strana 12 TR 14/2018

Pfiidat kousek dobra do lidsk˘ch srdcí

Nûktefií se v ‰edesáti chystají do dÛchodu, u zvoleného opataProkopa je tomu naopak.KfiesÈan nestárne, ale zraje pro vûã-nost. Samozfiejmû, podle vnitfiníchpravidel klá‰tera po dovr‰ení sedm-desáti let úfiad pfiedám svému ná-stupci, ale slouÏit bych nechtûl pfiestat. Ostatnû je to i m˘m opat-sk˘m heslem.

Proãítám-li ¤eholi Benediktovu,nemohu se ubránit dojmu, Ïe na opata, pfiedstaveného klá‰tera, klade vysoké nároky. âeské slovo opat se odvozuje z fiec-kého ãi latinského abbas, z nûmec-kého der Abt – to je otec. Otci senerodíme, ale stáváme. Není jedno-duché b˘t dobr˘m otcem. MuÏi to-hoto století musí pravdivû uznat, Ïejako otcové mnohdy zklamali. Pozo-ruji to na mlad˘ch lidech, ktefií vy -rÛstali v neúpln˘ch rodinách. Mívajíproblém s autoritou otce, protoÏese s opravdov˘m tátou tfieba v Ïivo-tû ani nesetkali.U nûkterého z duchovních autorÛ

jsem ãetl zajímavou my‰lenku:„Kdo není Otcem, kdo není Mat-kou, je li‰ák, prospûcháfi, kter˘ vy-rábí vûci, které mu slouÏí, získávávûci, které mu patfií. Naproti tomuOtec nebo Matka jsou v podstatûnaivní lidé, touÏící po bytostech,jimÏ by dali Ïivot a radost ze Ïivota,které by oÏivovali sv˘m Ïivotem,které by svou radostí tû‰ili a dalijim poznat i kouzlo své radosti.“ Toje podle mû ideál otcovství ãi ma-tefiství, k nûmuÏ máme smûfiovat.

Na druhou stranu svat˘ Benediktnetrvá na pfiísném dodrÏování ¤ehole: „Kdyby opat vidûl, Ïe je lep‰í si to uspofiádat jinak, aÈ si to uspofiádá jinak.“ Benediktova ¤ehole mi byla vÏdysympatická právû tím, Ïe pfiihlíÏík okolnostem Îivota, k moÏnos -tem ãlovûka. Pfiímo to je fieãeno v 64. kapitole ¤ehole: „Opat si te-dy osvojí rÛzné pfiíklady rozli‰ovánímíry, matky ctností, a fiídí v‰e tak,aby silní mûli, po ãem touÏí, a slabíaby neutekli.“ Îivot v klá‰tefie tedynení kasárensk˘ dril, kter˘ vedek uniformitû, ale ke správnému roz-voji kaÏdého jednotlivce.

Pokud vím, domníval jste se, Ïe svá pozemská léta v Bfievnovûbudete nadále proÏívat jako pfievor.MÛj pfiedchÛdce arciopat AnastázOpasek zemfiel 24. srpna 1999.V té dobû byla na‰e komunita je‰tûmladá a bylo tfieba, abychom také

dokonãili mnohé ekonomické vûci,kter˘m se ale opat nemÛÏe vûno-vat. Proto jsem sám navrhl, aby-chom mûli urãité období administ-rování klá‰tera, kdy v jeho ãele bu-du stát jako pfievor-administrátora v‰e potfiebné se dokonãí. Ov‰emnikdo netu‰il, Ïe se to povleãe takdlouho, pfiedev‰ím jednání o církev-ních restitucích nûjakou dobu trva-

lo. Bylo tfieba, abychom personálnûi hospodáfisky stabilizovali klá‰ter.I kdyÏ tak velk˘ areál bude mít stá-le nûjaké místo, které bude vyÏado-vat velké investice a kde bude coopravovat. V posledních dvou tfiechletech se v komunitû diskutovaloo tom, Ïe bychom i po stránce úfia-dÛ v klá‰tefie mohli v‰e vrátit do let, kdy byl Ïivot „normální“,a proto se dospûlo k rozhodnutío opatské volbû.

Jakou zmûnu pro vás osobnû pfiiná‰í poslání opata?Budu dál vést bfievnovskou komuni-tu, jen s jin˘m titulem. Jmenovaljsem nového pfievora, ten má pfie-dev‰ím odpovûdnost za chod klá‰-

terní komunity, pak je zde dal‰íspolubratr, kter˘ vede hospodáfiskézáleÏitosti. V klá‰tefie jsou pfiesnûrozdûlené povinnosti. Moc se tohotedy pro mû nezmûní, jen jako arci-opatovi mi moÏná pfiibude více spo-leãensk˘ch povinností. Ony vypl˘vajíi z toho, Ïe jsem pfiedsedou konfe-rence vy‰‰ích pfiedstaven˘ch muÏ-sk˘ch fieholí v âeské republice.

Ov‰em ãlovûk musí mnoÏství tûchpovinností mimo klá‰ter hlídat, abybyl pfiedev‰ím doma. Benediktinimají slib stability místa a první po-vinností opata je b˘t otcem rodiny.A kdyÏ je táta moc z domu, není tozdravé.

Opatem jste byl zvolen 21. listopa-du 2017. Domnívám se, Ïe jste sev tento den v duchu dûjinami vracel aÏ ke svatému Vojtûchovi…To je my‰lenka, která mû jako prvnínapadla, kdyÏ jsem byl po volbû do-tázán, zda volbu pfiijímám. Moje„ano“ znamenalo navázat na v‰e,co zde bylo, na v‰echny, ktefií zdeÏili a zanechali nám své svûdectvía poselství.

S Anastázem Opaskem vás stálepojí duchovní vazba. V dobû normalizace jsme mûlis Anastázem jen zprostfiedkovan˘styk, pfies urãité posly, ktefií mu vo-zili na‰e vzkazy a dopisy. Hodnû mio nûm vyprávûl pfievor Ale‰ Gwuzd,kter˘ Ïil v mém rodném kraji a díkynûmuÏ jsem se dostal blíÏe k bene-diktinskému Ïivotu. AÏ po listopadu1989 jsem se odváÏil Anastázovizavolat do bavorského klá‰teraRohr. Poprvé jsme se vidûli v lednu1990 ve Vídni v nemocnici, protoÏedostal – asi z té radosti, Ïe nastalazmûna a Ïe se bude moci vrátit do-mÛ – infarkt pfii náv‰tûvû vídeÀ-sk˘ch spolubratfií. Díky opatu Ana-stázovi jsem poznal i mnoho vzác-n˘ch osobností, které jsem pfiedtím sl˘chával jen ze Svobodné Evro-py nebo z Hlasu Ameriky ãi ãetl je-jich ãlánky na stránkách samizdatu.On s nimi spolupracoval v exilu,a pak se stávali ãast˘mi hosty na-‰eho klá‰tera, jako tfieba Ivan Me-dek, Pavel Tigrid nebo Karel Kryl,kter˘ mûl u nás poslední rozlouãenía je pohfiben na na‰em hfibitovû.

âeho je‰tû jste si na Anastázi Opaskovi váÏil?Anastáz byl ãlovûk k lidem otevfien˘a vidûl spí‰ to, co nás spojuje, neÏoddûluje, ne‰katulkoval lidi a snaÏilse b˘t stejn˘ ke v‰em. Velice jsemsi na nûm váÏil, Ïe v sedmdesáti

R O Z H O V O R

„Ve sluÏbû Bohu nikdo neodchází do dÛchodu – v této sluÏbû se prostû nekonãí,“ fiíká Prokop Siostrzonek, kter˘ se poãátkem ledna stalhistoricky druh˘m arciopatem bfievnovského benediktinského klá‰tera. V tûchto dnech vychází vzpomínková kniha Osudy ProkopaSiostrzonka, která svûdãí o tom, Ïe nástupce Anastáze Opaska je ãlovûk vlídn˘ a mírn˘, nebojí se vyslovit jasn˘ názor a má smysl pro humor.

Po smrti Anastáze Opaska se pfiikaÏdém dÛleÏitém rozhodnutí ptám:

Co by na to asi fiekl?

„Benediktova ¤ehole mi byla vÏdy sympatická právû tím, Ïe pfiihlíÏí k okolnostem Îivota, k moÏnostem ãlovûka,“ fiíká Prokop Siostrzonek

12-14_14_Rozhovor_Danica 22.03.18 12:21 Stránka 12

12-14_14_Rozhovor_Danica 22.03.18 12:21 Stránka 13

sedmi letech mûl sílu k návratua novému poãátku. Proto se po jeho smrti ptám pfii kaÏdém dÛleÏitém rozhodnutí: Co by asi na to fiekl?

Vzhledem k tomu, Ïe uÏ v dûtstvíjste se nauãil vnímat kaÏd˘ denv souvislostech, byla i proto bene-dikce, va‰e slavnostní uvedení do opatského úfiadu, stanovena na 14. ledna?Je to datum, které jsme si je‰tû zaopata Anastáze pfiipomínali v na‰íkomunitû kaÏdoroãnû. 14. ledna993 byl poÏehnán nበklá‰ter sva-t˘m Vojtûchem. Je to den „zroduklá‰tera“ – nebylo tedy lep‰í datumpro mou opatskou benedikci. VÏdyÈse zrodilo zase nûco nového…

Atmosféra celého slavnostního obfiadu byla krásná. Platí to i o hudební souãásti m‰e svaté,zpívajících sborech. Neru‰iv˘ byl pfiím˘ pfienos televize Noe. Jsem vdûãn˘ TV Noe, Ïe se rozhod-la benedikci pfiená‰et. Mnozí mojiznámí, pfiedev‰ím z Moravy, by senemohli osobnû zúãastnit. Mûljsem radost ze svûdectví P. Leo‰eRy‰ky, kter˘ prostfiednictvímTV Noe pfiená‰el nûkolik stovek bo-hosluÏeb, Ïe zábûry kamer pfii pfie-nosu z Bfievnova zachytily vÏdy jenprojasnûné a radostné tváfie v‰echpfiítomn˘ch. Jsem rád a mám takézdÛvodnûní následující vzpomínkou:âesk˘ historik Zdenûk Kalista vy-právûl, jak trávil s dirigentem Václa-vem Talichem velikonoãní víkend najedné moravské vesniãce. Na Bílousobotu odpoledne si vy‰li na pro-cházku vesnicí ãistû vymetenoua provonûnou dechem jara a slun-ce. Vesnice byla liduprázdná a v‰u-de jakési napûtí, jako kdyÏ se mánûco velkého stát. A stalo se.V‰ichni lidé byli uvnitfi kostela naslavnosti Vzkfií‰ení. A kdyÏ se k nû-mu oba hosté pfiiblíÏili, právû zaznû-la trubka, pak se rozeznûly zvonya z kostela se nesla nad‰enûa vroucnû zpívaná píseÀ: Hle, vstaljiÏ z mrtv˘ch Kristus Pán. Oba zÛ-stali stát hluboce dojati obsahemchvíle. Po del‰ím mlãení fiekl histo-rik dirigentovi: „Nepfiipadá ti, Ïev‰echna hudební produkce a v‰ech-no umûní, které dûlá‰, se nemÛÏerovnat tomu, co se dûje právû teìzde?“ A Talich, nejvût‰í ãesk˘ diri-gent, pok˘val hlavou se slovy: „Ne-div se, tady diriguje sám Pán BÛh.“

V dobû, kdy jste byl pfievorem, se mnohé zmûnilo. Bfievnovsk˘klá‰ter vzkvétá, mimo jiné obnovilnejstar‰í pivovar u nás, spolu -pracuje se ‰kolami, s obnoven˘mSpolkem bfievnovsk˘ch Ïivnostní-kÛ, pravidelnû sem pfiijíÏdûjí studenti ãeskotû‰ínského gymná-zia… Ani zdaleka tedy nepÛsobídojmem nepfiístupnosti, odlou -ãenosti od vefiejného Ïivota.

M˘m obvykl˘m a ãasto citovan˘mrãením je, Ïe v obci se dafií dobfie,kdyÏ spolu mluví starosta, uãitel,hospodsk˘ a faráfi. Proto jsme ote -vfieni v‰em lidem dobré vÛle, ktefiíchtûjí nav‰tívit nበareál a spolus námi pfiidat kousek dobra do lid-sk˘ch srdcí. Zvlá‰È dÛleÏité je tou mladé generace, kterou v areálumÛÏeme uãit úctû a vdûãnosti odkazu generací pfied námi.

NezapomeÀme ani na Broumov.Jsem rád, Ïe díky nad ‰en˘m lidemna Broumovsku, ktefií stáli u zroduAgentury pro rozvoj Broumovskaa posléze Vzdûlávacího a kulturníhocentra v klá‰tefie, se vrátil do klá‰-tera Ïivot, kter˘ zde bez pfieru‰enípulzoval od 13. století aÏ do koncedruhé svûtové války. Benediktini pfii-vedli na Broumovsko nové lidi, ktefiíkultivovali po staletí tuto krajinu. Zaopata Otmara Zinckeho se v kaÏdévesnici postavil kostel, aby zdej‰ímûli podle benediktinského heslav‰e potfiebné k rozvoji duchovnímui tûlesnému – to je smysl toho na-‰eho hesla „modli se a pracuj“. Bo-huÏel, dvû totality 20. století toto

dílo zniãily. Jsem vdûãn˘ tûm, ktefiíopût o Broumovsku mluví jakoo svém domovû, pro nûjÏ chtûjíudûlat co nejvíce. Není v na‰ich si-lách tam mít svou komunitu. Protorádi poskytujeme prostory klá‰terapro v‰e dobré, ãím mohou b˘t obo-haceni místní i náv‰tûvníci klá‰tera,kter˘ch stále pfiib˘vá. Díky Bohu!

MoÏná je troufalé pojit ¤eholi Be-nediktovu s poezií Anastáze Opas-ka. U mnoha „star˘ch“ textÛ siale uvûdomujeme, jak jsou stáleaktuální: „Národ se ponofiil do lÏi /která se tyãí jak Mount Everest /a zachvacuje kofieny Ïivota / pro-rÛstá cévami lidu / Nauãili ho lÏivíkouzelníci / nepravdu vyslovovat /ve ‰kolách v úfiadech / na námûs-tích v ulicích…“ Jak s tímto „dûdictvím“ naloÏit?Po pfievzetí devastovan˘ch klá‰terÛjsme si oba s opatem Anastázemãasto fiíkali, Ïe je smutné, co sestalo s na‰imi klá‰terními budova-mi a majetky, které ve své dobû pfii-ná‰ely obÏivu mnoha desítkám lidí.Ale zároveÀ jsme konstatovali, Ïe jemnohem smutnûj‰í devastace du‰í.

V nich je je‰tû hluboce zakofienûnatotalita lÏi, závisti. Ale kultivace du-‰í patfiila vÏdy k na‰emu benediktin-skému poslání. Musíme b˘t natomto poli urãitû je‰tû aktivnûj‰í. A nenechat se znechutit.

Ve va‰em vyprávûní si nelze ne-v‰imnout dosti podstatné záleÏi-tosti: opat Anastáz Opasek bylbezdÛvodnû uvrÏen do vûzení, t˘rán, ale zfiejmû nikdy nevysta -voval své utrpení na odiv.Opat Anastáz pfii vyprávûní o zatãe-ní, samotce a v‰em, co s tím souvi-selo, byl mnohdy zdrÏenliv˘. Cítiljsem, Ïe nejvût‰í poníÏení a utrpeníjemu i jin˘m pÛsobilo to, Ïe byli fy-zicky i psychicky zdeptáni natolik,Ïe pak u velk˘ch procesÛ opakova-li, co je nutili se nauãit, aby tak je-jich v˘povûdi potvrdily jejich „zá‰-kodnickou ãinnost ve sluÏbách im-perialismu“. Chápu, Ïe mnozí tomohli cítit jako osobní zklamání,ale copak je mÛÏeme za to odsuzo-vat? Kdo neproÏil ta muka, nemÛÏepochopit. V tom také vidím jednutváfi hrÛznosti komunistické totality,která zdeptala lidskou dÛstojnost.Obdivuji Anastáze, kter˘ dokázal

fiíci, Ïe kdyby ve vûzení a pak nastavbách nezaÏil propocené ko‰ile,moÏná by zÛstal nepfiístupn˘m pre-látem. Bfievnovsko-broumovsk˘opat TomበSartorius, ten zemfielv roce 1700 a za dobu jeho opat-ské sluÏby mnohokrát v klá‰tefiehofielo a proÏil mnoha lidová po-vstání na svém panství v Broumo-vû, mûl heslo: Quod nocet, docet –Co ‰kodí, to uãí. Ale nûkdy to bylapro tyto opaty tûÏká ‰kola!

Letos poprvé oslavíte Velikonocejako arciopat bfievnovského klá‰tera. Budou jiné?Jsem pfiesvûdãen, Ïe budou stejné.VelikonocÛm a jejich smyslu lidénerozumûjí, a pfiitom jsou to pronás nejvût‰í svátky, protoÏe jsou todny, kdy si uvûdomujeme, Ïe Ïivotsmrtí nekonãí. A tento Ïivot kfies-Èanské Velikonoce oslavují, jak tokdysi krásnû napsala Matka Terezaz Kalkaty: Îivot je ‰ance, chyÈ ji.Îivot je krása, obdivuj ji.Îivot je radost, zakus ji.Îivot je sen, uskuteãni ho.Îivot je v˘zva, pfiijmi ji.Îivot je povinnost, splÀ ji.Îivot je hra, zahraj si ji.Îivot je hodnota, oceÀ ji.Îivot je bohatství, hlídej ho.Îivot je láska, raduj se z ní.Îivot je tajemství, odhal ho.Îivot je pfiíslib, naplÀ ho.Îivot je smutek, pfiekonej ho.Îivot je hymnus, vyzpívej ho.Îivot je boj, podstup ho.Îivot je tragédie, zkus jí porozumût.Îivot je ‰tûstí, zasluÏ si ho.Îivot je Ïivot, chraÀ ho.� Eva Ocisková, publicistkaSnímky Jan Hrd˘

R O Z H O V O R

„âlovûk musí mnoÏství povinností mimo klá‰ter hlídat, aby byl pfiedev‰ím doma.Benediktini mají slib stability místa a první povinností opata je b˘t otcem rodiny.A kdyÏ je táta moc z domu, není to zdravé.“

strana 14 TR 14/2018

12-14_14_Rozhovor_Danica 22.03.18 12:21 Stránka 14