1

Jaro už je v plném proudu.

Řada z nás už vyhlíží

dokonce léto a s ním

oblíbené prázdniny. Ještě

než se na ně rozejdeme,

nás čeká spousta práce ve

škole, ale i spousta

různých akcí, ze kterých si

odnesete i nějaký ten

zážitek.

A protože naše škola nese

jméno bratří Fričů,

vybírám z toho, co je

nachystáno, dárek naší

noční oblohy. Ten budete

moci pozorovat za jasné

noci 15. června v podobě

zatmění Měsíce. Uričtě si

to nenechte ujít.

Prázdniny jsou za dveřmi a

každý je už netrpělivě vyhlíží.

Někdo se podívá do daleké

ciziny, někdo kousek po naší

republice a někdo se bude

těšit z lenošení kolem

Ondřejova. Nezáleží na tom,

kde budeme, důležité je

využít volného času pro

odpočinek, pro záliby a pro

oblíbené koupání, ať už bude

v malém rybníčku nebo

v nedozírném oceánu.

Přeju vám všem, aby se vám

prázdniny vydařily podle

vašich představ...

...a těším se na vaše

odpočaté úsměvy.

2

SLOVO ÚVODEM Třeskuté mrazy se proměnily na jarní počasí. Zima se s námi v březnu rozloučila

jarní rovnodenností a my všichni vyhlížíme konec školního roku, kdy si odpočineme od

běžných školních starostí.

V letošním ročníku jsme se snažili zapojit vás do soutěží, ale to se nám vůbec

nepodařilo. Nejprve to byla soutěž historicko-výtvarná, kdy jsme vás vyzývali ke

kreslení historických osobností. Potom přišla soutěž literární, kdy jste měli psát

říkanky či pohádky k Ladovým obrázkům. Této soutěže se zúčasninla jediná žákyně

pravděpodobně pod vlivem sestry, která je členkou redakční rady. Přesto Sáře

Vorreiterové moc děkujeme za její milou básničku o sněhuláčkovi. Brzy ji odměníme.

Básničku najdete v tomto čísle, k obrázkům najdete i vyýtvory z dílny redakční rady.

Poslední letošní soutěž bude literárně-výtvarná. A jak je psáno výše, očekáváme

prázdniny. A tak i naše soutěž se bude týkat prázdnin a její téma je Moje vysněné

prázdniny. Můžete je nakreslit, nebo o nich napsat. Vaše příspěvky odevzdávejte

komukoli z redakční rady ve škole nebo na emailovou adresu vera@hudla.cz do

20. května. Těšíme se na vaše sny.

ZÁPIS DO 1. TŘÍDY

Zápis do 1. třídy je vždy velký zážitek.

Poznáme tam mnoho nadaných, milých

a chytrých dětí. Dokonce jsme občas

potkali budoucí žáky, kteří už umí

počítat do 100, nebo pomalu začínají

číst knížky! Jeden z nejlepších zážitků

byl, když přišel chlapeček jménem

Vojta. Paní učitelka Chaloupková

chtěla, jestli jí něco nakreslí, ale on se

rozplakal, že kreslit nebude. Prý kreslil včera a dnes už se mu nechce. Jako při

každém zápisu, na kterém jsme zatím byli a dokumentovali budoucí školáčky,

bylo hodně legrace, protože hodně dětí si chce povídat a jsou zvědavé. Většinou

na nás koukali, co to děláme, a proč je fotíme a natáčíme. Letos se našlo opravdu

spousta chytrých a nadaných dětí. Často jsme byli překvapení, co všechno

pětileté nebo šestileté dětičky dokáží. Nejvíce mě ale překvapil rozhovor s malým

Filípkem, který nám řekl, že se nejvíce těší na úkoly. No, za sebe můžu říct, že ho

nechápu, ale všichni, kteří u něj v té chvíli byli si myslí, že ho to brzy přejde..

Samozřejmě většina dětí (až na pár vyjímek) se do školy těší, ale podle vlastních

zkušeností mohu říci, že je to po nástupu asi brzy přejde. Ale samozřejmě všem

budoucím školáčkům přeji, aby se těšili, co možná nejdéle.

Žirafa

Při zápisu nakreslila: Lucinka Kůprová

3

Co nám při zápisu odpovídaly děti: 1) Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo?

Kuřátko

Řízek

Krupicová kaše

Zablafuňky

Pizza

2) Těšíš se do školy? Na co?

Ano! Na paní učitelky.

Jo. Na kamarády.

Ano! Na učení.

Jo. Na všechno!

3) Jaká je tvoje nejoblíbenější pohádka?

Popelka

Shrek

Včelka Mája

Bob a Bobek

4) Umíš už něco napsat nebo přečíst?

Ne.

Nějaká písmenka už umím.

5) Jaká hračka tě od Ježíška nejvíce potěšila?

Papoušek

Lego

Autíčka

Koloběžka

A ještě jedna otázka pro rodiče: Jaký máte pocit z toho, že vaše dítě jde do první třídy?

Hezký.

Smíšený.

Doufám, že bude mít odklad! Protože si myslím, že není

připraven jít do školy!

Jo jsme rádi! Těšíme se na všechno. Ale je nám to taky trochu

líto!

Všem, co jdou v září do první třídy přejeme hodně štěstí a úspěchů. Zpracoval Kozoroh

Při zápisu nakreslila:

Terezka Petra Češková

Při zápisu nakreslila:

Vendulka Prokovová

4

JAK NÁS INSPIRUJÍ OBRÁZKY JOSEFA LADY

Vyhlášené soutěže se zůčastnila pouze jedna žákyně, a tak doplňujeme

příspěvky členů redakční rady.

Sněhuláček

Sněhuláček panďuláček,

má na sobě bílý fráček.

Na hlavě má plecháček,

zelený jak zralý hrášek.

Protože je bos,

má červený nos.

Sára Vorreiterová, 2. třída

Měl by to být sněhulák

Přišel k nám mráz,

už je tu zas.

Každý rok přichází,

dobrou náladu nekazí.

Pojďme si hrát ven,

není to zlý sen.

Popadněte kulichy,

nezapomeňte kožichy.

Venku sníh napad,

a já mám nápad.

Uplácejte kuličku,

válejte ji chviličku.

Měl by vzniknout sněhulák,

nesmí vypadat jako bubák.

Všem se to povedlo,

žádný bubák ani strašidlo.

Přišly taky holky,

upekly nám vdolky.

Teď máme plná bříška,

těšíme se na Ježíška.

Všechno je prima,

i když je zima.

Ještěrka

Jaro Jaro začalo a vyvíjet se může,

na zahrádce kvete už vše co může,

Tráva je moc unavená

od těžkého sněhu,

a okolí je zas plné

ptačího zpěvu.

Máti dává kvítí do oken,

a volá, haló, pojďte ven.

Pod vrbu se kluci ženou,

nožík v jejich rukou kmitá,

píšťaličku mají vytvořenou,

pístotem jaro vítá.

Kentaur

5

Na návštěvě u babičky

Venku začala být zima,

horší se tam klima.

Jedu k babičce,

která bydlí v chatičce.

Do velkého kopečku,

dostávám se chlapečku.

K návštěvě babičky,

vracím se lidičky.

Otevírám dveře,

mám bolesti páteře.

Už je to dobrý,

už nejsem chorý.

Babička mě spatří,

koukají i bratři.

Všichni mají radost,

bude u nich slavnost.

Můžu jim prý pomoci,

a nudu přemoci.

Hned se dávám do práce,

nosím jídlo na táce.

Pečem spolu chleba,

bude ho třeba.

Velmi se nám povedl,

každý trošku ujedl.

Je velmi křupavý,

splnily se představy.

Něco jsem se naučil,

pak se zase rozloučil.

Někdy za ní zajedu

na svým novým mopedu.

Perseus

Jarní déšť „Mami, mami,“ dívky křičí,

pojďme plísti věnečky.

U stromu se dítě krčí,

a pojídá vdolečky.

Dívky sbíraj pampelišky,

jaro je už vítá.

Těší se už na věnečky,

venku zrovna svítá.

Věnečky jsou upltené,

dívky se v nich nakrucují,

pampelišky rozkvetené,

na hlavě dívkám krásně svítí.

Náhle začne velmi pršet,

vrba mokne, dítě kříčí.

Strachem i zimou se třese,

pod stromem stále se krčí.

Matka běží pro syna,

jenž pláče, celý promoklý.

Z pusy mu teče slina,

ale už je zvyklý.

Matka se o něj dobře stará,

balí ho do peřin.

Všechno dobře dopadá

během několika vteřin.

Ještěrka

6

OHLÉDNUTÍ ZA DEVÍTI LETY NA ZÁKLADCE

Zkusím-li se podívat do budoucnosti, devět let je pro mě nepředstavitelně

dlouhá doba. Ovšem při pohledu zpět vnímám tento uplynulý čas, celou povinnou

školní docházku, jako jeden jediný rok. Stejně jako v září 2003 jsem s obavami

z nového prostředí nastupovala do nic neříkající budovy, nyní dotahuji posledními

krůčky devátý ročník.

A i přesto, že si všichni stěžují, jak tuto školu nemají rádi, a že by nejraději

vypadli ze školy a rozletěli se do světa, si myslím, že po ukončení 9. třídy už v

žádné škole nebude taková atmosféra jako tady. Samozřejmě se těším, až půjdu

na gymnázium, že budu o něco starší a přijde spusta nového, ale přesto mě stále

něco drží tady. A i když mě někteří učitelé občas štvou, mají o nás zájem a

pomáhají nám.

Nezapomenu na společné zážitky, školní výlety, exkurze, vtípky a hlášky

spolužáků, nečekané písemky, ale hlavně na chvíle strávené s redakční radou,

která je pro mě k nezaplacení. Jako se praví v jedné reklamě: „Některé věci jsou

k nezaplacení. Na všechno ostatní máme kreditní karty.“

A letos poptrvé cítím určité rozpaky a nejen čisté nadšení z nadcházejících

prázdnin. Tento školní rok se musím rozloučit s kouskem svého života a zároveň

přivítat novou životní etapu.

Ještěrka

VÝLET DO ANGLIE PŘES PAŘÍŽ 3

1. A 2. DEN Odjezd byl v úterý 20.3. v 15:00 z Hlavního nádraží v Praze. Sraz před druhou

hodinou odpolední někteří jako vždy nedodrželi a přišli i o dvacet minut později.

Naše učitelky měly nervy na pochodu již na samém začátku zájezdu. Když jsme

se už všichni dostavili, vyrazili jsme směr parkoviště, kde čekal náš autobus. Po

chvilkovém nakládání kufrů, jsme se usadili a páni řidiči s průvodkyní nám řekli

základní pokyny. Také nás upozornili, že v Německu dělají policisté kontroly

zaměřené na autobusy a kontrolují, zda jsou cestující připoutáni. Konečně jsme

vyjeli směr Paříž. Všichni byli moc natěšení. Za chvíli jsme byli na dálnici, která

vede na hraniční přechod Rozvadov. Tam jsme také měli první zastávku. Za půl

hodiny jsme opět vyjeli. Cesta přes Německo byla velmi klidná, dálnice byla

volná, tak vše rychle ubíhalo. Kolem půlnoci, když už jen někteří koukali na film

„Účastníci zájezdu“, nám průvodkyně oznámila, ať se všichni připoutáme.

Policejní auto nás odvedlo na nejbližší čerpací stanici. Po otevření dvěří vtrhli

celníci do autobusu, neuvěřitelně rychle ho proběhli a zase vystoupili. Někteří

z nás strnuli v překvapení. Za 10 minut jsme opět vyjeli. Cesta byla opravdu

vyjímečně klidná. Nikdy jsem nejel tak dlouho autobusem, tak jsem za celou noc

naspal asi jen půl hodiny, a to když jsme přejížděli francouzské hraniční

7

přechody. Ve 4 hodiny ráno byla poslední zastávka před příjezdem do Paříže.

Většina lidí spala, bylo fakt úžasné koukat se na ty padající hlavy do uličky. V půl

šesté jsme přijeli na okraj Paříže, všichni se najednou probrali. Krátce na to nastal

okamžik, na který se všichni tak těšili. Průjezd pár desítek metrů pod Eiffelovou

věží bylo něco úžasného. Po snídani následovala procházka Paříží. Prohlídka

Vítězného oblouku a nekonečného ohně stála také za zdržení. Věž se otevírala

kolem půl desáté, jenže nedočkaví Češi čekali na vstupenky už před devátou

hodinou :-). Někteří šli nahoru pěšky, někteří jeli výtahem. Jen málo z nás se

dostalo až do 3. patra (cca 280 metrů vysoko), já byl jeden z nich. Po 3. hodině

odpolední následoval přesun do hotelu na sever Francie. Cesta byla unavující.

Kolem osmé večer jsme byli konečně na místě. Část se šla umýt a rovnou spát, ale

náš pokoj byl vzhůru asi do půl jedné.

3. DEN – CESTA DO LONDÝNA Budíček byl již v 5:45 a samotný odjezd do Londýna byl v 6:30. To vše kvůli

vlaku, který nás měl převézt kanálem La-Manche. Když jsme byli už těsně před

nádražím, kde speciální vlaky jezdí, následovaly celní prohlídky. Po chvíli už

jsme byli ve vlaku, a čekali jsme, až se rozjede. Konečně se tak stalo. Cesta trvala

něco přes 30 minut, chvílemi ani nevíte, že jedete. Zanedlouho jsme byli v Anglii

a následovala cesta do Londýna. Cesta do samotného centra Londýna trvala dvě

hodiny. Navštívili jsme parlament, tzv. Big Ben, Hyde park, a London Eye –

ruské kolo od průměru 135 metrů. Potom následoval přesun zpět na hotel. Taktéž

to byl náročný den, zvlášť pro ty, co za poslední 2 noci naspali 5 hodin. :-).

4. DEN – WINSDOR, OXFORD, STONE HANGE Budíček tentokráte „až“ v půl sedmé.

Za hodinu následovala cesta na hrad

Windsor, který byl v 1992 poničen

obrovským požárem. Britové se však

nevzdali a krásný hrad, který je sídlem

panovníků již 900 let, zrekonstruovali a

opravili. Myslím si, že by nikdo

nepoznal, že hrad před 20ti lety

vyhořel. Po prohlídce jsme jeli do

universitního města Oxford. Nikdy jsem neviděl, tolik školních budov

pohromadě. Navečer následovala cesta za Londýn na prohlídku Stone Hange.

Jsou to několik desítek tun těžké kameny na louce. Nikdo neví proč, jak a kvůli

čemu jsou zrovna zde. Stojí tam už přes 3000 let. Když už se začalo stmívat,

vyrazili jsme zpět na hotel.

5. DEN – TOVER BRIDGE, KŘIŽNÍK BELFAST A

CESTA ZPĚT DOMŮ Poslední den .. takto zněl verdikt: zabalit si, připravit si na noční cestu domů

potřebné věci. Vstávali jsme asi kolem 6 hodiny ráno. Zabalili jsme si a smutně

8

šli do autobusu. Poslední

den v Londýně, to jsme si

museli pořádně užít.

Autobus nás dovezl před

Tover Bridge. Je to krásný

most přes řeku Temži. Po

vyfocení jsme dostali

rozchod. Někteří

nakupovali, jiní relaxovali.

V odpoledních hodinách

jsme jeli lodí po Temži do přístavu Greenwich. Vidět z 20 až 30 metrů zakotvený

bojový křižník Belfast stojí opravdu zato. Bylo krásné počasí, jasno, 25°C a

některé to svádělo lehnout si na trávu v přilehlém rozsáhlém parku. Po chvíli jsme

šli k nultému poledníku. Zajímavé, když máte jednu nohu na východní a jednu

nohu na západní polokouli. Po odpočinku jsme šli k autobusu a následovala cesta

domů. Už při cestě z Londýna část lidí spala, jen několik lidí opět né a né usnout.

Já byl mezi nimi. V autobuse jsem nevěděl, jak si „lehnout“, tak jsem byl vzhůru

asi do jedné hodiny v noci. Poté mě konečně přemohla únava plnou silou, a já

spal asi do 4 hodin :-). To už jsme byli v Německu. Ve 4 hodiny ráno byla

poslední zastávka na občerstvení a ranní hygienu. Zanedlouho, asi kolem deváté

hodiny jsme konečně byli u Rozvadova. Odtud do Prahy to byla už jen otázka

dvou hodin. Po příjezdu do Prahy se všichni rozprchli do svých domovů.

Byl to opravdu krásný výlet, všem bych doporučil se na tato krásná místa alespoň

jednou za život podívat.

Rys

CO NÁM VZKAZUJÍ NAŠI STŘEDOŠKOLÁCI 3

JEDNOROŽEC neboli KATKA BÖHMOVÁ První vtipný zážitek ze střední školy No, jak začít…asi začnu tím, jak si na začátku roku chtěla paní učitelka

vyzkoušet, co už víme o lidském těle, a tak nám rozdala papíry a položila nám pár

otázek. My jsme na ty papíry napsali odpověď, potom ještě něco, co jsme věděli

navíc. Nechala nám asi deset minut. Pak si všechny ty papíry sebrala a začala

prohlížet. Když se po chvíli začala smát, všichni jsme na ni nechápavě koukali, za

chvilku se zase uklidnila, tak jsme to už neřešili, ale když se to už poněkolikáté

opakovalo, tak nám to nedalo a zeptali jsme se, čemu se pořád tak směje. Ona se

posadila ke svému stolu a začala: ,,Tak si představte, že máte plíce s tvrdým y!..

No a ani jsem netušila, že mám aortu v nohou!..“ .. Všichni jsme se samozřejmě

smáli tak, že jsme se skoro váleli po zemi…Proto nám teď říká vtipálci, když

najde nějaký další přepis..:)

9

LUKÁŠ JANKOVSKÝ Mé jméno je Lukáš Jankovský. Chodím na střední průmyslovou školu Na

Třebešíně 2299. Tato škola má mnoho zajímavých zaměření. Jsou to:

Strojaři, ajťáci a technické lyceum.

Třídy Strojařů a lycea jsou po 20 lidech a ostatní jsou po 30. Naše třída je

velmi dobrá parta, která drží pohromadě. Přecházíme ze třídy do třídy, a protože

je škola velká, tak nachodíme spoustu metrů.

Náš ústav je velmi těžký, když pro to nic neděláte. Matematika je na velmi

vysoké úrovni. Taky bych měl říci, že jsme jako škola dopadli druzí v maturitách.

Důležítá je samozřejmě i naše jídelna. Můžeme si vybrat ze čtyř různých jídel.

Všechna jídla jsou velmi dobrá, určitě si pochutnáte. Škola spolupracuje

s firmami Windows, Acad a mnoha dalšími. Každý má Isic kartu, takže rodiče

vědí jestli chodíme do školy a veškeré známky a průšvihy jsou na internetu.

Každý má školní email a spoustu dalších věcí, které pomáhají se studiem. Těším

se na vás, na nové studenty. Váš Lukáš Jankovský.

TOMÁŠ HAKL Bomba na nějaké obchodní akademii v Praze!

Byla středa, poslední den před velikonočními prázdninami a najednou k nám do

školy zavítala Městská policie. Všichni se polekali, co se stalo. Bylo nám řečeno,

že někdo oznámil na policii uložení bomby v některé z obchodních akademií

v našem okolí. Bohužel na naší akademii nic nebylo, tak výuka probíhala bez

přerušení plynule dál a my bohužel psali vesele písemky jednu za druhou.

Jedna naše profesorka vzpomínala, jak evakuovali školu minulý rok ve

velkém mrazu a ona si myslela, že je to cvičení. Příjemné to moc nebylo, protože

všichni mrzli do půl čtvrté venku, než naši páni z policie tehdy prohledali školu.

Moje třída usoudila, že kdyby bylo v Praze zemětřesení nebo tornádo, tak se

naší škole vyhne. Škola stojí na kopci, a tak by všude byla holá pláň a uprostřed

ní naše budova.

Nakonec evakuovali akademii se sportovním zaměřením na Vinohradech.

Toto byl náš den před velikonočními prázdninami. Č

ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT

Sudoku, křížovka, přesmyčky a osmisměrka od Ještěrky

Poskládej správně slova a

vyšktni, která tam nepatří.

10

11

Tajenka: _______________________________________

Vtipy od Kentaura

Přiběhne Pepíček k benzínové pumpě s kanystrem: "Deset litrů benzínu, honem!"

"Co je, hoří snad?" "Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná."

"Mamí, můžu vylízat mísu?" "Ale ne miláčku, raději ji spláchni."

"Měsíc je důležitější než Slunce," povídá malý chlapec. "Svítí, když je tma."

"Mamíííííí, mamíííííííí, mě opuchl prst!" "A jak jsi to poznal, Pepíčku?" "Nevejde

se mi do nosu."

"Babičko, ty nedovedeš sama jíst?" "Proč myslíš, Venoušku? To víš, že dovedu."

"No, když jsi včera přijela, tatínek řekl, že zas musíme tu starou škatuli čtrnáct dní

krmit!"

12

Sudoku od Kentaura

13

Křížovka od Labutě

Je duben, proto nás čeká _____________________________ tajenka

POHÁDKA NA POKRAČOVÁNÍ 3

JAK SE SCOOBY-DOO STAL MOŘSKOU PANNOU „Shaggy, Scooby, poslouchejte!“ Konečně příkaz dolehl k jejich nepozorným

uším. Otočili se a ztichli. „No konečně,“ povzdechla Velma. Shaggy se tvářil

provinile, kdežto Scooby vypadal, jako by měl samou netrpělivostí vyběhnout a

na nic nečekat. „Nemůžeme tam jen tak vlítnout. Musíme mít plán.“ Poučil ho

Fred. Scooby se zatvářil zklamaně, ale to už pokračovala Velma. „Dobrá. Pokud v

té opuštěné budově je opravdu někdo, kdo mění místní obyvatelstvo v mořské

panny, bude to velice nebezpečné. Musíme se přestrojit za pracovníky.“ „Ale jak

to uděláme, když nevíme, jaké mají uniformy?“ Zeptala se Daphne, která se do té

14

doby obdivně prohlížela v kapesním zrcátku,

jež nikdy nesmělo chybět v křiklavě růžové

kabelce, kterou nosila stále s sebou.

„Omrknu to.“ Oznámil Fred a s jiskřičkami

v očích vyrazil k opuštěné budově, aniž by

čekal na reakci ostatních. Překvapená

čtveřice však čekala jen chvíli, protože Fred

se během několika vteřin vrátil zpět. „Tak

co?“ Zeptal se Scooby-doo a nedočkavě

poskakoval. „Mají tam taky jídlo?“ Fred se

pousmál. „Ne, Scooby. Není tam totiž vůbec

nic. Ti padouši musí mít základnu někde

jinde. Záhady s.r.o. si povzdechly. „A

můžeme začít znovu.“ Řekla sklíčeným

hlasem Velma.

O chvíli později se Shaggy, plný

odhodlání, jemuž ta záležitost s mořskými

pannami stále vrtala hlavou, zeptal Scoobyho: „Co bys řekl na to, kdybychom si

zahráli na opravdový chlapáky, a vydali se ty padouchy odhalit sami?“ „Tak jo.“

Přitakal Scooby, který se Shaggym vždy se vším ochotně souhlasil. Vyběhli

z ústředny záhad s.r.o., a protože nevěděli, kam jinam jít, zamířili opět k opuštěné

budově. Uvnitř se svítilo. „Uvnitř se svítí.“ Ozval se Scooby vystrašeným hlasem.

„Já tam nejdu.“ „Ale musíš, dokážeme tak ostatním, že jsme opravdoví

detektivové. Na tady máš suchar a jdeme.“ Řekl a hodil mu jeden suchar. Obešli

tedy celou budovu a na jedné z jejích stěn objevili připevněný zrezivělý žebřík.

Vylezli nahoru a lehli si na plochou střechu k malému oknu.

To, co viděli, bylo neuvěřitelné. Nějací lidé v uniformách, nejspíš pracovníci,

táhli za sebou dvě bezvládná těla. Mířili k obrovské kádi, která byla uprostřed

mísnosti. Když dorazili až k ní, hodili do ní bezvládná těla muže a malé dívenky.

V tu chvíli přišli jiní pracovníci, vytáhli těla z kádě a začali je fénovat. „Podívej

Scooby, z těch lidí se stali mořské panny. Tak měl Fred s Velmou pravdu.“ Zvolal

udiveně Shaggy zrovna, když se po usušení fénem ty dvě mořské panny opět

proměnili v lidi. Pracovníci se ohlédli za tím nenadálým zvukem, ale Shaggyho

ani Scoobyho naštěstí nezahlédli. Bohužel je však tento zvuk, který považovali za

hlas, vyděsil a bleskurychle začali všechny důkazy o tom, co tu prováděli,

schovávat do jedné místnosti. Scooby-doo se předklonil, aby lépe viděl, a propadl

oknem přímo do kádě s tou zvláštní tekutinou. Naštěstí tam zrovna nikdo nebyl.

Pak ale přišli někteří pracovníci a káď odtáhli. „Ne.“ Zvolal Shaggy, aniž by si

uvědomil, že ho pracvníci uvidí a bězhlavě seběhl dolů přímo do místa, kde teď

stáli všichni pracovnici, nebo spíše padouši.

............Pokračování příště.............

Ještěrka

15

Pro tentokrát jsme přišli s otázkou přímo ze školního prostředí. Dali jsme vám na

výběr dva hlavní předměty a vy jste měli zvolit, kterému byste dali přednost.

Zatímco žáčci na nižším stupni mají raději matematiku, na vyšším stupni je to

právě naopak. Pan ředitel nám na naši otázku odpověděl, že se ptáme špatně, že

se máme ptát proč.

Některé ze zajímavých odpovědí učitelů:

Matematiku, protože na rozdíl od češtiny se v matematice rok co rok nic

nemění, ale rodný jazyk mám také rád, protože jinak pořádně neumím.

Mně čeština nejde, já jsme měla problém, abych z ní nepropadla, takže

matematiku.

A třetí možnost tam nemáte?

Raději jsem učila češtinu, ale oblíbenější je u mne matematika.

16