Úvodem musíme jednoznačně zdůraznitne vždy doceňovanou skutečnost, že Krko-noše nejsou v žádném případě pouze „jed-němi z řady“ hercynských pohoří Evropy.Jejich dosavadní a v celém evropském ažsvětovém kontextu nadprůměrně zevrub-ný vědecký výzkum přesvědčivě ukázal,že mají v poměru k malé rozloze a nevel-ké nadmořské výšce mimořádné množstvíspecifických forem a jevů jak geologických,tak zvláště geomorfologických. Můžeme jeproto považovat přinejmenším za pohoříceloevropského významu.

Základ všeho je geologieVýznamnou příčinou výše uvedeného jegeologická a tektonická stavba Krkonoš,která ovlivnila vývoj a následně rozmani-

tost jejich přírody – včetně živé složky –více než nadmořská výška. Přestože jsouKrálický Sněžník a Hrubý Jeseník co doabsolutní výšky s nimi v podstatě srovna-telné, pestrostí a bohatstvím přírodníhofondu se s Krkonošemi nedají srovnávat.Zásadní rozdíl začíná již přítomností dvouzákladních a zcela odlišných stavebníchjednotek Krkonoš: staršího proterozoické-ho krystalinika budovaného krystalickýmibřidlicemi (nejvíce svory, ortorulami a fy -lity) a mladšího paleozoického žulovéhoplutonu (těleso hlubinné vyvřeliny). Nalinii jejich styku vzniká tzv. kontaktnídvůr, kde byly starší horniny teplotněa tlakově metamorfovány; to se obvykleprojevuje i jejich zpevněním, zde konkrét-ně zastoupením kvarcitů. Kontaktní dvo-

ry známe samozřejmě také odjinud, alev celé naší republice se pouze v Krkono-ších nacházejí přímo v nejvyšších partiíchpohoří nad horní hranicí lesa. Jejich vý -skyt následně podmínil vznik návaznýchfenoménů, obohacujících celé pohoří,včetně nejcennější složky – arktoalpínskétundry. Již samotné zastoupení obou sku-pin hornin s odlišnými fyzikálními vlast-nostmi ve vrcholových partiích, zvláštěv podobě různé odlučnosti a navíc obo-hacené o další tvrdé horniny kontaktníhodvora, má zásadní vliv na pestrost geo-morfologických forem, které zde poté vzni-kaly a vznikají dodnes (obr. 2 a 4).

Tvrdé horniny kontaktního dvora bylypříčinou zpomalení postupu oživené zpět-né eroze, k níž došlo po tektonickém zdvi-hu pohoří v třetihorách. Pro další vývojreliéfu i celé přírody Krkonoš to zname-nalo naprosto rozhodující faktor. Zpomale -ním totiž nedospěla eroze až k pramenůmřek, ale v nejvyšších částech pohoří, u pra-menů Labe na západě a Bílého Labe a Úpyna východě zůstal zachovaný vývojověstarý třetihorní reliéf v podobě vyzdviže-ných zarovnaných povrchů, typologickyřazených k tzv. etchplénům (obnažené,zčásti přemodelované bazální zvětrávacíplochy na styku skalního podloží a zvět-ralin staršího topografického povrchu; jed-noduše řečeno plochy s vyrovnaným po -vrchem, někdy nazývané též holoroviny).Proto zůstaly v těchto úsecích propojenéoba hlavní hřbety Krkonoš (Slezský z tvrd -ších drobnozrnných žul, Český z tvrdýchhornin kontaktního dvora) a vytvořily roz-sáhlé vrcholové, jen slabě zvlněné plošiny.Ty v glaciálech sehrály zásadní roli jakovyživovací (deflační) plochy ledovců a nej -výrazněji se na nich uplatnily také kryo-genní procesy, zvláště mrazové trhání hor-nin a třídění zvětralin. V holocénu mělypodstatnou úlohu při vzniku subalpínskýchvrchovišť a vývoji tundry do dnešní podo-by, i jako nejvýznamnější stanoviště rost-linných a živočišných glaciálních reliktů.

Žulový pluton však výrazně ovlivnilKrkonoše ještě jedním faktorem – svýmvlastním půdorysem. Jeho jižní okraj pro-bíhá vrcholovou částí pohoří po délce,ztotožňuje se tedy s linií obou hlavníchkrkonošských hřbetů. Následky jsou daleko -sáhlé hned v několika směrech. V prvnířadě to způsobilo typologickou rozmani-tost krkonošských údolí. Hlavní krkonoš-ská údolí v západní a střední vrcholovéčásti pohoří (Mumlavský, Labský a Dlou-hý důl a Důl Bílého Labe) jsou paralelní sehřbety (získala subsekventní směr) a tepr-ve jejich pokračování (v podobě Jizerya Labe pod soutokem obou zdrojnic) sestáčí o 90° do konsekventního směru (kol-mého na hlavní hřeben). Ve východní čás-ti se okraj plutonu stáčí k severu a sou-běžně s tím postupují stejně strukturnísměry krkonošského krystalinika, takžedvě hlavní údolí východních Krkonoš,Obří a Jelení důl, jsou naopak konsekvent-ní od samého počátku. Není to ale jen hrase slovy, neboť tato skutečnost má zásadnídopad na charakter říční, a tím i údolnísítě v obou částech (pravoúhlý typ na zá -padě a ve středu, stromovitý na východě)a v důsledku i na členění pohoří na hlav-ní hřbety a z nich vybíhající nižší rozso-chy. V málokterém našem pohoří se navíc

živa 4/2013160ziva.avcr.cz

Vlastimil Pilous

Neživá příroda Krkonoš

Neživá složka přírody, ať geologická (podpovrchová) nebo geomorfologická(povrchová), je součástí každého chráněného území a velkoplošného zvláště.Bohužel není vždy ve srovnání s biotickou složkou plně doceňována, ačkoli jižz genetické posloupnosti vyplývá, že bez příslušné neživé složky nemůže exis -tovat ani ta živá. Stejná závislost platí i o rozmanitosti a pestrosti území. Ne živásložka je určující pro reliéf, a tím má v rozhodující míře roli krajinotvornou –právě Krkonoše jsou toho dokonalým příkladem. Několik století trvající osíd-lení a exploatace změnilo však naše nejvyšší pohoří z velké části na kulturníkrajinu, byť s mnoha specifickými rysy. V rámci těchto aktivit došlo k řadě nega-tivních zásahů do zdejší přírody, nebo k poničení až přímému zničení částíněkterých přírodních objektů (namátkou jmenujme soutěsku Červeného potokav kvádrovitě odlučných žulách, morény ve Vlčím dole nebo obří hrnce v krysta -lických vápencích). Jiným škodám, jako např. odstřelení peřejí v Labské sou-těsce, se díky existenci Krkonošského národního parku již podařilo zabránit.V jiných sférách člověk krajinu naopak paradoxně obohatil, např. o tvary relié -fu spojené s historickou těžbou nerostů (tzv. montánní tvary) nebo mimořádněrozsáhlé agrární formy (meze, kamenné snosy apod.), které jsou součástí luč-ních enkláv a staly se zároveň významnou složkou krajiny.

1

na změnách směrů toků a údolí i jejichlokálních ohybech tak výrazně podílí od -lišná tvrdost a odolnost vůči erozi u jed-notlivých hornin. Projevuje se to rozdílymezi různými horninami (např. fylitya ortorulami) i v rámci jediné z nich (např.mezi drobnozrnnými a středně zrnitýmižulami, nebo mezi chloritickými a musko -vitickými fylity).

Krkonoše vděčí za svou mimořádnoupřírodní pestrost ještě dvěma shodným,

sice náhodným, ale přesto přímo rozho-dujícím geologickým okolnostem. Výšeuvedený kontakt (kontaktní dvůr) obouhlavních geologických jednotek, kterýpředurčil směr většiny velkých krkonoš-ských dolů i hlavních podélných zlomů,podle nichž byly v třetihorách Krkonoševyzdviženy v podobě hrástě do dnešnívýšky, se totiž dokonale shoduje se smě-rem (severozápad-jihovýchod) hlavníchvětrných systémů ovlivňujících klima tétočásti Evropy. Jde hlavně o větry přináše -jící srážky (dešťové i sněhové) od oceánu.Tento faktor se v mezoklimatických pomě-rech projevuje zformováním anemo-oro-grafického (A-O) systému pohoří (Jeník1961, viz také článek na str. 171), kterýpodle všech znaků existuje přinejmenšímcelý kvartér.

Geomorfologická role anemo-orografických systémůPoznatky o A-O systémech se posuzují(i popularizují) hlavně podle účinku na ži -vou přírodu, do důsledku vzato je to alevlastně naopak. Právě působení A-O systé-mů spolu s rozsahem a polohou vrcholo-vých zarovnaných povrchů v ledovýchdobách rozhodujícím způsobem přispělyke glaciálně-kryogennímu přemodelová-ní reliéfu vrcholových poloh pohoří. A-Osystémy se tak spolupodílely nejen napoloze a velikosti ledovců, ale i na vlast-ním formování karů, ledovcových údolí(trogů) i nivačních depresí a také kryogen-ních tvarů reliéfu (např. kryoplanačníchteras – svahové terasy vzniklé tříděnímzvětralin mrazovými procesy). O významuvšech těchto reliéfových forem pro vznikdrobných holocenních reliéfů i následují-cí vývoj živé přírody není třeba hovořit.Recentním dědictvím těchto procesů jelavinová činnost, která se z velké části pro-storově shoduje s místy nejintenzivnějšíchglaciálních procesů. Zde se opět nabízísrovnání s Králickým Sněžníkem a Hru-bým Jeseníkem. V těchto pohořích bylonavzdory velmi podobné nadmořské výš-ce uplatnění A-O systémů podstatně méněvýhodné, a tím i méně výrazné. Příčinou

je jejich odlišná tektonická stavba, tímmenší rozloha deflačních (vyživovacích)ploch, ale také jiná orientace údolí, pro-tože zde převládá radiální typ říční sítě.Z těchto důvodů byla míra jejich zaledněníspolu s větší kontinentalitou i nesrovna-telně menší. Totéž platí pro dnešní lavi-novou činnost, a proto je počet lavinovýchdrah v těchto pohořích řádově nižší.

Krkonoše bývají také často srovnáványs francouzskými Vogézami a německýmSchwarzwaldem, což jsou další významnáa vysoká středoevropská hercynská po hoří.Nehledě na jejich podstatně větší rozlohuoproti Krkonoším však srovnání neplatí vevšech ohledech, mimo jiné právě v cha-rakteru zalednění, a tím i roli A-O systémůpři jeho vzniku. Na schéma převládajícíhoproudění srážkových větrů v glaciálech vestřední Evropě jsou různé názory a navícse také mohlo měnit podle míry globální-ho zalednění v různých ledových dobách.Severní moře mělo v různých obdobíchkvartéru podstatně menší rozlohu, nebobylo v jednotlivých glaciálech zčásti nebodokonce zcela překryto severským konti-nentálním ledovcem. Předpokládá se pro-to, že větry přinášely srážky hlavně po již-nější, a tedy i delší dráze než dnes – ažz oblasti Biskajského zálivu. Nasvědčova-ly by tomu Vogézy a Schwarzwald, kterébyly nesrovnatelně více zaledněné nežKrkonoše a jejich vrcholové partie pokrý-val souvislý ledovec náhorního (fjeldové-ho) typu, přičemž zde docházelo např.k transfluenci („přetékání“ ledovců meziúdolími) navzdory tomu, že mají nižšínadmořskou výšku než Krkonoše. Je tedyzřejmé, že zachycovaly podstatně vyššípodíl srážek. Směrem k severovýchodu serychle zvětšovala kontinentalita (umocňo-vaná nejspíš studenými, sestupnými –katabatickými – větry proudícími od kon-tinentálního ledovce) a v České vysočiněbyly proto již jen jednotlivé, výrazně izo-lované karové ledovce. Pouze v Krkono-ších kvůli jejich značné výšce, zmíněnýmrozsáhlým vrcholovým deflačním plo-chám a patrně i blízkosti kontinentálníholedovce vznikl omezený počet údolních

živa 4/2013 161 ziva.avcr.cz

432

1 Přestože Krkonoše patří k nejlépeprobádaným pohořím světa, nelze anizde vyloučit překvapivé nové nálezy. Tak tomu je v případě karovité depreseobjevené v r. 2012 – Vasovy jámy v Jelením dole, jejíž svahový ledovecs krátkým splazem byl ve zdejších poměrech zcela atypický.2 Kontaktní dvůr žulového plutonuzásadním způsobem přispěl k pozdější-mu vývoji reliéfu a celé přírody Krkonoš.Vedle výrazných konvexních forem,k nimž patří i nejvyšší vrcholy pohoří(Sněžka, Luční a Studniční hora) s nímsouvisí i vznik Rudné rokle, která se řadí k tektonicky nejkomplikovanějšíma petrologicky i mineralogicky nejbohatším místům pohoří.3 Pro Krkonoše je typické velmi malézastoupení karbonátových hornin; o to zajímavější je, že se tu nachází nejdokonalejší skalní jehla v těchto horninách v naší republice (Lysečiny).4 Sněžka, nejvyšší hora Krkonoš i celé republiky, vděčí za svůj vznik tvrdým horninám kontaktního dvora. Její masiv je však modelovaný i dalšímiprocesy, jako např. hlinito-kamenitýmipřívalovými proudy (mury), které bylydříve považovány za svahový procestypický jen pro velehory. Dnes již víme,že se nacházejí i v některých pohoříchstřední nadmořské výšky České vysoči-ny; poprvé byly však identifikoványa podrobně studovány právě v Krkono-ších, kde je jich také výrazně nejvíce.Největší krkonošské mury na svazíchSněžky

a svahových ledovců se splazy (viz např.obr. 1) a na nejvyšším zarovnaném povr-chu pravděpodobně jeden drobný a izo-lovaný náhorní (fjeldový) ledovec. Vestředo evropském kontextu hercynskýchpohoří proto představují Krkonoše jakojediné „přechodnou“ polohu mezi těmis fjeldovým zaledněním na jedné straněa pouze karovým na druhé. Krkonoše jsoutak jediným naším pohořím, které máv dokonalé podobě vytvořenou škálu gla-ciálních forem reliéfu, a to jak erozních(kary, zdvojené i visuté kary, trogy), takakumulačních (morény – čelní, bočnía ústupové, morénová jezera – včetně za -niklých). V Labském dole se vyvinul dalšíjev jinde u nás vyloučený – visutá extra -glaciální údolí (Pudlavy a Dvorského po -toka) ústící vodopády do ledovcovéhotrogu Labského dolu. Na ledovcová jezerajsou sice Krkonoše chudé v absolutnímpočtu i ve srovnání s výše uvedenými niž-šími hercynskými pohořími (včetně Šuma -vy), ale paradoxně co do rozmanitostijejich vzniku (včetně dalších již zaniklých– prokázaných nebo předpokládaných)nelze vyloučit, že jsou srovnatelné, neboje naopak i předčí.

Na druhé straně podstatně menší míra za -lednění ve srovnání s Vogézami a Schwarz-waldem podmínila, opět ve spojitosti s A-Osystémy, dokonalejší vývoj periglaciálníchtvarů ve vrcholových polohách, než je tomuv kterémkoli jiném evropském hercynskémpohoří. Z tohoto hlediska můžeme tedyříci, že slabší zalednění Krkonoše naopakobohatilo – jak absolutně (rozmanitostíprocesů a tvarů), tak v poměru k ostatnímpohořím, včetně Vogéz a Schwarzwaldu.Zvláště na vrcholech, které nebyly krytyledovým příkrovem, se vyvinul souborperiglaciálních tvarů, počínaje nejnápad-nějšími kryogenními terasami a nivační-mi depresemi přes kamenná a balvanovámoře po mrazem tříděné, tzv. strukturnípůdy. Zvláště vrchol Luční hory předsta-vuje evropský unikát, neboť je téměř sou-visle přemodelovaný a lemovaný systé-mem kryoplanačních teras (obr. 5), kterýmá v Evropě obdobu jen v nejchladnějšíchoblastech Skandinávie a Severního Uralu.Ve vrcholové tundře Krkonoš však pokra-čoval vývoj některých kryogenních forema mi kroforem i v holocénu (snad i některéstrukturní půdy, byť v podstatně zpoma-lené podobě, dále putující bloky, soliflukč -ní jazyky a laloky – vzniklé pomalým pohy-bem půdy po svahu). Podobně tomu bylou drobných forem vázaných na sněhovéakumulace zvláště ve vrcholových partiíchs vyrovnaným terénem (miniaturní nivač-ní deprese, nivační valy na spodní stra-ně sněhových polí). Soubor všech těchtotvarů v takové šíři a dokonalosti na maléploše najdeme opět jen v uvedených se -verských územích a chybí v podstatněvyšších pohořích jako Alpy, Karpaty čiPyreneje, neboť v jejich mladém eroznímreliéfu se strmými a skalnatými svahya pro rozsáhlé zalednění v glaciálech ne -jsou k jejich vzniku vhodné podmínky.Vzhledem ke své nadmořské výšce majíKrkonoše nejvíce sněžníků ze všech našichpohoří. Přes jejich lokální význam a malérozměry se na jejich bázi a čelech uplatňu -je recentní nivační eroze v podobě posou-vání zvětralin a tvorby sněžníkových valů.

V nižších polohách se mrazové zvětrá-vání projevilo početnými tzv. mrazovýmisruby (skalními stupni vytvořenými vesvahu mrazovým zvětráváním a násled-ným odnosem), zvláště ve svazích hlav-ních říčních údolí. Jejich výskyt, směra charakter jsou nejčastěji podmíněny po -lohami tvrdších hornin (např. kvarcitůa rul). V případě jejich pokročilejší de -strukce jsou lemované sutěmi i kamenný-mi moři. Mezi nápadné skalnaté formys ostrou modelací patří tzv. kozí hřbety –stejnojmenné krkonošské Kozí hřbetypředstavují největší útvar tohoto typuu nás. Zvláště polská, žulová strana Krko-noš vyniká velkým počtem skalních útva-rů typologicky náležejících k izolovanýmskalám (torům) a skalním hradbám. Tysice vznikly dlouhodobým dvouetapovýmvývojem, ale domodelovaly je také mra-zové procesy. Na jejich povrchu se vytvo-řily početné mikroformy jako skalní mísya skalní fasety, anebo mají vlivem inten-zivního rozpukání podobu tzv. žokovitýchnebo palačinkových skal (Pevnost).

Současné geomorfologické procesyNevšední a v rámci hercynské části Evro-py (tím i v měřítku České vysočiny a celérepubliky) výjimečná rozmanitost geo-morfologických procesů a forem v Krko-noších ale platí i pro holocén, a tedy záro-veň pro současnost. V rámci vodní erozezde stojí za zmínku zvláště odlišnost mo -delace skalních úseků koryt ve vodícíchúdolích A-O systémů (Mumlava, BíléLabe) a někdejších zaledněných údolích(Labský a Obří důl), vyplývající mimo jinéz rozdílného vývoje jejich sklonovýchkřivek, ale také z tektonických poměrůa charakteru odlučnosti a rozpadu hornin.

Ve skalních úsecích jsou zajímavým tva-rem soutěskovitá koryta popsaná poprvétéž z Krkonoš, vzniklá intenzivní lineárníerozí na tektonických poruchách, častoprovázených drcenými (tzv. alterovanými)polohami. Významným krkonošským feno -ménem jsou vodopády. Nejsou zdaleka jenturistickou atrakcí, ale napovídají mnohéo geologických poměrech a geomorfolo gic -kém vývoji reliéfu, zvláště v případě sku-pinového výskytu. Krkonoše stojí v rámci

našich pohoří jednoznačně na prvnímmístě nejen co do počtu, výšky a vodnosti,ale i genetické rozmanitosti (počtu typů)vodopádů. Zdaleka nejde o to, že jsou téžpohořím nejvyšším; absolutní výška nenípro počet a výšku vodopádů rozhodující.Příčinou je právě zmíněná geologickáa tektonická rozmanitost a kombinace pro-cesů, kterými Krkonoše prošly ve svémvývoji. Vedly k tomu, že zde máme dva nej-vyšší vodopády celé mimoalpské středníEvropy (Pančavský a Horní Úpský). Obavznikly na kontaktu reliéfu dvojího typu,poměrně rozsáhlého, tektonicky vyzdviže -ného zarovnaného povrchu a ledovcempřehloubeného údolí; tyto podmínky nabí-zejí z hercynských pohoří v dokonalépodobě právě jen Krkonoše. Některé vodo-pády jsou navíc typologicky zcela výji-mečné přinejmenším ve střední Evropě(např. na tocích visutých extraglaciálníchúdolí do ledovcového trogu, extraglaciál-ního toku na ledovcové moréně, na čelechtektonických žulových soutěsek, nebo natektonicky členitém kontaktu svorů, vá -penců a železitých metamorfovaných hor-nin – skarnů).

Z vývojově mladých forem stojí zazmínku početné obří hrnce a obří kotlev krkonošských tocích. Z hlediska počtujsou na prvním místě vodné toky Jizerya Labe. Významným novým poznatkempopsaným u nás poprvé právě z Krkonoš(Pilous 1976) však je, že vznikají v po -měrně hojném počtu v tvrdých krystalic-kých horninách i na potocích s velmimalým průměrným průtokem (pouze litry

ziva.avcr.cz 162 živa 4/2013

5 Luční hora se systémem dokonalýchkryoplanačních teras (svahové terasyvzniklé tříděním zvětralin mrazovýmiprocesy), soliflukčních forem a mrazemtříděných půd je v naší zeměpisné šířceunikátem evropského významu.6 Vodní eroze je v současnosti nejvýznamnějším přírodním procesempodílejícím se na modelaci pohoří. Přes 2 m vysoká balvanito-blokovitá akumulace v korytě Bílého Labe vzniklaběhem jediné povodně a ukazuje taknázorně intenzitu těchto procesů. Snímky V. Pilouse

5

za sekundu, nebo několik málo desítek lit-rů za sekundu). To je jinak u nás známopouze v jediném případě v Hrubém Jese-níku a nejnověji z Jizerských hor (Pilous2009). Studium těchto tvarů v Krkonošíchpomohlo osvětlit zásadní význam vzájem-ných strukturních směrů (břidličnatosti)krystalických břidlic a směru toku. Nej-výhodnější je vzájemně kolmé postavení;to nesplňuje třeba Úpa, a proto je jich naní velmi málo. Unikátní v rámci republikyjsou povrchové obří hrnce v krystalickýchvápencích; bohužel jedna ze dvou lokalitbyla relativně nedávno zničena. Stejnějedinečné jsou obří kotle (obr. na 2. str.obálky), obdobné formy větších rozměrů(řádově metrů), včetně jejich mělkých,embryonálních vývojových stadií, v žulei krystalických břidlicích v korytech ně -kolika zdejších toků, které v tak dokona-lých formách najdeme až v Alpách nebove Skandinávii.

Za pozornost však stojí i erozně-aku-mulační formy v korytech krkonošskýchtoků, a to jak řek, tak potoků (obr. 6). Pa -tří mezi ně např. říční ostrovy nebo téžúseky tzv. divočících toků, kde docházív náplavech k rychlému přemísťováníkoryta (nebo koryt). Reliéf našich pohořístřední nadmořské výšky (středohoří), na -víc vývojově starých, není pro vznik divočí -cích toků vhodný, proto jsou u nás vzácné.O to víc vyniká případ Rudného potokaa Úpy v prostoru Na dolech v Obřím dole,kde probíhá v současnosti erozní fáze v ná -plavovém kuželu a následně divočení Úpyv intenzitě, kterou známe hlavně z vele-hor a nemá obdobu nikde jinde v republi-ce. Těsnou návaznost na údolní kameni-té náplavy a akumulace mají ponorné tokya jejich vývěry v Obřím a Koulovém dole,jež se rovněž na žádném jiném místěv České republice nenacházejí.

Ze svahových procesů jsou pro Krkono-še příznačné hlavně hlinito-kamenité (bal-vanité) proudy, častěji označované jakomury, lidově i zemní laviny (obr. 4). Vzni-kají za extrémně silných srážkových pří-valů, téměř výhradně v letním období. Přisvém rychlém pohybu strhávají lesní po -rost, v jediném případě u nás dokoncedošlo v Obřím dole ke zničení dvou domů

a ztrátám na životě. Mury byly v minulos-ti uváděny hlavně z velehor, dnes jsou alepopsány z několika českých pohoří, i kdyžsamozřejmě menších rozměrů. Krkonošejsou v jejich počtu i celkové jimi postiže-né ploše jednoznačně na prvním místěv republice. S jednou výjimkou v HrubémJeseníku zde najdeme největší mury (s plo-chou přes 5 ha). Ostatní svahové procesybývají v Krkonoších spíše výjimečné (pří-ležitostné sesuvy), ale ve skalních stěnách,nejčastěji karů a trogů, se ojediněle regist-rují drobná skalní zřícení.

V poslední době bylo zjištěno, že se namodelaci svahů vysokých poloh podílílavinová činnost v podstatně větší míře,než se dříve předpokládalo, přestože půso-bí zvláště v dlouhodobém horizontu. Pro-jevuje se strháváním drnových vrstev, keřůa stromů s celými kořenovými baly a takévyčnívajících balvanů, čímž přemísťujíněkteré laviny (především základové) taképoměrně značné množství pevných hmot.V souvislosti s lavinami byly nově v Krko-noších evidovány jevy jako vymrštěné„skákající balvany“ vytvářející malé im -paktní krátery, humusové „pavučinové“povlaky na vegetaci, efemerní sněhové tva-ry, např. lavinové stoly (miniaturní obdobaledovcových stolů s „kloboukem“ z balva-nů i humusu) nebo firnové mosty, tunelya „propasti“ v lavinových akumulacích.V souvislosti se sněhovou pokrývkou bylyna našem území pouze z Krkonoš popsá-ny tzv. břečkotoky, tedy rychlé stékánírozbředlého sněhu vznikající v souvislos-ti s překotným táním sněhu, často vlivemdeště.

Za zmínku zde stojí výskyt krystalic-kých vápenců v Krkonoších. Soustřeďujíse hlavně v okrajových partiích pohořía projevují se dvojím způsobem. První jereliéfotvorný. V polohách tence břidlič-natých, někdy drcených krystalických břid-lic tvoří kompaktnější vápence paradox-ně pevnější složku, a proto jsou eroznímia denudačními procesy selektivně vypre-parovány do výrazných suků (monadno-ků), ve svahových polohách často výško-vě asymetrických (Maršovsko, Velká Úpa).Podobnou genezi má vápencový hřebínekna Rudníku představující současně nej-

výše položený výskyt vápenců na našemúzemí. Za krátké krasové kaňony, jedinév této části Čech, lze považovat dva úse-ky krkonošských údolí – Jizerky u Křížlica Vodovodního údolí u Horního Maršova.Vzhledem k malému zastoupení vápencův Krkonoších je unikátem Lysečinská skal-ní jehla (obr. 3). V rozsáhlých územíchnaší republiky budovaných kvádrovýmipískovci jsou poměrně časté pískovcovéskalní jehly, ale vápencová v tak dokona-lé podobě je právě tato u nás jediná. Zdejšívápence jsou také zkrasovělé, ale dominujíhlavně podzemní tvary – jeskyně, obje-vené (a současně v různé míře i zničené)z větší části při lomové těžbě. Jeskyněnejsou nijak významné, ale v jedné z nich(Trucovna v Horním Maršově) se např.nacházejí poměrně vzácné jeskynní perly.

Výjimečným úkazem je v neposlednířadě čedičová žíla (Żleb Bazaltowy) v MaléSněžné jámě na polské straně, nejvyššívýskyt neovulkanitů v Českém masivu,obnažená vodní a následně i ledovcovouerozí. Je vyhlášená hlavně jako botanickálokalita, ale představuje též významnougeologickou (prizmatická odlučnost čedi-če) a geomorfologickou (měkčí čedič pod-léhá rychleji erozi než okolní kvádrovitěodlučná žula) lokalitu.

Nerostné bohatstvíNa závěr je třeba poznamenat, že vznikpopsaného žulového plutonu se uplatnili v jiné sféře, a to při vývoji rudných ložisek,zvláště skarnového typu, vznikajících nakontaktech karbonátových a silikátovýchhornin. Rudné bohatství Krkonoš (včetněložisek odlišného typu a na různých loka-litách) sice nikdy nedosáhlo takového vý -znamu jako např. v Krušnohoří (z hlediskapřírody můžeme říci naštěstí), ale přestopoznamenalo reliéf pohoří početnýmimontánními formami a významně oboha-tilo historii regionu. Jde hlavně o lokalituRudník v Obřím dole, která tvoří součástkontaktního dvora a je vyhlášena mimo-řádným mineralogickým bohatstvím – cel-kem se tu uvádí 43 minerálů, některé z nichdosáhly i světového ohlasu, předevšímscheelit, ale také křišťál, wollastonit a růže -nín. Tyto minerály se v minulosti bohuželstaly předmětem nelegálního drancovánísběrateli. Z Krkonoš, konkrétně Černéhodolu byly popsány také čtyři endemickéminerály, arzenidy mědi a stříbra – nová-kit, koutekit, paxit a kutinait. K zajímavos -tem patří i velmi početné, plochou a obje-mem rozsáhlé montánní tvary reliéfu popřevážně povrchové těžbě zlata, která zdedosáhla největší intenzity v 16. stol. Na -cházejí se hlavně v širším okolí Svobodynad Úpou. Mnoho otázek spojených s toutočinností však dodnes čeká na vysvětlení.

Krkonoše jsou plošně i výškově jenmalé pohoří, ale vzhledem ke koncentracifenoménů a tvarů geologického a geomor-fologického charakteru, jakou se nemůžepochlubit žádné jiné pohoří České repub-liky, je lze označit bez nadsázky za velkévýznamem.

živa 4/2013 163 ziva.avcr.cz

6