Kè 20, 5780 LISTOPAD 2019 ROÈNÍK 81

CHEVANKISLEV

VÌSTNÍK IDOVSKÝCH NÁBOENSKÝCH OBCÍV ÈESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Vydavatelská znaèka nakladatelství Eragny Press.(K textu na stranách 1213.)

USNESENÍ SNÌMOVNYK ANTISEMITISMU A IZRAELIPoslanecká snìmovna Parlamentu ÈRna svém zasedání 22. øíjna naprostouvìtinou hlasù pøijala usnesení, ve kte-rém odsoudila antisemitismus a odmítlazpochybòování práva Izraele na existen-ci a obranu. Usnesení, které se staví taképroti výzvám k bojkotu Izraele, byloschváleno v následujícím znìní:

Poslanecká snìmovna: 1. dùraznì odsuzuje vechny projevy

antisemitismu smìøující proti jednotliv-cùm, náboenským institucím, organi-zacím, jako i Státu Izrael, vèetnì popí-rání holokaustu;

2. odmítá jakékoliv zpochybòovánípráva Státu Izrael na existenci a obranu;

3. odsuzuje vekeré aktivity a prohlá-ení skupin, které vyzývají k bojkotuStátu Izrael, jeho zboí, slueb èi obèa-nù, atji na území Èeské republiky, èina mezinárodních fórech;

4. vyzývá vládu, aby jak doma, taki v mezinárodních vztazích rozhodnìvystupovala proti vem formám antise-mitismu;

5. ádá vládu, aby na pùdì Evropskéunie, Organizace spojených národù a dal-ích mezinárodních institucí odmítala fi-nanèní podporu ze zdrojù tìchto organiza-cí pro taková hnutí, organizace a spolky,které vyzývají k bojkotu Státu Izrael;

6. doporuèuje vládì, aby jak doma,tak v rámci Evropské unie zintenzivnilaaktivity v oblasti prevence antisemitis-mu a zasazovala se o zajitìní vìtí bez-peènosti pro jednotlivé osoby, organiza-ce a instituce, které by se mohly státterèem antisemitských útokù.

ZRUENÍ ZDANÌNÍ CÍRKEVNÍCH RESTITUCÍÚstavní soud v úterý 15. øíjna rozhodlo zruení danì uvalené na finanèní náhra-dy v církevních restitucích. Spornou èástzákona zruil. Zdanìní pùvodnì prosadilavláda ANO s ÈSSD s podporou KSÈMa SPD, kdy pøehlasovala veto Senátu.Prezident Milo Zeman zákon podepsalv kvìtnu.

Ústavní soud vykrtl z právní úpravyjen nìkolik slov, v praxi to ale znamená,e zruil zdanìní církevních restitucí,zdùraznil hned na zaèátku vyhlaovánísoudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

Ústavní soud dospìl k závìru, e ne-jde ve své podstatì o daò, ale o sníenírestituèní náhrady. Podle ÚS v tomtopøípadì nelo o èestný úmysl naplnit

státní pokladnu primárnì, ale o nìco ji-ného, uvedl.

Rozhodnutí Ústavního soudu je tøebarespektovat. Novináøùm to shodnì øeklipremiér Andrej Babi (ANO), ministrvnitra Jan Hamáèek a kultury LubomírZaorálek (oba ÈSSD) a ministrynì finan-cí Alena Schillerová (za ANO). Na stejnéstanovisko se omezil i prezident MiloZeman. ÈSSD podle Hamáèka vyèerpalamonosti, jak podle jejího názoru patnìkonstruované restituce zvrátit.

Rozhodnutí Ústavního soudu je po-tøeba respektovat, pøestoe jsem stálepøesvìdèený, e byly církevní náhradyvypoèteny chybnì, tím pádem pøedrae-né o 54 miliard, a navíc schváleny veli-ce podivnì, napsal ÈTK Babi.

Ústava zùstala v tomto státì ochránì-na. Právní stav ve vìci vyrovnání státus církvemi zùstává stejný tak, jak byl na-staven od 1. ledna 2013. Vám, milí kole-gové, kteøí jste se na pokusu o tuto ko-munistickou kráde podíleli, zùstalajenom vìèná ostuda, øekl ve snìmovnìMiroslav Kalousek z TOP 09. Je to dob-rá zpráva o tom, e ná ústavní systémfunguje a e jsme demokratickým práv-ním státem, uvedl v komentáøi pro mé-dia pøedseda KDU-ÈSL Marek Výborný.Také on na Twitteru uvedl, e rozhodnutíje ostudné pro vechny, kdo zdanìní pod-poøili. Stále trvám na tom, e co byloukradeno, nemùe být pøi vrácení zdanì-no! poznamenal pøedseda lidoveckéhosenátorského klubu Petr ilar.

Pøedseda SPD Tomio Okamura novi-náøùm øekl, e jeho hnutí chtìlo napravitstav, kdy náhrady dostávají i církve, kte-ré pøed rokem 1989 neexistovaly. Roz-hodnutí Ústavního soudu ale vnímámv rámci ÈR jako to nejvyí, take simyslím, e tato záleitost je z tohoto po-hledu uzavøena, øekl.

Jsem moc rád, e u nás poøád jetìneplatí, e kdo má moc, mùe cokoli,

napsal na Twitteru éf poslancù STANJan Farský.

Komunisté mají za to, e rozhodnutísoudu je nespravedlivé a e byly pomi-nuty zájmy obèanù. Verdikt soudu vakrespektují. Strana bude jetì zvaovatdalí postup, nevyluèuje, e se obrátí naevropské instituce.

Napadenou právní úpravou zákono-dárce nepøípustnì retroaktivním zpùso-bem (nepøípustná nepravá retroaktivita)nerozhodl o zdanìní, nýbr o faktickémsníení finanèní náhrady, na její celouvýi vznikl církvím a náboenským spo-leènostem právní nárok a legitimní oèe-kávání okamikem uzavøení smluv o vy-poøádání. Dodateèné sníení finanènínáhrady za køivdy zpùsobené zloèinnýmkomunistickým reimem míøí proti zá-kladním principùm demokratického práv-ního státu. Zákonodárce tím poruil prin-cipy právní jistoty, dùvìry v právo a jehopøedvídatelnost a ochrany nabytých právjakoto stìejní principy demokratickéspoleènosti (èl. 1 odst. 1 Ústavy Èeské re-publiky), a právo dotèených subjektùvlastnit majetek podle èl. 11 odst. 1 Listi-ny základních práv a svobod a èl. 1 Do-datkového protokolu k Úmluvì ve smys-lu ochrany legitimního oèekávání jehozmnoení, uvedl v odùvodnìní ke své-mu rozhodnutí Ústavní soud.

Ekumenická rada církví, Èeská biskup-ská konference a Federace idovskýchobcí ÈR rozhodnutí Ústavního soudu vespoleèném prohláení pøivítaly a vyjádøi-ly v nìm vdìènost vem, kdo v této vìcistáli na stranì právního øádu. jd

2 VÌSTNÍK 11/2019

AKTUALITY

OBSAH

Rozhovor s K. E. Sidonem 3Komentáø k Tóøe na tento mìsíc 45Palestina jako stav myslirozhovor s Tuviou Tenenbomem 67

Neustálý zápasForum 2000 a jeho úèastníci 89

Výstava v Jeruzalémské synagoze 1011

Zemøel Harold Prince 11Eragny Press 1213György Konrád: Kadý je takový,jaké je jeho psaní 1416

Jiøí Daníèek: Katzovy sady 17O knize Nacistická kulturní politikav Protektorátu 1819

Hebraisté v Praze 20Izrael: Od Mosadu po starostku 21Výbìr z èeských médií 22Kalendárium 23Zprávy, kultura, inzerce 2427Zprávy ze svìta 28

VÌSTNÍK 11/2019 3

Spisovateli Karolu Efraimovi Sidonovi,vrchnímu rabínovi ÈR, byla 20. øíjnaudìlena Státní cena za literaturu jakoocenìní za jeho celoivotní pøínos èeskéliteratuøe. Pøi této pøíleitosti jsme mupoloili nìkolik otázek, které se jeho psa-ní týkají.

Vae první prózy Sen o mnì a Seno mém otci vyly na konci edesátýchlet. Co mají, nebo naopak nemají spo-leèného s tetralogií Kde liky dávajídobrou noc, napsanou o padesát let po-zdìji?Pøedevím autora, bytje mezi nimivíc ne padesát let a vydával jsemLiky pod pseudonymem. Na otáz-ku ostatnì odpovídá sám fakt, eschovávání se za pseudonymemnevydrelo ani týden a autor bylsprávnì rozeznán z textu, pøestoejsem byl pøesvìdèen, e tematickya stylisticky se Liky od staríchpróz výraznì lií. I v tom jsem setedy mýlil.

Existuje pro vae pojetí psaní nìco,èemu se øíká literární vzor?Kadý autor, atsi toho je nebo nenívìdom, promítá do toho, co píe,leccos z èetby autorù, jejich zpù-sob psaní je mu osobnì blízký. Dù-vody mohou být rùzné, je to dánoi vìkem, ale neznamená to jetì, ese vìdomý literární vzor promítneautorovi do jeho vlastní tvorby ji-nak ne úctou k jeho osobnostia práci se slovem. V mém pøípadìto byl Franz Kafka, ale mnohem èi-telnìjí je, napøíklad v Boím ostnu,inspirace Gustavem Meyrinkem,pøesnìji øeèeno jenom jednou z jehoknih: Zelenou tváøí. Jetì dùleitìjí vakbudou vlivy mladistvé èetby, v mém pøí-padì Pohádek tisíce a jedné noci, Dic-kensova Davida Copperfielda a pozdìjiThomase Wolfa, neøku-li Písma svatého.

Viktor Fischl na zaèátku devadesátýchlet usoudil, e pokud budete jako ra-bín chtít pokraèovat ve psaní, bezpseudonymu to nepùjde. Na jeho slovado jisté míry dolo. Jak vypadá vztahmezi Efraimem Sidonem a ChaimemCiganem?Na jeho slova dolo opravdu jen do jistémíry, i kdy jsem zpoèátku také nevìøil,e mi jako rabínovi návrat k literatuøe,a to jetì pomìrnì nevázané, tak rychleprojde. Lidé, i kdy ne jistì vichni, mys-

lím pochopili, e Chaim Cigan = EfraimSidon = Karol Sidon, jen si dal svobodupøiznat se sám sobì a veøejnosti k tomu.

Spisovatel jistoty hledá a souèasnìzpochybòuje, na rabína se hledí jakona nìkoho, kdo jistoty zná a ukazujek nim cestu. Jak spolu vycházejí v jed-nom tìle?Tohle dilema si uvìdomuji, ale nic to ne-mìní na skuteènosti, e také rabín, pokudse samozøejmì neuzavøe do ulity defini-tivnì uzavøené autority, mùe jen ukazo-vat cestu, kterou upøímnì hledá, a snaí

se nezastírat si pochybnosti, které se vy-noøují, nejen v ivotì, ale i pøi studiu.Proto jsem v Likách dal prostor bláz-novství fixní ideje, je napáchá ve stvo-øení tolik kody, e to ani nelze vylíèit.Jinými slovy jsem se rozhodl pøihlásit sek nedokonalosti, ponìvad kdo jiný jenedokonalý, kdy ne já?

Mnohokrát se v souvislosti s literatu-rou cituje z Deníkù Franze Kafky, kte-rý definuje psaní jako formu modlitby.Je vám takové pojetí jako rabínovia spisovateli blízké?V nìèem ano, protoe pøi psaní jde o for-mulaci. Na rozdíl od modlitby, ji máèlovìk pøipravenou a zformulovanoua procezenou zkueností generací lidímoudøejích, ne je èlovìk sám, snaí se

spisovatel zformulovat obsahy, které muposkytuje jeho nitro, a nabývá-li pøi psa-ní dojmu, e se mu to daøí, je to, jako byse pøiblíil k podstatì lidského bytí.

Pøeloil jste z hebrejtiny øadu litur-gických textù a pøedevím Pìt knihMojíových. Objevil jste pøi jejichpøekládání nìco, co vám pøi jejich èet-bì a studiu unikalo?Samozøejmì, obzvlátì pøeklad Tóry vya-duje zabývat se kadým slovem, hledat lo-gickou souvislost a adekvátní zpùsob, jakto èi ono slovo èi vìtu pøevést do svého ja-

zyka. Koneckoncù za to ehnámeBohu, kdy prohlaujeme, e nás po-svìtil svými pøíkazy a pøikázal námzabývat se slovy Tóry. ádný èestnýpøekladatel, atji pøekládá z jakého-koliv jazyka, se bez této pozornostike slovu nemùe obejít, ale v pøípadìidovských svatých knih a textùk tomu èlovìk dostává odmìnu v po-rozumìní svatosti, kterou obsahují.

Státní cenu za literaturu pøed vá-mi dostali mimo jiné Josef kvo-recký, Milan Kundera, Ivan Wer-nisch nebo Ivan Divi. Cítíte sev té spoleènosti dobøe?Vzhledem k tomu, e to nespornìjsou dobøí spisovatelé, èi dokoncebásníci, to jako spisovatel chápujako skuteènou poctu.

Koho byste na státní cenu navrhlpro pøítí rok?Poté, co jsem pøi udìlování státníchcen pøipomnìl Petra Kabee, kterýu cenu dostal, Jiøího Nìmce, jenzase dostal medaili Za zásluhy, a na

jazyce jsem mìl Zbyòka Hejdu, jen do-stal Cenu Jaroslava Seiferta, a vichni tøijetì zaiva jako já, u radìji nikoho na-vrhovat nebudu.

Co z toho veho, co vás v ivotì potka-lo, povaujete za nejdùleitìjí?Situace, kdy jsem byl donucen se roz-hodnout a pøiznat barvu.

Máte nìjaké nesplnìné pøání?Mám. Pøál bych si, aby moje Liky vylyanglicky a byl jsem za nì po zásluze oce-nìn cenou Hugo nebo alespoò Nebula zapøínos do literatury sci-fi! Kdy sek tomu ale teï pøiznávám, napadá mì, ev Americe bych ji nemohl pøevzít, anibych za ni podìkoval, a já se bohuel zacelý svùj ivot nenauèil anglicky. (jd)

KAROL SIDON se stal letoním laureátem Státní ceny za literaturu

Foto Karel Cudlín.

PØÍÈINAA NÁSLEDEK Paraat ToldotV Tóøe se nìkolikrát objevuje obrat ele tol-dot, který je mono vykládat a pøekládat nanìkolik zpùsobù. Vechny vak vycházejíz koøene slovesa zplodit, zrodit, laledet, a toi v pøeneseném smyslu. Toldot tak mùemechápat jako jsoucna, zplozená v tomto svì-tì jinými jsoucny jako potomci svými otci,ale rovnì v abstraktní rovinì. Cokoli sev tomto svìtì zrodí, je následkem své pøíèi-ny, je je chápána jako av, otec. V halachic-ké literatuøe se potom s termíny av a toldotsetkáváme v logice pøíèiny a následku, kdyje napøíklad kontakt s mrtvým tìlem èlovì-ka pokládán za obecnou pøíèinu rituální ne-èistoty. Protoe vak ádná pøíèina není beznásledkù a následek se stává pøíèinousvých následkù, jejich zøetìzení nabývái významu dìjin, pøíbìhù èi prostì story.

V nìkterých pøípadech jde v Tóøe o vý-èet pokolení, a naskýtá se proto otázka,zda obrat to jsou toldot pøedchozí textuzavírá, anebo otevírá text následující.K prvnímu výkladu by mohlo svádìt hnedprvní uvedení ele toldot v 1M 2,4 po estidnech stvoøení a posvìcení dne odpoèin-ku, kdy by toldot byly následky stvoøení.To jsou toldot nebes a zemì, stvoøenýchv den, kdy Hospodin, Bùh, dìlal zemia nebesa, by tak peèetila dílo poèátku po-dobnì jako sám abat. Jenome hned poslovech, e v den, kdy Hospodin, Bùh, dì-lal nebesa a zemi, následuje zpráva o ka-dém stromku na poli, ne byl na zemi, pro-toe nebylo èlovìka, který by obdìlávalzemi (2,5), a tím se otevírá pøíbìh èlovìkapo vyhnání z ráje, kdy byl nucen dobývatze zemì chléb, co èiní dodnes.

Správnost názoru, e ele toldot vdyckyotevírají novou kapitolu, lze opírat i o slùv-ko behibaram (stvoøených), je je vedleprostého významu chápáno jako skrytýpoukaz na budoucího Abrahama. Obsahujeznaky jeho jména, a stvoøených v den atd.naznaèuje, e Abraham byl pøedpoklademsamotného stvoøení, jeho budoucností,a bez nìj by akt stvoøení nemìl smysl.

Následující toldot se proto týkají knihydìjin èlovìka, protoe v den, kdy Bùh stvo-øil èlovìka, uèinil jej s Boí podobou(5,12). Tóra se tím oznaèuje za pøíbìh,jen od bereit bara na svém zaèátku a poposlední slova pøed zraky celého Jisraele(5M 34,12) na konci, poèínaje Adamema konèe Izraelem, sleduje kultivaci Boípodoby od jednotlivce po lidské spoleèen-ství. Tuto vazbu zdùrazòuje i výzva k Izra-eli, obsaená v Talmudu: Atem kru´imadam, vy jste povoláni být èlovìkem!

K tomu vak vede dlouhá a nesnadnácesta. Proto je po esti dnech stvoøení pøe-desláno, e Bùh poehnal sedmému dniodpoèinku a posvìtil jej, protoe v nìmBùh odpoèinul ode veho svého díla ()aby bylo vykonáno (2,3). Aby bylo vyko-náno v tomto svìtì lidmi, je tøeba (viz zá-vìr èlánku) poèítat s obrovskými ztrátamièasu. Jsou zpùsobeny tím, èím se èlovìklií jak od zvíøat, tak od andìlù, kteøí bykonali bez zbyteèných prodlev, ponìvadnemají na rozdíl od èlovìka a Boha svo-bodu volby. Právì tím se vak èlovìk po-dobá Bohu, protoe Adam, kdy Kain za-bil Hévela, zplodil se svou podobou jakosvùj otisk a pojmenoval ho et, základ(1M 5,3). Jetì déle trvalo, ne se v Ada-movì potomstvu projevil Boí otisk v No-achovi: Noach byl spravedlivý mu, vesvých pokoleních bez vady (15,9), a jenomdíky tomu se po potopì celá zemì zalidni-la ze tøí Noachových synù, a to jsou toldot

Noach. Ani pak se vak Boí podoba ne-projevila ve své ryzosti døíve ne v desá-tém pokolení po Noachovi. Tím pozoru-hodnìjí ale je, e Tóra neuvádí toldotAvraham a pøi toldot Jicchaka, Avrahamo-va syna, jenom opakuje známou vìc, eJicchaka zplodil Avraham (25,19). Vskut-ku by to bylo zbyteèné pøipomínat, kdybysmysl Jicchakovy existence neodvisel odsvobodné vùle otce, jen objevil Bohajako jediného stvoøitele a krále svìta. Za-myslíme-li se nad tím, proè Tóra neuvádíAvrahama jako pøíèinu svých toldot, po-chopíme, proè ani Stvoøitel nebes a zemìa èlovìka nemá toldot. Je od nich oddìlen,aèkoli je v nich obsaen svou podobou.

Pøesto klade Tóra dùraz právì na toldot,na následky, a tedy na budoucnost. Jakko-li jsou odvozeny z pøíèin, smysl pøíèiny bypøiel vniveè, kdyby následky nerealizo-valy odkaz pøíèiny. Nejpregnantnìji je tovysloveno v ele toldot Jaakov (37,2), tojsou pøíbìhy Jaakova: Josef Následujícívyprávìní je a do konce první knihy Tórypokládáno za román, není to vak storyJosefa a jeho bratøí, nýbr jejich otce. Ne-konèí také závìrem první knihy, ale av závìru celé Tóry, vìnované roli jejíhoautora Moeho pøed zraky celého Jisraele.Jisrael, to je pøece Jaakov ve svém potom-stvu, nesoucím jeho jméno.

Zvlátní kapitolou jsou ve 4M 3,14,9toldot Aharon uMoe, které nejprve mluvío synech Aharonových, pak se vrací k pra-otci Levitù, tøetímu Jaakovovu synu Levi-mu, jeho kmen Bùh vyòal z Jisraele, aby jevèetnì Aharona a Moeho jako knìí oddì-lil ke své slubì. Aèkoli Tóra mluví o toldotobou bratøí, syny Moeho neuvádí. Pøitommìl dva, a v rámci Tóry tomu nemùemepøikládat jiný dùvod, ne e skuteènými tol-dot Moeho jsou jeho áci, generace dìtí,které se uèí jeho Tóøe. Hlas dìtí uèitelù, uèí-cích se Tóru je v traktátu abat 119a poklá-dán za dùvod, proè Bùh zachová svìt. Ne,e by se Tóru uèily jen dìti uèitelù, ale euèitelé Tóry jsou svým ákùm otci pøi kulti-vaci jejich duchovní podoby.

Na závìr nemohu pro úplnost nezmínittoldot Jimaela, Avrahamova syna s egypt-skou slukou Hagar, a toldot Esáva, starí-ho dvojèete Jaakovova. Tyto následkyAvrahama a Jicchaka provázejí lid Jisraeleod jeho zrození a dodnes. Pro nedostatekmísta se k nim vrátím v souvislosti s lidský-mi dìjinami, protoe i oni jsou jejich tvùrcive smyslu odporu, který dezinterpretacímylenky Avrahamova a Jicchakova pøíno-su kladou jeho uskuteènìní v Jisraeli.

EFRAIM K. SIDON

4 VÌSTNÍK 11/2019

KOMENTÁØK TÓØE

PRO TENTO MÌSÍC

Marc Chagall: Stvoøení.

OLAM LEOLAM MEOLAM

Ná svìt charakterizuje èas a prostora jsou to právì tyto charakteristiky, kterése podivuhodnì spojují v hebrejskémoznaèení pro svìt olam. Kdy idovskámodlitba hovoøí o Bohu, oznaèuje Stvoøi-tele za pomocí výrazu olam jako ivéhohaolamim, co znamená existující v ne-koneènosti vesmíru i ve vìènosti èasu. Nastejném písmenném základì jako olam svìt pøitom hebrejtina nabízí jetìdalí pojmy s hlubokým dosahem.

Tak hebrejské neelam, co znamenáskrytý, neodhalený, jako by nazna-èovalo nepoznatelnost toho, kdo stvoøilsvìt v jeho dokonalosti a kráse, a jako ta-kový jej èlovìku svìøil. A mùeme septát: Není tento vztah mezi Bohem, kterýje nám nepoznatelný, a jeho dílem, kteréjako dar smíme uívat a rozvíjet, výzvoupro èlovìka, jak svìt zázraènì tajemnýuèinit zároveò osobitì lidským?

Co víc, v tomto svìtì èlovìk, jakkolismrtelný, mùe mít podíl na vìènosti.Vìènost se hebrejsky øekne leolam,tedy opìt za pomoci písmen, která tvoøíslovo svìt. Leolam neboli vìè-nost bychom ale podle pøedloky, kte-rou obsahuje, mohli doslova pøekládatke svìtu. Obrátit se ke svìtu znamenápro èlovìka ít s ním v souladu, pøispí-vat k velkolepému èinu Stvoøitele, a takbýt Bohu partnerem na jeho stále znovuobnovovaném díle.

Opakem takového jednání je nicota.Proletìní èasem lidského ivota jako byse neudál. Bylo by to nikdy hebrej-sky meolam. Anebo pøeloíme ni-kdy podle úvodní pøedloky z jakoze svìta. Poselství je zøejmé: Kdo seodvrací od svìta kdo v nìm nehledáa nevidí Boí harmonii, k ní má svýmskromným dílem pøispìt , ten ze svìtaschází jetì za ivota.

Mnohem horí by vak bylo, kdybykvùli zlým èinùm jedincù mìli trpìt vich-ni lidé. A tak si i v této souvislosti pøipo-meòme hebrejské slovo olam svìt,tentokrát svými písmeny obsaené ve vý-razu elem. Jedním z jeho významù jetajemství, odkazující k ji zmínìnéskrytosti. Ale elem má v hebrejtinì je-tì jeden význam: zapomnìní. Je stranési pøedstavit, e by se svìt kvùli naí nedo-stateènosti mohl takovým zapomnìnímstát; místem, kde èlovìk selhal.

Zamylení Lea Pavláta k Novému roku 5780 vysílal v øíjnu

Èeský rozhlas. Pro Rch mírnì kráceno.

VÌSTNÍK 11/2019 5

BOHOSLUBYv praských synagogách listopad 2019

chevan / kislev 5780

Staronová synagoga1. 11. pátek veèerní bohosluba 16.21 hodin2. 11. sobota NOACH 1M 6,911,32

hf: Iz 54,155,5mincha 16.00 hodinkonec abatu 17.28 hodin

8. 11. pátek veèerní bohosluba 16.10 hodin9. 11. sobota LECH LECHA 1M 12,117,27

hf: Iz 40,2741,16mincha 15.50 hodinkonec abatu 17.18 hodin

15. 11. pátek veèerní bohosluba 16.00 hodin16. 11. sobota VAJERA 1M 18,122,24

hf: 2Kr 4,137mincha 15.40 hodinkonec abatu 17.10 hodin

22. 11. pátek veèerní bohosluba 15.52 hodin23. 11. sobota CHAJEJ SARA 1M 23,125,18

hf: 1Kr 1,131mincha 15.30 hodinkonec abatu 17.03 hodin

28. 11. ètvrtek 1. den Ro chode kislev29. 11. pátek 2. den Ro chode kislev

veèerní bohosluba 15.46 hodin30. 11. sobota TOLDOT 1M 25,1928,9

hf: Mal 1,12,7mincha 15.30 hodinkonec abatu 16.59 hodin

V sobotu a svátcích achrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Kadý vední den maariv (veèerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe vední dny achrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaBohosluby se konají kadou sobotu a o svátcích od 8.50 hodin.

Veèerní bohosluby se zde konají 1. 11. v 16.20 hodina 15. 11. v 16.00 hodin.

Vyjma uvedených se zde veèerní bohosluby nekonají.

Bejt SimchaKabalat abat kadý pátek od 18.30 hodin.

TUVIA TENENBOM (nar. 1957 v Bnej Brak)absolvoval v Izraeli rabínská studia, nakonci sedmdesátých let odjel do USA.Vìnoval se studiím matematiky, anglickéliteratury a dramatu a v New Yorku zaloilidovské divadlo, pro nì dosud napsaldvì desítky her, které spolu se svou enouIsi reíruje. Proslavil se jako autor nìkoli-ka reportáních knih, vìnovaných hlavnìevropskému a americkému antisemitismua izraelsko-palestinskému vztahu. V èeti-nì vyly jeho knihy Chytte ida!; Èau,uprchlíci! a Vechny jejich li; nedávnoautor v Praze pøedstavil èeské vydání své-ho posledního díla Krysy Jejího Velièen-stva, mapujícího situaci na britských ost-rovech v dobì brexitu a antisemitskýchskandálù v opozièní Labouristické stranì.Vechny jeho knihy vydalo praské nakla-datelství Zeï.

Pane Tenenbome, v úvodu ke knizeChytte ida! zmiòujete, e pocházítez dlouhé linie rabínù. Ano, pocházím z chasidské rodiny, mùjpraprapradìd byl Geron Henoch LeinerRatziner, rebe z Izbici. Byl to ten chlapík,co rozhodl, e bude mít techeiles, tyrky-sovì modrá vlákna, v cicit, obnovil bib-lickou tradici. Matèina rodina byla takéultraortodoxní, pocházela z Rumunska.Tátovi rodièe stihli vycestovat z Polskado Palestiny, ne pøili Nìmci, pøivezli hojako miminko, matka prola koncentraè-ními tábory a odjela do Palestiny po vál-ce. Usadili se v Bnej Brak a tam jsem setaké narodil.

Vyrostl jsem v komunitì, která vzniklakolem rabína Avrahama Jeajahu Kareli-ce, jemu øíkali podle jeho nejznámìjíhospisu Chazon I a jeho stoupenci se nazý-vali chazoninikes. Nae komunita byla tanejortodoxnìjí, jakou si dovedete pøed-stavit.

Bylo jednoduché takové prostøedíopustit?Ne, trvalo to. Studoval jsem v jeivì, do-cela mladý jsem pronáel výklady, iu-rim, ale souèasnì jsem zaèal své okolí,hlavnì to, co pøednáeli rabíni, kritizo-vat. Mìl jsem pocit, e to, co tvrdí neboco dìlají, nemá s judaismem nic spoleè-ného jejich tmavý hábit, oddìlenímuù a en První krok byl, e jsempøeel k sionistické ortodoxii a nastoupil

na vojnu, pro zboné idy se nabízelakombinace jeivy a vojenské sluby, Es-der jeiva.

Jak jste proíval slubu v armádì?Bral jsem to jako nìco zajímavého, spou-stu nových lidí, legraci. Nevyhovoval miale dril. Pamatuji se, e hned první denjsme mìli nastoupit a stát rovnì, porouèelnám takový mladíèek, oficír, a øekl, e

musíme stát v pozoru. Co jsem nestál.Pøiel ke mnì a ptal se, jestli jsem nedávalpozor a nevím, jak se stojí v pozoru. Øekljsem mu, e jsem absolvent jeivy, mùjrabín i mùj otec e znají Bibli a Talmud,jako kdy bièem mrská. A ani jednoho ejsem neposlouchal a to si vánì myslí,e budu poslouchat jeho?! A bylo to. Voj-nu jsem nakonec nìjak zvládl. A pak,kdy mi bylo jednadvacet, jsem chtìl stu-dovat na univerzitì. To byl pro moje rodi-èe nejhrùznìjí zloèin, jakého bych semohl dopustit. A tak jsem radìji odjel doNew Yorku.

Bez penìz, bez pomoci?Jo. A navíc jsem vlastnì nic kromì judais-mu neumìl, snad ani násobilku a samo-zøejmì jsem neumìl anglicky. Ale roz-hodl jsem se, e chci vechno dohnat,studovat na univerzitì matematiku a poèí-taèe. Pøedtím jsem udìlal rychlokurz zá-kladù matematiky a angliètiny. Byl jsemv New Yorku, úplnì sám, ale nael jsemsi zadarmo bydlení v chasidské komunitìszatmarských idù. Dostal jsem pokojík

úplnì nahoøe v podkroví, bez vody, bezkoupelny, akorát tam bylo hodnì myí.Kdy jsem chtìl jít na záchod, musel jsemsebìhnout dolù a pak pøes ulici do syna-gogy, kde byl záchod. Takhle jsem se takynauèil jidi. Take to bylo hektické: mati-ka, angliètina, jidi vechno hlavnìrychle. Kdy jsem dokonèil matematickástudia, pokraèoval jsem: studoval jsemanglickou literaturu, pak drama, celkemjsem takhle strávil patnáct let. Divadlujsem propadl.

Sekulární svìt se vám zalíbil.Urèitì. Nejprve jsem se u szatmarské ko-munity chodil modlit do ulu, postupnìjsem pøestal. Zamiloval jsem si NewYork. Tehdy, na poèátku osmdesátých let,byl otevøenìjí, vstøícnìjí, pøístupnìjínápadùm, bylo snazí se prosadit. Zaèaljsem psát idovské hry, pøedèítal jsem jev klubech, co mìlo úspìch. Pak jsem jenabízel idovským divadelníkùm, ale ni-kdo je nechtìl. Roku 1995 jsem zaloilvlastní divadlo.

Proè vae hry nechtìli hrát?Protoe prý byly moc idovské. Pro nìbyla idovská hra pøíbìh, v nìm se hlav-ní hrdina jmenuje Irving, jeho ena je Ra-chel. On je zubaø a ona nakupuje v Bloo-mingdale, co je luxusní obchodní dùm.A Irving se jednoho dne zamiluje do ik-se, eny, která není idovka. A tomuhleøíkají idovské drama Vìtina Newyor-èanù toho o idovství, tedy o Bibli a Tal-mudu, moc neví. Moje hry se tímhle za-bývají, jsou v nich talmudické disputace,ale mluví se v nich také o antisemitismu,o sexualitì v ultraortodoxní komunitìv Jeruzalémì, o gayích v ortodoxním svì-tì nebo izraelsko-palestinském konfliktu.

Mìlo vae divadlo úspìch?Ne vechno, ale vìtina pøedstavení ano,chodí na nás i lidi z ortodoxní komunity,kteøí si pøed vchodem nenápadnì schovajípokrývku hlavy. Kromì samotných herprovozujeme poslední ètyøi roky dramati-zované úryvky z mých knih, po kterýchnásleduje debata s obecenstvem; s tìmijezdíme i na turné po Americe, i po Evro-pì, po Rakousku, Nìmecku.

Nezail jste protesty, dejme tomu, kdyse na jeviti zabýváte izraelsko-pales-tinským konfliktem?Ne. Já sice kritizuji metody, které Pales-tinci pouívají vùèi Izraelcùm, ale nijakneznevauji jejich kulturu. Kritizuji, ale

6 VÌSTNÍK 11/2019

PALESTINA JAKO STAV MYSLIRozhovor se spisovatelem a dramatikem Tuviou Tenenbomem

Foto Jan Sulzer.

s respektem. e se vdycky a vude na-jdou idioti, kteøí køièí, e se znevauje je-jich cítìní, s tím se nedá nic dìlat.

V knize Chytte ida! jste velice kritickýk nevládním organizacím pùsobícímv Izraeli v angamá pro palestinskouvìc. Nesetkal jste se ani s jediným pro-jektem tìchto organizací nebo projektypodporovanými OSN, které by bylyskuteènì uiteèné?Popravdì øeèeno ne. Vidìl jsem uèebnice,které pouívá UNRWA v palestinskýchkolách, z nich se dìti uèí, e Izraelnemá existovat; vidìl jsem nádherné vily,v nich snad ani nikdo nebydlí a které sestaví hned vedle idovských osad, aby seosady neíøily; vidìl jsem semináøe, kdese evroptí uèitelé bavili mezi sebou, pro-toe tam byli jen dva palestintí úèastnícia ti neumìli anglicky; zúèastnil jsem sefilmové pøehlídky v Jeruzalémì, kde seukazovaly snímky vyrobené v západníchkoprodukcích vechny byly víceménìprotiizraelské.

Zajímavé na tom je, e tyté organizacenaprosto zanedbávají palestinské uprch-lické tábory v Libanonu a v Jordánsku.Byl jsem v táboøe v Ammánu a je to èiráhrùza, lidé tam ijí ve skuteènì strali-vých podmínkách, nemají místo, monosthygieny, lékaøskou péèi. Jene tam nejsouidé, take proti komu by se nevládkyvymezovaly? Na samotných Palestincíchjim vlastnì nezáleí

V roli nìmeckého novináøe jste pronikli mezi èinovníky OOP.Bavil jsem se se spoustou lidí, dozvìdìljsem se tøeba, e Palestina byla zaloenapøed tisíci a tisíci lety, e nevìdí, e existo-val nìjaký idovský Chrám, a e Izrael jeokupaèní a koloniální entita. Díky západnípodpoøe a na palestinskou podporu jdouskuteènì obrovské sumy penìz, za rok jeto tolik jako roèní HDP výcarska Pales-tinci zùstávají v roli vìèné obìti Izraele,která neustále potøebuje pomoc.

Opakovanì dokládáte, e dùvod protakovouto podporu není snaha pomo-ci Palestincùm, ale kodit idùm.Opravdu?Jistì. Proè se nevládky neangaují tøebave prospìch Kurdistánu? Nebo jinýchmenin, které jsou v mnohem horí situa-ci ne Palestinci v Izraeli, vèetnì toho, jakijí Palestinci v Gaze pod vládou Hamá-su? Ano, já to pokládám za èistý antise-mitismus. Teèka.

Jeden èlovìk ve vaí poslední knizeøíká: Palestina je stav mysli.Ano, øekl to jeden akademik v Londýnìa je to krásnì formulované. Na Anglièa-nech se mi líbí, e atje tøeba i jejich vlast-ní zemì v sebevìtím srabu, umìjí vekrásnì vyjádøit. Ale k té Palestinì: ano,Palestina je pro západní levicové intelek-tuály stavem mysli, realitou mimo realitu.Musíte øíkat, e podporujete Palestinua jste proti Izraelcùm, i kdy jste tam vìt-inou nikdy nebyl a o historii a vztahutìchhle dvou národù nevíte v podstatì vù-bec nic. Dùleité je, e jste propalestin-ský. Pokud byste vyjádøil odliný názor,v urèitých kruzích neobstojíte: jste-li aka-demik, nebudou vás tisknout v odbornýchèasopisech, jste-li umìlec, nemusejí hrátvae hry

V knize o Izraeli také ukazujete, co sepøedvádí západním novináøùm na Zá-padním bøehu a e vìtina z urnalistùtyto údaje pøejímá, ani by je nìjakovìøovala. Myslíte, e tento druh re-portáí pak ovlivòuje veøejné mínìní?Je to otázka, co bylo døív, jestli slepice,nebo vejce. Je jasné, e média ovlivòujílidi a média v dnení dobì se chovají spíaktivisticky ne objektivnì zpravodajsky,spí káou, ne popisují. V západním svì-tì mají média hodnì co do èinìní s penì-zi. Kdybych zaloil noviny a chtìl bych,aby je lidé èetli, musím zveøejòovat to,èemu u vìøí a chtìjí se ve své víøe utvr-zovat, odliné názory je nezajímají. Jinakbych nic neprodal. Pokud jste pravièák veVelké Británii, nebudete si kupovat TheGuardian, a kdy jste levièák, nesáhnetepo The Times. Kde je poptávka, tam jei nabídka.

V knize Chytte ida! popisujete dù-kladnì i fenomén sebenenávistnéhoida. Jak se jím èlovìk stane? Jednak se do takového prostøedí narodítea jednak se jím prostì stanete. Pokud èlo-vìk ète kadý den jen deník Haarec nebolist The Guardian, nic jiného z nìj ani býtnemùe, zkrátka nabude dojmu, e idénestojí za nic. A jak u jsem øíkal, pohy-bujete-li se v intelektuálních, akademic-kých èi umìleckých kruzích a jste-li id,musíte jít s davem.

Popisujete také, jak jste navtívil Pa-mátník holokaustu Jad vaem s prù-vodcem Itamarem, který pøi prohlídcesrovnával nacistická zvìrstva s chová-ním Izraelcù vùèi Palestincùm.

Ano, to je souèástí palestinského narati-vu, takhle Itamar v Jad vaem provádìl.Kdy kniha vyla v hebrejtinì, památníkmu prùvodcovskou èinnost ve svých pro-storách zakázal. Ale asi se najdou dalí,jemu podobní

V Anglii jste si kromì jiných popovídals poradcem vùdce labouristù Jeremy-ho Corbyna Peterem Willsmanem.Ano, to bylo neuvìøitelné. Kdy jsme le-tos s manelkou a natáèecím týmem ce-stovali po Anglii a pracovali na knize,hlavní téma zemì byl antisemitismusv Labouristické stranì. No a v Oxfordu,v jedné nóbl restauraci, jsem opravdunáhodou narazil na Corbynovu pravouruku, Petera Willsmana, mue, jen byloznaèován za hlavní pøíèinu antisemit-ských skandálù ve stranì. Dal jsem ses ním do øeèi jako nìmecký novináø, onse rozpovídal a prohlásil, e za obvinìnímCorbyna z antisemitismu stojí izraelskáambasáda. e do strany nasadila svéhoagenta, který ten problém rozdmýchává,e ambasáda stojí i za protestním dopi-sem, který podepsalo 68 rabínù, e bohatíidé ovládají média, zkrátka klasické an-tisemitské báchorky.

Vìdìl Willsman, e ho nahráváte?Nevìdìl. Bylo to náhodné setkání, ne ofi-ciální interview. Ale Willsman je politik,tedy veøejnì èinná osoba, a podle britské-ho zákona lze rozhovor s takovouto zá-jmovou osobou zveøejnit, i kdy on o na-hrávání nevìdìl. Pøedal jsem nahrávkurozhlasové stanici LBC a ti to s potìe-ním zveøejnili. Byl z toho obrovský, aleobrovský skandál. A Corbyn nemìl jinoumonost, e Willsmana nìjak potrestat z Labouristické strany ho nevylouèili, alepozastavili mu èlenství s tím, e to vy-etøí. Dosud to nevyetøili.

Vidíte pøesto nìjaké zmìny k lepímu?OSN pøijala zprávu o globálním anti-semitismu s tím, e se na nìm podílejíi aktivity BDS. Není tohle uznání urèi-tým krokem k obratu?Takhle snadno to nejde, zmìna potøebujehodnì èasu. Ale mìli by k ní pøispìti sami idé, idovské komunity, idovtípøedstavitelé a intelektuálové, nebát se.Tøeba brittí idé o tom, e jejich èlenovéjsou napadáni, radìji nemluví, aby situacijetì nezhorili. Snaí se problémy spíututlat. A kdy se nebrání sami idé, nenímoc nadìje, e antisemitismus zmizí.

ALICE MARXOVÁ

VÌSTNÍK 11/2019 7

V øíjnu se v Praze ji potøiadvacáté selipolitici, politologové, historici, myslite-lé, novináøi, spisovatelé, humanitárnípracovníci a studenti, aby spoleènì dis-kutovali o stavu svìta. Letos, tøicet letod pádu komunistic-kého reimu, znìlohlavní téma Oivitslib roku 1989, pøi-èem jedním z nej-èastìji pouívanýchpojmù v souvislostis tehdy získanou de-mokracií byla kri-ze, mluvilo sei o neustálém zápa-se o její udrení. Záznamy z hlavníchpanelových debat lze zhlédnout na we-bové stránce www.forum2000.cz.

Souèasnì s konferencí, na ni je zapo-tøebí (velice èasná) registrace, se konalaøada akcí v rámci volnì pøístupnéhoFestivalu demokracie. Na nìm vystou-pilo nìkolik zajímavých osobností z Iz-raele. Nedorazil bohuel pravidelný ná-vtìvník Fora 2000, politolog lomoAvineri, ale i tak znìly izraelské hlasyvýraznì. Forum i letos pokraèovalov tradici, ji roku 1996 zahájil (spolus Eliem Wieselem) prezident VáclavHavel: analyzovat souèasnost a stav de-mokratických hodnot a respektu k lid-ským právùm, snait se dopátrat jejíchklíèových problémù a navrhovat øeení.Konkrétním vzkazem letoního roèníkupak byla rezoluce úèastníkù k situaciv Hongkongu.

NIC NENÍ PRAVDAJedním z témat bylo to, jak hluboce selií pøedstavy o prostoru bez cenzury,které mìli lidé pøed tøiceti lety, od nae-ho souèasného svìta. Na úvod diskusezabývající se demokracií v dobì sociál-ních sítí a èínského prezidenta Si Ting--pchinga shrnul hlavní body britský no-vináø, spisovatel a znalec souèasnýchruských pomìrù PETER POMERANTSEV(o nich napsal knihu s pøíznaèným ná-zvem Nic není pravda a vechno je mo-né). Mimo jiné øekl: Co se týèe médiía principù, o nich jsme si pøedstavovali,e budou vytváøet demokratický infor-maèní systém, jsme v krizi. Tyto principybyly: svoboda vyjadøování, pluralismusmédií, význam informací veøejnopráv-

ních médií, pøesnost, objektivita. A sa-mozøejmì pøedstava, e informace bu-dou volnì proudit pøes hranice a e topovede k vìtí prosperitì a míru. Tytomylenky, je byly nedílnou souèástí

roku 1989, vítìzstvísvobody vyjadøová-ní nad cenzurou,jsou nyní oslabeny:Idea, e pluralismusnezbytnì povedek lepí debatì, lepídemokracii, bylazpochybnìna polari-zací, která je tak ex-trémní, e je v ohro-

ení jakákoli konstruktivní spoleèenskádebata. Idea svobody vyjadøování bylanabourána neliberálními silami, krajnípravicí, která ukázala, e svobodu vyjá-døení mùe vyuít k tomu, aby rasisté íøi-li svá tvrzení. Pøesnost a objektivita jsouzpochybòovány lhostejným relativismem.íøí se tvrzení, e objektivita je nemoná,nebotfakta mají mnoho a mnoho výkla-dù. Pøedstava, e informace pøesahujícíhranice povedou k míru a prosperitì, jeohroena rozvracením a informaènísubverzí, hackováním, které skuteènìnezná hranic.

NE K VÌCI, ALE K PROTOKOLUProstý návod, jak se pøívalu informacíi dezinformací bránit a obnovit dùvìrulidí v demokracii, navrhl (i u nás ji cel-kem známý) izraelský akademik, profe-sor DAN SCHUEFTAN, vedoucí centrabezpeènostních stu-dií na Univerzitìv Haifì, bývalý po-radce premiérù Jic-chaka Rabina a Arie-la arona. Dle jehonázoru spoèívá celo-svìtová krize demo-kracie kromì jinéhove skuteènosti, epolitici se neøídítím, co je správné,ale tím, co vypadádobøe, co zní dobøe, co je atraktivní.Musíme se navrátit k tomu, abychomse ptali, co je ve vztahu k demokraciinejdùleitìjí, co navrátí víru lidí v de-mokratický systém, prohlásil v debatì.Kritizoval pøílinou transparentnost ve-

øejného a politického ivota, kdy nikdonemluví k vìci, ale vichni mluví tak,aby vyhovìli protokolu: Nikdo se ne-stará o podstatu vìci. Zabýváme se pro-blémy, které se týkají dneka èi zítøka,ale nikoli pøítího roku, pøítí generace.Transparentnost dosáhla bodu, kdy jepro demokracii kontraproduktivní. Kri-tizoval i nezvládnutí uprchlické krize,která pøispívá k nárùstu krajní pravice,a pøílinou snahu o veobecnou inkluzi,je by mìla mít své limity a vystøíhat sesituace, kdy necháme lidi vyuívat de-mokratické systémy k tomu, aby tutodemokracii znièili protoe to dobøevypadá.

Dle jeho názoru Evropì chybìjí sku-teèní vùdci typu Winstona Churchilla èiF. D. Roosevelta. Ale dodává: kdybyse objevili, lidé by je sotva volili, proto-e to, co by øíkali, by nevypadalo dob-øe. Pouívejme zdravý rozum, dopo-ruèuje Schueftan pro obnovení dùvìrylidí v demokratické systémy.

POLITIKA BEZ LIDSKÝCH PRÁVNa konferenci vystoupil té bývalý sovìt-ský disident, jen strávil v rodné zemi de-vìt let ve vìzení a v Izraeli se stal minist-rem pro diasporu a námìstkem premiéra;nyní je vedoucím Institutu pro studiumglobálního antisemitismu. NATAN ARAN-SKY zavzpomínal na ivot v Sovìtskémsvazu, kdy mu v dìtství a mládí scházeloto, co pokládá za nejvyí lidské hodnoty:svobodu a sounáleitost s nìèím, co èlovì-ka pøesahuje, identita, v jeho pøípadì iden-tita idovská. Narodil jsem se v nejvìtídiktatuøe svìta ve mìstì Stalino (nynìjíDonìck), ili jsme bez èehokoli, co by pøi-pomínalo nae idovství: bez svátkù, bez

synagogy, bez knih,bez vìdomostí a bezmonosti se cokolidozvìdìt. Jediné, cotam bylo spojenos idovstvím, byl an-tisemitismus.

Za lék pro souèas-nou krizi demokra-cie povauje aran-sky to, abychommìli více patriotù(nationals) na levici

a více demokratù na pravici, aby lidénemìli pocit, e jsou obíráni o svou ná-rodní hrdost a souèasnì nebyly ohroe-ny demokratické hodnoty. Na otázku,jak hodnotí stav demokracie v Ruskua situaci, kdy existuje mezinárodní ali-

8 VÌSTNÍK 11/2019

NEUSTÁLÝ ZÁPASNa Forum 2000 pøijel i Natan aransky, autor testu tøí D

Peter Pomerantsev. Foto archiv.

Dan Schueftan. Foto archiv.

VÌSTNÍK 11/2019 9

ance autoritáøských reimù Ruska,Èíny, Turecka a Íránu , odpovìdìl, enení moné, aby se vrátily gulagy a mi-liony lidí znovu pracovaly pro KGB. Nadruhou stranu a v tom se shodl s býva-lým polským prezidentem Lechem Wa-³êsou je chyba, e souèasná mezinárod-ní politika opustila spojení lidských práva mezinárodních vztahù, jak je propagovalVáclav Havel. Zùstala politika bez lid-ských práv, a to je problém, konstatovalaransky. Dodejme, e tento politik je au-torem testu 3D, který ukazuje, jak rozli-

it oprávnìnou kritiku izraelské politikya antisemitismus (viz dále).

RODINA NÁRODÙ A VZÁJEMNÁ ODPOVÌDNOSTNa Foru 2000 se poprvé pøedstavil histo-rik, spisovatel, pedagog na Fakultì komu-nikace Telavivské univerzity a politickýkomentátor v izraelském a svìtovém tiskuGADI TAUB. Jeho velkým tématem je sio-nismus. Kromì knih pro dìti a povídeknapsal román Osadníci, v nìm kritizujeosadnické hnutí jako nacionalistické a ra-sistické vùèi Arabùm. Taub pøipomínáHerzlovu ideu rodiny národù: spoleèen-ství svrchovaných národních státù, jejichobèané mají zaruèena vekerá právaa ochraòují své meniny. Od menin sepak èeká, e se budou podílet na spoleènésolidaritì, vzájemné odpovìdnosti a sdíle-ném osudu. Jako pøíklad spoleèné iden-tity, respektující obèanská práva vech(a respekt k právùm ostatních vyadují-cí), uvádí Taub americkou liberální spo-leènost; k nìèemu takovému vak zatímevropský multikulturní model nedospìl.K otázce míru na Blízkém východì seTaub vyjádøil skepticky: Palestinci ne-usilují o mírové øeení problému, jejichcílem není vlastní stát (jej u mohli nì-kolikrát mít), ale návrat palestinskýchuprchlíkù do zemì, tedy de facto znièenístátu izraelského.

VÝZVA K HONGKONGUJedním z úkolù úèastníkù konferenceForum 2000 (a Mezinárodní koalice proobnovu demokracie, ji pøed dvìma letyzaloili) je vyjadøovat solidaritu s tìmi,kdo v autoritáøských reimech usilujío svobodu. Úèastníci praské konferen-ce zveøejnili deklaraci k situaci v Hong-kongu. Vyjádøili v ní solidaritu Hong-kongu v boji za svobody a práva jehoobyvatel a vyzývají hongkongskou vlá-du, aby splnila poadavky hongkong-ských obyvatel na demokratickou sprá-

vu a respektovala jejichprávo na obranu demokra-tických principù a lidskýchpráv, které jsou zakotveny veVeobecné deklaraci lid-ských práv. V rezoluci dálestojí: Odsuzujeme stupòová-ní policejní brutality a pouitísíly proti pokojným demon-strantùm, reportérùm, záchra-náøùm a bìným obyvatelùmHongkongu. Domníváme se,e je v zájmu Èíny ukázatmezinárodnímu spoleèenství,

e není nepøítelem otevøené spoleènostia demokracie. (Celou deklaraci lze na-lézt na stránkách konference.)

ARANSKÉHO TEST TØÍ D Test tøí D (známý jako 3D test) Natanaaranského zùstává spolehlivou cestou,jak odliit legitimní kritiku Izraele odantisemitismu. Naplní-li kritika kritériatestu Izrael je v ní démonizován, jehoprávo na existenci de-legimitizováno a jsouna nìj uplatòoványdvojí standardy (dvojímetr) jedná se o an-tisemitismus. K téma-tu se v souvislostis vydáním zprávyo èinnosti hnutí BDS(ji zpracovalo izrael-ské ministerstvo prostrategické záleitosti)vyjádøil 25. záøí N. a-ransky v listu Newsweek. Z jeho textucitujeme:

Mùj 3D test ukazuje, e pokud vidí-me, e tyté nástroje delegimitizace,démonizace a dvojí metr , které se vùèiidùm pouívaly v minulosti, se dnespouívají proti kolektivnímu idu, i-dovskému státu, je nám jasné, e jsmesvìdky nové podoby starého antisemi-tismu.

Mnozí, kdo podporují hnutí poadujícíbojkot Izraele, staení investic z tétozemì a sankcí vùèi ní (BDS), tak èiníz naivní pøedstavy, e pomáhají dosáh-nout øeení v izraelsko-palestinském kon-fliktu. V rámci hnutí funguje sítobèan-ských organizací propagujících bojkotIzraele, ale jeho hlavní náplò vytváøí Ná-rodní výbor BDS, zaloený roku 2005a sídlící v Ramalláhu na Západním bøehu.

Má jen jeden hlavní cíl: znièení StátuIzrael. Tento cíl chytøe maskuje zdánímboje za lidská práva a legitimní kritikyIzraele.

Kdy karikatury izraelských vùdcùopakují nejhorí antisemitské karikaturycarského Ruska a nacistického Nìmec-ka a tentokrát na nich Izraelci køiujíPalestince nebo pouívají jejich krevpro rituální úèely, kdy jsou Palestincizobrazováni jako vìzni v nacistickýchtáborech smrti pak se jedná se o dé-monizaci, o souèasné obvinìní z rituálnívrady, o antisemitismus. Ve zprávì,kterou jsme dnes vydali, naleznete pøes80 pøíkladù takových pøímìrù, které íøínebo tolerují pøední osobnosti hnutíBDS.

Kdy je popírána legitimita idovské-ho státu a v projevech nìkterých zakla-datelù a èelných advokátù BDS nenímísto pro idovský stát na Blízkém vý-chodì, a to v jakýchkoli hranicích pakse jedná o antisemitismus. Spoluzakla-datel hnutí a jeho vùdce Omar Barghou-ti prohlásil zcela jasnì: ,Kategorickya zcela rozhodnì nesouhlasíme s idov-

ským státem v jakéko-li èásti Palestiny.

Kdy je idovskýstát terèem kritiky,která nesmìøuje ani nanejhrùznìjí diktatury,a jsou na nìj uplatòo-vány standardy, dlekterých se neposuzujíani nejvìtí demokra-cie pak se jednáo dvojí metr, o antise-mitismus.

Hnutí BDS se snaí dosáhnout toho,e úroveò nenávisti vùèi Izraeli dosáhneúrovnì nenávisti vùèi idùm v minulos-ti. Chce delegimitizovat idovský státdo té míry, e ho svìt bude vnímat jakorakovinný nádor, jej je tøeba odstranit.Vichni musíme pracovat na tom, aby sená svìt zlepil. Lidé, kteøí chtìjí lepísvìt, by nemìli podporovat ty, jejichcílem je svìt bez Izraele. (am)

Natan aransky. Foto archiv.

Gadi Taub. Foto archiv.

10 VÌSTNÍK 11/2019

Barevnými vitráemi Jeruzalemské (Ju-bilejní) synagogy dopadají paprsky pod-zimního slunce. Osvìtlují pestré vzoryna stìnách, mosazné lustry, dekorativnídlabu a desítky detailù této pozoruhod-né budovy, ji v maurském a secesnímslohu navrhl význaèný architekt Wil-helm Stiassny. Byla otevøena na novo-roèní svátky v záøí 1906 a vìnovának uctìní 50. jubilea vlády Frantika Jo-sefa I. Tehdy, roku 1898, byloo nové stavbì jako náhradì zasynagogy zboøené pøi asanaciJosefova rozhodnuto. K poctìpanovníka je ostatnì v pøedsálíumístìna pamìtní deska, tepr-ve pøi nedávné obnovì znovuodhalená a po více ne pùlsto-letí obrácená svým nápisemk návtìvníkùm. Ke kouzluvzduného orientálnì pestro-barevného prostoru, jehohlavní a boèní lodì oddìlujeøada islámských obloukù, patøítaké prùhledy na galerie a ma-lovaný strop rovnì s vitráo-vými okny, ze schoditì pakprùhledy do úzkého dvora. Sy-nagoga prola pøed deseti letypostupnou generální opravoua v prùbìhu let se stala vyhle-dávanou praskou destinací,obohacující zajímavost místníètvrti pod Jindøiskou vìí.Zmiòme alespoò bezprostøed-nì sousedící stavbu pøes ulici:nachází se tu obnovená Edisonka,funkcionalistická transformaèní stanicepostavená v letech 19261930 architek-tem F. A. Librou na zakázku pro praskéElektrické podniky, v ní od jara fungu-je filmový klub a kavárna.

Do synagogy chodí návtìvníci jed-nak kvùli neobvyklé architektuøe budo-vy samotné, jednak kvùli akcím, kterépoøádá praská idovská obec: varhanníkoncerty a výstavy. Jsou zde dvì stáléexpozice, zachycující v øadì unikátníchsnímkù pováleèný vývoj praské idov-ské obce, ale také opravy historickýchobjektù, restaurovaných v rámci projek-tu Revitalizace idovských památekv ÈR. Zhruba kadé tøi mìsíce tu je na-víc otevøena krátkodobá výstava, pøesta-vující zajímavé umìlce a umìlkynìz okruhu praského idovského spole-

èenství, malíøe èi fotografy. Ukazuje se,e synagoga je pøes vechny pochyb-nosti pro výstavy vhodným prostorem souèasná tvorba se se stylem interiérunijak netluèe.

ZE IVOTA V GHETTUNynìjí výstava obrazù do Jeruzalém-ské synagogy patøí urèitì, nebot ivotmalíøky, která je vytvoøila, je s osudy

praské idovské komunity spojen vel-mi úzce. Ètenáøi její jméno i práci urèitìji znají, v Rch jsme o ní ji nìkolikrátpsali. HELGA HOKOVÁ, roz. Weissová,se proslavila jako autorka obrázkù, nanich jako 1214letá dívka zachytilaz pohledu dítìte skrytý ivot terezínské-ho ghetta, kam byla s rodièi deportová-na v prosinci 1941 a strávila tam bezmá-la tøi roky.

Psala si deník a kreslila. Maluj, co vi-dí, vzkázal jí tatínek, který jí v kanceláøighetta také shánìl papír. Celkem nakresli-la na sto obrázkù, dnes povaovaných zajeden z nejcennìjích dokumentù o ivotìv ghettu a èasto vystavovaných a reprodu-kovaných v publikacích k tomuto tématu.Na výstavì v synagoze lze zhlédnout nì-kolik panelù s obrázky z tohoto cyklu.K nejpùsobivìjím patøí jednoduchá tu-

ková kresba s výjevem pøedávání tran-sportních lístkù z roku 1942 s popiskou:Pøedvolání do transportu se roznáelovìtinou v noci. Jméno, místo a èas nástu-pu bylo napsáno na prouku papíru.V temné ubikaci drí silueta enské posta-vy baterku, která vrhá kuel svìtla na ro-zespalé dítì (enu?) na horním kavalci.Pøedává mu onen prouek papíru, jenznamenal v drtivé vìtinì cestu na smrt.Civilní a pøitom expresivní kresba, z nícítíme klid ostatních spáèù a osamìnía úzkost toho, kdo v noèním tichu právìdostal neblahý rozkaz k cestì na východ.

Touto cestou se v øíjnu 1944vydala i Helga s maminkou.Otec, který odjel pøed nimi,nepøeil. Matka s dcerou sedostaly do Osvìtimi, odkud jepo nìkolika dnech Nìmci po-slali do Freibergu u Dráïanna práci v letecké továrnì.V dubnu 1945 je pak v otevøe-ných vagonech na uhlí evaku-ovali do Mauthausenu, kde sena pokraji smrti doèkaly osvo-bození. Od deportace z Terezí-na Helga ji nemohla kreslit,pozdìjí záitky doplnila kestarím obrázkùm a po návra-tu. Její terezínské kresby pøei-ly zazdìné v Magdeburskýchkasárnách.

VÝSTAVASouèasná výstava pøedstavujeautorku, která je aèkou EmilaFilly a Aloise Fiárka, i v jejíchdalích polohách: jako tvùrkynirozmìrných pláten, na nich se

v edesátých letech figurativní i symbo-lickou malbou snaila vyrovnat s hrùza-mi toho, co proila, nebo jako autorkucyklu obrazù z prostøedí ortodoxníchidù. Ty zaèala malovat ji v druhé polo-vinì edesátých let, poté co smìla navtí-vit Izrael a zaujali ji obyvatelé z Mea e-arim. V posledních letech pak HelgaHoková maluje své nejblií, tøeba bì-hem oslavy idovských svátkù. Olejo-malby z posledního období jsou provede-ny svìtlými barvami s charakteristickouvýraznìjí obrysovou linkou, v porovná-ní s pøedelými jsou uvolnìnìjí a pro-svìtlené nadìjí: idovská svatba, tìhotnámatka s dítìtem, otec se synem

Na výstavì v Galerii Roberta Gutt-manna, je se konala pøed deseti lety(viz Rch 11/2009), mohli diváci zhléd-nout i obrazy z Izraele. Akvarely a plát-

JUBILANTKA V JUBILEJNÍO výstavì k narozeninám Helgy Hokové v Jeruzalémské synagoze

Pøedvolání do transportu, 1942.

VÌSTNÍK 11/2019 11

na vytváøená kom-binovanou techni-kou zachycují kra-jiny z jihu i severuzemì, malíøka teh-dy do obrazù vklá-dala i kousky sku-teèné krajiny písek poutì, ka-meny z cesta úlomky mulíz pobøeí Kurá-tor této výstavyArno Paøík v kata-

logu k výstavì (dosud je k dostání v i-dovském muzeu, ale nikoli pøímo v Je-ruzalémské synagoze) pøipomíná i dalíoblast její práce obálky idovských ro-èenek, které Helga Hoková vytváøelav letech 19661987. Jsou to graficky za-jímavé moderní obálky s vyuitím tra-dièních idovských motivù a symbolù,které malíøka studovala na výstavácha ve sbírkách idovského muzea. HelgaHoková se po pádu reimu doèkalaøady skupinových i samostatných vý-stav: u nás, v Nìmecku, ve Spojenýchstátech, Irsku, výcarsku. Získala mno-

ho ocenìní, vzdor vysokému vìku ces-tuje po kolách, pøednáí o tom, cov dìtství zaila. Je krásné, e své deva-desátiny mùe 10. listopadu oslavit sesvými blízkými, ale také se stále nový-mi obrazy a výstavou v prostorách Jeru-zalémské synagogy. Ta potrvá a do led-na 2020. (am)

Jméno Harold Prince sice není v èeskémprostøedí obecnì známé, ale jeho dílo,muzikály a hry, které tento producenta divadelní a operní reisér vytvoøil, pro-sluly takøka po celém svìtì. Zmiòme tynejslavnìjí: umaø na støee, Øek Zorba,Evita, Fantom opery èi West Side Story.Princeova kariéra trvala bezmála sedmdesetiletí a bìhem ní byl ocenìn 21 cena-mi Tony, vèetnì té za celoivotní dílo.

Harold Hal Prince se narodil v roce1928 v New Yorku v nìmecké idovskérodinì. Do divadla, kam ho pravidelnìbrala maminka, se zamiloval u jakokluk. Proto ihned po absolvování Pen-sylvánské univerzity a dvouleté slubìv americké armádì oslovil producentaa øeditele na Broadwayi, legendárníhoGeorge Abbotta, se ádostí o práci. OdAbbotta pøevzal nejen jeho etický pøí-stup k tvorbì, ale v roce 1962 se Princestal sám producentem.

Jeho prvním opravdu úspìným muziká-lem se stal Kabaret (1966) s tematikou druhésvìtové války a vzestupu nacismu, který zís-kal celkem osm cen Tony. Prince spolupraco-val s vynikajícími umìlci, jmenujme zejmé-na hudebního skladatele Andrewa LloydaWebbera. Z jejich spolupráce vzely kupøí-kladu hry jako Company, Follies a SweeneyTodd, které bezpochyby promìnily muziká-lový svìt. Jednalo se o tzv. konceptuální mu-zikály, respektive muzikály na váná témata,jako byly napø. problémy moderního man-elství èi deziluze z tzv. amerického snu. Ko-merènì nejúspìnìjím dílem této dvojicezùstává Fantom opery, který je vùbec nejdélehraným americkým muzikálem a skuteènýmhitem na Broadwayi. V divadle Majestic jek vidìní ji 31 sezon a v roce 2012 zde osla-vil své 10 000. pøedstavení.

Soustøeïuji se na problém a samozøej-mì mám rád dobrý pøíbìh, øekl Prince.Ale abych odvedl opravdu vynikajícípráci, musím pouít nìjakou metaforu, ji-nak to nemùu dìlat. Uvedený citátv kostce shrnuje Princeùv pøístup k tvorbìmuzikálu a výbìru témat, který poprvé ús-pìnì pouil ji v Kabaretu a jen je meta-forou toho, jak jednodue mùe jakákolispoleènost podlehnout a páchat zvìrstvana skupinì nebo jednotlivcích, kteøí bylioznaèeni jako jiní. Tento typ muzikálu,který Prince bìhem dlouhé kariéry zdoko-naloval, na Broadwayi zakoøenil a je zøej-mé, e bez nìj by nevznikla nìkterá z nej-

známìjích muzikálových dìl poslednídoby. Navíc, spoleèenské problémy, kteréPrince a jeho spolupracovníci reflektovalia kritizovali ji v edesátých letech 20.století, jsou v souèasné spoleènosti stále ne-li více pøítomné.

Z dalích slavných jmen kolem HaroldaPrince je nutné zmínit hudební skladateleLeonarda Bernsteina, Stephena Sondhei-ma èi choreografa Jeroma Robbinse, jen

je podepsán napø. pod adaptací umaøe nastøee (1964). Scénická výprava pro tutoslavnou adaptaci knihy oloma Alejche-ma byla vytvoøena ve stylu maleb MarkaChagalla a jejím autorem byl scénický de-signér Boris Aronson, dalí z výjimeènýchtalentù. Hudební revue Prince of Broad-way, v choreografii Susan Stromanové,je mìla premiéru v roce 2015 v Japon-sku, shrnuje Princovo celoivotní díloa uzavírá jeho kariéru.

Harold Prince zemøel náhle 31. èer-vence ve vìku 91 let bìhem dovolené naIslandu. S ním odela èást slavné new-yorské historie zábavního prùmyslu.

Do bøezna 2020 lze v NY Public Libra-ry for the Performing Arts v Lincoln Cen-ter zhlédnout výstavu s názvem In theCompany of Harold Prince: BroadwayProducer, Director, Collaborator. Po ne-dávné expozici vìnované Jeromu Robbin-sovi je dalí skvìle pøipravenou výstavou,je vyuívá bohatý archiv této specializo-vané poboèky Newyorské veøejné knihov-ny. Je oslavou nejenom Princova géniaa jeho inovativních vizí, ale také jeho bri-lantních spolupracovníkù, které si Princedovedl vybrat a svým pøístupem je moti-voval ke pièkové spoleèné práci.

MONIKA HANK, New York

Detail vitráe.

Ètení z Tóry, 2018.

ZEMØEL HAROLD PRINCE(30. 1. 192831. 7. 2019)

Harold Prince, 60. léta. Foto archiv.

12 VÌSTNÍK 11/2019

Adresátem dopisù malíøe Camilla Pis-sarra, z nich jsme nìkolik publikovaliv minulém èísle Rch, byl umìlcùv nej-starí potomek Lucien, jen je pokládán

za nejnadanìjího z pìti Pissarrovýchsynù. Aèkoli otcovy slávy nedosáhl,jeho dílo stojí za pozornost. Jako malíøbyl ovlivnìn impresionismem, pozdìjipatøil ke skupinì anglických ilustrátorù,nakladatelù a tiskaøù, kteøí v dobì roz-kvìtu tovární velkovýroby prosazovalinávrat k ruèní øemeslné práci, k hnutíArts and Crafts, je se stalo pøedchùd-cem a jedním z hlavních zdrojù umìlec-ké koly Bauhaus.

PODOBNÝ SCÉNÁØLucien Pissarro (18631944) kreslil od-malièka a otec i jeho malíøtí pøátelé (mj.Claude Monet) jeho obrazy chválili, Ca-mille z nìj rozhodnì chtìl mít malíøe.Proti tomu se ovem vehementnì posta-vila manelka, Lucienova matka Julie,která nechtìla, aby se syn musel potýkats finanèními potíemi, jaké zaívala onase svým manelem. Rozhodla proto, ese z Luciena stane obchodník, tedy nìco,po èem netouil a nemìl k tomu pøedpo-klady. První pokus úøednická prácev Paøíi selhal, druhý pokusem bylovyslat mladíka roku 1883 do Londýna.Znalost angliètiny mu mìla pomoci v za-èátku pomyslné kariéry. Anglie se nako-nec Lucienovi stala domovem, ale buòkypro byznys v sobì nenael.

Pøi svém prvním pobytu v Londýnì sezajímal hlavnì o místní galerie a muzea

a také o kamarádku dcery svého domá-cího. Jmenovala se Esther Bensusanová,její otec byl ortodoxní sefardský id,úspìný podnikatel se ptrosím peøímJakob Samuel Levi Bensusan. Kdy sedozvìdìl o dceøinì nápadníkovi, zaká-zal jí, aby se s ním stýkala. Lucien se doAnglie po roèním pobytu v rodné Fran-cii vrátil a poádal Esther o ruku. Zasyna se pøimlouval i Camille (sám pù-vodem Sefard), který mìl s odporem ro-dièù vùèi vyvolenému partnerovi vlastnízkuenosti. V jeho pøípadì vak protes-tovali jeho vlastní rodièe budoucí chotCamilla Pissarra Julie nebyla idovka,ale pracovala v domì jako kuchaøka.Svatba se nakonec konala a po matèinìsmrti a v dobì, kdy byl na svìtì ji prvnísyn Lucien.

O dvacet let pozdìji se tedy pøedsva-tební scénáø opakoval, i kdy v o nìcosmíølivìjím provedení. Podnikatel Ben-susan nakonec svolil pod podmínkou, edìti budou vychovávány v idovské tra-dici, co Esther vehementnì odmítla; jejíotec proto na svatbu ani nepøiel. Man-elství se pøes poèáteèní pøekáky vyda-øilo, Esther a Lucien vytvoøili nerozluènýpár. Narodila se jim jediná dcera, kteroupojmenovali Orovida.

Julie a Esther si prý byly povahovì takpodobné jako Camille a Lucien: obì bylyenergické opory svých laskavých, skrom-ných a idealistických manelù. Jak Luci-en a Esther, tak Camille sice odmítali ná-boenské rituály, ale idovství neodvrhli,zùstalo souèástí jejich ivotù. To se uká-zalo v dobì procesu s kapitánem Dreyfu-sem (Pissarrovi patøili jednoznaènì do tá-bora Dreyfusových pøívrencù) neboèásteènì i v produkci Lucienova naklada-telství. Jak Camille, tak Lucien projevo-vali sympatie k anarchistickému hnutí,milovali pøírodu, barvy a svìtlo, pohrdalikapitalisty, a co se vydìlávání penìz týèe,byli spíe nepraktiètí. O to se musely sta-rat jejich manelky.

MEZI ANGLIÈANYLucienovou prvotní umìleckou inspira-cí byl impresionismus, hlavnì umìníjeho otce a Clauda Moneta. V dobì, kdyse pøestìhoval natrvalo do Anglie, roku1890, patøil ji k umìlcùm, tvoøícímv duchu neoimpresionismu (tedy k Seu-ratovi, Signacovi a dalím), pøátelil se

i s postimpresionisty (van Goghema Gauguinem), a kdyby zùstal ve Fran-cii, jeho umìlecký vývoj by se zøejmìubíral tímto smìrem.

V Anglii se ocitl v jiném okruhu: jehopøáteli se stali malíøi a ilustrátoøi CharlesRicketts, Walter Crane, Walter Sickerta John Sargent. Pøedstavili mu svìt ang-lické avantgardy, umìní prerafaelitùa symbolistù. Ale nejvíce na nìj zapùso-bilo hnutí Arts and Crafts, které si pøedse-vzalo povýit øemeslnou výrobu na umì-ní. Jeho pøívrenci usilovali o to, aby lidéneztratili vztah k øemeslu, aby se produk-ce nestala jen otázkou tovární výroby, pøiní vzniká mnoství unifikovaných bez-duchých vìcí. Pokraèovateli tohoto hnutíse pozdìji stanou umìlci Bauhausu.

Lucien Pissarro sice v Anglii dál malo-val, ale èím dál více se vìnoval døevoøe-zùm a díky pøíteli Charlesi Rickettsovi seseznámil s kniní ilustrací, typografií,kniní sazbou. Ricketts zaloil naklada-telství Vale Press a vytvoøil i vlastní typpísma Vale (které Lucien povaoval zajedno z nejkrásnìjích písem, která exis-tují). Po jeho vzoru pak Lucien zaloilroku 1894 vlastní nakladatelství, které

pojmenoval po vesnici v Normandii, kdeproil dìtství (Éragny-sur-Epte) EragnyPress. Lucien, Esther a dcerka Orovidaili v mìsteèku Epping v domku nazýva-ném Eragny Cottage, pozdìji se rodinapøestìhovala do Londýna, do jihozápad-ního okraje mìsta, do ètvrti Chiswicksousedící s Hammersmithem. Tím seocitli v prostøedí, kde se daøilo umìlcùm,malým soukromým nakladatelstvím a tis-kárnám, pøièem nedaleko se nacházeloprvní zahradní mìsto v Londýnì Bed-ford Park, kde ila øada umìlcù a archi-tektù náleících k hnutí Arts and Crafts.

ERAGNY PRESSLucien a Esther Pissarrovi a jejich nakladatelství v Anglii

Lucien Pissarro v grafické dílnì. Foto archiv.

Ètenáøka na kopci nad mìstem, 1891.

VÌSTNÍK 11/2019 13

ERAGNY PRESSPissarrovi se pøestìhovali na jaøe 1897.V kvìtnu tého roku vak Lucien utrpìlmozkovou pøíhodu, následkem které ne-mohl hýbat levou rukou a byl malátný.I kdy se jeho stav postupnì zlepoval,ruka a celková výdr ochably. Aèkoli sek malíøství vrátil, bylo jasné, e jehoumìlecká dráha tím utrpí.

Lucien se pak naplno vrhl na naklada-telskou práci. Knihy sám navrhoval, odotce si pùjèil peníze a obstaral velký tis-kaøský stroj, na nìm pak spoleènì s Es-ther tiskli produkci Eragny Press. Tímbyla jejich práce jedineèná a tím se liiliod ostatních soukromých nakladatelù.Pro ilustrace se Lucien inspiroval se odbritských ilustrátorù a prerafaelitù, ale vy-tvoøil osobitý styl døevoøezù. Kombinovallehkost a pøirozenou linii, ji se nauèil veFrancii, s britským øemeslným mistrov-stvím tak, e jeho pozdìjí døevoøezy pøi-pomínají spíe akvarely.

V práci pokraèovali i v dalím bydli-ti zchátralém viktoriánském domì, le-ícím poblí, hned u Stamfordu, jedno-ho z pøítokù Teme, po nìm se oblastjmenuje (Stamford Brook). Pissarrovi sisvùj dùm, jej nazvali jednodue Brook(potok), zamilovali. Jak jim finance do-volovaly, sami ho opravovali, vìnovalise i zarostlé zahradì a èasem se stalnejpìknìjím londýnským domkem,kde hostili pøátele a v dobách skuteènénouze ho pronajímali. Kolem Brookupanoval témìø venkovský klid a tatooáza nedaleko runého velkomìsta jakoby ovlivòovala i Lucienovo umìní, je

mìlo vdy privátní, tichou a niternoupodobu. Na dùm i Pissarra vzpomíná je-den z návtìvníkù: Domek byl nízký,ve ètyøech hlubokých oknech byly roz-manité druhy kvìtin. () Sedìl tam Pis-sarro, ukrytý za svým plnovousema hustým oboèím, ze veho se srdeènìa pøitom poklidnì radoval. Je to neuvì-øitelnì milý èlovìk. Noblesní a velicechytrý. Ve, co øekne, øíká s rozmyslema pøesnì a souèasnì jednodue a skrom-nì. Díky Lucienovì plachosti a tomu,e nesnáel publicitu, se jeho knihy ni-jak výraznì neprosazovaly. Pissarrovi sesnaili vytvoøit okruh abonentù, kteøí bysi produkci pøedplatili, stejnì jako to dì-lala malá èeská pøedváleèná nakladatel-ství. Ostatnì svou oddaností knihám jakpo textové, tak výtvarné stránce a osob-ním nasazením Eragny Press tyto nakla-datele (staroøíské Dobré dílo èi produk-ci Josefa Portmana) pøipomíná.

Vzhledem k nedostatku penìz produ-kovalo nakladatelství velice málo titulùa v malém poètu výtiskù. Krásné a peè-livì vyrábìné knihy se prodávaly podcenou. Finanèní oporou zùstával otecCamille, ale i ten byl èasto bez prostøed-kù. Poslední ránu zasadilo nakladatel-ství vypuknutí první svìtové války, ne-dostatek papíru a hlavnì pergamenu,který se dováel z Francie. V roce 1914museli výrobu knih pøeruit.

KNIHYPrvní dílo, které nakladatelství Eragnyroku 1895 vydalo, byla pohádka Králov-na ryb (Queen of Fishes). Text Lucienruènì napsal a doplnil barevnými døevo-øezy, knihu vytiskl na japonský ruènì vy-robený papír. Vydal 150 výtiskù, z nichbylo k prodeji 120 kusù (za 20 ilinkù).Èást knih (pro abonenty) byla vázanáv zelené kùi, èást v pergamenu, na des-kách byly vyraeny dva narcisy.

Druhým titulem (1896) byla KnihaRut a Kniha Ester. Text ji Lucien ne-opisoval, ale ruènì spoleènì s manelkouvytiskl v èerné a èervené barvì písmemVale (se svolením pøítele Rickettse), do-provodil ho iniciálami a pìti døevoøezy.Knihu svázal do kartonového papíru po-titìného kvìtinovým vzorem a dediko-val jej enì Ester a vagrové Ruth.

Lucien chtìl oslovit i francouzský trh,a tak vydal nìkolik titulù ve francouzti-nì, pøedevím tøi prózy Gustava Flau-berta: Prosté srdce, Legendu o svatémJuliánu Pohostinném a Herodias. Jakoostatní publikace i tyto doprovodil døe-

voøezy; byly vázány v plátnì s kartono-vými deskami. Vydal je v nákladu 200kusù.

Z dalích titulù nakladatelství jmenuj-me Balady Françoise Villona, básnì S. T.Coleridge, výbor z dramat a básní BenaJonsona, vere Christiny G. Rossetti èikníku básní Lucienova pøítele, belgické-ho dramatika, básníka (a anarchisty) Emi-la Verharena Les petits vieux.

Mezi produkcí nalezneme i vydání,které má vìtí formát ne ostatní knihy.Jedná se o 26stránkovou edici projevuJohna Miltona s názvem Areopagitica,øeèi, který tento básník a uèenec proneslroku 1644 k anglickému parlamentu naprotest proti úøednímu udìlování licencík vydávání knih a na obranu principùsvobody projevu a vyjadøování.

Manelé Pissarrovi vydali celkem dva-atøicet knih, je jsou dnes vnímány jakooriginální a cenná umìlecká díla. Po vá-havém pokusu obnovit produkci Lucienroku 1922 nakladatelskou èinnost defini-tivnì uzavøel. Maloval a zùstal vìrný im-presionismu, moderní styly dvacátýcha tøicátých let ho nijak neovlivnily. Zemøel

roku 1944. Tøi roky po jeho smrti hodilaEsther písmové razníky nakladatelství domoøe. Pøípravné skici, toèky pro døevo-øezy a dalí zbytek produkce vìnovalaoxfordskému Ashmolean Museum, kteréuchovává bohatou pissarrovskou sbírkua zpøístupòuje ji ve svých výstavách (na-posledy roku 2011 právì v expozicio Eragny Press). Pissarrùv milovaný dùmBrook zùstával dlouho v majetku rodiny.Nedávno jej vak potomci prodali: získalho britský investor, který ho plánuje cit-livì rekonstruovat. (am)

Z Knihy Ruth a Knihy Ester, 1896.

Královna ryb, 1895.

14 VÌSTNÍK 11/2019

Nìkolik ukázek z Pamìtí, které nedávnozesnulý maïarský spisovatel GyörgyKonrád (19332019) rozdìlil do dvouèástí Odjezd a návrat, týkající se pøede-vím dìtství, a Nahoøe pod zatmìlýmsluncem, zahrnující zbývající léta jeho i-vota , naznaèuje, o jak zajímavého a propochopení toho, co se ve støední Evropìodehrálo i odehrává, zásadního autora sejedná. Konrád napsal tøináct románù,pøeloených do mnoha jazykù, a takéøadu esejù i sociologických pojed-nání. Aèkoli nebyl tzv. aktivistoua jak mnohokrát zdùrazòoval, jehonejvlastnìjím zájmem bylo psáta vyjadøovat se prostøednictvím li-teratury, maïartí komunistiètívládci ho oznaèili za protistátníivel, zakázali mu publikovat a ve-monì ho ikanovali. Celkem ne-úspìnì: Konrád se uivil z honorá-øù za zahranièní vydání svých kniha svobodu a nezávislost, které si vy-dobyl, si také dokázal udret. Svìta jeho obyvatele vidìl a zachytil beziluzí, ale také bez pøedsudkù, vìrnýsvému pøesvìdèení e èlovìka ohranièu-je tedy èiní reálným jeho nedokona-lost. e místo lidského bytí je tadya teï.

ODJEZD A NÁVRATZ Budapeti domù do rodné vsi jsem sevrátil s naruenou láskou k vlasti; o nì-kterých vìcech se nedalo mluvit. Ten je-den rok se mezi mnou a mými køestan-skými kamarády táhl jako hranice ticha,protoe oni i v tom roce zùstali normál-ními dìtmi, ale já u ne.

Proè mám rád svou vlast? Tak znìlotéma domácího slohového úkolu v bøez-nu 1945. Mám psát o tom, e ji mámrád? Ale to není tak jednoduché. Já simyslím, e mì má vlast chtìla zabít.Byly u takové pøípady, e rodiè chtìlzabít své dítì. Ale jestlie mì nechce za-bít vlast, ale pouze hrstka lidí, tak by mìzase moc zajímalo, v èem se lií mávlast od vlasti tìch, kdo tyto vìci naøídi-li a provádìli. Oni se také ohánìli vlastí.Mìli jí plnou hubu. Pokud jsem souèástívlasti i já, patøí k vlasti i to, co se semnou stalo od loòských zkouek uzaví-rajících kolní rok. To jsem ale v tomtoslohovém cvièení nemohl vypovìdìt.

Já jsem obzvlátì lpìl na pøedstavìnaí domoviny, domova, rodné zemì,toho skvìlého místa, kde jsem v bezpeèía odkud mì nikdo nemùe vytvat. Alekdy jednou udìlá tu zkuenost, e tìvyenou z domova, e to je moné a ese s tím nejen kadý smíøí, ale najde sei pár takových, co z toho mají vyslove-nou radost, nebude se napøítì na tomtémístì cítit tak uvolnìnì jako kdysi. Nìcose pøetrhlo a vzájemný vztah u nikdy

nebude tak naivnì dùvìrný jako døív. Sesestrou jsme chtìli týden po návratu opìtnajít útulný domov ve vesnici, kde je nádùm vyprázdnìný, odkud deportovalinae rodièe, a znovu jsem stál 15. bøeznana tém námìstí, kam jsem coby kolákvdycky radostnì pochodoval s celou tøí-dou uctít státní vlajku.

Byla tam kamenná øeènická tribuna za-konèená zídkou, na té stál øeèník a za nímse tyèil stoár, na nìm pøed válkou vlálaèerveno-bílo-zelená vlajka vytaená jendo pùl erdi na znamení bolestné skuteè-nosti, e nae zemì není úplná, po prvnísvìtové válce pøila o tøi ètvrtiny své roz-lohy, a vlajka se na vrchol stoáru nevy-plhá do té doby, dokud se k ní odøíznutáúzemí nevrátí. Byli jsme obleèeni do tma-vomodrých kalhot a bílých koil. Pamatu-ji si na záøivá jara, kdy nám nebylo zimaani v koilce a krátkých kalhotkách. pa-líry kol, které na hlavní námìstí pøipo-chodovaly, stály vedle sebe reformova-ní, katolíci a idé.

* * *Tenkrát, v pøedjaøí ètyøicátého pátéhoroku, jsem se v Berettyóújfalu èasto tøá-sl zimou. Brzo se stmívalo a já jsem si

èetl pøi svíèce v nevytopeném velkémpokoji. V kuchyni svítila petrolejkaa hospodynì, manelka povozníka, bylatlustá, loupala brambory, lutila hrácha sedìla blízko sporáku. Jejímu synoviu táhlo na ètvrtý rok, ale kdy øeklmaminko, mám hlad, hospodynì ob-naila svùj mocný, zavalitý prs a dítì jejvestoje sálo. Buï si stouplo na stolièku,nebo se k nìmu jeho matka naklonila.V pokoji to bylo trochu cítit kamnya postelí, opírám se lokty o okenní para-pet, brzo se stmívá. Moje sestra Eva vy-sedávala v kuchyni èastìji, já jsem sespí rùznì potloukal. Nic nebylo opra-vdové. Byli jsme v Berettyóújfalu,

a pøece jsme nebyli doma.Kadý den jsem proel kolem

staených rolet tatínkova elezáø-ství, postranním vchodem mohlkdokoli vejít do bytu, mohl se bro-dit smetím, stejnì nenajde nic, coby za to stálo. Nìkdy jsem veel dodvora a po schodech do patra, skrz-naskrz jsem prochodil prázdné po-koje a koukal jsem shora na povozyjedoucí po hlavní ulici. Na kozlíkusedìl se vzpøímenými zády jakýsipár, oba mìli na hlavì beranici.

Chodil jsem v zimníku po svémpokoji, z koupelny se sem íøil pach

studených, suchých výkalù a v tlusté vrst-vì smetí na zemi se válely moje slohovépráce, které si vyslouily pochvalu oduèitelù, rozházené listy z fotoalb, prázd-niny v sedmihradských Karpatech,v Maramureském pohoøí, tety a jejichdìti, které dávno skonèily v plynu. Nicjsem z podlahy nezvedal, a pokud náho-dou ano, zase jsem to poloil zpátky.Mùj loòský kabát mi nebyl ani tìsný,ani krátký, v uplynulém roce jsem o je-diný centimetr nepovyrostl, spí jsem sejakoby srazil. Prohlíel jsem si v neroz-bitém zrcadle svùj udivený oblièej, stáljsem v té poníené zmìti, ve výsmìchuvech steskù po domovì, a pohodil jsemhlavou na pozdrav té postavièce, prokterou tohle znamenalo návrat domù.

Mùj zrak k sobì pøitáhla ena, nahéenské tìlo figuríny z výkladní skøínì.Byla to jednoznaènì ena, mìla prsaa nìkdo jí inkoustovou tukou pøikreslilstydké ochlupení. Oèi mìla propíchnutédýkou a celé její tìlo bylo rozstøílenéjako øeeto. Kdy to pro nì byla ena,proè na ni støíleli? Za svými zády za-slechnu ramot; cikáòata jsou zvìdavá,co hledám a jestli nìco najdu, protoepokud ano, mohu i je pøivést na stopu.

György Konrád: KADÝ JE TAKOVÝ, JAKÉ JE JEHO PSANÍ

György Konrád. Foto Csilla Toth.

* * *V pøedjaøí jsem dopoledne bloumal pohlavní ulici, obèas na mì z toho èi onohoobchodu nìkdo zavolal, abych el do-vnitø. Bøezen byl nevlídný, blátivý, edi-vý, chladný. Obávali jsme se, e pøekáí-me, ale na druhé stranì nám pøipadalodocela pøirozené, e jsme tam, kde jsme,a e nám dá nìkdo najíst. Ztiili jsme se,nebylo o èem snít, pøestoe nás od nae-ho domu dìlil pouhý krùèek. Dosud jsmese nemohli doèkat, a tu budeme, vakmy u dospìlé nahradíme. Tady si pakvechny smìlé pøedstavy utrhly ostudu,byli jsme dìti. V mém starém pokoji roz-foukal vítr rodinné dopisy a v synagozelisty modlitebních kníek.

Bylo nám pøáno pocítit, nakolik jsmeslabí; tak stralivý nepoøádek nedovede-me odklidit, nedovedeme zaèít nový i-vot. Tam, kde jsme bydleli, bylo v poko-ji zima, kuchynì byla hluèná a ve vsinebyla knihovna. Po nevalnì zásobe-ných obchùdcích idovských navrátilcùz pracovních vojenských jednotek jsemse poflakoval úplnì stejnì jako svéhoèasu po tatínkovì kvelbu. Dva nebo tøise dali dohromady, jeden dìlal nákupèí-ho, druhý prodavaèe, v pracovní jednot-ce se spøátelili, stejným zpùsobem pøilio rodinu, nic jiného dìlat nemohli. lutýcukr, flanel a motyky byly tenkrát jetìk dostání za peníze, pozdìji u jen zavajíèka a mouku, ale dveøe se netrhlya pøicházeli zákazníci, zákaznice. Ovdo-vìlí mladí mui mìli opìt na oèích eny,pomalu se zaèaly objevovat ty, které pøi-cházely zpátky z deportaèních táborù,nebo køestanky ijící v místì, nìkdejípísaøky, guvernantky, hospodynì, a to,e nìkomu zabili enu, jetì nezname-nalo, e nemohla být naivu její mladísestra. eny zahøály dùm, zahøály loea do konce roku nebo do pøítího jara senarodily dìti. Ztráta pùvodní rodiny unebyla zlým snem, nýbr drsnou skuteè-ností. Kdy bylo vechno, jak mìlo být,i s novou enou a dítìtem mohl mutruchlit za tìmi, o které pøiel. Truchlilspíe mlèením ne øeèmi.

Vojentí navrátilci z pracovních jed-notek se pozvolna stavìli na vlastnínohy, u mìli ve svých obchodech coprodávat, mìli zaøízené domy a v nichrodiny, ale v roce 1950 lidové zøízeníznárodnilo obchody, dílny, domy, prostìvechno. U dopøedu bylo jasné, e topøijde. To byla druhá rána, která pøispìlak zániku idovské komunity v Berettyó-újfalu. Jetì ne se to stalo, nìkteøí mui

v roce 1949 povìsili na dveøe svých ob-chodù a dílen cedulku s nápisem Pøijduhned, potom se vydali na kraj vesnicea tam nastoupili do nákladního auta.I vec Janko Kertész vycestoval do Izra-ele a pokraèoval ve vyprávìní svých po-daøených historek na verpánku v Naha-rii. Vyprávìl je stále maïarsky, protoei jazykem jeho kunèoftù byla maïarti-na. Také pøiel o enu a dvì dìti.

NAHOØE PODZATMÌLÝM SLUNCEMCo se za uplynulých ètyøicet let zmìnilo?Chudoba je stálá, jen osoby jsou jiné.Avak chudoba není jen stav, ale i ránaosudu, nehoda, jáma, do které lze spad-nout. Proè by mìl být andìlsky ukáznìnýprávì èlovìk, který ije ve stísnìných po-mìrech? Kdy si vyhodí z kopýtka zá-moní, nic se jim nestane, ale chudí na todoplatí. Kopou kolem sebe, padají na-znak, trápí jeden druhého.

Svìt mého prvního románu oznaèilirecenzenti za pekelný. Já spíe za ob-vyklý, mìl jsem za to, e èlovìka ohrani-èuje tedy èiní reálným jeho nedoko-nalost. Morální filozofie mùe budovatjen na tom, e èlovìk je høíná nádobaa e jsme s tou okolností smíøeni. Neob-vyklé chování ostatní lidi dìsí, povaujíje za høíné èi chorobné, které patøí dovìzení nebo do nemocnice, jako byi èlovìk byl nìèím podobným autu, jemùeme odvézt do servisu. Existujíblázni a vìtina jich na svobodì nìjakpøeívá, ale nìkteøí hru vzdají a svìøí sedo rukou instituce. Slabost a oputìnostjsou odkázány na peèovatelské zásahy.

Èím je zemì bohatí a vzdìlanìjí, tímspíe slabost pøedchází. To v lidech usta-luje bojácnìjí, závislejí, dìtintìjívztah k událostem jejich tìla i due,k praktické stránce jejich smrtelnosti,k jejich nemocem, strachùm a alùm.Kdy nìco není úplnì v poøádku, je topatnì. Pøestoe se mezi bytím úplnìv poøádku a bytím patnì táhne pásmopøedstavující velkou èást ivota. Nìkohojsem vzal za ruku, díval jsem se na jehovrásky a byla v nìm nejen smrt, ale i malédítì, kterým chtìl dotyèný jetì zùstat.

Viml jsem si, e i mé vední dny jsouplné rozhodování a kadý èlovìk, kterými pøijde do cesty, znamená výzvu.S kadým klientem by se mìlo nìco dì-lat. Jsou tací, kolem kterých nelze pøejítjen tak, s laskavým pozdravným ges-tem. Jde o známé dilema slova a èinu.Co vezme na svá bedra ty sám, kdy se

ti dostane do rukou dítì, o které se vèetnì jeho samého absolutnì nikdonestará. Jak postupuje úøední peèovatel,kdy nemùe svého klienta pøesmìrovatk jiným lidem, k jiným institucím, kdyse mu shodou netastných náhod dosta-ne do rukou blbec?

Setkávám se s tím, e se lidé tváøív tváø mým pøíbìhùm obyèejnì zhrozí,zatímco mnì se ty historky zdají být do-cela normální. Na tom, co jiní mají zapodsvìtní praktiky, nevidím vùbec nicmimoøádného. Nìèím si èlovìk musíbýt jist. Napøíklad tím, e poprava vrahaje rovnì vradou. Není jisté, e ten,kdo nikoho nezabil, je hodný èlovìk,tøeba je jen zbabìlý, ale zcela urèitì mátìstí. Z hlediska ivota je smrt nìèím,k èemu by nemìlo vùbec dojít. Pokudjde o násilnou smrt, je jedno, v jaké uni-formì a pod jakou vlajkou nastává.

* * *Ráno jsem vyrazil z Wallenbergovy ulice,el jsem do upní, ale èastìji jsem zamíøildo parlamentní knihovny nebo na Marké-tin ostrov, pøípadnì do budínského kioskuv Hradní zahradì, kde mi ve vìtru mávalyubrusy pøichycené sponami k okrajùmstolù. Od jara do podzimu jsem vyhledá-val zahradní restaurace. Tehdy jetì exi-stovaly ty s èervenì kostkovanými ubru-sy, tehdy byl jetì obìd na zahrádceKlubu umìlcù Fészek konzumovanýs kolegy spisovateli starími ne já vyzna-menáním a pomìøovat svou hlavu s hla-vami spolustolovníkù bylo odmìnou dne,kdy èlovìk zjistil, e s nimi u stolu sedíprávem. Na èervenou antuku padalo listía èíníci kmitali mezi barevnì natøenýmidøevìnými plùtky. V naí stolní spoleè-nosti je èlovìk, který byl v cizinì, samo-zøejmì v Paøíi, a vypráví o tom venkova-nùm, pro které je Paøí stejnì daleko jakoMìsíc. A jako netouíme bez ustání pøi-stávat na Mìsíci, i bez Paøíe nám bylocelkem dobøe. Cvièili jsme se v umìní býtbez ledaskoho a bez ledasèeho a cítit sepøitom celkem dobøe.

V ulicích se jetì dal hrát fotbal s te-nisákem na jednu bránu, dalo se sejít vedvojici po chodníku a èlovìk nemuselobcházet auta, domovní vchody bylyotevøené a naly se ruiny porostlé me-chem a skryté kouty k milostným scé-nám. Skákací panáci malých holèièekbyli nakresleni køídou na asfalt, jetì ne-vyla z módy srdce s iniciálami proklatáípem, vyrytá do kmenù stromù, existo-valy jeskynì, v nich se usadil básník se

VÌSTNÍK 11/2019 15

svou partnerkou, èím demonstrativnìnaznaèoval, e má dostat byt, vdytpøe-ce píe básnì.

Latentní elegance mìsta pøerostlapøes pøekáky. Jetì tu byli bìlovlasímistøi v hodináøstvích z minulého stoletía dobøe obleèení staøí idovtí prodavaèiv zestátnìném obchodu s látkami, v res-tauracích ve støedu mìsta jetì hostyobsluhovali vrchní ze starých zalýchèasù a v barech koukali do stropu a nì-kdy za odmìnu i na nás klavíristé nebobubeníci pøedváleèného vzezøení.

V celém okolí si mohl dovolit nové auto lo o kodovku výhradnì nafoukanýmódní krejèí ze sousedního domu, dálepak pár spisovatelù a filmových reisérù.Tehdy to jetì bylo mìsto pro pìí a jájsem byl svobodný chodec. To mi zùstalododnes, nikdy jsem se nenauèil øídit auto.

* * *Bavilo mì jezdit z Csobánky pod kata-ny na budínské nábøeí. Skoro v kadékavárnì i hospodì jsem nael nìco, comi bylo milé. Nevadilo mi, e je ivotpomalý, protoe to, co pøijde samo odsebe, bohatì staèí.

Kdy jsem druhý den dopoledne opìtzvedl oèi od náhrobního kamene, nyníu stolu, z rùového mramoru, mohljsem pozorovat holuby obletující køíøeckokatolického kostela a bílou skáluprosvítající listím vinì. Pak pøitáhlamou pozornost plíící se koèka. Øíkaljsem si, e víc ne vìèné svìtlo se milíbí sluneèní svit v zahradì a svìtlo lam-py v domì po setmìní.

Od svých ètyøiceti do pìtapadesáti letjsem byl ve svém bytì, ve svém domìneosoba èlovìk, který není, který anibýt nesmí a dopoutí se pøeèinu u svoupøítomností. Bylo zøejmé, e nikdy ne-budu organizátorem nebo vùdèí osob-ností demokratické opozice, ale dalo seuvaovat o tom, e obèas nìkde vystou-pím jako duchovní iniciátor v konzerva-tivním obleku. Na zákaz mì zamìstná-vat a tisknout jsem zareagoval vnitøníautorskou utreností ze øetìzu. Zúètovaljsem se zákazem publikovat a vydávaljsem své texty v samizdatu, nejèastìjiv podzemním nakladatelství GáboraDemszkého. Honoráø jsem nedostal,spí jsem jetì sám pøispìl na výrobnínáklady, na tiskárnu. Vydávání svýchknih v Maïarsku jsem bral jako dobro-volnou slubu veøejnosti.

Dopoledne jsem se mohl usadit u své-ho stolu, veèer jsem se seel s lidmi, kte-ré jsem rád vidìl. Byli i tací, se kterýmijsem se setkával nerad, to byli ti, kteøíobèas èekali na rohu nebo pøed domov-ním vchodem v autì a vude mì dopro-vázeli, ale udrovali si ode mì slunouvzdálenost, tudí mi ani moc nenaruo-vali soukromí. Zakázanost a vnitøní emi-grace, to nebyla rána osudu, nýbr dùsle-dek mého osobního rozhodnutí. Museljsem tedy vydret nepøíjemnosti, které tos sebou neslo.

Tady doma nikdo nemìl anci býtnormální, a pokud se nìkdo takovýmzdál být, jeho okolí mu to neodpustilo.I kritiètí intelektuálové byli náchylník tomu, vidìt svìt jako blok, který jeproti nim. Jsme my, o které se zajímápolicie, a jsou ti druzí, proti kterým nicnepodniká, nositelé zpùsobu mylenívládnoucích vrstev. Aby se èlovìk ne-zbláznil, musel mít velkou sebekázeòa smysl pro humor. Mnozí napsali mno-ho rùzných èlánkù proti mnì. Já jsemproti nikomu nenapsal osobní výpada na nièí výpady jsem neodpovídal.Kdy jsem se zamyslel nad tím, co protimnì daný autor má, odkud se v nìmbere ta zlost, co ho urazilo, nic zvlátní-ho mì nenapadlo. Kadý je takový, jakéje jeho psaní.

* * *Prohra zaèíná tím, e si hoøce a logickypøiznám svou bezmocnost. Kdyby nebylomou úhelnou zásadou, e svoboda je sil-nìjí, musel bych hru vzdát. Nevìøil jsemve vítìzství, ale v neústupnost hrstky lidí.Zaøekl jsem se, e nedopustím, abych byl

odliován od ostatních. Po nièem zvlát-ním netouím. Knihkupec, dívka u kávo-varu i sleèna prodavaèka v obchodì tivichni jsou na mì hodní, pokud jim oplá-cím stejnou mincí. Proè bych nepøevzali já takovou tu trochu venkovskou, ucti-vou bezprostøednost? Psal jsem o starýchèasech a nebyl jsem si jist, zdali si na nìpøesnì pamatuji. Je-li kadý popis lidskéreality literaturou, je jí moná i sám autor.Hranice mezi osobními zájmeny se roz-plynuly a mì hlavnì zajímalo èlenìní vìt,odstavcù a stránek.

Hráè bere na vìdomí, e partii pro-hrál, ale hry se nevzdává. Dìlal, comohl, reviduje své metody, lítost nepro-jevuje. Co se týèe naí smrtelnosti, ne-dovedl jsem øíci ne to, e a pohádkudoètu, bude konec zvonec. A za to ne-mám nárok na odkodnìní. Místo bytítady a teï, i kdy bylo velijaké, jsem sinepøál ádnou radikální zmìnu slíbenoudo budoucna lidskými slovy, protoejsem nevìøil, e by se dala uskuteènit.

* * *Vlast je na tìch nìkolika ètvereèních ki-lometrech, kde se mé cesty slévají. Vlastje na idovském høbitovì v Berettyóúj-falu, který se u padesát let nepouívá,pøed vysokým náhrobkem mé babièky.Vedle ní stojí stejnì vysoký náhrobekdìdeèkùv, odìný do èerné uly. Pradì-deèkùv v bílém mramoru není ve srov-nání s ním ani polovièní.

Vlast je ve kolní tøídì, ze které jsemchtìl vdycky zmizet a z jejího oknajsem se dlouhá léta díval na nápis Pe-kárna vytesaný hlubokým písmem dozdi pekaøství. Mé spoluáky zabili, ko-lu zbourali.

Kde je vlast? Kde èlovìka neutluèouk smrti. Kde mohu vìdìt, e jsou médìti v bezpeèí. Kde se ctí osoba i slovo.Kde to, e jsem, jaký jsem a e si mys-lím, co si myslím, je opøedeno pøedbì-nou dùvìrou a úctou. Kde se najde klid-ný kuchyòský kout a po veèeøi je èas navydatný rozhovor u vína. Kde si dìtihrají na babu a staví si bunkr. Kde Jutkasedí v køesle s nohama pod sebou a ètesi. Kde bych cestou nahoru do kopcemohl dokonce na nìkolika místech vy-pít sklenku vína, a kdybych vechna tapøátelská pozvání pøijal, pøi návratudolù bych poskakoval jako kùzle.

(Ukázky jsou pøevzaty z knihy György-ho Konráda Pamìti, Academia 2018,kterou pøeloil Robert Svoboda.)

16 VÌSTNÍK 11/2019

G. Konrád v roce 2015. Foto Gáspár Stekovicz.

* * *Sníh padána kvìty tøenívysoko v horách

tìstí ale neníopak netìstítam ani v údolí

Lidé velcí jako sirkybydlí tam i tamv krabièkách od sirek

Lidé velikosti sardinekijí tam i tamv krabièkách od sardinek

Katzovy sadyV Katzových sadechse smí jezdit na kolejen jedním smìremkterý okralovací spolekurèuje a støeí

Katzovy sady ovemvylápne málokdoReinisch stìíRohan u vùbec nea Schwarz radìji pìkytudy bìí

Za Modrou hvìzdou kde esticípé pivojantarovì záøía pìna stékábaronu Nádhernémupo urbáøi

Dole pod Katzovými sadystávala synagogazatím co nad Cedronem nad øíèkou Smutnou

a nad rybníkyse vznáely høbitovy

Kdo potøebovalKatzovou brankou vcházelkdo nepotøebovalnikam neodcházel

Moc okr