Sarlatovy Stin 01 - Bedwyruv Mec

7/25/2019 Sarlatovy Stin 01 - Bedwyruv Mec

http://slidepdf.com/reader/full/sarlatovy-stin-01-bedwyruv-mec 1/222

– 1 –



– 2 –



– 3 –

THE SWORD OF BEDWYR

Copyright © 1995 by R. A. Salvatore

All rights reserved, which includes to reproduce this bookor portions any form whatsoever.

AND CLASSIC, 1997

Translation © Václav Čuba, 1996

Cover Art © by Michael Whelan / via Agentur Schlück

ISBN: 80-85782-86-3

Distribuce – LA, spol. s.r.o.Čestmírova 27, Praha 4 140 00tel: (02) 691 33 57

Vytiskla BBS Tiskárna Vimperk s. r. o.



– 4 –

BEDWYRŮV

MEČ R. A. SALVATORE



– 5 –

R. A. Salvatore

v Classic

BEDWYRŮV MEČ – kniha 1 * LUTHIENOVA HAZARDNÍ HRA – kniha 2

* ODLEHLÉ HVOZDY – kniha 1 * DRAČÍ DÝKA – kniha 2 * NÁVRAT DRAKOBIJCE – kniha 3

* Oč ekávejte



– 6 –

Betsy Mitchellové, za všechnu její podporu a pomoc, za to, že miotevř ela nové možnosti a obzory. Nadšení je nakažlivé.

A zvláště děkuji vám, Wayne Changu, Donalde Puckey a NancyHangerová. Př i tak obtížné práci, jako je tahle bylo skvělé pracovat stak talentovanými a schopnými lidmi.



– 7 –

Prolog

Toto jsou ostrovy Avonského moř e. Země rozeklaných vrcholků i táhlých kopců, mírných dešťů i ostrých větrů vanoucích př es

hř ebeny vln. Tichá Baranduina, země lidí a Fairbornů, země zeleně aduhy. Ostrovy Pěti Stráží, zvané Větrolamy, země neúrodných strání,porostlé mnohobarevnými lišejníky, zář ícími ve vycházejícím slunci,země horských ovcí pasoucích se na úbočích hor.

V průlivech mezi ostrovy jsou obávané útesy, jimž se všichninámoř níci vyhýbají.

Praetorie, nejobydleně jší a nejcivilizovaně jší z ostrovů,

kř ižovaná mnoha cestami a posetá m

ěsty.A nakonec nepokoř ený Eriador. Země válek a drsných lidí,

podobných mečům, kterými se oháně jí. Země klanů, kde věrnostkoluje spolu s krví v žilách všech. A bojovat s kýmkoliv znamenábojovat s celým jeho rodem.

Nepokoř ený Eriador. Mraky zakrývající vrcholky hor a mrazivévětry, které dují i v létě. Fairnbornští elfové tančí na temenechskrytých vrchů a nevlídní trpaslíci kovají zbraně, které nejpozdě ji do

roka nevyhnutelně okusí krev nepř ítele.Př íběhy o barbarských jezdcích Huegotech jsou zde stále živé a

většina z nich vypráví o nájezdech těchto válkychtivých bojovníků na národ Eriadoru. Nikdy se jim však nepodař ilo tuto zemi dobýt aEriadoř any zotročit. Ř íká se, že za každého zabitého Eriadoř ana bylzabit jeden Huegot, což je výsledek, jakým se žádný jiný národ v bojis mocnými barbary nemůže chlubit.



– 8 –

Z jeskyní hor Železného Kř íže sestoupili jednoocí kyklopové,krutá a nemilosrdná horda. Př ehnali se zemí, pálili, loupili a zabíjelikaždého, kdo neprchl př ed jejich bouř livým útokem. Pak však vEriadoru povstal vůdce Bruce Mac Donald, Sjednotitel, který

shromáždil muže i ženy celé země a zvrátil průběh války. Povyčištění západní části země si Bruce Mac Donald proklestil cestuŽelezným Kř ížem, aby jej mohl se svými armádami př ekročit a zničilkyklopy i na východě.

Toto se stalo př ed šesti sty lety.

Z moř e př itáhly armády Gaskonie, velkého království ležícího

jižně od ostrovů. A tak byl Avon, země zvaná také Elkinador, dobyta „zcivilizován“. Gaskonijcům se však nikdy nepodař ilo získat vládunad Eriadorem na severu. Ohromné vlny a bouř e Ploutvového moř ezahnaly jednu flotilu na mělčinu a změnily lodě v hromady dř eva,obrovské velryby zničily flotilu druhou. Se jménem Bruce MacDonalda, svého dávného hrdiny na rtech, bojovali obyvatelé Eriadoruo každou pí ď země. Jejich odpor byl tak tuhý, že Gaskonijci nejen že

ustoupili, ale navíc vybudovali zeď

např í č ostrovem,

čímž tutoseverní zemi oddělili od Avonu. Zemi, kterou nakonec sami

prohlásili za nepokoř itelnou.A s pokračujícím odporem Eriadoru a vzhledem k válkám, které

začínaly propukat i na jiných ostrovech daleko na jihu, Gaskonijcinakonec ztratili o Avon zájem a stáhli se. Jejich odkaz př ežívá pouzev jazyce, náboženství a způsobu oblékání obyvatel Avonu. Ne však vEriadoru, této nepokoř itelné zemi, kde náboženství je starší než celá

Gaskonie a kde věrnost koluje spolu s krví v žilách všech.Toto se stalo př ed tř emi sty lety.

V Avonu, na Karlově ostrově na ř ece Stratton, povstal čarodě jnýkrál veliké moci, který by rád viděl všechny ostrovy pod svouvládou. Greensparrow bylo a je jeho jméno a za ním se skrývá mužvelkých ambicí a temných plánů. A temná byla i smlouva, kterouGreensparrow uzavř el s Cresisem, vládcem kyklopů. JmenovalCresise svým prvním vévodou a získal tak Jednooké do své armády.



– 9 –

Během čtrnácti dnů dobyl Avon, kde zničil veškerý odpor, a potéobrátil svou pozornost na Eriador. Jeho armády však nebyly lepší nežbarbař i, ani kyklopové, natož Gaskonijci.

Proto seslal na Eriador temnotu, která nemohla být zničena

mečem, ani zastavena odvahou. Mor, jehož šepot dával nasrozuměnou, že byl vyvolán černou magií. V Avonu jeho smrtícíúčinky nepocítili, v Eriadoru však ano. Z každých tř í lidí dva zemř elia z každých tř í, kteř í př ežili, byli dva př íliš vyčerpáni, než aby sezúčastnili bitvy. A tak Greensparrow nastolil svou vládu a znemožnilv zemích na sever od Železného Kř íže jakýkoliv odpor. Ve městě Montfortu, kterému př edtím na památku Sjednotitele ř íkali Caer MacDonald, jmenoval svého osmého vévodu.

V Eriadoru nastaly těžké časy; fairborni utekli a trpaslíci bylizotročeni.

Toto se stalo př ed dvaceti lety. V době, kdy se narodil LuthienBedwyr.

Toto je jeho př íběh.



– 10 –

Kapitola 1

Ethanovy pochybnosti

Ethan Bedwyr, nejstarší syn earla z Bedwydrinu, stál na balkóně paláce v Dun Varně a pozoroval dvojstěžník s černými plachtami,který opatrně vplouval do př ístavu. Tento hrdý muž se zamračil ještě př edtím, než uviděl známou vlajku – krvavě rudé oko ověnčenépalmovou ratolestí. Pouze lodi krále nebo barbarů ze severovýchoduse mohly volně plavit temnými a studenými vodami Ploutvovéhomoř e, pojmenovaného podle děsivých černých ploutví masožravých

velryb, které se v hladových hejnech pohybovaly ve vodě. A barbař ise nikdy neplavili jen s jedinou lodí.

Druhá vlajka – silná paže, ohnutá v lokti a tř ímající hornickýkrumpáč – se ukázala vzápětí.

„Máme hosty?“ zazněla za ním otázka. Ethan se neotočil,protože poznal hlas svého otce.

„Vidím praporec vévody z Montfortu,“ odpověděl se zjevnýmpohrdáním.

Gahris Bedwyr se postavil vedle syna a Ethan sebou trhl, když sepodíval na muže, který působil tak důstojně, jak si ho Ethan už jenstěží pamatoval. Ve tvář i prosvětlené vycházejícím sluncem živě zář ily Gahrisovy skoř icové oči. Čerstvá oceánská bríza mu čechralahusté, stř íbř itě bílé vlasy ze zdravě ruměnného, vrásčitého obličeje,opáleného sluncem během nespočetných hodin strávených v malérybář ské lodi na nebezpečném moř i. Gahris byl stejně vysoký jako

Ethan, vyšší než většina lidí na ostrově Bedwydrinu, ačkoli ti platili



– 11 –

za nejvyšší obyvatele království. Ramena měl stále ještě široká arovná a svaly vytrénované neúnavnou prací.

Když loď s černým plachtovím př istála u mola a posádkakyklopů začala hrubým pokř ikem pohánět ostrovany, aby jim

pomohli, Gahrisův výraz se nezměnil, jen v očích se mu zračilo, co siskutečně myslí.

Ethan obrátil pohled zpátky k př ístavu. Nechtěl se dívat na svéhozlomeného otce.

„Myslím, že je to vévodův bratranec,“ poznamenal Gahris.„Slyšel jsem, že cestuje po všech severních ostrovech. No, musímese s Jeho Milostí př ivítat.“ Gahris se otočil k odchodu, když si všakvšiml, že Ethan své místo neopouští, zůstal stát.

„Budeš se pro potěšení našich hostů bít v aréně?“ zeptal se, ikdyž odpověď znal př edem.

„Pouze pokud mým protivníkem bude vévodův bratranec sám,“odpověděl Ethan ve vší vážnosti, „a boj bude veden na život a nasmrt.“

„Musíš se naučit př ijímat věci tak, jak jsou,“ ř ekl Gahris Bedwyr.Ethan na ně j upř el rozčilený pohled, takový, jaký míval sám

Gahris př ed čtvrtstoletím, př ed tím, než nezávislý Eriador padl podželeznou vládu krále Greensparrowa Avonského. NejstaršíhoBedwyra to př imělo, aby se zamyslil a př ipomněl si, co všechno by ještě jeho lidé mohli ztratit. Lidé z Bedwydrinu ani z jiných ostrovů se neměli zle. Greensparrow se soustř edil hlavně na Avon a ostatnízemě jižně od hor zvaných Železný Kř íž. A př estože Morkney,vévoda z Montfortu, držel vládu nad Eriadoř any pevně v rukou,ponechával ostrovanům dost volnosti – alespoň pokud plnili jeho

požadavky a pokud s jeho vyslanci, když př ijeli na některý z ostrovů,bylo slušně zacházeno.

„Nemáme špatný život,“ poznamenal Gahris. Snažil se zchladitsynovu horkou hlavu. Nebyl by nikterak př ekvapen, kdyby senajednou dozvěděl, že Ethan napadl vévodova bratrance za denníhosvětla, př ed stovkou svědků a uprostř ed praetoriánské gardy!

„Ne, pokud se spokojíme s poníženým postavením,“ zavrčel

Ethan.



– 12 –

„Myslíš si o sobě, že dokážeš úplně všechno,“ ř ekl Gahris tiše.Věděl, že Ethan je jedním z těch, kdo vzpomínají na dny absolutnínezávislosti, kdy Bedwydrin povstal proti každému, kdo by se chtělnazývat jeho vládcem. Historie ostrova byla historií válek – proti

barbarům, proti kyklopským hordám, proti samozvanýmeriadorským králům, kteř í se snažili zemi opanovat. A také protimocným gaskonijským flotilám, když se toto rozlehlé jižní královstvísnažilo dobýt všechny země, ležící v chladných severních vodách.Avon tehdy Gaskonijcům podlehl, ale tvrdí válečníci z Eriadorunájezdníkům tak znepř íjemňovali život, že ti vybudovali zeď, která jeod Eriadoru oddělila. Prohlásili, že tato země je př íliš divoká, nežaby se dala zkrotit. V těch časech se obyvatelé Bedwydrinu pyšnilitím, že žádnému gaskonijskému vojákovi se nepodař ilo vstoupit napůdu ostrova a př ežít.

To už však byla dávná historie. Uplynulo sedm generací a GahrisBedwyr už nevěř il, že by se ty časy ještě mohly vrátit.

„Jsem Bedwyr,“ odvětil Ethan, jako by to vše vysvětlovalo.„Stále takový rebel!“ ř ekl Gahris s pocitem marnosti. „Kašleš na

důsledky toho, co děláš. Ve své domýšlivosti nejsi schopen uvažovat

dopř edu…“„Právě ta moje domýšlivost znamená, že jsem Bedwydrin,“př erušil ho Ethan. Jeho skoř icové oči, rodové znamení klanuBedwyrů, se v ranním světle nebezpečně blýskaly.

A právě pohled těchto očí earla př esvědčil, že tady nic nezmůže.„Alespoň tvů j bratr se bude k hostům chovat s náležitou úctou,“ ř eklGahris klidně a odešel.

Ethan se obrátil zpět k př ístavu – loď už př istála a na palubě se

hemžili jednoocí kyklopové, kteř í ji př ivazovali k molu. Hrubě odstrkovali ostrovany, kteř í se jim náhodou př ipletli do cesty. Titotvorové sice nenosili stř íbročerné uniformy praetoriánské gardy, alebyli osobní stráží každého šlechtice. I Gahris jich několik měl, bylidarem vévody z Montfortu.

Ethan znechuceně zavrtěl hlavou a obrátil pohled na cvičiště vlevo pod balkónem, kde, jak věděl, najde Luthiena, svého o patnáct

let mladšího bratra. Luthien tam trávil většinu

času p

ř i cvi

čení boje smečem a lukostř elbě. Trénoval. Stále jen trénoval. Byl pýchou svého



– 13 –

otce a jeho miláčkem a Ethan musel př ipustit, že pokud někde nasvětě existuje lepší bojovník, pak on ho ještě neviděl.

Svého bratra okamžitě rozpoznal podle načervenalého nádechu jeho dlouhých vlnitých vlasů, jen o odstín tmavších než Ethanovy. I z

této dálky byl Luthien impozantní postavou, měř il šest stop a dvapalce, měl široká ramena a svalnaté paže. Jeho kůže mělazlatohnědou barvu, následkem ustavičného pobytu venku za každéhopočasí.

Ethan se zamračil, když viděl, jak Luthien snadno vyř ídil jednoho ze svých soupeřů a rychlým pohybem srazil dalšího, který seho pokoušel př ekvapit zezadu.

Válečníci, kteř í to sledovali, pochvalně zamručeli a Luthien sezačal zdvoř ile uklánět.

Ano, Ethanovi bylo jasné, že Luthien jejich „hosty“ opravdupobaví, a tato myšlenka se hrdému muži př í čila. Př esto Luthienaneobviňoval; jeho bratr byl mladý a hloupý. Ve svých dvaceti letechnepoznal opravdovou svobodu, ani neznal Gahrise takového, jakýbyl př ed vzestupem čarodě jného krále Greensparrowa.

Gahris vyšel ven na cvičiště. S úsměvem něco ř íkal a ukazoval

př itom na př ístav. Luthien vesele odpovídal a napínal svaly, stálepř ipraven někoho potěšit.„Je tě škoda, drahý bratř í čku,“ zašeptal Ethan. Mohl si dovolit

být sentimentální, neboť věděl, že jednoho dne se Luthien budemuset postavit tvář í v tvář pravdě o jejich zemi a o zbabělosti svéhootce. Náhlý hluk obrátil Ethanovu pozornost zpět k př ístavu. Viděl, jak ně jaký kyklop na nábř eží bije rybář e. Dva další kyklopové svéhokamaráda pobízeli a všichni tř i toho nebohého muže mlátili a kopali,

dokud nezůstal bezmocně ležet na zemi. Pak se ti tř i s chechotemvrátili na stanoviště ke své proklaté práci.

Ethan už viděl dost. Seběhl z balkónu a málem se srazil sedvěma jednookými vojáky, kteř í patř ili jeho otci.

„Zdravíme Bedwyrova dědice,“ ř ekl jeden z nich s úsměvem aobnažil své žluté zuby. Ethanovi neušla povýšenost v jeho hlase.Pravda, byl Bedwyrův dědic, ale ten titul pro kyklopy, kteř í byli

oddaní pouze avonskému králi a jeho vévodům, nic neznamenal.Tato garda, tento „dar“ vévody z Montfortu, nebyla nic jiného než



– 14 –

špióni a všichni, včetně Ethana, to velmi dobř e věděli. Nikdo by tovšak nepř iznal nahlas.

„To vás př íjezd někoho z vládnoucí rodiny tak rozrušil, že jsteopustili svá místa?“ Zamračil se Ethan.

„Jdeme oznámit, že př ijel bratranec vévody z Montfortu,“odpověděl druhý strážný. Ethan tu ohyzdnou kreaturu probodlpohledem. Kyklopové nebyli tak vysocí jako ostatní lidé, ale bylimnohem silně jší. I ti nejmenší vážili alespoň dvě stě liber a ti nejtěžšídokonce př es tř i sta. Měli nízká, ustupující čela, umaštěné,provazovité vlasy sčesané dozadu a jediné, krvavě červené okouprostř ed čela. Tvář dotvář ely široké, rozpláclé nosy, téměř neexistující rty a zví ř ecí, zažloutlé zuby. A nikdo by na kyklopovinenalezl bradu.

„Gahris o př íjezdu ví,“ odpověděl Ethan tichým, téměř výhrůžným hlasem. Kyklopové se s úšklebkem podívali jeden nadruhého, ale úsměv je rázem př ešel, když se obrátili zpět krozhněvanému Ethanovi, jehož ruka spočívala na jílci meče. Dvě pážata, která náhodně př išla do haly, se na stř et dívala s velkýmzájmem.

„Zvláštní, nosit meč i doma,“ poznamenal jeden z kyklopů.„Zvláštní, ale moudré vzhledem k tomu, že se tady potloukají jednoocí,“ odpověděl Ethan hlasitě, posílen obdivem dvou lidskýchslužebníků. Vysloužil si tím hněvivé pohledy strážců.

„Ale dost už,“ rozkázal Ethan. „Páchne vám z úst.“Jejich hněv ještě vzrostl, ale Ethan věděl, že nemohou nic udělat.

Koneckonců byl synem earla, kterému kyklopové měli za úkolsloužit. Oba se otočili a odešli.

Ethan mrkl na oba hochy, kteř í se sice hned odvrátili, aleneskrývali úsměv. Tohle je naše mladá generace, pomyslel sinejstarší syn. Mladá generace hrdé rasy. Ethan hledal útěchu a nadě jiv jejich zř ejmém souhlasu se způsobem, jakým se s kyklopyvypoř ádal. Možná, že budoucnost bude lepší. Ale budoucnostnebudoucnost, Ethan věděl, že právě zavdal otci další př í činu knespokojenosti.



– 15 –

Kapitola 2

Dva šlechtici a jejich dámy

O chvíli pozdě ji kyklopský voják se štítem a bitevní sekerou vbarvách Montfortu vstoupil do audienčního sálu Gahrisova domu.Byla to rozlehlá obdélníková místnost, vybavená několikapohodlnými kř esly a velikým krbem.

„Vikomt Aubrey,“ začal jednooký herold, „bratranec vévodyMorkneyho z Montfortu, šestý z osmi, čtvrtý v ř adě po…“

A tak pokračoval několik minut a probíral se nedůležitými

detaily vikomtovy rodové linie, jeho udatnými skutky (samozř ejmě př eháněl, ale stále to nestačilo, aby ohromil Gahrise, který žil vtvrdém Bedwydrinu více než šedesát let), jeho šlechetností ahrdinstvím.

Earl věděl, že prakticky každý čtvrtý člověk v Eriadoru mělprávo na titul vikomta nebo barona.

„A jeho společník, baron Wilmon,“ pokračoval kyklop a Gahrisstěží potlačil zívnutí př i očekávání dalšího monologu. Naštěstí byloWilmonovo př edstavování poměrně krátké, stejně jako př edstavování jejich ženského doprovodu, který kyklop uvedl jako „dámy Elenie aAvonesa“.

„Elen a Avona,“ zamumlal Gahris tiše. Dobř e rozuměl jejichúsilí proniknout mezi smetánku. Zkrátka vikomt a jeho banda.

Aubrey byl pečlivě upravený muž ve stř edních letech, sulízanými vlasy. Wilmon byl vyparáděný, asi pětadvacetiletý hejsek.

Oba nosili zbraně válečníků, meč a dýku, ale už ze stisku rukouGahris poznal, že to nejsou lidé zvyklí zacházet s těžkým mečem.



– 16 –

Jejich ruce postrádaly pevnost a rozhodnost. Dámy byly ještě horší.Byla to př íliš nalí čená a př íliš navoněná, nakrucující se stvoř ení,navlečená do hedvábí a ověšená zlatem. Avonesa vypadala napadesát a ať se snažila, jak chtěla, zub času se na ní podepsal. Př esto

se pokoušela vypadat mladě. A jak se pokoušela! Gahrisovi topř ipadalo směšné.

„Vikomte Aubreyi,“ ř ekl s př átelským úsměvem, „je to vskutkuvelká čest, setkat se s někým, kdo je v př ízni našeho ctěnéhovévody.“

„Vskutku,“ odpověděl Aubrey, který vypadal znuděně.„Mohu se zeptat, co vás př ivedlo tak daleko na sever?“„Ne,“ začal odpovídat Aubrey, ale Avonesa, která ho

doprovázela, ho př erušila.„Jsme tady na prázdninách,“ ř ekla a její dech byl cítit vínem.„Př ijeli jsme z ostrova Marvisu,“ dodala Elenie. „Ř íkali nám, že

nikdo na celém severu nedokáže př ipravit takovou hostinu jako earl zMarvisu, a ř eknu vám, nezklamal nás.“

„Měli výborné víno,“ podotkla Avonesa.Aubrey byl touto tirádou stejně otrávený jako Gahris. Zato

Wilmon vypadal zaujatě a př ipraven vstoupit do debaty.„Earl z Marvisu je znám jako výborný hostitel,“ ř ekl Gahris,neboť Bruce Durghess byl jeho blízký př ítel a spolutrpitel v temnýchčasech vlády krále – čarodě je.

„Jistě,“ př isadil si Aubrey, „př edpokládám, že nám takénabídnete pórkovou polévku a jehněčí kýtu.“

Gahris se chystal odpovědět, ale nevěděl, co ř íci. Dvě nádobynaplněné rozmanitými rybami, to bylo maximum, co byl ostrov

schopen poskytnout.„A já tak nenávidím pórkovou polévku,“ pokračoval Aubrey,

„ale naštěstí máme na lodích dost jídla a navíc se nezdržíme dlouho.“Gahris se snažil skrýt výraz radosti.„Ale myslel jsem…“ začal earl a snažil se, aby to znělo opravdu

smutně.„Mám co dělat, abych stihl setkání s Morkneyem,“ ř ekl Aubrey

zpupně. „M

ěl jsem se na návšt

ěvu tohohle bezút

ěšného ostr

ůvkuvykašlat a navíc Marvisova aréna nestála za nic. Slyšel jsem, že na



– 17 –

ostrovech jsou nejlepší válečníci z Eriadoru, ale troufám si ř íct, že inapůl chromý trpaslík z nejhlubších montfortských dolů by snadnopř emohl kteréhokoliv bojovníka, kterého jsme na Marvisu viděli.“

Gahris neř ekl nic, ale pomyslel si, že Aubreyho popis

Bedwydrinu jako bezútěšného ostrůvku by ho v minulosti stál jazyk.„Alespoň doufám, že vaši válečníci se ukážou v lepším světle,“

zakončil Aubrey.Avonesa uchopila Gahrise za paži, viditelně uchvácená jeho

tvrdými svaly. „Zbožňuji válečníky,“ zašeptala earlovi do ucha.Gahris na ráno žádný boj v aréně neplánoval, ale byl rád, že se

př ece jen nakonec bude konat. Doufal, že vikomt bude ukázkouuspokojen a zmizí př ed obědem, čímž Gahrisovi ušetř í problémy spodáváním jídla – mělo jím být jehně a pórková polévka!

„Na př ípravy dohlédnu osobně,“ ř ekl Gahris Aubreymu a běhemř eči se jemně vymanil z Avonesina sevř ení. „Moji pomocníci vámukážou, kde si po své dlouhé cestě můžete odpočinout. Já buduzanedlouho zpátky.“

S těmito slovy se rozloučil a odkráčel kamennou chodbou.Luthiena, oblečeného do slavnostních šatů a ještě rozjař eného po

jeho ranním úspěšném vystoupení, našel nedaleko.„Už ať jsi zpátky na cvičišti,“ ř ekl Gahris svému synovi. „Jediné,co chtě jí vidět, je poř ádný boj.“

„Já budu bojovat?“„Znáš tady snad někoho lepšího?“ zeptal se Gahris, popadl

Luthiena za rameno a vedl ho směrem k aréně. „Než nastoupíš ty,budou dva souboje – v každém ať je alespoň jeden kyklop.“ Gahrisse odmlčel a zamyslel se. „Kdo pro tebe bude nejlepší soupeř ?“

„Nejspíš Ethan,“ odpověděl Luthien bez zaváhání, ale Gahriszavrtěl hlavou – Ethan by jen stěží bojoval v aréně a už vůbec ne propobavení těchhle návštěvníků.

„Pak tedy Garth Rogar,“ ř ekl Luthien, maje na mysli obrovitéhobarbarského válečníka. „Myslím, že je ve skvělé formě.“

„A, ty ho př emůžeš?“Zdálo se, že tato otázka mladého bojovníka zaskočila.



– 18 –

„Samozř ejmě, že ho př emůžeš,“ odpověděl si Gahris sám. „Snažse ukázat v co nejlepším světle. Je důležité, aby se o Bedwydrinu a otobě doneslo vévodovi jen to nejlepší.“

Tím Gahris skončil a Luthien odkráčel, zcela evidentně naplněn

touhou potěšit otce i návštěvníky.„Jak zneuctěn bude Luthien, až prohraje př ed očima svého otce a

jeho vznešených hostů,“ pronesl rozložitý muž směrem keshromáždění mnoha dalších bojovníků. Seděli v chládku u ústí tuneluvedoucího do arény, př ipravovali si zbraně a čekali, až na ně př ijdeř ada.

„Zneuctěn?“ odpověděl mladý Bedwyr a tvář il se, jako by se hoto opravdu dotklo. „Vítězství není žádné zneuctění, Garthe Rogare.“

U ostatních tato poznámka vyvolala ř adu úsměšků.Obrovitý Rogar byl o celou stopu vyšší než Luthien, paže měl

silné jako Luthienova stehna. Popadl obrovský kámen, na kterémseděl, a okázale s ním povstal. Udělal dva kroky směrem k sedícímuBedwyrovi, který musel zaklonit hlavu, aby Garthu Rogarovi viděldo tvář e.

„Dneska prohraješ,“ př islíbil barbar.

Začal pomalu obcházet dokola, aby vystavil na odiv své svaly.Celá místnost ztichla.Luthien povstal, vytasil meč a s úžasnou rychlostí provedl

několik bleskurychlých výpadů namí ř ených proti Garthu Rogarovi i jeho spolubojovníkům. Rozložitý seveř an se pokusil o obranu, aleLuthienův meč se pohyboval rychleji, než oko stačilo sledovat aneposkytoval žádnou možnost k odpovědi.

Všichni tito mladí válečníci byli př átelé, kromě několika

kyklopů, kteř í seděli odděleně na druhém konci a jejich hru sledovalise zř ejmým znechucením: Jediný Garth Rogar nepocházel zBedwydrinu. Př iplul na své malé lodi do př ístavu Dun Varny př edčtyř mi roky a vzhledem k jeho nesporným kvalitám a hrdémuvystupování byl ostrovany př ijat za vlastního. Nyní se stejně jakoostatní mladí muži z Bedwydrinu učil válčit. Byla to sice hra, aleskutečně smrtící hra. I v časech míru, alespoň tak, jak ho za svých

životů poznali, nebyly neobvyklé nájezdy bandit

ů a r

ůzných p

ř íšer,které občas př iplouvaly z Ploutvového moř e.



– 19 –

„Rozř íznu ti pusu od ucha k uchu, takže už nikdy nepolíbíšKateř inu O’Haleovou,“ ř ekl Garth Luthienovi. Všichni zmlkli;Kateř ina nebyla z těch, kteř í by si nechali jen tak něco líbit.Pocházela z druhé strany Bedwydrinu, z oblasti rybářů, kteř í statečně

bojovali s nebezpečnými vodami Avonského moř e. Byli to tvrdí asilní lidé a Kateř ina patř ila mezi nejlepší. Za zády rozložitéhobarbara bylo slyšet jakýsi pohyb. Garth Rogar se otočil a spatř ilmračící se Kateř inu, jak stojí za ním, v rukou meč, jehož hrot zatímsměř oval k podlaze.

„Jestli něco takového ř ekneš ještě jednou, uř íznu já něco tobě,“slíbila mu mladá rusovlasá žena tiše a zelené oči jí nebezpečně blýskaly. „A líbání bude ta poslední věc, na kterou př itom budešmyslet.“

Celá místnost se znovu rozesmála a Garth Rogar, rudý v obličeji,se dal rychle na ústup. Věděl, že tuhle válku slov nemůže vyhrát. Atak se radě ji posadil a začal si př ipravovat meč.

Zbraně, které používali, byly opravdové. Neměly však ostř í aměly zkrácený hrot, kterým sice bylo možné poranit, ale ne zabít.Alespoň většinou. Několik válečníků už v aréně zemř elo, ale to se

stávalo tak jednou za deset let. Boj byla starobylá a pevně zažitátradice na Bedwydrinu i v celém Eriadoru a mnohé národy už okusily její hodnotu. Léty tréninku získávali mladí muži a ženy úctu kezbraním i k nepř íteli a pomáhalo jim to vyvarovat se zbytečnýchchyb v boji. Povinné byly pouze tř i roky tréninku, ale mnoho z nichzůstávalo i déle. A někteř í, jako tř eba Luthien, učinili z výcviku svouhlavní životní náplň.

V aréně bojoval už nejméně stokrát a př emohl už každého

protivníka, kromě svého bratra Ethana. Ti dva se spolu nikdynestř etli, neboť Ethan opustil arénu velmi brzy, a př estože Luthien byrád se svým nepochybně talentovaným bratrem změř il síly, nedovolilsvé pýše, aby ovlivnila jeho respekt a lásku k Ethanovi. Luthien byl zcelé skupiny nejlepší. Kateř ina O’Haleová byla mrštná a rychlá jakokočka, kyklop Bukwo byl houževnatý a pomstychtivý a Garth Rogarzase neuvěř itelně silný. Ale Luthien byl opravdový válečník: rychlý

a silný, mrštný a schopný se svou zbraní okamžitě př ejít do obranynebo do útoku. Bylo nesmírně těžké ho zasáhnout a měl na sobě



– 20 –

nejméně jizev ze všech ostatních, snad kromě nováčků. Byl rozenýbojovník, světlo ve stárnoucích očích svého otce a př ipraven bít sednes pro jeho slávu, aby př inesl na jeho tvář jeden ze zř ídkavýchúsměvů.

Několikrát zkusmo máchl mečem a pak se postavil do nápř ahu,aby vyzkoušel rovnováhu.

Během prvního boje, který se odehrál mezi dvěma kyklopy,bezhlavě se mlátícími po hlavách a ramenou lehkými kyji, uvedlGahris své návštěvníky na čestná místa na balkóně, př esně naprotitunelu, který se otevř el a kterým válečníci vcházeli do arény. Gahris

se posadil mezi hosty a byl okamžitě v obležení Elenie a Avonesy,kterým to př ipadalo jako skvělá př íležitost a neposkytly mu žádnounadě ji na únik. Další věcí, která rozhodně nepř ispěla k earlově pohodlí, byla př ítomnost tř í členů Aubreyho osobní kyklopské gardy.Jeden z nich, jak si Gahris povšiml, měl kuši, což byla zbraň ukyklopů velmi neobvyklá. S jediným okem nebyla tato individuarozhodně adepty mistrovství v ovládání zbraní na velkou vzdálenost.

Tenhle však nevypadal, že by něco podobného držel poprvé, a Gahrisviděl, že je to vynikající zbraň se speciálně upraveným mí ř idlem.

Gahris si dále všiml, že dnes př išla jen hrstka ostrovanů. Doufal, žezíská trochu času, aby se jich shromáždilo víc.

Ale Aubrey byl zjevně netrpělivý. Vikomtova př ítomnost bylazř ejmě podmíněna účastí jeho ženy Avonesy, ze které se navíc linulnepř etržitý proud hloupého tlachání.

„Kyklopové?“ Avonesa se zahihňala. „Kdybych chtěla vidět boj

mezi kyklopy, mohla bych jednoduše hodit mezi tu smečku kussyrového masa u nás na hradě Montfortu!“

Gahris v duchu zaúpěl – př esně tohle teď potř eboval.„Doufám, že nám př edvedete i něco lepšího než dva kyklopy

mlátící se mezi sebou, earle Bedwyre,“ př ipojil se i Aubrey a jehopohled nevěštil nic dobrého. „Mů j bratranec Morkney, vévoda zMontfortu, by nebyl př íliš potěšen, kdyby zjistil, že pobyt na vašemostrově mě moc nepobavil.“

„Tohle ještě není hlavní část programu,“ zkoušel Gahris zastavitvzrůstající vlnu protestů. Nakonec to však vzdal. Dal znamení



– 21 –

maršálovi, který boj ukončil a poslal oba kyklopy zpátky do tunelu.Ti se uklonili směrem k earlově lóži a pak odešli, aby v bojipokračovali mimo dohled diváků.

Jako další nastoupily dvě bojovnice. Rusovlasá Kateř ina a mladá

dívka odněkud z druhého konce ostrova, která byla v aréně nováčkem, ale byla slibně rychlá. Vyšly ven z tunelu a začalyobcházet kolem diváků, což u Avonesy a Elenie vyvolalo slzyprotestu.

Gahris se v duchu za tenhle nápad proklel. Obě válečnice bylyvelmi krásné, plné života a kypící zdravím. Navíc na nich bylo vidět,že vzhledem ke svému výcviku perfektně ovládají každý svů j pohyb,a na tvář ích Aubreyho a Wilmona bylo vidět, že jsou ve společnostisvých dvou „dam“ už př íliš dlouho.

„No to snad ne!“ rozplakala se Avonesa.„A já bych tak chtěla vidět ně jaký pěkný mužský,“ vztekala se

Elenie a zarývala nehty hluboko do Wilmonovy paže.Gahris si nebyl jistý, zda to byla poznámka o pěkných mužských,

nebo zda to byl pouze strach z Elenie, který ho př iměl požádat, abyse tenhle boj nekonal.

„Tlačí nás čas,“ př ipojil se i Aubrey ostř e. „Chci vidět boj, jedenboj mezi nejlepšími válečníky Bedwydrinu. Samozř ejmě, pokud tonení nad chápání earla z Bedwydrinu.“

Gahrise stálo velké př emáhání, aby se po této Aubreyhopoznámce držel zpátky. Stroze př ikývl a opět dal maršálovi znamení,které znamenalo, že je čas na Luthiena a Gartha Rogara.

Několik kroků za earlovou lóží stál Ethan, který na otce a jehonaduté hosty pohlížel s trpkým výrazem ve tvář i.

Obě ženy fascinovaně vydechly, když z tunelu vyšli Luthien aGarth Rogar, kteř í na sobě neměli o mnoho víc než sandály, železnérukavice a bederní roušky.

„Viděla jsi někdy většího chlapa?“ ř ekla obdivně Elenie, zjevně uchvácená světlovlasým barbarem.

„Viděla jsi někdy hezčího chlapa?“ opáčila Avonesa, kteráovšem civěla na jeho společníka. Pak se zpytavě podívala na Gahrise

a opět vrátila svou pozornost zpátky k Luthienovi.



– 22 –

„Mů j syn,“ př edstavil ho earl pyšně. „Luthien Bedwyr. A ten obr,to je Huegot, který př iplul k našemu pobř eží už jako chlapec a užtehdy se mohl v boji měř it s kýmkoli jiným. Myslím, že nebudetezklamán, vikomte.“

Bylo zř ejmé, že Avonesa s Elenií jsou nadcházejícímpř edstavením zcela uchváceny. Neustále si spolu vyměňovaly drobnépostř ehy ohledně dění.

„Ten barbar ho smete,“ poznamenala Elenie.„Má př íliš moudré oči na to, aby ho smetl takový primitiv a

násilník,“ opětovala Avonesa. Vyskočila ze svého místa a protlačilase dopř edu.

„Luthiene Bedwyre!“ vykř ikla. „Budeš bojovat jako mů jšampion. Když si povedeš dobř e, dostaneš ode mne odměnu!“

Gahris se s obavou podíval na Aubreyho, zda ho Avonesinochování nerozzlobilo. Vypadalo to však, že Aubrey je spíš potěšen.

Elenie, která nechtěla zůstat pozadu, se také prodrala až na krajbalkónu a volala na Huegota, aby bojoval jako její šampion.

Luthien s Rogarem př išli pod balkón, zdvihli hozené šátky auvázali si je kolem krku.

„Bude to procházka růžovým sadem,“ ř ekl Luthien Avonese.„Krvavá procházka,“ odpověděl Garth Rogar, který se snažildostat z dosahu Elenie.

Oba soupeř i došli do stř edu arény, př ipravili si zbraně a nasadilihelmy. „Budu se snažit moc tě neztrapnit,“ poznamenal mladýBedwyr.

Garth Rogar se na ně j ušklíbl. „Neměl bys myslet na hlouposti,když na tebe čeká boj,“ prohlásil a v okamžiku, kdy maršál zdvihl

ruku na znamení, že boj může začít, se vymrštil dopř edu a snažil seLuthiena zasáhnout mečem do bř icha a rychle tak zvítězit.

Luthiena ten náhlý útok nezastihl nepř ipraveného. Vrhl sestranou a odkulil se, vyskočil a stále zůstával ve stř ehu.

Garth Rogar ustoupil o krok zpět a zvedl ruce, jako by užzvítězil. „Já ti dám procházku!“ vykř ikl.

Elenie vypískla nadšením a vrhla po Avonese potěšený pohled.

Nyní zaútočil Luthien, který vykro

čil vp

ř ed, p

ř ikr

čil se, op

ř el seo ruku, v níž držel štít, a sekl. Jeho meč zasvištěl Garthovi u nohou,



– 23 –

ale barbar stihl svižně uskočit. Zaútočil seshora na Luthiena, kterývěděl, že pokud se rychle nestáhne, pak ho jeho protivník, který mělnad ním výškovou př evahu, srazí do bláta. Ale Luthien byl takévelmi rychlý a švihal svým mečem ze strany na stranu, čímž př inutil

Gartha Rogara neustále uskakovat a nakonec tak donutil barbarapř ejít do obrany. Vyskočil, odrazil jeho útok mečem a štítem houdeř il do obličeje. Garth Rogar se zapotácel, ale udržel rovnováhu.Tekla mu krev z nosu a z rozbitých úst, ale smál se. „Dobrá práce,“prohlásil. Když se mu zdálo, že Luthien trošku polevil v pozornosti,pokusil se znovu zaútočit. Luthien však ten pohyb očekával asoupeř ovo ostř í odrazil mečem. Okamžitě zaútočil, př ekulil se podnebezpečně svištícím ostř ím a pokusil se zopakovat svů j trik seštítem.

Barbar byl však tentokrát př ipraven, chytil Luthiena volnourukou a pokusil se ho kopnout kolenem. Luthien na okamžik strnul azdálo se, že Rogar ho dostal. Mladý muž byl však př íliš rychlý apř íliš chytrý, nastavil svů j meč soupeř ovu kolenu a tím obrův útokzastavil.

Začali kolem sebe kroužit a každý se snažil najít soupeř ovu

slabinu. Meče do sebe s tř eskotem narážely. Luthienův štít kovově zaduněl, když se stř etl s Rogarovou pěstí.Gahris nikdy neviděl svého syna a zvláště pak Gartha Rogara

bojovat lépe a zalila ho vlna hrdosti, když si všiml, že i Wilmon aAubrey jsou bojem zcela uchváceni a př i každém dobř e provedenémútoku nebo obraně se jim vzrušeně lesknou oči. Nemluvě o Avonesea Elenii, které, když sledovaly boj svých šampionů, byly napjaté až kprasknutí. Každý z nich měl úplně jiný styl boje a už mnohokrát se

zdálo, že jeden z nich vítězí, když to vypadalo, že nad svýmsoupeř em získal rozhodující výhodu.

Ale oba bojovníci byli velmi zkušení a skvěle vycvičení. Ani jednomu se nepodař ilo závažně narušit skvělou obranu soupeř e, ani jeden z nich ještě neztratil rovnováhu. Garth Rogar zaútočil nízkýmbodem, a když Luthien srazil jeho zbraň dolů, barbar př ekvapivě zdvihl ruku a tím i obě zbraně nad hlavu. Vzápětí vymrštil nohu a

pokusil se Luthiena kopnout.



– 24 –

Ten ale na poslední chvíli stačil nastavit štít a útok odrazit, př estovšak byl zř etelně otř esen. „Skvělé!“ vykř ikla Elenie a Gahris sivšiml, že v soupeř ení mezi oběma ženami jde o víc než o soubojšampionů.

Garth Rogar vycítil výhodu a vrhl se na svého z míryvyvedeného protivníka.

Luthienův štít odrazil dýku a jeho meč zasáhl barbara do nohy.Garth Rogar ustoupil a chytil se za nohu.

Nyní útočil Luthien. Držel př ed sebou štít a nedovolovalGarthovi, aby k obraně použil svou zbraň. Sekl mečem ze strany arozsekl barbarovu koženou zbroj. Garth Rogar se zapotácel, alenepolevil v soustř edění, a když se Luthien např áhl ke druhé ráně,Garth sekl ostř ím v obrněné pěsti. Luthien pokročil dopř edu a GarthRogar se ho pokusil odstrčit tělem. Mladý Bedwyr se však náhlezastavil a Garth Rogar ztratil rovnováhu. Toho využil Luthien,př ekulil se na záda a oběma nohama ho kopl do bř icha.

„Oh, pošli ho k zemi!“ vykř ikla Avonesa a Luthien př esně toudělal, když Garthu Rogarovi uštědř il mocný kopanec, takže tenudělal poloviční salto vzad a dopadl těžce na záda.

Oba muži byli v okamžiku zase na nohou, zbraně v rukou apohlíželi jeden na druhého s určitým respektem. Oba byli velmi dobř ípř átelé, ale atmosféra zápasu je zcela strhla.

„Zab ho!“ zař vala Elenie hlasem tak pronikavým, že ustaloveškeré povzbuzování a všechny oči, včetně Luthienových aRogarových, se na ni upř ely.

„Vypadá to, že máš novou př ítelkyni,“ ř ekl Luthien barbarovi.Garth Rogar se málem zakuckal. „Jasně a rozhodně ji nechci

zklamat,“ ř ekl rychle a hodil po Luthienovi dýkou. Ta hlasitě zazvonila na Luthienově štítě. Luthien bleskově bodl, ale barbar byluž mimo dosah. Zasvištěla druhá dýka a zasáhla Luthiena do př ilby.

Luthienovi se zatmělo př ed očima, ale rychle vystartovalkupř edu, protože věděl, že když něco rychle nepodnikne, silně jšímuž ho prostě umlátí. Rozběhl se v okamžiku, kdy měl barbar rukunapř aženou k hodu. Hranu štítu zahákl Garthovi do podpaží, trhl

stranou a opět ho tak vyvedl z rovnováhy. Dýka mu vypadla z ruky aRogar spadl těžce na zem.



– 25 –

„Doraz ho! Doraz ho!“ kř ičela Avonesa.„Vstávej, ty tupče!“ kř ičela Elenie.Luthien byl ve stř ehu, když Garth Rogar vyskočil. Čekal, že se

Rogar pokusí zvednout svou zbraň – a byl př ipraven toho náležitě

využít – ale Garth, v souladu se svou divokou barbarskou krví,okamžitě s rozběhem zaútočil. Luthien na okamžik zaváhal a ucítilprudký náraz těla svého protivníka, př i kterém mu navíc praskl štít.

Luthien ustoupil o krok zpět, nevěř ícně se podíval na svů j štít atř el si ruku, která ho brněla. Snažil se co nejlépe př ipravit na dalšínáraz, ustoupil o něco zpět a hodil po svém protivníkovi štít, který užmu teď stejně k ničemu nebyl. Garth Rogar ho odkopl stranou a vrhlse vpř ed. Luthien ho udeř il naplocho mečem do hlavy, čímž barbaravychýlil doleva, a volnou rukou zasáhl jeho už dost rozbitý nos.

Garth Rogar se pokoušel usmát, ale musel potř ást hlavou, aby semu př ed očima př estaly dělat hvězdičky.

„Jsi v poř ádku?“ zeptal se ho Luthien soucitně a oba slyšeliEleniny zklamané výkř iky a Avonesino jásání. Znenadání GarthRogar zaútočil. Luthien mu nastavil do cesty meč. Garth uskočilstranou a dal mu pěstí ránu, která by srazila býka. Luthien si př ehodil

meč do levé ruky a snažil se zasáhnout jím Gartha do krku. Mrštnýbarbar se sehnul a popadl Luthienovu paži s mečem.„Zlom mu ruku!“ kř ičela Elenie. Avonesa se vzrušeně nakláněla

př es zábradlí.Luthienovy svaly se napjaly, jak se pokoušel dostat ze sevř ení

většího a silně jšího protivníka. Wilmon a Aubrey, zjevně uchvácenísoubojem, napjatě sledovali dění v aréně. Luthien dělal, co mohl, alevěděl, že Rogarova větší váha a síla nakonec musí zvítězit. Proto se

do barbara např el vší silou, co jen mohl, ale pak rychle ustoupil okrok zpátky, čímž si osvobodil jednu ruku. Garth Rogar ho všakuchopil v pase a zvedl do výšky. Luthien vší silou udeř il barbarahlavou do obličeje. Otř esený Garth ho odhodil a soustř edil se na to,aby udržel rovnováhu – točil se s ním celý svět. Luthien se zvedl zezemě a snažil se stále udržovat mimo dosah Garthových mohutnýchpaží. Obával se, že jeho silný soupeř by ho mohl poslat jedinou ranou

do bezvědomí. Zaúto

čil me

čem a snažil se barbara zmást. Ten útokbyla jen lest – Garth Rogar to věděl – ale už nestihl zareagovat.



– 26 –

Luthien se př ekulil na záda, vymrštil obě nohy a zasáhl barbara dokolen. Ten těžce dopadl na záda a snažil se popadnout dech. Luthienvyskočil rychle jako kočka, ale Garth už neměl sílu ho následovat.Luthien dal Garthovi nohu na hruď a ostř í meče mu namí ř il př ímo

mezi oči.Avonesa s Elenií př ekř ikovaly jedna druhou.Gahris byl velmi potěšen zájmem, který se zračil v Aubreyho

obličeji, ale úsměv mu zmizel z tvář e, když se k němu naklonilaAvonesa a vrhala př itom na Elenii vítězné pohledy.

„Ukončete souboj, earle Bedwyre,“ ř ekla a ukazovala př itompalcem k zemi.

Gahris byl šokován. Palec k zemi znamenal, že poražený zemř e.Na ostrovech se však nic takového neužívalo: boj nebyl nic jinéhonež sport a trénink.

Elenie začala protestovat, což však Avonesu jen povzbudilo.„Udělejte, oč žádám,“ ř ekla znovu a pobaveně se podívala na

protestující Elenii. Avonese bylo jasné, jaké úmysly měla Elenie sbarbarem, a zbavit svou mladší rivalku potěšení jí př ipadalo báječné.„Váš syn byl mů j šampion, a proto žádám odměnu za svou př ízeň.“

„Ale…“ To bylo všechno, co ze sebe Gahris dostal. Aubrey kněmu př istoupil a položil mu ruku na rameno.„Podle starobylých tradic je to její právo,“ ř ekl vikomt.„Garth Rogar bojoval statečně,“ protestoval Gahris.„Udělejte, oč žádám,“ opakovala Avonesa pomalu, zdůrazňujíc

každé slovo a dívala se Gahrisovi př ímo do očí.Gahris se podíval na vikomta, který př ikývl. Horečně př emýšlel,

co má udělat. Avonesina žádost byla oprávněná – podle starobylých

tradic jí to, že se Luthien rozhodl stát jejím šampionem, dávalo právorozhodnout o osudu poraženého. Kdyby se rozhodl odmítnout, mohlmu Montfort začít působit problémy. Možná by dokonce došlo i kinvazi a on by mohl př ijít o svou funkci – Morkney totiž nepropáslžádnou př íležitost, jak se zbavit některého z nepohodlnýchostrovních earlů. Gahris se podíval do arény, kde Luthien stálepózoval nad ležícím Garthem Rogarem a čekal na znamení o

ukončení boje a na potlesk, který si oba vále

čníci bohat

ě zasloužili.Strnul, když viděl, jak otec zvedl ruku s palcem směř ujícím k zemi.



– 27 –

Nevěř ícně zíral a stěží slyšel Avonesino volání, aby splnil svů j úkol.Podíval se na svého př ítele; myšlenka, že by někoho zabil, mu bylazcela cizí.

„Earle Gahrisi,“ ř ekl netrpělivý Aubrey.

Gahris zavolal na maršála, ale ten byl stejně strnulý jako Luthien.„Udělej to!“ kř ičela Avonesa. „Aubrey?“Vikomt pokynul jednomu ze svých kyklopů, tomu s kuší.Luthien ustoupil o krok zpátky a podal svému př íteli ruku. Garth

Rogar ji uchopil a vstával, když tu zaznělo zadrnčení. Barbar seboutrhl a zůstal viset na Luthienově ruce.

Luthien nejprve nepochopil, co se stalo. Vypadalo to, jako by sečas zpomalil, když barbar padal zpátky do bláta.



– 28 –

Kapitola 3

Sbohem, brat ř e

Luthien zíral na Gartha Rogara v šokovaném tichu, zíral např ekvapený výraz v jeho tvář i – př ekvapený, protože šlo o smrt, nebomožná proto, že šlo o jeho vlastní smrt.

„Zmiz, smrti!“ vykř ikl Luthien, odhodil meč stranou a pokleklvedle ležícího muže. „Odejdi z tohoto místa, nemáš tu co dělat! Najdisi někoho starého nebo ně jakého ubožáka, který nemá dost síly na to,aby př ežil v tomto krutém světě, ale neber si mého př ítele, který je

mladší než já.“ Luthien uchopil Rogarovu ruku a druhou paží mupodepř el hlavu. Cítil, jak barbarovo tělo pomalu vychládá, i lepkavýpot, který na něm vyrazil. Chtěl protestovat, ale cítil, že ze sebenemůže vypravit ani slovo. Co koneckonců mohl ř íci smrti, tomunejmocně jšímu z duchů, který nikdy nevěnoval pozornost prosbámživých? Jaká slova měl volit, když už stejně bylo pozdě?

Luthien s nadě jí vzhlédl k lóži, v jeho tvář i se zračila směszoufalství a smrtelné nenávisti. Ale celá skupina kolem Aubreyho,včetně Gahrise, už byla mimo dohled. I Ethan už odešel. Luthienůvpohled bloudil kolem. Mnoho návštěvníků už opustilo svá místa, aleněkteř í ještě zůstali, šeptali si a př itom si ukazovali na ležícího mužea nad ním stojícího Bedwyrova syna.

Luthien se obrátil zpět ke Garthu Rogarovi. Viděl konec šíputrčícího barbarovi ze zad a intuitivně po něm sáhl, jako by si myslel,že když ho vytáhne, Garth Rogar obživne. Chtěl se dotknout

kovového ostř í, ale zjistil, že jeho prsty se kolem ně j nedokážousevř ít.



– 29 –

Slzy ho donutily odvrátit se. Uviděl ostatní válečníky, kteř írychle vycházeli z tunelu, vedeni Kateř inou. Poklekla na kolenavedle mrtvého a po chvíli mu zatlačila oči. Její pohled se stř etl sLuthienovým a ona pomalu zavrtěla hlavou.

Luthienovi se stěží dař ilo zadržovat pláč. Vyskočil a hledalněkoho, na koho by mohl zaměř it svů j vztek. Strhl si z krkuAvonesin šátek a odhodil ho na zem.

„Př i smrti Gartha Rogara, př átelé a poddaní…“ začal, „já,Luthien Bedwyr, př ísahám…“

„Dost,“ př erušila ho Kateř ina, která se postavila vedle ně j a vzalaho za ruku. Vztekle se na ni podíval. Stěží mohl uvěř it tomu, že homohla př erušit právě v takovéhle chvíli. Když se jí podíval doobličeje, nenašel v něm žádnou omluvu pro to, co udělala.

„Dost, Luthiene,“ ř ekla měkce. „Garth Rogar zemř el jakoválečník, podle starobylých a posvátných pravidel arény. Je to proně j čest.“

Luthien od Kateř iny zděšeně odstoupil. Díval se na své př átele,na bojovníky, s nimiž dlouhé roky trénoval, ale nenašel žádnoupodporu. Př ipadal si, jako by stál uprostř ed skupiny cizinců.

A pak se Luthien rozběhl, běžel př es pole a př ímo do tunelu, venna otevř ené prostranství blízko př ístavu, na sever pobř eží.

„Byla to nešťastná náhoda,“ začal Gahris. Snažil se omluvitpř edchozí události.

„Byla to vražda,“ opravil ho Ethan a jeho otec se nervózně rozhlédl, jako kdyby někde poblíž tušil př ítomnost jednoho z

Aubreyho kyklopů.„To jsou silná slova,“ zašeptal Gahris.„Pravda často bývá silná,“ ř ekl Ethan rázně a hlasitě.„Už se o tom nebudeme bavit,“ prohlásil Gahris. Neustále se

rozhlížel kolem a snažil se odvést svého syna stranou. „Už ne, je to jasné?“

Ethan se nevěř ícně podíval na otce, který mu př ipadal spíš jakocizinec. Chápal Gahrisův postoj, chápal politiku země. Kdyby Gahrisproti Aubreymu, nebo komukoliv z Aubreyho družiny, cokolivpodnikl, vévoda z Montfortu by se určitě pomstil, možná by dokonce



– 30 –

poslal flotilu válečných lodí. Ethan však nesouhlasil, ani s tímtopostojem nesympatizoval. Hrdý mladý Bedwyr znal věci, za které bybojoval a za něž by byl ochoten i zemř ít.

„A co s lady Avonesou?“ zeptal se Ethan a použil sarkastický

tón, když ř ekl „lady“.Gahris se zamračil a v tu chvíli vypadal proti svému synovi

velmi malý.„Aubrey ji tady nechá,“ př ipustil. „Myslí, že její př ítomnost by

mohla být pro Bedwydrin př ínosem.“„Gahrisova nová žena,“ ř ekl Ethan sarkasticky. „Morkneyho

špión v domě Bedwyrů.“ Jeho otec neodpověděl.„A jak se k té ženě, která se tak vybraně chová, mám chovat já?“

zeptal se Ethan hlasitě a vztekle. „Mám jí ř íkat matko?“Výraz hněvu př eletěl Gahrisovi obličejem a než se ovládl, měl co

dělat, aby Ethana neudeř il.Ten však neudělal nic jiného, než že svého otce jen dál upř eně

sledoval.Gahris nechtěl, aby to došlo tak daleko, ale bylo tu nebezpečí,

nebezpečí pro ně j a pro národ Bedwydrinu. V této chvíli si šedovlasý

earl vzpomněl na svou ženu, která zemř ela na mor, a vzpomněl si nasvobodu, která panovala př edtím, než se vlády ujal Greensparrow.Ale ty časy byly dávno pryč a takové myšlenky nyní neměly smysl –a pragmatický nejstarší Bedwyr dobř e věděl, co má dělat.

Luthien pohlédl na severní stranu zátoky, kde světlo zapadajícíhoslunce osvětlovalo Dun Varnu. Stále nemohl uvěř it dnešním

událostem, nemohl uvěř it, že Garth Rogar, jeho př ítel, je mrtev.Poprvé si vyzkoušel tíhu života pod vládou krále Greensparrowa. Aždoposud ho nezajímalo nic, co se dělo mimo arénu, a tak nynínevěděl, co má dělat.

Mohl by mu pomoci Ethan? Luthien věděl, že Ethan keGahrisovi nechová žádný respekt – to bylo něco, co mladšíBedwyrův syn, který zná svého otce jako statečného a šlechetnéhoválečníka, nemohl pochopit – ale vážil si Ethana pro jeho vynikajícícharakterové vlastnosti. Pro Luthiena byl Gahris earl z Bedwydrinu,který byl ctěn a milován všemi poddanými.



– 31 –

Luthien neznal př esně všechny starobylé zákony arény, ale věděl,že Gahris byl hlavním viníkem toho, co se př ihodilo. Garth Rogar bylmrtev a jeho krev lpěla na rukou Gahrise Bedwyra.

Ale proč? Luthien nemohl pochopit důvod toho, co se stalo.

Př emýšlel o různých šílených možnostech – možná to bylo proto, žehuegothští barbař i se pohybovali poblíž Bedwydrinu a zjistilo se, žeGarth Rogar působí jako špión. Možná Gahris odhalil, že GarthRogar př icestoval, aby ho zavraždil!

Luthien zavrtěl hlavou a zahnal tyto nesmyslné myšlenky. ZnalGartha Rogara již několik let. Šlechetný válečník nebyl špión a užvůbec ne vrah.

Tak proč?„Mnoho lidí ve městě má o tebe strach,“ ozval se za ním tichý

hlas. Luthien se neotočil, protože poznal Kateř inu O’Haleovou.„Tvů j otec je mezi nimi, myslím.“

Luthien mlčel a hleděl na studené vody př ístavu na pozadí města.Nepohnul se, ani když si Kateř ina stoupla vedle ně j a vzala jeho rukudo své, stejně jako to udělala v aréně.

„Vrátíš se teď zpátky?“

„Pomsta není nečestná,“ odpověděl Luthien s úšklebkem.Pomalu otočil hlavu a podíval se Kateř ině do obličeje, př estože ji vubývajícím světle mohl jen stěží vidět.

Po chvíli ticha Kateř ina odpověděla.„Máš pravdu,“ př isvědčila. „Ale otevř eně se př ihlásit k pomstě

uprostř ed arény, př ed někým, kdo prohlašuje o vévodovi zMontfortu, že je jeho př ítel, to je hloupost. Chceš dát tomu člověkuzáminku, aby tě zabil a zbavil tvého otce vlády nad ostrovem?“

Luthien od ní odstoupil a bylo na něm vidět, že nedokáženesouhlasit.

„Pak tedy př ísahám otevř eně jen př ed tebou. U hrobu mé mrtvématky, př inutím toho, kdo zabil Gartha Rogara, aby za to zaplatil. Ať to stojí, co to stojí, ať mě kvůli tomu postihne cokoliv, udělám to prosvého otce a pro Bedwydrin.“

Kateř ina mohla jen stěží uvěř it tomu, co právě slyšela, ale ani

nemohla zrazovat svého př ítele od úmyslu, který práv

ě takvznešenými slovy vyjádř il. Také hoř ela touhou po pomstě a poprvé



– 33 –

uprostř ed a př ikládal oheň do krbu, jako by mu byla zima, i kdyždnes př íliš chladno nebylo. Na zdi za ním visela rodinná pýcha, meč s vynikajícím ostř ím a zlatým cizelováním na jílci, kterépř edstavovalo draka s rozepjatými kř ídly. Byl vyroben v dávné

minulosti trpaslíky z Železného Kř íže a jeho čepel byla zvynikajícího kovu, mnohokrát kaleného a výborně zpracovaného.Jmenoval se Oslepující zášť, to proto, že už nejednoho kyklopapř ipravil o oko.

„Kde jsi byl?“ zeptal se Gahris tiše a klidně. Stál ke svémusynovi zády a rukou poklepával na desku stolu.

„Chtěl jsem být sám,“ odpověděl Luthien a snažil se napodobitotcův klid.

„Abys utišil svů j hněv?“Luthien se zamračil, ale neodpověděl.Gahris se k němu otočil. „To bylo moudré, mů j synu,“ ř ekl.

„Hněv by tě mohl př imět dělat zbytečné hlouposti – ať to stojí, co tostojí.“

Vypadal velmi klidně a vyrovnaně a Luthiena to popuzovalo.Jeho př ítel byl mrtev! „Jak jsi mohl?“ zavrčel, pokročil kupř edu, ruce

sevř ené v pěst. „Takhle ho zabít… kdo si myslíš, že jsi…“ Slova zně j proudila tak, jak mu diktovaly jeho neovladatelné emoce.Př esto všechno se bělovlasý Gahris tvář il mírně a pomalu zavrtěl

hlavou. „A co jsem podle tebe měl udělat?“ zeptal se, jako by tovysvětlovalo vše.

Luthien rozevř el prsty. „Garth Rogar si nezasloužil to, co hopotkalo!“ Rozplakal se. „Proklínám vikomta Aubreyho a všechny jeho kumpány!“

„Klid, mů j synu,“ ř ekl Gahris. „Ve světě, kde žijeme, není vždyspravedlnost, ale…“

„To není omluva,“ ř ekl Luthien vztekle.„Chceš snad vyvolat válku?“ zeptal se Gahris hrubě.

„Nepř emýšlíš o zkrvavených válečných polích,“ pokračoval Gahris,„ani o mečích pokrytých krví padlých nepř átel, ani o kř iku těch, kteř í jsou ušlapáváni kopyty válečných koní. To jsou hrůzy, které jsi ještě

nikdy neviděl a které bys ani nikdy vid

ět nem

ěl! Já už jsem tovšechno prožil a dělám vše proto, aby se to už nikdy neopakovalo.“



– 36 –

Kapitola 4

Pokrytý krví padlého nep ř ítele

Jak se asi cítili rodiče svrženého krále? Jak se asi cítil hrdinaslyšící smrtonosné svištění šípu, vystř eleného na ně j z vlastních ř ad?Často stačí málo a dě jiny celého národa se změní. Takovýmpř ípadem byla i srpnová noc, kdy Luthien vyšel z paláce Bedwyrů azamí ř il ke stájím, kde našel Ethana, sedlajícího koně.

Luthien př istoupil k bratrovi s tázavým výrazem v obličeji.„Byl jsem poslán pryč,“ odpověděl Ethan na nevyslovenou

otázku.Luthien vypadal, že nerozumí.„Byl jsem poslán na jih,“ pokračoval Ethan a každé slovo

vyslovoval s nechutí. „Abych se př ipojil ke královským vojákům,kteř í pojedou do Gaskonie a budou spolu s Gaskonijci bojovat v jejich válce proti království Durů.“

„To je šlechetné poslání,“ odpověděl Luthien, př íliš omráčen,než aby uvažoval.

„Je to žoldnéř ské poslání,“ odfrkl Ethan. „Budu žoldák veslužbách nepravého krále.“

„Tak proč tam jedeš?“Ethan př estal upravovat sedlové brašny a nevěř ícně se podíval na

svého naivního mladého bratř í čka. Luthien se zamračil, stále munebylo jasné, o co jde.

„Protože mi to nař ídil earl z Bedwydrinu,“ zopakoval pomalu

Ethan a vrátil se ke své práci.



– 37 –

Luthienovi to nedávalo žádný smysl, a proto ho ani nenapadlavhodná odpověď.

„Jak ř ekl Gahris, vrátí to naší rodině a celému Bedwydrinuzašlou slávu,“ pokračoval Ethan.

Luthien si bratra opatrně prohlížel a stále nemohl uvěř it, že byGahris vyslal Ethana na takovéhle tažení. „Nebylo by lepší, aby sisvzal Oslepující záš ť , když jdeš hájit čest domu Bedwyrů?“ zeptal se apoukázal tak na neznámou zbraň, kterou si Ethan bral s sebou.

Opět se na ně j upř el nevěř ícný pohled. „Copak jsi slepý?“ zeptalse Ethan a touto otázkou Luthiena zaskočil.

„Gahris mne posílá,“ pokračoval nejstarší syn, „na Aubreyhopokyn. Gahris mne posílá zemř ít.“

Způsob, kterým Ethan mluvil, zasáhl Luthiena víc než slova,která ř íkal. Hrubě popadl Ethana za rameno a otočil ho k sobě.

„Nejsem ten vhodný kandidát,“ vypravil ze sebe Ethan aLuthien, pamětliv své nedávné rozmluvy s otcem, nemohl nežsouhlasit. „Ale zákony jsou jasné. Já jsem nejstarší syn, a tak jsemprávoplatný následník earla z Bedwydrinu.“

„Já tvé právo nepopírám,“ odpověděl Luthien, který nechápal,

kam tím mí ř í.„Ale Gahris ano,“ vysvětloval Ethan. „A moje pověst rebela, jakse zdá, se rozší ř ila už i za hranice Bedwydrinu.“

„Takže Gahris tě posílá do armády, abys vybojoval vítězství avylepšil si pověst?“ zeptal se Luthien, př estože př edpokládal, žesměr, kterým se ubírají jeho úvahy, je špatný.

„Takže Gahris mě posílá zemř ít,“ odvětil Ethan suše.„Př edstavuji pro ně j problém – i Aubrey už o mně slyšel a je mu

jasné, jaké potíže by mohly nastat, kdybych získal vládu. Možná jsem př íliš domýšlivý, ale myslím, že jediným důvodem př íjezduMorkneyho bratrance na ostrov rozhodně nebyl sport.“

„Takže ty si myslíš, že Aubrey podnikl celou tu nebezpečnoucestu př es Ploutvové moř e jenom proto, aby se tě zbavil?“

„Nejen proto, mů j mladý bratř e,“ ř ekl Ethan a poprvé za celoudobu v jeho hlase zazněl př átelský tón. „Mů j mladý bratř e, který jsi

nikdy nepoznal svobodu a celý svů j život jsi prožil pod vládouCarlisle a Montfortů.“



– 38 –

Luthien zmateně svraštil obočí.„Aubrey cestoval po severních ostrovech,“ vysvětloval Ethan.

„Navštívil Caryth, Marvis, Bedwydrin a Diamantovou bránu, abyzajistil, že na Severu je všechno tak, jak má být, a zabezpečil

Morkneyho vládu. Politici nikdy nemají „prázdniny“. Neustálepracují a pro svou práci žijí, neboť je to zdroj jejich moci. Je to celýsmysl jejich života. Aubrey př ijel na Bedwydrin částečně kvůli mně ataké proto, že vévoda zde nikoho nemá. To už se změnilo.“ Ethandokončil sedlání a naskočil na koně.

„Budeš mít novou matku, Luthiene,“ pokračoval. „Zachovávej jíúctu a boj se jí.“ Pobídl koně, ale zmatený a vystrašený Luthien sním držel krok.

„Je to někdo, koho znáš,“ pokračoval Ethan. „Nesl jsi její barvyv boji.“

Luthienovi se př ekvapením rozší ř ily oči. Avonesa? To nemůžebýt pravda! „Nikdy!“ protestoval.

„V neděli ráno,“ ř ek! Ethan „vévoda vložil její ruku doGahrisovy. Lady Avonesa zde zůstane jako dokonalý špión a provdáse za Gahrise. Jak vidíš, vše je př ipraveno pro pád domu Bedwyrů.

Gahris bude muset souhlasit se vším, protože jinak Morkney př imě jeGreensparrowa, aby náš př ístav zaplnil černými plachtami.“„Jak teď můžeš odjet?“ vykř ikl zoufale Luthien, když viděl, jak

se celý svět kolem ně j ř ítí do prachu.„Jak bych mohl zůstat?“ opravil ho Ethan klidně. „Gahris vydal

př íkaz.“ Ethan se odmlčel a upř eně se zadíval na svého bratra, cožmladého muže poněkud uklidnilo.

„Víš velmi málo o tom, co se dě je mimo Bedwydrin,“ ř ekl Ethan

př átelsky. „Neviděl jsi oči chudých dětí, které žebrají na ulicíchMontfortu. Neviděl jsi farmář e, zlomené na duchu a se zničenýmzdravím, jak se snaží zaplatit neúnosné daně. Neviděl jsi zoufalounenávist mužů, jejichž dcery musí sloužit v palácích šlechticů, ani jsineslyšel pláč matky, jejíž dítě jí zemř elo v náručí hlady.“ Luthiensklopil oči.

„Nesouhlasím se světem, jaký je,“ pokračoval Ethan, „vím, jaký

by měl být. A náš otec, sluha nepravého krále, nemá sílu ani odvahuse vzepř ít a souhlasit se mnou.“



– 39 –

Ethan viděl, že jeho ř eč konečně začíná pronikat do Luthienovamozku. Ani kdyby ho udeř il trpasličí sekyrou, nedosáhl by takovéhoefektu. Př es všechny vzájemné rozdíly Ethan svého bratra, kterýnikdy nepoznal život př ed Greensparrowem, králem, který jim ukradl

skutečnou svobodu, miloval.„Sbohem, bratř e,“ ř ekl Ethan smutně. „Jsi jediný z celé rodiny,

kdo mi bude scházet. Mě j oči a uši otevř ené a mě j se na pozoru př edlady Avonesou!“ Kopl koně do slabin a zanechal otř esenéhoLuthiena samotného s jeho myšlenkami.

Tu noc Luthien nemohl usnout. A celý další den se procházel anereagoval ani na volání Kateř iny, která ho z dálky spatř ila. Ani dalšínoc nemohl spát. Př emýšlel o Ethanovi, o Garthu Rogarovi a o svémnovém pohledu na Gahrise.

Nejvíc ze všeho Luthien př emýšlel o stř etnutí s otcem, o tom, žeby ho volal k odpovědnosti za to, co provedl Ethanovi. Př ece tovšechno nemůže být pravda, ř íkal si v duchu.

Byla to však falešná nadě je. Ethanova slova mu otevř ela oči a onvěděl, že už je nikdy nebude moci zavř ít. A tak se dalšího rána vydalza Gahrisem. Nešel si pro vysvětlení, ale proto, aby mu ř ekl, co si o

něm myslí, aby si vylil svů j hněv nad tragédií v aréně a nadskutečností, že ta zrůda Avonesa se má stát jeho matkou.Usmál se př i př edstavě, že bude mluvit úplně stejně jako Ethan, a

př emýšlel, jestli ho otec také pošle bojovat do cizí války.Vstoupil do studovny, aniž by zaklepal, ale místnost byla

prázdná. Gahris už odešel na svou ranní projížďku. Luthien chtělodejít s tím, že pů jde do stájí, vezme si koně a dohoní ho. Změnilvšak názor, když si uvědomil, že s otcem může být i Avonesa. Potkat

se s ní byla ta poslední věc na světě, kterou by si Luthien př ál. Protose namísto toho pohodlně usadil ve studovně a začal si číst. Dal sinohy na stůl, když vtom rozrazil dveř e strážný.

„Co tady děláš?“ zeptal se kyklop a hrozivě zamával trojzubcem.Zůstal př itom stát ve dveř ích.

„Tady?“ odvětil Luthien klidně, ale pak se zamračil, protožetohoto strážce ještě neviděl – př estože znal celý Gahrisův oddíl.

„Jo, tady,“ odsekla mu ta bestie, „co máš co pohledávat vsoukromých komnatách pána a paní z Bedwydrinu?“



– 40 –

„Paní?“ vyslovil Luthien tiše a se zjevným znechucením toslovo.

„Na něco jsem se tě ptal!“ zavrčel kyklop a znovu zamávaltrojzubcem.

„Kdo si, k čertu, myslíš, že jsi, aby ses mě na něco mohl ptát?“zajímal se mladý Bedwyr.

„Osobní strážce paní z Bedwydrinu,“ odpověděl jednooký vojákbez zaváhání.

„A já jsem earlův syn,“ prohlásil Luthien.„Já vím kdo jsi, gladiátore,“ odpověděl kyklop a př estal se

ohánět trojzubcem. V té chvíli si Luthien uvědomil jeho podobnost skyklopem, který vystř elil z kuše. Vstal a položil knihu na stůl.

„Př išel jsi bez ohlášení,“ pokračoval kyklop. „To se stalonaposled. Takže teď vypadni, než tě naučím, jak se má chovatšlechtic!“

Kyklop máchl trojzubcem určeným směrem a př itom nespouštěloči z Luthiena.

Luthien stál jako př imrazen, když tu byl hrubě uchopen zarameno. Chtěl se př ece pomstít a tady stál jeho úhlavní nepř ítel, o

kterém si myslel, že odjel na černě oplachtěné lodi. Bylo to zvláštní.Př emýšlel, z jakého důvodu tu Aubrey tohoto kyklopa nechal. SAvonesou to bylo jiné – Luthien nemohl zaútočit na ženu, kteránebyla válečník – ale dovolit této vraždící bestii, aby zůstala naBedwydrinu, bylo nemyslitelné. Vikomt jistě musel vědět, co sestane…

Ethanova slova o pádu domu Bedwyrů proběhla Luthienovimyslí a on věděl, že to, co teď udělá, se s ním potáhne celý zbytek

života.„Teď pů jdeš se mnou,“ ř ekl kyklop, otočil se a poskytl tak

Luthienovi skvělý pohled na kuši, která zabila Gartha Rogara.„Ř ekni mi,“ začal Luthien klidně, „bavilo tě zabít člověka, který

ležel bezbranně na zemi?“Kyklop se otočil a zpytavě se na mladého muže podíval. Př es

tvář mu př eletěl zlý úsměv, př i kterém obnažil žluté tesáky.

„Vždycky mě baví zabíjet lidi,“

ř ekl kyklop. „Tak p

ů jdeš užkonečně, nebo ti mám ukázat, jak se to dělá?“



– 41 –

Luthien se reflexivně sehnul, popadl kámen, který jeho otecpoužíval k zatěžování pergamenů a hodil ho př es místnost nakyklopa. Zasáhl ho do bř icha a kyklop se bolestí zkroutil a př estal taktrojzubcem mí ř it na Luthiena.

„To teda nebylo nejchytř ejší, co jsi mohl udělat,“ ř ekl Luthiensám sobě a uvědomil si, že nemá zbraň. Popadl dř evěnou židli, aby jipoužil jako štít, ale už první silná rána trojzubcem z ní nadělalatř ísky.

Rychle se odkutálel za stůl a ze stěny strhl dlouhý kovový hák.Čekal na druhý úder. Naštěstí se mu podař ilo odrazit ostř í trojzubcetak, že ho nezasáhlo naplno. Př esto však ucítil bolest v boku a cítil, jak mu teče krev.

„Nemám zbraň,“ protestoval Luthien.„O to to bude zábavně jší,“ odpověděl kyklop a chystal se k

dalšímu bodnutí. V poslední chvíli však zvedl zbraň nad hlavu achtěl Luthiena udeř it seshora. Ten okamžitě pokročil kupř edu azaboř il prsty do kyklopova oka.

Rána trojzubcem ho sice zasáhla, ale nemohla mu způsobit žádnévážně jší zranění. Př esto ho však odrazila stranou, takže nestihl

kyklopa oslepit, jen ho na chvíli vyř adil z boje.Luthien věděl, jak této př estávky využít. Vrhl se zpátky k zadnístěně místnosti. „Měl jsi mě dostat, když jsi k tomu měl př íležitost!“vykř ikl a popadl dračí jílec meče Bedwyrů. Trhl s ním a vytasil ho –téměř .

Kyklop zaváhal – a pak znovu zaútočil.Luthien zápasil s ostř ím, které se mu zaseklo za hák, visící vedle

ně j.

Zapáčil ze všech sil, ale bezvýsledně. Př itom si uvědomoval, žekyklop za ním se chystá k útoku.

Zabral vší silou a v poslední chvíli se mu podař ilo meč osvobodit. Obě zbraně se s tř eskem srazily. Bojovníci byli tímnárazem vyvedeni z rovnováhy a ani jeden z nich nebyl schopenně jaké rychlé akce. Luthien ukročil jednou nohou dozadu a všírychlostí se vrhl na protivníka. Oba spadli na podlahu. Luthien

vyskočil rychle jako ko

čka. Zeširoka se rozmáchl a ude

ř il. K jeho



– 42 –

zklamání však stihl kyklop nastavit trojzubec a meč se zaklesl mezidva ze tř í bodců. Kyklop ho se zavrčením odstrčil stranou.

„Já nejsem žádné dítě z arény,“ prohlásil jednooký. „Byl jsemvelitelem praetoriánské gardy!“ Zahájil sérii zdrcujících útoků.

Kyklop svou zbraň ovládal vskutku dokonale a nutil Luthienazůstávat v obraně.

Ale ani Bedwyrův syn nebyl ně jaké „dítě z arény“. Luthienovaobrana byla bezchybná. Pracoval s mečem stejně rychle jako kyklops trojzubcem, takže tomu se ani jednou nepodař ilo ho zasáhnout.

Luthienův respekt ke kyklopovi rostl s každým dalším úderem.Kroužil po místnosti a kyklop na ně j neustále dotíral. Pak Luthienskočil za pohovku a použil ji jako štít.

Usmál se, když snadno srazil stranou další úder a trojzubec sezabodl do pohovky. Viděl vyděšený výraz v kyklopově obličeji, kdyžse snažil trojzubec osvobodit. Uvědomil si, že mladý válečník jepodstatně rychlejší než on.

„Gahris nebude mít radost,“ poznamenal Luthien a snažil se, abyto znělo nadneseně.

„Ne, když bude muset upálit vlastního syna!“ zař val kyklop a

vytrhl trojzubec. Př edpokládal, že Luthien se pokusí toho využít azaútočí.Ale ten místo toho zůstával v obranném postoji. Jednooký znovu

zaútočil, ale Luthienův protiúder př išel př esně z opačné strany, nežkyklop očekával. Odrazil trojzubec zespodu a obě zbraně tím zvedldo výše. Okamžitě vyskočil na pohovku a vrhl se vpř ed. Kyklopinstinktivně ustoupil. Ostř í meče se mu však zarylo do prsou.Jednooký měl trojzubec vysoko nad hlavou a po několik hrozných

sekund měl Luthien pocit, že ho stihne bodnout.Pak však kyklopovo oko zmatnělo a jeho tělo ochablo. Trojzubec

padl na zem a jeho mrtvý majitel se svezl z Luthienova meče adopadl vedle ně j.

Luthien se zamyšleně podíval na svého prvního zabitého. Nemělz toho žádnou radost. Díval se na mrtvého kyklopa a př ipomínal si,že je to vrah Gartha Rogara a že by zabil i jeho, kdyby mu k tomu dal

př íležitost. A navíc to byl kyklop. Jednooký byl zlá vraždící nestv

ůra,



– 43 –

neschopná slitování a milosrdenství. Toto pomyšlení ho uklidnilo.Zhluboka se nadechl, aby získal ztracený klid.

Luthien se podíval na zkrvavený meč. Byl dokonale vyvážený aměl skvělé ostř í. Luthien nemohl uvěř it, jak snadno pronikl

kyklopovou koženou zbrojí a zaboř il se do jeho těla. Lehce sekl dopohovky a snadno rozťal víc než půl stopy dř eva. Nyní, když měl vruce meč, se opět cítil sám sebou.

Uvědomil si, že má za sebou př íliš mnoho událostí, které by homohly zničit, kdyby zůstal v Dun Varně. Ale nelitoval ničeho.Vybral si, už když po té bestii hodil kámen a vyvolal tak stř etnutí.Nebyla pro ně j žádná omluva, ne v Gahrisových očích – pokudvšechno, co ř íkal Ethan, byla pravda. Luthien se rozvzpomněl na svéstř etnutí s otcem a Gahrisova slova se mu jevila v novém světleEthanových odhalení. Jeho bratr mu nelhal.

Luthien mohl stěží uvěř it, že jeho život se tak změnil – a jak sepravděpodobně ještě změní. Pokud se chtěl vyhnout vězení, museluprchnout z Dun Varny i z celého Bedwydrinu. Př emýšlel, že musíněkde na cestě chytit Ethana – bratr určitě bude sympatizovat s tím,co udělal, a pomůže mu. Luthien se zamyslel. Ethan už možná dosáhl

hranice Eriadoru. Kam pů jde dál? Možná do Montfortu? Nebo kolemŽelezného Kř íže do Carlisle?Luthien vyhlédl malým oknem místnosti a viděl, že slunce už

stojí vysoko nad obzorem. Jeho otec se už brzy vrátí. Rád by sevyhnul otázkám tím, že už bude dávno na cestě.

Př emýšlel o tom, že s sebou vezme meč – nikdy se nesetkal s takdokonalou ř emeslnou prací. Ale Oslepující záš ť nebyla jeho a užvůbec ne teď. Př esto cítil, že to, co udělal, bylo čestné a spravedlivé,

vyvolané smrtí, př ítele. Nechtěl se však snížit ke krádeži.Nechal meč pokrytý krví a opatrně ho umístil zpátky na stěnu.

Chtěl, aby Gahris viděl, že zbraň vykonala pomstu za nečestnou smrtGartha Rogara.



– 46 –

neukázal ani mráček – na Bedwydrinu skutečná vzácnost! – aLuthien zažíval pocit euforie, pocit, že žije víc než dř ív. Nebylo to jen sluncem, ptáky a zví ř aty, která pobíhala kolem a také užívala jednoho z posledních krásných dní př ed př íchodem pochmurné a

mrazivé zimy. Luthien ve svém životě pobýval mimo Dun Varnu jenvelmi zř ídka a vždy s vědomím, že to není na dlouho.

Nyní př ed ním ležela daleká cesta, která ho mohla zavést doAvonu, možná i do Gaskonie, a pokud chtěl dostihnout svého bratra,pak i do Durského království. Svět se mu zdál mnohem větší apohled na divokou krajinu kolem vyháněl z mladého muževzpomínky na Gartha Rogara a na strach o otce. Př ál si, aby tu s nímbyla Kateř ina.

Byl už ve dvou tř etinách cesty a Lehkonohý dělal čest svému jménu. Cesta se stáčela na jihovýchod a míjela malou zalesněnouoblast. Luthien vjel na most, který vedl př es rozvodněnou ř eku a na jehož druhém konci byl další lesík.

V tu chvíli se z druhé strany mostu vynoř il naložený vůz.Kyklop, sedící na kozlíku, musel Luthiena vidět, ale nezastavil anedovolil jezdci př ejet most jako prvnímu. Místo toho pokračoval v

jízdě.„Uhni!“ zař val jednooký, když se jeho spř ežení zastavilo př edLuthienovým koněm.

„Uhnout bys měl ty,“ protestoval Luthien. „Byl jsem na mostě dř ív a př ejel bych ho mnohem rychleji než ty.“ Všiml si, že kyklopnení př íliš dobř e ozbrojen a nemá žádné označení. Byl to zř ejmě členně jaké soukromé stráže, ne praetorián a pasažéř i ve voze určitě nebyli šlechtici, ale obchodníci. Luthien se př esto rozhodl, že ustoupí

– koneckonců bylo jednodušší otočit jednoho koně než celé spř ežení.Z okénka se vyklonil tlustý zarudlý obličej. „Jestli ten hlupák

hned nezmizí, tak ho př ejeď!“ vykř ikl ten člověk a zmizel ve voze.Luthien se už skoro př edstavil jako syn earla z Bedwydrinu,

chystal se vytasit zbraň a př ikázat kyklopovi, aby uhnul. Namístotoho moudř e ovládl svů j vztek a př ipomněl si, že by to nebyl tennejlepší způsob, jak zůstat v utajení. Musel vystupovat jako rybář

nebo farmář . A nic víc.



– 48 –

Je to Gaskonijec, usoudil Luthien, neboť už slyšel mnohoimitátorů, kteř í vtipně napodobovali př ízvuk lidí z Gaskonie.

„Co se dě je?“ vystrčil z vozu svou holou hlavu netrpělivýobchodník. „Co se dě je?“ zeptal se odlišným tónem, když spatř il

lupiče Olivera z Morous.„Jen malá obtíž, pane,“ odpověděl kyklop a civěl nepř átelsky na

Olivera. „Nic víc.“„Tak ji odstraň!“ zař val obchodník.Kyklop úslužně pohlédl na svého pána, a ten zastrčil hlavu

zpátky do vozu. Když se ta bestie otočila nazpět, náhle se jí z ničehonic v ruce zhmotnil velký meč, který opsal široký oblouk a snášel sena půlčíkovu hlavu. Luthien zadržel dech a pokládal půlčíka zamrtvého. Ale rychleji, než věř il, že je vůbec možné, se v půlčíkově levé ruce objevila dlouhá, oboustranně broušená dýka s ochrannýmkošem nad rukojetí.

Oliver s ní švihl, odrazil ránu mečem a vzápětí ho kyklopovivyrazil z ruky. Meč odplachtil dvanáct stop daleko. Vtom Oliverbodl a ostř í se zastavilo pouhý palec př ed kyklopovým krkem.

„Ty jedna malá kryso,“ zamumlal otř esený kyklop.

Lupič se na ně j zahleděl. „Mů j otec vždycky ř íká, že půlčíkovahrdost je nepř ímo úměrná jeho výšce,“ odpověděl Oliver.„A ujišťuji tě,“ pokračoval půlčík po dramatické pauze, „že já

jsem velmi malý!“Kyklopovi došla ř eč. Luthien př edpokládal, že ten pitomec ani

nepochopil půlčíkovu poslední větu. Měl co dělat, aby senerozesmál.

„Co myslíš, jak hluboko se do tebe moje dýka zaboř í?“ zeptal se

Oliver. „No, nic. Vyhrál jsem, takže peníze a zlato sem.“K Oliverovu př ekvapení se náhle z vozu vysypalo dalších pět

vojáků, kteř í ho pomalu obstoupili. Lupič zvážil situaci, sklonil dýkua dodal: „Ještě bych mohl prohrát.“



– 50 –

nepř átele tak rozrušilo. S uspokojením však konstatoval, že munevěnují takovou pozornost jako př edtím.

„Promiňte,“ ř ekl a zamával svou dýkou tak, že kyklop, který stálpř ed ním, upadl a zlomil si př itom zbraň. Vzápětí si strhl s hlavy

klobouk a zakryl jím oči svému zví ř eti. Poník reagoval tak, že vykoplzadníma nohama a zasáhl kyklopa, který se právě snažil vnoř it meč půlčíkovi do zad. Nyní Oliver spatř il Luthiena. Půlčík spokojeně zamručel a obrátil svou pozornost k důležitě jším záležitostem.

Stále to bylo dva na jednoho a půlčík byl tvrdě tísněný.Další kušník, který ležel na stř eše dostavníku, př enesl svů j cíl z

Olivera na nového účastníka. Luthien se však svezl ze sedla a použilLehkonohého jako štít, takže kyklopovi neposkytoval snadný cíl.Jednooký vystř elil a samozř ejmě minul. Luthien se vzápětí vyhouplzpátky do sedla a výstř el opětoval. Jeho šíp se zabodl do dř eva těsně vedle kyklopovy hlavy. Ten ani nestihl znovu nabít a Luthien mu stáltvář í v tvář . Náhle mu však př ed obličejem zasvištěla halapartna,neboť voják, který se př edtím kryl za koňským spř ežením, vyběhl azaútočil na ně j. Luthienovi nezbylo, než skulit se z koně na zem.Tvrdě dopadl na zem a jen taktak se vyhnul druhému útoku. Podař ilo

se mu rychle vstát a př ipravit se na další nápor.

Oliver manévroval svým poníkem tak, že oba zbývajícíkyklopové mu nyní stáli tvář í v tvář . Jeho rapír svištěl vzduchem aúder stř ídal úder. Půlčík se snažil tvář it nonšalantně až znuděně, aleve skutečnosti měl co dělat, aby se ubránil. Tihle kyklopové bylizatraceně dobř í bojovníci! Oliver však prožil dvě desetiletí jako lupič

a naučil se pár triků.„Za tebou!“ vykř ikl naléhavě a jeden kyklop na to málem skočil,

trochu natočil hlavu a zašilhal dozadu – což vůbec není jednoduché,když máte jen jedno oko a ještě k tomu uprostř ed čela!

Druhý kyklop si výkř iku ani nevšiml a ten, který na to skočil,začal útočit s dvojnásobnou zuř ivostí, když si uvědomil, jak hloupě musel př ed chvílí vypadat.

Oliver však ani nepř edpokládal, že by se na ten trik někdo chytil.Měl v plánu něco jiného. „Za tebou!“ zař val znovu. Chtěl, aby si



– 51 –

mysleli, že je pokládá za pěkné hlupáky. Jak př edpokládal, obakyklopové na ně j z obou stran zaútočili se znásobeným úsilím.

Oliver vrazil poníkovi paty do slabin a ten skočil př ímo za obakyklopy, kteř í se tím pádem málem srazili. Bleskově se otočil a

vrazil rapír jednomu z nich hluboko do zadku.Postižený vyjekl, škubl sebou a upustil meč.„Ty jedna hloupá jednooká obludo!“ zavrtěl půlčík nevěř ícně

hlavou. „Copak jsem ti neř íkal, že útok př ijde zezadu?“ Rozmáchl sea udeř il kyklopa rapírem po hlavě, aby to ještě vylepšil.

Druhý kyklop se k němu tentokrát blížil už o poznání opatrně ji.„Ty budeš určitě stejně chytrý jako tvů j kámoš!“ poznamenal

Oliver, odrazil první ránu, sehnul se př ed druhou a uskočil př ed tř etí.„Pro Olivera z Morous však nejsi žádný soupeř !“

Místo odpovědi kyklop udeř il s takovou silou, že ačkoli Oliverránu zachytil, byl i s poníkem sražen na kolena. Ta potvora bylavelice silná a její meč byl stejně těžký jako půlčík sám.

„Ještě bych mohl prohrát,“ př ipustil znovu, zatímco pracoval natom, aby se dostal z kyklopova dosahu. Pak udělal zkusmý výpadrapírem, který však kyklop hravě odrazil.

Oliver opět pobídl poníka, který začal kolem zmateného kyklopaopisovat neustále se zužující kruh. Podivně vypadající a zvláštně vycvičený poník vyskočil a ztěžka dopadl na kyklopa, kterémuzapraštěly všechny kosti.

„Už jsem ti př edstavil svého koně?“ zeptal se Oliver soucitně.Kyklop se pokoušel vstát, ale nakonec to vzdal a, krváceje z

mnoha tržných ran, klesl opět do trávy.

Luthien byl zraněn víc, než si byl ochoten př ipustit. Zraněnínebyla těžká, snad kromě jednoho úderu do hlavy, po kterém chvílinemohl zaostř it zrak. Zdálo se mu, že vidí ne jeden, ale dva hrotyhalapartny, které na ně j mí ř í. Př ehodil si luk na záda a dal se naústup.

Vjel mezi stromy a vydechl úžasem. Kyklopova vrženáhalapartna mu zasvištěla nad hlavou a zaryla se do stromu.

Luthien odpověděl také výstř elem, ale minul a navíc se mupř itom zlomil luk. Kyklop se k němu rychle blížil. Luthien po něm



– 54 –

se jednooká bestie rozmáchla a vrazila ho do Luthiena, který seskácel na zem.

„Ach jo,“ povzdychl si půlčík, když kyklop př itlačil na svouzbraň, aby nepř ítele dorazil. Luthien ležel nehybně na zemi.

Oliver na poctu padlému př íteli smutně smekl klobouk. Pak všakkyklop pustil násadu, udělal několik potácivých kroků zpátky a upadlna zem. Oliver uviděl, že si svírá velkou krvácející ránu na bř iše.Luthien, s mečem celým od krve, se posadil a odhodil zbytekhalapartny stranou. Oliver hvízdl, když si uvědomil, co se doopravdydělo. Luthien nebyl probodnutý, zachytil kyklopův oštěp pod paží astrhl kyklopa na svů j meč.

„No, myslím, že tohohle člověka budu mít rád,“ ř ekl půlčík anasadil si klobouk s úctou k vítěznému př íteli.

„Takže, ty zbabělej obchodnickej týpku, př iznáváš, že jsiprohrál?“ zavolal Oliver dolů. „Buď vypadneš sám, nebo tě vynesuna špičce svého skvělého rapíru!“

Dveř e se rozrazily a obchodník vyběhl ven, následován silně nalí čenou ženou, oblečenou v nevkusně vyzývavých, barevnýchšatech. Žena se vztekle podívala na půlčíka, ale její výraz se změnil,

když si všimla urostlého mladého Bedwyra, kráčejícího k nim.Luthien zachytil její roztoužený pohled, ale chladně se odvrátil.Vzpomněl si na Avonesu a ruka se mu mimoděk sevř ela na jílcimeče.

Tř emi elegantními skoky – na kozlík, na koně a na zem – seOliver dostal dolů a zamí ř il k oběma zajatcům. Volnou rukou strhlobchodníkovi zlatý ř etěz a špičkou kordu náhrdelník jeho ženě.

„Jdi a zjisti, co je v kočáru,“ ř ekl Luthienovi. „Nežádal jsem tě

sice o pomoc, ale když už jsi tady, rozdělíme se o koř ist.“ Odmlčel sea na chvíli se zamyslel, počítaje padlé. Nejprve Luthienovi př iznal tř ikyklopy, polovinu všech nepř átel, ale pak si ř ekl, že ř idiče vlastně dostal on sám.

„Dostal jsi dva ze šesti, takže se rozdělíme čtyř i ku dvěma v mů jprospěch.“

Luthien se prudce zastavil a šokovaně se na ně j podíval.

„Myslíš, že bys měl dostat polovinu?“ zeptal se ho lupi

č.



– 56 –

„Vezmi mě s sebou!“ vykř ikla žena náhle a bouř livě se vrhla naLuthiena. Narazila do ně j a Luthien upustil železnou truhličku –př ímo na své nohy. Vyburcován bolestí, nepř íjemnou vůní dámskéhoparfému a vzpomínkou na Avonesu, Luthien zavrčel, odstrčil ji a než

si uvědomil, co vlastně dělá, udeř il ji do tvář e, až ji srazil na zem.„Na tvém chování ještě budeme muset pracovat,“ poznamenal

Oliver a zavrtěl hlavou. „A na tvém kavalírství,“ dodal směrem kobchodníkovi, který proti facce nijak viditelně neprotestoval.

„Ale to, stejně jako truhlička s pokladem, může počkat,“vysvětlil půlčík. „Na cestu, př íteli!“

Luthien něco zamumlal a nevěděl, co má dělat.„Herko!“ zavolal Oliver. Zažloutlý poník př ed ně j př edjel a

poklekl, aby na ně j mohl půlčík pohodlně vylézt.„Truhličku povezeš ty,“ ř ekl Luthienovi Oliver. „já se jdu

podívat, kde jsem nechal šálu. A ty,“ ř ekl a poklepal zpitoměléhoobchodníka po hlavě rapírem, „začni př epočítávat, co ti zbylo.“

Luthien př ivolal Lehkonohého a vložil truhličku do sedlovébrašny. Pak př išel k ženě a pomohl jí zpátky na nohy. Myslel to jakoomluvu – koneckonců nebyla to Avonesa a on s půlčíkem ji okradli –

ale ona se na ně j opět pověsila a chytila ho za šaty. S velkým úsilím ji ze sebe setř ásl.„Taková síla,“ vydechla.„Vaše př ítelkyně?“ zeptal se Oliver, když projížděl kolem

klečícího obchodníka.„Moje žena,“ odpověděl obchodník.„Jak vidím, je věrná,“ ř ekl Oliver. „Je ale pravda, že peníze teď

máme my!“

Luthien, ve snaze dostat se od té ženské co nejrychleji pryč,vyskočil na koně tak prudce, že málem př epadl na druhé straně nazem. Pak ho pobídl a vyrazil za Oliverem na most.

Oliver se na ně j s pobavením díval a pak se naposledy otočil kobchodníkovi a jeho ženě. „Teď můžete všem vašim tlustýmobchodnickým př átelům ř íct, že vás okradl Oliver z Morous.“ Ř ekl tozpůsobem, jako by to bylo ně jaké zvláštní znamení. Herka vzápětí

zareagovala na pobídku a z Olivera byla po chvíli vidět už jen špice jeho klobouku.



– 57 –



– 58 –

Kapitola 7

Diamantová brána

„Jsem Oliver z Morous,“ ř ekl půlčík asi po míli jízdy. „Velkýlupič,“ dodal a elegantně smekl klobouk.

Luthien se chtěl také př edstavit, ale půlčík ještě neskončil.„Dř íve jsem si ř íkal lupčík, bylo to kratší než lupič – půlčík, aleobchodníci mě nebrali moc vážně a já jsem se musel ohánět rapíremčastě ji, než mi bylo milé. Abych dosáhl toho, co jsem chtěl, jestlirozumíš, co tím myslím.“ Během ř eči vytáhl meč a zamával jím

Luthienovi př ed obličejem.„Rozumím,“ př isvědčil Luthien a odstrčil nebezpečnou zbraň

stranou. Nyní se chtěl př edstavit on, ale nestihl se ani nadechnout.„A tohle je mů j skvělý kůň, kterému ř íkám Herka,“ ř ekl Oliver a

ukázal na svého žlutého poníka. „Není zrovna nejhezčí, to je pravda,ale je chytř ejší než jakýkoliv jiný kůň i než většina lidí.“

Luthien ukázal na svého vlastního koně.„Tohle je Lehko…“„Oceňuji tvou nečekanou pomoc,“ pokračoval Oliver, který si

Luthienových pokusů nevšímal. „Samozř ejmě, že bych je zvládl isám – bylo jich jenom šest, to je ti, doufám, jasné. Ale mů j otec,půlčík, vždycky ř íká, poděkuj za pomoc vždy, když se ti naskytne, atak ti děkuji…“

„Já jsem Luth…“ začal Luthien.„Má vděčnost samozř ejmě končí u dělení koř isti,“ doplnil rychle

Oliver. „Čtyř i ku dvěma v mů j prospěch.“ Se zř ejmou nechutí



– 59 –

pohlédl na Luthienovy obnošené šaty. „Stejně to asi bude vícbohatství, než jsi kdy viděl.“

„Asi,“ ř ekl syn earla z Bedwydrinu a snažil se skrýt úsměv.Př esto si však uvědomil, že z domova si moc peněz nevzal. Stačilo

mu to tak na to, aby se dostal př es př ívoz, a na pár dalších dnů.„No nevadí,“ ř ekl Oliver, který se nadechl dř ív, než mohl

Luthien pokračovat. „Dovolím ti jet se mnou, pokud budeš chtít. Tenobchodnickej týpek vůbec nebyl př ekvapenej. že mě vidí – a věděl,že kdybych si všiml jeho šesti vojáků, tak by mě to odradilo. Takže je schoval,“ zdůvodňoval si půlčík a vypadalo to jako by hovoř il sámk sobě. Pak se rychle podíval na Luthiena.

„Myslím, že je schoval v nadě ji, že mě dostane,“ odmlčel se apoškrábal se na hlavě.

„Jasně,“ pokračoval. „Ten obchodnickej týpek věděl, že jsem nacestě – není to poprvé, co jsem ho okradl. Už jsem ho jednou dostal,někde v okolí Princetownu.“ Podíval se na Luthiena a pokývalhlavou. „A moje jméno si už, pochopitelně, získalo určitý věhlas,takže mi zatím můžeš dělat společníka. Ve dvou se lépe bránírůzným léčkám.“

„Takže ty si myslíš, že ještě nejsme mimo nebezpečí?“„O tom právě mluvím.“Luthien znovu skryl úsměv, pobaven tím, s jakou pompou o sobě

ten chlapík mluví, jako by byl kdovíjak slavný lupič. Luthien oOliverovi z Morous nikdy neslyšel, př estože obchodníci projíždě jícíDun Varnou často vyprávěli př íběhy o lupičích na cestách.

„Ale neboj se, já tě ochráním,“ začal Oliver, ale pak se odmlčel akáravě se na Luthiena podíval. „Víš, když cestuješ s někým, koho

neznáš, měl by ses mu nejdř íve př edstavit. To je jedno ze základníchpravidel slušného chování, zvláště pro někoho, kdo bude možná jednou znám jako velký lupič. Ale neboj se, doba strávená po bokuOlivera z Morous ti dá v tomto směru hodně.“

„Jmenuji se Luthien,“ ř ekl mladý Bedwyr rychle ve strachu, žeho Oliver znovu př eruší. Původně zamýšlel, že mu své skutečné jméno neprozradí, ale nakonec si uvědomil, že k tomu vlastně nemá

žádný důvod. „Luthien Bedwyr z Dun Varny. A tohle jeLehkonohý,“ ukázal na svého koně.



– 60 –

Oliver smekl klobouk. „Bedwyr?“ zeptal se sám pro sebe bezně jakého zvláštního zájmu. „Aha, Bedwyr! To jméno jsem už někdeslyšel.“

„Gahris Bedwyr je earl z Bedwydrinu,“ ř ekl Luthien.

„Už vím,“ př isvědčil Oliver a usmál se. „Někdo z rodiny?“„Otec,“ př ikývl Luthien.Oliver vypadal poněkud zaskočeně. „Aha, už to chápu. Poslal tě

na cesty, abys získal ně jaké zkušenosti!“ V Gaskonii, kde Oliverstrávil většinu života, bylo celkem běžné, že děti šlechticů bylyposílány na cesty bez prostř edků, aby se protloukaly jak umí, včetně olupování obchodníků. Vzhledem k postavení jejich rodin se jimstejně nemohlo nic stát. „Př iprav si meč, hochu!“ vykř ikl půlčík avytasil svou zbraň. „Tohle jsem ještě nezkoušel!“

„Olivere!“ zvolal Luthien a poodjel kousek od nebezpečně šermujícího půlčíka. „O čem to, sakra, mluvíš?“ Když se k němupůlčík opět př iblížil, Luthien sáhl po meči.

„Kazíš reputaci každého zlodě je v zemi!“ pokračoval půlčík. „Kčemu jsou ti peníze a zlato?“ Herka zablokovala Lehkonohému cestua půlčík, př estože Luthienovi dosahoval př ibližně k pasu, bodl

rapírem. Luthienův meč odrazil jeho zbraň stranou. Oliver odpovědělsérií výpadů, které však nepř inesly kýžený efekt.Perfektně vycvičený Luthien kontroloval každý svů j pohyb a

držel stále meč v obranné pozici.„Ale tohle je ta správná zábava pro earlova syna,“ poznamenal

Oliver sarkasticky. „Je př íliš znuděný každodenním vykoř isťovánímsvých poddaných.“ Útoky byly stále silně jší a Oliver se ho jednoznačně snažil zabít.

Luthien už toho měl právě tak dost a to, že Oliver nazval jeho aotce vykoř isťovateli, kterými nikdy nebyli, mu jen dodalo. Zapř el sev sedle, odrazil Oliverův vzteklý útok a pak zaútočil sám. Oliver ránuodrazil a zaútočil ze strany. Myslel si, že může Luthienovi vyrazitzbraň stejně, jako to udělal kyklopovi.

Ale Luthien byl mnohem rychlejší než kyklop. Stihl ránu odrazita jeho meč zasvištěl.

Oliverů

v klobouk spadl na zem a půlčík i Luthien v

ěděli, žeOliverova hlava mohla být vedle ně j, kdyby si to Luthien př ál.



– 61 –

Pobídnutí př imělo Herku ustoupit o několik kroků zpátky.„Možná se mýlím,“ př ipustil půlčík.

„Mýlíš se,“ odpověděl Luthien suše. „Gahris Bedwyr má mnohochyb, to nemohu popř ít. Nedělá to, co by dělat měl, zejména pokud

by to bylo namí ř eno proti ediktům krále Greensparrowa, vévodovi zMontfortu nebo některému z mnoha vévodových emisarů. Ale velmidobř e si zapamatuj jednu věc. Nikdy o Gahrisovi nemluv jako otyranovi!“

„Ř íkal jsem, že se možná mýlím,“ odpověděl Oliver omluvně.„A co se mě týče…“ pokračoval Luthien a pak se jeho hlas ztišil,

jako by si nebyl jistý, jak dál. Jak mám začít, př emýšlel. Co sevlastně dneska stalo? Všechno to vypadalo jako neuvěř itelnéblouznění stále ještě zmateného Luthiena.

Oliver pro jednou zůstal zticha a nechal mladíka, aby mluvil.Věděl, ze cokoliv Luthien ř ekne, může být důležité – pro ně j i proLuthiena.

„Už mi nepř ísluší žádná práva spojená se jménem Bedwyrů,“ř ekl Luthien tiše. „Uprchl jsem a za sebou jsem nechal mrtvolukyklopského strážce. A teď jsem se rozhodl pro novou cestu.“ Zvedl

meč vysoko nad hlavu a nechal jeho ostř í zazář it ve slunci, př estožena něm ještě ulpívala krev obchodníkových strážců. „Jsem stejnýpsanec jako ty, Olivere z Morous,“ prohlásil Luthien. „Psanec vzemi, které vládne nepravý král. A tak bude mů j meč bojovat zaspravedlnost.“

Oliver v pozdravu pozvedl rapír a vyjádř il tak svů j souhlas.Př esto považoval Luthiena za naivku, který nechápe nebezpečí anizákony panující na cestě. Spravedlnost? Oliver se té myšlence usmál.

Luthienův meč může bojovat pro spravedlnost, ale Oliverův rapír jedině pro zisk. Př esto však byl mladík mocný spojenec – toho siOliver musel vážit. A navíc, uvědomil si Oliver a vložil do úsměvu,kterým obdař il Luthiena, mnoho zištnosti, pokud je Luthienovouprioritou skutečně spravedlnost, pak většina zisků spadne do kapesOliverovi.

Lupčík si ř ekl, že by se měl k souhlasu př ipojit i slovně.

„Př ijímám tvé vysv

ětlení,“

ř ekl. „A omlouvám se za svou p

ř edchozíhloupou akci.“



– 62 –

Chystal se smeknout klobouk, a pak si uvědomil, že ten leží nazemi. Luthien si toho také povšiml a chystal se ho zvednout, aleOliver ho zadržel. Sehnul se v sedle, sklonil rapír, zachytil jímklobouk a vyhodil ho do vzduchu – dopadl př esně na půlčíkovu

hlavu.Luthien odpověděl na Oliverův úsměv zavrtěním hlavy.„Na ostrově však nejsme v bezpečí, kolego psanče,“ ř ekl Oliver a

zatvář il se vážně. „Ten obchodnickej týpek mě zná a počítal semnou. Možná, že cestoval za tvým otcem, aby uspoř ádal hon naOlivera z Morous.“ Půlčík se odmlčel a odfrkl si. Podíval se naLuthiena a v očích mu zajiskř ilo.

„Jaká ironie,“ vykř ikl. „Jel za earlem požádat ho o pomoc azatím earlův vlastní syn pomáhá mně!“

Oliverův smích př ešel v burácivý chechot a Luthien ho spobavením pozoroval. Toho odpoledne se už př es př ívoznepř epravili, př estože v to Luthien doufal. Vysvětlil Oliverovi, žepř evozníci v noci nejezdí. V temnotě by totiž nebylo vidět, kdyby seněkterá z moř ských velryb dostala do kanálu. Popis lidožravýchvelryb Oliverovi naprosto stačil k tomu, aby uznal, že s odjezdem

počkají, a tak se utáboř ili.Luthien seděl dlouho do noci u dohasínajícího táborového ohně.Herka s Lehkonohým, s hlavami u sebe, se chovali tiše a Oliver lehcepochrupoval.

Mladík se zachumlal do svého pláště, aby se chránil př edmrazem. Stále ještě nemohl uvěř it tomu, co se v několika minulýchdnech př ihodilo: Garth Rogar, jeho př ítel, kyklopský strážce a nyníten útok na dostavník. Luthienovi se to zdálo nepochopitelné; cítil se,

jako by spadl do proudu nezadržitelných událostí a byl jím proti svévůli unášen.

Ne, nezadržitelných, rozhodl se nakonec Luthien. Nutných. Svět,když o tom tak př emýšlel, vůbec nebyl takový, jak očekával. Možná,že to, co udělal v Dun Varně – rozhodnutí odejít a jeho boj skyklopem – byl druh př echodu k dospělosti a probuzení z naivníhodětství.

Možná, ale Luthien věděl, že skute

čnou odpov

ěď stále nezná.Věděl také, že se v Dun Varně i v Oliverově boji s obchodníkovou



– 64 –

„Tahle za chvíli vyjede,“ ř ekl Luthien Oliverovi a ukázal na jednu bárku. „A vypadá to, že se chystají vyjet í další. Budeme simuset pospíšit, jinak budeme čekat víc než hodinu, než vyrazí dalšíloď.“ Pobídl Lehkonohého a kůň vyrazil k pobř eží.

O pár minut pozdě ji ho dostihla Herka a Oliver uchopil Luthienaza paži, dávaje mu tak znamení, že by měli zpomalit.

„Musíme k př ívozu…“ začal protestovat Luthien.„Je to léčka,“ vysvětlil mu Oliver.Luthien na ně j pohlédl s nedůvěrou, pak se otočil zpátky k

př ístavišti. Dole bylo sice hodně lidí, ale byli tam jen dva kyklopovéa ti neměli žádné zbraně a vypadali jako obyčejní cestující, čekajícína př ívoz. To sice, jak Luthien věděl, nebylo úplně běžné, neboť naBedwydrinu bylo kyklopů málo a byli to vesměs strážci obchodníků nebo př íslušníci gardy jeho otce, př esto však podle ediktu králeGreensparrowa se mohli kyklopové, jako občané Avonu, volně pohybovat po celé zemi a nic z dění dole neukazovalo, že by se ně jakvymykalo z normálu.

„Musíš se naučit takové věci vycítit,“ poznamenal Oliver, kdyžzpozoroval mladíkovy pochybnosti. Luthien se podvolil a vyrazil za

Oliverem, který udával tempo.Dva kyklopové a mnoho ostatních je zpozorovalo, když bylizhruba sto stop od př ístavu, ale nikdo z nich ani gestem nedal najevo,že je očekávali. Oliver však př esto ještě zpomalil a pečlivě serozhlížel kolem sebe.

Zazněl roh, což znamenalo, že se všichni mohou nalodit. Luthienvyrazil, ale Oliver ho zadržel.

„Odjíždě jí,“ protestoval šeptem Luthien.

„Zachovej klid,“ ř ekl mu Oliver. „Musíme v nich vzbuditdomnění, že nám nevadí počkat na další př ívoz.“

„V kom musíme vzbudit domnění?“ zeptal se Luthien.„Vidíš támhlety sudy?“ pokynul Oliver hlavou naznačeným

směrem. Luthien se tam podíval. „Ne tak okatě,“ napomenul hopůlčík.

Poměrně daleko od nich byla dlouhá ř ada sudů.

„Mají značku X,“ poznamenal Oliver.„Víno,“ vysvětlil Luthien.



– 65 –

„Jestli je v nich víno, pak proč jsou ve většině z nich díry?“otázal se půlčík. Luthien se podíval pozorně ji a skutečně spatř il, že vkaždém tř etím sudu je malá díra.

„A pokud jsou ti kyklopové v př ístavišti cestující,“ pokračoval

Oliver, „pak proč už dávno nejsou na bárce?“Luthien se znovu podíval a pak náhle pochopil. Nezbylo mu než

s půlčíkem souhlasit.„Umí tvů j kůň skákat?“ zeptal se Oliver klidně.Luthien si povšiml, že bárka už odrazila od mola a pomalu se

blíží k nim, a pochopil, co má půlčík v plánu.„Ř eknu ti, až bude čas,“ prohlásil Oliver. „A snaž se ten sud

skopnout do vody!“Luthien cítil, jak mu stoupá adrenalin, i stejné mrazení, jako

kdyby stál v aréně. Nepochyboval o tom, že život vedle Olivera zMorous bude prost jakékoliv nudy!

Lehce pobídli koně směrem k moř i a bez problémů minuli dvadělníky. Tř etí muž, jeden z nakladačů, se na ně př átelsky usmál.

„Další bárka pojede hodinu př ed polednem,“ vysvětlil súsměvem a začal jim vykládat, kde si cestující mohou odpočinout a

během čekání něco pojíst.„Tak dlouho!“ vykř ikl Oliver náhle a prudce pobídl Herku, jížLehkonohý následoval. Dělníci jim uskočili z cesty; oba kyklopovése př ekvapeně otočili a zpod plášťů vytáhli krátké meče. Jak Oliverpř edpokládal, každý tř etí barel se náhle pohnul a odskočilo z ně j víko– z každého vyskočil kyklop.

Ale oběma společníkům se podař ilo získat moment př ekvapení.Lehkonohý cválal těsně za Oliverovým koníkem a odstrčil z cesty

dva kyklopy. Oliver dojel až na konec mola, př ímo k ř adě sudů aHerka jich pár prorazila kopyty, čímž znehodnotila jejich obsah.

Pomalu se pohybující př ívoz byl patnáct stop daleko. Luthienpř ijel na konec mola a snadno na ně j př eskočil.

Vzápětí ho následoval Oliver, který v okamžiku, kdy Herkapř eskakovala na loď, zamával kloboukem. Asi tucet kyklopů na moluzklamaně zař valo. Půlčík seskočil z koně, vytasil zbraň a vyrazil

vstř íc kyklopovi, který sko

čil za nimi.



– 70 –

námoř ník a ostatní cestující – včetně toho poloutopeného, kteréhoLuthien vytáhl z vody – se vrhli na oba kyklopy a shodili je i s jejichvěží z nábř eží do vody. Na Oliverův radostný výkř ik se mladýLuthien otočil a kvitoval tu scénu s uspokojením, i když neměl

př edstavu, jaké důsledky tento incident bude mít pro cestující.Oliver se k němu obrátil a chystal se ho oblažit ně jakým

vtípkem, ale zůstal stát př imrazen na místě a beze slova se díval nasever, na otevř ený kanál a na obrovskou ploutev – alespoň tř ikrátvětší než on – která se vynoř ila z temných vln.

Luthienovi ztuhl úsměv, když si všiml náhlého výrazu ve tvář isvého př ítele, a podíval se stejným směrem.

Hř betní ploutev rozř ezávala vodu a zanechávala za sebouzpěněnou brázdu. Pak se napůl ponoř ila a vzápětí se opět ukázala vcelé své kráse a zčeř ila vodu kolem sebe.

Luthien, který si pamatoval všechny rady ostrovních rybářů,př estal točit klikou poháně jící loď a pouze jednou jí zatočil vopačném směru, aby zastavil její pohyb.

„Musíme jet dál!“ vykř ikl Oliver s náznakem hysterie v hlase arozběhl se k Luthienovi. Ten ho pevně uchopil a naléhavým šepotem

ho uklidňoval.Stáli na palubě, voda kolem nich temněla a nepoháněný př ívozplul pomalu směrem zpátky na jih. Velryba podplula pod nimi. Kdyžse vynoř ila na druhé straně, Oliver, uviděl v plné kráse jejích čtyř icetstop délky a černobílou kůži. Desetitunový zabiják. Půlčík se málemsložil na zem, neboť mu nohy vypovídaly poslušnost, ale Luthien hopevně držel.

„Stů j tiše a klidně,“ zašeptal mladý Bedwyr. Luthien počítal s

kyklopy – tyhle nestvůry pocházely z hor a věděly proto jen velmimálo o zvycích moř ských velryb.

Dlouhá ploutev ř ezala vodu v pomalých kruzích, jako by sevelryba nemohla rozhodnout, co udělá dál.

Luthien se podíval za sebe na loď kyklopů. Potom se usmál,zamával jim a ukázal na velkou ploutev.

Jak př edpokládal, kyklopové propadli panice. Začali zmateně

pobíhat po palubě svého p

ř ívozu a hlasit

ě př itom dupali. Ten, který



– 71 –

stál u kliky, s ní začal okamžitě točit v opačném směru, ve snazezměnit kurs plavby. Pár kyklopů vyskočilo na lano.

„To není tak špatný nápad,“ poznamenal k tomu Oliver a podívalse na jejich vlastní lano.

Luthien se namísto odpovědi podíval na koně a Oliver seokamžitě omluvil.

Pak Luthien pohlédl zpět na obrovskou velrybu, která nyní plulasměrem, který př edpokládal. Kyklopové neustále způsobovali hluk, jejich rozkolébaný př ívoz čeř il vodu a tím velrybu př itahovali k sobě.

Když už bylo definitivně jasné, že jsou prozatím mimonebezpečí, vrátil se Luthien zpátky ke klice a začal př ívoz pomalupohánět kupř edu tak, aby k sobě znovu nepř ilákal pozornost smrtícívelryby.

Jako typičtí kyklopové, vybraly bestie samy mezi sebou jednohokyklopa, kterého hodily do vody a doufaly, že to velrybu uspokojí anechá je na pokoji.

Neznali však pravou povahu moř ských velryb.Černobílý netvor př iplul ze strany ke kyklopskému př ívozu a

mocnou ranou ocasu udeř il do paluby. Zadní polovina lodi, která se v

porovnání s monstrem zdála být směšně malá, se ponoř ila pod vodu.Kyklopové popadali do moř e a bezmocně kř ičeli. Velryba seponoř ila, ale znovu se objevila na druhé straně př ívozu. Z obrovskétlamy jí čouhala polovina zoufale kř ičícího kyklopa.

Mocné čelisti se sevř ely a horní část trupu jednookého spadlazpátky do vody.

Půlka kyklopa však velrybu nemohla uspokojit. Mohutný ocasudeř il do vody a katapultoval dva kyklopy tř icet stop do vzduchu.

Spadli zpátky do vody a jeden z nich byl dalším úderem ocasu znovuvymrštěn do výšky. Druhý skončil v žaludku netvora. Celé divadlopokračovalo několik minut a pak náhle monstrum rychle vyrazilo nasever.

„Luthiene!“ zavolal v panice Oliver.Několik stovek metrů za nimi si velryba mohutným skokem

zkrátila vzdálenost, která je dělila.

„Luthiene!“ zavolal znovu Oliver a mladý Bedwyr se nemuselani ohlédnout, aby pochopil, že monstrum si našlo nový cíl. Luthien



– 73 –

Kapitola 8

Dobrý za č átek cesty

„Vyskoč na koně! Vyskoč na koně!“ vykř ikl Oliver ze sedlasvého poníka a pevně svíral uzdu, aby své nervózní zví ř e uklidnil.

Luthien se zachoval podle pokynu, př estože nevěděl, co máOliver v plánu. On sám však stejně žádný plán neměl. Jakmile sevyhoupl na Lehkonohého, uviděl, že Oliver s poníkem stojí př esně naproti místu př edpokládaného nárazu. Došlo mu, na co se Oliverchystá.

„Musíš si dobř e načasovat skok,“ zavolal půlčík. Př ívoz se náhleotř ásl, jak se otíral o skály.

„Skok?“ zavolal Luthien. Kamenná zeď, ke které se blížili, bylavysoká jen pět stop a Luthien nepochyboval, že kdyby stáli na pevnézemi, Lehkonohý by ji snadno zvládl. Ale kymácející se paluba serozhodně nedala považovat za pevnou zem. A co bylo ještě horší,Luthien si nebyl jist, co za tou zdí vlastně je. Věděl však, co by sestalo, kdyby neskočil, a tak když Oliver pobídl Herku ke krátkémurozběhu, Luthien s Lehkonohým je následovali.

Luthien zaboř il hlavu do hř ívy a pobídl koně ke skoku. Běhemskoku za sebou uslyšel tř íštění dř eva o skálu.

Vzhlédl, když Lehkonohý dopadl na zem. Viděl Herku, stojícíponěkud stranou, s malou tržnou ránou na př ední noze. Luthien sechvíli strachoval, že Oliver uprostř ed skoku z koně spadl a rozbil se okameny. Pak však uviděl půlčíka ležícího ve vysoké trávě a divoce

klejícího.



– 76 –

nikdo, kdo by chtěl vidět, jak ze svých děr vystrkují své špinavénosy!“

Půlčík pokračoval a dával k lepšímu vyprávění o obrovskýchbitvách, které Gaskonijci s kyklopy svedli – mnohem větších, než

jaké kdy vybojoval ně jaký Bruce Mac Donald.Luthien nechal půlčíka, ať se vypovídá, a daleko více se

zamýšlel nad svým vyprávěním př íběhu o Bruce Mac Donaldovi anad tím, jaký zvláštní účinek na ně j to vyprávění vždy má. Pomaluzačínal chápat své pocity. Teď už věděl, proč nemá žádné výčitky ztoho, že zabil v otcově domě. Nikdy př edtím si neuvědomil, jakhluboko sahá jeho nenávist ke kyklopům. Začínal lépe rozumět iEthanovým pohnutkám, chápal, proč jeho bratr opustil arénu vokamžiku, kdy Gahris dostal od vévody z Montfortu kyklopskoustráž. Hlavou mu probíhaly další vzpomínky. Př íběhy z dětství o tom, jaké zrůdnosti kyklopové páchali na nevinných př ed př íchodemBruce Mac Donalda.

Luthien byl stále zabrán do př emýšlení, když Oliver zastavilHerku a pozorně se rozhlédl. Mladý Bedwyr a jeho kůň pokračovalidál a Luthien si až po chvíli povšiml Oliverova počínání. Luthien se

otočil a pohlédl na půlčíka. Když uviděl soustř eděný výraz vOliverově tvář i, vrátil se k němu a tiše se zeptal: „Co se dě je?“„Musíš se naučit tyhle věci vycítit,“ zašeptal tiše Oliver v

odpověď.Jako důkaz na tuhle narážku jim nad hlavami vzduchem zasvištěl

šíp.„Kyklopové,“ prohlásil Oliver.Jako další důkaz se po obou stranách cesty začala vlnit pšenice,

kterou se na cestu prodírali kyklopové, jedoucí na statných zví ř atech,která př ipomínala kř ížence mezi horským koněm a divočákem.

Luthien a Oliver na nic nečekali a pobídli koně vpř ed, ale dva zkyklopů už vyjeli z pšenice, jeden napravo př ed Oliverem a druhý okousek dál na cestě.

V okamžiku, kdy se př ed ním kyklop vynoř il, Oliver pobídlHerku. Chytrý žlutý poník vykopl př edníma nohama a zasáhl

kyklopovu paži s mečem. P

ř estože to kyklopa nijak nezranilo, byl na



– 78 –

Pak mladík trochu zpomalil a čekal, až ho Oliver dohoní. Byli vtom společně, ale Luthien neviděl žádný způsob, jak by se z tohomohli dostat. Kyklopů na cestě př ed nimi př ibývalo, a př estože obabyli dobř í válečníci, byli jenom dva.

Luthien se podíval na Olivera – a málem se rozesmál, když vidělšíp trčící mu z klobouku.

„Sbohem!“ vykř ikl mladý Bedwyr a Oliver se usmál.Když se však znovu podívali př ed sebe, nepodař ilo se jim

potlačit zachvění. Na cestě se objevilo mihotavé modré světlo. Půlčíki Luthien vykř ikli v hrůze a př ekvapení, neboť to považovali zaně jaký druh ďábelské kyklopské magie, a pokoušeli se strhnoutzví ř ata stranou. Oliver si sundal klobouk z hlavy a zakryl si jímobličej.

Jeli však př íliš velkou rychlostí, a tak Lehkonohý a vzápětí poněm Herka, vběhli do světla.

Celý svět se změnil.Byli nyní ve světelném koridoru a všechno, včetně toho, jak

pomalu se pohybovali, jim př ipadalo jako ve snu. Ale když seLuthien podíval ven, uviděl, že se pohybují ohromující rychlostí –

každý z pomalých kroků jejich koní je posunul o obrovskouvzdálenost.Světelný tunel opustil směr cesty a obrátil se na jih př es pšeničná

pole. Bylo to, jako by se pohybovali ve vzduchu nebo na cestě vybudované ze světla, neboť se nedotýkali země a kopyta př i dopadunevydávala žádný zvuk. Př ekročili divokou ř eku a zanedlouho byli vhorách.

Luthienovi unikl výkř ik př ekvapení, protože nyní se pohybovali

ve výšce zhruba tisíce stop. Zanedlouho se př ed nimi vynoř ilvrcholek a zdálo se, že tam tunel končí. Než však mohl Luthien jakkoli zareagovat, Lehkonohý vjel př ímo do kamene.

Luthien cítil tlak kamene všude kolem sebe. Nemohl mluvit anemohl se ani nadechnout.

Ale pak se, náhle a bez varování, Lehkonohý vynoř il na druhéstraně kamenné zdi a klusal do osvětlené jeskyně. Herka př ijela k

němu a oba kon

ě se zastavili. Oliver si po chvíli odkryl obli

čej arozhlédl se kolem sebe. Ohlédl se a nevěř ícně se podíval na



– 81 –

Luthienův úžas nad zvláštním zvratem událostí se ještě prohloubil, když pohlédl do kř išťálu. Viděl tam sám sebe! Byl tamtaké Oliver, jak prochází jeskyní. Viděl Herku a Lehkonohéhoodpočívající po dlouhém běhu. Luthien si nejprve myslel, že je to jen

odraz, ale pak si uvědomil, že se vidí z úplně jiného úhlu. Vypadaloto, že na sebe shlíží se stropu.

Oliver vzal z psacího stolu flakónek a vstrčil si ho do kapsy.„Vrať to zpátky,“ ř ekl Luthien, který v krystalu viděl každý

půlčíkův pohyb.Oliver nedůvěř ivě zamrkal – jak to mohl zjistit?„Vrať to zpátky,“ ř ekl Luthien znovu, když se půlčík k ničemu

neměl.„Myslíš, že jsem blázen, abych se vzdal takových pokladů?“

zeptal se Oliver, který neochotně vytáhl flakónek z kapsy a držel siho př ed očima. „Může tam být mnoho vzácných př ísad. Koneckonců tohle je obydlí čarodě je.“

„Čarodě je, který nás zachránil,“ př ipomněl Luthien zlodě ji.S hlubokým povzdechem vrátil Oliver flakónek zpátky na místo.„Oceňuji tvou vděčnost,“ ozval se hlas napravo od Luthiena. Ten

se v úžasu podíval na prázdné místo a pak ustoupil o krok zpátky,neboť to vypadalo, že k němu mluví zeď. Z kamenů vystoupilčarodě j, jehož barva jim nejprve dokonale odpovídala, ale brzy sepř iblížila lidskému normálu.

Byl starý. Alespoň tak starý jako Luthienův otec, ale držel sezpř íma a s hrdostí, která Bedwyrovi imponovala. Na sobě mělsplývavý, sytě modrý hábit, a jeho vlasy a vousy byly bílé jako sníh.Oči měly stejnou barvu jako jeho šat a skrývala se v nich věkovitá

moudrost. V koutcích očí měl vrásky – z nekonečných hodin studiastarých spisů, myslel si Luthien.

Když se mu od ně j konečně podař ilo odtrhnout zrak, ohlédl seLuthien na Olivera, který vypadal stejně uchváceně.

„Kdo jste?“ zeptal se půlčík.„To není důležité.“Oliver si sundal klobouk s hlavy a uklonil se. „Jmenuji se…“

„Oliver Morous, který siř íká Oliver z Morous,“ p

ř erušil hočarodě j. „Jistě, jistě, já vím, že se tak jmenujete. Ale to také není



– 83 –

„Jen jsem se snažil získat co nejvýhodně jší nabídku,“vysvětloval zaskočený půlčík.

„Nabídku?“ ř ekl př ekvapeně čarodě j. „Vždyť jsem vás vyrval zespárů jisté smrti!“ Zavrtěl hlavou. „No dobrá,“ ř ekl po krátkém

zamyšlení. „Pokud vám to jako odměna za vaše služby nestačí,umožním vám snadnou cestu do Montfortu a dám vám informace,které vám tam pomohou př ežít. Také bych měl být schopenpř esvědčit toho obchodníka, kterého jste okradli, že vaše neustálépronásledování by nemuselo být vhodné pro jeho zdraví. A za tutolaskavost od vás budu vyžadovat pomoc v jisté sice nepochybně nebezpečné, ale krátce trvající záležitosti.“

„Vysvětlete to,“ ř ekl Luthien.„Až po obědě,“ odpověděl čarodě j a pokynul jim ke dveř ím.Oliver už se chystal vykročit – nemohl totiž, než s čarodě jem v

otázce oběda souhlasit, ale Luthien stále stál a nehýbal se z místa.„Nemohu jíst s někým, kdo se mi ještě nepř edstavil,“ prohlásil

mladý Bedwyr.„Ani já,“ př idal se Oliver.„Jméno není důležité,“ zopakoval jim čarodě j. Luthien ani

nezamrkal.Čarodě j se postavil př ed ně j a podíval se mu zpř íma do očí.„Brind’Amour,“ ř ekl a tón jeho hlasu Luthienovi prozradil, že znáttoto jméno není zrovna ten nejlepší nápad.

„Já jsem Luthien Bedwyr,“ odpověděl mladík a stále se dívalčarodě ji př ímo do očí. Napůl očekával, že ho čarodě j př eruší.

Brind’Amour to však neudělal a nechal ho, aby vyjmenovalvšechny své tituly.

Stůl v zadní místnosti byl prostř ený. Byla tam tř i místa k sezení,z nichž jedno bylo vyvýšené.

„Očekával jste nás,“ poznamenal Oliver suše, ale když vidělkomfort kolem sebe, došla mu slova. Stř íbrné nádobí a kř išťálovéčíše, talí ř e a mísy z nejlepšího porcelánu, vše bylo př ichystáno kobědu. Oliver se vyhoupl do vyvýšené židle.

Brind’Amour př ešel k jedné straně stolu. Tato nádherná komnata

s opracovanými stěnami byla velmi odlišná od té, ve které byli



– 87 –

„Můžete si zde samozř ejmě pohodlně odpočinout,“ ř eklBrind’Amour. „Dobř e se vyspěte. Naše práce může počkat dozítř ka.“

Oba společníci proti tomu nic nenamítali a po zkontrolování koní

jim Brind’Amour ukázal komnatu s měkkými postelemi a nechal je osamotě.

„Je mu čtyř i sta let?“ zeptal se Oliver Luthiena.„Cesty čarodě jů jsou nevyzpytatelné,“ odpověděl Luthien.„Ale nezdá se ti ten magický spánek jako podvod?“„Ne.“ Byla to pravdivá odpověď. Luthien vyrostl mezi

pragmatickými rybář i a farmář i. Jedinými mágy na Bedwydrinu bylyvědmy, léčitelky a několik lidí se schopností př edpovídat počasí. Itihle lidé, kteř í používali jen velmi nízkou magii, způsobovali, že seLuthien v jejich př ítomnosti cítil nesvů j – člověk jako Brind’Amourho naprosto vyváděl z rovnováhy.

„A nechápu, proč jeskyně, ve které není nic jiného nežkyklopové…“

Luthien ho mávnutím ruky umlčel.„A nechápu, kdo mohl čarodě ji ukrást jeho hůl,“ pokračoval

Oliver rychle, než ho Luthien mohl umlčet znovu.„Prostě splníme tenhle úkol a budeme pokračovat v našem…“„V našem čem?“ zeptal se Oliver rychle a Luthien se zamyslel.V čem budou on a Oliver Morous, který si ř íká Oliver z Morous,

pokračovat? V dalších úkolech? Ve zlodě jině, nebo možná v něčemhorším?

Mladý Bedwyr na to neměl odpověď – ani pro to, co př ijde, anipro to, co už se stalo. Od př íjezdu vikomta Aubreyho a jeho

doprovodu do Dun Varny se Luthienův svět obrátil vzhůru nohama.Opustil Dun Varnu, aby našel svého bratra, ale teprve nyní pochopil, jak velký ten svět opravdu je. Př ed několika dny mu Oliver vysvětlil,že lodě opouště jí Avonské ostrovy z tuctu různých př ístavů, odCarlisle až po Montfort. A Gaskonie byla mnohem větší než Avon aměla stovky měst větších než Dun Varna. A Durské království, země,kam šel Ethan do války, byla od severního pobř eží vzdálena tisíc mil.

Tisíc mil!



– 88 –

Jak mohl Luthien doufat, že Ethana dohoní, když nevěděl, kteroucestou se jeho bratr vydal?

Luthien na Oliverovu otázku nikdy neodpověděl a půlčík, kterýzačal brzy pravidelně oddychovat, nevypadal, že by ho to ně jak

zvlášť trápilo.



– 89 –

Kapitola 10

Nevinné lži

První věc, kterou Oliver s Luthienem pocítili, když vystoupili zBrind’Amourova magického tunelu, bylo nepř íjemné teplo v jeskyni,do níž vstoupili. A také to, že byla velmi rozlehlá. Luthienovapochodeň osvětlovala pouze jedinou zeď, tu, ze které vystoupili.Spatř ili ostré, dlouhé stalaktity, visící jim vysoko nad hlavami.

Za sebou zahlédli záblesk, a když se otočili, viděli, žeBrind’Amourův portál se začíná zmenšovat. Nejprve se vrhli zpátky

k mizícímu světlu, neboť se obávali, že je čarodě j chce opustit.Světélkování však neustalo, jen se zmenšilo na velikost pěsti.

„Chce mít jenom jistotu, že žádný kyklop, pokud tu ještě ně jakýžije, neprojde portálem,“ poznamenal Oliver s ulehčením v hlase.

„Nebo chce mít jistotu, že jím neprojdeme my, dokud nenajdemetu hůl,“ doplnil Luthien. „Má př ece tu kř išťálovou kouli a můžesledovat každý náš pohyb.“

Během hovoru se Luthien př iblížil ke zdi a prohlížel si jejízvláštní povrch. Dosud mnoho jeskyní nenavštívil – byl pouze v téčarodě jově a v několika moř ských jeskyních podél skalnatéhopobř eží Dun Varny – tahle mu však př ipadala poněkud zvláštní.Stěna byla na dotek hrubá, měla měděnou barvu a procházely v nížíly temně jšího odstínu.

„Roztavená ruda,“ vysvětlil mu Oliver. Půlčík se rozhlédl kolemsebe. „Př edpokládám, že je to měď, oddělená z kamene ně jakým

velkým žárem.“



– 90 –

Luthien se také rozhlížel. „Tohle musí být to místo, kdečarodě jové jeskyni uzavř eli,“ usoudil nakonec. „Možná k tomupoužili magický oheň.“ Byla to spíše otázka než konstatování.

„Mohlo by to tak být,“ př isvědčil Oliver, ale ani jeho hlas nezněl

př íliš jistě. Poklepal na kámen a pokoušel se tak zjistit jeho tloušťku.Zdálo se mu, že zeď je poměrně silná. Dospěl proto k př esvědčení, žežár muselo způsobit něco na téhle straně zdi. Nechal si však svémyšlenky pro sebe.

„Pojďme dál,“ zamumlal půlčík. „Nechci se tu zdržovat déle, než je nutné.“ Odmlčel se a podíval se na Luthiena, který si stáleprohlížel roztavený kov. Měl pocit, že inteligentní mladík dospěl kestejnému závěru jako on. „Ne, když v Montfortu na mě čeká tolikplných peněženek,“ doplnil o něco hlasitě ji a ozvěna jeho slov se kněmu vrátila z několika různých směrů. Jeho slova odtrhlaLuthienovy myšlenky od zdi, př esně jak očekával.

Asi už to hodil za hlavu, myslel si Oliver. Podlaha byla nerovnáa vyrůstaly z ní stalagmity, které byly mnohem větší než Luthien.Př estože celý prostor byla vlastně jedna jediná komnata, oběma sezdálo, jako by procházeli úzkým koridorem. Kolem poskakovaly

stíny z Luthienovy blikající pochodně. Posléze došli k př íkrémusrázu a pod sebou mezi stalagmity uviděli cestu vroubenou rozbitýmikusy krápníků.

„Aspoň se nám líp pů jde,“ poznamenal Luthien. Začal opatrně klouzat dolů.

Oliver ho popadl za rameno.„Máš ně jakou př edstavu o tom, co udělalo tuhle cestu?“To byla otázka, o které Luthien radě ji nepř emýšlel. „Jdeme dál,“

byla jeho jediná odpověď a pokračoval v cestě dolů.„Čarodě jové,“ procedil Oliver skrze zuby a s pohledem na

vzdálenou zeď s portálem mladého muže následoval.Když se Oliver podíval na Luthiena, uviděl, že mladík si něco

upř eně prohlíží.„Co…“ začal půlčík, ale odpovědi se mu dostalo hned, když

došel k Luthienovi. Mezi kameny ležely poházené kostry. Oba

př átelé znervózn

ěli, jako by o

čekávali n

ě jaké hr

ůzné stvo

ř ení, kterése na ně znenadání vrhne.



– 91 –

„Člověk,“ poznamenal Oliver, který př išel až k pozůstatkům,zdvihl jednu z lebek a ukázal na dva prázdné důlky. „Ne kyklop.“

Podař ilo se jim poskládat tř i těla, ale jen dvě lebky, neboť tř etíbyla rozbita na tisíc kousků. Nebylo tam nic víc než vybělené kosti,

ale oběma př átelům bylo jasné, že zde leží poměrně krátkou dobu.Na jedné noze, pohř bené pod skálou, zbývaly ještě kousky kůže aošacení.

„Možná nejsme první skupina, kterou Brind’Amour vyslal hledatsvou hůl,“ poznamenal Luthien.

„A ať už tohle způsobilo cokoliv, je to stále ještě naživu,“doplnil Oliver. Rozhlédl se kolem sebe a podíval se na zpř elámanékrápníky a rozdrcenou lebku.

„Myslím, že tohle nemohli udělat kyklopové,“ usoudil. „Anikyklopský král.“

Nejprve roztavený kov ve zdi, pak cesta mezi krápníky a teď tohle. Oběma společníkům př eběhl po zádech záchvěv hrůzy.Luthien si v duchu znovu př ehrál Brind’Amourova slova týkající setéto jeskyně. Ve světle jejich nových objevů se zdálo, že jim čarodě jlhal, nebo alespoň neř ekl celou pravdu.

Ale co s tím mohli Oliver s Luthienem dělat? Projít portálemmohli jen tehdy, když jim to Brind’Amour dovolí – a Luthienovibylo jasné, že to čarodě j neudělá, dokud nenajdou jeho ztracenou hůl.

„Pokud je ta hůl tak cenná, můžeme př edpokládat, že ji najdememezi poklady vládce tohoto místa,“ ř ekl Luthien. „A tahle cesta nás kněmu nejspíš dovede.“

„To je opravdu skvělé,“ odpověděl Oliver. Cesta je brzy vyvedlaz rozlehlé komnaty do úzkého průchodu.

Pochodeň nyní osvětlovala zdi po obou stranách i strop. Začali seproto cítit o něco lépe, př estože to, co na ně za tímto průchodemčekalo, rozbilo nejen stalakmity, ale i stalaktity visící nad hlavami.

Vzduch byl stále teplejší a teplejší a zdi př echázely do tmavě červeného odstínu. Po několika stech metrech průchod náhle skončila vedl několik stop př ímo dolů, kde ústil do poněkud méně sesvažující komnaty. Luthien skočil dolů první a Oliver ho následoval.

Dostali se k podzemnímu jezírku, jehož vody ve světle pochodn

ě získávaly červenooranžový odstín. Světlo pochodně tu bylo mnohem



– 95 –

vody, až budou prolétávat nad místem, kde byl hák zavěšen. Snažilise využít okamžiku, kdy želva neútočila, a Luthien se pokoušel najítnejvhodně jší místo pro př istání. Ve chvíli, kdy se odrazili, se Luthienpo laně trochu sesunul, aby tak zvětšil svů j dosah, a popadl kř ičícího

Olivera. Spadli do vody kousek od protě jšího bř ehu.Luthien vyskočil jako první a stále ještě s lanem v ruce se

rozběhl na bř eh, těsně následovaný Oliverem.Nedaleko od nich se vynoř ila želví hlava. K mladíkově úleku

stvoř ení otevř elo hubu a vydechlo oblak páry.Luthien se vrhl na zem, chráněný př ed výpary pouze kameny

ležícími na bř ehu. Vyskočil a rozběhl se k Oliverovi, který ukazovalsměrem k dalšímu vchodu. Rozběhli se dovnitř a naposledy seohlédli k jezeru.

Hladina byla znovu klidná a po obř í želvě nebylo ani stopy.„Co bude s mým lanem?“ zeptal se Oliver a podíval se na lano

zachycené o skálu.„Vezmeme ho, až pů jdeme zpátky,“ odpověděl Luthien.„Mohlo by se nám ještě hodit.“„Tak si pro ně j dojdi.“

Oliver se pochybovačně ohlédl na klidnou hladinu jezera. „Nacestě zpátky,“ př isvědčil, př estože oba doufali, že se jim podař í najít jinou zpáteční cestu.

Půlčíkova nálada se zlepšila, když nechali jezero za zády. Cestabyla na této straně schůdně jší, neboť podlaha byla rovná a nebyly naní stalakmity ani kameny.

„Teď už víme, co potkalo ty, kteř í př išli př ed námi,“ ř ekl Olivertakř ka radostně. „A my už tu potvoru i jezero máme za sebou.“

„Př es to jezero se budeme muset dostat ještě jednou,“ př ipomnělmu Luthien.

„Možná ano,“ odvětil Oliver, „možná ne. Jakmile jednounajdeme čarodě jovu nejdrahoceně jší hůlku, tak si pro nás př ijde, to je jasné.“

„Napadlo tě už, že ta hůl klidně může být v jezeř e?“ zeptal seLuthien. Zdálo se mu zbytečné zatím oslavovat a myslet si, že mají

všechno nebezpečí za sebou.



– 96 –

Oliver pragmatickému mladíkovi neodpověděl. Jenom si začalněco mumlat o „prolhanejch čarodě jnickejch týpcích“ a o tom, žetuhle jeskyni zavř eli, aby v ní uvěznili kyklopského krále.Pokračoval ve své tirádě po celou dobu, kdy procházeli několika

komnatami a spojovacími tunely. Posléze zahrnul do svého výčtu i„obchodnický týpky“, „královský týpky“ a několik dalších týpků, okterých Luthien nikdy neslyšel. Mladý Bedwyr ho nechal, ať sižbrblá, protože věděl, že by se mu ho stejně nepodař ilo zastavit.

Oliver zmlkl až př i pohledu, který se jim naskytl, když vstoupilido rozlehlé komnaty s kopulovitým stropem.

Oba se v úžasu zastavili a pozorovali, jak se světlo pochodně odráží od hromady zlata a stř íbra, drahých kamenů a různých šperků,krásně jších než cokoliv, co kdy spatř ili. Hromada byla vyšší než čtyř imetry a probleskovaly z ní nejen čiré drahokamy, ale i různéumělecké př edměty, zř ejmě kdysi dávno vyrobené trpaslíky. Jako vtransu se oba vydali dovnitř .

Oliver ze sebe setř ásl př ekvapení a rozběhl se k hromadě. Začalsi cpát kapsy zlatem a s veselým smíchem kolem sebe rozhazovalhromádky mincí.

„Př išli jsme sem pro jednu konkrétní věc,“ př ipomněl muLuthien. „Nikdy se odsud nedostaneme, když si toho odnesememoc.“

Oliver si toho nevšímal a Luthien musel př ipustit, že to bylapř íliš skvělá př íležitost na to, aby ji nechali proklouznout mezi prsty.Další východy z místnosti nebyly vidět a cesta, kterou př išli, bylapoměrně schůdná. Zdálo se, že je to poklad nahromaděný želvou – anezdálo se, že by je želva pronásledovala – nebo poklad dávno

mrtvého krále, snad toho, o kterém hovoř il Brind’Amour. Ale„obezř etnost př edevším“, jak vždy ř íkal Luthienův otec, se zdála býtna místě.

„Tu hůl, Olivere,“ zavolal na ně j. „Pak si zase můžeš začít hrát.“Oliver, nejšťastně jší zlodě j na světě, si př iložil dlaň k uchu a

snažil se zachytit, co mu Luthien ř íkal.Ten se chystal zavolat znovu, ale náhle něco upoutalo jeho

pozornost. Všiml si velkého pytle, ležícího na úpatí jedné hromady.Luthien si byl jist, že pytel tam př ed chvílí nebyl.



– 99 –

Kapitola 11

Baltazar

Luthien prožil celý svů j život poblíž oceánů plných obrovskýchvelryb, viděl těla obrů, př ivlečená z hor vojáky jeho otce, a vevedlejší místnosti ho málem sežrala obř í želva. A jako každý vEriadoru a v Avonu slyšel mnoho př íběhů o dracích a hrdinech, kteř í je porazili. Ale nic z toho nepř ipravilo mladého Bedwyra na tentopohled.

Obrovská saň se pomalu rozvinula – proboha, byla snad sto stop

dlouhá – a postavila se na př ední nohy, tyčíc se vysoko nadOliverem. Její žlutozelené oči svítily jako majáky, zář ily vnitř nímohněm a obrovité, rudozlaté šupiny s mincemi a drahokamy,vtisknutými do nich během dlouhého spánku, byly pevné jakoželezná zeď. Jaká zbraň mohla takovému monstru ublížit? př emýšlelzděšeně Luthien. Pař áty vypadaly, že jsou schopné rozdrtit kámen,blyštící se tesáky byly dlouhé jako Luthienův meč a její roh mohlnabodnout tř i muže najednou. Slyšel mnoho př íběhů o dračímohnivém dechu. Nyní už věděl, co roztavilo rudu ve zdech v místech,kam s Oliverem prve vstoupili, a věděl také, že to nebyla želva, kdorozlámal stalakmity. Byl to tehdy př ed čtyř mi sty lety drak a vybíjelsi svů j vztek nad uvězněním.

A nyní stál nad Oliverem, naplněn pomstychtivostí.„MÁŠ KAPSY PLNÉ MÉHO ZLATA, MALÝ ZLODĚJI!“

zař vala bestie a síla jejího hlasu posunula Oliverovi klobouk na

temeno hlavy.



– 102 –

„To už jste ř íkal,“ odpověděl Oliver. „Takže co dál? Vrátil jsemvám to, co jsem ukradl, a měl jsem to potěšení na vás pohlédnout.Sníte mě, nebo mi dovolíte odejít a ř íci celému světu, jak velkolepýdrak opravdu jste?“

Drak vypadal konsternovaně.„Nikdo vás neviděl už čtyř i sta let,“ vysvětloval Oliver. „Př íběhy

o Baltazarovi upadly v zapomnění. Až vyjdu ven, pochopitelně se ovás začne znovu hovoř it.“

Skvělý Oliver! Luthienův obdiv k půlčíkovi vystoupil v tétochvíli až do nebetyčné výše. Už jen to, že Oliver byl schopen sdrakem mluvit, Luthienovi imponovalo.

Drak dlouze a temně zavrčel. Pak mocně nasál vzduch, až sepůlčíkovi narovnal klobouk na hlavě.

„Ale, ale,“ ř ekl půlčík a zahrozil prstem. „Nevydechuj, nebo sizničíš spoustu zlatých a stř íbrných mincí.“

Luthien tomu mohl jen stěží uvěř it, ale zdálo se, že půlčík másituaci plně pod kontrolou. Mladý muž z toho čerpal sílu a zjistil, žeuž se může trochu hýbat.

Ale zdání může klamat, zejména když hovoř íte s draky. Baltazar

opatrně vážil situaci a př emýšlel o Oliverově nabídce obnovit starélegendy. Takové př íběhy mohly bezpochyby př ilákat hrdiny ahledače pokladů. Drak zvažoval, zda by to nemohla být cesta ven z jeho vězení – byl by znovu volný, svobodně by létal nad zemí a děsilby ty ubohé dvounohé tvorečky pod sebou.

Nakonec však Baltazar př ece jenom usoudil, že mít se neustálena pozoru př ed př icházejícími hrdiny není to pravé. Navíc mu bylo jasné, že ten ukecaný půlčík je lhář a zlodě j.

Jeho hlava náhle vystř elila kupř edu a Luthien už považovalOlivera za sežraného. Zdvihl luk a vložil do ně j ten podivný šíp,který prve našel v jeskyni.

Zkušený Oliver, jenž v nejlepších gaskonijských školáchstudoval bojovou taktiku, včetně taktiky užívané proti legendárnímmonstrům, se však nenechal zastihnout nepř ipraven. Skočil dopř edua př ekulil se v okamžiku, kdy se na ně j dračí hlava vrhla, a během

kotoulu vytasil rapír. Když se postavil na nohy, bodl, ale jeho zbraň

neměla šanci prorazit dračí zbroj.



– 103 –

Baltazar zař val, švihl ocasem a zamával kř ídly. Vzniklý vítrOlivera opět málem porazil. Za ním vlála jeho fialová kápě a jednourukou si musel př idržet klobouk, aby mu neuletěl.

Tohle mohl být konec Olivera z Morous, konec v dračí tlamě, ale

Luthien v té chvíli vypustil šíp a doufal a modlil se, aby se stalzázrak.

Šíp letěl př ímo na bestii, pak ho však zasáhl vichr a vypadalo to,že spadne na podlahu. To se však nestalo, neboť šíp náhle, z ničehonic, vybuchl ve vzduchu.

Rakety svištěly vzduchem a vystř elovaly v mnohobarevnémohňostroji, který zaplňoval celou místnost. Oslnivě zář ící koule sesvištěním mí ř ila př ímo na Baltazarovu hlavu a odmrštila drakastranou. Další výbuch zatř ásl celou komnatou a všechny, včetně draka, zasypala záplava mincí a drahokamů.

Baltazarův vzteklý ř ev se ozvěnou rozléhal kolem.Oliver měl dost duchapř ítomnosti, aby se rychle vyhrabal,

rozběhl se pryč a cestou se chystal sebrat Brind’Amourovu hůl.Náhle se však ze záplavy mincí vynoř ila postava, která hůl popadla.Oliver zděšeně vykř ikl, – pak si však uvědomil, že je to Luthien.

Uchopil tedy pohozenou pochodeň a společně s Luthienem serozběhl k východu.Baltazar, když viděl, jak utíkají, znovu zař val a vyslal za nimi

zášleh plamene. Luthien a Oliver byli v té chvíli už téměř za rohem,ale př esto za zády ucítili žár, a to je př imělo ještě zrychlit. Kamennýroh, který je kryl, popraskal a roztavil se. Luthien nemohl odolatpokušení ohlédnout se a uviděl doběla rozvztekleného draka. Oliverho ostř e popostrčil vpř ed, neboť př edpokládal, že i sebemenší zdržení

by mohlo způsobit, že př íště je drak zasáhne.V komnatě stále pokračoval ohňostroj. Př es hlasité praskání

výbuchů oba společníci jasně slyšeli drakův hlas.„NEMÁTE KAM UTÉCT, ZLODĚJI!“ ř val Baltazar.

Obrovský ještěr vlezl do tunelu a jeho tesáky drtily kámen arozšiř ovaly vchod, aby se tam vešel celý a mohl znovu použít svů jsmrtící dech.

Luthien s Oliverem byli už dávno pryč a procházeli vedlejšíkomnatou. Luthien si pohrával s myšlenkou, že se vrátí k tunelu a



– 105 –

„Tohle může být naše poslední záchrana,“ ř ekl Luthien a mrštilBrind’Amourovou holí ke vzdáleně jšímu bř ehu. Dopadla pár metrů od vody.

„Myslel jsem, že bychom př inejhorším tu věc mohli použít

sami,“ protestoval Oliver. Zmlkl, když uslyšel hlasitý ř ev, který jimnapověděl, že Baltazar už se dostal do komnaty.

„Jak bych asi mohl vědět, jak se používá čarodě jnická hůl?“odsekl Luthien.

„To bys opravdu nemohl,“ zazněla př ekvapivá odpověď zebř ehu.

Oba houpající se společníci spatř ili Brind’Amoura, jak se shýbápro svů j cenný majetek. Když se s nimi lano znovu pomalu otočilo,viděli Baltazara, stojícího na druhém bř ehu.

„Visíme na laně mezi čarodě jem a drakem,“ poznamenal Oliver.„Tohle rozhodně není mů j nejlepší den.“

Luthien pohlížel z jedné mocné postavy na druhou. Když uvidělčarodě je, Baltazar temně zavrčel. Luthien nepochyboval, že drak sivelice dobř e pamatuje den, kdy ho Brind’Amour a jeho kohortazavř eli v jeskyni.

„V Gaskonii považujeme čarodě je za zábavné starší pány,“poznamenal Oliver, kterému ani Brind’Amourovo objevení nedodalooptimismu.

„Vrať se zpátky do své díry!“ zavolal Brind’Amour na ještěra.„VRÁTÍM SE S TVÝMI KOSTMI!“ zazněla nikterak

př ekvapivá odpověď.Brind’Amour př ed sebe např áhl hůl a z jejího konce vyletěly

praskající blesky černé energie. Luthien a Oliver vykř ikli, neboť se

obávali, že budou zasaženi, ale čarodě jovy blesky kolem nichproletěly a zasáhly draka a kameny okolo ně j.

Drak zař val. Skály vybuchly, části stropu se zř ítily a Baltazar se jim v mraku prachu a kamení ztratil z očí.

„Možná, že se my v Gaskonii mýlíme,“ př ipustil Oliver a obadoufali, že Brind’Amour vyhrál.

Nikdo z nich však dosud nepotkal draka. Jakmile kouzlo

pominulo a poslední úlomky kamene dopadly na podlahu, Baltazarse osvobodil a vypadal, pokud to bylo vůbec možné, ještě rozzuř eně ji



– 106 –

než př edtím. Kdyby nebyl tak př ekvapen, byl by se Luthien pustillana, aby on i Oliver spadli do vody, která by jim poskytla ochranu.Místo toho však jen zíral, jak Baltazar otvírá tlamu a vydechujedoběla rozžhavený plamen.

Brind’Amour však už měl př ipraveno další kouzlo a jakoobrovská vlna se mezi drakem a oběma společníky zvedla vodnístěna.

Oheň do ní narazil a nad jezerem se zvedl oblak páry. Drakvydechoval oheň znovu a znovu a Oliver s Luthienem pevně zavř elioči.

Celé to pokračovalo několik minut a Baltazar nutilBrind’Amoura, aby svou sílu využil až k maximu. Když se Luthienopatrně rozhlédl, zdálo se mu, že vodní stěna je stále tenčí. Pak náhleopadla a Luthien čekal, kdy př ijde konec.

Ale i drak už byl u konce se svým dechem a byl jen stěží vidět voblaku páry.

„Co jsi to udělal s mým lanem?“ uslyšel náhle Luthien Olivera.Podíval se nejprve na půlčíka a pak sledoval jeho pohled, směř ující kvolně visícímu konci lana, které viselo pod nimi. Luthienovi se

rozší ř ily oči, když uviděl, co se stalo: Brind’Amour proměnil koneclana v hada, který nyní plaval k čarodě ji.Voda pod oběma společníky náhle zaví ř ila – oba skoro

zapomněli na želvu!Had/lano plaval k pobř eží a poslušen Brind’Amourových př íkazů

se omotal kolem skály. Luthien skočil do vody blízko bř ehu a začalplavat.

„NAZDAR, LHÁŘ I A ZLODĚJI,“ ř ekl Baltazar klidně.

Luthien se ohlédl a viděl, že drak je ve vodě a pronásleduje je.Ještěr náhle zař val. Všichni se po něm podívali a uviděli, že do

jeho obrovské nohy se zakousla želva. Luthien zdvojnásobil úsilídostat se na bř eh.

Horká voda se př evalovala sem a tam, jak obě monstra bojovalav jezeř e. Drak zař val a znovu se mu podař ilo vydechnout oheň.Vzduch proř ízl ř ev zraněné a popálené želvy.

Luthienovi se nakonec podař ilo vyškrábat se na b

ř eh a Oliver,který mu stále visel na zádech, se konečně pustil.



– 109 –

nepř irozeně, že Luthienovi bylo jasné, že lže. „Drak se př eceOliverovi př edstavil.“

„To je pravda,“ poznamenal Oliver směrem k nepř esvědčenémuLuthienovi.

„Znal jsi to jméno ještě př edtím, než ho drak vyslovil,“ tlačil hoLuthien do kouta. Uslyšel cinknutí, jak Oliver př estal žonglovat a jeden kámen mu spadl na podlahu. Brind’Amour se v okamžikupř estal usmívat. Atmosféra, která byla př ed chvílí nasycena oslavouvítězství, se změnila v napjaté ticho. Oliverovi se zdálo, že Luthienčarodě je udeř í. „Ta tvoje pohádka o kyklopském králi byla lež!“

Brind’Amour se na ně j unaveně usmál. „Milý mladý LuthieneBedwyre,“ ř ekl pokojně. „Kdybych vám ř ekl, že na druhém koncimagického tunelu na vás čeká drak, šli byste tam?“

„Dobrá úvaha,“ př isvědčil Oliver. Pohlédl na Luthiena a doufal,že jeho př ítel nechá celou věc být.

„Mohli jsme být mrtví,“ ř ekl Luthien vyrovnaně. „A tys nás tamposlal s vědomím, že jdeme na smrt.“

Brind’Amour se nesouhlasně zamračil.Čarodě jův výraz Luthiena rozzuř il. Mimoděk sevř el pěsti.

„Luthiene,“ zašeptal Oliver, který se ho pokoušel vrátit zpátky nazem. „Luthiene.“„Chceš po mně, abych se omluvil?“ otázal se Brind’Amour náhle

a jeho nečekaná reakce Luthiena probrala. „Copak jsi takový sobec?“V Luthienově obličeji se objevil zmatený výraz, neboť nechápal,

o čem čarodě j mluví.„Opravdu si myslíš, že bych vám dvěma dovolil jít do takového

nebezpečí, kdybych k tomu neměl dobrý důvod?“ pokračoval

Brind’Amour.„Takže váš „dobrý důvod“ ospravedlňuje lež a má větší cenu než

náš život?“ odvětil Luthien.„Ano!“ ujistil ho okamžitě Brind’Amour. „Na světě je spousta

důležitě jších věcí než tvoje bezpečnost, drahý hochu.“Luthien se chystal vztekle odpovědět, ale pak se podíval do

Brind’Amourových modrých očí a nechal si odpověď pro sebe.

„Věř

íš, že se každý den trápím pro ty, kteř í hledali mou h

ůl p

ř edvámi a nevrátili se?“ zeptal se čarodě j zasmušile. Luthiena zamrazilo,



– 112 –

„Tvoji krajané neměli odvahu tady zůstat,“ ř ekl Brind’Amourklidně. „Nebyl k tomu žádný důvod a ani z toho nebyl pro Gaskoniižádný zisk. Nikdy se nedokázali zmocnit Eriadoru. Pro vašeho králeto nebyla žádná zábava, vládnout Avonským ostrovům.“

Oliver př ikývl.„Je ironií, že rakovina ducha se mezi námi začala ší ř it během

míru po vyhnání Gaskonijců,“ ř ekl Brind’Amour a obrátil svoupozornost na Luthiena. Mladý Bedwyr měl pocit, že tato lekce zhistorie je určena právě jemu.

„Možná jsme byli znudění,“ poznamenal čarodě j. „Nebo násmožná pýcha z naší obrovské moci zavedla na scestí. Čarodě jovéodjakživa používali stvoř ení z nižších rovin existence – např íkladnižší démony – jako služebníky a povolávali je, aby jim svýmiznalostmi pomohli odpovědět na otázky, které, omezeni hmotnýmtělem, nemohli rozluštit. Př esto však donedávna pocházela našeskutečná moc z čisté energie: z ohně a blesků, z mrazivých větrů asíly oceánů. Pak však někteř í z našeho bratrstva, včetně našehosoučasného krále Greensparrowa,“ – vyslovil to jméno se zř ejmounechutí, „uzavř eli temné smlouvy s démony veliké moci. Trvalo jim

celá desetiletí, než se tuto sílu naučili využívat, ale postupně sesadilidobré čarodě je, jako jsem tř eba já, z jejich pozic.“ Umlkl a smutně sklopil zrak.

Luthien se na Brind’Amoura dlouze podíval a jeho myšlenky setoulaly po nově otevř ených horizontech. Nic, co mu Brind’Amourř ekl, až na několik posledních vět, nebylo v rozporu s tím, coslýchával jako dítě. Novinka, že čarodě jové, nikoli kněží, stáli uzrodu velikých katedrál, byla jen maličkost. Př esto však ho vše, co

uslyšel, hluboce zasáhlo. Brind’Amour právě obvinil Luthienovakrále, člověka, kterému jeho otec věrně sloužil, z několika hroznýchzločinů!

Luthien se chtěl na čarodě je vrhnout a udeř it prolhaného starcedo tvář e. Př esto se však ani nepohnul. Cítil na sobě Oliverův upř enýpohled a věděl, že půlčík chápe, co se v něm právě teď odehrává.Jeho pohled však neopětoval.

„Nejvíce mě však trápí,“

ř ekl Brind’Amour m

ěkce – a jak sezdálo, i pravdivě, „že nádherné avonské katedrály, dominantní stavby



– 113 –

každého velkého města v zemi, byly znesvěceny, neboť slouží jakoobydlí Greensparrowovým osmi vévodům. Tito vévodové jsou novágenerace zkažených čarodě jů. Znesvěcen byl i Chrám, který jsem já,Brind’Amour, ještě jako mladík pomáhal stvoř it.“

„Jak jste vlastně starý?“ zeptal se Oliver, ale zdálo se, že hočarodě j neslyší.

„Kdysi zde stály jako důkaz lidské duchovní síly a víry a byla tomísta svatých oslav,“ pokračoval čarodě j a stále se díval př ímo naLuthiena. Síla jeho hlasu vzbudila v Luthienovi nenávist a př inutilaho, aby čarodě je vyslyšel. „Teď z nich není nic jiného než trhoviště.“

Poslední prohlášení byla holá pravda. Luthienův otec bylněkolikrát povolán do Montfortu a navštívil Chrám – ne kvůlimodlitbě nebo oslavě Boha, ale proto, aby vysvětlil, proč vévodoviMorkneymu včas nezaplatil daně.

„Ale vy se tvář íte, jako když se vás to netýká,“ ř eklBrind’Amour zvýšeným hlasem. „Oba!“

Luthien sledoval Brind’Amoura stále pozorně ji. Mladík mělzvláštní pocit, že to, co mu Brind’Amour právě ř ekl, může změnit jeho život a může to také změnit náhled, který dosud měl na svět.

„A vy oba jste získali svobodu díky mému… zásahu a získali jstetaké mé př átelství, ať už je pro vás jakkoli cenné.“ Stíny bolestnýchvzpomínek poznamenaly čarodě jovu tvář .

„Ten plášť ti sluší,“ poznamenal po chvíli čarodě j.„Našel jsem ho v dračí jeskyni,“ začal Luthien vysvětlovat, ale

pak se odmlčel, neboť díky pohledu čarodě jových modrých očí sivzpomněl na událost, která provázela jeho objev koženého vaku. „Ty jsi ho tam dal,“ pochopil náhle.

„Chtěl jsem ti ho původně dát, až se vrátíte s mou holí,“př isvědčil Brind’Amour. „Bál jsem se, že kdybych ti ty věci – plášť aluk – dal př edem, mohl by je nakonec získat Baltazar! Ale jak vidíš,věř il jsem ve vás a byl jsem př esvědčen, že je budeš schopen správně použít.“

Oliver si hlasitě odkašlal, př erušil tak jejich rozmluvu a na oba sepodíval. „Pokud jste tam mohl dopravit tyhle hračky, tak proč jste

nás nezachránil př ímo v té jeskyni?“ zaúto

čil p

ůlčík na



– 114 –

Brind’Amoura. „Hůl jsme př ece našli hned, jak jsme tam př išli –všechno by bylo mnohem jednodušší.“

Čarodě j se podíval na Luthiena, ale nenašel u ně j žádnoupodporu, neboť Oliver zř ejmě v mladíkovi opět vzbudil pochybnosti.

„Tohle kouzlo není tak silné,“ ř ekl Brind’Amour ve snaze vysvětlit jim to co nejjednodušeji. „Navíc jsem nevěděl, kde př esně stojíte.“

„Takže jste stř ílel naslepo?“ zeptal se Oliver nedůvěř ivě. „V tompř ípadě to rozhodně nebyl špatný výkon.“

Brind’Amour odmítavě zavrtěl hlavou na znamení, že mu obaspolečníci neporozuměli. „Pochopitelně jsem byl schopen jednoduchým kouzlem vás lokalizovat, ale př esto jsem nevěděl, kdeto je, jestli chápete, co tím myslím. A poslat vám tyhle př edměty, tovyžadovalo další jednoduché kouzlo. Otevř ít takovou bránu, kterou jste prošli tam a zpátky, to už je podstatně složitě jší.“

Oliver s Luthienem se na sebe podívali a po chvíli se půlčíkusmál. Brind’Amourovo vysvětlení bylo uspokojivé.

„A co byl zač ten podivný šíp?“ zeptal se Luthien, vraceje se takk původnímu př edmětu hovoru.

„Jen taková neškodná hračka,“ ř ekl Brind’Amour s úsměvem.

„Nechtěl jsem vám ho posílat – ale náhodou ležel vedle toulce, akdyž jsem seslal kouzlo, zmizel i on. Těmhle typům šípů se ř íkáohnivci a používaly se př i oslavách během šťastně jších dnů př ednástupem Greensparrowa. Musím uznat, že jste velmi nápadití, když jste ho použili takovým způsobem.“

„Měl jsem štěstí,“ opravil ho Luthien. „Neměl jsem př edstavu, co je ten šíp zač.“

„Štěstí nikdy nepodceňuj,“ odpověděl Brind’Amour. „Co jiného

než štěstí bylo tvé náhodné setkání s Oliverem v době, kdy byl půlčíkv nouzi? Kdybyste se nepotkali, byl by půlčík ještě naživu?“

„Měl jsem př ece svů j rapír,“ protestoval Oliver a vytáhl svouzbraň.

Brind’Amour se na ně j skepticky podíval a usmál se.„Tak teď jsi mě opravdu ranil!“ zvolal dotčeně Oliver.„Já ne, ale určitě by to udělali kyklopové toho obchodníka!“

odpověděl

čarod

ě j se srde

čným smíchem. Oliver po chvíli



– 115 –

př emýšlení př ikývl, vrátil zbraň do pochvy a zkoušel skrýt své vlastníhihňání.

Brind’Amourův výraz se náhle změnil, když se podíval naLuthiena. „Nevystavuj ten plášť př íliš na odiv,“ ř ekl vážně.

Luthien pohlédl na hebkou šarlatovou látku, spadající mu zramen. O čem to mluví? Př emýšlel. Také mu nebylo jasné, k čemumu ten plášť bude, když ho nebude nosit.

„Patř il kdysi jednomu zlodě ji,“ vysvětloval Brind’Amour. „Lukbyl také jeho a tyhle skládací luky jsou v Avonu nezákonné, neboť jepoužívají podzemní skupiny nebezpečné trůnu.“

Luthien se podíval na plášť a luk a zvažoval jejich hodnotu. Bylto od Brind’Amoura dar, nebo bř ímě?

„Ukryj je a opatruj,“ ř ekl Brind’Amour, jako by Luthienovi četlmyšlenky. „Mohou se ti hodit, ale také nemusí. Vzpomeň si, jakouslužbu ti plášť udělal př i setkání s drakem, a drž to v tajnosti. Vesvětě je jen málo skutečných zrůd, ale pro ty budeš takř kaneviditelný. A držte v tajnosti i celé setkání,“ obrátil se Brind’Amourna oba a stále se tvář il smrtelně vážně.

Luthien nad žádostí zauvažoval a obrátil nepř esvědčený pohled

na Olivera. Půlčík si položil prst na ústa a mrkl na ně j. MladýBedwyr z toho vyčetl zprávu, že zkušeně jší Oliver to pochopil lépenež on a pozdě ji mu to vysvětlí.

Po zbytek večera už nehovoř ili ani o drakovi, ani o darech, ani ohistorii. Čarodě j jim opět př edložil skvělou hostinu a jako včera jimposkytl pohodlné postele.

Pozdě v noci Brind’Amour vzbudil Olivera a pokynul mu, aby sním šel do vedlejší místnosti. „Dohlédni na ně j,“ ř ekl čarodě j ospale

mžourajícímu půlčíkovi.„Očekáváš od Luthiena Bedwyra velké činy,“ poznamenal

Oliver.„Bojím se o ně j,“ odpověděl Brind’Amour. „Ještě př ed dvěma

týdny bojoval v aréně a byl v bezpečí domova. Nyní se zně j stalpsanec, zlodě j a válečník…“

„A vrah?“ podotkl Oliver, který viděl Brind’Amourovo zaváhání

př i posledních slovech.



– 121 –

současném účelu katedrály. I tak však cítil, že jeho život je vesrovnání se stavbou nepatrný.

Jako většina měst poblíž divokého Železného Kř íže, byl iMontfort obklopen dvěma kruhy hradeb, na nichž postávalo mnoho

kyklopů. Dva z nich vyšli k bráně Oliverovi a Luthienovi naproti.Ruce měli položeny na jílci zbraní, zvláště když si všimlizachmuř eně se tvář ícího půlčíka. Luthien př edpokládal, že jepř inejmenším vyženou, a nijak by ho nepř ekvapilo, kdyby kušníci nahradbách začali stř ílet.

Jeden z kyklopů došel k sedlovým brašnám na Lehkonohém aLuthien zadržel dech.

„Na to nemáte právo,“ zaprotestoval ostř e Oliver.Luthien se na půlčíka nevěř ícně podíval. On i Oliver by sice

mohli mít problémy, kdyby kyklopové našli skládací luk, alerozhodně nevyvažovaly možnou odvetu za Oliverovu drzost.

Druhý kyklop se na půlčíka vztekle podíval a udělal kroksměrem k němu. Stř etl se s Oliverovou např aženou paží, v níž bylalistina, kterou jim dal Brind’Amour. Kyklop si pergamen pečlivě prohlédl. (Luthienovi bylo jasné, že ta bestie ho stejně nedokáže

př ečíst, zvláště proto, že ho držela vzhůru nohama.) Kyklopův výrazse však změnil a zavolal si k sobě svého kumpána. Druhý kyklop bylzř ejmě o něco chytř ejší, neboť po chvíli př emýšlení listinu obrátil. Ion však byl zjevně na rozpacích. Posléze mávl na osazenstvo hradeb,které se vzápětí rozešlo. Oba kyklopové se hluboce uklonili apokynuli Luthienovi a Oliverovi směrem do města.

„Ten čarodě j je vážně velmi dobrý!“ smál se Oliver, když se zanimi brána zavř ela. „Velmi dobrý!“

Luthien neodpověděl, protože byl př íliš zaujat rozlehlostíMontfortu. Největší město, které zatím mladý Bedwyr viděl, bylaDun Varna a ta by se do Montfortu vměstnala dvacetkrát.

„Kolik tu může žít lidí?“ zeptal se s úžasem Olivera.„Ř ekl bych asi tak dvacet tisíc,“ odpověděl půlčík a z jeho hlasu

žádný zvláštní zájem nezazníval.Dvacet tisíc lidí! Ostrov Bedwydrin, který měl rozlohu pět tisíc

čtvere

čních mil, obývala sotva

čtvrtina tohoto po

čtu. Rozlehlost



– 123 –

– hlásala slova nad vchodem a pod ně někdo př ipsal: „Kyklopové jenna vlastní riziko!“

„Proč jsme šli zrovna sem?“ zeptal se Luthien a uchopil Oliveraza rameno.

Oliver kývl hlavou zpátky na ulici. „Čeho sis všiml v ostatníchhospodách?“ zeptal se.

Luthien otázce nerozuměl. Zdálo se mu, že všude je stejný ruch.Pak však pochopil smysl Oliverovy otázky: vyhazovači u ostatníchputyk byli buď lidé nebo kyklopové.

„Ale my př ece nejsme ani trpaslíci ani elfové,“ ř ekl Luthien.„U Trelfa se může napít člověk i většina ostatních,“ vysvětlil

Oliver.Luthien tomu stále ještě úplně nerozuměl. I když na Bedwydrinu

bylo pár fairbornů i trpaslíků, v žádném př ípadě se neoddělovali odostatních obyvatel. Zejména ne v hospodě.

Zdálo se však, že Oliver to tady zná, a tak už mladíkneprotestoval a následoval ho dovnitř .

Když vstoupil, málem upadl, neboť do nosu ho udeř ilo množstvírůzných zápachů. Medovina a víno byly ještě ty nejlepší – v

místnosti se jako mlha válela oblaka kouř e. Spolu s Oliverem siklestili cestu mezi stoly, obklopenými skupinami opilých lidí,opilých trpaslíků nebo opilých elf ů – zdálo se, že v tomto směru nenímezi rasami žádný rozdíl. Pět kyklopů, oblečených ve stř íbročernýchuniformách praetoriánské gardy, sedělo u jednoho stolu a hlasitě sesmálo a trousilo urážlivé poznámky, kdykoliv kolem nich někdoprocházel.

Luthienovi se zdálo, že celé místo je těsně př ed výbuchem. Byl

rád, že s sebou má meč, a pevně ji sevř el své brašny, když si razilicestu k hlavnímu baru.

Luthien začal lépe oceňovat oblíbenost tohoto místa nelidmi,když si všiml, že mnoho barových stoliček je vyšších než obvykle amají schůdek, po kterém se na ně dalo vystoupit. Oliver se na jednépohodlně usadil.

„Takže tebe ještě nepověsili, Tasmane,“ poznamenal půlčík.

Barman, drsně vyhlížející postava, se oto

čil a podíval se na Olivera,který jeho pohled opětoval úsměvem a smeknutím klobouku.



– 124 –

„Oliver z Morous,“ ř ekl Tasman a opř el se o bar př ed půlčíkem.„Tak brzo zpátky v Montfortu? Myslel jsem, že tvé př edchozíchování tě př inutí alespoň př es zimu zůstat mimo město.“

„Zapomínáš na mé osobní kouzlo,“ odpověděl půlčík bez

jakékoli známky znepokojení.„A ty zapomínáš na tu spoustu nepř átel, které jsi tady nechal,“

ř ekl Tasman. Natáhl se pod bar, vytáhl láhev tmavého likéru a Oliverpř ikývl. „Doufejme tedy, že tví nepř átelé na tebe také zapomněli,“ř ekl barman a podával Oliverovi pití.

„Pokud ne, jejich smůla,“ odpověděl Oliver a napil se. „Jinakpocítí ostř í mého rapíru.“

Tasman zř ejmě půlčíkovo př ehnané sebevědomí neschvaloval.Znovu zavrtěl hlavou a postavil sklenici př ed Luthiena, který sipostavil židli vedle Olivera.

Luthien př ikryl dlaní sklenici dř ív, než mu Tasman mohl nalít.„Dal bych si vodu, kdybyste byl tak laskav,“ ř ekl mladík zdvoř ile.

Tasmanovy šedé oči př ekvapeně zamrkaly. „Vodu?“ zeptal se aLuthien př ikývl.

„Tak se na Bedwydrinu ř íká světlému pivu,“ lhal Oliver, který se

snažil zachránit př ítelovu čest.„Aha,“ př ikývl Tasman, př estože zř ejmě nevěř il ani slovu.Naplnil Luthienovu sklenici až po okraj silným pivem. Luthien sepodíval na sklenici a na Olivera a uvažoval o tom, že vše uvede napravou míru.

„Budeme potř ebovat pokoj,“ ř ekl Oliver rychle. „Máš ně jaký?“„Tvů j starý pokoj,“ odpověděl Tasman suše.Oliver se široce usmál – měl to staré místo rád. Sáhl do kapsy a

odpočítal hromádku stř íbrných mincí.„I když tam bude potř eba asi trochu uklidit,“ doplnil Tasman a

sáhl pro peníze, které ovšem Oliver rychle schoval.„Cena je poř ád stejná,“ ř ekl mu Tasman ostř e. „Ale ta práce…“

začal Oliver protestovat. „Je následkem tvých vlastních šaškáren!“dokončil Tasman.

Oliver chvíli uvažoval a nakonec př ikývl. Znovu vytáhl peníze a

podal je Tasmanovi.



– 128 –

Ten, kterého Luthien udeř il, se začal pomalu zvedat a Luthien sechystal mu postavit. Žena, uchvácená Oliverovou pozorností, všakbyla první – vší silou ho kopla do obličeje a složila ho znovu na zem.

Ze strany př ihlížejících to vyvolalo veselý pokř ik.

Oliver si se svým protivníkem chvíli pohrával a jeho ostř í př itomprotínalo vzduch a opisovalo hypnotizující kruhy. Pak náhle zaútočila vyrazil nepř íteli zbraň z ruky.

„Už by to snad stačilo,“ ř ekl půlčík a všiml si darebákovapohledu, který se upíral na ležící dýku.

„Myslíš si, že tu zbraň stihneš zvednout,“ ř ekl mu Oliver a upíralna ně j pohled. „Možná máš pravdu.“ Půlčík zamyšleně švihalrapírem. „Ale varuju tě – př íště, až tě odzbrojím, nezůstane jen utoho!“

Muž se naposledy podíval na dýku a pak se dal rychle na ústup.Mezi př ihlížejícími se rozlehl hlasitý potlesk. Oliver se uklonil azasunul zbraň zpátky do pochvy.

„Jsi tady pět minut a už děláš potíže!“ poznamenal Tasman, kdyžse půlčík s Luthienem vrátili na svá místa u baru. Luthienovi se všakzdálo, že mu to rozhodně nevadí.

„Ale Tasmane,“ odpověděl Oliver a vypadal opravdu dotčeně.„Čest dámy byla př ece v ohrožení.“„Jo,“ př ikývl Tasman. „Dámy s velkými… trny.“„Teď ses mě opravdu dotkl,“ ř ekl půlčík dramaticky. Pak se

náhle rozesmál a podíval se na Luthiena, který tam seděl sotevř enými ústy.

„Budeš se toho muset hodně naučit,“ poznamenal Oliver.Luthien si nebyl jist, jestli je to slib nebo hrozba.



– 129 –

Kapitola 14

První práce

Luthien nikdy neslyšel bizarně jší jméno pro ulici než Zapadlýkonec – dokud Oliver, který je vedl mezi shluky dř evěných stavení,nezahnul za roh a neukázal na jejich nový domov. Zapadlý konecbyla spíše pěšinka než ulice, byla široká stěží osm stop a ukrytá vestínu vysokých budov, tyčících se po obou stranách.

Oba dva se ponoř ili do stínů bezměsí čné noci a př ekračovali tělachrápajících opilců, kteř í už se nedokázali dotáhnout ani k vlastním

dveř ím, nebo prostě žádné vlastní dveř e neměli. Jediná pouličnílampa osvětlovala oprýskanou zeď a schody, které vedly kokovaným dveř ím. Po chvíli si Luthien všiml dalších světel, která sepohybovala ve stínech.

„Zlodě jská gilda,“ vysvětloval šeptem Oliver.„Byl jsi jejím členem?“ Luthien př edpokládal kladnou odpověď,

ale pohled na Olivera mu prozradil, že půlčík jeho pocity nesdílí.„Já?“ zeptal se př ekvapeně Oliver, zavrtěl hlavou a poodešel z

dosahu světla.Luthien ho následoval. Minuli čtvery dveř e a po chvíli se dostali

ke schodišti směř ujícímu dolů a zakončenému úzkými, bytelnýmidveř mi. Oliver se na dlouhou chvíli zastavil a pozorně se kolem seberozhlížel.

„Tohle byl mů j domov,“ zašeptal koutkem úst.Luthien neodpověděl, zaujat změnou v půlčíkově chování –

Oliver byl nervózní, takř ka vystrašený.„Nemůžeme tam vejít,“ ř ekl půlčík.



– 131 –

vrátilo se zpátky a toto se opakovalo několikrát. Nakonec se zastavilove vodorovné pozici př ímo proti dveř ím.

„Někdo tě vážně nemá rád,“ ř ekl Luthien.„Ne tak docela,“ odpověděl rychle Oliver a zasmál se. „Tuhle

past jsem udělal já!“ Oliver si sundal klobouk a prošel podkyvadlem. Luthien se ho chystal následovat, ale pak se zastavil, kdyžsi uvědomil, jakou hru to s ním Oliver hrál. Půlčík ho nabádal, abyšel první, a př itom o kyvadle věděl! S opatrným našlapovánímvstoupil Luthien dovnitř .

Oliver byl nalevo u stěny a právě zapaloval lampu. Dolil do nítrochu oleje a okolí zaplavilo slabé světlo.

Vevnitř byla veliká spoušť. Dř evěné obložení stěn bylo zčernaléa leželo na zemi, všude se válel těžký smradlavý kouř , př estože poně jakém žáru už nebylo ani stopy.

„Kouzelný kulový blesk,“ poznamenal Oliver. „Nebo elfskévař ící víno.“

„Elfské vař ící víno?“„Lahve naplněné olejem,“ vysvětloval půlčík a odkopl stranou

zbytky židle. „Ucpané hadrem nasáklým hoř lavinou. Jsou velmi

účinné.“Luthien byl př ekvapen, s jakou lehkostí Oliver bere tu zkázu.Př estože světlo, které lampa vydávala, bylo slabé, bylo jasně vidět,že z vnitř ního vybavení nezůstalo vůbec nic. Navíc zde mnoho věcímělo kdysi nepochybně velikou cenu.

„Dneska v noci už nikde jinde nocleh nenajdeme,“ ř ekl Oliver.Otevř el jednu ze svých sedlových brašen a vytáhl z ní hadr.

„Hodláš tady začít uklízet?“ zeptal se Luthien.

„Nechce se mi spát na ulici,“ odpověděl Oliver tónemnepř ipouště jícím diskusi. A tak se dali do práce.

Trvalo jim dva dny, než se jim podař ilo všechno vyčistit avyvětrat všechen kouř . Chodili k Trelfovi na jídlo a pravidelně navštěvovali stáje, aby zkontrolovali koně. Pokaždé potkávaliskupinku dětí, které si hrály poblíž jejich obydlí – měly roztrhanéšaty a byly velmi špinavé. Luthienovi neunikla skutečnost, že Oliver

jim vždycky dává značnou

část svého jídla.



– 132 –

Tasman jim umožnil se u Trelfa vykoupat, a tak druhou noc, potéco skončili práci, si na sebe Luthien a Oliver oblékli své lepší šaty avydali se na místo, kterému nyní opravdu mohli ř íkat domov.

Uvítaly je holé zdi a hrubá dř evěná podlaha. Oliver zatím koupil

jen novou lucernu, a tak si sundali se stolu své deky a začali jerozbalovat.

„Zítra v noci si začneme opatř ovat nábytek,“ ř ekl půlčík, když sezavinul do deky.

„Jak jsme na tom s prostř edky?“ zeptal se Luthien, neboť věděl,že půlčíkův měšec je den ode dne tenčí.

„Nijak zvlášť dobř e,“ př ipustil půlčík. „Proto musíme začít zítrav noci.“

Luthien porozuměl a jeho výraz vyjadř oval nesouhlas. Oliverrozhodně neuvažoval o tom, že by si něco koupil.

„Př edtím, než jsem pod tlakem okolností musel odjet z města, jsem měl v plánu nabourat se do domu jednomu obchodníkovi. Jsemsi jist, že má poř ád tu samou stráž a že cennosti má poř ád tam, kdebyly př edtím.“

Luthien se nepř estával mračit.

Oliver se odmlčel a zadíval se na ně j. Půlčíkova ústa se roztáhlav úsměvu. „Máš ně jak špatnou náladu.“ Bylo to spíš konstatovánínež otázka. „Zdá se ti, že se zlodě jským povoláním není něco vpoř ádku?“

Otázka zůstala nezodpovězena.„Co víš o zákoně?“ zeptal se Oliver.Luthien zabručel, jako by odpověď byla zř ejmá. „Vzít cokoli, co

patř í někomu jinému, je proti zákonu.“

„Aha!“ zvolal půlčík. „V tom se právě pleteš. Někdy je to protizákonu a někdy se tomu ř íká obchod.“

„A to, co se chystáš dělat ty, je obchod?“ zeptal se sarkastickymladý Bedwyr.

Oliver se zasmál. „Obchod je to, co provádě jí obchodníci,“odpověděl. „Já jen násilím uplatňuji zákon. Nepleť si zákon sespravedlností. Ne v časech krále Greensparrowa.“ S těmito slovy se

pů

lčík p

ř evalil na bok a rozmluva skon

čila. Luthien byl ješt

ě ně jakoudobu vzhůru, uvažoval o jeho slovech, ale k ničemu nedospěl.



– 133 –

Vydali se na cestu po stř echách domů, stojících v bohaté částiMontfortu. Luthien ve svém plášti a Oliver s výzbrojí, kterou mudaroval Brind’Amour. Kyklopové, zejména členové praetoriánskégardy, hlídkovali v každé, ulici a pár jich bylo dokonce i nastř echách, ale Oliver to tady velmi dobř e znal a bezpečně vedlLuthiena dál.

Dostali se na plochou stř echu tř ípatrového domu. Oliver se usmála mrkl na Luthiena. Mladík byl celý rozechvělý a př ipadal si jakoděcko páchající nepravost. Oliver z jednoho měšce vytáhl svraštělýmí ček, př ipevněný k lanu. Př itiskl ho na jeden z výstupků a zatáhl za

lano.„Měl bys být rád, př íteli,“ zašeptal Oliver. „Dnes v noci se budešučit od mistra.“ Půlčík se př ehoupl př es hranu a tiše se spouštěl dolů.Luthien sledoval, jak se zastavil př ed oknem, otevř el další váček avytáhl ně jaký malý nástroj, který mladík nemohl rozeznat. Oliver hopř itiskl na okno, opsal jeho obvod a vyňal skleněnou výplň, pak serychle rozhlédl a vlezl do místnosti. Luthien ho po chvíli následoval.

Půlčík měl v ruce malou lampu, která vydávala úzký paprsek

světla. Luthienovi se př ekvapením rozší ř ily oči, když Oliver př ejíždělpo vybavení místnosti. Př estože jeho otec byl earl a stál si nabedwydrinské poměry velmi dobř e, takovouhle sbírku Luthien nikdyneviděl! Nádherně tkané tapisérie visely na každé zdi, vzácnékoberce pokrývaly podlahu a mnohé umělecké př edměty – vázy,sochy, ozdobné zbraně a brnění – byly rozestaveny po celé ploše.

Oliver postavil lampu na stůl a začal se rozhlížet. Rukou

Luthienovi ukazoval, co je nejcenně jší. Jak mu Oliver již p

ř edtímvysvětlil, hlavní zásadou bylo dobř e zvážit poměr mezi cenou a

velikostí. Ulicemi Montfortu se prchalo jen těžko, zvlášť když jsteměli plné ruce ukradených cenností!

Po několika minutách vzal Oliver malou vázu z modréhoporcelánu, vykládanou zlatem. S potěšením si ji prohlížel a pak náhleztuhl na místě.

Luthien tomu nejprve nerozuměl, ale pak i on uslyšel těžké

kroky, blížící se ke dveř ím.



– 136 –

Pročekali u okna polovinu noci, dokud neumlkl dupot nohoukyklopů, pobíhajících kolem. Pak Luthien vyhodil mí ček zpátky nastř echu a oba se odebrali domů.

Světlo v místnosti bylo poměrně slabé, a tak si oba př átelé

nevšimli, co tu po sobě zanechali. Ale obchodník, který divoce klel,když se druhý den vrátil a zjistil, že jeho nejcenně jší př edměty bylyukradeny, ano. Ve vzteku popadl vázu, kterou mu Oliver vrátil, amrštil jí př es místnost, kde se roztř íštila o zeď vedle stolu.Obchodník se zarazil a př ekvapeně zíral na zeď.

Na tapisérii, u které se Luthien skrýval př ed kyklopy, byla siluetamuže v plášti – šarlatově zbarvený stín. Žádným způsobem se nedalsmýt. Čarodě j, kterého o něco pozdě ji obchodník povolal, na siluetu jen užasle zíral.

Tak se zrodil Šarlatový stín.



– 137 –

Kapitola 15

Dopis

Luthien se opř el na pohodlném kř esle, nohy měl podloženédrahým podnožníkem. Slastně se protáhl a zívl. Př ed nedávnem se sOliverem vrátili ze své, tento týden tř etí „exkurze“ do obchodnickéčásti města. Mladík se moc nevyspal, protože brzy ráno ho vzbudilohlasité chrápání jeho společníka.

Teď však byl Luthien v jejich obydlí sám. Oliver se dnes vydalnajít kupce pro vázu, kterou získali př ed tř emi dny. Byla krásná,

temně modrá, se zlatým lemováním a Oliver si ji chtěl původně ponechat. Luthien mu to však rozmluvil a př ipomněl mu, že se rychleblíží zima a budou potř ebovat hodně prostř edků, pokud ji chtě jípř ečkat v pohodlí.

Pohodlí. To slovo znělo Luthienovi cize. Byl v Montfortu něcomálo př es tř i týdny a na začátku neměl o mnoho víc nežLehkonohého. Př ijel do vypálené díry v ulici, které Oliver ř íkaldomov, a po prvních dvou dnech Luthien vážně uvažoval, že zMontfortu odjede. Teď, když se díval na tapisérie na zdech, nakoberce, dubový stůl a další skvělé zař ízení, mohl jen stěží uvěř it, že je to ten samý byt.

Práce jim šla od ruky a bohatí obchodníci byli skvělá koř ist.Všude kolem ně j byly výsledky jejich činnosti, získané buď př ímo,nebo zprostř edkovaně př es jiné zlodě je.

Luthien se smutně usmál. Když se díval na veškerý př epych

kolem sebe, měl by být šťastný, ale tento pocit z ně j rychle vymizel,



– 138 –

když si uvědomil, že je Luthien Bedwyr, syn earla z Bedwydrinu a jeden z nejlepších válečníků.

Teď už ne, usoudil nakonec. Nyní byl jen Luthien, zlodě j všarlatovém plášti.

Luthien vzpomínal na dny své nevinnosti. Vzpomínal na dny,kdy jeho největší starostí byla díra v rybář ské síti. Tehdy se muzdálo, že budoucnost má jistou.

Nyní však o své budoucnosti nevěděl zhola nic. Mohl být zabit vdomě ně jakého obchodníka? Nebo se mohla zlodě jská gildadoslechnout o pověsti dvou nezávislých zlodě jů a rozhodnout se něcos tím udělat? Nebo snad mohli být on i Oliver vyhnáni z Montfortu avystaveni tak napospas tuhé zimě? Oliver souhlasil s tím, že právě kvůli zimě vázu prodají – a Luthien věděl, že půlčík dává stranouprostř edky, které by jim umožnily př ežít zimu i na cestách. Jen takpro př ípad.

S novým př ílivem energie mladík vyskočil ze svého místa. Př ešelpř es malou místnost až k židli př ed dubovým stolem, na němž leželpergamen.

„Gahrisovi, earlovi z Bedwydrinu,“ četl Luthien své vlastní

písmo. Mladík se posadil a ze zásuvky vytáhl pero. Drahý ot č e, napsal. Chvilku si oslovení zamyšleně prohlížel.Tenhle dopis začal psát už př ed deseti dny, pokud se zamyšlenémuposedávání u stolu ovšem dá ř íkat začátek. A teď, stejně jakopř edtím, Luthien seděl na židli a př emýšlel.

Co má Gahrisovi napsat? Že je zlodě j? Luthien si zhlubokapovzdechl a namočil pero do kalamář e.

Jsem v Montfortu. Př ijel jsem sem se svým velmi zvláštním

př ítelem, Gaskonijcem, který se jmenuje Oliver z Morous.Luthien na chvíli př estal psát a s úsměvem ho napadlo, že teď by

mohl čtyř i stránky věnovat jen Oliverovu popisu. Podíval se namalou lahvičku, stojící vedle pergamenu a uvědomil si, že nemá tolikinkoustu.

Opravdu nevím, proč ti tohle píšu. Vypadá to totiž, že si my dvanemáme co ř íct. Chci jen, abys vě d ě l, že jsem v poř ádku a mám se

dobř

e.



– 139 –

Ta poslední věta je pravdivá, uvědomil si Luthien a pijákemvysušoval inkoust. Skutečně chtěl, aby Gahris věděl, že se má dobř e.

Znovu se smutně usmál. Nebo se možná zas tak dobř e nemám, psal Luthien. Je mi špatně ,

ot č e. Špatně z toho, co jsem vid ě l a slyšel. Víš vůbec, že žijeme ve lži? Jak se vůbec mů žeme smí ř it s vládou dobyvač ného krále a jehoarmádou kyklopských psů?

Luthien se opět na chvíli zastavil. Nechtěl se zabývat politikou,které nerozuměl a do níž spadaly i Brind’Amourovy lekce. Další částdopisu byla v souladu s tímto rozhodnutím.

M ě l bys vid ě t montfortské d ě ti. Nemají co na sebe a živí seodpadky, zatímco bohatí obchodníci mají stále víc peně z, o kteréobrali jejich rodič e.

Jsem zlod ě j, ot č e. JSEM ZLODĚJ!Luthien položil pero na stůl a upř eně se zadíval na pergamen.

Nechtěl svou profesi Gahrisovi prozradit. Určitě ne! Ta slova se napapí ř e objevila jen jako výsledek jeho rozčilení. Luthien pergamenuchopil a chystal se ho roztrhat. Pak se však zarazil a znovu si př ečetlposlední slova.

JSEM ZLODĚJ!Mladému Bedwyrovi to př ipadalo jako zrcadlo nastavené jehoduši a problémům. Rozhodl se, že se za to stydět nebude, uchopilpero a pokračoval.

Poznal jsem, že v zemi je mnoho hr ů zy. M ů j př ítel Brind’Amourtomu ř íká nákaza a tenhle popis se docela hodí na r ů ži, kterou kdysiEriador byl a která př ed našima oč ima uvadla. Nevím, jestli zdrojemnákazy je král Greensparrow a jeho vévodové, ale ve svém srdci

cítím, že každý, kdo má co do č ině ní s kyklopy, ji roznáší dál.Tento mor se pevně zachytil i za vnit ř ní zdi Montfortu, který ve

stínech noci navšt ě vuji, abych si alespoň trochu naplnil kapsu!Ponoř il jsem své ost ř í do kyklopské krve, ale obávám se, že

nákaza je už př íliš hluboko zakoř eně ná. Bojím se o Eriador. Bojím seo d ě ti.

Luthien si po sobě všechno několikrát př ečetl. Cítil v sobě

prázdnotu a nechuť. „Abych si alespo

ň trochu naplnil kapsu,“

četl



– 140 –

nahlas. A Luthienu Bedwyrovi, který byl př esvědčen, že takto by tove světě chodit nemělo, se to zdálo směšné.

Položil pero na stůl a chystal se vstát. Pak, jakoby mimoděk,udělal v záhlaví dopisu tlustou čáru.

„Proklínám tě, Gahrisi,“ zašeptal.Když se Oliver vrátil do jejich malého obydlí, našel Luthiena

spícího v kř esle. Půlčík si ze zad shodil vak zlatých mincí. Uzavř elvýhodný obchod a nyní se oddával př íjemným myšlenkám, jakpeníze utratit.

Chystal se mladíka vzbudit, neboť bylo nutné vydat se na trhdř ív, než se nejlepší zboží rozprodá nebo ukradne, ale pak si povšimlpergamenu ležícího na stole, a tak se k němu po špičkách vydal.

Když si ho př ečetl, na tvář i se mu objevil úsměv a pohled,kterým se podíval na Luthiena, měl v sobě značnou dávku sympatií.

Půlčík vytáhl z kapsy hrst mincí a zacinkal jimi Luthienovi př edobličejem.

„Probuď se!“ zvolal zvesela. „Slunce už je vysoko a obchodčeká!“

Luthien něco zamumlal a chystal se obrátit na druhý bok, ale

Oliver ho popadl za rameno a s př ekvapující silou na někoho takmalého ho otočil zpátky. „Tak už př ece vstávej, lenochu,“ ř eklOliver. „Severní vítr už s sebou př ináší poselství zimy a my musímevyř ídit ještě spoustu věcí! Budu potř ebovat ještě alespoň tucetteplých kabátů!“

Luthien se pokoušel rozlepit spánkem zalepená ví čka. Tucetkabátů? př evalovalo se mu v mysli. O čem to Oliver mluví?

„Ř íkám tucet,“ prohlásil půlčík. „Tak si alespoň budu moci

vybrat, který z nich se nejlépe hodí pro někoho s mou pověstí. Tyostatní vyhodím na ulici.“

V Luthienově tvář i se objevil výraz údivu. Proč by měl Olivervyhazovat dobré kabáty na ulici?

„Tak jdeme, jdeme,“ pobízel ho znovu půlčík. „Musíme se dostatna tržiště dř ív, než bude všechno pryč!“

Děti. Vyhodí kabáty na ulici! Vyhodí je tam, kde si je budou

moci děti, z nichž v

ětšina je stejn

ě velká jako p

ůlčík, vyzvednout.



– 141 –

Luthienovi dala tato odpověď a pochopení pro Oliverův spěch sílu,aby vstal.

Když došli až do stř edu nižší části města, do Olivera jako by sevlila nová síla. Čekal na ně velký otevř ený prostor zaplněný stánky.

Pouliční prodavači o př ekot nabízeli své zboží, všude kolem bylaslyšet hudba na různé exotické nástroje, zpěv a sem tam bylo vidět ižongléra nebo akrobata. Luthien si chránil kapsy, kdykoliv někoho ztěchto lidí míjeli – první lekce, kterou mu Oliver o tržišti dal, setýkala toho, že většina z nich dělá takovéhle kousky jen proto, abyzakryla své skutečné zaměstnání.

Dnes bylo tržiště plné ruchu. Minulé noci př ijela z Avonu př esMalpuissantskou zeď poslední velká karavana v tomto roce.

Oba př átelé se ně jakou dobu rozhlíželi. Oliver si na chvíliodskočil a koupil velký kornout cukrkandlu. Pak si vyhlédl stánek sošacením a začal si vybírat kabáty. Půlčík si nechal jeden ukázat ažádal poloviční slevu. Obchodník se na ně j jen zamračil a trval napůvodní ceně.

Celé př edstavení trvalo několik minut, pak půlčík v marnémgestu rozhodil ruce, nazval obchodníka barbarem a odešel pryč.

„Ta cena byla slušná,“ poznamenal Luthien, když kráčel vedlesvého pestř e oděného společníka.„Nechtěl vůbec smlouvat,“ odpověděl Oliver navztekaně.„No ale ta cena byla vážně slušná,“ trval na svém Luthien.„Já vím,“ ř ekl Oliver netrpělivě a ohlédl se zpátky ke stánku.

„Barbar jeden.“Luthien se chystal odpovědět, ale pak si to rozmyslel. Co se týče

tržiště, měl jen omezené zkušenosti, ale už za krátkou dobu zjistil, že

většina zboží se dala poř ídit za padesát až sedmdesát pět procentpůvodně požadované ceny. Byla to zkrátka hra mezi obchodníky anakupujícími, ve které hlavní roli hrálo zuř ivé smlouvání. Luthienovise zdálo, že obě skupiny se snaží př echytračit jedna druhou.

Zastavili u dalšího stánku a Oliver s obchodníkem se pustili dodebaty ne nepodobné té př edchozí. Nakonec si plácli a Oliver vytáhlpeníze – zaplatil o pět stř íbrňáků víc, než by ho stál kabát u prvního

stánku. Luthien se na to chystal Olivera upozornit, ale když viděl



– 142 –

jeho spokojený úsměv, dospěl k závěru, že půlčík by to asinepochopil.

A tak jim uběhlo celé dopoledne: nakupovali, smlouvali arozdávali cukrkandl dětem, které pobíhaly kolem. Celé to pobíhání

bylo poměrně únavné, ale Luthiena povzbuzovalo, že dělají alespoň něco dobrého.

V době, kdy byli př ipraveni odejít, měl už Luthien na zádechvelký vak, naplněný až k prasknutí. Oliver šel za ním a všiml sině jakého chlapíka, který se k mladíkovi snažil nenápadně př iblížitzprava. Půlčík se na ně j ostř e podíval, ale náhle narazil do stojícíhoLuthiena. Aniž by ze zlodě je spustil oči, zvedl Oliver ze země klobouk, který mu spadl z hlavy. Darebák, když viděl, že jeodhalený, se rozesmál. Oliver dostal chuť podepsat se mu na kůži.

„Chlapče,“ zavrčel půlčík na Luthiena, „až budeš př íště chtítzastavit, tak mě na to upozorni!“ Chtěl pokračovat, ale uvědomil si,že Luthien ho neposlouchá.

Mladík civěl př ímo př ed sebe. Oliver se ho chystal zeptat, cozajímavého tam vidí, ale když se tím směrem také podíval, pochopil.

Ta žena byla skutečně př ekrásná – to bylo Oliverovi jasné i

př esto, že měla na sobě roztrhané a špinavé šaty. Př i chůzi sklánělahlavu a její dlouhé, bohaté světlé vlasy jí v kaskádách spadaly naramena – Oliver si všiml lehce zašpičatělých uší. Veliké, sytě zelenéoči vyzař ovaly vnitř ní sílu, která jí dozajista pomáhala př ekonatponižující postavení. Šla v čele obchodníkova průvodu a její drsně vyhlížející dozorce ji popoháněl. V jednu chvíli se její pohled stř etl sLuthienovým.

Oliver se postavil vedle svého společníka a počastoval Luthiena

štulcem.Luthien ani nezamrkal a Oliver musel s politováním konstatovat,

že jeho př ítel je zcela konsternován.„Je to otrokyně,“ poznamenal Oliver a snažil se tak získat

Luthienovu pozornost. „Nejspíš půlelfka. A ten obchodník ti jineprodá ani za všechno zlato Eriadoru.“

„Otrokyně?“ zeptal se Luthien a upř el na Olivera pohled, jako by

mu to slovo bylo cizí.Oliver př ikývl. „Zapomeň na ni,“ ř ekl mladíkovi.



– 144 –

Tím jejich rozhovor skončil a Luthien se v myšlenkách vrátil k tédívce a k problému otroctví. Na Bedwydrinu žádní otroci nebyli –alespoň Luthien o žádném nevěděl. Všechny rasy byly vítány v míru,snad kromě kyklopů. A nyní, podle ediktu, který př išel z Carlisle,

byli kyklopové naprosto rovnoprávní a nikdo je nesměl z ostrovavyhnat. Kyklopové na Bedwydrinu nebyli vítaní – i majitelé hospodbyli známi tím, že jim lhali o zavírací době.

Ale otroctví? Luthiena zaplnila obrovská nechuť a myšlenku nato, že žena, kterou viděl, to př ekrásné a nevinné stvoř ení, které muukradlo srdce, byla otrokyní patř ící ně jakému obchodníkovi, muselokamžitě spláchnout.

O několik skleniček pozdě ji seděl Luthien stále u baru a otevř eně nadával na nespravedlnost a k Oliverově nechuti hovoř il o pomstě.

Oliver se snažil Luthiena vší mocí uklidnit a př itom se mupodař ilo zvrhnout na ně j korbel s pivem. Luthien na ně j upř el vzteklýpohled, ale než mu mohl vynadat, naznačil mu Oliver, aby zaměř ilsvou pozornost na rozhovor, probíhající mezi dvěma zlodě jskýmitýpky, sedícími poblíž u stolu.

„Ř íkam ti, že je to Šarlatovej stín,“ prohlásil jeden z nich.

„Vrátil se a vévoda Morkney a jeho zlodě jský vobchodníci totvrdě vodnesou, to je jasný!“„Jak si můžeš bejt tak jistej?“ zeptal se druhý darebák. „Co

myslíš, Tasmane? Mů j kámoš si myslí, že Šarlatovej stín vstal zmrtvejch, aby odchytil Montforta.“

„Ten stín vidělo spousta lidí,“ vstoupil do toho první chlapík. „Anedal se smejt ani odstranit kouzlem!“

„Šeptá se to,“ př isvědčil Tasman, který se zapojil do hovoru.

„Ale jestli je to pravda, myslíš si, že je to v poř ádku?“„V poř ádku?“ zopakoval chlapík. „Jestli maj ty vobchodníci

dostat, co jim patř í, tak to teda sakra je v poř ádku!“„Ale copak na tom všichni neproděláme, když na ně Šarlatový

stín udeř í?“ pokračoval Tasman. „Vévoda Morkney potom na ulicíchrozmístí mnohem víc stráží.“

Oba stolovníci se na chvíli zamysleli a nakonec jeden z nich

prohlásil: „Je to v poř ádku. Jestli s nima n

ěkdo po

ř ádn

ě zamete, taktuhle cenu zaplatím!“ Postavil se na vratké nohy a pozvedl korbel.



– 145 –

„Na Šarlatový stín!“ zavolal hlasitě a k Luthienovu př ekvapení sepozvedlo minimálně ještě dalších tucet korbelů.

„Patř ilo to ně jakému zlodě ji,“ zamumlal Oliver, který sivzpomněl na Brind’Amourova slova, když dával Luthienovi plášť a

luk.„O čem to mluví?“ zeptal se Luthien, jehož smysly byly značně

otupeny.„Mluví o tobě, kamaráde,“ ř ekl Oliver, dopil a vyskočil na nohy.

„Tak pojď, musím tě odvést do postele.“Luthien zamrkal a rozhlížel se kolem sebe. Stále mu

nedocházelo, o čem Oliver a ostatní hovoř ili. Po celou cestu domů př emýšlel o krásné otrokyni.

Druhý zlodě j, ten, který v rozhovoru o Šarlatovém stínupochyboval, s velkým zájmem sledoval, jak Oliver s Luthienemopouště jí Trelfa. Brzy poté opustil tavernu a došel až k tajné bráně vezdi bohaté části města.

Kyklopské stráže sledovaly, jak se plíží na druhou stranu. Ukázal

jim prsten s pečetí obchodníka a pokra

čoval dál.Měl pro ně j mnoho nových zpráv.



– 146 –

Kapitola 16

Nebezpe č í slávy

„Měl bys myslet na úkol, který nás zanedlouho čeká,“poznamenal Oliver káravým tónem, když spolu s Luthienem mí ř ilipotemnělými ulicemi k montfortské vnitř ní zdi.

„Nevěděl jsem, že něco chystáme,“ odpověděl Luthien. „Penězmáme př ece dost…“

Oliver se zastavil, uchopil mladíka za paži a otočil ho k sobě.„Nikdy,“ ř ekl Oliver pomalu a jasně, „nikdy už takovou hloupost

nevyslovuj.“Luthien si toho př íliš nevšímal a chystal se pokračovat dál, ale

Oliver ho zadržel.„Nikdy,“ zopakoval Oliver.„I když máme skutečně nadbytek?“ zeptal se Luthien.„Tfuj,“ zamračil se půlčík. „Budu okrádat obchodníky, dokud se

z nich nestanou žebráci a jejich bohatství dám chudým. Pak se vrhnuna chudáky, kteř í už vlastně žádní chudáci nejsou, okradu je avšechno vrátím obchodníkům!“

„A jaký to má všechno smysl?“ zeptal se Luthien.„Kdybys byl opravdový zlodě j, nikdy by ses takhle nezeptal,“

ř ekl Oliver a lehce pleskl Luthiena př es tvář gestem, které u ně j vněkolika minulých dnech zdomácnělo.

„Díky,“ odpověděl Luthien, aniž by se snažil uhnout, a pobídlOlivera, aby pokračovali v cestě.

Půlčík ještě chvíli stál uprostř ed ulice a zamyšleně vrtěl hlavou.Luthien už nebyl ten samý Luthien, a to ode dne návštěvy tržiště asi



– 147 –

př ed týdnem. Měl zjevně radost, když Oliver rozdal dětem kabáty –všechny se kolem ně j seběhly jako smečka hladových vlků – ale jinak pomalu př estal jevit zájem o okolí. Jedl málo, mluvil málo atakř ka vždy si našel ně jakou výmluvu, aby s Oliverem nemusel do

vnitř ní části města.Tentokrát ho však Oliver doslova vytáhl. Půlčík chápal, co

všechno se př es mladého Bedwyra v poslední době př evalilo a,popravdě ř ečeno, vzrůstající reputace Šarlatového stínu značně zvětšovala nebezpečí př i každé akci. Pověsti, které kolovaly v ulicíchpř ilehlých zapadlému konci, př inutily většinu montfortských zlodě jů,aby omezili svou činnost alespoň do chvíle, kdy strach obchodníků zŠarlatového stínu částečně pomine.

Ale Oliver věděl, že Luthien se nedrží zpátky ze strachu. Mladíkbyl něčím zcela uchvácen – měl to napsáno tř ímetrovým písmem natvář i.

„Kdybych se ti podíval uchem dovnitř hlavy, uviděl bych tamobraz půlelfí otrokyně,“ ř ekl. „S vlasy barvy pšenice a s těmanejzeleně jšíma očima.“

„Nejsi dost velký na to, aby ses mi podíval do ucha,“ př ipomněl

mu chladně Luthien.„Jsem dost chytrý na to, abych to nedělal,“ prohlásil Oliver.Půlčík shledával tuhle konverzaci do značné míry zničující. Navíc naně čekala nebezpečná práce, a tak ještě jednou netrpělivého Luthienazastavil.

„Jsem velmi chápavý k srdečním záležitostem,“ ř ekl půlčík.„Vím, jak to bolí.“

Hráz kolem Luthiena se náhle zhroutila. „Bolí to,“ zašeptal a

zjistil, že tato slova dokonale popisují jeho stav. Luthien takovouhlelásku nikdy př edtím nepoznal. Nemohl jíst, nemohl spát a po celoudobu byla jeho mysl zaplněna, jak Oliver správně ř ekl, př edstavoupůlelfky. Byl př esvědčen, že kdyby nahlédl do její duše, uviděl bytam sebe. Byl ve své podstatě pragmatik a věděl, že takové př edstavy jsou iracionální. Ale právě proto to mnohem víc bolelo.

„Jak krásná je divoká květina rostoucí za obdělaným polem,“ř ekl Oliver tiše, „a vykukující na tebe ze stín

ů strom

ů. Je krásn

ě jšínež jakýkoli květ, který jsi kdy držel v ruce, jak se zdá.“



– 148 –

„A co se stane, když př ejdeš př es pole a ten divoký květutrhneš?“ zeptal se Luthien.

Oliver se zamračil. „Jako půlčík – džentlmen bych to nikdyneudělal,“ odpověděl. „Takovou krásu bych jen ocenil a vzpomínku

na ni bych nesl v srdci po celý život.“„Zbabělče,“ ř ekl Luthien a možná poprvé od chvíle, kdy se děti

seběhly k Oliverovým kabátům, se na tvář i mladého Bedwyra objevilúsměv.

„Zbabělec?“ odpověděl Oliver a př edstíral, že je hluboce zraněn.„Já, Oliver z Morous, který se chystá vniknout do nejnebezpečně jšíčásti Montfortu, aby si tam vzal, co chce?“

Luthienovi neunikla Oliverova skrytá př ipomínka, že dnes v noci je čeká úplně jiná práce než rozmluva o mladíkově ztraceném srdci.Př ikývl a oba dva pokračovali v cestě.

O hodinu pozdě ji si oba př átelé vyhlédli chvíli, kdy budoukyklopské stráže z dosahu, a př ehoupli se př es zeď. V tom okamžikuse však objevila další stráž. Oliver se okamžitě zachumlal Luthienovipod šarlatový plášť a mladík si př ehodil př es hlavu kápi.

„Takový skvělý plášť,“ poznamenal Oliver, když kolem nich

kyklopové př ešli, a chystal se vyrazit dál.Luthien se na ně j pochybovačně podíval. „Měli bychom počkat,“zašeptal, zř ejmě zaskočen velkým počtem strážných.

„Měli bychom pokračovat,“ opravil ho Oliver. „Obchodníci majípř ed Šarlatovým stínem opravdový respekt. Nemůžeme je př ecezklamat.“

Oliver začal šplhat na stř echu jednoho z domů. Luthien hosledoval s myšlenkou, že pro půlčíka je to celé jen hra.

Oliver př ehodil zvláštní hák svého lana na další stř echu aškubnutím se ujistil, že pevně drží. Pak ho př ivázal na stř eše tam, kdestál. Počkal na Luthiena, rozhlédl se, jestli nejsou v dohledu dalšístrážní, a př eručkoval na druhou stranu. Luthien ho následoval aOliverovi se po chvíli snažení podař ilo lano uvolnit.

„Existují šípy, které se dokáží zarazit do kamene,“ vykládalpůlčík, když pokračovali v cestě. „Budeme muset ně jaké poř ídit pro

ten tvů j luk.“„Máš ně jakou př edstavu, kam vlastně jdeme?“ zeptal se Luthien.



– 149 –

Oliver ukázal severně, na shluk domů. Luthien se z půlčíkapodíval na domy, pak zpátky na půlčíka a tvář il se př itompř ekvapeně. Př ed tím se vždy pohybovali v jižní části města, která sesvými stř ešními byty a temnotou, již způsobovaly nedaleké hory,

byla ideálním místem na jejich práci. Př esto však půlčíkovu plánuporozuměl. S tolika kyklopy kolem je lepší vydat se do méně př ístupných domů, kde př ece jen nebude tolik stráží.

Př esto se to Luthienovi zdálo nebezpečné. Méně př ístupné domybyly obývány nejbohatšími obchodníky, často členy vévodovyrozvětvené rodiny. Luthien doufal, že Oliver ví co dělá, a tak ho tišenásledoval, i když je půlčík za chvíli dovedl zpátky na ulici.

Ulice byly široké a dlážděné a domy byly nastavěny těsně vedlesebe. V průčelí žádné byty nebyly, neboť př ednost se dávalapracovnám, společenským místnostem a altánům. Kolem bylaspousta mládeže a kyklopských strážných, ale s Luthienovýmpláštěm oba snadno unikli nevítané pozornosti.

Když došli k ústí další ulice, Oliver se zastavil. Tabulka na jednom z domů hlásala, že se jedná o tř ídu Ř emeslníků. Oliverpř iměl Luthiena, aby se podíval na skupinu kyklopů stojících v

průchodu, kteř í si jich sice všimli, ale nejevili žádné př ekvapení.„Myslím, že dneska nebudeme pracně slézat žádnou stř echu,“ř ekl půlčík s úsměvem a zamnul si ruce.

Luthien se př ekvapením málem zakuckal a upř el na půlčíkapochybovačný pohled. Jedno z prvních pravidel, které se mu Oliversnažil vštípit, ř íkalo, že bohaté obchody ve vnitř ní části města je lepšínechat být. Jejich majitelé si často najímali čarodě je, aby jim zajistilimagickou ochranu. Zř ejmý nezájem hlídkujících kyklopů jim sice

dával ně jakou nadě ji, ale př esto se to Luthienovi zdálo př ílišnebezpečné.

Oliver ho uchopil za paži a pobídl ho směrem do ulice. Luthienho následoval, spoléhaje na to, že jeho společník je př íliš zkušený,než aby udělal ně jakou chybu. O chvíli pozdě ji se zastavili př eddvěma obchody a Oliver obdivoval zboží vystavené za výlohou.

„Tohle jsou velmi cenné př edměty,“ ř ekl půlčík spíš sám k sobě

než k Luthienovi a prohlížel si nádherné vázy a kř išťálové poháry.„Ale tohle,“ otočil se a prohlížel si sochy a další umělecké př edměty



– 150 –

ve výloze druhého obchodu, „bude mnohem snazší ukrást. Navíc uždlouho toužím po soše půlčíka – válečníka,“ poznamenal. Bylozř ejmé, že Oliver př emýšlí. Pak se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že vdosahu není žádný kyklop, a vytáhl nástroj na ř ezání skla.

Luthien si prohlížel figurínu, která se Oliverovi tak zalíbila. Bylato pěkná ukázka půlčíka v bojovém postoji s vlajícím pláštěm amečem v ruce, př esto však její hodnota značně pokulhávala zaostatními, drahokamy zdobenými výtvory stojícími vedle ní.

Luthien Olivera zadržel právě v okamžiku, kdy půlčík př iložilnástroj na výlohu.

„Kdo ji tam dal?“ zeptal se Luthien.Oliver se na ně j př ekvapeně podíval.„Tu sochu,“ vysvětloval Luthien. „Kdo ji dal na takové

prominentní místo?“Oliver se na ně j udiveně podíval, pak obrátil svou pozornost

zpátky k soše. „Že by majitel?“ zeptal se, zř etelně zaskočen faktem,že jeho společník se ptá na takovou jasnou věc.

„Ale proč?“„Proč vlastně šeptáš?“ zeptal se půlčík.

„Nemá to být náhodou past na půlčíka – zlodě je?“ pokračovalLuthien.Oliver se na ně j znovu s údivem podíval.„Musíš se naučit takové věci vycítit,“ ř ekl Luthien s úsměvem a

napodobil Oliverův tón.Oliver si ještě jednou prohlédl sochu a teprve teď si všiml, jak se

k ostatním výrobkům nehodí. Otočil se a kývl na Luthiena. „Mělibychom vypadnout.“

Luthien cítil, jak mu po zádech běhá mráz. Opatrně se rozhlédlna obě strany, a když se otočil k Oliverovi, byl smrtelně bledý vetvář i.

„Kyklopové jsou na obou koncích ulice,“ ř ekl.„To je pochopitelné,“ odpověděl Oliver. „Nemají, chudáci, kam

jít, a tak…“ půlčík se zarazil uprostř ed věty, neboť mu náhle došlo, očem Luthien mluví. „Čekají na nás,“ ř ekl mladý Bedwyr suše.

„Takže jsme v pasti?“ zeptal se Oliver.Místo odpovědi ukázal Luthien nahoru. „Nezkusíme stř echy?“



– 151 –

Oliver vytáhl lano, roztočil ho a vyhodil vzhůru. Př esvědčil se,že pevně drží, a podal ho Luthienovi se slovy: „Až po tobě.“

Luthien věděl, že důvod, proč má jít první, je ten, aby pakpůlčíka, v př ípadě nebezpečí, nahoru vytáhl.

„A poř ádně se rozhlédni kolem sebe, než mě začneš tahat,“poznamenal půlčík.

Mladík se s rezignovaným pohledem začal šplhat nahoru. Oliversi povzdychl, když si všiml, že na výloze zůstal Luthienův šarlatovýobrys.

Luthien po chvíli Olivera vytáhl a všiml si, že půlčík má vaknaplněný porcelánovým nádobím a kř išťálovými poháry.

„Nechtěl jsem, aby veškerá naše práce př išla nazmar,“ vysvětlilpůlčík.

Vydali se po stř echách pryč. Na rozdíl od městské části blízkorozdělující zdi, byly zde všechny budovy spojeny a vytvář ely takcelý blok. Luthien byl o něco např ed a jen díky štěstí si všimlšeptajících stínů, které se objevily př ed ním.

Kyklopové byli i na stř eše.Luthien děkoval bohu za svů j šarlatový plášť. Rozhlédl se kolem

a doufal, že Oliver se k němu brzy př ipojí. Měl však pocit, že půlčíktuhle stř echu zdolával na druhé straně, po Luthienově levici. Mohlpouze doufat, že Oliver má stejné štěstí jako on.

Tvář í v tvář nebezpečí, Luthien vytáhl luk a složil hodohromady. Kyklop př ímo př ed ním propátrával okolí a zjevně ještě nevycítil jeho př ítomnost. Luthien si byl jist, že ho trefí, ale obávalse, že pokud ho stř ela rychle a čistě nezabije, kyklop na ně j př ivolápůlku montfortské praetoriánské gardy.

Rozhodnutí př išlo o chvíli pozdě ji, kdy uslyšel výkř iky a tř esk,doprovázený nezaměnitelným zvukem půlčíkova hlasu.

Oliver nebyl př epadením zaskočen – už př edtím si totiž všimlpohybu na vrcholcích stř ech. Nejprve si myslel, že je to Luthien, alepak si uvědomil, že jeho společník není tak hloupý, aby př elézal př esotevř ená prostranství.

Oliver se co nejvíce skrčil a hledal nejvhodně jší místo k obraně.Bylo mu jasné, že jakmile se k němu kyklopové dostanou, okamžitě



– 152 –

ho objeví. Chystal se rozběhnout doprava, ale všiml si toho saméhokyklopa, kterého viděl i Luthien. Kyklop ho naštěstí nezpozoroval.Půlčík se rozhodl jednookou bestii obejít a vpadnout jí do zad.

Tento plán však už nestihl uskutečnit.

Př ed ním se náhle vynoř il další kyklop, který se k němu rozběhl svytaseným mečem. Oliver odložil svů j vak, naplněný ukradenýmivěcmi, a vytasil rapír. Když se k němu kyklop dostal a bodl mečem,půlčík uskočil stranou a nechal ho proběhnout kolem sebe.

Kyklop, kř ečovitě držící zbraň, málem spadl se stř echy dolů asnažil se udržet rovnováhu, když tu mu náhle na zadku př istál

mohutný kopanec, který definitivně rozhodl o směru jeho cesty.Kyklop př epadl dolů, pustil zbraň, ale podař ilo se mu zachytit seokapu. Když pohlédl dolů a uviděl pod sebou dvacet pět stopzakončených kamennou dlažbou, tiše zasténal.

„Neboj se, ty hloupá, jednooká zrůdo,“ ř ekl Oliver.Věděl, že by měl být potichu, ale prostě nemohl odolat. „Já ti ten

tvů j meč př ece nevezmu!“

Půlčík se rozhlédl – a uvid

ěl tř i další kyklopy, kte

ř í se k n

ěmurychle blížili. Věděl, že musí zachovávat styl, a tak z jednoho ze

svých vaků vytáhl klobouk a nasadil si ho na hlavu.

Kyklop, který stál na stř eše př ed Luthienem, se chystal otočit, jako by něco tušil, když vtom se mu do zad zaryl mladíkův šíp.Luthien se chtěl rozběhnout na pomoc Oliverovi, ale radě ji se honem

př itiskl na stř echu, neboť uslyšel charakteristické drnčení kuší.Stř íleli naslepo, protože nebyli schopni určit, kde př esně seŠarlatový stín nachází. Př ibližný směr však vystihli docela dobř e,takže bylo radno se krýt. Luthien stiskl zuby, když se mu několikpalců vedle hlavy zarazily tř i šípy.

Mladík však siluety lučištniků viděl proti šednoucímu nebidocela př esně. Věděl, že jeho skládací luk musí být magický (nebo žemá nutnou dávku štěstí), neboť když se odkulil stranou a opětovalstř elbu, šíp př esně zasáhl cíl.



– 153 –

Jeden z kyklopů se s krátkým zachroptěním svalil dozadu –Luthien uviděl, že mu z čela trčí jeho šíp.

Zbylí dva kyklopové okamžitě zmizeli za vrcholkem stř echy.

Oliverův rapír se míhal vzduchem, odrazil jeden z útoků a dýka,kterou držel v druhé ruce, mu pomohla vykrýt další. Půlčík se sehnul,když mu nad hlavou zasvištěl kyklopský meč.

Prudce se vymrštil kupř edu a bodl jednu z bestií do nohy těsně nad koleno. Jednooký bolestně vykř ikl.

„Ha, ha,“ zvolal vítězoslavně Oliver a skryl své př ekvapení nadtím, že se mu v té zatracené tmě podař ilo vůbec něco zasáhnout.

Pozvedl rapír ve vítězném pozdravu – náhle se však zapotácel,protože zraněný kyklop se na ně j vrhl a zasypal ho sérií úderů.

Půlčík měl co dělat, aby nespadl se stř echy na zem. Začal zuř ivě mávat rapírem, aby od sebe kyklopa udržel co nejdál. To muumožnilo znovu nabýt rovnováhu. Začínal si však uvědomovat, žeboj tř i na jednoho není pro ně j to pravé, zejména když za ním nebylažádná opora, ale několik desítek stop volného pádu.

Oba kyklopové znovu nabili kuše a př elezli na druhou stranustř echy. Rozhlíželi se kolem sebe a proklínali šikovného zlodě je a jeho př esnou stř elu. Vystř elili zhruba do míst, kde př edpokládali, žeby Luthien mohl být.

Mladík opatrně vzhlédl zpoza mrtvého kyklopa a díval se př ímodo zad jeho kumpánům. Pozvedl luk a vypustil šíp, který jednu z

bestií okamžitě zasáhl. Druhý kyklop se na svého společníkapř ekvapeně podíval, pak se začal zděšeně rozhlížet kolem. Chtělustoupit, ale Luthienův další šíp ho trefil do krku.

Bestie s výkř ikem spadla se stř echy.Luthien si př ipravil nový šíp, neboť kyklop, kterého jako prvního

zranil, se k němu rozběhl. Bestie vyvinula velikou rychlost a Luthienviděl, že se naprosto neovládá, oslepená bolestí a nenávistí. Kousekod Luthiena však kyklop zakopl, padl na tvář a už nevstal.



– 154 –

Jediné, co dosud Oliverovi pomáhalo, byla skutečnost, že ti tř ikyklopové se nikdy neučili bojovat jako kolektiv. Jejich zmatenéútoky si navzájem odporovaly a Oliverovi to př ipadalo spíš jako bojproti jedinému, silně ozbrojenému soupeř i než proti tř em.

Př esto však byl ve velmi nepř íjemné situaci a jen díky.kyklopské stupiditě měl zatím výhodu. Jedna z bestií se vrhlakupř edu, aby udeř ila seshora, narazila však do kyklopa vedle sebe,který rovněž útočil seshora. Oba dva to značně rozladilo a jeden znich upadl na stř echu. Poslední kyklop znervózněl a na chvíli polevilve své pozornosti.

Oliverova dýka mu vyrazila z ruky zbraň.„Co uděláš teď?“ zeptal se půlčík svého odzbrojeného

protivníka. Kyklop se podíval na své prázdné ruce, jako by hozradily.

Vzteklá bestie sevř ela ruku v pěst a udeř ila. Př ekvapený Oliverse zapotácel. Zuř ivě zamával rukama, aby získal ztracenourovnováhu, pak udělal rychlý krok kupř edu a sekl dýkou, čímžkyklopa př inutil ustoupit.

„Musel jsem se zeptat,“ zamumlal si Oliver pro sebe.

Všichni tř i kyklopové už se vzpamatovali a ten, který př išel omeč, vytáhl dlouhou, zahnutou dýku.„Nejsem na tom právě nejlíp,“ př ipustil Oliver.Jeden netvor se na ně j s např aženou zbraní vrhl a půlčík měl co

dělat, aby jeho zbraň odrazil stranou. Kyklop se však k Oliverovupř ekvapení nezastavil, pokračoval v cestě a spadl se stř echy. Půlčíksi všiml šípu, trčícího mu ze zad.

Za zády kyklopů se vynoř il Luthien s lukem v ruce a př ipravoval

si nový šíp.„Toho hocha mám vážně rád,“ prohlásil Oliver.Jeden z kyklopů se otočil a rozběhl se na Luthiena. Ten se usmál,

položil luk a vytáhl meč. Bestie stála o něco níže než Luthien a do její zbraně s tř eskem narazil Bedwyrův meč.

Luthien okamžitě znovu pozvedl meč a jeho ostř í namí ř ilokyklopovi na krk. Kyklop se pokusil bodnout zespodu, ale Luthien

byl dostatečně rychlý a srazil zbra

ň stranou. Pak kyklopa sekl nap

ř í č př es bř icho.



– 155 –

Jednooký ustoupil a pohlédl na své zranění, ze kterého kapalakrev. Zavrávoral a padl na tvář .

Kyklop, který zbyl na Olivera sám, a navíc jen s dýkou, serozzuř il. Nenávistně útočil a udržoval půlčíka v defenzívě. Oliver

zamrkal, když se mu ostř í dýky mihlo těsně př ed obličejem. Nezbylomu však nic jiného, než čekat na soupeř ovu chybu.

„Vím, že jednooký není ten správný popis,“ ř ekl půlčík a zasmálse. „Slyšel jsem, že kyklopové mají oči dvě, a to, které mají natemeni, prý je mnohem hezčí!“

Kyklop se např áhl a bodl dýkou, jako by chtěl Olivera ke stř ešepř išpendlit. Oliver jeho ruku zachytil a málem pod váhou kyklopovatěla upadl. Pak jím prudce trhl stranou a ustoupil – tím kyklopaposlal se stř echy na zem. Bestie dopadla na tvrdou dlažbu a zůstalanehybně ležet.

„Nejsi na tom tak špatně,“ zavolal Oliver. „Když už jsi dole,aspoň si můžeš sebrat meč, který ti upadl!“

„Př icházejí další,“ vykř ikl Luthien. Oliver se sehnul ke svémuvaku, vytáhl z ně j kovový, zlatem zdobený talí ř ze svého lupu amrštil jím jako diskem. Talí ř zasáhl kyklopa, který se právě vynoř il,

do koř ene nosu.Luthien se na Olivera př ekvapeně podíval.„Tohle byla zatraceně drahá stř ela,“ př ipustil půlčík a zamračil

se.Pak se oba rozběhli po svažující se stř eše až k místu, kde

pohodlně sešplhali na ulici. Ze všech stran slyšeli dupot mnohanohou a zjistili, že jsou obklí čeni.

Oliver se rozběhl k jednomu z průchodů, ale Luthien ho zadržel.

„Budou to tady určitě pročesávat,“ vysvětlil a př itiskl se ke zdi těsně vedle vchodu. Oliver se mu okamžitě vtěsnal do záhybů pláště.

Jak Luthien př edpokládal, jednoocí prohlíželi každý průchod vokolí a mnoho z nich se rozběhlo do př ilehlých ulic zkontrolovatdomy a obchody. Trvalo velmi dlouho, než Luthien s Oliveremusoudili, že mohou pokračovat v cestě. Proklínali svou smůlu, neboť začalo svítat.

Brzy za sebou spatř ili sme

čku kyklop

ů, které vedl jeden zvlášt

ě velký a silný. S vycházejícím sluncem už nemohli doufat, že se jim



– 156 –

podař í tak snadno se skrýt. Jejich situace se zdála být na pováženou,protože kyklop v čele vyř vával rozkazy na své podř ízené a nutil je,aby ze sebe vydali maximum.

„Otoč se a zastř el ho! Otoč se a zastř el ho!“ kř ičel Oliver, jako

by se bál, že ho Luthien neuslyší. Ten však neměl čas na to, aby sezastavil, vložil šíp do tětivy a vystř elil.

Po chvíli se př ed nimi objevila rozdělující zeď. Stačilo jim jenpř eběhnout Morkneyho náměstí s fontánou uprostř ed, celé lemovanébohatými obchody a drahými restauracemi. Takhle po ránu bylonáměstí tiché, byl tam jen trpaslík, který něco dokončoval na právě postavené fontáně, a pár prodavačů, kteř í se pomalu trousili ke svýmobchodům.

Oba př átelé minuli trpaslíka a Oliver si našel dost času na to, abyse na chvilku zastavil a smekl klobouk k pozdravu.

Kousek za ním už se hnal obrovitý kyklop, jenž v úsměvuobnažil zažloutlé tesáky – bylo už totiž jisté, že toho mrňavcedostihne dř ív, než stihne doběhnout ke zdi.

Kyklop nikdy neviděl trpaslíkovo těžké kladivo. Př ed okem semu rozprskly hvězdičky, které vystř ídala tma.

Oliver trpaslíkovi gestem poděkoval. Ten dělal jakoby nic avrátil se ke své práci dř ív, než na náměstí stačili doběhnout ostatníkyklopové.

Za ranního světla se vrátili do svého obydlí. Luthien nadával, žeto, co prováděli dnes v noci, bylo velmi nebezpečné. Oliver, který seprohraboval ve svém vaku, zase nadával, kolik cenností se mu př i

divokém útěku rozbilo.Luthien se na ně j s údivem podíval. „Jak můžeš zrovna teď

myslet na svů j lup?“Oliver mu věnoval malý úsměv. „Na co jiného bych měl podle

tebe myslet?“ zeptal se a vrátil se k prohlídce. Když vytáhl několikstř epů, vrátil se mu zasmušilý výraz.

O chvíli pozdě ji se však půlčíkova ústa roztáhla v širokém,spokojeném úsměvu. Luthien k němu došel a podíval se do vaku.

Oliver na ně j mrkl a vytáhl nepoškozenou figurku půlčíka –válečníka.



– 157 –



– 159 –

rychle zareagoval a zachytil sošku půlčíka, která už už spadla napodlahu.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se Luthien, který na takovéhle ř ečineměl náladu.

„Mluvím o tobě, drahý chlapče,“ odpověděl Oliver. Na chvíli seodmlčel, oprášil podstavec a vrátil na ně j svou trofej.

„Donedávna jsi hledal smysl života,“ konstatoval Oliver aLuthien se na ně j nechápavě podíval. „Je mi jen líto, že jsi ho našel vženě.“

Luthienův výraz věštil nebezpečí. Chystal se odpovědět, chystalse vztekle vyskočit ze židle, ale půlčík ho mávnutím ruky zarazil.

„Nic mi nezapírej,“ ř ekl půlčík, „tyhle věci jsem viděl užmockrát. V Gaskonii tomu ř íkáme láska až za hrob.“

„Vůbec nechápu, o čem to mluvíš.“ A aby svým slovům dodaldůraz, radě ji se př itom Oliverovi nepodíval do očí, ale vyhlédl vennapůl otevř enými dveř mi.

„Láska,“ zopakoval Oliver. „Viděl jsi tu krásku a od té doby nani nemůžeš př estat myslet. Jsi rozčilený, protože víš, že v nejbližšídobě na tržiště nepů jdeme a ty tak př icházíš o možnost ji znovu

spatř it.“Luthien stiskl rty, protože půlčík byl nepř íjemné blízko pravdy.„Stala se paní tvého srdce a ty pro ni budeš bojovat, budeš za

všech okolností hájit čest jejího jména, svů j plášť položíš do bláta,aby po něm mohla př ejít jako po suché zemi, a hruď nastavíš šípu,který je určený jí.“

„Asi nastavím svou pěst tvému obličeji,“ odpověděl Luthienvážně.

„Pochopitelně, že jsi rozčilený,“ odpověděl Oliver, „protože je ti jasné, jaké hlouposti ř íkáš.“

Luthien otevř el ústa, ale půlčík se nedal př erušit. „Ty tuhle ženu,tu půlelfku, př ece neznáš. Je krásná, to nemohu popř ít. Ale ty si jenmůžeš domýšlet, že je tím, čím chceš, aby byla. Jediné, co však veskutečnosti znáš, je její vzhled.“

Luthien si povzdechl. Věděl, že půlčík má pravdu. Z hlediska

zdravého rozumu se Luthien skutečně choval hloup

ě. Své pocity



– 160 –

však nedokázal ignorovat – viděl tu zelenookou půlelfku stěží minutua př esto ho její obraz pronásledoval ve dne v noci.

„Vypadá to, že máš v tomhle směru hodně zkušeností,“ ř eklLuthien a půlčík se usmál. „Osobních zkušeností.“

„Možná,“ byla Oliverova jediná odpověď.Tím jejich rozmluva skončila a Luthien pokračoval ve smutném

posedávání, zatímco Oliver se zaměstnával aranžováním př edmětů,které získali. Luthien si toho nevšiml, ale toho rána se mnohokrátstalo, že Oliverův výraz náhle zjihl, jako by půlčík na něcovzpomínal, a občas se jeho obličej stáhl v bolestivou grimasu, jakoby některé vzpomínky nebyly právě veselé.

O něco pozdě ji hodil Oliver Luthienovi k nohám svů j zimníkabát.

„Podívej, je zničený,“ zakvílel a ukázal na trhlinu v rukávu.Luthien si ji důkladně prohlédl. Byl to vlastně ř ez a byl proveden

něčím ostrým, něčím na způsob Oliverovy dýky. Počasí bylo vposledních několika dnech neobvykle teplé. Pokud si Luthienvzpomínal, půlčík svů j kabát vůbec nenosil. Zvláštní bylo, že Oliversi poškození všiml právě teď, když kabát vůbec nepotř eboval.

„No nic, dám ho dětem,“ zavrčel půlčík. „Bohužel tohle teplépočasí nevydrží věčně. Tak pojď,“ ř ekl a př ehodil si př es sebe plášť.„Musíme jít na tržiště, protože si potř ebuji koupit nový.“

Luthienovi nemusel ř íkat dvakrát.Na tržišti strávili celý den. Oliver si prohlížel zboží a Luthien se

neustále rozhlížel kolem sebe. Zlodě j, který mladíkovi ukradl srdce,se však neukázal.

„Dneska tu neměli nic pro mne,“ ř ekl Oliver na konci dne. „Ale

zítra tu bude jeden obchodník, který prý má zboží, které mě uspokojí.“

Luthienovo zklamání zmizelo, a když svého př ítele následovaldomů, pohlížel na půlčíka s vděčností. Pokud kdy Luthienpochyboval, že Oliverovo poučování o lásce pochází z osobnízkušenosti, tyto pochyby nyní zmizely.

Jejich druhý den na tržišti měl podobný průběh. Udělali si

př estávku na ob

ěd u jednoho z mnoha stánk

ů s jídlem a Oliverudržoval lehkou konverzaci, která se točila zejména kolem hrabivosti



– 161 –

obchodníků. Zima už byla blízko a jeho ve smlouvání o výhodnéceně za teplý kabát nepotkalo žádné štěstí.

Půlčíkovi trvalo ně jaký čas, než si uvědomil, že Luthien hostejně neposlouchá, a že dokonce př estal chroupat sušenku, kterou

měl v ruce. Půlčík sledoval mladíkův upř ený pohled. Uprostř edtržiště stála půlelfí otrokyně a u ní byl její majitel se svýmdoprovodem.

Oliver sebou trhl, když půlelfka zpod světlých kadeř í opětovalaLuthienův pohled a věnovala mu plachý úsměv. Zkušený půlčíkpochopil důsledky této odpovědi a bylo mu jasné, co bude za chvílinásledovat.

Oliver se znovu ošil, když obchodník, který si všiml, že otrokyně se odvážila na někoho pohlédnout bez jeho dovolení, př istoupil kpůlelfce a udeř il ji.

Půlčík na Luthiena skočil dř ív, než se mladík stihl zvednout, ahorečným šepotem mu vyjmenovával tucet důvodů, proč by bylovelmi hloupé na obchodníka právě teď zaútočit. Naštěstí pro Oliverakolem postávalo několik lidí, kteř í je znali z hospody u Trelfa arychle mu př išli na pomoc.

Teprve když k nim př istoupil oddíl praetoriánské gardy, mladýBedwyr se trochu uklidnil.„Všechno je v nejlepším poř ádku,“ ř ekl Oliver kyklopům.

„Mému kamarádovi zaskočila sušenka, ale už je to dobré.“Praetoriánští strážní pomalu odcházeli, ale na každém kroku se

podezíravě ohlíželi.Když byli z dohledu, Luthien se vyprostil ze sevř ení mnoha

rukou a vyskočil – jen aby zjistil, že obchodník se svou skupinou už

je pryč.Oliver požádal ostatní, aby mu Luthiena pomohli dotáhnout

domů, což se jim po jistých obtížích podař ilo.Poté, co všichni odešli, však dal mladý Bedwyr naplno průchod

svému hněvu a začal se chovat jako rozzuř ený lev v kleci. Kopat dožidlí a mlátil pěstí do zdi.

„Myslel jsem, že z tohohle už jsi vyrostl,“ poznamenal Oliver

suše a vlastním tělem chránil podstavec se svou milovanou soškoupůlčíka – válečníka.



– 162 –

Luthien se postavil těsně př ed ně j a podíval se mu zpř íma do očí.„Zjisti mi, kdo to je!“ ř ekl mladý Bedwyr.

„Kdo?“ zeptal se Oliver.Luthienova ruka jako bleskem vyletěla vpř ed, popadla sošku a

pak se např áhla, jako by jí chtěl mrštit o protě jší stěnu. Hrozivývýraz v Oliverově obličeji však Luthienovi napověděl, že tohle by sepůlčíkovi vůbec nelíbilo.

„Zjisti mi, jak se ten chlap jmenuje a kde bydlí,“ ř ekl Luthienklidně.

„To by nebylo moc chytré,“ odpověděl Oliver a snažil sedosáhnout na sošku. Luthien ji pozvedl ještě o něco výš, čímž sefigurka dostala zcela mimo půlčíkův dosah.

„Mohla by to být past,“ ř ekl Oliver. „Hodně obchodníků se snažínás dostat. Pokud př edpokládají, že ty jsi Šarlatový stín, pak tohle bymohla být dokonalá léčka.“

„Léčka jako tohle?“ odpověděl Luthien a ukázal na sochu.„Př esně tak,“ ř ekl Oliver radostně, ale pak posmutněl, když si

uvědomil, kam tím Luthien mí ř í. Ani to, že tehdy málem padli dopasti, př ece Olivera neodradilo, aby si sošku vzal.

Půlčík zvedl ruce na znamení, že se vzdává. „Panáček se námzamiloval,“ zamumlal a úmyslně za sebou práskl dveř mi. Ale Oliverbyl ve skutečnosti romantik, a když vycházel po schodech nahoru naulici, vrátil se mu jeho úsměv.



– 163 –

Kapitola 18

Nejen otrokyn ě

„Takže ti to nevymluvím?“ zeptal se Oliver, když se v pozdnímodpoledni vrátil domů a nalezl Luthiena, jak nervózně př echází pobytě.

Luthien se zastavil a upř eně se na půlčíka díval.„Krást peníze a zlato, to je jedna věc,“ pokračoval půlčík.

„Ukrást otroka je ale něco úplně jiného.“Luthien ani nezamrkal.

„Jsi zkrátka hlupák,“ nadával půlčík. „Tak tedy dobrá. Vypadáto, že máme štěstí. Dům toho chlapa leží v severovýchodní částiměsta, jižně od cesty do Port Charley. Není tam tolik stráží a zeď kolem těchhle nových domů není ještě úplně hotová. Většinou tamžijí méně bohatí obchodníci. Poř ád ale ně jaké stráže mají a můžeš sibýt naprosto jistý, že když tu otrokyni uneseme, pů jde po nás vévodaMorkney s celou svojí praetoriánskou gardou. Pokud tampů jdeme…“

„Dnes v noci,“ prohlásil Luthien a nevšímal si půlčíkovamračení.

„Dnešní noc může být naše poslední noc strávená v tomhlepř íjemném městě,“ ř ekl Oliver. „Budeme muset vyrazit na cesty a vpatách budeme mít zimu.“

„Tak dobrá.“„Jsi umíněný hlupák,“ zavrčel Oliver, odešel do své ložnice a

práskl za sebou dveř mi.



– 164 –

Do uličky vedle obchodníkova domu se dostali bez jakékolivpř íhody. Byla to pěkná, do L postavená budova z otesaného kamene,s mnoha balkóny a okny. Oliver nepř estával dávat najevo svépochybnosti, ale Luthien si ho nevšímal. Mladík našel smysl svého

života, něco, co zcela př ekračovalo rozdávání zimních kabátů chudým dětem. Př edstavoval si, že je šlechetný rytí ř v zář ící zbroji,dokonalý hrdina, který jde osvobodit svou dámu od zléhoobchodníka.

Nikdy ho nenapadlo položit si otázku, zda ta dáma skutečně potř ebuje osvobodit.

Dům i celé okolí bylo tiché. Na ulici hlídkovalo několik stráží, v jednom z oken na kratší straně domu zazář ilo světlo sví čky. Luthienvedl Olivera k delší potemnělé části.

„Takže ti to opravdu nevymluvím?“ zeptal se Oliver naposledy.Když Luthien zavrtěl hlavou, vytáhl svů j kouzelný hák, který mrštilna balkón těsně pod stř echu. Tentokrát šel Oliver první. Nechtěl, abybyl nervózní Luthien, byť i krátkou dobu, na balkóně sám. Př izpůsobu, jakým se mladík v poslední době choval, se Oliver obával,že by mohl vyrazit dveř e, povraždit všechny obyvatele domu a pak

vrazit s ženou v náručí do Chrámu a požádat vévodu Morkneyho,aby je oddal.Oliver se dostal až na balkón a př itiskl se ke dveř ím. Když se

ujistil, že kolem nikdo není, vrátil se k zábradlí a dal Luthienoviznamení, že ho může následovat.

Nebyl nikterak př ekvapen, když spatř il, že mladý Bedwyr je užna půl cesty nahoru.

Chtěl na ně j vztekle zasyčet, ale jeho pozornost př itáhlo něco

jiného. Když pohlédl do okna, kde svítila sví čka, uviděl Oliver ženu– podle dlouhých kadeř í poznal, že je to ona př ekrásná otrokyně.Půlčík zvědavě př ihlížel, jak si dívka skrývá vlasy pod černou kápi,zhasíná sví čku a jde k oknu.

Luthienovy ruce dosáhly zábradlí a mladý Bedwyr se chystalpř ehoupnout na balkón. Smě jící se půlčík ho však př iměl, aby sepodíval př es rameno.

Z okna viselo lano, svázané z prostěradel a po n

ěm sešplhávala jakási postava, oděná v šedém a černém.



– 165 –

Luthienův výraz se změnil ve vzteklou grimasu. Ně jaký zlodě j seodvážil vstoupit do domu jeho milované!

Oliverovi neunikl jeho výraz a bylo mu jasné, odkud ten vztekpochází. Obrátil Luthiena tvář í k sobě a položil si prst na ústa.

Štíhlá postava seskočila na zem a zmizela ve stínech. „No?“zeptal se půlčík a významně ukázal na lano. Luthien nic nechápal.

„Byl bys tak laskav a slezl dolů?“ pokračoval půlčík. „Už tadynemáme co dělat.“

Luthien se na ně j na chvíli př ekvapeně zadíval, pak užaslezamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Když pohlédl na Olivera, půlčík seusmál a př ikývl.

Luthien sešplhal na zem a Oliver ho rychle následoval, neboť seobával, že mladík mu uteče někam do noci. Půlčíkovo pobavení nadnepř edvídaným obratem událostí však rychle zmizelo – uvědomil sitotiž, že vzhledem k tomu, že otrokyně zjevně není tím, čím se zdálabýt, je asi čeká dlouhá noc.

Půlčík seskočil na zem, tř ikrát škubl lanem, aby uvolnil hák, arozběhl se za Luthienem, který už byl o dva bloky dál.

Luthien stál na rohu a opatrně vyhlížel do jedné z uliček. Oliver

se mu protáhl mezi nohama a také pohlédl za roh.Stála tam půlelfí otrokyně – o tom nemohlo být pochyb, neboť sisundala kápi a odhalila tak své dlouhé světlé vlasy. Byly tam s nídalší dvě postavy, jedna vysoká jako Luthien, ale mnohem štíhlejší.

Luthien s Oliverem na sebe takř ka současně pohlédli.„Fairborn,“ zašeptal tiše půlčík a Luthien, př estože neměl s elfy

žádné zkušenosti, př ikývl na souhlas.Luthien a Oliver celou skupinku následovali do bohatší části

Montfortu. Mladý Bedwyr nemohl pochybovat o tom, co bylozř ejmé, ale př esto byl př ekvapen, když ti tř i elfové zamí ř ili do temnéulice, vytáhli lano a tiše se vyšplhali do okna ve druhém patř e jednoho domu.

„Nepotř ebuje tvoji pomoc,“ zašeptal Oliver. „Nech to být,prosím tě.“

Luthien neměl proti Oliverově logice žádný argument. Dívka

zjevně jeho pomoc nepot

ř ebovala, ale on si to nemohl ani necht

ělpř ipustit.



– 166 –

Ti tř i byli za chvíli zpátky – byli velmi úspěšní – jeden z nichnesl vak. Vydali se zpátky a půlelfka smotávala lano.

Oliver s Luthienem se skryli pod pláštěm a mladík se př itiskl kezdi. Celá trojice kolem nich prošla ve vzdálenosti ani ne pěti stop.

Luthien měl nutkání vyskočit, popadnout dívku a seznámit se s ní.Oliver, který tušil, co se mu odehrává v hlavě, mu př itiskl obě ruce ktělu. Jakmile byli tř i elfí zlodě ji v bezpečné vzdálenosti, vydali seOliver s Luthienem za nimi.

Tř í členná skupinka se rozdělila na tom samém místě, kde sesešla. Oba dva elfové odnášeli vak a otrokyně zamí ř ila zpátky dodomu svého majitele.

„Nech to být, prosím tě,“ zašeptal Oliver Luthienovi př estožepochyboval, že by jeho slova dolehla k mladíkově sluchu. Luthien,který věděl, kam dívka směř uje, si zkrátil cestu př ilehlou uličkou.Skryl se za posledním rohem poblíž obchodníkova domu, dal si nahlavu kápi a čekal.

Dívka po chvíli v naprosté tichosti došla až k němu. Našlapovala jako zkušený zlodě j, prošla kolem Luthiena, opatrně se rozhlédla achystala se př ejít ulici.

„Nejsi tak úplně otrokyně,“ poznamenal Luthien, který si sundalkápi z hlavy.Málem vyskočil z bot úlekem nad půlelf činým rychlým

pohybem. Odněkud vytáhla meč a Luthien se jen tak tak sehnul, kdyžkovové ostř í vykř esalo jiskry v kamenech za ním. Luthien chtěluskočit stranou, ale dívka ho snadno dostihlá a její meč senebezpečně zablýskal.

Nestihl ani mrknout a už stál zády opř ený ke zdi a na krku měl

hrot meče.„To není zrovna chytrý nápad,“ ozval se Oliverův komentář

odněkud zezadu.„Možná ne,“ zazněl melodický elfí hlas za půlčíkem.Oliver se pomalu ohlédl. Za ním stál jeden z dívčiných

společníků, v ruce držel meč a netvář il se nijak př átelsky. Kousekvedle stála druhá žena a lukem mí ř ila Oliverovi na hlavu.



– 167 –

„Asi se mýlím,“ př ipustil půlčík. Pomalu zasunul rapír dopochvy a pak ještě pomaleji sáhl do vaku, vytáhl klobouk a nasadil siho na hlavu.

Dívčiny zelené oči studovaly Luthienův ztuhlý výraz.

„Kdo jsi, že mě sleduješ?“ zeptala se velmi nepř ívětivě.„Olivere,“ vydal ze sebe Luthien, který nevěděl, co má ř íct.„Je to umíněný hlupák,“ prohlásil půlčík. Luthien zradu svého

př ítele odměnil vzteklým pohledem.Tlak ostř í poněkud zesílil. „Jmenuji se Luthien,“ zašeptal.„Proč se pleteš do mých věcí?“ procedila skrze zuby.„Viděl jsem tě na tržišti,“ pokračoval mladík. „Chtěl jsem…“„Př išel si pro tebe,“ př erušil ho Oliver. „Snažil jsem se mu to

rozmluvit. Opravdu jsem se snažil!“Ženin výraz poněkud změkl a oči jí př estaly blýskat jako dýky.

Nakonec odklonila meč. „Př išel sis pro mě?“„Viděl jsem, jak tě udeř il,“ vysvětloval Luthien. „Myslel jsem…

nechtěl jsem… proč jsi mu to dovolila?“„Jsem otrokyně,“ odpověděla dívka sarkasticky. „Půlelfka. Méně

než člověk.“ V jejím hlase zazněl smutný tón.

„Stojíme uprostř ed ulice,“ př ipomněl jí elf a pokynul Oliverovi,aby ho následoval do stínu. K půlčíkově úlevě zlodě j schoval meč aelfka vyjmula šíp z tětivy.

Půlelfka gestem pokynula Luthienovi, aby šel za ní, ale zaváhalaa zvědavě si prohlédla stínový obrys, který zůstal na zdi. Kdyžpochopila, usmála se a pokračovala s Luthienem do úzké uličky.

„Všichni jste půlelfové,“ poznamenal Oliver, když si ty tř iprohlédl.

„Já jsem čistý fairborn,“ odpověděla žena s lukem. Pohlédla nasvého společníka. „Ale neopustila jsem své elfí bratry.“

„Sekáči,“ ř ekl Oliver náhle a všichni tř i elfí zlodě ji na ně j upř elipř ekvapený pohled.

„Známá zlodě jská banda,“ vysvětloval Luthienovi klidně Oliver.„Podle pověsti jsou to všechno fairbornové.“

„Zř ejmě jsi o nás už slyšel, půlčíku,“ ř ekla žena.

„Kdo v Montfortu by o vás neslyšel,“ odpověděl Oliver a zdálose, že to ty tř i potěšilo.



– 168 –

„Nejsme všichni elfové,“ odpověděla půlelfka a podívala se naLuthiena pohledem, př i kterém se mu málem zastavilo srdce.

„Sioban!“ ř ekl muž zděšeně.„Víte, koho jsme chytili?“ zeptala se dívka měkce a stále se

dívala na Luthiena.„Jsem Oliver z Morous,“ př edstavil se Oliver, který se domníval,

že jeho sláva je všeobecně rozší ř ena. K půlčíkově zklamání však oněm zř ejmě ani jeden z elf ů ještě neslyšel.

„Zanecháváš za sebou zvláštní stín,“ ř ekla Sioban Luthienovi.„Šarlatový stín.“

Luthien se ohlédl a rozpačitě zamručel.„Šarlatový stín?“ otázal se nevěř ícně půlelf a málem se rozesmál.„A Oliver z Morous!“ př ipomněl se půlčík.„Samozř ejmě,“ ř ekl půlelf nepř ítomně a stále upíral pohled na

Luthiena.„Víme o tvojí práci,“ ř ekla Sioban s plachým úsměvem.

Luthienovi se rozbušilo srdce. „O tvé práci ví vlastně každý vMontfortu. K potěšení mnohých lidí jsi srazil obchodníky na kolena.“

Luthien si byl jistý, že jeho obličej je červeně jší než plášť.

„Oliver mi pomáhal,“ zamumlal.„Neř íkej,“ zavrčel půlčík tónem uražené hrdosti.„Myslela jsem si, že musíš být mnohem starší,“ pokračovala

Sioban. „Možná věkovitý elf.“Luthien na ni zvědavě pohlédl. Pamatoval si Brind’Amourova

slova, že plášť kdysi patř il zlodě ji s velkou pověstí, a zdálo se, žeSioban o př edchozím vlastníkovi pláště slyšela. Luthien se usmál,když si př edstavil, jaký poprask musel první šarlatový stín v

Montfortu způsobit.„Brzo bude svítat,“ poznamenala elfí žena. „Budeme muset jít a

ty,“ ř ekla směrem k Sioban, „by ses měla vrátit do domu svéhomajitele.“

Sioban př ikývla. „Nejsme všichni fairbornové,“ ř ekla znovuLuthienovi.

„Má to být pozvání?“ zeptal se Oliver.

Sioban pohlédla na své společníky a po chvíli p

ř ikývla. „Berte totak,“ ř ekla a pohlédla př ímo na Luthiena, který ve skrytu duše doufal,



– 169 –

že v tom pozvání se skrývá víc než jen spojení dvou zlodě jskýchband.

„Platí pro tebe a pro váženého Olivera z Morous,“ doplnila. Totorozší ř ení, i když ř ečené milým hlasem, však znělo poněkud

bezmyšlenkovitě.Luthien se na Olivera podíval a ten pokrčil rameny.„Uvaž to,“ ř ekla Sioban Luthienovi. „Pokud bychom se spojili,

můžeme z toho mít všichni prospěch.“ Ještě jednou se usmála, jakoby chtěla dát najevo, že neměla na mysli jen prospěch zlodě jský.Pak, po krátkém rozloučení se svými společníky, se vydala kmajitelově domu.

Luthien s obdivem sledoval, s jakou grácií se pohybuje, a Oliversi zhluboka povzdychl.



– 170 –

Kapitola 19

V posvátných síních

S př edstíraným zájmem se vévoda Morkney nahnul na svémdř evěném kř esle kupř edu, ruce si vytáhl ze záhybů červené róby aopř el se o stůl. Př ed ním stálo několik obchodníků a hovoř ili jedenpř es druhého. V jejich slovníku se objevovala slova jako „zlodě jina“a „Šarlatový stín.“

Vévoda Morkney to od těch samých lidí slyšel v minulýchtýdnech už mnohokrát a začínalo ho to unavovat.

„A nejhorší na tom je,“ vykř ikl jeden obchodník a ostatní seutišili, „že ten prokletý stín nemůžu dostat z okna! Všichni, kdo toviděli, se mi posmívají! Je to jako cejch, to vám tedy ř eknu!“

„Máš pravdu,“ př isvědčilo několik ostatních.Morkney pozvedl své sukovité ruce na znamení, že chce

promluvit, a snažil se potlačit smích. „Je to jen zlodě j, nic víc,“ ř eklvévoda obchodníkům. „Zlodě ji tu př ece působí už př íliš dlouho na to,aby nás rozrušil př íchod dalšího – i když za sebou zanecháváznamení.“

„Vy tomu nerozumíte!“ zvolal jeden obchodník, ale když na ně jvévoda upř el své krvavě jantarové oči, zář ící v seschlém obličeji, azamračil se, zmlkl a smrtelně zbledl.

„Mohou mu pomáhat obyčejní lidé,“ varoval další obchodník,který se snažil odvrátit vévodův hněv.

„Pomáhat mu v čem?“ odpověděl Morkney skepticky.



– 171 –

„Ukrást pár cetek? Podle toho, co mi tu ř íkáte, nedělá ten zlodě jnic jiného, než že vás okrádá stejně jako ostatní lupiči. Nebo se snadten stínový obraz, který za sebou zanechává, dotýká vaší pýchy?“

„Ten trpaslík na náměstí…“ začal obchodník.

„Bude patř ičně potrestán,“ dokončil za ně j Morkney. Jeho pohledse stočil z obchodníka na stůl. „Trpasličích horníků je nedostateknebo se snad mýlím?“ zeptal se suše.

„Vraťte se do svých obchodů,“ ř ekl jim všem nakonec. „KrálGreensparrow není př íliš potěšen tím, že náš obrat není tak vysoký, jak by měl být. To je mnohem závažně jší problém než ně jaký zlodě j,který za sebou zanechává neodstranitelný stín.“

„Unikl z pasti, kterou jsme mu př ichystali,“ pokoušel se muvysvětlit jeden obchodník.

„Tak př ipravte další past, pokud si myslíte, že vám to pomůže!“ř ekl vévoda Morkney a zablýskal očima, čímž celou skupinu př inutilo krok ustoupit.

Delegace obchodníků s mručením opustila vévodovu kancelář .„Šarlatový stín, ještě to tak,“ zamumlal starý čarodě j a zahleděl

se do dopisu krále Greensparrowa, aby pokračoval tam, kde skončil,

než byl vyrušen. Morkney byl kdysi dávno členem bratrstva čarodě jů a pamatoval doby, kdy původní Šarlatový stín vháněl strach do srdcíobchodníků v celém Eriadoru a Avonu. O tom muži se tehdy hodně mluvilo, ale nikdy ho nikdo nechytil.

A teď že by se vrátil? Morkneymu ta myšlenka př ipadalaabsurdní. Šarlatový stín byl člověk – nyní už dávno mrtvý člověk.Daleko pravděpodobně jší je, že se ně jaký zlodě jí ček snaží proslavitdíky kouzelnému plášti. Vně jší znaky mohou být stejné, ale ta osoba

je bezpochyby někdo jiný.„Zlodě jí ček,“ zamumlal Morkney a ušklíbl se, když si př edstavil,

jaká muka tento nový Šarlatový stín čekají, až ho obchodníci jednoudopadnou.

„Pracuji sám,“ prohlásil Oliver.Luthien na ně j upř el ublížený pohled.„Sám s tebou!“ dodal Oliver vysvětlujícím tónem. Půlčík měl na

sobě své nejlepší šaty. „Být členem gildy, to je něco úplně jiného,“



– 172 –

pokračoval se zachmuř eným obličejem. „Občas musíš odevzdat vícnež polovinu toho, co jsi získal – a smíš chodit jenom tam, kam tiř eknou. A já nesnáším, když mi někdo ř íká, kam mám chodit!“

Luthien neměl žádný argument, kterým by půlčíkovo tvrzení

mohl vyvrátit. Ani on si nebyl jistý, jestli se skutečně chce kSekáčům př ipojit. Alespoň co se týče práce. Věděl však, že chceznovu spatř it Sioban – a pokud spojení se zlodě jskou bandou ktomuto cíli povede, byl mladý Bedwyr př ipraven tuto oběť podstoupit.

„Nad čím zase př emýšlíš?“ zeptal se Oliver podezíravým tónem.Luthien si zhluboka povzdychl. „Můžeme toho získat hodně na

oplátku, Olivere. Mnohem víc než jen hmotný zisk. Nepopírám, ženaše spojení se Sioban a jejími př áteli omezí naši svobodu, ale mohloby to naopak zvýšit naši bezpečnost. Víš př ece, jakou past na násobchodníci př ipravili.“

„To je př esně to, proč se nesmíš spojit s žádnou bandou,“ odvětilOliver. Luthien nerozuměl.

„Proč chceš tak zklamat své obdivovatele?“ zeptal se Oliver.„Obdivovatele?“

„Slyšels je př ece,“ odpověděl půlčík. „Každý, kdo hovoř í oŠarlatovém stínu, vyslovuje to jméno s úctou. Pochopitelně kromě obchodníků.“

Luthien nechápavě zavrtěl hlavou. „Budu ten plášť př ece nositpoř ád,“ ř ekl. „A to znamení…“

„Ale odkryješ tajemství, které tě obklopuje,“ vysvětloval Oliver.„Každý v Montfortu se dozví, že jsi se spojil se Sekáči, a tím svoupověst snížíš na úroveň té bandy. Ř íkám ne! Musíš zůstat nezávislý a

dělat jen to, co chceš a co ti vyhovuje. Budeme z těch obchodníků dělat hlupáky, dokud se nerozzuř í doběla, a pak zmizíme – Šarlatovýstín už se v ulicích Montfortu neukáže. Tak bude legenda existovatdál.“

„A potom?“Oliver se nad tak hloupou otázkou zamračil. „Najdeme si jiné

město – tř eba Princetown v Avonu. A za pár let se můžeme zase

vrátit do Montfortu a legendu posílit. Zanechal jsi tady po sobě nesmazatelný otisk, př estože ještě nejsi dost starý na to, abys to



– 173 –

pochopil,“ ř ekl půlčík. „Ty jako Šarlatový stín jsi ten, který dělá zobchodníků tupce a krade jim cennosti př ímo př ed jejich rozpláclýminosy. Dal jsi lidem žijícím v chudších částech Montfortu něco, coneměli už mnoho, mnoho let.“

„A to je co?“ zeptal se Luthien bez jakéhokoliv náznaku ironie.„Nadě ji,“ odpověděl Oliver. „Dal jsi jim nadě ji. Teď jdu na

tržiště. Jdeš se mnou?“Luthien př ikývl, ale po tom, co Oliver odešel, stál ještě několik

minut v místnosti v hlubokém zamyšlení. Uvědomil si, že v tom, comu půlčík ř ekl, bylo hodně pravdy. Ně jakým zvláštním ř ízenímosudu se po útěku z Dun Varny, po setkání s excentrickýmčarodě jem a díky spojení s ještě excentričtě jším půlčíkem ukázalo, žeon, Luthien Bedwyr, vytvář í legendu, o jaké se mu nikdy ani nesnilo.Př ipadal si jako ochránce obyčejných lidí př ed těmi, kteř í stojí nastraně krále Greensparrowa.

„Že bych se stal hrdinou z lidu?“ ř ekl si potomek dlouhé liniešlechticů. Ironie, která se v tom skrývala, Luthiena málem rozesmála.Veselí ho neopustilo, ani když rychlým krokem vyrazil za Oliverem.

Den byl studený a šedivý – běžný pro toto období – a tržiště

nebylo nijak zvlášť zaplněno. Většina zboží se už rozprodala nebo jeněkdo ukradl a žádná nová karavana nepř ijela a mnoho měsíců aninepř ijede.

Luthien a Oliver si začali př át, aby na náměstí bylo víc lidí. Obadva, zvláště Oliver, byli poměrně nápadní. Dost kyklopů, včetně jednoho, který měl zavázanou hlavu, si jich všimlo.

Zastavili se u jednoho stánku s občerstvením a koupili si něco k jídlu. Chvilku s prodejcem hovoř ili o počasí a o všem ostatním, co

jim př išlo na mysl.„Neměli byste se tu ukazovat,“ zazněl za nimi šepot, když se

prodavač obrátil k dalšímu zákazníkovi.Luthien a Oliver se podívali jeden na druhého a pak na štíhlou

postavu, stojící vedle stánku. Postava si poněkud poodhrnula kápi aoni poznali půlelfa z př edchozí noci.

„Vědí o nás?“ zeptal se Oliver tiše.

„Podezírají vás,“ odpověděl p

ůlelf. „Samoz

ř ejm

ě, že vás te

ď otevř eně nenapadnou, zvlášť když jsou tu svědci.“



– 174 –

„Samozř ejmě,“ odpověděl Oliver. Luthien bloudil pohledemkolem, neboť nechtěl dát najevo jejich tajnou rozmluvu. Nebylo muvšak př íliš jasné, o čem vlastně Oliver s půlelfem hovoř í. Pokud jekyklopové z něčeho podezírají, proč k nim tedy nedojdou a

nezatknou je? Luthien byl v Montfortu dost dlouho na to, aby poznal, jakým způsobem se zde prosazuje zákon – skupiny praetoriánskýchstrážných navštěvovaly oblast kolem Zapadlého konce velmi často avždy s sebou odváděly alespoň jednoho nešťastného zlodě je.

„Máme novinky,“ pokračoval půlelf.„Mluv,“ ř ekl Oliver, ale umlkl a rychle změnil směr pohledu,

neboť se k nim př iblížila skupina kyklopů.„Teď ne,“ zašeptal půlelf, jakmile kyklopové poněkud odešli.

„Až se na obloze objeví měsíc, bude Sioban čekat u Trelfa.“„Budeme tam,“ ujistil ho Oliver.„Ať př ijde jenom on,“ zazněla odpověď a Oliver pohlédl na

Luthiena. Když se půlčík podíval zpátky na půlelfa, byl už zlodě jpryč.

Půlčík se rozhlédl po celém náměstí a pochopil, proč půlelf náhlezmizel. Skupina kyklopů se vrátila a tentokrát pohlížela na oba

př átele s mnohem větším zájmem.„Mů j otec vždycky ř íkával,“ zašeptal Oliver Luthienovi, „žechytrý zlodě j si vždycky prosadí svou, a chytř ejší zlodě j se př itomnenechá chytit.“ Uchopil Luthiena za paži a chystal se vyrazit, alemusel zastavit, neboť kyklopové je náhle obklopili.

„Dnes je poměrně chladno,“ poznamenal jeden z nich.„Kupujete poslední zásoby na zimu?“ zeptal se další.Oliver se chystal odpovědět, ale náhle se ozval Luthien a díval se

př itom př ímo na kyklopa.„Př esně tak,“ odpověděl. „Montfortská zima není pro všechny

stejně chladná.“Zdálo se, že kyklop této poznámce nerozuměl – ani Oliver si

nebyl jist, zda ji správně pochopil. Př estože to půlčík nevěděl, slova,která pronesl k mladému Bedwyrovi v jejich bytě, Luthiena zasáhla arozechvěla skrytý tón v jeho srdci. Cítil se nyní mladíkem zcela

zastíněn – cítil p

ř ítomnost Šarlatového stínu, mluv

čího všechutlačovaných, ruku, která trestá zbohatlíky.



– 175 –

„Jak dlouho už jste v Montfortu?“ zeptal se kyklop, hledící naLuthiena.

Oliver nyní pokročil vpř ed a majetnicky popadl Luthiena zaruku. „Ode dne, kdy se mů j syn narodil,“ prohlásil půlčík a s

otcovskou pýchou se díval na mladíka. „Chudák jeho matka. Nelíbilose jí, jak je velký.“

Kyklopové se užasle podívali jeden na druhého. „On je tvů jotec?“ zeptal se jeden Luthiena.

Luthien položil paži Oliverovi kolem ramen. „Mů j tatínekpůlčík,“ odpověděl a napodobil Oliverův př ízvuk.

„A co vlastně děláte…“ chystal se zeptat jeden kyklop, ale jehokamarád ho př erušil.

Kyklopové se opatrně ohlédli. Tucty lidí, několik trpaslíků ahrstka elf ů je upř eně sledovaly. Všichni měli zamračené tvář e avětšina z nich měla za pasem tesáky nebo krátké meče.

Kyklopové v mžiku zmizeli.„O co šlo?“ zeptal se Luthien.„Tihle lidé nemají kyklopy právě v lásce,“ odpověděl Oliver.

„Pojď, rychle odsud vypadneme. Ten Sekáč měl pravdu, dneska

bychom se neměli ukazovat.“

„Polib mě.“ Její melodický hlas a neočekávaná žádost rozechvělamladíkovi kolena. Luthien př imrzl na místě, zíral na Sioban anevěděl, jak se má zachovat.

„Chceš to př ece,“ konstatovala dívka.„Př išel jsem, protože prý pro nás máš ně jaké novinky,“ ř ekl

Luthien. V okamžiku, kdy to vyslovil, si př ál, aby se tak nestalo.Hloupě jší čas na změnu př edmětu hovoru si opravdu nemohl vybrat!

Půlelfka se mu ve stř íbrném svitu měsíce zdála ještě krásně jší.Usmála se a odhrnula si vlasy z tvář e. Luthien se ohlédl př es rameno, jako kdyby očekával, že za ním bude stát Oliver. Půlčík vešel dohospody a ř ekl Luthienovi, aby za ním př išel, až se se Siobandomluví.

Luthien se podíval zpátky na půlelfku a viděl, že její úsměvnáhle zmizel.



– 176 –

„Ten trpaslík…“ začala smutně, ale náhle se odmlčela, neboť Luthien ji políbil na rty. Mladík okamžitě ustoupil zpátky a snažil seze Siobanina výrazu vyčíst její reakci.

Ale byl to Luthien a ne Sioban, kdo nakonec promluvil. Půlelfka

se jen usmála a vypadala poměrně vyrovnaně. „Proč jsi mě požádala,abych to udělal?“ zeptal se Luthien.

„Protože jsi to chtěl,“ odpověděla Sioban.Luthienovi znatelně poklesla ramena.„A já jsem také chtěla, abys to udělal,“ př ipustila Sioban. „Chtěla

jsem, abychom to měli za sebou.“„Abychom to měli za sebou?“ ozval se Luthien. Tohle neznělo

př íliš slibně.Sioban se zhluboka nadechla. „Myslela jsem, že byste ty a Oliver

měli vědět…“ začala vysvětlovat. Odmlčela se, jako by slova, kteráchtěla vyslovit, byla př íliš těžká.

Luthien začal být znepokojen.„Vědět co?“ zeptal se a udělal krok směrem k Sioban. Ta však s

rukama zdviženýma v obranném gestu ustoupila zpátky.„Ten trpaslík,“ pokračovala. „Ten, který vám pomohl na

Morkneyho náměstí. Praetoriánská garda ho zatkla a uvěznila v jednékobce, kde čeká na proces.“Luthienův výraz zkameněl. „Kde?“ zeptal se hluše.Sioban nepochybovala, že se chystá okamžitě rozběhnout

trpaslíka osvobodit.Její beznadě jný výraz však mladíka př esvědčil, že to nebude tak

jednoduché. „Praetoriánská garda má hodně kobek,“ ř ekla a potř áslahlavou. „Hodně kobek. Ten trpaslík bude spolu s mnoha ostatními

vyslýchán zítra v Chrámu,“ doplnila rychle. „Pošlou ho do dolů, otom není pochyb.“

Luthien nerozuměl. Chvíli stál v tichém zamyšlení, pak zvědavě pohlédl na Sioban. Jak se vůbec o trpaslíkovi na Morkneyho náměstídozvěděla? Vypadalo to, že mu čte myšlenky, neboť na její tvář sevrátil plachý úsměv.

„Ř íkala jsem ti, že z naší spolupráce bychom mohli mít velký

prospěch.“



– 177 –

Luthien př ikývl. Takř ka vzápětí Sioban dodala: „Ten trpaslík, jmenuje se Šaglin, samozř ejmě věděl, že ho možná chytí.“

„Je to člen vaší bandy?“Sioban zavrtěla hlavou. „Je to jen ř emeslník, nic víc.“

Luthien př ikývl, že je mu to jasné, ale ve skutečnosti mu nebylo jasné vůbec nic. Proč jim tedy ten trpaslík pomáhal, když navíc ještě věděl, že ho možná chytnou a potrestají?

„Musím už jít,“ ř ekla Sioban a pohlédla na měsíc.„Kdy tě znovu uvidím?“ zeptal se Luthien nervózně.„Uvidíš,“ slíbila Sioban a chystala se zmizet ve stínech.„Sioban!“ zvolal Luthien hlasitě ji, než původně zamýšlel a v

hlase mu zaznívala touha. Dívka se k němu vrátila a pohlédla mu dotvář e.

Př i pohledu do hlubin jejích zelených očí nemohl Luthien naléztslova. Jeho výraz hovoř il za vše.

„Dáš mi ještě jeden polibek?“ požádala ho. Sotva to vyř kla,př itiskl Luthien měkce své rty na její.

„Brzy se uvidíme,“ slíbila znovu. A pak byla pryč, jako bysplynula se stíny.

„Je to všechno hra,“ prohlásil Oliver, když v pozdní noci sLuthienem kráčeli domů. „Nevím, jak můžeš být tak hloupý anechápat to.“

„Tohle tedy nikdy nepochopím.“„Trpaslíci jsou běžně posíláni do dolů,“ pokračoval Oliver mírně

znechuceně. „Je to takové legální otroctví. Tímto způsobem Montfort

zbohatl, je ti to jasné?“„To tedy není.“Oliver se bál, že právě tohle Luthien ř ekne.Těsně př ed svítáním se už oba společníci plížili ke zdi, která

oddělovala katedrálu od zbytku města. Dostali se př es ni poměrně snadno a brzy byli u Chrámu. Oliver vybral postavení ve stínechseverního kř ídla katedrály. Seshora měl Chrám tvar kř íže. Několikbudov kolem prostor uzavíralo a vytvoř ilo tak vevnitř otevř enénáměstí. „Musíme se dostat k západnímu konci,“ vysvětloval Oliver,prohlížel si masivní zeď a pokynul Luthienovi, aby si sundal plášť.



– 178 –

Luthien konal př íkazy, ale byl velmi nervózní. Př ed Chrámem secítil nesmírně malý.

Brzy poté, co vyšlo slunce, bylo náměstí zaplněno mnoha lidmi,obchodníky a ř emeslníky. Bylo tam také několik praetoriánských

strážných. Luthien si všiml, že mnoho lidí má s sebou děti.„Poslední den týdne,“ vysvětloval Oliver a Luthien př ikývl.

Uvědomil si, že už je konec zář í. „Den placení daní. Berou s sebouděti, protože doufají ve slitování.“ Oliver se uštěpačně usmál a dávalnajevo, že nikdo z nich si slitování nezaslouží.

Čekali u zdi, dokud se brány Chrámu na západním koncineotevř ely a celé shromáždění se po skupinkách vydalo dovnitř . Poobou stranách stáli kyklopové a počítali muže a jejich rodiny, jako byto byly ovce.

Oliver př itiskl Luthiena ještě více do stínu u zdi. Kolem nichpř ejela kolona železem kovaných vozů a projela branou uprostř edseverní zdi. Z katedrály vyběhlo mnoho praetoriánských strážných,aby zajistili př ivezené vězně – čtyř i muže, tř i ženy a dva trpaslíky.Všichni měli dlouhé šedivé, vepř edu otevř ené hábity. Luthien sOliverem okamžitě poznali toho, který jim pomohl, podle dlouhého

modročerného vousu a kožené tuniky, která mu vykukovala zpodhábitu. Stejnou měl na sobě i onoho rána na Morkneyho náměstí.„Šaglin,“ ř ekl mladý Bedwyr tiše.Pobídl Olivera, aby vyrazili, ale půlčík ho zadržel.„Je jich moc,“ ř ekl Oliver a ukázal na nedalekou budovu, stojící

př es náměstí naproti vězňům. Luthien si všiml několika postav, kterése kolem ní pohybovaly. Pár dalších jich sedělo na dláždění jakožebráci, kteř í však byli běžně ke spatř ení spíše v nižší části města.

Byli zahaleni do svých šatů a nebylo jim vidět do obličeje. Když si jevšak pečlivě ji prohlédl, porozuměl Luthien úvaze svého partnera.

Každý z nich byl rozložitý válečník nebo možná kyklop.„Očekávají nás?“ zašeptal Luthien Oliverovi do ucha.„To by byla velmi jednoduchá past,“ odpověděl půlčík. „Snadný

způsob, jak problém z jejich pohledu vyř ešit. Možná vědí, jak hloupýdoopravdy jsi.“ Luthien se na ně j vztekle podíval, ale když pohlédl

na obrovskou stavbu a množství praetoriánských stráží, uvědomil si,že vlastně neví, co teď.



– 179 –

Po chvíli si všiml, že půlčík si podkasal svů j tmavý kabát, černéboty a klobouk schoval do vaku a byl na nejlepší cestě změnit svéoblečení v oděv malého děvčátka. Když své dílo dokončil, vytáhldlouhou paruku z koňských žíní (kde ji vzal, neměl Luthien

př edstavu) a pak si kolem hlavy omotal závoj, čímž strategickyzakryl svů j knír a bradku.

Dobrý starý Oliver, pomyslel si Luthien a měl co dělat, aby senahlas nerozesmál.

„Jsem tvoje malá dceruška, obchodníku,“ vysvětlil půlčík a podalLuthienovi měšec, ve kterém cinkaly mince. Luthien ho otevř el apř ekvapením se mu rozší ř ily oči, neboť to byly samé zlaťáky.

Oliver ho vzal za ruku a vedl ho podél rohu chrámové lodi.Kyklopům u vozu s vězni věnovali široké úsměvy a mí ř ili do stř edunáměstí, jako by chtěli do Chrámu vstoupit západními dveř mi.

Západní zeď upoutala Luthienovu pozornost. Byla zaplněnávýklenky, na kterých stály př ekrásné sochy. Zobrazovaly postavyLuthienovy víry: dávné hrdiny, kteř í kdysi jako světlo zář ili nadEriadorem. Povšiml si, že je nikdo neudržuje a že je na nich ptačítrus.

Mladý Bedwyr od nich nemohl odtrhnout oči, ale Oliver honáhle vytrhl ze zamyšlení.„Ř íkala jsem ti, že bychom mohli př ijít pozdě, tatínku!“ zvolal

půlčík vysokým hlasem.Luthien se na půlčíka podíval a všiml si dvou kyklopských

strážných, kteř í kolem nich právě procházeli.„Jdeme hodně pozdě?“ zeptal se.„Bojí se, že poputuje do dolů, když včas nezaplatí,“ poznamenal

jeden z kyklopů a zamrkal na Olivera.„Nebo že mu Morkney vezme jeho malou dcerku.“ Smích, který

následoval, Luthiena málem př iměl vytáhnout meč, ale ovládl se.Oliver mu dal silný štulec pod žebra, a když se mladík na půlčíka

podíval, Oliver pokynul směrem k měšci.Luthien př ikývl a vytáhl několik zlatých mincí. Opravdu tento

Oliverův dar oceňoval. Věděl, jak těžko se půlčík se svými zlaťáky

loučí.„Jste si jisti, že jdu pozdě?“ zeptal se Luthien kyklopů.



– 180 –

Se zájmem se po něm ohlédli.Luthien se rozhlédl po téměř prázdném náměstí a pak směrem k

nim natáhl ruku plnou zlatých mincí.„Pozdě?“ zeptal se jeden. „Ne, nejdete pozdě.“ Otevř el jedno

kř ídlo dveř í, zatímco jeho kumpán př ijal úplatek.Luthien a Oliver vstoupili do malého foyeru s vysokým stropem.

Byl to čtverec o hraně pěti stop a vedly z ně j dveř e podobné těm,kterými vstoupili. Oba si ulehčením vydechli, když za nimikyklopové zabouchli domovní dveř e a nechali je o samotě.

Luthien se chystal sáhnout na kliku vnitř ních dveř í, ale Oliver hozadržel a položil si prst na ústa. Oba nejprve př itiskli uši na dř evo aslyšeli silný hlas vyvolávající jména – daňový úř edník, pomyslel siLuthien.

Dostali se sice až sem, ale co dál? př emýšlel mladík.Pohlédl na Olivera a ten ukázal Luthienovi př es rameno. Když se

mladík podíval naznačeným směrem, uviděl asi deset stop nadpodlahou průchod ve zdi – tento tunel zř ejmě vedl podél celé stěnystavby.

Ke slovu př išel magický hák a oba se vyšplhali nahoru. Minuli

několik průchodů, které vedly do hlavní haly, a domysleli si, že tutocestu používali správci budovy k čištění mnoha soch a oken.Vyšli po úzkém schodišti a dostali se k chodbě vedoucí do

obloukovitého průchodu, který byl padesát stop vysoko nad podlahouhlavní lodi.

„Triforium,“ ř ekl Oliver, zjevně př esvědčený o tom, že odsudbudou moci sledovat události v relativním bezpečí. Luthien pohlédlna strop a na mohutné trámy, které ho podpíraly. Znovu ho př epadl

pocit jeho vlastní bezvýznamnosti.Oliver byl pár kroků př ed ním a po chvíli se otočil, když si

uvědomil, že Luthien za ním nejde.„Rychle,“ zašeptal půlčík a vrátil Luthiena zpátky do

př ítomnosti.Př itiskli se k zadní straně triforia. Pod každým obloukem na

př ední straně byly poměrně nové doplňky katedrály, okř ídlené

chrliče v lidské velikosti. Jejich groteskní rohaté hlavy shlížely dol

ů na shromáždění. Oliver si sochy prohlížel se zjevnou nechutí a také



– 181 –

Luthien se nemohl ubránit pocitu, že něco takového tohle svaté místoznesvěcuje.

Opatrně se doplížili až k rohu triforia, kde se celý průchod stáčeldoprava. Šikmo př ed sebou uviděl Luthien píšťaly obrovských

varhan a pod nimi prostor, kde kdysi stával sbor, zpívající písně koslavě Boha. Nyní tam postávali kyklopové.

Prostor s oltář em byl stále ještě sto stop daleko a stál uprostř edvyvýšeného pódia. Vně jšek byl součástí nižší části montfortské zdi,která město rozdělovala.

Luthienovi se poprvé naskytl pohled na vévodu Morkneyho zMontfortu. Ten starý ničema seděl v pohodlné židli za oltář em, nasobě měl červenou róbu a tvář il se znuděně.

V rohu seděl daňový úř edník, obklopený dvěma největšímikyklopy, jaké kdy Luthien spatř il. Př ečetl nahlas jméno a počkal naodezvu – př istoupil k němu majitel hospody v nižší části, kterého siLuthien pamatoval.

Luthienovi se zkř ivila ústa odporem, když vyvolaný muž podal jednomu z kyklopů váček plný mincí. Obchodník čekal, dokud mincenebyly vysypány na oltář a rychle př epočítány. Výsledek byl sdělen

Morkneymu, který chvilku počkal – zř ejmě jen proto, aby seobchodníkovi patř ičně roztř ásla kolena – a pak pokynul rukou naznamení své spokojenosti. Obchodník se okamžitě vrátil do zástupučekajících, popadl za ruce dvě děti a opustil Chrám.

Celý proces se znovu a znovu opakoval. Většina plátců mohla pozaplacení okamžitě odejít, ale jeden nešťastník, starý prodavač zestánku na tržišti, zř ejmě nedal dost, aby vévodu uspokojil. Morkneyněco zašeptal poblíž stojícímu kyklopovi a muž byl vzápětí odvlečen

pryč. Stará žena – jeho manželka – vystoupila na pódium a hlasitě protestovala.

Vzápětí ji odvlekli také.„Opravdu skvělá zábava,“ zamumlal Oliver.Zhruba v polovině celého programu, dvě hodiny poté, co Luthien

s Oliverem dosáhli svého místa, pozvedl Morkney ruku. Muž zastolkem vstal a jeho místo zaujal někdo jiný.

„Vězni!“ zavolal nový muž a skupina kyklop

ů př ivedla spoutanémuže, ženy a trpaslíky.



– 182 –

„Támhle je náš zachránce,“ poznamenal Oliver suše a ukázal na jednoho trpaslíka. „Máš ně jaký nápad, jak se k němu dostat?“

Zjevný sarkasmus v Oliverově hlase Luthiena rozzlobil, aleneměl co odpovědět. Zdálo se, že půlčík má pravdu. Nemohl udělat

vůbec nic. V katedrále bylo nejméně čtyř icet kyklopů a dalšíchčtyř icet jich bezpochyby bylo někde poblíž. K tomu bylo ještě tř ebapř ipočítat ty, kteř í hlídali vozy a vstupní brány. To, spolu seskutečností, že Morkney byl údajně nesmírně mocný čarodě j, dělaloz každého plánu na Šaglinovo osvobození sebevražedné šílenství.

Rozsudky byly vyřčeny a devět vězňů dostalo různé tresty. Čtyř imuži byli posláni s karavanou do Princetownu – jakmile se dostanoudo města, pů jdou do armády, sdělil Luthienovi Oliver. Tř i ženy bylyposlány jako služebnice k různým obchodníkům, vévodovýmpř átelům – jejich smutný úděl byl zř ejmý. A trpaslíci byli podlepř edpokladů posláni na dlouhou dobu do dolů.

Luthien Bedwyr beznadě jně sledoval, jak Šaglina spolu sostatními odvádě jí pryč.

Po chvíli začalo nanovo vybírání daní a Oliver s Luthienem sevrátili zpátky do foyeru.

Kyklopští strážci trousili urážlivé poznámky o obchodníkovi a jeho panenské dcerce, ale Luthien je stěží slyšel. Celou cestu kZapadlému konci neř ekl ani slovo.

Oliver, stále ještě ve svém dětském př evlečku, poznamenal, že užse smráká a brzy otevř ou u Trelfa, ale Luthien nejevil žádné známkytoho, že by poslouchal.

„Nemohl jsi dělat vůbec nic!“ prohlásil Oliver, když se vrátili do jejich bytu. „Vůbec nic!“

„Poslali je do dolů,“ ř ekl sklesle mladík a nevšímal siposkakujícího půlčíka. „Ale když Šaglina poslali do dolů, pů jdu tami já.“

„U všech Avonských panen,“ zamumlal Oliver, posadil se nažidli a rukama si zakryl oči.



– 183 –

Kapitola 20

Cena polibku

Oliver a Luthien čekali u úpatí skalnatých kopců více nežhodinu. Nacházeli se asi čtvrt míle od montfortské jižní zdi a pozorně sledovali úzkou cestu, která vedla do dolů. Lehkonohý a Herka bylirádi, že jsou venku z města a skotačili na malé loučce. OliverLuthienovi vysvětlil, že vůz s otroky neopustí město, dokud neskončívybírání daní – pro př ípad, že by Morkney nalezl další „zájemce“,kteř í preferovali práci v dolech př ed zaplacením tučných daní.

Luthien plánoval zaútočit na vůz zde, daleko od dolů. Oliver bylupř ímně zvědavý, jak svů j plán hodlá provést.

Pozdě ji se ukázalo, že je to neproveditelné, neboť vůz, kterýkolem nich prokodrcal, doprovázelo dvacet kyklopů na prasečíchkoních.

„Co kdybychom se vrátili k Trelfovi?“ zeptal se půlčík, aleLuthien místo odpovědi pobídl koně.

Pohybovali se po cestě ve velké vzdálenosti za vozem, ale občaszachytili znamení jeho př ítomnosti. Vůz už se dostal na skaliska.

„Tohle není zrovna nejchytř ejší,“ zopakoval Oliver snad užposté, ale Luthien neodpověděl. Nakonec, po více než tř ech mílích jízdy, půlčík Herku zastavil. Luthien pokračoval ještě asi dvacetmetrů, pak Lehkonohého otočil a pohlédl na svého př ítele.

„Ten trpaslík…“ začal, ale zmlkl, když Oliver pozvedl ruku.Půlčík s hlavou nakloněnou na stranu a se zavř enýma očima pozorně

naslouchal a Luthienovi to př ipadalo, jako by nasával vzduch.



– 184 –

Herka na Oliverův př íkaz př eskočila kámen stojící u cesty aztratila se. Vzápětí Luthien zaslechl rachot kol a dusot kopyt.

Už mu však nezbýval čas následovat Olivera. Sklonil hlavu khř ívě a pobídl Lehkonohého k trysku směrem zpátky k Montfortu.

Urazil míli, než nalezl místo, kde mohl sjet z cesty, a jeho kůň na jezdcův pokyn rychle zajel za skálu. Luthien seskočil se sedla asnažil se nervózního koně uklidnit.

Nebyl však důvod se strachovat, protože banda kyklopů, zakterou se kodrcal prázdný vůz, ho minula bez povšimnutí.

Po chvíli Luthien vyvedl Lehkonohého zpátky na cestu, ujistil se,že všichni jednoocí už odjeli, a začal se vracet zpátky. Olivera nalezlprávě tam, kde ho opustil.

„Už je na čase,“ ř ekl půlčík. „Musíme se k trpaslíkovi dostatdř ív, než ho odvedou do hlubokých dolů. Jakmile jednou bude v téhloubce…“ Oliver nemusel ani dokončit větu a Luthien už vyrazilvpř ed.

Důlní vchod nebyl nic jiného než díra v kopci, na jehož úpatí sevršily hromady kamení. Oba př átelé sjeli z cesty a blížili se k němuoklikou. Kolem neviděli žádné kyklopy, ani žádný pohyb.

„Moc to tady nehlídají,“ poznamenal Luthien.„Proč by měli?“ zeptal se Oliver.Luthien pokrčil rameny a chystal se vyrazit z úkrytu. Oliver ho

zadržel a ukázal napravo, kde byl další vchod.„Támhleto budou asi kasárna,“ zašeptal půlčík. „Anebo je to

místo, kde drží vězně, než je pošlou dolů.“Luthien se díval z jednoho vchodu na druhý. „Tak kam?“ zeptal

se nakonec Olivera.

Oliver se zamyslel a ukázal na hlavní důl. „I když tam tentrpaslík nebude, dolů ho stejně pošlou tudy.“

Luthien začal šplhat po úpatí nahoru a Oliver se držel hned zaním. Když dorazili nahoru ke vchodu, Luthien se zastavil a trochu sirozepnul šarlatový plášť. Chodba byla velmi tmavá a Luthien muselnejprve nechat v té tmě zvyknout oči. I poté však mohl terén př edsebou jen stěží rozeznat. Nadzdvihl plášť a půlčík si pod ně j vlezl.

Prošli kolem odbočky vedoucí doprava, která se patrn

ě napojovala na



– 185 –

chodbu za druhým vchodem. Po dalším úseku cesty uviděli blikánípochodní a slyšeli kroky kyklopů.

Př itiskli se ke zdi a vybrali si takové postavení, aby neustálemohli sledovat chodbu př ed sebou.

Světlo zesílilo. Zpoza zatáčky se vynoř ili dva kyklopové, kteř íspolu rozmlouvali. Luthien si př ipravil luk a vložil šíp do tětivy.Těžké kroky kyklopů se k nim stále blížily. Luthien vykročildoprostř ed chodby a natáhl tětivu.

Kyklopové byli vzdáleni asi dvacet stop a strnuli př ekvapením.Luthien chybil.Mohl tomu sice jen stěží uvěř it, ale jeho šíp narazil do hrudního

plátu jednoho z kyklopů, prorazil ho, ale nezpůsobil mu žádnézranění.

Luthien př ekvapeně zíral na svů j luk, jako by ho zradil.Kyklopové se k němu vrhli, a kdyby v té chvíli nezasáhl Oliver,vypadalo by to s Luthienem velmi zle.

Rapír a dýka se roztočily v divokém tanci a Oliver se podepsal jedné zrůdě na žebra dř ív, než si kyklopové stačili uvědomit, že tam ještě někdo je.

Zraněný kyklop si př itiskl paži k boku a zaútočil na půlčíkapochodní. Jeho společník ustoupil o krok zpátky, zaklel a vytáhltěžký kyj. Luthien vytasil meč a ustoupil ke stěně. Bestie s kyjem sesoustř edila na Olivera a Luthien jí proto bez nesnází proklál krkmečem.

Oliver udělal kotoul vpř ed a vyhnul se útoku pochodně. Rapírněkolikrát zasvištěl a kyklop, s př ekvapeným pohledem upř eným naOlivera, strnul.

Nakonec padl mrtev k zemi.Zastavili se jen na chvilku, aby sebrali pochodeň (a Oliver, aby

se zeptal: „Jak jsi mohl chybit?“), a hned nato rychle pokračovali vcestě. Zanedlouho se př ed nimi vynoř ilo mnoho světel.

Tunel končil u úpatí srázu a pokračoval čtyř icet stop dolů, až dorozlehlé okrouhlé místnosti. Bylo tam pět kyklopů a k ulehčení oboupř átel i dva trpaslíci, z nichž jeden měl modročerné vousy a koženou

tuniku bez rukávů. Oba m

ěli spoutaná záp

ěstí a kotníky a byliobklopeni svými kyklopskými strážci. Celá skupina stála u protě jšího



– 186 –

konce místnosti, př ímo př ed velkou dírou v podlaze. Nad dírou bylakladka a vratidlo s jedním lanem vedoucím do otáčecíhomechanismu s klikou, umístěného na podlaze místnosti a s dalšímidvěma lany vedoucími do díry.

Jeden kyklop se nad šachtu nahnul a další začal otáčet klikou.Luthien si př ipravil další šíp, ale Oliver odmítavě zavrtěl hlavou

a ukázal na stěny místnosti. Na úrovni podlahy do ní vedlyminimálně tř i další tunely.

Luthien pochopil, co se mu půlčík snaží naznačit. V tomtopovrchovém komplexu jsou zř ejmě umístěny stráže a tunely, včetně toho, ve kterém právě byli Luthien a Oliver, se mohou př i prvníchzvucích bitvy zaplnit kyklopy.

Ale Luthienovi neuniklo ani vrzání otáčejícího se mechanismu.Ta dvě lana bezpochyby vytahovala plošinu, a jakmile se jednouŠaglin i ten druhý trpaslík dostanou dolů, budou navždy ztraceni.

Kyklop, nakláně jící se nad šachtou, něco zavolal. Odpověděl muhlas jiného kyklopa a hned nato se ozval další, nedaleko od okraje jámy.

První kyklop náhle vyjekl a padl hlavou např ed př ímo do šachty.

Čtyř i ostatní kyklopové, kteř í viděli šíp trčící jejich kumpánovi zezad, se rozhlédli po místnosti a podívali se i nahoru, kde spatř iliLuthiena, jak vystř eluje další šíp. Šíp se neškodně odrazil odrumpálu, ale kyklop, který jím otáčel, uskočil a zděšeně vykř ikl.

Oliver vrhl svů j př ísavný hák ke stropu, a jakmile Luthienodhodil luk a uchopil lano, vyskočil mu na záda. Oba dva se zhouplidolů a za nimi vlál šarlatový plášť.

Oliverovy výpočty byly takř ka př esné a půlčík se pustil, když

dosáhli nejnižšího bodu. Seskočil na zem, udělal kotoul a postavil sena nohy.

Luthien se zhoupl ještě dál, př ímo ke kyklopovi poblíž rumpálu.Během letu vykopl nohou, neboť se chtěl pokusit srazit kyklopa nazem, ale netrefil. Př esto však upoutal kyklopovu pozornost, a tobestii př išlo draho. Když se otočila, spatř ila Olivera – nebo spíše hrotblížícího se rapíru. Ostř í projelo kyklopovi bř ichem a ten padl na

zem a snažil se popadnout dech.



– 187 –

Luthien na laně opisoval kruh. Když př eletěl nad šachtou, uvidělplošinu, na které stálo půl tuctu pokř ikujících kyklopů. Plošina bylanaštěstí ještě patnáct stop pod okrajem. Lano se však začalo vracet –př ímo k místu, kde čekali tř i ozbrojení kyklopové.

Luthien seskočil na zem, př ímo k okraji jámy a divoce zamávalrukama. Málem spadl dolů, podař ilo se mu však naštěstí udržetrovnováhu. Vytasil meč a rozběhl se podél okraje př ímo na kyklopy.Jeden z nich vyrazil směrem k půlčíkovi, zbylí čekali na Luthiena.

A všichni volali o pomoc a kř ičeli, že je tu Šarlatový stín.„Koukám, že na mě zbyl ten největší,“ poznamenal Oliver a

nebyl daleko od pravdy. Bestie, která mu stála tvář í v tvář , byla jedním z největších a nejsilně jších kyklopů, které kdy Oliver spatř il.A co bylo ještě horší, kyklop měl na sobě těžkou šupinovou zbroj –Oliver pochyboval, že ji jeho rapír prorazí – a v rukou svíralobrovskou bitevní sekeru s dvojitým ostř ím.

Zbraň se začala snášet Oliverovi př ímo na hlavu a půlčík udělalrychlý kotoul vpř ed, kyklopovi mezi nohama. Ohlédl se a uviděl, jakz kamenné podlahy, do které zbraň narazila, odletují úlomkykamene.

Oliver se rychle př ekulil zpátky, rychleji, než se kyklop stihlotočit a opět zaútočit. Znovu stáli proti sobě tvář í v tvář .Luthien, který už dospěl k oběma kyklopům, zaútočil z rozběhu.

Oba jeho protivníci byli také velmi dobř e ozbrojeni a jejich mečeBedwyrův první útok odrazily.

Luthienovo ostř í bylo sraženo stranou a narazilo do kamene.Luthiena zabrněly ruce, ale př esto zareagoval dostatečně rychle, abyodrazil útok jedné z bestií. Odrazil kyklopův meč a kontroval

širokým sekem.Jeho útok však znovu vyšel naprázdno.Hrot Oliverova rapíru tř ikrát po sobě zasáhl kyklopovu zbroj, ale

ostř í se od ní jen odrazilo. Půlčík doufal, že svého nepř ítele unaví, alebyl to on, kdo po chvíli začal ztěžka dýchat a byl nucen př ejít doobrany.

Rozhlédl se kolem a hledal ně jaký způsob, jak kyklopa př elstít.

Místo toho si však všiml svazku klí čů

, visících na jeho opasku.



– 189 –

pustil a dopadl na okraj jámy. Sekera zasvištěla a př esekla lano vmístě, kde půlčík př ed chvílí visel. Zbývající lano plošinu neudrželoa ta se i s tuctem kyklopů zř ítila do hlubin.

„Děkuji pěkně,“ poznamenal Oliver.

Rozzuř ený žalář ník se znovu rozmáchl, ale ve vzteku sezapomněl dostatečně krýt. Hrot Oliverova rapíru se mu zaboř il dooka.

Oslepený žalář ník vykř ikl bolestí a začal kolem sebe mlátitsekerou hlava nehlava. Oliver k němu př iskočil z boku a vší silou hopostrčil k okraji jámy.

Tam už na ně j čekal Šaglin, který mu nastavil nohu. Nestvůrazakopla a spadla dovnitř .

„Neměl by tu sekeru pouštět,“ zabručel trpaslík, který zahlédl, žepadající žalář ník pustil svou zbraň.

Luthien se snadno bránil poslednímu zbývajícímu kyklopovi.Nechal rozzuř eného kyklopa, aby zaútočil, a rutinně jeho útokodrazil.

Když nestvůra pochopila, že nemůže vyhrát, s typickýmkyklopským hrdinstvím se otočila a prchla – naproti svým

kumpánům, kteř í do místnosti vbíhali z postranních tunelů.Obě strany se na chvilku zarazily a navzájem se měř ily. Kyklopů bylo asi tucet. Oliver se snažil odhadnout, zda se jim podař ídoběhnout k jejich lanu dř ív, než se kyklopové k něčemu odhodlají.Luthien rychle osvobodil druhého trpaslíka a Šaglin zvedl ze země meč, který patř il jednomu z mrtvých kyklopů.

Jednoocí u ústí tunelu se však zatím nepohnuli a jemu bylo jasné,že čekají na posily.

„Musíme něco udělat,“ prohlásil Oliver, jehož myšlenky sezjevně ubíraly stejným směrem.

Luthien zasunul meč, zvedl svů j luk a vložil šíp do tětivy.Kyklopům bylo jasné, co se chystá, a snažili se schovat jeden zadruhého.

Luthien zasáhl jednoho z nich do krku a ten se s výkř ikem skácelna zem. Ostatní se k mladíkovi rozběhli, aby ho zneškodnili dř ív, než

znovu stihne vystř elit.„Úplně takhle jsem to nemyslel,“ poznamenal Oliver suše.



– 190 –

V hluku dusajících nohou nikdo neslyšel zvuk napínaných tětiv avšechny čtyř i proto př ekvapilo, že několik z útočících kyklopů padlona zem. Ohlédli se a nad sebou uviděli štíhlé lučištníky – nejspíšelfy, jejichž ruce se bleskurychle míhaly a rozsévaly smrt mezi

kyklopy.Jednoocí zděšeně vykř ikli a začali ustupovat. Z tunelů se však

ozval dupot př ibíhajících posil.„Rychle!“ zazněl seshora hlas, který Luthien znal.„To je Sioban,“ ř ekl Oliverovi a oba se rozběhli ke stěně.Luthien popadl Oliverovo lano a tř ikrát s ním trhl, čímž

osvobodil magický hák. Siobanina skupina jim shodila jiné lano aŠagtinův společník po něm začal šplhat nahoru. Do ramene se muzabodl šíp, ale trpaslík se jen zašklebil a šplhal dál.

Luthien vrhnul Oliverovým hákem tak, aby se zachytil těsně nadhranou zdi. Pak lano podal Šaglinovi. Trpaslík pokynul Oliverovi,aby mu vylezl na záda, a oba se začali šplhat nahoru. Luthienudiveně zavrtěl hlavou nad tím, jak rychle je trpaslík schopen lézt.

Do zdi těsně vedle mladíka narazil oštěp. Ze všech tř í tunelů vybíhali kyklopové a první vlna nesla veliké štíty, ktere je měly

chránit př ed lučištníky.Luthien chtěl počkat, dokud Šaglin s Oliverem nevyšplhají ažnahoru, neboť nevěděl, jakou váhu je lano schopno unést. Pod tlakemokolností však vyskočil jak nejvýše mohl a začal šplhat.

Nebylo to tak jednoduché, jak se z pohledu na silného trpaslíkamohlo zdát. Luthien dělal, co mohl, ale byl by určitě sestř elen nebozasažen oštěpem, kdyby Šaglin, který už dosáhl cíle, nezačal sdruhým trpaslíkem lano táhnout nahoru.

Luthienovi kolem hlavy hvízdaly šípy a do zdi kolem ně jnarážely oštěpy. Ucítil náraz do nohy, a když pohlédl dolů, uviděl, žemu z podrážky trčí šíp.

Pak ho však za ramena popadly mozolnaté ruce a př etáhly hopř es hranu zdi. Celá skupina se rozběhla pryč. Minuli několikmrtvých kyklopů, včetně těch dvou, které zabili Luthien s Oliverem.Vyběhli z tunelu a za zády zaslechli kyklopy, kteř í už také vyšplhali

nahoru a pokračovali v pronásledování.



– 191 –

„Koně máme támhle!“ vysvětlil Luthien Sioban. Dívka př ikývla,rychle ho políbila a mladík se rozběhl za Oliverem. Ona, spolu sesvými Sekáči, Šaglinem a druhým trpaslíkem, se rozběhla jinudy avšichni zmizeli v mlází.

„Nemůžu uvěř it, že nám př išli na pomoc,“ poznamenal Luthien,když dostihl půlčíka, který už měl jednu nohu ve tř meni.

„Asi umíš dobř e líbat,“ odpověděl půlčík. Pak oba vyskočili nakoně a Herka s Lehkonohým se cvalem rozběhli pryč.

Kyklopové vyběhli z dolu, ale slyšeli už jen vzdalující se dusotkopyt.



– 192 –

Kapitola 21

Nežádoucí pozornost

Luthien vešel k Trelfovi př esně podle půlčíkových instrukcí, oněco pozdě ji než Oliver sám. Po celý týden od chvíle, kdy zaútočilina doly, se pohybovali každý zvlášť a snažili se, aby je nikdo nevidělpohromadě. Luthien nechápal, k čemu je to dobré. V okolí Montfortubylo tolik půlčíků – zlodě jů, že by se mohli klidně ztratit v davu.Pokud praetoriánská garda pátrala po člověku a půlčíkovi, nabízelyse jim tucty možností.

Luthien se o tom zatím však radě ji nezmínil, neboť se obával, žemu Oliver zase vynadá.

U Trelfa bylo, jako každou noc tento týden, plno. Elfové,trpaslíci, půlčíci a lidé obsadili každý stůl – kromě jednoho. V rohuseděla skupina kyklopů, všechno členové praetoriánské gardy, pozuby ozbrojení a s podmračenými výrazy.

Luthien si proklestil cestu davem a posadil se na prázdnoustoličku u baru, vedle Olivera.

„Olivere!“ zavolal vesele. „Moc rád tě zase vidím! Jak už je todlouho? Měsíc?“

Oliver upř el na bujarého mladíka skeptický pohled.„Byli jste tu př ece oba př edminulou noc,“ poznamenal suše

Tasman, který se k nim př ipojil.„Jasně,“ souhlasil Luthien a usmál se. Rozhlédl se po celé

místnosti. „Dneska už je tu zase nacpáno,“ podotkl.

„Př ivedly je sem klepy,“ odpověděl Tasman, nalil Luthienovipivo a odešel obsluhovat další žíznivé zákazníky.



– 193 –

Luthien zachytil několik srdečných úsměvů, které se chystalopětovat, všiml si však, že Oliver vedle ně j sedí a mlčí. Půlčík měl natvář i výraz soustř eděného pozorování.

„Klepy…“ začal Luthien. Chystal se zeptat, co tak zajímavého

ostatní návštěvníci rozebírají, povšiml si však, že veškerá konverzace je poměrně tichá a hluk, který zde obvykle vládl, se kamsi vytratil.Odpověď na jeho otázku byla zř ejmá. Všichni hovoř ili o Šarlatovémstínu – jeden drsně vyhlížející opilec se př ipotácel až ke stolu, kdeseděli kyklopové, zašermoval jim rukou př ed obličeji a prohlásil:„Stín žije!“ Jedna z bestií vyskočila, aby darebáka ztrestala, alekamarád ji uchopil za paži a zadržel.

„Dneska se schyluje k poř ádné rvačce,“ ř ekl Luthien.„Tento týden to nebude poprvé,“ odpověděl Oliver zamyšleně.Zůstali u Trelfa víc než hodinu. Luthien se docela dobř e bavil,

ale Oliver celou dobu upíjel z jediného džbánku a netvář il se nijakvesele. Z každého př íběhu, který kolem nich zazníval, byla slyšetnespokojenost se současným stavem věcí. Luthienovi se zdálo, želegenda, kterou se stal, dala montfortským chudým špetku nadě je anavrátila jim jejich hrdost.

Když Oliver opustil Trelfa a naznačil Luthienovi, aby honásledoval, vykročil mladík lehkým krokem.„Možná jsme mohli ještě chvíli zůstat,“ ř ekl Luthien, když vyšli

na čerstvý noční vzduch. „Asi se strhne rvačka s kyklopy a ty bestie jsou mnohem lépe ozbrojeny než ostatní návštěvníci.“

„Aspoň se návštěvníci naučí, s kým se rvát a s kým ne,“ prohlásilOliver.

Luthien se zastavil, podíval se na půlčíka, ale Oliver pokračoval

v cestě. Mladíkovi nebylo jasné, co Olivera tak štve, ale cítil, že tomá něco společného se vzrůstající pozorností ostatních.

Ve skutečnosti měl Oliver strach z toho, že se jim brzy celá tavěc s „Šarlatovým stínem“ vymkne z rukou. Půlčíkovi nevadilo, ževšichni nadávají na tyranii Morkneyho a obchodníků – takové ř eči jsou zcela běžné – Oliver měl strach z něčeho zcela jiného: že on aLuthien na sebe př itáhnou př íliš mnoho nežádoucí pozornosti

mocných protivníků. P

ůlčík byl rád st

ř edem pozornosti a

často d

ělalvše proto, aby se jím stal, ale byly tady určité hranice.



– 194 –

Luthien ho rychle dohonil. „Plánoval jsi dneska výpravu dobohaté části?“ zeptal se mladík a z jeho tónu bylo jasné, že doufá vzápornou odpověď.

Půlčík se na Luthiena upř eně podíval a pozdvihl obočí na

znamení, že tohle je dost hloupá otázka. Neprováděli žádnou akci užod doby, kdy osvobodili Šaglina, a Oliver mladíkovi vysvětlil, že byse do bohaté části města neměli vydávat aspoň měsíc. Bylo mu však jasné, proč se Luthien ptá.

„Máš něco v plánu.“ Bylo to spíš konstatování než otázka. Oliversi mohl stejně dobř e odpovědět sám – Luthien se chtěl setkat seSioban.

„Mám schůzku se Sekáči,“ odpověděl Luthien. „Abych sepodíval, jak se dař í Šaglinovi a jeho př íteli.“

„Trpaslíkům se dař í dobř e,“ ř ekl Oliver. „Elfové a trpaslíci spoluvycházejí velmi dobř e už od doby, kdy začali být společně utiskovánilidmi.“

„Chci se jen př esvědčit,“ poznamenal Luthien.„Samozř ejmě,“ ř ekl Oliver s úsměvem. „Ale možná bys měl jít

spíš domů. Venku je zima a u Trelfa bude naopak horko dř ív, než

vyjde měsíc.“Pohlédl na Luthiena takovým způsobem, že se mladík neubránilsmíchu nad jeho vážným výrazem. Oliver Luthiena od setkáníneodrazoval. Chtěl jen, aby mladík byl opatrný. Podle půlčíkovanázoru by láska neměla být snadná záležitost: zakázané ovoce chutnánejlépe.

„Tak dobrá,“ ř ekl půlčík nakonec. „Ale nebuď tam moc dlouho!“Luthien se okamžitě rozběhl pryč a Oliver se usmál. Smál se

celou cestu domů a všechny jeho starosti zmizely pod návalemromantiky.

Svíce v soukromých komnatách paláce vévody Morkneyhohoř ely dlouho do noci. Skupina obchodníků ho požádala o audienci avévoda, který byl př íliš zaměstnán koncem obchodní sezóny, si na ně nemohl najít čas dř íve.

Morkneymu bylo jasné, co se za tímto setkáním skrývá – celýMontfort nehovoř il o ničem jiném než o útoku na doly. Morkneyho



– 195 –

tato zpráva př íliš nezaujala – koneckonců to nebylo poprvé, kdyněkdo osvobodil vězně, a určitě ne ani naposled. Ale tihleobchodníci, kteř í stáli př ed vévodovým mohutným stolem, tím bylizjevně velmi rozčileni.

Vévoda se pohodlně opř el na židli a poslouchal, jak siobchodníci stěžují a jak všechny jejich zprávy spojuje tajemnápostava Šarlatového stínu.

„Nechal po sobě červené stíny v celém mém skladišti!“ ř ekl jeden muž.

„V mém také,“ ř ekli současně dva další.„A takř ka v každé ulici Montfortu jsou nápisy, že Šarlatový stín

žije!“ př ipojil další.Morkney př ikývl na znamení, že rozumí. I on už viděl objevující

se graffiti. Bylo mu také jasné, že zdaleka ne všechny obrazyŠarlatového stínu pocházejí od ně j. Daleko pravděpodobně ji tímtozpůsobem mnoho lidí dávalo najevo, že s Šarlatovým stínemsympatizují. Vévoda Morkney byl dost moudrý na to, aby siuvědomil, že tohle je velmi nebezpečné.

Poslouchal trpělivě stížnosti obchodníků další hodinu, př estože

to samé slyšel už mnohokrát. Slíbil, že celý př ípad uváží, ale tajně doufal, že se tato nepř íjemnost vyř eší sama od sebe.Král Greensparrow poslal novou stížnost na malé daně, které mu

Montfort odvedl, a navíc měla nastat tuhá zima.A tak vévoda z Montfortu př ijal s velikým ulehčením, když ho

kapitán jeho praetoriánské gardy vyrušil př íští ráno od snídaně, abyho informoval, že kolona vozů, která byla vyslána do Avonu –kolona, ve které byli čtyř i muži odsouzení ve stejný den jako trpaslík

Šaglin – byla během cesty př epadena.Kapitán mu ukázal červený plášť, potř ísněný na mnoha místech

krví.„Dostali jsme je,“ ř ekl kyklop. „S Šarlatovým stínem je konec. A

spolu s ním sedm dalších,“ a zvedl šest prstů.„A karavana?“„Pokračuje v cestě,“ odpověděl kyklop šťastně. „Ztratil jsem

čtyř i muže, ale získali jsme dva zajatce navíc a Šarlatový stín i tenpůlčík jsou mrtví a houpají se na stromech.“



– 196 –

Morkney př evzal plášť a slíbil veliteli i jeho vojákům štědrouodměnu. Pak kyklopa propustil a zjistil, že po této př íjemné zprávě mu snídaně chutná o mnoho lépe.

Př esto se však pozdě ji i s pláštěm odebral do své studovny.

Vybral si jednu z knih, položil ji na stůl a v zásuvkách hledalkomponenty pro jedno ze svých kouzel. Šarlatový stín za sebounechával znamení v podobě magického obrysu na zdech a oknech.Bylo jasné, že za to může ten plášť.

Položil na plášť několik exotických bylin a př ečetl z knihyzař íkání. Vzduch kolem pláště náhle temně zmodral a pak modrýnádech zmizel.

Morkney několik minut tiše čekal. Nic se nestalo. Zkrvavenýplášť nebyl magický a nikdy nebyl očarován.

Stejně jako vandalové kreslící po zdech na ulicích, i nositeltohoto pláště byl jen obdivovatelem pravého Šarlatového stínu atímto způsobem dával najevo svů j obdiv.

Vévoda Morkney se zhroutil na židli a zakryl si tvář dlaněmi.Šarlatový stín rychle vyrůstal v opravdový problém.

Trelf byl ve dne v noci nacpaný k prasknutí a bzučel novinkami,že půlčík, zvaný Tlouštík Billy, a lidský zlodě j, jménem ŠpinavýAbner, byli zabiti na cestě východně od Montfortu. Ší ř ila se ipovídačka, že Šarlatový stín je mrtev – povídačka, která Olivera zMorous potěšila hned, jak ji př i vstupu do hospody zaslechl.

„No, ř íká se, že je po Šarlatovém stínu,“ poznamenal Tasman anaplnil jim poháry.

Luthienovi se zdálo, že barmanův veselý výraz byl v podivnémnesouladu s jeho př edstíraně smutnými slovy. A kdy naposledy,uvědomil si Luthien, chtěl Tasman po něm nebo po Oliverovi zaplatitza pití?

Tasman odešel obsloužit dalšího zákazníka, ale nespustil pohled– vědoucí pohled, napadlo Luthiena – z ně j ani z půlčíka, sedícíhovedle.

„Př ipijme si na Tlouštíka,“ ř ekl Oliver. „Byl to dobrej půlčík aměl nádherně tlustý bř icho.“ Stejně jako u Tasmana, ani Oliverůvvýraz nebyl v souladu s tím, co právě ř ekl.



– 197 –

„Nezdá se, že by tě to ně jak rozesmutnilo,“ ř ekl mladík. „Ně jakýčlověk – a ten tvů j dobrej půlčík – jsou mrtví.“

„Zlodě ji umírají každý den,“ poznamenal Oliver a podíval seLuthienovi do skoř icově zbarvených očí. „Z tohohle nám navíc

plynou výhody.“„Výhody?“ zeptal se Luthien, jako by nevěř il vlastním uším.„Budeme si moct vydělat ještě ně jaké peníze na zimu,“ vysvětlil

Oliver. „A já se aspoň zbavím té hrozné př edstavy, že cestuji někdepo pláních a př itom mě zasypávají sněhové vločky.“

Luthien se se zamyšleným výrazem napil. Celá tahle událost muzpůsobila hoř ko v ústech.

„Teď už jen stačí, abychom ně jak př emluvili ten tvů j plášť, abyza sebou př estal zanechávat znamení,“ doplnil Oliver.

Luthien smutně př ikývl. Tohle je cena za to, co dělají, usoudilnakonec. Lidé umírají ve jménu Šarlatového stínu, chovají se jakoŠarlatový stín, a teď on a Oliver této skutečnosti využijí ve svů jprospěch. Luthien vyprázdnil pohár a pokynul Tasmanovi, aby mudolil.

Oliver mu poklepal na rameno a ukázal ke dveř ím.

Dovnitř vstoupila skupina členů praetoriánské gardy a zamračeně se rozhlížela kolem.Brzy poté, co se Luthien a Oliver vrátili do svého obydlí, vypukl

u Trelfa boj. Byli zabiti tř i lidé a dva kyklopové, mnoho dalších bylozraněno a praetoriáni museli utéct.

I této noci byl vévoda vzhůru. Půlnoc byla pro jeho plán nejlepší,

neboť v této době byla magická energie nejsilně jší.Př istoupil k jedné ze zdí své soukromé studovny a odsunul ji

stranou. Za ní se objevilo veliké zrcadlo ve zlatém rámu. Posadil sepř ed ním na židli, začal cosi číst z další ze svých magických knih ahodil na sklo hrst kř išťálových kamínků. Zrcadlo téměř okamžitě př estalo odrážet okolní př edměty a začala se v něm př evalovat šedámlha.

Morkney pokračoval v zař íkání a vysílal své myšlenky –myšlenky na Šarlatový stín – do zrcadla. Šedá mlha začala získávat



– 198 –

tvar a Morkney se dychtivě naklonil kupř edu, neboť věděl, že brzyzjistí, kdo vlastně ten nebezpečný zlodě j je.

Náhle se však zrcadlo zbarvilo červeně a kouzelný obraz zmizel.Morkneyho oči se rozší ř ily úžasem. Pokračoval v zaklínání

téměř hodinu, ale nepodař ilo se mu bariéru zničit.Vévoda se vrátil ke stolu a k hromadě knih a pergamenů, které

shromažďoval celý den. Našel několik zmínek o legendárnímŠarlatovém stínu, zlodě ji, který terorizoval Gaskonii ve dnechokupace. Vesměs to však byla nicneř íkající slova. Jedna zmínka všakhovoř ila o šarlatovém plášti a ř íkalo se v ní, že jeho magická síla jeschopná skrýt majitele př ed zvědavýma očima.

Morkney pohlédl na zčervenalé zrcadlo – plášť zjevně skrývalsvého majitele i př ed kouzly.

Vévoda však nebyl nijak zklamán. Této noci zjistil mnohé,včetně toho, že zlodě ji na cestě byli jen dvojníci a skutečný Šarlatovýstín je stále naživu. A moudrý Morkney, který žil již celá staletí,věděl, jak magickou bariéru kolem pláště obejít. Nedokázal ve svémzrcadle získat obraz Šarlatového stínu, ale možná by dokázallokalizovat někoho jiného, slabinu v šikovném př evleku tohoto

zlodě je.



– 199 –

Kapitola 22

Lé č ka

O několik dní pozdě ji si Oliver zašel k Trelfovi. Jako obvykletam bylo plno a jako obvykle se hovor točil kolem Šarlatového stínu.Skupina trpaslíků u stolu poblíž Olivera si šeptala, že Šarlatový stínbyl zabit, když se pokoušel osvobodit čtyř i vězně. Svalnatí, zarostlítrpaslíci pozvedli číše na památku šlechetného zlodě je.

„On není mrtev!“ prohlásil s př esvědčením člověk u jednohostolu. „Minulou noc byl zase v ulicích! Zabil jednoho obchodníka.“

Otočil se ke svým společníkům, kteř í př ikyvovali na souhlas.„Pěkně mu podř ízl krk,“ doplnil další a zamáchal pěstí ve

vzduchu.Olivera takovéhle ř eči nikterak nepř ekvapovaly. I v Gaskonii se

stávalo, že legendární zlodě j našel spousty svých imitátorů. Existovalk tomu celkem prozaický důvod – obyčejným zlodě jům ulehčovalopráci, když své oběti zastrašili napodobováním svého slavně jšíhokolegy. Př esto se však Oliverovi myšlenka, že kdosi zemř el, když siněkdo hrál na Šarlatový stín, pranic nelíbila. Navíc tu byla možnost,že pokud jeho a Luthiena chytí, obviní je z vraždy obchodníka,kterou spáchal někdo jiný. Pokud se však na to podíval pragmaticky,byly to všechno dobré zprávy. Imitátoř i zamlžovali stopu zaOliverem a Luthienem. A pokud navíc obchodníci dojdou kpř esvědčení, že Šarlatový stín je mrtev, určitě poleví v pozornosti.

Půlčík př estal věnovat pozornost rozhovorům a začal se rozhlížet

po ně jaké dámě. Ženská návštěvnost však byla dnes v noci velmihubená, a tak se Oliver zas vrátil ke svému pivu. Povšiml si



– 200 –

Tasmana, který stál nedaleko od ně j za barem, čistil sklenice a dívalse na ně j. Když mu Oliver pohled opětoval, barman k němupř istoupil.

„Př išel jsi sám,“ poznamenal Tasman.

„Mladého Luthiena ovládá srdce a ne mozek,“ odpověděl. „Užzase má dneska v noci sraz se svou láskou – budou na sebe cvrlikatza komínem př i svitu měsíce.“ Půlčík hovoř il vesele a zdálo se, želásku obou mladých začíná schvalovat. Byl založením romantik avzpomínal na blažené dny v Gaskonii, kdy za sebou v každém městě zanechal (alespoň) jedno zlomené srdce.

Tasman však zjevně půlčíkovu veselou náladu nesdílel. „Tak tose asi vrátí brzo domů,“ ř ekl.

„Ale kdepak,“ začal Oliver, kterému uniklo, kam tím Tasmanmí ř í. Když však pohlédl do barmanovy zamračené tvář e, došlo mu,že něco není v poř ádku.

„Co jsi tím myslel?“ zeptal se půlčík.Tasman se k Oliverovi naklonil. „Sioban, ta půlelfka,“

vysvětloval barman, „byla dnes zatčena a zítra ji čeká soud.“Oliver málem spadl ze židle.

„Byla obviněna z účasti na př epadení dolů,“ pokračoval Tasman.„Její majitel ji odpoledne odvedl do vévodova paláce – vůbecnetušila, že ji tam uvězní.“

Oliver se pokoušel všechno utř ídit. Uvěznili Sioban? Proč zrovnateď? Půlčík si nemohl pomoci, ale měl dojem, že půlelf činprofesionální vztah s Šarlatovým stínem v tom hraje svou roli.Nejspíš v tom hraje roli i její osobní vztah s Luthienem. Znal tedyčarodě jný vévoda Luthienovu pravou totožnost?

„Někteř í lidé ř íkají, že Šarlatový stín je ona,“ pokračovalTasman. „Je jisté, že ji ohledně toho budou zítra ráno v Chrámuvyslýchat.“

„Jak to všechno vlastně víš?“ zeptal se půlčík a uvědomil si, žeTasman má bystré uši a ví o montfortském podsvětí mnoho věcí. To,že Oliver a Luthien jedli a pili v jeho hospodě zadarmo, mělo určitě důvod. Důvod mělo jistě i to, že Tasman měl z historek o

napodobitelích Šarlatového stínu stejnou radost jako Oliver.



– 201 –

„Nedělají s tím žádné tajnosti,“ odpověděl barman. „Vhospodách se nehovoř í o ničem jiném než o půlelf čině uvěznění.Př ekvapuje mě, že ty ses o tom doslechl až teď.“

Oliver věděl, že podezř elí zlodě ji byli v Montfortu uvězňováni

takř ka každodenně. Tak proč dělají z tohohle zatčení takovouveř ejnou záležitost?

Odpověď byla zř ejmá. Slovo léčka se půlčíkovi uhnízdilo vmysli a setrvalo tam po celou cestu domů.

Oliver si př estal hrát na děvčátko okamžitě poté, co s Luthienemprošli praetoriánskou stráží, stojící u hlavní brány do Chrámu. Když

se dostali do foyeru, dával půlčík zř etelně najevo svou nechuť apř emýšlel, proč tohle místo vlastně nemá rád. Oliver pochopitelně užpř edešlé noci, kdy ř ekl Luthienovi o Siobanině uvěznění, věděl, žeho návštěva Chrámu nemine. Neměl z toho však žádnou radost.

„Můžeme jí tím jenom ublížit,“ prohlásil už poněkolikáté Olivera hodil svů j magický hák do tunelu nad místností. Luthien uchopillano a vyšplhal nahoru s Oliverem v závěsu.

„Morkney zatím jenom tuší, že mezi ní a Šarlatovým stínemexistuje ně jaké spojení,“ pokračoval Oliver, když procházelichodbou. „Pokud nás tu dneska chytí, pak na to tvoje milovaná těžcedoplatí.“ Radě ji si nechal pro sebe, jak těžce na to doplatí oni dva.Půlčík si př ihladil své dlouhé vlasy a upravil si oděv, který se mu př išplhání vykasal.

„Já vím,“ odpověděl Luthien.„Už jsem viděl hodně léček podobných téhle,“ ř ekl Oliver.

„A už jsi někdy nechal svoji milovanou v nesnázích?“ zeptal seLuthien.

Oliver neodpověděl a od té chvíle se zdržel všech dalšíchpoznámek. Půlčík totiž kdysi milovanou v nesnázích nechal – byla toosmnáctiletá půlčice. Oliver byl tehdy velmi mladý a žil v malévesnici, kde právě začínal se svou zlodě jskou kariérou. Místníšlechtic (a první člověk, kterého tehdy Oliver okradl), totiž nemohlOlivera chytit, ale zjistil půlčíkův vztah k této dívce. Proto jeho láskuzatkl a Oliver uprchl. Ospravedlňoval svů j útěk tím, že jednal v jejímnejlepším zájmu.



– 202 –

Oliver nikdy nezjistil, co se s ní stalo, a častokrát se sám sebe vduchu ptal, zda jeho „taktický ústup“ bylo to nejlepší, co mohludělat.

A tak následoval Luthiena na místo, které už jednou navštívili.

Oliver si povšiml, že dnes je tu mnohem víc kyklopů než minule, ataké toho, že je zde víc návštěvníků. Vévoda z toho zjevně hodlaludělat společenskou událost.

Oliver poklepal Luthienovi na rameno a naznačil mu, aby př essebe př ehodil šarlatový plášť – i Oliver si vzal svů j fialovýpř evlečník a nasadil si klobouk – ještě dř ív, než dojdou do triforialemovaného chrliči.

V tichosti došli až do rohu, kde se př itiskli za jednu sochu.Scéna pod nimi se podobala té, kterou viděli př i své př edchozí

návštěvě. Rudě oděný vévoda Morkney seděl v kř esle za oltář em avypadal poněkud znuděně. Zdálo se, že vyvolávání daňovéhoúř edníka nevěnuje pozornost.

Luthien ho pozoroval jen chvíli a pak obrátil svou pozornost naprvní ř adu lavic. Sedělo tam několik lidí, kteř í na sobě měli šedéhábity vězňů a byli stráženi skupinou kyklopů. Jen jediný z nich byl

trpaslík a Luthien s ulehčením zjistil, že to není Šaglin. Další tř i bylizř ejmě lidé, ale zbývající vypadali jako mladí chlapci nebo dívky.„Kde jsi?“ zašeptal mladý Bedwyr a pečlivě si postavy prohlížel.

Jedna z nich se trochu pohnula a Luthien si povšiml pramínkupšeničných vlasů. Mladík se instinktivně nahnul kupř edu, jako bychtěl skočit dolů.

Oliver uchopil Luthiena za paži a zadržel ho.„Je to stejné jako tehdy s tím trpaslíkem,“ zašeptal půlčík.

„Nevím, co tady vůbec děláme.“„Ale já vím,“ prohlásil Luthien.Odvádění daní pokračovalo další půlhodinu a zdálo se, že

všechno jde hladce. Oliver se však stále nemohl zbavit pocitu, ženěco není v poř ádku. Sioban byla zatčena z ně jakého důvodu azpráva o jejím zatčení byla dozajista ší ř ena uměle. Pokud Šaglinauvěznili jako varování, pak př ípad se Sioban měl sloužit bezpochyby

jako návnada.



– 203 –

Daňový úř edník shrnul své dokumenty na jednu hromadu a vstalze židle. Jeho místo zaujal někdo jiný, který praetoriánské gardě rozkázal, aby př ipravila vězně. Sedm šedě oděných postav bylopř inuceno vstát a muž sedící za stolem začal vyvolávat jejich jména.

Starší muž, který vypadal zhruba na padesát let, byl hrubě postrčen př ed oltář . Několikrát klopýtl a byl by upadl na obličej,kdyby ho dva kyklopové nepř idrželi.

Byl to klasický př ípad: ukradený kabát ze stánku. Poškozenýobchodník byl př ivolán jako svědek.

„Tohle nevypadá dobř e,“ poznamenal Oliver. Půlčík kývlsměrem k obchodníkovi. „Je to boháč a vévodův př ítel. S tímubožákem to vypadá opravdu zle.“

Luthienovy rty se zkř ivily v smutném úsměšku.„Už někoho, kdo stál př ed tímhle soudem, shledali nevinným?“

zeptal se.Oliver odpověděl př esně, jak př edpokládal. „Ne.“Obžalovaný byl po chvíli shledán vinným. Veškerý jeho majetek,

včetně domu v montfortské nižší sekci, př ipadl obchodníkovi, kterýtaké získal právo osobně odsouzenému useknout levou ruku a

př ipevnit si ji ke stánku pro výstrahu budoucím zlodě jům.Starý muž chabě protestoval a kyklopové ho odvlekli pryč.Další př išel na ř adu trpaslík, ale Luthien se už na to nemohl

dívat. „Kde jsou Sekáči?“ zašeptal. „Proč tady nejsou?“„Možná, že tu jsou,“ odpověděl Oliver. „Ale ani jim nezbývá nic

jiného, než se dívat,“ doplnil po chvíli. „Když chytnou ně jakéhozlodě je, zůstává sám. To je pravidlo, které všichni dodržují.“

Luthien pohlédl zpět k oltář i, kde byl právě trpaslík odsouzen ke

dvěma letům práce v dolech. Mladík Oliverovo vysvětlení chápal.Kdyby vévoda věř il, že se zlodě jské bandy budou pokoušetosvobodit své kamarády, pak by měl s vyčištěním města snadnoupráci.

Luthien uznal, že to má svou logiku – ale pokud to byla pravda,proč se on právě teď nacházel padesát stop nad podlahou Chrámu?

Podle př edpokladů př edvolali Sioban až jako poslední. Vstala z

lavice, a př estože m

ěla spoutané ruce, set

ř ásla kyklopy, kte

ř í jiuchopili, a vykročila sama.



– 204 –

„Otrokyně Sioban!“ zavolal soudce hlasitě a krátce pohlédl navévodu. Morkneymu však zůstal na tvář i znuděný výraz.

„Byla jedna z těch, kteř í př epadli důl,“ doplnil muž.„A kdo to ř íká?“ zeptala se půlelfka pohrdavě. Kyklop, stojící za

ní, ji zezadu udeř il násadou kopí a Sioban se po něm vztekle ohlédla.„Je opravdu nezlomná,“ zašeptal Oliver obdivným tónem.

Př idržoval Luthiena za šarlatový plášť, neboť se obával, že mladíkkaždou chvíli skočí dolů.

„Vězni hovoř í, jen když jsou tázáni!“ ř ekl vztekle muž na pódiu.„Tvé žvásty mě nezajímají,“ odpověděla Sioban a vysloužila si

další ránu.Luthien temně zavrčel a Oliver rezignovaně zavrtěl hlavou.

Půlčíkův pocit, že je v nesprávný čas na nesprávném místě, jenzesílil.

„Zaútočila na důl!“ vykř ikl muž vztekle a podíval se na vévodu.„Navíc je to př ítelkyně Šarlat…“

Morkney se prudce naklonil, dopř edu a pohybem ruky houmlčel. Oliverovi se zdálo, že Morkney nechce, aby toto jméno bylovysloveno nahlas.

Morkney se upř eně podíval na Sioban. Jeho oči jako by svítilymagickým žárem.„Kde jsou ti trpaslíci?“ zeptal se.„Jací trpaslíci?“ odpověděla Sioban.„Ti dva, které jste ty a tví… společníci odvedli z dolů,“ vysvětlil

Morkney a jeho odmlka znovu utvrdila Olivera v př esvědčení, žecelý proces byl př ipraven kvůli němu a Luthienovi.

Sioban zavrtěla hlavou. „Jsem jen služebnice,“ ř ekla klidně. „Nic

víc.“„Kdo je majitelem této otrokyně?“ zeptal se vévoda. Siobanin

pán povstal a zvedl ruku.„Ty jsi bez viny,“ vysvětlil mu vévoda. „Takže bys měl dostat

náhradu za tuhle ztrátu.“ Majitel ulehčením vydechl a posadil se.„Ale ne,“ zamumlal Oliver. Luthien, který se díval stř ídavě z

obchodníka na vévodu a z vévody na Sioban, ničemu nerozuměl.



– 205 –

„Ale ty,“ zavrčel Morkney a poprvé za celou dobu vstal ze židle.„Ty jsi vinna,“ ř ekl vévoda a znovu se posadil. „Př íštích pět dnístrávíš v mých kobkách.“

Pět dní? př emítal Luthien. Tohle že měl být rozsudek? Uslyšel

Oliverův povzdech a pochopil, že Morkney ještě neskončil.„A bude to tvých posledních pět dní!“ doplnil vévoda. „Pak

budeš pověšena za krk – na náměstí, které nese mé jméno!“V celém shromáždění se začal vzmáhat nespokojený hluk.

Kyklopské stráže pevně ji sevř ely své zbraně a rozhlížely se kolem, jako by čekaly potíže. Takovýhle rozsudek nikdo nepř edpokládal.Během Morkneyho vlády se rozsudek smrti vynášel pouze nad vrahylidí, a pokud zavraždění nebyli nijak zvlášť důležití, často se změnilv pouhé doživotní otroctví.

Olivera v myšlenkách znovu napadlo slovo léčka. Př emýšlel, cobude následovat. Bylo mu jasné, že Luthien takovou nespravedlnostnedovolí a alespoň se pokusí dívku osvobodit. Bylo mu jasné, ženásledujících pět dní bude pěkně zaměstnán. Bylo mu jasné, že budeobstarávat spojení mezi Sekáči a kýmkoli dalším, kdo by jim mohlpomoci.

Půlčík však změnil názor, když pohlédl na Luthiena a uviděl hostát s napjatým lukem v ruce.Se vzteklým výkř ikem vypustil mladý Bedwyr šíp, který mí ř il

př ímo na vévodu. Ten se př ekvapeně podíval na triforium. Objevil sestř íbrný záblesk a ne jeden, ale pět šípů náhle letělo vzduchem. Pakse zablesklo znovu a počet šípů se znovu zpětinásobil. Po tř etímzáblesku bylo ve vzduchu sto pětadvacet šípů. Všechny mí ř ily navévodu a Oliver s Luthienem tomu nevěř ícně př ihlíželi.

Čekalo je však zklamání. Tucty šípů nebyly nic jiného než stínytoho prvního a všechny se rozplynuly v nicotu nebo prostě proletělyskrz vévodu, který stále seděl na židli a usmíval se.

Luthien se cítil jako nebetyčný hlupák, v čemž ho jen utvrdilaOliverova následující poznámka.

„Tohle nebyla ta nejchytř ejší věc, kterou jsi mohl udělat.“



– 206 –

Kapitola 23

Ř ekni jim!

Luthien odskočil od okraje v okamžiku, kdy socha vedle ně jzačala ožívat. Švihl lukem a rozbil ho o tvrdou hlavu nestvůry. Začalse rozhlížet po Oliverovi. Všiml si, že půlčík je zle tísněn ostatnímisochami, které se díky volání svého čarodě jného mistra taképrobudily k životu.

„Proč se vždycky př istihnu, jak bojuju někde nad propastí?“zavrčel půlčík a bodl – jen aby zjistil, že jeho rapír nedokáže prorazit

tvrdou kůži chrliče.Celé shromáždění dole v katedrále propadlo zmatku. Kyklopové

vykř ikovali rozkazy. Vévodův soudce volal: „Smrt psancům!“ A pakudělal zásadní chybu, neboť svů j pokř ik změnil na: „SmrtŠarlatovému stínu!“

„Šarlatový stín!“ Mnoho lidí povstalo z kostelních lavic aukazovalo směrem, kde stál Luthien. Právě v tom okamžiku mladýBedwyr zaútočil na chrlič a jeho meč se svezl po jeho krku a zaseklse hluboko do kř ídla. Stvůra se sesula dolů, a př estože se pokoušelazraněnými kř ídly pád zastavit, zř ítila se ve spirále na podlahu.

„Šarlatový stín!“ Zvedl se znovu pokř ik a mnoho lidí v hrůzevykř iklo, když zblízka pohlédlo na oživlý chrlič.

Oliver, tísněný dvěma oživlými monstry, ustoupil do rohu těsně vedle Luthiena. Mladý Bedwyr vztekle sekal mečem a zanechal natvář i jedné ze zrůd dlouhý šrám.

Bylo mu však jasné, že př estože se jim zatím dař í držet sinestvůry od těla, je jich na ně př íliš mnoho.



– 207 –

Kyklopové se rychle dávali dohromady a pokoušeli se zvládnoutvzmáhající se nevoli mezi lidmi. Mnoho návštěvníků s dětmi utíkalok západním dveř ím. Jeden kyklop se vrhl k Sioban a dostal kopanecdo bř icha. Další, který se k ní př iblížil, měl ještě větší smůlu, neboť

ho do př edloktí zasáhl šíp (stř ela vyletěla odněkud z davu).Další a další lidé ukazovali na tajemného zlodě je v šarlatovém

plášti. Oliver s lanem a hákem v ruce si toho povšiml.„Ano!“ vykř ikl tak hlasitě, jak jen dokázal. „Př išel Šarlatový

stín! Hodina svobody př ichází, dobř í lidé z Montfortu.“„Za Eriador!“ vykř ikl Luthien, který okamžitě pochopil půlčíkův

plán. „Za Bruce Mac Donalda!“ A pak podstatně tišším tónem dodal:„Pozor, Olivere!“ když jeden z chrličů zaútočil:

„Do zbraně, stateční lidé z Montfortu!“ zař val půlčík, roztočilhák nad hlavou a mrštil jím mezi trámy, podepírající stř echu.„Svoboda čeká. Do zbraně! Př ichází čas hrdinství. Stateční lidé zMontfortu, do zbraně!“

Luthien zasykl bolestí, když ho pař át jednoho z chrličů zasáhl doramene. Zapotácel se a narazil do Olivera. Pak uchopil lano a on iOliver začali šplhat dolů.

Pohled na Luthiena s Oliverem, za nimiž vlál šarlatový a fialovýplášť, jak se spouště jí dolů k oltář i a tyranskému vévodovi, způsobil,že paniku vystř ídala odvaha, která zotročeným montfortskýmobyvatelům vstoupila do srdcí. Jeden obchodník s vakem mincí,které dnes př inesl jako daň, se náhle rozmáchl a udeř il jímnejbližšího praetoriánského gardistu do obličeje. Kyklop upadl a př esně j se př evalila kupa těl.

Nedaleko zdi byl další kyklop zavalen útočící hordou.

A vzadu náhle Siobanini spojenci Sekáči vytáhli ukryté zbraně aluky a postavili se vlně útočících kyklopů.

Siobanin soudce s dýkou v ruce seběhl z pódia, se zjevnýmúmyslem půlelfku zabít. Změnil však názor, když se př ed ni postavilrozložitý trpasličí vězeň. Muž se rozběhl pryč a volal praetoriánskougardu.

Sioban a trpaslík se rozhlédli kolem sebe a uviděli, že jejich

žalář ník klesl na zem zasažen šípem. Sebrali mu od opasku klí

če ahledali ty, které patř ily do zámků na jejich poutech.



– 209 –

„Co jsme to vlastně udělali?“ zeptal se Luthien, když se jimpodař ilo na chvíli se uvolnit z boje a popadnout dech.

„Nevím!“ ř ekl půlčík. Pak náhle oba v hrůze ustoupili, neboť zezemě povstala kostra, na níž visely rozkládající se zbytky masa a jížv hloubi prázdných očních důlků zář ilo rudé světlo.

Vzduchem se mihl Luthienův meč a oddělil lebku od zbytku těla.„Tohle jsou Morkneyho zrůdy!“ vykř ikl Oliver.Luthien skočil př ed půlčíka. Vrhli se na ně dva kyklopové.

Bedwyrův meč zasvištěl kupř edu, pak nahoru a do strany a srazilprotivníkovu zbraň stranou. Luthien prudce udeř il odkrytého kyklopa

pěstí. Pak se mladík instinktivně sehnul a nad hlavou mu zasvištěloostř í druhé bestie. Otočil se a sekl př ekvapeného kyklopa př es bř icho.Oliver udělal salto a během ně j ně jakým záhadným způsobem

vrhl svou dýku. Ta se zabodla dalšímu praetoriánovi, který právě př ibíhal, do krku. Zasažený vykř ikl a zachroptěl. Oliverův rapír muprojel srdcem a kyklop klesl na zem.

Luthien mrtvolu př eskočil a vrhl se na kyklopa s těžkým mečem,který držel v obranné pozici.

Luthien byl na ně j př íliš rychlý. Z otočky kyklopův meč odrazil aporanil ho na paži. Př estože nebyl ně jak vážně zraněn, kyklop radě jiustoupil a šel si vyhledat ně jakého snadně jšího soupeř e.

Oba př átelé se dostali k oltář i a mezi nimi a vévodou Morkneym,který stál př ed svým pohodlným kř eslem, už nebyl žádný nepř ítel.

Luthien začal obíhat oltář zleva a Oliver ho následoval. Vévodanáhle rozpř áhl ruce a hodil po nich hrst malých kuliček. Dopadly na

podlahu všude kolem oltář e a za

čaly vybuchovat. Zasypaly obapř átele jiskrami a zahalily je kouř em. Oliver vykř ikl a vytř epával si

jiskry z šatů. Oba dva se po chvíli probojovali dýmem až k místu,kde vévoda Morkney př ed chvílí stál – jen aby zjistili, že už tamnení.

Oliver ukázal na vlnící se tapisérii na protě jší zdi. Luthien se tamvrhl a odhrnul ji stranou. Objevil dř evěné dveř e a za nimi úzkékamenné schodiště, vedoucí do nejvyšší věže Chrámu.



– 210 –

Sioban a osm Sekáčů se rozběhli různými směry, aby se pokusiliuklidnit a zorganizovat bojující dav. Jeden ze Sekáčů dal půlelfce luka toulec a sám vytáhl meč a vydal se vstř íc dvěma blížícím sekyklopům. Jeden z kyklopů náhle padl a Sioban s úsměvem sklonila

luk.Kyklopové si nevedli právě nejlépe, ale jejich nemrtví spojenci a

oživlé chrliče vháněli děs do srdcí těch, kdo stáli proti nim.Jedna žena, používající svou vycházkovou hůl jako kyj, s její

pomocí srazila hlavu jednomu kostlivci a její oči se rozší ř ily šokem,když se po ní ta nechutná bezhlavá věc začala sápat. Byla by určitě mrtvá, kdyby se trpasličí vězeň, který se už také osvobodil z pout, nakostlivce nevrhl a nesrazil ho na zem.

Sioban se rozhlédla kolem a uviděla ženu s tř emi malými dětmi, jak se snaží dostat z dosahu jednoho chrliče, cvakajícího tesáky.Půlelfka do ně j vystř elila šíp, pak ještě jeden, a když se k ni nestvůraobrátila, vrhla se na ni skupina mužů, kteř í ji pohř bili pod svojíváhou.

Sioban si uvědomila, že je úplně jedno kam pů jde, protože bitvazuř ila po celé chrámové lodi. Zamí ř ila k oltář i a doufala, že tam

najde Luthiena s Oliverem. Došla tam právě včas, aby viděla jak seza jejím milým a za půlčíkem zavř ely dveř e.

Schodiště bylo úzké a točité a Luthien s Oliverem viděli jen párstop př ed sebe. Minuli několik malých okének zdobených sochami aLuthien si je s obavou prohlížel, jakoby se bál, že také obživnou.

Asi po sedmdesáti schodech se Luthien zastavil a otočil se na

Olivera, který byl zaujat smotáváním svého magického lana. Luthienmu naznačil, aby se zaposlouchal.

Nedaleko př ed nimi bylo slyšet zaklínání.Luthien se př itiskl ke zdi a pobídl Olivera, aby udělal to samé.

Než však mohl př ekvapený půlčík jakkoli zareagovat, př iletěloseshora několik blesků, které proletěly kolem Luthiena. Mladík sepodíval po Oliverovi a př edpokládal, že najde jen zuhelnatělé zbytky.

Půlčík však stál a pokoušel si upravit propálený kloubouk.„Víš,“ ř ekl nonšalantně, „být malý má občas svoje výhody.“



– 211 –

Vyrazili dál a Luthien bral schody po dvou, aby se stihl dostat kvévodovi dř ív, než na ně sešle ně jaké další kouzlo.

Mladík nezapoměl na žár, který pocítil, když se kolem ně jpř ehnaly blesky, a př emýšlel, co tady vlastně sakra dělá. Jak to, že

syn earla z Bedwydrinu bojuje s čarodě jným vévodou v nejvyšší věžinejmonumentálně jší eriadorské budovy?

Zavrtěl hlavou a zaplašil tyto myšlenky.Když mladík po chvíli obešel další okruh spirály, rozší ř ily se

jeho oči př ekvapením a úlekem. Do zdi těsně nad jeho hlavounarazila těžká sekyra. Nad ním za sebou stáli dva kyklopové a bránilischody.

Luthien se prvního pokusil zasáhnout mečem, ale kyklop mělveliký štít a navíc výhodu v tom, že stál výše. Mladý Bedwyr nemělkam udeř it. Těžká sekera se znovu začala snášet Luthienovi na hlavua mladík jen taktak stihl ráně nastavit meč.

„Rychle se probojuj!“ vykř ikl za ním Oliver. „Musíme tohočarodě jníka dostat dř ív, než nám stihne př ipravit další př ekvapení!“

To se snadně ji ř eklo, než udělalo, protože Luthien nemohl nasvého silného a dobř e chráněného protivníka poř ádně zaútočit. Na

rovné zemi by se mladík a Oliver s oběma kyklopy bezpochybyvypoř ádali, ale takhle na schodech to Luthienovi př ipadalobeznadě jné.

Uvažoval o tom, že se vrátí zpátky do kostelní lodi, kde obamohli alespoň př ispět k boji.

Zezadu př iletěl šíp, prosvištěl Luthienovi kolem hlavy a narazildo zdi. Kyklop, který štítem blokoval ránu mladíkova meče, hoinstinktivně pozvedl př ed sebe. Luthien nezaváhal a sekl kyklopa do

odkrytého kolena. Bestie upadla na schody a druhý kyklop se otočil azačal utíkat.

Oliverova vržená dýka ho zasáhla do zad dř ív, než stihl udělatdva kroky.

Luthien dorazil prvního kyklopa, ten druhý s dýkou v zádech sezapotácel – a zabodl se do ně j další šíp.

Oba př átelé uviděli dole na schodech siluetu Sioban.

„Rychle nahoru!“ pobídl Oliver Luthiena. Obával se, žezamilovaný mladík se zastaví a bude na jejich zachránkyni dělat



– 212 –

celou věčnost sladké oči. Luthien však už byl v pohybu a př ekračovaltěla padlých kyklopů. „Musíme toho čarodě jníka dostat…“

„Než nám př ipraví další př ekvapení!“ dokončil Luthien zapůlčíka.

Spěchali nahoru a Luthiena začaly brnět nohy. Na chvilku sezastavil a ohlédl se po svém př íteli.

„Pokud se zastavíme, tak na nás ten čarodě j nachystá něcoodporného, to se vsaď,“ ř ekl Oliver a odhrnul si z obličejerozcuchané vlasy.

Luthien se chvilku vydýchal a rozběhl se dál.Vystoupali ještě asi sto schodů nahoru a př ed sebou uviděli denní

světlo. Dostali se až na vrchol věže, což byl kruhový prostor sprůměrem zhruba dvacet pět stop, chráněný silnou zdí.

Např í č od nich stál vévoda Morkney. Divoce se smál a jeho hlasse podobal skř eku dravé šelmy. Luthien doběhl na plošinu, aleprudce se zastavil a s hrůzou sledoval, jak se vévodovo tělo mění azačíná se kroutit a vydouvat.

A růst.Morkneyho kůže potemněla a kolem paží a krku se mu začaly

tvoř it šupiny. Z úst mu vyrazil dlouhý rozeklaný jazyk. Morkneyhoobličej začal vypadat jako hlava obř ího hada a z jejího vrcholkuvyrazily obrovské zahnuté rohy. Jeho tělo se zvětšilo př inejmenšímdvojnásobně a napínalo červenou róbu až k prasknutí. Pař áty nadlouhých a mocných pažích krájely vzduch a vévoda dokončovalsvou zjevně bolestivou proměnu.

Z koutku úst mu ukápla slina, a když dopadla na kámen, zasyčela jako kyselina. Netvor se se zavrčením zbavil šatů a roztáhl dlouhá

kožnatá kř ídla. Jeho černé tělo bylo cítit žárem Pekla.„Morkney,“ zašeptal Luthien.„Nemyslím,“ odpověděl Oliver. „Možná bychom se měli vrátit.“



– 213 –

Kapitola 24

Démon

„Nejsem Morkney,“ prohlásil netvor. „Pohlédněte ve strachu nanejmocně jšího z Prastarých!“

„Prastarý?“ zašeptal Luthien se strachem v hlase.„Démon,“ vysvětlil mu Oliver a snažil se po dlouhé cestě nahoru

popadnout dech. „Ten čarodě j se změnil v démona.“„Určitě není horší než drak,“ zašeptal Luthien a snažil se tak

Olivera i sám sebe uklidnit.

„My jsme př ece draka nepř emohli,“ př ipomněl mu okamžitě Oliver.

Démon se rozhlédl a jeho dech mrazil jako ř íjnový vzduch.„Ach,“ povzdychl si. „Je krásné být znovu na světě! Než mě Morkney bude schopen vrátit zpátky do Propasti, budu hodovat navás dvou a na stovkách dalších lidí!“

Luthien o tomto prohlášení ani na okamžik nepochyboval. Vidělobry, kteř í byli stejně velcí jako démon, ale ani oni, a dokonce aniBaltazar, nevyzař ovali takovou auru moci a nepochopitelného zla.Kolik lidí už měl tento démon na svědomí? př emýšlel Luthien, alezjistil, že vlastně ani nechce znát odpověď.

Na schodech za sebou uslyšel kroky. Ohlédl se a uviděl Sioban, jak s lukem v ruce př ichází na spodní odpočívadlo.

Luthien se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit. Bylo mu, jakoby mu do srdce vráželi kůl.

„Jdeme, Olivere,“ procedil skrze zuby a pevně ji sevř el meč.Chystal se na ztělesnění zkázy, které stálo př ed ním, zaútočit.



– 214 –

Než stihl půlčík na svého vyššího př ítele upř ít nevěř ícný pohled,Prastarý zdvihl ruku a sevř el ji v pěst.

Náhle se zvedl strašlivý vítr, př i kterém se oba společníci jenstěží udrželi na nohou. V té chvíli Sioban vypustila šíp, ale vichr ho

srazil neškodně stranou.Luthien se zapotácel a pozvedl paži, jako by se tím chtěl chránit

př ed větrem. Jeho plášť a šaty za ním divoce vlály. Půlčíkovi uletělklobouk z hlavy. Oliver se po něm instinktivně natáhl, ale vznesl setaké a př eletěl př es zeď, chránící vrcholek. Oliver byl od ní vzdálenasi tucet stop, když tu se na hadí tvář i démona objevil úšklebek a vítrnáhle utichl.

Oliver ze sebe vydal krátký výkř ik a zmizel z dohledu.Se vzteklým výkř ikem Luthien zaútočil a jeho meč se zablýskal.

Siobaniny šípy se míhaly vzduchem, i když Luthien mohl jen těžkoodhadnout, zda dokáží Prastarému ublížit.

Pokusil se netvora bodnout, ale ten jeho ostř í hravě odrazil.Luthien klesl na jedno koleno a vyhnul se tak zahnutým pař átům, pakse postavil a uskočil zpět.

Démonovi se do krku zabodl šíp a netvor vztekle zasyčel.

Luthien ho sekl do stehna a jeho meč v něm zanechal krvácejícíránu. Mladý Bedwyr uskočil stranou, ale démon ho pař áty zasáhl doramene a srazil ho na zem.

Mladík pohotově vyskočil a vyhnul se dalšímu úderu. Věděl, žerána musí démona bolet, a když se k němu Prastarý otočil, v jehohadích očích žhnuly plamínky nenávisti.

Zahlédl však v jeho očích i něco jiného – malé zaváhání, a viděltaké, že koutky netvorovy tlamy sebou nepatrně škubají.

Do démonova krku se zaryl šíp.Záškuby pokračovaly a Luthien získal dojem, že Prastarý se v

hmotném těle necítí dvakrát jistý.Démon udělal krok kupř edu a čněl nad Luthienem jako věž. Z

jeho očí vyrazily dva rudé paprsky, které se několik palců př eddémonovým obličejem spojily. Zasáhly Sioban a mrštily jí dolů zeschodů.

Luthienovi se téměř

zastavilo srdce.



– 215 –

Oliver, visící na zdi, si poř ádně narazil klobouk na hlavu. Dlouhévlasy mu visely př es tvář a zabraňovaly mu ve výhledu. Nohama sezapíral o kameny a rukama se pevně držel lana.

Půlčík věděl, že tady nemůže viset věčně, a tak nakonec sebral

všechnu odvahu a odhrnul si vlasy z tvář e. Jeho hák – ten skvělýmagický hák! – se zachytil na zdi, i když bohužel dost daleko odvrcholku věže. Oliver neměl ani dost lana na to, aby sešplhal na ulicipod sebou.

Kousek nad sebou, po levé straně, uviděl okno.„Jsi velmi statečný,“ zašeptal sám k sobě a odrazil se nohama

ode zdi. Pomalu se rozhoupával ze strany na stranu, pak se jednourukou pustil a zachytil se za okenní výklenek. Po chvíli námahy semu na ně j podař ilo vlézt.

Oliver posmutněl, když uviděl, že okno je zamř ížované. Pohlédldolů a spatř il, že pod ním se shromáždil veliký dav, který hopozoruje. Viděl také oddíl praetoriánské gardy, která si klestila cestusměrem ke vchodu do Chrámu. Půlčík s povzdychem zavrtěl hlavoua tř ikrát škubl lanem, aby ho uvolnil. Uvědomil si, že nyní by bylschopen upevnit hák tak, aby mohl sešplhat dolů a zmizet. Ke svému

vlastnímu úžasu však zjistil, že ho hází nahoru, poblíž dalšího okna.Za chvíli k němu Oliver, za vydatného povzbuzováníshromážděných př ihlížejících, došplhal.

„Občas se mi zdá, že mít př ítele je jen na obtíž,“ zamumlalpůlčík, ale pokračoval v cestě.

Boj v katedrále pokračoval. Většina kyklopů byla mrtvá a

zbývající se bránili z posledních sil. Povstalci však nemohli bojovatproti nemrtvým a oživlým chrličům. Sekáči se snažili směrovat lid kvýchodu.

Každý se snažil co nejrychleji opustit Chrám. Kyklopové topochopili a házeli jim do cesty kostelní lavice.

V patách měli nemrtvé, kteř í srazili každého, kdo nebyl dostrychlý, aby unikl jejich kostnatým pař átům.



– 216 –

Luthien se s nenávistným výkř ikem vrhl do útoku. MladýBedwyr chtěl bestii za každou cenu zabít a nemyslel př itom navlastní bezpečí. Proti němu se vztáhly dvě pař átovité ruce, ale mladík jen vztekle máchl mečem a zanechal na nich krvavé šrámy.

Luthien do netvora vrazil a sekal a kopal do jeho těla.Démon zjevně pochopil nebezpečí plynoucí z této zuř ivosti a

jeho kožnatá kř ídla se roztáhla a Prastarý se vznesl do vzduchu.Poodletěl kousek od Luthiena.

„Ne!“ vykř ikl Luthien. Nemyslel na nebezpečí, které plynulo ztoho, že se Prastarý dostal z dosahu jeho meče. Myslel jen na to, ževražedné monstrum může utéct. Vrhl se na netvora a bylo mu úplně jedno, že ho pař áty zasáhly do zad.

Necítil bolest, i když věděl, že krvácí. Jediné, co cítil, byl vztek avšechnu svou sílu a soustř edění vložil do rány mečem. Zbraň sezaboř ila hluboko do netvorova bř icha. Z rány se vyvalil zelený kouř .Mladý Bedwyr zař val a snažil se démona rozpárat. PohlédlPrastarému do očí a znovu si všiml zaváhání, které znamenalo, žedémon není v čarodě jově těle pevně usazen.

Démonovy silné paže ho popadly za ramena a srazily na zem.

Nestvůra se s mocným pleskotem kř ídel vznesla do vzduchu.Odněkud zdaleka uslyšel Luthien hlas – Siobanin hlas.„Ty odpornej bastarde!“ vykř ikla půlelfka a vystř elila šíp.Stř ela se zabodla př ímo do netvorova hadího oka. Sioban!

uvědomil si Luthien a instinktivně se zvedl a např áhl meč.Prastarý, který se vrhl stř emhlav dolů, se na ně j nabodl. Démon

se př ekvapeně podíval na Luthiena a Luthien pohlédl na meč,otř ásající se v rytmu netvorova srdce, které proklál.

S ř evem, př i kterém praskaly kameny, se Prastarý prudce otř ásl austoupil – a čepel Luthienova meče se v ráně zlomila.

Sioban ho zasáhla dalším šípem, ale ani si toho nevšiml. Démonse znovu otř ásl. Z rány mu prýštila rudozelená krev.

Luthien zapomněl na rány a bolest a pohlédl do očí monstra, okterém si myslel, že je poraženo.

O chvíli pozdě ji si uvědomil, že se mýlil, neboť z démonových

očí op

ět vyšlehly dva paprsky energie, které se mu spojily p

ř ed tvá

ř í.



– 217 –

Luthien se vrhl stranou a těžce dopadl na zem. Paprsky znovuzasáhly Sioban, která se zř ítila ze schodů na odpočívadlo, kde zůstalanehybně ležet.

Luthien potř ásl hlavou a snažil se vzpomenout si, kde vlastně je.

Ohlédl se a uviděl stojícího Prastarého, který se divoce smál.„Ty si myslíš, že mi tvé směšné zbraně mohou ublížit?“ zavrčel

netvor. Znovu se rozesmál a vytáhl si z rány zbytek čepeleLuthienova meče. „Já jsem Prastarý. Ten, který žije již celá staletí!“

Luthien už neměl sílu bojovat. Byl poražen. Věděl to a věděltaké, že pokud má Greensparrow víc takových spojenců, jako jePrastarý, pak se brzy na celý Eriador snese noc.

Luthienovi se roztř ásly nohy slabostí. Sebral však všechny síly azůstal stát. Když už měl zemř ít, chtěl zemř ít se ctí.

„Ne!“ zavrčel Prastarý. Démon se nedíval na Luthiena, ale doprázdna. „Patř í mně! Poslouží mi jako potrava!“

„Ne,“ odpověděl hlas vévody Morkneyho. „Je mů j!“Démonův hadí obličej se náhle změnil v Morkneyho tvář . Pak se

vrátil do hadí podoby Prastarého a znovu se změnil ve vévodu.Souboj pokračoval a Luthien věděl, že teď má př íležitost

zaútočit. Ztěžka vykročil, snažil se najít ně jakou zbraň a sebrat sílu kútoku.Když se podíval na svého nepř ítele, neviděl Prastarého, ale

vyhublé tělo vévody Morkneyho, který se právě shýbal pro svouróbu.

„Už bys měl být mrtvý,“ ř ekl Morkney a pohlédl navrávorajícího Luthiena. „Omezený hlupáku! Buď hrdý na to, že jsidokázal bojovat s Prastarým tak dlouho a př ežít. Buď hrdý, ale nyní

poklekni na kolena a zemř i.“Luthien téměř poslechl. Ještě nikdy nebyl tak unavený a věděl,

že smrt je blízko. Sklonil hlavu a povšiml si něčeho, co mu dodalosílu zůstat stát a co mu př ipomnělo ztrátu, kterou utrpěl.

Oliverův rapír.Mladý Bedwyr se k vévodovu pobavení shýbl a pozdvihl malé

úzké ostř í. Snažil se neupadnout a roztř esenou rukou zbraň pozdvihl.

Pak vykročil ke svému nep

ř íteli.



– 218 –

Morkney se nepř estal smát, ani když k němu Luthien došel anapř áhl zbraň k ráně.

„Ty opravdu věř íš, že si s tebou nedokážu poradit?“ zeptal sevévoda. „Myslíš, že k tomu, abych zničil ubohého šermí ř e, potř ebuji

Prastarého, nebo ně jakého jiného démona? Poslal jsem ho pryč jenproto, abych si vychutnal požitek z tvé smrti osobně.“ S povýšenýmúsměvem rozpř áhl vévoda ruce a začal čarovat.

Luthiena zamrazilo v zádech a mladík s šokovaným výrazempř imrzl na místě. Ucítil prudkou bolest. Obklopilo ho světlo, kterézačalo plynout k čarodě ji. K jeho nezměrné hrůze se mu zdálo, žetemný čarodě j mu upíjí jeho vlastní životní energii.

„Ne,“ zašeptal, ale věděl, že proti čarodě jnému vévodovi nemášanci. Morkney, jako skutečný parazit, se zvrhlým potěšenímpokračoval v mučení.

„Jak sis jen mohl myslet, že mě dokážeš porazit?“ zeptal sevévoda. „Copak nevíš, kdo jsem? Chápeš vůbec síluGreensparrowova bratrstva?“

Vévoda se opět rozesmál. Umírající Luthien nemohl udělatvůbec nic. Srdce mu tlouklo tak, že se bál, že vybuchne.

Náhle se vévodovi kolem hlavy omotala smyčka na konci lana astrhla ho stranou. Morkney se zapotácel, otočil se a uviděl Olivera zMorous, sedícího na zdi.

Půlčík věnoval vévodovi milý úsměv. Morkney zavrčel a chystalse na ně j obrátit svů j hněv. S tím mladíkem může tak jako takskoncovat pozdě ji.

Luthien využil okamžiku, kdy byl volný, a vší silou bodl. Ostř írapíru se zabodlo vévodovi do prsou.

Dlouhou chvíli stáli proti sobě tvář í v tvář . Morkney př ekvapeně zíral na toho zvláštního mladíka, který ho právě zabil. Vévoda senaposledy sípavě rozesmál a padl mrtev Luthienovi do náručí.

Dole v chrámové lodi znehybněly oživlé chrliče a kostlivci sevrátili ke svému věčnému spánku.

Oliver pohlédl dolů na obrovský dav a na značný početpraetoriánů, kteř í si klestili cestu do Chrámu.

„Ukaž jim ho!“ zvolal rychle myslící půlčík na Luthiena.Luthien se na ně j př ekvapeně podíval.



– 219 –

„Pověs ho dolů!“ ř ekl půlčík. „Ať se podívají, jak se houpá zakrk!“

Tato př edstava Luthiena vyděsila.Oliver ke svému př íteli doběhl a odstrčil Luthiena od mrtvého

vévody. „Copak nerozumíš?“ zeptal se půlčík. „Musí ho vidět!“„Kdo?“„Tví lidé!“ vykř ikl Oliver a vší silou strčil Morkneyho př es

okraj. Smyčka kolem vévodova krku se pevně utáhla a jeho tělo sezačalo houpat sto stop nad zemí.

Ale chudí lidé z Montfortu, kteř í mnoho let trpěli pod jehovládou, ho poznali i na takovou dálku.

Z katedrály vyběhl vítězný dav a zazněly vzrušené a radostnévýkř iky.

„Co jsme to udělali?“ zeptal se omráčeně mladík a sledoval boj,který proti praetoriánům rozpoutal dole na ulici.

Oliver pokrčil rameny. „Kdo ví? Jediné, co mohu ř íct jistě, je to,že teď, když je vévoda z cesty, se nám bude lépe pracovat.“

Luthien jen potř ásl hlavou a př emýšlel, jakou lavinu to uvolnilo.Př emýšlel, jak se to všechno mohlo stát.

„Luthiene?“ zaznělo za ním a on se otočil. Uviděl Sioban, která kněmu potácivě př icházela a jejíž šedý hábit byl na mnoha místechpotrhán.

Ale smála se.



– 220 –

Epilog

Na tichých ulicích Montfortu ležel sníh, který milosrdně zakrýval prolitou krev. Luthien seděl na stř eše vysoké budovy v nižší

části a př ehlížel město a země na severu.Obyvatelé Montfortu se vzbouř ili a on, Šarlatový stín, byl zvolen

jejich vůdcem. Mnoho jich zemř elo a v Luthienově srdci byl smutek.Čerpal sílu z těch, kteř í odvážně bojovali za svobodu. Ze statečnýchlidí, kteř í tak dlouho žili pod tyranií a nyní se rozhodli bojovat, byť za cenu vlastního života.

A k Luthienovu př ekvapení vyhráli. Silná a dobř e vyzbrojená

armáda kyklopů stále ješt

ě ovládala vnit

ř ní

část m

ěsta za rozd

ělovacízdí a chránila bohaté obchodníky, kteř í za vévody Morkneyho

prosperovali. Ř íkalo se, že jim velí vikomt Aubrey.Luthien si toho člověka pamatoval. Doufal, že to, co se ř íká, je

pravda.Nejtěžší boje byly v prvním týdnu po vévodově smrti. Každý den

tehdy umíraly stovky mužů, žen a kyklopů. Pak náhle př išla zima aboj se postupně zastavil – každý se radě ji chtěl zajistit př ed mrazem.

Nejprve se zdálo, že na tom jsou lépe obchodníci a kyklopové vlepších čtvrtích vyšší části města. Postupem doby ale Luthienovi lidézjistili, že je to naopak. Povstalci kontrolovali vně jší zeď –kontrolovali veškeré zboží, které do města př icházelo.

Siobanina skupina, doplněna trpaslíky, osvobozovala zajatce.Nyní měli př ipravený plán k útoku na doly a k osvobození zbytkuSaglinových zotročených lidí.

Př esto se Luthien nemohl zbavit pochybností. Mělo to, co udělal,ně jakou cenu, nebo se choval jako hlupák? Kolik lidí muselo zemř ítkvůli té události v Chrámu, kdy se Šarlatový stín objevil a lidé ho



– 221 –

následovali? A př estože vyhráli, jaká je čekala budoucnost?Vypadalo to, že bude krutá zima – a s nástupem jara se určitě objevíarmáda z Avonu, jednotky krále Greensparrowa, př icházející městodobýt.

A ztrestat povstalce.Luthien si zhluboka povzdechl a všiml si jezdce, př ijíždě jícího

severní branou. Př ivážel novinky a, jak Luthien doufal, také slibpomoci – alespoň od nejbližších vesnic. Ř íkalo se, že se bojuje v PortCharley na jihu, ale Luthien tomu př íliš nevěř il.

„Myslel jsem si, že tě tu najdu,“ zazněl za ním hlas a Luthien seotočil. Uviděl Olivera, který k němu právě šplhal.

„Př ehlížíš své království?“Luthienův výraz napovídal, že na tom neshledává nic zábavného.„No nic,“ pokračoval půlčík. „Př išel jsem ti jen ř íct, že máš

návštěvu.“Luthien př ekvapeně pozdvihl obočí, neboť na stř echu se

vyšplhala žena. Mladý Bedwyr si uvědomil, že má zelené oči, stejně jako Sioban, a poněkud ho to př ekvapilo. Měla však ohnivě rudévlasy. Stála př ed ním a v rukou nesla cosi zabaleného v př ehozu. S

láskou se na svého starého př ítele podívala.„Kateř ino,“ zašeptal Luthien, stěží schopen př es vyschlé rtyvypravit slovo.

Kateř ina došla až k němu a podala mu př edmět.Luthien, který ničemu nerozuměl, ho př evzal.Rozší ř ily se mu oči, když rozbalil látku a uviděl Oslepující záš ť ,

drahocenný rodinný meč.„Od Gahrise, tvého otce a právoplatného earla z Bedwydrinu,“

ř ekla Kateř ina O’Haleová.Luthien se zkoumavě podíval do jejích zelených očí a př emýšlel,

co se stalo.„Avonesa je v ř etězech,“ ř ekla Kateř ina. „A na ostrově

Bedwydrinu již není žádný živý kyklop.“Luthien zalapal po dechu. Gahris následoval jeho př íkladu a

zahájil válku! Mladík se podíval z usmívající se Kateř iny na

rozesmátého Olivera a pak zabloudil pohledem na sněhem pokrytéstř echy tichého města.



Stál př ed rozhodnutím a na rozdíl od minulých událostí, které hodovedly až sem, ho dělal uvážlivě.

„Jdi, Olivere,“ ř ekl mladík. „Jdi a ř ekni lidem, aby se př ipravili.Ř ekni jim, že válka, válka za jejich svobodu, právě začala.“ Luthien

se podíval na hrdou ženu z Hale.„Jdi, Olivere,“ ř ekl znovu. „Ř ekni jim, že nejsou sami.“

ř běh k č j k i

Sarlatovy Stin 01 - Bedwyruv Mec

Documents

Transcript of Sarlatovy Stin 01 - Bedwyruv Mec