Odysseia strukturální interpretace
Transcript of Odysseia strukturální interpretace
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta filozofická
Diplomová práce
Odysseia – strukturální interpretace
Bc. Petra Vítková
Plzeň 2021
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta filozofická
Katedra filozofie
Studijní program Humanitní studia
Studijní obor Evropská kulturní studia
Diplomová práce
Odysseia – strukturální interpretace
Bc. Petra Vítková
Vedoucí práce: Mgr. Kryštof Boháček, Ph.D.
Katedra filozofie
Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni
Plzeň 2021
Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
Plzeň, duben 2021 ………………………………………………………............
Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................6
2 Autorství ...........................................................................................................................8
2.1 Homérská otázka .......................................................................................................8
2.2 Vývoj Homérské otázky ............................................................................................ 10
2.2.1 Určení doby vzniku homérských básní a antické bádání po Homérově identitě 10
2.2.2 Homérská studia v 18. století – F. A. Wolf, analytici a unitáři, K. Lachmann a Ch.
G. Heine 11
2.2.3 Vývoj analýzy, ovlivněné vývojem společnosti na přelomu 19. a 20. století –
Ulrich von Wilamowitz-Moellendorff ............................................................................... 14
2.2.4 Proměna dosavadního paradigmatu bádání v homérské vědě – Milman Parry . 17
3 Odysseia v kontextu vývoje Homérské otázky .................................................................. 20
4 Strukturální rozdělení Odysseiy ....................................................................................... 23
4.1 Metodologická východiska ....................................................................................... 23
4.1.1 Narativní metoda zkoumání textu .................................................................... 23
4.1.2 Kruhová struktura ............................................................................................ 24
4.2 Télemacheia ............................................................................................................ 26
4.2.1 Počáteční sněm bohů ....................................................................................... 26
4.2.2 Situace na Ithace .............................................................................................. 26
4.2.3 Télemachos v Pylu............................................................................................ 28
4.2.4 Télemachos ve Spartě ...................................................................................... 30
4.2.5 Ženiši plánují Télemachovu smrt ...................................................................... 31
4.2.6 Struktura Télemacheiy ..................................................................................... 33
4.3 Odysseova dobrodružství ......................................................................................... 36
4.3.1 Božské shromáždění......................................................................................... 36
4.3.2 Nymfa Kalypsó ................................................................................................. 36
4.3.3 Odysseus u Fajáků ............................................................................................ 38
4.3.4 Struktura první části Odysseovy návštěvy u Fajáků ........................................... 41
4.3.5 Odysseovo vyprávění ........................................................................................ 43
4.3.6 Struktura první části Odysseova vyprávění ....................................................... 48
4.3.7 Nekyia .............................................................................................................. 49
4.3.8 Struktura malého eposu Nekyia ....................................................................... 51
4.3.9 Odysseovo vyprávění, 2. část ............................................................................ 53
4.3.10 Struktura druhé části Odysseova vyprávění ...................................................... 55
4.3.11 Druhá polovina příběhu o Odysseovi a Fájácích ................................................ 58
4.3.12 Strukturální reflexe příběhu o Odysseovi a Fajácích .......................................... 59
4.4 Odysseova pomsta ženichům ................................................................................... 62
4.4.1 Bohyně Pallas Athéna....................................................................................... 62
4.4.2 Ženiši ............................................................................................................... 63
4.4.3 Strukturální rozdělení části o Odysseově návratu ............................................. 74
5 Reflexe Odysseiy ............................................................................................................. 79
5.1 Malé eposy Odysseiy................................................................................................ 79
5.2 Strukturální zařazení Kalypsó a Pallas Athény ........................................................... 81
5.3 Naše interpretace a Homérská otázka ..................................................................... 82
6 Závěr ............................................................................................................................... 84
7 Resumé ........................................................................................................................... 86
8 Zdroje ............................................................................................................................. 88
8.1 Pramenné zdroje ..................................................................................................... 88
8.1 Příručky ................................................................................................................... 88
8.2 Monografie .............................................................................................................. 89
8.3 Články a studie ........................................................................................................ 90
8.4 Elektronické zdroje .................................................................................................. 91
9 Seznam obrázků .............................................................................................................. 92
10 Seznam příloh.............................................................................................................. 93
6
1 Úvod
Cílem této diplomové práce je předložit strukturální interpretaci Homérova eposu
Odysseia. Výklad bude veden s důrazem na kontext Homérovy druhé básně Iliady a
další epické tradice. Zároveň stejně podstatné při interpretaci bude přihlédnutí k vývoji
homérských studií, které nám poskytují náhled na teorie týkající se homérských textů
a Homéra samotného. Proto se na začátku práce budu zabývat tzv. Homérskou
otázkou, při jejímž výkladu bude stěžejní zpracování této problematiky Wolfgangem
Schadewaldtem v jeho díle Z Homérova světa a díla či studie Sylvy Fischerové Odysseia
jako ustavující dílo evropské kulturní tradice.
Abychom po tomto uvedení do homérské problematiky plynule přešli
k strukturální intepretaci Homérova díla, je nutno nejdříve uvedené teorie v kontextu
uplatnit na samotnou Odysseiu. Tento postup nám umožňuje vyhodnotit strukturální
složení Odysseiy.
Klíčovou součástí práce je otázka vzájemné provázanosti formy a obsahu,
tj. rekonstruktivní pokus o nalezení myšlenkového jádra skrze strukturální interpretaci.
Důležitou metodologickou částí rozboru bude tzv. narativní metoda. Využijeme její
strukturální a hermeneutický přístup k interpretaci a také k rekonstruování struktur
příběhu. Dále budou využívány intertextuální a kontextuální přístupy, zejména v rámci
textově imanentní interpretace.
Jedním z výstupů diplomové práce je vytvoření přehledného schématu všech
struktur, které budeme schopni pomocí metodologických postupů zrekonstruovat.
Tyto struktury by měly být nástrojem, s jehož pomocí a v kontextu hermeneutického
přístupu lze pátrat po již výše zmíněném myšlenkovém jádru eposu Odysseia.
Předlohou k vyhledání a vytvoření těchto strukturálních modelů nám bude Erwin Cook,
který ve svém díle Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey rekonstruuje
struktury Iliady a Odysseiy.
7
Práce bude završena reflexí celé Odysseiy v kontextu veškerých informací
získaných během interpretace básně. Záměrem je podat přehledné shrnutí souvislostí,
které propojují jednotlivé části Odysseiy a zhodnocení zpracování příběhu na úrovni
struktury. To vše v kontextu teorií o Homérské otázce, které byly během práce
uplatněny na text básně Odysseiy.
8
2 Autorství
2.1 Homérská otázka
U literárního díla se čtenář zajímá o to, kdo daný text vytvořil – tedy o autora.
Určení autorství může mít svá úskalí. Jsou tři nejběžnější situace, které mohou nastat.
Zaprvé, autor díla je známý a nezpochybnitelný. Dále ale může nastat situace, že autor
je neznámý, takovýto případ je běžný u lidové slovesnosti. Třetí možností je, že autor je
neznámý nebo se zpochybňuje pravost jeho autorství, ale namísto něho existuje
konkrétní osoba, o které se uvažuje jako o autorovi daného díla. Tuto eventualitu lze
dobře spatřit na zpochybňování autorství Williama Shakespeara. Biografické údaje
o životě Williama Shakespeara jsou neúplné, jsou pouze v malém množství a zároveň
je o sobě poskytl výhradně sám autor. Tudíž vznikly různé teorie, že hry, které jsou
připisovány Shakespearovi, jsou dílem jiné osobnosti té doby. Jednou z těchto
osobností je Francis Bacon. Stal se kandidátem na post autora Shakespearovských her
na základě svého postavení a filosofického učení. Jiná teorie tvrdí, že hry napsal
Christopher Marlowe, který měl jako tajný špión předstírat svou smrt a díla pak
vydávat pod pseudonymem. Dalším možným autorem má být Edward de Vere, hrabě
z Oxfordu. Hrabě pocházel z aristokratických kruhů a měl správné vzdělání, aby byl
schopen napsat divadelní hru. Avšak byl vznešeného původu, a proto musel chránit své
jméno, aby nebylo spojováno s tak nízkou profesí, jako bylo povolání dramatika.1
Výše jsou uvedeny tři základní možnosti, které mohou nastat při určování
autora. Tomuto členění se naprosto vymykají řecké eposy Iliada a Odysseia. Obecně je
za autora považován antický básník Homér.2 Avšak jeho autorství není nijak doloženo,
a protože jsou obě básně rozdílně napsané, začaly postupem času vznikat různé teorie
o tom, kdo tyto dva rozsáhlé texty vytvořil a jakým způsobem vznikaly.3 Každý badatel,
1 CRYSTAL, D., CRYSTAL, B., The Shakespeare Miscellany, s. 158 – 161
2 BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 9
3 BLOOM, H., Homer, s. 14
9
zabývající se básněmi Iliada a Odysseia, se s tímto problémem setká. Obecně se tato
záležitost nazývá Homérská otázka.
Wolfgang Schadewaldt nám poskytuje otázky týkající se problematiky
Homérské otázky, které udávají směr homérovského bádání. Například: „Jak vypadá
přirozené básnictví? Jak působí na básnictví prostředí a dobová situace? Jak se v něm
skládají obyčej a tradice? Jak v něm panuje živě organická, nade všechna pravidla
povznesená, a přece nerozborně pořádající norma? Jak se přenášelo společenstvím,
pěveckým cechem? A jak se k tomu všemu staví Básník?“4 Tyto otázky mají charakter,
odpovídající pojetí uměleckého díla u Hyppolyte Taineho, pro kterého je takovéto
umělecké dílo projevem a obrazem vnějšího světa a dění. Dle jeho názoru je umělec
člověk, který se jako každý jiný nachází ve společnosti a je ovlivněn chodem dějin. Je
tedy determinován společensky, fyziologicky atd.5 Do této teorie zapadá mnoho
bádání, která se zabývají Homérskou otázkou. Například Thomas Blackwell ve svém
výkladu v roce 1735 představil, jakým způsobem byl autor řeckých eposů Iliada a
Odysseia ovlivněn klimatem, prostředím, jazykem a velkou úctyhodnou tradicí.6
Dále se ještě budeme problematikou Homérské otázky zabývat, protože už je
mnoho století pevně spjata s analýzou obou eposů, a tudíž je základním výstupem
k dalšímu bádání a analýze těchto řeckých básní. Jednotlivé přístupy, zabývající se
existencí autora Iliady a Odysseiy, se snaží pomocí teorií o pozadí a souvislostech
vzniku textů odkrýt jejich podstatu. A každá teorie, každé vysvětlení nám může
poskytnout klíč k otázce, proč jsou tyto dva základní evropské texty psané tak, jak
psané jsou.
4 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 17
5 MITOSEKOVÁ, Z., Teorie literatury. Historický přehled, s. 97
6 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 13
10
2.2 Vývoj Homérské otázky
2.2.1 Určení doby vzniku homérských básní a antické bádání po
Homérově identitě
Vznik řeckých eposů Iliady a Odysseiy se datuje na konec VIII. století nebo na
začátek VII. století př. n. l. a obecně se připisují básníkovi Homérovi.7 Avšak nevíme
téměř nic podstatného o jeho životě, neexistují žádné důkazy o jeho existenci.8 A již
i staří Řekové nebyli jednotní v zařazení Homéra do určitého časového období.
Hérodotem je řazen do první poloviny IX. století př. n. l., a naproti tomu historik
Theopompos ho spojuje se začátkem VII. století př. n. l. Moderní výzkum „homérskou
dobu“ spojuje s podobným časovým úsekem – tato doba nepřekračuje rozmezí
VIII. až VI. století př. n. l. Tento homérský věk procházel rychlými změnami a jednou
z těch nejvýznamnějších byl zrod řeckého eposu. Vznik těchto epických básní byl
podmíněn historickým vývojem. V této době se rozvíjí řecká námořní expanze
v obchodním sektoru, ale také v kolonizační oblasti. Rozvoj lze nazvat hospodářskou
revolucí, která přináší nové možnosti, vybízí k hloubavosti a vytváří takové prostředí
v oblastech intelektu a morálky, až jsou tradiční náboženská poezie a mytologické
hymny nahrazeny eposem. To celé podněcuje příchod někoho, koho staří Řekové
nazývali „Básníkem“, tedy Homéra.9
Do současné doby přetrvává neshoda odborníků ohledně toho, zda Homér tyto
dva eposy složil. Existují různé teorie uvažující o autorství těchto známých řeckých
eposů, např. Homér složil oba dva eposy, jiná teorie tvrdí, že složil pouze jeden z nich,
také se uvažuje o tom, že pouze upravil staré tradující se příběhy. Připouští se možnost,
že Homér nebyl jediným mužem, mohli to být dva muži, celá skupina tehdejších
zpěváků nebo autorem mohla být žena.10
Teorie zaměřené na otázku, kdo je vlastně Homér, se utváří až od 18. století.
Starší tradice upřednostňovaly jediné autorství Iliady a Odysseiy.11 Přesto základy
7 BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 9
8 BLOOM, H., Homer’s the Odyssey, s. 10
9 MIERAUX, Émile, Život v Homérské době, s. 7 – 10
10 BLOOM, H., Homer, s. 14
11 BLOOM, H., Homer, s. 14
11
bádání po Homérově identitě leží již v Antice. V třetím a druhém století př. n. l. se
v Alexandrii učenci zabývali nesrovnalostmi, které v homérských básních objevili. Jejich
čtení těchto dvou hrdinských eposů se proměňuje, jsou více bdělí. Tím vzniká jakási
první filologie. Odpověď na otázku autorství Iliady a Odysseiy postavili na předpokladu,
že Homér nikdy nemluví o psaní a tak také neuměl psát. V dobách ústní tradice nebyly
jeho básně uspořádány v jednotném díle. To se změnilo v šestém století v Athénách,
když tyran Peisistratos nechal všechny části Homérových eposů uspořádat do
komplexního celku.12 I s tímto názorem zůstávali Řekové nadále věrní myšlence, že za
oběma eposy stojí jeden autor i přes rozdíly v jazyce či v sociálních zvyklostech,
vyskytujících se v dílech. Jazykový rozdíl obhajovali tvrzením, že si jsou jazyky obou
básní podobné a jazyk Odysseiy navazuje na jazyk Iliady.13 Pohled na bohy v obou
básních byl přijímán,14 protože se tato díla, kromě těch Hesiodových, stala hlavním
zdrojem informací o nich.15
2.2.2 Homérská studia v 18. století – F. A. Wolf, analytici a unitáři, K.
Lachmann a Ch. G. Heine
Stav, kdy byl přednostně uznáván pouze jediný autor eposů, se změnil, když se
západní kultura stala post osvícenská. Začaly se řešit značné rozdíly mezi těmito dvěma
díly. Obě básně se liší jak tónem, tak i rozsahem.16 Bylo zpochybněno autorství a
rozvinul se názor, že tak rozsáhlé práce nemohl vytvořit jediný autor. První rozšířenou
myšlenkou se stala teorie, že jádrem těchto dlouhých eposů jsou kratší básně, které
byly složeny do jednoho dlouhého celku. Dílo mělo být poskládáno jedním editorem či
mělo být výsledkem kolektivního úsilí. Takto by byly vysvětleny nerovnosti nacházející
se uvnitř eposů. Ale skrze tuto teorii nastiňující možnost, že dílo vznikalo během
dlouhého časového období, se ukázalo, že je to chybné. Nebyla schopna to prokázat
ani jazyková analýza a metody spojené s historickým charakterem se neshodovaly
12
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 12 13
BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 9 14
Informace o bozích byly podstatné, protože mytické myšlení v životě antického člověka vysvětlovalo a poskytovalo smysluplnost každodenním zkušenostem. Cokoliv nezvyklého a nevysvětlitelného bylo připisováno konání bohů. VERNANT, J. P., Počátky řeckého myšlení, s. 68 15
BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 13, 16 BLOOM, H., Homer, s. 10
12
s výsledky jiných metod, takže tuto teorii o dlouhodobém vývoji řeckých textů také
nepotvrdily.17
Jedním z prvních, kdo se zabýval Homérskou otázkou a kdo vyvolal revoluci
svým tvrzením, byl významný filolog Friedrich August Wolf. V roce 1795 publikuje tento
německý badatel ke svému připravovanému spisu Homér Prolegomena, ve kterých
popisuje svůj náhled na Homérskou otázku. V tomto textu Wolf přinesl důkaz, že
Homér nebyl znalý dovednosti psaní. S podporou mnoha vědeckých materiálů vytváří
teorii, ve které tvrdí, že homérské eposy byly koncipovány tak, aby se udržovaly pouze
v paměti. Jejich předání mezi dvěma rapsódy probíhalo jen ústní formou. Svou pevnou
podobu eposy získaly až o staletí později. Tím autor zpochybnil jednolitost a
nedělitelnost autenticity Homéra.18
Důsledky Wolfova bádání byly dalekosáhlé, protože svým vlivem vytvořil tradici,
která nevzešla z Francie ani z Anglie, ale přímo od něj. Na jeho Prolegomena reagovali
tvůrci jako Walter Scott, Friedrich Schiller či Johan Wolfgang von Goethe. Právě Goethe
viděl ve Wolfovi jakéhosi osvoboditele od dogmatického vnímání jeho doby
o Homérových znamenitostech, chybách, uměleckých pravidlech a přirozeném géniovi.
A opravdu, Wolf z postu kritika a historika byl schopen odstřihnout autoritu Homéra od
básní Iliada a Odysseia. Podle Nietzscheho měl moderní svět díky Wolfovu progresu
šanci se na tyto dva řecké eposy podívat z historického hlediska. V devatenáctém
století se homérská věda snaží postupovat vpřed pomocí inovativních prostředků a
nějakou dobu se po vzoru Wolfa pokouší obejít bez Homéra. Výzkum se pokoušel
pojmout jako bezprostřední výplod lidu, doby, společenství, přírodních sil a tradice.
Ovšem čím více se stávala tato věda historičtější, tím více se začínala obracet nazpět
k Homérovi. To básnictví, které se homérská věda té doby pokoušela vnímat skrz lid,
dobu a tradici, se najednou zjevovalo skrze samotného básníka. V tuto chvíli se
homérská věda začala ubírat cestou analýzy Homéra.19
17
BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 9 18
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 11 19 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 14 – 19
13
Pár desítek let po Wolfovi20 se v rámci jazykové analýzy Odysseiy a Iliady
filologové rozdělili na dvě skupiny, a to unitáře a analytiky. Pomocí poznatků a
argumentů z oblasti literatury a literární historie vzniká mnoho nových teorií, které
velice podrobně rozebírají obě básně.21 Takové rozbory prováděli především analytici,
unitáři zastávali názor, že homérské básně jsou produktem jednoho muže.22 Tedy
v tomto období badatelé pracují s dvěma principy, a to s jednotou a mnohostí. Za
jednotu díla odpovídá vždy jeden básník a naopak za mnohost díla nese odpovědnost
lid, tradice, pěvecký cech atd.23
Unitáři, zastávající jednotu jako to pravé a původní, vymýšlejí jakousi Pra-Ilias.
Ta má být původní kratší básní, která se po dobu cvičení rapsódů prodloužila a
rozrostla. Ovšem tuto nádhernou stavbu nemohly ani tyto přidané části zkazit.
Analytici se staví do opozice proti unitářům. Podle jejich názoru nejdříve vznikaly malé
hrdinské básně či eposy, které později nějaký epigon složil v jeden velký celek. Nějakou
dobu dosahovali převahy unitáři,24 ale časem řešení problému začalo stagnovat.25
V době, kdy se unitáři pokoušeli prosadit, se Wolfova teorie stále nedala oslabit
a měla své zastánce. Wolfův vliv se rozšířil na mladé německé badatele o eposech.
Jedním z těchto badatelů byl Karl Lachmann, který se rozhodl Wolfovu teorii uplatnit
na Písni o Nibelunzích. Tuto báseň rozložil na jednotlivé celky a tento čin silně působil
zpětně na Homérskou otázku, protože jeho další krok v roce 1987 vedl k odhalení a
popsání trhlin, které objevil v eposu Iliada. Tímto se měla tato báseň rozpadnout na 16
samostatných částí a Lachmann se tak projevil jako jakýsi dovršitel Wolfova díla.
Způsob, kterým Lachmann přistupoval k analýze básní, byl romantický a zdánlivě
z něho vyplýval exaktní důkaz, že báseň Iliada vznikala čistě přirozeně, jakoby vyrůstala
sama ze sebe. Vztah jednotlivého k celku lze přirovnat například k činnosti včel, kde
každý jednotlivec intuitivně sleduje nějaký záměr, avšak v celku se pozorovateli toto
jeví jako záměrné konání inteligentní bytosti. Lachmann měl ve své době velký vliv na
20
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 20 21
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 430 – 431 22
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 430 – 431 23
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 19 24
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 19 – 20 25 BLOOM, H., Homer’s the Odyssey, s. 11
14
badatelskou obec, avšak jeho pokus byl až násilný a jeho extrémně romantické závěry
se ukázaly stejně nevyhovující jako neflexibilní unitářské názory a teorie.26
Třetí badatelskou cestou té doby, zabývající se homérskou vědou vedle unitářů,
analytiků a Wolfa, byla cesta filologického pozorování. Tato metoda, i přes svou
oddanost idejím své doby, byla schopna nerušeně udržovat stabilitu svého bádání a
sbírala zkušenosti přímo na samotných homérských eposech. Hlavním představitelem
byl Christian Gottlob Heyne, Wolfův učitel, který se pokoušel vystoupit ze stínu svého
žáka a získat vliv. A jako tento muž se i mnoho dalších, především velcí badatelé
o starověku příští epochy, vydali touto badatelskou cestou. Tento směr byl
systematický, nesměřoval k rychlým senzacím, šlo spíše o rozhlížení se, prozkoumávání
drobných prací a střízlivé plánování nových možností. Pracovalo se s hypotézami, které
byly obměnou teorie o Pra-Iliadě a umírněnými písňovými teoriemi. Ovšem pro
badatele nebyly podstatné hypotézy samotné jako to, co přinášely pro prohloubení
poznání homérského bádání.27
2.2.3 Vývoj analýzy, ovlivněné vývojem společnosti na přelomu 19. a
20. století – Ulrich von Wilamowitz-Moellendorff
V druhé polovině 19. století nastává epocha, která přináší vědě o starověku až
nečekané obohacení, zároveň se zjemňují nástroje a techniky. Toto století se postupně
proměňuje v moderní vědeckou „velkoprovozovnu“. Německá věda a bádání
zkoumající starověk se přesouvají přímo do geografického centra a usazují se v Itálii a
Řecku. V oblastech Řecka, Malé Asie a Egypta byly odkryty nové zdroje kulturního
dědictví. Byla objevena města jako Trója, Kréta a Mykény a společně s nimi povstal
i epický svět, který se v nich skrýval. Mezitím se také dotvářejí sesterské vědy klasické
filologie a také vzniká celá řada nových věd v oblasti kultury a literatury. Zároveň
vzniklo a plně se rozvinulo bádání o eposech.28
Výzkum byl zaměřen na prozkoumávání jednoduchých improvizovaných
písňových forem až po velký epos, byl tedy soustředěn na vývoj hrdinského eposu.
26
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 20 – 21 27
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 22 28 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 23 – 25
15
Toto zkoumání nebylo soustředěno pouze na germánské národy, ale také na Finy, Srby,
Rusy a jiné. Ovšem propojení analýzy a rozvíjející techniky často přinášelo rozpad
eposů a často zanikal význam celku. Kromě rozvoje techniky se ono století, které je
nazývané „historické“, vyznačuje dalšími dvěma charakteristickými znaky a ty ovlivňují
samotné bádání: to, co je vytvořené, se považuje za to, co se skutečně stalo, a je snaha
to dokazovat pomocí rekonstrukce vzniku daného díla. Druhým znakem je extrémní
tíhnutí ke všemu individuálnímu, co je zahalené jakýmsi tajemstvím a dále je to
jedinečné a neopakovatelné.29
A právě tento sklon k individuálnímu se negativně projevil na homérské
analýze. V této době se jednota básnického díla rozložila na pouhý mechanický
vývojový proces. Homérova individualita byla rozkládána do malých jednotlivých
pěveckých individualit. Každá z těchto individualit byla „jedinečná“, protože každá
měla svůj vlastní svět, vůli, prožitky i styl. Avšak pokud se muselo autorství přisoudit
jedné z těchto pěveckých individualit, vyhrála ta, která nejvíce odpovídala estetickému
zaměření pozorovatele. Došlo k tomu, že po ztrátě jednolitosti osoby tvůrce básní
skoro zmizela i jednota homérského básnictví. A přes to překvapivě právě takové
období přichystalo podmínky, při kterých měla nastat šance zajistit Homérovu osobu a
také jednotu jeho díla.30
Posun v homérském zkoumání nastal díky výzkumu, který začal odhalovat
elementární rysy řecké historie, důsledkem bylo vyvrácení dříve „nerozbitné“ Wolfovy
teorie. Důkazy ukazovaly, že Řekové jsou starším národem, než se původně
předpokládalo. Při bádání se shromažďovaly řecké nápisy, které byly v rámci dějin
řecké alfabety zařazeny do homérské doby. A tak bylo nezvratně dokázáno, že umění
psát si Řekové osvojili ještě v dobách před Homérem. Schopnost psaní využívali
především rapsódové se záměrem vytváření podkladů pro své přednesy, nikoliv kvůli
rozšiřování počtu knih.31
29
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 23 – 25 30
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 23 – 25 31 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 25 – 27, 34
16
Dalším krokem v prohloubení poznání homérských eposů se stal fakt, týkající se
Peisistratova údajného sesbírání a uspořádání homérských zpěvů. Východiskem této
„vědecké“ legendy, která našla místo po boku moderních homérovských hypotéz, je
nařízení vydané tímto řeckým tyranem. Nařízení se týkalo rapsódů a jejich střídajících
se vystoupení, kteří měli v uspořádaném pořadí přednášet o Athénině svátku. A právě
tato konkrétní skutečnost je podmíněná existencí celého eposu ještě před
Peisistratem.32
Třetí posun, který nastal v této oblasti, se týkal básníkova jména a jeho
samotné existence. Podle tradice nosil básník původně jméno Melésigenés a
pojmenování Homér je pravděpodobně pouhá přezdívka. Význam jména Homér se už
nevykládal jako „Člen cechu“ či „Pěvec“, ale chápal se jako „záruka“ nebo „rukojmí“.
Bylo dokázáno, že Homér byl skutečný žijící člověk a informace o jeho pozemském
životě se povedlo vyhledat ve starořecké legendě mluvící o potulném pěvci, která
kolem básníka vznikla. Tyto nové poznatky ovlivnily vývoj analýzy, jejíž konstrukce byla
rozlomena a následně prošla proměnou, ve které svůj směr namířila od mnohosti a
rozmanitosti nazpět k jednotnosti. Znovu se začal jako jediný autor plánu básní uznávat
Homér.33
Jedním z hlavních představitelů, který se rozhodl zásadně ukončit rozkládání
homérských básní na malé celky, byl Ulrich von Wilamowitz-Moellendorff. Tento
badatel původně silně směřoval k Lachmannově teorii, ale v průběhu svého výzkumu
se přeorientoval. Během první světové války sepsal spis o Iliadě, ve kterém dokázal
sledovat veškeré bohatství Homérových světů a stylů. Jako přeučený lachmannovec
měl ovšem tendenci se uchylovat k přiřazování jednotlivých stylů, vyskytujících se
v básních, k nějaké zvláštní osobnosti rapsóda, ale byl schopen při svém bádání
neztrácet poezii z očí.34
32
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 25 – 27, 34 33
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 25 – 27, 34 34 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 25 – 27, 34
17
2.2.4 Proměna dosavadního paradigmatu bádání v homérské vědě –
Milman Parry
Nový náhled na tuto problematiku vnesl při výzkumu pro svou disertační práci
v roce 1928 Milman Parry, který zásadně proměnil dosavadní paradigma.35 Parry svůj
výzkum zaměřil na epiteta (např. Athéna jiskrných zraků). Výsledkem bylo zjištění, že
pro jedno metrické schéma má autor básní připraveno právě jedno označení daného
hrdiny nebo boha ve formě jména a epiteta a jiné metrické schéma naplňuje další
forma jména a epiteta. Tento systém platí také pro homérský verš jako takový, protože
obsahuje plno opakujících se frází, které mnohou být verbální či jmenné. Závěr
vyplývající z tohoto formulového systému je, že homérský styl je dílem autora či
autorů, kteří vycházejí z tradice a sledují dikci aoidů.36 Parry ukazuje, že bardi nikdy
nerecitovali takto dlouhý text zpaměti, spíše improvizovali a každou recitací vytvářeli
novou báseň.37 Tento závěr, že vznik básní je založen na orální tradici, podporují
i Parryho další zkoumání.38
Postupně se k této teorii, že Homér napsal obě básně, ale vycházel z ústní tradice,
přiklání mnoho učenců. Ústní poezie měla být klíčem konečné podoby jeho práce. Bylo
souzeno, že Iliada byla zpívána ve výňatcích na panhelénských hrách. Ve výňatcích
z důvodů délky básně, která byla cca třicetkrát delší než jiné texty, které se pěvci běžně
učili nazpaměť.39 Otázkou tedy je, v jakém kontextu básně k této tradici stojí. Jsou-li na
jejím konci a jdou proti ní nebo jsou na jejím začátku. Moderní člověk je naučen
o vztahu mezi tradicí a básněmi Iliada a Odysseia přemýšlet jako o začátku. Básně
vnímáme jako tradiční, takové, které předkládají klasickou látku. Ale obě tyto básně se
vyznačují jako inovativní a netradiční. V tradici jsou tedy zasazeny, ale pouze na ni
reagují.40
Systém vytvořený na jistých úkazech v textech básní jakoby podporoval teorii, že
text vznikl až v dobách končící orální tradice, kdy se do Řecka dostává z Foiníkie písmo.
35
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 430 – 431 36
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 432 – 434 37
BLOOM, H., Homer’s the Odyssey, s. 12 38
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 432 – 434 39
BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 9 – 10 40 FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 444 – 445
18
Tento systém je založený na velkém množství hapax legomen, což jsou výrazy, které
autor v básních uvádí pouze jednou a znovu se neobjevují. Dále se v textech vyskytuje
plno neologismů, které zde mají podobu starého slova, ale ve svém základě jsou
inovativní. Neologismy se také nacházejí ve spojení s homérskými přirovnáními, která
se zde také nacházejí ve velkém množství. Tato přirovnání jsou pro pěvce běžná kvůli
ozvláštnění scén příběhu, ale v mnohem menším počtu. Tato přirovnání jsou četnější
v příběhu Iliady než Odysseiy, ale jsou zároveň provázána s dějem obou básní
i mezi sebou navzájem.41
Na jedné straně tedy máme zastánce, kteří jsou přesvědčeni, že Homér je čistě
propojen s orální tradicí a nezná písmo. Mezi tyto autory se řadí výše zmíněný Milman
Parry. Dále jsou zde zastánci teorie, která tvrdí, že Homér je spjat pevně s pěveckou
tradicí, avšak své básně/písně diktuje nějakému pisateli. A za třetí jsou představitelé
zastávající teorii Homéra vyrůstající z orální tradice, který si ovšem rychle osvojil
alfabetu a umění psát. A proti Homérovi, který je zakotven pouze v orální tradici, stojí
teorie, která naopak tvrdí, že Homér znal dosavadní tradici, ale pracuje s ní odlišným
způsobem.42
Nelze s jistotou určit, která z teorií nejvíce vypovídá o historické skutečnosti,
učenci i nadále budou hádat možné Homérovy „tváře“ a vytvářet teorie o autorství
epických básní Iliada a Odysseia.43 Touhu po odhalení Homérovy totožnosti bude, jako
jeden z motivů, pohánět nepřístupno, které nebylo prolomeno těmi nejstaršími
mysliteli a ani žádným moderním autorem.44
Víme, že Homér byl a i nadále je nahlížen jako praotec dramatických forem:
tragédie a komedie. Jeho básně jsou silně zakotveny v řecké kultuře a mají na ni veliký
vliv. Tento význam homérských básní viděl již Aristotelés, který ve své Poetice mluví
o jejich dějové kompaktnosti a také o jejich snadném převedení na jevištní scénu.
A i když podmínky (přítomnost lidské společnosti a zároveň i přírody) naplňuje spíše
41
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 446 – 447 42
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 447 – 448 43
BLOOM, H., Homer’s the Odyssey, s. 14 44 FOWLER, R. The Cambridge Companion to Homer, s. 6
19
Iliada, tak přesto byla Odysseia i se svým sekundárním charakterem jako jeden
z prvních textů klasické literatury zkoumána pomocí moderní literární teorie a jejích
přístupů. Otázky kolem autorství vyvolávají mnoho otázek, ale i schopnost Odysseiy
pomáhat nám utvářet naši imaginaci a naše kulturní hodnoty je podněcující a vede
k dalšímu bádání.45 Nemáme jistotu, že autor Iliady a Odysseiy je jeden a ten samý
básník, přesto jsou na sebe tyto dvě básně vázány a je zásadní analýzu Odysseiy
provádět v kontextu Iliady.
45 FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 428 – 429
20
3 Odysseia v kontextu vývoje
Homérské otázky
Oba řecké eposy jsou spolu sice těsně spjaty, ovšem cílem této práce je
strukturální analýza básně Odysseia. Tato báseň má být druhým velkým epickým dílem
básníka Homéra, je složena z 299 veršů a má mnohem složitější stavbu než jeho
prvotní Iliada. O té se dá říci, že je primitivnější, například v jejím tématu, které je
zaměřeno na válečnictví. Naproti tomu Odysseia je propracovanější, nachází se v ní
mnoho rozmanitých situací a směrů – cestování, setkávání s bájnými tvory, návštěva
podsvětí a mnoho dalších. Další výrazný rozdíl je ve spektru sociálních vrstev, od
aristokratů po služebníky, pastýře, žebráky či námořníky, které se v příbězích nacházejí
v mužském i ženském zastoupení. V Odysseie je toto spektrum velice rozmanité,
naopak v Iliadě vystupuje a rozmlouvá převážně aristokracie a někdy služebnictvo.46
Také se zde po celou dobu vypráví pouze o Řecích a Trójanech a oba tyto národy mají
podobný způsob života. Odysseia je v tomto ohledu mnohem rozmanitější, protože
Odysseus na své cestě navštíví mnoho národů (např. Fajáky), ale tyto národy nejsou
Řekové. Ti se v příběhu objevují až při jeho návratu na rodnou Ithaku. Na těchto
uvedených rozdílech je dobře rozpoznatelné, že je Odysseia mnohem nápaditější a
rozmanitější než Iliada. Na základě svého provedení je mnohdy označována za
předobraz evropského románu a sloužila jako vzor pro román Jamese Joyce
Odysseus.47 Na základě své charakteristiky je Odysseia velmi vhodná pro analýzu.
Kořeny interpretace a analýzy Odysseiy leží v Antice. Již v Alexandrii ve třetím a
druhém století př. n. l. si učenci všimli nesrovnalostí v obou básních - Iliadě
i Odysseie. A tak se bádání zaměřuje na rozdíly mezi básněmi, jejich čtení se stává
mnohem obezřetnější. Spolu s analýzou děl vzniká i Homérská otázka, tedy ptaní se po
46
BOHÁČEK, K., Moudrost Odysseova: Jak dospět v muže pod nadvládou žen?, s. 4 47 FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 469
21
Homérově identitě.48 I přes jazykové rozdíly a přes rozdíly sociálních zvyklostí, které se
v dílech nacházejí, je mezi Řeky rozšířen názor o jediném autorovi eposů,
a to o Homérovi.49 Také však vzniká teorie o tom, že Homér nikdy nemluví o psaní a tak
také neuměl psát, zároveň s tím vzniká legenda o uspořádání básní do celku tyranem
Peisistratem.50
Pro Řeky byly obě Homérské básně významné také tím, že vedle Hesiodových děl
se stala hlavním zdrojem informací o bozích. Pohled na ně v těchto básních byl obecně
přijímán.51 Odysseia je postavami bohů prodchnuta a lze v ní sledovat zasahování bohů
do lidského osudu. Například Odysseovu návratu domů brání bůh Poseidón, kterého
Odysseus rozhněval. Nejčastěji se v příběhu objevuje bohyně Athéna, která hlavního
hrdinu provází a pomáhá mu na cestě zpět na rodnou Ithaku. Kromě bohů se objevují
i jiné mýtické postavy, například nymfa Kalypsó, kouzelnice Kirké, Sirény, lidožraví obři,
mořské obludy Skylla a Charyba a další.
Analýza se rozvíjí v 18. století a největší rozkvět zažila v 19. století. Dosavadní
představu o jedinosti autora rozbíjí Friedrich August Wolf, který přichází s důkazy
o tom, že Homér neuměl psát a eposy byly sepsány až staletí po tom, co se básně
přenášely z rapsóda na rapsóda pouze ústně. Výzkum se tedy v rámci této teorie
pokouší básně zkoumat skrz lid, dobu a tradice, ale čím více se homérská věda stávala
historickou, tím více ji to odkazovalo zpět k samotnému básníkovi, Homérovi. A tak se
směr bádání ubírá cestou analýzy Homéra.52
Po Wolfově teorii vznikají dvě skupiny filologů, v rámci jazykové analýzy Iliady
a Odysseiy, unitáři a analytici. Unitáři zastávají postoj o jednotnosti díla, za kterou
zodpovídá jeden básník.53 Analytici provádějí rozbory obou básní pomocí poznatků a
argumentů z oblasti literatury a literární historie.54 Zastávají teorii mnohosti díla, za
kterou nese odpovědnost lid, tradice, pěvecký cech atd. Vznik Iliady a Odysseiy je podle
48
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 12 49
BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 9 50
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 12 51
BLOOM, H., Homer’s the Iliad, s. 13 52
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 14 – 19 53
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 19 54 FISCHEROVÁ, S., s. 430 – 431
22
nich založen na složení několika malých hrdinských eposů či básní nějakým epigonem
do jednoho velkého celku.55 Když se skrze tuto teorii zaměříme na Odysseiu a její
strukturu, vidíme, že lze tento příběh rozložit do menších jednotlivých básní. Také ale
vidíme, že nejde pouze o příběhy, které byly sesbírány, seřazeny a bez dalšího
propracování vydávány za jeden ucelený epos.
S rozpadem a rozložením eposů na malé samostatné celky pracuje i Karl
Lachmann, který se projevuje jako jakýsi dovršitel Wolfovy teorie. V roce 1987 tento
badatel nalezl trhliny v eposu Iliada, tím se tato báseň rozpadla na 16 malých
samostatných částí. Lachmann přináší exaktní důkaz vyplývající z jeho zkoumání o tom,
že báseň vyplývá jakoby sama ze sebe a že vzniká čistě přirozeně.56 Při bližším pohledu
na Odysseiu můžeme stejně jako v Iliadě nalézt trhliny, a tím rozložit báseň na menší
samostatné části. Tyto malé básně jsou na sebe navázané a přirozeně se vyvíjejí
a gradují v jeden propracovaný celek.
Na přelomu 19. a 20. století dochází v bádání k následování všeho, co se vyznačuje
individualismem, jedinečností a neopakovatelností. V této době není rozkládána pouze
jednotnost básní, ale také autora. Homérova individualita byla rozložena do několika
malých pěveckých individualit. Každá z těchto individualit byla „jedinečná“ a
„osobitá“.57 To znamená, že k jednotlivým celkům, na které se dá Odysseia rozložit, byl
vždy přiřazen jiný autor. Toto spojení proběhlo na základě charakteru a stylu malé části
Odysseiy a „osobitosti“ potencionálního pěvce.
Překvapivě z těchto podmínek výzkumu vyvstaly podmínky pro navrácení analýzy
od mnohosti a rozmanitosti nazpět k jednotě. Jedním z hlavních představitelů, který se
rozhodl zásadně ukončit rozkládání homérských básní na malé celky, byl Ulrich von
Wilamowitz-Moellendorff.58
55
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 19 – 20 56
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 20 – 21 57
SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 23 – 25 58 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 25 – 27, 34
23
4 Strukturální rozdělení
Odysseiy
4.1 Metodologická východiska
4.1.1 Narativní metoda zkoumání textu
Z předchozích dvou kapitol lze vyčíst, že vývoj přístupu k Homérovi, ale
především k samotným eposům Iliada a Odysseia, je velice rozporuplný. Jak je výše
ukázáno jedni obhajovali text jako jednotný a ucelený – řecká tradice, unitáři, aj. Druzí
ho vnímali jako rozložitelný na menší části – analytici, K. Lachmann, M. Parry, aj.
Představitelé druhé skupiny, vnímající příběh jako seskupení více celků, museli
k analýze těchto dějových celků přistoupit metodami, pomocí kterých zkoumali
dějovou strukturu. Příkladem je například Milman Parry, jehož výzkum pracuje
s formulovou teorií skrze opakující se jména, epiteta, ale i fráze, které se v jednotlivých
verších objevují znovu a znovu. Jeho analýza podporuje teorii, že básně vznikaly
v rámci orální tradice.59
Naproti tomu mnoho jiných vědců, co se týká formálních přístupů, shledalo
produktivnější metodou naratologii, která má větší univerzalizační předpoklady než
orální teorie. Záměrem této metody je zkoumání tzv. narativů, tedy vyprávění, jak
mluvených, tak psaných. Naratologie předpokládá, že základem vyprávění jsou dva
sociální subjekty, vypravěč a posluchač. A pokud je vyprávění stejně jako Odysseia ve
formě textu, který je pro čtenáře pouhým záznamem, tak si na základě tohoto záznamu
a situačního kontextu čtenář utváří představu o autorovi.60 Proto je vhodné narativní
metodu využít při zkoumání Odysseiy, protože analýza tohoto textu je již po tisíciletí
59
FISCHEROVÁ, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, s. 432 – 434 60 HÁJEK, M., Čtenář a stroj, s. 157, 160, 162
24
pevně propojena s Homérskou otázkou, jejíž tradici jsme řešili v předchozích
kapitolách.
Naratologie má tři základní přístupy – strukturalistický, hermeneutický a
interakcionistický. My využijeme strukturalistický přístup, pomocí kterého lze utvořit
obecnou strukturu událostí a postav, které tvoří dané vyprávění. A vedle toho také
přístup hermeneutický, pomocí kterého se vyprávění interpretuje, neboli se hledá
význam, který byl do daného vyprávění autorem vložen.61 Při další analýze textu
využijeme narativní metodu s jejím strukturálním a hermeneutickým přístupem
zároveň s využitím tzv. kruhové kompozice, kterou je zapotřebí vnímat v souladu se
zápletkou Odysseiy.62
4.1.2 Kruhová struktura
Ač se může děj zdát lineární, při bližším pohledu je možné vidět, jak básník
různorodě zachází s celkovým sledem událostí, kdy upozorňuje na jisté procesy na
jedné straně a na straně druhé na jejich ukončení. Ale i když autor překračuje
požadavky na jasnost v orální formě, tak nepřehlíží základní potřebu vypravěče vytvořit
sekvenci, která se ve svém závěru navrací zpět k výchozímu bodu. Výsledkem je
cyklický děj, tedy vytvoření kruhové struktury.63
Nejjednodušší formou kruhové struktury je vzor AB BA. Rozšíření tohoto vzoru
je možné, když je navrženo více jednotlivých témat v příběhu, například ABCD DCBA,
kdy druhá řada prvků tvoří rovnováhu v opačném pořadí než původní řada. Další
možností je zdůraznění ústředního prvku ve vyprávění, kterým můžeme vytvořit
kruhový rámec ABCD E DCBA. Tyto formy kruhové struktury jsou v chiastické podobě,
ale může nastat přemístění prvků a řada bude následovně vypadat AB AB. Řada může
být opět v kontextu příběhu prodloužena ABCD… ABCD… A i zde je možné zvýraznění
ústředního motivu, pak získáme řadu podobnou této: ABCD E ABCD. Homérský styl
61
HÁJEK, M., Čtenář a stroj, s. 151 – 156 62
COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 1 63 KEITH, S., The Shield of Homer – Narrative Structure in The Iliad, s. 6 – 7
25
nabízí různé způsoby organizace jednotlivých sekvencí do koexistujících vzorů, které
nejsou pouze volitelné, ale nezbytné pro pochopení básníkova umění.64
Na základě této stručné definice lze zrekonstruovat základní kruhovou strukturu
Odysseiy, podle které budeme pomocí narativní metody dále postupovat a jednotlivé
body ještě podrobněji rozebírat. Model této struktury můžeme vidět na obrázku 1.
Schéma je pro přehlednost barevně rozlišeno. Jednotlivé body jsou paralelně položené,
tvoří rovnocenné protiklady. Na základě tohoto rozložení jsou body barevně označeny
a v následujících kapitolách k nim budou náležející struktury barevně zvýrazněny
odpovídajícími barvami.
Obrázek 1 - Odysseia
64 KEITH, S., The Shield of Homer – Narrative Structure in The Iliad, s. 8 – 9
26
4.2 Télemacheia
Celá báseň se v samotném textu dělí na tři hlavní části. Již na začátku nám
Odysseia prozrazuje, že příběh se bude týkat konkrétního hrdiny a jeho životních
útrap.65 A přesto se první kratší epos, který otevírá celý příběh, zabývá Télemachem,
synem hlavního hrdiny. První epos se tedy nazývá Télemacheia a je jedním z hlavních
bodů ve výše zmíněné základní kruhové struktuře Odysseiy. Sama tato první část
o Télemachovi je složena ze čtyř zpěvů.
4.2.1 Počáteční sněm bohů
První zpěv je započat sněmem řeckých bohů odehrávajícím se v sídle samotného
Dia Olympského. Zde se řeší Odysseova cesta domů na rodnou Ithaku z Trójské války,
protože se jako jediný z Řeků nedočkal návratu. Bůh Poseidáón (jediný na shromáždění
chybí) mu v tom brání, protože Odysseus oslepil jeho syna - Kyklópa Polyféma66. Nyní
se však Odyssea, který je zadržován nymfou Kalypsó, zastává Pallas Athéna, Diova
dcera. Rada bohů v čele s Diem rozhodla, že se Odysseus vrátí zpět do své vlasti. Také
je rozhodnuto, že se Hermesiás vydá na ostrov Ógygie, aby toto rozhodnutí sdělil
nymfě Kalypsó67, a sama Pallas Athéna se setká s Odysseovým synem Télemachem a
vyšle ho pátrat do Sparty a Pylu po jeho otci.68
4.2.2 Situace na Ithace
V návaznosti na toto rozhodnutí se bohyně Athéna vypraví na Ithaku za
Télemachem vypadajíce jako vládce Mentés, rodinný přítel, a jako host přichází do
Odysseova sídla, kde nachází zarmouceného Télemacha. Ten hned, jak spatří cizince, je
rozzlobený, že se o něj nikdo dříve nepostaral a strachuje se, aby halas ženichů
návštěvníka nerušil. Sami ženiši se k nim každou chvílí ve večeřadle připojí. Po
hodování se jim zachce hudby, a tak se v příběhu objevuje pěvec Fémios, který sice
65
BOHÁČEK, K., Vnější a vnitřní hrdina. Individualita u Homéra, s. 20 66
Tato událost je v příběhu podrobně popsána samotným Odysseem ve zpěvu IX. HOMÉR, Odysseia, 9. zpěv 67
O předání rozhodnutí božské rady bohem Hermem nymfě Kalypsó je pojednáno v V. zpěvu. HOMÉR, Odysseia, 5. zpěv 68 HOMÉR, Odysseia, 1. zpěv, verš 1 – 112
27
ženichům zpívá, ale velice nerad.69 Télemachos si stěžuje příteli na nevděčné
nápadníky své matky, kteří ničí jeho majetek a vyjídají jeho stáda. Po jeho řeči ho
Athéna uklidňuje a povzbuzuje, že jeho otec je stále živý a brzy se navrátí zpět na rodný
ostrov. Zároveň Télemachovi udílí pokyny, které má vyplnit, a následně se vydat na
svou cestu do Sparty a Pylu, v kterých má pátrat po svém otci. Pokud zjistí, že je mrtev,
má se vrátit, nasypat mu mohylu a provdat svou matku, ovšem pokud se dozví, že je
Odysseus stále naživu, má na něho Télemachos ještě alespoň rok vyčkat.70
Mezi tím se ženiši dál radovali na úkor Tělemachova majetku a vyčkávali na
Pénelopeiu, která trpící na chvíli přišla do síně, aby požádala pěvce o jinou píseň, než tu
o Odysseovi. Télemachos směle promluví a posílá matku zpět do jejích komnat.
Nápadníci se dále radují a touží po královně.71
Druhý zpěv je znovu započat sněmem, tentokrát ale sněmem Ithackého lidu.
Télemachos se směle ujímá slova a svému lidu sděluje své trápení, jak se zmenšuje
jeho dědictví po otci a jak ženiši vyjídají jeho stáda, neznajíc zásady slušného chování.
Ničí jeho majetek a on sám ještě nedospěl v muže, který by je ze svého domu vyhnal.
Ženiši se ovšem brání, slova se ujímá jeden hlavní z nich, Antinoos. Ten obviňuje
Télemacha z jejich očerňování. Nápadníci dále zdůrazňují i vinu královny, kdy
Pénelopeia vymyslela lest, aby si nemusela mezi jednotlivými nápadníky vybrat. Prosila
je o čas na spletení rouch, kterými by zakryla tělo, až starý Láertes zemře. Neodmítli její
prosbu, ovšem následně zjistili, že to, co Pénelopeia přes den splete, v noci zase
rozplete. Tudíž podle svého soudu jsou oni těmi poškozenými a navrhují, aby
Télemachos matku vyhnal. To on odmítá. Je si vědom, že by ho za takový čin stihl hněv
boží, ale také hněv a odplata jeho děda Íkara. Upozorňuje nápadníky, že oni jsou ti,
kteří by měli cítit vinu a odejít z jeho domu, a pokud se tak nestane, počítat s trestem,
který jistě bohové sešlou.72
69
Protože jsou nuceni sloužit ženichům, ale nevěnují jim svou loajalitu, nechá Odysseus pěvce Fémia a hlasatele Medóna naživu při své pomstě nad ženichy. HOMÉR, Odysseia, 23. zpěv 70
HOMÉR, Odysseia, 1. zpěv, verš 113 – 327 71
HOMÉR, Odysseia, 1. zpěv, verš 328 – 444 72 HOMÉR, Odysseia, 2. zpěv, verš 1 – 219
28
Télemachos podává ženichům návrh. Už si nebude stěžovat jim ani nikomu jinému
na stav ve svém domě, když mu poskytnou loď s posádkou, aby se mohl vydat pátrat
po otci do jiných zemí. Navrch přidává, že když ve světě zjistí, že je Odysseus živ a
zdráv, vrátí se domů a bude je snášet ještě alespoň rok ve svém domě, když naopak
zjistí, že je Odysseus mrtev, vrátí se a podle zvyků mu nasype mohylu, přinese obětní
dary a provdá matku. Za tento požadavek se postaví i Mentór, Odysseův druh, ale
nápadníci se staví proti Télemachově cestě a mají proti tomu námitky. S tím je
rozpuštěn sněm.73
Télemachos odchází na pláž a vzývá boha či bohyni, který předešlého dne přišel do
jeho paláce. Pallas Athéna k němu přichází, vypadajíc jako Mentór. Télemachos jí
sděluje své trápení. Chce se vydat na cesty, které mu uložila, ale zpupní ženiši se mu
v tom snaží zabránit. Athéna mu přislíbí svou pomoc. Rozhodne, že sama sežene loď
i s posádkou a Télemachovi udělí pokyny k přípravám na cestu. Télemachos jde zpět do
rodného domu, kde mu s přípravami pomáhá jediná služebná, Eurykleia. Když se dozví
Télemachovy plány, začne ho přesvědčovat, aby nikam neodcházel. Syn Odysseův ji
přesvědčuje, aby nic nesdělovala Pénelopeie, dokud neuběhne dvanáctý den nebo
pokud na jeho nepřítomnost sama přijde. Po hodování Athéna stále v podobě Mentóra
vyzývá Télemacha k cestě do přístavu, protože nastal čas vyrazit. Na břehu na ně čeká
posádka s lodí, tu jim zapůjčil plavec Noémon. Plavci snesou zásoby do lodi a pak již
započne Télemachova plavba po boku s bohyní v přestrojení za Mentóra.74
4.2.3 Télemachos v Pylu
Třetí zpěv je věnován Télemachově návštěvě v Pylu, kde vládne král Nestor. Když
Télemachos přistane u břehů Pylu, zrovna se konají obětní slavnosti pro boha
Poseidáóna a úlitby bohům – tyto hody se společně se svatební hostinou ve Spartě,
která se odehrává ve čtvrtém zpěvu, stávají ostrým kontrastem k hodování ženichů na
Ithace.75 Athéna povzbuzuje Télemacha, aby si šel promluvit s králem Nestorem. Ten se
73
HOMÉR, Odysseia, 2. zpěv, verš 220 – 271 74
HOMÉR, Odysseia, 2. zpěv, verš 272 – 434 75 COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 13
29
svými syny právě chystá hody. Když spatří cizince, hned je vítají tak, jak se patří.76
Athénu při hodech potěší úlitby bohům i jejich provedení. Když jsou splněna všechna
práva hostů, ptá se hostitel, král Nestor, odkud Télemachos pochází a proč k nim přišel.
Télemachos mu směle a pravdivě odpovídá a ptá se na osud svého otce.77
V odpověď začne Nestor vyprávět o událostech Trójské války, o činech samotného
Odyssea, kterého lstivostí nikdo nepředčil, o návratu Řeků z války a také o osudu krále
Agamemnóna. Ovšem zklame Télemachovy naděje dozvědět se o osudu svého otce,
protože neví, jestli Odysseus přežil nebo je mrtvý, sám ho naposledy viděl, když vypluli
z Tróje k domovu, ale na moři se rozdělili. Nestor hledí na Télemacha a vidí v něm jeho
otce, a proto mu přeje, ať při něm stojí bohyně Pallas Athéna stejně, jako v Troji stála a
ochraňovala Odyssea. Pak Télemachovi radí, aby odjel do Sparty za králem Meneláem
a u něj se ptal po otci.78
Rozmluva mezi Nestorem a Télemachem se blíží k závěru a Pallas Athéna
zdůrazňuje, že je příhodný čas jít spát. Télemachos se chystá zpět na svou loď, ale
Nestór chce podle zvyků ubytovat své hosty ve svém domě.79 Athéna ho chválí za jeho
úmysly. Stále v přestrojení za Mentóra sdělí králi své úmysly přespat s posádkou na lodi
a ráno odplout z Pylu, ale přikazuje mu vypravit Télemacha na cestu za králem
Meneláem do Sparty. Dořekne svou řeč a vznese se k nebi podobna mořskému orlu.
Král Nestór pochopí, že sama Pallas Athéna se jim zjevila a ochraňuje syna Odysseova.
Přislíbí bohyni nejlepší kravku, která pro ni padne za oběť, hned druhý den ráno nechá
král zvíře přivést, přijde zlatník a pozlatí kravce rohy, aby se bohyně z té krásy
zaradovala. Jsou provedeny řádné obětní rituály a následují hody. Potom král dodrží
76 „Homerské pohostinství se řídí neměnnými zákony.“ Cizinec budící dobrý dojem je vítán jedním členem rodiny, ten mu vezme kopí a za ruku ho odvede do megara. Návštěvník je usazen naproti krbu. Služka pak přinese vodu a mísu, aby si mohl umýt ruce. Následně je pohoštěn a až když se nají je „vyslýchán“ – je tázán na jméno, rodinu, vlast a účel cesty. Večer se mu připraví lůžko v předsíni, z které se vchází do megara. Host do svého odchodu žije životem hostitelské rodiny. Při jeho odchodu jsou mu darované přiměřené dary a je mu nabídnut poslední pohár – koná se úlitba a vzývají se bozi. Pokud je potřeba, stejně jako v Télemachově případě, vypraví ho hostitel na další cestu. A stejně jako král Nestór, poskytuje vládce svého syna do návštěvníkovy družiny jako doprovod. MIREAUX, É., Život v homérské době, s. 49 – 50 77
HOMÉR, Odysseia, 3. zpěv, verš 1 – 114 78
HOMÉR, Odysseia, 3. zpěv, verš 85 – 403 79
O normách pohostinství v Odysseie viz BETTENWORTH, A. Gastmahlszenen in der antiken Epik von Homer bis Clausian, s. 111 - 213
30
pokyny dané bohyní a vypraví Télemacha na cestu do Sparty, kam ho doprovází
Peisistratos, Nestórův syn.80
4.2.4 Télemachos ve Spartě
Čtvrtý zpěv je otevřen Télemachovým nočním příjezdem do Lakedaimonu, ve
kterém vládne král Meneláos. Ten ve chvíli příjezdu Odysseova syna slaví dvě svatby.81
Svatbu svého syna, který se ženil se spartskou dívkou, a své dcery, která se vdává za
Achilleova syna. Od poddaného se král dozví o příjezdu dvou cizinců a podle zvyků je
přijme ve svém domě. A tak se Télemachos i Peisistratos připojí k hostině.82
Meneláos začne cizincům vyprávět o strastích, které prožil během Trojské války,
o svém návratu, o smrti jeho bratra Agamemnóna a nakonec mluví o Odysseovi, který
se ještě jako jediný z válek nevrátil. Po vyslechnutí jeho řeči Télemachos zaštká pro
svého otce a Spartský král pozná, kdo je hostem v jeho domě. Do síně vstoupí také
Helena, kvůli které probíhala Trójská válka. I ona pozná syna Odysseova. Peisistratos
potvrdí jejich domněnku a všichni si slíbí, že víc si poví až ráno. Než jdou spát, vypráví
ještě Meneálos i Helena o činech Odysseových.83
Ráno Meneláos jde rovnou za Télemachem, aby se ho zeptal na důvod jeho
příchodu do Lakedaimonu. Télemachos mu vypoví o svých starostech s ženichy, kteří si
dělají nároky na ruku jeho matky, kteří rozhazují jeho majetek a také vyjídají jeho
stáda. Svěřuje králi důvod své cesty a to, že se vydal pátrat po svém otci, žádá ho, aby
mu vypověděl vše, co o osudu Odysseovu ví či slyšel. Meneláos se zhrozí nad
neurvalými ženichy, kteří si činí nárok na to, co náleží Odysseovi, a modlí se za jeho
návrat. Télemachovi pak podrobně vypráví o své cestě domů z války v Tróji, o svém
setkání s mořským starcem Próteem, který mu řekl vše o tom, jak se vrátit domů, také
80 HOMÉR, Odysseia, 3. zpěv, verš 403 – 497 81 Nejenom, že se Télemachos ocitá v paláci Meneláa a jeho ženy Heleny, jedněch z hlavních postav Iliady, ale také se zde slaví svatba, která propojuje Odysseiu a Iliadu v kontextu Achilleova štítu. Štít zobrazuje ideální stav všeho ve světě a má jednotlivé části. Jedna z částí zobrazuje sňatek a svatební průvod: „(…) v jednom byl sňatek a slavné svatební hody: nevěstu z ženské síně tím městem v průvod vedli, přičemž pochodně plály a zvučela svatební píseň.“ HOMÉR, Ílias, zpěv 18., s. 431 Tato souvislost posiluje zobrazení Lakedaimonského lidu jako ideální společnosti v kontrastu s ženichy na Ithace. Další výklad o Achilleově štítu viz SCHADEWALDT, W., Homérova básnická ontologie, s. 27 - 37 82
HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 1 – 92 83 HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 93 – 295
31
o tom, že byl zabit jeho bratr Agamemnón a že Odysseus je živ, ale nemůže se vrátit
zpět ze své cesty na rodnou Ithaku, protože ho na svém ostrově zdržuje nymfa
Kalypsó.84
Po skončení svého vyprávění král žádá Télemacha, ať u něj zůstane dalších
jedenáct dní a až dvanáctý den ať se vydá zpět na cesty, avšak Télemachos se chce
vrátit ke svým druhům do Pylu. Král mu přislíbí dary a mezitím se konají další řádné
hody.85
4.2.5 Ženiši plánují Télemachovu smrt
Prostředí čtvrtého zpěvu se mění a příběh se znovu odehrává na Ithace. Ženiši se
bujaře baví na dvoře Odysseově, jen Antinoos a Eurymachos, kteří jsou považováni za
vůdce nápadníků, sedí. K nim přistoupí plavec Noémón, který půjčil svou loď
Télemachovi, a ptá se po své lodi. Jestli ženiši nevědí, kdy se Télemachos vrátí z Pylu,
protože on svou loď potřebuje.86
A tak se ženiši dozvědí o Télemachově odjezdu z ostrova, až potud byli
přesvědčeni, že je někde na ostrově. Oba užaslí nápadníci se vyptávají na podrobnosti.
Když je vyslechnou, zachvátí je vztek. Antinoos se ujme slova, Télemacha haní a
poštvává proti němu i ostatní ženichy. Žádá po nich loď s posádkou, která by vyčkávala
a zabránila Télemachově návratu z cest. Všichni radostně souhlasí.87
Antinoovu řeč vyslechne i Medón, který se o jejich plánech rozhodne zpravit
královnu. Přistoupí k ní a ve své řeči jí sdělí, že Télemachos odplul do jiných zemí, Pylu
a Sparty, aby mohl pátrat po svém otci. A že když se stejnou zprávu dozvěděli ženiši,
rozhodli se Télemacha zabít, aby již nikdy nespatřil domov. Pénelopeia velice trpí po
těchto zprávách. Po těchto událostech Eurykleia své paní konečně sdělí vše, co jí
Télemachos řekl. Pénelopeia ve svém zármutku prosí bohyni Pallas Athénu o pomoc.
84
HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 296 – 586 85
HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 557 – 639 86
HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 618 – 678 87 HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 640 – 702
32
Athéna ji vyslyší. Přichází za ní v podobě její sestry a povzbuzuje ji a uklidňuje, že se její
syn vrátí domů. Pak na ni kouzlem sesílá spánek.88
88 HOMÉR, Odysseia, 4. zpěv, verš 673 – 847
33
4.2.6 Struktura Télemacheiy
Předchozí kapitola byla věnována prvnímu bodu základního strukturálního
rozdělení Odysseiy – Télemacheie. Tento malý celek lze považovat za jeden menší
ucelený epos, jehož struktura je symetricky rozložena. Předchozí kapitolu, která je
zpracována pomocí naratologie tak, aby vystihovala cyklickou strukturu Télemacheiy,
lze využít k dalšímu rozpracování tak, abychom v rámci tohoto popisu získali kruhovou
řadu v následující podobě:
Obrázek 2 - Télemacheia
Kruhová struktura, kterou jsme vyhledali, byla vytvořena pomocí vzoru Erwinga
Cooka. Přesto tyto dvě struktury nejsou totožné. Rozcházejí se v bodech C a C´. Tyto
34
dva body má Cook dále rozpracované tak, že C a C´ obsahují další části, jako je to
u bodů F a F´ na obrázku 2.89 V naší struktuře Télemacheiy vidíme C a C´ jako jednotné
dále nerozvětvené body, protože v kontextu interpretace významu daného textu jsem
spatřovala větší význam v tom nechat tyto body ucelené. Pénelopeino utrpení, které
tyto dva body znázorňují, mají jistou vnitřní strukturu, jak ukazuje Cook, ovšem tato
struktura není tak podstatná a výrazná pro pokračování vyprávění.
Obrázek 2 nám dále zobrazuje naprostou symetrii zobrazené kruhové struktury,
která má chiastickou podobu: ABCDEF F´E´D´C´B´A´. Rámec Télemacheiy je tvořen
počátečním a závěrečným bodem A a A´. Druhý z bodů A´ je zároveň prvním bodem
rámce u dalšího malého eposu, který tvoří Odysseiu, a tím je Faiákeia, jak uvidíme
v následující kapitole.
Při použití strukturálního přístupu lze na obrázku 2 vidět, že každý jednotlivý
bod má k sobě jiný paralelní bod. Tento paralelismus nespočívá pouze ve struktuře, a
proto k textu přistupujeme i hermeneutickým přístupem a zaměřujeme se na jeho
interpretaci. Takže každý bod ve struktuře na obrázku 2 má svou paralelu jak ve
struktuře, tak ve vyprávění. Body znázorňují buď situaci, která se opakuje, např. A – A´,
B – B´, nebo C – C´, nebo situace, které mají stejný význam, např. D – D´ nebo E – E´.
S využitím pouze hermeneutického přístupu se můžeme zaměřit na interpretaci
Télemacheiy a jejího významu v celé básni. Jak již bylo řečeno výše, rámec tohoto
malého eposu tvoří božské shromáždění, z kterého je možno vyčíst, že jako jediný
z hrdinů Trójské války se domů ještě nevrátil Odysseus, protože ho na svém ostrově
drží nymfa Kalypsó. Bohové rozhodnou o jeho návratu a bohyně Pallas Athéna se vydá
na Ithaku, Odysseovu rodnou zem, za jeho synem Télemachem. Vyprávění
o Télemachovi nám přibližuje situaci, která panuje v Odysseově paláci a je způsobena
dlouholetou nepřítomností. Jeho věrná žena Pénelopeia je nucena ke sňatku, ke
kterému se nechce odhodlat, a tak ženiši beze strachu z lidí či bohů90 ničí Odysseovy
89
COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 11 – 12 90
Tento nerozum nápadníků lze přirovnat k opovážlivosti, kterou Zeus zmiňuje při sněmu. Lidé si touto opovážlivostí na sebe sami přivolávají neštěstí a pak neprávem ze svého žalu obviňují bohy. HOMÉR,
35
statky. A jeho syn Télemachos tomu musí jen bezmocně přihlížet. Athéna přichází za
Télemachem v lidské podobě a jako host vidí veškeré poměry, které jsou v Odysseově
domě nastoleny – host není řádně přivítán, ženiši bujaře hodují, berou maso ze stád,
která jim nepatří, hody neprobíhají podle řádných postupů a stejně tak jejich námluvy.
Athéna vnukne Télemachovi, aby vyplul do ciziny a pátral po svém otci. Télemachos
poslechne a připlouvá nejdříve do Pylu a následně do Sparty. Tato dvě města jsou
silným kontrastem k současné Ithace. Vše zde probíhá řádně – přijetí hosta, hostiny,
úlitby i svatby. Výjevy z těchto Télemachových návštěv umocňují veškeré problémy
vyskytující se na Ithace v době Odysseovy nepřítomnosti. A i když je opovážlivost
nápadníků zřejmá, vygraduje ještě výš jejich plánováním Télemachovy smrti při jeho
návratu z ciziny. Tento malý epos je završen dalším shromážděním bohů, na kterém si
Pallas Athéna znovu stěžuje na Odysseovo uvíznutí na ostrově Ógygii a také na
Télemachovo ohrožení života ze strany ženichů.91
Při pohledu na strukturu Odysseiy v kontextu interpretace Télemacheiy lze říci,
že primárním účelem tohoto malého eposu je uvedení do problematiky, která se bude
řešit v dalších samostatných malých eposech, které jsou ovšem vzájemně provázané,
jak na úrovni struktury, tak i významu. Božské shromáždění nám předkládá, že příběh
se týká hrdiny Odyssea a jeho uvíznutí na ostrově Ógygie. Pohled na Télemacha nám
představuje problém vyvolaný Odysseovou nepřítomností. Na obrázku 1 je
Télemacheia znázorněná paralelně s malým eposem, vypovídajícím o ženiších a
Odysseově návratu, proto je zbarvena modře. Jejich postavení spočívá ve významu
těchto eposů, kdy v Télemacheie je nastolen problém, který bude v části o ženiších
vyřešen. Odysseův problém, propuštění nymfou Kalypsó a cesta na Ithaku, bude řešen
v celé následující části o Odysseových dobrodružstvích, která se též skládá z menších
eposů. Sice zde neexistuje paralela k božskému sněmu, ovšem tato část je rámcem
obou částí – Telemacheiy i Odysseových dobrodružství.
Odysseia, 1. zpěv. Tuto skutečnost také zdůrazňuje Thomas Szlezák. SZLEZÁK, T., Za co vděčí Evropa Řekům. O základech naší kultury v řecké antice, s. 41 91 HOMÉR, Odysseia, 1. – 4. zpěv
36
4.3 Odysseova dobrodružství
Druhá část eposu už je zaměřena na Odyssea, jeho cesty a jeho nesnáze. Tato
část se skládá z devíti zpěvů. V následujících kapitolách ovšem znovu uvidíme, že i tuto
část lze rozdělit do menších úseků neboli malých eposů, které lze uspořádat do
prstencové struktury.
4.3.1 Božské shromáždění
Začátek této části je znovu otevřen sněmem bohů, na kterém Pallas Athéna
opakovaně vyjadřuje své znepokojení, že je Odysseus stále na ostrově nymfy Kalypsó,
která ho tam drží svou mocí, a on je nešťastný, že se nemůže vrátit do své vlasti.
Bohyně ostatní upozorňuje, že žádný další vládce už nebude takový, když bohové sami
na tohoto skvělého muže zapomněli. Také upozorňuje na to, že Odysseův syn se
objevuje v ohrožení života, protože ženiši na něj nastražili past a chtějí ho zabít. Zeus
na tyto zprávy reaguje tím, že Athéně sděluje, že je sama dost silná, aby dovedla
Télemacha v pořádku a bez úhony zpět domů, a zároveň posílá božího posla, Herma, za
nymfou Kalypsó, aby jí sdělil jeho nezvratnou vůli, že se Odysseus vrátí zpět domů na
rodnou Ithaku. Odysseova cesta bude podle Diovy řeči ještě náročná, ale po dvaceti
dnech na moři se doplaví k Fajákům, kteří ho přijmou s otevřenou náručí, věnují mu
dary, se kterými by se nevrátil ani z Tróje, a vypraví ho na cestu domů.92
4.3.2 Nymfa Kalypsó
Bůh Hermés se vydá na svou cestu na zem, aby sdělil nymfě Kalypsó Diovo
nezvratné rozhodnutí o Odysseově návratu na rodnou Ithaku. V podobě racka se vznáší
nad mořem, než doletí na ostrov Ógygie, který patří nymfě a kde pobývá Odysseus.
Hermés se těší pohledem na tu krásu, kterou ostrov poskytuje, a pak vchází do jeskyně,
kde nachází nymfu Kalypsó. Ona ho okamžitě poznává, Odysseus v té chvíli s ní není -
sedí na skále a pláče steskem po svém domově. Nymfa přijímá Herma jako hosta a ptá
se ho na důvod jeho příchodu. Hermés jí sděluje, že přichází z vůle Diovy a tu bude
muset naplnit i ona, protože Diovou vůlí jest, že musí propustit Odyssea,
nejnešťastnějšího ze všech lidí, kterého drží svou mocí na svém ostrově. Jeho osudem
není zemřít v její blízkosti, ale naopak spatřit znovu své blízké a svou rodnou zemi.
92 HOMÉR, Odysseia, 5. zpěv, verš 1 – 84
37
Nymfu vyděsilo toto rozhodnutí a vzedmul se v ní vztek, ale jak sám Hermés řekl,
nebešťan se nesmí protivit Diově vůli, a tak Kalypsó slíbí, že vypraví Odyssea na cestu a
poskytne mu rady, aby se bezpečně navrátil domů. Hermés odchází a nymfa, znajíc
rozhodnutí nejvyššího z bohů, pospíchá Odysseovi oznámit, že ho propouští. Nachází
ho stále sedícího na skále a tesknícího po domově. Utěšuje ho, že už nemusí být
smutný, protože se vydá na cestu zpět. Posílá ho pokácet stromy, ze kterých by si
postavil vor. Odysseus se zděsí, protože taková cesta se zdá být nemožná. A vychytrale
žádá bohyni, aby se zapřísáhla, že mu tím vším nechce uškodit. Nymfa mu přísahá, že
nic takového není její záměr, pak oba odcházejí do jeskyně. Ona se ho ještě naposled
ptá, proč s ní nechce zůstat na jejím ostrově, když mu může dát nesmrtelnost.
Odysseus si uvědomuje, že jeho žena je pouhá smrtelnice a že se nemůže rovnat
bohyni, ale přesto, i kdyby ho bohové měli na moři zabít, se touží vydat na cestu, aby
znovu spatřil Pénelopeiu a svůj rodný domov. Druhý den nymfa Odysseovi ukazuje, kde
a jaké stromy má porazit, aby si postavil vor, dokonce mu poskytne všechno náčiní,
které k tomu potřebuje. Čtvrtý den je vše hotovo a Odysseus má postavený vor
z dvaceti kmenů. Pátý den opouští Ógygii i přes varování nymfy, že cesta bude velice
náročná.93
Nymfa mu také poradila, jakým směrem má plout, aby se dostal k lidu, nazývajícím
se Fajáci. Sedmnáct dní se Odysseus plaví po moři a osmnáctého dne spatří v dáli
fajácké hory. Současně v té chvíli se od Aithiopů vrací ten, který chyběl na božském
sněmu, Poseidáón. Rozzloben, že bohové rozhodli bez něj, chce Odyssea ještě trápit,
než dojde konce svých běd určených sudbou. Máchne trojzubcem a poštve na plavce
všechny živly. V tu chvíli jakoby existovalo pouze nebe a moře. Poseidáón roztříští
Odysseův vor a ten pochopí, že nymfa mluvila pravdu, když mu řekla, že na moři zažije
ještě těžké chvíle. Odysseus bojuje o život a křečovitě se drží zbytků voru. Zachrání ho
bohyně mořská, Leukotheé. Radí mu, ať se pustí svého voru, sundá ze sebe šaty, které
ho táhnou ke dnu, a půjčuje mu svůj svatý závoj, který si má uvázat kolem prsou. Takto
má Odysseus bezpečně doplavat až ke břehům. Poseidáón na něj sešle ještě poslední
93 HOMÉR, Odysseia, 5. zpěv, verš 85 – 302
38
vlnu a Odysseus začne plavat ke břehům. To už se bůh moře vzdálí, přichází Athéna,
aby Odysseovi usnadnila plavání ve vlnách – utiší větry a zklidní hladinu před ním. 94
Odysseus takto plave dva dny a dvě noci. Když se konečně přiblíží k pevnině, zjistí,
že připlaval k velkým útesům, přes které se nemůže dostat na břeh a které jsou
nebezpečné. I v tuto chvíli ho chrání Pallas Athéna. Ve chvíli, kdy už to vypadá, že i přes
svou sudbu zemře, je Odysseus zachráněn. Ucítí studený proud a doplave k ústí řeky.
Vysílen se dostává na pevninu, a když se vzpamatuje, vhazuje zpět do moře roušku,
kterou mu zapůjčila Leukotheé. V noci vstupuje na břehy Scherie, kde sídlí Fajácký lid.
Aby nezmrznul nebo ho nesežrala divoká zvěř, nachází bezpečné místo v houští, kde
usíná.95
4.3.3 Odysseus u Fajáků
Athéna mezi tím, co Odysseus spí smrtelně vyčerpaný po svých útrapách na moři,
navštíví Nausikau, fajáckou princeznu. Přichází k ní v noci v podobě její věrné družky a
do snů jí našeptává, aby se hned zrána vydala k vodě prát svatební roucha. Potom se
vzdálí, odchází na Olymp. Princezna ráno podle pokynů požádá otce o vůz, který jí král
ochotně poskytne, a jede i se svými služebnými k široké řece prát. Po skončené práci
čekají, až všechno na slunci uschne. Nejdříve se posadí na břeh řeky, aby se nasvačily,
a pak si hrají s míčem. Při hře se už Nausikaá rozhoduje, že je čas vydat se na cestu
zpět, ale Athéna chce, aby se Odysseus setkal s princeznou Nausikaou a ona byla tou,
která ho dovede do sídla Fajáků. Rozhodne bohyně tedy, že Odysseus se v tu chvíli
probere. Nausikaá při hře chybuje a míč spadne do vody, dívky zavýsknou a probudí
Odyssea. Ten po probuzení neví, kde se to ocitl. Vylézá z křoví, vypadajíc divoce. Přijde
k dívkám, které, když ho spatří, se vyděsí a utečou, jediná Nausikaá zůstane a čeká, až
cizinec přijde blíž. Odysseus neví, jestli má začít dívce objímat kolena nebo na ni mluvit
pouze z dálky, aby ji nevyděsil. Rozhodne se pro druhou možnost. A tak ji z dáli prosí o
šat, kterým by se mohl zahalit, a o radu, kudy se dostat do města. Nausikaá
mu odpoví, že se nachází u Fajáckého lidu, jemuž vládne král Alkinoos, který je jejím
otcem. Rozhodne se Odysseovi pomoci. Pošle ho se umýt a k tomu mu poskytne oděv.
94
HOMÉR, Odysseia, 5. zpěv, verš 274 – 393 95 HOMÉR, Odysseia, 5. zpěv, verš 394 – 493
39
Když se Odysseus vrátí čistý a oblečen, nastává kontrast mezi tím, jak ho Nausikaá
spatřila poprvé a teď, kdy je podoben bohům. Princezna se rozhodne ho zavést za
svým otcem, králem Alkinoem. Před svým odjezdem domů dá Odysseovi pokyny, jak se
dostat ke králi a královně.96
V sedmém zpěvu se Odysseus v sadě topolů, ve kterém podle pokynů vyčkává,
modlí k Pallas Athéně. Mezi tím Nausikaá dorazí do paláce, kde se chystá večeře.
Odysseus se pomalu vydá k městu. Při své cestě je zahalen mlžným oparem, který na
něj seslala Athéna, aby ho Fajácký lid nezatěžoval otázkami. Odysseus osloví mladou
dívku nesoucí dříví, za kterou se převlékla Athéna, a ptá se jí, kudy se jde k vládci
města. Mladá dívka mu přislíbí, že ho dovede k sídlu krále Alkinoa, ale radí mu, ať
nikoho z lidí, které potkají, neoslovuje. Po cestě ho nikdo nespatří, Athéna si to nepřeje
a nechává kolem svého svěřence mlhu. Když ho dovede ke vchodu do paláce, stejně
jako Nausikaá mu radí, ať nejdříve pozdraví a svou pozornost věnuje královně Arétě,
která je milována svým mužem i dětmi, ale také svým lidem je velice vážená. Pokud
Odysseus dokáže získat její přízeň, šťastně se nakonec navrátí domů. Odysseus v noci
přichází do Alkinoova paláce. Fajáčtí vůdci právě vykonávají oběť pro boha Herma, než
se rozejdou před spaním.97
A tak Odysseus vstoupí do vládcova domu a stále zahalen božskou mlhou přistoupí
ke královně a obejme její kolena.98 V té chvíli z něj bohyně Athéna sejme ochranou
mlhu a všichni Odyssea spatří. Hledí na něj a on prosí o pomoc a přijetí. Pak klesne na
kolenou do prachu u ohně. Starší z fajáckého lidu vybízí krále, ať přijme cizince, jak se
patří. Král vstane a za ruku odvede hosta a usadí ho do nejkrásnějšího křesla. Host je
přijat podle všech zvyků. Jsou mu umyty ruce a je mu přineseno jídlo a pití.99
Král Alkinoos se rozhodne vykonat ještě jednu úlitbu, a to nejvyššímu z bohů,
Diovi. Potom, co jsou úlitby provedeny, vybízí král své hosty ve večeřadle, aby se vydali
96
HOMÉR, Odysseia, 6. zpěv, verš 1 – 331 97
HOMÉR, Odysseia, 7. zpěv, verš 1 – 147 98
„Stává se, že příchozí je neznámý člověk bez spojení s rodinou svého hostitele, člověk, který byl nucen uprchnout z vlasti, trosečník jako Odysseus, (…). Pak přichází jako prosebník, objímá kolena paní nebo pána domu, přednese svou prosbu a sedne si do popela u krbu. Načež probíhá pohostinský ceremoniál podle tradičních zvyklostí.“ MIREAUX, É., Život v homérské době, s. 50 99 HOMÉR, Odysseia, 7. zpěv, verš 120 – 206
40
k domovu. Vybízí je, aby druhý den přišli znovu i s ostatními staršími města, aby
společně pohostili cizince, provedli oběti a následně vypravili hosta na cestu domů.
Všichni v síni souhlasí a rozejdou se do svých domovů spát. Když všichni odejdou,
zůstane v síni Odysseus s králem a královnou. Královna se ptá po tom, kdo cizinec je a
odkud k nim přichází. Odysseus jim vypráví, že se k nim připlavil z ostrova Ógygie, kde
ho držela nymfa Kalypsó, ale svou totožnost neprozrazuje. Po jejich rozpravě vládkyně
poručí služkám, aby hostu připravily lůžko v předsíni.100
Osmý zpěv je zaměřen na celodenní hodování na Odysseovu počest. Den je
započnut Alkinoovým a Odysseovým příchodem na sněmoviště fajáckého lidu. Mezi
tím Pallas Athéna, vypadajíc jako hlasatel, svolává sněm fajáckého lidu. Když se
dostavili všichni na sněmoviště, podivovali se, když spatřili Odyssea – Athéna ho zalila
božským světlem, aby se zdál větší a silnější, než ve skutečnosti byl, aby se všem zalíbil,
vzbudil úctu a respekt, a také proto, aby zvítězil v hrách, ke kterým má později dojít.
Král promluví a vyzývá muže, aby přišli k němu a vyslechli si hosta, aby mu pomohli
s návratem domů. Plavci připraví loď a běží zpět k fajáckému paláci, kde se chystají
hody. Na hostinu je přiveden i pěvec, který zpívá o Odysseovi a jeho sporu s Achillem.
Když Odysseus uslyší tento zpěv, začne pod pláštěm naříkat a jediný, kdo si toho
všimne je Alkinoos. Král pěvce zastaví a všechny vyzve k hrám. Při těchto hrách je
Odysseus neurvale vyzván jedním z účastníků k zapojení se do her. Odysseus
vyprovokován se chopí disku a hodí ho ze všech mužů nejdále. Pak promluví ve svém
hněvu a nabádá ty, kteří ho chtějí ještě vybídnout, ať tak učiní, protože on se ve hrách
také vyzná. Král svým slovem uklidní situaci a vybídne své poddané k tanci, aby
Odysseus měl o čem vyprávět, až se vrátí do svého paláce. Znovu přijde pěvec, vypráví
o bozích, o tom, jak Áres a Afrodíte se stali milenci a jak tím potupili Héfaista. Odysseus
pěvce požádá, aby pěl příběhy z Trójské války, a když uslyší tyto písně, znovu se
rozesmutní a znovu si toho všimne pouze král Alkinoos. Požádá pěvce, aby přestal
se svým přednesem, a položí Odysseovi otázku: kdo vlastně je?101
100
HOMÉR, Odysseia, 7. zpěv, verš 175 – 336 101 HOMÉR, Odysseia, 8. zpěv, verš 1 – 586
41
4.3.4 Struktura první části Odysseovy návštěvy u Fajáků
Předchozí popis událostí odehrávajících se v části, ve které se Odysseus nachází
nejdříve na cestě z ostrova Ógygie a následně u Fajáků, nám poskytuje pevný základ
k rekonstrukci další kruhové struktury. Na obrázku 3 vidíme strukturu, na které je
zeleně zvýrazněna první část, která náleží k první polovině Faiákeiy, o které
pojednáváme v předchozí kapitole. Jak je patrné z obrázku 3, tato struktura se
částečně liší od struktury Télemacheiy. Ale stejně jako u struktury Télemacheiy i zde
nám za vzor k vyhledání kruhové struktury sloužil hotový model od Erwina Cooka.
Zároveň, stejně jako v předcházejícím případě s Télemacheiou, i v této struktuře se
v určitých bodech rozcházíme.
Cook ve svém modelu struktury tohoto malého eposu naprosto vynechává část,
ve které vystupuje Nausikaá.102 V naší struktuře, jak je znázorněno na obrázku 3, je tato
část zařazena kvůli jejímu významu. Nausikaá je první, s kým se Odysseus na ostrově
setkává, koho prosí o pomoc a kdo ho neodmítne a pomoc mu poskytne. Paralelním
bodem k této události je F´, jehož význam spočívá v Odysseově projevení vděčnosti
královně Aretě za přijetí a hoštění v paláci. Tato scéna se však odehrává až v druhé
polovině malého eposu.
102 COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 15
42
Dříve, než se dopracuji i k této části, se budu věnovat dalšímu malému eposu,
který obsahuje Odysseovo vyprávění o jeho cestách a útrapách. Tento postup vyplývá
přirozeně z uspořádání jednotlivých malých eposů, které tvoří Odysseiu, kdy do
jednoho malého eposu, v tomto případě Faiákeiy, je vložen další malý epos, jako
například zde epos vyprávějící o Odysseových dobrodružstvích. Tento vložený epos je
ve struktuře na obrázku 3 zobrazený jako samostatný bod CH, zvýrazněný fialově, ale je
charakteristický právě tím, že se bude dále rozvětvovat.
Obrázek 3 - Faiákeia
43
4.3.5 Odysseovo vyprávění
4.3.5.1 Kikoni a Lótofágové
Devátý zpěv je otevřen Odysseovou řečí, ve které přiznává, kým je a odkud pochází
a jak moc touží po své domovině. Po tomto úvodu začne vyprávět o svém osudu a své
cestě z Tróje a o strastech, které ho a jeho muže při této plavbě potkaly. Od Íllia se
doplavili ke kikonskému městu Ismaru. Potom, co Kikony porazili, chtěl Odysseus
odplout, ovšem jeho muži neuposlechli. Ti z Kikonů, kteří prchli, si přivedli posily a
Achaje porazili. Odysseus a jeho muži byli nuceni po porážce rychle odplout na svých
lodích. Pak museli ustát bouři, kterou rozpoutal Zeus, a když už mysleli, že z nejhoršího
vyvázli, zahnal je vítr k neznámým břehům. Doplavili se k břehům Lótofágů. Lidu, který
se živí pouze bylinami. Neublížili Odysseovým mužů, naopak nasytili je květy lótosu.
Tento plod způsobil, že ten, kdo ho ochutnal, zapomněl na domov svůj a chtěl zůstat
s Lótofágy. Odysseus musel své muže násilím dovést zpět na lodě a ostatním nařídit
rychle odplout a zachránit se.103
4.3.5.2 Kyklopeia
Dalším krajem, do kterého připluli, byla země Kyklópů. Do této země se dostali
v noci nezpozorováni. Ráno zabili kozy, které k nim z kopců seběhly, a celý den pili a
hodovali na břehu u svých lodí. Druhý den ráno se Odysseus rozhodl vydat se svými
druhy na průzkum krajiny, ostatní plavce nechal u lodí. Vešli do jeskyně obrovského
muže, kterého viděli již dříve z dálky a který zde žil se svými stády. V té chvíli, kdy
Odysseus vstoupil do sluje se svými dvanácti druhy a měchem vína, byl obr se svými
stády na pastvách. Odysseovi muži chtěli nabrat zásoby a hned se vrátit k lodi, ale
Odysseus se rozhodl počkat, až se obyvatel jeskyně vrátí, chtěl ho spatřit na vlastní oči.
Kyklóp Polyfémos se vrátil z pastvy, a aniž by si jich všímal, pokračoval ve své denní
rutině, až nakonec vstal a balvanem jim zahradil jedinou cestu ven z jeskyně. Až po své
vykonané práci se k nim otočil a promluvil na Odyssea a jeho druhy. Ptal se jich, kdo
jsou a odkud přicházejí. Odysseus se odváží mu odpovědět: Achajové jsou, lid bojující
s Agamemnónem v Trójské válce, vracející se po moři zpět domů. Upozorňuje obra, že
jsou jeho hosty, aby se tedy k nim choval podle pohostinského práva, jinak ho stihne
103 HOMÉR, Odysseia, 9. zpěv, verš 1 – 105
44
trest boží. Kyklóp mu skočil do řeči, protože on se hněvu bohů nebojí, popadl dva
z Odysseových mužů a začal je požírat. Najezený obr usnul a Odysseovi a jeho druhům
nezbývalo nic jiného, než v hrůze čekat na svítání. Ráno obr vstal, vykonal část své
denní práce a znovu popadl dva z lidí, aby je sežral. Přes den, když byl obr na pastvách
se svými stády, vymyslel Odysseus lest. Večer se Polyfémos vrátil do své sluje, vykonal
poslední ze svých denních úkolů a opět sežral dva Odysseovy druhy. Přiblížil se k němu
Odysseus a nabídl mu silného vína, které obrovi zachutnalo. Opilý se Odyssea ptá na
jeho jméno, Odysseus se mu lstivě představí jako Nikdo a dál ho opíjí vínem. Na to
Polyfémos usne a Odysseus se svými muži vytáhne dřevěný kůl, který si nachystali
a použijí ho k vypíchnutí obrova jediného oka. Ten začne bolestí řvát a k jeho sluji se
sbíhají další obři a ptají se, kdo ho vraždí či mu ubližuje a on odpovídá: Nikdo. Když to
ostatní Kyklópové slyší, rozejdou se. Obr odvalil balvan od vchodu do jeskyně a rukama
východ hlídal, aby mohl Odyssea chytit, ale ten vymýšlí další plán. Sváže k sobě berany
a pod ně schová své druhy. Ráno, když jdou zvířata na pastvu, tak vynesou s sebou
i ukryté lidi.104
Po svém útěku se rychle vracejí k ostatním plavcům, kteří zůstali u lodí. Odysseus
utne jejich nářek nad ztracenými druhy a rychle odplouvají. Když se dostávají kus od
břehu, rozhodne se Odysseus na obra posměšně pokřikovat. Obr se rozzlobí, ulomí kus
skály a hodí ho po Odysseově lodi, kterou mine pouze o kousek. Vlny zanesou loď zpět
ke břehu. Posádka i s Odysseem se snaží, vystrašená, dostat co nejrychleji pryč. Ale ve
chvíli, kdy se znovu dostávají na širé moře, se Odysseovi znovu zachce na obra
pokřikovat. Jeho druhové se ho pokusí umlčet, ale on se nenechá. Posmívá se obrovi a
zároveň mu vyzradí, kdo ho doopravdy oslepil. Polyfémos zaúpí, protože pochopí, že se
vyplnila stará věštba – příchod Odyssea, který ho zbaví zraku. Kyklóp začne vzývat
svého otce, boha Poseidáóna. Prosí ho, aby nedovolil doplout Odysseovi domů na
rodnou Ithaku, či pokud mu je souzeno na rodný ostrov doplout, tak ať se tak stane až
104 HOMÉR, Odysseia, 9. zpěv, verš 106 – 465
45
po létech, kdy připluje sám jako psanec bez své posádky na cizí lodi. A bohové ho
vyslyší.105
4.3.5.3 Aiolie a Laistrygoni
V desátém zpěvu se Odysseus při svém putování dostává na Aiolii, plovoucí ostrov,
kde vládne Aiolos. Celý měsíc ho zde vládce zdržuje a vyptává se na boje v Tróji, ale
když chce Odysseus vyplout, ochotně ho vypraví na další cestu. Jako dar mu věnuje
měchy se zkrocenými mořskými větry, kterým vládne. Do plachet jim vžene západní
vítr, a tak Odysseus se svými druhy pluje devět dní a devět nocí, až se přiblíží k rodným
břehům. Desátého dne usne. Jeho muži měchy otevřou, protože se domnívají, že je
v nich zlato a stříbro. Vypuštěné větry způsobí bouři, která je zanese zpět ke břehům
Aiolie. Proto se vydá Odysseus znovu za vládcem Aiolosem. Všichni v paláci jsou jejich
návratem překvapeni a tak přiznává Odysseus, co se stalo, a prosí Aiolose znovu
o pomoc. Vládce však znovu Odysseovy prosby o pomoc nevyslyší. Označí ho za
prokletého bohy a vyhání ho ze svého ostrova, i přes Odysseovy nářky.106
A tak se Odysseus vydal na cestu bez jeho pomoci. Po šesti dnech a šesti nocích se
se svými druhy doplavil do země Laistrygonů, kde zažil obrovské strasti. Potom, co
zakotvili, poslal Odysseus tři muže na výzvědy. Ti potkali statnou dívku, která je poslala
do paláce svého otce. Tam se zděsili, když našli Antifatéovu ženu, děsivou a vysokou
jako hora. Ta zavolala svého muže ze sněmoviště. Vládce přišel do svého domu a
rovnou sežral jednoho z mužů. Zbylí dva se dali na útěk, běželi zpět k lodím. Z města se
sbíhali Laistrygoni, spíše podobni Gigantům než lidem. Ozýval se řev a k lodím lítaly
balvany, a tak Odysseus se svými zbývajícími druhy rychle odplouval od těchto
břehů.107
4.3.5.4 Kouzelnice Kirké
Po těchto strastiplných událostech se nakonec doplavili na ostrov Aiaie, který
obývá nymfa Kirké. Na březích ostrova vyčerpaní muži nejdříve odpočívají, dosyta se
najedí, pak diskutují o průzkumu ostrova. Odysseus rozdělí své muže na dvě skupiny.
105
HOMÉR, Odysseia, 9. zpěv, verš 466 – 566 106
HOMÉR, Odysseia, 10. zpěv, verš 1 – 79 107 HOMÉR, Odysseia, 10. zpěv, verš 80 – 150
46
Jedné skupině velí on, druhé skupině velí Eurylochos, jehož skupina se vydá na
průzkum, protože na ni padne los. Uprostřed ostrova najdou příbytek nymfy Kirké.
Dojdou až k bráně, uslyší ženský zpěv a rozhodnou se zavolat na tu, jež slyší. Ve dveřích
stane božská Kirké a zve je dál. Všichni, až na Eurylocha, poslechli, on jediný tušil, že se
jedná o lest. Kirké dá mužům najíst otrávené jídlo a napít opojného nápoje, až
zapomenou na domov a promění je ve vepře. Eurylochos utíká sdělit Odysseovi, že
jeho muži vstoupili do domu k neznámé ženě či bohyni a už nevyšli ven. Odysseus se
rozhodne za nimi vydat. Po cestě potká boha Hermeiáse, který mu prozradí, jak
osvobodit Odysseovy druhy a věnuje mu kořen móly, který může vyhrabat pouze bůh.
Zároveň poskytne Odysseovi rady, jak postupovat, aby se vyhnul Kirčině pasti a aby
čarodějka propustila jeho druhy. Hermesiás se s Odysseem rozdělí a oba odcházejí.
Odysseus přichází k bráně do Kirčina domu a stejně jako jeho druzi před tím ji volá.
Čarodějka ho zve do svého domu. A stejně jako předtím připraví otrávené jídlo a
smíchá čarovný nápoj. Čeká, až toto občerstvení na Odyssea zabere, ale ten se řídí
radami, které mu udělil Hermeiás. Kořen móly brání tomu, aby ho Kirké očarovala. Ve
chvíli, kdy na něj namíří svůj kouzelný prut, Odysseus vyskočí s taseným mečem, jako
by ji chtěl zabít. Ona se vyděsí, ale jak předpověděl Hermesiás, zve Odyssea na své
lože. On neodmítne, ale donutí ji nejdříve přísahat, že mu nijak neublíží a že propustí
jeho druhy a zbylé pozve do svého domu.108
Rok uléhá Odysseus po jejím boku, rok hodují u Kirčina stolu. Po této době za ním
jeho muži přijdou a prosí, aby vzpomněl na svůj domov, aby se vydali zpět ke svým
rodným břehům. Odysseus je vyslyší. Večer, když skončí jejich hody, ulehne na lůžku
společně s bohyní a prosí ji, aby splnila svůj slib, který mu dala. Aby je vypravila na
cestu, protože oni již nabrali síly pro svůj návrat domů. Vědma mu vyjde vstříc, nebrání
v jejich odjezdu, ale sdělí mu, že než se vydá na Ithaku, bude muset odplout do Hádu,
země mrtvých, kde musí vyhledat věštce Theiresia, jediného z mrtvých, jemuž zůstala
paměť i po smrti. Ten mu poradí, jak se navrátit na rodnou Ithaku. Odysseus je po této
108 HOMÉR, Odysseia, 10. zpěv, verš 151 – 405
47
zprávě celý zoufalý, nikdo se ještě neplavil do země mrtvých. Vědma ho uklidňuje a
také mu radí, jak věštce přilákat a uctít, aby mu věštil.109
4.3.5.5 Elpénórova smrt
Kirké a Odysseus skončí svou řeč. Mezitím se rozední a Odysseus volá své muže.
Nejmladší z nich, Elpénór, se vzbudí na střeše, kde usnul, poplašený náhlým rozruchem
zapomene na příkré schody a zřítí se z nich. Jeho duše míří do Hádu dříve než Odysseus
a jeho muži. Ti v tu chvíli od Odyssea slyší tuto zlou zprávu, že před návratem domů se
musejí nejdříve vydat v Hádovu říši.110
109
HOMÉR, Odysseia, 10. zpěv, verš 466 – 551 110 HOMÉR, Odysseia, 10. zpěv, verš 523 – 574
48
4.3.6 Struktura první části Odysseova vyprávění
Kruhová struktura malého eposu, ze kterého se čtenář dozví o Odysseových
příhodách na cestě z Tróje, je nejpřehlednější a nejstručnější ze všech struktur
jednotlivých malých eposů, z nichž se Odysseia skládá. Odysseus vypráví o jednotlivých
národech a mýtických stvořeních, se kterými se setkal, a tato setkání tvoří jednotlivé
body struktury na obrázku 4. Na schématu také vidíme, že fialově je zvýrazněna pouze
jedna polovina malého eposu. Tato náleží k první polovině eposu o Odysseově
vyprávění, o kterém pojednávala předchozí kapitola.
Z téhož obrázku lze vyčíst, že jsme zrekonstruovali kruhovou strukturu: ABCDEF
G F´E´D´C´B´A´. Všechny body jsou uspořádány v chiastickém schématu, kde zároveň
každý bod má svůj paralelní protějšek, ale tak jako u druhého menšího eposu i zde se
ve středu modelu nachází samostatný bod, který se dál rozvětvuje a má vlastní
kruhovou strukturu. Tímto bodem je G, které je na obrázku 4 zvýrazněno oranžovou
barvou a které označuje Nekyiu, tedy Odysseovu cestu do podsvětí.
Obrázek 4 - Odysseovo vyprávění
49
4.3.7 Nekyia
Jedenáctý zpěv je započnut Odysseovým odjezdem z ostrova čarodějky Kirké. Míří
ke břehům Okéanu, do říše mrtvých. Když připlují a najdou místo, které jim Kirké
popsala, vedou s sebou obětního berana a ovci, aby mohli provést obětní rituál, který
má přilákat mrtvé. Ti přijdou, ale Odysseus je k jamce s krví nepouští, protože první se
musí napít věštec Theiresiás.111
Jako první přichází jejich mrtvý druh, který zemřel těsně před odjezdem z Kirčina
ostrova. Protože ještě neztratil paměť, promlouvá s Odyssseem, aniž by se musel napít
krve. Odysseus se ho ptá, jak se stalo, že odešel do Hádovy říše ještě před tím, než
vypluli. Elpénór mu vypráví, co se odehrálo a prosí ho, aby jeho tělo pohřbil. Takto se
Odysseus dovídá, že je čeká návrat k břehům ostrova Aiaie, kde přebývá nymfa Kirké.
Potom, co Elpénór odchází, přijde Odysseova matka, kterou naposled viděl před svou
cestou do Tróje, ale ani jí nedovolí se napít, protože stále nemluvil s Theiresiásem.112
Pak již konečně přichází věštec se zlatou holí. Napil se krve, kterou mu Odysseus
připravil, protože jemu Persefoneia ponechala i po smrti jeho paměť,
tak se mu po napití vrací schopnost věštit. A hned Odysseovi předpovídá o návratu do
rodné země. Upozorňuje ho na úskalí, která je čekají, protože si nesmiřitelně rozhněval
Poseidáóna. Nejtěžší zkouška je čeká na ostrově Thrinakie, kde nesmějí zabít jediné
zvíře ze stád Heliových. Když to zvládnou, po těžkých zkouškách spatří rodnou Ithaku.
Pokud ne, Odysseus i s muži zemřou, a pokud by se Odysseus jako jediný zachránil,
dlouhá léta by nespatřil Ithaku a do své domoviny by se vrátil po těžkostech jako
psanec a na cizí lodi. V paláci jeho na něj v takovém případě bude čekat zkáza v podobě
ženichů, kteří budou ničit jeho statek a dělat si nároky na jeho ženu. Avšak i přes
veškeré těžkosti se mu ženichy povede pobít.113
111
HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 1 – 47 112
HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 48 – 98 113 HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 98 – 154
50
Věštec odchází a Odysseova matka se konečně může napít krve.114 Zvedne k němu
zrak a hned pozná svého syna. Zděšeně se syna ptá, jestli je živ nebo jestli se teprve
vrací z Trójských plání. On jí poví pravdu, že dosud nespatřil rodnou Ithaku, a že celou
cestu ho stíhají strasti a těžkosti, pak se ptá, jak ona zemřela, jestli ještě vládne jeho
rod a jestli se Pénelopeia znovu vdala. Matka mu vylíčí situaci na Ithace. Že stále vládne
jejich rod, že Pénelopeia stále věrně čeká a že ona sama zemřela touhou po jeho
návratu.115
Po Odysseově matce přicházejí slavné ženy, které bývaly matkami, ženami a
dcerami velkých mužů. Odysseus vymýšlí, jak promluvit se všemi. Pomocí meče je
nechá napít se krve postupně. Pak se jich ptá, kdo jsou a jaký měly osud. Setkal se
např. s Týrou, Antiopou, Epikasté či Alkméné s Megarou, které byly matkou a ženou
Hérakla, a mnoha dalšími.116
Příběh se vrací k Fajákům, kteří poslouchají Odysseovo vyprávění. Všichni mlčí po
Odysseově vyprávění a první se po něm ujme slova královna Arété, která vychvaluje
Odyssea a žádá pro něj více darů. S její řečí i jejím návrhem souhlasí Echenéos a po
něm promluví sám král Alkinoos, který Odysseovi slibuje odjezd hned druhý den a
k tomu mnoho darů. Odysseus s nimi souhlasí a ve své řeči projeví svou vděčnost. Král
chválí jeho řeč a prosí ho, aby dovyprávěl příběh o svých strastech.117
A tak se Odysseus vrací ke svému vyprávění o svém osudu. Po tom, co se setkal
s dušemi žen, přicházejí jejich slavní muži. Jako první k němu přistoupí Agamemnon.
Odysseus se ptá, jaký ho potkal osud. Agamemnon mu vypráví, co ho stihlo, když se
vrátil do svého paláce z Trójské války. Jak ho zabila vlastní žena se svým milencem,
114
Přízraky nacházející se v říši mrtvých jsou jako „bez duše“, po smrti si na nic nevzpomínají. To se mění, když se napijí krve a jejich psychické schopnosti se částečně obnoví. Přízraky znovu vnímají a komunikují. Protože v nich krev vyvolává vzpomínky na pozemský život, začnou být zvědaví a zoufalí, nevědí totiž, co se stalo s jejich blízkými. BARTOŠ, H., Studie k homérskému pojetí lidské psychiky a tělesnosti, s. 19 115
HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 127 – 250 116
HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 223 – 334 117 HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 311 – 392
51
Aigisthosem. Po Agamemnonovi přicházejí další – Achilleus, duše Aianta, Mínóa,
Órióna či Sisyfa,118 aj.119
4.3.8 Struktura malého eposu Nekyia
Nekyia je jedním z malých eposů tvořící Odysseiu. Charakteristická je tím, že se
nachází přímo ve středu Odysseiy, v jejíž struktuře je zvýrazněna oranžově. Její
umístění do středu básně má především význam v její interpretaci. Toto umístění je
v souladu i s námětem Hádu, do kterého se Odysseus se svými muži musí vydat, aby
nalezl cestu domů. Musí sebrat svou veškerou vnitřní sílu a odhodlání, aby tuto cestu
absolvoval. Lze říci, že je to cesta člověka do Hádu a zároveň do vlastního nitra.
Odysseus se stává jiným a novým modelem120 typu člověka oproti heroickým
postavám, se kterými se Odysseus ocitl před branami Tróje a teď v říši mrtvých, potom
co neblaze naplnili svůj osud. A ta skutečnost lidské konečnosti zároveň s dlouholetým
utrpením umožňuje Odysseovi docenit hodnoty rodiny, zdraví a harmonického soužití
v obci, což nejen posiluje jeho postavení coby dokonalého vládce,121 ale současně to
posiluje jeho odhodlání se vrátit zpět do své vlasti i přesto, že ví o náročnosti cesty,
která je ještě čeká.
Kromě vyprávění o Hádu se Nekyia skládá ještě z části eposu, který se dějem
vrací k Fajákům. Tento úsek je zanesen v schématu na obrázku 5 v bodech C až C´. Celá
kruhová kompozice Nekyiy vypadá následovně: ABCD E D´C´B´A´. Přesto, že tato
struktura eposu také obsahuje jeden samostatný bod ve svém středu, tak tento bod E
už se dále nerozvětvuje a do struktury Nekyiy není vložen další epos, jako tomu bylo
u Faiákeiy, ve které se Odysseus nachází u Fajáků a v malém eposu, ve kterém
Odysseus vypráví svá dobrodružství. Druhý ze zmíněných menších eposů tvoří rámec
Nekyiy. A když porovnám strukturu zobrazenou na obrázku 5 se strukturou Nekyiy u
Erwina Cooka, zásadní rozdíl je jeho zobrazení současně právě s rámcem tvořeným
118
Duše mrtvých přicházejí do Persefonina posvátného háje, kde s nimi Odysseus rozmlouvá. Ovšem pak spatří i některé, kteří zůstali v Hádově říši – Sisyfa, Minóa, Órióna, aj. V Odysseie ovšem není vysvětleno, jakým způsobem je byl schopen spatřit. KERÉNYI, K., Mytologie Řeků, s. 186 119
HOMÉR, Odysseia, 11. zpěv, verš 364 – 640 120
„Odysseus, jako po něm hrdinové všech románů, sám sebe ztrácí, aby se našel; (…).“ ADORNO, T., HORKHEIMER, M., Dialektika osvícenství, s. 57 121 BOHÁČEK, K., Moudrost Odysseova: Jak dospět v muže pod nadvládou žen?, s. 4
52
z Odysseova vyprávění.122 S tímto Cookovým zobrazením kruhové struktury Nekyiy
nesouhlasím. I přes to, že podsvětí také patří k Odysseovu vyprávění, je to výrazný,
samostatný celek, jehož strukturu lze znázornit odděleně, a proto tyto dvě struktury
analyzuji samostatně.
Obrázek 5 - Nekyia
122 COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 9 – 10
53
4.3.9 Odysseovo vyprávění, 2. část
4.3.9.1 Elpénórův pohřeb
Ve dvanáctém zpěvu se po opuštění Hádu vrací Odysseus i se svými muži na ostrov
Aiaie, kde přebývá vědma Kirké. Po připlutí čekají na rozednění, aby přinesli tělo jejich
mrtvého druha, Elpénóra, z Kirčina domu. Uspořádají mu pohřeb, spálí ho v jeho zbroji,
a pak mu nasypou hrob s kamenem, na jehož vrchol zabodli veslo – tak jak si Elpénór
přál.123
4.3.9.2 Vědma Kirké
Přichází za nimi vědma, která se dozvěděla o jejich návratu. Hostí je, aby nabrali
síly a ráno mohli znovu vyplout. Když zapadne slunce a Odysseovi druzi ulehnou,
odvede ho vědma pryč, aby si mohli promluvit. Ptá se ho na jejich cestu do Hádu a pak
sama začne mluvit. Popisuje mu cestu, kterou se bude muset vydat, a radí mu, jak se
vyhnout či překonat těžkosti, které ho mají potkat. První, co ho na cestě potká, budou
Sirény, které k sobě vábí plavce svým zpěvem. Dále se dostane na místo, kdy bude
muset proplout buď kolem Skylly nebo Charybdy. A nakonec připlují na ostrov
Thrinakie, kde pase svá stáda Hélios. Zde je čeká nejtěžší zkouška, na kterou Odyssea
upozorňoval již Teiresiás. Nesmí sníst jediný kus z těchto stád, jinak se nedostanou
v pořádku do rodné země. Kirké skončí svou řeč a za svítání odchází pryč.124
4.3.9.3 Sirény
Odysseus běží za svými muži a odplouvají z ostrova pryč. Odysseus své posádce
prozrazuje, že je čekají jisté potíže, ale řekne jim zatím pouze o té první, a tou jsou
Sirény. Upozorňuje je, že mohou uniknout jejich vábivému zpěvu, když dodrží to, co mu
vědma poradila. A tak se chystají na proplutí kolem ostrova Sirén. Odysseus zalepí
všem mužům na palubě uši voskem, aby neslyšeli vábení. Jenom on smí zpěv Sirén
slyšet, ale aby nepodlehl, musí ho muži přivázat pevně ke stěžni. Když Odysseus uslyší
tu nádhernou hudbu, touží slyšet víc, ale muži plní jeho rozkazy a v tu chvíli utáhnou
provazy kolem jeho těla ještě těsněji. A tak proplují kolem ostrova Sirén.125
123
HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 1 – 27 124
HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 1 – 147 125 HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 118 – 205
54
4.3.9.4 Skylla a Charybda
Hned potom, co překonají první překážku, spatří podivné páry nad vodou a vysoké
vlny, které je vyděsí. Tentokrát Odysseus volí jinou taktiku a svým druhům zamlčí, jaké
hrůzy a nebezpečí je čeká. Plují směrem ke Skylle, vyhýbajíc se Charybdě. Jímá je hrůza
a čekají, co se bude dít dál. Skylla se nahne ze skály a vytáhne z paluby lodi šest
Odysseových mužů, přesně tak, jak předpovídala Kirké. Sledují, jak obluda požírá jejich
druhy a plují dál.126
4.3.9.5 Thrinakie, Héliova stáda
Nakonec připlouvají k ostrovu Thrinakie, na kterém se pasou Héliova stáda a kde je
čeká nejtěžší zkouška, ve které když neuspějí, zemřou. Odysseus myslíce na varování
věštce i vědmy Kirké, chce odplout od tohoto ostrova, aniž by přistáli u jeho břehů.
Plavci si ale chtějí odpočinout a vznášejí protesty proti jeho rozhodnutí. Odysseus tedy
souhlasí, že si na ostrově odpočinou než poplují dál, ale musejí mu nejdříve
odpřisáhnout, že jedinou krávu nebo ovci z ostrova neporazí a budou jíst pouze zásoby,
které jim poskytla Kirké. Muži vše odpřisáhnou a na břehu rychle připravují večeři.
Během noci Zeus sešle na ostrov bouři, která jim brání v odplutí, a tak jsou nuceni
zůstat. Během této doby, kdy zůstávají na ostrově, se stále živí ze svých zásob a
Odysseus své plavce prosí a zapřísahá, ať nezabíjejí dobytek ze stád slunečního boha
Hélia, který vše vidí a slyší. Dokud se živí vlastními zásobami, dodržují muži svůj slib,
protože se bojí smrti, ale když zásoby dojdou, jsou mrzutí. Odysseus jednoho dne
odejde, aby se modlil, a mezi tím Eurylochos poštvává muže proti Odysseovým
rozhodnutím. Vzbouří se a zabíjejí krávy z posvátných stád Héliových. Hélios je rozezlen
a prosí Dia, ať se pomstí na Odysseových druzích.127
Odysseus se vrací do tábora a již z dálky po vůni pozná, co se stalo. Zhrozí se. Jeho
druhové již připravují hody, ale ještě když je maso na rožni, samo zabučí a kůže se
začne sama pohybovat jako předzvěst boží zloby. Druhý den Zeus utiší větry a
Odysseus s posádkou vyplují na širé moře. Když už jsou tak daleko, že nevidí žádnou
126
HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 181 – 261 127 HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 262 – 407
55
pevninu, zasáhne Zeus svým bleskem Odysseovu loď, aby potrestal jeho zpupné
druhy.128
4.3.9.6 Návrat ke Skylle a Charybdě, záchrana nymfou Kalypsó
Po moři jsou unášeny zbytky lodi a Odysseus se jedné části drží, aby přežil. On
jediný dál ve vlnách bojuje o život, protože jeho druhy stihl trest, zemřeli a on jako
jediný zatím přežil. Vítr ho zanese až ke skalám Charybdy a Skylly. Je blízko smrti, ale
svým důvtipem se nakonec dostává pryč od obou příšer. Devět dní bloudí vyčerpán po
moři, desáté noci je mořem donesen až k ostrovu Ógygie, kde přebývá nymfa Kalypsó,
která ho zachrání a ujme se ho.129
4.3.10 Struktura druhé části Odysseova vyprávění
Obrázek 6 - Odysseovo vyprávění 2
Na obrázku 6 je zrekonstruována kruhová struktura malého eposu, ve kterém
Odysseus Fajákům vypráví o svých strastech, které ho potkaly na cestě z Tróje. Na
modelu je zobrazena struktura v podobě: ABCDEF G F´E´D´C´B´A´. Bod G je zvýrazněn
oranžovou barvou, protože tvoří jádro tohoto malého eposu a také se rozvětvuje a je
samostatným vloženým eposem, který pojednává u Odysseově cestě do Hádu. Fialově
128
HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 382 – 434 129 HOMÉR, Odysseia, 12. zpěv, verš 407 – 453
56
jsou zvýrazněny části malého eposu, které tvoří rámec Nekyiy. V kapitole 3.4.6 byla na
obrázku 4 fialově zvýrazněna pouze horní část schématu, protože tato kapitola byla
zaměřena na první polovinu daného menšího eposu. Na obrázku 6 jsou zvýrazněny
všechny části, protože jsme již uzavřeli celý malý epos a tato kapitola o něm pojednává
jako o celku.
Když se zaměříme na strukturu na obrázku 6 a porovnáme ji s modelem
vytvořeným u Erwina Cooka, opět jako v předchozích případech najdeme rozdíly mezi
těmito schématy. Cook za prvé nepojímá tento malý epos jako samostatný celek, ale
pouze jako rámec Nekyiy. Já souhlasím s tím, že tyto příběhy o mytických bytostech
rámují Nekyiu, ale zároveň je vnímám jako samostatný ucelený epos. Zásadní rozdíl pak
lze najít v bodě A a A´, které Cook ve svém modelu rozděluje na dva samostatné body.
Tím proti sobě staví Kikony a nymfu Kalypsó a Lótofágy proti Skylle s Charybdou. Pokud
bychom na epos pohlíželi pouze pomocí strukturálního přístupu, byl by Cookův přístup
naprosto v pořádku. My ovšem text pouze nestrukturalizujeme, ale také ho zároveň
interpretujeme, a v tom případě nám Cookův postoj nevyhovuje.130
Proč je Cookovo řešení pro nás nevyhovující, zjistíme při výkladu a
charakteristice Kikónů, Kalypsó, Lótofágů a Skylly s Charybdou. Kikóni žijí v kraji Thrákii.
Je to první místo, kam Odysseus připluje po opuštění Tróji. Rozhodne se dobít Ismaru,
hlavní kikónské město. Přeživší Kikóni přivedou posily, které se Odysseovi a jeho
mužům pomstí a odeženou je pryč od jejich břehů. Po své cestě od Kikónů se Odysseus
ocitne v mírumilovné zemi Lótofágů, kde hojně roste sladký lótos. Ten, kdo lótos
ochutná, chce navždy zůstat v zemi Lótofágů. To se stane i Odysseovým druhům, které
musí Odysseus násilím z ostrova odvézt. Během svých cest se Odysseus dvakrát ocitne
v ohrožení života Skyllou a Charybdou. Skylla je mořská nestvůra, která má šest
chřtánů a šest hlav, je divoká a žravá. Loví plavce z lodí, kteří jsou uvězněni mezi ní a
Charybdou, přesně tak, jak se to stalo Odysseovi. Charybda je také mořská nestvůra,
která třikrát denně nasává mořskou vodu a s ní i všechno živé i mrtvé.131 Potom, co se
Odysseus zachránil před Skyllou a Charybdou, je vyčerpaný, moře ho donese až
130
COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 9 131 Slovník antické kultury, s. 279, 314, 354, 566
57
k ostrovu Ógygie, na kterém žije nymfa Kalypsó. Ta se ho ujímá, nabízí mu, aby u ní
zůstal a stal se jejím mužem, slibuje mu i nesmrtelnost. Snaží se ho zlákat svou božskou
krásou a kouzelnou mocí. Obklopuje ho takovou krásou, že i bohové Odysseovi mohou
závidět.132 Odysseus přesto touží po své ženě Pénelopeie a návratu na rodnou Ithaku.
Pomocí těchto charakteristik vidíme, proč se Cookův model Odysseova
vyprávění nehodí pro naši interpretaci. Nymfa Kalypsó a Lótofágové jsou nebezpečím,
ale toto ohrožení spočívá ve vyvolání tužeb, zatímco Kikóni, Skylla a Charybda jsou
skutečným život ohrožujícím nebezpečím. Z toho důvodu nestavím Kikóny a Kalypsó
paralelně proti sobě, a stejně tak ani Lótofágy se Skyllou a Charybdou. Interpretace
poukazuje na vyváženost v struktuře při sloučení zmíněných témat. Proto preferuji
provedení struktury, jak ji lze vidět na obrázku 6.
Obdobný problém jako s tématy Kikónů, nymfy Kalypsó, Lótofágů a Skylly
s Charybdou nastává také v bodech C a C´. Zde jsou proti sobě paralelně postaveny
příběhy o Aiolii a Skylle s Charybdou. V tomto případě nám charakter jednotlivých
bytostí a míst nestačí, protože Aiolie je poklidné místo, kde se Odysseovi dostane
přátelského přijetí. V této charakteristice není spojitost s popisem Skylly a Charybdy. A
proto si myslím, že propojovacím prvkem je zde motiv návratu, který se v Odysseie
vyskytuje opakovaně.133 Ovšem v těchto dvou případech je Odysseus vnějšími
příčinami nucen k opakovanému návratu.134 Zbylé body jsou také k sobě postaveny
paralelně, avšak jejich provázanost je zřetelnější i při pohledu na schéma na obrázku 6
a není potřeba ji hledat hlouběji.
132
ZAMAROVSKÝ, V., Bohové a hrdinové antických bájí, s. 220 133
SCODEL, R., The story-teller and his audience, s. 47 134
„Návrat“ je stěžejním námětem Odysseiy. Jedná se o návrat jednoho z achajských hrdinů z Trójské války. Tento motiv je zdůrazněn při vyprávění hlavního hrdiny o svých osudech, které jsou vloženy do série dalších „návratů“. CANFORA, L., Dějiny řecké literatury, s. 30
58
4.3.11 Druhá polovina příběhu o Odysseovi a Fájácích
V třináctém zpěvu Odysseus dovyprávěl příběh o svém osudu Fajákům, kteří ho
hostí. Král Alkinoos všechny vybízí, ať přinesou pro Odyssea ještě další dary, a tak se
rozejdou do svých domovů. Ráno se sejdou, provedou oběť Diovi a po celý den znovu
hodují na Odysseovu cestu. Odysseus netrpělivě čeká, až se bude moci vydat na cestu
k domovu, na kterou ho Alkinoos vypraví.135
Po západu slunce Odysseus krále prosí, aby ho již propustil na cestu domů. Všichni
včetně krále souhlasí, ale ještě před tím, než Odysseus odejde, chce král provést úlitby
bohům. A tak Pontos míchá víno a připravuje úlitby Diovi. Odysseus svůj pohár podává
královně. Děkuje jí, zavazuje se jí za přijetí do jejich paláce a odchází. Nastupuje na loď
s fajáckou posádkou a v noci opouštějí Scheriu. Celou cestu spí Odysseus na přídi lodi a
neprobudí se, ani když přistanou u břehů Ithaky. Fajáčtí plavci vynesou ho na břeh
i s jeho dary a vydají se na cestu zpět.136
Poseidáón je rozzuřený, protože nezapomněl, jak hrozil Odysseovi, proto žádá pro
Fajáky trest za jejich počínání. Zeus Poseidáóna přesvědčuje, že bohové si ho váží a
pokud tomu tak není u lidí, ať se pomstí. Bůh moře se rozhodne rozbít fajáckou loď a
svalit na jejich město horu. Zeus ho zastaví a dovolí mu nechat zkamenět jejich loď,
která se vrací od Ithaky, aby tím Fajáky vyděsil. A tak se stane. Fajáci ustrnou děsem
a král Alkinoos si uvědomí, že se naplňuje staré proroctví a přísahá, že už Fajáci
nebudou cizince vozit a nikdy víc jim pomáhat. A provedou oběti Poseidáónovi, aby si
ho usmířili.137
135
HOMÉR, Odysseia, 13. zpěv, verš 1 – 52 136
HOMÉR, Odysseia, 13. zpěv, verš 52 – 136 137 HOMÉR, Odysseia, 13. zpěv, verš 113 – 187
59
4.3.12 Strukturální reflexe příběhu o Odysseovi a Fajácích
Obrázek 7 - Faiákeia 2
V této fázi Odysseiy jsou již uzavřeny malé eposy s tématy Télemacheiy,
Odysseovo vyprávění, Nekyiy a také Faiákeia, a proto lze zrekonstruovat celou
kruhovou strukturu. Model struktury tohoto malého eposu, znázorněný na obrázku 7,
má obě poloviny kruhové řady zvýrazněny zeleně právě proto, že tento malý epos byl
v předchozí kapitole již završen. Jeho zrekonstruovaná struktura vypadá následovně:
ABCDEFGH CH H´G´F´E´A´B´C´D´. V kapitole 3.4.4 je poukázáno na význam středového
bodu CH, který je samostatným dalším eposem. Všechny ostatní body, ze kterých je
struktura složena, mají své paralelní protějšky.
60
V kapitole 3.4.4, která je zaměřena na první polovinu kruhové struktury tohoto
eposu, je zmíněn jeden rozdíl mezi strukturou vyobrazenou výše a mezi strukturou
vytvořenou Erwinem Cookem. Tento rozdíl se týkal bodu F a F´. Bod F vypovídající
o setkání Odyssea s fajáckou princeznou Nausikaou v Cookově modelu zcela chybí,
zatímco bod F´ je u něj zapracován v jiné podobě. Tento detail souvisí s další odchylkou
od Cookovi struktury, která se od modelu na obrázku 7 liší ve zpracování úliteb bohům.
Cook zapracoval úlitby pod bod F a F´ společně právě s výskytem postavy královny
Areté, kdy v bodě F Odysseus prosí Aretu o přijetí a v bodě F´ jí za toto přijetí děkuje.138
V kontextu interpretace textu jsem zvolila postavení Areté paralelně s Nausikaou a
úlitby jsem zapracovala do bodu G a H´, G´, jak je zobrazeno na obrázku 7.
Dalším výrazným rysem modelu této kruhové struktury je, že body stále tvoří
paralelní dvojice, ale v chiastickém modelu je pouze část od bodu E až E´, zatímco
začátek a konec modelu vypadají následovně: ABCD A´B´C´D´. Abychom tento jev mohli
vysvětlit, musíme vzít v úvahu děj tohoto menšího eposu. Za prvé bohové a jejich
konání zde rámuje dění na ostrově Scheria, takže lze říci, že možným důvodem tohoto
jevu může být zdůraznění, že rozhodování a konání bohů je odlišné od toho lidského.
Další možností je vzít v úvahu eventualitu, že vstup Poseidáóna v tomto bodě byl
záměr, aby autor vyvolal napětí, protože sled motivů v pořadí ABCD A´B´C´D´ vyvolává
očekávání, že fajácká loď bude Poseidáónem zničena.139
Tento výjev, kdy fajácká loď zkamení, má svůj interpretační význam. Když
Poseidáón potrestá Fajáky a zničí jejich loď, zamezí tím přístup do jejich přístavu.
Fajácká společnost je definována jako „blažený národ“.140 V Odysseie je představena
jako dokonalá společnost, národ, ve kterém jednotlivci nejsou tak efektivní,141 ale jako
celek jsou soudržní a úspěšní142. Vše u nich probíhá podle náležitých zvyklostí, jsou
138 COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 15 139
COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 15 – 18 140
Encyklopedie antiky, s. 190 141
Tuto skutečnost lze vidět například při fájáckých hrách, kdy jednotlivce z fajáckého lidu je Odysseus schopen přemoci. HOMÉR, Odysseia, 8. zpěv 142
Fajácká soudržnost se projevuje hned při příchodu Odyssea do paláce krále Alkinoa, když starší při pohledu na prosícího Odyssea povstanou a žádají, aby král cizince okamžitě přijal jako hosta ve svém domě. V tom okamžiku se projevuje jejich síla jako společnosti a jejich silně vyvinutý morální kodex. HOMÉR, Odysseia, 7. verš
61
ostrým kontrastem k současné Ithace a k chování ženichů. Je nám poskytnuta možnost
nahlédnout do utopistické země, která se po Poseidáónově pomstě stane ztraceným
rájem.
V Télemacheie byly čtenáři předestřeny dva problémy, z nichž jeden je řešen
právě v tomto malém eposu o Odysseovi a Fajácích. V Télemacheie se bohové rozhodli,
že se Odysseus vrátí domů na rodnou Ithaku ke své rodině. Na začátku tohoto druhého
malého eposu se Odysseus s pomocí zásahu bohů vydává na svou cestu, která je
obtížná, protože jeden z bohů se na něj stále hněvá. Dostává se na ostrov k národu,
který je kontrastem k situaci odehrávající se na Ithace a u kterého Odysseus vypráví
o tom, jak jeho problémy vznikly. Jeho vyprávění se stává dalším samostatným malým
eposem, který je vložený do středu vyprávění o Odysseovi a Fajácích. Král Alkinoos
pomůže Odysseovi s návratem na Ithaku, za což Poseidáón Fajáky potrestá, a tím končí
jeho hněv vůči Odysseovi. Faiákeia je mostem mezi Télemacheiou a Odysseovou
pomstou ženichům, částí Odysseiy, ve které bude vyřešen druhý problém nadnesený
v Télemacheie – ženiši ničící Odysseův majetek a toužící po jeho ženě Pénelopeie.143
143 HOMÉR, Odysseia, 5. – 13. zpěv
62
4.4 Odysseova pomsta ženichům
Třetí a zároveň poslední část příběhu Odysseiy se zaměřuje na Odysseův návrat
na rodnou Ithaku a také na jeho pomstu ženichům, kteří se snažili získat přízeň
Pénelopeiy a přitom pustošili jeho statky. Tento úsek se skládá z jedenácti zpěvů, ale
stejně jako v předchozích dvou případech, i zde lze příběh rozdělit do menších částí a
uspořádat je do kruhové struktury.
4.4.1 Bohyně Pallas Athéna
Na začátku čtrnáctého zpěvu se Odysseus probouzí na pláži a nepoznává svou
domovinu, kterou léta neviděl, a zároveň vše halí mlha, kterou na krajinu seslala Pallas
Athéna. Je bezradný a myslí si, že se znovu ocitl v cizích krajích. Zoufale přemýšlí, jací
zde asi žijí lidé, jestli jsou dobří či zlí. Začne pochybovat o moudrosti Fajáků a přemýšlí,
kam prozatím ukryje svůj poklad.144
Ve svém smutku chodí po pláži a potká mladíka, jehož podobu na sebe vzala
bohyně Athéna. Odysseus k němu běží a ptá se, v jaké zemi se ocitl. Mladík mu
odpovídá popisem Ithaky, jak on sám svou zemi vždy líčil. Když zjistí, že je zpět na
rodné Ithace, zaraduje se, ale na sobě nedá nic znát a rozhodne se lstivě pokračovat
v přetvářce, takže předstírá, že je krétský kupec. Athéna se přemění v dívku a žádá ho,
aby zanechal svých lstí, a ona sama prozrazuje svou identitu. Sděluje mu, že za ním
přišla, aby mu pomohla skrýt dary, poskytnout radu a sdělit, jaká je současná situace
na Ithace. A přes to všechno je Odysseus skeptický a pochybuje o tom, že je opravdu
zpět ve své rodné zemi. Aby uvěřil, rozhodne se Pallas Athéna zvednout mlhy ležící na
krajině a ukázat mu, že je opravdu zpět na Ithace.145
Pak ukryjí Odysseovy dary do jeskyně a radí se, co dál. Odysseus se dozvídá, že
už tři roky ženiši pustoší jeho dům, zatímco se snaží získat přízeň jeho ženy Pénelopeiy.
Úpí, protože neví, jak by mohl sám ztrestat takové množství mužů, kteří se usadili
v jeho paláci. Athéna mu slibuje svou přízeň a pomoc v této záležitosti a přesvědčuje
ho, že vše dopadne dobře. Radí mu, aby zatím nikomu neprozrazoval, že se navrátil
144
HOMÉR, Odysseia, 14. zpěv, verš 187 – 218 145 HOMÉR, Odysseia, 14. zpěv, verš 219 – 376
63
zpět, a posílá ho k nejvěrnějšímu poddanému, který mu zbyl – Eumaios, pastevec
prasat. A aby ho nepoznal, odebírá Odysseovi podobu. Tak odchází Odysseus
k ohradám vypadajíc jako žebrák a Pallas Athéna se vydá za Télemachem, aby ho
přivedla v pořádku zpět ze Sparty a Pylu.146
4.4.2 Ženiši
4.4.2.1 Eumaios
V patnáctém zpěvu se Odysseus podle Athéniných pokynů vydá za pastýřem
vepřů, který mu ze všech poddaných zůstal nejvěrnější. Při příchodu k ohradám na
Odyssea zaútočí pastevečtí psi.147 Eumaios je odežene, a aniž by poznal svého krále,
uctivě ho přivítá a zve svého hosta do chaty, aby ho mohl pohostit. Přijme cizince ve
svém domě a připravuje mu jídlo, mezi tím vypravuje o svých strastech – jak se jeho
pán ztratil v cizině, jak ženiši pustoší Odysseovy statky, jak se dvoří Pénelopeie, aniž by
dodržovali náležité zvyklosti, a o svém přesvědčení, že už se Odysseus nikdy domů
nenavrátí. Odysseus při Eumaiově řeči myslí na pomstu, kterou chce vykonat nad
ženichy. Po pastevci se ujme slova. Přesvědčuje ho, že jeho pán je naživu a že se vrátí
do svého paláce a ke svému lidu. Pastýř se nenechá jen tak přesvědčit a ptá se Odyssea
na jeho původ. Odysseus podle Athéniných rad nepřiznává svou identitu a Eumaiovi
poví, že na Ithaku přichází z Kréty. Po skončení Odysseova vyprávění pastýř stále není
přesvědčen o králově návratu, ale pak již se navrací jeho pomocníci a chystá se jídlo.
Odysseus je spokojený, jak přívětivě ho jeho poddaný přijal, i když si myslí, že je pouhý
žebrák.148
Šestnáctý zpěv začíná, jak Athéna přichází za Télemachem. Zjeví se mu, aby mu
připomněla domov a otce, aby mu řekla, že je čas se vrátit. Upozorňuje ho, že ženiši na
něho číhají, aby ho zabili dříve, než přirazí k Ithackým břehům. A proto mu řekne, jak
přesně má postupovat, aby se v pořádku dostal na Ithaku. Musí proplout kolem
ženichů v noci a držet se daleko od ostrova, nechá se vysadit u prvního výběžku Ithaky
146
HOMÉR, Odysseia, 14. zpěv, verš 351 – 438 147
Tito psi, kteří nepoznávají Odyssea, vytvářejí kontrast k věrnému Odysseovu psu Argovi, který svého pána poznává i v podobě žebráka, když se konečně vrací po dlouhých dvaceti letech zpět domů. HOMÉR, Odysseia, 18. zpěv 148 HOMÉR, Odysseia, 15. zpěv, verš 1 – 533
64
a do přístavu pošle pouze loď s posádkou, pak se rovnou vydá k Eumaiovi, pastýři
vepřů. Hned ráno se Télemachos rozloučí se svým hostitelem, králem Meneláem. Ten i
se svou ženou Helenou mu poskytnou dary a propouští ho k domovu s přáním, aby se
Odysseus navrátil a ztrestal ženichy. Télemachos se i s Peisistratem vydává na cestu
zpět k městu Pylu, kde vládne král Nestor. Když se přiblíží k hradbám Pylu, prosí
Télemachos Peisistrata, aby ho odvezl rovnou k lodi, aby se již nemusel zdržovat. Na
lodi Télemachos připravuje úlitby Athéně, v tu chvíli k němu přichází věštec
Theoklymenos. Télemachos vyslyší jeho prosby a vezme ho na svou loď, aby s nimi
odplul na Ithaku. Vyplouvají.149
Připlutí k břehům Ithaky proběhlo v noci a klidně. Za rozbřesku vyskákali plavci
i Télemachos z lodi a připravili si jídlo. Pak Télemachos své posádce poručil, aby
doveslovali do přístavu a svému nejlepšímu plavci Peiraiovi nařídil, ať zatím hostí
věštce Theoklymena a sám se vydal podle Athéniných příkazů k ohradám pastevce
Eumaia.150
4.4.2.2 Setkání Odyssea s Télemachem
Sedmnáctý zpěv je zaměřen na setkání otce a syna. Když Odysseus s Eumaiem
připravují snídani, k ohradám přichází někdo, na koho psi neštěkají, protože ho
poznávají. Odysseus si toho všimne a chvíli potom, co na příchod někoho dalšího
upozorňuje pastýře, vchází do dveří chaty Télemachos. Pastevec radostně vítá syna
svého pána a zve ho dál, aby ho pohostil. Télemachos vstupuje a nepoznává svého
otce, protože ten je dosud v jiné podobě, kterou na něj seslala bohyně Athéna.
Odysseus mu chce přenechat své místo u ohně, ale Télemachos ho zarazí a nechá
žebráka sedět na lepším místě. Když se najedí, ptá se Télemachos na hostův původ.
Dozvídá se Odysseův smyšlený příběh o tom, že pochází a přichází z Kréty. Hoch lituje
cizincova osudu a uvažuje nad tím, že ho nemůže ani pozvat do svého paláce, aby se
o něho postaral, protože jsou tam stále ženiši, kteří by ho mohli hanit. Pak Télemachos
posílá Eumaia se vzkazem ke své matce, aby vyřídil, že se jí syn vrátil z ciziny. Když
Eumaia odejde, zjeví se Odysseovi Pallas Athéna, ale pouze jemu, Télemachos ji nevidí.
149
HOMÉR, Odysseia, 16. zpěv, verš 1 – 327 150 HOMÉR, Odysseia, 16. zpěv, verš 480 – 557
65
Promění Odyssea zpět a řekne mu, aby si šel promluvit se svým synem, protože je čas,
aby zjistil, kdo je tím cizincem. Télemachos se bojí na Odyssea podívat, je přesvědčený,
že před ním stojí bůh. Odysseus mu řekne pravdu o tom, že je jeho otcem, který se
konečně vrátil domů. Když syn konečně otci uvěří, vítají se a společně plánují pomstu
na ženiších. Télemachos vypráví otci o nápadnících i jejich množství a má o otce strach,
protože je velice smělý v plánech pobít ženichy, ale on ho uklidňuje tím, že je ochraňují
samotní bohové. Odysseus se rozhodne, že se do svého domu nejdříve vrátí v podobě
starého žebráka. Télemachos ho má přijmout a musí prozatím snášet hanění svého
otce ženichy. Zapřísáhne Télemacha, aby nikomu jinému nesvěřil Odysseův návrat na
Ithaku. Syn otci navrhuje, že s pomstou začnou, až dá Zeus Odysseovi znamení. A ještě
dlouho plánují.151
Mezi tím se Eumaios blíží k paláci, kde má královně předat vzkaz od Télemacha,
nikomu jinému se nemá o jeho návratu z Pylu zmiňovat. Ovšem Télemachovi plavci,
kteří přistanou s lodí v přístavu, vyšlou za královnou také posla. Ten se dostává do
paláce dříve než Eumaios a vzkaz o Télemachově návratu sděluje Pénelopeie i před
služkami. Přichází i Eumaios a vyřizuje vše, jak mu bylo poručeno, a vrací se ke svým
stádům.152
A tak se i nápadníci dozvídají, že Télemachos připlul zpět na ostrov. Jsou
přesvědčeni, že ho musel domů dovést nějaký bůh, protože na něj dnem i nocí číhali.
Ve strachu, že by se proti nim mohl vzbouřit Ithacký lid, kdyby jim Télemachos řekl
o jejich záměru ho zabít, se znovu rozhodují, že se musejí Télemacha zbavit a opět
plánují jeho vraždu. Jejich řeč vyslechne Medón, hlasatel, který jde hned sdělit
královně, na čem se ženiši usnesli. Pénelopeia se vydá za svými nápadníky. Promlouvá
s nimi a oni ji přesvědčují, že Télemachovi ublížit nechtějí. Snaží se ji uchlácholit, ale
zároveň myslí na to, že ho zabijí.153
Osmnáctý zpěv začíná jitrem v Eumiově chatě. Odysseus má opět vzhled starce, ve
kterého ho Athéna znovu proměnila. Télemachos se připravuje na cestu domů a dává
151
HOMÉR, Odysseia, 17. zpěv, verš 1 – 345 152
HOMÉR, Odysseia, 17. zpěv, verš 318 – 345 153 HOMÉR, Odysseia, 17. zpěv, verš 318 – 481
66
Eumaiovi pokyny, aby přivedl žebráka do města, kde si může něco vyžebrat. Odysseus
souhlasí a Télemachos odchází do paláce za svou matkou. A mezi tím, co se
Télemachos vítá s matkou a vypráví jí o své cestě, Eumaios plní rozkazy svého pána a
vede starého žebráka do města, aby si něco vyžebral. Po cestě potkají pastevce koz,
Melantheuse, s dalšími dvěma muži. Všichni tito poddaní již zapomněli na svého pána,
ztraceného v dálkách, a věrně slouží ženichům. Melantheus se Odysseovi vysmívá,
chová se k němu neuctivě a nakonec ho i nakopne. Odysseus uvažuje, jestli ho má
rovnou potrestat, ale pak se rozhodne mlčet.154
Když dojdou až k Odysseovu domu, řekne mu Eumaios, aby se rychle rozhodl, jestli
vejde do domu sám a pokusí se něco vyžebrat, anebo jestli má nejdříve vkročit do
večeřadla on. Apeluje na Odyssea, vypadajícího jako žebrák, aby se rozhodl rychle,
jinak si ho ženiši všimnou, jak venku stojí a zbijí ho. A mezi tím, co takto rozmlouvají, si
jediný, kdo je na dvoře, všimne a pozná Odyssea. Je to pes Argo, kterého Odysseus sám
vychoval, než odjel do Tróje. Pes svého pána pozná, ale už nemá sílu ho přivítat. Umírá
po tolika letech, kdy na něj věrně čekal.155
První do paláce vstupuje Eumaios. Na Télemachův pokyn si bere židli a sedá si
vedle něj. Za chvíli vstupuje do večeřadla Odysseus jako žebrák a usedá na prahu.
Télemachos mu posílá chléb a vzkazuje, aby ženichy obešel sám a žebral u nich. Když
všichni dojedí, je vybídnut i Athénou, aby se vydal kolem stolu a žebral u ženichů. Má
poznat, kdo je jakého charakteru, ale ani ten nejlepší neunikne trestu. Každý z ženichů
mu něco dá, jediný nápadník, Antinoos, se rozlítí. Haní cizince a odmítá mu cokoliv dát
a nakonec po žebrákovi hodí podnožku, kterou ho zasáhne do zad. Ostatní ženiši
s Antinoovým chováním nesouhlasí a upozorňují ho, že by cizinec mohl být převlečený
bůh, který pozoruje lidské skutky. Když se o událostech v hodovní síni dozví
Pénelopeia, zavolá si Eumaia a přikáže mu, aby k ní přivedl cizince. Odysseus jí vzkáže,
154
HOMÉR, Odysseia, 18. zpěv, verš 1 – 279 155 HOMÉR, Odysseia, 18. zpěv, verš 254 – 335
67
aby na promluvu počkala do setmění, protože nechce pobouřit ženichy. Eumaios vyřídí
vzkaz a odchází z paláce do polí.156
4.4.2.3 Tulák Íros
V devatenáctém zpěvu přichází do Odysseova paláce další žebrák, kterému ženiši
říkají Íros. Aniž to tuší, chce Odyssea vyhnat z jeho vlastního domu. Začne mu nadávat,
spílat a vyhrožovat. Žebráci se mezi sebou začnou hádat. Antinoos si toho všimne a
vybízí ostatní ženichy, aby spor mezi žebráky rozdmýchali. Slibují výherci, že s nimi
bude jíst a žádný jiný žebrák už na dvůr nebude moci vstoupit. Odysseus si podkasá šat
a všichni vidí jeho silné tělo. Nápadníci nemohou uvěřit, jaké tělo takový starý muž má,
Íros si uvědomí, že nemá žádnou šanci. Antinoos si všimne tulákova strachu, začne ho
hanit. Žebráci se mezi tím připraví k boji. Odysseus se rozhodne protivníka nezabít, aby
se neprozradil. Uštědří Írovi ránu, po které se skácí k zemi a už nevstane. Odysseus ho
popadne za nohu a vyvleče ven, kde ho opře o zeď. Všichni se vrací do večeřadla a
ženiši začnou Odyssea vítat ve své společnosti, přinesou mu jídlo, které slíbili jako
výhru. Odysseus je v odpověď na jejich bujarou zábavu, která nezná hranic,
upozorňuje, že jednoho dne se vrátí pán domu a ztrestá je.157
Mezi tím Athéna vnukne Pénelopeie nápad sejít do mužské síně. Královna se
rozhodne promluvit se svým synem. Jedna ze služek odchází pro její doprovod a v tu
chvíli Athéna sesílá na královnu spánek, během kterého zvýrazní její krásu. Služebné
probudí královnu svým příchodem, ta si nasadí roušku a vstupuje do hodovní síně.
Všichni nápadníci, když ji spatří, po ní touží. Ona na jejich touhu reaguje vytýkáním.
Vyčítá jim jejich chování při námluvách, které je naprostým opakem toho, jak by mělo
probíhat.158 Odysseus vidí svou ženu poprvé od svého návratu z Tróje a je okamžitě
okouzlen její řečí, kterou z nápadníků vymámila dary. Potom, co dary obdrží, odchází
Pénelopeia zpět do svých komnat. Ve večeřadle se znovu rozpoutá zábava.159
156
HOMÉR, Odysseia, 18. zpěv, verš 311 – 606 157
HOMÉR, Odysseia, 19. zpěv, verš 1 – 161 158
„V době hérójské, známé z Homéra, kupoval si ženich nevěstu od otce za dary, věno, např. dobytek, peníze, zlato apod., nevěsta si však přinesla hojnost šatstva a šperků.“ Slovník antické kultury, s. 570 159 HOMÉR, Odysseia, 19. zpěv, verš 133 – 309
68
Služebné přicházejí do mužské síně kvůli světlu. Odysseus s nimi rozmlouvá a při
tom zjistí, že jedna z nich není věrná své paní, protože se stala milenkou Eurymacha,
jednoho z ženichů.160 Když ženiši odcházejí spát, ve večeřadle zůstává pouze Odysseus
a Télemachos. Otec synovi nakáže odnést a schovat zbraně, které ve večeřadle jsou. Po
tom, co Télemachos splní Odysseův požadavek, odchází. Odysseus pak čeká v síni na
Pénelopeiu.161
4.4.2.4 Rozhovor s Pénelopeiou
Královna přichází i se svými služebnými, které uklízejí mužskou síň po tom, co zde
ženiši hodovali. Odysseus se znovu střetává se služebnou Melanthó, Eurymachovo
milenkou, která se již při prvním setkání k němu chovala zlobně a teď se to opakuje.
Vynadá žebrákovi a vyhání ho pryč. Pénelopeia zaslechne její řeč a je rozzlobená na
svou služebnou, která věděla, že si chce královna s cizincem promluvit. Pénelopeia zve
hosta, ať si k ní přisedne. Ptá se ho, z jakých krajů pochází. On se snaží vyhnout této
odpovědi, chválí její krásu, moudrost a věhlas a prosí ji, aby se ho ptala na něco jiného
než na to, odkud pochází. Královna mu odpovídá, že vše, za co ji chválí, je pryč. Teď má
pouze starosti, protože je nucena ke sňatku, který ona sama nechce. A i přes cizincovy
prosby se znovu ptá, odkud pochází. Odysseus se znovu uchyluje ke své lži, že pochází
z Kréty. Vypráví svůj smyšlený příběh, ale podává ho tak, aby byl podobný jeho
skutečnému osudu. A protože při svém vyprávění tvrdí, že hostil samotného Odyssea
při jeho cestě do Tróje, ptá se královna na podrobnosti, aby zjistila, jestli tulák před ní
říká pravdu. Odysseus své ženě podrobně popíše šaty, které měl na sobě, a jmenuje i
muže, který ho doprovázel, a ona pláče, protože ví, že je to pravda. Host ji vyzývá, aby
přestala plakat, slibuje jí, že Odysseus už je blízko rodné zemi a že se k ní brzy
navrátí.162
4.4.2.5 Eurykleia
Pénelopeia i přes cizincovu řeč nevěří v manželův návrat, ale i tak je vděčná za
tulákovu řeč. Rozkáže služebným umýt mu nohy a připravit mu lůžko a na ráno koupel
a čisté šaty. Odysseus ji prosí, aby ho nechala spát mimo lůžko a mytí jeho nohou aby
160
HOMÉR, Odysseia, 19. zpěv, verš 310 – 428 161
HOMÉR, Odysseia, 20. zpěv, verš 1 – 71 162 HOMÉR, Odysseia, 20. zpěv, verš 51 – 307
69
se zhostila nejstarší služebná. Pénelopeia zavolá Eurykleiu. Ta při pohledu na žebráka
běduje nad osudem svého pána a projevuje pochopení nad cizincovým přáním, aby mu
nohy umyla stará služebná, protože mladé služebnice by se mu mohly posmívat.
Eurykleia během své práce nahmatá pánovu jizvu,163 kterou získal při lovu a kterou
stařena dobře poznává.164 Služebná chce radostně vítat svého pána a sdělit tuto
skutečnost své paní, ale král ji zapřísahá, aby nikomu v paláci neprozradila, kdo
doopravdy je, ani královně. Služebná přísahá, že bude mlčet.165
4.4.2.6 Pokračování rozhovoru s Pénelopeiou
Potom, co mu stařena domyje nohy, se Odysseus posadí zpět vedle Pénelopeiy a
pokračují v rozhovoru. Pénelopeia se obrací k cizinci a vypráví mu svůj sen, který byl
naplněn věštbou, že se její muž brzy vrátí a ztrestá zpupné ženichy. Tulák královnu
přesvědčuje, že je to jistě znamení, ale ona tomu nechce uvěřit. Pak mu řekne o svém
záměru vyhlásit zápas pro ženichy. Kdo z nich jako první natáhne velký Odysseův luk
a prostřelí oka dvanácti seker, toho si vezme a s tím odejde z Odysseova paláce. Host
reaguje radou, ať na nic nečeká a souboj vyhlásí, protože Odysseus se k ní stejně vrátí
dřív, než kterýkoliv ženich napne luk a sám sekyry prostřelí.166
Na začátku dvacátého prvního zpěvu uléhá Odysseus ke spánku, aby strávil svou
první noc ve svém paláci po návratu, ale nemůže usnout, stále přemýšlí nad svou
pomstou. Snaží se vymyslet, jak začít a vyhrát boj s ženichy, když je jich taková přesila.
Přichází k němu Pallas Athéna a hovoří s ním. Zklidňuje jeho obavy a slibuje mu, že
vyhraje, protože ona ho ochraňuje v každém nebezpečí, pak na něj sesílá spánek.
Během jeho spánku se probouzí Pénelopeia, která je nešťastná, a začne se v zoufalství
modlit, až její nářek za svítání probouzí Odyssea. Vstane a odchází na dvůr, kde se
modlí k Diovi a prosí ho o znamení. Zeus ho vyslyší a náhle zahřmí za noci jasné. Hned
na to uslyší Odysseus hlas služebné ve mlýně, která také zahřmění slyšela. Přestane na
163
Informace o širším významu Odysseovy jizvy viz AUERBACH, E., Mimesis, s. 10 – 26 164
„Odysseus (…) se v latině jmenuje Ulysses či Ulixes; toto slovo je pravděpodobně odvozeno od oulos „zranění“, a ischea, „stehno“ – a vztahuje se k ráně způsobené kančím klem, kterou stará chůva poznala, když se vrátil na Ithaku. Bylo běžné, že královu smrt způsobil kanec, který mu rozerval stehno kly, avšak Odysseus zranění nějak přežil.“ GRAVES, R., Řecké mýty, s. 1011 165
HOMÉR, Odysseia, 20. zpěv, verš 308 – 511 166 HOMÉR, Odysseia, 20. zpěv, verš 482 – 604
70
chvíli pracovat a pronáší věštecká slova, že hřmění na jasné obloze musí být znamení, a
svoji prosbu k bohům, aby to byl nápadníků poslední den v Odysseově paláci. A tak
Odysseus ví, že nastal den, kdy ztrestá ženichy.167
Ráno, když se vše v paláci probouzí, se Odysseus na dvoře setkává s Eumaiem,
který s ním vlídně promlouvá, a mezi tím se k nim přiblíží Melantheus, který se rozhodl
být loajální ženichům. Opět se začne tulákovi vysmívat. Vtom se k nim připojí ještě třetí
pastýř, Filoitios, který přihnal krávu, a ptá se Eumaia na tuláka, odkud pochází. Pak
k žebrákovi přistoupí a chová se k němu přívětivě. Přizná mu, že mu připomněl
samotného Odyssea, a zoufá si, že se jeho pán ještě nevrátil do svého paláce, ale věří
v jeho návrat a ztrestání roztahovačných ženichů. Odysseus z jeho řeči pozná, že našel
druhého věrného poddaného a radostně mu slíbí, že bude u toho, až se ten den
Odysseus navrátí a ženichy pobije.168
Přicházejí ženiši a usedají ve večeřadle. Télemachos chce, aby byl žebrák s nimi
v síni, a posílá mu stejné porce jídla a pití jako pánům. Žádá ženichy, aby se k cizinci
chovali uctivě, protože je jeho hostem a on je královským dědicem a je to jeho přání.
Ženiši žasnou nad Télemachovo smělostí, chtějí ho zabít, ale Zeus jim neseslal znamení.
Probíhají hody a Pallas Athéna chce prohloubit Odysseovu nechuť vůči ženichům, a tak
je vyprovokuje k posměchu. Jeden ze ženichů začne žebráka hanit a vyvrcholí to, když
po něm hodí kravským hnátem. Télemachos se hosta zastane a ženichy odsuzuje,
i když je jeho řeč rozumná, ženiši se mu vysmějí, protože jim Athéna zastře mysl. Jejich
rozum je pomatený a oni se chovají jako blázni. Tupili a posmívali se jak Télemachovi,
tak i jeho hostům. Télemachos čeká na otcovu pomstu. Atmosféra graduje, blíží se
ženichů nevyhnutelný konec. Mezi tím vešla do síně Pénelopeia.169
4.4.2.7 Odysseův luk
Na začátku dvacátého druhého zpěvu Athéna pobízí v duchu Pénelopeiu, aby
ženichům předložila dvanáct seker a Odysseův luk, a tím zahájila zápas a jejich konec.
Královna odchází do horních síní, kde se kromě pokladů nachází i Odysseův luk, jež byl
167
HOMÉR, Odysseia, 21. zpěv, verš 1 – 135 168
HOMÉR, Odysseia, 21. zpěv, verš 111 – 246 169 HOMÉR, Odysseia, 21. zpěv, verš 220 – 394
71
darem od jeho Lakedoimonského přítele, Ífita. Pénelopeia nejdříve pláče a až pak
schází i s lukem zpět do hodovní síně. Ženichům oznámí, že budou zápasit o její ruku.
Kdo z nich natáhne Odysseův luk a prostřelí s ním dvanáct seker, s tím odejde. Eumaios
pak odnáší sekery i luk ženichům.170
První, kdo se rozhodne zkusit napnout luk, je sám Télemachos. Jeho pocity
z matčina rozhodnutí jsou rozporuplné. Na jednu stranu je šťastný, že by se mohl
ženichů zbavit, na druhou stranu se mu nelíbí, že by matka odešla s jiným mužem.
Popadne luk, aby se mohl pokusit ho napnout, ženichům říká, že pokud se mu to
povede, bude to znamenat, že oni odejdou a matka s ním zůstane v paláci, kterému on
bude moci konečně vládnout. Třikrát se mu jeho záměr nepovede, ale napočtvrté
k tomu má blízko. On, syn Odysseův. Ovšem v poslední chvíli se podívá na otce a ten ho
pohledem zarazí, proto luk pokládá a odchází si sednout.171
Ženiši se ujímají luku a zápas mezi nimi začíná. Během neúspěšných pokusů
ženichů s lukem odcházejí ze síně oba věrní pastýři. Odysseus se vydá za nimi, aby je
zastavil. Ptá se jich, jestli by stanuli svému králi po boku v boji proti ženichům, kdyby se
teď vrátil. Oba pastýři se začnou modlit za návrat jejich pána. Odysseus jim proto
sděluje, kdo doopravdy je, a jako důkaz jim ukazuje svou jizvu, podle které ho poznala
i stará služebná, Eurykleia. Vítají ho, radostně vykřikují a on je zaráží, aby nikdo
nepoznal, co se děje. Potom jim uděluje pokyny, kterými se mají řídit, aby se jim
podařilo zvítězit nad ženichy. Potom se jako první vrátí do mužské síně a až za ním
vcházejí pastýři.172
Odysseus si sedne na lavici a vyčkává. Nikomu z ženichů se doposud nepovedlo
natáhnout luk. Zbývají už pouze Eurymach a Antinoos, aby zkusili své štěstí, ale
dohodnou se, že počkají až na druhý den. Odysseus, jako ten tulák, za kterého ho
považují, se ozve a chce sám vyzkoušet, jestli je schopen luk napnout. Ženiši protestují,
nejhlasitěji se proti žebrákovi projeví Antinoos. Pénelopeia se cizince zastává. Slibuje
mu plášť, boty a samotný luk, když se mu povede napnout luk. Proti tomu se ohradí
170
HOMÉR, Odysseia, 22. zpěv, verš 1 – 110 171
HOMÉR, Odysseia, 22. zpěv, verš 82 – 139 172 HOMÉR, Odysseia, 22. zpěv, verš 140 – 246
72
Télemachos, že pouze on má právo na to někomu luk udělit, a pošle matku do jejích
komnat. Pénelopeia odchází, ve svých komnatách pláče a Athéna na ni sesílá spánek.
V mužské síni Eumaia plní Odysseovy příkazy a nese k němu jeho luk i přes protesty
nápadníků. Pak odchází za Eurykleiou a upozorňuje ji, že žádná ze služebných nesmí
opustit ženské síně. Druhý pastýř, Filoitios, jde mezi tím zavřít vrata, aby nikdo neunikl.
Odysseus si prohlíží luk, zkoumá, v jakém je po těch letech stavu. Ženiši se mu
posmívají, ale on si hraje s tětivou tak, jak nikdo z nich předtím, a oni v tu chvíli už vědí,
že je něco jinak. Zeus sešle Odysseovi znamení a on bez námahy natáhne luk a prostřelí
dvanáct sekyr.173
4.4.2.8 Zabití ženichů
Dvacátý třetí zpěv je otevřen Odysseovým prvním malým vítězstvím nad
nápadníky, kdy nikdo z ženichů nebyl schopen jeho luk natáhnout a on, právoplatný
pán domu, se jeho natažením legitimoval. Vysype zbytek šípů před sebe a první
z ženichů, koho zasáhne, je Antinoos. Tím začíná vraždění ženichů, Odysseova pomsta.
Všichni ženiši jsou zhrozeni tím, co se právě odehrálo. Křičí na žebráka, že svým
skutkem si vysloužil smrt. Odysseus jim odpovídá výčtem jejich skutků, kterých se
dopustili a které konali, aniž by se báli trestu ze strany lidí či bohů, ale teď nadešla
chvíle, kdy se jim pomstí on, protože se konečně navrátil z Tróje. Ženiši jsou zděšeni.
Slova se ujímá Eurymachos, který se snaží vymluvit a veškerou zodpovědnost háže na
Antinoa, který už je mrtvý. Slibuje králi, že mu všichni vše splatí. Avšak Odysseus se
nedá uchlácholit, je rozhodnut je pobít. Dojde ženichům, že neujdou královu hněvu,
Eurymachos navrhuje uprchnout. Je druhým, kterého Odysseus střelí svým šípem.
Následuje Amfinomos, kterého Télemachos probodne oštěpem. Télemachos stane po
boku svého otce a navrhuje, že dojde pro zbroj, aby byli i s pastevci chráněni. Odchází
pro zbroj a Odysseus zatím pobíjí své nepřátele. Když mu dojdou šípy, obléká si zbroj,
kterou mu přinesl jeho syn. Télemachos ovšem zapomněl zavřít dveře od místnosti,
kde je uložena zbroj, a pastýř koz, Melantheus, vyzbrojuje ženichy. Odysseus dá svým
věrným pastýřům rozkaz, aby chytili zrádce. Jdou a splní jeho přání, pak mu znovu
stanou po boku. Boj vypadá strašlivě, protože oni čtyři stojí sami proti všem, ale v tu
173 HOMÉR, Odysseia, 22. zpěv, verš 247 – 434
73
chvíli se k nim připojuje Pallas Athéna v podobě Mentora. Odysseus tuší, že je to sama
bohyně, zato ženiši jí vyhrožují. Ona znovu zkouší Odysseovu odvahu, a tak se prozatím
vznesla jako vlaštovka ke stropu a vyčkává. Ženiši jsou přesvědčeni, že jsou v převaze, a
boj se znovu vyhrocuje. Nakonec Athéna pozvedá pod stropem svůj strašlivý štít a
ženiši jsou zděšeni. Pobíhají vyděšeně po síni a umírá poslední z nich. Odysseus neměl
s nikým slitování, kromě pěvce Fémia a hlasatele Medóna, kterých se zastal
Télemachos. Odysseus je posílá ze síně pryč a stojí nad stydnoucími těly mrtvých
ženichů.174
Odysseus posílá Télemacha pro služebnou Eurykleiu. Když přichází, ptá se jí
Odysseus na ženy, které u něho v paláci slouží a které mu přestaly být věrné. Eurykleia
jde pro tyto otrokyně, aby je přivedla. Odysseus mezi tím rozkáže Télemachovi a
pastýřům, aby dohlédli na to, že ženy umyjí krev v síni po svých milencích a pak budou
zabity. A tak se stane. Ženy odnášejí těla mužů ze síně, kterou pak umývají od jejich
krve. Když je vše uklizené, Télemachos s pastevci odvedou ženy ke stodole, kde je
oběsí. Pak přivádějí zrádce Melanthea, kterého rozsekají na kusy, a tím je celá pomsta
završena. Odysseus k sobě znovu volá Eurykleiu. Chce, aby přinesla oheň a síru, které
zahánějí kletby. Sám pak vykouří síně paláce i dvůr, což je poslední očisťující prvek od
ženichů, potupy a těžkostí. Přichází zbytek žen, které zůstaly věrné. Poznávají ho
a vítají. Odysseus je opět právoplatným a uznávaným pánem domu.175
4.4.2.9 Shledání Odyssea a Pénelopeie
V posledním dvacátém čtvrtém zpěvu běží Eurykleia vzbudit svou paní s radostnou
zprávou, že se její muž vrátil domů a že pobil všechny ženichy. Pénelopeia se na ní
zlobí, že si vymýšlí, a nevěří jí to, co jí o Odysseovi říká. Královna je přesvědčena, že se
stařena pomátla, ale ta ji vytrvale přesvědčuje. Pénelopeia radostně vyskočí z postele a
začne se oblékat, pak ovšem znovu zapochybuje, protože přeci není možné, aby pobil
ženichy sám, když jich v paláci bylo tolik. Služebná popravdě sděluje, že neví, jak toho
174
HOMÉR, Odysseia, 23. zpěv, verš 1 – 380 175 HOMÉR, Odysseia, 23. zpěv, verš 381 – 501
74
dosáhl, ona ho spatřila až potom, co je pobil. Pénelopeia je stále nevěřící, ale
rozhoduje se, že sejde dolů do síně.176
Pénelopeia schází dolů do hodovní síně a usedá naproti Odysseovi. Kouká na něj a
stále v něm vidí cizince, neví, jestli má uvěřit, že je to Odysseus. Po všech strastech
a těžkostech, které Odysseus prožil, teď pouze tiše sedí a čeká, co mu řekne jeho žena,
která ho nepoznává. Ticho prolomí Télemachos a vyčítá matce, že je krutá ke svému
muži, když ho nevítá doma. Pénelopeia odpovídá, že je zmatená, ale že se s Odysseem
sami navzájem poznají, protože mají svoje malá společná tajemství. A tak se Odysseus
rozhodne zatím všechny poslat do lázní se umýt. Když sám vyjde z koupele umytý,
dodá mu Athéna znovu božského vzhledu. Posadí se v síni naproti své královně, jako
sedával kdysi. Káže služebné, ať mu chystá lože, protože jeho žena ho stále nevítá
doma. Pénelopeia reaguje a se lstí, které předtím využíval Odysseus, poroučí služebné,
ať vynese lůžko králi ven z jejich společných komnat. Odysseus se rozzlobí nad tím, že
by snad jeho žena mohla zapomenout na to, že jejich lůžko, které sám zhotovil, nejde
z komnat vynést. Tím Odysseus ujišťuje svou ženu o svém návratu, protože pouze on
mohl vědět tuto skutečnost o jejich společném loži.177
Nastává chvíle, kdy konečně i Pénelopeia, ta nejvěrnější ze všech, radostně vítá
Odyssea doma a ve svém náručí. Omlouvá se mu, že tak dlouho nevěřila v jeho návrat,
protože se jí to zdálo jako moc veliké štěstí, ale teď už nepociťuje žádnou nejistotu.
Athéna se rozhodne pozdržet východ slunce a Odysseus s Pénelopeiou společně
odcházejí do své ložnice, ve které spolu usínají na společném loži. Jsou znovu nalezeni,
znovu propojeni, jako by nebylo dlouhých dvaceti let, které strávili odloučeni.178
4.4.3 Strukturální rozdělení části o Odysseově návratu
Tato kapitola je zaměřena na kruhovou strukturu poslední části Odysseiy, jejíž
obsah je zaměřen na Odysseův návrat na rodnou Ithaku a jeho pomstě ženichům.
Zrekonstruovaná struktura na obrázku 8 je zvýrazněna modře, protože v celkové
struktuře Odysseiy je postavena paralelně k Télemacheie, jelikož se v tomto malém
176
HOMÉR, Odysseia, 24. zpěv, verš 1 – 103 177
HOMÉR, Odysseia, 24. zpěv, verš 80 – 232 178 HOMÉR, Odysseia, 24. zpěv, verš 198 – 299
75
eposu vyřeší problém, který je v Télemacheie předložen. Tento problém, který vznikl
jako odezva na Odysseovu mnohaletou nepřítomnost, se týká ženichů, jejich ničení
Odysseova majetku a jejich touze po jeho ženě Pénelopeie.
Struktura zrekonstruovaná k malému eposu o Odysseově návratu je nejdelší ze
všech struktur, které byly až doposud zmíněny. Na obrázku 8 je vidět kruhová struktura
vypadající následovně: ABCDEFGHChIJKL M L´K´J´I´F´G´H´CH´E´D´C´B´A´. Všechny body
jsou stejně jako ve všech předchozích schématech uspořádány paralelně, každý bod
má svůj ekvivalentní protějšek, kromě bodu M, který tvoří jádro eposu. Stejně jako
v případě struktury u Faiákeiy i zde je narušené chiastické pořadí bodů, a to v případě
bodů FGHCh F´G´H´CH´. Jedním z možných vysvětlení porušení chiastického rozložení u
Faiákeiy byl autorův možný záměr vyvolat napětí.179 Při uplatnění hermeneutického
přístupu zároveň s přihlédnutím k námi zrekonstruované kruhové struktuře lze
předpokládat, že stejné vysvětlení, jako v případě Faiákeiy, lze aplikovat i na tento
malý epos o Odysseově návratu. Význam bodů FGHCh lze vyložit jako situaci, kdy
nápadníci nevěří, že se Odysseus vrátí, Odysseus v přestrojení za žebráka má možnost
rozpoznat pravý stav poměrů v jeho domě,180 do kterého se vrací jako cizinec. Výraz
celé této situace se může jevit až skoro bezútěšně, ovšem body F´G´H´CH´ se stávají
k popsaným událostem opakem, který graduje k odhalení Odysseovy pravé identity.
Při interpretaci malého eposu vypovídajícího o Odysseově návratu a jeho boji
s ženichy, je příběh zakončen scénou, ve které Odysseus spolu s Pénelopeiou odcházejí
do jejich společného lože. Během celé práce jsem využívala překlad Odysseiy od
Vladimíra Šrámka, který záměrně vynechal další jeden a půl zpěvu,181 který nalezneme
např. v předkladu od Otmara Vaňorného či Miloslava Okála, a báseň s touto úpravou
rozdělil do úseků tak, aby měla odpovídajících dvacet čtyři zpěvů.
179 COOK, E., Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey, s. 15 – 18 180
online 181
Miloslav Okál ve své studii poukazuje na skutečnost, že dvacátý čtvrtý verš nemusí být původním textem Odysseiy. Toto tvrzení je podepřeno skutečností, že gramatik Aristarchos kritizuje dvacátý čtvrtý zpěv, ale k dispozici má pouze 34 veršů. Zatímco dvě stě let před tím má Aristotelés k dispozici 60 veršů a ve svém spisu Rétorika naopak tento zpěv chválí, viz ARISTOTELÉS, Rétorika III., 1417a, (citované české vydání, s. 204 – 205). Tvrzení je také odůvodněno nesrovnalostmi v textu, např. když Hermés nejdříve vede duše mrtvých ženichů do podsvětí a jejich pohřbení proběhne až následovně. OKÁL, M., Problematika Homérských básní a ich ohlasy u nás, s. 412
76
Kdybychom pracovali s jiným překladem, například Otmara Vaňorného, závěr
příběhu by neodpovídal naší zrekonstruované struktuře, protože příběh v tomto
překladu pokračuje. Potom, co Odysseus s Pénelopeiou stráví společnou noc, potom,
co si vypoví vše, co se během těch dvaceti let stalo, se za rozbřesku Odysseus
i s Télemachem a věrnými pastýři vydá za svým otcem Láertem. Tato část příběhu je
v překladu Vaňorného součástí dvacátého třetího zpěvu.182 Na začátku dvacátého
čtvrtého zpěvu bůh Hermeiás odvádí duše zemřelých ženichů do říše mrtvých, kde se
setkávají s mrtvými hrdiny, se kterými rozmlouval také Odysseus při své pouti do Hádu.
Setkávají se s Achilleem a také s Agamemnonem a vyprávějí jim, jak zemřeli. Ve svém
příběhu shrnou veškeré dění od námluv Pénelopeiy až po jejich zabití Odysseem.
Agamemnon, jehož osud se v Odysseie několikrát opakuje, reaguje:183
„Zchytralý Odyssée, ty blahý Láertův synu,
opravdu velikou cnost má manželka, kterou jsi pojal.
Jaký to šlechetný duch byl v rozvážné Pénelopeii,
rozence Íkariově! Jak na něho myslila stále,
na svého manžela z mládí! – A proto se neztratí nikdy
pověst o jejích cnostech, a bohové vzněcovat budou
o moudré Pénelopeii vždy u lidí líbezné písně.
Ne jak Tyndareovna, jež špatné si smyslila skutky,
zabivši manžela z mládí! (…)“184
Agamemnonův osud je v Odysseie kontrastem k osudu Pénelopeiy a Odyssea.
Pénelopeia zůstala rozvážná a po celou dobu nepřítomnosti svého muže mu zůstala
věrná, zatímco Klytaimnéstra se svým milencem Aigisthem připravila svému manželovi
smrt. Agamemnonova řeč tento kontrast ještě podtrhuje a zdůrazňuje.
Po úseku věnovaném rozhovoru v podsvětí se děj obrací zpět k Odysseovi, který
přichází k domu svého otce. Télemacha s pastýři posílá připravit jídlo a sám odchází na
182
HOMÉR, Odysseia, zpěv 23., s. 431 – 433 183
HOMÉR, Odysseia, zpěv 24., s. 434 – 440 184 HOMÉR, Odysseia, zpěv 24., s. 440
77
vinici najít svého otce Láerta. Najde ho pracujícího pod hrušní, v ohyzdných hadrech,
sešlého věkem i steskem po synovi. Odysseus cítí žal nad stavem svého otce, ale i přes
to k němu přistoupí a představí se mu pod smyšlenou identitou. Přetvářka mu
nezůstane dlouho, je natolik dojatý, že objímá svého otce a sděluje mu svůj návrat.
Otec požaduje důkaz o tom, že je Odysseus tím, kým tvrdí. Odysseus mu dokazuje svou
identitu a otec ho radostně vítá doma. Vydají se do domu za Télemachem. Mezi tím již
lid zjistil, co se stalo v Odysseově domě, a sejde se na sněmovišti. Jedna polovina lidu
zastává názor, že je zapotřebí Odysseovu pomstu přejít bez odezvy, protože ani oni nic
nepodnikli, když ženiši vyjídali jeho zásoby a pustošili jeho majetek. Druhá polovina
chce odplatu za Odysseovo chování. Pallas Athéna sleduje vývoj událostí na Ithace a
rozmlouvá o něm s Diem. Zeus navrhuje, aby dali lidem zapomenout na ty tíživé
události, které by jim bránily žít na Ithace v poklidu dál. A přesto, že část ithackého lidu
proti Odysseovi povstane, Athéna stojí po jeho boku a zarazí další vraždění Achajců.
Odysseus na Ithace vládne dál.185
V překladu u Otmara Vaňorného či Miloslava Okála je čtenáři poskytnut
alternativní závěr ke zpracování Vladimíra Šrámka. Při práci s překlady Vaňorného nebo
Okála bychom byli nuceni část kruhové struktury zrekonstruovat v jiné podobě. Tyto
úpravy by zasáhly strukturu malého eposu o Odysseově návratu a také celkovou
strukturu samotné Odysseiy. V takovém případě by vznikl větší paralelismus mezi
malým eposem o Odysseově návratu a Télemacheiou. Například shromáždění bohů by
v takovém případě mohlo tvořit rámec celé Odysseiy. Ale ani přes tuto skutečnost
nehrozí rozpad naší dosavadní strukturální interpretace, jelikož i tak je naplněna
funkce malého eposu o Odysseově návratu. Funkcí tohoto malého eposu bylo vyřešení
jednoho z problémů, které byly předloženy v Télemacheie. Jeden problém je vyřešen
v části o Odysseově cestě zpět na Ithaku, druhý z problémů je vyřešen právě v malém
eposu o Odysseově návratu.
185 HOMÉR, Odysseia, zpěv 24., s. 441 – 452
78
Obrázek 8 – Ženiši
79
5 Reflexe Odysseiy
5.1 Malé eposy Odysseiy
Tato diplomová práce nám ukázala především jeden konkrétní fakt, a to ten, že
Odysseia je báseň složená z příběhů, jsou to vyprávění ve velkém vyprávění.
Télemachos slyší příběhy – většinou o Odysseovi od Nestora v Pylu nebo Meneláa ve
Spartě. Odysseus líčí svá dobrodružství Fajákům a při jeho návštěvě v podsvětí slyší
příběhy, např. od své matky, Agamemnóna a jiných. Athéna mu v lidské podobě
vypráví příběhy sama o sobě, které jsou zčásti pravdivé a zčásti lživé. Odysseus
v přestrojení za žebráka vypráví lstivé příběhy o svém původu. A během příběhu
vypráví i postupně několik pěvců – slyšíme například příběh o Áreovi a Afroditě.186
V jednotlivých kapitolách jsme interpretovali primární příběhy, které jsou
základem, jež tvoří strukturu Odysseiy. Ke každému malému eposu byla
zrekonstruovaná kruhová struktura. Tyto struktury se staly nástrojem, s jehož pomocí
bylo možné provést reflexi každého z těchto malých eposů. V příloze je pak vytvořené
schéma z těchto struktur, které složené dohromady představují strukturu Odysseiy.
Tato diplomová práce ovšem není zaměřená pouze na strukturální stránku básně,
ale zároveň také na její interpretaci. A právě především pomocí strukturálního a
hermeneutického přístupu narativní metody byla ukázána propojenost jednotlivých
malých eposů. Tuto skutečnost předložil již Aristotelés ve svém spisu Poetika, ve
kterém Homéra vyzdvihuje jako ideálního autora básnictví, protože vyniká ve všech
podstatných rysech tvorby básně, jako je například sestavení částí tvořících děj. Ten má
být celistvý a jednotlivé části musí být seskupeny tak, aby nešla žádná z těchto částí
přeložit či zcela vypustit. Charakter malých eposů, z nichž se Odysseia skládá, je, že
odehrál-li se jeden, nutně následoval další nebo bylo možné tušit, že bude
186 SILK, M., The Odyssey and its explorations, s. 41
80
pravděpodobně následovat další, a přesto byla Odysseia sestavena kolem jednotného
děje.187
První důkaz této celistvosti a provázanosti vidíme v kapitole 4.2.6, ve které je
řešena struktura Télemacheiy, ale také její význam. Epos nám nastiňuje dva problémy,
které budou v další části vyprávění řešeny – Odysseus držený na ostrově Ógygie
nymfou Kalypsó a situace na ostrově Ithaka, kterou způsobila Odysseova dlouholetá
nepřítomnost. Zároveň je v příběhu Télemacheiy podstatné rozhodnutí bohů
o Odysseově návratu do rodné vlasti. Aby mohla být vyřešena nastalá situace na
Ithace, je zapotřebí Odysseův návrat, a proto po Télemacheie následuje Faiákeia, která
popisuje Odysseovu cestu domů, na kterou se může vydat, protože bohové
v Télemacheie rozhodli, že ho nymfa Kalypsó musí propustit ze své moci. Ovšem při
jeho cestě se mu mstí bůh Poseidáón, a tak Odysseus ztroskotá na březích ostrova
Scheria, kde žijí Fajákové. Ti přijmou Odyssea jako svého hosta. Přislíbí mu svou pomoc
při návratu do vlasti, ale žádají ho, aby jim vyprávěl o svém osudu. A tak začíná třetí
malý epos, který čtenáři objasňuje, proč se Odysseus ještě nevrátil do svého paláce po
skončení Trójské války, proč se na něj hněvá bůh Poseidáón a proč potřebuje pomoct
s návratem na Ithaku. Čtvrtým malým eposem tvořícím strukturu Odysseiy, je Nekyia.
V té se Odysseus vydá do říše mrtvých. Tato cesta symbolizuje nejtěžší zkoušku v životě
člověka, setkává se se samotnou smrtí. Lze říci, že Nekyia má katarzující účinek na
Odyssea, ale zároveň i na čtenáře. Je vrcholem Odysseovy cesty. Tento epos je
podstatný v Odysseově zkušenosti, která zdůrazňuje důležitost lidského života a
jednání a dodává Odysseovi odhodlání při návratu domů i přes uvědomění si obtížnosti
tohoto počínání. Příběh se pak stáčí nazpět. Odysseus dovypráví o svých útrapách,
Fajáci mu pomohou dokončit cestu zpět na rodnou Ithaku a zároveň je ukončen
Poseidáónův hněv vůči Odysseovi. Odysseovým návratem začíná poslední malý epos,
který je součástí kruhové struktury Odysseiy a který pojednává o Odysseově pomstě
ženichům. Tento poslední malý epos je paralelně postaven k Télemacheie a řeší
problém v ní předestřený, a to situaci na Ithace, která nastala kvůli Odysseově
dlouholeté nepřítomnosti.
187 ARISTOTELÉS, Poetika, 1451a10 – 1451a38, 25 – 35 (citované české vydání, s. 65)
81
Obrázek 9 -Odysseia
5.2 Strukturální zařazení Kalypsó a Pallas Athény
Na obrázku 9 vidíme výše popsanou a rozvedenou kruhovou strukturu Odysseiy.
Všechny menší eposy, z nichž se Odysseia skládá, jsou provázány a nelze některý z nich
vynechat, to bylo ukázáno pomocí naší interpretace. Jediné body, které do tohoto
rozboru nebyly zatím zařazeny, jsou body B a B´. Jsou to části příběhu, u kterých
nerekonstruuji kruhovou strukturu, ale jsou podstatné ve svém významu. Nymfu
Kalypsó a bohyni Pallas Athénu řadím do struktury Odysseiy, protože jsou podstatnými
aktérkami v příběhu o Odysseovi. Nymfa Kalypsó je tou, která Odysseovi bránila
v návratu na rodnou Ithaku i přesto, že po tom tolik toužil. Žil u ní sedm let a z jejího
ostrova se dostal pouze proto, že zasáhli bohové. Ona mu nabízela nesmrtelnost,
mládí, život s bohyní, život v ráji. A i když Odysseovi nabízela vše, po čem by obyčejný
člověk mohl toužit, on se chtěl pouze vrátit domů. A tím, kdo se zasloužil o jeho návrat,
byla bohyně Pallas Athéna. Ona byla tím rozumovým prvkem. Ochraňovala Odyssea a
pomohla mu s návratem na Ithaku. Obě představitelky jsou významným prvkem
příběhu a tvoří k sobě navzájem antipól.
V příběhu se nacházejí i další části, úseky či eposy, u kterých by se také dala
zrekonstruovat jejich struktura, např. Kyklópeia či příběh o Héliových stádech a
pravděpodobně i další. Ale protože je Odysseia strukturálně náročná a menších celků
se v ní nachází mnoho, mohlo by se stát, že při dalším rozvíjení struktur by se badatel
82
„ztratil“ a příběh by byl roztříštěn, stejně jako v případě homérských analytiků či Karla
Lachmanna.
V této kapitole je předloženo několik témat z Odysseiy, které by bylo možné
obsáhleji rozpracovat. Tuto možnost nelze provést v této diplomové práci z důvodu
jejího rozsahu.
5.3 Naše interpretace a Homérská otázka
I v této kapitole se nachází jedno téma, které má potenciál k dalšímu rozpracování,
ale rozsah této diplomové práce to neumožňuje, stejně jako v předešlých případech.
Bylo řečeno, že je podstatné interpretovat Odysseiu v kontextu druhé homérské básně,
Iliady. V nezbytných případech jsem k tomu přistoupila i během mé práce, ale není
možné v šířce této práce vystihnout vše, co lze k tomuto tématu napsat. Proto si
myslím, že se otevírá možnost k dalšímu vědeckému bádání.
Máme-li krátce na závěr provést obecné srovnání Iliady a Odysseiy, vidíme jejich
rozdílnost. Například řecká tradice znala mnoho příběhů z válek. Jedním z nám
nejznámějších je Trójská válka, vyprávěná v básni Iliada.188 Ovšem řecká tradice si
vyžaduje i jiné příběhy a tyto potřeby naplňuje právě Odysseia. Zároveň přesto, že jsou
oba eposy v mnoha ohledech rozdílné, mají i něco společného. Oba si půjčily materiál
z jiných příběhů, aby rozšířily své vlastní příběhy.189
Interpretace Odysseiy v této diplomové práci ukazuje, že v básni se
pravděpodobně nachází velké množství staršího materiálu, např. příběhy o mytických
bytostech. Tyto příběhy, které byly ve formě pevných, celistvých, ustálených básní či
eposů, byly upraveny. Obsah, který se nehodil, byl odstraněn a příběhy pak byly
dotvořeny novějšími eposy v jeden velký epos. I přesto, že není důkaz, dá se
předpokládat, že možnost jednoho básníka, který vytvořil Iliadu a Odysseiu, by mohla
188
Dalšími příklady, kromě Iliady, jsou tzv. Trójské kykly, které obsahují příběhy, např. Aithiopis, Malá Ilias, Dobytí Illia, Návraty, Télegoneia. OKÁL, M., Problematika Homérských básní a ich ohlasy u nás, 397 – 398. Další informace lze dohledat viz RENGAKOS, A., ZIMMERMANN, B., Homer – Handbuch, s. 149 – 154 189 SCODEL, R., The story-teller and his audience, s. 46 – 48
83
být reálná. Tento autor by dal vzniknout básni, která by celkově byla jeho, ale zároveň
by byla dílem všech.190
190 SCHADEWALDT, W., Z Homérova světa a díla, s. 34
84
6 Závěr
Tato diplomová práce byla zaměřena na strukturální interpretaci eposu Odysseia
od antického autora Homéra. Práce byla zahájena bádáním o homérských studiích a
jejím vývoji, a také o teoriích zaměřených na tzv. Homérskou otázku. Tyto teorie se
zabývají Homérovou existencí a identitou. S tímto pátráním se zároveň rozvíjí analýza
textů, připisovaných Homérovi, Iliady a Odysseiy. Shrnuté a představené jsou zde
například teorie F. A. Wolfa, analytiků, unitářů, K. Lachmana, U. Wilamowitze či
Milmana Parryho. Základním rozdílem těchto teorií je, že někteří vnímali Homérovy
texty jako ucelené a nedělitelné, stejně jako je samotný básník, druzí byli zastánci
názoru, že tak rozsáhlá díla nemohl vytvořit jediný autor.
Před samotnou interpretací eposu Odysseia jsem tento text představila
v kontextu zmíněných teorií. Badatelé se častěji zabývali analýzou Iliady a Odysseia
byla upozaděná. Potom, co jsem teorie homérských studií aplikovala na Odysseiu,
přešla jsem k strukturální interpretaci tohoto textu.
Na začátku kapitoly věnující se struktuře Odysseiy, jsem nejdříve určila
metodologické postupy, které jsem chtěla uplatnit. Pomocí naratologie a jejích
hermeneutických a strukturálních přístupů jsem interpretovala malé eposy, z kterých
je Odysseia zkomponovaná, a zároveň jsem zrekonstruovala struktury těchto malých
částí. To celé se stalo základem k interpretaci Odysseiy jako celku.
V závěru se zamýšlím nad promyšleným a propracovaným zpracování Odysseiy,
jejíž menší eposy jsou navzájem provázané i přesto, že o nich jde uvažovat jako
o samostatných celcích. Na tuto skutečnost poukazoval již Aristotelés, pro kterého byl
Homér ideálním vzorem antických básníků. Následně znovu krátce rekapituluji
jednotlivé malé eposy, abych ukázala právě jejich pevné propojení. S jistotou se dá říci,
že Odysseia jsou příběhy v příbězích. Při četbě básně je snadno rozeznatelné, které
z příběhů pravděpodobně už existovaly, ale byly sloučeny dohromady s novými texty.
Ovšem jak jsem již naznačila, nebylo to náhodné sloučení, ale velice propracovaná
85
záměrná fúze, což dokazuje strukturální analýza v této diplomové práci. Neposkytuji
důkaz o Homérovi jako skupiny lidí nebo pouze jediné osoby, ale mohu tvrdit, že
představa jednoho básníka, který vytvořil svou vlastní báseň, která zároveň patří všem,
protože podklady pro její tvorbu byly starší, není nereálná.
86
7 Resumé
This diploma thesis was focused on the structural interpretation of the epic the
Odyssey written by the ancient author Homer. The work began with a research on
Homeric studies and their development and also with theories focused on the so-
called Homeric question. These theories are dealing with Homer's existence and
identity. At the same time with this search is developed an analysis of texts attributed
to Homer, the Iliad and the Odyssey. For example, the theories of F. A. Wolf, analysts,
unitarians, K. Lachman, U. Wilamowitz and Milman Parry are summarized and
presented here. The main difference between these theories is that someone
perceived Homer's texts as coherent and indivisible, just like the poet did. On the other
hand, there were analysts who did not believe that such extensive works could have
been created by a single author.
I presented the text of the epic the Odyssey in the context of these theories before
I started interpreting it. The researchers were more likely to analyse the Iliad and the
Odyssey was neglected. After applying the theory of Homeric studies to the Odyssey, I
moved on to a structural interpretation of this text.
At the beginning of the chapter devoted to the structure of the Odyssey, I first
identified the methodological procedures that I wanted to apply. I have interpreted
the small epics of which the Odyssey is composed, and at the same time I have
reconstructed the structures of these small parts by using narratology and its key
hermeneutic and structural approaches. All this became the basis for the
interpretation of the Odyssey as a whole.
In the end, I think about the thoughtful and elaborate processing of the Odyssey,
whose smaller epics are connected together even that they can be considered as
separate units. This fact was already pointed out by Aristotle, for whom Homer was an
ideal example of ancient poets. Then I briefly recapitulate the individual small epics, so
I can show their tight connection. It is safe to say that the Odyssey are stories in
87
stories. While reading the poem, it is easily recognizable which stories have probably
already existed, but they have been merged together with new texts. However, as I
have already indicated, it was not a random merger, but a very elaborate intentional
fusion, what is proved in the structural analysis in this diploma thesis. I do not provide
evidence if Homer is a group of people or just one person, but I can claim that the idea
of one poet creating his own poem, which simultaneously belongs to everyone,
because the basics for its creation were older, is not unrealistic.
88
8 Zdroje
8.1 Pramenné zdroje
ARISTOTELÉS. Poetika. Překlad Mráz, Milan. Praha: OIKOYMENH, 2008. ISBN 978 – 80 –
7298 – 131 – 1
ARISTOTELÉS. Rétorika. Překlad Kříž, Antonín. Praha: Petr Rezek, 2010, ISBN 80 – 86027
– 32 – 5
HOMÉR. Ílias. Překlad Vaňorný, Otmar. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. ISBN
978 – 80 – 7587 – 955 – 4
HOMÉR. Odysseia. Překlad Šrámek, Vladimír. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978 – 80 – 200
– 2187 – 8
HOMÉR. Odysseia. Překlad Vaňorný, Otmar. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. ISBN
978 – 80 – 7602 – 289 – 8
8.1 Příručky
CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Praha: KLP, 2009. ISBN 978 – 80 – 86791 –
71 – 5
GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha: Levné knihy, 2004. ISBN 80 – 7309 – 153 – 4
HÁJEK, Martin. Čtenář a stroj. Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Praha:
Sociologické nakladatelství (Slon), 2014. ISBN 978 – 80 – 7419 – 161 – 9
KERÉNYI, Karl. Mytologie Řeků I. Příběhy bohů a lidí. Praha: OIKOYMENH, 1996. ISBN 80
– 86005 – 14 – 3
RENGAKOS, Antonios, ZIMMERMANN, Bernhard. Homer – Handbuch. Stuttgart: J. B.
Metzler´sche Verlagbuchhandlung und Carl Ernst Poeschel Verlag, 2011. ISBN 978 – 3 –
476 – 02252 – 3
89
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Praha: Nakladatelství
BRÁNA, s.r.o., 2005. ISBN 80 – 7243 – 266 – 4
Encyklopedie antiky. Praha: ACADEMIA, 1973. ISBN 21 – 003 – 73
Slovník antické kultury. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. ISBN 25 – 119 – 74
8.2 Monografie
ADORNO, Theodor W., HORKHEIMER, Max. Dialektika osvícenství. Praha: OIKOYMENH,
2009. ISBN 978 – 80 – 7298 – 267 – 7
AUERBACH, Erich. Mimesis. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80 – 204 – 0738 – 3
BETTENWORTH, Anja. Gastmahlszenen in der antiken Epik von Homer bis Claudian.
Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2004. ISBN 3 – 525 – 25252 – 8
BLOOM, Harold [editor]. Homer. Bloom’s Major Poets. New York: Chelsea House
Publisher, 2001. ISBN 0 – 7910 – 5938 – 3
BLOOM, Harold [editor]. Homer. Bloom’s Modern Critical Views. New York: Chelsea
House Publisher, 2007. ISBN 0 – 7910 – 9313 – 1
BLOOM, Harold [editor]. Homer’s the Iliad. New York: Chelsea House Publisher, 2005.
ISBN 0 – 7910 – 8240 – 7
BLOOM, Harold [editor]. Homer’s the Odyssey. New York: Chelsea House Publisher,
2007. ISBN 0 – 7910 – 9299 – 2
COOK, Erwin, F. Structure as Interpretation in the Homeric Odyssey. Edinburgh:
Edinburgh University Press, 2014. ISBN 978 – 07 – 4868 – 010 – 8
CRYSTAL, David, CRYSTAL, Ben. The Shakespeare Miscellany. London: Penguin Book,
2005. ISBN 978 – 0 – 14 – 192811 – 1
FOWLER, Robert [editor]. The Cambridge Companion to Homer. Cambridge: University
Press, 2004. ISBN 0 – 5210 – 1246 – 5
90
MIREAUX, Émile. Život v homérské době. Praha: Odeon, 1980. ISBN 01 – 048 – 80
MITOSEKOVÁ, Zofia. Teorie literatury. Historický přehled. Brno: Host, 2010.
SCHADEWALDT, Wolfgang. Z Homérova světa a díla- Stati a pojednání k homérské
otázce. Praha: OIKOYMENH, 2019. ISBN 978 – 80 – 7298 – 255 – 4
SZLEZÁK, Thomas. A. Za co vděčí Evropa Řekům. O základech naší kultury v řecké
antice. Praha: OIKOYMENH, 2014. ISBN 978 – 80 – 72 – 98 – 496 – 1
STANLEY, Keith. The Shield of Homer. Narrative Structure in the Iliad. Nex Jersey:
Princeton University Press, 1993. ISBN 0 – 691 – 06938 – 7
VERNANT, Jean – Pierre. Počátky řeckého myšlení. Praha: OIKOYMENH, 1995. ISBN 80 –
85241 – 45 – 5
8.3 Články a studie
BARTOŠ, Hynek. Studie k homérskému pojetí lidské psychiky a tělesnosti. In: E-LOGOS
[online]. Praha: Prague University of Economics and Business, 2003, 10(1) [cit. 2021-
03-29]. ISSN 1211 – 0442 Dostupné z: https://e-logos.vse.cz/pdfs/elg/2003/01/03.pdf
BOHÁČEK, Kryštof. Moudrost Odysseova: Jak dospět v muže pod nadvládou žen?. In:
Ostium [online]. Trnava: OZ Ostium, 2019, 15(3) [cit. 2021-03-29]. ISSN 1336 – 6556
Dostupné z: https://ostium.sk/language/sk/moudrost-odysseova-jak-dospet-v-muze-
pod-nadvladou-zen/
BOHÁČEK Kryštof. Vnější a vnitřní hrdina. Individualita u Homéra. In: Kuděj. Plzeň:
Západočeská univerzita v Plzni, 2013, 14(2), s. 5 – 24. ISSN 1211 – 8109
FISCHEROVÁ, Sylva. Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice. Studie in:
HOMÉR. Odysseia. Praha: Academia, 2012. s. 427 – 475. ISBN 978 – 80 – 200 – 2187 –
8
OKÁL, Miloslav. Problematika Homérských básní a ich ohlasy u nás. Studie in: HOMÉR,
Odysseia. Překlad Okál, Miloslav. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1986. s. 397 – 428 ISBN
72 – 062 – 86
91
SCODEL, Ruth. The story-teller and his audience. Studie in: FOWLER, Robert [editor].
The Cambridge Companion to Homer. Cambridge: University Press, 2004. s. 45 – 58.
ISBN 0 – 5210 – 1246 – 5
SCHADEWALDT, Wolfgang. Homérova básnická ontologie. Studie in: REZEK, Petr
[editor]. Mýtus, epos a logos. Praha: OIKOYMENH, 1991. s. 13 – 25. ISBN 80 – 85 – 241
– 07 – 2
SILK, Michael. The Odyssey and its explorations. Studie in: FOWLER, Robert [editor].
The Cambridge Companion to Homer. Cambridge: University Press, 2004. s. 31 – 44.
ISBN 0 – 5210 – 1246 – 5
8.4 Elektronické zdroje
PUTNA, Martin C., Homér 21 [online]. Praha: FSH UK, 2015, [cit. 2021-04-15]. Dostupné
z:http://www.fhs.cuni.cz/homer21/homer.html#homerskedeje
92
9 Seznam obrázků
Obrázek 1 - Odysseia ............................................................................................................... 25
Obrázek 2 - Télemacheia ......................................................................................................... 33
Obrázek 3 - Faiákeia ................................................................................................................ 42
Obrázek 4 - Odysseovo vyprávění ............................................................................................ 48
Obrázek 5 - Nekyia .................................................................................................................. 52
Obrázek 6 - Odysseovo vyprávění 2 ......................................................................................... 55
Obrázek 7 - Faiákeia 2 ............................................................................................................. 59
Obrázek 8 – Ženiši ................................................................................................................... 78
Obrázek 9 -Odysseia................................................................................................................ 81
93
10 Seznam příloh
Strukturální interpretace Odysseiy (volně vloženo)