1

Přednáška VI.

Regionální geologieklíčová slova: Český masiv,

Karpatská soustava, regionálně-geologické jednotky.

2

• Regionální (oblastní) geologie je obor, jehož úkolem je zkoumat geologické složení zemské kůry v určitých oblastech (regionech).

• Za použití různých výzkumných metod uceleně rekonstruuje vývoj určité části zemského povrchu

• využívá komplexního studia zemské kůry k jejímu členění do určitých územních jednotek, uvnitř kterých má horninové prostředístejný či podobný vývoj

• Pro každou jednotku je pak charakteristický určitý soubor hornin, stratigrafické zařazení, tektonika, hydrogeologické podmínky a geomorfologie.

• Regionální geologie není univerzální geologickou disciplinou, ale shromažďuje a využívá poznatky dílčích oborů jako je mineralogie, petrografie, všeobecná geologie, historická a stratigrafická geologie atd.

3

• Základními metodami zkoumání jsou např. analýza a interpretace prostorových dat z geologických map, dat z leteckých a družicových snímků a geofyzikálních polí (gravimetrie, magnetika, seismika, karotáž, geoelektrika a radiometrie).

• Nejvýznamnějšími jsou údaje o rozšíření geologických těles tvořených různými typy hornin, údaje o úložných poměrech těchto těles aj.

Obr. 1, 2: Rekonstrukce tíhového pole na územíČRZdroj: www.natur.cuni.cz

4

• Na území České republiky zasahují dvě základní geologickéjednotky, které jsou nedílnou součástí větších geologických struktur, tvořících základ geologické stavby Evropy. Jsou to:

• Český masív • Západní Karpaty

• Český masívnáleží k té části Evropy, která byla vytvořena a formována kadomskou (assyntskou) orogenezí (hlavní fáze před 660-550 mil. let) a výrazně přetvořena variskou orogenezí (hlavnífáze před 400-330 mil. let).

• Západní Karpatyjsou součástí pásemného pohoří, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnění před 65-30 mil. let). V průběhu této poslední orogeneze byla vytvořena nejvyšší pásemnápohoří na naší planetě (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaj, Skalistéhory, Andy).

5

Rozdíly mezi Českým masívem (ČM) x Karpaty

tangenciální tektonika (vrásy)radiální tektonika (poklesy, zlomy)

druhohorní+třetihorní stářípředdruhohorní stáří

sedimentymetamorfity a vyvřeliny

alpinské vrásněníhercynské vrásnění

KarpatyČM

6

FormováníČeského masivu

• Geneze hornin tvořících Český masiv se datuje do spodního proterozoika (2,1 mld. let) – jedná se především o silněmetamorfované ortoruly

Obr. 3: Schéma uspořádáníkontinentů a stáří hornin v prekambriu

Zdroj: http://geoweb.tamu.edu

7

• Před cca 1 mld. let tvoří litosferickédesky jeden velký superkontinent -Rodinii

• Na konci proterozoika se Rodiniezačíná trhat na samostatnésubdesky.

• Formují se dva subkontinenty –Laurentie a Gondwana

• Severní okraj Gondwany se štěpí na drobné útvary, tzv. kratony

• V marginálním pásu G. probíhákadomské (assyntské) vrásnění

8

• Mezi Laurentií a Gondwanou se otvírají oceány Iapetus a Rheas

• Pro stavbu širšího okolí budoucího Českého masivu mají největší význam drobné kratony Avalonia, Armorica, Iberia a Perunica

• Obr. 4-7: Zdroj www.geologie.ac.at

9

• Dílčí subkontinenty se začínají příbližovat

• V pozdním devonu/karbonu (390-310 mil. let) došlo ke srážce a vzniku posledního superkontinentu - Pangey

• Ve styčné oblasti došlo ke konsolidaci dílčích součástí, které daly za základ komplexu Českého masivu

•Obr. 8, 9: Srážka Laurentie a Gondwany. (zdroj www.geologie.ac.at)

10Obr. 10, 11: Konsolidace BM (zdroj: www.natur.cuni.cz)

11Obr. 12, 13: Konsolidace BM (zdroj: www.natur.cuni.cz)

12Obr. 14: Konsolidace BM

Zdroj www.geologie.ac.at

13Obr. 15: Pásmo evropských variscid

(zdroj: www.natur.cuni.cz)

• Kolize Laurentie a Gondwany je spjata s tzv. „variským vrásněním“

• Pás variského orogénu je v současné evropě rozpoznatelný v podoběpásu rektonických reliktů především v centrální a západní Evropě

14

Obr. 16: Mocnost zemské kůry v prostoru centrální Evropy

(zdroj: www.natur.cuni.cz)

15

Obr. 17: Mocnost zemské kůry Českého masivu a blízkého okolí

(zdroj: www.natur.cuni.cz)

16

1. Český masív

• Na severu je Český masív omezen řadou hlubinných zlomů vůči stabilnímu území severní Evropy budované velmi starými horninami.

• Na západě pokračuje Český masív do Německa a noří se pod druhohorní sedimenty.

• Na jihozápadě je tektonicky omezen systémem zlomů ve Francii.

• Na jihu se noří pod Alpy, na východě pod Karpaty. Jeho omezenípod oběma pohořími jsou odhadována a jejich přesná pozice neníznáma.

17

Obr. 18: Pozice Českého masívu (silně lemován) v rámci geologických struktur Evropy

18Obr. 19: Hranice Českého masívu pod Západními Karpatami (silná plnáčára).

19

• Geologická klasifikace geologického podložíČR vychází z dlouhodobých regionálních výzkumů

• V roce 1992 byl schválen návrh regionálně geologických jednotek Českého masivu

• Závazným dokumentem je publikace: Chlupáč I., Štorch P. (1992): Regionálně geologické dělení Českého masívu na územíČeskérepubliky. Časopis pro mineralogii a geologii, 37/4.

• Územně je Český masiv členěn horizontálně, a to na základěrůzných kritérií, jako jsou přirozené geologické oblasti, paleogeografické poměry, transgrese a regrese mořské nebo jednotlivé metamorfní facie krystalických břidlic.

20

• Podle horizontální stratigrafie rozeznáváme tři základní patra Českého masivu:

• I. předplatformní krystalické – Horninové celky, které vznikly před variským vrásněním či za jeho působení (krystalicképroterozoikum a prevariské starší

paleozoikum)

• II. P ředplatformní nekrystalické –

Sedimenty a vulkanity svrchního

paleozoika

• III. platformní - Pokryvné

sedimentární útvary a neovulkanity

(druhohory -čtvrtohory)

21

• Platforma = syn. kraton, kratogen.

• Rozsáhlá stabilní a konsolidovaná strukturní jednotka zemské kůry.

• Na zvrásněném fundamentu platformy leží nevrásněný různě mocný sedimentární pokryv, který mnohde v rozsáhlých oblastech chybí.

• Podle sedimentárního pokryvu jsou na platformě rozlišovány štíty (bez pokryvu, například baltský štít) a tabule (s pokryvem, například ruská tabule).

• Opakem jsou nestabilní, snadno vrásnitelné úseky zemské kůry.

• Platformy přirůstají přičleňováním stabilizovaných orogénů a zmenšují se mobilizačním včleňováním svých okrajů do sousedních orogénů.

22

I. Předplatformní krystalické patro:

• Hlavním stavebním prvkem I. patra Českého masívu tzv. jsou metamorfity rozdílného stupně.

• Nejstarší horniny (moldanubikum) jsou řazeny k archaiku, některéjsou však mladší (proterozoikum i paleozoikum).

• Základ předlatformního patra historicky náleží variskému orogénu.

• Petrograficky jsou tyto horniny tvořeny různými druhy rul, migmatitů, svorů, fylitů, granulitů a krystalických vápenců.

• Hojná jsou tělesa intruzivních hornin, tzv. plutony (zejm. granity).

23

K předplatformním krystalickým jednotkám se řadí:

• Moldanubická oblast (=Moldanubikum) (Český les, Šumava a jižníČechy, západní Morava, Středočeský pluton, Moldanubický pluton)

• Středočeská oblast (=Bohemikum) (Barrandien, Domažlicko, Hlinensko, Poličsko, Chrudimsko, Tachovsko, Železnohorsko)

• Sasko-durynská oblast (Saxothuryngikum) (Krušnoorskékrystalinikum, Kr. pluton, Durynsko-vogtlandské krystalinikum)

• Lužická oblast (=Lugikum) (Krkonošsko-jizerské krystalinikum, Lužický pluton, Orlicko-sněžnické kr., Zábřežské kr., Staroměstskékr.)

• Moravsko-slezská oblast (=Moravosilesikum) (Brunovistulikum, Moravikum, Silesikum, Žulovský masiv, Moravskoslezskékrystalinikum)

Plus:

• Kutnohorsko-svratecká oblast (Kutnohorské krystalinikum, Čáslavské k., Svratecké k.)

24Obr. 21, 22: Bloková stavba Českého masívu.

25

Moldanubická oblast:

• Styk moldanubické oblasti s okolními jednotkami je převážnětektonický (=zlomový).

• Je jednotkou tvořenou převážně silně metamorfovanými krystalinickými komplexy s průniky těles variských granitoidních hornin (=žuly).

• Metamorfované horniny moldanubika se dělí do dvou skupin, které se od sebe liší charakterem původních sedimentárních hornin, ze kterých vznikly - jednotvárná skupina (pararuly vzniklé z mořských sedimentů) a pestrá skupina (pararuly, kvarcity, mramory, erlany a skarny, vzniklé z mělkovodních sedimentárních a také z vulkanických hornin).

• Tělesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlomů (žuly, diority, gabra) – zdroje stavebního kamene (mrákotínská žula).

26Obr. 23: Moldanubická oblast. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)

27

Obr. 24: Moldanubická oblast. 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: středočeská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitů, 4 až 6 - jednotvárnáskupina, 7 až 9 - pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnější zlomy, M1 až M6 -dílčí jednotky moldanubika.

28

Středočeská oblast:

• Geologická stavba středočeské oblasti je dosti složitá. Tvoří ji řada dílčích krystalinických jednotek budovaných metamorfovanými a magmatickými horninami a jednotky sedimentárních hornin prostoupené horninami vulkanickými.

• Patří sem dvě základníčásti:

– Barrandien (území budované komplexy sedimentárních hornin a paleovulkanitů ze svrchního proterozoika a spodního paleozoika s hojným výskytem klastických sedimentů, silicitů a karbonátů)

– Krystalické jednotky (budované metamorfovanými a magmatickými horninami, jako např. žuly, diority a gabra v okolí Poličky, Letovic, Mariánských Lázní atd.)

29Obr. 25: Středočeská oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)

30

Obr. 26: Středočeská oblast: SO1 - barrandienské proterozoikum, SO2 - tepelskékrystalinikum, SO3 - domažlické krystalinikum, SO4 - podhořanské krystalinikum, SO5- hlinská zóna, SO6 - poličské krystalinikum, SO7 - letovické krystalinikum, SO8 -západočeský pluton, SO9 - západočeské bazické magmatity, SO10 - železnohorskýpluton, SO11 - ranský masív, SO12 - barrandienské paleozoikum, SO13 - chrudimsképaleozoikum, SO14 - tachovskékrystalinikum.

31

Sasko-durynská oblast:

• Zahrnuje region Krušných hor a přilehlých oblastí.

• Sasko-durynská oblast má složitou geologickou stavbu a dělí se na řadu dílčích jednotek.

• Horniny zastoupené v této oblasti jsou velmi pestré. V centru oblasti převládají silně metamorfované horniny - ruly a migmatity. V okrajových jednotkách se nacházejí i horniny slaběji metamorfované, - svory a fylity.

• Krystalinické jednotky prostupují také tělesa magmatických hornin -teplický paleoryolitový komplex (=křemenný porfyr) a karlovarský pluton (=žuly, granodiority).

32Obr. 27: Sasko-durynská oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)

33

Obr. 28: Sasko-durynská oblast: K1 - krušnohorské krystalinikum, K2 - smrčinskékrystalinikum, K3 - chebsko-dyleňské krystalinikum, K4 - slavkovské krystalinikum, K5- krušnohorský pluton, K6 - vogtlandsko-saské paleozoikum, K7 - svatavskékrystalinikum.

34

Lužická oblast:

• Pokrývá oblast severních a SV Čech.

• Má poměrně pestrou geologickou skladbu a je tvořena několika dílčími jednotkami. Převažujícími horninovými typy jsou metamorfity, méně často vyvřeliny.

• Mezi nejvýznamnější jednotky patří lužický a krkonošsko-jizerský pluton, tvořené komplexy žul v okolí Rumburka, a krkonošsko-jizerské, orlicko-kladské a novoměstské krystalinikum, představovanépředevším rulami, fylity, svory méně často amfibolity a mramory.

• Řada z těchto hornin je specifická svou texturou a na mnoha místech je těžena jako kvalitní stavební kámen (př. liberecká žula, okatá žula).

35Obr. 29: Lugická oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)

36

Obr. 30: Lužická oblast: L1 - Labské břidličné pohoří, L2 - lužický pluton, L3 -krkonošsko-jizerské krystalinikum, L4 - orlicko-kladské krystalinikum, L5 -novoměstské krystalinikum, L6 - zábřežské krystalinikum, L7 - staroměstskékrystalinikum, L8 - krkonošsko-jizerský pluton, L9 - kladsko-zlatostocký masív.

37

Moravsko-slezská oblast:

• Její geografické vymezení je obtížné, protože kromě západního okraje je kryta sedimentárními horninami nebo soustavou hornin karpatského systému.

• Moravsko-slezská oblast se dělí na dílčí jednotky:

– moravikum - tvořeno hlavně různými druhy metamorf. hornin - fylity, svory, rulami, které místy přecházejí až do migmatitů

– silesikum - nejvíce zastoupeny jsou ruly, migmatity, svory, amfibolity, krystalické vápence a grafitové horniny

– brunovistulikum (brněnský masiv) - krystalinická jednotka tvořená převážně hlubinnými magmatickými horninami a částečně metamorfity.

38Obr. 31: Moravsko-slezská oblast. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)

39

Obr. 32: Moravsko-slezská oblast: MS1 - moravikum, MS2 - svinovsko-vranovskékrystalinikum, MS3 - silesikum, MS4 - krystalinikum miroslavské hrástě a krhovickékrystalinikum, MS5 - brněnský masív, MS8 - granitoidy silesika.

40

Kutnohorsko – svratecká oblast:

• Vystupuje v severním lemu moldanubické oblasti při okraji blanickébrázdy až k moravsko-slezskému zlomovému pásmu.

• Jedná se o petrograficky pestrou oblast - dvojslídnéruly a svory, metakvarcity, , amfibolity, erlany, červené ortoruly, migmatity a eklogity. Vzácně se vyskytují mramory.

• Metamorfóza hornin kutnohorsko-svrateckého krystalinika je o něco nižší, než u hornin moldanubika, ale i tyto horniny patří do oblasti vysoké metamorfózy.

• Výraznými zlomovými poruchami v kutnohorsko-svrateckém krystaliniku jsou hlinská zóna, která odděluje kutnohorskékrystalinikum od svrateckého.

41

Obr. 33: Kutnohorsko-svratecká oblast: 1 - sedimenty permského a křídového stáří, 2 -magmatity středočeského plutonu a metamorfované horniny, 4 - magmatityželeznohorského plutonu, 3, 5, 6, 7 - jednotky středočeské oblasti: 3 - chrudimsképaleozoikum, 5 - poličské krystalinikum, 6 - hlinská zóna, 7 - podhořanskékrystalinikum, 8 - kutnohorské krystalinikum, 9 - ohebskékrystalinikum, 10 - svrateckékrystalinikum, 11 - moldanubická oblast, 12 - ranský masív, 13 - důležité zlomy, 14 -hranice jednotek, 15 - mylonitové zóny.

42

II. Předplatformní nekrystalické patro:

• Představuje komplexy sedimentárních a mírně metamorfovaných hornin svrchního paleozoika, které leží na jednotkách I. patra. Nepokrývá celé územíČeské republiky, má charakter pánví.

Moravsko-slezský svrchní karbon (svrchnokarbonské mořské a kontinentální sedimenty na Moravě a ve Slezsku; Hornoslezskápánev, Němčičská pánev)

Sudetské mladší paleozoikum(sedimenty karbonu a permu SV, S a V Čech; Vnitrosudetsk pánev, Podkrkonošská p., Mnichovohradišťskáp., Českokamenická p., Orlická p.)

Krušnohorské mladší paleozoikum(výskyt u Brandova)

Středočeské a západočeské mladší paleozoikum(Plzeňská pánev, Manětínská p., Radnická p., Žihelská p., Kladensko-rakovnická p., Mšensko-roudnická p.)

Mladší paleozoikum brázd (Boskovická + Blanenská brázda)

43

Moravsko-slezský svrchní karbon

• Patří sem prvohorní sedimenty náležící především karbonu, které se nachází na starším podkladu moravsko-slezskékrystalické jednotky.

– Hornoslezská pánev– českáčást, ležící mezi Ostravou, Krakowem a Górami Tarnowskiemi, vyplněnáuhelnými sedimenty. Dělí se na ostravsko-karvinskou a podbeskydskou část.

– Němčická pánev – Svrchníkarbon střední a jižníMoravy (Němčice, Popovice) Obr. 34: Marinní karbonské pánve.

Zdroj: www.natur.cuni.cz

44

Sudetské mladší paleozoikum

• Sedimenty ležící na krystaliniku Západních Sudet

– Vnitrosudetská pánev –mezi Sovími horami (PL) a Orlickými horami (ČR). Pánev je vyplněna karbonem, permem a triasem. Patří sem žacléřský, svatoňovický a hronovský uhelný revír.

– Podkrkonošská pánev – tvořená kontinentálními sedimenty karbonu – triasu.

– Mnichovohradišťská pánev – převažují vulkanické horniny karbonu.

– Českokamenická pánev– leží mezi Děčínem, Úštěkem a Č. Kamenicí, tvoří ji karbonské sedimenty.

– Orlická pánev – sedimenty permského stáří pod hřebenem Orl. hor

45

Krušnohorské mladší paleozoikum

- Výskyt u Brandova – v hraničním výběžku S od Chomutova, tvoří jej karbonské uhelné sedimenty s antracitem

- Výskyty mezi Moldavou a Teplicemi– drobné lokality karbonu, geneticky spojené s vulkanity teplického ryolitu

46

Středočeské a západočeské mladší paleozoikum

• Jedná se o komplex sedimentačních prostorů, kam řadíme předevšímoblast černouhelných pánví sladkovodního charakteru.

– Plzeňská pánev – mezi obcemi Plasy – Heřmanova Huť. Reprezentují ji uhlonosné karbonské sedimenty.

– Manětínská pánev – Drobný výskyt karbonských sedimentů v okolí Komárova, Lité a Manětína

– Radnická pánev – soustava tektonicky zakleslých ker v okolíRadnic s řadou uhelných revírů

– Žihelská pánev– malý výskyt karbonu v okolí Plas

– Kladensko-rakovnická pánev – sedimenty karbonu/permu mezi Kralupy n. Vlt., Louny a Rakovníkem. Součástí je rakovnický, kladenský a slánský uhelný revír.

– Mšensko-roudnická pánev – permokarbon mezi Mladou Boleslaví a Čížkovicemi

47

Boskovická a Blanická brázda

• Tyto permokarbonské brázdy lze označit za příkopové propadliny.

– Boskovická brázda– pronká z Čech na Moravu, má severojižníprůběh (z podhůří Orlických hor, od Žamberku přes Moravskou Třebovou, Rosice až do oblasti Moravského Krumlova a Znojma).

– Blanická brázda - začíná v oblasti Českého Brodu a směřuje přes Tábor do oblasti Českých Budějovic. Tyto sedimenty se zachovaly pouze v podobě reliktů.

48Obr. 37: Svrchnopaleozoické limnické pánve. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)

49

III. platformní patro:

• Oblast Českého masivu je tektonicky stabilní a dochází pouze k sedimentaci. Datuje se od od druhohor (trias) do současnosti, tvoří jej souvrství sedimentárních hornin o velkých mocnostech (stovky m).

• Pokrývá rovněž jen část území republiky. Mezi základní platformníjednotky podle geologického stáří patří:

- trias- jura- křída- terciér (sedimenty a nevulkanity)- kvartér

50

Trias • Oblast Českého masivu je souší, pouze v okolí Krásné Lípy došlo k

sedimentaci souvrství pestrých pískovců nejasného původu.

Jura • V Českém masívu se jurské sedimenty zachovaly pouze v malých

ostrůvcích. Nejlépe jsou popsány v okolí Brna. Jedná se převážně o vápence s vložkami silicitů, které nasedají diskordantně na vápence devonské.

51

Křída

• Spodnokřídové sedimenty jsou zachovány jen v drobných ostrůvcích u Blanska.

• Hlavní transgrese moře a s ní spojená sedimentace nastala až ve svrchní křídě. Zaplavena byla prakticky celá SV část Českého masívu. Vznikla tím tzv. Česká křídová tabule.

52Obr. 40: Plošné vymezeníČeské křídové pánve. Zdroj: www.natur.cuni.cz

53

• Převládají zde subhorizontálně uložené sedimenty mořského původu.

• Petrograficky se jedná o mocná souvrství převážně pískovců a jílovcůaž slínovců.

• Tektonicky jsou sedimenty české křídové tabule intenzívně porušeny řadou dílčích zlomů, které všechny souvisejí s velkou zlomovou strukturou - labským lineamentem, který ve směru SZ-JV prochází v podloží pánve.

• Křídové sladkovodní sedimenty obdobných horninových typů se nacházejí na území jižních Čech, v pánvi českobudějovické a třeboňské.

54

Terciér• Západní, severní a jižníČechy (moravský terciér náleží k jednotce

Západních Karpat).

• Terciérní sedimenty se vyskytují v pánvích, které vznikly především v neogénu.

• Horninově převládají různé typy klastických sedimentů, zpevněných i nezpevněných. Významné jsou sloje hnědého uhlí v Podkrušnohoří.

• Vyskytují se zde také polohy bentonitů, které vznikly přeměnou vulkanoklastik a starších sedimentů, produkovaných intenzívnísopečnou činností v této oblasti.

55Obr. 41: Třetihorní jednotky Českého masívu. Zdroj: www.natur.cuni.cz

56

Neovulkanity• V neogénu začala výrazná vulkanická aktivita, vedoucí ke vzniku

neovulkanitů.

• Tato aktivita byla vázána na oživení podkrušnohorského zlomu, podél kterého vystupovalo magma v mnoha přívodních kanálech k povrchu.

• Neovulkanity jsou v Českém masívu soustředěny převážně v severních a západních Čechách – př. stratovulkán Doupovských hor, České středohoří.

• Neovulkanity vytvářejí různé typy, jak povrchových, tak i podpovrchových těles.

• Petrologicky se jedná především o čediče, znělce a trachyty.

57

Obr. 42: Neovulkanity: Doupovské hory - A, České středohoří - B, neovulkanityNízkého Jeseníku - C

58

Kvartér• Kvartérní uloženiny Českého masívu jsou geneticky i horninově

velmi pestré.

• Ze sedimentů jsou nejrozšířenější říční sedimenty (terasy, aluviálnínivy), eolické sedimenty (spraše) a svahové sedimenty. Méně častéjsou uloženiny glaciální.

– kvartér oblastí kontinentálního zalednění - kontinentálníledovec zanechal na Ostravsku čelní morénu složenou ze souvkové hlíny a bloků skandinávských hornin. Dále jsou zde fluvioglaciální sedimenty a to písky, štěrky a varvity(uloženiny ledovcových jezer).

– kvartér extraglaciálních oblastí - je tvořen sprašemi a sprašovými hlínami, komplexy terasových štěrků a v jižníčásti rozlehlými polohami vátých písků.

59

60

2. Západní Karpaty

• Pásemné pohoří Západních Karpat vzniklo alpínským vrásněním a mátypickou příkrovovou stavbu. Liší se tím velmi výrazně od geologickéstavby Českého masívu.

• Příkrovy jsou tvořeny různými druhy sedimentárních hornin, kteréobalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoří. Ta jsou tvořena granitoidy a metamorfovanými horninami.

• Na územíČeské republiky zasahují na východní Moravu pouze dvě

obalové jednotky řazené k Západním Karpatům:

– Karpatský flyš

– Karpatská předhlubeň

61

Karpatský flyš

• Karpatský flyš je tvořen nejvíce předsunutými příkrovy Západních Karpat a tvoří tzv. vnější Karpaty.

• Flyšové příkrovy jsou tvořeny křídovými a paleogenními klastickými sedimentárními horninami (psefity až pelity) v oblasti Bílých Karpat, Beskyd a Javorníků.

• Flyšové sedimenty byly vyvrásněny až na rozhraní paleogénu a neogénu. Jejich tektonická stavba je velmi složitá, neboť jsou tvořeny několika na sobě naloženými a vzájemně provrásněnými příkrovy, navíc ještě porušenými zlomy.

Karpatská předhlubeň

• Karpatská předhlubeň je spolu s vídeňskou pánví složitá vnitrohorskádeprese orientovaná souhlasně s průběhem pohoří. Mocnost sledůsedimentárních hornin dosahuje až 5000 m. Jedná se o neogenníklastické sedimenty - slepence, pískovce, štěrky, písky a jíly.