Práce s pohádkou v mateřské škole - Theses · 2016-09-09 · Adolfem Dudkem – Červená...
Transcript of Práce s pohádkou v mateřské škole - Theses · 2016-09-09 · Adolfem Dudkem – Červená...
Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Ústav primární a preprimární edukace
Práce s pohádkou v mateřské škole
Bakalářská práce
Autor: Kateřina Legerská
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy
Vedoucí práce: Mgr. Petra Bubeníčková, Ph.D.
Hradec Králové
2016
Zadání bakalářské práce
Autor: Kateřina Legerská
Studium: P131185
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy
Název bakalářské práce: Práce s pohádkou v mateřské škole
Název bakalářské práce AJ: Work with a fairytale in kindergarten
Cíl, metody, literatura, předpoklady:
Práce popisuje činnosti s pohádkou realizované v prostředí mateřské školy, které
souvisejí s rozvojem jednotlivých kompetencí stanovených RVP PV.
BACUS, Anne (2004). Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let. Praha: Portál. ISBN 80-7178-
862-7.
ČERNOUŠEK, Michal (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros. ISBN 80-00-
00060-1.
MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. (2004). Encyklopedie literárních žánrů.
Praha – Litomyšl: Paseka. ISBN 80-7185-669-X.
PAVERA, Libor, VŠETIČKA, František (2002). Lexikon literárních pojmů. Olomouc:
Nakladatelství Olomouc. ISBN 80-7182-124-1.
RICHTER, Luděk (2004). Pohádka? ? a divadlo. Praha: Dobré divadlo dětem. ISBN 80-
902975-2-8.
Garantující pracoviště: Katedra českého jazyka a literatury,
Pedagogická fakulta
Vedoucí práce: Mgr. Petra Bubeníčková, Ph.D.
Oponent: Mgr. Michal Čuřín
Datum zadání závěrečné práce: 19. 1. 2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího bakalářské
práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové, dne 26. května 2016
...............................................
Podpis autora
Poděkování:
Děkuji Mgr. Petře Bubeníčkové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a konzultace při
vypracování této bakalářské práce.
Anotace:
LEGERSKÁ, Kateřina. Práce s pohádkou v mateřské škole. [bakalářská práce]. Hradec
Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 65 s.
Bakalářská práce je zaměřena na práci s předškolními dětmi a pohádkou. Teoretická
část se zabývá specifiky vývoje dětí v předškolním věku, principy rozvoje
předčtenářské gramotnosti, genezí pohádky a jejím vlivem na dětského vnímatele.
Praktickou část tvoří projekt, který je zaměřen na rozvoj předčtenářské gramotnosti.
Projekt je zaměřen na děti ve věku pěti až sedmi let a využívá dvě autorské pohádky o
Červená karkulce.
Klíčová slova:
Předškolní vzdělávání, pohádka, dítě v předškolním věku, předčtenářská gramotnost,
projekt.
Annotation:
LEGERSKÁ, Kateřina. Work with a fairytale in kindergarten.[bachelor degree thesis].
Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2016. 65 pp.
Bachelor thesis.
The bachelor degree thesis is focused on working with pre children and the fairytale.
The teoretical part is about preschool children and theirs specifical skills and about the
development and progres of pre reading and early literacy as well. The practical part is
focused on children at the age of five to seven years and it is based on classic fairytale
The Red Riding Hood in two versions, both from different autor.
Keywords:
Preschool education, fairytale, child in preschool age, pre reading and early literacy,
project.
7
Obsah
1. Úvod ....................................................................................................................... 9
2. Dítě předškolního věku ........................................................................................ 11
3. Předčtenářské období v mateřské škole ............................................................... 15
3.1 Vhodná literatura pro předškolní děti .............................................................. 17
4. Pohádka a dítě předškolního věku ....................................................................... 19
5. Pohádka ................................................................................................................ 22
5.1 Definice pohádky ............................................................................................. 22
5.2 Znaky pohádky ................................................................................................. 23
5.3 Funkce pohádky ............................................................................................... 24
6. Typologie pohádek .............................................................................................. 28
6.1 Lidová pohádka ................................................................................................ 28
6.2 Autorská pohádka ............................................................................................. 28
6.3 Kouzelná pohádka ............................................................................................ 29
6.4 Zvířecí pohádka ................................................................................................ 29
6.5 Legendární pohádka ......................................................................................... 29
6.6 Realistická pohádka ......................................................................................... 30
7. Praktická část – projekt ........................................................................................ 32
7.1 MŠ Kampanova ................................................................................................ 32
7.1.2 Režim dne ................................................................................................. 34
8. Činnosti ................................................................................................................ 36
8.1 PONDĚLÍ ......................................................................................................... 36
8.1.1 Reflexe ...................................................................................................... 37
8.2 ÚTERÝ ............................................................................................................ 39
8.2.1 Reflexe ...................................................................................................... 41
8.3 STŘEDA .......................................................................................................... 42
8.3.1 Reflexe ...................................................................................................... 43
8.4 ČTVRTEK ....................................................................................................... 44
8.4.1 Reflexe ...................................................................................................... 47
8
8.5 PÁTEK ............................................................................................................. 48
8.5.1 Reflexe ...................................................................................................... 50
9. Ukončení projektu ................................................................................................ 51
9.1 Závěrečná reflexe ............................................................................................. 51
10. Závěr .................................................................................................................... 53
11. Seznam použité literatury .................................................................................... 54
12. Internetové zdroje ................................................................................................ 55
13. Seznam příloh ...................................................................................................... 56
9
1. Úvod
Všeobecná představa široké veřejnosti je taková, že náplň činností v mateřské škole je
především hraní si s hračkami, krácení času pomocí různých her a nic nepřinášející
aktivity, které mají pouze zaměstnat děti po dobu jejich odloučení od rodičů. Lidé, kteří
se této problematice věnují, však vědí, že to tak není. Učitelé v mateřské škole pokládají
základní kameny pro další vzdělávání dětí. Jedná se tedy o jednu z nejdůležitějších částí
dospívání každého jedince.
Ke své bakalářské práci jsem si zvolila téma „Práce s pohádkou v mateřské škole“,
především proto, abych se mohla více věnovat důležitosti předškolního vzdělávání.
Významným úkolem je začlenit různé edukační metody do her tak, aby daného
předškoláka bavily, a aby si z nich co nejvíce odnesl do nadcházejícího života.
Každý pedagog, který aktivně působí v mateřské škole, by měl využívat co nejvíce
různých metod při práci s dětmi. Měl by tak činit hlavně proto, že každé dítě je jiné a
vyhovuje mu jiný způsob práce.
Cílem této bakalářské práce je ukázat, že pohádka jako taková, má i do budoucna stále
neoddiskutovatelné místo v mateřských školách a je jedním z primárních nástrojů při
tvarování charakteru mladého člověka.
Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a část praktickou. V první
zmíněné se zaměřuji především na dítě v předškolním věku, jeho předčtenářskou
gramotnost a samotnou podstatu pohádky. Pokud si dovolím tvrdit, že pohádka je
jednou ze zásadních forem pro rozvoj jedince, je třeba si přesně definovat jednotlivé
funkce a označit výhody pohádek. V této práci lze nalézt uvedenou definici pohádky,
její poznávací znaky a v neposlední řadě její funkce. Další oddíl je věnovaný typologii
pohádek, jejich rozlišovacím znakům a účinnosti na jednotlivé fáze vývoje předškolního
dítěte.
10
V praktické části se věnuji realizaci samotného projektu, ve kterém využívám
především autorskou pohádku Červená Karkulka 1od Adolfa Dudka. Projekt je zaměřen
na rozvíjení předčtenářské gramotnosti pomocí nejrůznějších her a aktivit. Tyto činnosti
jsou zde podrobně popsány a jsou zaměřeny na práci individuální, skupinovou i s celou
třídou.
Přílohy této bakalářské práce obsahují především obrázky, které jsou využívány při
jednotlivých činnostech.
1 Autorka práce akceptuje psaní velkých písmen v pojmenování hlavní hrdinky pohádky
Adolfem Dudkem – Červená Karkulka. V ostatních případech respektuje v psaní
velkých písmen platnou pravopisnou normu – Červená karkulka.
11
2. Dítě předškolního věku
Dětmi v předškolním věku jsou myšleny děti od 3 do přibližně 6 let věku. V tomto
období se děti pomalu začínají zbavovat závislosti na rodině, osvojují si běžné formy
chování a učí se, jak se chovat ve skupině přibližně starých dětí. Vrcholem tohoto
období je nástup do školy. Než však dítě do základní školy nastoupí, musí projít
několika vývojovými stádii. (Vágnerová, 2000)
Langmeier nazývá předškolní období jako věk hry. „Hra má pro vývoj osobnosti
v tomto věku rozhodující význam – hrou se dítě učí, hra prospívá jeho vývoji tělesnému,
ve hře dítě prožívá plnou radost a vyžívá se citově, hra je nejlepším prostředkem
výchovným a pomocníkem pro společenské zařazení dítěte i pro jeho mravní růst“
(Langmeier, 1985, s. 172).
Označení „věk hry“ tímto známým dětským klinickým psychologem je velmi výstižné.
V dnešní době se klade velký důraz na učení hrou. Hra je pro dětí nejpřirozenější
způsob, jak objevovat základní zákonitosti našeho světa.
Doktorka psychologie a autorka mnoha knih o výchově Anne Bacus (2004), dělí období
předškolního věku do šesti skupin:
Dítě od tří do tří a půl let
Tyto děti jsou stále velmi citově vázané na matku. Děti ve třech letech věku dokáží
udržet rovnováhu, mají velice rádi humor a přejí si dělat rodičům radost. Většina mluví
plynule a jejich slovní zásoba se pohybuje mezi osmi sty a tisícem slov. Mají rády
knížky s obrázky, které si mohou u předčítání prohlížet. Často chtějí číst jednu
oblíbenou pohádku neustále dokola, až si ji téměř celou pamatují z paměti. Nejraději
mívají příběhy o zvířátkách, se kterými se mnohdy ztotožňují. V tomto věku už děti
mohou nastoupit do mateřské školy, kde se učí především samoobsluze.
12
Dítě od tří a půl do čtyř let
Děti v tomto věku se učí ovládat své mnohdy agresivní chování. Místo tělesných
potyček tak často přecházejí k potyčkám slovním. Není nic neobvyklého, když si
vymyslí imaginárního kamaráda. Tři a půl leté děti jsou velice citlivé a velmi tak
prožívají pokárání i pochvalu. Začínají se zajímat o to, co a jak funguje. Nastupuje tedy
známá otázka „a proč?“. Slovní zásoba dětí v tomto věku je dostatečně rozvinutá na to,
aby mohly formovat delší věty a používat tvary sloves, větný zápor a některé příslovce.
Tyto děti vydrží poslouchat i dvacet minut dlouhé příběhy a začínají je zajímat i
pohádky na motivy lidových pohádek. V tomto věku mají děti v oblibě rytmické
příběhy. Některé děti, na konci tohoto období, začínají projevovat zájem o psané texty a
čtení. V takovém případě bychom je v tom měli podpořit. V mateřské škole se pak tyto
děti učí poznat a napsat některá písmena nebo dokonce jednoduchá krátká slova.
Dítě od čtyř do čtyř a půl let
V tomto věku si děti již plně uvědomují samy sebe a mají velmi bohatou představivost.
Bývají neposlušní, hluční, často se smějí, ale i pláčou. Jejich slovní zásoba se pohybuje
okolo patnácti set slov a neustále roste. Dokáží již mluvit v delších větách a užívat
správné časy. Orientují se v prostoru a vědí co je za den či měsíc. Často vedou
rozhovory se svým imaginárním kamarádem. Čtyřleté děti jsou velice kreativní a bývají
pyšné na své výrobky. V tomto období už navazují přátelství a to zpravidla se stejným
pohlavím. Mnohdy se mezi sebou dohadují a každý den je pro ně kamarád někdo jiný.
Mají rády aktivity, kterých se účastní celá rodina. Otázka „a proč?“ je kladena čím dál
častěji. Čtyřletí dávají přednost delším příběhům a oblíbená je u nich vtipná poezie,
která ani nemusí dávat smysl. Upřednostňují knížky, které jsou zaměřené na jejich
oblíbená témata, jako jsou například auta či zvířátka. V mateřské škole se dítě v tomto
věku seznamuje s časem. Zájem o typ pohádek je takřka totožný s dětmi ve věku čtyř a
půl let.
13
Dítě od čtyř a půl do pěti let
Pro tyto děti je typické, že ještě nejsou schopny rozeznat skutečnost od fikce. Často
proto lžou a ani si to neuvědomují. Z tohoto důvodu bychom je za takovou lež neměli
trestat. Jejich fantazie je velmi bohatá. Čtyř a půl leté dítě má průměrnou slovní zásobu
okolo tisíc devíti set slov. Ve školce procvičují především posloupnost, třídění a
rozvíjejí sluchové vnímání.
Dítě od pěti do pěti a půl let
Pětileté děti začínají být vyrovnané a rády dostávají zodpovědnost. Obdivují dospělé.
Bývají velmi milé a spolupracují tak, jak se po nich žádá bez větších problémů. Snaží
se být poslušné a dodržovat pravidla, aby byly pochváleny. Podělí se s ostatními o
hračku. Pětiletí rádi povídají a jejich slovní zásoba se pohybuje okolo dvou tisíc slov.
Mluví plynně a až na drobné gramatické chyby správně. Často přemýšlejí o věcech,
které jim sdělíme a snaží se je zevšeobecňovat. Dokáží už napsat své jméno, poznají
poměrně dost písmen a snaží se je psát. Děti v tomto věku začínají chápat rozdíly mezi
pravdou a fikcí. Uvědomují si, že pohádky jsou smyšlené. Upřednostňují knížky, které
mají skutečný příběh. Snaží se mít, co nejvíce kamarádů a nestydí se říkat nahlas to, co
si myslí. V mateřské škole tyto děti procvičují jednotlivé hlásky.
Dítě od pěti a půl do šesti let
V tomto věku už jsou viditelné veliké rozdíly mezi jedinci. Děti od pěti let už nejsou
tolik přizpůsobivé, jako dříve Tyto děti začínají být velmi náladové a stydlivé. Znají už
některá písmenka a většina si dokáže přečíst některá jednoduchá slova a psát zleva
doprava. Některé děti mají problémy se psaním a píší především číslice obráceně. Děti
v tomto období upřednostňují delší pohádky s bohatým dějem. V mateřské škole se učí
především samostatnosti a spolupráci s vrstevníky.
Mezi jednotlivými obdobími rozvoje dítěte je tedy široká škála rozdílů. U každého
jedince se různé schopnosti vyvíjejí jinak a v jiném tempu. Velký, až skoro zásadní vliv
na tento tělesný i dušení rozvoj má výchova, která se dítěti dostává již od raného dětství.
Vrcholem předškolního věku je období šesti let, kdy se začínají projevovat největší
rozdíly mezi jednotlivci.
14
Základním vlivem na jazykový rozvoj dítěte je řeč jeho matky. Samozřejmě se nejedná
o jediný aspekt, dalším a téměř srovnatelným subjektem, který tento vývoj značně
ovlivňuje je řeč a přednes učitelky v mateřské škole. Je to způsobené především tím, že
trendem současné doby je poměrně brzký nástup matek do zaměstnání. Tím pádem dítě
tráví více času v mateřské škole, nežli v přímém kontaktu s matkou. (Průcha, 2011)
Vliv učitelky, potažmo jiné pedagogické osoby, na předškolní dítě je opravdu zásadní.
Učitelka zde pro dítě představuje vzor, co se chování a komunikace týče. Je to
především proto, že dítě tráví v mateřské škole většinu dne. Je třeba připustit, že tato
myšlenka by se dala použít i na většinu dospělých, kteří vedou například zájmové
kroužky a jsou tak s dětmi v kontaktu velmi často. Strávený čas v mateřské škole
znamená většinou ve výsledku dlouhý časový úsek a proto má dítě právě zde nejvíce
příležitostí se naučit správné řeči, různým výrazům a slovním obratům.
15
3. Předčtenářské období v mateřské škole
Je všeobecně známo, že každý člověk je jiný. To platí i ve vztahu ke čtení. Někteří lidé
čtou často a rádi. Jiní naopak jen když opravdu musí. Obzvláště v dnešní době se lidé
přiklánějí více k jiným zdrojům informací. Rádi sledují televizi nebo si pouští
audioknihy. Vlastní čtení je však velmi důležité. Když čteme sami nějaký text, musíme
se více soustředit a přemýšlet o něm. Také nás vlastní čtení mnohem více rozvíjí. Měli
bychom tedy k této činnosti vést i své děti a to už od raného dětství a rozvíjet tím jejich
předčtenářskou gramotnost.
Předčtenářská etapa se dělí na mladší a starší. Do mladšího předčtenářského období se
zařazují děti do třech let věku. Ve starší etapě jsou pak děti od tří do šesti let.
U dětí v předškolním věku ještě nelze mluvit o čtenářské gramotnosti, jelikož děti
v tomto období zatím neumí číst. Předčtenářská gramotnost je tedy především vnímání
sluchové a zrakové. To probíhá například, když dítěti čteme pohádkovou knížku
s obrázky a ono si je současně při poslechu prohlíží. První zážitky, které si dítě odnese
z předčítání, ho ovlivní v další chuti ke čtení. „Materiálem, na kterém dítě poprvé
uchopuje význam slovních obrazů, jsou v této etapě knížky-hračky, leporela, obrázkové
publikace, alba a omalovánky“ (Homolová, 2009, s. 16). (Tomášková 2015; Homolová,
2009)
V mateřské škole se tedy zaměřujeme na přípravu dětí na etapu čtenářskou. Jde
především o trénování paměti, dovednosti soustředit se a dokázat podělit se o své
zážitky při poslechu různých příběhů. Snažíme se o to, aby měly děti kladný vztah ke
knihám a dokázaly dále využít to, co se v nich dozvědí. Jelikož děti v prvních třídách
vynaloží všechno své úsilí ke zvládnutí samotného čtení. To znamená spojování hlásek
do slabik a slabiky do slov. Snažíme se jim tuto velikou námahu usnadnit tím, že se
v mateřské škole zaměřujeme na rozvoj sluchového a zrakového vnímaní, jemné i hrubé
motoriky, pravolevou orientaci a orientaci v prostoru. Důležité je také naučit děti umět
se správně vyjádřit a podporovat je v jejich fantazii. To vše jim pomůže při vlastní
schopnosti číst. Měli bychom klást na děti takové nároky, které jsou schopné zvládnout
a přihlížet na jejich individualitu. Kdybychom tak nečinili, mohli bychom také dítě
úplně odradit od čtení. I když některé děti určité činnosti zvládají velmi rychle, neměli
bychom žádné etapy přeskakovat. Vždy musíme začít od nejjednoduššího úkolu a
16
postupovat až k tomu nejtěžšímu. Přesto, že se to tak nezdá, všechny tyto činnosti jsou
pro nauku čtení velmi důležité. Dítě, které se nedokáže orientovat v textu nebo se na něj
nedovede soustředit, by mělo na základní škole veliké problémy. (Tomášková, 2015)
Z výše uvedeného textu tedy plyne, že mateřská škola má důležitý úkol v oblasti
rozvíjení dítěte po mnoha stránkách. Musíme si uvědomit, že děti předškolního věku
bychom měli učit nenásilnou hravou formou. Tedy využívat nejrůznější her, u kterých si
děti téměř ani neuvědomí, že se učí něčemu novému. Tím předcházíme tomu, že by se
dítě vzpouzelo tomu, něco nového se naučit.
Dětem by měla učitelka předčítat nejen před spaním, ale také při nejrůznějších
činnostech během dne. Před spaním slouží totiž čtení spíše ke zklidnění či dokonce
uspání dětí. Spousta z nich tak příběh nevnímá nebo ho neslyší do konce. Je žádoucí,
aby se děti naučily vnímat, co se v příběhu děje, dokázaly se o to podělit s ostatními
nebo dokonce vymyslet jinou verzi například toho jak pohádka skončí. To všechno by
měla učitelka řešit s dětmi při dopoledních činnostech. Sama jsem při praxích navštívila
několik mateřských škol. Vím tedy, že každá třída má vždy svou vlastní knihovničku,
kde si děti mohou dle chuti vybrat knížku, kterou si budou prohlížet nebo jim ji učitelka
přečte. Setkala jsem se i s dětmi, které po mně přímo vyžadovaly předčítání jejich
oblíbených knížek. Většina mateřských škol také navštěvuje městskou knihovnu, kde si
děti vyberou několik knih, které si vypůjčí a společně se s nimi v MŠ seznamují.
Tomášková uvádí několik hledisek, které předčítání též napomáhá rozvíjet.
„Vede děti k lásce ke knize, ve vztahu ke čtení a radosti z něj.
Děti se seznamují s významem čtení, získají povědomí, že jim kniha přináší nové
poznatky a vědomosti.
Rozvíjí dětskou představivost, fantazii, paměť, řeč a myšlení.
Rozšiřuje aktivní i pasivní slovní zásobu dětí a jejich vyjadřovací a komunikační
schopnosti.
Díky předčítání se děti učí soustředit se a nepřebíhat od jedné činnosti ke druhé,
dokončit zadaný úkol, splnit cíl, který si stanovily.
Podporuje rozvoj koncentrace pozornosti.
17
Rozvíjí se zraková a sluchová paměť dětí a jejich schopnost udržení čteného
v paměti.
Rozvíjí s myšlení a paměť dětí.
Předčítání také zprostředkovává životní zkušenosti, které dítě potřebuje, neboť
se se všemi ještě nesetkalo“ (2015, s. 20 a 21).
Děti seznamujeme nejen s obsahem knihy, ale také s tím, kdo ji napsal či ilustroval.
V návaznosti na knihu, se kterou jsme se seznámili, můžeme vymyslet velkou spoustu
činností, ve kterých se utvrdíme, že děti příběh pochopily. Takovými činnostmi mohou
být kupříkladu výroba primitivní knihy, kde se děti seznámí s tím, jak vlastně kniha
vzniká, jednoduché dramatizace krátkých pohádek nebo třeba i krátký poslech pohádky
v jiném jazyce. (Tomášková, 2015)
Z vlastní zkušenosti vím, že právě dramatizaci mají děti velmi rády. Dokáží bez pomoci
učitele vymyslet úžasné a vtipné scénky. Jsou dokonce schopné vymyslet i krátké
divadlo. Když dětem dáme k dispozici kostýmy, dokáží se vcítit do role ještě lépe a moc
je takové činnosti baví. Rozvíjíme tak i jejich fantazii a vyjadřovací schopnosti.
3.1 Vhodná literatura pro předškolní děti
Literatura v životě předškolních dětí hraje důležitou výchovně vzdělávací a estetickou
roli. Pro děti je kniha zprvu hlavně hračkou. Ta se tedy přizpůsobuje dítěti a jeho
vývojovému období. „V pedagogické praxi převládlo dělení umělecké literatury podle
jazykové formy na poezii, prózu a drama. Z obecných žánrů, které se nejvíce uplatňují
v poezii pro děti, jmenujme říkadlo a píseň, v próze pohádku a povídku a v dramatu
loutkovou hru a scénář pro animovaný film“ (Gebhartová, 1987).
V loutkové hře a literárním scénáři je nejdůležitější dialog, tedy rozhovor mezi
postavami. Ten na děti působí bezprostředně díky používání přímé řeči. Jinak ovšem
využívá ostatní žánry. Může jít například o pohádku. Povídka je jednoduchá, má krátký
děj, malé množství postav a odehrává se v krátkém časovém úseku. Navíc se snaží
využívat rytmizaci. Často můžeme narazit na cyklus povídek, ve kterém je jeden hlavní
hrdina, který řeší v každé z povídek nějaký problém. To vše je pro děti sympatické,
jelikož se v tomto žánru dobře vyznají. V říkadle je nejpodstatnějším faktorem rytmus.
18
Mnohdy se stává, že nedává smysl, jsou v něm značně využívána citoslovce a někdy se
můžeme setkat i s novotvary. Pro děti jsou právě díky rytmu dobře zapamatovatelná.
Často k nim přidáváme různé pohyby. Jako příklad mohu uvést notoricky známé říkadlo
Vařila myšička kašičku. (Gebhartová, 1987)
Literárním žánrem, který je typickým pro dítě v předškolním věku, je pohádka. O té
však později v kapitole, která je přímo jí určená.
Autorka knih o čtenářství Kateřina Homolová (2009) se zmiňuje o pěti typech knih pro
děti v předškolním období.
Publikace, ve kterých jsou pouze ilustrace a žádný text. Jsou to například
leporela nebo knížky-hračky.
Publikace, které rozvíjí především estetické cítění. Což jsou různé omalovánky a
vystřihovánky.
Díla, ve kterých převládají obrázky, které jsou již doplněny krátkým textem.
Mohou to být například příběhová leporela.
Knížky, které již využívají literární žánry. V těchto knihách je text s ilustrací ve
vyváženém poměru. Jedná se o pohádky, knížky veršů aj.
Knihy, které mají především naučnou povahu. Jsou to třeba dětské
encyklopedie.
Ač se to nezdá, je spousta knih, které můžeme využít pro děti v mateřské škole, a
nejedná se jen o pohádky. Záleží také na tom, jak staré děti ve třídě jsou. U nejmenších,
tříletých dětí, můžeme hojně využít říkadla a krátké básničky. Ve třídě nejstarších dětí –
předškoláků je už vhodnější používat ve větší míře pohádkové příběhy. Ty se také
nejlépe využívají při tvorbě projektů a k motivaci dětí.
19
4. Pohádka a dítě předškolního věku
V současné době může být některými lidmi čtení pohádek jako takových, považováno
za starý a překonaný prostředek při vývoji dítěte. V době, která nabízí nepřeberné
množství zdrojů, odkud je možné čerpat vizuální podobu pohádky, je čtená pohádka pro
děti na ústupu. Tato forma pohádky je však nedílnou součástí duševního růstu dítěte.
Prezentuje možnost vývoje představivosti, samostatného myšlení a rozšiřuje obzory
daného jedince.
„Pohádky mají nespornou výchovnou hodnotu, učí dítě rozeznávat dobro a zlo a
poznávat ve vyhrocené podobě charaktery lidí“ (Langmeier, 1985, s. 179).
Je důležité dětem pohádky vyprávět či předčítat. Rozvíjí se tak jejich představivost.
V dnešní době jsou bohužel ve velké míře čtené pohádky nahrazovány animovanými.
Ty však neodpovídají dětské představivosti a dítě nerozvíjí. Navíc předčítáním se
upevňuje vztah mezi dítětem a rodičem. Od maminky se pohádka vždy poslouchá lépe
než z kazety či CD. (Streit, 1992)
Pro děti je velice těžké porozumět světu, obzvláště pro ty nejmenší – předškolní.
Pohádka jim pomáhá náš složitý svět pochopit. Díky pohádce pochopí základní
principy, jako je kupříkladu rozdíl mezi dobrem a zlem. Navíc napomáhá tomu, aby
braly vše spíše optimisticky, vždyť přece dobro vždy vyhraje nad zlem a tak není důvod
se něčím příliš stresovat. Pohádka přináší dětskému posluchači jistý řád, který si díky ní
dokáže promítnout i do našeho světa, který se pro něj stává více smysluplným. Za
pomoci pohádky můžeme dětem vysvětlit spoustu situací, které bychom dokázali jen
obtížně vhodně objasnit. (Černoušek, 1990)
„Pohádky se dětem vypravují proto, aby v jejich čistém a mírném světle mohly vzklíčit a
růst první myšlenky a síly duše“ (bratři Grimmové In Streit, 1992, s. 26).
Jestliže se dítě dostane do nepříjemných životních situací jako je například vážnější
nemoc či dokonce úmrtí v rodině, můžeme opět využít pohádku, aby vše pomohla dítku
pochopit. Pohádka se totiž nevyhýbá ani takovým tématům a důležité je, že opět vše
dobře dopadne, což je pro dítě podstatné. U předškolních dětí hrají důležitou roli také
ilustrace, které doplňují text pohádky. Děti si díky pěkným obrázkům mohou knihu i
vybrat. Když už pohádku znají, mohou také s pomocí ilustrace vyprávět pohádku ony.
(Bacus, 2004)
20
Ovšem ne všechny pohádky můžeme předčítat či vyprávět každému dítěti. Musíme
vybírat příběhy, které je dítě schopno pochopit. Takové, které odpovídají jeho věku a
povaze. (Langmeier, 1985). „Některé děti nesnášejí pohádky se zastrašujícími náměty –
není dobré jim je přesto vnucovat“ (Langmeier, 1985, s. 180).
Měli bychom si uvědomit, že: „Pohádka patří k prvním uměleckým textům, s nimiž se
dítě vůbec setkává, které může vnímat a kterým může rozumět.“ „Pohádkou se dítě
připravuje na vnímání složitějších, individualizovaných uměleckých děl“ (Červenka,
1960, s. 7).
Literární teoretik a historik Jiří Trávníček (2007) dělí dětský přístup k jednotlivým
příběhům podle jejich mentální zralosti.
Vyprávění jako účast
Dítě ve věku okolo tří let není tolik zvědavé, jak pohádka dopadne. Spíše se chce stát
součástí příběhu. Pro takové děti je tedy mnohem lepší vyprávění pohádky nežli její
sledování. Pro tyto děti je také velmi důležité, kdo jim pohádku čte/vypráví. Potřebují,
aby to byl pro ně někdo blízký a důvěryhodný. Často do pohádky vklouzávají svými
otázkami, kterými se snaží děj více pochopit. Děti okolo tří let mívají oblíbenou
pohádku, kterou chtějí vyprávět neustále dokola. Už se sice nic nového nedozvědí, ale
autor se domnívá, že jde o jakýsi rituál, při kterém si dítě užívá blízkost rodiče.
Vyprávění jako uspokojování zvědavosti
Děti ve věku okolo pěti šesti let si už plně uvědomují, že pohádkový svět je vymyšlený
a snaží se ho někam zařadit. „Téměř pětiletá Klárka: Máme tři světy, že? Ten náš; ten,
kde je Pán Bůh; a ten, kde jsou pohádky“ (Jiří Trávníček, 2007, s. 37). V tomto věku se
začínají objevovat rozdíly mezi tím, co chce dítě doma a co v mateřské škole. Doma
děti stále upřednostňují pohádku. V mateřské škole však vyžadují příběhy, které jsou
z reálného života.
21
Vyprávění v tomto období by mělo uspokojovat dětskou zvědavost. Děti už chápou, že
lze jeden příběh vyprávět různými způsoby. Pěti nebo šestileté dítě už také vyžaduje po
rodičích, aby příběh pohádky sami vytvořili. Má být na téma, které jim dítě samo určí a
někdy ji i pomáhá vymyslet.
Děti těsně předškolního věku si již vymýšlejí vlastní pohádky, které většinou nemají
velký smysl a někdy nemají ani konec. Často se v nich zamotávají, ale vyžadují, aby je
ostatní poslouchali. Je však důležité všimnout si, že takto staré děti již dokáží vymyslet
vlastní postavu a zasadit ji do určitého prostředí.
Vyprávění jako časový rámec
V této kapitole se autor zabývá obdobím, kdy si dítě uvědomuje, že je smrtelné.
Pohádky se většinou o smrti hlavního hrdiny, se kterým se dítě ztotožní, nezmiňují. Děti
mají tedy za to, že umírají jen záporné postavy. Přibližně ve věku deseti let si svou
smrtelnost začínají uvědomovat. Koloběh života jako takový - tedy narození, žití a smrt,
velmi pěkně popisuje Jan Karafiát ve své pohádce Broučci.
Zájem o pohádku projeví dítě téměř vždy samo. Tento zájem musí rodič podporovat a
udělat ze čtení pohádek čas, na který se dítě bude těšit a bude jej vyžadovat. Důležitým
faktorem zde je přednes pohádky. Pokud dokáže předčítající přidat k řečenému slovu i
lehký vizuální úvod do děje v dané části pohádky (např. pokud hlavní postava
v pohádce skáče, vyhýbá se, jede na koni atd..), je třeba tuto činnost napodobit i
předčítajícím. Jedinec, který pohádku poslouchá tak získá „návod“ jak může čtená
situace vypadat a lépe se vtáhne do současného děje.
Postupem času je určitě nezbytné i dítě zapojit do vyprávění příběhu pohádky. Rádo si
vymyslí, jak by měla hlavní postava vypadat, co by měla mít za schopnosti a jak by se
měla v dané situaci zachovat. Tímto způsobem kooperace při tvorbě příběhu získává
dítě nové poznatky do života.
22
5. Pohádka
Pod tímto pojmem si každý představí něco jiného. Někomu se vybaví oblíbená dětská
kniha, jinému animovaný dětský příběh a někomu dalšímu třeba jen oblíbená
pohádková postava. Ale co to vlastně pohádka je a jaké druhy existují?
5.1 Definice pohádky
Existuje velké množství definic popisujících pohádku, které se téměř shodují, nebo
navzájem doplňují. Proto si můžeme vybrat, jakou budeme používat nebo si sestavit
definici vlastní, inspirovanou větším množstvím různých definic.
„Pohádka je původně výtvor slovesné kultury, útvar, který žije vyprávěním a
nasloucháním“ (Černoušek, 1990, s. 31).
Pohádka je žánrem lidové slovesnosti, který patří k nejstarším literárním útvarům.
Zakládá se na fantastickém příběhu, není vázána konkrétním časem a prostorem.
Postihuje základní lidské touhy a obecné životní principy a pravdy. (Křivánek,
Kupcová, 1994)
„Pohádka, také báchorka – jeden ze základních prozaických žánrů ústní slovesnosti,
zároveň také žánr umělé, artistní literatury“ (Pavera, Všetička, 2002, s. 280).
„Pod názvem pohádka se zařazují literární texty, které vznikly na základě rozmanité
palety starodávných vyprávění, vstřebávajících při své pouti světem rozličné bájné
představy lidstva, nadčasové životní pravdy, zejména věčnou touhu po naplnění dobra,
a víru v kouzelnou moc slova“ (Čeňková, 2006, s. 107).
Peterka definuje pohádku jako „zábavné vyprávění s fantastickým příběhem, v němž
převažuje dobro nad zlem. Neskrývá svou vymyšlenost, využívá stereotypní formule,
magickou trojku, kouzelné předměty, typizované nadpřirozené a antropomorfizované
postavy, zřetelně kladné nebo záporné“ (Peterka, 2007, s. 271).
„Pohádková imaginace vytváří odlehlý čarovný svět, jenž se vymyká přírodním
zákonům, je izolován od vnějšího kontextu společensko-historické reality a funguje
podle svého autonomního řádu. Oproti skutečnému světu je spravedlivější a navozuje
atmosféru oblažující epické bezstarostnosti. Příběh obsahuje zpravidla kouzelné, popř.
zázračné motivy a přiznává svou vymyšlenost“ (Mocná, Peterka, 2004, s. 472).
23
Pohádku můžeme tedy označit za žánr lidové slovesnosti. Je možné ji určit za základní a
nejstarší žánr literárních útvarů. Jedná se o vymyšlený příběh, který je plný
fantastických a nadpřirozených postav i jevů, které se neřídí běžnými životními a
fyzikálními zákony. Jistým způsobem bychom mohli pohádku označit za nadčasový
nástroj, který pomůže člověku vymanit ze s běžné reality, která bývá často stereotypní.
Objevují se zde jasně určené kladné a záporné postavy, s tím, že kladné vždy vítězí.
Tato myšlenka dává naději a víru v to, že dobro má nad zlem vždy navrch.
5.2 Znaky pohádky
Na začátku a konci pohádky se nejčastěji používají ustálené formule:
„Byl jednou jeden;
za devatero horami a devatero řekami;
zazvonil zvonec a pohádky je konec;
a tak žili, a jestli neumřeli, žijí dodnes“ (Křivánek, Kupcová, 1994).
Téměř každá pohádka začíná v čase, kdy je ještě vše v pořádku. Poté však nastane
nějaký problém, se kterým si musí hlavní hrdina poradit. Často se stává, že mu pomůže
jiná kladná postava. Celý příběh končí vítězstvím dobra nad zlem. (Streit, 1992)
„Odehrává se v bezčasové věčnosti (tenkrát, kdysi, kdykoli) a rovněž v geograficky
neurčitém prostředí (kdesi)“ (Mocná, Peterka, 2004).
Dalším znakem pohádky jsou magická čísla 3, 7 a 9. (Křivánek, Kupcová, 1994)
V pohádkách se objevují také kouzelné předměty jako živá voda, létající koberec,
kouzelné zrcadlo, chaloupka na kuřích nožkách, sedmimílové boty aj. Pohádkové
postavy jsou jasně rozděleny na kladné (pomocníky) a záporné (škůdce). (Mocná,
Peterka, 2004)
24
Mocná s Peterkou (2004) se ve své knize zmiňují také o eliptičnosti (vypouštění epicky
nedůležitých a málo působivých časových úsecích děje), retardaci (oddalované
rozuzlení), opakování motivů a gradující variaci (opakování úkolu s narůstající
obtížností). Pohádkové postavy rozdělují takto:
nadpřirozené (např. sudičky, ježibaba, čert),
antropomorfizované (zvířata nebo přírodní jevy jako např. krkavci, měsíce,
zlatá rybka),
groteskně skreslené (trpaslík, obr)
plošné, bez psychologie (maminka pošle Karkulku do lesa i přes to, že je tam
vlk)
typizované neměnným znakem a rolí („pyšná“ princezna, Dlouhý, Široký a
Bystrozraký)
Dramaturg, režisér, scénograf a herec nezávislé skupiny Kejklíř Luděk Richter ve své
knize poukazuje například na to, že jsou pohádky vždy dějové a často jsou různě
pozměňovány. Pohádka dává důraz na uměleckou fikci, pracuje ve velké míře s kouzly
a splývá zde nadpřirozený kouzelný svět se světem přirozeným. (Richter, 2004)
Většinu hlavních i podřadných znaků pohádky je možné shrnout do jedné hlavní
vlastnosti – nadpřirozeno. Jedná se o nejčastější a nejdůležitější rys pohádky. Pomocí
nadpřirozených schopností, jevů a předmětů lze vytvořit fantastické příběhy, které by se
za dodržení fyzikálních zákonů a pravidel vymyslet nedaly. Tím, že se děj zpravidla
odehrává v neurčitý čas a na neúplně specifikovaném místě, dává opět možnost pro
vlastní práci a vývoj fantazie dítěte.
5.3 Funkce pohádky
„Pohádky, dobře vyprávěné a dobře pročítané již v dětství, připravují solidní základy
pro pozdější stavbu celistvé, integrované osobnosti dospělého člověka“ (Černoušek,
1990, s. 27).
25
Pohádka odpovídá dětem na základní otázky typu: proč jsme tady na tomto světě, co
nás čeká a kam směřujeme. Pomáhá jim vysvětlit dávnou historii. (Černoušek, 1990)
Pohádky naplňují vývojové potřeby dětí. Rozvíjí elementární schopnosti (řeč, myšlení,
imaginace aj.). Pomáhají nám při sebepoznávání a utvářet vlastní postoj k různým
situacím. Plní také integrační funkci. Odpovídají nám totiž na otázky „Jak žít?“, „Jak
jednat?“, „Jak rozumět světu?“ (Smékal, 1985, In Čačka, 1999, s. 70). Dále rozvíjí i
citovou oblast. Například oživování naděje, zažívání smutku a štěstí, spoluprožívání
společně s hrdinou atd. (Čačka, 1999)
Richter (2004) se zmiňuje o patnácti jednotlivých funkcích pohádky:
Zábava
Obzvláště u dětí je důležité, aby se u pohádky pobavily. Patří totiž mezi první knihy, se
kterými se seznámí.
Poznávání a upevňování vědomí o řádu světa
Pro děti je svět chaotickým místem. Pohádka jim pomáhá pochopit řád světa pomocí
konkrétních obrazů.
Poznání hodnot
V pohádce jde jasně rozeznat dobro a zlo. Klady i zápory jsou vždy ve zvýrazněné
podobě.
Psychosociální funkce
Pomáhá poznat základní mezilidské vztahy, pochopit náš život a být s ním v harmonii.
Mravní výchova
Dobro vždy vyhrává nad zlem. Zlo je potrestáno.
Vytváření a upevňování ideálů
„Velkým kladem pohádky je to, že nám nic nevysvětluje, nevnucuje, nedává nám
poučení, ale nechává na nás, abychom porozuměli problémům sami“ (Richter, 2004, s.
41).
26
Identifikační vzory
Hrdina je anonymní. Díky tomu se lidé ztotožňují s tím, kdo jim je v pohádce nejvíce
sympatický. Všichni zároveň chápeme, že pohádka je smyšlený příběh, který se nedá
srovnávat se skutečností. Proto chápeme, že nikdy nemůžeme dojít k úplnému ideálu.
Pohádky tedy pomáhají porozumět skutečnosti.
Sociální cítění
Pohádky podporují sociální cítění. Vždy se pomáhá slabším.
Citové prožívání
Lidé si v pohádkách někoho oblíbí a někoho nemají rádi.
Estetický prožitek
„… pomáhá při výchově vkusu a estetického cítění“ (Richter, 2004, s. 42).
Rozvoj představivosti a fantazie
Při čtení pohádky si představujeme, jak co vypadá. Rozvíjíme tak tvořivé myšlení.
Rozvoj myšlení, inteligence a poznávacích schopností
Pohádky nám ukazují, jaký postoj máme zaujmout k řešení nějakého problému, ale ne,
jak ho doopravdy řešit.
Citlivost k metaforickému vyjadřování
Obrazné vyjadřování.
Jazykový rozvoj
Růst slovní zásoby
Psychoterapeutické funkce
Setkání s nebezpečím, aniž by nás ohrožovalo. Ventilace obav, zlo má konkrétní tvář,
posilování sebedůvěry, optimistická perspektiva
27
Všechny výše vypsané funkce pohádky si kladou stejný společný cíl. Tímto záměrem je
dopomoci co nejvíce rozvinout základní schopnosti dítěte a naučit ho je správně použít i
v čase budoucím. Funkce na sebe navzájem navazují a doplňují se. Přesto nejdůležitější
funkcí zůstává bezesporu zábava. Je tím rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje
všechny ostatní beze zbytku. Pokud se dítě baví, věnuje svoji pozornost předčítání a
příběhu samotnému daleko více, nežli v tom případě, kdy není plně vtáhnuto do děje.
Nepřehlédnutelným a někdy opomíjeným posláním pohádky je taktéž vedení jedince
k četbě a zájmu o literaturu. Tento zájem bývá v nynější době u dětí, a později
především adolescentů, čím dál menší.
„Pohádkou se dítě připravuje na vnímání složitějších, individualizovaných uměleckých
děl“ (Červenka, 1960, s. 7).
28
6. Typologie pohádek
Pohádky můžeme dělit podle různých aspektů. Existuje několik typologií. Níže uvedu
nejznámější z nich.
Základní dělení pohádek je na lidovou/folklorní a autorskou/umělou/moderní.
6.1 Lidová pohádka
„Lidová pohádka je epický prozaický žánr ústní lidové slovesnosti, jehož základem je
umělecká fantastika nebo podobenství“ (Sirovátka, 1998 In Čeňková, 2006, s. 108).
Lidová nebo také někdy folklorní pohádka má anonymního autora. Nemluvíme tedy o
autorech, ale o sběratelích, kteří tyto pohádky písemně zaznamenávali. Takovými
sběrateli byli například bratři Grimmové nebo Božena Němcová. Původně byla lidová
pohádka určena spíše pro dospělé. Vystupují v ní postavy, které mají jasně danou roli,
která se nemění. Pojem pohádka se začal používat až na konci 18. století a ustálil se
v sedmdesátých letech 19. století. Do té doby se používal pojem báchorka. (Čeňková,
2006)
6.2 Autorská pohádka
„Jedná se o umělý příběh s pohádkovými rysy – nejčastěji s kouzelnými prvky – určený
zpravidla dětem“ (Dejmalová, 2006, s. 127).
Autorská pohádka čerpá z lidové a je oproti ní geneticky mladší. Předpokládá znalost
lidových pohádek a jejich principu. Úmyslně překračuje lidovou tradici. Je
subjektivnější než lidová a jsou v ní reálné prvky. Je směřována spíše dětskému
příjemci. (Mocná, Peterka, 2004)
Richter ve své knize rozděluje pohádky dále takto:
Kouzelná/fantastická
O zvířatech/zvířecí
Realistická/novelistická/bytová/ze života/o lidech
Legendární
Komulativní
29
6.3 Kouzelná pohádka
„Pro kouzelnou pohádku je určující to, co jí dalo jméno: přítomnost kouzel či
nadpřirozených bytostí. Děj se většinou odehrává ve světě králů, princů a princezen,
hradů a smyšlených krajin. Častým motivem je cesta z „normálního“ světa do světa
jiného – kouzelného a zpět“ (Richter, 2004, s. 14).
Podle Hrabákové se kouzelná nebo také fantastická pohádka odehrává v začarované
krajině, paláci nebo třeba v chaloupce na muřích nožkách. Vystupují zde například
ježibaby, draci a mluvící zvířata. Hrdinové se dokáží různě přeměňovat nebo dokonce
zemřít a zase ožít (Pták Ohnivák, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku aj.). (Hrabáková,
1994)
Kouzelná pohádka je nejstarším typem. Ve většině těchto pohádek se vyskytuje mužský
hrdina, jsou ale i pohádky s hrdinkou ženského pohlaví. Kouzelné pohádky se díky své
typičnosti považují za jádro pohádky. Jsou to například tyto pohádky: Tři zlaté vlasy
děda Vševěda a Zlatovláska od Karla Jaromíra Erbena nebo Pohádka o perníkové
chaloupce a Sůl nad zlato od Boženy Němcové. (Richter, 2004)
6.4 Zvířecí pohádka
„Ve zvířecích pohádkách, mnohdy mravoučných (Kohoutek a slepička), vystupují jako
protagonisté zvířata, která jinak plní jen pomocné role. Zvířecí pohádky přecházejí
v bajky, vyznačující se alegoričností a moralitou“(Mocná, Peterka, 2004).
Podle Richtera jde ve zvířecích pohádkách především o vtipný charakter, který vychází
z vlastností, které člověk přisoudil zvířatům. Například vlk bývá chtivý a liška chytrá.
Domnívá se, že jednodušší zvířecí pohádky byly vždy určeny dětem. V těchto
pohádkách bývá malé množství postav a je zde často používána groteskní nadsázka a
paralela. K těmto pohádkám patří například Král Tchoř (Karel Jaromír Erben) nebo O
neposlušných kůzlátkách (Božena Němcová). (Richter, 2004)
6.5 Legendární pohádka
V Malém slovníku literárních pojmů a autorů je uvedeno, že legendární pohádka je
založená na biblických námětech a postavách jako je třeba Kristus či svatý Petr.
Vypráví kupříkladu o posmrtném cestování duše do nebe. (Hrabáková, 1994)
30
Tyto pohádky vyprávějí o lidech, kteří udělali chybu nebo byli pyšní a nerozvážní.
Nejčastěji vypráví o Smrti, které se někdo snažil zmocnit a poté zjistil, že k životu
neodvratně patří. Legendární pohádka se velmi přibližuje pověsti či mýtu. Pohádka chce
být však především zábavná a estetická, kdežto pověst je informativní a mýtus je
považován dokonce za závaznou informaci. I legendární pohádka je jako všechny
ostatní pohádky optimistická i přes to, že mýtus, kterým se inspiruje, bývá často
pesimistický a tragický. (Richter, 2004) „Pohádka se ke skutečnosti váže volněji,
nezastírá, ba zdůrazňuje, že je fikcí, je metaforičtější obrazivější, je obecnějším
modelem“ (Richter, 2004, s. 18).
Legendární pohádky jsou například: Dobře tak, že je smrt na světě (K. J. Erben) a O
Pánubohu (B. Němcová).
6.6 Realistická pohádka
Realistická pohádka, někdy také zvaná ze života či o lidech, vychází z běžného
každodenního života a obvyklého klimatu města nebo vesnice. Vystupují zde postavy
různých řemeslníků či sedláků. Tyto pohádky jsou velice realistické, ale prolínají do
svého příběhu neskutečné prvky a motivy. V tomto druhu pohádky nebývá velké
množství postav. Jako příklad můžeme uvést tyto pohádky: Chytrá horákyně, Tři rady
(B. Němcová), Hloupý Honza a Hrnečku vař! (K. J. Erben). Někdo dělí realistické
pohádky na novelistické (bytové) a žertovné. Novelistické pohádky se někdy velice
podobají pohádkám legendárním. Žertovné pohádky, které se nazývají také jako
humorky, se mnohdy přibližují k rozsáhlejším anekdotám. (Richter, 2004)
„Nejmladší vrstvu tvoří pohádky novelistické, zdůrazňující každodenní život včetně
sociální problematiky (Boháč a chudák)“ (Mocná, Peterka, 2004, s. 473).
Novelistické pohádky se často podobají jiným druhům prózy, jako je novela, povídka či
anekdota. (Hrabáková, 1994)
K těmto pohádkám se přiřazují také pohádkové anekdoty, které jsou známé svou
fantaskní nadsázkou. Tato pohádka má spoustu společných prvků s anekdotou. Je
krátká, zaměřuje se na vtipnou pointu, často využívá dialog nebo je na něm dokonce
postavena. (Richter, 2004)
31
S největším ohlasem ze strany předškolních dětí jsem se doposud setkala u pohádek
z kategorie zvířecí a kouzelné. Je to předvídatelný výsledek a reakce ze strany dětí
v mateřské škole. Kouzla a nadpřirozeno spolu se zvířecí říší patří mezi hlavní zájmy
takto starých jedinců a proto je jejich největší zájem orientován právě tímto směrem.
Neobyčejný důraz v příběhu je kladen právě na nadpřirozené schopnosti jednotlivých
předmětů. Je to dáno především touto dobou. Hry jsou dětem podávány především skrze
počítač, herní konzole atd. a právě zde se tyto kouzelné předměty využívají v hojném
počtu. Do popředí se tak dostávají pohádky plné násilí a fantasy prvků. V tomto čase se
jedná o pochopitelný následek vlivu moderních pohádek. Je velice důležité nezapomínat
i na příběhy, které v sobě nesou ponaučení a zaměřují se především na poučení
z příběhu. Ponaučení, čerpání zkušeností a formulace budoucího chování dítěte je
základním kamenem každé pohádky.
32
7. Praktická část – projekt
Praktickou část mé bakalářské práce jsem věnovala snaze co nejvíce využít teoretických
poznatků v praxi. Zaměřila jsem se především na rozvoj předčtenářské gramotnosti za
pomoci pohádky o Červené karkulce. Tuto pohádku jsem využila především jako
motivaci pro rozvíjející činnosti. Ve svém projektu jsem použila dvě autorské pohádky.
Jednu od Adolfa Dudka a druhou, veršovanou, od Františka Hrubína. Vymýšlela jsem
takové činnosti, aby děti co nejvíce rozvíjely a zároveň bavily.
Téma: pohádka o Červené karkulce
Časová náročnost: 5 dní
Určeno pro předškolní věk
Projekt je zaměřen na rozvoj jazykové inteligence.
Cíl projektu:
Rozvoj předčtenářské gramotnosti
seznámení s pohádkou O Červené karkulce
celotýdenní výrobek – obrázková knížka
Tento projekt jsem realizovala v mateřské škole Kampanova v Hradci Králové, ve třídě
Oranžová pastelka - předškoláci.
Počet dětí ve třídě: 28
Věk dětí: 5 – 7 let
7.1 MŠ Kampanova
Mateřská škola Kampanova má šest tříd. Každá třída se jmenuje podle jinak barevné
pastelky. Školu navštěvují děti od tří do šesti let věku a děti s odkladem školní
docházky. MŠ se řídí školním vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání
„VŠECHNO, CO POTŘEBUJI OPRAVDU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V
MATEŘSKÉ ŠKOLE.“
33
Motto mateřské školy zní: „O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci
tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš,
řekni, promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu
přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj. Každý
den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za
ruku, a drž se s ostatními pohromadě. Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v
plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví
jak a proč, ale my všichni jsme takoví. A nikdy nezapomeň na dětské obrázky a knížky a
první slovo, které ses naučil, největší slovo ze všech DÍVEJ SE“ (In: Mateřská škola,
Kampanova 1488, Hradec Králové [online]. 1. 9. 2015).
34
7.1.2 Režim dne
06:30 - 08:15
ranní činnosti – tyto činnosti jsou určitá nabídka her a aktivit, která na děti čeká
hned po příchodu do mateřské školy. Děti si mohou samy vybrat, jaká z činností
je nejvíce láká. Některé děti si jich vyzkouší více a některé třeba vůbec žádnou.
Je to pouze na nich. V tomto ranním bloku si dítě může hrát i s jinými hračkami
než jsou v nabídce. 08:15 - 09:00
ranní cvičení – tento blok by měl obsahovat rušnou část. Tedy hru, u které se
děti zahřejí. Poté následuje rozcvička se zdravotními cviky.
dopolední svačina
prohlížení knih a časopisů – děti si mohou samy vybrat knížky a časopisy
z knihovničky, kterou v mateřské škole mají.
09:00 - 09:50
komunikativní kruh – tento kruh slouží k přivítání všech dětí ve školce. Dá se
říci, že komunikativním kruhem začíná řízená činnost. V tomto kruhu si s dětmi
povídáme.
řízené činnosti – tyto činnosti by měly dítě nejvíce rozvíjet. Slouží k naučení
dětí něčeho nového.
09:50 - 11:50
pobyt venku
11:50 - 12:30
převlékání, hygiena, oběd
12:30 - 13:45
odpočinek
13:45 – odchod
odpolední svačina, odpolední činnosti
35
Jelikož je mateřská škola nastavena tak, že by měly být každý den zařazeny činnosti
rozvíjející hudební, výtvarnou, tělesnou, logicko-matematickou, jazykovou, prostorovou
a personální inteligenci, tak je tento projekt určen vždy do každého dopoledního bloku
na pár minut a měl by být doplněn o další činnosti zaměřené na ostatní druhy
inteligence.
36
8. Činnosti
8.1 PONDĚLÍ
Ranní činnosti (6:30 – 8:15 hodin)
Na stolech
Společné malování chaloupky na prostěradlo
děti budou mít k dispozici prostěradlo, na které temperovými barvami namalují
babiččinu chaloupku. (Výrobek využijeme na další činnosti v následujících
dnech).
První část výroby knížky – výroba desek 2
děti dostanou velký červený papír, na který budou podle předlohy opisovat nápis
O ČERVENÉ KARKULCE
rozvoj zrakového vnímání, poznávání některých písmen
nápis (viz příloha číslo 1)
Na koberci
Hra na počáteční písmena
po koberci budou různé obrázky
dítě hodí kostkou, na které budou písmena. Podle toho jaké hodí písmeno, najde
obrázek, který na dané písmeno začíná a postaví se na něj. (např. hodí písmeno
K – postaví se na obrázek s košíkem)
obrázky (viz příloha číslo 2)
Řízená činnost (9:00 – 9:50 hodin)
Slova nadřazená a podřazená
Doba trvání: cca 7 minut
Typ organizace: komunitní kruh
2 Tato knížka bude celotýdenní výrobek. Děti budou každý den vytvářet jednu stranu. První den však
vyrábí desky, do kterých se budou zakládat obrázky z dalších dní.
37
Každý dostane obrázek. Vždy poví, co má na obrázku a co by se dalo k obrázku
přiřadit. (např. na obrázku bude les, dítě řekne strom, pařez atd.)
Obrázky (viz příloha číslo 3)
Čtení pohádky O Červené karkulce – Adolf Dudek: Povídej pohádku
Doba trvání: cca 5 minut
Typ organizace: komunitní kruh
Pohádku budu dětem předčítat za pomoci plyšové Karkulky = motivace
Pohádka (viz příloha číslo 4)
Dramatizace pohádky
Doba trvání: cca 10 minut
Typ organizace: ve skupinách, cca po 4
Každá skupinka si připraví svou dramatizaci pohádky.
Děti dostanou k dispozici různé masky, které budou moci využít, aby se mohly
lépe vcítit do své role.
Když budou děti přichystané, předvedou, co si nacvičily.
Hra na slabiky
Doba trvání: cca 3 minuty
Typ organizace: ve skupinách
Každá skupinka bude mít obrázky a pet víčka. K obrázku vždy přiloží takový
počet víček, kolik je v daném slově slabik (např. les – jedno víčko).
Obrázky (viz příloha číslo 5)
8.1.1 Reflexe
Ranní činnosti
Ráno jsem dětem řekla, že si budeme celý týden povídat o jedné pohádce, ve které je
hlavní postavou holčička s červeným čepečkem. Téměř všechny děti uhodly, že je řeč o
Červené karkulce.
Společné malování chaloupky na prostěradlo – u této činnosti bylo ze začátku asi šest
dětí. Několik se k nim ještě během rána přidalo. Ukázala jsem dětem prostěradlo a
pověděla jim, že na něj nakreslíme něco, co bychom mohli využít, až budeme pohádku
38
dramatizovat. Většina dětí chtělo nakreslit les. Jednoho chlapečka napadla dokonce
studna. Ptala jsem se ho, k čemu by nám byla studna. Chlapec mi odpověděl, že na
konci pohádky spadne vlk do studny a proto bychom ji měli namalovat. Dvě holčičky
chtěly nakreslit chaloupku. Protože chtěla většina dětí nakreslit les, udělala jsem malý
ústupek. Domluvili jsme se, že nakreslí chaloupku a okolo ní bude pár stromů. Dětem se
obrázek moc povedl. Líbilo se mi, že se spolu na všem domlouvaly a mě téměř
nepotřebovaly.
První část výroby knížky – Zdůrazňovala jsem dětem, aby se snažily opsat nápis
ČERVENÁ KARKULKA přes celý papír. Neurčila jsem, kam přesně by ho měly
umístit. Některé děti se mě ptaly, kde by měly začít. Většina dětí začala psát nahoře
vlevo. Paní učitelka mě poučila, že některé děti začínají psát zprava, pokud nemají
žádnou pomůcku. Proto jsem jim pomohla tak, že jsem jim na levou stranu nakreslila
puntík, od kterého měly začít psát. Některé děti, které baví malovat, přimalovaly
k nápisu ještě pár obrázků.
Hra na počáteční písmena – překvapilo mě, že tato činnost bavila většinu dětí. Udělali
jsme z toho nakonec takovou hru pro dvojice. Děti soutěžily, kdo najde rychleji
vyhovující obrázek.
Řízená činnost
Slova nadřazená a podřazená – nejprve jsem si nebyla úplně jistá, jak dětem tyto pojmy
vysvětlit. Děti je samozřejmě neznají. Vysvětlují se takto. Povím dětem, že máme
veliký pytel, který se jmenuje například dopravní prostředky, a do něj budeme dávat
všechna slova, která do něj patří. Jakmile jsem se zmínila před dětmi o velikém pytli,
bylo znát, že mají tuto činnost natrénovanou a hned věděly, co po nich chci. Většina
dětí bez problémů vymyslela nadřazené či podřazené slovo ke svému obrázku. Děti se
často opakovaly. Čtyři děti měly například obrázek stromu a všechny řekly les. Pěti
dětem jsem trošku pomohla.
Čtení pohádky – Před samotným předčítáním jsem dětem řekla, aby dávaly pozor,
jelikož se jich pak budu ptát, co se v pohádce dělo. Všechny děti byly po celou dobu
předčítání klidné, z čehož jsem usoudila, že mají předčítaní pohádek velmi rády. Když
jsem se pak ptala na různé otázky ohledně děje, téměř všechny děti vše věděly.
Několika dětem jsem musela otázku položit dvakrát a nakonec zvládly odpovědět také.
39
Dramatizace – ve skupinkách. Děti se ve skupinkách bez problémů domluvily, kdo
ztvární jakou postavu a našly si k dané postavě příslušnou masku. Do této činnosti jsem
nemusela vůbec zasahovat. Každá skupinka si nacvičila jiný úsek pohádky. Moc se to
všem podařilo a především je vlastní vymýšlení velmi bavilo.
Hra na slabiky – slabiky děti zvládaly, hodně ve skupince spolupracovaly a domlouvaly
se. Evidentně jsou na podobné činnosti zvyklé, protože si samy pomáhaly
vytleskáváním slov.
8.2 ÚTERÝ
Ranní činnosti (6:30 – 8:15 hodin)
Na stolech
Sestavování slov
na stolečku budou papíry s obrázky různých postav z Červené karkulky a pod
nimi velkým tiskacím písmem kdo to je (např. KARKULKA, BABIČKA,
VLK). Děti budou mít za úkol slovo sestavit z písmen, která budou mít k
dispozici. Poté si slovo můžeme po slabikách vytleskat.
Obrázky s popisem (viz příloha číslo 6)
Druhá část výroby knížky
děti budou mít za úkol nakreslit to, co se podle nich dělo na začátku pohádky O
Červené karkulce (mohou nakreslit např. Karkulku, maminku s Karkulkou,
červený čepeček atd.)
Na koberci
Rozřazování obrázků
v obručích budou tyto obrázky: les, chaloupka, košík.
Mimo obruče budou další obrázky věcí a pohádkových postav
Děti budou mít za úkol roztřídit obrázky do správných obručí, podle toho, kde se
daná věc či pohádková postava v pohádce objevila (například obrázek
s babičkou dítě zařadí do obruče s chaloupkou)
Obrázky (viz příloha číslo 7)
40
Obrázek + písmeno
Na koberci budou vedle sebe dva sloupečky
V prvním sloupečku budou tyto obrázky: les, Karkulka, studna, babička, vlk,
myslivec, košík a bábovka
V druhém sloupečku budou počáteční písmena těchto obrázků. Tedy písmena:
L, K, S, B, V, M, K, B
Písmena, která budou v jednom řádku s obrázkem, však nebudou odpovídat
obrázku (například: V prvním sloupečku bude jako první obrázek s lesem.
V druhém sloupečku bude ale první písmeno V).
Děti budou mít k dispozici kaštany, kterými budou spojovat písmeno se
správným obrázkem
Obrázky (viz příloha číslo 8)
Řízená činnost (9:00 – 9:50 hodin)
Hádanky
Doba trvání: cca 6 minut
Typ organizace: komunitní kruh
Karkulka (plyšová hračka) bude dávat dětem hádanky týkající se pohádky
o Proč jsem neměla sejít z cesty?
o Proč jsem z cesty sešla?
o Co jsem nesla babičce?
o Proč jsem šla k babičce?
o Koho se vlk snažil napodobit, když klepal na babičku?
o Kdo mě zachránil?
o Co udělal myslivec s vlkem?
o Jak to s vlkem dopadlo?
41
Hra na počáteční písmeno
Doba trvání: cca 8 minut
Typ organizace: jednotlivci
děti si vylosují z košíčku písmeno (K, M, B, V) a připevní si ho na tričko. Poté
budou chodit po třídě a sbírat obrázky, které začínají jejich písmenem.
Obrázky (viz příloha 9)
8.2.1 Reflexe
Ranní činnosti
Sestavování slov – nejprve měly děti k dispozici jen písmena, která potřebovaly. To pro
ně však bylo příliš jednoduché a měly to velmi rychle hotové. Proto jsem k písmenkům
přidala i další, která nevyužily. Dětem potom trvala činnost trochu déle, ale přesto
nechybovaly. Často si také říkaly samy pro sebe, jak se písmenko, které hledaly,
jmenuje. Jediný chlapeček měl s tímto úkolem problém. Přiřadil sice k danému papíru
správná písmenka, ale v jiném pořadí. Proto jsem si s ním sedla a ukazovala mu, jaké
písmenko hledáme jako první, druhé atd. Poté sestavoval další slovo opět sám a už se
mu to také podařilo.
Druhá část výroby knížky – většina dětí se mě ptala: „Můžu nakreslit ... ?“ Pověděla
jsem jim, že mají nakreslit, co si myslí, že se dělo na začátku pohádky a nemusí se bát,
protože nic nebude špatně. Většina dětí kreslila maminku s Karkulkou. Jeden chlapeček
dokreslil i tatínka a několik dětí to od něho odkoukalo. Když jsem se zeptala, kdo je ten
pán, tak mi odpověděl, že Karkulka přece musela mít i tatínka.
Rozřazování obrázků – děti s tímto úkolem neměly problém. Přišel za mnou chlapeček
a ptal se mě, kam má dát vlka a Karkulku, když byli oba v lese i v chaloupce. Řekla
jsem mu, ať si jde prohlédnout ostatní obrázky a tyhle si nechá na konec. Poté zjistil, že
obrázek s Karkulkou i vlkem je v hromádce dvakrát.
Spojování s písmenem – děti s touto činnosti neměly žádný větší problém
Řízená činnost
Hádanky od Karkulky – některé děti se dlouho rozmýšlely. V takovém případě jsem jim
hádanku zopakovala nebo jim poradily ostatní děti.
42
Počáteční písmeno – tato hra děti velmi bavila. Několikrát došlo ke konfliktu, jelikož se
děti hádaly, kdo měl obrázek dřív.
8.3 STŘEDA
Ranní činnosti (6:30 – 8:15 hodin)
Na stolech
Pracovní list
spoj obrázky tak, jak šel pohádkový děj (viz příloha č. 10)
Co/koho potkala Karkulka
děti budou mít jeden veliký papír. Nahoře bude obrázek Karkulky a dole
babičky. Každé dítě nakreslí na papír to, co nebo koho si myslí, že Karkulka
cestou k babičce potkala.
Třetí část výroby knížky
děti nakreslí, co se dělo, když Karkulka šla lesem za babičkou
Na koberci
Kouzelná cesta k babičce
na provaze bude viset chaloupka, kterou děti vytvořily v pondělí, a na ní bude
připevněn nápis BABIČKA. Všude po koberci budou různé cestičky vytvořené z
písmen. Dítě se podívá na nápis BABIČKA a hledá první písmeno (B). Když ho
najde, postaví se na něj a hledá druhé písmeno z nápisu (A). Takto postupuje, až
najde poslední písmeno (A), které bude přímo pod chaloupkou. Nápis mohu
během rána případně vyměnit za další.
Puzzle
skládání rozstříhaných obrázků = rozvoj zrakového vnímání. (viz příloha číslo
11)
43
Řízená činnost (9:00 – 9:50 hodin)
Patří obrázek do pohádky?
Doba trvání: cca 8 minut
Typ organizace: komunitní kruh
každé dítě dostane obrázek. Poví, co na něm je a jestli patří do pohádky O
Červené karkulce. Dané slovo vytleská (slabiky) a řekne počáteční písmeno.
Rýmy
Doba trvání: cca 5 minut
Typ organizace: skupiny
děti k sobě přiřadí obrázky, které se rýmují. Potom se zeptám, jestli by
k obrázkům přiřadily ještě nějaké slovo, které se rýmuje a jestli je napadá ještě
nějaký jiný rým.
Obrázky (viz příloha číslo 12)
Poslech zhudebněné Červené karkulky (Z. Svěrák)
Doba trvání: cca 11 minut
Typ organizace: celá třída
tanec s šátky. Vždy, když děti uslyší slovo KARKULKA, dřepnou si = rozvoj
sluchového vnímání.
8.3.1 Reflexe
Ranní činnosti
Pracovní list – s tím to úkolem jsem musela několika dětem pomáhat, společně jsme si
vyprávěli pohádku a u toho hledali obrázky, které se hodily k dané situaci v pohádce.
Někdy jsem také děti nechala, aby si poradily vzájemně. Některé děti bavilo pohádku
vyprávět ostatním.
Co/koho potkala Karkulka – jelikož se u tohoto obrázku děti střídaly, měly to ty první
nejjednodušší. Nejprve kreslily vlka a maminku. Dále se na obrázku objevila i různá
lesní zvířátka, kytičky a stromy. Někdo nakreslil i košík. Vlk se na obrázku objevil
pětkrát.
44
Třetí část výroby knížky – tento obrázek měly děti velmi podobný. Kreslily karkulku na
cestě. Někdo kreslil i vlka, který číhal na Karkulku za stromem.
Kouzelná cesta k babičce – tento úkol byl pro děti celkem obtížný a často jsem jim
pomáhala, aby si uvědomily, jaké písmenko mají hledat
Puzzle – s touto činností neměly děti žádné potíže. Předháněly se, kdo bude mít obrázek
dříve postaven.
Řízená činnost
Patří obrázek do pohádky? – děti si občas nebyly jisté, zda zařadit lesní zvířátka do
pohádky či ne. V takovém případě jsem se jich ptala, jestli o takovém zvířátku slyšely,
když jsem jim pohádku četla. S dalším úkolem už nebyl žádný problém.
Rýmy – této činnosti jsem měla poměrně obavu. Děti však zvládaly rýmy výborně. Paní
učitelka s nimi prý často cvičí rýmy při čtení pohádky při odpočinku. Mají je tak
naposlouchané. Navíc jim činnost připadala vtipná a hodně se smály.
Poslech zhudebněné Červené karkulky – tuto verzi znala asi polovina třídy, takže děti
dokonce i zpívaly. Celkově je tato činnost moc bavila. Smály se, když si někdo nevšiml
dostatečně včas určeného slova. Některé děti dávaly pozor hlavně na to, kdy si mají
dřepnout, jiné si tancovaly a dřeply si až podle ostatních.
8.4 ČTVRTEK
Ranní činnosti (6:30 – 8:15 hodin)
Na stolech
Čtvrtá část výroby knížky
děti budou mít za úkol nakreslit voskovkou, co se stalo v babiččině chaloupce.
Když budou mít hotovo, přetřou papír vodovou barvou.
Opisování nápodobou
na každém papíře budou pod sebou dva stejné obrázky. V prvním bude napsán
název obrázku (například obrázek pařezu a uvnitř slovo pařez). Dítě bude mít za
úkol opsat slovo do spodního obrázku.
Obrázky (viz příloha číslo 13)
45
Modelování písmenek
děti budou nápodobou z modelíny tvořit písmenka
Na koberci
Třídění
na dece budou různé předměty. Děti budou mít za úkol vybrat ty, které se hodí
Karkulce do košíku a zdůvodnit proč.
Skládání písmen
na koberci budou připraveny obrázky a pod nimi jejich název. Děti budou mít za
úkol sestavit z kuliček počáteční písmeno.
Obrázky (viz příloha číslo 14)
Řízená činnost (9:00 – 9:50 hodin)
Veršovaná pohádka (František Hrubín – Červená karkulka)
Doba trvání: cca 5 minut
Typ organizace: komunitní kruh
pohádku budu číst a děti budou doplňovat slova (tučně vyznačená)
„Kam, Karkulko malá, kam?“
„Chodím lesem sem a tam.
Co ty, vlku, tady chceš?“
„Sháním na zub kousek trávy,
po trávě se dobře tráví.“
„Vlku, vlku, to je lež,
vlci trávu nejedí!“
„To holčičky nevědí!“
„Vědí, pane vlku, vědí,
46
ale odkud, nepovědí.
Náš pes také trávu nejí,
kosti on má nejraději.“
„Já jsem vlk, ne pes,
budu-li chtít, sežeru tě!“
„Trávu si jez, máš-li chutě,
je jí plný les!“
„Copak máš v tom košíčku?“
„Bábovku a kytičku.“
„A kam neseš košíček?“
„K svátku babičce jej nesu.
Už jsem přešla sedm lesů,
bydlí tamhle – kousíček.“
„Chceš-li, já tě doprovodím.“
„I ne! Ráda sama chodím.“
„Čímpak je tvůj tatínek?“
„Hádej! Dělá ohýnek,
ten ohýnek rudě šlehne,
kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec.“
„Aha, to je jiná věc!
A kdepak je v tuhle chvíli?“
„Kousek odtud vlky střílí,
47
Tamhle u těch velkých stromů.
Počkej na něj chviličku!“
„Už nemám čas, musím domů.
A pozdravuj babičku!“
Hra na koberci
Doba trvání: cca 15 - 20 minut
Typ organizace: jednotlivci
každé dítě dostane papír s tabulkou (dva řádky – první prázdný, druhý s čísly).
Na druhou stranu papíru se podepíše. Po koberci budou kartičky. Na každé
kartičce bude písmeno a číslo. Děti si nechají svůj papír u stolečku a jdou hledat
jedničku. Zapamatují si písmeno, které je na kartičce a spěchají ke svému papíru
písmeno doplnit. Vždy, když jdou hledat další kartičku, otočí svůj papír, aby
nemohl nikdo opisovat. Když bude mít dítě tajenku vyluštěnou, přečtu mu ji a
ono přiřadí slovo k pohádkové postavě.
Tabulka (viz příloha číslo 15)
Kartičky (viz příloha 16)
8.4.1 Reflexe
Ranní činnosti
Čtvrtá část výroby knížky – spousta dětí malovalo vlka v posteli. Myslím si, že je to
tím, že je tato ilustrace často v knížkách. Někdo nakreslil vlka s velkým břichem, další
babičku v posteli a u ní vlka.
Opisování nápodobou a modelování písmen – tyto činnosti dětem nedělaly žádné
potíže. Při opisování jsem dětem udělala tečku tam, kde měly začít psát.
Třídění – u této činnosti se stalo, že přišly dvě děti do konfliktu. Jedna holčička tvrdila,
že Karkulka nemohla mít v košíku náhrdelník a druhá, že mohla. Svolala jsem tedy
ostatní děti, abychom se domluvili společně. Nakonec jsme se shodli, že jeden z dárků
mohl být i náhrdelník.
48
Skládání písmene – tato činnost byla pro téměř všechny děti hodně obtížná a
potřebovaly k tomu moji přítomnost. Děti určily celkem rychle počáteční písmeno, ale
dlouho přemýšlely, jak písmenko vypadá. Většinou jsem jim ho někde ukázala a pak je
nechala vytvořit ho. Někdy chtěly písmeno vidět vícekrát, protože si ho už
nepamatovaly.
Řízená činnost
Veršovaná pohádka – tato činnost děti bavila. Všechny děti se hlásily, aby mohly
doplnit, co tam bude. Často je však nic nenapadalo, a tak jim pomohl jiný kamarád.
Nejednou se také stalo, že dítě doplnilo slovo jiné než je v básničce, ale rýmovalo se,
proto jsem ho uznala jako správné.
Hra – Tato hra byla zprvu pro děti velice obtížná, a tak jsem jim ji nejdříve předvedla.
Šla jsem po třídě, objevila jsem kartičku 1K, vracela jsem se k papíru a tiše jsem si tento
symbol opakovala. Děti tato hra velice zaujala, a tak ji s nadšením hrály. Některé děti
měly problém si symbol pamatovat a musely se několikrát vracet. Slabším jsem párkrát
pomohla a později to pochopily také. Tato hra se dá využít i v přírodě.
8.5 PÁTEK
Ranní činnosti (6:30 – 8:15 hodin)
Na stolech
Poslední část výroby knížky
nakresli, jak pohádka skončila. Poté dám všechny obrázky do desek, které si dítě
vytvořilo v pondělí a secvaknu je sešívačkou.
Kreslení pohádky na veliký papír
každé dítě nakreslí z pohádky O Červené karkulce, co sám bude chtít. Vzniknout
by měl jeden veliký obrázek
49
Koberec
Poznávání písmen
v obručích bude vždy jeden obrázek (strom, klobouk, brýle). Na koberci budou
kartičky s písmeny (S, K, B), která budou různě natočená. Dítě najde všechna
stejná písmena a dá je k obrázku, ke kterému patří (např. všechna S k obrázku
stromu).
Písmenka (viz příloha číslo 17)
Řízená činnost (9:00 – 9:50 hodin)
Popletená pohádka O Červené karkulce
Doba trvání: cca 8 minut
Typ organizace: komunitní kruh
přečtu dětem stejnou pohádku jako v pondělí, ale budu ji úmyslně motat. Děti
budou mít při poslechu zavřené oči a skloněnou hlavu. Vždy, když si všimnou,
že jsem řekla něco špatně, zvednou hlavu a poví, jak to má být správně.
O Červené babičce
Bylo jednou jedno kuřátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou
botičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená Karkulka. Jednoho dne poslala
babička Karkulku za maminkou, aby jí zanesla dárky k narozeninám. Cesta k
babiččině chaloupce vede hlubokým lesem a maminka Karkulce přikazovala: „Jdi
rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj. A nechoď po cestě, mohlo by se ti
něco stát.“ Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Každou chvílí se
zastavovala a odbíhala z cest, aby natrhala pro babičku kytičku lesních květů. V tom
lese žil také zlý jelen a ten začal Karkulku sledovat. Brzy jí nadběhl, vynořil se před ní
a ptal se: „Kam jdeš, Karkulko?“ „K dědečkovi,“ odpověděla Karkulka. „Nesu jí
k narozeninám v košíku dárky. Má chaloupku tamhle za lesem.“ Jakmile to vlk uslyšel,
odběhl, aby dorazil do babiččiny chaloupky dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře
chaloupky a babička se zeptala: „Kdo je to?“ „To jsem já, Karkulka, nesu ti v košíku
pečené kuře k narozeninám,“ odpověděl jí tenkým hláskem vlk. Babička si myslela, že
je to opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na
50
čumák babiččinu ponožku. Vlezl si do její postele a přikryl se. Za chvíli zaklepala
Karkulka a vešla dovnitř. Podívala se na vlka v posteli a podivila se: „Babičko, ty máš
ale velké nohy.“ „To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk. „Ty máš ale velké oči, babičko,“
podivila se zase Karkulka. A vlk odpověděl: „To abych tě lépe snědla.“ „Ty máš ale
velkou pusu, babičko,“ podivila se Karkulka potřetí a vlk řekl: „To abych tě mohl lépe
vidět.“ Vlk otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl. Potom si znovu vlezl do postele a četl
si. Zanedlouho šel kolem popelář a uslyšel z okna hlasité chrápání. Podíval se a uviděl
v babiččině posteli ležet vlka s velikým břichem. Hned ho napadlo, že je vlk nemocný.
Vešel tedy dovnitř a tesákem rozřízl vlkovi břicho. Jak se podivil, když z něho
s babičkou vyskočila i veverka. Obě živé a zdravé. Potom nanosili kamení, nasypali je
vlkovi do břicha a břicho pořádně zašili. Vlk se probudil a hned uháněl pryč. Bylo mu
ale těžko, proto se chtěl napít ze studny. Když se nakláněl nad vodu, stáhlo ho kamení
dolů a již ho nikdo nikdy neviděl.
Dějové obrázky (tedy obrázky, které přesně odpovídají ději pohádky)
Doba trvání: cca 8 minut
Typ organizace: skupiny
každá skupinka bude mít v obruči rozházené obrázky. Úkolem bude obrázky
seřadit podle dějové linie. Každé skupince však bude jeden obrázek chybět.
Chybějící obrázky budou schované po třídě. Děti svůj obrázek musí najít a
doplnit jím svou řadu obrázků.
Dějové obrázky (viz příloha číslo 18)
8.5.1 Reflexe
Ranní činnosti
Poslední část výroby knížky – děti malovaly vlka ve studni, vlka s rozpáraným břichem
nebo Karkulku, babičku a myslivce vedle sebe
Kreslení pohádky na veliký papír – obrázek se dětem moc povedl. Snažily se dokonce
kreslit tak, aby obrázky odpovídaly dějové posloupnosti pohádky. Což celou dobu hlídal
jeden chlapec, který často radil ostatním, co ještě nakreslit. Sám svůj obrázek neustále
upravoval, dokud s ním nebyl opravdu spokojený.
51
Poznávání písmen – Děti přiřazovaly stejná písmena k sobě ve dvojicích. Tato hra jim
nedělala žádný problém, bylo vidět, že ji hrají v mateřské škole. Práce ve skupinách a
dvojicích je velice důležitá, jelikož jakýkoliv problém děti řeší mezi sebou a ne
s učitelem.
Řízená činnost
Popletená pohádka – děti se smály a všeho si všimly.
Dějové obrázky – s dějovou posloupností problém nebyl. Myslím si, že hlavním
důvodem je to, že děti pohádku znaly ještě před realizací tohoto projektu. Když
pohádku začaly podle obrázků vyprávět, tak správnost vět už kolísala. Děti se navzájem
doplňovaly a pomáhaly si. Společně vše vyřešily.
9. Ukončení projektu
Po poslední činnosti jsem si s dětmi sedla do kruhu. Oznámila jsem jim, že toto byl
poslední den, co jsme si společně povídali o Červené karkulce. Zeptala jsem se jich,
jestli si pamatují, co všechno jsme za celý týden zvládli. Děti si pamatovaly spoustu
činností, což mě mile překvapilo, jelikož to znamená, že je hry bavily. Všechny jsem
pochválila za to, že tak pěkně pracovali a pověděla jsem jim, že se mi ten týden s nimi
moc líbil. Nakonec jsem dětem rozdala knížky, které si celý týden vyráběly.
9.1 Závěrečná reflexe
Celého projektu se zúčastnilo každý den 28 dětí (tedy celá třída) a dle mého názoru se
velice vydařil. Děti většina činností očividně bavila, rády a s nadšením realizovaly
zadané úkoly. Se zájmem jsem pozorovala, že většina dětí příběh této notoricky známé
pohádky ovládá perfektně a navzájem si ji znovu a znovu vyprávějí a diskutují na toto
téma i mimo předepsané činnosti. I děti, které příběh tak dobře neznaly, si rychle
pohádku osvojily a zapojily se bez větších problémů do celkového dění a aktivit.
Velice zajímavé by bylo tento projekt realizovat obdobným způsobem, ale s méně
známou nebo možná úplně novou a pro děti cizí pohádkou. Dobře by se tak dalo
pozorovat, jak rychle se děti dokáží adaptovat na nový příběh, jak rychle si jej dovedou
osvojit a nově nabité znalosti použít v praxi.
52
Třídu bych hodnotila jako kolektiv velice šikovných a nadaných dětí, které si dokáží
poradit s širokou škálou zadaných úkolů bez větších problémů. Tato skutečnost je dle
mého názoru velikou zásluhou paní učitelky, která dokáže děti dobře připravit pro
nástup na základní školu. Děti neměly problémy s písmeny, vydržely poslouchat vše, co
jsem jim říkala, a snažily se řídit podle mých pokynů.
Pro mě bych označila jako největší zkušenost to, že díky realizovaným činnostem a
upozornění paní učitelky jsem měla šanci všimnout si i dětí, pro které by byl vhodný
odklad školní docházky.
53
10. Závěr
Bakalářská práce „Práce s pohádkou v mateřské škole“ se snaží mnoha argumenty
obhájit nezastupitelnost pohádky a vyprávění pohádkových příběhů v mateřské škole. Je
k dispozici mnoho podnětů pro doložení tohoto faktu. Avšak nejopěrnějším bodem této
myšlenky jsou bezpochyby realizované praktické aktivity přímo s dětmi předškolního
věku. V těchto činnostech je vidět nadšení pro danou věc, které může způsobit dítěti
pouze pohádka.
Teoretická část obsahuje definici pohádky. Jsou zde představeny všechny typy pohádky,
jejich poznávací znaky a především jejich funkce a vlivy na dítě. Na jednotlivé působící
vlivy je brán maximální zřetel, jelikož představují výsledný dopad na dítě. Tento vliv je
podrobně sepsán a přiřazen ke každé části předškolního věku. Údaje vyplývající
z realizace bakalářské práce potvrzují důležitost pohádkových příběhů a jejich
vyprávění pro každého jednotlivce. Je vidět, že má pozitivní účinky na vývoj dítěte a
neměla by být v žádném případě zanedbávána.
V praktické části vidím zásadní význam této bakalářské práce. Hlavním cílem v praxi
bylo použít sepsané metody a vyvolat v dětech zájem o pohádku tak, aby se samy
snažily co nejvíce dozvědět, a aby vyvstalo co nejvíce otázek, které bychom mohli
společně diskutovat. Teorie se zde bez výhrady potvrzuje přímo při práci s jedinci
předškolního věku a dává tak za pravdu faktům, které vyplývají ze sepsané teoretické
části. Aktivity provedené v praktické části byly všechny postaveny na základu pohádky
Červená karkulka. Tu jsem zvolila z toho důvodu, že se jedná o známou pohádku, která
však existuje v mnoha verzích. Proto umožňuje širokou škálu interpretací a dává prostor
k porovnání jednotlivých verzí přímo dětmi.
Primárním výsledkem pro mne samotnou byl především velký zájem dětí o pohádku a o
hry s pohádkou spojené. Pokud je aktivita s danou pohádkou dobře pro děti připravena,
slaví u dětí velký úspěch a především se do těchto činností lépe začleňují požadované
edukační metody.
54
11. Seznam použité literatury
BACUS, Anne (2004). Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let. Praha: Portál. ISBN 80-7178-
862-7.
ČAČKA, Otto a kol. (1999). Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady
aplikace. Brno: Doplněk. ISBN 1081-145-1999.
ČEŇKOVÁ, Jana, DEJMALOVÁ, Kateřina a kol. (2006). Vývoj literatury pro děti a
mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál. ISBN 80-7367-095-X.
ČERNOUŠEK, Michal (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros. ISBN 80-00-
00060-1.
ČERVENKA, Jan (1960). Sborník státních článků o pohádkách. Praha: Státní
nakladatelství dětské knihy.
DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Ostrava: Librex. ISBN 80-7228-183-6
GEBHARTOVÁ, Vladimíra (1987). Literatura pro děti. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství. ISBN 7418-14-283-89.
HOMOLOVÁ, Kateřina (2009). Čtenářská propedeutika. Ostrava: Ostravská
univerzita. ISBN 978-80-7368-657-4
HRUBÍN, František (1960). Špalíček veršů a pohádek. Praha: Albatros. ISBN 13-212-
KMČ-88
KŘIVÁNEK, Vladimír, KUPCOVÁ, Helena (1994). Malý slovník literárních pojmů a
autorů. Praha: Scientia, spol. s. r. o. ISBN 80-85827-15-8.
MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. (2004). Encyklopedie literárních žánrů.
Praha - Litomyšl: Paseka. ISBN 80-7185-669-X.
PAVERA, Libor, Všetička, František (2002). Lexikon literárních pojmů. Olomouc:
Nakladatelství Olomouc. ISBN 80-7182-124-1
PETERKA, Josef (2007). Teorie literatury pro učitele. Jíloviště: Mercury Music &
Entertainment s.r.o. ISBN 978-80-239-9284-7
55
PRŮCHA, Jan (2011). Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky.
Havlíčkův Brod: Grada. ISBN 978-80-247-3181-0
PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří (2003). Pedagogický slovník.
Praha: Portál. ISBN 80-7178-772-8
RICHTER, Luděk (2004). Pohádka… …a divadlo. Praha: Dobré divadlo dětem. ISBN
80-902975-2-8.
STREIT, Jacob (1992). Proč děti potřebují pohádky. Praha: Baltazar. ISBN 80-900-
307-4-2.
ŠVEJCAR, Josef, LANGMEIER, Josef a kol. (1985). Péče o dítě. Praha: Avicenum,
zdravotnice nakladatelství. ISBN 08-094-85.
TOMÁŠKOVÁ, Iva (2015). Rozvíjíme předčtenářskou gramotnost v mateřské škole.
Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0790-0
TRÁVNÍČEK, Jiří (2007). Vyprávěj mi něco. Praha: Pistorius & Olšanská. ISBN 978-
80-87053-07-2
VÁGNEROVÁ, Marie (2000). Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha:
Portál. ISBN 80-7178-308-0
12. Internetové zdroje
Školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. In: Mateřská škola, Kampanova
1488, Hradec Králové [online]. 1. 9. 2015. Dostupné z: http://www.mskampanova.a-
fw.net/dokumenty/svp2015-16.pdf
56
13. Seznam příloh
Příloha číslo 1 – nápis O ČERVENÉ KARKULCE
Příloha číslo 2
Obrázek:
1. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
2. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
3. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 45. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
4. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
5. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 14. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
6. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 39. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
7. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 83. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
8. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 3. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
9. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
10. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
11. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 12. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
12. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
13. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
14. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 2. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
57
15. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 12. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
16. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
Příloha číslo 3
Obrázek:
1. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
2. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
3. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 14. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
4. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
5. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 39. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
6. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 2. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
7. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
8. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 19. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
9. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 12. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
10. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 15. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
11. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 15. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
12. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 6. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
13. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
58
14. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 15. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
15. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
16. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 12. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
17. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
18. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
19. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 13. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
20. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
21. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
22. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 14. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
23. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 38. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
24. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 18. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
25. KUHNOVÁ, Felicitas (1995). Pohádky bratří Grimmů. Praha: Egmont. ISBN
80-7186-
26. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 29. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
27. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 22. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
28. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 19. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
Příloha číslo 4
DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Ostrava: Librex. ISBN 80-7228-183-6
59
Příloha číslo 5
Obrázek:
1. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
2. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 31. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
3. PESTALOZZI (1995). Pohádky bratří Grimmů. Praha: Egmont. ISBN 80-7186-
014-X
4. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 16. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
5. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 12. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
6. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 13. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
7. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
8. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 15. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
9. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 45. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
10. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
11. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 83. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
12. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
Příloha číslo 6
Obrázek:
1. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 2. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
60
2. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
3. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
4. KUHNOVÁ, Felicitas (1995). Pohádky bratří Grimmů. Praha: Egmont. ISBN
80-7186-
5. CATCHPOLE, Diana (2013). Babiččiny kouzelné pohádky. Strana 113. Praha:
Svojtka & Co. ISBN 978-80-256-1165-4
Příloha číslo 7
Obrázek:
1. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 15. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
2. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 83. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
3. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 3. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
4. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 39. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
5. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
6. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
7. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 65. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
8. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
9. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
10. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
11. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
61
12. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
13. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 14. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
14. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
Příloha číslo 8
Obrázek:
1. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 65. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
2. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
3. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 29. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
4. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 13. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
5. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 31. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
6. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
7. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 16. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
8. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 15. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
Příloha číslo 9
Obrázek:
1. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 27. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
2. CURTO, Rosa M (2010). Nauč se kreslit 3. Strana 12. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3185-3
62
3. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 29. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
4. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 22. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
5. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
6. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 45. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
7. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 18. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
8. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 29. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
9. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 19. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
10. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 19. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
11. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 16. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
12. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 2. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
13. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 3. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
14. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
15. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 12. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
16. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
Příloha číslo 10
Obrázek:
1. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 17. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
63
2. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 14. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
3. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 15. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
4. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 13. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
5. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 17. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
6. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 16. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
7. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 14. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
8. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 12. Ostrava: Librex. ISBN 80-
7228-183-6
Příloha číslo 11
Obrázek:
1. CATCHPOLE, Diana (2013). Babiččiny kouzelné pohádky. Strana 113. Praha:
Svojtka & Co. ISBN 978-80-256-1165-4
2. KUHNOVÁ, Felicitas (1995). Pohádky bratří Grimmů. Strana 9. Praha:
Egmont. ISBN 80-7186-
3. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 30. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
4. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 20. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
5. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 18. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
Příloha číslo 12
Obrázek:
1. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
2. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
3. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
64
4. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
5. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
6. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
7. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
Příloha číslo 13
Obrázek:
1. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 10. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
2. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
3. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 28. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
Příloha číslo 14
Obrázek:
1. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
2. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější
pohádky. Strana 30. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7
3. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 41. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-3693-3
4. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 45. Praha: Knižní klub. ISBN
978-80-242-2132-8
Příloha číslo 15 - tabulka
Příloha číslo 16 - tabulka
Příloha číslo 17 - písmena
LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce
65
Příloha číslo 18
Obrázek:
1. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 3. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
2. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 7. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
3. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 8. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
4. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 10. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
5. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 13. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
6. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 17. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
7. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 21. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
8. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 22. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
9. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 25. Praha:
Brio. ISBN 80-902209-0-8
Příloha číslo 1
O ČERVENÉ
KARKULCE
Příloha číslo 2
Obrázek 1 Obrázek 2 Obrázek 3
Obrázek 4 Obrázek 5 Obrázek 6
Obrázek 7 Obrázek 8 Obrázek 9
Příloha číslo 2
Obrázek 10 Obrázek 11 Obrázek 12
Obrázek 13 Obrázek 14 Obrázek 15
Obrázek 16
Příloha číslo 3
Obrázek 1 Obrázek 2 Obrázek 3
Obrázek 4 Obrázek 5 Obrázek 6
Obrázek 7 Obrázek 8 Obrázek 9
Příloha číslo 3
Obrázek 10 Obrázek 11 Obrázek 12
Obrázek 13 Obrázek 14 Obrázek 15
Obrázek 16 Obrázek 17 Obrázek 18
Příloha číslo 3
Obrázek 19 Obrázek 20 Obrázek 21
Obrázek 22 Obrázek 23 Obrázek 24
Příloha 3
Obrázek 25 Obrázek 26 Obrázek 27
Obrázek 28
Příloha číslo 4
Adolf Dudek – Červená Karkulka
Bylo jednou jedno děvčátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou
čepičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená Karkulka. Jednoho dne poslala
maminka Karkulku za babičkou, aby jí zanesla dárky k narozeninám. Cesta k babiččině
chaloupce vede hlubokým lesem a maminka Karkulce přikazovala: „Jdi rovnou
k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj. A ne abys někde sešla z cesty, mohlo by se ti
něco stát.“ Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Každou chvílí se
zastavovala a odbíhala z cest, aby natrhala pro babičku kytičku lesních květů. V tom
lese žil také zlý vlk a ten začal Karkulku sledovat. Brzy jí nadběhl, vynořil se před ní a
ptal se: „Kam jdeš, Karkulko?!“ „K babičce,“ odpověděla Karkulka. „Nesu jí
k narozeninám v košíku dárky. Má chaloupku tamhle za lesem.“ Jakmile to vlk uslyšel,
odběhl, aby dorazil do babiččiny chaloupky dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře
chaloupky a babička se zeptala: „Kdo je to?“ „To jsem já, Karkulka, nesu ti v košíku
dárky k narozeninám,“ odpověděl jí tenkým hláskem vlk. Babička si myslela, že je to
opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na čumák
babiččiny brýle. Vlezl si do její postele a přikryl se. Za chvíli zaklepala Karkulka a
vešla dovnitř. Podívala se na vlka v posteli a podivila se: „Babičko, ty máš ale velké
uši.“ „To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk. „Ty máš ale velké oči, babičko,“ podivila se
zase Karkulka. A vlk odpověděl: „To abych tě lépe viděla.“ „Ty máš ale velkou pusu,
babičko,“ podivila se Karkulka potřetí a vlk řekl: „To abych tě mohl lépe sníst.“ Vlk
otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl. Potom si znovu vlezl do postele a usnul.
Zanedlouho šel kolem myslivec a uslyšel z okna hlasité chrápání. Podíval se a uviděl
v babiččině posteli ležet vlka s velikým břichem. Hned ho napadlo, že vlk spolkl
babičku. Vešel tedy dovnitř a tesákem rozřízl vlkovi břicho. Jak se podivil, když z něho
s babičkou vyskočila i Karkulka. Obě živé a zdravé. Potom nanosili kamení, nasypali je
vlkovi do břicha a břicho pořádně zašili. Vlk se probudil a hned uháněl pryč. Bylo mu
ale těžko, proto se chtěl napít ze studny. Když se nakláněl nad vodu, stáhlo ho kamení
dolů a již ho nikdo nikdy neviděl.
Příloha číslo 5
Obrázek 1
Obrázek 2
Příloha číslo 5
Obrázek 3
Obrázek 4
Příloha číslo 5
Obrázek 5
Obrázek 6
Příloha číslo 5
Obrázek 7
Obrázek 8
číslo 5
Obrázek 9
Obrázek 10
Příloha číslo 5
Obrázek 11
Obrázek 12
Příloha číslo 6
Obrázek 1
MAMINKA
Příloha číslo 6
Obrázek 2
MYSLIVEC
Příloha číslo 6
Obrázek 3
BABIČKA
Příloha číslo 6
Obrázek 4
KARKULKA
Příloha číslo 6
Obrázek 5
VLK
Příloha číslo 7
Obrázek 1
Příloha číslo 7
Obrázek 2
Příloha číslo 7
Obrázek 3
Příloha číslo 7
Obrázek 4 Obrázek 5
Obrázek 6
Obrázek 7
Obrázek 8 Obrázek 9
Příloha číslo 7
Obrázek 10 Obrázek 11
Obrázek 12 Obrázek 13
Obrázek 14
Příloha číslo 8
Obrázek 1 Obrázek 2
Obrázek 3
Příloha číslo 8
Obrázek 4
Obrázek 5
Příloha číslo 8
Obrázek 6
Obrázek 7
Příloha 8
Obrázek 8
Příloha číslo 9
Obrázek 1 Obrázek 2
Obrázek 3 Obrázek 4
Příloha číslo 9
Obrázek 5 Obrázek 6
Obrázek 7 Obrázek 8
Příloha číslo 9
Obrázek 9 Obrázek 10
Obrázek 11 Obrázek 12
Příloha číslo 9
Obrázek 13 Obrázek 14
Obrázek 15 Obrázek 16
Příloha číslo 10
Obrázek 1 Obrázek 2
Obrázek 3
Obrázek 4
Obrázek 5 Obrázek 6
Obrázek 7 Obrázek 8
Příloha číslo 11
Obrázek 1
Příloha číslo 11
Obrázek 2
Příloha číslo 11
Obrázek 3
Příloha číslo 11
Obrázek 4
Příloha číslo 11
Obrázek 5
Příloha číslo 12
Obrázek 1 Obrázek 2
Obrázek 3 Obrázek 4
Příloha 12
Obrázek 5 Obrázek 6
Obrázek 7
Příloha číslo 13
Obrázek 1
KARKULKA
Příloha číslo 13
Obrázek 2
KYTICE
Příloha číslo 13
Obrázek 3
LAHEV
Příloha číslo 14
Obrázek 1
STUDNA
Příloha 14
Obrázek 2
KOŠÍK
Příloha 14
Obrázek 3
BÁBOVKA
Příloha číslo 14
Obrázek 4
BRÝLE
Příloha číslo 15
1 2 3 4 5 6
Příloha číslo 16
S T U D N A
1 2 3 4 5 6
Příloha číslo 17
Příloha číslo 17
Příloha číslo 17
Příloha číslo 18
Obrázek 1
Obrázek 2
Příloha číslo 18
Obrázek 3
Obrázek 4
Příloha číslo 18
Obrázek 5
Obrázek 6
Příloha číslo 18
Obrázek 7
Příloha číslo 18
Obrázek 8
Příloha číslo 18
Obrázek 9