PŘÍLIŠ VZDÁLENÉ CÍLE · 1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad 10 Úkol 1: Do roku 2015...

PŘÍLIŠ VZDÁLENÉ CÍLE

ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍMANUÁL GLOBÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Editor: Tomáš Tožička

rozvojove cile uprava 2009 - kopie:Sestava 2 4.1.2010 16:05 Stránka 1

» SVOBODA. Muži a ženy mají právo žít své životy a vychovávat své děti důstojně, os-vobozeni od hladu a strachu z násilí, útisku a nespravedlnosti. Tato práva nejlépe za-jišťuje demokratický a participativní model vládnutí vycházející z vůle obyvatel.

» ROVNOST. Žádnému jedinci ani národu nesmí být upírána možnost těžit z rozvoje. Musíbýt zajištěna rovná práva a příležitosti pro muže i ženy.

» SOLIDARITA. Globální problémy musí být zvládány tak, aby náklady a zátěž byly roz-loženy spravedlivě v souladu se zásadami rovnosti a sociální spravedlnosti. Trpící a ti,kdo mají z rozvoje nejmenší prospěch, mají nárok na pomoc ze strany těch, kdo majíz rozvoje prospěch největší.

» TOLERANCE. Lidé musí navzájem respektovat svá přesvědčení, kultury a jazyky. Rozdílymezi jednotlivými společnostmi ani mezi skupinami uvnitř společností by neměly býtpotlačovány, ale naopak chráněny jako vzácná přednost lidského společenství. Kulturamíru a dialogu mezi civilizacemi by měla být aktivně podporována.

» OHLEDUPLNOST VŮČI PŘÍRODĚ. Je nutno projevovat opatrnost při zacházení s živoupřírodou a přírodními zdroji a jednat v souladu s pravidly udržitelného rozvoje. Jedinětak může být nevyčíslitelné bohatství ukryté v přírodě zachováno a předáno našim po-tomkům. Současné trvale neudržitelné způsoby výroby a spotřeby se musí změnit v zájmu budoucího blahobytu nás a našich potomků.

» SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST. Odpovědnost za řízení celosvětového ekonomického a so-ciálního rozvoje a zvládání hrozeb mezinárodnímu míru a bezpečnosti musí býtrozdělena mezi všechny státy světa a měla by být vykonávána multilaterálně. Organizacespojených národů jako nejreprezentativnější organizace světa v tomto úsilí musí hrátústřední roli.

Z Miléniové deklarace OSN podepsané představiteli 191 států světa


OBS

AH

2

OBSAH

Editorial – možnosti použití 4

Miléniová deklarace a Rozvojové cíle tisíciletí 7

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad 10

Úkol 1: Do roku 2015 snížit na polovinupočet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USD na den. Zajistit plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny včetně žen a mladých lidí. 10

Úkol 2: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lid trpících hladem. 13

2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny 15

Úkol 3: Do roku 2015 zajistit, aby děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, mohly dokončit základní školu. 15

3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti 18

Úkol 4: Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. 18

4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost 21

Úkol 5: Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let. 21

5. cíl: Zlepšit zdraví matek 24

Úkol 6: Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. 24

6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi 26

Úkol 7: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. 26

Úkol 8: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných onemocnění. 29

7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí 34

Úkol 9: Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů.Omezit ztráty biodiverzity a dosáhnout do roku 2010 podstatného snížení množství ztrát. 34

Úkol 10: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez kvalitního přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. 37

Úkol 11: Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů). 39

8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj 41

Úkol 12: Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných pravidlech,předvídatelnosti a absenci diskriminace,včetně závazku usilovat o dobrévládnutí, rozvoj a snižování chudoby,a to na národní i mezinárodní úrovni. 41

Úkol 13: Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí - umožnění vývozu na rozvinuté trhy bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů nejvíce zadluženým chudým zemím a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby. 44

Úkol 14: Řešit specifické potřeby vnitrozemských rozvojových států a malých ostrovních rozvojových států. 48

Úkol 15: Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření, s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadlužených zemí. 50

Úkol 16: Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřujícík zajištění slušné a produktivní prácepro mladé lidi. 53

Úkol 17: Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k základním lékům v rozvojových zemích. 54

Úkol 18: Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti. 56

Rozvojové cíle tisíciletí a kampaňČesko proti chudobě 58Hlavní zdroje 62Důležité internetové stránky 63Seznam zkratek 64


Boxy

Chudší než jsme se obávali 10Nebezpečí GMO 13Dětská práce 17Podpora místo diskriminace 19Index genderové spravedlnosti (GEI) 20Kojení je prioritou 22AIDS v roce 2007 27Chudé země potřebují přístup k levným lékům 30Biopirátství 36Solární energie 36Privatizace vodních zdrojů 38Slumy v Nairobi 39Daně pro rozvoj 42Moc nadnárodních společností

– dotace na propouštění 43Evropské rozvojové dohody 44Fair Trade 47Lesk a bída mikroúvěrů 51

Grafy

Regionální rozdělení dle OSN 5Podíl obyvatel žijících za méně než 2 USD denně 12Globální trendy v dětské práci 17Zdraví a peníze 24Úmrtí matek a jejich příčiny 25Lidé nemocní AIDS v r. 2007 27Smrtící cyklus malárie 30Neúnosná finanční architektura 32Kdo dostane kolik za mé boty 43Zemědělské dotace a ODA 45Skutečná a relativní pomoc 46Fungování daňových úniků 49Oddlužovací arbitráž 52

3

OBS

AH

„To není jen pouhá reforma. To je skutečná revoluce. Pohlaví a rasa jsou prosté a viditelné rozdíly, a proto sloužily k rozdělování lidí do nadřazených a podřízených skupin, k nasazení na levnou práci, na níž tento systém stále závisí. Mluvíme o společnosti, v níž nebudou žádné jiné role než ty, které si vybereme, nebo které získáme. Fakticky mluvíme o humanismu.“

Gloria Steinem


Po třech vydáních a dvou aktualizacíchjsme se rozhodli, že je na čase přepracovatnáš manuál k Rozvojovým cílům tisíciletí - MDGs. Rozhodli jsem se zachovat podobnoustrukturu, ale zvolili jsme nové zpracování,které se zaměřuje především na grafiku, vyššísrozumitelnost a přístupnost textů. Cílem bylousnadnit pochopení některých jevů, pod je-jichž složitostí se maskují současné problémy.Tady nás však limitovaly komplexita problémua omezený prostor – přesto doufáme, že ma-teriál nebude činit problémy ani těm čtenářům,kteří se této problematice nevěnují. Snahoubylo také poskytnout skutečný manuál, kterýby mohl sloužit pro prezentaci otázek meziná-rodního rozvoje na veřejnosti a to s minimemnároků na prezentujícího. Základní informacek MDGs najdete v jednotlivých kapitolách.Boxy popisují většinou nějaký specifický pro-blém, který se k danému cíli váže, často seovšem jedná o problém spojený s celkovourozvojovou spoluprací. Grafy a obrázky mají zacíl dokreslit situaci, o níž se mluví v textu. Ten-tokrát seznam boxů a grafů najdete v obsahu.Pokud materiály obsažené v naší publikaci bu-dete chtít použít, můžete si je stáhnout z našichwebových stránek

www.ceskoprotichudobe.cz. Najdete tu všechny obrázky, grafy i texty v po-době, s níž můžete lehko pracovat a postupnětu budou přibývat i podrobnější studie k danéproblematice a více obrázků. Všechny tyto ma-teriály je možno volně šířit, s uvedením autora,k nekomerčním účelům a bez úprav. Pokudbyste chtěli provádět nějaké úpravy, prosím,dejte nám vědět na

[email protected].

Jsou ovšem i další webové stránky, kterémůžete použít. Především je to GapminderWorld (www.gapminder.org), kde organizaceGapminder a Google California zveřejňují aktu-ální světové statistiky ve velmi příjemném a pří-stupném programu Trendalyzer. Na stránkáchwww.worldmapper.org najdete na 600 map

světa, na nichž jsou velikosti jednotlivých teri-torií přizpůsobeny danému problému. Názor-nou pomůckou je interaktivní mapa hladu(hunger map) na www.wfp.org. Další materiálynajdete v oddíle Zdroje a další informace.Zkratky a názvy, které používáme v textu, na-jdete v seznamu zkratek; pokud se setkáte s dalšími, pak jejich stručné vysvětlení lehcenaleznete na www.rozvojovka.cz ve Zdroji in-formací.

Domníváme se, že dostáváte do ruku zají-mavý materiál, který je možno tvořivě využívatpři nejrůznějších akcích, vzdělávacích aktivi-tách či při přípravě vlastních materiálů. Bu-deme rádi, když nás o tom budete informovat,abychom vaše zkušenosti mohli dále využít. Při-vítáme také jakékoli připomínky k textu či gra-fice, návrhy na zlepšení a pod.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteříse na přípravě nového manuálu podíleli, kteříposkytli materiály, fotografie, a kteří měli dosttrpělivosti, když s námi zpracovávali grafy amapky. Zvláštní dík zaslouží Jens Martens, ve-doucí evropské kanceláře Global Policy Foruma Roberto Bissio, ředitel Instituto del TercerMundo a koordinátor mezinárodního projektuSocial Watch, s nimiž jsem mohl konzultovatněkteré otázky.

Přeji vám obohacující, byť ne příliš opti-mistické čtení.

Tomáš Tožička

EDIT

ORI

AL

Editorial – možnosti použití

4


5

V našich materiálech jsme vycházeli z podkladů OSNuvádějících údaje o postupu při dosahování Rozvojo-vých cílů tisíciletí za svět jako celek a za různé skupinyzemí. Tyto skupiny jsou rozčleněny na rozvojové regi-ony, transformující se ekonomiky Sdružení nezávislýchstátů (SNS) v Asii a Evropě a rozvinuté regiony. Rozvo-jové regiony jsou dále rozděleny na subregiony zobra-zené na mapě. Tato regionální seskupení jsou založenana zeměpisném rozdělení OSN s některými nezbytnýmiúpravami, aby bylo možné vytvořit skupiny zemí, prokteré může být zpracována smysluplná analýza.

Úplný seznam zemí zahrnutých v každém regionu a subregionu je k dispozici na mdgs.un.org.

Protože není stanovena žádná konvence pro rozlišení„rozvojových“ a „rozvinutých“ zemí v rámci OSN, totorozdělení je vytvořeno pouze pro potřeby statistickéanalýzy.

Česko proti chudobě použilo pro tuto mapu Petersovu projekci, která na rozdíl od jiných mapznázorňuje přesně velikost zemí. To umožňuje realistické srovnávání jednotlivých států, regionůa kontinentů, které tradiční projekce zkresluje tím, že země dále od rovníku zvětšuje a naopakzemě kolem rovníku zmenšuje. Mapu pro potřeby kampaně poskytl Franz Huber z KartographieHuber - www.kartographie.de.

EDIT

OTR

IAL


7

V roce 2000 přijalo OSN hlasy všech člen-ských států Miléniovou deklaraci, v níž vyhlá-sily své odhodlání odstranit extrémní chudobua hlad a zajistit lidem bez rozdílu pohlaví, rasya náboženství či světového názoru svobodu,rovnost, solidaritu a toleranci. Zavázaly se k ohleduplnosti vůči přírodě a přihlásily se kesdílené odpovědnosti, která by na multilaterálníúrovni měla garantovat sociální a ekonomickýrozvoj, mír a bezpečí.

K přijetí deklarace vedl dlouhý proces. Jižv roce 1970 se na valném shromáždění OSNpo dlouhých jednáních většina rozvinutýchzemí zavázala přispívat na rozvoj chudých zemí.Do roku 1980 měly přispívat 0,7 % HND; dosoučasnosti se to podařilo jen pěti zemím.

Již v šedesátých a sedmdesátých letech sestále jasněji ukazovalo, že přísun pomoci nenísamospásným řešením a že situaci více zhor-šují strukturální překážky nastavené bohatýmistáty především v mezinárodní obchodní poli-

tice. Ekonomové Západu tehdy věřili (a mnozívěří dodnes), že ekonomický růst napomůžeredistribuci bohatství a tím přispěje k odstra-nění chudoby. Ale mnohé studie, jako napří-klad materiál ILO z r. 2000, prokázaly, žesamotný ekonomický růst nestačí. Naopak, v mnoha zemích, kde HND vzrostl, se chudobazačala prohlubovat, narůstala nerovnost a ru-šily se i základní sociální jistoty jako bezplatnálékařská péče či školní docházka. Rozvojovézemě si toho byly vědomy a proto narůstalyspory uvnitř Mezinárodního měnového fondu(MMF) a Světové banky (SB), ale také v OSN,kde bohaté země blokovaly návrhy rozvojovýchzemí. Dluhová krize, která následovala po vál-kách na Středním východě spojených s dras-tickým nárůstem cen ropy a poklesem censurovin, jejichž vývoz je pro chudé ekonomikyživotně důležitý, uvrhla mnoho rozvojovýchzemí do dluhové krize. Tím se dostaly do závislosti na MMF a SB, které byly odpovědnyza dluhový management. Tyto mezinárodní finanční instituce byly v té době ovládány vírou

MIL

ÉNIO

VÁ D

EKLA

RACE

A R

OZV

OJO

VÉ C

ÍLE

TISÍ

CILE

TÍ

Miléniová deklarace a Rozvojové cíle tisíciletí


v neoliberální ekonomické nástroje a tak mělyna každý problém jediné řešení – privatizaci,zrušení cel a omezení veřejných výdajů. Eufe-misticky se to nazývalo Program strukturálníhopřizpůsobení. Následky jsou katastrofální. Pri-vatizace pod taktovkou západních firem zbavilamnoho národů zásadních zdrojů příjmů; zru-šení cel omezilo příjmy do státní pokladny a otevřelo trhy pro dotované zboží ze Západu,což vedlo ke kolapsu místních ekonomik; ome-zení veřejných výdajů způsobilo nárůst negra-motnosti a nemocnosti, která skončila až u velkých pandemií. Přes zjevný neúspěch tétopolitiky se v ní pokračovalo a obrovské ko-rupční peníze, které do rozvojových zemí při-vážely nadnárodní koncerny, aby si zajistilysurovinová ložiska, změnily nakonec mnohovlád Jihu na kleptokratické organizace v pod-ručí obrovských firem. Politika OSN se stálevíce dostávala do sporu s MMF a SB a v roce1987 přišel UNICEF s výzvou: Přizpůsobení s lidskou tváří.

Po Brundladově zprávě (1987) a konfe-renci v Riu (1992) se stále více začínalo mluvito udržitelném rozvoji, jako hlavní viník globál-ních problémů byly označeny bohaté země. Bylnastaven princip společné ale různé odpověd-nosti, v jehož rámci se poprvé v dějinách do-hodly alespoň nějaké kompenzace od prů-myslových států státům Jihu.

Obecně se věřilo, že konec studené válkyby mohl přinést konec modro-rudého viděnísvěta a vnést do politiky konečně rozum, otev-řenost a partnerství... Světová konference o lidských právech v r. 1993 potvrdila právo narozvoj a důležitost hospodářských, sociálních akulturních lidských práv. Světový sociální sum-mit v Kodani v r. 1995 vyzdvihl sociální a za-městnanecká práva a světová konference v Pekingu v témže roce poukázala na nutnostodstranění diskriminace žen. Světový potravi-nový summit v Římě v roce 1996 podtrhl právovšech lidí na potraviny a život bez hladovění.

Rostoucí kritika neoliberálního konceptunazývaného Washingtonský konsensus vedlanakonec i k jednání v rámci klubu nejbohatších

zemí - OECD. Snahou bylo odstranit pnutí mezipolitikou mezinárodních finančních institucí(MMF a SB) a OSN, nastavit jednotnou politikua zefektivnit boj s extrémní chudobou. Jednáníse odehrávala především na půdě Výboru prorozvojovou spolupráci (DAC), který v roce1996 publikoval strategický dokument Formo-vání 21. století, kde bylo poprvé zveřejněnosedm tzv. Mezinárodních rozvojových cílů. Tyjsou prakticky totožné se současnými prvnímisedmi Rozvojovými cíli tisíciletí.

V červnu 2000 zveřejnily OECD, OSN, MMFa SB brožuru Lepší svět pro všechny, kde tytocíle definovaly jako svou prioritu. O tři měsícepozději pak byly s drobnými změnami přijaty naSummitu tisíciletí, jako základ Miléniové dekla-race. Pod tlakem USA bylo vyškrtnuto posilovánípráva na přístup k reprodukčním zdravotnímslužbám a prevenci, ale byly přidány úkoly za-měřené na boj proti AIDS, TBC a malárii, zajiš-tění vody a sanitárních zařízení, zlepšení životaobyvatel slumů. Miléniová deklarace se také za-bývá tématy míru, demokracie, životního pro-středí a posilování OSN jako multilaterální síly.

Skupina zemí Jihu G77 však kritizovala cíleDAC jako jednostranné, bez jakékoli odpověd-nosti bohatých zemí. V reakci na to vypracovalgenerální tajemník OSN Cestovní mapu, podleníž se k sedmi cílům měl dopracovat další. Takvznikl 8. cíl – Partnerství pro rozvoj, který másice ambiciózní záměry, ale ty jsou natolik ne-konkrétní, bez kontrolovatelných indikátorů, žejejich splnění se dá jen těžko posuzovat. Nako-nec byly roce 2001 všechny cíle zveřejněnypod společným názvem Rozvojové cíle tisíciletí.

Je patrné, že cesta k dohodnutí rozvojo-vých cílů nebyla jednoduchá. Bohužel se uka-zuje, že jejich dosažení je mnohem těžší. Jsmejiž za polovinou vytyčeného času, ale splnění je v nedohlednu. Máme prostředky a ovládámetechnologie, kterými bychom dokázali zajistitdůstojný život pro všechny obyvatele planety.Je ovšem důležité, abychom měli také vůli tytocíle uskutečnit.

Jens Martens a Tomáš Tožička

MIL

ÉNIO

VÁ D

EKLA

RACE

A R

OZV

OJO

VÉ C

ÍLE

TISÍ

CILE

TÍ

8


ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ. EDI-

TOT-

RIAL


Do roku 2015 snížit na polovinu početlidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USDna den. Zajistit plnou a produktivní za-městnanost a důstojnou práci pro všech-ny včetně žen a mladých lidí.

Téměř miliarda lidí musí přežít s příj-mem menším než dolar denně. Z toho byměli hradit jídlo a bydlení, zdravotní péči,školné. To je prakticky nemožné. Přestoelity z bohatých zemí a mezinárodních fi-nančních institucí nabádají ke zpoplatněnízdravotnictví, školství a dalších veřejnýchslužeb v nejchudších zemích.

Pravděpodobně tím nejsledovanějším úko-lem a jedním z hlavních cílů současnosti jeprávě úkol č.1. Podle poslední zprávy OSN z konce června 2007 klesl počet lidí žijících s příjmem menším než 1 USD z 1,25 miliardy v roce 1990 na 980 miliónů v roce 2004. Naprvní pohled vypadá toto číslo úctyhodně,zvláště vezmeme-li v potaz, že se jedná o po-kles z podílu 31,6 procent všech obyvatel roz-vojového světa v roce 1990 na 19,2 procentav roce 2004. Nové statistiky založené na širo-kém průzkumu parity kupní síly však ukazují, žesituace je mnohem horší (viz box).

Ať již použijeme jakékoli statistiky, naprostotragická situace v plnění úkolu č. 1 zůstává v subsaharské Africe. V roce 2006 OSN uvá-děla, že se v tomto regionu míra absolutní chu-doby za období 1990-2002 snížila pouzeminimálně, o 0,6 procenta, reálně ovšem, díkystále rostoucímu počtu obyvatel, se počet lidížijících s příjmem menším než 1 USD zvýšil o 140 miliónů. Velmi vážná je situace i u lidí,kteří musí žít s příjmem menším než 2 USD naden, což je obecně uznávaná hranice chu-doby, kterou indikátory MDGs nezachycují.Podle zprávy Social Watch 2006 počet lidí stímto či menším příjmem klesl mezi lety 1990 a2002 jen o 40 miliónů a tak jich stále na světězůstává 2,6 miliardy.

Příčiny chudoby

Cestou ke splnění vytčeného limitu je bez-esporu snaha o eliminaci odstranitelných pří-čin chudoby. Ty můžeme rozdělit do několikaskupin.

První skupinu představují politické příčiny.Nejviditelnějším problémem jsou ozbrojenékonflikty způsobené především nedodržovánímzákazu obchodování se zbraněmi nebo nízkoupodporou intervencí směřujících k předcházenía ukončení ozbrojených konfliktů.

Často diskutovaným problémem je korup-ce, kterou působí jak vnitropolitické prostředíchudých zemí, tak bezskrupulóznost zahranič-ních investorů a vlád. Autoritářské a diktátorské1.

cíl:

OD

STRA

NIT

EXT

RÉM

NÍ C

HU

DO

BU A

HLA

D

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad

10

Chudší než jsme se obávali

Na konci roku 2007 byly zveřejněny nové výsledkyměření parity kupní síly. Jedná se o index, který srov-nává nákupní koš tisíce položek ve 146 zemích světa.Jeho úkolem je stanovit, kolik peněz musí lidé vydatna to, aby si v různých zemích mohli koupit to samé.Tento index slouží pro srovnání příjmů v různých ze-mích a také pro stanovení hranice extrémní chudoby.Ukázalo se, že situace je mnohem horší, než jsme simysleli a svět má chudých mnohem více. Příjmy po-klesly především v rozvíjejících se ekonomikách. V Číně a Indii o 40 %, v Indonésii o 17 %, na Fili-pínách o 41 %, v Jihoafrické republice o 32 % a o 24 % v Argentině. Zatímco reálný pokles příjmůzůstával nepovšimnut, neoliberální ekonomové osla-vovali vzestup globální ekonomiky, ale i ta roste po-maleji, než se předpokládalo. Jasně se ukazuje, žepropast mezi bohatými a chudými roste a místo pů-vodně předpokládaných 65 bodů Giniho indexu je glo-bální nerovnost příjmů 70 – na stupnici, kde 100 jenaprostá nerovnost a 0 naprostá rovnost příjmů.


11

režimy v rozvojových zemích jsou často tolero-vány mocnostmi kvůli hospodářským zájmům.

Nevymahatelnost práva včetně lidsko-práv-ních norem je zase výhodná pro nadnárodnífirmy těžící z otrocké práce.

Další skupinou jsou příčiny ekonomické.Tou hlavní je závislost chudých zemí na libovůlibohatých ekonomik, nedostatečný zpracova-telský průmysl a nepříznivé reálné směnné re-lace (terms of trade - poměr indexů dovoznícha vývozních cen).

Z dalších příčin stojí za pozornost zejménavysoká zadluženost rozvojových zemí, nízké a kolísající ceny přírodních zdrojů, surovin a ze-mědělských produktů na světových trzích, ex-portní portfolio složené pouze z několika málokomodit, vysoká nezaměstnanost, nedostatekkvalifikovaných pracovních sil a nedostačujícídopravní i technická infrastruktura.

Mezi demografické příčiny patří vysokáhustota obyvatelstva (Rwanda, Indie, pobřežníoblasti Číny, Indonésie, delty Nilu, Nigeru a ji-ných řek), nedostatečná zdravotní péče, ab-sence záchranné sociální sítě, někdy i fun-damentální uplatňování kulturních a nábožen-ských tradic, které mohou ztěžovat dostatečnézapojení určitých vrstev společnosti do ekono-mických struktur země apod. Problémem jetaké nerovné postavení žen, které de facto po-lovině populace brání ve vytváření bohatstvíspolečnosti.

Environmentálními příčinami jsou odlesňo-vání a následná eroze půdy, dezertifikace, zne-čištěné zdroje pitné vody a ovzduší ve velko-městech.

Z uvedeného vyplývá, že vývoj procesu sni-žování počtu extrémně chudých do velké míryzávisí na ekonomickém růstu rozvojových zemí.Ten však sám o sobě nemusí být zárukou zvý-šení kvality života. Nedílnou součástí nápravypoměrů je spravedlivé rozdělení příjmů, ale téžredukce populační exploze a zvýšení kvalitníhovzdělávání mezi všemi vrstvami společnosti,bez ohledu na pohlaví.

Pokud se chudobu v rozvojových zemíchnepodaří výrazněji kvantitativně i kvalitativněsnížit, bude mít i nadále značně destabilizujícídopad na celosvětovou politickou i bezpeč-nostní situaci.

Důstojná práce

V roce 2005 bylo do úkolů MDGs zařa-zeno i téma důstojné práce. Podle mezinárodníorganizace práce (ILO) se jedná o podporu v získání důstojné a produktivní práce v pod-mínkách svobody, rovnosti a bezpečnosti provšechny bez rozdílu pohlaví. Je postavena nazákladních konvencích ILO: zákaz nucenépráce, odstranění dětské práce, právo narovné zacházení a právo na sdružování na pra-covišti a kolektivní vyjednávání.

Nástroje pro dosažení spočívají předevšímve státní aktivní politice zaměstnanosti zamě-řené také na podporu mikro, malého a střed-ního podnikání.

1. c

íl: O

DST

RAN

IT E

XTRÉ

MN

Í CH

UD

OBU

A H

LAD


Ve velké části světa však zaměstnání před-stavuje spíše ohrožení života a nezajišťuje do-statek prostředků k přežití. Často jsou tonadnárodní firmy se sídlem v bohatých zemích,které se podílejí na vytváření otřesných pra-covních podmínek. Značkové textilní firmy i značkové potravinářské koncerny běžně ak-ceptují dodávky od firem, které využívají dět-skou a otrockou práci a porušování základníchlidských práv. Konzumenti, kteří to většinouvůbec netuší, jsou tak vedeni ke spotřebězboží, při jehož produkci byla porušována zá-kladní lidská práva.

Důsledky chudoby

Bída, hlad, předčasná úmrtí. Ztížený pří-stup ke vzdělání znemožňuje vymanit se z chu-doby. Bída se stává podhoubím pro kriminalitui mezinárodní organizovaný zločin. Zbídačelílidé jsou často objektem obchodu s orgány,lidmi, dětskými otroky. Planá naděje na lepšíbudoucnost vede k migraci z venkova do měst-ských slumů či mezi státy a kontinenty.

V relativně bohatších zemích způsobujechudoba vyloučení ze společnosti. Rozdělení

společnosti vede k napětí a možným nepo-kojům.

Chudoba je často přirovnávána k blud-nému kruhu – její důsledky se pro další gene-race stávají samotnými příčinami tohoto socio-ekonomického statutu.

12

1. c

íl: O

DST

RAN

IT E

XTRÉ

MN

Í CH

UD

OBU

A H

LAD


13

Do roku 2015 snížit na polovinu početlidí trpících hladem.

Podle kanadské CRN dnes světové ze-mědělství vyprodukuje o 17 % více kaloriína hlavu, než tomu bylo před 30 lety – a toi přes sedmdesáti procentní nárůst popu-lace. To by stačilo pokrýt potřeby všech lidíplanety. Špatná distribuce, nadměrné plý-tvání a omezování nejchudších v přístupuke zdrojům způsobují, že miliony lidí (z to-ho více než pět milionů dětí), zemřou ročněna problémy spojené s podvýživou.

Již téměř miliarda hladových

Podle organizace pro výživu a zemědělstvíOSN (FAO) vzrostl počet hladovějících lidí mezilety 2007 a 2008 o 75 milionů. Došlo tak k ná-růstu z 850 milionů na 925. Na vině je přede-vším potravinová krize, která vznikla zejménaspekulativními nákupy. Nejhorší situace je v jižní Asie s pětinou postižené populace a v subsaharské Africe, kde hlady trpí třetinavšech obyvatel.

Největšího úspěchu v potírání hladu a pod-výživy dosáhly východoasijské regiony a to pře-devším díky Číně, kde došlo ke sníženípodvýživy téměř o polovinu. Příčinou je opti-malizace distribuce potravin, lepší přístup kpitné vodě a modernizace zdravotnického vy-bavení. Pokroku bylo dosaženo také v LatinskéAmerice a Karibiku.

Dětská podvýživa

Zvláštním případem je tzv. dětská podvý-živa, protože děti jsou zdravotně ohroženymnohem více než dospělí. Radikálním zlepše-ním situace v Číně a Vietnamu klesl počet pod-vyživených dětí v rozvojových zemích na 27 %ve srovnání s 33 % v roce 1990. Poměrně malýpokrok v jiných regionech, především v jižníAsii a subsaharské Africe, nedává naději, že to-hoto cíle bude dosaženo celosvětově. Pokudsoučasný trend bude pokračovat i nadále, cílenedosáhne 30 miliónů podvyživených dětí.

Vlivem nedostatku jídla se mnoho dětí hůřesoustředí ve škole, opožďuje se ve vývoji a nebo nikdy plného potenciálu svého psy-

1. c

íl:O

DST

RAN

IT E

XTRÉ

MN

Í CH

UD

OBU

A H

LAD

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad

Nebezpečí GMO

Geneticky modifikované potraviny představují pro chudé v rozvojových zemích další nebezpečí. Z nezávislé studie CRI-IGEN vyplývá, že největší výrobce GMO, firma Monsanto, pro-vádí testy neprůkazně a netransparentně. Nezávislý výzkumprováděný Ruskou akademií věd prokázal, že krysy krmenéGMO sójou mají 6x větší úmrtnost, deformované orgány a jsou menší. Na fotce jsou dvě stejně staré krysy, vlevo jekrysa krmená normální sójou, vpravo je krysa krmená ge-neticky modifikovanou sójou.

Zdroj: Food Standard Agency UK - www.food.gov.uk/multimedia/pdfs/acnfp_74_8.pdf


chického a fyzického vývoje nedosáhne. Pod-vyživené děti snáze podléhají i lehčím infekcímči horečnatým a průjmovým onemocněnímapod. Tři čtvrtiny dětí, které umírají na podvý-živu, jsou diagnostikovány jako pouze středněči mírně podvyživené, což dokazuje nebez-pečnost problému. Kolem 60 procent dětskéúmrtnosti v rozvojových zemích souvisí právě s podvýživou.

Řešení problému hladu a podvýživy

Snaha o snížení hladu a podvýživy musí jítruku v ruce s akcemi odstraňujícími chudobu,zvyšujícími vzdělanost a péči o zdravotní stavmatek. Nezanedbatelnou součástí problému jetaké dlouhodobá podpora zemědělství a roz-voje venkova. Organizace OSN pro výživu a ze-mědělství (FAO) odhaduje, že pokud by mělobýt dosaženo vytčeného cíle, bude potřeba vy-naložit 24 miliard USD ročně na rozvojové pro-jekty a ostatní opatření. Zajímavě tato částkavypadá při srovnání s více než 300 miliardamiUSD, které hospodářsky vyspělé země ročněvydávají na dotace vlastního zemědělství. Spl-nění úkolu č. 2 by podle výpočtu FAO mohloročně přinášet zisk 120 miliard USD prostřed-nictvím výkonu několika set miliónů lidí, kteří bytak mohli žít zdravější a produktivnější život.

Nezbytné kroky ke snížení počtu podvyži-vených lidí:• Zvýšení zemědělské produktivity v chudých

venkovských oblastech s důrazem na vyššísoběstačnost, tzn. nahrazování produkceexportních plodin takovým zemědělstvím,které zajistí místním dostatek potravy a roz-voj místního hospodářství. Je bezesporuneudržitelné, aby státy vyvážející zeměděl-ské produkty byly závislé na potravinovépomoci, což je případ mnoha rozvojovýchzemí.

• Nezasahování do práva na širší potravino-vou suverenitu konkrétního státu. „Ozdrav-né“ programy strukturálního přizpůsobeníMMF, které jako podmínku další podporyzahrnovaly rušení zemědělských subvencí,vedly k růstu závislosti na importu potravin.Kupříkladu Ghana se stala závislou na do-

vozu subvencované rýže z Floridy, kdežtopůvodní místní producenti jsou dnes bezpráce.

• Prosazování dlouhodobě udržitelných způ-sobů zemědělství včetně lesnického aagro-lesnického hospodaření, šetrné na-kládání s půdou a vodními zdroji.

• Větší podpora výzkumu v zemědělství a roz-šiřování znalostí o výživě a produktivních a zároveň udržitelných metodách obhos-podařování půdy. Intenzifikace zemědělsképrodukce během tzv. Zelené revoluce po-škodila přírodu i zdraví obyvatel. Genetickymodifikované plodiny vedou k další centra-lizaci, závislosti zemědělců, a poškozujíúrodu ostatních pěstitelů.

• Investice do zlepšení infrastruktury na ven-kově, podpora lokální ekonomiky a zajiš-tění přístupu na trhy, především vybudováníkapacit pro skladování a zpracování úrody,dopravních komunikací, elektrifikace, za-jištění zdrojů pitné vody, apod.

14

Ne všechny podvyživené děti musí být vyhublé. Chlapec na obrázku trpí pro-teinovou podvýživou. Jeho jídelníček se skládá z potravin bohatých na škrob(maniok, sladké brambory, kukuřice), ale proteiny (vajíčka, maso či mléko)nedostává téměř vůbec. Příznakem proteinové podvýživy jsou kromě nafouklého bříška také nao-ranžovělé vlasy, matná pleť, únava či podrážděnost. Mnohé z takto posti-žených děti nikdy nedosáhnou plného potenciálu svého tělesného aniduševního vývoje.

1. c

íl: O

DST

RAN

IT E

XTRÉ

MN

Í CH

UD

OBU

A H

LAD


15

Do roku 2015 zajistit, aby děti kdekoli nasvětě, dívky i chlapci, mohly dokončit zá-kladní školu.

Všeobecná deklarace lidských právOSN řadí přístup ke vzdělání mezi základnílidská práva. Vzdělání je základem všechspolečností a konkurenceschopných eko-nomik. Je to základ pro snižování chudobya nerovnosti, lepšího zdraví, schopnostipoužívat nové technologie a vytvářet či šířitužitečné znalosti. Vzdělání je nezbytnoupodmínkou samostatného a aktivního ob-čana. Základní vzdělání je vstupní branou k dalšímu vzdělávání a tím i k rozvoji celéspolečnosti.

Přestože celosvětová situace se v posled-ních letech zlepšuje, stále ještě kolem 72 mili-onů dětí v roce 2005 nemělo přístup ani k základnímu vzdělání, přičemž téměř 57 % z nich tvořily dívky. Ačkoli se toto číslo zdá vy-soké, je pravděpodobně podhodnocené. Nenítotiž možné přesně určit, kolik dětí navštěvuješkolu jen občas a do statistik také není zapo-čítána situace ze zemí, kde probíhá nebo ne-dávno skončil válečný konflikt, protože data z těchto míst jsou obvykle nedostupná. Podleodhadů v roce 2005 činil podíl dětí zapsanýchna základních školách rozvojového světa 88 %,zatímco v rozvinutých zemích 97 %. Nejhorší

situace je opět v zemích subsaharské Afriky,kde podíl dětí zapsaných na základních ško-lách tvořil v roce 2005 jen 70 % a v oblastiOceánie, kde byl od roku 1999 zaznamenándokonce mírný pokles na hodnotu 78 %. Podleodhadů Světové banky tento cíl v roce 2015nebude dosažen u více než poloviny rozvojo-vých zemí, především v regionech jižní Asie a subsaharské Afriky. Naopak regiony východníAsie, Tichomoří, Latinské Ameriky a Karibikujsou k dosažení všeobecného přístupu k zá-kladnímu vzdělání blízko.

Dívky, venkov a chudé domácnosti.

Jedním z problémů a zároveň i výzev týka-jících se základního vzdělání v rozvojových ze-mích je stále přetrvávající nerovný přístup kevzdělání mezi dívkami a chlapci, mezi měst-skými a venkovskými dětmi, a největší rozdílyjsou mezi dětmi z bohatých a chudých domác-ností.

Dívky jsou stále vyloučeny ze vzdělávacíhoprocesu více než chlapci. Tento trend je nej-více viditelný v oblasti Oceánie a subsaharskéAfriky, kde 42 % dívek nenavštěvuje základníškoly ve srovnání s 28 % chlapců. V západní a jižní Asii rozdíly mezi registrovanými školáky a školačkami tvoří 4 až 7 %. V průměru 20 %dívek z rozvojových zemí nemá přístup k zá-kladnímu vzdělání ve srovnání se 17 % chlapců.Téměř jedna třetina dětí na venkově v rozvojo-vých zemích nemá přístup k základnímu vzdě-lávání ve srovnání s 18 % ve městech. Podíldětí z nejchudších domácností, které nemajípřístup k základnímu vzdělání, dosahuje 37 %.Příčin pomalého snižování analfabetismu je ně-kolik. Na prvním místě jsou vysoké náklady navzdělání - školné, uniformy, učební pomůcky,často i příspěvky na provoz školy a platy uči-telů či jízdné, které musí hradit rodiče. Velkýmproblémem je práce dětí, které musí pomáhatse zajištěním domácnosti. K tomu se přidávají 2.

cíl:

DO

SÁH

NO

UT

ZÁKL

ADN

ÍHO

VZD

ĚLÁN

Í PRO

VŠE

CHN

Y

2. cíl: DOSÁHNOUT ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY


předsudky proti vzdělání dívek. Významnou rolihraje i vzdálenost školy od místa bydliště, kterámůže dosahovat až několika hodin cestypěšky.

Nejen docházka

Významným problémem není jen množstvídětí, které do základní školy nastoupí, ale takékolik jich školu úspěšně zakončí. Z nejrůzněj-ších důvodů jakými jsou například onemocněnív rodině, kvůli kterému nezbývají peníze naškolní výdaje, v případě úmrtí jednoho z rodičůnutnost starat se o mladší sourozence a vydě-lávat na živobytí, předčasná těhotenství apod.docházku nedokončí téměř 20 % dětí z rozvo-jových regionů. V případě subsaharské Afrikyje to dokonce 44 % všech dívek.

Jedním z ukazatelů zlepšení byl stanovenpodíl gramotných lidí ve věku 15-24 let, jehož

pomocí budeme za 15 let moci zhodnotitposun ve vzdělanosti. Tato věková skupina jetotiž v současnosti školou povinná. Ve srovnánípopulací ve zmíněném věku za období 1984 - 1994 a období 1995 – 2004 se gramotnostv rozvojových zemích zvýšila z 80,2 procent na85 procent, přičemž situace je nejhorší v sub-saharské Africe, kde v roce 2004 žilo jen ne-celých 68 procent vzdělaných mladých lidí,ovšem žen jen 64 procenta. Podobně tristnístav platí i pro jižní Asii, kde ve stejném rocebylo jen 74,6 procent gramotných mladých lidí,ale žen jen 66,6 procent.

Jak je patrné z výše uvedeného, pokrok jemírný a regionálně diferencovaný. Prioritnímcílem by se mělo stát celosvětové zavedeníbezplatného základního vzdělání, neboť jde oneúměrně vysoké finanční břemeno, kladenépředevším na rodiny v rozvojovém světě. Záro-veň je třeba dbát na růst kvality výuky.

16

Tam kde nejsou prostředky na výstavbu školní budovy musí být výuka omezena jen na období sucha.

2. c

íl: D

OSÁ

HN

OU

T ZÁ

KLAD

NÍH

O V

ZDĚL

ÁNÍ P

RO V

ŠECH

NY


17

Dětská práce

Velkou překážkou základního vzdělání je dětská práce. Nejde o romantickou představu chlapce pracujícího s otcemna poli či v dílně a dívky točící se kolem matky v kuchyni. Dětská práce znamená negramotnost, žádné hry, pra-covní úrazy, zničené zdraví a narušené společenské vazby.

Mezinárodní organizace práce (ILO) definuje ve svých konvencích dětskou práci jako ekonomickou aktivitu dětí,která negativně ovlivňuje jejich zdraví a duševní rozvoj nebo znemožňuje systematické vzdělávání. Jedná se o ja-koukoliv práci dětí mladších 12 let, nebezpečnou práci 12 – 14 letých a o tzv. nejhorší formy dětské práce bez ohleduna věk dítěte. Tento fenomén postihoval v roce 2004 odhadem 218 milionů mladistvých, což odpovídalo asi 14 %všech dětí, 69 % z nich působí v zemědělství.

Ne ve všech státech je dětská práce zakázána, ale stále se vyskytuje i tam, kde mimo zákon postavena je. Za-tímco její úplné potlačení je dlouhodobým cílem, nejhorší formy dětské práce by měly být odstraněny ihned. Zhrubatři čtvrtiny dětí jsou totiž zaměstnány v nebezpečných podmínkách, jakými jsou práce v dolech, práce se škodlivýmichemikáliemi a nebezpečnou technikou, zemědělství, armáda (300.000 dětí), otroctví pro dluhy a jiné formy otroctví(5,7 milionu dětí) a sexuálního služby (1,8 milionu dětí). Ročně zahyne 22.000 dětí při pracovních úrazech.

Dětskou práci je obtížné vymýtit, protože mnozí zaměstnavatelé stále raději zaměstnávají lehce ovladatelné dětinež dospělé. Děti stojí mimo systém bezpečnosti práce, odborů, jakéhokoli pojištění i mimo placení daní. Studie ILOukázala, že ekonomický přínos zrušení zaměstnávání dětí by byl bezmála sedminásobkem jeho nákladů.

Globální trendy v dětské práci v letech 2000 a 2004 podle věkových kategorií (v milionech)

2. c

íl: D

OSÁ

HN

OU

T ZÁ

KLAD

NÍH

O V

ZDĚL

ÁNÍ P

RO V

ŠECH

NY


Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlavív základním a středním školství a doroku 2015 na všech úrovních vzděláva-cího systému.

Je nezpochybnitelné, že na této planetěžije takřka stejný počet žen a mužů. Přestoby se mohlo zdát, že tomu tak není. Žákyňa studentek je méně než žáků a studentů.Je mnohem méně podnikatelek a ředitelekfirem a jejich zastoupení v demokratickýchinstitucích a vládách nedosahuje ani jednépětiny. Často jsou však nuceny zajišťovat ži-vobytí pro své rodiny tou nejtěžší prací,včetně hornictví. Pokud chceme zajistit roz-voj pro všechny, musí to být rozvoj posta-vený také na rovnosti pohlaví.

Chudých žen je dvakrát více než mužů

Obyvatelé planety jsou postiženi chudobouvelmi nerovnoměrně. Na světě žije asi dvakrátvíce chudých žen než mužů. A čím je společ-nost chudší, tím větší rozdíly mezi oběma po-hlavími existují. Téma rovnosti mezi ženami a muži se proto ocitlo mezi Rozvojovými cíli ti-síciletí. Hlavním ukazatelem pokroku v této ob-lasti se stal poměr přístupu dívek a chlapců kevzdělání na základních a středních školách.

Přestože celosvětově bylo za poslední ob-dobí dosaženo velkého pokroku v oblasti vzdě-lání, část úkolu nebyla v roce 2005 splněna.Poměr dívek a chlapců na základních školáchve světě stoupl z míry 0,89 v roce 1991 na0,95 v roce 2005. Největší potíže s naplněnímtohoto závazku mají země subsaharské Afrikys poměrem 0,89, a západní Asie i Oceánie,obě 0,91.

Ve středním školství je situace obdobná.Ve srovnání s rokem 1999, kdy byl poměr v návštěvnosti středních škol mezi dívkami a chlapci 0,91, to v roce 2005 činilo 0,94.

Úkol nebyl splněn ani u tohoto kritéria a nej-horší situace je opět v zemích subsaharskéAfriky s poměrem 0,80, jižní Asie s 0,83 a zá-padní Asie s 0,84.

Na vysokých školách byl závazek v roce2005 splněn na globální úrovni, a to poměrem1,05 v prospěch dívek. V některých rozvojo-vých zemích však stále přetrvává nepoměr stu-dujících mezi oběma pohlavími v neprospěchdívek. Nejhorší situace je opět v zemích sub-saharské Afriky, kde je tento poměr na úrovni0,63 a v jižní Asii, kde činí 0,74.

Posilování společenské role žen

Právě negramotnost, nízká vzdělanost a tradicí předepsaná starost o domácnost za-braňují ženám v hledání produktivního zaměst-nání nebo v aktivní účasti při rozhodování naveřejnosti. Rozvojové aktivity v této oblasti seproto přímo zaměřují na institucionální podporužen, lepší přístup ke zdrojům jako jsou půda,energie či finance a větší míru zastoupení v po-litických funkcích. Podporují rovnoprávnost v oblasti zaměstnanosti (např. shodné mzdy zastejnou práci u žen i mužů), vymahatelnost právžen v oblasti zdraví či sexuality (např. často zmi-ňovaná ženská obřízka) a ochranu před nási-lím, či právní pomoc.

V oblasti zaměstnanosti by ženám přiro-zeně pomohlo také zlepšení systému sociál-ního zabezpečení, který ovšem v začarovanémkruhu chudoby nelze snadno vybudovat. Nao-pak, globalizace vytváří vyšší tlak na „flexibilitu“pracovní síly. Nicméně existují menší projekty,které nabízejí ženám služby typu mikropůjček,které jim umožňují začít podnikat. Takovápůjčka ve formě několika desítek USD můžesloužit ke koupi kola pro dopravu vypěstova-ných plodin na trh nebo pronájem stánku amísta v tržnici, nákup domácích zvířat aj. Tytoinvestice se pak velmi často stávají odrazovým3.

cíl:

PRO

SAZO

VAT

ROVN

OST

PO

HLA

VÍ A

PO

SÍLI

T RO

LI Ž

EN V

E SP

OLE

ČNO

STI

3. cíl: PROSAZOVAT ROVNOST POHLAVÍ A POSÍLIT ROLI ŽEN VE SPOLEČNOSTI

18


19

můstkem pro vymanění se z té největší chu-doby.

Na první pohled by se mohlo zdát, že gende-rový problém může zasahovat do stávajícíchsociálních a náboženských struktur např. v is-lámských či hinduistických zemích, kde roli ženve společnosti silně ovlivňují tradice. Realita jevšak často odlišná a samotné ženy si v těchtospolečnostech přejí zlepšení své sociální i ma-teriální situace. Tradicionalistické země jakoPákistán či Indie již měly v nejvyšších státníchfunkcích ženy - narozdíl od mnoha západníchdemokracií. Obecně však mají ženy v parla-mentech jednotlivých zemí pouze menšinovézastoupení. V globálním měřítku se jedná jen o 17,1 %, u rozvojových zemí je to ještě o něcoméně – 15,7 %. Zastoupení žen v ČR nedosa-huje ani průměru rozvojových zemí.

Dosažení třetího cíle je však pevně spjato s ostatními rozvojovými cíli. Vzdělané ženy majívýrazně větší vliv na plánování počtu svých dětí,pozitivně ovlivňují vzdělání dětí a posilují své po-stavení ve společnosti. Pokud ženy, jako po-četně významná část společnosti, aktivně

neparticipují na jejím ekonomickém růstu a ne-mají šanci přispět svým intelektem, názory a zkušenostmi k řízení společnosti, není možnýplný rozvoj dané země.

Podpora místo diskriminace

Posilování dlouhodobě znevýhodňovaných skupin jeobecně uznávaným právem a povinností v rozvinu-tých společnostech. Staletí útlaku žen se skládalo z tradičního i legislativního omezování jejich života.Ještě v minulém století v západní civilizaci nemělyženy volební právo, měly omezené možnosti naklá-dání s majetkem, v přístupu k vyššímu školství a každé lepší práci. Předsudky se nedají odstranitpouhou změnou zákonodárství, ale je nutné je posílitpodpůrnou legislativou, která zajistí proporční rov-nost.

Pozitivní diskriminace je speciální české han-livé označení podpůrných nástrojů, které ti, coutlačovali, používají k tomu, aby zahanbili ty,které utlačovali a kteří mají legitimní nárok nanápravu.

Pro nás může být obtížně představitelné, že v některých afrických zemích stráví ženy i více než dvě hodiny denně chůzí pro dříví na topení a pro vodu na vaření, anebo že nic netuší o ochraně proti nákaze HIV/AIDS či o možnosti plánovaného rodičovství.

3. c

íl: P

ROSA

ZOVA

T RO

VNO

ST P

OH

LAVÍ

A P

OSÍ

LIT

ROLI

ŽEN

VE

SPO

LEČN

OST

I


20

3. c

íl: P

ROSA

ZOVA

T RO

VNO

ST P

OH

LAVÍ

A P

OSÍ

LIT

ROLI

ŽEN

VE

SPO

LEČN

OST

I

Index genderové spravedlnosti

Jak ukazuje i česká zkušenost, je těžké objektivně po-suzovat nerovnost mezi pohlavími. Proto Social Watchvyvinul index genderové spravedlnosti, postavený na mě-řitelných indikátorech, které kvalifikují postavení žen vespolečnosti na základě tří ukazatelů: vzdělání, ekono-mického postavení a symbolicko-mocenského postaveníve společnosti.

Vzdělání

Indikátory jsou:• Gramotnost• Nástup na základní školu• Nástup na střední školu• Nástup na vysokou školu

V této oblasti bylo dosaženo největší rovnosti. Jeovšem alarmující, že ve 40 % zemí se situace zhoršila,přičemž v některých z nich už byla vážná.

Ekonomická participace

Indikátory jsou:• Míra ekonomické aktivity• Odhadovaný příjem

Ukazatele ekonomické participace jsou na půl cestymezi relativní rovností ve vzdělávání a alarmující ne-rovností v oblasti symbolicko-mocenského postavení vespolečnosti. I když se globálně ekonomická nerovnostsnižuje, na národních úrovních se výsledky většinou zhor-šují. Nejhorší je situace v transitivních ekonomikáchstřední a východní Evropy – v Litvě, Bělorusku, Sloven-sku a Makedonii. O prvních patnáct míst v genderověvyrovnané ekonomické participaci se dělí skandinávskézemě – Švédsko, Norsko, Island, Dánsko a Finsko – s chudými a nejchudšími ekonomikami světa – Mo-zambik, Burundi, Rwanda, Kambodža, Ghana, Vietnam,Uganda, Madagaskar, Keňa a Guinea.

Postavení ve společnosti

Indikátory jsou:• % žen v technických pozicích• % žen v managementu a vedení vládních úřadů• % žen v parlamentu• % žen v ministerských pozicích

V této oblasti jsou poměry velmi nepříznivé. Velkénerovnosti jsou v expertních, manažerských a vyššíchveřejně-správních pozicích. Celosvětově jen 17 % místv parlamentech zastávají ženy, což je hluboce pod 30%závazkem přijatým v Pekingu v roce 1995. Pouze 19 zemí dosáhlo tohoto počtu, z toho jen pět bez pou-žití kvót. V současnosti má 97 zemí ústavně, zákonem čialespoň vnitrostranickými předpisy stanovené kvóty a průměrné zastoupení žen v parlamentech těchto zemíje 19 %. V ČR bylo v r. 2007 v Poslanecké sněmovně15,5 % žen a v Senátu 13,6 %.

více viz: http://www.socialwatch.org/en/avancesyRetro-cesos/IEG_2008/index.htm

Cesta k dosažení rovnosti: Schody symbolicky ukazují, kolik bodů dle Indexu genderové spravedlnosti zbývá k dosažení rovnosti.


21

Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrt-nost dětí do věku pěti let.

Úmrtnost dětí do pěti let patří k nejpal-čivějším problémům světa. Nejmladší oby-vatelé naší planety nemají žádnou možnostzlepšit svou situaci a neplatí na ně ani ob-líbené výtky neoliberálů o lenosti či ne-schopnosti. Radikální zlepšení jejich si-tuace je společenskou odpovědností a tov celosvětovém měřítku. Fakta jasně uka-zují, že zlepšení zdraví novorozenců je jenčástečně závislé na výši příjmů a je dánopředevším odhodláním a solidaritou celéspolečnosti.

Podle odhadů OSN v roce 2005 na světězemřelo 10,1 milionů dětí mladších pěti let vesrovnání s 10,9 miliony v roce 2002. I když naglobální úrovni dětská úmrtnost klesá, tentopokrok není rovnoměrný ve všech regionech a zemích. Nejvíce zaostávají země subsahar-ské Afriky a jižní Asie. Není překvapením, žedětská úmrtnost souvisí s nízkou úrovní zá-kladních zdravotnických služeb v rozvojovýchzemích. Většině případů dětských úmrtí lze při-tom předejít, protože smrt přibližně polovinydětí v tomto věku způsobuje pouze pět nemocí:zápal plic, průjmová onemocnění, spalničky,malárie a AIDS.

Dosáhnout cíle se nepodaří

V roce 1990 činila celosvětová úmrtnostdětí do 5 let 9,5 %, to znamená, že z tisíce na-rozených dětí jich 95 před svými pátými naro-zeninami zemřelo. O 15 let později tentopoměr klesl na 7,6 %, což představuje zlepšenísituace o 20 %. Cílovým závazkem je však sní-žit průměrnou úmrtnost alespoň na 32 dětí z ti-síce.

Zatímco v rozvojových zemích v roce 1990činila průměrná úmrtnost dětí do věku pěti let

106 na 1.000 živě narozených, v rozvinutýchzemích tento poměr v roce 1990 činil 12. V roce 2005 průměrná hodnota v rozvojovýchzemích poklesla na 83, což představuje při-bližně 22% snížení. V rozvinutých zemích sní-žení poměru dosáhlo rovné poloviny, tedy 6 úmrtí na 1.000 živě narozených dětí do věkupěti let.

Ačkoli je nutné chápat popsané trendy sni-žování dětské úmrtnosti jako pozitivní, tentovývoj je příliš pomalý na to, aby stačil naplnitpředsevzatý úkol na globální úrovni a přede-vším v rozvojových zemích. Na dobré cestějsou pouze státy severní Afriky, jihovýchodníAsie a za určitých okolností i země východníAsie, Latinské Ameriky a Karibiku. Základemstrategie pro redukci dětské úmrtnosti jsoupodle expertíz OSN následující opatření: Snížitvýskyt dětských chorob i biologických faktorů,které je způsobují (kvalitní výživa, pitná voda,přístup k základní hygieně, lékům atd.), pod-porovat kojení, dbát o zdraví kojících žen, za-vést pravidelné očkování a distribuovat sítěproti komárům, kteří jsou přenašeči malárie.

Existující aktivity je třeba dále rozvíjet.Navíc je nutné zvýšit finanční dotace v součas-nosti výrazně poddimenzovaných zdravotnic-kých programů zaměřených na děti v roz-vojových zemích.

Zápal plic, spalničky, malárie a ty další ...

Nejčastější příčinou dětských úmrtí jsounovorozenecké případy do jednoho měsícevěku – 37 %. Přes dva miliony dětí mladšíchpěti let zemře na zápal plic, nejčastější příčinudětských úmrtí. Největším problémem neníléčba, ale včasné rozeznání nemoci. Druhýmnejzávažnějším onemocněním jsou průjmovépotíže, které jsou příčinou 17 % úmrtí. Všechnytři problémy je nutno řešit především zkvalitňo-váním infrastruktury a přístupu k pitné vodě, za- 4.

cíl:

SN

ÍŽIT

DĚT

SKO

U Ú

MRT

NO

ST

4. cíl: SNÍŽIT DĚTSKOU ÚMRTNOST


jištěním péče o matku a dítě a včasné porodníasistence. Je tedy nezbytné rozšiřovat bez-platné zdravotnické služby a vzdělávání rodičů.Podle údajů Světové zdravotnické organizace(WHO) a Dětského fondu Organizace spoje-ných národů (UNICEF) by úplná imunizaceproti spalničkám mohla zachránit jen v tomtodesetiletí 2.300.000 afrických dětí. Země jakoBotswana, Malawi, Namibie či Jihoafrická re-publika snížily pomocí očkování počet úmrtídětí na spalničky od roku 2000 téměř na nulu. Malárie každým rokem zabíjí nejméně 1 milionlidí na světě, z toho 90 % úmrtí je zazname-náno v subsaharské Africe. Přitom více než800.000 malarických úmrtí připadá na děti dověku pěti let, které neměly přístup k prevenci,hlavně k moskytiérám, ani k antimalarikům.

Jenom během roku 2002 došlo k infikaciHIV/AIDS u 720.000 nemluvňat. Stalo se takpřenosem z matky v době těhotenství nebo po-rodem a kojením. Tomu je přitom možno za-bránit aplikací PMTCT léků.

22

Reklama a antireklama. Příklad reklamy firmy Nestlé, která porušuje Kód chování z r. 1981 a materiálů zaměřených proti takovému jednání z kampaně Baby Milk Action.

Kojení je prioritou

Kdyby během prvních šesti měsíců života bylovíce dětí kojeno namísto krmení náhradnímléčnou kojeneckou výživou, mohlo být za-chráněno nejméně 1,3 milionu dětských životů.

UNICEF, 2004

Chybí-li přístup k nezávadné pitné vodě, základnímhygienickým zařízením a energii na sterilizaci, dětikrmené náhražkami mateřského mléka mají 25krátvyšší pravděpodobnost, že zemřou na následky prů-jmů. Proto již 30 let probíhá kampaň bojkotujícínákup výrobků firmy Nestlé, která propaguje své ná-hražky na úkor kojení. I další nadnárodní potravi-nářské firmy jako Heinz či Danone opakovaněnerespektují vlastní závazek: nepropagovat náhražkymateřského mléka. Firmy využívají neetických metodjako je rozdávání reklamních vzorků v nemocnicícha ovlivňování zdravotnického personálu nepřímýmiodměnami, jakými jsou i u nás dobře známé exklu-zivní rodinné dovolené pro lékaře, maskované předdaňovými úřady jako cesty na konference.

Zdroj: Guardien.co.uk, UNICEF Philippines

4. c

íl: S

NÍŽ

IT D

ĚTSK

OU

ÚM

RTN

OST


Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti.

Většina náboženských i společenskýchsystémů uctívá matku jako dárkyni života a ochranitelku rodu. Přesto je postavení bu-doucích matek a rodiček ve velké častisvěta otřesné a alarmující. Nedostatečnáinfrastruktura lékařských zařízení, zpoplat-nění péče i pro nejchudší či předražené a nedostupné léky jsou celosvětově nej-větší smrtící hrozby pro dárkyně života.

Čísla a fakta

Více než půl milionu matek ročně umíráběhem těhotenství a porodu, přestože mnohozemí se středním příjmem zaznamenalo ve snižování mateřské úmrtnosti rychlý pokrok.Celosvětová míra mateřské úmrtnosti zůstávástále hodně vysoká především kvůli špatné si-tuaci v subsaharské Africe a jižní a střední Asii.Paradoxem je fakt, že podobně jako u před-chozího úkolu se jedná o léčitelné a včasnouprevencí odstranitelné komplikace během tě-hotenství a porodu.

Za rok 2000 byl celosvětový počet úmrtížen během těhotenství, porodu či šestinedělí(tzv. mateřská úmrtnost) odhadnut na 529.000,z čehož 84 % připadá na uvedené regiony.Míra mateřské úmrtnosti na 100.000 živě na-rozených dětí v zemích subsaharské Afriky ne-klesá a stagnuje na 920. Její hodnota pro jižnía střední Asii činí asi 520.

V rozvojových zemích obecně se průměrnámíra mateřské úmrtnosti pohybuje kolem hod-noty 450 na 100.000 živě narozených dětí. Vý-razně lepší situace je ve střední a JižníAmerice, kde ve stejném roce zemřelo „jen“22.000 žen, tedy 4 % z počtu žen zemřelýchpři porodu v rozvojových zemí. Na hospo-dářsky rozvinuté země připadá zhruba 2.500

úmrtí ročně, což představuje méně než jednoprocento.

Jak dosáhnout cíle

Vzhledem k nevelké spolehlivosti nashro-mážděných dat není možné definitivně vyhod-notit splnitelnost vytčeného cíle. Nicméně snížito tři čtvrtiny mateřskou úmrtnost v subsaharskéAfrice, jižní a jihovýchodní Asii a Oceánii se s největší pravděpodobností nepodaří.

Porodní komplikace postihují celosvětověna 15 % těhotenství a nesouvisejí tedy s eko-nomickou vyspělostí země. Mateřská úmrtnostje však vysoká jen v rozvojových regionech.Přímé porodní komplikace jako krvácení, po-trat, těhotenské křeče, porodní uzávěra či in-fekce zapříčiní asi tři čtvrtiny úmrtí. Nepříméporodní komplikace způsobené svízelnými ži-votními podmínkami včetně malárie, chudo-krevnosti, žloutenky a ve stále větší mířeHIV/AIDS stojí za zbylou čtvrtinou.

Sociální situace mnoha žen ve společnostihraje taktéž významnou úlohu. Diskriminacežen spolu s chudobou vede u mnoha z nich keztrátě zdraví, nedostatečnému příjmu živin, brz-kým sňatkům a příliš častým těhotenstvím.Zdraví dětí takto zkoušených žen je značněohroženo. Uzavírá se tak bludný mezigene-rační kruh nemocnosti a úmrtnosti.

5. c

íl: Z

LEPŠ

IT Z

DRA

VÍ M

ATEK

5. cíl: ZLEPŠIT ZDRAVÍ MATEK

24

Každou minutu zemře jedna ženana následky problémů spojenýchs těhotenstvím, ročně více než

půl milionu.

99 % těchto úmrtí se odehraje v Africe, Asii a Latinské Americe.


25

Problém úmrtí matek nelze vyřešit, aniž bydošlo k rozvoji infrastruktury zdravotnických za-řízení v nejvíce postižených regionech. Zdra-votní péče musí být nejen kvalitní, ale i širocedostupná. Na to je však třeba soustředit mno-hem více peněz, úsilí a energie, než se aktu-álně na zdravotnické programy poskytuje. V případě naprosté absence lékařské pomocii poměrně lehká porodní komplikace častokončí smrtí nebo doživotním postižením ro-dičky.

Ne ke všemu je potřeba přítomnost lékaře,někdy by stačila i pomoc dobře vyškolenýchsester a porodních asistentek. Klíčovými pře-kážkami pro poskytování péče jsou nedostatekinformací o vážnosti problému, nízký socio-ekonomický status, velká geografická vzdále-nost péče a někdy i nedůvěra v její posky-tovatele.

Úmrtí matek na 100.000 živě narozených dětí a jejich příčiny

5. c

íl: Z

LEPŠ

IT Z

DRA

VÍ M

ATEK


Do roku 2015 zastavit a zvrátit šířeníHIV/AIDS.

Snad žádný jiný úkol v rámci Rozvojo-vých cílů tisíciletí nevyburcoval takovou po-zornost a finanční podporu jako snaha o zastavení a zvrácení šíření HIV/AIDS. Jeto dáno i tím, že HIV/AIDS ohrožuje takéobyvatele vyspělých států. Z toho důvodujsou vlády i farmaceutické korporaceochotny investovat do boje s touto pande-mií tak velké objemy finančních prostředků.Ani tato situace však neotevřela cestu k existujícím lékům těm nejchudším a počtyobětí stále rostou.

Stále stejný trend

Na konci roku 2006 žilo na světě zhruba39,5 milionu lidí nakažených virem snížené imu-nity (HIV) nebo již s chorobou AIDS oproti 32,9miliónům v roce 2001. Pouze v roce 2006 setímto virem nově nakazilo 4,3 miliónu lidí, hlavněv regionech východní Afriky a Společenství ne-závislých států (SNS), kde tento počet nově in-fikovaných roste nejrychleji. Počet lidí, kteříumřeli v důsledku AIDS a souvisejících zdravot-ních komplikací také stoupl, z počtu 2,2 milionův roce 2001 na 2,9 milionů v roce 2006.

Nejhorší situace je v zemích subsaharskéAfriky a v procentuálním zastoupení jsou na tom

6. c

íl: B

OJO

VAT

S H

IV/A

IDS,

MAL

ÁRIÍ

A D

ALŠÍ

MI N

EMO

CEM

I

6. cíl: BOJOVAT S HIV/AIDS, MALÁRIÍ A DALŠÍMI NEMOCEMI

26

Čtyři učitelé venkovské předškoly v Malawi. Jeden z nich je HIV pozitivní. Je si toho vědom a přesto se neodváží to někomu říci. Důvod? Obrovské stigma, které by na něj i jeho rodinu padlo. V mnoha komunitách se o HIV/AIDS raději nemluví, což usnadňuje jeho další šíření.


27

nejhůře země jižní Afriky - Svazijsko, Botswana,Zambie, Zimbabwe, Lesotho a Namibie.

59 % nakažených v subsaharské Africetvoří ženy. Mezi příčiny vysoké koncentraceHIV/AIDS mezi ženami patří především jejichnerovné postavení vůči mužům a pověry. Jakonakažené zažívají mnohem větší stigmatizaci adiskriminaci než muži.

Kolik ještě nových milionů sirotků?

Z dostupných dat a odhadů OSN lze vyčíst,že kvůli AIDS bylo v zemích subsaharské Afrikyv roce 2005 registrováno přes 11,5 milionůdětí-sirotků, které ztratily alespoň jednoho z ro-dičů. Ze stejné statistiky vyplývá, že vůči roku2003 (9,6 milionu sirotků) se jedná o téměřdvoumilionový nárůst. Mezi nejhůře postiženézemě patří Jihoafrická republika s 1,2 milionemsirotků, dále Zimbabwe a Keňa - obě 1,1 mili-onu, Uganda - 1 milion a Nigérie s 930 tisíci.Velmi smutnou charakteristikou, která provázíšíření AIDS, jsou případy, kdy nemoc způsobísmrt obou rodičů. Sirotci z takových rodin jsouv daleko větší sociální i ekonomické nevýhodě,protože naprosto závisí na širším příbuzenstvua hrozí jim úplná ztráta přístupu k dostatečnévýživě, základní lékařské péči a vzdělání.

Prevence a levné léky

V roce 2005 zemřelo ve světě na AIDS2,24 milionů lidí, což je mírný nárůst oprotiroku 2003, kdy stejné nemoci podlehlo 2,18milionů lidí. Mezi nejčastější infekce, kterýmlidé s HIV/AIDS podléhají, patří tuberkulóza.Dále pak různé záněty plic, dýchacích cest a mozku, salmonelové infekce aj. K nejběžněj-ším způsobům přenosu viru HIV patří sexuálnístyk s infikovaným partnerem, přenos z matkyna dítě a používání již použitých injekčních stří-kaček.

Základní strategií v boji proti šířeníHIV/AIDS je prevence založená na vzdělávání,které je zaměřeno na způsoby ochrany předHIV/AIDS a rizika spojená s tímto onemocně-

ním. Nepříliš šťastnou roli v boji proti šířeníHIV/AIDS hrají některé náboženské autority za-kazující používání kondomů.

Na globální úrovni došlo k navýšení finan-čních prostředků pro boj s HIV/AIDS z 1,6 mi-liardy USD v roce 2000 na 8 miliard v roce2006.

Již několik let existují kvalitní anti-retrovirálníléky, které zabraňují nebo zpožďují rozvinutí ná-kazy virem HIV v nemoc AIDS. Problémem jejejich patentová ochrana a z toho plynoucí vy-soká cena, která činí tuto léčbu pro většinu ne-mocných nedostupnou. Chudé země protopotřebují přístup k levnějším variantám (tzv. ge-nerika) těchto anti-retrovirálních preparátů.

V roce 2003 se odhadovalo, že v rozvojo-vých zemích žije 5-6 milionů lidí, kteří potřebujítento druh léčby, ale pouze 5 % z nich k nímělo přístup. Na konci roku 2006 anti-retrovi-rální preparáty obdrželo asi 2 milióny lidí v roz-vojových zemích, což odpovídalo přibližně 28procentům ze 7,1 miliónů infikovaných lidí, kteřítuto léčbu potřebují. 6.

cíl:

BO

JOVA

T S

HIV

/AID

S, M

ALÁR

IÍ A

DAL

ŠÍM

I NEM

OCE

MI

V roce 2007

• 33,2 milionu lidí žilo s HIV / AIDS• 2,5 milionu dětí žilo s HIV / AIDS• 2,5 milionu lidí bylo nově nakaženo HIV• 0,42 milionu dětí bylo nově nakaženo HIV• lidé mladší 25 let tvoří polovinu nově nakaže-

ných• 2,1 milionu lidí zemřelo na AIDS• 0,33 milionu dětí zemřelo na AIDS • v Africe žilo 12 milionů sirotků v důsledku AIDS• v rozvojových zemích potřebuje léčbu 7,1 mili-

onu postižených HIV/AIDS, léky dostává pouze28 % z nich

• mezi lety 1981-2007 zemřelo více než 25 mi-lionů lidí na AIDS

Podle statistik o epidemii AIDS & HIV publikovanýchUNAIDS/WHO v říjnu 2007http://www.avert.org/worlstatinfo.htm


13

6. c

íl: B

OJO

VAT

S H

IV/A

IDS,

MAL

ÁRIÍ

A D

ALŠÍ

MI N

EMO

CEM

I


29

Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření ma-lárie a dalších závažných onemocnění.

Malárie a tuberkulóza nadále zůstávajínemocemi, které zabijí nejvíce lidí. Kolem90 % úmrtí na malárii, většinou dětí, při-padá na subsaharskou Afriku. Přes 80 %úmrtí na TBC se odehraje v rozvojových ze-mích. Chudé země se však potýkají i s dal-šími tropickými chorobami. Vzhledem k chudobě obyvatelstva, které si nemůžedovolit kupovat drahé léky, se ale farma-ceutické firmy takřka vůbec výzkumu lékůproti těmto chorobám nevěnují. Situacetak stále zůstává velmi kritická.

Malárie

Odhaduje se, že na světě je zhruba 300- 500 milionů akutních případů malárie. Pře-

stože je malárie léčitelnou nemocí a dá se jí i úspěšně předcházet, každoročně jí podlehneasi 1,2 milionu lidí. Pro další dva miliony lidí jemalárie jednou z příčin smrti.

Naprostá většina těchto zbytečných obětíjsou děti, přičemž 80 % z nich tvoří v subsa-harské Africe děti mladší pěti let. Na tento sub-kontinent připadá 90 % z celkového celo-světového počtu úmrtí na malárii. Malárie takzůstává vážnou hrozbou lidskému zdraví i pro-duktivitě mnoha tropických regionů, které ne-jsou lákavé pro zahraniční investory ani turisty.V mnoha afrických oblastech jsou děti infiko-vány již vícekrát, což způsobuje závažné trvalénásledky a zvyšuje riziko úmrtí. Vysoce ohro-ženou skupinou jsou těhotné ženy. Maláriečasto způsobuje úmrtí v prenatálním věku nebose podílí na nízké porodní váze a chudokrev-nosti matek. Malárie je velice nebezpečná prolidi nakažené virem HIV či nemocné AIDS. Infi-kování hrozí zejména v tropických oblastech v období dešťů, kdy většina venkovských rodinpotřebuje všechny dospělé, a často i děti, pro

polní práce. Výzkumy potvrzují, že rodiny zasa-žené malárií mají menší úrodu, což má v obec-ném měřítku devastující dopady pro ekono-mickou situaci chudého venkovského obyva-telstva.

Prevence a léčba

V subsaharské Africe, nejpostiženějším regionu na světě, mělo v roce 2006 pouze 5 %dětí ve věku do pěti let možnost spát pod sí-těmi napuštěnými insekticidy, které je chránípřed moskyty roznášejícími malárii. Prioritoumusí být zajištění protimalarických sítí pro veš-keré obyvatelstvo, především venkovské. Zá-roveň je potřeba umožnit lidem přístup k efektivní léčbě v blízkosti jejich domovů,vzdělávat je v oblasti ochrany před nemocemia přednostně poskytovat antimalarika těhotnýmženám. Je třeba zajistit, aby tato péče byla do-stupná, tedy bezplatná.

Pro efektivní boj proti malárii v nejvíce postiže-ných oblastech je nutné:• získat ročně 3 miliardy USD, z toho 2 mili-

ardy USD jen pro subsaharskou Afriku (v roce 2004 to však bylo jen 600 milionů)

• zkoumat a vyvíjet možnosti využití lokálníchpřírodní látek pro léčbu a prevenci (např.Artemisia annua), omezit patenty na využitípřírodních látek a tradičních postupů

• radikálním způsobem znásobit grantové in-vestice do nákupu a distribuce antimalaric-kých sítí s důrazem na regionální produkci

Tuberkulóza

V roce 2004 se ve světě tuberkulózounově nakazilo přibližně 9 milionů lidí a zhruba 2 milióny lidí na tuto nemoc ve stejném rocezemřelo. Nejvíce zasaženým regionem je opětsubsaharská Afrika se 490 existujícími případytuberkulózy na 100.000 obyvatel v roce 2005. 6.

cíl:

BO

JOVA

T S

HIV

/AID

S, M

ALÁR

IÍ A

DAL

ŠÍM

I NEM

OCE

MI

6. cíl: BOJOVAT S HIV/AIDS, MALÁRIÍ A DALŠÍMI NEMOCEMI


30

6. c

íl: B

OJO

VAT

S H

IV/A

IDS,

MAL

ÁRIÍ

A D

ALŠÍ

MI N

EMO

CEM

I

Chudé země potřebují přístup levným lékům

Generické léky (tzv. generika) jsou kopie originálních patentovaných přípravků, které jsou díky své nízké ceně jedi-nou šancí chudých zemí na přístup k nutně potřebným lékům. Generická farmaceutika 1. řady k ochraně před roz-vinutím onemocnění AIDS například snížila cenu léčby jen od roku 2000 o téměř 99 %, z 10 tisíc na 130 dolarů.Vyrábět generické léky je možné až po vypršení platnosti patentu původního léku, nebo za zvláštních podmínek, kteréschválily v roce 2001 členské státy WTO. Rozvojovým státům bylo umožněno obejít patenty a vyrábět generika prosvou akutní potřebu. Toto opatření ale nepřineslo očekávané výsledky, protože chudé země nemají dostatek vlast-ních výrobních kapacit. Většina generických léků pro nejchudší oblasti se proto vyrábí ve větších zemích jako je Indie,Thajsko a Brazílie, které jsou ale pod velkým tlakem ze strany bohatých států a farmaceutických koncernů. Ty senechtějí vzdát svých patentů, přestože léky jsou určeny pro export do nejchudších zemí. Hrozí tak reálné nebezpečí,že budou miliony nakažených od generik zcela odříznuty.

Zdroj: www.accessmed-msf.org, www.healthgap.org


Velmi vážná situace je také v Oceánii s 341 pří-pady, jižní Asii s 290 a jihovýchodní Asii s 274případy tuberkulózy na 100.000 obyvatel.

Úmrtnost na tuberkulózu v roce 2005 bylanejvyšší v zemích subsaharské Afriky, 55 mrt-vých na 100.000 obyvatel, a nadále stoupá,i když menším tempem než v předchozích ob-dobích. Naopak výskyt tuberkulózy klesá nebostagnuje ve všech ostatních regionech. Proto v celosvětovém měřítku tento poměr klesl naúdaj 21 úmrtí na 100.000 obyvatel v roce2005 ve srovnání s 26 mrtvými v roce 2000.Nejrizikovější skupinou zůstávají chudí lidé, v bohatých zemích jsou to často bezdomovci,kteří nemají přístup k léčbě a trpí podvýživou,která průběh nemoci zhoršuje.

Tuberkulóza je obvykle léčena antibakteri-álními léky tzv. první řady, které stojí v rozsahu14-18 USD na pacienta. Může ovšem vznik-nout rezistence nemoci vůči těmto lékům a pakmusí být užívány jiné, mnohem dražší antibak-teriální léky druhé řady, které se také musí uží-

vat déle. V září 2006 WHO v Africe izolovalanový smrtelný druh bakterie tuberkulózy, kterýbyl značně odolný vůči lékům první i druhé řadya možnosti jehož léčby jsou velmi omezené.Ačkoli v současné době není známo jehopřesné rozšíření, WHO odhadovala, že v roce2004 se na světě mohlo vyskytovat téměř půlmilionu případů výskytu tohoto druhu bakterie.

31

6. c

íl: B

OJO

VAT

S H

IV/A

IDS,

MAL

ÁRIÍ

A D

ALŠÍ

MI N

EMO

CEM

I


Integrovat principy udržitelného rozvojedo politiky a programů jednotlivých státůa zabránit ztrátám přírodních zdrojů.Omezit ztráty biodiverzity a dosáhnoutdo roku 2010 podstatného sníženímnožství ztrát.

Devastace přírody a klimatické změnymají negativní dopad na každého, ale nej-více zasahují chudé. Mezinárodní panel ex-pertů ke klimatickým změnám o tom ve svézprávě z roku 2007 říká: „Zranitelné mohoubýt především chudé komunity, zejména ty,které sídlí ve vysoce rizikových oblastech.Vesměs mívají menší schopnost se přizpů-sobit a jsou více závislé na zdrojích citlivýchna působení klimatu, jako jsou místnízdroje vody a potravin.“

Biodiverzita

Biodiverzita představuje bohatství života naZemi. Množství rostlin, živočichů a mikroorga-nismů včetně genů, jsou součástí složitých eko-systémů, které vytvářejí životní prostředí. Témabiodiverzity bylo do rozvojových cílů zařazeno v roce 2005 a důvodem byl dramatický úbytekdruhů na naší planetě doprovázený devastacícelých ekosystémů. Podle Encyklopaedia Bri-tannica 2004 zmizí ročně na 27.000 druhů.Škody jsou nedozírné. Ztracený biologický po-tenciál již nikdy nebudeme moci využít k novýmléčebným postupům či k nasycení populace.Také ztráty v počtech přežívajících druhů jsoualarmující. Podle Living Planet Index ubylo 25 %v populaci suchozemských živočichů, 28 %mořských a 29 % sladkovodních živočichů.

Zpráva Millennium Eccosystem Assessmentříká, že ztráta biodiversity a zhoršování stavuekosystémů má přímo či nepřímo za následekzhoršování zdraví, vyšší nebezpečí nedostatkupotravin, majetkové ztráty a zhoršování sociál-ních vztahů včetně snižování možnosti svobodyvolby.

Zachování biodiverzity je klíčové pro splněnídalších úkolů. Udržitelné zajišťování potravin,léků a zdrojů pitné vody je nutné pro naplněnívšech Rozvojových cílů tisíciletí.

Odlesnění

Podle údajů FAO tvořila v roce 2005 cel-ková rozloha lesů necelé 4 miliardy hektarů,tedy asi 30 % rozlohy všech pevnin. Přibližněpolovina se rozkládá v tropické či subtropickéoblasti a zbytek v mírném a boreálním pásmu.Jen 36 % lesů je dosud nezasaženo lidskou čin-ností. Lesy hrají významnou roli v ochraně bio-diverzity, vodních zdrojů a mají také významnouekonomickou, sociální a kulturní dimenzi.

7. c

íl: Z

AJIS

TIT

UD

RŽIT

ELN

Ý ST

AV Ž

IVO

TNÍH

O P

ROST

ŘED

Í

7. cíl: ZAJISTIT UDRŽITELNÝ STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

34


35

V letech 1990-2005 zmizela 3 % z celkovérozlohy lesů, což představuje průměrnou ročníztrátu 0,2 %. Přes mírný pokles zůstává ročníodlesnění na úrovni 7,3 miliónu hektarů za rok,což představuje denní ztrátu 200 km2. Hlavnípříčiny kácení lesů jsou poptávka po dřevě a popůdě pro zemědělskou produkci. Velký problémpředstavuje i nelegální komerční kácení původ-ních pralesů.

Úbytek lesů významně přispívá ke zvyšovánískleníkových plynů v atmosféře, degradaci půdya ztrátě biologické druhové rozmanitosti. FAOproto státům doporučuje podporovat tzv. udrži-telný lesnický management, jenž v sobě zahr-nuje ocenění lesních zdrojů, ochranusocioekonomické funkce lesa a také ochranurozmanitosti druhů a genových zdrojů. Součas-ným trendem je navyšování plochy lesních plan-táží pro komerční využití (agrolesnictví), prevencipůdní eroze a ochranu vodních zdrojů To vše naúkor původních přirozených (pra)lesů.

Skleníkové plyny – globální oteplování

Produkce skleníkových plynů představujevýznamný faktor v oteplování planety a v dů-sledku toho i klimatických změn. Mezi hlavníprodukované skleníkové plyny patří oxid uhličitý(CO2), jehož emise způsobené lidskou činnostívzrostly celosvětově z 22,5 miliardy metrickýchtun v roce 1990 na 29 miliard v roce 2004.Tento stoupající trend i nadále pokračuje. Na-příklad v jihovýchodní Asii a severní Africe emiseCO2 narostly za zmíněné období více než dva-krát.

I rozvojové země nadále zvyšuji produkciskleníkových plynů a v současné situaci lze jentěžko očekávat, že budou právě ony investovatdo rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Budouse spíše odvolávat na praxi rozvinutých zemí,které svá hospodářství postavily na využívání la-ciných fosilních paliv a přes svou ekonomickouvyspělost a dostupnost zdrojů i technologií vyví- 7.

cíl:

. ZA

JISTI

T U

DRŽ

ITEL

NÝ

STAV

ŽIV

OTN

ÍHO

PRO

STŘE

DÍ


36

7. c

íl: .

ZAJIS

TIT

UD

RŽIT

ELN

Ý ST

AV Ž

IVO

TNÍH

O P

ROST

ŘED

Í

její pouze malé úsilí ke snížení emisí skleníko-vých plynů na udržitelnou úroveň. Je nezbytné,aby ekonomicky vyspělé státy zajistily přístup k novým a udržitelným technologiím nejméněrozvinutým zemím.

Spotřeba energie

Celosvětová spotřeba energie má stále ros-toucí tendenci. Od roku 1990 vzrostla o 20 % i přes pokrok ve vývoji a užívání energetickyefektivnějších technologií. Energie z obnovitel-ných zdrojů, jakými je například energie z vod-ních elektráren nebo bio-paliva, v současnostitvoří asi 12 % globální energetické spotřeby. Zá-vislost na fosilních zdrojích zůstává na 80 % a nadále se prohlubuje se stoupajícím množ-stvím spotřebované energie.

Úkol 9 nestačí

Bohužel tento úkol se nevztahuje na udrži-telné využívání oceánských zdrojů. Je nutné siuvědomit, že podmořské ekosystémy, které nyní

čelí obrovskému ohrožení vlivem nadměrnéhorybolovu a znečištění, jsou pro planetu stejnědůležité jako suchozemské lesy.

Solární energie

Fotovoltaika (zařízení na přímou výrobu el. energie zeslunce), solární kolektory (pro ohřev kaplin), větrnéturbíny, malé vodní elektrárny a energetické zpra-cování biomasy mohou představovat vhodný zdrojenergie pro rozvojové země. Tyto decentralizovanézdroje energie nepotřebují budovat dálkové přeno-sové sítě, které jsou pro venkovské oblasti příliš ná-kladné. Zkušenosti z aplikace moderních obno-vitelných zdrojů ukazují, že náklady na jejich výstavbua provoz jsou mnohem nižší než při využívání fosilně-nukleárních elektrárenských technologií. Překážkourozvoje obnovitelných zdrojů energie je státní pod-pora využívání fosilních paliv, kupř. budování infra-struktury, rozvodných sítí, financování výzkumu apod.To zatím jen nepatrně vyvažuje podpora obnovitel-ných zdrojů energie (OZE) v rozvinutých i některýchrozvojových zemích.

Biopirátství

Tento termín se vžil pro označení praktik velkých farmaceutických a chemických firem, které zneužívají tradiční zna-losti účinků rostlin ve specifických lokalitách. Při výzkumu léčiv a nových účinných chemikálií se využívá tzv. na-hodilého testování, kdy se sbírají méně známé či nově objevené druhy a zkouší se, co by se z nich dalo vyrobit.Úspěšnost tohoto testování je 1:10.000. To je samozřejmě finančně velmi náročné. Pokud však bio-prospektoři využijí znalostí tradiční medicíny, úspěšnost stoupne až na 1:2. To by bylo možné chápat jako velmi dobré spojenítradiční medicíny s moderní vědou. Bohužel nadnárodní firmy si často nechávají patentovat i staré tradiční postupya po národních vládách pak vyžadují zákaz tradiční výroby.

Nejznámější kauzou je biopirátství výrobků z nimbovníku (Neem Tree), které nalézají široké uplatnění v zemědělstvíi kosmetice. Evropský patentový úřad v roce 2005 rozhodl, že není možné patentovat použití semen z nimbovníkujako fungicidu (prostředku proti houbám a plísním), jak se o to pokoušela americká společnost Thermo Trilogy. Za žalobou proti patentu ovšem nestál žádný stát, ale skupina aktivistů, kterou vedla indická spisovatelka Vandana Šiva.

Chudé země totiž nemají dostatek prostředků, aby se pouštěly do sporů o patenty. Navíc nechtějí ani pohněvat vládyz bohatých zemí, v nichž mají farmaceutické a agrochemické firmy svá silná lobby. Většina politiků z třetího světamá ještě v dobré paměti hlasování Jemenu v Radě bezpečnosti OSN proti USA. Během následujících tří dnů zasta-vily Spojené státy Jemenu, jedné z nejchudších zemí světa, slíbenou pomoc ve výši 70 milionů USD...


37

Do roku 2015 snížit na polovinu početlidí bez kvalitního přístupu k nezávadnépitné vodě a základní hygieně.

Přístup k nezávadné pitné vodě a zá-kladním hygienickým zařízením je nezbyt-nou podmínkou důstojného zdravéhoživota a zároveň základním předpoklademúspěchu v boji proti chudobě, hladu, dět-ské úmrtnosti i nerovnoprávnému posta-vení žen.

Voda asi bude ….

V roce 1990 využívalo kvalitních zdrojůpitné vody 78 % celosvětové populace, o čtr-náct let později už to bylo 83 %, v rozvojovýchzemích se jedná o 80 %. V absolutních číslechtedy nově získalo přístup k nezávadné pitnévodě 1,1 miliardy lidí. Největšího pokroku bylodosaženo v jižní Asii díky Indii, kde se pokrytízvýšilo ze 72 na 85 %, významný posun byl za-znamenán i v subsaharské Africe, kde však bezpitné vody stále zůstává 44 % oby-vatel. V Číně došlo k paradoxnímuvývoji: na venkově se situace zlep-šila, zato ve městech 100% pokrytíkvalitní vodou pokleslo na 92 % z důvodu zvýšené spotřeby prů-myslu a výrazného znečištění. V ně-kterých městech na pobřeží navícvlivem vysoké spotřeby klesla hla-dina spodní vody o několik metrů,takže hrozí její kontaminace vodoumořskou (např. Šanghaj), což nutíčínské politiky plánovat nové obrov-ské říční přehrady.

Ačkoli se situace pomalu zlep-šuje, na světě stále zůstává 1,1 mili-ardy lidí bez přístupu ke kvalitnímuzdroji pitné vody. Dvě třetiny z nich žijí v Asii, v samotné Číně sejedná o 300 milionů obyvatel. Ve

většině měst – vyjma subsaharské Afriky – jsouk dispozici relativně dobré zdroje, zato na ven-kově je kvalita vody problematická celosvětově.Nejhorší pokrytí přístupu k pitné vodě je v Oce-ánii - 51 %.

Současné tempo zlepšování přístupu k pit-né vodě slibuje globální splnění cíle do roku2015, ale například v subsaharské Africe secíle pravděpodobně dosáhnout nepodaří. Vzhle-dem k populačnímu vývoji bude ovšem třebazajistit pitnou vodu pro další 1,2 miliardy lidí.

… hygiena určitě ne !!!

Co vlastně znamená zlepšit základní hygi-enu? Podle definice OSN jde o zajištění sani-tárního systému, v němž je s exkrementynakládáno tak, že neohrožují okolí a nestávajíse zdroji dalšího znečištění a přenosu nákaz.Jde tedy v první řadě o bezpečné a hygienickynezávadné záchody v domácnostech, veřej-ných institucích i prostranstvích, ale i na pra-

7. c

íl: Z

AJIS

TIT

UD

RŽIT

ELN

Ý ST

AV Ž

IVO

TNÍH

O P

ROST

ŘED

Í



38

7. c

íl: .

ZAJIS

TIT

UD

RŽIT

ELN

Ý ST

AV Ž

IVO

TNÍH

O P

ROST

ŘED

Í

covištích. Světový summit o udržitelném rozvojik tomu ještě přidal nezbytnost bezpečných hy-gienických praktik a vzdělávání.

Mezi lety 1990 a 2004 stoupl poměr lidí ži-jících v rozvojových regionech, kteří měli pří-stup ke kvalitní hygieně z 35 na 50 % (z celo-světového měřítka se jednalo o pokrok z 49 na59 %). To znamená, že za uvedené obdobínově získalo přístup k základním hygienickýmpotřebám asi 1,2 miliardy lidí. Přesto je sou-časný počet lidí bez přístupu k sanitárním zaří-zením odhadován na 2,6 miliardy.

Špatné hygienické podmínky, společně s nedostatkem kvalitní pitné vody a nebezpeč-ným zacházením s fekáliemi, přispívají ke zdra-votním, ekonomickým a sociálním problémům.Společně způsobují 88 % úmrtí na střevní one-mocnění dětí ve věku do pěti let, což odpovídá

počtu 1,5 milionu dětí ročně. Dále mohou způ-sobovat chudokrevnost u dívek, u kterých setak dají očekávat významné komplikace běhemporodů. Obecně je situace mnohem horší veslumech, v periferních venkovských oblastecha mezi uprchlíky, kteří opustili své domovy kvůliválečným konfliktům či hladomorům.

Pokud budeme chtít naplnit tento závazek,bude nutné mezi lety 2005-2015 zajistit pří-stup ke kvalitnější hygieně pro dalších 1,6 mili-ardy obyvatel Země. Ovšem v případě po-kračování současného trendu se světovémuspolečenství tento závazek naplnit nepodaří.

Technologie pomáhá

Právě u tohoto úkolu můžeme vidět, jak cí-lený výzkum a vývoj mohou prospět i chudým.Díky programům mezinárodních institucí bylyvyvinuty funkční a jednoduché ruční pumpy pročerpání vody z větších hloubek. V mnoha ven-kovských oblastech tak byl umožněn relativnělevný a udržitelný zdroj vody.

Podobně tomu bylo se suchými záchody,které dnes představují bezpečnou možnostnejen pro venkov. Vyschlý odpad se dá bez-pečně využít i jako hnojivo. Velmi často je tomnohem příznivější řešení než zavádění spla-chovacích záchodů, které kladou velké nárokyna investice, údržbu a následné čištění od-padních vod. V souvislosti s tím se mnozí od-borníci obávají, že ve snaze rozšiřovat kapacitysanitačních zařízení se zapomíná na údržbustávajícího, což může vést v budoucnosti opětk degradaci.

Privatizace vodních zdrojů?

Velkým tématem, které se týká situace v rozvojovýchzemích, je privatizace vodovodní infrastruktury. Pri-vatizaci obecně podporuje Mezinárodní měnový fond(IMF) i Světová banka, podle jejichž ideologie priva-tizace omezí byrokracii řízení, přinese efektivitu a potřebné investice. Teorie neoliberálních ekonomůse ovšem míjí s praxí i studiemi UNDP, které uka-zují, že investory nezajímají ekonomicky slabé a ven-kovské komunity. Jak lze logicky předpokládat,investují pouze do oblastí a infrastruktur, kde lze oče-kávat vysoký zisk a orientují se především na movi-tou klientelu a průmysl. Zásobování kvalitní pitnouvodou je ale nezbytné pro zdraví všech občanů, nejentěch bohatých. Zatím nejosvědčenějším modelem tak zůstává komu-nální správa vodních zdrojů. Na venkově často fun-guje na principu volených komisí, které od lidívyužívajících vodní zdroj vybírají poplatek na údržbua výměnu zařízení. Zajištění vody a sanitárních zařízení, a ve větších ko-munitách pak vodovodních a kanalizačních služeb, bymělo pozitivní dopad na zdraví obyvatelstva, možnostvzdělávání (děti by nemusely chodit kilometry provodu) a zvýšení počtu pracovních míst. Dosažení to-hoto cíle by napomohlo zvýšit šance na splnění dal-ších Rozvojových cílů tisíciletí.

Rok 2008 byl OSN vyhlášen jako mezinárodní rok hygieny


39

Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvý-šení kvality života minimálně 100 mili-onů obyvatel příměstských chudinskýchčtvrtí (slumů).

Již po staletí vnímáme města s jejichbohatstvím, kulturou a architekturou jakoměřítko a hnací sílu pokroku. Rapidní ur-banizace však způsobila dramatickou krizi– miliony lidí se ve slepé naději na lepšíživot hrnou do měst, kde se stávají obyva-teli bídou zubožených čtvrtí zvaných slumy.Bohatství měst se dnes nepozná podlevýšky mrakodrapů, výstavních pasáží čipočtu monumentů, ale podle toho, jak jeschopno přijímat své chudé.

Ve slumech žije třetina obyvatel měst

Více než polovina všech obyvatel planety,asi 3,2 miliardy lidí, žije ve městech. Z nichkaždý třetí v roce 2005 žil ve slumech – ex-

trémně chudých městských částech bez ade-kvátní hygieny, kvalitních zdrojů vody, stálého domova a dostatečného životního prostoru.

7. c

íl: Z

AJIS

TIT

UD

RŽIT

ELN

Ý ST

AV Ž

IVO

TNÍH

O P

ROST

ŘED

Í


Slumy v Nairobi

V Nairobi, hlavním městě Keni, žije celkem 2,5 mili-onu lidí, z toho 1,5 milionu v chudinských čtvrtích,které zabírají pouze 5 % rozlohy města. V nairob-ských slumech sdílí veřejné záchody až 250 domác-ností, což znamená obrovské zdravotní riziko. Proženy tyto záchody představují navíc vysoké bezpeč-nostní riziko, především pravděpodobnost znásilněnív nočních hodinách. I proto se používá velmi nebez-pečný způsob likvidace odpadu, tzv. létající toalety:exkrementy v igelitových pytlících se rozhazují pookolí.Podle UN-Habitat 57 procent majitelů slumů (slum-lords) jsou vysocí vládní úředníci a politici.

Zdroj: UN-Habitat, University of Nairobi


40

7. c

íl: .

ZAJIS

TIT

UD

RŽIT

ELN

Ý ST

AV Ž

IVO

TNÍH

O P

ROST

ŘED

Í

V současnosti tedy počet těchto obyvateldosahuje asi 1 miliardy. V mnoha městech roz-vojových zemí k tomu přispívá překotná mi-grace z venkova, která souvisí s nejistýmživobytím a ztrátou půdy.

Zatímco v roce 1990 žilo 46,5 % měst-ského obyvatelstva rozvojového světa ve slu-mech, o deset let později to již bylo jen 36,5 %.Největší procentuální podíl těchto obyvatelměla v roce 2005 subsaharská Afrika (62,2 %),jižní Asie (42,9 %) a východní Asie (36,5 %),která jako jediný region zaznamenala nepatrnýnárůst od roku 2001. Důvodem tohoto nárůstuje migrace obyvatel z čínského venkova do vel-kých měst – ekonomických center země. Mi-grací venkovského obyvatelstva do měst jsounejvíce zasažena města v subsaharské Africea jižní Asii. Například v Čadu, Středoafrické republice a Etiopii žijí čtyři z pěti městskýchobyvatel ve slumech.

Ačkoli procentuální podíl klesá, absolutnípočty obyvatel slumů, z důvodu celkové popu-lační exapanze, stoupají. Mezi lety 1990 a 2001 stoupl absolutní počet nových obyvatelchudinských čtvrtí ve všech regionech o vícenež 200 miliónů, což představuje 28% nárůst.

Víceúrovňové řešení pro zlepšení životav chudinských čtvrtích

• Zlepšení sociální infrastruktury – obyvateléslumů potřebují především radikální zlep-šení základních potřeb. Zajištění nezá-vadné pitné vody a toalet. Dostupnost škola zdravotnických zařízení. Přítomnost poli-cie a zajištění bezpečnosti.

• Pozemková správa – spekulace s pozemkya jejich pronajímání obyvatelům slumů jepro elity obrovským zdrojem příjmů a prochudé vstupem do začarovaného kruhudluhů a nemožnosti vymanit se ze zajetíchudinské čtvrti. To vede k další degradaciměst. Existující alternativy jako veřejné po-zemkové banky a veřejný pronájem po-zemků pro chudé jsou sice těžko pro-saditelné, ale stále ještě realizovatelné.

• Aktivní politika zaměstnanosti a lokální eko-

nomika – rozšíření pracovních příležitostí jepro zlepšení života obyvatel slumů nutností.Proto je nezbytné prosazovat proaktivnípodporu zaměstnanosti, lokální ekonomikya svépomocných občanských aktivit.

• Podpora venkova – orientace na velké in-vestice a agroprůmysl na venkově narušujetradiční sociální a ekonomické vazby, při-spívá k prohlubování chudoby a následněvede k odchodu venkovanů do měst. Pod-pora venkova je proto dalším nutným kro-kem k omezování růstu slumů.

• Nebezpečí likvidace slumů – často semluví o nutnosti odstranění chudinskýchčtvrtí. Je to ideál, který však představujevelké nebezpečí. Odstranit slumy lzepouze tehdy, zajistíme-li lidem možnost žítjinde. V opačném případě to znamená jennárůst bezdomovectví a další s tím spojenéproblémy, jakými jsou násilná vyhánění a tvorba nových, ještě horších ghet.

Demografické odhady UN-Habitat ukazují,že pokud ve stávajícím přístupu k problému se-trváme, stoupne do roku 2020 počet lidí v chu-dinských čtvrtích na 1,4 miliardy a do roku2030 na rovné 2 miliardy.


41

Dále rozvíjet otevřený obchodní a finan-ční systém založený na jasných pravi-dlech, předvídatelnosti a absenci diskrimi-nace, včetně závazku usilovat o dobrévládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni.

OSN ve své zprávě World Economic Si-tuation and Prospects udává, že v roce2006 bylo převedeno z chudých zemí dobohatých o 683 miliard USD více nežopačně. Je tedy zřejmé, že bohatými státyregulovaný, byť eufemisticky stále nazý-vaný volný, trh vede k dalšímu nárůstu chu-doby v méně rozvinutých zemích. Jakkolinám ekonomové tvrdí opak, fakta jasněukazují, že chudé země financují náš roz-voj, stejně jako stále chudnoucí většina po-pulace zajišťuje stále větší bohatství stálemenšímu počtu supermajetných.

S Jihem jen výhodně

V obchodní politice nedošlo pro rozvojovézemě k žádnému posunu k lepšímu. Spíše na-opak. Zástupci bohatých zemí v rámci Světovéobchodní organizace (WTO) tlačí na zeměJihu, aby ještě více liberalizovaly své trhy a pou-štěly na ně větší množství zboží importovanéhoze Severu. Samy země rozvinutého Severu sepřitom odmítají vzdát vlastních ochranářský cela dovozních kvót, kterými chrání své trhy akteré ve výsledku brání výrobcům z rozvojovýchzemí vyvézt své výrobky na trhy rozvinutých

států a vydělat si tak tolik potřebné valuty. Na-opak dotovaná produkce výrobků ze Severudále likviduje trhy na Jihu. Když pro sebe Jihpožadoval stejná pravidla jako má Sever (tzv.reciprocita), bohaté země se svých výhod vzdátodmítly. Spolu s těmito jednáními v rámci WTOse zhroutil také mýtus, že obchodní organizacezaložená mimo OSN bude ve výstupech svýchjednání efektivnější. Jediným pozitivním krokemv těchto jednáních je příslib bohatých zemí, žedo roku 2013 odbourají dotace na vyváženézemědělské produkty. Farmáři na Jihu mohoudoufat, že bohaté země alespoň tentokrát do-drží slovo a že do té doby konkurenci dotova-ného zboží přežijí.

Veřejné versus privátní

Problémem jednání na mezinárodní úrovnije, že se vedou mezi státy, kde ekonomickoupolitiku již neřídí vláda nýbrž tzv. volný trh a které se liberalizací zřekly národohospodář-ských nástrojů řízení. Proto nyní zástupcůmstátů nezbývá, než hrát roli vyjednavačů vel-kých nadnárodních firem. Příkladem může býtjednání Billa Clintona v zájmu Chiquity protimenším vývozcům banánů do EU, nebo jed-nání George Bushe v zájmu amerických far-maceutických firem proti levné výrobě lékůproti AIDS.

Nadnárodní korporace jsou dnes mocnějšínež většina států, stojí za 70 % celosvětovéhoobchodu, nejsou nikomu odpovědné a v pří-

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

8. cíl: BUDOVAT SVĚTOVÉ PARTNERSTVÍ PRO ROZVOJ

Tam, kde se rozvojové cíle zaměřují na boj proti hladu a podvýživě, vzdělávání,přístup k pitné vodě, sanitárním zařízením apod., najdeme většinou velmi přesné ča-sové termíny a kvantitativní indikátory měření úspěchu. Když se ovšem dostaneme k od-povědnosti bohatých zemí a jejich příspěvku k mezinárodnímu rozvoji, získáme jenvelmi vágní formulace bez jasných kritérií k jejich naplňování a průběžné kontrole.Osmý cíl je vnímán jako jeden z nejdůležitějších, bez kterého není možno naplnit typředchozí. Do rozvojových cílů se přitom dostal až jako poslední, po tlaku skupiny G 77(sdružení zemí Jihu), která kritizovala rozvojové cíle jako paternalistické a západocen-trické, bez jakékoli odpovědnosti ze strany bohatých zemí.


padě ekonomického selhání snadno získávajídotace na obnovu z peněz daňových poplat-níků. Donutit obří koncerny k etickému chovánínení jednoduché a v posledních letech tolikzmiňovaná Společenská odpovědnost firem(CSR) se často ukazuje jako nedostatečná.Vzhledem k tomu, že v některých zemích chu-dého Jihu, kde nadnárodní firmy často operují,právní systém nevylučuje to, co na Severu vý-slovně zakazuje, je nezbytné zavést regulačníprvky, které budou moci na principu meziná-rodního práva vynutit na nadnárodních korpo-racích zákonné chování a dodržováníminimálních právních, pracovních, zdravotnícha environmentálních standardů.

Mezinárodní daňové úniky

Odhadované úniky daní přes tzv. daňovéráje a offshore centra se odhadují, při předpo-kládaném 30% zdanění, na 250 miliard USD.Polovina těchto prostředků by bohatě stačila k odstranění nejzávažnějších nemocí. Přestožetento fakt je znám už dlouhou dobu, jen málozemí se s tím snaží něco dělat. Daňové ráje ne-patří mezi světové mocnosti, takže by bezpo-chyby respektovaly mezinárodně přijatápravidla. K takovému kroku však schází mezi-národní konsensus. Autoritářským vládám tentosystém nevadí, v mnoha demokratických ze-mích pak firemní lobby tlačí proti přijetí odpoví-dající legislativy a jiné demokratické země rádyvyužívají offshore teritoria k financování tajnýchoperací.

Celosvětově existuje přes sedm desítekoffshore center, několik z nich i v EU – Amste-rodam, London City, Budapešť a mnohé ost-rovy. Firmy, které pro svoje finanční transakcepoužívají offshore centra a ‚šetří‘ tak na daních,zároveň ochuzují státní rozpočet svých vlast-ních zemí a přesunují tím daňovou zátěž z práv-nických osob na fyzické. Zákonitým důsledkemje, že důchodové, zdravotní a sociální systémyse ocitají v krizi.

V poslední době daňové úniky tohotodruhu nejsou doménou pouze právnickýchosob. Důkazem je aféra německých superbo-hatých manažerů a šéfů velkých státních pod-

niků, kteří ukrývali své příjmy v Lichtenštejnsku.Pokud by se takovýto trend šířil dál, placenídaní by zůstalo jenom na chudých.

Těžké dobré vládnutí

V takové situaci není divu, že volání povágně koncipovaném dobrém vládnutí připadámnohým expertům jako pokrytectví. Podle de-finice OECD se dobrým vládnutím myslí pře-devším široký a multidimenzionální proces,zahrnující demokracii, lidská práva, participaciobčanů a funkční právní systém. Ovšem dobrévládnutí je především sou-organizace vztahůmezi lidmi, společenstvími a přírodou. Je tomaximum jednoty v maximu různosti.

42

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

Daně pro rozvoj

Daň z měnových operací Jeden z nástrojů financování Rozvojových cílů tisíci-letí by mohlo představovat zdanění měnových ope-rací (Currency Transactions Tax - CTT). Obrat ob-chodu s měnami činí denně 1,9 bilionu USD. Z 95 %se ale jedná o čistě spekulativní operace. Kdyby semezinárodní společenství dokázalo shodnout na je-jich zdanění, mohly by získané prostředky pokrýt ná-klady rozvojové pomoci. Zároveň by se omezilačetnost nebezpečných spekulací, jež v minulosti za-vinily mnohé hospodářské krize.Tento návrh je nápadem nositele Nobelovy ceny J. Tobina (tzv. Tobinova daň), který původně uvažo-val o 1% zdanění. Dnešní jednání o zavedení CTT sevedou o sazbách ve výši 0,05-0,1 %. Celosvětové za-vedení této daně by kromě redukce spekulativníchoperací přineslo 75 - 200 miliard USD ročně! Prvnízemí, která uzákonila CTT ve prospěch rozvojové spo-lupráce, se v roce 2004 stala Belgie.

Zdanění letecké dopravyDalším nástrojem je zdanění letecké dopravy, kterávyužívá mnoha daňových úlev, způsobuje velké zne-čištění a chudým přináší minimální prospěch. EU v roce 2005 schválila možnost zdanění letenek a vy-užití těchto výnosů pro financování oficiální rozvojovéspolupráce. První země, které toto zdanění zavedly,byly v roce 2006 Francie a Gabun. Zdanění se po-hybuje ve výši 1-40 € za letenku podle délky letu.


43

Na půdě evropské nevládní platformy roz-vojové spolupráce vznikl dokument Čí vládnutí,který shrnuje základní problémy dobrého vlád-nutí, jak je definuje Evropská komise v rámciimplementace 4. Evropského rozvojovéhofondu. Velmi správně mimo jiné ukazuje na to,že tento dokument je ve svých slovech odlišnýod toho, jak sám vznikl a jak je uplatňován. Pro-blémy s vládnutím v Evropě a v rozvojovémsvětě jsou příliš důležité na to, aby byly použí-vány k prosazování krátkodobých ekonomic-kých a bezpečnostních zájmů EU. V době, kdyi v Evropě stále více občanů cítí propast mezisebou a světem politiky, je důležité, abychomse konečně poučili ze společné diskuse o vlád-nutí. Nesmí chybět ani zohlednění vztahu mezivládnutím a oprávněnými požadavky občanů nastátní správu. Na základě našich kulturních tra-dic a zkušeností se musíme pokusit vyvinout ta-kový systém, který bude postaven na principuVŠECH lidských práv, transparentnosti a od-povědnosti.

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

Moc nadnárodních korporací- 30 největších prodejců potravin ovládá třetinu svě-tového trhu s jídlem

- 5 společností kontroluje 90 % světového obchodus obilím

- 6 společností kontroluje tři čtvrtiny globálního trhus pesticidy

Zdroj: Action Aid – Power the Poor

Dotace na propouštěníSrovnání vládních dotací 8 společnostem v USA s počtem lidí, které propustily v letech 1990-1994.

Obdržené dotace ZaměstnanostGM $110.600.000 -104.000IBM 58.000.000 -100.000AT&T 35.000.000 -1.077 GE 25.400.000 -80.000Amoco 23.600.000 -8.300 DuPont 15.200.000 -29.961Motorola 15.100.000 +9.600 Citicorp 9.600.000 -15.700

Zdroj: Corporate Welfare Information Center


Řešit specifické potřeby nejméně rozvi-nutých zemí - umožnění vývozu na roz-vinuté trhy bez zatížení cly a dovoznímikvótami; odpuštění dluhů nejvíce zadlu-ženým chudým zemím a zrušení oficiál-ního bilaterálního dluhu; štědřejší po-skytování oficiální rozvojové pomocizemím, které se zavázaly ke snížení chu-doby.

Světový obchod roste jako nikdy předtím.Hodnota světových exportů zboží a služebse téměř zdvojnásobila - ze 7.700 miliardUSD v roce 2001 na 14.800 miliard USD vroce 2006. Zatímco podíl rozvojových zemístoupl na nebývalých 36 %, podíl 50 nej-chudších zemí stagnuje na 0,5 %.

Obchod s rozvojem

Rostoucí síla ekonomik Jihu, především zemískupiny G5 (Brazílie, Čína, Indie, Jihoafrickárepublika, Mexiko) částečně omezila mocen-ské postavení EU a USA ve Světové obchodníorganizaci (WTO). Poté co se bohaté státy snažily prosazovat další otevírání trhů rozvojo-vých zemí pro své zboží a služby, aniž bylyochotny zpřístupnit vlastní trhy rozvojovýmzemím, redukovat své dotace do zemědělskévýroby a dovozní restrikce, došlo k zablokováníjednání v WTO a prakticky k jeho zhroucení.Ani další separátní jednání mezi hlavními hráčinevedla k řešení. EU a USA nejsou stáleochotni přistoupit na podmínky volného trhu a prosazují jednostranně výhodnou ekonomic-kou politiku.

Po krachu jednání WTO dochází k přesununa bilaterální a meziregionální vyjednávání. Pří-kladem jsou Dohody o ekonomickém partnerství(Economic Partnership Agreements - EPAs),které upravují ekonomickou spolupráci EU se ze-měmi skupiny Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP).

Tradičně nejhorší dopad na situaci lidí v rozvojových zemích má nerovně nastavenýobchod se zemědělskými produkty. Vysocedotované potraviny, které jsou vyváženy na ne-chráněné trhy chudých zemí, především su-šené mléko, rajčata, cukr nebo kuřecí maso,

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ


44

Evropské rozvojové dohody

Lomé – Cotonou – EPAsEvropské hospodářské společenství a později Evropskáunie od 70. let řídila svůj ekonomicko-rozvojový pří-stup k bývalým koloniím v Africe, Karibiku a Ticho-moří (ACP) dle preferenčních dohod z Lomé (hlavníměsto Toga). Podle těchto úmluv měly rozvojové zemězvýhodněný přístup na evropské trhy a byla jim téžposkytována zvláštní ekonomická podpora. Přijetím nové dohody z Cotonou (hlavní město Be-ninu) EU v roce 2000 více méně potvrdila dohody z Lomé a jejich působnost prodloužila do roku 2007.Rozhovory o EPAs otevřely otázku tzv. reciprocity,tedy ústupků na obou stranách a nejen na straně chu-dých zemí. Dohody vedoucí k větší otevřenosti trhůrozvojových zemí pro zboží z EU by v praxi totiž zna-menaly omezení rozhodovacích pravomocí rozvojo-vých zemí na úkor firem z EU, omezení příjmů zemía tzv. ochranu investic, která v praxi znamená, že zachyby evropských firem by platili daňoví poplatníci z chudých zemí. Ty samé výhody by sice mohly vyu-žívat i firmy z Jihu v Evropě, ale to není realistické.EU se navíc nechce v brzké době vzdát vývozu doto-vaných produktů.


45

poškozují rozvo-jové trhy a likvidujímístní malé i střed-ní farmáře. V roce2005 tyto dotacev zemích OECDdosáhly 225 mili-ard USD.

V roce 2007jsme byli svědkydramatického ná-růstu cen, které ved-ly na jedné straně k obrovským příj-mům – předevšímu zemí vyvážejícíchropu, na druhéstraně k obrov-ským těžkostem vzemích, které jsouzávislé na dovozuklíčových komodit– ropy a potravin.Podle FAO musely rozvojové země na přelomu2007/2008 vydat na dovoz obilí rekordních 52miliard USD. Důvodem jsou především speku-lativní nákupy a poptávka po surovinách na bi-opaliva. To způsobuje nedostatek potravin anepokoje. FAO udává, že 36 zemí se nacházív akutní potravinové krizi a potřebuje vnějšípomoc.

Proto je třeba, aby byly v nových jednáníchWTO brány na zřetel potřeby chudých zemí,především v jejich politice cel a při ochraně lo-kálních trhů hlavně s ohledem na zemědělsképrodukty zajišťující potravinovou suverenitu.Jednání by měla vést k vyrovnanému postavenína mezinárodním trhu a k zajištění politickéhoprostoru pro definování vlastních hospodář-ských politik a následně pak i politiky rozvoje a boje s chudobou. Totéž platí i pro jednání v rámci EU – země ACP (Afrika, Karibik, Ti-chomoří). V těch by měly být zohledněny pře-devším potřeby rozvojových zemí a nikoli jensnahy o rozšiřování exportních možností prozemě EU. Nezbytností je omezení dotací na vy-vážené zemědělské produkty v bohatých zemích.

Rozvojová spolupráce roste i neroste

Prostředky oficiální rozvojové spolupráce(ODA - Official Development Assistance) semezi lety 2002 a 2006 téměř zdvojnásobily,když vzrostly z 58 miliard USD na 104. Opti-mismu ovšem brání fakt, že za velkou částí stojíodpouštění dluhů, především těch nelegitim-ních, poskytnutých diktaturám v Nigérii a Iráku.Podle zprávy Světové banky z roku 2007 se v ODA také objevují nové položky, které byještě v 70. a 80. letech nebyly posuzoványjako rozvojová pomoc. A již tradičně jsou dorozvojové spolupráce zahrnovány položky jakopodpora uprchlíků v dárcovských zemích či sti-pendia pro zahraniční studenty, která jsou fak-ticky podporou domácích vysokých škol, dáleodborné studie apod. Jens Martens z GlobalPolicy Forum proto doporučuje mluvit spíše o tzv. Oficiálním rozvojovém transferu (ODT –Official Development Transfer), který by měl za-hrnovat pouze peníze či materiál, které sku-tečně dorazí do cílové země. Podle jehopropočtů tvoří tato část jen kolem 50 % ODA.

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ


46

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

Rozvojováspoluprácese zlepšuje i nezlepšuje

Pařížská de-klarace a fórumv Akkře (hlavníměsto Ghany)řeší problema-tiku efektivity vy-užívání rozvojo-vé spolupráce.Je to potřeba,protože právěefektivita je čas-tým terčem kri-tiky, a to až doextrémního tvr-zení některých,že nejlepší po-moc je nepo-máhat vůbec –což je samo-zřejmě naivní a zjednodušující. Nicméně jenutné připustit, že některé kroky rozvojové po-moci vedly skutečně k fatálním důsledkům. Na-příklad ředitel Khan z FAO upozorňuje, že tzv.Zelená revoluce, která měla za pomoci che-mické a mechanizační intenzifikace industriali-zovat zemědělství, zklamala a rozvojový venkovje dnes chudší než kdykoli předtím.

Nová Zelená GMO revoluce, pod vedenímRockefellerovy a Gatesovy nadace, která díkygeneticky modifikovaným plodinám slibuje ná-růsty sklizní, je další nebezpečnou slepou ulič-kou. Na jedné straně totiž působí další nárůstzávislosti Jihu na agrochemických nadnárod-ních společnostech, na straně druhé nikdopřesně neví, co v dlouhodobém horizontu pě-stování a konzumace geneticky modifikova-ných plodin způsobí.

Studie Baylissové a McKinleye pro UNDPpak ukazuje, že privatizace v rámci rozvoje ješiroce rozšířeným neúspěchem nejen pokudjde o vodu a sanitární zařízení, ale i v energe-tice, na níž závisí splnění mnoha dalšíchMDGs.

Dostatečně nedostatečná

Během Monterreyského konsensu bylo do-hodnuto, že rozvinuté země budou dávat v rámci ODA 0,15 - 0,20 % HND nejchudším a nejméně rozvinutým zemím (LDCs) což je 21– 29 % z celkové ODA. Nejen že mnohé bo-haté země se pohybují jen kolem dolní hranicezmíněné částky – např. USA, Japonska, Českárepublika – ale jsou i daleko od toho, aby při-spívaly na rozvoj nejchudších daným procen-tuálním podílem. Česká republika přispívala z celkové ODA na nejméně rozvinuté země v roce 2004 - 14,9 %, 2005 - 8 % a 2006 -12,8 %. Naopak i Česká republika přispívá pra-videlně do zemí, které patří mezi deset nejpo-pulárnějších zemí mezi donory.

Bohaté donorské země si mohou vybírat,kam jejich peníze určené na ODA poplynou.Často své prostředky investují tak, aby záro-veň prosadily svoje geopolitické, ekonomickéči surovinové zájmy. Globální prostředky prorozvojovou spolupráci tak velmi často směřujído určité, pro dárce zajímavé, skupiny zemí.Nejchudší země (LDCs), které nemají na


47

oplátku za rozvojovou spolupráci co nabíd-nout, zůstávají většinou zanedbané. Ve vý-sledku pak není rozvojová pomoc využita veprospěch skutečnému rozvoji, ani z ní nepro-fitují ti nejchudší. Je důležité, aby si vlády do-norských zemí odpověděly na otázku, zda jepro ně v rámci rozvojové spolupráce důležitějšísoustředit se na vlastní krátkodobé výhody,které ze strategicky vhodně investované ODAbezpochyby plynou, či na skutečný a udržitelný

rozvoj těch nejpotřebnějších, který naopakmůže přinést výhody v horizontu dlouhodo-bém.

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

Fair Trade – Kam trh nemůže

Přes proklamace o společenské odpovědnosti nadná-rodních korporací zůstává Fair Trade jediným systé-movým opatřením, které spotřebiteli garantuje kvalitnízboží z rozvojových zemí, nezatížené kriminálním jed-náním, nebezpečnými látkami či devastací přírody.

Fair Trade je systém obchodu, který zajišťuje spra-vedlivější dělení zisku v celém řetězci od výrobce ažpo maloprodejce. Podle asociace Fair Trade organizacíFINE je cílem spravedlivého obchodu především:• Zlepšit životní podmínky producentů v rozvojo-

vých zemích zkvalitněním jejich přístupu na bo-haté trhy, posílením organizací prvovýrobců,vykupováním za lepší ceny a dlouhodobým ob-chodním partnerstvím.

• Zamezit zaměstnávání lidských otroků, často dětí,a zajistit pro všechny zúčastněné důstojné pra-covní podmínky

• Podporovat příležitosti rozvoje znevýhodněnýchproducentů, zvláště žen a marginalizovaných sku-pin

• Zvyšovat uvědomění mezi spotřebiteli v zemíchbohatého Severu o negativním dopadu meziná-rodního obchodu na producenty tak, aby mohlivyužívat svou kupní sílu pozitivněji.

• Vést kampaně za změny v pravidlech a prakti-kách konvenčního mezinárodního obchodu.

Členové Fair Trade musí dodržovat pracovní podmínkydle konvencí Mezinárodní organizace práce a v ob-lasti pěstování a zpracování potravin i příslušná pra-vidla Světové zdravotnické organizace. Stále větší částFair Trade produkce má také certifikát Bio. KontroluFair Trade zajišťuje certifikační agentura FLO.

více viz: www.fair-bio.cz


Řešit specifické potřeby vnitrozemskýchrozvojových států a malých ostrovníchrozvojových států.

Naše země patří mezi nejrozvinutějšívnitrozemské státy světa. Díky rozvinutésíti železnic, silnic a letecké přepravy si jentěžko dovedeme představit problémyméně rozvinutých vnitrozemských či ma-lých ostrovních států. Závislost na dodáv-kách, ohromné náklady na dopravu a pohonné hmoty či vazba na dodavatele a jejich libovůli. Takové podmínky pak na-hrávají např. vzniku daňových rájů, které zazisky z bankovních operací slibují komukolinaprostou anonymitu.

Vnitrozemské rozvojové státy

Vnitrozemské rozvojové státy nemohou vy-užívat výhod levné námořní dopravy a jejichúzemí je často vzdáleno hlavním exportnímtrhům. I z toho důvodu většina z nich zazna-menala v průběhu 90. let minulého století stálese zhoršující ekonomické výsledky. U 15 z 24vnitrozemských rozvojových států, pro něž jsouk dispozici data, došlo během zmíněného ob-dobí ke snížení reálného HND na obyvatele.Tyto státy potřebují pomoc s vybudováním do-pravní infrastruktury a její efektivní napojení nainterkontinentální přepravu. Mělo by se jednatpředevším o dobudování a údržbu železničnísítě, protože železnice dokáže přepravovatvětší objemy s nižšími náklady. Úspěšným pří-kladem této politiky jsou České země, které sev 19. století díky rakousko-uherskému želez-ničnímu rozmachu staly jedním z nejrozvinutěj-ších vnitrozemských států světa.

Malé ostrovní rozvojové státy

Malé ostrovní rozvojové země disponujívelmi omezenou surovinovou základnou a musíplatit vysoké ceny za dovoz energetických su-rovin. Malý domácí obchodní prostor nedokážehospodářské potřeby státu nasytit, takže vzni-kají silná pouta závislosti na několika vnějšíchtrzích. K tomu se přidává i malá odolnost zvlá-dat přírodní katastrofy či omezené možnostiochrany křehkých ekosystémů. Příklademmůže být Haiti, které bylo kvůli zakládání plan-táží téměř úplně odlesněno a dnes má jen málošancí, jak zabránit ničivým tropickým huriká-nům. Haiti je v současnosti sužováno rozsáh-lou erozí a úbytkem úrodné půdy. Mnohoobyvatel se proto snaží vystěhovat, což nazý-váme tzv. environmentální migrací.

Tyto země vedle rozvojové asistence po-třebují nalézt také udržitelnou diverzifikacisvých hospodářství. To však není jednoduché.Turismus se často podílí na další ekologickédevastaci životního prostředí a nezřídka i sexu-álním zneužívání. Tzv. zahraniční bankovnictví,které se podílí na vzniku daňových rájů, mezi-národních finančních únicích a praní špinavýchpeněz z kriminálních aktivit, také není ideálnímřešením. Rozvoj lehkého průmyslu zase býváprovázen vznikem bezcelních zpracovatelskýchzón s otřesnými pracovními podmínkami, vý-dělky pod hranicí chudoby a nulovými státnímipříjmy z daní. Hledání proveditelného a udrži-telného konceptu je skutečně těžké, ale ne-zbytné.

V budoucnu lze očekávat problémy spo-jené se zvyšováním hladiny oceánů v důsledkuglobálního oteplování a rostoucího tempa táníledovců. Mnoho ostrovních zemí v Indickém aTichém oceánu může přestat úplně existovat.Jejich obyvatelé se stanou environmentálnímiuprchlíky hledajícími nová bydliště, půdu a za-městnání.

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ


48


Komplexně řešit problém zadlužení roz-vojových zemí prostřednictvím národ-ních a mezinárodních opatření, s cílemzajistit dlouhodobou udržitelnost dluhuu zadlužených zemí.

Mnoho nejchudších zemí i zemí sestředními příjmy se potýká s ohromnýmbřemenem dluhové zátěže. Globální part-nerství pro rozvoj proto požaduje výraznésnížení jejich zadlužení. Velká část dluhůvznikla v sedmdesátých letech 20. století,v době válek na Středním východě, kterézpůsobily enormní nárůst cen ropy, cožnásledně vedlo k poklesu cen komodit, najejichž vývozu byly chudé země závislé.Část dluhů vznikla i špatným plánovánímči hospodařením zkorumpovaných vlád.Také atmosféra studené války v 60. - 80.letech minulého století byla pro růst ne-splatitelných dluhů velmi příznivá. Diktá-torské režimy rozvojových zemí v té doběvelmi lehce získávaly půjčky od soupeří-cích států kapitalistického a komunistic-kého bloku, které takto šířily svůj mo-censký vliv v rozvojovém světě. Mnohé z takto získaných peněz přitom nikdy ne-byly použity na aktivní boj s chudobou a namísto toho byly investovány do mega-lomanských a často finančně nevratnýchprojektů. Věřitelské vlády si toho byly vě-domy a přesto vznik těchto nesmyslnýcha nelegitimních dluhů podporovaly. Dra-matický nárůst zadlužení pak v 80. letechzpůsobil americký program nukleárníchhvězdných válek, na který si prezident Re-agan půjčil ohromné množství prostředků,což způsobilo celosvětový nárůst úroko-vých sazeb. Z důsledků tohoto zbrojníhošílenství se dosud nevzpamatovaly rozvo-jové země ani USA.

Nelegitimní dluhy

Nelegitimní či zavrženíhodné dluhy jsou úvěry:a) které byly poskytnuté bez souhlasu obyva-

telstva přijímatelské země nebo v rozporu s právním řádem země (to se týká zejménanedemokratických režimů),

b) které nepřinesly obyvatelstvu žádný proka-zatelný užitek

c) při jejichž poskytování si věřitelé byli vě-domi obou výše uvedených bodů.

Příkladem je nelegitimní dluh Iráku vůči ČR,který činil 4 miliardy Kč, ale jen 100 milionů z toho bylo na civilní dodávky. Vzhledem k jasné a zřejmé zločinnosti Husajnova režimubyl tento dluh nelegitimní už v době půjčky a jenemorální požadovat po Iráčanech, aby námplatili za to, že jsme podporovali jejich útlak.

Nesmyslné dluhy

Mnoho vlád se pod tlakem bohatých zemípustilo do nesmyslných projektů. Příkladem jestavba jaderné elektrárny Bataan na Filipínáchv tektonicky aktivní oblasti poblíž vulkánu Pina-tubo. Diktátor Marcos podporovaný Západemse ve spolupráci s komisí pro atomovou ener-gii USA pustil do stavby jaderné elektrárny. Za-kázku získala firma Westinghouse za „komisnípoplatek“ 70.000 USD Marcosovu zprostřed-kovateli a úvěr poskytla americká Export-Import

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ


50

V roce 2004 byl dluh Nigeriestále ještě 36 miliard USD,

a to poté, co věřitelům již splatila35 miliard USD z úvěru,

který činil 15 miliard USD.

Centrum pro aplikovanou etiku, Linköpings University, 2006


51

Bank. Původně plánované 2,3 miliardy USDbyly překročeny dvakrát a reaktory nebyly nikdyspuštěny. Filipíny dodnes splácí 200.000 USDdenně.

Podobně nesmyslnými zakázkami, kteréčasto zprostředkovali tzv. mezinárodní experti,si bohaté země zajišťují vliv a politickou i eko-nomickou kontrolu.

Pomalý postup

Dluhy nezávislých států se dnes řeší pře-devším na dvou uzavřených neveřejných fó-rech. Pařížský klub je neformální platformounejbohatších věřitelských států, jehož zasedáníse účastní coby poradce rovněž Mezinárodníměnový fond. Londýnský klub shromažďujenejvětší soukromé věřitele. Zadlužené země napůdě těchto klubů sice mohou předložit návrhyřešení, ale další jednání a rozhodování se ko-nají za zavřenými dveřmi.

Součástí mezinárodního úsilí o řešení dlu-hové krize je Iniciativa nejvíce zadluženýchzemí (Heavily Indebted Poor Countries – HIPCIniciative). Již v roce 1996 přislíbily Světovábanka a Mezinárodní měnový fond oddlužení41 zemím v rámci iniciativy HIPC. Příklademobčanské iniciativy je kampaň za oddlužení Ju-bilee / Milostivé léto, které skrze osvětu veřej-nosti získalo podporu a podpis petice zaoddlužení od 22 milionů lidí. Země G8 na svémzasedání v Kolíně nad Rýnem v roce 1999 při-slíbily odpuštění dluhu ve výši 100 miliard USD.Během devíti let do roku 2005 se podařilo do-sáhnout oddlužení 18 zemí HIPC (tj. pouze 22% nejchudších zemí) ve výši přibližně čtvrtinypřislíbené částky (počítáno z nominálníhodluhu). Vzhledem k zoufalému stavu zadluže-ných zemí a pod mezinárodním tlakem veřej-nosti vznikla nová iniciativa – Multilateral DebtRelief Iniciative (MDRI). Ta již s větší efektivitouoddlužuje nejen HIPC země, ale i další chudéstáty. Jedná se však jen o oddlužení ze strany

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

Lesk a bída mikroúvěrů

Na principu sociálního družstevního bankovnictví vznikl v rozvojových zemích systém tzv. mikrofinancování, který nověotevřel možnost úvěrů také chudým lidem a drobným podnikatelům. Mikroúvěry jsou zaměřeny na komunitní rozvoj,pomáhají budovat nová pracovní místa a posilují postavení žen. Jejich úroky činí 7 – 20 % a jsou poskytovány naproduktivní činnost, včetně zajištění vzdělání. Typickou uživatelkou mikroúvěru může být například 30-letá žena zBangladéše, která si za půjčené peníze koupí šicí stroj a zajistí si tak stabilní příjem. V posledních letech mikroúvěrskutečně mnoha lidem pomohl k založení vlastního drobného podnikání a následně k vybřednutí z té nejhorší chudoby.Je ovšem otázkou, nakolik je efektivní podporovat stovky žen v jedné lokalitě, které samostatně šijí oblečení na svémstroji, konkurují si v jeho prodeji a snaží se o zajištění dostatečné odběratelské sítě. Z dlouhodobého hlediska se uka-zuje lepší myšlenka podpory vzniku družstev, která by takové ženy zaměstnávala.

Mikroúvěry v sobě skrývají i mnohá nebezpečí. Velké banky a podnikatelé pochopili, že jejich poskytování lze velmisnadno a lukrativně využít. Proto vzniká množství organizací a internetových portálů, které nabízejí velmi slušné úro-kové výnosy těm, kteří jsou ochotni půjčit lidem v chudých zemích. Úrokové sazby těchto mezinárodních lichvářů sepohybují od 60 % výše a kolem poloviny prostředků jde na spotřební úvěry. Podobná forma podnikání se objevuje i v ČR.

Decentralizované družstevní bankovnictví s vysokým podílem spolurozhodování komunity je zásadním předpokladempro úspěch mikrofinančnictví, tedy nejen mikroúvěrů, ale i nezbytného mikrospoření a mikropojištění. Taková formakomunitárního finančnictví musí být nezbytně doprovázena vzděláváním a poradenstvím. Dobrým příkladem podporytohoto druhu mikrofinancí je například mezinárodní organizace Oikocredit.

Zdroj: microcapitalmonitor.com, Stanford Social Innovation Review


52

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ

MMF, IDA (rozvojová banka Světové banky) a Africké rozvojové banky (také součást sku-piny Světové banky), nikoli od vlád jednotlivýchvěřitelských zemí či bank. Později se pod tla-kem kritiky připojila i Interamerická rozvojovábanka Světové banky.

Problematické nadále zůstávají podmínky,které v neoliberálním duchu omezují roli států a tím i možnost boje s chudobou. Dalším ne-řešeným problémem je tzv. udržitelnost dluhu,která by měla zajistit rovné postavení mezi oficiálními věřiteli a dlužníky a rozdělit mezi ně rovnou míruodpovědnosti.

Nelegitimní dluhy by mělybýt odpuštěny všem zemím v plné míře. Ve státech, kdenení možno zajistit transpa-rentní nakládání s prostředky,by měly být vytvořeny vý-měnné fondy (swap), z nichžbudou financovány projektypod mezinárodní a občan-skou kontrolou a oddluženíbude záviset na způsobu je-jich čerpání.

Transparentnost a odpovědnost

Velkým problémem zů-stává další nezodpovědné při-jímání i poskytování úvěrů.Aby bylo do budoucna zabrá-něno neodpovědnému úvěro-vání a netransparentnosti, jetřeba nastolit nové vztahy mezisuverénními dlužníky a věřiteli. K tomu by měly sloužit dlu-hové arbitráže či soudy, kte-ré by vedle legitimity dluhů a splátkového kalendáře po-suzovaly také základní finan-ční požadavky k udržení roz-voje státu – sociální výdaje,náklady zdravotnictví, škol-ství, potravinová bezpečnost,

veřejné služby a přístup k pitné vodě, péče o základní infrastrukturu atd.

Věřitelské státy, jako Česká republika, byměly přijmout na národní úrovni patřičné zá-kony, které budou jednoznačně definovat pod-mínky poskytování úvěrů a státních garancí.Kromě smysluplnosti projektů musí zohledňo-vat i politickou situaci a riziko využití těchto pro-středků proti zájmům obyvatelstva. Jedině taklze vybřednout ze začarovaného kruhu astro-nomické zadluženosti.

Aby bylo možno předcházet dluhovým krizím, je třeba zavést tzv. insolvenční řízení napří-klad prostřednictvím arbitráže. Ta by stanovila odpovědnost obou stran i řešení situace tak,aby nebyly ohroženy životy obyvatel dlužnického státu.


53

Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřujícík zajištění slušné a produktivní prácepro mladé lidi.

Polovinu celosvětově nezaměstnanýchdnes tvoří mladí lidé mezi 15 a 24 lety.Podle ředitele Mezinárodní organizace prá-ce tak ztrácíme důležitou část energie a ta-lentů nejvzdělanější generace, kterou světkdy měl. Rozšiřovat možnosti mladých lidí,aby našli důstojnou práci, je naprosto ne-zbytné pro dosažení MDGs. Mladí lidé boju-jící o přežití musí často pracovat v děsivýchpodmínkách v neformální ekonomice a ne-zřídka se stávají součástí kriminálních eko-nomických aktivit. Je proto nezbytné hledatrealistická řešení postavená na globálním,národním a lokálním partnerství.

Počet nezaměstnaných v rámci světové po-pulace mladých lidí (ve věku 15-24 let) v prů-běhu posledních deseti let vzrostl, zatímcostovky milionů dalších pracují, ale žijí přitompod hranicí příjmu dvou dolarů na den. 85 %všech mladých lidí dnes žije v rozvojových ze-mích, kde tvoří zhruba čtvrtinu práceschopnépopulace (v rozvinutých zemích jen 14 %) a je-jich možnosti dosáhnout vyšší úrovně vzděláníči kvalifikace jsou značně omezené.

V roce 2006 mladí lidé představovali skoropolovinu ze 195 miliónů lidí, jež byli ve světěklasifikováni jako nezaměstnaní. Ve všech re-gionech je přitom míra nezaměstnané mládeženěkolikrát vyšší než v případě dospělých. Mladílidé jsou více než třikrát náchylnější stát se ne-zaměstnanými než dospělí. Stejně tak platí, žemladé ženy získávají práci méně snadno, atedy méně často, než muži.

Poradit si s potřebami mladých lidí přinášímnohem větší výzvy než například řešení po-třeb dětí do 14 let, kde snadno identifikujemeúčinné nástroje. Jak si ale poradit s nezaměst-naností, nedostatkem vzdělání a zkušeností, ri-

zikovým chováním, násilím a dalšími tématy,kterým mladí lidé, zejména v rozvojovém světě,čelí a která představují potenciálně mimořádněvysoké sociální i ekonomické náklady procelou společnost? Nezaměstnanost mladýchlidí lze proto považovat za indikátor budoucístability společnosti.

Pokud člověk zažije nedostatek pracovníchpříležitostí v nízkém věku, může tato zkušenosttrvale snížit jeho šance na trhu práce. V rozvo-jových, ale i mnoha rozvinutých zemích všakdnes ani mít práci nezaručuje udržitelnou eko-nomickou situaci mladého člověka. Podíváme-li se například na přetrvávající chudobou ucelých 56 % zaměstnaných mladých lidí a naskutečnost, že čelí příliš dlouhé pracovní době,pracovním smlouvám na dobu určitou nebo ne-jistým ústně uzavřeným dohodám, nízké mzdě,malé nebo žádné sociální ochraně, minimál-nímu proškolení a žádné váze vlastního názoruve svém zaměstnání, je zřejmé, že mít zaměst-nání není totéž jako mít důstojné zaměstnání.Snížení chudoby nemůže být dosaženo bezsnížení současné míry nezaměstnanosti. Svě-tový trh práce bude muset absorbovat dalších514 miliónů práceschopných lidí, kteří do roku2015 dosáhnou produktivního věku a jejichž in-tegrace bude mj. záviset na úsilí tvůrců kon-cepcí zaměstnaneckých politik.

Organizace Youth Employment Network, zalo-žená OSN, identifikovala čtyři globální prioritystrategie zaměstnanosti pro mladé lidi:• Zaměstnanost: investovat do vzdělání

a školení mladých lidí a zvýšit efektivnosttěchto investic.

• Rovné příležitosti: dát mladým ženámstejné příležitosti jako mladým mužům.

• Soukromé podnikání: usnadnit začátek a průběh podnikání a tak docílit většíhopočtu kvalitních pracovních míst pro mladéženy a muže.

• Vytváření pracovních příležitostí: vytvářenípracovních příležitostí by mělo stát v centrumakroekonomické politiky. 8.

cíl:

BU

DO

VAT

SVĚT

OVÉ

PAR

TNER

STVÍ

PRO

RO

ZVO

J



Ve spolupráci s farmaceutickými firmamiposkytnout přístup k základním lékům v rozvojových zemích.

Zdravá populace je nezbytná pro roz-voj každého státu. Nemoci a smrtící epidemie omezují výkonnost ekonomiky a znehodnocují investice do vzdělání. Klíčovou roli hraje zásobování léky. Tomuvšak brání západní farmaceutické kon-cerny i vlády bohatých států, předevšímUSA, které odmítají poskytovat léky protivražedným pandemiím za přístupné ceny,které by i tak znamenaly dostatečné zisky.

V roce 2005 nemělo dle OSN 1,7 miliardylidí přístup k základním lékům. 80 % z nich žijev zemích s nízkými příjmy, 19,7 % v zemích sestředními příjmy a zbývající 0,3 % takto posti-žených lidí žije v bohatých státech.

Každý den umírají v nejchudších oblastechsvěta lidé na nemoci, které dokážeme léčitnebo významně zpomalit jejich průběh. Lékypod patentovou ochranou jsou však pro chudéobyvatele rozvojových zemí příliš drahé. Reál-nějším řešením se ukázaly být generické léky -kopie patentovaných léků, jež jsou mnohemlevnější a přitom stejně účinné.

Generické antiretrovirální léky

Přístup k antiretrovirálním preparátům(ARV), které zpomalují šíření viru HIV v lidskémtěle a oddalují tak rozvinutí AIDS, se v rozvojo-vém světě za poslední léta výrazně zlepšil. V roce 2006 se v zemích s nízkými a střednímipříjmy díky generickým ARV dostalo léčby při-bližně dvěma miliónům nakažených lidí, tedyasi 28 % z těch, kdo tuto léčbu potřebují. Vesrovnání se situací v roce 2001, kdy přístup k tehdy ještě patentovaným ARV mělo jen240.000 nakažených, se jedná o velký po-

krok. Velké množství pacientů v rozvojovémsvětě nyní ale potřebuje druhou a třetí linii te-rapie, protože si vůči té první vyvinuli rezistenci.Další řady antiretrovirálních léků však mohoubýt až patnáctinásobně dražší, neboť stáleještě podléhají patentové ochraně.

Bude moci výroba generik pokračovat i nadále?

V roce 1994 byla na jednání GATT přijataDohoda o obchodních aspektech práv k du-ševnímu vlastnictví (TRIPS), která se stala jed-nou z nejkritizovanějších dohod v rámci Světo-vé obchodní organizace (WTO). Tato dohodatotiž zpřísnila pravidla pro využívání patentů namezinárodní úrovni, což podle kritiků vedlo k pozastavení vývoje a výzkumu a především kezhoršení přístupu k lékům. Proto bylo v roce2001 na konferenci WTO v Doha uznáno právorozvojových zemí chránit zdraví svých obyvatelna úkor TRIPS. Chudé země tak získaly mož-nost vyrábět generické léky pod tzv. povinnoulicencí, uzavřenou bez souhlasu držitele pa-tentu, nebo je dovážet (paralelní import).

Tyto ústupky ze strany WTO mají ale řadupodmínek a jsou již dlouhou dobu předmětemmezinárodních sporů. Konference v Doha vy-volala patentovou válku mezi farmaceutickýmikoncerny ze západních zemí a velkými produ-centy generických léků jako je Indie, Brazílie a Thajsko. Jádrem sváru je nejasně hovořícíobsah deklarace. Západní farmaceutické spo-lečnosti nechtějí uznat právo výrobců generikna obcházení patentů a prostřednictvím svýchvlád hrozí zastavením investicí v jejich regio-nech. Místo povinných licencí navrhují tytospolečnosti slevy na své produkty, jejich vládypak dotace na vývoz léků. Tento model ovšemneřeší situaci do budoucnosti a navíc činí nej-chudší země závislé na rozhodnutích farmace-utických koncernů a jejich vlád.

8. c

íl: B

UD

OVA

T SV

ĚTO

VÉ P

ARTN

ERST

VÍ P

RO R

OZV

OJ


54


55

Vlády USA a EU navíc v rámci bilaterálníchjednání s méně rozvinutými zeměmi tlačí na při-jetí tzv. TRIPSplus, které rozvojové země nutí k přijetí zvýšené patentové ochrany. Pokudtedy tyto země chtějí například uzavřít dohoduo ekonomické spolupráci s USA, musí legisla-tivně přijmout prodloužení ochrany patentů nadrámec standardů WTO.

Opomíjené choroby

Dalším problémem je léčba tzv. opomíjenýchchorob, kterými jsou například malárie, spavánemoc, tuberkulóza, cholera a další tropickáonemocnění. Chudí obyvatelé tropických ob-lastí nemají čím za léky zaplatit a tak stojí mimopozornost farmaceutických koncernů, které sezaměřují spíše na vývoj přípravků ovlivňujícíchživotní styl (přípravky na hubnutí či udržení mla-distvého vzhledu apod.). Výsledkem je, že zevšech 1.400 léků, které byly za posledních 25let vyvinuty, bylo na léčbu tropických nemocíurčeno pouhé jedno procento. Jediný pokrokv tomto odvětví zaznamenal projekt několika vý-zkumných ústavů a mezinárodních neziskovýchorganizací Drugs for Neglected Deseases ini-ti-ative (DNDi), který vyvinul a v roce 2008 uvedlna trh levný a účinný lék proti malárii a pokra-čuje v další výzkumné činnosti.

Co na to Evropský parlament

Evropský parlament ve svém usnesení o tomto problému zdůraznil právo každého člo-věka na přístup k lékařské péči a vyzval Evrop-skou komisi k štědrému financování Globálníhoi Populační fondu OSN, který se po zrušeníamerických dotací dostal do existenčních pro-blémů. V neposlední řadě také apeloval nastáty, aby se v této oblasti zřekly práva na uplat-nění dohody TRIPS a umožnily farmaceutickýmspolečnostem poskytovat levné generickéléky. 8.

cíl:

BU

DO

VAT

SVĚT

OVÉ

PAR

TNER

STVÍ

PRO

RO

ZVO

J

Svatý stolec, ve shodě s tradicí katolického sociálního učení, zdůrazňuje existenci „sociální hypotéky“ u veškerého soukro-

mého majetku, což znamená, žesmyslem pro samotnou existenciinstituce soukromého vlastnictvíje zajistit, aby byly dodržovány a naplňovány základní potřebykaždého muže a ženy. Koncept

„sociální hypotéky“ na soukromévlastnictví musí být v současné

době použit i na „duševní vlastnictví“ a „znalosti“ (Jan Pavel II.,

Poselství zástupcům Jubilee 2000 – kampaň za oddlužení, 23. září 1999) Na to, co je zcela

zásadní pro boj proti hladu, ne-mocem a chudobě, nemůže být

aplikován pouze zákon zisku sámo sobě. Proto vždy, když se

vyskytne konflikt mezi majetko-vými právy na straně jedné

a základními lidskými právy nastraně druhé, měla by být

majetková práva usměrněna odpovídající autoritou tak, aby

bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy práv.

Příspěvek Jeho Excelence monsignora DiarmuidaMartina Valné radě Světové obchodní organizace týkající se práva na duševní vlastnictví ve vztahu

k obchodu, červen 2001


Ve spolupráci se soukromým sektoremzpřístupnit rozvojovým zemím výhodynových technologií především v infor-mační a komunikační oblasti.

Informační a komunikační technologie(ICT) jako telefon a internet jsou důležitýmnástrojem globálního obchodu. Umožňujíoperativně řešit problémy v těch nejvzdá-lenějších oblastech a během zlomku pře-souvat obrovské finanční objemy nebo jenechat mizet na anonymních účtech. Roz-šíření telefonu a internetu se stalo jednímz měřítek rozvoje. Ještě zbývá vyřešitotázku, jak to skutečně pomůže těm nej-chudším..

Telefony

Informační a komunikační technologie jsouklíčovou složkou hospodářského rozvoje. V globálním měřítku se zvyšují počty uživatelůinternetu a počty majitelů telefonů. Největšírozvoj zaznamenal mobilní sektor, především v oblastech s nedostatkem pevných telefon-ních linek. V období 1990-2005 celosvětověvzrostl počet majitelů mobilních telefonů dvěs-těkrát - z 11 milionů na 2,2 miliardy, ve srov-nání s pouze dvounásobným nárůstem počtupevných linek - z 520 milionů na 1,2 miliardy.V Africe bylo jen za rok 2005 prodáno více než55 milionů nových mobilních telefonů a tak jižkoncem tohoto roku disponovalo tímto přístro-jem 15 % africké populace (130 milionů lidí).

Instalace mobilních sítí je podstatně lev-nější než rozšiřování sítě pevných linek. Bohu-žel, jak upozornili experti z Harvardského fórajiž v roce 2003, bez regulačních nástrojů hrozí,že z nově tvořených sítí zůstanou vyloučenyméně osídlené oblasti a telefonní poplatky do-sáhnou astronomických částek. To nakonecpotvrzuje i praxe. Rozšiřování sítí a zlevňovánípod tlakem konkurence jsou omezovány mo-

nopolistickými snahami provozovatelů (karte-lové dohody, lobbystické tlaky proti přístupukonkurence na trh apod.) a mají většinou mno-haleté zpoždění. Přitom rozšiřování telefonů navenkov je klíčové pro rozvoj zdravotnictví, škol-ství, podnikání i pro efektivnější realizaci roz-vojových projektů.

Internet

Přibližně 625 milionů lidí (10 % světové po-pulace) mělo v roce 2002 přístup k internetu,ale více než 70 % z nich žilo v hospodářsky roz-vinutých zemích. Na konci roku 2005 už vyu-žívalo internet přes 15 % celosvětové popu-lace. V ekonomicky rozvinutých zemích to bylo50 % populace, v rozvojových zemích 9 % a vpadesáti nejméně rozvinutých zemí světa 1 %obyvatelstva.

Překážky v šíření informačních technologiích

Informace a jejich šíření jsou skutečně stě-žejním rozvojovým problémem. Zatím neníúplně jasné, jak by internet mohl prospět těmnejchudším, už nyní ale známe výčet faktorů,které by při jeho zavádění do vzdálených a ne-příliš obydlených oblastí byly překážkou - ne-gramotnost, nedostupnost techniky, omezenýči žádný přístup k elektrickému proudu. 8.

cíl:

BU

DO

VAT

SVĚT

OVÉ

PAR

TNER

STVÍ

PRO

RO

ZVO

J


56


57

Obrovské prostředky jsou sice investoványdo vývoje velmi levného přenosného počítačes vlastním generátorem, ale jeho cena zůstávápro chudé stejně příliš vysoká a navíc není anijasné, co by s ním dělali. Zkušenosti z projektůukazují, že možnost využití počítačů je ome-zená, pokud nejde o zábavu – hudbu a video.Efektivní rozšíření internetu do chudých oblastía ghet se nedaří ani v bohatých zemích a taknení divu, že na Jihu jsme bezradní. Podle por-tálu nevládních organizaci Jihu Choike je sicepřínos ICT k rozvoji obecně nezpochybnitelný,je však třeba provést revizi idylického vztahumezi ICT a MDGs. To znamená především od-stranit paternalistický přístup bohatých zemí k těm chudším a hledat odpovědi na skutečnéproblémy zemí globálního Jihu.

Závažným problémem při zpřístupňování in-formačních technologií a využití počítačů jetaké software. Open source a Free softwarejsou dalším nezbytným krokem pro rozšiřovánímožností nových informačních a komunikač-ních technologií pro rozvoj.

Klíčová role dalších technologií

Kromě ICT bychom se však měli soustřediti na přenos a sdílení dalších technologií. Dle od-hadů dnes dvě miliardy lidí postrádají přístup kezdroji elektrické energie. Asi tři miliardy světovépopulace využívají jako hlavní energetický zdrojpouze biomasu (dřevní hmota, dřevěné uhlínebo trus zvířat). Na následky kouřových zplo-din zemřou dle organizace Intermediate Tech-nology Development Group každoročně dvamiliony lidí, většinou dětí. Energeticky efektiv-nější vařiče přitom ušetří palivo, omezí odlesňo-vání a zabrání únikům zhoubných exhalací.

Lokální a decentrální obnovitelné zdrojeenergie, ať již jsou napojeny na širší síť či pra-

cují samostatně, dokáží poměrně snadno a levně řešit absence přístupu k energiím v městském i vesnickém prostředí. V případěvenkova navíc decentralizace obnovitelnýchzdrojů snižuje přenosové náklady a zároveň vy-tváří lokální pracovní místa. 8.

cíl:

BU

DO

VAT

SVĚT

OVÉ

PAR

TNER

STVÍ

PRO

RO

ZVO

J


POŽA

DAV

KY K

AMPA

NĚ

ČESK

O P

ROTI

CH

UD

OBĚ

ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ A KAMPAŇ ČESKO PROTI CHUDOBĚ

58

Odpovědnost za splnění Rozvojových cílůtisíciletí nesou bohaté i chudé státy a jejichpředstavitelé, ale i média, nevládní organizace,školy a v konečném důsledku i každý člověk.Podstatnou roli v celém procesu sehrávají in-formace. To si uvědomili zástupci nevládníchorganizací, kteří ustavili platformu Česko protichudobě. Jedná se o jednu z největších spo-lečných aktivit českých občanských iniciativ,které se účastní nejen sítě sdružující organi-zace zaměřené na rozvojovou pomoc, jako ječeské Fórum pro rozvojovou spolupráci či Aso-ciace pro FairTrade, ale i sdružení ekologic-kých organizací Zelený kruh. Nad společnýmipolitickými požadavky se sešlo na 35 organi-zací. Každá organizace hledá vlastní způsobřešení, protože ne na každou partikulárníotázku má stejný názor. I přes rozdíly v nábo-ženském vyznání či pohledu na svět se sjed-notily, aby společně prakticky i koncepčněpřispěly k řešení nejpalčivějšího problému sou-časnosti, který stále více rozděluje naši pla-netu.

Tím problémem je, jak se shodlo 147 hlavstátů a společně 191 zemí, chudoba a margi-nalizace celých kontinentů.

Kampaně vedou k mobilizaci našich myslískrze společné zážitky a spolupráci. Změna,

k níž jsme vyzváni Miléniovou deklarací a jejímipožadavky, však spočívá v každodenní práci –politiků, úředníků, mezinárodních institucí a ne-vládního i privátního sektoru. Tato změnaovšem nebude uskutečnitelná, pokud nebudemít za sebou podporu občanů. Hlavním cílemkampaně Česko proti chudobě je tuto podporuzískat.

Požadavky kampaně:

1. Zvyšovat objem oficiální rozvojové po-moci České republiky v souladu s našimimezinárodními závazky na 0,7 % HND doroku 2015.

Prostředky poskytované Českou republi-kou na zahraniční rozvojovou spolupráci (ZRS)tvořily v roce 2006 0,12 % hrubého národníhodůchodu (HND), ale díky novému usnesenívlády z června 2007 se tyto prostředky majísnižovat až na 0,09 % HND. Přitom již před 38lety jsme se zavázali navýšit naši rozvojovouspolupráci na 0,7 % HND do roku 1980.

Podle statistik OSN je Česká republika 32.nejvyspělejší zemí světa. Členské země EU sezavázaly naplnit slib navýšení ZRS na 0,56 %HND v roce 2010 a na 0,7 % HND do roku2015, ale nové členské země za výrazného při-spění ČR si vymohly výjimku: mají usilovat o na-výšení objemu ZRS na 0,17 % HND do roku2010 a na 0,33 % do roku 2015. Střednědobýplán vlády ovšem zatím místo k navyšování našíZRS vede k jejímu snižování. V současnosti jenutné, aby politická reprezentace podniklavšechny nezbytné kroky k tomu, aby byly doroku 2010 dodrženy alespoň naše snížené zá-vazky. Nejde jen o dobré jméno naší země, alepředevším o náš příspěvek k naplnění Rozvo-jových cílů tisíciletí.

Bílou páskou (White Band) lidé na celém světě vyjadřují svou podporu boji proti chudobě.


59

POŽA

DAV

KY K

AMPA

NĚ

ČESK

O P

ROTI

CH

UD

OBĚ

2. Zřízením rozvojové agentury zefektivnita zprůhlednit rozvojovou spolupráci tak,aby skutečně reflektovala priority rozvo-jových zemí a přispívala k naplňováníRozvojových cílů tisíciletí, nikoli aby slou-žila k podpoře exportu České republiky.

Pro koordinovanou a koherentní správu za-hraniční rozvojové spolupráce je nezbytné, abyji řídila jedna profesionální rozvojová agentura.Česká republika již učinila první kroky k racio-nalizaci institucionálního zajištění zahraničnírozvojové spolupráce. Vláda schválila v roce2007 transformaci systému ZRS a tak od1.1.2008 začala fungovat Česká rozvojováagentura.

Požadujeme, aby projekty byly definoványpředevším podle Rozvojových cílů tisíciletí, nepodle momentálních zahraničně-politickýchzájmů. Je nezbytné, aby prostředky byly po-skytovány na boj proti extrémní chudobě a za-jištění základních sociálních služeb v rozvojo-vých zemích a ne na podporu českého ex-portu.

3. V přijímajících zemích prosazovat odpo-vědnou tvorbu a uskutečňování národníchprogramů k dosažení Rozvojových cílů ti-síciletí a to za spoluúčasti a pod demokra-tickou kontrolou občanské společnosti.

Pro efektivnější využití zdrojů rozvojovéspolupráce je nutné vytvořit nový komunikačnírámec mezi dárcovskými a přijímacími zeměmi,který bude odrážet reálné rozvojové potřeby.Strategické rozvojové plány musí být založenyna spolupráci veřejného, občanského i privát-ního sektoru a musí se zaměřovat předevšímna dosud marginalizované skupiny a regiony.Společně utvářené kontrolní a hodnotící me-chanismy nesmí být nástroji zdržování a ná-tlaku, ale mají zabránit korupci na oboustranách, zvyšovat potenciál dobrého vládnutí v cílových zemích a zlepšovat rozvojovou spo-lupráci v zemích dárcovských.

4. Posilovat prostřednictvím českých pro-gramů rozvojové spolupráce postavenížen v chudých zemích.


POŽA

DAV

KY K

AMPA

NĚ

ČESK

O P

ROTI

CH

UD

OBĚ

60

V rámci všech programů integrovat politikugender mainstreamingu, tzn. ve všech politi-kách, přijímaných opatřeních a programech(včetně jejich financování) zohledňovat rovnépříležitosti a rovná práva žen a mužů a naplňo-vat Pekingskou deklaraci a Platformu pro akcipřijatou na 4. Konferenci o ženách a závazkyKonvence o eliminaci všech forem diskrimi-nace žen (CEDAW). To je nezbytné zejménaproto, že ženy jsou obecně více ohroženy chu-dobou a dopady netransparentních rozhodnutí,na nichž se z důvodů své nízké politické účastinepodílejí nebo podílet nemohou.

5. V maximální možné míře zbavit nejchud-ší země nesplatitelných dluhů, které majíu bohatých států, Mezinárodního měno-vého fondu, Světové banky a dalších vě-řitelů. Zcela zrušit veškeré nelegitimnídluhy, které vznikly bez vědomí občanů a byly použity proti jejich zájmům.

Odpuštění neúnosných dluhů by pro roz-vojové země znamenalo možnost investovat doškolství a zdravotnictví sedmkrát více než do-stávají v rámci rozvojové pomoci. To by mohlo

zachránit ročně život zhruba 7 milionům dětí aumožnit přístup k základnímu vzdělání 30 mili-onům dívek a žen. Zároveň s oddlužením jetřeba vytvořit mechanismus, který do bu-doucna zabrání nelegitimním dluhům a neod-povědnému úvěrování. Vhodným nástrojem bybyla např. arbitráž o dluzích.

6. Zajistit spravedlivá a transparentní pravi-dla mezinárodního obchodu a jejich na-plňování v politice vlád a mezinárodníchinstitucí tak, aby jednostranně nezvý-hodňovala bohaté země.

Díky malé ekonomické síle, politickémuvlivu a omezeným možnostem analyzovat a vyjednávat své zájmy měly chudé země do-posud malý vliv na stanovování pravidel mezi-národního obchodu. Značnému vlivu senaopak těší nátlakové skupiny evropského prů-myslu. Chudé země musí dostat silnější hlas veWTO. Pravidla duševního vlastnictví (TRIPS) jenutno změnit tak, aby chudé země měly přístupk novým technologiím a základním lékům.Vláda by měla mít povinnost zveřejňovat kon-takty a návrhy všech organizací, které se snažíovlivnit její obchodní politiku.

7. Ustanovit závazná mezinárodní pra-vidla na ochranu veřejných služeb předtakovou privatizací a liberalizací, kteráomezuje rozvoj.

Veřejné služby vždy byly základem rozvojekaždé úspěšné země. Občané chudých zemívšak trpí nedostatečným přístupem a kvalitounejzákladnějších služeb, jako jsou zdravotnípéče, základní vzdělání či přístup k pitné voděa sanitárním zařízením nemluvě o přístupu k energiím. Nucenou liberalizací veřejných slu-žeb se zmenšuje prostor chudých zemí usku-tečňovat politiku vedoucí k naplnění Rozvo-jových cílů tisíciletí. Je třeba veřejně podpořitvyřazení vodohospodářství ze Všeobecné do-hody o službách v obchodu (GATS) a ukončitpodmiňování půjček chudým zemím nebo je-jich přístupu na evropské trhy další liberalizací.


61

POŽA

DAV

KY K

AMPA

NĚ

ČESK

O P

ROTI

CH

UD

OBĚ

8. Zvyšovat společenskou odpovědnostnadnárodních firem v oblasti lidskýchpráv, ochrany životního prostředí a míst-ního rozvoje.

Přestože firmy, které působí prostřednic-tvím svých poboček v mnoha různých zemích,deklarují v zemi původu své společenské pří-nosy, v chudých zemích působí opačně. Ne-gativně působí především odčerpávání přírod-ních zdrojů, katastrofální pracovní podmínky a dětská práce, ekologické škody a negativnípůsobení na místní komunitu. Je třeba, aby i tyto firmy přijaly svou odpovědnost na rozvojia to ve všech regionech, kde působí. K tomuby měla přispět i společenská odpovědnostvelkoobchodu a obchodních řetězců, z nichžse již některé zavázaly prodávat pouze zbožíprodukované za eticky přijatelných podmíneka například rozšiřovat sortiment zboží FairTrade.

9. Začít s významným a systematickým sni-žováním emisí oxidu uhličitého a dalšíchskleníkových plynů v České republice –globální změny podnebí nejvíce postih-nou chudé země.

Podrobné propočty vědců varují, že ros-toucí znečištění oxidem uhličitým a dalšími

skleníkovými plyny mění světové podnebí; to v příštích desetiletích způsobí častější a silnějšípovodně, hurikány, vichřice a vlny horka čisucha, šíření tropických nemocí, zaplavovánípobřežních nížin stoupající hladinou oceánů čiještě větší nedostatek vody ve vyprahlých ob-lastech. Nejhorší důsledky budou v rozvojovémsvětě. Česká republika patří v přepočtu na oby-vatele mezi evropské rekordmany v exhalacíchoxidu uhličitého a dokonce do první desítkynejhorších průmyslových zemí světa. Příčinouvysokého českého znečištění jsou uhelnéelektrárny, hutě či chemičky, plýtvání energií v průmyslu a přibývající auta i kamiony. Přitomčisté a efektivní technologie i potřebná legisla-tiva jsou na stole. Jenom je použít.

10.Ukončit dotovaný vývoz evropské země-dělské produkce pod cenou výrobníchnákladů, který poškozuje zemědělce v rozvojových zemích.

Zemědělská politika EU, která byla formu-lována v kontextu potřeby dosažení potravinovésoběstačnosti po druhé světové válce, již v současné době naprosto nevyhovuje. Vý-sledkem subvencí ve výši dosahující takřka 1 % HDP je chronická nadprodukce, jejíž sub-vencovaný vývoz do rozvojových zemí ruinujetamní zemědělce, a všeobecně užívané inten-zivní metody produkce, které mají negativní do-pady na životní prostředí, životní podmínkyhospodářských zvířat i lidské zdraví. Řešenímje přeorientování systému podpor jednak nakrajinotvornou a energetickou funkci zeměděl-ství a dále na rozvoj ekologického zemědělství,lokální produkce a agroturistiky. Zároveň jetřeba okamžitě ukončit podporu vývozu země-dělských produktů do rozvojových zemí.


UNITED NATIONS. Africa and the Millennium Development Goals. 2007 Update. DPI/2458, New York: UN Depart-ment of Public Information. June 2007UNITED NATIONS. The Millennium Development Goals Report 2006. New York: United Nations Department of Eco-nomic and Social Affairs, June 2006. ISBN 92-1-101132-9UNITED NATIONS. The Millennium Development Goals Report 2007. New York: United Nations Department of Econo-mic and Social Affairs, June 2007. ISBN 978-92-1-101153-1 (přílohy Goals Indicators and MDG Indicators Data-base dostupné pouze na http://mdgs.un.org).UNITED NATIONS. Progress towards to Millenium Development Goals. [online]. United Nations Statistics Division,Department of Economic and Social Affairs. New York: United Nations, 2005. [cit. 11-05-2007]. Dostupné nahttp://millenniumindicators.un.org/unsd/mi/mi_coverfinal.htmUNITED NATIONS. World and regional trends. Millennium Development Goals Indicators. [online]. United NationsInter-Agency and Expert Group on the Millennium Development Goals Indicators and MDG Indicators Database.New York: United Nations, 2007b. Dostupné z http://mdgs.un.orgUNICEF. Progress for Children - A World Fit for Children Statistical Review, prosinec 2007.http://childinfo.org/areas/childmortality/Progress_for_Children.pdfFAO. State of the World's Forests 2007. Roma: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2007.ISBN 978-92-5-105586-1WORLD BANK. World Development Indicators 2008. Washington, D.C.: The World Bank, 2008. Dostupné nahttp://go.worldbank.org/U0FSM7AQ40WORLD BANK. Global Monitoring Report 2007: Confronting the Challenges of Gender Equality and Fragile States.Washington, D.C.: The World Bank, 2007. ISBN-10: 0-8213-6975-XWORLD BANK. Achieve universal primary education. [online]. Global Data Monitoring Information System. Was-hington, D.C.: The World Bank, 2004. Dostupné z http://ddp-ext.worldbank.org/ext/GMIS/gdmis.do?siteId=2&menuId=LNAV01Rollback Malaria Network - http://www.rollbackmalaria.org/SOCIAL WATCH. Social Watch Reports,: Instituto del Tercer Mundo, Montevideo dostupné na www.socialwatch.orgHAGEMANN, F. et al. Global child labour trends 2000 to 2004. Geneva: International Labour Office, April 2006.STIGLITZ, J. E. Odměny, ne patenty. [online]. Project Syndicate, March 2007. [cit. 2007-11-20]. Dostupné nahttp://www.project-syndicate.org/commentary/stiglitz81/CzechSTOJANOV, R.; NOVOSÁK, J. Mezinárodní migrace a rozvoj – analýza vybraných souvislostí a dopadů. Mezinárodnívztahy, Vol. 43 (2008), No. 1, ISSN 0323-1844JENS MARTENS A KOL.; Kassensturz in der Entwicklungzusammenarbeit; Global Policy Forum; Bonn 2008, ISBN978-3-924493-86-8. Dostupné na www.globalpolicy.euJENS MARTENS A KOL.; Armutszeugnis; Global Policy Forum; Bonn 2007, ISBN 3-924493-79-0. Dostupné nawww.globalpolicy.euJEHLIČKA,P., TOMEŠ,J., DANĚK,P.: Stát, prostor, politika - vybrané kapitoly z politické geografie, KSGRR Přf UK -2000. Online na: http://www.kap.zcu.cz/opory/studijni_texty/kniha_stat_prostor/ T.TOŽIČKA ED. Česko proti chudobě – Informace, fakta a čísla z rozvojového světa, EDUCON, 2007. Online –http://www.ceskoprotichudobe.cz KOLEKTIV AUTORŮ; Daňové a právní ráje; Francouzská platforma pro problematiku daňových a právních rájů a EDUCON; 2007. Online – http://www.ceskoprotichudobe.cz

HLA

VNÍ Z

DRO

JE

HLAVNÍ ZDROJE

62

„Všude, kde je velký majetek, je i velká nerovnost. Na jednoho boháče musí být přinejmenším pět set chudáků; blahobyt menšiny předpokládá bídu většiny.“Adam Smith, The Wealth of Nations, 1776, sv. 2, s. 232


63

DŮ

LEŽI

TÉ IN

TERN

ETO

VÉ S

TRÁN

KY

Obecné:

www.ceskoprotichudobe.czwww.gapminder.orgwww.ekumakad.czwww.rozvojovka.czwww.socialwatch.orgwww.worldmapper.org

Podle jednotlivých cílů:

cíl 1www.foodfirst.org www.brot-fuer-die-welt.orgwww.gmo-watch.orgwww.fao.orgwww.who.orgwww.project-syndicate.org

cíl 2www.unesco.org

cíl 3www.unfpa.orgwww.whrnet.orgzenskaprava.ecn.cz

cíl 4www.healthgap.orgwww.doctorswithoutborders.org

cíl 5www.globalpolicy.orgwww.greenpeace.orgwww.iea.orgwww.unhabitat.orgwww.wri.org

cíl 6www.accessmed-msf.orgwww.corporatewatch.orgwww.erlassjahr.dewww.fairtrade.czwww.itdg.orgwww.jubileesouth.org

cíl 7www.zmenaklimatu.czwww.globalpolicy.orgwww.greenpeace.orgwww.iea.orgwww.unhabitat.orgwww.wri.org

cíl 8www.udrzitelnost.czwww.accessmed-msf.orgwww.corporatewatch.orgwww.erlassjahr.dewww.fairtrade.czwww.itdg.orgwww.jubileesouth.org

DŮLEŽITÉ INTERNETOVÉ STRÁNKY:

„Podobně jako otroctví nebo apartheid, ani chudoba není nic přirozeného a nezměnitelného. Jejím původcem je člověk a pomocí lidských činů může být také překonána i úplně vymýcena. Takovýto skutek pak není nějakýmdobročinným gestem, nýbrž aktem spravedlnosti.“

Nelson Mandela na veřejném shromáždění na Trafalgarském náměstí, únor 2005


FAO = Organizace pro výživu a zemědělství OSN (Food and Agriculture Organisation)HND = hrubý národní důchod vyjadřuje roční hodnotu produktu z výrobních prostředků vlastněných

rezidenty daného státu. Životní úroveň zobrazuje lépe než HDP, které naopak zobrazuje produktvytvořený na území státu bez ohledu na to, kam plynou příjmy z výrobních faktorů (platy, di-videndy, úroky apod.)

HDP = hrubý domácí produktILO = Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization)IMF = viz MMF

LDCs = nejméně rozvinuté země (Least Developed Countries) – dle klasifikace OSN. Jedná se o nej-chudší z rozvojových zemí. Určujícími kritérii jsou: nízká míra zahraničních investic, gramot-nosti a podílu průmyslové výroby na HDP. V současnosti je jako LDCs klasifikováno 50 zemí.Jejich seznam naleznete na http://www.un.org/special-rep/ohrlls/ldc/list.htm

MDGs = Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals)MMF = Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund)ODA = oficiální rozvojová pomoc (Official Development Assistance) je nejčastějším druhem rozvojové

pomoci. Výbor rozvojové pomoci OECD ji charakterizuje: ODA plyne do rozvojových zemí a me-zinárodních organizací z oficiálních agentur států a samospráv či jejich výkonných orgánů. Při-čemž každá transakce je poskytnuta s důrazem na podporu zdravého hospodářského rozvoje.Nejméně čtvrtina z prostředků je přímo darována.

OZE = obnovitelné zdroje energieUN-Habitat = Program lidských sídel OSN (United Nations Human Settlements Programme)

OECD = Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation andDevelopment). Její členové financují takřka celou světovou výši ODA.

OSN = Organizace spojených národůSB = Skupina Světové banky

SNS = Společenství nezávislých státůUNDP = Rozvojový program OSN (United Nations Development Programme)

UNESCO = Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cul-tural Organization)

UNICEF = Dětský fond OSN (United Nations International Children's Emergency Fund)WB = viz SB

WHO = Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation)

SEZN

AM Z

KRAT

EK

SEZNAM ZKRATEK

64

„Zaměření na specifické oblasti rozvoje, které jsou zahrnuty do Rozvojových cílů tisíciletí, by nemělo odvádět pozornost od faktu, ze rozvoj je velmi komplikovaný a široký proces, ve kterém jsou jednotlivé problémy úzce provázané a vzájemně se silně ovlivnují. Úspěšný rozvoj proto vyžaduje integraci ekonomické a sociální dimenze, ale také ohled na udržitelnost životního prostředí a na problematiku politických a lidských práv.“

Ban Ki-moon, Generální tajemník OSN, 2007


Vyšlo s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR a Evropské unie.

Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů ani nezakládá odpovědnost z jejich strany.

Vydal v roce 2009

Educon, o.s. Tesaříkova 1027/2, 102 00 Praha 10

s podporou FoRS

pro potřeby kampaně Česko proti chudobě.

2. vydání.

Editor: Tomáš Tožička

Autoři textů: Rober Stojanov, Tomáš Tožička, Spolupracovali: Tereza Mirovičová, Pavel Trkal, František Týmal.Autoři grafik: Petr Krejzlík - 5, 23, 28, Michael Petrus – 47, 49;

Josef Quis – 17, 45, 46; Tomáš Tožička - 25Autoři fotografií: Greenpeace – 34, 35; Jan Langer – 39, 40;

Martina Mandová – Tit.st., 9, 57; Tereza Mirovičová – 14, 16, 19, 26; OSN - 2 str. ob., 31, 55; Milan Smrž – 7, 37

Educon, o.s., Tesaříkova 1027/2, 102 00 Praha 10Texty obsažené v brožuře je možno využívat k nekomerčním účelům,

s uvedením autora a bez úprav podle pravidel Creative Commons (CC). Totéž platí o všech materiálech uvedených na webových stránkách

www.ceskoprotichudobe.cz, kde najdete veškeré texty, grafy, obrázky i podrobnější studie k jednotlivým problémům.

Při potřebě úprav prosím kontaktujte [email protected].

ISBN 978-80-254-3279-2


1. Zvyšovat objem oficiální rozvojové po-moci České republiky v souladu s na-šimi mezinárodními závazky na 0,7 %HND do roku 2015.

2. Zřízením rozvojové agentury zefektiv-nit a zprůhlednit rozvojovou spolu-práci tak, aby skutečně reflektovalapriority rozvojových zemí a přispívalak naplňování Rozvojových cílů tisíci-letí, nikoli aby sloužila k podpoře ex-portu České republiky.

3. V přijímajících zemích prosazovat odpovědnou tvorbu a uskutečňovánínárodních programů k dosažení Roz-vojových cílů tisíciletí a to za spoluú-časti a pod demokratickou kontrolouobčanské společnosti.

4. Posilovat prostřednictvím českých pro-gramů rozvojové spolupráce postavenížen v chudých zemích.

5. V maximální možné míře zbavit nej-chudší země nesplatitelných dluhů,které mají u bohatých států, Meziná-rodního měnového fondu, Světovébanky a dalších věřitelů. Zcela zrušitveškeré nelegitimní dluhy, které vznik-

ly bez vědomí občanů a byly použityproti jejich zájmům.

6. Zajistit spravedlivá a transparentní pra-vidla mezinárodního obchodu a jejichnaplňování v politice vlád a meziná-rodních institucí tak, aby jednostranněnezvýhodňovala bohaté země.

7. Ustanovit závazná mezinárodní pravi-dla na ochranu veřejných služeb předtakovou privatizací a liberalizací, kteráomezuje rozvoj.

8. Zvyšovat společenskou odpovědnostnadnárodních firem v oblasti lidskýchpráv, ochrany životního prostředí amístního rozvoje.

9. Začít s významným a systematickýmsnižováním emisí oxidu uhličitého adalších skleníkových plynů v České re-publice – globální změny podnebí nej-více postihnou chudé země.

10.Ukončit dotovaný vývoz evropské ze-mědělské produkce pod cenou výrob-ních nákladů, který poškozuje země-dělce v rozvojových zemích.

Požadavky kampaně ČESKO PROTI CHUDOBĚ

PODPORUJÍ:

ADEPTTsADRAAgentura rozvojové

a humanitární pomoci Olomouckého kraje

ARS - Asociace pro rozvojovou spolupráci

Asociace pro fair tradeČeská zemědělská univerzita

v PrazeČlověk v tísniDevelopment World WideDomov Sue RyderEDUCONEkumenická akademieEurosolar ČRExcellent Plzeň FAIR TRADEFair

FoRSGender StudiesHnuti DUHAHumanistické centrum DialogHumanistické centrum

NarovinuHumanitas AfrikaCharita Česká republikaIGPNINEX - Sdružení dobrovolných

aktivitLa StradaLL-LIKVIDACE LEPRYMilostivé létoNadace Divoké husyNadační fond Slovak-Czech

Women's FundNESEHNUTÍNeslyšící bez nadějeNjovu

Otevřená společnostPARTNERS CZECHPoradna pro uprchlíkyPražský institut pro globální

politiku - GlopolisSIRIRISOS - Sdružení obrany

spotřebitelůSpolečnost pro Fair Trade

a rozvojové vzděláváníSue Ryder International CZTODERO - Sdružení pro

rozvojovou pomocÚstav pro ekopolitikuVARA ČRVolonté CzechVysokoškolští humanistéWISEZelená pro planetuZelený kruh


PŘÍLIŠ VZDÁLENÉ CÍLE · 1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad 10 Úkol 1: Do roku 2015...

Documents

Transcript of PŘÍLIŠ VZDÁLENÉ CÍLE · 1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad 10 Úkol 1: Do roku 2015...