Gymnázium Václava Hraběte

Jiráskova 617, Hořovice, 26801

Seminární práce z biologie

Dárcovství kostní dřeně

Martina Nedvědová

Oktáva 2015/2016

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem seminární práci vypracovala samostatně za použití zdrojů uvedených

v seznamu použité literatury.

.V Březové dne 17.1.2016

……………………………..

Martina Nedvědová

Obsah

Obsah ..................................................................................................................................................................... 3

Úvod ....................................................................................................................................................................... 4

1 Krev ................................................................................................................................................................ 9

1.1 Leukémie .................................................................................................................................................. 9

1.1.1 Myeloidní leukémie ........................................................................................................................ 6

1.1.2 Lymfatická leukémie ....................................................................................................................... 6

1.1.3 Všeobecné příznaky ........................................................................................................................ 6

1.1.4 Příčiny ............................................................................................................................................. 6

2 Historie ............................................................................................................................................................ 7

2.1 Historie nemoci ......................................................................................................................................... 7

2.2 Historie léčby ............................................................................................................................................ 7

2.2.1 Chemoterapie .................................................................................................................................. 7

2.2.2 Transplantace .................................................................................................................................. 7

3 Transplantace .................................................................................................................................................. 8

3.1 Autologní transplantace ............................................................................................................................ 8

3.2 Alogenní transplantace ............................................................................................................................. 8

3.3 Způsoby odběru buněk.............................................................................................................................. 8

3.4 Výběr vhodného dárce .............................................................................................................................. 9

3.5 Registr dárců kostní dřeně ........................................................................................................................ 9

3.6 Vyšetření dárce ........................................................................................................................................10

3.7 Odběr kostní dřeně z pánevní ..................................................................................................................10

3.7.1 Následky .........................................................................................................................................11

3.8 Odběr buněk pomocí separátoru buněk ...................................................................................................11

3.8.1 Následky .........................................................................................................................................11

3.9 Příjemce ...................................................................................................................................................12

3.9.1 Vyšetření, transplantace .................................................................................................................12

3.9.2 Transplantace .................................................................................................................................12

3.10 Rizika .......................................................................................................................................................13

Závěr ......................................................................................................................................................................14

Seznam použitých zdrojů .....................................................................................................................................166

Úvod

Tématem této seminární práce je dárcovství kostní dřeně, o kterém není laické veřejnosti

nic jiného známo, než že se jedná o bolestivý zákrok. Cílem je tedy shrnout a rozšířit základní

informace užitečné pro zájemce, kteří uvažují o dárcovství nebo se jen chtějí dozvědět

informace související s kostní dření a nemocí s ní spjatou.

Nových dárců stále přibývá, avšak již registrovaní dárci jsou ze seznamu potenciálních

dárců kvůli věku a zdravotnímu stavu vyřazováni, to má za následek snižování celkového

počtu potenciálních dárců. Nemoc je nepředvídatelná a postižených stále přibývá. Najít svého

dárce je velice obtížné. Pokud najde postižený svého dárce, který mu může zachránit život,

neznamená to, že operace bude úspěšná. Jak se stát dárcem? Jsem vhodný dárce? Je darování

opravdu tak bolestivý zákrok, jak se říká? Budu mít přístup ke kontaktním údajům příjemce

darované kostní dřeně, abych se s ním mohla seznámit? Odpovědi na tyto otázky, ale i

na spoustu dalších jsou obsaženy v této seminární práci.

V seminární práci jsou popsány základy, které se týkají všeobecného vědění, přičemž

se jedná o zaměření na dárce, nikoli na příjemce. Najde se zde vše, co by měl každý znát,

pokud přemýšlí o dárcovství. Na začátku práce se seznámíme se stavbou krve a její

nezbytností pro náš organismus. V druhé části je popsána historie, která nás uvede do počátků

zkoumání nemoci spjaté s krví. Ve třetí a zároveň nejobsáhlejší části se budeme věnovat

samotné transplantaci a důležitým informacím, jak se stát dárcem. V této části se dozvíme,

že neexistuje pouze jeden způsob odběru kostní dřeně a zaměříme se hlavně na průběh

odlišných způsobů odběru. Nechybí zde ani zmínka o tom, jak se můžeme stát dárci

a zachránit život.

1 Krev

Po celém těle nám cirkuluje kapalná tkáň - krev, která zásobuje všechny orgány. Je to

pro život nezbytná kapalina. Krev je složena z tekuté plazmy, krevních buněk a krevních

destiček (fragmenty cytoplazmy). Většina krevních buněk vzniká v kostní dřeni, která

se nachází v dutinách plochých a krátkých kostí. Krevní buňky se dělí na červené krvinky

(erytrocyty) a bílé krvinky (lymfocyty).

Hlavní úlohou červených krvinek je rozvod kyslíku (O2) do všech tkání těla pomocí

červeného barviva hemoglobinu. Průměrné množství v 1 litru krve je 4,3-5,3 . 1012

červených

krvinek. Při jejich nedostatku dochází k chudokrevnosti (anémii), kdy je organismu velice

unavený.

Bílé krvinky mají úlohu obranyschopnosti organismu (imunity). Chrání tělo

před škodlivými vlivy na organismus. Bílé krvinky se dále dělí na granulocyty, lymfocyty

a monocyty. Každý typ se podílí na obraně organismu jiným způsobem. Všechny tři typy

bílých krvinek spolu spolupracují pomocí systému mezibuněčných hormonů (cytokinů).

Přibližný počet v 1 litru krve je 4-9 . 109 bílých krvinek. Při napadení organismu např.

při infekci, se jejich počet zvyšuje. Při užívání antibiotik počet obranyschopných krvinek

klesá.

Krevní destičky zabraňují či zmírňují krvácení při menším narušení cév či kapilár, tedy

sráží krev. Při nedostatku těchto fragmentů v těle může dojít k samovolnému krvácení. 1 litr

krve obsahuje asi 150-300 . 109 destiček (trombocytů).

Kostní dřeň produkuje potřebné množství krevních buněk z tzv. kmenových buněk, které

mají potenciál k tvorbě všech tří typů krevních buněk. V kostní dřeni se však nachází

mnohem více buněk. Krvetvorba je velice náročný proces, protože při něm vznikají statitisíce

až miliony krevních buněk každou vteřinu. Z kmenových buněk vznikají 2 třídy buněk, a to

myeloidní kmenová buňka a lymfoidní kmenová buňka. Z myeloidní buňky vznikají červené

buňky, některé druhy bílých krvinek (granulocyty) a krevní destičky. Z lymfoidní buňky

vznikají ostatní bílé krvinky (lymfocyty T, B). Tvorba krvinek je řízena z jádra buňky,

kde jsou v genech uloženy všechny informace potřebné k samotné tvorbě.

1.1 Leukémie

Leukémie je nádorové onemocnění krvetvorby, tedy rakovina krve. Název pochází

z řeckých slov leukos (bílý) a aima (krev), proto se užívají i české výrazy pro nemoc jako

6

bělokrevnost či bílá nemoc. O leukémii hovoříme tehdy, dojde-li ke zmnožení bílých krvinek,

které nejsou dostatečně vyzrálé a neplní svoji funkci. Tyto buňky se následně začnou

nekontrolovatelně množit. Místo toho, aby plnily svoji úlohu ochrany organismus poškozují.

Tyto nevyzrálé leukemické buňky se mohou hromadit v orgánech. Kostní dřeň již není

schopna tvořit dostatek potřebných zdravých krvinek, které by plnily svoji funkci tak, jak by

měla. Tím je krvetvorba porušena.

Rozlišujeme různé typy leukémií od nezhoubných (benigních) až po zhoubné (maligní )

a velice agresivní leukémie. V dnešní době jsme schopni vyléčit i maligní leukémie. Podle

typu zmnožených buněk rozdělujeme nemoc na myeloidní a lymfatickou leukémii. Dále lze

rozdělit podle závažnosti na akutní (rychlý průběh, smrt postiženého během několika dnů)

a chronickou leukémii (pomalejší průběh, léčba může nastat až po několika měsících

či rocích). Základní léčbou je chemoterapie nebo transplantace kostní dřeně.

1.1.1 Myeloidní leukémie

Pochází z řady myeloidních buněk, z kterých se vyvíjejí červené krvinky, krevní destičky

a některé typy bílých krvinek. Může se projevit např. krvácením z nedostatku krevních

destiček nebo častým výskytem infekce kvůli přítomným nefunkčním krvinkám, které

organismus neubrání.

1.1.2 Lymfatická leukémie

Vychází z buněk, které tvoří lymfocyty (bílé krvinky; hlavně T-lymfocyty a B-lymfocyty).

Kostní dřeň je zaplavena nevyzrálými buňkami, které mají delší životnost než zdravé vyzrálé

buňky a nemnoží se ani tak rychle. Stačí jim pouze žít déle a tím převýší počet zdravých

buněk. Postižení trpí např. chudokrevností (anémií) nebo krvácením.

1.1.3 Všeobecné příznaky

Organismus je unavený, trpí častými infekcemi, je náchylný na krvácení. Dále se projevuje

zvtšením lymfatických uzlin (krčních, podčelistních, v podpaží atd.), bolestí břicha a kloubů,

zvětšením jater, zvýšenou tělesnou teplotou, hubnutím, bledostí…

1.1.4 Příčiny

Nemoc není infekční, proto se nemusíme bát nákazy. Přesnou příčinu vzniku zatím

neznáme, avšak jsou udávány pravděpodobné faktory jako kouření, styk s chemikáliemi,

radioaktivní záření. Další možnou příčinou je dědičnost, ta je ale spíše vzácná. Je zajímavé,

že některé typy leukémií postihují především děti, jiné zase starší lidi. Dále bylo výzkumem

zjištěno, že určitým typem leukémie trpí i národnostní menšiny.

7

2 Historie

2.1 Historie nemoci

Leukémie byla nezávisle na sobě pozorována několika vědci a lékaři z různých zemí, byli

to: John Hughes Bennet, Rudolf Virchow, Alfred Donné a David Craigie. Pozorovali nemoc

již před r. 1850, nemoc se pravděpodobně neobjevila až v polovině 19. stol., protože jsou

zaznamenány zprávy o nemocech, které měly příznaky odpovídající příznakům leukémie.

Pojem leukémie byl prvně použit r. 1847 R. Virchowem a r. 1851 byla J.H.Bennetem nemoc

nazvána leukocytemií. Je velice překvapivé, že byla nemoc rozpoznána v této době, kdy nebyl

mikroskop dostatečně vyvinutý. Medicína se zabývala hlavně infekčními chorobami,

při kterých vznikají hnisavé záněty (větší nahromadění bílých krvinek), a proto byly často

zaměňovány s leukémií. Na konci 19. století byl mikroskop zdokonalen natolik, že bylo

možné rozpoznat různé typy bílých krvinek. Dále byl objeven význam kostní dřeně

pro krvetvorbu a začalo nové období hematologie (vědy zabývající se krvetvorbou a jejími

chorobami).

2.2 Historie léčby

2.2.1 Chemoterapie

Je léčba za pomoci chemických látek. V dnešní době je tento termín používán hlavně

pro léčbu nádorového bujení, kdy je cílem poškodit genetickou informaci nádorové buňky.

Léky však zasahují i buňky, které jsou ve fázi buněčného dělení, proto se vyskytují u příjemce

léků nežádoucí účinky. Existuje i tzv. paliativní chemoterapie, která pouze zmírňuje příznaky

nemoci nebo i prodlužuje životy.

Při pitvě vojáků zabitých v 1. světové válce bylo nápadné poškození kostní dřeně

způsobeno bojovnou chemickou látkou yperitem. Při jeho zkoumání bylo zjištěno, že derivát

yperitu nemůže být dál používán k vojenským účelům, protože poškozuje dělící se buňky

a nádorové buňky. Proto se začal dusíkatý yperit používat k léčbě nádorových onemocnění.

Dnes je stále významnou složkou podávaných chemoterapeutik. První účinné léky leukémie

byly objeveny v druhé polovině 20. století.

2.2.2 Transplantace

Transplantace kostní dřeně se začaly provádět v 60. letech 20. století, většího rozmachu

dosáhly až po roce 1980. První pokus transplantace dřeně provedl G. Mathé r. 1959

8

v Jugoslávii. První úspěšnou transplantaci kostní dřeně provedl o několik let později E. D.

Thomas. Jeho úspěchu předcházel objev HLA (human leukocyte antigens = lidské

leukocytární antigeny) oceněn Nobelovou cenou.

V ČSSR v 80. letech 20. století vznikl specializovaný klinický tým v UHKT (Ústav

hematologie a krevní transfúze) a zde byla také provedena první nepříbuzenská transplantace

u dospělého člověka. První dětská transplantace dřeně byla provedena ve fakultní nemocnici

Motol r. 1992. Úplně první transplantace dřeni byla provedena r. 1976 v Hradci Králové.

Zpoždění ČSSR bylo kvůli izolaci našich odborníků od medicíny vyspělých zemí, dále bylo

zpoždění ovlivněno ekonomickou situací.

3 Transplantace

Transplantace kostní dřeně je léčebný zákrok, při kterém dojde k výměně poškozených

krvetvorných buněk za zdravé buňky. Rozlišujeme 2 typy transplantace, a to autologní

a alogenní.

3.1 Autologní transplantace

Při autologní transplantaci je pacientovi vrácena jeho vlastní kostní dřeň, která byla

odebrána před chemoterapií a jinými chemickými zákroky (kostní dřeň se tedy napřed

odebere pacientovi, poté následuje chemoterapie a po chemoterapii se mu vrátí odebrané

buňky). Tato transplantace se využívá po intenzivnější chemoterapii, která by mohla být

bez následného vrácení kostní dřeni smrtelná. Krvetvorba se následně obnoví. V tomto

případě je člověk sám sobě dárcem.

3.2 Alogenní transplantace

Při alogenní transplantaci kostní dřeň pochází od vhodného dárce. Dárce může být rodinný

příslušník (větší pravděpodobnost shody) nebo dárce zapsaný v registru.

3.3 Způsoby odběru buněk

Existují dva způsoby odběru kostní dřeně a buněk. Kostní dřeň se získává opakovanými

punkcemi (bodáním do tkáně) a nasáváním z kostí pánevních. Pacient je v celkové narkóze.

Krev se získanými buňkami se pak zmrazí, aby nedošlo k žádnému poškození. Těsně před

podáním pacientovi se krev rozmrazí a podobně jako transfúze se podá do periferní

(obvodové) žíly. V dnešní době je tento způsob odběru často nahrazován nově objeveným

9

způsobem, kdy se získávají buňky přímo z periferní krve. Dárce dřeně nepodstoupí narkózu,

jedná se totiž o filtrování krve na speciálním přístroji tzv. separátoru krvinek. Krvetvorné

buňky se za normálních podmínek nachází v kostní dřeni, po podání určitých látek (cytostatik,

leukocytárních růstových hormonů aj.) se začnou buňky z kostní dřeně uvolňovat do oběhu

a mohou být separátorem zachyceny.

3.4 Výběr vhodného dárce

Vhodný dárce se vybírá podle tkáňového typu (soubor HLA znaků), který musí být co

nejvíce podobný tkáňovému typu příjemce. Dále je výhodné, pokud má dárce i příjemce

stejnou krevní skupinu, to však není nutné. Krevní skupina se totiž týká jen zralých červených

krvinek. „Pokud by převod dřeně s krví jiné skupiny znamenal pro pacienta riziko (podobně

jako nestejnorodá transfúze), červené krvinky se z odebrané dřeně jednoduše oddělí

a nemocnému se podává jen zbylý koncentrát kmenových buněk, nebo (častěji) se volí odběr

kmenových buněk od dárce pomocí separátoru, kde je příměs červených krvinek minimální.

Výsledkem takové transplantace je, že nemocnému se po určité době změní jeho bývalá

krevní skupina na skupinu dárce, která mu pak už doživotně zůstane.“ (Hamplová, Koza,

Švojgrová 2006 : 24) Díky dědičnosti je větší možnost vhodného dárce v pokrevním

příbuzenstvu. K odebrání vzorku budou nejprve vyzváni sourozenci, rodiče, poté případně

další členové příbuzenstva. Dárce musí být zdráv, s přijatelnou shodou tkáňového typu, nesmí

být nosičem infekcí přenášených krví. Způsobilost k odběru a následnému darování však

posoudí odborný lékař. Pokud se dárce v příbuzenstvu nenajde a transplantace je opravdu

nutná, následuje vyhledávání nepříbuzenského dárce v registru dárců kostní dřeně. Ten může

být nalezen za několik dní, týdnů, měsíců, let a nebo nemusí být nalezen vůbec.

3.5 Registr dárců kostní dřeně

Registr dárců kostní dřeně neboli Český registr dárců krvetvorných buněk vznikl r. 1991

v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Jedná se o celosvětovou

pomoc, protože spolupracuje s ostatními 60ti registry z různých zemí. Dárce tedy může

pomoci lidem z druhého konce světa. Darování do zahraničí se v ničem neliší. Registr

zorganizuje vše tak, aby transplantát odebraný v zemi dárce byl doručen co nejrychleji

k pacientovi. Dárce tedy nikam necestuje, nemá jiné podmínky. Transplantát převáží

vyškolení kurýři. Registr je napojen na mezinárodní databáze BMDW (Bone Marrow Donors

Worldwide) a EMDIS (European Marrow Donor Information System).

10

Mezi hlavní úkoly registru patří propagace a nábor nových dárců, kteří jsou po registraci

evidování. Po zapsání probíhá vyhledávání vhodného příjemce. Pokud se najde shoda mezi

dárcem a příjemcem, registr zajistí, aby bylo vše co nejrychleji provedeno a pro dárce

nenastaly úřední a jiné komplikace.

Pro zapsání do registru stačí zavolat na jednu z transfúzních stanic v České republice

a objednat se na odběr krve s tím, že se jedná o zapsání do registru dárců kostní dřeně.

Na stanici se odebírají 2 ampulky krve. Ty jsou poté ihned odeslány do laboratoře a dále

prozkoumány. Výsledný rozbor krve se zadá do počítačového systému, kde se porovnají

znaky s krví nemocného. Pokud je pro potenciálního dárce nemožné dojet na transfuzní

stanici, může poskytnou vzorky slin. Ampulky potřebné pro odebrání slin vám budou

odeslány po požádání.

3.6 Vyšetření dárce

Při zapsání do registru dárce musí potvrdit, že si je vědom možných následků. Také musí

počítat s tím, že se jedná o dobrovolnou činnost, a že toto rozhodnutí bylo učiněno z jeho

dobré vůle. Dárce bude mít nárok na 4 dny placeného volna pouze po vykonaném zákroku.

Vkládá do svého rozhodnutí svůj čas a peníze…

Samotná příprava začíná asi 1 měsíc před odběrem. Dárce má právo si vybrat, jakou

metodu odběru podstoupí, zda odběr kostní dřeně z pánevní kosti nebo separaci krvetvorných

buněk z krve. Provedou se poslední vyšetření zdravotního stavu jako odběr krve, rentgen

srdce a plic a v případě odběru kostní dřeně z pánevní kosti se provede i rentgen pánve, EKG

(elektrokardiogram-měření srdeční aktivity) a jiná doplňující vyšetření. Po konečném

potvrzení, že je dárce opravdu vhodný pro příjemce, začnou různá administrativní jednání

(pojištění, informovaný souhlas, podpis stanoveného data úkonu,...) Na změnu svého

rozhodnutí má dárce právo, avšak pokud by změnil své rozhodnutí v době, kdy se pacient

připravuje na transplantaci, může ohrozit příjemce na životě. Zdravotní stav po odběru je

dlouhodobě sledován. Pacienti jsou zváni na kontrolní vyšetření po dobu 10 let po odběru.

3.7 Odběr kostní dřeně z pánevní kosti

Několik dní před zákrokem je dárci odebrána krev. Ta mu bude v průběhu zákroku vrácena

zpět, protože s kostní dření ztrácí i krev. Dárce je přijat 1-2 dny před zákrokem na lůžkové

oddělení nemocnice a následuje finální vyšetření. Odběr kostní dřeně probíhá obvykle

v celkové anestezii na chirurgickém sále a trvá přibližně 1 hodinu. Při zákroku leží dárce

11

na břiše. „Punkční jehlou se odsaje potřebné množství kostní dřeně (odebírá se maximálně

1500 ml, podle váhy pacienta a dárce)” (http://www.darujzivot.cz/zpusoby-odberu.php)

Množství kostní dřeně nemůže přesáhnout 10% celkového objemu. V průběhu zákroku se

dřeň shromažďuje ve speciálních láhvích s protisrážlivým roztokem. Vzorky jsou v těchto

láhvích během zákroku posílány do laboratoře, kde odborníci zkoumají množství buněk.

Lékaři nazpět dostávají informaci, zda je potřeba v zákroku pokračovat či nikoli. Po zákroku

následuje přísný dohled lékařů. Dárce je po krátké době od ukončení zákroku schopen chodit

a není nijak zvláštně omezen. Druhý den je propuštěn z nemocnice. Zanedlouho se buňky

přirozeně doplní regenerací. Dřeň se do podání příjemci shromažďuje ve speciálních láhvích

nebo vacích spolu s protisrážlivým roztokem.

3.7.1 Následky

Po narkóze můžou nastat velice nepříjemné pocity a bolesti, ty však zanedlouho odezní

i díky pocitu, že zachráníte lidský život, který je nenahraditelný. Po odběru je pacient

unaven. Kolem vpichu se může vytvořit bolestivý hematom (sraženina krve), který může být

rizikem infekce při zanedbání ošetření.

3.8 Odběr buněk pomocí separátoru buněk

Příprava začíná již 4 dny před odběrem, kdy se dárci musí každý večer injekčně podat

stimulační látky (speciální bílkoviny růstového faktoru), díky kterým se do krevního oběhu

uvolní potřebné krvetvorné buňky. Čtvrtý den podání stimulantu je dárce napojen

na separační přístroj, který mu z loketních žil po 4 hodiny filtruje krev a zachycuje buňky.

Pokud nemá dostatečně silné žíly pro rychlé proudění krve přístrojem, zavede se mu kanyla

(plastiková cévka) do centrální žíly (nejčastěji do stehenní žíly). „Krev z jedné žíly přichází

do přístroje, kde se mísí s malým množstvím protisrážlivého roztoku, prochází systémem

dělících hadiček a vaků, kde se šetrně odstřeďuje. Typ sbíraných buněk určuje nastavitelný

počítačový program přístroje. Vrstvička kmenových buněk se koncentruje v malém sběrném

vaku uvnitř separátoru. Všechny ostatní krevní součásti se průběžně vracejí zpět do druhé

žíly.“ (Hamplová, Koza, Švojgrová 2006 : 32) Dárce při odběru leží a může se zabavit

sledováním televize, pousloucháním hudby, čtením nebo může i spát. Po odběru je dárce

propuštěn domů.

3.8.1 Následky

Stimulační látka, kterou si dárce podává před odběrem, může mít za následky nepříjemné

pocity podobající se příznakům chřipky (např. únava, bolest svalů). Pokud jsou tyto pocity

12

nesnesitelné, dají se zmírnit léky. U některých dárců může dojít k poklesu hladiny vápníku

v krvi (hypokalcémie), jenž způsobuje slabost a brnění těla. Tomu se dnes preventivně

předchází podáním rozpustného vápníku těsně před odběrem. Pokud pacient začne pociťovat

brnění, měl by upozornit zdravotní sestru, která mu podá další množství vápníku.

(srov. Hamplová, Koza, Švojgrová 2006 : 28-33)

3.9 Příjemce

Může se zdát, že příjem buněk není tak složitý úkon, ovšem pravda je jiná. Příjemce je

psychicky poznamenám již od oznámení jeho nemoci. Navíc ho již nějakou dobu provázela

spousta vyšetření, tělo se stává stále unavenější. Teď je zde naděje, že se nemocný vyléčí,

protože našel svého dárce. To však není jisté. Tělo je velice křehký organismus, který závisí i

na psychické stránce člověka. Příjem buněk znamená pro člověka naději, ale mohou nastat

komplikace.

3.9.1 Vyšetření, transplantace

Pokud se najde vhodný dárce, je pacient okamžitě informován. Lékaři prozkoumají

stádium nemoci a určí nejvhodnější postup léčby. Pacient podstoupí různé pohovory

a informační schůzky, aby byl seznámen s postupem lékařů. Nástup do nemocnice je

v nejbližším termínu a je mu přidělen jednolůžkový pokoj s nadstandardní výbavou.

Následuje příprava pacienta (další předběžná vyšetření, zavedení syntetické cévky - katetru

do centrální žíly v hrudníku). Dalším přípravným krokem pro samotnou transplantaci je

chemoterapie, která odstraní špatnou krvetvorbu a imunitní systém se připraví k přijetí

zdravých buněk. 1-2 dny před zákrokem přípravy končí, protože tělo potřebuje odpočinek.

3.9.2 Transplantace

Transplantace kostní dřeně je zákrok, při kterém dojde k výměně poškozených

krvetvorných buněk za zdravé. Nejedná se o bolestivý chirurgický zákrok, pouze o podání

krvinek či dřeně a léků pomocí transfúze na pacientově pokoji. Pacient je během transplantace

i po ní pod přísným dohledem lékařů a zdravotních sester. Transplantované buňky se ihned

usazují v kostech a začínají se množit. Transplantace je ukončena a nastává fáze

rekonvalescence. Následující dny je tělo stále zničeno účinky po chemoterapii. Tyto účinky

jsou tlumeny léky. Dokud se tělo nezotaví a bez problémů nepřijme dárcovy buňky, je velice

oslabeno. Proto bude obranný systém podporován léky, dokud nedojde k souznění buněk

s tělem.

13

Na propuštění z nemocnice navazuje domácí léčba. Pacient je důkladně seznámen

s pokyny, kterými se musí řídit. Postupem času si tělo vytvoří systém obranyschopnosti.

Pacient musí stále užívat spoustu léku, které zabraňují infekci, podporují imunitní systém aby

nedošlo k nežádoucí reakci… Pacient chodí na pravidelné kontroly, aby byl vývoj jeho

krevního obrazu sledován. Zpočátku jsou kontroly každý týden, dále pouze jednou za měsíc.

Při menších komplikacích se může stát, že se pacienti vrátí zpět do nemocnice, kde jsou pod

dohledem lékařů. Pacient by neměl podceňovat žádný z možných příznaků komplikací.

Po náročném léčení nemoci, kdy se imunitní systém ustálil, jsou kontroly prováděny jen

1-2krát za rok. Pokud je vše v pořádku, nemá dotyčný žádné zábrany začít se věnovat

původnímu životu. Může sportovat, pracovat, studovat…

3.10 Rizika

Věda je vždy o malý krok pozadu, proto jsou zde i určitá rizika. Pokud si transplantát

nezvykne na tělo, je třeba co nejdříve vrátit pacientovi buňky, které mu byly odebrány před

chemoterapií, zpět do těla a čekat na dalšího dárce. Dále může dojít ke snížení potřebného

počtu krevních destiček, to má za následek lehké krvácení. Výskyt horečky, průjmu, zimnice,

kašle aj. po transplantaci může být následkem infekce.

14

Závěr

Ve své seminární práci jsem seskupila informace a pojmy týkající se dárcovství kostní

dřeně. Postupovala jsem tak, aby se informace daná na začátku postupně obohacovala o další

složitější informace a vše bylo logicky navázáno na sebe. Čerpala jsem jak z knižních, tak

i z internetových zdrojů.

Na začátku seminární práce jsou důkladně popsány základní informace o krvi, na které

navazuje kapitola o leukémii. V této práci nechybí ani počátky prvních pokusů o vyléčení

těžké nemoci. Třetí a zároveň poslední část je zaměřena na transplantaci, která je podle

původu buněk rozdělena na dva typy. Ovšem jeden bez druhého nelze provést, aniž by pacient

nebyl vystaven většímu riziku. Nejzajímavějšími body jsou ty, ve kterých popisuji postupy

příprav před zákroky a samotné zákroky. Dárcovství kostní dřeně je velice obsáhlé téma,

proto jsem vybrala ty nejdůležitější a nejužitečnější informace.

V seminární práci je zdůrazněno, že nemocných přibývá a dobrovolných dárců ubývá.

Za příčinu malého množství dárců jsou považovány mýty. „Zákrok prý moc bolí, proto se

nechci stát dárcem!“ Tuto myšlenku lze považovat za nejrozšířenější mýtus. Většinu lidí

představa vlastní bolesti odradí a přitom jde o tak velkou věc, jakou je záchrana lidského

života. Do registru se tak zapíše jen pár tisíc největších odvážlivců ročně. Samotný zákrok

není přitom vůbec bolestivý, protože je prováděn v narkóze. Po probuzení z narkózy pacient

sice pociťuje bolest, ta je však snesitelná. „Odběr se provádí z míchy a hrozí ochrnutí.“ Tento

mýtus se dá velice jednoduše vyvrátit. Ochrnutí opravdu nehrozí, protože se dřeň odebírá

z pánevní kosti, zatímco mícha se nachází v páteřním kanálku. „Dárci hrozí onemocnění

leukémií.“ Tento mýtus nemá v nejmenším žádný vědecký podklad. Dosud nebyl

zaznamenám žádný případ, který by měl spojitost mezi dárcem, příjemcem a darováním

samotným.

Léčba je velice finančně náročná, proto byla založena Nadace pro transplantace kostní

dřeně, jež je velkou podporou. Pomáhá již od r. 1992 po celé České republice. Zaměřuje se na

nemocné s leukémií a lymfomy, ale i na nemocné s jinými život ohrožujícími krevními

chorobami. Tato nadace nejenže podporuje pacienty, kteří se kvůli nemoci dostali do tíživé

situace, ale také podporuje samotný výzkum v oblasti krve a transplantace. Dále vybavuje

transplantační centra. Nadace pro transplantace kostní dřeně je podporována širokou

veřejností. Díky dobrovolníkům jsou celoročně organizovány akce, které pomáhají právě této

nadaci.

15

Kontaktní údaje přijemce dřeně zůstávají utajeny z důvodu ochrany obou stran. Dalším

důvodem je i to, že záchrana lidského života má nevyčíslitelnou cenu a mohlo by dojít

k finančnímu nebo psychickému vydírání. Proto musí dárci postačit pocit, že byl základním

kamenem pro záchranu lidského života.

16

Seznam použitých zdrojů

Knižní:

1. Breuss, Rudolf: Rakovina, leukémie. Erika, Praha 2008

2. Krahulová, Markéta a Jiří Vorlíček: Akutní leukémie. Masarykova univerzita, Brno 1998

3. Švojgrová, Mája, Vladimír Koza a Alice Hamplová: Transplantace kostní dřeně. F.S. Publishing, Plzeň 2006

Internetové:

www.darujzivot.cz

www.diagnoza-cml.cz

www.fnbrno.cz

www.kostnidren.cz

www.leukemie.zdrave.cz

www.transplantace.cz