Z P RAY O D AJ Published by

Alliance of Czechoslovak Exiles in Chicago

Berwyn, Illinois 60402, U.S.A. P. O. Box 220

Vydává Sdružení československých exulantů

v Chicagu — Return Postage Guaranteed —

ROČNÍK XXIX. CHICAGO, ŘÍJEN 1974. Čís lo-No. 2.

NÁMĚT K ZAMYŠLENI S odstupem doby mnohá velmi

kritická situace setře své tehdejší bezprostřední nebezpečí, jehož překlenutí vytvoří podmínky bezpečí, v nichž hodnocen í minulosti může nabýt ostře kritického rázu.

Rok 1972 byl jistě velmi kritickým rokem v americké h i s t o r i i , k d y o p o s i č n í Demokratická strana zásluhou skupiny radikálních předáků, jejichž představitelem se stal McGovern, se z p r o n e v ě ř i l a liberálním zásadám natolik, že ztratila i svou tradiční oporu -americké odbory - v důsledku akceptování radikalismu, celkově cizího většině amerického lidu, jehož proklamování se stalo běžným na konvenci, která určila presidentského kandidáta.

Demagogie hesel, z nichž m n o h é byly v e l m i b l í z k é principům marxismu, odradila většinu vlivných demokratů od tradiční politické a finanční podpory kandidáta McGoverna při zahájení politické kampaně p o d p o r y r e p u b l i k á n s k é h o kandidáta - držitele vládní moci -presidenta Nixona.

Dalším, ne méně významným faktorem, byla s k u t e č n o s t zabránění expanse komunistic-kého diktátu na dosud nezávislé národy v Asii, účasti amerických j e d n o t e k v i n d o č í n s k é m konfliktu, při čemž otázka míru a stažení těchto jednotek nebyla v dohledu, naopak podněcovala komunistickou agresi, jež byla výsledkem politické polarisace národa, kdy komunisté sázeli na v í t ě z s t v í d e m o k r a t i c k é h o k a n d i d á t a , p ř e c e ň u j í c e americkou mentalitu, se kterým hodlali uzavřít mír , jednostranně výhodný pro síly marxismu.

Stupňující se zveřejňování dokumentů tajného charakteru, k nimž měl mít přístup pouze prověřený personál, z nichž komunisté bezostyšně těži l i , vysmívajíce se nedokonalost i americké bezpečnosti, dal podnět jistým jedincům aby:

u v e d e n í m d o č i n n o s t i p a t ř i č n ý c h t e c h n i c k ý c h prostředků zjistili zdroje unikání tajného mater iá lu , j a k o ž i odhalili nevyloučené kontakty radikálního vedení demokratů se z d r o j i m e z i n á r o d n í h o k o m u n i s t i c k é h o h n u t í -eventuálního financiéra nebo podstatného přispívatele jejich volební kampaně, když jinak přístupné americké zdroje -

odbory - se distancovaly od demokratického extremismu. *

Politická strana, disponující levicovými skupinamit usiluje-li o politickou infiltraci do objektu svého protivníka - korupce je stejně přístupná kterémukoliv politickému hnutí - není nucena používat drastických prostředků, aby pronikla do centra oposice.

Mechanik odboru elektroniky, v y z n a v a č d e s t r u k t i v n í c h p r i n c i p ů , p o d z á m i n k o u odstranění jistého , ,defektu,, umístí bez všeobecné pozornosti jakýkoliv technický prostředek pro kontrolu č e h o k o l i v na předem určené místo. Všechny politické aféry proti různým činitelům spolu s metodami vyděračství a špionáže založili komunisté přesně na podobných zásadách.

Nicméně pokus jedinců kolem presidenta Nixona o uskutečnění totožné „operace,, do hlavního štábu demokratů ztroskotal - byli dopadeni, čímž nastalo údobí, zvané všeobecně Watergate.

Dopadení jedinců při činu vyvolává oprávněné podezření, že jejich přípravná akce byla oposicí kontrolována, právě pomocí podobných prostředků, nebo organisátor - eventuelně iniciátor - byl totožnou osobou s tím, který předem upozornil na zamyšlenou akci, aby jejím zneškodněním uvedl do pohybu celou politickou lavinu, jež zaměstnávala jak vládu, tak kongres, většinu tisku a dalších sdělovacích prostředků po celé dva roky.

Je podivuhodné, že aféra, jež vznikla v předvolebním období 1 9 7 2 , n e o h r o z i l a p o s i c i presidenta N i x o n a , který, s výjimkou státu Massachussetts získal všechny americké státy, včetně distriktu Columbia, zatím co dva roky později, dala základ p r o k o n s t i t u č n í k r i s i , zaměstnávajíc v neplodných ú t o c í c h a o b r a n ě v ě t š i n u konstruktivních sil národa na úkor naléhavosti řešení akutních politických a ekonomických problémů, přičemž je m á l o pravděpodobné, že materiál pro útok na presidenta nebyl k disposici okamžitě.

Patřičným rozmělňováním spolu s potlačováním faktu, jež mluvily ve prospěch presidenta, jakož i z v e l i č o v á n í m j e h o údajných poklesků, sdělovací pros tředky - j e j i chž váhu president nedocenil - vyvolaly

ovzduší, kdy jeho další setrvání ve funkci hlavy státu podkopalo podstatu této velké republiky.

Příznivé období pro konečný ú t o k b y l o z d ů r a z n ě n o s k u t e č n o s t í n o v ý c h v o l e b sněmovny representantů, části senátu a guvernérů řady států, kdy m n o z í z a i n t e r e s o v a n í političtí činitelé, usilující o své znovuzvolení, při poplatnosti veřejnému mínění, vystupovali mnohdy způsobem, jenž jim měl zajistit další přízeň v o l i č ů , ovlivněných sdělovací mašinérií, bez ohledu na jejich tajné vnitřní smýšlení.

Útok na presidenta Nixona byl v í c e m é n ě ú t o k e m na konservativní síly Amer iky , jejichž zdiskreditováním má dojít k přesunu politických sil v zákonodárných institucích, v nichž vytvářejí oposici vůči principům Detente na úkor zájmu svobodného světa při

o b c h o d n í m z v ý h o d ň o v á n í potenciálního nepřítele v období, kdy Moskva nepodává právě n e j v í c d ů k a z ů v ě r n o s t i proklamovaným zásadám, jejichž spolutvůrcem byl právě president Nixon.

Posuzováno z hlediska čistoty amerického systému jistě došlo k přehmatům ze strany činitelů kolem presidenta Nixona, což z d i s k r e d i t o v a l o j e h o administrativu a - dočasně - jeho osobu, nicméně řada „útočníků,, levicového zaměření nehodlala h á j i t č i s t o t u a m e r i c k é demokracie, spíše využívala aféry k útoku na p o d s t a t u t é t o demokracie, majíc v plánu její nahrazen í j i s t ý m d r u h e m systému, jehož stabilita by nebyla s c h o p n a o d o l a t d a l š í m s u b v e r s i v n í m a k c í m , d i r i g o v a n ý m m e z i n á r o d n ě komunistickým centrem. - V.S.

ŠPIONÁŽNÍ AFÉRA Šp ionážn í a fé ra N ě m e c k é

S p o l k o v é r e p u b l i k y , j e ž způsobila pád kancléře Brandta, dokazuje, že komunistická verze mírové koexistence je skutečným p l a s t i k e m p r o s k r y t o u p o d v r a t n o u č i n n o s t v ů č i svobodným zemím.

Pozadí aféry se všemi důsledky nebude pravděpodobně nikdy zveřejněno v plném rozsahu, aby

nebyla k o m p r o m i t o v á n a komunistická doktrina, dále pak, aby nevyšlo najevo, jak hluboko je in f i l t rována marxis t ickým vlivem socialistická strana, v níž k r y p t o k o m u n i s t é p r o s a d í významné agenty komunistické-ho bloku až do ne jvyšš ích stranických a státních posic, jako tomu bylo v případě zatčeného východoněmeckého agenta, jenž přišel do Západního Německa z východní č á s t i , p ř e d s t í r a j e antikomunist ického uprch l íka před 16 lety, aby v současnosti zastával politickou funkci "pravé ruky" kancléře Brandta.

Osobnost Willyho Brandta v německé politice rostla úměrně s tlakem, který vyvíjeli komunisté ve svých politických nárocích na západn í Berlín, kde B r a n d t zastával funkci starosty.

V té době si totiž vytvořil mythus neohroženého bojovníka proti komunistickým agresivním akcím a politickou základnu ve Spolkové republice.

Z té doby se také d a t u j e skutečnost, kdy komunis t ická v ý c h o d o n ě m e c k á š p i o n á ž n í

centrála "nasadila" na Brandta špiona-ženu, což je nejobvyklejší metoda morálního a politického k o m p r o m i t o v á n í p o l i t i c k é h o činitele, aby pozdějším vydíráním byl nucen provádět řadu opatření ve prospěch komun i s t i ckého bloku, která osobním stykem s ním zřejmě nebyla neúspěšná ve svěřených úkolech , j i m i ž j i pověři la Moskva , d i r i g u j í c í východoněmeckou komunis t i c -kou sítí.

Perspekt ivní k o m u n i s t i c k é plány vůči n e k o m u n i s t i c k é E v r o p ě n e s l e d o v a l y p o u z e uchvácení Berlína, nýbrž její plné p o d m a n ě n í k o m u n i s t i c k é kontrole, což nevojenskou cestou znamenalo, že Moskva musela disponovat řadou pol i t ických činitelů s nekomunistickou nebo d o k o n c e p r o t i k o m u n i s t i c k o u reputací ve všech evropských zemích, aby tito dle instrukcí ř a d o u v h o d n ý c h o p a t ř e n í usnadnili komunistickému bloku p r o n i í c á n í n a z á p a d b u ď dobrovolně v důsledku osobních s y m p a t i í v ů č i d o k t r i n ě komunismu nebo pod t lakem hrozby morálního kompromito-vání.

V případě Brand ta zře jmě pos ledně j m e n o v a n ý f a k t o r dominova l nad p r v ý m , c o ž otevřelo B r a n d t o v i - v ě z n i komunistického vyděračs tv í -cestu k nejvyšší politické funkci Spolkové republiky, čímž začala éra jeho politiky sbližování s. komunistickým blokem.

P o l i t i c k é p o s i t i v n í z i s k y Moskvy z doby B r a n d t o v a kancléřování převyšují veškeré představy 20 let zpět:

- d i p l o m a t i c k é u z n á n í východní zóny za nezávislý stát s p l n o p r á v n ý m č l e n s t v í m v Organisaci Spojených národů,

- d i p l o m a t i c k é s c h v á l e n í hegemonního postavení Moskvy nad všemi svými evropskými vasaty s právem určovat jejich pol i t iku při odepření p r á v a zotročeným n á r o d ů m , aby si zvolily s v o b o d n é p o l i t i c k é systémy, jakož i

- definitivní dělící hraniční linii mezi komunistickým blokem a zbytkem nekomunistické Evropy v n e p r o s p ě c h p o s l e d n ě jmenované, ohrožené zvýšenou subversi komunistického bloku,

kterýžto výčet uvádí pouze n e j z á v a ž n ě j ší f a k t o r y k o m u n i s t i c k ý c h ú s p ě c h ů , přičemž Moskva n e p o s k y t l a žádné politické koncese nebo z á r u k y , n i c m é n ě m y š l e n í západoevropské veřejnosti bylo s d ě l o v a c í m i p r o s t ř e d k y s podstatným levicovým vlivem demagogicky zpracováno v tom směru, že veškeré dohody jsou v zá jmu z v ý š e n í b e z p e č n o s t i Evropy.

Váhavá neochota spolkového pa r l amen tu , j emuž p ř i p a d l a úloha schválit politiku kancléře Brandta, vysvítá ze skutečnosti, že Moskva u v ě d o m í t u h é o p o s i c e - o p ě t p o m o c i komunistické agentury východní zóny - podplatila 50.000 dolary dva oposiční poslance, aby tito svým zdržením se h lasování , umožnili schválení pro Moskvu tolik důležitých dohod - právě rozdílem pouhých dvou hlasů, čímž p r o d l o u ž i l i ž i v o t n o s t Brandtovy vlády o další dva roky.

J e h o s e r v i l n o s t v ů č i komunistickému bloku zře jmě plně zapadala do intrik Moskvy, proto jeho "pád" vyvolal zděšení v komunistické centrále, jehož nejcharakterističtějším výrazem je šokující výrok odhaleného a uvězněného špiona:

„Toto jsme nezamýšleli - to je strašné - právě nyní, když m o ž n o s t s b l í ž e n í d o s á h l a kulminačního bodu.,,

SMLOUVA. Senát Spojených států , po

velmi krátké debatě, ratifikoval konsulární dohodu s ČSSR. Tím vlastně legalisoval otevření š p i o n á ž n í agentůry S t á t n í bezpečnosti v oblasti Chicaga.

Proslýchá se, že konsulem bude jmenován soudruh Smčlý.

Strana 2. ZPRAVODAJ RIJEN 1974,

O Cypr Svržením a r c i b i s k u p a

Makar iose j a k o p r e s i d e n t a tohoto strategického ostrova ve východní č á s t i S t ř e d o m o ř í prořeckou vojenskou skupinou, se vytvořily předpoklady pro připojení ostrova k Řecku, proti čemuž vzneslo své n á m i t k y Turecko, hájící takto občanská práva své menšiny, dosahující p o č t u p ř e s 20 p r o c e n t obyvatelstva, z celkového stavu přes 600.000.

Národnostní boje mezi Řeky a Turky dosahovaly v minulosti od vyhlášení nezávislosti od britské kontroly 1960 takového rozsahu, že v zájmu za j i š t ěn í k l i d u Organisace Spojených národů udržuje své síly na ostrově, jež odděluj í Řeky od T u r k ů v p o d m í n k á c h p o l i t i c k é h o apartheidu.

Arcibiskupovi se všeobecně vytýkala jeho prokomunistická náklonnost, ježto nikterak necelil růstu komunistického vlivu, jenž během jeho vlády dosáhl přes 40 procent z původních 19 procent v době " o s v o b o z e n í " , p r o t o skupina důs to jn íků , řeckého původu, jež velí cyperské národní gardě, čítající 10.000 mužů, se rozhodla k politickému zákroku, aby předešla komunisty v jejich intrikách na cestě k marxistické diktatuře.

Smlouvy z roku 1960 zajišťují jak Britanii, tak Řecku i Turecku právo intervenovat na ostrově v případě porušení p o d m í n e k těchto smluv, dle toho tudíž nu tno p o s u z o v a t s o u č a s n é vylodění Turků na Cypru, jež obsazením určitých posic zřejmě hodlaj í dosáhnout rozdělení ostrova na řeckou a tureckou část, aby takto byla skončena staletá národnostní řevnivost.

V y l o d ě n í s a m o z ř e j m ě vyhrotilo mezinárodní krisi mezi d v ě m a s t á t y - Ř e c k e m a T u r e c k e m - j ež o b a j s o u členskými státy At lant ického paktu k velké radosti Moskvy, která diplomatickou podporou Turecka - které jinak nenávidí -usiluje prosadit svržení řecké vojenské vlády, aby takto byla u v o l n ě n a c e s t a ř e c k ý m komunistům k převzetí moci v zemi.

P r o t o c e l o s v ě t o v á komunistická propaganda činí zodpovědnou řeckou vládu za sv ržen í svého c y p e r s k é h o favorita - arcibiskupa Makariose, aby m e z i n á r o d n í m t l a k e m dosáhla podlomení politických posic vojenské řecké vlády.

Vylodění Turků neprobíhá hladce, přičemž řecký odpor n a s v ě d č u j e , že c y p e r s k é o b y v a t e l s t v o n i j a k z v l á š t ě nepostrádá svrženého presidenta M a k a r i o s e , k t e r ý v y z v a l obyvatele Cypru ke klidu i když vojenská turecká převaha má všechny předpoklady stát se vítězem v tomto střetnutí, na což

reaguje řecká vláda vojenskou akt ivi tou na t u r e c k o - ř e c k é hranici, z níž dle diplomatických měřítek minu los t i by mě la teoreticky vzniknout pravidelná válka se všemi důsledky.

Zájmy v sázce jsou však příliš n e p o d s t a t n é , n e ž a b y d i p l o m a t i c k á i n i c i a t i v a z a i n t e r e s o v a n ý c h v e l m o c í nenalezla řešení, j ež o m e z í zbytečné k r v e p r o l i t í na co nejmenší míru.

• Blízký Východ / když komunisté z Moskvy

rozhořčené odsuzují teroristic-kou arabskou činnost vůči Izraeli a předstírají positivní snahu k nastolení trvalého míru, ruští komunističtí instruktoři - jinak přiděleni jako diplomaté - školí palestinské teroristy na území Libanonu a Sýrie, přičemž jejich zásobení výbušninami a zbraněmi je prováděno přes komunistickou zónu Německa nebo Polsko, jejichž lodě dopravují materiál pro potřeby teroristů do syrského přístavu Latakia, odkud je "distribuován" do jednotlivých výcvikových center.

Izrael v zájmu zvýšení bezpečnosti svých občanů byl nucen vybudovat vysoký plot po celé délce svých hranic s Libanonem, odkud proniká nejvyšší počet palestinských teroristů na území této země.

Argentina • Dva týdny klidu byly dle

t a m n í c h m a r x i s t ů z ř e j m ě dostatečně dlouhou dobou po smrti p r e s i d e n t a P e r o n a a nástupu jeho ženy na funkci presidenta této rozbouřené země, než marxistické guerrilla skupiny rozhodly zahájení nových vražd a únosů. Vraždy v ý z n a č n ý c h novinářů, veřejných pracovníků a bývalého ministra mají vytvořit podmínky s t r a c h u a t a k t o o d r a d i t k a ž d é h o o d p ů r c e marxistických násilných metod od převzetí přímé pol i t ické zodpovědnosti ve vedení státu, a b y v š e o b e c n ý c h a o s a ekonomický rozklad usnadnil k o m u n i s t ů m p r o n i k á n í do politického života země jako p ř e d p o k l a d ú s p ě c h u připravované revoluce.

Je velmi sporné, jak dlouhou dobu udrží politickou stabilitu v d o v a po P e r o n o v i , k d y ž symptomy anarchie zachvacují Argentinu, i když význační předáci politických skupin jí p ř i s l í b i l i svou p o l i t i c k o u podporu.

•

Kanada ® Federální volby třetím

vítězstvím liberálního premiéra Trudeau potvrdily, že jistou část národa - tu rozhodující - možno klamat trvale navzdory celé řadě nesplněných volebních slibů z

minulosti. Nerozhodné volební výsledky

1972 po triumfální cestě z roku 1968 vytvořily menšinovou rovnováhu sil v kanadské politice mezi oběma hlavními politickými stranami - liberály a konserv ativ-ci - kdy rozhodujícím činitelem se stali kanadští socialisté, kteří svými 31 mandáty drželi u moci premiera Trudeau jeden a půl roku, vydírajíce požadavky ve prospěch levice pod neustálou hrozbou pádu vlády.

Když konečně letos v květnu vládu "povalili" připojením se k oposici, připravili podmínky pro nové volby a svou vlastní politickou katastrofu.

Kanadský volič, podporující socialisty, poznal jejich bezpáteřnou politickou koncepci, což vyjádřil svým zamítnutím této politické strany tak dalece, že dokonce vůdce Lewis Davis propadl při volbách ve svém volebním obvodu, spolu s dalšími 14 "zástupci pracujícího lidu", takže současná socialistická strana čítá pouze 16 mandátů, zatím co organisace sbírá trosky své strany po celé Kanadě.

Hlavní propagační centrum socialistů - Britská Columbie -kde existuje socialistická provinční vláda, zaznamenalo takovou volební katastrofu, že tato provincie vysílá pouze dva socialistické zástupce do Ottawy, m ísto původn ích 11.

Pouze po dvou zástupcích socialistické strany vysílá také Saskatchevan a Manit ob a, po volebních ztrátách, což je dostatečným důkazem, že tamní provinční socialistické vlády nedokázaly vytvořit nijak atraktivní politickou alternativu pro místního voliče, aby měl důvody zůstat "věren tradicím 40 let starého kanadského socialismu".

Liberálové koncentrují hlavní svou sílu ve francouzsky mluvícím Quebecku, přičemž čás tečný p řesun m íněn í v On tariu stačil k zajištění liberální většiny při poměrně nevýznamných ztrátách konserv ativ ců v jednotlivých volebních obvodech při přesunu socialistických hlasů na "vážky" liberálů.

Konserv ativ ní strana, vystavena kombinovanému náporu liberálů a socialistů, odolávala politické ofensivě v podmínkách všeobecných obav z nových nerozhodných výsledků při vytvoření nové menšinové a proto bezmocné vlády, vydané na pospas socialistů, kdy liberálové nabízeli zdánlivě větší předpoklad soustředěn í dostatečného počtu voličů k zajištění nutné většiny, což ovlivnilo nerozhodné voliče k podpoře liberálů.

# Španělsko

Politická nestabilita, chaos a a n a r c h i e , p ř e v l á d a j í c í ve španělském "republikánském4 4

zřízení po pádu monarchie 1931 spolu s nástupem politického v y d ě r a č s t v í l e v i č á c k ý c h a marxistických sil, kdy principy demokratického řízení veřejných

záležitostí ustupovaly metodám h r u b é h o n á s i l í se v š e m i s y m p t o m y p ř í p r a v p r o marxistickou revoluci, za těchto podmínek, jedině vojenská akce m o h l a z a b r á n i t r o z š í ř e n í krvavých leninských metod z Ruska na území Španělska a tak p ř e d e j í t v y t v o ř e n í d a l š í h o o h n i s k a k o m u n i s t i c k ý c h masakrů prot i bezbrannému národu.

Generál Franco se ujal této akce, kdy v občanské válce zahynulo jistě mnoho obětí , jelikož jak nacistické Německo, tak komunis t ické R u s k o si vytvořilo ze Španělska vojenskou střelnici, přičemž je sporné, zda zločiny nacistů převýšily masakry komunistů.

N a c i s t i c k ý c h z l o č i n ů -Guernica a pod. - se ochotně ujala komunistická propaganda, aby je doslova vtloukla do myslí milionů celého světa, zatím co zločiny komunistů - masakry u Teruelu a pod. - se toutéž propagandis t ickou m a š i n é r i í z á m ě r n ě t a j i l y , a b y b y l a z a c h o v á n a 4 t l i d s k á 4 4 t v á ř komunismu pro nevědomé masy ostatních států.

Vysoký věk s přibývajícími nemocemi přibližuje ke konci d ik ta turu gene rá la F r a n c o , trvající 35 let.

Ústavní změny, uskutečněné před několika lety - dle nichž loňského roku generál se zřekl části svých mocí ve prospěch jmenovaného premiéra , který však po několika měsících byl z a s t ř e l e n m a r x i s t i c k ý m i z á š k o d n í k y B a s k i c k a u s t a n o v u j í , že v p ř í p a d ě neschopnosti generála, funkci hlavy státu převezme princ Juan C a r l o s , v n u k p o s l e d n í h o španělského krále.

K t o m u t o a k t u došlov posledních dnech v důsledku vážné choroby generála, jež ho př ipouta la k n e m o c n i č n í m u lůžku, což vytváří legalitu pro španělskou ústavní kontinuitu, p r o n e n á s i l n ý p ř e c h o d ze současného d ik tá tu do nové b u d o u c n o s t i se s y m p t o m y demokracie.

nac ionalními rozpory, podněcovanými komunistickými stranami všech Členských zemí.

Politická schůzka obou předáků skutečně položila nové základy těsné spolupráce, jejichž obdoba existovala v údobí Adenauer - De Gaulle, kdy prosazení ideje evropanství se zdálo utopií.

Evropské Společenství Odchodem kancléře Brandta,

jenž věnoval více své politické energie vztahům ke komunistickému bloku, než sjednocovacímu procesu Evropy, který Moskva co nejvíce komplikovala, aby zabránila vzniku ekonom icko-polit ickéh o svazku, jenž by po všech stránkách mocensky převýšil komunistický blok, jakož i jeho nahrazením kancléřem Schmidtem ve Spolkové republice, vznikly nové perspektivy evropanství, posílené vítězstvím konservativního presidenta ve Francii.

Schmidt, ač socialista, je vázán daleko více k Giscard ď Estaingovi, jehož vítězství si přál z obav, že francouzská komunisticko-so cialistická koalice rozloží postupně zhruba sjednocenou Evropu, zmítanou

Postoj světa k Francií Nový president, s ohledem na

svou politickou minulost, se stal jistým garantem k o n t i n u i t y francouzské politiky, k níž okolní svět zaujímá stanovisko dle svých ideologických nebo mocensko-politických zájmů.

Pro Washington znamená n y n ě j š í v l á d n í s o u s t a v a př íznivějš í p o d m í n k y pro vzájemně těsnější vztahy, zatím co Moskva očekává od nového presidenta předně rozš íření obchodních styků mezi Evropou a k o m u n i s t i c k ý m b l o k e m , přičemž ani Peking nezůstává stranou, jelikož komunisté Číny dávají přednost nekomunistické-mu presidentu ve Francii, v němž vidí záruku pro odporování expansivním snahám Moskvy, což nemohli očekávat od levicové aliance, v níž by vedouc í postavení zaujímali Moskvou řízení francouzští komunisté -státní mocenské zájmy tudíž převyšují společnou ideologii v boji o vedoucí postavení ve světovém komunistickém hnutí.

F r a n c o u z s k á z a h r a n i č n í politika pod minulým vedením byla jednoznačně proarabská, Izrael proto očekává od nového vedení méně j e d n o s t r a n n é s t a n o v i s k o F r a n c i e k blízkovýchodnímu problému, p ř i č e m ž a r a b s k ý s v ě t optimisticky věří , že nový president je natolik realistický, aby pochopil, kde spočívají národní zájmy Francie.

I l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l

Různé zprávy • Výroční výlet, uspořádaný

Sdružením čs. exulantů v neděli dne 8. září, byl opět velkým úspěchem, jak po s tránce společenské, tak i finanční. Přes dva tisíce exulantů i krajanů prož i lo p ř í j e m n é n e d ě l n í odpoledne v přátelské zábavě. •

• Sdružení československých organizací velkého Chicaga uspořádá Výstavu čs. umění v budově Lincoln Saving and Loans, Cermak Road a Riverside Drive v Berwyn, 111. Výstava bude otevřena od 20. října do 3. listopadu každý den mimo středy. Každý večer bude nějaký hodnotný kulturní program.

• Tradiční Moravský den byl poprvé uspořádán v Sokole T á b o r v B e r w y n . N a 100 účinkujících v národních krojích p ř e d v e d l o p ě k n ý p r o g r a m moravských písní a tanců.

ŘÍJEN 1974. ZPRAVODAJ Strana 3.

I l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l

KDO OVLÁDNE STŘEDOMOŘÍ Dvě léta, jež uplynula od

k o m u n i s t i c k ý c h n á v r h ů na konferenci, jež měla zahrnout bezpečnost celé Evropy za účasti všech j e j i c h z e m í v č e t n ě S p o j e n ý c h s t á t ů a komunistického Ruska , svou diplomatickou bezvýchodnost í j a s n ě p r o k á z a l a , že k o m u n i s t i c k é m u b l o k u se jednalo pouze o diplomatický m a n é v r se v š e m i z t o h o plynoucími výhodami pro země marxistické diktatury, jelikož v současnos t i E v r o p a - d í k y komunistické obstrukci během v š e c h e t a p j e d n á n í nezaznamenává o nic vyšš í stupeň své stability - spíše opak je skutečností.

Berlínský t lak , jenž vyvíjí Moskva vůči Spolkové republice a tudíž celé západní evropské bezpečnostní struktuře ve formě ofensivní politické výzvy, spolu se zvyšováním vojenských stavů s modernisací zastaralé výzbroje komunistického bloku, jakož i důrazným vnitřním ideologickým školením o z o s t ř u j í c í m se mezinárodním napětí a z toho plynoucím narůstáním třídního boje, vstupujícího do rozhodující fáze s t ř e t n u t í mez i o b ě m a s p o l e č e n s k ý m i s o u s t a v a m i , příkře kontrastuje s indiferentní nečinností svobodného světa, jenž bláhově uvěřil propagaci k o m u n i s t i c k ý c h z á s a d o možnosti mírového soužití.

Atlantický pakt - jádro obrany s v o b o d n é h o s v ě t a - s v o u vojenskou převahou v minulosti z n e m o ž n i l k a ž d ý p o k u s o komunistickou expansi s cílem zotročení dalších evropských ná rodů , p r o t o m a r x i s t i c k á subverse usiluje především o rozleptání této obranné aliance, aby byl z v r á c e n s o u č a s n ý nepoměr rozdílnosti válečného potenciálu obou bloků.

I když obrana západní Evropy je n e m y s l i t e l n á bez p ř í m é v o j e n s k é z a i n t e r e s o v a n o s t i Spojených států na evropském k o n t i n e n t u , z n e m o ž n ě n í k o m u n i s t i c k é i n v a s e n a z á p a d o e v r o p s k é ú z e m í j e nepředstavitelné bez efekt ivní vojenské operativnosti ze strany j ižního křídla A t l a n t i c k é h o paktu, jež je tvořeno zeměmi, jej ichž poli t ická n e s t a b i l i t a dosahuje v současnosti svého kulminačního bodu ať z důvodů vnitřní komunistické subverse, jako je tomu v případě Itálie a Portugalska, nebo vyvoláním mezinárodní r o z t r ž k y mez i Řeckem a Tureckem, kde jádrem c e l é h o s p o r u j e e x i s t e n c e nezávislého Cypru se smíšeným řecko-tureckým obyvatelstvem.

Z a v r a ž d ě n í d i p l o m a t a Spojených států na Cypru, stejně tak jako masová demonstrace protiamerického charakteru ve v l a s t n í m Ř e c k u j a s n ě s y m b o l i z u j e p ř e d z v ě s t celonárodního p ro t i západn ího postoje Řecka právě v době, kdy

efektivní p o m o c z á p a d n í c h mocností má být rozhodujícím faktorem obnovující se řecké demokracie, značně infiltrované m a r x i s t i c k o u d o k t r í n o u , p ř i p r a v e n o u s m é s t n y n ě j š í politické předáky pod vedením premiéra Karamanlise - opory prozápadního kursu - aby jeho nahrazením k o r u m p o v a n ý m i politickými chameleóny typu Papandreu vytvořila mezistupeň pro fázi konečných příprav k marxistické revoluci.

Stažení řeckých vojenských k o n t i g e n t ů ze s p o l e č n é h o vojenského velení Atlantického paktu, jež řecká vláda byla nucena uskutečnit v důsledku turecké invase na Cypr, vytvořilo nebezpečný precedent pro vládu kteréhokoliv členského s tá tu , přičemž politické motivy mohou být různé.

Turecko svou invasí spolu s d a l š í m r o z š i ř o v á n í m okupovaného území navzdory usnesení Organisace Spojených národů, jakož i bezmocnost i k o n t r o l n í c h j e d n o t e k t é t o organisace, jejímž úkolem mělo být zabránění této eventualitě, dosahuje vojenských výhod, jež mu u m o ž ň u j í d i k t o v a t požadavek rozdělení ostrova -zásadu zcela nepřijatelnou pro řeckou většinu obyvatelstva, což v y v o l a l o v lnu r o z h o ř č e n í především vůči Spojeným státům.

N a l e z e n í o b o u s t r a n n ě př i ja te lného řešení p r o pů l milionu Řeků a kolem 130.000 Turků, jež obývaj í společně Cypr, bylo j istě v intencích

zahraniční koncepce Spojených států, jež použit ím patř ičné diplomatické iniciativy by la schopna zabráni t roz ros t en í k o n f l i k t u d o n y n ě j š í c h d i a m e t r á l n ě p r o t i c h ů d n ý c h stanovisek, jedná-li se o dva národy s přátelskými vztahy ke Spojeným státům.

Zanedbání t é t o p r v o ř a d é pov innos t i v y s t a v i l o ce lou obrannou s t ruk tu ru j i ž n í h o křídla Atlantického paktu risiku rozkladu právě v době, kdy situace na Blízkém Východě vstupuje do kritického údobí v důsledku "netrpělivosti" Arabů, z n e c h u c e n ý c h n e d o s t a t k e m diplomatické aktivity, jež má přinést další positivní výsledky k urovnání tamního sporu.

Moskva, jež se zdánlivě od celého sporu, zatím co v zákulisí vyvíjí horečnou činnost, jednak aby zaceli la své t r h l i n y v arabském světě, distancuje, stejně tak jako pronikla co nejhlouběji d o p o l i t i c k é s t r u k t u r y jihoevropských zemí pomocí

místních komunistických stran s p ř i d r u ž e n ý m i k r y c í m i organizacemi, j istě z n e u ž i j e " z a m ě s t n a n o s t i " z á p a d n í diplomacie "cyperským sporem", k t o m u , aby p o d n í c e n í m nacionálního šovinismu, jak mezi Araby vůči Izraeli, tak v Evropě vůči Spojeným státům, vytvořila politické podmínky pro nastolení marxistické hegemonie v zemích kolem Středozemního moře, což je dávný sen komunistických expansivních plánů, jako další stupeň v t a k t i c e o b k l í č e n í s v o b o d n é h o s v ě t a , j e h o ž strukturu prozat ím nedokáže rozdr t i t p ř í m o u v o j e n s k o u konfrontací. - Peter Lacina

PORTUGALSKO V POHYBU —— — ————————— Portugalci nedokáží zlikvidovat

ozbrojená povstání, neustále ,,přiživovaná„ ze zahraničí, takže jedině politické řešení přichází do ú v a h y , j ež by s k o n č i l o nepřáte l s tv í za v z á j e m n é přijatelných podmínek.

Odlišnost názoru generála Spinoly našla odzrcadlení v jeho propuštění z významné funkce, aby několik týdnů později stanul v čele vojenské junty, jež svrhla vládu a vyhlás i la po l i t iku dalekosáhlých reforem v zájmu návratu země k demokratickému zřízení, při čemž jako prvý krok bylo propuštění uvězněných odpůrců bývalého systému a možnost návratu pro vypovězené předáky zakázaných politických stran.

Vyhlášení, týkající se afrických území, zdůrazňova lo cestu jednání, vedoucí k jisté formě samosprávy, což však nenašlo pochopení u radikálních vůdců rebelů, jež požadovali okamžité stažení veškerých portugalských jednotek a plnou nezávislost -boje proto pokračují dále.

Na domácí půdě mezitím vojenská junta slíbila vytvoření provisorní vlády za spoluúčasti

ii <37 i imil cf.tó.'

Stupeň nepřátelství, jež určuje d o k t r í n a m e z i n á r o d n í h o komunismu vůči každé zemi - ať d e m o k r a t i c k é n e b o s diktátorským charakterem vlády -

je udáván její důležitostí v g l o b á l n í m m ě ř í t k u pro komunistické světovládné plány.

Portugalsko navzdory svému diktátorskému p o l i t i c k é m u

zř ízen í by n e b y l o n i k d y vystaveno takovému kombinova-nému náporu, nebýt jeho klíčové posice, již zaujímá ve značné části Afriky, kde vede již řadu let válečné operace proti africkým rebelům, v y z b r o j o v a n ý m a dirigovaným komunistickými instruktory, čímž rozrušuje plány komunismu na pevné usazení se v tamní oblasti.

Vládnoucí portugalská složka, jež ovládala zemi 46 let, ztratila svou politickou jednolitost právě v důsledku názorové neshody, týkající se budoucího řešení afrických území, kdy generál Spinola - jinak bývalý velitel části expedičních sil v Africe - dospěl k závěru, že právě tak jako rebelové nejsou schopni porazit portugalské jednotky, stejně

OWfcŮ m* ,V5C *OwVv i

potlačené oposice, jež se začala úspěšně organizovat po návratu svých předáků ze zahraničí, mezi nimiž významné postavení zaujal vůdce komunistické s trany , dirigující průmyslové dělnictvo i venkovské zaostalé vrstvy v masovém měřítku, takže na ostatní předáky nutno pohlížet jako na „generály bez vojska,,.

Vůdce socialistů, stejně tak jako předák liberálů, j akož i vedoucí demokra t ické lidové strany představují intelektuální jedince, kteří za jiných podmínek by zaujali významné politické postavení v zemi a snížili význam komunistického hnutí, nicméně n e d o s t a t e k č a s u , j a k o ž i skutečnost, že neorganisoval i h n u t í v , , p o d z e m í , , j a k o komunis té , je p o s t a v i l o do nevýhodné posice, kdy nejsou schopni se v y r o v n a t h n u t í komunistickému.

K o m u n i s t i c k á t a k t i k a umírněnosti - zákaz stávek, zákaz obsazování podniků - j akož bezohledný útok proti zbytkům svrženého systému, z nich činí ,,národní bojovníky,, za svobodu v z e m i , k d e s v ý j i m k o u nepatrného procenta nejstarších o b č a n ů n e m á s k u t e č n o u představu o d e m o k r a t i c k é m systému.

Ochota politické spolupráce s v o j e n s k o u j u n t o u č i n í z k o m u n i s t i c k é h o h n u t í státotvorný prvek s podobnými rysy, jaký zaujímali s t ředo a východoevropští komunis té v p o v á l e č n é m o b d o b í , k d y p o s t u p n ě se z m o c ň o v a l i klíčových pos i c v t a m n í c h vládách a činili přípravy pro konečné zúčtování se svými vládními partnery.

P o l i t i c k y n e v y v á ž e n á provisorní vláda vystavuje totiž Portugalsko risiku, že svržená d i k t a t u r a b u d e n a h r a z e n a diktaturou marxistické doktriny pod tlakem komunistů, bude-li generál Spinola ústupný vůči j e j i c h s t u p ň u j í c í m se vyděračským požadavkům, jež budou předkládat ,,ve jménu lidu,,.

V opačném případě vyvstává n e b e z p e č í , že v z á j m u z n e m o ž n ě n í n á s t u p u komunismu, Spinola - podobně jako před téměř půl stoletím Salazar - bude nucen zadusit dou tna j íc í p r v k y r o d í c í se svobody a prodlouži t vládu vojenské junty na ,,neurčito,,, jestliže m e z i t í m k o m u n i s t é politicky neinfiltrují část junty, aby ji získali jako dočasného spojence pro své revoluční plány.

A n a l o g i e m a r x i s t i c k é h o experimentu z Chile, rafinovaně předložená národu ve fo rmě levicové fronty se socialisty, se může stát velmi a t r a k t i v n í zásadou pro získání podpory většiny obyvatelstva, přičemž politické boje mezi stoupenci a odpůrci revolučních z m a t k ů vytvoří nepevné úskalí nejisté budoucnosti země se zkomírají-cím vlivem na africké kolonie, s chmurnou perspekt ivou p r o tamní bílou menšinu, stejně tak jako umírněné složky afrického

obyvatelstva, distancující se od t e r o r i s t i c k ý c h o p e r a c í radikálních extrémistů, je j ichž současná výzbroj zahrnuje i r u s k é r a k e t y t y p u S A M , samonaváděcí na p ře le tu j í c í letouny.

S t a b i l i t u J i ž n í A f r i k y zvyšovala existence nárazníkové zóny napříč Afrikou od jejího z á p a d n í h o p o b ř e ž í k v ý c h o d n í m u , v y t v o ř e n á z P o r t u g a l s k é A n g o l y a Mozambique, mezi nimiž je vklíněna Jižní Rhodesie, vedoucí b o j e p r o t i p r o n i k a j í c í m teroristům ze severu Zambie.

Výlučná kontrola této zóny africkými teroristy otevře cestu pro pevné z a k o t v e n í p o s i c komunistického bloku v rozsáhlé části jihoafrického kontinentu, odkud marxismem dir igovaní teroristé přenesou svůj teror do Jižní Afr iky , aby podlomil i poslední p r o z á p a d n í pos i ce tamní bílé menšiny, proti níž s o u č a s n ý b o j e x t r e m i s t ů nepřinášel žádoucí výsledky.

Různé zprávy • Sokolovna Havlíček-Tyrš,

2619 So. Lawndale Ave. v Chicagu, kde Sdružení čs. exulantů mělo svoje sídlo po dlouhou řadu let, byla na počátku roku prodána a koncem června vyhořela do základů.

O • Sdružení čs. exulantů pořádá

31. prosince t.r. Velkou Silvestrovskou zábavu v Sokole Tábor ve Serwyn, lil.

m • Tradiční Representační ples

pořádají Sdružené čs. organisace v sobotu 25. ledna 1975 rovněž v Sokole Tábor.

• O Úspěšný průmyslník Tomáš

Baťa, syn zakladatele Baťových závodů ve Zlíně/ dožil se v minulých dnech 60 let.

O • Krajanský Cleveland

uspořádal večer k poctě známého exilového a krajanského pracovníka Martina Hrabíka, který se dožívá 70 let. Připojuje-me se s upřímnou gratulací,

m • Klub Svobodné kultury v

Chicagu pořádá každou poslední sobotu v měsíci česká loutková představení pro děti, v budově Olympic na Lombard a Cermak Road v Ciceru. Začátek vždy ve 4:00 hodiny odpoledne.

® Republikánský kandidát na místo U.S. senátora za stát Ohio, starosta města Clevelandu Ralph Perk, který je českého původu, se zřejmě rozhod nepokračovat v kampani, poněvadž převaha jeho demokrat i ckéh o odpůrce, prvního amerického astronauta Johna Glenna. je tak vysoká, že není naděje na její dohnání.

Perková kampaň byla od samého počátku trápena nedostatkem finančních prostředků. *

Strana 4. ZPRAVODAJ ŘÍJEN 1974.

iimmiimmiiiiimimiimimmimiimmmmimm Dr. KAREL HUJER:

THE GULAG ARCHIPELAGO An Experiment in Literairy Investigation.

By Alexander Solženicyn

Po léta jsme váhal vydati toto již ukončené dílo: moje zodpovědnost k živým měla převahu nad zodpověd-ností k mrtvým. Když však nyní KGB uchvátila ru-kopis, nezbývá mně nic jiného než jej bezodkladně uveřejniti. A. I. SOLŽENICYN

V množství knih, jež denně zaplavují literární trh, jest jedna, která vyniká nad ostatní nejen svojí aktualitou, ale proto, že je z pera ruského disidenta a laureáta Nobelovy ceny, který jako svědek a kritik sovětských z loč inů odhaluje k u l t u r n í m u svě tu t a j e m s t v í o t r o k á ř s k ý c h koncentráků komunist ických v l á d c ů S S S R . Č a s o v o s t Solženicynova díla záleží v tom, že západní z p l n o m o c n ě n c i , speciálně ze Spojených států, horlivě pracují na détente s bolševickou vládou, zatímco , ,Souostroví Gulag , , podává obraz zdrcující bestiality, v němž statisíce státních, uniformo-vaných zaměstnanců NKVD a K G B j i ž c e l é p ů l s t o l e t í systematicky mučí, vykořisťují a ubíjejí milióny b e z m o c n ý c h obětí, které ve veškeré tajnosti měly být vyhlazeny z dějin. Je vůbec détente možné s tímto druhem tyranů? Není to ze strany komunistů pouhý diplomatický trik, v němž sovětský imperialis-mus se své známé podlosti odpočítává dny a léta k vytvoření n á l e ž i t é h o p o t e n c i á l u k neporovnatelnému dobrodruž-ství ovládnutí Evropy a pak ostatního světa? Tento dojem si čtenář odnáší, když se prodírá p a t o l o g i c k ý m b a h n e m s k l i č u j í c í c h b a r b a r s k ý c h gulagských pracovních táborů komunismem organizovaného otroctví, jež se s ta lo část í kriminální ekonomie sovětského systému.

Roztroušeny od Beringový úžiny u Aljašky až k Bosporu u Černého moře, tisíce gulagských táborů hlavně v nejnevlídnějších severosibiřských krajích, svojí d é l k o u o b e p í n a j í t ř e t i n u pozemského obvodu. Milióny neviditelných, skrytých otroků 20. století v ponurém zapadlém archipelagu, souostroví , jsou Solženicynovým dílem pojednou vystaveny celému světu jako nejtragičtější výkřik bestiality Kremlu, jehož plány počínaje sovětským ,,světcem,, Leninem připravovala N e c h a j o v s k ý m stylem úplné vyhlazení určité třídy obyvatelstva, jež bylo svědkem toho, že minulost měla také dobré stránky. Solženicyn tvrdí svými nespočetnými fakty přímé zkušenosti svojich osmi let vězeňského života, že Stalinova vláda teroru nebyla pouhou d o č a s n o u f á z í ve v ý v o j i v l á d n o u c í h o k o m u n i s m u . Naopak, autor dokazuje, že gulagské tábory jsou integrální části systému, který byl zahájen Len inem a k o n s o l i d o v á n

Stalinem a je ve své podstatě zachováván dnešními vládci v Kremlu. Členové dnešní sovětské vlády jsou tedy spoluviníky na kolosálním zločinu proti lidstvu a jak A. Solženicyn tvrdí, když Západní Německo soudilo 86 000 nacistických zločinců, v tom poměru SSSR jich má, počínaje o s a z e n s t v e m K r e m l u , př i nejmenším čtvrť miliónu členů vládnoucí kamarily, jejichž ruce jsou potřísněny krví a slzami nespočetných miliónů obětí . Vedle všech národností , jež tragický osud zapletl do pekla gulagského archipelaga, jsou tu celí národové v zajetí sovětské expanse a tak od Baltického moře až k Balkánu, jako jedovatý had vine se hranice Železné o p o n y - a p ř e c e n a i v n í representant L i n c o l n o v y a J e f f e r s o n o v y republ iky na graduační slavnosti v Annapolis tvrdil, že ruští disidenti jsou „vnitřní sovětskou záležitostí.,, Vždyť Lincoln v době občanské války hlásal, že Amerika nemůže mluvit o nějaké demokracii a zároveň praktikovat otroctví. Je také dobře známo, že od různých bojovníků za poslední světové války jsme slyšívali, že „Svoboda je nedělitelná.,, Détente dnes tedy směřuje k fantastické zradě nejen gulagských obětí, ale zradě na lidskosti, jejíž viníkem se stává naše západní společnost, která si činí nárok na křesťanskou tradici. Právě toto Solženicyn z d ů r a z ň u j e ve v z t a h u k předurčené zradě na Jaltské konferenci, j íž se d o p u s t i l R o o s e v e l t a o s l a v o v a n ý Churchill.

D n e s o b z v l á š ť , d í k y elektronické technologii, se svět stal malým glóbem, kde si nemůžeme dovolit otroctví na šest ině p o v r c h u svě ta , j íž představuje Sovětský svaz, aniž by t o t o o t r o c t v í n e š í ř i l o nebezpečnou nákazu ve světě liberlinistické západní civilizace. Když tedy význačný host ze Spojených států si bude potřásat ruce s kremelskými mocipány, bude si vědom příznačných důsledků, jak si jich nebyl vědom C h a r m b e r l a i n ve s v ý c h schůzkách s Hitlerem?

Ve svém pathetickém díle Solženicyn popisuje opětovné vlny zatýkání miliónů občanů proletářského ráje od počátku komunistické vlády, deportace, jež daleko předstihují akce Opričniny pověstného Ivana Hrozného. M n o h a m i l i o n o v á vyvlastnění a zavlečení kulaků v r. 1929-30 je porovnávána s etnickou katastrofou, kterou

způsobil fanatismus n á s i l n é kolektivizace ruských sedláků. K o m u n i s t i c k á p r o p a g a n d a zákeřně vytvořila falešný obraz kulaků; každý těžce pracující rolník byl označen za „nepřítele lidu,,. Všichni byli hromadně transportováni do sibiřského, p o l á r n í h o n e n á v r a t n a , vyhladovění a zapomenutí. Viděl jsem sám jeden takový nákladní vlak na postranní ko le j i v Bolotnaji v roce 1933 cestou napříč Sibiří. Toto zacházení s novými vydědenci bolševických vládců dalo Solženicynovi důvod k příšernému záhlaví druhé kapitoly , ,Děj iny o d k l í z e n í kanálových odpadků,, - neboť tento proces sledoval Leninovu ideu, jak se zbavit „hmyzu,, -jímž Lenin cynick\ označil lidské bytosti. A tak autor „Souostroví gulag,, popisuje neuvěřitelné scény bestiálního zacházení s lidskými bytostmi, jež sotva n a j d o u p o r o v n á n í se starořímskými galejemi.

Vedle nepřetržitých proudů zatýkání, byla další vlna teroru v letech 1937-38, která svoj í brutal i tou snad předs t ih la všechny p ř e d c h o z í . K d y ž dopravní prostředky nestačily odvléci pozatýkaných obětí, tu 1. ledna 1939 bylo zas tře l eno 1 , 7 0 0 . 0 0 0 o d s o u z e n c ů bez jakéhokoliv soudního řízení. Pokud byli transportováni, tak to bylo za tak neuvěřitelných podmínek, že se zvířaty se tak nezacházelo. „Nežertuji,, - praví autor A r c h i p e l a g a , , , k d y ž uvádím ověřený fakt, že v r.,1945 z Kujbyševa do Čeljabinsku stlačili do oddělení pro 4 osoby 35 deportovaných vězňů - tu ovšem jako klády leželi j eden na druhém. Poslední byli zatlačeni botami enkávedáckých konvojů. Během někol ikadenní j í zdy prostor byl u v o l n ě n , když vězňové zahynuli a mrtvoly vyhozeny. Situace není lepší v koncentračních t á b o r e c h a věznicích. Když soustavně nebylo hrnečků pro velmi sporé jídlo, bylo toto servírováno buď do čepic, nebo do kabátového šosu, nebo umývacích mís pro 10 nebo 12 vězňů. Ve vězení Ivanovo, do cely určené pro 20 vězňů bylo zavřeno 323 osob. Poněvadž vězňové směli jít na záchod pouze jednou za den, latrinový sud ve vězeňské cele se stal důležitým a jediným kusem nábytku. Čtenář si může tedy představit atmosféru takové přeplněné místnosti s malým zamřížovaným oknem. Sibiřský průmysl - poznamenává autor se s a r d o n i c k ý m sarkasmem -nedohonil záplavu zatčených a tak nebyl dostatečný počet ani těchto latrínových sudů do každé vězeňské cely. Nebude nikoho -praví Solženicyn - aby popsal daleko tragičtější tolstojovské Vzříšení, neboť carská nelidskost neupad la do tak h l u b o k é propasti.,,

S o l ž e n i c y n věnuje c e l o u kapitolu skličujícím příběhům ve vyšetřující vazbě. Zvláště, když vězeň byl v podezření, že byl v

podezření, že by mohl podat „užitečné,, informace - a tomu podléhala každá obět - pak byl vystaven vyšetřování, mučení pomocí nejďábelštější techniky. Tato se konala vždy v době noční a kdy ubožákovi po několik nocí nebyla dána možnost spánku. Stíny a trosky těchto obětí k o m u n i s t i c k é t y r a n i e „proletářského ráje,, kolikráte ani nevěděly proč byli zatčeni. Z mnoha případů uvádím, kterak autor vystavuje z anonymity Magdalenu Edžubovou, která byla odsouzena na 25 let, když ani mučením ji nepřinutili, aby se stala tím, čemu se v komunistic-kém Československu říká fízl, donášeč. Táňa z Archipelaga, nikoliv z Leningradu, jak o ní sentimentálně mluvil Nixon , dostala deset let za dva verše: „Můžete se svobodně pomodliti, když pouze sám Pán Bůh jen slyší.,, Takto jdou za sebou hrůzné gulagské srdcervoucí případy, jež obsahují v rozsáhlém Solženicynově dokumentárním díle nespočetné lidské tragedie, a každý z nich skýtá materiál k románu propastné nepřítomnosti křesťanství. Solženicyn tu žaluje celému světu, že „Sovětské soudnictví postupnou spirálou se vrátilo do měřítek barbarského středověku. Jako středověcí i n k v i z a č n í m u č i t e l é , n a š i vyšetřující soudcové se rozhodli přijmout přiznání zatčeného získané n e t o d o u t ě l e s n é h o mučení jako důkaz v i n y . , , P ř i p o m e ň m e si při t é t o příležitosti neporovnate lnou blahovolnost americké justice, která zajišťuje právo kdejakému zločinci, že nemusí sám sebe obviňovat.

V závěru tohoto nezbytně letmého přehledu monumentál-ního díla nutno uvést největší zradu, již SSSR provedl na svých válečných - vlastních - zajatcích v Německu. Poprvé v dějinách byl to komunistický stát, jehož propaganda nejvíc mluví o jakési lidovosti a přece tento se zřekl svých v l a s t n í c h synů . Při katastofálním ústupu sovětské armády na počátku války, který byl zaviněn nejstupidnějším Stalinovým vedením, několik milionů ruských vojáků upadlo do zajetí. Na dva milióny jich zahynulo hladem. Běda těm, kteří zajetí přežili a vrátili se do rodné vlasti. Byli automaticky odsouzeni a rovnou deportováni do otrockých gulagských táborů, aniž by spatřili svoji rodinu. Najde se čtenář, který snese přečisti celou tuto knihu - první díl „Souostroví gulag,,? Jestliže nedostane strašlivý sen při vědomí, že toto vše se stalo během našeho života, pak jistě dojde k příznačnému poznání, že Amerika od počátku své svobody před dvěma stoletími až dosud nikdy nekonfrontovala tak bez ohledného oponenta, který v případě politické krize je schopen i g n o r o v a t v e š k e r é n o r m y civilizované lidské společnosti. A tento o p o n e n t je s o v ě t s k ý k o m u n i s m u s s m í š e n ý s

L e n i n o v ý m č u v o š s k ý m tatarstvím, který se nezřekl globálních imperialistických cílů f a n a t i c k é h o p r o h l á š e n í „Proletáři všech zemí, spojte se!„

Tento komunismus prolíná svojí špionáží západní Evropu a Ameriku a sleduje nejodvážnější cíle ovládnutí světa. Toto je varování, které svým dílem dává věrný syn Ruska, p ů v o d n ě k a p i t á n s o v ě t s k é a r m á d y , několikráte d e k o r o v a n ý za hrdinství. Byl však degradován, když v jednom dopise ještě za války se odvážil kr i t i zovat Stalina. Strhli mu oficírské epolety, a přes Lubjanku a Butyrky v Moskvě nastoupil k ř í ž o v o u ces tu g u l a g s k ý m archipelagem. Tam teprve objevil své krajany a do svého fotografic-kého mozku a matematiky a fysiky zaznamenal osudy tisíců těch, kteří sotva kdy se dověděli, že existuje svobodný, bezstarost-ný svět západní civilizace, která byla vystavena učení křesťanské-ho milosrdenství.

iimiiiiiiiiimiiiiimmiím Co s čsl. zlatem ? Zahraniční výbor senátu

jednal o osudu čsl. zlata, které bylo objeveno ke kon-ci II. světové války v jed-nom solném dole na území poraženého Německa. Jed-ná se o zlaté pruty, které jsou také někdy nazývány Českos lovenským zla tým

Eo k l a d e m . Jeho dnešn í odnota je blízká 100 milió

nům dolarů. Zlato bvlo uloupeno hned v roce 1939

Ro okupaci, nacistickým íěmeckem. Když pak v

roce 1945 americké jednot-ky toto objevily, bylo převe-zeno do Fort Knox, kde je dodnes uloženo a je pod ju-risdikcí třech západních mocností, tedy Spojených států, Velké Britanie a Francie.

Od roku 1948 se několi-krát československá komu-nistická vláda pokoušela o jeho návrat, i když její ná-rok na něj je, z etického hle-diska, značně sporný. Tak také na to až do nedávná zmíněné vlády pohlížely a jeho návrat blokovaly. Ny-ní, po změně stanoviska britské a francouzské vlády

Erojednává se tato otázka v Í.Š. senátě. Tam doporučení náměst-

ka státního sekretáře Inger-solla, i když nijak enthu-siastické, k navracení pokla-du, narazilo na nečekaný odpor třech demokratic-kých senátorů, kteří trvají na tom, že zlato může byt vráceno teprve tehdy až budou plně odčiněny škody způsobené americkým obča-nům čsl. původu akcemi čsl. komunistických úřadů.

Jedná se o senátory Rusell B. Longa z Lousiany, Har-ry F. Byrda z Virginie a k ob rovskému p ř e k v a p e n í , J. Willam Fulbrighta z Arkansasu.

Jejich odpor je třeba bez-podmínečně^ schválit a lze naším čtenářům doporučit, aby jejich stanovisko dopisy podpořili.