Pozůstatky po těžbě zlata v okolí...

1

Acta rerum naturalium 10: 1–10, 2011 ISSN 1801-5972

Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce

Remains of gold mine-workings in the Humpolec surroundings

LENKA LOSERTOVÁ1, ZBYNĚK BUŘIVAL2, ZDENĚK LOSOS1, BOHUMIL VELEBA2

1Institute of Geological Sciences, Masaryk University, Kotlářská 2, CZ – 611 37 Brno; e-mail: [email protected], [email protected]; 2GEOMIN družstvo, Znojemská 78, CZ – 586 01 Jihlava; e-mail: [email protected]

Abstract: This paper provides a detailed overview of the most signifi cant publications and the history of mining in the interesting Humpolec area. The mineralogy is described only briefl y according to the main purpose, which was detailed mapping of the mining works. Relics of historical mining works were mapped on a scale of 1:3000 and in total 1259 workings were found. Previous papers and mapping results were correlated and greatly improved knowledge about historical gold mining in the Humpolec area. Many new huge placer mines and mining relics were found in the Trucbába-Valcha area, and many unknown small workings were also revealed in the “Na Štůlách” area. Historical mining in the Humpolec area was probably on a much larger scale than previously expected.

Key words: Humpolec, historical, mining, workings, medieval, gold, deposit, sink hole, placer

ÚVOD

Lokalita „Na Štůlách“, známější jako Orlík u Humpol-ce, je pokládána za typický prevariský stratiformní výskyt zlata v moldanubiku. Méně známé jsou výskyty zlata v ob-lasti Trucbába–Valcha. Tyto výskyty patří do humpolecké zlatonosné zóny, která je vázána na pestrou skupinu mol-danubika.

Práce podává přehled o dosavadních poznatcích historie těžby, průzkumu a mineralogii rudních výskytů v blízkém okolí Humpolce. Byla provedena revize současného stavu lokalit a byly podrobně zmapovány pozůstatky po historic-ké těžbě zlata. Výsledky terénního výzkumu byly čerpány z bakalářské práce L. Losertové (Losertová 2011).

VYMEZENÍ A GEOLOGIE ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ

Zájmové území se nachází v okolí města Humpolce, kte-rý leží u dálnice D1 mezi Prahou a Brnem v okrese Pel-hřimov. Ve zkoumané oblasti se nalézají dvě zlatonosné lokality „Na Štůlách“ a Trucbába–Valcha.

Celé zájmové území spadá do prostoru českého moldanu-bika v blízkosti variských plutonů. Základními horninami jsou sillimanit-biotitické pararuly a biotit-sillimanitické pa-raruly, místy s cordieritem, náležející do jednotvárné sku-piny moldanubika (Mísař et al. 1983, Chlupáč et al. 2002). Topografi cká a geologická situace je znázorněna na obr. 1.

Pararuly jsou v různém stupni migmatitizace, od lehce zvrásněných pararul až po anatektické migmatity, které do sebe plynule přecházejí. Pouze v úzkém pruhu vystupují horniny pestré skupiny náležející do chýnovsko-ledečské-ho pruhu. Pestrá skupina je charakteristická přítomností vložkových hornin, které tvoří erlany, kvarcity, mramory, amfi bolity a skarnoidy (Mísař et al. 1983).

Dále do zájmového území zasahují variské plutonity. Jedná se zejména o apofýzy blízkého centrálního moldanu-bického plutonu a leukokrátní žilné granitoidy. Zájmové území sousedí na západě a na severu s centrálním mol-danubickým plutonem, severní části centrálního plutonu jsou označovány jako melechovský a lipnický masiv. S va-riskými plutonity je spjat i vznik četných pegmatitových těles (Mísař et al. 1983, Veselá 1991, Hron 1995, Štěpánek 1995, Štěpánek 1997).

Zlatonosná zóna se nachází v západní části Českomorav-ské vrchoviny. Zóna probíhá moldanubickým krystalini-kem vsv. směrem od v. okolí Tábora přes jv. okolí Pacova, sz. okolí Pelhřimova a Želiv k Humpolci, kde se stáčí sv. směrem k Lipnici nad Sázavou. Dále tato zóna pokračuje mezi Čáslaví, Golčovým Jeníkovem a Ledčí nad Sázavou.

Obr. 1. Topografi cká a geologická mapa okolí Humpolce s vymezením zájmových území, © SHOCart s.r.o. 2010, © ČGS 2010.Fig. 1. Topographical and geological map of the Humpolec surroundings with delimitation of area of interest, © SHOCart s.r.o. 2010, © ČGS 2010.

11


Šipákové doubravy na Vysočině

Vegetation of Downy Oak Forests in the Vysočina Region

(Moravia, Czech Republic)

JAN ROLEČEK

Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, Brno, CZ – 611 37; Botanický ústav AV ČR, Oddělení vegetační ekologie, Lidická 25/27, Brno, CZ – 602 00; e-mail: [email protected]

Abstract: Downy oak forests are communities of thermophilous oak forests occurring on base-rich soils in warm and dry lowlands and hilly regions of Central Europe. In southern Moravia, they occur mainly on the southern outposts of the Western Carpathians. However, a recent survey revealed several new sites on the south-eastern edge of the Bohemian Massif. The present study documents vegetation at three peripheral sites of downy oak forests located deep in the Bohemian Massif, on the boundary of the Vysočina region. All three sites are confi ned to spots of base-rich soils in predominantly acidic envi-ronments of the Rokytná, Jihlava and Chvojnice river valleys. Downy oak forest vegetation is well developed here and includes many thermophilous spe-cies, some of which reach their distributional limit in Moravia here. Classifi cation based on cluster analysis assigned most recorded relevés to a Quercion pubescenti-petraeae alliance. The study acknowledges the importance of thermophilous communities for the biodiversity of the Vysočina region.

Key words: Quercus pubescens, vegetation, diversity, classifi cation, Quercion pubescenti-petraeae, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic

ÚVOD

Šipákové doubravy jsou bazifi lní teplomilné dubové lesy s výskytem dubu pýřitého čili šipáku (Quercus pubescens) ve stromovém patře. V České republice jsou rozšířeny téměř výhradně v teplých oblastech na vápníkem bohatých substrátech (vápence, spraše, vápnitý karpatský fl yš, vápnité sedimenty České křídové tabule, bazické neovulkanity). Ve střední Evropě představují submediteránně-subkontinentální vegetační typ. V tradiční fytocenologické klasifi kaci (Chytrý 1997) jsou řazeny do zvláštního svazu Quercion pubescenti-petraeae Braun-Blanquet 1932, který ovšem zahrnuje i teplomilné dubové lesy bez šipáku s podobným druhovým složením. V tomto příspěvku šipákovými doubravami rozumím jakékoli porosty s výskytem šipáku, byť by jejich fyziognomie nesplňovala kritéria pro lesní vegetaci (např. příliš malá rozloha nebo nedostatečný zápoj stromového patra) a druhové složení vykazovalo přechody k jiným typům dubových lesů (např. příměs acidofi lních druhů).

Výskyt šipákových doubrav na Moravě je soustředěn do jižních výběžků Západních Karpat (především do předhůří Ždánického lesa a na Pálavu) a do Praebohemika (sensu Suza 1935, 1944), tedy na jihovýchodní okraj Českého ma-sivu (Chytrý et Horák 1997). Výskyt v Praebohemiku je většinou fragmentární a je vázán na ostrůvky bázemi boha-tých substrátů v jinak převážně kyselém prostředí, nejčastěji na výslunných svazích a jejich horních hranách v zaříznu-tých údolích vodních toků. Rozsáhlejší okrsky příznivých

substrátů jsou jen v okolí Brna (devonské vápence v Mo-ravském krasu a na Tišnovsku) a Moravského Krumlova (permské slepence). Současné výzkumy však ukazují, že větších či menších porostů šipáku je v Praebohemiku ví-ce než dvacet, a toto území tak představuje nejrozsáhlejší arelu šipákových doubrav v České republice (obr. 1). Jak je z obrázku patrné, mezní lokality této arely zasahují směrem k severozápadu až k hranicím kraje Vysočina, kde se tato teplomilná vegetace jinak nevyskytuje. Cílem předkláda-ného příspěvku je tyto mezní lokality charakterizovat po stránce stanovištních podmínek, druhového složení vegeta-ce a výskytu šipáku.

METODIKA

V letech 2005–2010 jsem se věnoval průzkumu vegetace šipákových doubrav v Praebohemiku. Vedle lokalit popsaných ve fytocenologické literatuře (např. Chytrý et Horák 1997) jsem navštívil i všechny ostatní lokality odkud pocházejí snímky šipákových doubrav uložené v České národní fytocenologické databázi (ČNFD; Chytrý et Rafajová 2003). Navštívil jsem také další místa s výskytem šipáku, ze kterých fytocenologická data dosud chyběla. K jejich vyhledání jsem použil především herbář BRNU, internetové databáze (www1, www2) a doporučení regionálních znalců (zejména R. Řepky, V. Grulicha, D. Zeleného a F. Lysáka), několik lokalit jsem nově objevil při vlastním terénním průzkumu. Na navštívených lokalitách jsem dohledal porosty s výskytem šipáku a zapsal zde

19


Faunistický průzkum můrovitých (Lepidoptera: Noctuidae) na lokalitě Stupník v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy

Faunistic Survey of the Noctuid Moths (Lepidoptera: Noctuidae) at the Stupník Site in Žďárské vrchy Protected

Landscape Area

PAVEL BÍNA

Kocanda 328, Herálec, 592 01 – CZ; e-mail: [email protected]

Abstract: The fi ndings of a two-year faunistic study on the noctuid moths (Noctuidae) conducted at the Stupník site in Žďárské vrchy hills in the Bohemian-Moravian Highland are summarized. The number of species and individuals were monitored using a light trap; 144 species were found among 7,889 individuals. The interesting species are commented on from the faunistic and ecological point of view.

Key words: noctuid moths, faunistic, Žďárské vrchy hills, Bohemian-Moravian Highland, Czech Republic

ÚVOD

V rámci působení autora v oblasti a zpracování diplomo-vé práce byl proveden průzkum lokality Stupník v centrální části Žďárských vrchů na Českomoravské vrchovině. Cí-lem práce bylo navázat na podobné práce v daném území v předchozích letech, které provedli především Laštůvka et Dvořák (1990), Schmöger et al. (1990), Laštůvka (1991a, b, c, d), Šumpich (1995), Šumpich et al. (1998) a Dvořák et Šumpich (2001), a přispět tak k lepšímu lepidopterolo-gickému poznání Žďárských vrchů a Českomoravské vr-choviny.

MATERIÁL A METODIKA

Výzkum můrovitých ve Žďárských vrších

První zmínky o čeledi přinesl Hrbek (1948), který do své práce zahrnul 41 druhů můrovitých, zaznamenaných ve Žďárských vrších. Na jeho práci nenavazuje v kratším časovém úseku žádná ucelená dobová publikace, obje-vují se pouze poznámky o jednotlivých druzích (Starý et Marek 1966, Jakeš et Marek 1975). V oblasti působí několik sběratelů, jejich faunistické údaje však nejsou až na výjimky (Šumpich et Dvořák 1993) publikovány. Systematičtější průzkumy včetně publikovaných výstu-pů přicházejí až v devadesátých letech dvacátého století a významnou měrou se na nich podílí J. Šumpich. Publi-kované jsou jak faunistické práce (Schmöger et al. 1990, Šumpich 1993, 2006b, Šumpich et al. 1998, 1999, 2005, Liška et al. 2000), tak synekologické studie jednotlivých lokalit (Laštůvka et Dvořák 1990, Laštůvka 1991a, b, c, d, Šumpich 1995, 2001, 2005, 2006a, 2007, 2008, Dvořák et Šumpich 2001).

CHARAKTERISTIKA STUDOVANÉHO ÚZEMÍ

Chráněné území Stupník se nachází severozápadně od obce Kocanda (obr. 1) blízko komunikace ve směru Cikháj - Herálec. Ze západu je ohraničena lesním komplexem smrčin, z dalšich stran pak zemědělskými pozemky nebo zahradami. Zaujímá plochu 3,28 ha v nadmořské výšce 665–675 m ve velmi mírně svažitém, široce rozevřeném údolí směrem k řece Svratce. Nachází se v 5. vegetačním lesním stupni (Míchal 1992). Stupník je podmáčená, místy bažinatá nebo zrašelinělá louka s výskytem vlhkomilných a chráněných druhů rostlin (Dactylorhiza majalis, Dactylorhiza maculata, Comarum palustre,Parnassia palustris, Platanthera bifolia aj.). Nachází

Obr. 1. Orientační mapka studované lokality. Vysvětlivky: ...umístě-ní lapače, ...les, stromy, křoviny, ...bažinaté rákosiny, ...zahrady, domy obce.Fig. 1. Map of the study site. Notes: ...place of the trap, ...forest, trees, bushes, ...moorland reeds, ...gardens, village houses.

27


ÚVOD

Údolí řeky Brtnice lze právem považovat za „hot spot“ bio-diverzity Jihlavska. Charakter hluboce zaříznutého údolí s boč-ními skalnatými stráněmi jednoznačně představuje lokální fenomén a v řadě ohledů převyšuje význam tohoto území hra-nice Jihlavska nebo dokonce kraje Vysočina. Územní ochrany se tomuto výjimečnému koutu přírody však dostalo až poměrně nedávno, a to 20. 7. 2001, kdy byla Okresním úřadem Jihlava vyhlášena Přírodní rezervace (dále PR) Údolí Brtnice. Jedním z podstatných odborných podkladů pro vyhlášení se staly vý-sledky průzkumu motýlí fauny z let 1993 až 1997 (Šumpich et Dvořák 1995, 1998, Šumpich 1998b, Liška et al. 2000, Šum-pich et Žemlička 2002, Šumpich et al. 1999, 2007). Před tímto průzkumem byly z území publikovány pouze ojedinělé nálezy motýlů (Povolný 1969, Schmöger et al. 1990, 1995). Až studie Šumpicha et Dvořáka (Šumpich et Dvořák 1998) přinesla první souhrnné informace o výskytu druhů z řádu motýlů a poukázala na přírodní výjimečnost tohoto území. Ukázalo se, že lokální podmínky údolí řeky Brtnice umožňují výskyt a v řadě případů i prosperitu populací řady druhů s velmi vyhraněnými ekolo-gickými nároky. Za zvlášť pozoruhodný byl považován vysoký podíl teplomilných druhů, z nichž některé zde dosahují hranice svého areálu. Toto poznání koresponduje se závěry Povolného (Povolný 1969), který na několika příkladech doložil pronikání xerofi lních druhů z teplejšího Třebíčska údolím řeky Jihlavy až téměř ke krajskému městu Jihlava. Je tedy zřejmé, že většina těchto druhů nalézala vhodná útočiště nejen v okolí řeky Jihla-vy, ale i v bočních údolích jejích přítoků, včetně zkoumaného údolí Brtnice. Zatímco v blízkém okolí lidských sídel nacházejí ekologicky náročné druhy stále méně vhodných útočišť (po-stupující devastaci okolí blízkých obcí zmiňuje ve své práci už

D. Povolný), v údolí Brtnice přežívá řada takových druhů až do dnešních dnů.

Po více než 10 letech, v letech 2009 a 2010 byl v údolí Brtni-ce proveden opakovaný průzkum, přičemž byly použity odlišné metody sběru dat než v předchozích letech. Příspěvek je zároveň obohacen o data získaná během nahodilých exkurzí v mezidobí stejně tak jako o data pořízená některými kolegy v minulých le-tech. Předchozí práce Šumpicha et Dvořáka (Šumpich et Dvo-řák 1998) poukazovala na vysokou druhovou diverzitu tohoto území formou výčtu zjištěných druhů a jejich potravních náro-ků, neobsahovala však až na výjimky fenologická data pozoro-vání jednotlivých druhů a také nebyla v rámci tohoto rozsáhlého území rozlišována jednotlivá stanoviště. Tento příspěvek shrnu-je veškeré dosud získané faunistické informace o motýlí fauně. V dalších letech tak bude možné sledovat vývoj přírodních po-měrů jednotlivých stanovišť, a to nejen na základě výskytu vý-značných a ochranářsky významných druhů motýlů, ale i podle změny velikostí populací druhů dosud relativně hojných.

NÁSTIN PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK

PR Údolí Brtnice se nachází cca 10 km jihovýchodně od Jihlavy v katastru obcí Komárovice, Malé, Střížov, Panská Lhota, Dolní Smrčné a Přímělkov, přičemž přírodně nejcen-nější partie skalních stepí leží jižně od obce Střížov a jihozá-padně od obce Přímělkov. Říční údolí dolního toku Brtnice je chráněno v délce cca 7 km a zaujímá plochu 68,84 ha. Nad-mořská výška území se pohybuje v rozmezí 440–520 m.

Podrobnou charakteristiku přírodních podmínek viz Laš-tovička (1972) a Zlámalík (1998). Vegetační poměry tohoto území detailně charakterizují Růžička et Zlámalík (1998).

Motýli (Lepidoptera) údolí řeky Brtnice II

Butterfl ies and Moths (Lepidoptera) of Brtnice Valley II

JAN ŠUMPICH

Česká Bělá 212, CZ – 582 61 Česká Bělá; e-mail: [email protected]

Abstract: This contribution summarizes all present knowledge about lepidopteran fauna in Brtnice Valley (declared as Údolí Brtnice Nature Reserve) acquired from various sources, in particular from research executed between 1993 and 1997 (Šumpich et Dvořák 1998) and 2009–2010. The result is a summary of 968 butterfl y and moth species found. As it turns out, there is a high probability that some ecologically demanding species died out in that location, namely Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758), Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865), Glaucopsyche alexis (Poda, 1761), Maculinea arion (Linnaeus, 1758), Polyommatus dorylas (Den. et Schiff., 1775) and Coenonympha tullia (Müller, 1764); on the other hand, for some spreading spe-cies Brtnice Valley provides a suitable habitat, e.g. Colias erate (Esper, 1805), Lycaena dispar (Haworth, 1803), Proxenus lepigone (Möschler, 1860), Apamea oblonga (Haworth, 1809), Mythimna sicula (Treitschke, 1835) or Noctua interjecta Hübner, 1803. Siederia pineti (Zeller, 1852) and Platyptilia farfarella (Zeller, 1867) were recorded in Moravia for the fi rst time; Syncopacma azosterella (Her.-Sch., 1854) is new for the Czech Republic. Brtnice Valley is currently probably the most north-western locality in Moravia for the following species: Batia internella (Jäckh, 1972), Coleophora oriolella (Zeller, 1849), Rhyacionia hafneri (Rebel, 1937), Stenoptilia annadactyla (Sutter, 1988), Agriphila tolli (Bleszyňski, 1952), Brintesia circe (Fabricius, 1775) and Arethusana arethusa (Den. et Schiff., 1775). Changes in lepidopteran taxocoenoses in dependence on spontaneous succession of natural habitats in the past few decades are discussed.

Key words: Lepidoptera, faunistics, diversity, conservation, Nature Reserve, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic

65


Přirozená radioaktivita čerstvých a hydrotermálně alterovaných hornin na lokalitě Pohled (moldanubikum)

Natural Radioactivity of Fresh and Hydrothermally Altered Rocks at the Pohled locality (Moldanubicum)

EVA MASTÍKOVÁ, ZDENĚK DOLNÍČEK

Katedra geologie, Palackého univerzita, 17. listopadu 12, Olomouc, CZ – 771 46; e-mail: [email protected]; [email protected]

Abstract: In quarry Pohled near Havlíčkův Brod there are found mainly Moldanubian granites and paragneisses, rarely also amphibolite, eclogite, serpentinite and pyroxenite. The rocks are cut by numerous hydrothermal veins and in their neighbourhood there are developed extensive hydrothermal alterations. In addition, disseminated Mo-mineralization occurs in granites. Both macroscopic and microscopic changes are observed especially in grani-tes and gneisses adjacent to mineralization. Radioactivity of fresh and altered rocks was measured using fi eld and laboratory gamma-ray spectrometry. The highest measured values of K, U and Th showed granites. Altered granite showed higher average content of K (3.5 %) and lower Th (11.9 ppm) than fresh unaltered granite (K 3.0 %, Th 13.3 ppm), whereas content of U is essentially the same, 6.0 ppm. Gneisses have average content of potassium 1.3 %, thorium 2.8 ppm and uranium 2.2 ppm. During alteration, increase of content of K, U and Th was observed. Pegmatite veins had average content of potassium 2.7 %, uranium 6.9 ppm and thorium below detection limit (

73


Luminiscence v podzemí města Jihlavy

Luminescence in the Jihlava Underground

JAN ŠUSTR

Zhoř 55, CZ – 588 26; e-mail: [email protected]

Abstract: The thesis is aimed at explaining the fl uorescence of rock walls found in one of the corridors of Jihlava´s complex underground system. The goal of this work is to put an end to all serious and buoyant theories and speculation regarding the origin and composition of the material that causes a greensome illumination of the said corridor.

Key words: underground galéry, green luminiscence, synthetic color, zinc silicite, zinc sulfi de, Jihlava, Czech Republic

ÚVOD

Jihlavské historické podzemí se rozkládá pod Měst-skou památkovou rezervací Jihlava (MPR). Je vy-budováno ve třech patrech, přičemž vrchní patro leží v hloubce asi 1–4 m pod povrchem, druhé asi 4–7 m pod povrchem a třetí 6–12 m pod povrchem. Hloubka pod-zemních chodeb je odvislá od samotné hloubky skle-pa, velikosti domu i charakteru podloží, na kterém byl dům postaven. Jeho plocha se odhaduje na 50 000 m2 a celková délka cho-deb na 25 km. Cí-lem této práce bylo objasnění jedné ze záhad jihlavského historického podze-mí a tím ukončení všech seriózních i neseriózních doha-dů o původu a slo-žení hmoty, která v podzemní chodbě, po předešlém osví-cení, způsobuje na-zelenalý svit (obr. 1). Tato hmota sice již byla v minulos-ti zkoumána (např. Mackerle 1996), její složení ale nebylo analýzou zcela ob-jasněno. Sledovaná oblast je co do plo-chy velmi malá. Jde o část historic-kého podzemního

labyrintu o délce chodeb 220 m známou jako Starý okruh, která je zachována bez sanační obezdívky a s ob-naženým horninovým podkladem. Představuje zcela samostatnou jednotku rozsáhlého jihlavského histo-rického podzemí a od ostatního labyrintu je oddělena stavebními úpravami. Vlastní výzkum probíhal v pod-zemní chodbě dlouhé 12 m, známé též jako „svítící chodba“, vyražené v hloubce 11,60 m pod úrovní terénu Masarykova náměstí v Jihlavě.

Obr. 1. Fotografi e svitu v podzemní chodbě po předešlém nasvícení UV lampou (foto L.Pavlíček 2009).Fig. 1. A photograph of light in the underground corridor after prior illumination with a UV lamp (photographed by L. Pavlíček 2009).

77


Řasová fl óra Fryšávky v CHKO Žďárské vrchy

Algae of the Fryšávka Stream in the protected region Žďárské vrchy

BLAŽENA BRABCOVÁ1, JAROSLAVA BUCHTOVÁ2

1Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Poříčí 7/11, CZ – 635 00 Brno; e-mail: [email protected]; 2Daňkovice 81, CZ – 592 03 Sněžné

Abstract: The paper deals with the distribution of cyanobacteria and algae taxa at 13 sites distributed in a longitudinal profi le of the Fryšávka Stream in the Bohemian-Moravian Highlands, in the protected area of Žďárské vrchy. The work contains results on the quality of community cyanobacteria and algae, the relative abundance of diatoms and some abiotic parameters of the water. Fieldwork research was carried out during the 2005 vegetation season. Samples were taken six times during that season. Altogether, 211 taxa cyanobacteria and algae were recorded. The most abundant were taxa of diatoms. The distributional patterns of abundant and indicative taxa are discussed with respect ecological links to environmental parameters.

Key words: cyanobacteria, algae, diatoms, Fryšávka, Žďárské vrchy, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic.

ÚVOD

V roce 2005 byl v rámci diplomové práce na katedře bio-logie Pedagogické fakulty MU prováděn průzkum řasové fl óry v říčce Fryšávce. Povodí Fryšávky se nachází na úze-mí Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. Fry-šávka pramení západně od obce Fryšava pod Hudeckou skálou ve výšce 760 m n. m. a ústí zprava do Svratky u ob-ce Jimramov v 490 m n. m. (Vaníček 1995). Plocha povo-dí Fryšávky činí 66,58 km2 a délka toku 22,6 km (Vaníček 1995). Průměrný roční průtok je asi 1,75 m3.s-1 (Vaníček 1995). 65 % plochy povodí tvoří lesní porosty, zbytek tvoří louky a pastviny (Sukop et al. 2010).

Cílem průzkumu bylo popsat taxonomickou strukturu si-nicové a řasové fl óry Fryšávky v celém podélném profi lu toku.

V minulosti prováděla výzkum řas na Fryšávce Z. Žáko-vá z několika vzorků odebraných v letech 1979–1983 (Žá-ková, ústní sdělení). Výsledky nebyly zveřejněny v žádné publikaci ani závěrečné práci. Žádný jiný dlouhodobý od-běr vzorků řas nebyl na Fryšávce dosud prováděn.

METODIKA

Na říčce Fryšávce byly během vegetačního období r. 2005 (8. 5. 2005, 5. 6. 2005, 16. 7. 2005, 3. 8. 2005, 4. 9. 2005 a 9. 10. 2005) sledovány sinice a řasy na 13 loka-litách. Na každé lokalitě byl v těchto datech odebrán jeden směsný vzorek sinic a řas (celkem 78 vzorků).

8. 5. 2005 byly na všech lokalitách (s výjimkou lokality č. 1) jednorázově změřeny (u břehu, 5 m nad místem odběru sinic a řas) přístrojem Horiba U10 hodnoty: obsahu kyslíku ve vodě (mg.l-1), pH a elektrické vodivosti vody (µS.cm-1). Hodnoty koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě byly

přepočteny na % nasycení vody kyslíkem podle Gessnera (Gessner 1959). Při každém odběru byla (v rozmezí 11.00 až 16.00 SEČ) měřena teplota vody digitálním teploměrem Thermo care s přesností na 0,1 °C (při břehu, 5 m nad mís-tem odběru sinic a řas, 10 cm pod hladinou).

Mapa studovaných lokalit (obr. 1) byla vytvořena s po-mocí mapové služby ArcGIS Serveru v aplikaci ArcMap (http://geoportal.gov.cz/webguest/wms) ve službě cenia_T_podklad – základní topografi cký podklad – DMÚ25 a další vrstvy.

Mikrofotografi e rozsivek (obr. 7) byly vytvořeny s po-mocí fotoaparátu Leica DC 480, připojeného na mikroskop Olympus BX 60 a ovládaného pomocí počítačového pro-gramu LUCIA.

Na každé lokalitě byla stanovena tři místa (na obou okra-jích toku a uprostřed toku), z každého místa byly odebrány dva kameny. Celkem tedy 6 kamenů z každé lokality. Po-kud byla při okraji toku tišina (viz popis lokalit), byl od-běr proveden právě z tišiny. Kameny byly společně dány do fotografi cké misky s vodou z místa odběru a odrhnuty (zubním kartáčkem). Pokud se na dané lokalitě nacházela makrofyta či volně plovoucí vláknité řasy, byly přemístěny do stejné misky. Obsah misky byl přelit do PE lahve. Na lo-kalitě č. 1 - Pramen Fryšávky (bez kamenů), byly vzorky odebírány z větviček, nebo ze smrkových šišek.

Všechny vzorky byly ještě za živa determinovány. Z fi -xovaných vzorků byly zhotoveny trvalé rozsivkové prepa-ráty podle Ettla (Ettl 1978), metodikou upravenou podle Saidlerové (Saidlerová 1995).

Nomenklatura sinic a řas byla sjednocena podle litera-tury: Cyanoprokaryota podle Komárka a Anagnostidise (Komárek et Anagnostidis 1999), Rhodophyta a Chromo-phyta (kromě Bacillariophyceae) podle Hindáka (Hindák et al. 1975), Bacillariophyceae podle prací Krammera

87


Vegetace a fl óra PP U Bezděkova a PP Díly u Lhotky v CHKO Žďárské vrchy

Vegetation and fl ora of two nature monuments Díly u Lhotky and U Bezděkova in the Protected Landscape Area Žďárské vrchy

JIŘÍ JUŘIČKA, KAMILA JUŘIČKOVÁ

Muzeum Vysočiny, p.o., Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01; e-mail: [email protected]; [email protected]

Abstract: Results of phytosociological and fl oristic survey of two nature monuments U Bezděkova and Díly u Lhotky near Nové Město na Moravě town (Protected landscape area Žďárské vrchy) are presented. Several types of wet meadows, characteristic for higher altitudes of Bohemian-Moravian Highlands, occur on these relatively small sites. During a fl oristic research conducted in 2010, 153 taxa of vascular plants (six of them included in the Czech red list) have been recorded at U Bezděkova site; 144 taxa (twelve of them included in the Czech red list) have been recorded at Díly u Lhotky site; in both cases these numbers are higher than those recorded during the last researches performed in 80´s of the 20th century. Identifi ed vegetation types are documented by fi ve and seven phytosociological relevés, respectively. The types were assigned to following syntaxa using an expert system: Poo-Trisetetum fl avescentis (Arrhenatherion), Angelico-Cirsietum palustris (Calthion), Cirsietum rivularis (Calthion), Lysimachio vulgaris-Filipenduletum (Calthion), Festuco capillatae-Nardetum (Violion caninae), Equiseto fl uviatilis-Caricetum rostratae (Magno-Caricion elatae) and Sphagno recurvi-Caricetum rostratae (Sphagno-Caricion canescentis).

Key words: plant inventory list, wet meadows, actual vegetation, Protected Landscape Area Žďárské vrchy, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic

ÚVOD

Přírodní památka (PP) U Bezděkova byla zřízena v roce 1953 jako Státní přírodní rezervace k ochraně jediné loka-lity šafránu bělokvětého (Crocus albifl orus) na Českomo-ravské vrchovině. PP Díly u Lhotky byla vyhlášena roku 1985 z důvodu ochrany společenstev středně vlhkých až zrašelinělých luk s výskytem orchidejovitých (Dactylorhi-za majalis, Gymnadenia conopsea, Platanthera bifolia) a dalších ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na obou lokalitách se vyskytují typické porosty vlhčích typů luk vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Zde předkládané výsledky inventarizace vznikly v roce 2010 na požadavek Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. Cílem provedených průzkumů bylo získat aktuální poznat-ky o vegetaci a výskytu taxonů cévnatých rostlin jako pod-klady pro vypracování dalších plánů péče pro obě lokality.

HISTORIE FLORISTICKÉHO VÝZKUMU LOKALIT

Vzhledem k výskytu atraktivního šafránu bělokvětého se o lokalitě U Bezděkova zmiňují V. Krist (Krist 1934) a J. Šmarda (Šmarda 1969). Území navštěvoval i novoměstský rodák M. Smejkal (1951). Nejpodrobněji lokalitu zkouma-la E. Balátová-Tuláčková: v letech 1972-73 zde studovala charakteristiky asociace Angelico-Cirsietum oleracei (Ba-látová-Tuláčková et al. 1977) a v roce 1976 zde zpracovala inventarizační seznam (Balátová-Tuláčková 1976). Loka-litu několikrát navštívil I. Růžička, jeho fl oristické údaje z 24. 4. 1996 jsou zaznamenány ve fl oristické databázi Mu-zea Vysočiny (Růžička et al. 1968–2011) a posléze byly i publikovány (Růžička 1999). V letech 1966 a 1969 zde

sbíral herbářové doklady druhu Crocus albifl orus. V roce 1985 zde F. Grüll zpracoval inventarizační průzkum, kte-rý jsme bohužel neměli k dispozici; pracovali jsme pouze s fytocenologickými snímky uloženými v České národ-ní fytocenologické databázi (ČNFD) (Chytrý et Rafajová 2003) pod čísly 110187–110193 (celkem sedm snímků) s uvedením Grüllovy práce jako zdroje. Při zpracování vý-sledků jsme ale zjistili, že jde o původní snímky E. Baláto-vé-Tuláčkové z let 1973 a 1976, které jsou v databázi nyní uloženy pod čísly 116759–116767.

První údaje z lokality Díly u Lhotky, včetně devíti fy-tocenologických snímků, publikovala v diplomové práci o vstavačovitých Žďárských vrchů Heroldová (1982). Ze Správy CHKO Žďárské vrchy zde v letech 1979–80 za-psala fl oristický seznam A. Hrdá (1980). Nejdůkladnějším zdrojem informací o území je inventarizační průzkum E. Balátové-Tuláčkové a P. Bureše (Balátová-Tuláčková et Bureš 1988), který obsahuje fl oristickou i fytocenologic-kou část (čísla snímků v ČNFD 430703–430706). Při ná-vštěvě lokality 20. 6. 1995 zde společně s V. Zabloudilem a P. Burešem zapsal fl oristický seznam I. Růžička (in Rů-žička et al. 1968–2011).

METODIKA

PP U Bezděkova byla v sezóně 2010 navštívena v termí-nech 8. 4., 26. 5., 8. 6., 26. 7., 10. 8. a 21. 9. Mimo vlastní plochu chráněného území byla navíc zkoumána přiléhající část úzké parcely 3563 mezi mezemi na východním okraji lokality. PP Díly u Lhotky jsme navštívili v termínech 1. 6., 9. 6., 26. 7., 10. 8. a 21. 9. Lokality jsme vzhledem k jejich

103


Prvonálezy ve fauně sekáčů (Opiliones) České republiky

The fi rst fi ndings in the fauna of harvestmen (Opiliones) of the Czech Republic

PAVEL BEZDĚČKA

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01, Czech Republic; e-mail: [email protected]

Abstract: Author gives a checklist of the fi rst fi ndings in the fauna of harvestmen (Opiliones) of the Czech Republic. The year of fi nding, name of col-lector, locality (if this data were found) and always the source publication are presented. Some problematic data are discussed.

Key words: harvestmen, Opiliones, fi rst fi ndings, Czech Republic

ÚVOD

Jako prvonález obvykle označujeme první doložení ur-čitého taxonu z vymezeného území, nejčastěji pak první doklad konkrétního druhu z území některého politického státu (např. České republiky, Slovenské republiky, Němec-ka). Méně časté je užití pro větší regiony (střední Evropa), světadíly (Evropa) nebo geografi cké oblasti (Palearkt), stejně jako pro menší oblasti (Jeseníky). Prvonálezy od-jakživa patří k nejvýznamnějším výsledkům faunistických průzkumů a jejich publikování je pilnému badateli často nejkrásnější odměnou. Sestavíme-li přehled prvonálezů určité skupiny organismů, získáme jedinečný zdroj infor-mací pro posuzování dynamiky šíření jednotlivých druhů i vyšších taxonů. Takový přehled může být cenný i z his-torického hlediska, protože poskytuje jedinečné informace o stavu poznání fauny daného území v různých obdobích. V odborné literatuře se však přehledy prvonálezů běžně ne-nacházejí a jsou dosud pravděpodobně výhradní specifi kou české arachnologické komunity (Růžička 2002, Růžička et Buchar 2004, ČAS 2011a, b, c).

METODY

Tento přehled prvonálezů sekáčů na území České repub-liky (tab. 1) vychází výhradně z publikovaných dat. Kde to informace v publikaci umožňovaly, zapsal jsem autora, rok i lokalitu prvního nálezu. V ostatních případech, zejména u starších literárních dat, jsem zapsal alespoň autora a vro-čení publikace, v níž byl druh pro naše území prvně uve-den. Některé problematické případy objasňuji v následující diskuzi. Použitá nomenklatura odpovídá nejnovějšímu se-znamu sekáčů České republiky (Bezděčka 2008a).

DISKUZE

První údaje o výskytu jednotlivých druhů sekáčů na českých lokalitách podal Bárta již v 19. století (Bárta 1869). Ze soupisu

sedmi uvedených druhů (z toho dnes šest validních) sbíral dva druhy Antonín Frič (Mitopus morio – v článku uveden jako Opilio grossipes Hb. a Leiobunum rotundum – uveden jako L. hemisphaericum Herb.). Ostatní druhy sbíral autor osobně. Jedná se o Phalangium opilio (uveden také jako P. cornutum), Paranemastoma quadripunctatum (jako Nemastoma fl avima-num K.), Platybunus bucephalus (jako Platylophus alpestris K., tuto interpretaci jsem diskutoval v práci Bezděčka 2010) a Ischyropsalis hellwigii. Bárta v úvodu své práce uvádí, že publikovaný materiál pavouků a sekáčů nasbíral v severních Čechách v letech 1864 až 1866. Ovšem v práci Bartoše (Bar-toš 1938) jsem našel poznámku, že první nález druhu I. hellwi-gii uskutečnil Bárta již v roce 1862. V tomto nesouladu dat však upřednostňuji Bártův údaj jako jistější (viz tab. 1).

Nové údaje přinesl až koncem 19. století Absolon (1899), který při průzkumu v jeskyních Moravského krasu doložil dva další druhy pro naše území (Mitostoma chrysomelas a Nemastoma lugubre). Další jím uváděný druh Leiobunum silvaticum Simon – dnes Nelima silvatica (Simon, 1879) je vzhledem k areálu tohoto druhu velmi málo pravděpodobný a dokladový materiál se nedochoval.

Následovala velmi významná práce Noskova „Klíč k ur-čování českých sekáčů“ (Nosek 1900). V tomto na svoji do-bu jedinečném klíči přinesl Nosek informace o 27 druzích sekáčů, z nichž osmnáct druhů uvedl z území Čech a z toho deset druhů bylo pro naše území dosud nezaznamenaných (tab. 1). Až na výjimky nezapsal u jednotlivých druhů žád-nou lokalitu či oblast, ale charakterizoval spíše prostředí a hojnost výskytu u nás. Rovněž neuvedl zdroj svých infor-mací, tedy konkrétní sbírku či sběratele.

V rozsáhlém díle „Die Weberknechte der Erde“ (Roewer 1923), autor uvedl u některých druhů výskyt i na našem území, zejména na lokalitách jižních a západních Čech (Böhmerwald, Franzensbad), případně zapsal Böhmen či Sudeten. Některé z jeho údajů jsou chybné (např. Parane-mastoma sillii a P. kochi v Čechách), jiné lze bez problémů akceptovat. To se týká např. uvedení druhu Nemastoma triste pro Šumavu a Sudety (tab. 1).

107


The two largest known aggregations of mound-building wood ants Formica rufa (Hymenoptera: Formicidae)

Dvě největší známé agregace hnízd lesních mravenců Formica rufa (Hymenoptera: Formicidae)

KLÁRA BEZDĚČKOVÁ, PAVEL BEZDĚČKA

Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo náměstí 55, Jihlava, CZ – 586 01

Abstract: Ants of the species Formica rufa Linnaeus, 1758 typically live in monogynous and monodomous colonies and only locally form aggrega-tions of nests, comprising at most about 100 mounds according to the present knowledge. We describe here the two largest nest aggregations of F. rufa, containing 1752 and 573 nests, respectively, found to date. Both these aggregations are situated in non-native forest stands in the southern part of the Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic.

Key words: Hymenoptera, Formicidae, Formica rufa, nest aggregations, Czech Republic

INTRODUCTION

Mound-building wood ants of the Formica rufa group are dominant organisms having a potential to greatly in-fl uence the functions of their ecosystems. They may affect the structure of invertebrate communities by predation, competition or tending Homoptera, spreading plant seeds as well as by changing physical, chemical and biological soil properties (e. g. Dlussky 1967, Holldöbler et Willson 1990, Lach et al. 2010). The size, density and allocation of their mounds refl ect and simultaneously infl uence the mag-nitude and spatial distribution of their activities. Therefore, wood ants have been the subject of intensive research since the early history of myrmecology (Cotti 1963, 1995, 1996). Despite this interest, the taxonomy and in many aspects al-so the ecology of wood ants have remained under-explored.

Certain species of the Formica rufa group may form large aggregations of nests, some of which are extremely huge polygynous and polydomous colonies, so-called su-percolonies (for fi rst use of the term ”supercolony”, see Gris et Cherix 1977, further e.g. Bourke et Franks 1995, Lach et al. 2010). In Europe supercolonies containing sev-eral hundred nests are known in F. aquilonia Yarrow, 1955, F. paralugubris Seifert, 1996 and F. polyctena Förster, 1850 (see Seifert 2007).

Formica rufa Linnaeus, 1758 builds polycalic colonies only locally (Seifert 1996). The highest number of mounds in aggregations of this species recorded to date is about 100 (cf. Marikovsky 1962, Miles 2006, Seifert, pers. comm.). In this paper we describe the two hitherto largest known aggregations of F. rufa nests, containing 1752 and 573 nest mounds, respectively. These aggregations are located in the southern part of the Bohemian-Moravian Highlands in the Czech Republic.

STUDY AREAS

The study areas are situated on the border of two regions in the south of the Czech Republic.

Site I. Vojtův vrch (co-ordinates of the centre 49°7’14.61” N, 15°25’35.60” E). Forest complex isolated in an agricultu-ral landscape, located 4.5 km north of the centre of the town of Dačice. The occupied area is about 50 ha in size and si-tuated at an altitude of 500–530 m (summit of Vojtův vrch hill 533 m). The terrain is moderately rugged with several small outcrops. Most of the locality is situated on a slightly inclined slope with eastern exposure, extending from the top of the hill to the fl oodplain of the Vyderský stream. The fo-rest stands consist of smaller units, predominantly Norway Spruce (Picea abies) monocultures with scattered European Larch (Larix decidua), Durmast Oak (Quercus petraea) and Scots Pine (Pinus sylvestris). Approximately half of the ac-reage of forests is a 90–100 year old stand, in the other half all age categories are represented. In several places pine mo-nocultures (Pinus sylvestris) are present. Stands are interwo-ven with a relatively dense network of paths and local roads and contain several small clearings after logging.

Site II. Dobrohošťský vrch (co-ordinates of the centre 49°4’18.40” N, 15°29’18.48” E). Small part of a large fo-rest complex with the occupied area located 4.2 km east of the centre of the town of Dačice. It is about 16 ha in size and situated at an altitude of 525–550 m on a slightly inclined slope with eastern exposure. Approximately half of the area is covered by a homogenous, approx. 100 year old monoculture of Norway Spruce (Picea abies) with scattered European Larch (Larix decidua) and Scots Pine (Pinus sylvestris), the other half consists of approx. 60 year old Norway Spruce stands with a high proportion of European Larch.

111


Vzpomínání na doktora Lunu …

ZDENĚK LAŠTOVIČKA

U Hřbitova , Jihlava, CZ – 586 01

V poslední době zažívám zvláštní situaci. Po odchodu z činného zaměstnaneckého vztahu do tzv. „důchodcovské nory“ jsou po mně občas požadovány písemné vzpomín-ky na nejrůznější pracovní i životní události, ale hlavně vzpomínky na pozoruhodné osobnosti, které jsem na té za-jímavé cestě životem potkal. A tak není divu, že jsem byl jihlavskými muzejníky vyzván ke vzpomínce na šaramant-ního geologa RNDr. Jana Lunu z jihlavského Geologické-ho průzkumu, který nás – jeho přátele, spolupracovníky a kamarády – letos tak nečekaně (řekl bych až „zákeřně“) navždy opustil…

Dobře, vyhovím zadanému požadavku a to zvláště pro-to, že na Honzu Lunu zavzpomínám velmi rád, protože byl nejen mým kamarádem, ale navíc i povahově blízkým člověkem. Blízkým v tom, že mimo své práce jsme měli rádi i legraci a také v nás bylo něco „potměšilého“ – rádi jsme si dělali neurážlivou legraci z druhých (tedy myšle-no z blízkých kamarádů a přátel). Nedivte se tedy, že moje vzpomínání na Honzu nebude vážné a pietně laděné, ale spíše vedené v obdivně veselém duchu. A tak než začnu, musím mé kontakty s Honzou Lunou rozdělit na tři eta-py. V té první, nejstarší – je vzájemné poznání, seznámení a téměř denní pracovní kontakt, druhá je z období, kdy jsme se pracovně rozešli a setkávali se jen občas a třetí je z té nejposlednější doby, ukončené tím přesmutným pátkem 6. května, kdy jsme se v jihlavském krematoriu s Honzou tak originálním způsobem navždy rozloučili… (pochopi-telně moje vzpomínky míří hlavně na etapu první!).

Na příchod doktora Luny do jihlavského Geologické-ho průzkumu si dobře pamatuji, protože jsme byli odbor-ně zásobováni především absolventy geologie z brněnské Masarykovy univerzity (tehdy to byla Univerzita J. E. Purkyně) a najednou se objevil „pan“ absolvent pražské Karlovy univerzity. Ale měl poutavou diplomovou práci z Vysočiny o lithném pegmatitu u Krasonic. Byl původem z Dačic, mineralogické lokality této oblasti rád poznával a tak jsme začali společně vyjíždět (mimo běžné pracovní úkoly), hledat, kopat a sbírat nerosty. Byl to veselý mla-dík – nějak jsme k sobě patřili a naše kamarádství se stále prohlubovalo. Bydleli jsme v Jihlavě a na chaty (vzdálené od sebe jen 2 km) jsme jezdili do přírodního chrámu zva-ného Česká Kanada (oblast mezi Dačicemi a Jindřichovým Hradcem). Tehdy jsem začal dálkově studovat, ale na to nebyly v Geologickém průzkumu dobré podmínky, protože práce tam byla časově i fyzicky velmi náročná. Přešel jsem tedy na studijně výhodnější místo – do jihlavského Muzea

Vysočiny. Honza se tomu smál, protože věděl, jak se změ-nil můj plat – přesněji řečeno jak se pronikavě snížil. Ale když chce člověk mít čas na studování – musí něco oběto-vat. Jenže nejen to místo, ale i ta parta na přírodovědeckém oddělení byla vynikající: zoolog Bedřich Slavík, botanik Ivan Růžička, preparátorky: Helena Šabatková (Marie Vr-záková). Jako geolog jsem mezi ně zapadnul jak do rodiny a hned obdržel zásadní úkol – vytvořit kolektiv spolupra-covníků na Vysočině, kteří budou pomáhat doplňovat naše ústavní geologicko-mineralogické sbírky. A když jsem při-šel z Geologického průzkumu, tak jsem využil jeho geolo-gy a jeden z prvních byl dr. Jan Luna. Tímto způsobem se dostal k muzejní spolupráci a tomuto vztahu zůstal věrný po celý život. Jak už jsem naznačil – parta na přírodově-deckém oddělení byla veselá a tak přijetí Honzy Luny bylo odpovídající. Zoologická preparátorka vytvořila z ulovené myši nádherný preparát, Bedřich a Ivan to nainstalovali tak, že na pracovních stolech, zatažením za niť, vyjel ten-to hlodavec (z úkrytu pod kalendářem) dopředu – směrem k židli, kde seděl nějaký host. Honzovi Lunovi se tedy nej-prve uvařila dobrá jihlavská káva, a když se chystal usrk-nout vonící tekutinu z porcelánového hrnku, vyjela proti němu ta myš … a už místnost burácela smíchem. Honza si pochopitelně leknutím kávu vylil na košili, na oblečení! Takovýchto legrácek se na oddělení dělaly desítky (snad to jednou někdo dodatečně zdokumentuje, byla by škoda to zapomenout a nezveřejnit). Dr. Luna byl muzejníky a jejich činností nadšen (nerad bych tehdejší přírodovědecké oddě-lení prezentoval pouze jako veselou společnost – pravdou je, že odborně patřilo mezi nejlepší v republice!) a tak jsme spolupracovali v terénu, kanceláři, při publikační činnos-ti i v laboratoři. Vzpomínám, že dokázal zajistit i vysoce moderní průzkumnou techniku. Bylo to v době, kdy jsme začali dokumentovat staré dolování a na jedné akci s mi-neralogickým kroužkem pionýrů se nám podařilo objevit unikát – kovovou středověkou důlní známku. Honzu Lu-nu to nesmírně nadchlo a začal konat. Napsal své příbuz-né (tetičce?) do Ameriky, zda by mu nebylo možné poslat (jako dárek k narozeninám) přístroj na hledání kovových předmětů. Tetička vyhověla a Honza musel přijít na celní oddělení, kde byl balíček z Ameriky podroben přísné kon-trole. Celníci vše prohlédli do detailů, včetně trubkového hledače ve tvaru hokejky, a nakonec se zeptali, co to vlast-ně je? Šprýmař dr. Luna odtušil s vážnou tváří, že vysa-vač do auta. A tak byl tento jedinečný přístroj proclen jako autovysavač…! A díky „vysavači“ se dostaly do sbírek

Pozůstatky po těžbě zlata v okolí...

Documents

Transcript of Pozůstatky po těžbě zlata v okolí...