ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI - spolecne.ochrance.cz...12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00...

ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI Možnosti a limity OSPOD

Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Příjemce a realizátor projektu: Kancelář veřejného ochránce práv


I. Standardní úprava styku:

Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od

16.00 hod. do neděle po tomto pátku následující do 16.00 hodin, v době vánočních svátků

každoročně od 25. 12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00 hodin, dále po dobu dvou

kalendářních týdnů o letních prázdninách v každém kalendářním roce s tím, že termín tohoto

styku je otec povinen sdělit písemně matce vždy nejpozději do 30. 4. Příslušného kalendářního

roku, přičemž v době speciální úpravy neplatí běžná úprava styku.

II. Zúžená úprava styku:

Matka je oprávněna stýkat se s nezletilým každou neděli v měsíci od 9.00 hodin do 17.00

hodin.


III. Rozšířená úprava styku:

Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v roce v době od pátku 16.00 hodin

do 18.00 hodin neděle po tomto pátku následující, v lichém týdnu ve středu od 15.00 hodin do

18.30 hodin, v době vánočních svátků každoročně od 25. 12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00

hodin, o letních prázdninách každoročně 14 dní v červenci a 14 dní v srpnu vždy od 10.00 hodin

prvního dne styku do 19.00 hodin posledního dne styku s tím, že přesný termín styku otec matce

sdělí nejpozději do 30. dubna daného roku, o jarních prázdninách každý lichý kalendářní rok od

pátku předcházejícímu jarním prázdninám od 16.00 hodin do neděle následujícího týdne do

16.00 hodin, o velikonočních prázdninách každoročně v sobotu předcházející Velikonočnímu

pondělí od 10.00 hodin do 19.00 hodin, s tím, že v době letních prázdnin, jarních prázdnin,

vánočních svátků a Velikonoc neplatí standardní 14 denní úprava styku.


Právo na stykZákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

• účinnost od 1. 1. 2014

• neobsahuje přesnou definici styku

• utváří obsah práva na styk výrazněji než mezinárodní úprava

Úmluva o styku s dětmi• platnost pro ČR od 1. 9. 2005

• stanoví všeobecné zásady pro vydávání rozhodnutí o styku

• obsahuje nejkomplexnější definici styku

Úmluva o právech dítěte• platnost pro ČR od 6. 2. 1991

Úmluva o výkonu práv dětí• platnost pro ČR od 1. 7. 2001


Rostoucí potíže se zajištěním styku dítěte s oběma rodiči.

Vůdčím principem Úmluvy o styku s dětmi proto je, že

„dítě má právo na pravidelný styk s oběma rodiči, který lze omezit nebo vyloučit

jen za předpokladu, že je to v nejlepším zájmu dítěte a rodič, který nemá dítě

svěřeno do výchovy, má právo na pravidelnou informaci o něm.“


Článek 2 Úmluvy o styku s dětmi

• pobyt dítěte u osoby, u které po omezenou dobu zůstane

nebo setkání s osobou, která jej nemá v péči,

• jakákoli forma komunikace mezi dítětem a osobou, která dítě

nemá v péči,

• poskytnutí informace této osobě o dítěti nebo dítěti o této

osobě.



• Dítě a jeho rodiče mají právo navázat a udržovat vzájemný pravidelný styk.

• Tento styk lze omezit nebo vyloučit pouze tam, kde to je nezbytné v nejlepším zájmu dítěte.

• V případě, že není v nejlepším zájmu dítěte udržovat styk s jedním z rodičů bez dohledu, jetřeba zvážit možnost osobního styku s dohledem nebo jiné formy styku s tímtorodičem.

(R 40/2013: „V odůvodněných případech lze nahradit

osobní styk rodiče s dítětem jiným způsobem, např.

prostřednictvím výpočetní techniky, tzv. elektronickou

poštou, internetovou komunikací (Skype, Facebook

apod.), nebo telefonicky.“)



Pokud to je v nejlepším zájmu dítěte, lze rozhodnout o stykumezi dítětem a osobami jinými než jeho rodiči, které mají sdítětem rodinná pouta.



• Dítě, které má podle vnitrostátních právních předpisů dostatečnou schopnost chápání, a pokud totonení zjevně v rozporu s jeho nejlepšími zájmy, má právo:

- dostávat veškeré příslušné informace;

- být konzultováno;

- vyjadřovat vlastní názor.

• Těmto názorům a prokázaným přáním a pocitům dítěte se přikládá náležitá váha.

• OSŘ k 1. 1. 2013 zavádí přítomnost důvěrníka


• III. ÚS 2621/10

…. Ani z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, stejně jako z čl. 6 Úmluvy o styku s dětmi pak nelze dovodit, že bynázor dítěte, o kterém je v soudním řízení rozhodováno, i když mu má být dle čl. 6 Úmluvy o styku s dětmipřikládána náležitá váha (stejně jako jeho prokázaným přáním a názorům), byl pro soud zavazující a že byse nemohl od něj odchýlit; v opačném případě by totiž bylo jakékoliv soudní řízení nadbytečné, neboť bypostačovalo, aby všechny dotčené osoby a orgány zjistily názor dítěte, a z něj pak bez dalšího vycházely(srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 1818/07, sp. zn. III. ÚS 2150/07)…..


4410/2013/VOP/MPT:

Z hodnocení ochránkyně k situaci, kdy orgán sociálně-právní ochrany po dobu dvou let pracoval s

rodiči, s nezletilou ve věku 13 let však hovořil pouze dvakrát:

„V daném případě neobstojí vysvětlení, že nezletilá byla nepřetržitě v péči jiných odborníků, kteří

s ní situaci probírali, nebo obavy, že by rozhovor neunesla.“

• Podle ustanovení § 8 zákona o sociálně-právní ochrany dětí platí, že dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má

právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají,

a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Dítě, které je schopno s ohledem na svůj věk a

rozumovou vyspělost posoudit dosah a význam rozhodnutí vyplývajících ze soudního nebo správního řízení, kterého je

účastníkem, nebo jde-li o jiné rozhodnutí vztahující se k jeho osobě, obdrží od orgánu sociálně-právní ochrany informace o všech

závažných věcech jeho osoby se týkajících.

• Podle ustanovení § 10 zákona o sociálně-právní ochrany dětí je obecní úřad povinen projednat s dítětem nedostatky v jeho

chování.


4410/2013/VOP/MPT:

Ze zprávy pomáhající organizace vyplynulo, že v zařízení proběhlo celkem 36 konzultací, z toho tři

společná setkání rodičů, 11 individuálních konzultací s otcem, 13 s matkou, 4 individuální sezení

s nezletilou, 5 asistovaných setkání nezletilé s matkou. Nezletilá matce adresovala pouze negativní

sdělení (nechce s ní být, není si o čem povídat), na setkání docházela s pevným rozhodnutím, že se

s matkou bavit nechce a nebude. Další kontakty s matkou nezletilá odmítla. Bylo zřejmé, že nezletilá

matku odmítá dlouhodobě, diskusi na dané téma odmítá stejně tak. Vzájemný vztah rodičů je jevil být

stále hostilní, matka otce obviňovala z manipulace dcery, otec verbalizoval ochotu ke spolupráci, zároveň

však sdělil, že nezletilou ke styku s matkou motivovat nedokáže.

Metoda asistovaných styků se v daném případě jevila jako nástroj neúčelný, který vztahu nezletilé

s matkou nepomohl. Proto zařízení spolupráci s rodinou ukončilo.


4410/2013/VOP/MPT:

Z hodnocení ochránkyně:

„Jsem přesvědčena, že shora formulovaná povinnost je takřka nepřenositelná a musí existovat skutečně

vážné důvody, proč by sociální pracovnice s dítětem ve věku 13 let neměla hovořit o věcech, které se

ho bytostně týkají. V posuzovaném případě sice nezletilá docházela k různým psychologům, nicméně jejich

cílem primárně bylo pracovat na potřebách nezletilé, nikoli seznamovat ji s událostmi, které se kolem ní dějí,

a s tím, jaké důsledky mohou mít její rozhodnutí. Stranou ponechávám tu skutečnost, že je vyloučeno, aby

oslovený psycholog disponoval za každé situace všemi informacemi, které by nezletilá měla podle zákona o

sociálně-právní ochraně obdržet (např. by nemusel vědět o tom, jaké kroky v její záležitosti právě činí otec

nebo matka). Sociální pracovnice by proto měla nezletilou pravidelně (alespoň krátce) informovat o aktuální

situaci, možných vyústěních, matce, a také vytvořit prostor pro případné dotazy a vyjádření nezletilé.

Uvedené má o to větší smysl, uvážíme-li, že podle čl. 2 Úmluvy o styku s dětmi se stykem rozumí také

sdělení dítěti informace o jeho rodiči.“



Při řešení sporů ohledně styku soudní orgány přijmou veškerá vhodná opatření:

• k zajištění toho, aby oba rodiče byli informováni o důležitosti, kterou pro dítě a oba z nichmá zavedení a udržování pravidelného styku s dítětem;

• k tomu, aby rodiče a další osoby mající rodinná pouta s dítětem byli motivováni k uzavřenísmírčí dohody upravující styk s dítětem, a zvláště pak aby se k tomuto použila rodinnámediace a další způsoby řešení sporů;

• k tomu, aby si před vydáním rozhodnutí zajistily dostatek informací, a to především odosob s rodičovskou zodpovědností, a tak rozhodly v nejlepším zájmu dítěte, a případně sivyžádaly další informace od jiných příslušných orgánů či osob.


• Popisuje interdisciplinární spolupráci všech profesí a institucí účastnících se rozvodového řízení.

• Zájmy dítěte (jeho právo na oba rodiče) se musí (znovu) dostat do středu pozornosti obou rodičů.

• Rozhádaní rodiče jsou vedeni k tomu, aby opět převzali svou společnou rodičovskou odpovědnost a nenechali o svých

dětech rozhodovat cizí osoby (OSPOD, soudní znalci, soudci,…).

• Flexibilita a rychlost je klíčová.

• Poradenská péče je velmi intenzivní, probíhá i 3x týdně.

• OSPOD se účastní všech ústních jednání mezi rodiči a při prvním soudem nařízeném jednání může nabídnout

jedinečný úhel pohledu. Je velmi dobře informován o aktuální situaci v rodině. Přináší kvalifikované podněty pro další

diskusi a velmi často je schopen vypracovat s rodiči první rámec společné dohody.

• http://www.cochem.cz/

Cochemský model

http://www.cochem.cz/


Článek 9 Úmluvy o právech dítěte

• Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů protijejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a vpříslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytnýmv některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-lirodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.

• V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčastnit se řízení asdělit svoje stanoviska.

• Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičůudržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.


Článek 13 Úmluvy o výkonu práv dětí

• S cílem předcházet sporům nebo soudním řízením týkajícím se dětí, smluvní strany budoupodporovat zprostředkování a další způsoby řešení sporů a jejich využití za účelem dosaženídohody, v případech, kde je to namístě a které smluvní strany vymezí.

• Sp. zn. 1115/2012/VOP/MPT: „Typickým případem, kdy vhodnější než soudní řízení budealternativní způsob řešení podstaty sporu, může být právě sporná otázka rodičů v jakémrozsahu naplňovat právo dítěte na pravidelný osobní rodičovský kontakt.“


Základní situace

• Dítě žije s rodiči ve společné domácnosti

• Dítě žije pouze s jedním z rodičů- s druhým rodičem se stýká

- s druhým rodičem se nestýká

- druhého rodiče odmítá

• Dítě umístěné mimo rodinu

• Neupravený „přirozený“ styk

• Překrývání

• Asistované předávání

• Asistovaný styk

- třetí osoba je pozorovatelem

- třetí osoba se aktivně účastní

• Styk podle soudního rozhodnutí


Ad hoc dohoda rodičů (neupravený

styk)

•Dítě žije s jedním rodičem, s druhým se pravidelně stýká.

Mimosoudní dohoda (ústní

nebo písemná)

•Dítě žije s jedním rodičem, s druhým se buď pravidelně nebo problematicky stýká.

Autoritativní rozhodnutí soudu

•Dítě žije s jedním rodičem, s druhým se stýká, nestýká nebo ho odmítá.

Úprava styku soudním rozhodnutím ani

dohodou není možná

•Dítě styk odmítá.Dohoda nad rámec

soudního rozhodnutí

je vždy možná.


Komentář (Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014)

• Styk jako základní předpoklad pro možné utváření a upevňování vzájemných vztahů mezi dítětem

a oběma jeho rodiči.

• Rozhodování o úpravě styku s dítětem ve všech případech, kdy rodiče dítěte spolu nežijí, by bylo

nevhodným vměšováním státní moci do rodinných vztahů. Proto pokud se rodiče na úpravě styku

dohodnou, soud dohodu nemusí schvalovat.

• Délka trvání styku by se měla řídit zejména potřebami dítěte. Jako zásada by mělo platit, že rodič je

oprávněn se stýkat s dítětem nejen každý druhý víkend, ale standardní styk by měl být doplněn i dny

v týdnu, aby se rodič mohl podílet na školní přípravě či na výchově v širším slova smyslu.


• Je třeba mít na paměti, že nepečující rodič má pouze v rámci styku možnost realizovat péči

a výchovu dítěte, proto je třeba styk stanovit v co nejširší míře.

• Úprava styku znamená vymezení intervalů styku, popřípadě jiné zvláštní okolnosti. Jelikož jde

o zásah do práv rodičů, je třeba, aby jakékoliv zásahy v podobě limitů, podmínek či jiných omezení

byly v souladu se zákonem, mezinárodními úmluvami a v souladu se zájmem dítěte. Omezením

práva rodiče na styk musí být sledován legitimní cíl (zájem dítěte), prostředky k jeho dosažení

musí být přiměřené a současně je třeba dospět k závěru, že nelze nalézt šetrnější alternativu.


§ 858 občanského zákoníku

Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě,zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochranědítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určenímísta jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte azaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti můžezměnit jen soud.

• Právo rodiče na styk je zásadně nezávislé na tom, zda je rodič oprávněn vykonávat celou

rodičovskou odpovědnost či jen její část. Při omezení rodičovské odpovědnosti či jejího

výkonu soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče

osobně se stýkat s dítětem.


§ 888 občanského zákoníkuDítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který jev zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezínebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určitosoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítěna styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonupráva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

• Výkladem lze dovodit i povinnost rodiče stýkat se s dítětem.

• Otázkou je, zda by vymáhání plnění této povinnosti nebylo v rozporu se zájmem dítěte.

• Připravit na styk neznamená „ponechat zcela na dítěti, zda bude chtít s druhým rodičem odejít“


• KS v Ústí nad Labem 10 Co 158/2004: Styk rodiče s dítětem lze výjimečně po určitou dobu upravit za

přítomnosti pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popř. i druhého rodiče.

• Metodické doporučení MPSV č. 11/2009 při účasti orgánů sociálně-právní ochrany dětí u

rodičovského styku

• Účast pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí při styku rodiče s dítětem není v zákoně o

sociálně-právní ochraně dětí (ani v jiném právním předpise) upravena.

• Platí, že přítomnost pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany při styku rodiče s dítětem je možná a

přípustná jako jedna z metod sociální práce s rodinou.

• Jde o nevynutitelnou iniciativu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která by se měla uskutečňovat

mimo soudem stanovenou povinnost, podle jeho zvážení.

OSPOD u rodičovského styku?


Povinnost dítěte stýkat se s rodičem?

• ÚS III. ÚS 125/98: Pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonurodičovské zodpovědnosti..., není – ani při plném respektu k právům samotných nezletilých –zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilédítě není, byl styk s ním zakázán, respektive nepřiměřeně omezen.

• Při odmítání styku dítětem je třeba důsledně zjišťovat jeho důvody.

• Rychlost rozhodování je klíčová, neboť prostý běh času může vést k nenapravitelným důsledkůmpro vztahy mezi dítětem a rodičem, který s ním nežije (rozhodnutí ESLP ve věci Ignaccolo-Zenideproti Rumunsku č. 31679/96).



Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběmarodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale čiopakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu otom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

• R 12/1990: Rodič, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, odpovídá za škodu vznikloudruhému z rodičů v důsledku zmaření styku s dítětem i tehdy, když tohoto rodiče včas neinformovalo objektivní překážce (např. o onemocnění dítěte) bránící uskutečnění styku s nezletilcem vestanovenou dobu.

• Pečujícímu rodiči může vzniknout i škoda pro neuskutečnění styku.

• Trvale bezdůvodné bránění ve styku znamená, že rodič od soudního rozhodnutí neměl možnost ses dítětem setkat.



Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.


5073/2013/VOP/MPT:

„Ústředním problémem byla nadále spolupráce rodičů na dohodách o rozsahu rodičovského styku a dále

informační povinnost matky vůči otci. Pokud matka odmítla sdělit otci, kam s nezletilým odjíždí, otec se

informace domáhal přes dotčený úřad („Jako opatrovníka našeho dítěte vás žádám o informaci, kde se

nachází náš syn. Je v pořádku?“). Ve chvíli, kdy matka sociální pracovnici informaci odmítla sdělit, otec

napadal dotčený úřad („Velmi mě zaráží postoj OSPOD, který se jako soudem určený opatrovník našeho

dítěte, klidně smiřuje s tím, že mu není známo, kde, v jakých podmínkách a s kým se nalézá jemu svěřený

nezletilý.“). Vedoucí odboru shrnul, že rodiče nechtějí uzavřít dohodu o rodičovském styku a stále si

ponechávají prostor neohraničeného styku s dítětem, což vede ke konfliktním situacím a nadměrné

komunikaci. Na základě žádostí a stížností otce dotčený úřad vždy oslovil matku, která intervenci úřadu po

čase ve své stížnosti vyhodnotila jako obtěžující. Pomoc dotčeného úřadu spočívající ve zprostředkované

komunikaci rodičů nevedla ke zklidnění konfliktu.“


Hodnocení ochránkyně:

„Z předložené komunikace otce s úřadem vyplývá jeho zjevná nespokojenost, zejména pokud jde o

intenzitu intervence úřadu vůči matce. Tato však není na místě, neboť některé požadavky otce (např. jeho

opakovaná snaha přes úřad zjišťovat kde a s kým se matka se synem aktuálně nachází) byly neoprávněné.

Podle čl. 2 Úmluvy o styku s dětmi se stykem rozumí také poskytnutí informace o dítěti. Jde o nepřímou

formu styku, která byť není způsobilá sama o sobě rozvíjet (respektive devalvovat) rodičovský vztah s

dítětem, je důležitou součástí každého vztahu rodič-dítě. Tehdy platný zákon o rodině stanovil právo rodiče

na pravidelnou informaci o dítěti, čemuž odpovídala povinnost druhého z rodičů tuto pravidelnou informaci o

dítěti poskytnout. Avšak stejně jako u přímého styku, vznikla-li potřeba jeho soudní úpravy, nikdy neobsáhla

veškerý čas dítěte. Znamená to, že pokud již soud přistoupil k úpravě stanovené povinnosti, rozhodl o

povinnosti rodiče poskytnout informaci za určité období. Informace pak měla být spíše souhrnná, nikoli

detailní (rozepsaná po dnech), a týkala se zejména podstatných záležitostí v životě dítěte (zdravotní stav

dítěte, jeho školní výsledky, apod.).“


§ 891 občanského zákoníkuRodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude sdítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině,soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče sdítětem.

Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk izakáže.

• Může jít tedy nejenom o situace, kdy dítě je při pobytu s druhým rodičem ohrožováno na zdraví, ale i osituace, kdy dítě je druhým rodičem neurotizováno, popouzeno vůči rodiči, který má dítě ve výchově,ale i o situace, kdy rodič nabízí dítěti nevhodný životní příklad, ohrožuje mravnost apod. Rozhodnutío zákazu styku je faktickým omezením rodičovské odpovědnosti, rodič ztrácí možnost se na péčia výchově o dítě podílet. Pokud zde není jiné soudní rozhodnutí o zásahu do rodičovské odpovědnosti,rodič zůstává i nadále zákonným zástupcem dítěte.



Omezení rodičovské odpovědnosti

● žádný vliv na právo styku, pokud soud nerozhodl jinak

Zbavení rodičovské odpovědnosti

● zákaz osobního styku, pokud soud nerozhodl jinak


Sociálně-právní ochrana dětí

• Dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídajícíprávní ochranu.

• Koncept sociálně-právní ochrany poskytované každému nezletilému dítěti

• Jedním z hlavních úkolů OSPOD je působení k obnovení narušených funkcí rodiny.Těžištěm práce s rodinou je poradenská činnost, kterou rodiče mohou při řešeníproblémů souvisejících s péčí o dítě opakovaně žádat, nebo působení k odstraněnínedostatků ve výchově, které jsou nuceni strpět.

• OSPOD podle míry a formy ingerence do rodiny vystupuje v různých rolích, od výrazněmocenské až po pomáhající.

• Intervence OSPOD na základě žádosti dotčených osob (§ 8 a 9 ZoSPOD) x jednání z

moci úřední na základě zákona.


• Zákon o sociálně-právní ochraně dětí orgánům sociálně-právní ochrany ukládá povinnost přijmout potřebné opatření,nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte. Tato opatření musí být zvolena tak, aby nasebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala. Při tom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupůodpovídajících současným vědeckým poznatkům. (§9a odst. 2)

• Potřebné opatření je takové, které odpovídá danému případu.

• Úvodní vyhodnocení (§ 6), následné vyhodnocení, stanovení dalšího postupu, IPOD (§ 10)

• OSPOD může uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče nejsou schopni řešitproblémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítětenebo úpravě styku s dítětem. (§ 12)

• OSPOD podává návrh soudu na zachování povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem u rodičeomezeného ve svéprávnosti. (§ 14) Záleží na faktických možnostech rodiče.

http://www.ochrance.cz/?id=51 (letáky z různých oblastí k využití)

http://www.ochrance.cz/?id=51


Ze zprávy ochránkyně:

„Pokud by odpovědnost za dosažení dohody rodičů v záležitostech péče o děti, ležela

pouze na orgánech sociálně-právní ochrany dětí (a dalších orgánech veřejné moci),

veškerá právní úprava požadující kooperaci rodičů by se jevila jako zbytečná. Proto platí,

že v případech, kdy se rodičům nedaří v oblasti péče o dítě dohodnout, mají ze strany

státu nárok na určitou pomoc nesankční povahy, odpovědnost za dosažení či nedosažení

dohody však zůstává stále na rodičích. Ať už jde o preventivní působení orgánu sociálně-

právní ochrany dětí, nebo autoritativní rozhodnutí soudu, tyto nejsou nikdy způsobilé

nahradit absentující dobrou vůli, porozumění a schopnost kompromisu rodičů. K urovnání

vyhrocené rodinné situace je potřeba její pochopení, smíření, a mnohdy také osvojení si

nových komunikačních metod. K tomu může napomoci odborné zařízení, jež se danou

problematikou zabývá.“

Děkuji Vám za pozornost.

[email protected]


ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI - spolecne.ochrance.cz...12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00...

Documents

Transcript of ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI - spolecne.ochrance.cz...12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00...