Na počátku 19. stol. se v malé obci Tucho-řicích na Lounsku počaly těžit vápence.V krajině obecně chudé na zdroje vápna tobyla velmi hledaná hornina, která zane-dlouho proslula jako vyhlášená surovinapro pálené vápno, rozvážené do dalekav malých dřevěných sudech. Sběratelé sizáhy ve vápencích povšimli hojných ulitsladkovodních i suchozemských měkkýšůa vzácně se objevily i fosilní kosterní zbyt-ky savců; místní řídící učitel Karel Ihl za -sílal kolem r. 1890 do muzeí v Praze a Víd-ni velké kolekce těchto nálezů. Postupněvznikla řada odborných pojednání, kterázprvu uváděla geologické stáří starších

třetihor. Badatelé totiž porovnávali bohatéspolečenstvo měkkýšů s jediným podob-ným výskytem v Evropě v Mohučské pán-vi, jenž byl datován na rozhraní oligocé-nu a miocénu. Pozdější rozbor (Wenz 1900)však stanovil, že tuchořičtí měkkýši jsoumladší – ze spodního miocénu (před 23 až16 miliony let), což potvrdily i výsledkyurčení doprovodné fauny savců (Schlosser1901).

Vznik vápenců v Tuchořicích a širšímokolí souvisí s minerálními vývěry termál-ních pramenů na tektonickém pásmu Ohá-reckého zlomu, který na jihu omezuje seve-ročeskou třetihorní pánev. Vše nasvědčuje

tomu, že rozsah sladkovodních vápencůbyl velký, což také prokázalo podrobné ma -pování celé oblasti, které uskutečnil geologMiroslav Váně v r. 1962. Domníváme se, žezde v miocénu vzniklo několik obřích kas-kád u mocných termálních vápnitých pra-menů obklopených bohatou teplomilnoukvětenou. Podobné kaskády známe v sou-časnosti např. v Yellowstonském národnímparku v USA (viz obr. na 3. str. obálky),nebo ve východním Turecku (Pamukkale).

Významný objev byl v Tuchořicích uči-něn v r. 1860. Jak jsme uvedli dříve, vevápencích se vyskytovaly hlavně hojnéulity suchozemských a vodních měkkýšůa mnohem vzácněji kosti a zuby savců. Najednom odděleném místě na jihovýchod-ním okraji obce však byly nalezeny v od -lišných vrstvách i zuby několika druhůsavců, a to s nápadně velkým počtem vět-ších šelem; chyběly zde však zbytky měk-kýšů. Zuby se naštěstí záhy dostaly dopovolaných rukou, všiml si jich význam-ný přírodovědec a lékař, rodák z nedalekéBíliny, August Emanuel Reuss. Právě za -nechal lékařské praxe a stal se říšskýmgeologem ve Vídni. Reuss pocházel z rodi-ny Františka Ambrosia Reusse, věhlasné-ho bílinského lékaře v Lobkowiczovýchslužbách, který ve svých četných spisechpoložil základy mineralogie a balneologiev Čechách a proslul také jako odborný prů-vodce Johanna W. Goetha při jeho pobytechv Čechách. Reuss ml. pohotově o nálezechměkkýšů v Tuchořicích zveřejnil r. 1860zprávu (s krátkou zmínkou o novém nálezukosterních zbytků savců pod čarou) a uvě-domil o tom i svého nadřízeného ve vídeň-ském geologickém ústavu Eduarda Suesse,geologa a paleontologa. Suess ve zprávěz r. 1861 Reussův objev popsal s tím, že ob -sahuje doklady tří kopytníků (nosorožce,menšího prasete a sudokopytníka) a dálenápadný počet 18 zlomků zubů velké šel-my, snad jednoho jedince. Domníval se, žeje to jeden druh ze skupiny tzv. amficyo-nidů – Amphicyon intermedius – známýz evropského miocénu. Čeleď Amphicyo -nidae zahrnovala v třetihorách severnípolokoule značně rozšířený a rozvětvenýtyp šelem, podobný psovitým; poslední vý -zkumy však dokládají souvislost s medvě -dovitými šelmami.

Tyto a další nálezy z Tuchořic později(v r. 1901) podrobněji znovu popsal MaxSchlosser, kustod Paleontologické sbírkyv Mnichově. Také on se domníval, že jdepouze o jeden druh amficyonida. Jedno -tlivé fragmenty zubů sestavil dokonce dohorní a spodní řady chrupu a pokládal jeza doklad nového druhu A. bohemicus.Teprve další a úplnější nálezy z našichvýzkumů v letech 1968–90 pomohly vyře-šit určení fragmentů v Reussově kolekci.V jeho 18 zubech se podařilo rozpoznat třirůzné druhy amficyonů a dva další rodyHemicyon a Tomocyon. Jejich zlomkovitézachování a nemožnost srovnání způso-bily, že se z nich stal v r. 1861 neřešitelnýrébus.

Tuchořické nálezy se poté postupněmnožily a dnes jsou rozptýleny v několikasbírkách. Nachází se v Přírodovědnémmuzeu ve Vídni, Národním muzeu v Prazea zásluhou profesora paleontologie a geo-logie Gustava Laubeho také v geologic-ko-paleontologických sbírkách Univerzity

ziva.avcr.cz 90 živa 2/2011

Oldřich Fejfar

Nálezy fosilních savcůII. Tuchořice na Lounsku: dokladyživota v usazeninách třetihorníchteplých pramenů

Mezi třetihorními nalezišti České republiky hraje významnou úlohu tzv. Pod-krušnohorský prolom. Je to složitý tektonický útvar označovaný v geologiijako rift omezený dvěma výraznými zlomy: na severozápadě Krušnohorskýma na jihovýchodě Oháreckým, oblast prolomu mezi nimi je široká 25–35 km.Během třetihor postupně klesala a představovala tak prostor pro ukládání třeti -horních usazenin v několika dílčích pánvích, v nichž za příznivých podmínekvznikaly mocné hnědouhelné sloje. Tektonické zlomy riftů navíc vždy provázísopečná činnost, kdy podél nich vystupují na povrch různé typy magmatua doprovodných popelových, pyroklastických hornin. Tak je tomu i zde – naseverozápadě a severu Čech vznikaly rozsáhlé a složité vulkanické oblastiDoupovských hor a Českého středohoří. To vše vytváří z hlediska paleontologieideál ní přírodní archiv s množstvím příznivých vrstev. V tomto článku se zamě-říme na zvláštní případ, jenž s Podkrušnohorským riftem rovněž souvisí.

1

živa 2/2011 91 ziva.avcr.cz

3

2

1 Tuchořice. Panský lom na severnímokraji obce – série deskovitých sladko-vodních vápenců (výška částečně zasutěnéstěny je 15–20 m) představuje jezerní,limnic kou podobu (facii) spodno -miocenního prameniště. Jednotlivé vrstvyobsahují místy hojnou faunu měkkýšůa vzácně zuby savců (šelmy rodů Amphi-cyon, Hemicyon, Tomocyon a prasatovitýrod Aureliachoerus).2 Badatelé, kteří se v minulosti zaslou-žili o výzkum savčí fauny z Tuchořic.Zleva: August Emanuel Reuss (1811–73),Eduard Suess (1831–1914), Max Schlosser (1854–1932) a Gustav Laube(1839–1923) 3 A – Schéma Podkrušnohorského prolomu neboli riftu (žlutě) s areály vulkanismu (mřížkovaně). Červeně jsouoznačena naleziště paleontologickýchvýzkumů autora článku: 1. Chebskápánev: Františkovy Lázně (1958), Dolni-ce u Chebu (1959–67); 2. Jihovýchodníokraj Doupovských hor: Dvérce, Valeč(1957–67), Dětaň (1974–2008); 3. Chomu-tovská pánev: Ahníkov, těžební prostorSeveročeských hnědouhelných dolůMerkur – sever (1962–2011); 4. Tuchořice(1960–2011): sladkovodní vápence, travertiny termálních pramenů. B – Převýšený příčný geologický řez pánví na modré linii mezi body 3–4. C – Detailgeologického řezu jižní částí pánve řezuB se zakleslými krami sladkovodníchvápenců. Obr. B, C podle: M. Váně (1962).D – Část geologického profilu Reussovaa Suessova odkryvu na jihovýchodnímkonci Tuchořic odhaluje střední část torza travertinové kaskády spodno -miocenního (pravděpodobně termálního)prameniště postižené tektonickýmia půdními pohyby a následnou erozí.Polohy černohnědých slínů (8–10) jsouusazeniny někdejších jezírek kaskády se zachovanou savčí faunou; hrubé slabězpevněné travertiny (6, 7) obsahovaly listy, semena a plody, vzácně inkrustovanýhmyz a výlitky mozkoven ptáků. E – Detail vrstev ze středu obr. D. F – Schematický řez kaskádou prameništěa jezera s flórou obsahující palmy – Livi -stona (Li) a datlovník (Phoenix, Ph), trsyrákosin (Arundo, Ar), javory (Acer, Ac),ořechovce (Carya, Ca), jilmy (Ulmus, Ul),břestovce (Celtis, Ce), zelkovy (Zelkova, Za), todálie (Toddalia, To),liány (Smilax, Sm) aj. Výskyt datlovníkudokládá průměrnou roční teplotu, kteráneklesala pod 18 °C. Obr. A, F orig.O. Fejfar, J. Fridrich a Z. Kvaček (1992)

A

B

C

D E

F

Krušné hory

Merkur – severTuchořice

Tuchořice

Panský lom Reuss-Suess

OhřeAhníkov

sever

sever

jih

jih

400 m

400 m

300 m

200 m

200 m

0 m-100 m

100 m

5 km

500 m

1

0

sever

50 km

2 3 4 5 6

7

1 32

Ar

4 5 6 7 8 9 10

0

1

2

3

4m

8

Karlovy. Později se na celý Reussův objevzapomnělo a donedávna nebylo známoani původní oddělené místo nálezů koster-ních fosilií savců.

K tuchořickému nalezišti jsme se vráti-li po 100 letech v r. 1960, kdy bohaté vrst-vy Reussovy a Suessovy zprávy náhodouobjevil geolog a paleontolog Pavel Čtyr -oký – znovu se obnažily při rozšiřovánícesty. Zahájili jsme zde proto podrobnývý zkum, při kterém paleobotanik ČestmírBůžek určil i zbytky rostlin – vedle nápad-ně zřejmě v teplém prostředí zkroucenýchlistů zde byly např. pecky datlovníku roduPhoenix. Také při našich dalších nálezechfosilií savců se Reussova a Suessova zkuše-nost opakovala – počet druhů tuchořickéfauny se zvýšil na 35, přičemž zbytky še -lem stále převažovaly. Jeden sudokopytníkvšak tvoří výjimku: prasatovitý rod Aurelia -choerus, jehož dospělí jedinci dosahovalivelikosti současného selete, patří k nej-hojnějším, dokonce i v pevných vápencíchPanského lomu, kde jsou kosterní zbytkysavců vzácné.

Tuto zvláštní situaci ve druhové sklad-bě lze vysvětlit následujícím způsobem.Minerální složení některých vrstev vápen-ců prozrazuje, že šlo o usazeniny zřídla

horkých pramenů, které provázely výronydusivého oxidu uhličitého (CO2); prame-niště tak mohlo být přirozenou pastí s tzv.trofickým řetězovým účinkem, zmíněnýmtaké v předchozí části seriálu. Malá pra-sata rodu Aureliachoerus a spolu s nimiobčas i dva druhy jiných sudokopytníkůa tři druhy nosorožců opakovaně hynulypři pití vody. Jejich mršiny následně vábilyrůzné druhy šelem, které rovněž usmrtilyexhalace CO2. Tento model dobře vy svět -luje nápadnou koncentraci šelem v tucho -řických horkopramenných uloženinách.Jeho platnost jsme si mohli ověřit na pří-padu jiné stejně staré lokality v severočeskétřetihorní pánvi, která byla krátce natoobjevena v těžebním prostoru Merkur – se -ver v oblasti někdejší obce Ahníkov. Zdepanovaly „normální“ podmínky na břehupánevního jezera a šelmy jsou jako obvyk -le zastoupeny velmi vzácně. Bohatá savčífauna je zde uložena ve slínech sopečnéhopůvodu na bázi hlavní sloje.

Tuchořická nalezištěV Tuchořicích rozeznáváme dvě různánaleziště, která vznikala současně, ale liši-la se paleontologickými nálezy. Jsou tov rámci České republiky jediná místa s roz-

sáhlým výskytem třetihorních sladkovod-ních vápenců. První lokalitou je odkryvu cesty na jihovýchodním okraji obce(dnes označovaný jako profil Reuss-Suess)a zahrnuje pestrou sérii nepravidelnýchmálo zpevněných poloh travertinů a váp-nitých míst černohnědých slínů. Jedno -tlivé vrstvy jsou odděleny masivními la -vicemi vápence zpevněných sádrovcem.Zvláště travertiny obsahují listy, semenaa plody subtropické flóry, inkrustovanýhmyz a vzácně i výlitky mozkových dutinptáků. V čočkách tmavých slínů a na sád-rovcových plochách se vyskytují kosternízbytky savců. Ulity plžů, hojné ve vápen-cích druhé lokality, zde zcela chybějí, cožmůže být ovlivněno teplotou, chemismempramenů a exhalacemi CO2.

Druhým nalezištěm jsou lavice vápencův Panském lomu, kde převládá naopakbohatý výskyt jezerních a suchozemskýchměkkýšů, ojediněle byl nalezen další rodpalmy (Livistona). Zbytky savců zde bylyojediněle sbírány při těžbě vápence; prv-ní doklad miocenního savce z toho místa– zlomek zubu rodu Palaeomeryx – zveřej-nil Hermann von Meyer už r. 1851.

Dnes patří obě lokality ke klasickým vý -skytům fosilií spodního miocénu v Evropě.

ziva.avcr.cz 92 živa 2/2011

7

4

5

6

8

1

1

1 2 3 4

5 6

7 8

9 10

11 12 13

14 15 16

a

a

b

b

c

c

d a b

2

3 4 5 6

7

2

3 4

C

A B

A

B

10 mm

30 mm30 mm

20 mm 20 mm

Jde o dobře zachovaný geologický útvara výjimečný typ paleontologického nale-ziště světového významu.

Tuchořické sladkovodní vápence vzni-kaly současně a původně tvořily jedencelek dnes oddělený paralelními zlomy doněkolika dílčích ker. Předpokládáme, ževápence vznikaly ve spodním miocénu najižním okraji třetihorní severočeské pánvesoučasně s hnědouhelnými slojemi, a jsou

tak jejich stratigrafickým ekvivalentem.Představují však zcela odlišný typ pro-středí, což se projevuje rozdíly ve flóřei fauně. Tomu se budeme věnovat v ná -sledující části seriálu. Vznik vápenců sou-visí s termálními minerálními prameny(doprovázenými jako v Karlových Varechvývěry CO2) podél tektonického pásmaOháreckého zlomu, omezujícího na jihuse veročeskou třetihorní pánev. Vápence sevyvinuly ve dvou typech (faciích) – v tra-vertinech a slinitých polohách vlastní kas-kády někdejšího prameniště na lokalitěReussova a Suessova profilu a v hrubělavicovitých vrstvách usazených v blízkémjezeře Panského lomu. Výskyty vápencůjsou dnes tektonicky odděleny od vlastnípánve, s níž byly původně spojeny; bylyuchráněny před erozí v tektonických kráchzakleslých do okolních podložních sedi-mentů křídy (druhohory) a permu (prvo-hory). Celková mocnost vrstevnatých vá -penců v lomu je asi 20 m, v podloží bylyve vrtech zastiženy uhelné jíly a písky stej-ného stáří. Miocenní vrstvy překryly kvar-térní spraše a hlíny.

Třetí díl bude věnován bohatší spodno-miocenní fauně na bázi hlavní hnědouhel -né sloje na místě někdejší obce Ahníkov.

živa 2/2011 93 ziva.avcr.cz

4 A – Vlevo: litografická tabule z dílaA. E. Reusse (1860) s ulitami měkkýšůz tuchořických sladkovodních vápenců,vpravo: snímky stejných druhů v elektronovém mikroskopu (SEM). B – Litografická tabule z díla E. Suesse(1861) se zlomky zubů šelem z nalezištěobjeveného Reussem na jihovýchodnímokraji Tuchořic. E. Suess a později i M. Schlosser (1899, 1901) tyto fosiliepokládali za doklad jediného druhu šelmyze skupiny amficyonidů. C – Snímky stejných nálezů Reussovykolekce ze sbírek Chlupáčova muzea na Přírodovědecké fakultě UK v Prazedokládají čtyři různé rody šelem.5 Nálezy miocenních savců při těžběvápence v Panském lomu v Tuchořicíchzaslal učitel K. Ihl kolem r. 1896 do vídeňského Přírodovědného muzea.1, 7 – zástupce vzrůstem malého prasato-vitého rodu Aureliachoerus je nejhojněj-ším druhem, představoval zřejmě častouoběť výronu CO2 u napajedla travertinovékaskády; jeho mršiny lákaly šelmy. 2 – negativy horních levých stoličekdrobného sudokopytníka rodu Archaeo-meryx, 3 – horní levá stolička M1 šelmyrodu Amphicyon, 4 – spodní pravá stolička m1 rodu Hemicyon, 5 – hornílevá stolička sudokopytníka rodu Palaeo-meryx, 6 – vzácný doklad tapíra roduTapirus, spodní levá stolička, 7 – část 20 stoliček rodu Aureliachoerus ze zásilkyK. Ihla. Sbírky vídeňského Přírodovědné-ho muzea. Snímky O. Fejfara (2004)6 Ukázky fosilií velkých savců z novéhovýzkumu na lokalitě A. E. Reusse a E. Suesse. A – Sudokopytník Brachyo-dus onoideus patří k hojným druhůmzápadoevropského spodního miocénu.Migroval i do severní Afriky. Byl posled-ním představitelem tzv. velkých antrako-térií, která jsou typická pro starší třetihorykontinentů severní polokoule, a jepravdě podobným předkem hrochů;a, b: pravé horní zuby M1 a P4; c, d: spodní levá stolička m3. B – Zástupci dvou ze tří druhů nosorožců;a: horní pravá stolička M1 rodu Acera -therium, b: tlakem deformovaná část hor-ního levého chrupu (stoličky M1–M3)juvenilního jedince rodu Protacerathe -rium. Nosorožci patří k největším a hojným býložravcům spodního miocé-nu, kdy ve fauně chybějí chobotnatci.7 Detail tabule z díla M. Schlosseras jeho interpretací izolovaných zčástizlomkovitých zubů z tuchořické lokali-ty A. E. Reusse a E. Suesse. Sestavil je do částí horního P4–M3 (a) a spodníhom1–m3 chrupu (b, c), a pokládal je zajednoho jedince nového druhu Amphi -cyon bohemicus. Nové úplnější nálezy prokázaly, že jde o doklady tří rodůAmphicyon, Hemicyon a Tomocyon.8 Ukázky nálezů savců ve sladkovod-ních vápencích v Tuchořicích. 1–3: profil Reuss-Suess. 1 a 2 – spodnílevá čelist nejmenšího druhu Amphi-cyon schlosseri velikosti šakala, pohled zboku (1) a z vnitřní strany (2); 3 – řada zubů horní pravé čelisti P3–M1druhu Hemicyon stehlini. Sbírky Národ-ního muzea v Praze. 4: deskovité vápen-ce Panského lomu – levá řada spodníchzubů (p4, m1, m3) rodu Aceratherium;

9

nález K. Ihla při těžbě r. 1896. SbírkyPřírodovědného muzea ve Vídni. Snímky O. Fejfara (2004)9 Charakteristické fosilie tuchořickýchtravertinů na lokalitě A. E. Reusse a E. Suesse. A, B – Ukázky rostlinnýchsemen: pecky datlovníku Phoenix bohemica (a, b), ořešáku Juglans (c) a teplomilného druhu dřínovitých (Cornaceae; d). B – Hojné pecky břestov-ce (Celtis). C – Doklady inkrustovanéhohmyzu (vodní potápníkovití brouci; a–c)a výlitek mozkovny jestřábovitého ptákarodu Accipiter (d–f) podle určení J. Mlíkovského; pohledy shora (d), zpředu (e) a zboku (f). Sbírky Národníhomuzea v Praze. Snímky O. Fejfara a B. Ekrta. Všechny obr. z archivu autora

a

b e

d

f

c

30 mm

C

A

a

b

c d

20 mm

B

5 mm