Rozhodování v Evropské unii

Robert Zbíral

EU pro „přírodovědce“

7. března 2011

Úvodní poznámky

každá mezinárodní organizace má vlastní instituce

dva možné přístupy– mezivládní model

• instituce jen vyjadřují zájmy států• jednomyslnost, často nestálé zastoupení• příklad OSN

– nadnárodní model• instituce mohou jednat i proti státům• většinové hlasování, ustálené zastoupení

EU kombinací obou variant

Zásady pro rozhodování v EU

EU je uskupením států a občanů (dvojí legitimita) fungování EU založeno na zásadě zastupitelské

demokracie– „ Každý občan má právo podílet se na demokratickém

životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.“

institucionální rámec EU– „ Unie má institucionální rámec, jehož cílem je podporovat

její hodnoty, sledovat její cíle, sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států, jakož i zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností.“

neuplatňuje se dělba moci, ale institucionální rovnováha– jednání pouze v rámci jim svěřených pravomocí– zásada loajální spolupráce

Rada Evropské unie také nazývána Rada nebo Rada

ministrů mezivládní instituce: zastupuje

zájmy členských států hlavní úkoly

– schvalování legislativy– projednávání aktuálních problémů v

EU– výběr členů mnoha jiných institucí

EU členy ministři vlád států- nestálá

instituce– setkávání podle zaměření ministrů)– celkem devět konfigurací (např.

zahraniční věci, konkurenceschopnost)

– sídlem Brusel, Lucemburk

Rada Evropské unie vnitřní složení

– nejvyšší úroveň: setkání ministrů– střední úroveň: Výbor stálých zástupců

• tvoří velvyslanci zemí při EU

– nejnižší úroveň: pracovní skupiny• členy úředníci členských zemí

– sekretariát (cca 2000 úředníků- podpora) způsob rozhodování

– určeno otázkou, o které se rozhoduje– jednomyslnost: kde je nejvíce zasažena suverenita států (zahraniční politika,

daně atd.)– kvalifikovaná většina: v současnosti převládá

• nadnárodní prvek: možnost přehlasování• do roku 2014 podle přiděleného počtu hlasů (255 hlasů z 345), poté 55 % států s

65 % obyvatel EU

– praxe: snaha se dohodnout a najít kompromis• není to o snaze převálcovat ostatní• nikdy se nic hlasováním neodmítne (raději jednání dále nebo stáhnutí)• socializace zástupců vlád (přizpůsobení se)• proč nejsou poražení: logrolling, přijmutí ústupků (stín hlasování), tvorba balíčků

atd.

Rozdělení hlasů při QMV (29 29 29 29

27 27

1413

12 12 12 12 12

10 10 10

7 7 7 7 7

4 4 4 4 43

-1

4

9

14

19

24

29

Něm

ecko

Fra

ncie

Spoje

né k

rálo

vstv

í

Itálie

Španěls

ko

Pols

ko

Rum

unsko

Niz

ozem

sko

Řecko

Port

ugals

ko

Belg

ie

Česká r

epublik

a

Maď

ars

ko

Švédsko

Rakousko

Bulh

ars

ko

Dánsko

Slo

vensko

Fin

sko

Irsko

Litva

Loty

šsko

Slo

vin

sko

Esto

nsko

Kypr

Lucem

burs

ko

Malta

Hlasování proti návrhu dle států

Předsednictví v Radě mění se mezi státy po šesti měsících formální vedení Rady

– svolává setkání

– částečně ovlivňuje řešenou agendu

– hledá kompromis mezi státy: neutrální mediátor

– vede příslušné schůze- vždy představitel daného státu v příslušném tělese

– nemá nějaké zvláštní pravomoci- spíše administrativní funkce

po Lisabonské smlouvě důležitost klesá (stálí předsedové)

Evropská rada také označována jako summity EU mezivládní instituce: zastupuje zájmy států členy hlavy států a vlád zemí, předseda Komise a stálý

předseda ER– hlavně premiéři, jen u Francie a Kypru prezidenti

setkání zpravidla 4krát ročně– možnost ad-hoc setkání– většinou setkání čtvrtek-pátek– nejdůležitější událost v „životě“ EU

hlavní úkoly– rozhodování o strategickém směřování EU (impulsy pro

integraci)– schvalování klíčových rozhodnutí (rozšíření, finanční

perspektiva, zahraniční záležitosti atd.)– nepřijímá ale legislativní akty

vedení: stálý předseda volený státy na 2,5 roku– podobná role jako předsednictví v Radě– Herman van Rompuy (Belgie)

způsob rozhodování– většinou konsenzem

Evropská rada

Evropská komise nadnárodní instituce: zastupuje zájmy celé EU přirovnávána k „vládě EU“, sídlem Brusel složení

– kolegium komisařů- 27 (jeden z každého státu)– vybírají státy, potvrzuje Evropský parlament- funkční

období pět let– po zvolení nezávislost na státech

v čele předseda– první mezi rovnými, ale stále silnější pozice– od 2004 José Barroso (2009 znovu)

vnitřní členění Komise– každý komisař má svůj rezort– rozsáhlá administrativa (cca 30 tisíc lidí)

• děleno do generálních ředitelství

rozhodování kolegia– prostou většinou, ale nehlasuje se– většina rozhodnutí přijímána mimo setkání kolegia

(písemný postup, delegace)

Evropská komise: funkce navrhování legislativy

– Komise jako „motor EU“– nikdo jiný nesmí akty navrhovat (neplatí pro zahraniční záležitosti)– impulsy: vnější situace, zájmové skupiny, ostatní instituce atd. (málokrát

jakoby sama od sebe) delegovaná legislativa

– reakce na každodenní události (potřeba flexibility)- pravomoc dána jinou legislativou

– členské státy dohlížejí pomocí zvláštních výborů (komitologie) kontrolní funkce

– „strážce práva EU“– kontrola, zda členské státy dodržují právo EU (např. implementace práva)

• možnost podat žalobu u Soudního dvora a navrhnout sankce

– dohled na dodržováním hospodářské soutěže výkonné pravomoci

– zodpovědnost za plnění rozpočtu EU– spravování strukturálních fondů

praxe: hodně záleží na schopnostech předsedy, role ostatních institucí a podpora členských zemí

– obecně s časem spíše pokles vlivu Komise

Evropský parlament nadnárodní instituce: zastupuje zájmy občanů EU jediný přímo volený orgán EU (od r. 1979)

– volební období pět let– jednotné volby (červen), ale volí se po státech– problém: malá účast, volby druhého řádu, hovoří se o vnitrostátních tématech

složení: 751 poslanců, každý stát má určitý počet poslanců (degresivní proporcionalita)

vnitřní organizace– poslanci se sdružují do politických skupin podle svých zájmů

• nejsilnější křesťanští demokraté (EPP) a sociální demokraté (S&D)

– poměrně velká soudržnost skupin, společný program– funkce předsedy EP (Jerzy Buzek) spíše formální, řídí hlavně samy politické skupiny– dělení poslanců do výborů dle zaměření– součástí i pomocný aparát (cca 3000 osob)

sídlo: Brusel (výbor), Štrasburk (plénum), Lucemburk (sekretariát)– nepohodlné a drahé, ale plyne ze smlouvy a Francie nechce změnit

rozhodování– různé druhy většin (obyčejně prostá)– jediná instituce s reálným střetem zájmů, ale často dohoda mezi skupinami a tlak na

ostatní instituce (zvláště Radu)

Evropský parlament: funkce od počátků integrace neustálé posilování

– posun od konzultační funkce k skutečnému podílu na schvalování legislativy

– blíží se pozici parlamentů v členských zemích legislativní pravomoc

– projednává a schvaluje legislativu

– nyní již ve většině záležitostí stejná pozice s Radou

• několik čtení, nutné se vzájemně domluvit

– u vybraných otázek vyjádření souhlasu/nesouhlasu (nelze měnit text) či pouze poradní funkce

rozpočet: schvaluje s Radou, ale slabší pozice (nemá dohled nad příjmy)

kontrolní pravomoc– především vůči Komisi

• musí souhlasit při uvedené do funkce

• možnost odvolat (nikdy se nestalo), interpelace, písemné otázky

– méně vůči Radě a Evropské radě

• konflikt legitimity, zástupci těchto institucí odpovědní parlamentům členských států

Složení Evropského parlamentu

Institucionální rámec- shrnutí

Instituce Kdo zasedá Charakter Paradigma Čí zájmy hájí?

Evropská rada

hlavy států a vlád (27), předseda Komise

nestálý (4* ročně)- Brusel Mezivládní ++

Členských států

Evropský parlament

poslanci (751) permanentní- Štrasburk, Brusel, Lucemburk

Nadnárodní ++

Občanů EU

Rada EU ministři členských států (27)

nestálý (asi 60 zasedání ročně), Brusel

Mezivládní +

Členských států

Komise komisaři (27) permanentní, Brusel Nadnárodní +

Celé EU

Evropský soudní dvůr

soudci (27) permanentní, Lucemburk Nadnárodní ++

Celé EU

„Brusel“ shora

Ostatní instituce EU Soudní dvůr EU

– viz přednáška dr. Stehlíka Evropská centrální banka

– přednáška o měnové unii Výbor regionů

– členy zástupci samosprávy z členských zemí– poradní funkce

Evropský hospodářský a sociální výbor– členy zástupci zájmových skupin (firmy, odbory atd.)– poradní funkce

Účetní dvůr– členy jeden zástupce za každý stát– kontroluje správnost hospodaření EU

evropské agentury– cca dvě desítky subjektů vykonávajících nezávisle činnost v určité

oblasti (např. Úřad pro harmonizaci ve vnitřních trhu a registrace ochranných známek)

Příjímání legislativy v EU (příklad LIFE+) finanční nástroj EU pro podporu ochrany životního prostředí

– vždy rozplánováno na víceleté finanční období– nutné přijmout legislativu upravující fungování fondu na léta 2007-2013

příprava návrhu (Komise)– odpovědné GŘ pro životní prostředí– široké konzultace se zájmovými skupinami, státy i EP– návrh schválen na jednání kolegia (říjen 2004), zasláno Radě a EP

Evropský parlament– jedná Výbor pro životní prostředí, přidělen zpravodaj– upravuje návrh a schvaluje ho v prvním čtení (červenec 2005)

Rada– o návrhu jedná pracovní skupina, několikrát na programu v Coreperu a Radě (ministerská

úroveň)– v červnu 2006 schválena tzv. společná pozice (podoba návrhu podle názoru Rady v prvním

čtení) verze Rady a EP rozdílné

– EP: chce více prostředků do fondu, rozdělování prostředků má dělat Komise– Rada: méně peněz, 80 % prostředků pod kontrolou členských států– EP výrazně mění společnou pozici Rady, ta nesouhlasí, tedy druhé čtení končí neúspěšně

(říjen 2006) dohodovací řízení

– nutnost se domluvit- společné jednání obou institucí, dosažen kompromis (více peněz, 78 % prostředků členské státy)

– verze z dohodovacího výboru poté lehce schválena oběma institucemi (květen 2007)– předpis zveřejněn v úředním věstníku

Příjímání legislativy v EU (příklad LIFE+)

historie návrhu v systému Prelex a ukázky dokumentů institucí: http://ec.europa.eu/prelex/detail_dossier_real.cfm?CL=cs&DosId=191760