Projekt „Profese pro tebe“, registrační číslo CZ.1.04/3.3.05/96.00149, je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.

Obsah

1 ÚVOD .................................................................. 1

2 TROCHA TEORIE NIKOHO NEZABIJE ..................... 2

2.1 KOMUNIKACE ......................................................... 2

2.1.1 Dělení komunikace: ...................................... 8

2.1.2 Neverbální komunikace ............................... 9

2.1.3 Verbální komunikace ................................. 16

2.1.4 Komunikace činy ........................................ 22

2.1.5 Komunikace tichem.................................... 22

3 OD TEORIE K PRAXI............................................ 23

3.1 UMĚNÍ SEBEPREZENTACE ........................................ 23

3.1.1 Sebepoznání jako základ sebeprezentace .. 23

3.1.2 První dojem jako klíč k úspěšné

sebeprezentaci ................................................................... 25

3.1.3 Bez kvalitní verbální komunikace se

neobejdete ................................................................... 28

3.1.4 Při sebeprezentaci buďte přesvědčiví ......... 29

3.2 UMĚNÍ MLUVIT, RÉTORIKA ...................................... 30

3.2.1 Obecná pravidla mluveného projevu ......... 30

4 PŘÍKLADY, NÁVODY, HRY A CVIČENÍ .................. 33

4.1 KOMUNIKAČNÍ CVIČENÍ ........................................... 33

4.2 PŘÍKLADY ............................................................. 37

5 POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA ............. 49

1

1 Úvod Tento materiál byl vytvořen jako podpůrný text, metodika

pro realizaci klíčové aktivity „Sebeprezentace, rétorika a

komunikace“ v rámci grantového projektu „Profese pro Tebe“,

registrační číslo CZ.1.04/3.3.05/96.00149, realizovaného v období

03/2013 – 02/2015 společností JOB ASISTENT s.r.o..

Projekt je zaměřený na osoby do 25 let věku (včetně

mladistvých do 18 let) bez kvalifikace nebo s nízkou úrovní

kvalifikace včetně osob etnických menšin a z jiného sociokulturního

prostředí. Jedná se především o osoby se základním nebo

nedokončeným středoškolským vzděláním, případně absolventy

praktických a speciálních škol, které se ocitly v naléhavé krizi v

osobním životě a je u nich snížena schopnost vlastními silami nebo z

vlastních zdrojů zvládnout v potřebném čase těžkou životní situaci.

Řadíme mezi ně osoby bez přístřeší a osoby v krizi, z nichž řada

spadá mezi etnické menšiny.

Vyžadují proto zvýšenou péči a individuální přístup při

zprostředkování zaměstnání, avšak nevyžadují sociální integraci.

Tato cílová skupina je charakterizována velmi obtížným vstupem na

trh práce, který je dán nedostatkem jejich zkušeností, absencí

pracovních návyků, nedostatečnou praxí a nulovou nebo nevhodně

zvolenou kvalifikací.

Kapitoly této metodiky jsou rozděleny na teoretické, které

by neměly pouze informovat, ale i podněcovat k zájmu, diskuzi, a

praktické, které obsahují náměty, ukázky a různá cvičení pro získání

praktických dovedností účastníků aktivity.

2

2 Trocha teorie nikoho nezabije

2.1 Komunikace Skutečnost, že člověk žije ve společnosti jiných lidí,

respektive je na ni v podstatě odkázán, ho předurčuje k tomu, aby

se s nimi dorozumíval - komunikoval s nimi.

Komunikace (neboli dorozumívání) je sdělování informací,

myšlenek, názorů, a pocitů mezi živými bytostmi, lidmi i živočichy

obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů. Zvířata se

dorozumívají různými signály (zvukovými, pachovými, tancem ap.),

což platí i pro lidi. Hlavním dorozumívacím prostředkem člověka je

však verbální komunikace (jazyk a řeč), tzv. druhá signální soustava.

Kromě mluvené řeči a písma se používají i další systémy

(notový záznam hudby, chemické a matematické značky, dopravní

značky, vlajková a prstová abeceda, Morseova abeceda apod.).

Komunikace je vzájemná výměna informací mezi lidmi, je

to interaktivní proces. Klasifikuje základní typy lidského chování a

doporučuje v komunikaci využívat některé asertivní techniky jako

obranu proti agresivitě, manipulaci i pasivitě.

Komunikační dovednosti bývají často rozhodujícím

faktorem úspěšnosti obchodních jednání, schůzek nebo přijímacích

pohovorů, velký důraz se na ně klade zejména v oblasti právní,

podnikatelské i politické. Zasahují do pracovního i osobního života

lidí a významně ovlivňují profesní úspěch mnohem více než znalosti

odborné.

3

V mezilidském kontaktu není možné nekomunikovat! I to, že

přestaneme naslouchat, mluvit nebo že odejdeme z místnosti, je pro

osoby v našem okolí sdělením, např. informací o našem nezájmu,

protestu či únavě. Komunikujeme nejen tehdy, když něco řekneme,

ale také když odmítáme mluvit, když něco děláme a nějak se

chováme (tedy hovoříme řečí našeho těla). Přestože komunikovat je

nám přirozené a děláme to celý život, většina z nás nedokáže plně

využít možnosti komunikace, nebo má dokonce s komunikací

problémy.

Zvládnutí umění komunikovat nám může usnadnit

přesvědčování, získávání lidí pro své záměry, obranu proti

manipulacím, předcházení problémům a řešení konfliktů svých i

druhých lidí.

Komunikace se podle užitého prostředku rozlišuje verbální

a neverbální - neboli slova a všechno ostatní (viz příklady výše).

Studium toho "všeho ostatního" je dnes velmi populární; svědčí o

tom nepřeberné množství publikací o "řeči těla". Svými gesty,

mimikou atd. můžeme svůj slovní projev zdůraznit, ilustrovat, ale

též mu odporovat. Je dobré vědět, že je-li verbální složka sdělení v

rozporu se složkou neverbální, věříme mnohem více tomu

neverbálnímu sdělení. Máme na to, takříkajíc, nos - kolikrát

sledujeme člověka, který nám něco říká, a jasně cítíme, že lže,

přestože tento dojem nemáme jak racionálně podložit.

Pravdivost slovního komunikování lze snižovat poměrně

snadno. Je pravda, že je možné naučit se lhát i gesty, ale - je to velmi

těžké a i trénovanému člověku se stává, že po pár minutách

sklouzne zpět k "pravdivé" gestikulaci. O něco jednodušším

způsobem, jak tento neúprosný fakt obejít, je buď gesta vůbec

nedělat (což působí velmi nepřirozeně) nebo schovat co největší

část těla - třeba sedět za stolem, pod který není vidět. Údajně

4

nejméně lžou nohy, na druhou stranu se ale "řeč nohou" také

nejhůře interpretuje. Jedna teorie říká, že podle směru, kam ukazují

vaše nohy lze určit váš postoj. Pokud nohy směřují ke dveřím,

chcete utéct. Pokud nohy překřížíte a schováte pod židli, zaujímáte

obranný postoj. Pokud máte nohy směrem k posluchači, jste

upřímný a otevřený (nebo jste profesionální řečník).

Jiné dělení komunikace je možné podle míry intencionality

neboli záměrnosti - rozlišujeme komunikaci záměrnou (úmyslnou,

intencionální) a nezáměrnou. Slovní komunikace bývá často

záměrná, ale absolutně to neplatí - vezměme si třeba spontánní

slovní reakci na silný úlek - pro tyto účely má každý člověk zcela

individuální repertoár vyjádření. Převážně nezáměrná bývá

komunikace neverbální, ale i tady existují výjimky - třeba zamávání

jako pozdrav na dálku.

Komunikovat zdaleka neznamená pouze předávat

informace - každé vyjádření je současně zprávou o osobě

komunikujícího - jeho momentálním rozpoložení, postoji k

diskutované problematice, o jeho vztahu ke svému

komunikačnímu protějšku, ... a také signálem k nějaké akci.

V každém komunikačním aktu lze rozlišit tato stadia:

1. Mluvčí (komunikátor) se rozhodne něco sdělit, přičemž

zváží, čeho chce dosáhnout, jak má sdělení působit na

druhého

2. zakóduje to do určité formy (slovní, psané, pohybové);

3. pak proběhne samotné sdělení,

4. příjemce (komunikant) sdělení přijme a dekóduje

5. a určitým způsobem ho interpretuje - zkoumá, co mu tím

chtěl jeho protějšek říci.

5

Na tomto místě je důležité uvědomit si, že pouze bod číslo

tři je pro oba (všechny) zúčastněné stejný; jedině tato část

komunikačního aktu je objektivní. Jenomže celý akt komunikace se

pouhým sdělením nevyčerpává a z toho plyne jedno zákonité úskalí

celé komunikace - NIKDY se nepodaří předat ani přijmout vše, co

bychom chtěli; komunikační oblasti komunikátora a komunikanta se

kryjí pouze částečně. Je to danost, se kterou nelze nic udělat;

můžeme se jedině snažit o to, aby onen průnikový prostor byl co

největší.

Tohle je příklad komunikačního aktu, v němž se podařilo

sdělit a přijmout téměř celou verbální oblast (ten malý kousek

nahoře, který leží mimo průnik, může představovat třeba slovo,

které příjemce přeslechl). Ovšem pokud se týká té mimoverbální

oblasti, tam je situace jiná – komunikační protějšek ji přijal jen zčásti

a celé sdělení si navíc doplnil podle sebe.

Do hry vstupují osobnosti komunikačních partnerů, jejichž

působením se informace opakovaně "lomí" – sdělení je při

předávání formováno mluvčím a při interpretaci pak příjemcem.

Každý člověk je jiný - má jinou genetickou informaci, vyrostl

v jiném prostředí, má jiné zájmy a názory, jinou práci a nachází se v

jiném aktuálním naladění... Jen pro ilustraci - bude-li se bavit lékař

nebo psycholog s ekonomem o depresi, asi si budou muset ujasnit

význam, protože zatímco prvním se při vyřčení slova deprese vybaví

porucha nálady, druhý bude uvažovat o ekonomickém propadu.

Má-li někdo traumatickou vzpomínku na autohavárii, může v něm

vaše nevinná zmínka o "bouračce" tuto vzpomínku aktivovat, což

zřejmě ovlivní další průběh rozhovoru. Důležité jsou i aktuálně

působící zážitky - pokud někdo ráno zjistil, že mu nějaký dobrák

vykradl nebo pro jistotu rovnou ukradl auto, asi mu nebude celý den

moc do smíchu; jeho protějšek si to ovšem může vyložit jako výraz

6

antipatie vůči vlastní osobě. A naopak čerstvě zamilovaný člověk

nepřestane zářit ani ve chvíli, kdy mu šéf oznamuje rozhodnutí

zrušit právě jeho pracovní místo.

V procesu komunikace může dále působit kromě těchto

osobnostních faktorů celá řada (dalších) šumů - projíždějící tramvaj

nebo obtěžující zápach z blízké chemičky, bídná slovní zásoba nebo

nedoslýchavost komunikačního partnera apod.

Velkou část uvedených problematizujících činitelů nelze

odstranit, ale je dobré o nich alespoň vědět a tuto svou znalost

využít tak, že nebudeme zkreslovat dorozumívání více, než je

nevyhnutelné.

Kromě toho, že komunikace je v jistém smyslu synonymem

společenského života, dále že by si člověk měl být (nejen zde)

vědom individuality své i jiných, je třeba být si vědom ještě jedné

mimořádně důležité vlastnosti komunikace: co bylo jednou sděleno,

můžeme snad dodatečně poopravit nebo se pokusit vysvětlit, ale

nemůžeme to vzít zpět. Pokud tedy náš komunikační partner

nepatří k těm několika málo promile lidem, kteří trpí např.

neschopností zapamatovávat si, je namístě uvědomovat si, že jsou

sdělení, kterými lze nenapravitelně ublížit, byť to nebyl původní

úmysl... nebo i neopakovatelně potěšit spontánním projevem

radosti třeba nad prostým faktem jeho existence.

Proč je komunikace pro člověka tak důležitá?

· Vždy nese nějakou informaci – je věcným sdělením

obsahu komunikace.

· Současně vyjadřuje naše emoce.

· Je výpovědí o naší inteligenci.

7

· Je výpovědí o vztahu k sobě.

· Je i vyjádřením vztahu k předmětu komunikace či ke

druhému člověku, se kterým komunikujeme.

Komunikujeme slovy, intonací, rychlostí mluvy, gesty,

pohyby těla, očima, podáním ruky, svojí pozicí vůči druhému, tituly

na vizitce, svojí postavou, úpravou zevnějšku, ... již pouhou svojí

přítomností v "komunikačním prostoru" a dokonce i svojí

nepřítomností.

Představme si situaci, že pan A. má smluvenou schůzku, ale

nedorazí na ni. Zcela jistě tím panu B., který přišel a čeká na něj, cosi

komunikuje, resp. B. to vnímá tak, že je mu něco komunikováno -

pokud pana A. zná, tak ví, že třeba nemá ve zvyku bez omluvy

porušit danou dohodu, a vsadí asi na nějaký mimořádný problém

(nejede auto, je v bezvědomí nebo uvězněný v bance jako rukojmí);

pokud pana A. nezná a má třeba špatné zkušenosti s včasností a

seriózností druhých lidí, bude jej nejspíš podezírat právě z

neserióznosti nebo přezírání. Každopádně - není přítomen, tím

pádem se z hlediska pana B. nijak nechová a přece mu něco

komunikuje.

8

2.1.1 Dělení komunikace:

podle výrazových prostředků:

neverbální

verbální

komunikace činy

komunikace tichem

podle úmyslnosti:

záměrná (převážně verbální)

nezáměrná (převážně neverbální)

podle rozsahu:

dyadická (mezi dvěma sociálními subjekty)

skupinová (mezi více sociálními subjekty)

masová (komunikátor – skupina příjemců – rétorika)

9

2.1.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace (komunikace beze slov) je souhrn

mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě

předávána člověkem jiné osobě, lidem.

Je vývojově nejstarší formou komunikace. Její dekódování

je složité, neboť na rozdíl od verbální komunikace nemá přesně

stanoven systém komunikačních norem. Prostředky neverbální

komunikace sdělujeme především své emoce a postoje.

Prostřednictvím neverbální komunikace si s druhými lidmi

předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe, svého

partnera, emoce, napětí apod. Neverbální signály vysíláme a

přijímáme většinou podvědomě.

Také oblečením a úpravou signalizujeme příslušnost k určité

společenské vrstvě, názorovému proudu, sebepojetí. Souvisí tak s

tvorbou image a prvním dojmem při komunikaci. Mimořádně

důležitým komunikačním kanálem je komunikace činy, které

můžeme nesprávně dešifrovat a neuvědomovat si je. Přesto za nás

„mluví“ (např. pozdní příchod, opomenutí pozdravu, porušení

dohody, nesplnění slibu, darování květin aj.).

10

Pozitivní a negativní signály neverbální komunikace

Mezi pozitivní signály „řeči těla“, které vyjadřují vnitřní klid

a vyrovnanost, patří klidné a volné využívání prostoru, uvolněný

postoj, otevřená gestikulace, pozitivní mimika (úsměv), přirozenost

a vizuální kontakt.

Jako negativní signály „řeči těla“ můžeme hodnotit

nevyužívání prostoru, nervózní projevy, manipulaci s předměty,

roztěkanost, neklid, dotýkání se obličeje, zaťaté pěsti, upjatost,

afektovaný projev aj.

Signály, sdělující, že partner chce uzavřít dohodu,

přátelství, se projevují zvýšeným zrakovým kontaktem, přiblížením

se. Pokud si lidé v komunikaci „ladí“, objevuje se také komunikační

soulad postojů, gest, mimiky, tempa a hlasitosti řeči – tzv. zrcadlení.

Způsoby neverbální komunikace

Proxemika, neboli prostorové umístění (tzv. sympatická

vzdálenost) se zabývá studiem vzdáleností komunikujících osob a z

ní plynoucích sdělení. Vzdálenost mezi komunikujícími má vliv na

jasnost, percepci tváře, možnost využití haptiky, zachycení

aromatických i tepelných podnětů. Intimní zóna je soukromým

prostorem člověka, do něhož neradi pouštíme cizí lidi. Překročení

této zóny můžeme prožívat nepříjemně, a to se projeví v našem

odmítavém chování.

Proxemika má dvě dimenze: vertikální a horizontální:

Ve vertikální rovině se jedná o vzájemnou výšku očí. Při

přátelském rozhovoru je snaha vyrovnávat výšku očí. Při vyjadřování

dominance a submisivity je výška očí partnerů různá.

11

V horizontální rovině rozlišujeme tzv. sféry:

Intimní: dolní hranice splývá s dotekem partnerů, horní

hranice 15-30 cm. V této sféře probíhají vztahy mezi matkou a

dítětem, mezi manželi atd.

Osobní: dolní hranice 45-75 cm (lze se vést ještě za ruce),

horní hranice 75-120 cm. V této vzdálenosti lze ještě detailně

pozorovat mimiku a velikost zornic partnera interakce. V osobní

sféře probíhají především přátelské rozhovory.

Sociální: dolní hranice 120-210 cm, horní hranice 21-360

cm. V zorném poli se objevuje celá postava. V této sféře probíhají

především obchodní jednání a diskuse ve skupině.

Veřejná: nad 360 cm.. V této sféře lze vidět nejen celou

postavu, ale také její pohyb v prostoru. Příkladem interakce ve

veřejné sféře může být herec na jevišti v divadle, učitel ve třídě atd.

Pro kvalitní a správnou komunikaci je dobré zvolit správnou

sféru mezi komunikujícími. Každá sféra se vyznačuje

charakteristickým typem sdělení, které by při zvolení jiné sféry

mohlo zbytečně komplikovat a ztěžovat situaci (např. vyznání lásky

manželce ve vzdálenosti odpovídající veřejné sféře).

Posturologie (posturika) se zabývá fyzickým projevem těla

(držením těla, fyzickými postoji při komunikaci apod.). Fyzickými

postoji a jednotlivými částmi těla (naklonění, snížení, zvednutí hlavy,

zkřížené ruce nebo nohy, ruce v kapsách či za opaskem apod.)

vyjadřujeme svůj vztah, souhlas, nesouhlas, váhání, odmítání,

obranu.

Fyzický postoj člověka naznačuje, co se s ním děje i co bude

následovat. Podobně jako u proxemiky sehrává důležitou úlohu

12

temperament, momentální psychické rozpoložení, nálada, kulturní

vliv aj. Poloha, kterou osoba v sociální interakci zaujímá, vyjadřuje i

její postoj k okolnímu světu. Z posturologických signálů snadno

poznáme, jak si nás přítomní váží, jak solidně a spolehlivě jednají.

Kinezika se zabývá sdělováním informací pomocí

bezděčných pohybů těla (končetin, krku, hlavy). Celkové pohyby těla

zahrnují svalový tonus (napětí – uvolnění), chůzi, tělesné postoje i

pohyby rukou. Odráží momentální psychické vyladění (únavu –

svěžest; radost – smutek aj.); temperament projevující se rychlostí,

šíří a výraznosti pohybů; vztah komunikačních partnerů (nesoulad

pohybů či sladěnost pohybů, pohybová koordinace aj.). Jsou

výpovědí o pohybových kvalitách člověka – obratnost, síla apod.

Gestika zkoumá naučené pohybové projevy, symboly a

znaky – gesta, která doprovázejí nebo nahrazují řeč a vypovídají o

emocích komunikujících (radost, nelibost, souhlas apod.). Gesto je

pohyb, který má výrazný sdělovací účel a který jako komunikační

prvek předcházel jazykovému vyjádření. Jedná se o pohyby kterékoli

části těla, většina gest je ale vyjadřována rukama. Množství gest,

kterými člověk disponuje, má za cíl nahradit nebo nějak doprovodit

slovní vyjádření.

Řeč gest je velmi bohatá. Rozlišujeme:

Gesta otevřená – otevřená dlaň je spojována s

pravdomluvností, upřímností a vstřícností.

Gesta uzavřená – ruce za zády, v kapsách, zkřížené

vzbuzují nejistotu, neupřímnost, uzavřenost.

Gesta nejistá či nervózní – mnutí rukou, hraní si s

prsty, s tužkou či s jinými předměty, které vyjadřují

nejistotu, obavy, strach – submisivní člověk s nízkým

sebevědomím.

13

Gesta obranná – zkřížení rukou, nohou nebo

schovávání se za nějakou bariéru.

Gesta útočná – nasměrování prstů, pěsti proti druhé

osobě – vyjadřují dominanci, agresi, útočnost.

Gesta přemýšlivá – skutečný zájem partnera nebo

kritický zájem, čím více prst směřuje k ústům, tím více

vypovídá o kritickém myšlení nebo výrazu negativního

postoje a nesouhlasu.

Zvláštním druhem gesta je pozdrav – úklona, úsměv,

pokynutí rukou, stisk ruky aj. Pozdrav je projevem úcty, přátelství a

dobrých úmyslů, které se děje ritualizovaným gestem. Lidé se zdraví

při setkání, loučení. Nejčastějším pozdravem je podání ruky.

Haptika se zabývá sděleními, která předáváme pomocí

kontaktu s druhou osobou (dotek, pohlazení, působení tlaku, tepla,

chladu, bolesti či chvění). Doteky mohou mít neoficiální i oficiální

charakter.

Dotek:

vyjadřuje vztah ke druhému člověku – přátelský

(pohlazení, poplácání, objetí, držení se za ruce či jiné

části těla, doteky nohou, polibek aj.) či nepřátelský

(fyzické trestání dotekem – facka, kopanec, štípnutí

aj.);

usměrňuje chování druhého člověka (podržení,

nasměrování aj.);

je součástí etikety (společenského chování) – podání

ruky.

14

Jak podat ruku?

Středně silný stisk po dobu 1-2 vteřin na úrovni pasu,

díváme se do očí a usmíváme se.

Jak ruku nepodávat?

Dlouze (více než 1-2 vteřiny)

Nadřazeně (hřbetem vzhůru)

Podřízeně (dlaní vzhůru)

Křížem

Přes překážku (stůl)

Obouruční podání ruky

Silný stisk „gladiátora“

Slabý stisk „leklé ryby“

Stisk předloktí druhou osobou, poplácávání po

ramenech, zádech

Nekonečné třesení rukou

Ruka v rukavici

Zlomená ruka

Zpocená ruka

Komu ruku nepodáváme?

Číšníkovi, obsluhujícímu personálu, pokojské, vrátnému,

nadřízenému. Ruku nepodáváme na rautu, máme-li plné ruce,

můžeme ji odmítnout.

Kdo zdraví jako první?

Společensky méně významná osoba zdraví osobu

společensky více významnou (podřízený nadřízeného, muž ženu,

mladší staršího).

15

Kdo podává ruku jako první?

Společensky významnější osoba si sama rozhodne, komu

ruku podá. Ruku podává žena muži, nadřízený podřízenému, starší

mladšímu.

Mimika sděluje informace o osobě, se kterou

komunikujeme pomocí výrazu obličeje (oční kontakt aj.). Jde o

vědomé vyjadřování výrazem tváře stahy obličejových svalů. Je

vedle gestikulace důležitou složkou nonverbální komunikace. Na

výrazu tváře se nejvíce podílejí oči a ústa, lidská tvář má bohatý

komunikační potenciál. Je nositelem emocionálních stavů, odráží

postoje účastníků komunikace, umožňuje zpětnovazebnou odezvu.

Mimika sděluje především:

emoce – strach – jistotu, smutek – radost, neštěstí –

štěstí, neočekávané překvapení – splněné očekávání,

rozčilení – klid, nespokojenost – spokojenost, nezájem

– zájem aj.;

kulturou tradovaná gesta – úsměv, zamračení se aj.;

instrumentální pohyby – zívnutí, mrkání aj.

Paralingvistické komunikační projevy jsou řazeny k

prvkům neverbální komunikace. Jedná se o soubor akustických

projevů, které jsou nedílnou součástí mluvené řeči. K těmto

projevům patří: emocionální zabarvení hlasu, síla, výška či hloubka

hlasu, tempo a rytmus řeči, modulace, protahování a zkracování

slov aj.

16

2.1.3 Verbální komunikace Verbální komunikace zahrnuje zvukovou i psanou formu

řeči. Vzniká a probíhá prostřednictvím jazyka, řeči a slov. Řeč je

nejuniverzálnějším způsobem dorozumívání, nejméně zkresluje

smysl sdělení při jeho předávání.

Předpokladem verbální komunikace je fyziologické

vybavení člověka (artikulační orgány). Jazyk a řeč úzce souvisejí s

intelektuálními schopnostmi a silně ovlivňují i lidské myšlení.

Složitější formy spolupráce, organizace společnosti a zejména

shromažďování a předávání znalostí, myšlenek a technik nejsou bez

verbální komunikace možné.

Rozhovor je verbální komunikací, při které dochází k

výměně rolí komunikátora (mluvčího) a komunikanta

(naslouchajícího). V rozhovoru si můžeme sdělovat vlastní

informace, případně nám jde o nalezení společného smyslu. Proto

se v rozhovoru zpřesňuje sdělení formou otázek a odpovědí,

doplňujících informací.

Dialog (Slovo dialog, odvozeno z řeckého dia-logos „skrze

slovo“, původně označovalo metodu určenou starořeckými mysliteli

a rétory k odkrývání pravdy) je druhem rozhovoru, kde jde o

odhalení smyslu sdělení, o rozvinutí a obohacení informace. V

dialogu se účastníci snaží dobrat „jádra věci“.

Tři základní aspekty dialogu jsou:

je zaměřen na zcela určitý cíl, k němuž směřuje

společná činnost účastníků dialogu,

dochází v něm k vzájemnému ovlivňování účastníků,

odrážejí se zde vzájemné vztahy mezi účastníky

dialogu a zároveň se tyto vztahy vytvářejí a mění.

17

Paralingvistika vyjadřuje momentální stav člověka (emoce,

únavu, stres, agresivitu…), psychickou poruchu, znalost nebo

neznalost tématu, osobní postoj k tématu, formálnost nebo

neformálnost situace, vztah k druhému člověku, váhání a rozpaky,

neznalost apod.

Paralingvistické aspekty řeči vyjadřují, jak je sdělení

řečeno, zahrnují různé proměnné:

intenzita hlasového projevu (hlasitost),

výška hlasu,

zabarvení hlasu,

intonace, modulace hlasu,

rychlost řeči,

plynulost, členění řeči, frázování (dýchání),

správnost výslovnosti, přesnost projevu,

vsuvky, doplňková slova.

Zásady verbální komunikace

1. Mluví vždy jeden.

Skákání do řeči (intruze) je možné jen v situaci, kdy řečník

je mnohomluvný a odbíhá od tématu. Vstup do řeči je možný při

nadechování mluvčího. Skákání do řeči je posuzováno jako

nezdvořilost, jako snaha umlčet druhého.

Paralelní mluvení (oba najednou) – nejde o dialog, příjemce

nenaslouchá, přebírá roli mluvčího.

2. Mluvit stručně.

18

Vážit si času druhého člověka, chceme-li mu předat nějaké

formální sdělení (nejde-li o zábavu).

3. Mluvit věcně a logicky.

Sdělení by mělo být výstižné a logicky strukturované.

4. Mluvit v kratších větách (14–17 slov), aby sdělení bylo

pochopitelné.

5. Mluvit jasně a srozumitelně.

Nekomplikovat, nepoužívat mnoho cizích slov, neutajovat,

zřetelně vyslovovat, nepoužívat mnohovýznamových slov, není-li

jasný kontext.

6. Objasňovat na příkladech, příměrech, citátech.

Zvolit úroveň řeči adekvátní posluchači.

Vědět, ke komu hovoříme, a podle toho se vyjadřovat.

7. Omezit příkazová a zákazová slova (musíte, nesmíte),

která vyvolávají reakci odporu nebo naprosté poslušnosti

a závislosti.

8. Správně dýchat, frázovat, mluvit přiměřeně rychle a

hlasitě, intonovat (nebýt monotónní). Předcházet únavě

vlastní i posluchačů, předcházet nepochopení informace.

9. Vyhnout se častému užívání výplňkových slov a vsuvek

(„jasně“, „tedy“, „vlastně“), neopakovat stále stejná slova

nebo nelogická spojení („hrozně hezké“).

19

Naslouchání

Naslouchání je jednou z nejdůležitějších komunikačních

dovedností, je nezbytné k pochopení sdělované informace. Mnoho

konfliktů vzniká právě na základě nedostatečného naslouchání, a

naopak, člověk, který naslouchá, může být označen za vynikajícího

partnera v komunikaci, přestože neřekl ani slovo. Naslouchání je

vnímání s porozuměním, aktivní a mnohdy namáhavá činnost v roli

komunikanta.

Naslouchání je selektivní, člověk vnímá to, co chce slyšet a

co je schopen slyšet. Porozumění sdělenému se děje

prostřednictvím:

věcných informací, faktů,

představ,

postojů a názorů,

předsudků,

přesvědčení.

Aktivní naslouchání je reflexí (odezvou), kdy naslouchající

nejen vnímá sdělení a je schopen ho doslovně reprodukovat, ale kdy

ho chápe a je schopen ho sdělit vlastními slovy.

Aktivní naslouchání: souvisí s pozorností a ochotou

posluchače. Při aktivním naslouchání se velmi osvědčuje tzv.

navracení porozumění a zrcadlení emocí, kdy se partner-posluchač

snaží pochopit význam sděleného a vyjádřit je obdobnými slovy. Tím

dá partnerovi najevo, že mu rozumí a je cele s ním. Partner má

zpětnou vazbu, může sdělení znovu upřesnit. Navíc cítí, že není s

problémem sám a že ho někdo chápe a přijímá.

Empatické naslouchání: je nejvyšším stupněm naslouchání.

Posluchač nenaslouchá pouze slovům, citlivě vnímá neverbální

20

projev, vcítí se do role mluvčího, vnímá tedy nejen sdělení

komunikátora, ale celou jeho osobnost včetně toho, co nebylo

sděleno. Pozn.: běžně používáme při komunikaci s batolaty a

kojenci.

Jak nasloucháme:

aktivně (přemýšlíme, rozebíráme, srovnáváme),

sledujeme hlavní myšlenku a oddělujeme podstatné

věci od nepodstatného,

oddělujeme slyšené od domyšleného (svých

zkušeností, postojů, předsudků).

Zlozvyky při naslouchání:

předstírání pozornosti,

orientace na fakta a unikání celkové myšlenky,

při obtížných celcích „vypnutí“ naslouchání,

orientace na mluvčího, ne na obsah sdělení,

odvedení pozornosti na jiné podněty.

Techniky vedení rozhovoru

Slouží k navázání a udržení kontaktu s druhou osobou, k

získání její důvěry, pomáhají udržovat správný průběh komunikace.

10. Technika kladení otázek (vhodně položenými otázkami

usměrňujete rozhovor a řídíte jeho tempo)

11. Technika jednoduché akceptace (jedná se o vyjadřování

toho, že druhého posloucháme, že ho bereme na vědomí:

21

„ano“, „jistě“, „hm“ apod. V rozhovoru „tváří v tvář“

používáme i pantomimické a mimické projevy)

12. Technika zachycení a objasnění (zachycení podtextu toho,

co je řečeno a objasnění případných skrytých úmyslů

druhé osoby)

13. Technika parafrázování (opakujeme část odpovědi

komunikačního partnera)

14. Technika interpretace (parafráze je spojena

s vysvětlením)

15. Technika ujištění (užívá se, je-li komunikační partner

nejistý)

16. Technika používání pomlk (pauzy dělat v situaci, kdy

chceme poskytnout čas na zvážení odpovědi. Neptat se

jako u výslechu, bez pauz, neuvádět přestávkami do

rozpaků)

Verbální zpětná vazba

Zpětná vazba je v komunikaci nezbytná, jejím cílem není jen

podat informaci o tom, zda jsme schopni sdělení přijmout (zda ho

chápeme) a jak sdělení vnímáme. Vypovídá také o našem postoji ke

sdělení. Podle těchto kritérií (pochopení a vlastní postoj ke sdělení),

je možné vymezit následující typy verbální zpětné vazby:

1. Chápající a pozitivní („Rozumím a souhlasím…“)

2. Chápající a neutrální („Rozumím, ale nemám k tomu

(nemohu zaujmout) žádné stanovisko…“)

3. Chápající a negativní („Rozumím, ale mám jiný

názor…“)

4. Nechápající („Nevím, jestli jsem tomu dobře

rozuměl…“)

22

2.1.4 Komunikace činy Komunikace činy funguje především jako pevný základ

pravdivých a spolupracujících vztahů. K rozhovoru se vždy vztahuje,

co děláme, jak jednáme, jak se chováme. Závažnost toho, co

děláme, pro to, co říkáme, je mimořádná. Podílí se na věrohodnosti

našeho chování a mluvení. Nejde ovšem o to, co děláme, když

hovoříme, ale jde o to, co jsme dělali předtím, než jsme začali

mluvit, a jak se budeme chovat, když něco v rozhovoru řekneme.

2.1.5 Komunikace tichem Komunikaci tichem využívá výtvarné umění, celá řada

meditačních technik atd.

Při komunikaci tichem využíváme především naslouchání

srdcem. Komunikace tichem je tedy paradoxně vrchol komunikace.

Při této komunikaci často člověk vyjevuje druhému své nejintimnější

sdělení.

Člověk by se měl naučit vnímat komunikaci tichem. Tato

komunikace může mít pro něho zásadní význam při přetváření jeho

života. Člověk, který se snaží rozvíjet prosociální chování, může

komunikaci tichem přijmout jako výzvu při rozvoji svých mezilidských

vztahů.

23

3 Od teorie k praxi

3.1 Umění sebeprezentace Sebeprezentace je schopnost „umět se prodat“. Úzce

souvisí s empatií, důvěryhodností, sebevědomím, celkově tedy s

emoční inteligencí. Účelem sebeprezentace je představit přitažlivě a

sebevědomě své schopnosti, dovednosti a znalosti, a tak vzbudit

zájem o svou osobu.

Cílem sebeprezentace je zanechat dobrý dojem. Kvalitní

prezentace sebe sama je jedním z klíčů úspěchu v osobním i

pracovním životě. Čím lépe prakticky zvládnete zásady

sebeprezentace, tím vyšší budou vaše šance, že svůj názor prosadíte

u ostatních!

3.1.1 Sebepoznání jako základ sebeprezentace Při přípravě každé prezentace je třeba začít věcnou

stránkou prezentace – tedy jejím obsahem. Při prezentování sebe

sama by tedy prvním krokem mělo být sebepoznání a

sebehodnocení. Jaké vlastnosti, schopnosti, znalosti a dovednosti

jsou pro vás charakteristické?

Ohodnocení vlastních kvalit je základem úspěšné

sebeprezentace, a proto byste mu měli věnovat dostatečnou

pozornost.

Při hodnocení svých vlastností a schopností můžete využít

řadu testů. Psychometrické testy používá pro výběr vhodných

spolupracovníků i celá řada zaměstnavatelů. Nejpoužívanějšími typy

psychomotorických testů jsou osobnostní dotazníky a výkonové

testy. Osobnostní dotazníky se často označují jako osobnostní testy,

což je ale poněkud zavádějící, neboť na jejich otázky nejsou správné

24

či špatné odpovědi. Jejich cílem je zjišťovat postoje člověka. Někdy

jsou takové dotazníky součástí žádostí o přijetí do pracovního

poměru. Při vyplňování osobnostních testů odpovídejte intuitivně,

aniž byste o otázkách příliš uvažovali, žádná z odpovědí není horší

nebo lepší než ostatní. Příkladem osobnostních testů je např.

Eysenkův test typologie osobnosti, který určí, zda je daná osobnost

introvertní nebo extrovertní, citově labilní nebo citově stabilní.

Výkonové testy, jež jsou známy jako testy inteligence,

slouží k objektivnímu vyhodnocování schopností kandidáta v

různých oblastech, jakými jsou například:

jazykové schopnosti,

početní dovednosti,

logika

prostorová představivost.

V případě přípravy sebeprezentace pro budoucího

zaměstnavatele se při sebehodnocení soustřeďte také na přesnou

specifikaci svého vzdělání a svých pracovních zkušeností. Buďte

empatičtí a přemýšlejte o svých kvalitách z pohledu zaměstnavatele.

Podívejte se jeho očima, co by pro něj mohlo mít význam a co by jej

mohlo oslovit. Zamyslete se nad tím, co by vás zaujalo, kdybyste byl

na jeho místě, a přizpůsobte podle toho obsah vaší sebeprezentace.

25

3.1.2 První dojem jako klíč k úspěšné

sebeprezentaci Efekt prvního dojmu vzniká v prvních pěti až deseti

vteřinách setkání, kdy si náš partner o nás utvoří poměrně stálý

názor. Protože během tak krátkého časového úseku si toho mnoho

nepovíme (většinou stačíme pouze pozdravit a představit se),

význam slovní komunikace ustupuje do pozadí a stoupá důležitost

řeči těla. Neverbální projev (řeč těla) je pro vytvoření dobrého

prvního dojmu tedy zásadní.

Podvědomě utvořený názor na naši osobnost je možné

změnit během prvních dvou maximálně čtyř minut rozhovoru. Po

uplynutí tohoto časového úseku je velmi těžké změnit tento názor a

tato změna je často záležitostí velmi dlouhodobou (týdny, měsíce).

Při sebeprezentaci například u přijímacího pohovoru je efekt

prvního dojmu velmi významný.

Účinek vyslaného poselství závisí z 55 % na signálech řeči

těla, z 38 % na barvě a melodii hlasu a jen ze 7 % na obsahu

mluveného slova. Pokud zvládnete pravidla neverbální komunikace,

máte na své straně jednoho z nejmocnějších pomocníků nejen v

případě prvního dojmu, ale při jakémkoliv jednání. Znalost zásad

mimoslovní komunikace vám umožní získávat informace o lidech na

základě signálů, které k vám řečí těla vysílají, a také vám pomůže

dostat pod kontrolu neverbální signály, které vysíláte vy. Základní

způsoby a prostředky neverbální komunikace jsou uvedeny na

obrázku níže:

26

27

Chcete-li udělat dobrý první dojem, chcete-li na vašeho

partnera dobře zapůsobit a chcete-li, aby vám neverbální

komunikace při vaší sebeprezentaci pomohla, je třeba dodržovat

tzv. desatero neverbální komunikace:

1. Dbejte na upravený zevnějšek.

2. Důležitý je pevný dostatečně dlouhý stisk ruky.

3. Udržujte oční kontakt.

4. Co nejvíce se usmívejte.

5. Dávejte najevo zájem (pokyvování hlavou), tlumte

signály nezájmu.

6. Používejte otevřená gesta – dlaně otevřené směrem

nahoru.

7. Choďte a seďte pokud možno zpříma.

8. Omezte nepříznivě působící podvědomé pohyby

(dotýkání obličeje, mnutí rukou…).

9. Dodržujte vzdálenost od komunikačních partnerů

(intimní teritorium).

10. Buďte přirození a uvolnění.

Budete-li se těchto pravidel držet, máte velkou šanci, že

bude vaše sebeprezentace úspěšná.

28

3.1.3 Bez kvalitní verbální komunikace se

neobejdete Základním komunikačním prostředkem je řeč, jazyk. Každá

verbální komunikace začíná sdělením. U kvalitního sdělení je

důležitý nejen obsah (to, co sdělujeme), ale také formulace sdělení

a forma (jak to sdělujeme).

Obsahem řeči máme na mysli nejen konkrétní téma

prezentované v jednání, ale také strukturu projevu, členění

prezentace a logickou návaznost jednotlivých částí řeči.

Správná prezentace musí mít tři základní části: úvod, hlavní

část a závěr. Při zahájení pamatujte na zlaté řečnické pravidlo POP,

což znamená pozdravení, oslovení a představení. Po tomto úvodu je

vhodné vyvolat pozornost, získat zájem posluchačů, nastolit

důvěryhodnost a navodit správnou atmosféru, tedy navázat kontakt

s posluchači. V závěru prezentace je třeba shrnout hlavní fakta

prezentace, zrekapitulovat a vyvodit závěr, může následovat výzva k

akci, nezbytné je také poděkování posluchačům. Při přípravě

jakéhokoliv projevu je dobré mít na paměti tzv. Pravidlo tří Ř:

Řekni, co řekneš

Řekni to

Řekni, co jsi řekl.

Kromě obsahu je pro kvalitu prezentace významná také

správná formulace. Řeč má být jasná, stručná, výstižná a

pochopitelná. Chceme-li druhé informovat, přesvědčit, musí nám

především rozumět. Ke srozumitelnosti verbálního projevu přispěje

používání obvyklých, přiměřených a jednoznačných výrazů. Mezi

29

časté formulační chyby patří nedokončené věty a souvětí, nevhodná

cizí nebo módní slova a používání tzv. „plevelných“ slůvek (zkrátka,

prostě, tak, jakoby).

Při úspěšné prezentaci je třeba klást důraz také na správný

přednes. Řeč při prezentaci má být dostatečně hlasitá, ne příliš

rychlá a srozumitelná. Při veřejném vystoupení mluvte výrazně

pomaleji a hlasitěji, než při běžném rozhovoru. Dbejte také na

pečlivou výslovnost. Častým nedostatkem bývá polykání koncovek.

Ke kvalitní verbální komunikaci kromě umění mluvit patří

také umění naslouchat. Při prezentaci věnujte dostatečnou

pozornost vašemu komunikačnímu partnerovi, v tomto případě

publiku, sledujte jeho reakce, pozorně naslouchejte dotazům a

připomínkám, snažte se jim porozumět, dejte najevo zájem a

pochopení. Tyto zásady platí nejen při prezentaci při veřejném

vystoupení, ale i při sebeprezentaci například u potenciálního

zaměstnavatele.

3.1.4 Při sebeprezentaci buďte přesvědčiví Záměrem dobré řeči je sugesce. Účelem prezentace je

ovlivňování a působení. Cílem sebeprezentace je vzbudit o nás

zájem, zapůsobit dobrým dojmem, přesvědčit ostatní o našich

kvalitách. Chcete-li svojí prezentací dobře zapůsobit, buďte

originální, sebevědomí, naléhaví, ale při tom laskaví a pozitivní.

Nejlépe zapůsobí ten řečník, který je o tom, co prezentuje,

přesvědčen.

Při prezentaci má kladný význam pozitivní formulace

myšlenek. Až příliš často hovoříme v negativech a podvědomě tak

druhou stranu odrazujeme a nalaďujeme k záporu nebo odporu.

30

Pozitivní přístup rozpoznáme i z pozitivního jazyka. Vypouštějte

nebo omezte slova, jako, nejde to, nepřichází v úvahu, nemohu.

Pozitivní formulace možná problém neodstraní, ale informuje o

snaze pomoci, zájmu, ochotě, vstřícnosti.

3.2 Umění mluvit, rétorika Rétorika je způsob přesvědčivé mluvy. Její protagonisté

kladli od pradávna důraz na to, že nestačí vědět, co chceme říci, ale

musíme i znát, jak to říci.

Klasická rétorika, která se jako způsob mistrovské mluvy

uplatňovala především v senátu (umění dobře promluvit na

veřejnosti se považovalo za nutnou podmínku politického úspěchu),

před soudem a při výuce studentů, je založena na 5 prvcích

(vymezení tématu, výběr a uspořádání látky, stavba stylizace textu,

nácvik, přednes) a 3 součástech stavby projevu (úvod, jádro, závěr)

v zásadě platných do dnešní doby.

3.2.1 Obecná pravidla mluveného projevu

Příprava projevu - je třeba promyslet:

účel a cíl (motivace, informace, ovlivnění,

přesvědčení, pobavení),

obsah (podklady, fakta, dokumenty, způsob a

posloupnost argumentace, možnosti logické třídění

adresáti - co vím o jejich věku, vzdělání, zkušenostech,

jaké bude jejich pravděpodobné chování, jaké lze

očekávat obtíže, otázky atd.

prostředí vystoupení

31

časové charakteristiky (část dne, čas, který je k

dispozici).

forma (monologická: oznámení, referát, přednáška,

výklad, vysvětlení, komentář, popis, vyprávění,

slavnostní projev; dialog: seminář, diskuse, beseda,

cvičení),

styl (zvolený způsob vyjadřování – oficiální, vzletný,

neformální, přátelský, atd. - adekvátní posluchačům a

charakteru projevu),

způsob zahájení (s výhodou lze využít několik předem

připravených a naučených vět (příběh, vtip pro

vzbuzení pozornost posluchačů, otázka problémová

formulace „Co si myslíte o:…?“, „Co byste řekli

na:…?“),

úprava zevnějšku přiměřená okolnostem,

podpora sebedůvěry, zvládání trémy (např.

neformulovat zbytečně obavy ze selhání, potvrzení

kvalitní přípravy).

Vlastní projev (zahájení, hlavní část vystoupení závěr).

navázání kontaktu s posluchači, hlas, rychlost, síla,

tón, • výslovnost,

jazyková úroveň (spisovný jazyk, odborné termíny

případně slangové výrazy) pozor na nedostatky

(projevy vlastního nezájmu o téma, nejasný obsah,

nevěcnost, odbíhání od tématu, nedostatečně

promyšlené a vysvětlené poznatky, fráze, parazitní

slova, stylistické a jazykové chyby, rozvleklost, špatná

výslovnost, neodpovídající či nepřirozená intonace

(ironie, agrese),

sloh (hovorový, odborný, umělecký, publicistický).

32

Zásady správného dýchání:

Dýchat plnou kapacitou plic (uvolněně, přirozeně ne

přehnaně)

Šetřit dechem (vydechovat zvolna hlavně zpočátku)

Nadechovat současně nosem + ústy

Zvyšování hlasu zvětšuje spotřebu vzduchu.

Dostatečný nádech před začátkem, je vhodné často rychle

přidechovat v pauzách, nezvyšovat hlas.

Odhad potřeby vzduchu (nádechu) – výsledkem zkušenosti.

Délka myšlenky ovlivňuje množství nadechnutého vzduchu

i hospodaření s ním.

Zdůraznění myšlenky

zesílením, ztišením hlasu

pauzou

změnou výšky hlasu

zpomalením s důrazem na každém slově

změnou tónu

opakováním

Sloh (styl)

Podle okolností volit styl hovorový, odborný, umělecký,

publicistický podle vlastních znalostí a celkového přehledu,

zkušeností, zájmu, temperamentu, sociální pozice, vztahu k jazyku,

vztahu k posluchačům, podle svého aktuálnímu

psychofyziologickému stavu.

33

4 Příklady, návody, hry a cvičení

4.1 Komunikační cvičení

Cesta komunikace

Cílem tohoto cvičení je zlepšit komunikační dovednosti

účastníků. Účastníci se učí srozumitelně vyjadřovat a jasně

formulovat věty a myšlenky. Důležité také je, aby účastníci během

tohoto cvičení pochopili, že není důležité, to co říká mluvčí, nýbrž to,

co vnímal a pochopil posluchač. Otestujeme tím, jak může být

původní zpráva zkreslena nebo změněna, pokud se šíří od jedné

osoby ke druhé

Tři dobrovolníci odejdou ze třídy. Jednomu účastníkovi,

kterého vyberete, dejte následující pokyny: „Na 45 vteřin Vám

ukážu obrázek. Dobře si ho zapamatujte, abyste ho později mohl

popsat dalšímu účastníkovi.“ Ukažte mu obrázek, který si může

prohlédnout po dobu 45 vteřin. Požádejte prvního z dobrovolníků,

kteří čekají před třídou, aby vstoupil a vysvětlete mu: „Váš kolega si

prohlédl obrázek a teď Vám ho popíše.

34

Dávejte dobrý pozor, abyste ho potom mohl popsat

dalšímu kolegovi.“ První účastník popíše obrázek a potom ho

požádejte, aby se posadil (není dovoleno, aby druhý účastník kladl

jakékoliv otázky).

Požádejte dalšího z dobrovolníků, kteří čekají před třídou,

aby vstoupil a postupujte stejným způsobem, dokud nevstoupí

poslední dobrovolník. Když poslední účastník vyslechne popis,

požádejte ho, aby na flipchart nebo na tabuli nakreslil obrázek tak,

jak mu byl popsán (není důležité, zda bude obrázek dokonalý nebo

ne).

Zhodnocení cvičení:

Po ukončení cvičení následuje krátká zpětná vazba vedená

lektorem.

Porovnejte obrázek, který nakreslil poslední účastník s

původním obrázkem, který byl účastníkům předložen na začátku.

Analyzujte rozdíly a okomentujte průběh cvičení, který

potvrdil některá pravidla komunikace (např. důležité není to, co říká

mluvčí, nýbrž to, co chápe posluchač; odpovědnost za správnou

komunikaci má jak mluvčí, tak posluchač).

Pokud máte k dispozici video, můžete průběh cvičení

nahrát na video a poté si nahrávku pustit a sledovat, jak jednotliví

účastníci postupovali ve svém výkladu.

35

Lovci lidí

Cílem techniky je rozvoj komunikačních dovedností

účastníků, trénink schopností navázat kontakt s druhým účastníkem

a trénink dovedností klást otázky a prezentovat získané informace.

Lektor na papír formátu A4 vytvoří tabulku, která má 12

okének. Každé okénko obsahuje nějakou charakteristiku, schopnost

nebo dovednost člověka. Technika se stává zajímavější, pokud si

lektor připraví pro každého účastníka jiné charakteristiky vlastností.

Charakteristiky musí být formulovány pozitivně, bez

diskriminačních, rasistických či jiných podtextů.

Ukázka pracovního listu. Lektor dá účastníkům následující

instrukce:

„Najděte ve skupině člověka, který:“

Rád lyžuje Věří konspiračním teoriím

Umí na hudební nástroj

Ztratil se ve velkém městě

Má hnědé oči Po ránu je rozmrzelý

Hraje rád počítačové hry

Lehce se seznamuje

Má rád hady Rád fotografuje

Chodí rád do kina

Nenosí svetry

Popis cvičení:

Lektor rozdá všem účastníkům pracovní listy a vysvětlí

zadání úkolu. Úkolem každého účastníka je najít mezi ostatními

účastníky osobu, která splňuje některou z charakteristik, uvedených

na pracovním listě. Pokud takovou osobu najde, zapíše si její jméno

do příslušného okénka. Cílem hry je získat jména do všech okének,

jméno jedné osoby se může objevit maximálně ve dvou okénkách.

36

Technika může skončit v okamžiku, kdy se třem účastníkům

podaří vyplnit celou tabulku nebo po předem stanoveném časovém

limitu.

Po této části cvičení se všichni účastníci posadí do kruhu a

postupně prezentují, co se o ostatních účastnících dozvěděli.

Postupně se tak odhalí velká suma informací o jednotlivých

účastnících.

Zhodnocení cvičení:

Po ukončení cvičení následuje krátká zpětná vazba vedená

lektorem. Pro zpětnou vazbu můžete použít následující otázky:

Jak se vám získávaly informace?

Bylo těžké/ lehké informace získat?

Rušilo vás něco během tohoto cvičení?

Co jste se dozvěděli zajímavého/ nového/ překvapivého o

ostatních účastnících kurzu?

37

4.2 Příklady

Nesoulad verbální a neverbální složky sdělení

Nakreslete jakýkoliv objekt (např. zvíře, tvar, květinu

apod.), spolu s popisnou cedulí, která bude popisovat jiný objekt.

V případě nesouladu verbální a neverbální složky sdělení

upřednostníme složku neverbální. Verbálně (nápis na ceduli) je nám

komunikováno, že to vedle je žirafa, ale neverbální část sdělení

(obrázek zvířete) nám říká, že o žirafu vskutku jít nemůže.

Upřednostníme neverbální sdělení.

Test rétorické sebereflexe

Úkolem je posoudit dílčí rétorické schopnosti na škále

analogické známkování ve škole.

1 2 3 4 5

Umím, nejlépe Neumím, nejméně

Dotaz Body

1. Můj hlas je dost znělý i bez mikrofonu

2. Jsem schopen/schopna hlas modulovat

Žirafa

38

3. Mé vyjadřování je přesné

4. V řeči dělám dostatečné pauzy

5. Vyslovuji srozumitelně

6. Dovedu se přizpůsobit partnerovi

7. Před vystoupením kontroluji svůj vzhled

8. Vystupuji s jistotou

9. Při řeči jsem uvolněný/á

10. Umím ihned navázat kontakt

11. Moje mimika je v uměřená

12. Dovedu se usmívat

13. Dovedu partnerovi naslouchat

14. Umím klást otázky tak, aby byly příjemné

15. Před jednáním si zajistím dostatek informací

16.Jsem schopen/schopna empatie

17. Udržím pozornost posluchačů

18. Brzy ovládnu svou trému

19. Můj jazyk je bohatý a svěží

20. Těším se nová jednání, na nová vystoupení

Celkem bodů

Vyhodnocení testu:

20 bodů velmi dobrý rétor, mohl by být příkladem pro ostatní,

Do 40 bodů celkem dobrý rétor,

Do 60 bodů má nedostatky, ale je na dobré cestě být úspěšným rétorem

Do 80 bodů výsledky coby řečníka nejsou valné, pokud by měl být úspěšnější musí se rétorice intenzivně věnovat

100 bodů není rétorem

39

Neverbální projevy

Na následujících řádcích najdete různé situace. Pod každou

situaci napište dva pocity, které mohly být příčinou popsaného

neverbálního projevu. Zdůvodněte, proč si myslíte, že jde o Vámi

identifikovaný pocit.

1. Josef se čtyřikrát přihlásil o slovo na poradě. Když

domluvil, pokaždé se podíval na vedoucího. Jaké dva pocity mohly

vést k tomu, že tak záměrně pozoroval vedoucího?

POCIT:

POCIT:

2. Tým vede obchodní jednání. Jana, která hodně mluvila,

najednou ztichla a už nepromluvila ani slovo. Popište dva pocity,

které mohly zapříčinit Janino zmlknutí?

POCIT:

POCIT:

3. Čtyři kolegové sedí v kanceláři. Tři z nich se baví o tom,

jak se jim dařilo při obchodních jednáních. Čtvrtý Karel, mlčí, je stále

nervóznější a najednou vstane a beze slova odchází z místnosti,

přičemž za sebou energicky zavře dveře. Jaké dva pocity mohly

způsobit, že Karel odešel z kanceláře?

POCIT:

POCIT:

40

Odhad – první dojem

Stojí před Vámi neznámý člověk, se kterým potřebujete

navázat rozhovor.

Napište alespoň 5 otázek, které si v duchu položíte, a

odhadnete tím, jakého člověka asi máte před sebou.

Gesta a mimika

Zkuste si prakticky ověřit a procvičit vyjádření:

prostřednictvím mimiky a gest:

1. Své momentální emocionální rozpoložení (radost;

překvapení; hněv; strach; stud; pocit nudy).

2. Určitého stanoviska (Nechci, nemám zájem. Souhlasím.

Nejsem si jist/a. Nesouhlasím).

3. Určitého sdělení skutečností (Teď nemohu, budu moci

za chvíli! Promiň! Zavolej mi za hodinu! Buď opatrný/á, někdo nás

může slyšet!)

Porovnejte zpětnou vazbu (jak to vypadá zvenčí, jsou patrné

rozdíly, jak to může působit na okolí), nechte vyjádřit více osob.

41

Simulace pracovního prostředí

1. Představte si, že jste redaktorem hudebního magazínu a

účastníte se porady k novému vydání. Tématem porady je zvolit

titulní stránku, tedy kdo, jaký interpret bude zobrazen, titulek.

Účelem je samozřejmě zvolit takového interpreta, který titul

„prodá“. Připravte si vhodnou argumentaci (proč právě on, proč

právě nyní, poptávka, zajímavosti apod.). Současně si připravte,

pokud obhájíte zařazení interpreta na titulní stránku, také věcný

obsah informace, která bude obsažena uvnitř magazínu (1. příčka

v žebříčcích, vydání nové desky či videoklipu, provokativnost

umělce, skandál, odchod ze scény, rozpad skupiny apod.).

Předpokládá se účast více osob, kdy každý bude obhajovat

svého interpreta, jeden z účastníků nebo lektor bude vedoucím

redakce, případně zástupcem majitele magazínu, který rozhoduje o

obálce i obsahu vydání.

2. Připravte si krátkou sebeprezentaci pro účel výběrového

řízení na pracovní pozici, která je pro vás velmi atraktivní. Vaše

prezentace se má uskutečnit před tříčlennou výběrovou komisí.

Komise pak bude vyhodnocovat všechny známé znaky

verbální a neverbální komunikace (v závislosti na teoretické

přípravě).

Test komunikace

Udělejte si test, kterým orientačně zjistíte, jak

komunikujete, na co kladete v komunikaci důraz, jakou roli

nejčastěji v komunikaci zaujímáte:

42

Typ A Typ B Typ C

Otázka Body Otázka Body Otázka Body

3 1 2

6 4 5

9 8 7

12 10 11

15 13 14

17 18 16

20 21 19

Součet: Součet: Součet:

43

Sečtěte body ve sloupcích.

Bodové vyjádření míry daného typu:

24 - 28 Výrazně odpovídáte danému typu.

18 - 23 Často reagujete tak jako tento typ.

12 - 17 Občas (výjimečně) reagujete tak jako tento typ.

7 - 11 Charakteristiky daného typu nejsou pro Vás typické.

Při jasné převaze některého z typů Vám odpovídá

následující charakteristika:

Typ A: Konfliktní z touhy po harmonii

Máte potíže jednat otevřeně. Největší problémy Vám dělá,

když se máte vyrovnat s negativními pocity vašeho komunikačního

partnera. Váš sklon k uhýbání, tedy chybný způsob rozhovoru, vede

k tomu, že pocity druhého podceňujete, nebo naopak přeceňujete,

čímž dochází k problémům. Neostýchejte se jasně vyjádřit, co Vám

vadí.

Typ B: Dominantní

Máte-li čas od času problémy s druhými lidmi, může za to

Vaše snaha o dominanci (o výhru) v komunikaci. Názorová

rozdílnost, ke které v komunikaci s Vámi často dochází, slouží k

tomu, aby se vyjasnil poměr sil. Aniž byste to měl/a v úmyslu,

vyvoláváte v partnerovi v komunikaci pocit, že Vám vůbec nezáleží

na jeho názoru.

44

Typ C: Kultura rozhovoru nade vše

Hravě se Vám daří v komunikaci s druhými produktivní

výměna myšlenek a pocitů, jste schopen/a dosahovat jednoty

náhledu na věc, jednoty názorů. Máte vynikající schopnost dostat se

k jádru věci a problém vyřešit. V diskusích se držíte cíle a

nezraňujete jiné. Když je potřeba, dokážete být i dostatečně

flexibilní a revidovat svůj názor.

Mimika – druhy neverbálního sdělování

Vyhodnoťte mimické projevy, přiřaďte jednotlivým

fotografiím odpovídající pocit:

1 2 3 4 5 6

1 – Štěstí

2 – Překvapení

3 – Strach

4 – Zloba

5 – Spokojenost

6 – Smutek

45

Cvičení řečnických dovedností

Slovní zásoba

Uveďte co nejvíce synonym k následujícím slovům:

- výborný

- praktický

- zvláštní

- moderní

- pěkný

Přirovnání, která by vedla k lepšímu pochopení:

- Dobrý jako...................................

- Velký jako ...................................

- Nezbytný jako .............................

- Nebezpečný jako .........................

- Milý jako .....................................

- Mírný jako ..................................

- Divoký jako .................................

- Příjemný jako ..............................

46

Hledání českých ekvivalentů:

- systematický ....................................

- regulérně .........................................

- extrémně ..........................................

- gradace ..........................................

- agresivita .......................................

- optimální ........................................

- elementární ....................................

- schéma ...........................................

- komplexní ......................................

47

Umění naslouchat

Na každou otázku odpovězte zaškrtnutím ANO nebo NE.

Pokuste se odhadnout, jak reagujete obvykle, ve většině situací.

1. Myslíte asi čtyřikrát rychleji, než jak se běžně mluví. Využíváte tento nadbytek času k tomu, abyste přemýšlel/a o jiných věcech, zatímco sledujete konverzaci?

Ano Ne

2. Když někdo hovoří, věnujete pozornost spíše faktům než celkové myšlence, kterou Vám chce sdělit?

Ano Ne

3. Vyhýbáte se naslouchat věcem, o nichž cítíte, že pro Vás budou příliš obtížně pochopitelné?

Ano Ne

4. Můžete posoudit podle vzhledu a způsobu řeči mluvčího, že to, co řekne, nebude nijak důležité?

Ano Ne

5. Když k Vám někdo hovoří, snažíte se ho přesvědčit, že mu pozorně nasloucháte, i když tomu tak není?

Ano Ne

6. Jste zaujat/a proti některým slovům a větám natolik, že nejste schopen/schopna objektivně naslouchat?

Ano Ne

7. Zabýváte se v duchu jinými věcmi, když se domníváte, že mluvčí nemůže říci nic zvlášť zajímavého?

Ano Ne

7. Zabýváte se v duchu jinými věcmi, když se domníváte, že mluvčí nemůže říci nic zvlášť zajímavého?

Ano Ne

9. Uvede-li Vás do rozpaků nebo Vás popudí to, co mluvčí říká, snažíte se problém vyřešit tím, že ho přerušíte (nebo nad tím okamžitě přemýšlíte)?

Ano Ne

48

Vyhodnocení testu:

Sečtěte všechna NE. Čím více odpovědí NE, tím jste lepší

posluchač (naslouchač).

Čím více odpovědí ANO, tím více chyb v naslouchání děláte

(každá položka představuje chybu v naslouchání).

Pozor! Dokonalý naslouchač je jen výjimečný, test obsahuje

běžné komunikační chyby. Máte-li výsledek 9 NE, pak jste buď takto

výjimečný člověk, nebo nejste k sobě objektivní a idealizujete se.

Vynikající je výsledek 7– 8 NE.

V opačném případě, kdy výsledek je 1–2, jste buď velmi

chybující posluchač a uvědomění svých nedostatků a konkrétních

chyb Vám dává možnost se zdokonalovat v naslouchání, nebo jste k

sobě hyperkritičtí.

Výsledek 4–6 NE znamená, že jste na tom s nasloucháním

podobně jako většina lidí.

49

5 Použitá a doporučená literatura Bečvářová, I., Humlerová, V.: Prezentační a komunikační

dovednosti, Č. Budějovice 2003

Janoušek, J.: Verbální komunikace a lidská psychika. Praha,

Portál 2007.

Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha,

Svoboda 1988.

Kohout, J.: Rétorika. Umění mluvit a jednat s lidmi. Praha,

Management Press 1995.

Mikuláštík, M.: Komunikační dovednosti v praxi. Praha,

Grada 2003.

Paulík, K.: Psychologické základy lidské komunikace,

Ostrava 2007

Schultz von Thun, F.: Jak spolu komunikujeme?

Překonávání nesnází při dorozumívání. Praha, Grada 2006.

Vališová, A.: Komunikace a vzájemné porozumění. Hry pro

dospívající. Praha, Grada 2005.

Vybíral, Z.: Psychologie komunikace. Praha, Portál 2006.

50

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………...

© JOB ASISTENT s.r.o.