejší výuční obory se vyučovaly jinou metodou než dnes. V prvé řadě musel otec najít firmu, která byla ochotná se za vašeho potomka zaručit a podpořit jeho vyučení v oboru. V době hospodářské krize bylo obtížné takovou firmu najít. Je však jisté, že podobný obor Ferdu zajímal již před nástupem do firmy Walter, a proto jistě měl co nabídnout. (Továrna Walter byla založena v r. 1911 Josefem Walterem a specializovala se na výrobu osobních automobilů a od r. 1923 i leteckých motorů, přičemž vedle vlastních konstrukcí vyráběla i letecké motory v licenci. Toto bylo i hlavní náplní výroby v továrně Walter v době, kdy do ní začal Ferda docházet.

6

7

První závody Od kola k motorce je jenom kousek a F. Vrtala dál lákaly rychlejší stroje. Dokázal si podle všeho dávat postupně dohromady i vyložené vraky a na těch k nelibosti sousedů i policistů jezdil. O tomto nás opět přesvědčuje další policejní zápis z 23.4. 1933. V něm se praví, že F. Vrtal projížděl dne 20. dubna 1933 o 21.45 v Zahradní ulici na Smíchově s motocyklem rejstříkové značky 2494-9 s otevřeným výfukem, tedy bez tlumiče, motocykl tehdy působil takový rámus, že byl slyšet i v přilehlých ulicích. Vrtal navíc u sebe neměl certifikát o původu vozidla a poznávací značku měl napsanou pouze křídou. Byl zatčen, ale nakonec jej propustili, když mu z domova donesli papíry k motorce a průkaz totožnosti. S podmínkou, že závadu na stroji co nejdříve odstraní, což také učinil. Podobná událost se stala o více než rok později. Tentokrát byl Ferda dne 22.5. 1934 zastaven unifor-movanou hlídkou, když jel tehdejší Hooverovou tř. od Wilsonova nádraží a zahýbal do Fochovy tř. Důvod? Jel na motorce která měla opět poznávací značku 1806-Č namalovanou pouze křídou. Zřejmě by jej pustili, i když neměl technický list k motorce, ale opět u sebe neměl ani žádný osobní průkaz. Proto byl předveden na strážnici, která se nacházela na Francouzské třídě v Praze XII. Zde uvedl, že motocykl koupil téhož dne, krátce před tím, od Františka Kelnera ze Žižkova za 5200 Kč. Certifikát k motorce byl odeslán do Broumova k úřednímu zápisu. Jenže toto vysvětlení mu nepomohlo, a i tak musel na strážnici v Božetěchově ulici svůj nový motocykl zanechat v úschově. Přesto se podle zápisů následující den se Ferda dostavil se všemi potřebnými dokumenty, díky kterým si svou motorku mohl odvést domů. Méně štěstí však měl dne 16. října 1935. Toho dne jistý František Tatek, truhlář z Jinonic, nahlásil, že byl v Jinonicích povalen motorkou, která vyrazila s jedním jezdem z Mozartovy ulice. Podle nahlášené značky 6.219-9

8

bylo zjištěno, že motocykl patří Ferdovi. Měl smůlu, protože se nejednalo o žádnou banální nehodu. František Tatek utrpěl tržnou ránu na noze a vlivem nárazu mu byl protržen i jeho oděv. Svědek nehody Josef Chamer uvedl, „že motorka vyrazila takovou rychlostí, že již nebylo možné uskočit.“ Samotný řidič z místa nehody ujel a za tento čin bylo na něj uvaleno trestní oznámení. Posléze zřejmě došlo k soudnímu vyrovnání a zaplacení lékařských výloh. V druhé polovině třicátých let nebyla doprava ještě tak hustá jako dnes a proto policisté registrovali i menší přestupky. Ferda byl znovu pokutován i dne 19. srpna 1936, kdy nadstrážmistr Ferdinand Kříž oznámil neznámého řidiče motorky značky 6.219-P, který jel Královskou cestou na Vysočanech směrem k Kbelům, a přestože motorka neměla tandem, vezl na blatníku dospělého muže. Převážet takto kamaráda se mu nevyplatilo a za tento přečin musel zaplatit pokutu 25 Kč. Na stejném motocyklu měl další

Na Voznic v r. 1937. F. Vrtal v čele s motorkou Triumph .

9

zaznamenanou nehodu a to dne 25.10. 1936, kdy jej na rohu u Štefanikových kasáren na Smíchově srazilo taxi, řízené Vojtěchem Bročkem. Ferda tuto nehodu pravdě-podobně nezavinil a musel být hospitalizován v nemocnici. Podle dochovaných fotografií vyrážel v téhle době s kamarády na motocyklové výlety do okolí Prahy a určitě si zkusili tu a tam amatérské závody na opuštěných lesních či polních cestách. Je tak otázkou, zda účast na závodech byla jeho nápad a nebo jej některý z kamarádů musel přesvě-dčit, aby to zkusil. Poprvé se prokazatelně postavil na start oficiálního závodu v r. 1936 – jednalo se o závod Motocyklů krajinou – Motol, který se jel dne 4.10. 1936, a pořádal jej Klub ČS. Motoristů Praha. Tento terénní okruh se konal pod záštitou Dr. Jaroslava Marka, který se věnoval hlavně předvojenské výchově. Jeho součástí bylo mimo jiné i skok přes přírodní můstek dosahující až deset metrů délky, což v mnoha jezdcích vyvolávalo oprávněné obavy. Závodu se účastnilo velké množství vojáků. Celkově však byl terén v říjnu již dosti rozmáčený, ale naštěstí se nestal žádný vážnější pád a nebo úraz. Ferdinand Vrtal startoval na tomto závodě v nejslabší kubatuře, tedy na motorce Jawa 175 ccm, a obsadil s ní v čase 5.03.0 výborné páté místo. Protože v této soutěži byl spíše kladen důraz na zručnou techniku jízdy než na rychlost. Po tomto závodě si zřejmě troufnul už i na silnější motorku o obsahu 250 ccm., a jakmile to bylo možné, pořídil si staronový stroj Triumph L. 2/1 OHV s poznávací značkou 1.107-P., ale ani s touto motorkou se mu nevyhnuly nehody. Opět se jednalo o srážku s chodcem, resp. chodkyní, která se stala dne 20. března 1937. Incident se stal poblíž Lamačovy lékárny v Plzeňské tř. v Košířích. Poškozená Anna Tarabová měla v 18:00 vstoupit náhle do silnice a při pokusu se jí vyhnout zavadil F. Vrtal o ni řídítky a stejně jako ona se poroučel k zemi. Podle svědků nehody jel Vrtal příliš rychle, ale zřejmě se jednalo i o pochybení poškozené.

10

Kvůli rychlému životnímu stylu se mu nehody na této silné motorce nevyhýbali ani později. Další havárii, tentokrát branou jako těžší, měl dne 13. dubna 1937, kdy se v 6.15 ráno na tehdejší Radlické třídě na Smíchově srazil s mlékárenským vozem, který vjížděl na Radlickou třídu z Prokopovy ulice. Co víc, Vrtal vezl na tandemu Josefa Tlusze (* 1919), taktéž strojního zámečníka, který s ním pracoval u firmy Walter. Nárazem byli oba jezdci sraženi na dlažbu, přičemž Tlusz utrpěl odřeniny na pravém koleně a pohmožděninu levého lokte. Pro jistotu byl převezen sanitkou do všeobecné nemocnice. Jednalo se však naštěstí jen lehké zranění. Tlusz následně podal svědectví, že malý nákladní vůz vjel na hlavní třídu, aniž by dával výstražné znamení. Vrtal ze srážky vyvázl daleko lépe, ale musel svůj motocykl nejdříve vyprostit zpod vozu a odtlačit domů, protože byl jízdy neschopný. I když není jisté, že by vina byla přímo na jeho straně, bylo vůči němu podáno trestní oznámení a hrozilo mu trestní stíhání pro přestupek dle

1937

11

§4311 Nezdá se však, že proti němu bylo trestní řízení nakonec vedeno. Dne 17.4. 1937, tedy čtyři dny po havárii, se Ferda účastnil na svou dobu obtížného nočního Pražského závodu, který pořádal Harley-Club Praha a jednalo se o jeho pátý ročník. V zápise není doloženo na jakém stroji jel. Je však možné, že svůj stroj Triumph opravil. Jelo se na trati, která vedla z Prahy přes Jevany, Ondřejov, Popovice do Jílového, kde byl cíl první etapy. Odtud se pokračovalo přes Davli, Nový Knín a Mníšek pod Brdy zpátky do Prahy. Závodu se kromě motorek mohly zúčastnit i automobily, kterých jelo padesát pět. Motorek odstartovalo celkem 63, ale v cíli bylo klasifikováno pouze dvacet jezdců. František Vrtal se ve své kategorii do 250ccm umístnil mezi jezdci, kteří vyhráli jednu z individuálních soutěží a získal zlatou plaketu za dojezd bez ztráty bodů. Ferdinand Vrtal znovu bodoval na IV. Česko-brodském okruhu, který se konal 23.5. Pořadatelem byl Klub automobilistů a motocyklistů pro kraj Podlipanský a Republikánský autoklub, odbočka Český Brod. Tento rok se okruh jel na nově utvořené a značně zkrácené trati. Start byl na 30 km státní silnice před Českým Brodem, trasa dále probíhala ulicemi Prokopova a Arnoštova, pokračovala po asfaltové silnici do Tisnic a serpentinami do Nové Vsi a zpět k cíli do Českého Brodu. Vrtal jako junior musel ujet tři kola, tedy asi 22.95 km, ale podařilo se mu na svém motocyklu Triumph svou kategorii do 250 ccm vyhrát.

1 „Jednání a opominutí proti bezpečnosti těla vůbec. Přestupky, jimiž porušena býti může bezpečnost těla, nedají se vůbec všecky vypočítati. Proto má jednání a opominutí všeliké v § § 335 až 337 uvedené i tehdá, když by jím žádná škoda skutečná nebyla způsobena, potrestáno býti jako přestupek pokutou peněžitou od 250 až do 25 000 tisíc korun nebo vězením ode tří dnů až do tří měsíců.“

12

13

II. Mistrovství Jawa-Klubu v r. 1937 Již od začátku třicátých let vznikaly po celém Česko-slovensku neoficiální Jawa kluby, které sdružovaly majitele této naší domácí značky. Tyto kluby zakládali většinou obchodní zástupci Jawy. Počty po celé republice i přes obchodní krizi utěšeně narůstaly, a proto se vedení podniku rozhodlo založit v r. 1935 oficiální Jawa klub ČSR, který sdružoval místní organizace, svolával valné hromady, společné jízdy a již v r. 1936 uspořádal i republikové mistrovství Jawa klubu ČSR. Podmínkou pro účast na tomto mistrovství bylo, aby každý soutěžící absolvoval jízdy na motocyklech československé značky Jawa. Jména mistrů měla být vyryta na putovní cenu, ostatní obdrželi upomín-kové plakety a diplomy2. Kdy přesně Ferda do klubu vstoupil nevíme, ale mohlo se to stát právě až v r. 1936. Protože tohoto roku dovršil věku 20 let. Již v r. 1937 se účastnil na stroji Triumph o obsahu 250 ccm II. republikového mistrovství Jawa klubu Praha a to na tratích v Týnci nad Sázavou, Poděbradech, Dobříši a Mělníku. Počet závodů klesl o jeden, zatímco závody v Poděbradech a Týnci nad Sázavou zůstaly. První motocyklový závod byl „Dobříšský okruh“, který se konal v neděli 11.7., a to u příležitosti 15. výročí založení Sportovního klubu Dobříš. Již v předvečer závodu v Dobříši, tedy 10.7., mu byla uložena pokuta 10Kč za to, že projel křižovatku u Národního divadla v Praze na červenou. Na Dobříši se jednalo o první takto pořádaný závod a vlastně i poslední. Před samotným závodem uvítal hosty jménem městské rady starosta města Schart. Trasa závodu vedla z Dobříše do Staré Hutě, odtud nahoru k penzionu Krásný život a dále alejí v Kaštánkách k restauraci „U Nádraží (dnes Prachanda). Spolu-pořadatelem se stal Jawa Klub Praha, ze kterého se závodu účastnili členové Knapp, Löffelmann a sl. Kitty Houfová. Závod byl rozdělen na čtyři

2 Československý legionář 1937, roč. 19. 19.1. 1937 číslo 5 str.10

14

kategorie: motocykly z obsahem do 175 cc,, 250 cm, 350 ccm a sajtkáry. Trať se jela ve třech kolech a celkově měřila 9 km 800m. Celkovým vítězem v kategorii do 250ccm se stal Löffelmann na stroji Jawa, který trať zvládl za 7:26 min při průměrné rychlosti 65km za hodinu. Podél celé trati byl majitelem elektrického podniku instalován pojízdný rozhlas, který informoval obecenstvo o jezdcích na celé trati. Během všech závodů se stalo celkem deset nehod a jen při jedné došlo k lehčímu zranění paty. O celkovém počtu závodníků se zápis v Heinzově kronice nezmiňoval, není ani jisté na jakém místě dojel F. Vrtal. Druhým ze závodů mistrovství Jawa klubu Praha se konal 15.8 v Týnci nad Sázavou, jmenoval se Brandův Memoriál a jel se na okruhu vedeném z Týnce n. Sázavou, kde byl i cíl, po okreskách na Chářovice, Dunávičky, Chleby, Podělusy a znovu Týnec. Okruh měřil 8,9 km a při deseti kolech závodníci museli ujet 89 km. Kromě F. Vrtala se o putovní trofej, kterou byla cena protektora závodu Ing. Fr. Janečka, utkalo dalších 56 jezdců. Závod se obešel bez vážnějších nehod, a to i přesto, že se v průběhu závodu spustil vytrvalý silný déšť. Celkově jeho kategorii do 250ccm vyhrál jezdec Löffermann v čase 40:08 na motocyklu značky Jawa. V tomto závodě se F. Vrtal neumístnil na žádném bodovaném místě a obdržel tak pouze plaketu za účast. Dalším závodem v rámci mistrovství Jawa-klubu byl první ročník Mělnického okruhu, který se jel 24. října 1937 na poměrně jednoduché trojúhelníkové trati a do jeho organizace se vedle hlavního organizátora Pražského Jawa-klubu se zapojili i členové místní pobočky. Start byl tenkrát na Podolské (dnes Bezručově) ulici, poté trať rychle klesala Fochotovou (Vodárenskou) ulicí po Benešové třídě (dnes kpt. Jaroše) a poté se vracela k místu startu, čímž závodník na uzavřeném okruhu ujel 1,6km. Absolutním vítězem se stal Jaroslav Trnka z Prahy na pětistovce Rudge. Své vítězství zopakoval o půl roku později, při druhém ročníku

15

16

17

v neděli 22. května 1938. Další závody zmařila Mnichovská dohoda a II. světová válka. Bohužel se opět přesné umístnění Ferdinanda Vrtala nedochovalo. Pravděpodobně poslední závod II. mistrovství Jawa-Klubu se jel v Poděbradech. Závodilo se na tehdejší místním dostihovém závodišti na jakési travnaté ploché dráze. Nejdříve se startovalo v rozjížďkách a na závěr nejrychlejší jezdci v jednotlivých kubaturách startovali v handicapové finální jízdě. Na motorkách v obsahu 250 ccm vyhrál Ladislav Štajner. O celkovém umístnění Ferdinanda Vrtala informace nemáme, je však jisté, že se mu závod na ploché dráze velmi zalíbil a napřesrok si chtěl zkusit zajet závody na ploché dráze v Pardubicích a v Praze. Podle všeho si nevedl úplně špatně, protože na těchto závodech nasbíral celkových 250 bodů.

18

V uniformě na závody Začátkem roku 1938 se Ferda rozhodl (možná už jako voják), že se účastní takzvaných zimních pohárů. Jednalo se o na svou dobu těžké vytrvalostní soutěže, které posouval dovednosti závodníků o stupeň nahoru. Prvním závodem, kterého se účastnil, byl již IX. ročník Zimní motocyklové soutěže, která se jela 23. ledna a jejím pořadatelem byla Motosekce AKRČs Praha. Podrobnosti o samotném závodě je málo, ale Ferdovi se v tomto těžkém závodu podařilo získat zlatou plaketu. Závod se jel na trase Praha-Benešov-Tábor-Písek-Dobříš-Praha. Start byl v 7 hod. ráno a do cíle dojížděli po 13h.

13.2. 1938

19

Dalším závodem v rámci zimních soutěží bylo „Zimní military“, které se konalo v neděli 13. února, a to pod protektorátem divisního generála J. Netíka, přednosty II. odb. (dělostřeleckého) MNO. Samotný závod pořádal Klub čsl. motoristů v Praze za spolupráce pluku útočné vozby 1 v v Milovicích. Start závodu byl v Lysé nad Labem, odkud vedla trasa po asfaltce na Nové Benátky, Dražetice, Mladou Boleslav, Kosmonosy. Zde se trasa lámala na Horní a Dolní Strakory, odkud pokračovala nazpět na jih přes Plazy, Dobrovice a Libichov. Za touto obcí trať přešla do terénu po lesních cestách, které procházely tehdejší milovické polní střelnice, přičemž celková délka trati činila 85 km. I přes svou náročnou trasu přilákal závod velký počet profesio-nálních i amatérských jezdců, včetně vojáků, kteří chtěli hájit čest armády. Ferdinand Vrtal se opět účastnil ve třídě do 250 ccm na své motorce značky Triumph. V jeho kategorii bylo přihlášeno 39 jezdců, účastnilo se 34 jezdců, ale klasifikováno bylo pouze 25 jezdců. Vrtalovi se podařilo dojet v čase 2h 41min, za což obdržel 19 bodů a získal tak bronzovou pamětní plaketu.

23.1. 1938

20

Necelé tři měsíce před svými 22 narozeninami nastoupil Ferdinand Vrtal povinnou vojenskou službu. Dne 16. února 1938 úspěšně splnil šoférské zkoušky, které ho opravňovaly k řízení dvoustopých motorových vozidel. Podle pozdějšího zápisu měl tyto zkoušky vykonat již v rámci vojenského výcviku. Proto si toto oprávnění musel obnovit v r. 1939. Je tedy možné, že zimní závody jel již ve vojenské uniformě. Po základním výcviku celkem logicky nastoupil dne 22. 3. 1938 k 1. rotě cyklistického práporu číslo 1. Tento prapor vznikl na základě Ministerstva národní obrany dne 15.září 1933, a jeho prvním posádkovým místem stala Jaroměř. Dne 1.10. 1936 vznikla u praporu nová rota doprovodných zbraní a stejného dne je prapor vyjmut ze svazku 1. jezdecké brigády a převeden pod 4. jezdeckou brigádu. Ferda se připojil k praporu poté, co se přesunul do nového posádkového města, kterým se od 14.2. 1938 stalo Slaný. Stav praporu v té době byl: 20 důstojníků, 4 rotmistři a 514 mužů. Velení praporu se poté přesunulo do zámku Mšec, který se nachází asi 16km západně od města Slaný. Zde se však nacházelo pouze velitelství, ze začátku zde bydlely i dvě roty praporu, protože kasárna nebyla dokončená. Později se 1. cyklistická rota přesunula do pobočky továrny Českomoravská Kolben-Daněk ve Slaném3. Tento prapor využíval kola pouze k pře-

3 Firmu založil v r. 1872 Bohdan Bolzano společnost Bolzano, Tedesco a spol. , Strojírny, slévárna železa, kotlárny a továrna na drátěná lana. V r. 1927 došlo ke

21

sunům, jinak se jednalo o další pěší jednotku. Prapor se tehdy skládal ze tří sekcí: cyklistické, jedné kulometné, jedné protiletadlové, dále jedné náhradní a jedné roty doprovodných zbraní, která se členila na tři čety proti-tankových děl a dále disponovala po jedné četě minometné, ženijní, spojovací a pomocné. Ferdinand Vrtal přišel k praporu, kde, jak již bylo řečeno, byl zařazen nejdříve k její první rotě, kde pravdě-podobně využíval svých zkušeností ze závodů na motorce. I když se jednalo o cyklistický prapor, měl i doprovodné motoristické prostředky, sestávající z motorek a nákladních automobilů. Období, během kterého vstoupil do armády, bylo asi nejtěžší v naší moderní historii. Již v březnu nacisti-cké Německo provedlo anšlus sousedního Rakouska a demokratické Československo se dostalo do obklíčení totalitních režimů. Mezi dny 18.-19.5 přišly od agentů

sloučení s firmou Českomoravská-Kolben, akc., ale během krize dochází k útlumu výroby a část podniku je od r. 1938 využívána jako zázemí pro cyklistický pluk.

1. Cyklistická rota 1938

22

zprávy, že dochází ke koncentraci německých vojsk u hranic. Krátce před tím se Ferda 15.5. umístnil v kvalifikaci IX. ploché dráhy na Strahově na postupovém 4 místě. Radost z umístnění ovšem zkalila stále se zvyšující se agrese německy mluvícího československého obyvatelstva v pohraničí. Proto se na základě těchto událostí rozhodla Československá vláda vyhlásit dne 20.5. částečnou mobilizaci, která v krátké chvíli navýšila počet armády o 383 000 mužů. Během této částečné mobilizace se 1. cyklistický prapor přesunul vlakem k Jihlavě a zabezpečil její vnější obranu. Doprovodné zbraně musely dorazit po své vlastní ose. Posléze se přesunul do Červené Řečice, kde proběhlo mimořádné cvičení. Odtud se prapor přesouvá v noci ze 27. na 28.5. do Žírovnice (asi 15km od Pelhřimova), kde se opět cvičilo, a dále k 31.5. do Telče. Na začátku června se prapor vrátil do Slaného, odkud se počátkem srpna přesouvala protiletadlová rota do Plzně.

Zápis o úspěšné kvalifikaci z 10.9. 1938.

23

Novinový článek z 13.9. 1938

24

Musím zde připomenout, že většina mužstva tyto přesuny prodělala na kolech a při stavu tehdejších cest se jednalo o úctyhodný výkon. V Plzni rota setrvala až do nové ostrahy hranic, kdy se posádka vrátila do Slaného. Na zámku Mšec tedy prapor zůstává až do 13. září 1938. Ještě předtím dostal Ferdinand Vrtal svolení, aby se mohl postavit na start dalších dvou závodu. Po úspěších v minulých závodech se Ferdinand Vrtal pustil i do profesionálního závodu a podal si přihlášku na IX. ročník Zlaté přilby Československa, který se jezdil na ploché dráze v Pardubicích v kategorii motorek do 250ccm. Podařilo se mu kvalifikovat. Samotný finálový závod se jel 4. září 1938 a Vrtal nastoupil na startovní rošt s číslem 66 na stroji značky Terrot. Na základě dochovaného protokolu Vrtal se svým strojem do cíle nedojel. Bohužel svůj pokus na tomto mítinku již znovu zopakovat nemohl, protože kvůli válečným událostem se jubilejní desátý ročník konal až v r. 1947. Musel to být nezapomenutelný zážitek a je jen škoda, že Ferda nemohl znovu ukázat své kvality. Přesto se desátého září kvalifikoval druhým místem na juniorské mistrovství světa v ploché dráze na Strahově a zřejmě

Zlatá přílba v Pardubicích v r. 1938.

25

naposledy se postavil na start 12. září. O jeho celkovém umístnění však nejsou zprávy. Po dovolené se vrátil k praporu právě včas, aby jej zastihl rozkaz Velitelství 4. rychlé divize „Přesuňte se ihned po ose Slaný-Karlovy Vary – Falknov. Ubytovací prostor Falknov!“ Na základě tohoto rozkazu nařídil velitel praporu plukovník František Konopásek, aby byly v 16:10 dne 13.9. zahájeny všechny přípravy k odjezdu, a již druhý den v sedm hodin ráno dorazil prapor k místu určení. (Falknov - je vesnice, část obce Kytlice v okrese Děčín. Nachází se asi 1 km na severozápad od Kytlic.) Odtud byly následně posílány hlídky, které měly posílit četníky, kteří byli ohrožováni sudetoněmeckými bojůvkami (od 17.9. sudetoněmecký freikorps). Po příjezdu praporu okamžitě zmizely vlajky s hákovými kříži. Krátce po příjezdu praporu do Sokolova dostala část mužstva kulometné roty rozkaz, aby spolu s četníky a družstvem OSO vyčistili okolí Habartova a Krajkové od povstalců, kteří přepadli dvě místní četnické stanice. Zde dokonce padlo i několik četníků. Ještě předtím dochází dne 15.9. k největším ztrátám v řadách praporu, kdy vojín a člen 1. praporu německo-české národnosti Franz Ludwig obrací zbraň proti svým druhům a v nastalé střelbě padne pět mužů praporu, včetně velitele družstva četaře Stanislava Kareše. Když se střelec dostal do bezvýchodné situace, obrátil zbraň proti sobě. Na základě tohoto incidentu bylo rozhodnuto, že vojáci německé národnost budou primárně zařazováni k pracovním praporům. Většina těchto vojáků to uvítala. Kde se v danou chvíli nacházel Ferdinad Vrtal, který byl členem 1. roty, nevíme. Počet členů družstva bylo 12 mužů a zabito či zraněno bylo osm mužů, tedy více jak polovina družstva. O tři dny později přišel rozkaz k přesunu do Obrataně, (německy Wobratein) která se nachází v okrese Pel-hřimov v Kraji Vysočina. Zde prapor zastihla všeobecná mobilizace, kterou vyhlásila vláda gen. Syrového na základě masových protestů obyvatelstva a nepřímého doporučení

26

vlád Francie a Anglie dne 23. září. Praporu bylo přiděleno dalších tři sta mužů, čímž jeho početní stav stoupl na 900 vojáků. Armáda předpokládala, že dojde k německému útoku, který se bude snažit odříznout I. armádu v západ-ních Čechách. Většinu jednotek proto rozmístili tak, aby mohla čelit případnému náhlému útoku německé armády. Prapor je zahrnut do mobilizačního tělesa č. 254, které vzniklo 25.9. 1938. Prapor dostal dalších sto mužů a 28. září přišla zpráva, že Wehrmacht zaútočí ve 14h, proto byla okamžitě vyhlášena pohotovost. Německý útok se nekonal, ale stráž sousední jednotky byla napadena fraikorpsem. Na základě tohoto útoku dal velitel divize svolení k vyčištění lesů kolem Kardašovy Řečice. Průzkumným četám cyklisti-ckého praporu se podařilo zajistit několik podezřelých osob, které byli předány k výslechu. Až do deklarace Mnichovské dohody se nedostal 1 cyklistický prapor do kontaktu

Muži 3. čety 1. cyklistického praporu koncem r. 1938. Ferda stojí jako třetí z leva.

27

s nepřítelem.4 Po jejím přijetí se velení armády obávalo, že by se Němci mohli pokusit získat i zbytek zmrzačené republiky, a proto byl od 8. října prapor převelen na čáru Stráž nad Nežárkou – Jemničná – Kardašova Řečice, která se nacházela jižně od Jindřichova Hradce. Zde prapor setrvat až do 10.10., kdy měla tohoto prostoru dosáhnout německá armáda, a zajistit, aby nepokračovala dál. 11. října přišel rozkaz přesunout se do Chýmova5 a odtud se dne 20. října vrátil do své posádky ve Slaném, kde proběhla demobilizace. Zde již také celý prapor zůstal až do německé okupace v březnu r. 1939.

4 V r. 1942 kdy president Beneš žádal o uznání Československého zahraničního odboje, musel dokázat, že bylo Československo ve válečném stavu s nacistickým Německem. Proto bylo období mezi 21.8 – 3.10. 1938 dodatečně uznáno jako pohraniční válka, kterou jsme prohráli na politickém bojišti a technicky jsme museli kapitulovat se ztrátou území. Proto je dnes toto období, i když se o tom tak obecně nehovoří, uznáváno jako Německo-česká válka, která proběhla před začátkem 2. světové války. 5 Opět nejasné zařazení místa. Mohlo by se jednat o Chýnov v okr. Tábor.

Límcové a rukávové označení vojáků cyklistického praporu.

28

Život v míru a za války Ferda byl zřejmě demobilizován v rámci ročníku 1936, který odchází domů koncem února 1939. Je to zřejmé i na základě jeho pracovní knížky, podle které opět nastoupil do práce dne 28.2. 1939 k A.S. Walter Jinonice jako montér. Poté získal 10. března 1939 „Domovský list“ v Praze a již tedy nebyl příslušný do Rokytnice, kde měl právo domovské od 4.3. 1931. Zbývá pět dnů do okupace Českých zemí. Ferdinand Vrtal vrátil domů do Prahy a jistě měl plány na další závody, které se měly konat v r. 1939. Zřejmě by se jednalo opět o závody na ploché dráze. Bohužel s příchodem Němců byla většina podobných podniků zrušena a pokud se nějaké závody jely, měly vazby na Němce. S něčím takovým nechtěl Ferda nic mít. Závody na Strahově se nekonaly a ani Zlatá přilba v Pardubicích se v r. 1939 jet neměla, proto svou závodní motorku značky Terrot, na které jel Zlatou přilbu, již dne 24.6. 1939 prodal Janu Waltterovi, továrníkovi v Košířích, tedy svému tehdejšímu zaměstnavateli. Skoro obratem koupil o den později motocykl Jawa 175 ccm Standart Speciál a to od Josefa Hošinského, tesařského mistra v Ouběnicích čp.16 za 2300,-. Tuto motorku však dlouho nevlastnil a již 11.7. téhož roku ji prodal. Místo ni si za 1 500,- pořídil Jawu 175 ccm z r. 1934, kterou koupil od Františka Kadlece, rukavičkáře z Mokrovrat u Nového Knína, čp. 62. I tuto motorku si postupně upravoval a je možné, že s ní počítal na nějaké to závodění, ale nakonec ji v r. 1941 stejně prodal za 2 300,- V této době bydlel v ulici Jiřečkova 11/1013 na Praze VII. V továrně firmy Walter Ferda věčně pracovat nechtěl, měl jiné ambice. Více ho bavilo dávat něco dohromady a opravovat. Podařilo se mu i v nastalé nové politické situaci si vyběhat novou, možná konečně tu vysněnou práci. Jenže k ní potřeboval řidičský průkaz na automobil. Technicky ho sice měl, ale jenom na vojenská vozidla, a ten mu byl v civilním životě k ničemu. Už 26.5.

29

1939 si nechal vystavit řidičskou zkoušku, ke které je však přizván až 14. června 1939, aby měl dost času dokázat, že je k jízdě dostatečně způsobilý. Ke zkoušce jízdy na motocyklu s přívěsným vozíkem použil stroj značky Indián a k jízdě autem automobil značky Opel. Zkoušky složil úspěšně a díky tomu získal 24. července řidičský průkaz. Už mu nic nebránilo v odchodu z továrny, kde dal k 23.8. výpověď a již na druhý den nastoupil k V. Uherovi, který měl prodejnu vozů na Praze I. Je zde zaměstnán jako mechanik a šofér. Největší změna v jeho životě nastala dne 14.dubna 1940, kdy si vzal za ženu Růženu Bosákovou6, svou několikaletou známost, se kterou chodil od r. 1937. Jejím otcem byl Frantíšek Bosák, holič na Smíchově, přičemž ona sama se vyučila u otce kadeřnicí. Obřad se konal v basilice sv. Václava na Smíchově a oddávajícím byl JUDr. Josef Emil Hájek. V novém svazku se jim dne 20. září 1940 narodil

6 narodila 6. dubna 1919 v Praze

Růžena Bosáková a Ferdinand Vrtal

30

syn Václav Vrtal, následoval druhý syn Jan (*27.12. 1941) a o tři roky později dcera Jitka. Rozrůstající se rodina potřebovala větší byt a proto se koncem roku 1940 stěho-vali na novou adresu, kterou byla Biskubská čp.9 Praha II. Nové Město. Zvyšující se náklady na rodinu samozřejmě vyvolaly u Ferdy potřebu ji dostatečně zajistit a proto musel opustit svou vysněnou práci. V době války se automo-bilovému průmyslu moc nedaří, protože většina výroby je směřována na válečnou produkci. Kvůli tomu i klesla možnost většího výdělku. Ještě před narozením syna Václava ve firmě V. Uher k 14.9. končí a znovu je zamě-stnán u firmy Walter, počínaje 17.9. 1940. Automobilový průmysl sice neskončil úplně, protože odběratelem byla i německá armáda, přesto není velký, běžný občan Protektorátu si většinou nemohl dovolit nový vůz. Více proto kvete obchod s ojetinami. Ferda neváhá a toto formou si sám přivydělává. Zanechává po sobě část zápisů o svých obchodech a proto víme, že v r. 1941 koupil vůz, kterým byla Škoda 430 a vyšla jej na 7 280 K, a ve stejném roce si 4.9. koupil ještě jeden vůz značky Oldsmobil za 5000 K. K čemuž přidal i motorku značky Jawa 175 ccm z r. 1937 za 2500,-, kterou však obratem po opravě prodal za 3 200,-.

Se svým Oplem.

31

Ferda ve Staré Huti Nic však nemění nic na tom, že začíná být nouze o dobré potraviny, a proto se Ferda rozhodl, že po nějakou dobu bude pracovat v zemědělství. Toto rozhodnutí nastalo poté co 12.5. 1942 zemřel jeho druhorozený syn Jan, kterému nebylo ani půl roku7. Dal sice ve firmě Walter výpověď, ale i tak je zde formálně papírově veden jako zaměstnanec až do 23.10. 1942. V první polovině září se přesunul i s rodinou do Staré Hutě u Dobříše, také proto, že v Praze přestává být bezpečno. Právě včas, nástupem nové říšského protektora bylo v Praze a jiných větších městech vyhlášeno od 23.9. stanné právo. Starou Huť si ovšem nevybral náhodou, Bosákovi, rodiče jeho ženy, zde vlastnili rodinný dům čp. 291, v dnešní Družstevní ulici. I když jej před válkou využívali jen jako letní byt, práci měli v Praze, tak během války zde rodina Bosákova bydlela. Paní Bosáková byla navíc nemocná, a proto si její manžel myslel, že zdravější venkovský vzduch ji pomůže. U rodičů své ženy zřejmě bydleli jen krátce, protože si ve Staré Hutí pronajali byt u řezníka Váni v čp. 110. Je však otázkou, co Ferdu přesně vedlo k tomu, že se rozhodl pro práci v zemědělství. Je více než možné, že mu hrozilo totální nasazení v Říši, a proto mu někdo doporučil, ať pracuje takto. Ferdinand Vrtal si na zahradě u svého tchána při čp. 291 postavil pevnou kůlnu, kterou upravil tak, aby v ní mohl mít ustájeného koně, kterého si koupil. Víme to, protože si v této době psal deník. Není úplný, proto se nedozvíme, kde si koně pořídil, začíná totiž datem 21. září 1941, kdy si zapisuje, že přivezl pro koně 100kg ovsa a 200kg sena. Druhý den upravoval stáj a

7 Nemocný syn Jan musel být v březnu 1942 hospitalizován v Krajské nemocnici v Praze. Na jeho léčbu žádal podporu „Landesgebär and Kinderfürsorgeanstalt in Prag II.“ (Národní zařízení o péči dětí a těhotných). Jednalo se o částku 625K a v dalším zápise, který byl datován skoro až rok po jeho smrti z 3.5. 1943 je konstatováno, že pokud by musel tuto částku zaplatit, byla by jeho hmotná existence ohrožena.

32

v úterý 23.9. odjel do Prahy, aby si zde vyzvedl valník. Do Staré Hutě se vrátil až na druhý den a rovnou dopravil 500kg písku pro pana Šestáka. Na základě dalších zápisů vypomáhal s polními pracemi ve Staré Huti, např. u Hřebíků a nebo u Průšů. K tomu převážel na valníku i různé náklady, třeba 14. října dovezl dříví z pily paní Řezníčkové a odpoledne jel dvakrát pro cihly panu Kšandovi. 17. října dovezl tři kmeny z lesa, ale téhož dne musel nechat překovat svého koně. K tomu 24. října jel se senem až do Zbraslavi k panu Vodenkovi. Tutéž jízdu vykonal i na druhý den. Jak se přibližovala zima a ubývalo polních prací, začal jezdit více do lesa pro kmeny a dříví. Dne 18. prosince jel opět s povozem do Prahy, odkud na druhý den dovezl panu Oktábcovi 530kg oceli. Koně využívá až 29.12. 1941, kdy jej i s povozem dal do správy panu Bohumilu Houskovi ze Staré Hutě a to za 200K týdně. Zde zůstal až do 17.1. 1942. Následující den

Ferda se svou ženou .

33

jej pronajal i s vozem a postrojem panu Antonínu Vodénkovi, opět za 200K týdně a to až do 30. června. Nakonec tohoto koně prodal dne 15. 7. 1942 Jaroslavu Málkovi z Chraštice v okr. Písek. S touto pracovní činností pokračoval poté, co si 11. srpna 1942 koupil od Josefa Holečka nového koně a to za 4 500K. K němu si druhý den pořídil žebřiňák, a to od pana Housky ze Staré Hutě za 3000K. Z tohoto koně se však F. Vrtal moc dlouho neradoval, protože již 16.9. píše, že ho byl nucen prodat k odporažení8 panu Antonínu Hruškovi z Prahy Nuslí, Jaromírova 44 a to za 1400,- Otázkou však je, co v prvním půl roce r. 1942 vlastně dělal, tedy kde pracoval. Protože o tomto období není žádný úřední záznam. I když podle nejasného zápisu se zdá, že byl stále úředně veden u firmy Walter, a to až do 23.10. 1942, kdy zde měl pracovat jako šofér. Navíc podle několika svědectví se měl Ferdinand Vrtal zapojit do aktivní pomoci odbojové skupiny Srp a kladivo, která působila na Dobříšsku a Příbramsku, kde zajišťoval na černo potraviny pro odbojáře. To zřejmě činil hlavně v druhé polovině r. 1942. Organizace však byla v průběhu r. 1943 rozprášena a nedotčené zůstaly pouze některé její části na Dobříšsku. I díky tomu je možné, že se jako spolupracovník vyhnul zatčení. Podle vzpomínek jeho syna Václava Vrtala věděl, jak získat na černo mouku: „Jednou večer jsem s ním jel do lesa a já seděl na pytli se zrním, které otec vezl na kole. Dojeli jsme až k takové velké budově, do které otec pytel vzal a vím, že tam byl strašně dlouho. Nevěděl jsem, co tam může takovou dobu dělat, že jsem to nemohl ani vydržet. Nakonec mi řekl, že to byl mlýn, kde se z toho zrní dělala mouka, kterou jsme potřebovali. Od otce jsem zjistil, že mouka nebyla jenom pro nás, ale i pro známé, protože se z ní dal upéct chleba.“

8 Odporažení je výraz pro to, když řezníkovi prodáte čerstvě uhynulého koně, u kterého nebyla zjištěna žádná nemoc. Takové maso bylo během války nadále využíváno.

34

O jeho dalších pohnutkách nic nevíme, a i když se dochovala určitá svědectví, že se do protistátní činnosti zapojil, nevíme až do jaké míry. Koncem roku 1942 si jej však všimly úřady a to hlavně „Odbor cenový a zásobovací“. Podle trestního nálezu magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5.1. 1943 č. 83948/42 byl uznán vinným přestupkem § 10 vyhl. Předs. vl. č. 213/39 Sb9. a § 910 vl. nař.. Č. 121/39 Sb. a proto mu byla na základě § 1111 téhož nařízení uložena peněžitá pokuta 2 500K.

9 § 10. č.213/39 (1) K odběru chleba [pečiva _ § 2, odst. 1,písm. d) -] a mouky opravňují odběrní lístky na chléb podle připojených vzorů; vydávají je obce osobám oprávněným k odběru (přílohy č. 1 až 5). - (2) K odběru krup, krupice, krupek, rýže a těstovin opravňují odběrné lístky na potraviny podle přiloženého vzoru (příloha č - 6); vydávají je obce osobám oprávněným k odběru. Ministerstvo zemědělství vyhlašuje čas od času druh a množství potravin, které mají býti vydány na jednotlivé ústřižky. 10 (3) Z téhož přestupku je jako pachatel odpověden, kdo návodem, rozkazem, radou utvrzováním, slìbem nebo poskytnutím pomoci nebo úmyslně jinak způsobí nebo usnadní spáchání některého z přestupků uvedených v předcházejících odstavcích jinou osobou (pachatelem), i když pachatel nemůže býti pro tento přestupek stíhán nebo odsouzen. (4) Pokus přestupků, uvedených v odstavcích 1 a 2, je trestný. (5) Okolnost, zda ceny jsou národněhospodářsky oprávněné nebo neoprávněné, posuzuje úřad podle volného uvážení. 11 § 11. Tresty (1) Přestupky uvedené v tomto nařízení trestají okresní úřady pokutou do 1000 000 K nebo vězením do jednoho roku; byl-li přestupek spáchán při provozování živnosti, může býti vyslovena také ztráta živnostenského oprávnění, a to bud' dočasně nebo na trvalo. Pro případ nedobytnosti pokuty bud' uložen náhradní trest vězení do jednoho roku. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně, v tom případě nesmí však trest na svobodě spolu; s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než jeden rok. Věci, jimiž byl trestný čin spáchán, které jím byly získány, nebo které jsou ke spáchání trestného činu zřejmě určeny, jakož í neoprávněné získaný výdělek lze prohlásìti za propadlé ve prospěch Státu, a to i když pachatel nemůže býti stíhán nebo odsouzen. (2) Přestupky ostatních právních předpisů, které rovněž upravují záležitosti vymezené v § 1, jakož i přestupky předpisů, příkazů a zákazu vydaných podle

35

V případě nedobytnosti, tedy neschopnosti splácet, musel nastoupit trest ve vězení v trvání 7 dnů. Na základě tohoto vládního nařízení je jasné, že se Ferdinand Vrtal dopustil prodeje zboží na černo, případně byl při této činnosti chycen, když se pokusil nějaký obchod domluvit. Je pravděpodobné, že se jednalo o mouku a nebo prodej jiné obiloviny, či rozprodeje krmiva pro koně, který mu náhle zemřel. Rozhodně to znamenalo konec jeho podnikání v zemědělství, tedy alespoň na oko. Ke staršímu synovi byl však tvrdý, jak dále opět vzpomíná Václav Vrtal: „Když jsem zlobil, býval jsem potrestán klečením na struhadle u dveří. Jednou jsem zaslechl, jak maminka říká tatínkovi „Ferdo, vždyť ho to musí strašně bolet, měl bys ho z toho už sundat.“ Jenže já jako hrdina jsem se ozval, s tím, že to nebolí, protože jsem si to obrátil na druhou stranu.“

tohoto nařízení se trestají podle odstavce 1; v těchto případech platí i ustanovení odstavce 1 o prohlášení věcí a výdělku za propadlé.

36

Totálně nasazen v ČKD a spolupráce z partyzány Po soudním nařízení nastoupil hned 5.2. 1943 do Česko-moravských strojíren (bývalé ČKD), v opravnách v Holešovicích, jako zámečník s výdělkem 400 až 500K týdně. Vězení si nemohl dovolit a proto raději zaplatil peněžitou pokutu, aby mohl doma zůstat s těhotnou ženou doma. O to víc zřejmě potřeboval pro svou rodinu kvalitní jídlo a proto jeho výpravy za tchánem do Staré Hutě pokračovaly, na což opět vzpomíná jeho syn Václav: „Jezdili jsme do Staré Hutě ne autem, ale vlakem. Při jedné takové jízdě vlak jedoucí z Měchenic lesem do Klínce zastavil, protože bylo slyšet nad námi přelety letadel. Říkalo se, že to jsou kotláři, všichni jsme proto museli z letadla vystoupit a schovat se do tunelů, které byly pod tratí a přečkali jsme tam do té doby, než přelety přestaly. Poté se mohl vlak rozjet a pokračovat v jízdě dál.“ Průlety spojeneckých letadel mohly pozorovat i občané ve Staré Huti, o čemž se zmiňuje i obecní kronika ze srpna r. 1944: Množství našich občanů utíkalo jedno odpoledne ke louce Kozohorských na „Bednárce“, kam prý Američané hodili bombu. Ta bomba ovšem byla pouhá benzínová nádrž velikostí menší koupací vany, jenž ležela na louce zcela nepatrně zabořena do měkké půdy. Na radu rozvážných občanů se nikdo nesměl bomby dotýkat, třebaže leckdo měl zálusk na zbylý benzín v nádrži. Zanedlouho totiž přijel četník a na jeho rozkaz musel starosta obce zařídit odvoz nádrže na četnickou stanici v Dobříši. Kromě tohoto posla z nebes se někdy našly letáky psané téměř vždy německy, ba dokonce našli kluci v krabičce čokolády, na kterých si samozřejmě výborně pochutnali. Další úřední zápisy až prakticky do konce války scházejí. Je však zřejmé, že po bombardování Prahy ze 14.2. 1945 se rozhodl rodinu definitivně evakuovat nazpět do Staré Hutě. Sám zůstává v Biskupské ulici a do Hutě pouze za ženou dojíždí. O situaci opět necháme mluvit

37

místního kronikáře: Téměř denně mezi 11 a 12 hod. polední přelétaly přes naší obec od Jihu mohutné svazy amerických bombardérů, jenž se těšily velké pozornosti našich občanů pro svůj nádherný hukot a též proto, že se v plném poledním slunci nádherně stříbrně leskly. Těchto bombar-dovacích svazů se nikdo z nás nebál, neboť přes nás pouze přelétaly, ale velmi obávaní byli hloubkaři. V druhé polovině dubna byli u nás téměř neustále, kdo nemusel, nejel raději ku Praze ani vlakem, ani autem po státní silnici, nýbrž jezdilo se nanejvýš na kole po vedlejších cestách, nebo se chodilo vůbec pěšky lesními pěšinami. Na přelomu března a dubna dochází v lesích kolem Dobříše ke zpravodajským výsadkům jednotek NKVD, mezi jejichž úkoly mimo jiné patří i vyhledání a zlikvidování vůdců Ruské osvobozenecké armády. Při poválečném svě-dectví se měl F. Vrtal zapojit do ilegální pomoci těmto ruským výsadkům, ale není upřesněno jaké pomoci přesně. Je tedy možné, že byl nápomoci při ukrývání agenta z krycím názvem „Vladimirov“ . Dne 20. dubna 1945 byl tento agent ukryt v kontaktním bytě v Praze, ale nebylo upřesněno v jakém. Mimoto je doloženo, že několik jiných členů výsadku, včetně plk. Kozlova (Petrovič) se vydalo v doprovodu místních lidí do Prahy. Vrtal jako Pražák mohl být jednou z těchto kontaktních osob. Bohužel kvůli utajení nebyla jména nikam zapisována, proto již dnes nelze přesně doložit na čem se F. Vrtal spolupodílel12. 12 Jedním z těch, kdo vzpomínal na jeho zapojení do pomoci partyzánům, byl i pan Vojíř ze Staré Hutě, jenž měl autodopravu, a v poválečném svědectví potvrdil, že F. Vrtal jej několikrát doprovázel do lesa, když nesl potraviny a oblečení do lesa partyzánům.

38

Řidičský průkaz

Pracovní kartička z totálního nasazení

39

Na barikádách Petrského náměstí Konec války se však již rychle přibližoval a Praha nemohla stát stranou. I když se často tomu povstání říká Pražské, tak vlastně začalo už 1.5. v Přerově a na základě zpráv z jiných míst se 4.5. připojuje i Praha. Nejdříve jen bílením německých nápisů, ale na druhý den, poté co volal pražský rozhlas o pomoc, již spontánním ozbrojeným povstáním. Ferdinand Vrtal se do povstání zapojil až od 6.5. a to přímo v místě svého bydliště v ulici Biskubská a na nedalekém Petrském náměstí, kterému dominuje kostel Sv. Petra. Místem centra povstání se však staly kasárny Jiřího z Poděbrad (Paladium), to ovšem neznamenalo, že všichni měli k dispozici zbraně. Mnoho mužů nastupovalo do boje s holýma rukama, ale i tak se jim podařilo po výzvě praž-ského rozhlasu postavit kolem Petrského náměstí celkem osm barikád.

40

I když měli obránci Petrského náměstí a okolí v zádech bezpečné útočiště v podobě kasáren Jiřího z Poděbrad, neznamenalo to, že jsou i v bezpečí. Právě naopak, kasárna se stala jedním z hlavních cílů německých jednotek, které postupovaly od Libně přes Karlín a Petrské náměstí jim bylo v cestě. Navíc byly tyto kasárny nedostatečně zásobené, takže zde byl kritický nedostatek nábojů. Už 5.5. žádala posádka o posily ze Štefánikových kasáren, které se nacházely na Smíchově. Posil a střeliva se jim dostalo až šestého, pro Petrské náměstí toho však zbylo jen málo, protože se musely řešit střety v Jindřišské ulici, U Staroměstské radnice a na Václavském náměstí. Již 6.5. byly v jedenáct hodin dopoledne hlášeny u obchodního domu Bílá Labuť kulomety které střílely po všem co se hnulo. Opravdová zkouška obránců nastává až v poledne sedmého května, přičemž už v šest čtyřicet ráno ostřelovali Němci u Poříčského parku barikády a bylo zde zapotřebí povstaleckých tanků. Situace se zhoršila v poledne, kdy došlo k leteckému útoku na kasárna a ve 12:30 podnikli Němci útok šesti tanky od Karlína na Poříčí s úmyslem proniknout na náměstí Republiky. Tanky nejdříve šest minut ostřelovaly barikádu v ulici na Poříčí a když se znovu rozjely, ustoupili obránci 150 metrů zpět až k Biskupské ulici. Nestačilo to a jeden z tanků proniká až do Biskupské ulice, kde se však podařilo štábnímu strážmistrovi Aloisu Prášilovi z pomocí pancéřové pěsti tento tank zničit. Zbylé posléze ustoupily nazpět, ale jen aby se přeskupily a poté začaly útočit přes Těšnov do Petrské ulice. Obrana Petrského náměstí se okamžitě přesunula do Petrské ulice k věži, kde zaujali postavení na zdejší barikádě. Prášilovi se u Těšnova podařilo pancéřovou pěstí poškodit další tank. Němci v obavě, aby jej povstalci nezískali, ho vzali do vleku. To je naštěstí zdrželo dostatečně dlouho, aby obránci mohli postavit u věže proti Petrské a Biskupské ulici další barikádu. Při stavbě pomohlo místní obyvatelstvo.

41

V zastavení útoku tanků se asi nejvíce vyznamenala bojová skupina ZB bratrů Ondrášků. Než však mohla být tato barikáda dostatečně dokončena, pronikl další tank do ulice na Poříčí a prakticky bez odporu projel i Biskupskou ulicí. Druhá skupina německých tanků znovu zaútočila od Těšnova, zde ovšem německá pěchota narazila na tvrdý odpor. Vnikla do veřejného krytu, kde zajala zde se skrývající civilní obyvatelstvo, které posléze hnala Petrskou ulicí před svými tanky13. Protože obránci Petrského náměstí nechtěli střílet do českých lidí, opustili zdejší barikády a stáhli se do Truhlářské ulice, tedy na kraj náměstí. Tím však přišli o výhodu věže Petrského kostela. Do obklíčení se proto dostalo i devět policistů v sídle revíru v Biskupském dvoře, a proto se raději vzdali, čímž se připojili k civilistům, aby sloužili jako živé štíty. Zbylým policistům se podařilo uprchnou i s automatickými zbraněmi přes střechy domů a posléze se připojili k obráncům barikády na Petrské ulici. Zajatci začali rozebírat barikády, ale nijak nespěchali, a proto když nastala tma, stáhli se Němci nazpět do Karlínských kasáren. Polovinu zajatců však vzali s sebou. Celkové hrdinství obránců Petrského náměstí, kasáren Jiřího z Poděbrad a přilehlých ulic ovšem nezměnilo nic na tom, že Němcům stále přicházely silné posily z venkova, které si chtěly probít cestu skrze Prahu na západ k Američanům. I když se v kasárnách mohlo nacházet až šest set mužů, většina z nich neměla zbraň. Pozice pro obránce byla tedy naprosto neudržitelná. Proto již v šest hodin podvečer dochází k postupné evakuaci kasáren, kdy jsou na Smíchov nejdříve odesláni zranění a hlavně nevyzbrojení dobrovolníci, kterých už tu nebylo třeba. Měla zde zůstat pouze jednotka o síle 60 až 70 mužů, kteří měli hájit kasárna do rána a zajistit obráncům okolních ulic se stáhnout. To se jim však dařilo jen do půl šesté ráno 8.5., 13 V prostoru Petrského náměstí a přilehlých ulic padli: Jan Strnad, Jan Jelínek, Jarmila Kratochvílová, František Mercerod, Matyáš Perlíček, Jaroslav Řehák, Alois Schlesinger, Adolf Skalka, Jan Tomíček.

42

kdy již byl nápor Němců tak silný, že obránci museli kasárna kanály opustit. Do rychlého pádu kasáren přispěl i náhlý příjezd Američanů, kteří na náměstí Republiky dorazili kolem jedné ráno. Obránci jim v euforii umožnili průjezd barikádou směr na Poříčí, čehož však ve čtyři ráno využili Němci a náhlým útokem pronikli až ke kasárnám a začali je ostřelovat. Ferdinand Vrtal stejně jako jeho spolubojovníci opustil již neudržitelné pozice k večeru sedmého května a přesunul se přes některý z mostů na Smíchov, kde se druhého dne hlásil ve Štefánikových kasárnách14. 14 I když je jeho účast na obraných bojích v okolí Petrského náměstí jistá, nelze upřesnit na kterých akcí se sám účastnil. Přesto jako muž se zkušenostmi z armády mohl být jedním ze zástupců velitelů některé z barikád. Bohužel není nikde jmenovitě jmenován.

Průjezd německého stíhače tanků Hetzer ke Smíchovu 8.5. Tento typ tanku útočil i na obránce Petrského náměstí.

43

Jeden ze šestnácti Činnost F. Vrtala v prostoru Smíchova je opět špatně vyhledatelná, ale pravděpodobně se zde krátce na to setkal s Františkem Silovským15, který byl během povstání určen Národním výborem v Praze XVI jako spojka, mezi depem na Zbraslavské třídě č.10 a Štefánikovými kasárny, což prováděl s vozem značky Opel č 115 233. Ferdinand Vrtal zde opět nefiguruje v žádných známých oficiálních zázna-mech, a proto jeho pohyb nelze upřesnit. Nejzásadnější informací, kterou lze připsat k jeho činnosti na Smíchově, je zpráva ze středy 9.5., ve které je psáno, že byli odesláni 4 spojovací důstojníci, aby odevzdali vojenským jednotkám četnickým a policejním stanicím a Národním výborům v prostoru Praha-Západ, Jih a Východ německý rozkaz o kapitulaci německých jednotek. Této kapitulaci se však odmítly podřídit jednotky SS, které naopak nadále pokračovaly v ústupu ve směru pozic amerických jednotek. Tyto jednotky postupovaly i ve směru na Dobříš, kde na přelomu 9. a 10.5. došlo k několika srážkám mezi povstalci a jednotkami SS. I situace ve 9.5 Staré Huti, kde se nachází Ferdova rodina, se dramaticky měnila. Informuje nás místní kronikář: U nás však ještě nejsou Rusové ani Američané, nýbrž se po knínské silnici valí proudy silně ozbrojených vojsk. Je nutná zvýšená opatrnost, aby nedošlo ke srážce, jenž by pro nás mohla mít zhoubné následky. Někteří nerozumní občané totiž chtěli do nich střílet. Rozumní občané tak měli dost práce, aby tyto občany od takových akcí odradili. Ale Němci přijíždějí a přichází jich stále víc. Je proto obava, aby si nechtěli třeba násilím vymínit si u nás v obci nocleh. Skutečně se jedna skupina asi 10 nákladních aut na noc utábořila na sále v hostinci p. Hřebíka. Díky rozvážnosti naší hlídky tam službu konající nedošlo k žádné rušivé události. 15 František Silovský se narodil 22.10. 1910 v Praze a měl za manželku Miloslavu, rozenou Hodrovou. Nejdříve byl pohřben v hrobě v Anglickém parku a posléze exhumován a převezen do Prahy kde byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

44

To, že byl Vrtal součástí jedné z vyslaných spojek napovídá i to, že se Ferda v prostor kolem Dobříše a Staré Huti velmi dobře vyznal, proto se možná nabídl jako průvodce16. Hlavním důvodem toho, proč chtěl narychlo opustit Prahu, byla i starost o rodinu, která se nacházela ve Staré Huti, a tedy ve směru postupu ustupujících jednotek SS. Jména důstojníků, kteří byli vysláni, aby předali zprávu o kapitulaci vojsk nám není známa, ale na 100% víme, že v automobilu s Vrtalem jel i jeho přítel František Silovský. Výprava zřejmě dospěla až do Mníšku pod Brdy, odkud se mohli v podvečer Vrtal a Silkovský dále vydat sami. Podle všeho s nimi v autě jeli i Josef Lukavský 19 let, (studující veř. Družstevní školy v Berouně), bytem Praskolesy 240 a Miloslav Rychtařík 39 let, šofér Praha – Žižkov, Žerotínova 60. Za Voznicí sjeli s vozem z hlavní silnice a chtěli si to zkrátit přes Knížecí stolici17, aby mohli vyjet přímo u Krásného života.18 Podle hlášení Revoluční gardy z Voznic se však v této oboře skrývaly z 9. na 10.5. silné jednotky SS, které většinou pokračovaly v cestě pouze v noci. Je tedy více než jisté, že skupina mužů jim vjela přímo „do rány“. V této době měly ustupující jednotky silný nedo-statek vozidel, takže i to byl jeden z důvodů, proč byli zadrženi. Další důvod byl, že u sebe jistě měli i zbraně na obranu.19 Z devátého na desátého večer byla hlídkujícími muži z RG Voznice zaznamenána střelba v prostoru lesa u Knížecí stolice20 a proto hned, jakmile to bylo možné, byla

16 Podle svědka pana Svatoně, se kterým Vrtal bojoval na barikádách, prý odjížděl z Prahy již odpoledne 9.5. s autem a pospíchal z tím, že musí odjet za rodinou do Staré Hutě. 17 Je název bývalé Knížecí obory, skrze kterou vede několik lesních cest, které jsou průjezdné i pro automobil. 18 Krásný život je pojmenování penzionu, který stojí nad Starou Hutí. 19 Po válce je několikrát zmiňováno, že sebou vezli i větší počet zbraní pro místní partyzány. Tento závěr nešel prokázat ani v době krátce po válce, protože vozidlo se již na místě nálezu nenacházelo. 20 Střelbu hlásily i pravděpodobně hlídky ve Staré Huti, ale ta byla v těchto dnech na denním pořádku a proto tím směrem nebyla odsud vyslána žádná hlídka, aby ji prověřila.

45

na místo střelby na druhý den vyslána hlídka. Ta zde nalezla čtyři muže, přičemž tři z nich již nejevili známky života. Byly podle všeho postřeleni a následně dobiti pažbou pušky. Jediný, který stále žil, byl Ferdinand Vrtal, ale podle všeho byl těžce zraněn kulkou v oblasti hlavy a jeho stav byl velmi vážný.21 Situace na Dobříši se ale během 10.5. dramaticky měnila, a lze objektivně považovat popravu čtyř mužů u Kodetky za začátek pokusu obsadit město Dobříš

21 Existuje i další zápis z incidentu, který však posouvá událost až k ránu 10.5. - Na kopci mezi Dobříší a Voznicí byl zastaven uniformovanými vojáky Ferdinand Vrtal se svými společníky, když jel za svou rodinou do Staré Hutě. Všichni byli násilím vytaženi z vozu a bez vyprovokování byli zastřeleni. Vojáci poté nasedli do vozu a odjeli směrem ke Kodetce, tam jim auto zhaslo a již se jim ho nepodařilo opět nastartovat, a tak pokračovali zase pěšky dál. Po zaslechnutí výstřelů dorazil na místo tragédie nákladním autem starosta Voznic s několika dalšími muži. Zjistili, že jediný Vrtal stále dýchá, takže jej odvezli pryč.

Mrtvý z řádění SS jednotek kolem Dobříše po převezení do hřbitovního kostela Povýšení sv. Kříže v Dobříši, kde byli uloženi až do pohřbu dne 12.5. 1945

46

jednotkami SS, které se sem přesunuly z Prahy. Už ve dvě hodiny ráno procházelo městem silné uskupení jednotek SS. Později ráno se v Dobříši zastavily a hlídky hlásily možnost, že zde chtějí zůstat. Proto se většina osazenstva dobříšského zámku, kde byl i partyzánský štáb, rozhodla odejít a skrýt se v Anglickém parku. Krátce před ránem došlo k silné detonaci u dobříšské pily a poté i k odstře-lování dobříšského zámku, na kterém visely spojenecké vlajky. Naštěstí jim ani partyzáni nekladli odpor a raději se stáhli také. Po deváté se ozvala další exploze, to tentokrát vybuchl muniční nákladní automobil u nádraží. Není jisté, jestli šlo o náhodný odpal, ale ve stejný okamžik dorazil na místní nádraží povstalecký obrněný vlak. Exploze ovšem vyvolala v obyvatelích města zděšení a ti se následně pokusili o útěk do lesů. Byl evakuován i štáb Strážného oddílu Dobříš, který se nacházel ve škole. Generál Beránek se rozumně rozhodl nestavět se jednotkám SS na odpor, protože neměl takové prostředky, aby mohl být odpor účiný22. Byla by to vyslovená sebevražda a navíc by došlo k silným represím vůči místnímu obyvatelstvu. Do města navíc vjely přinejmenším čtyři stíhače tanků typu Hetzer a rozestavěly se na kontrolních bodech kolem náměstí. Od Větrníku postupovala pěchota a kolem rybníku Papež pronikala do města. Podle hlášení pozorovatelů, kteří ve městě zůstali, začínalo být zřejmé, že se zde jednotky SS chtějí zakopat. Došlo také k dalším explozím, když vojáci SS likvidovali spojenecké vlajky pověšené na štítech domů. Takto je mimo zámku poškozena budova staré lékárny v Pražské ulici a Matlachův dům na náměstí. Nejdříve zaznívá volání o pomoc z telefonní ústředny pošty na náměstí, v které má službu slečna Kudrnová, a posléze volá

22 Generál Beránek nechával v průběhu 6. a 7.5 vyslat několik čet do prostoru Borotic kde se Strážný oddíl města Dobříše s Revoluční gardou Borotic, Nového Knína a Kozohor dostal do střetu ze silnými jednotkami SS, které vnikly do tohoto prostoru ze cvičiště na Benešovsku. Proto již 10.5. očekávaje rychlé vítězství, odmítl pustit do zbytečných střetů, které by mohly vyvolat ještě větší krveprolití na civilním obyvatelstvu.

47

o pomoc i vysílačka partyzánského štábu plk. Kozlova (Boguna). V horizontu půl hodiny se nad městem objevilo dopravní letadlo, zřejmě typu Li-2/DC-3 a vykonalo několik nízkých průletů nad městem. Byl to neozbrojený letoun, který nemohl Němcům způsobit škody, přesto to stačilo a většina jednotek se dala na ústup. I když je na letoun hlášená občasná střelba, nedošlo k žádným dalším ztrátám na životě. Pouze jeden československý důstojník se z obavy ze zajetí a mučení postřelil na hlavě, avšak přežil. V dalším zápisu není upřesněné v kolik hodin byl Ferdinand Vrtal se svými společníky nalezen, mohlo to být až po průjezdu jednotek SS. Zřejmě však byl poznán a odvezen nejdříve do Staré Huti. Zde však byl jeho stav

Pohřeb zabitých mužů z 6. až 10.5. , většina mrtvých pochází z noci z 9. na 10.5. Poté byli uloženi na pietní hřbitov v Anglickém parku. Kde však zůstali jen do následujícího roku, kdy buď byli exhumováni a odvezeni rodinami a nebo pohřbeni do společného hrobu na dobříšském hřbitově.

48

shledán jako velmi vážný bez možnosti dalšího ošetření.23 Podle vyprávění jeho ženy Růženy byl nejdříve odvezen do Příbramské nemocnice, ale jeho žena si přála aby byl převezen do Prahy. Zdejší doktor ji upozornil, že jeho stav je vážný a mohl by cestou zemřít. Na svém přání trvala a proto byl krátce na to převezen do všeobecné nemocnice v Praze na Karlově náměstí, zde nakonec svým zraněním dne 16.5. podlehl. Růžena Vrtalová musela ná-sledně za ošetřování svého muže zaplatit 104kčs. Pohřeb Ferdinanda Vrtala se konal dne 23.5. 1945 v Pražském krematoriu. Vrtal a jeho druhové však nakonec nebyli jedinými obětmi řádění jednotek SS kolem Dobříše. Posléze byli na lesní silnici „Bekovka“, která vede k hájovně Knížecí studánky nalezeni ještě dalších šest mužů z Písecka, kteří se pravděpodobně vraceli domů. Byli mezi nimi zjištěni: Vladimír Mikota studující 22 let, Ladislav Haudrejch, Sepekov 24 let, Bohumil Baloušek, 31 let, Václav Volf 43 let a Rudolf Huráb 24 let, který byl nalezen ještě živý ale svým zraněním podlehl na Dobříši. Všichni muži byli nejdříve mučení a posléze popraveni. Doposud také není upřesněno, jaké jednotky stály za střelbou na Dubovci u Obořiště, která se stala téže noci, tedy z 9. na 10. května. Do střetu s Němci se zde dostala výprava z Dobříše, která se vracela do města a během celého incidentu padlo přinejmenším dalších šest mužů, mezi kterými byl Václav Svoboda a František Průša. Dalšími obětmi měli být Rusové a jednalo se buď o členy Ruského výsadku či členy Vlasovovy armády, kteří se dali do služeb partyzánů. Celkově si tak střet s Němci dva dny po faktickém skončení Druhé světové války na evropském kontinentě vyžádal smrt šestnácti bojovníků z řad jednotek Revolučních gard, partyzánů a

23 V jiném zápise se praví, že byl nejdříve poslán do Příbramské nemocnice. Ovšem podle vyjádření národního výboru na Dobříši byl spíše podle zhodnocení stavu místním lékařem poslán vlakem přímo do Pražské nemocnice, protože pokud by byl v Příbramské nemocnici, kvůli povaze jeho zranění (střelná rána do hlavy) by převoz dále nebyl možný.

49

obránců Prahy. Je nemyslitelné považovat jejich oběť za něco jiného, než padlé v boji. Po válce bylo úředně zapsáno, že F. Vrtal byl postřelen až 10.5. 1945, tedy v době, kdy tento čin již nebyl považován za válečný akt, ale za vraždu. Je přesto známé, že bojové operace v prostoru Příbramského politi-ckého okresu skončily až 12.5. 1945. Protože na následky zranění zemřel až 16.5, nemohla rodina požádat o finanční odškodnění. Až v r. 1951 byl konečně navržen za svou účast během Pražského povstání na udělení pamětního odznaku druhého odboje In memoriam. Tento odznak rodina obdržela dne 9.5. 1951. Jméno Ferdinanda Vrtala se vyskytuje na pamětní desce Českomoravská VIII – Libeň, Praha 9. Tato deska byla později přenesena nové pietní místo před O2 arénou. Jméno Vrtala se též vyskytuje na pamětní desce v obci Stará Huť u Dobříše. * * * * * Ferdinand Vrtal zvládl za svůj krátký věk prožít to, co se nepovede většině lidí ani za celý život. Je jisté, že patří mezi ty nejmenované, kteří se rozhodli pozvednout zbraň a hájit svou zem, za což zaplatili svým životem. Nemělo by být jedno, kdy zemřeli a nebo byli zraněni. Měli bychom připomínat to, kde byli a proti komu stáli. Protože se často zapomíná, že Druhá světová válka neskončila 8.5., ale až 3.9. 1945, a proto by i v tomto období nemělo být zapomí-náno na ty, co zde stále umírali.

50

Zdroje: Jakl, Tomáš – Bojiště a barikády Pražského povstání, edice Zmizelá Praha, nakl. Paseka Litomyšl 2014. Jindřich, Marek . Pejčoch, Ivo. Plachý, Jiří. Jakl, Tomáš – Padli na barikádách, Vojenský historický ústav Praha, Praha 2015. Marek, Jindřich – Barikáda z kaštanů, nakl. Svět Křídel, Cheb 2005 Žáček, Pavel – Kasárna na levém břehu, nakl. Svět Křídel, Cheb 2003 Plavec, Michal – Strach nás ochromil, nakl. Svět Křídel, Cheb 2012 Roučka, Zdeněk – Skončeno a podepsáno, Plzeň 2003 Mahler, Oldřich . Broft, Miroslav – Praha v Květnu 1945, nakl. Panorama 1985. Hubený, Davis – Cyklistický prapor 1 v letech 1933 – 1939, Armády, Slaný a Slánsko ve 20 stol. Slaný 2009. Pejčoch, Ivo – Cyklistické jednotky československé armády, nakl. Svět Křídel, Cheb 2016 Kadlec, Petr – Dvacet dnů na dvaceti kilometrech, Okrašlovací spolek města Dobříše, Dobříš 2010 Wohlmuth, Jiří a Kotrbáče, Jaroslav – Středočeské závody a okruhy, nakl. Grada 2017 Periodika: Moto Revue - nestranný ilustrovaný čtrnáctideník věnovaný automobilismu a motocyklismu, roč. 1936 – 1937 – 1938. Československý legionář 1937, roč. 19. 19.1. 1937 číslo 5 str.10 Polední listy, roč. 12, číslo 252 z 11. 9. 1938 roč.11, čís. 145 z 24.5. 1937 Národní listy, roč. 78, čís.249 z 11.9. 1938 Lidové noviny, roč. 45, čís. 198 z 19.4. 1937 Archiv: Český svaz bojovníků za svobodu Státní okresní archiv Příbram – fond vesnice Voznice Pamětní kniha Fond vesnice Stará Huť kronika Centrální spisovna a depozitář městského muzea Dobříš Vojenský ústřední archiv Praha – fond Ferdinand Vrtal Vojenský historický archiv Bratislava Hornické muzeum Příbram Rodinný archiv pana Václava Vrtala Fotografie: Foto archiv Václava Vrtala Foto archiv Petra Kadlece

51

52

Sepsáno pro potřeby rodiny Ferdinanda Vrtala u příležitosti jeho nedožitých stých narozenin. (1916 – 2016) Samostatně neprodejné. Dobříš 2018