č.8Mimořádná příloha BIO - měsíčníku pro trvale udržitelný život

A BYLO JARO Všecko, všecko kvetlo, a ty včely tolik bzuče-

ly, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jakogranáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - aleti se něco nacvrčeli! A broučci už neměli stání.Brouček a Broučínek, Broučinínek a Broučí-ček, Janoušek, Janínek a Svatojánek. Slunko seteprv klonilo k západu, a už byli před chaloup-kou, vznášeli se do povětří, jeden výš než dru-hý. A když viděli tam od háječku Janinku při-cházet, letěli jí naproti a skoro ji nesli.

„Však jsem ráda, že vás mohu, milí broučci,ještě vyprovodit, a pak si už také půjdu.“ Alebroučci tomu nerozuměli. To bylo radosti. Be-rušky už měly snídani hotovou, čokoládu a k nítakové smažené věnečky. Pomodlili se a nasnída-li se, a že ve jménu Páně poletí.

Broučci se již vznášeli do povětří, ale tatínek, žejim chce ještě něco připomenout. „Milí broučci!Tak vy dnes poletíte a budete lidem svítit. Dobře.Když jsem já takhle ponejprv letěl, napomínalmě tatínek a kmotříček, abych pěkně poslouchal,sic že zle pochodím. A já jsem přece neposlou-chal. Jednou jsem div o život nepřišel a podruhéjsem myslel, že pozbudu rozumu. A kdyby mnesám Pán Bůh nebyl naučil poslouchat, já bych s-nad podnes nechtěl poslouchat. A proto vám pře-ji, milí broučci, abych já vám byl výstrahou a abyvás sám Pán Bůh naučil poslouchat.“

Tatínek byl moc pohnutý, Janinka slzela, ma-minka plakala a berušky se daly také do pláče.A letěli. Ale jen nizoučko a pomalinku, abymohla Janinka a maminka a Beruška a Berunkaa malá Janinka stačit. Tam navrchu za potokem

se rozloučili. Berušky se vrátily a broučci letělidaleko, daleko do širého světa, tatínek vprostřed-ku a broučci kolem něho.

„Jen se nebojte!“ učil je tatínek. „Pěkně svi�tea nic se vám nestane. - Tady je chaloupka hajné-ho. Však ho někdy uvidíte. Nosí pušku přes ra-meno a na hlavě klobouk s perem. Vidíte, tady j-sou ty vinice, kde roste víno, co nám posílává Ja-ninka. Te� tu hrozny nejsou, ty bývají až k podzi-mu, ale víno už kvete. Vi�te, to krásně voní!“

A letěli a letěli. Broučků všady plno, jen semíhali a „Zdař Bůh! Zdař Bůh!“ A tatínek také:„Zdař Bůh!“ a Broučínek také: „Zdař Bůh!“

a Broučinínek také a Brouček a Broučíček a Ja-noušek a Janínek a Svatojánek: „Zdař Bůh!Zdař Bůh!“

„Vidíte, tady začínají zahrady, a ta veliká krás-ná stavení jsou letohrádky. Já svítívám tadyhlev té zahradě. Ale dnes poletíme nejdřív tam ok-nem do toho velikého domu. To musíme tadypřes město. Vidíte, to jsou věže, a tady právě podnámi, to je kašna, lev do ní plije vodu - však seněkdy na něj podíváme.“

A letěli. Za městem v krásné zahradě u cestyveliký krásný dům, okna náramně veliká a dve-ře ještě mnohem větší. A ta okna plná světla a ty

Milí čtenáři,tak jako čtvrtou Valeriánu věnujeme i tuto, v pořadí již osmou zví-řatům a tak jako “čtyřku“ začínáme i “osmičku“ pohádkovým vy-právěním, které by nás mělo správně naladit a poetickou formouuvést k hlavnímu tématu. Jestliže jsme se ale ve Valeriáně č. 4 vě-novali především velkým zvířatům, krávě a skotu obecně, pak ten-tokrát nás budou zajímat zvířata daleko drobnější, konkrétně tedyhmyz a především pak včely.

S hmyzem se potýká snad každý z nás, kdo má kousek zahrádky,ba mnohdy k tomu stačí i pouhých pár pokojových květin. O tom,že k mšicím, housenkám, broukům a spol můžeme přistupovati jinak než jako k nepříteli, se dočteme v článku od W.-D. Storla

Hmyz a jiná havě�, ale i v zamyšlení P. Dostálka. Také jsme ten-tokrát pamatovali na včelaře; včelám je věnována převážná částtohoto čísla. Spolu s R. Steinerem se podíváme na včelu jako nasluneční bytost, povíme si něco o zásadách přirozeného chovuvčel, o ošetřování včelstev v předjaří a v příspěvku L. Ellinghu-senové a B. Pollmannové se zamyslíme nad tím, zda lze zlepšitzdravotní stav včelstev péčí o krajinu a podporou druhové roz-manitosti rostlin okolo nás. V neposlední řadě bychom Vámchtěli představit dvě iniciativy směřující k praktické biodynami-ce.

Uvítáme jakékoli Vaše podněty, zamyšlení, autorské příspěvky, ná-pady apod. Pomozte nám spoluutvářet Valeriánu a ozvěte se!

Zajímavé počtení Vám za celou redakci přeje Radomil Hradil

II

dveře dokořán otevřené, a do těch dveří vcháze-li pořád lidé, staří i mladí, hoši i děvčata. Brouč-ci se nerozmýšleli - to okno nade dveřmi bylootevřeno - vletěli tam, sedli si dole na rám a dí-vali se. Od stropu dolů visely tři velikánské svíc-ny a krásně svítily. Dole na zemi byly lavice užplné lidí. Každý měl před sebou dvě knihy a jed-nu si hned otevřel.

Tu jeden vystoupil na takové lešeníčko, tako-vý mla�ounký pán s jasnými hedvábnými vlasy.Tatínek nechtěl ani očím věřit. „Je to on, či ne-ní to on?“ A byl to on, ten bělohlavý Pavlíček.Ach, to měl tatínek radost! A že budou zpívat.A zpívali, a jak krásně! Pak se Pavlíček modlil:Že jsou nestateční lidičkové a že byli neposluš-ní a nemilosrdní, aby jim to Pán Bůh pro milé-ho Syna svého odpustil a svým Duchem aby jeposvětil.

Potom otevřel tam na stolečku velikánskou kni-hu a četl z ní: „Blahoslavení milosrdní, nebo onimilosrdenství dojdou.“ A když si sedli a dávalipěkně pozor, začal jim vypravovat, jaký on bývalrozpustilý a nemilosrdný chlapec. Jednou nave-čer, když si v zahradě hráli, že viděl letět svato-jánského broučka. Hned strhl s hlavy klobouk a zevší síly jím po milém broučkovi praštil. A že siz toho pranic nedělal. Ale maminka že se na něhoupřeně podívala. Neříkala však nic. V noci pakměl sen. Zdálo se mu, že bylo už ráno a že ho ma-minka přišla budit. Jeho klobouček držela v ruce.„Podívej se, Pavlíčku, copak je to tady na tvémkloboučku?“ A když se podíval, bylo to broučko-vo křidélko. „Pavlíčku, kdepak se tady to křidélkovzalo?“ - „Víte, maminko, já jsem včera tím klo-boučkem hodil po svatojánském broučkovi.“ -„Ano, já vím, ale te� se podívej, tys ho zabil! PánBůh ho stvořil, aby nám v noci pěkně svítil, a jenpovaž, tys ho zabil! To by ti mělo projít? `Blaho-slavení milosrdní, nebo� oni milosrdenství do-jdou.` Tys byl nemilosrdný, tys broučka zabil,a proto nedojdeš milosrdenství.“ On že se dal dopláče, ale maminka ho nechala a šla od něho pryč.A plakal, až se probudil. Tu však viděl, že je ještěnoc a že to byl sen. Ale ráno hned se šel podívatna klobouček a to křidélko tam opravdu leželo. Ó,to že mu toho bylo líto! A to slovo boží: „Blaho-slavení milosrdní, nebo� oni milosrdenství do-jdou“, že mu v paměti uvázlo a Duch svatý že muod té doby už často ukázal, že je přece ještě a čas-to nemilosrdný. Atak aby si všichni tu svou nemi-losrdnost připomenuli a pokořili se a nikoho

neodsuzovali a nezatracovali, ale když se Pán Bůhk nim má tak milosrdně, že jim pro milého Synasvého všecky hříchy odpouští, aby jemu kvůli by-li ke všem a ke každému milosrdní.

A když to tatínek poslouchal, dal se do pláče.A tam v první lavici, nedaleko lešeníčka, sedělavelká, silná paní, trochu již přisehnutá, a ty kaš-tanové kadeře jí docela zbělely, a vedle ní sedě-la krásná, krásná panna, a ony obě také slzely.A bylo Amen a modlili se a zpívali, a když zpí-vali, Pavlíček se podíval na to okno nade dveř-mi a tam dole na rámu sedělo osm broučků,sedm mladých a ten osmý Brouček. To byl Pav-líček asi rád! A vycházeli a dávali u dveří něcona talíř, až to cinkalo. A tak broučci také letěli.

„Poj�te, poj�te, až zas někdy jindy! Te� musí-me pěkně svítit.“ A letěli do té zahrady u toho

pěkného domu a zůstali tam všichni. Tatínekmyslel, však že tam světla nazbyt ještě není.A svítili a svítili, celou noc krásně svítili, a kdyžzačali kohouti kokrhat, povídal tatínek: „Slyší-te? To kokrhají kohouti, že už bude den, a vidí-te, támhle se už nebe rdí. Pole�me raději do-mů!“ A letěli domů.

Maminka a Janinka a Beruška a Berunkaa malá Janinka už na ně čekaly. „Vítáme vás, ví-táme vás! Jakpak jste se měli?“ - „I dobře jsmese měli. Ale maminko, to máme hlad!“ - „Nutak poj�te, poj�te k večeři!“ A pomodlili se a na-večeřeli se, a když čekaly, že jim budou broučcivypravovat, oni na to: „Ale maminko, to se námchce spát!“ A tak aby si šli lehnout. A sotvažeulehli, už spali a spali.

Z knihy Jana Karafiáta Broučci, Albatros Praha 1971 (83. vydání)

Hmyz a jiná havě�Wolf-Dieter Storl

Přeložil Radomil Hradil

Z knihy Der Garten als Mikrokosmos.Verlag Hermann Bauer, Freiburg im

Breisgau 1982, 2. vydání 1988

Moderní zahradník dostane často již při pou-hém pohledu na pár housenek nebo broukůhysterický záchvat a sahá po drastických pro-

„Československý lid se ovšem nezalekltohoto amerického útoku. Vláda vydala28. června provolání k pracujícím a usnes-la se na mimořádných opatřeních. Před-sednictva krajských a okresních výborůstrany projednala situaci v krajích a okre-sech, a byl zahájen ostrý protiútok. Našidrobní a střední rolníci, orgány lidovésprávy, všechny masové organizace -všichni se dali do boje proti americkémubrouku. (...) Všechen náš pracující lid sedal do boje proti zlé setbě amerických im-perialistů. (...)

Přišel nám na pomoc Sovětský svazzasláním chemických poprašovacích lá-tek, poslal na pomoc své odborníky z obo-ru ochrany rostlin a 6 letadel s posádkami,aby letecky poprášili ohrožené kulturybrambor. Sovětští odborníci a letci se velmizasloužili o úspěch boje proti mandelincebramborové. (...)

V boji proti mandelince bramborové, jížbylo v nekritičtější době zamořeno celkem3474 obcí, jsme dokázali, že dovedeme od-razit americký útok, že dovedeme ničita hubit amerického brouka.“ (Citát z publi-kace »Do boje proti americkému brouku«,Brázda, Praha 1951, autorů J.Foltýna a A.Kace)

„I klidné předměstí velkoměsta může býtpro příslušníky hmyzího světa místem hrů-zy a děsu, bitevním polem válek trvajícíchuž stovky milionů let. Lidé se s příšeramia netvory setkávají pouze ve své fantazii,hmyz je však ve svém světě potkává na kaž-dém kroku...“ (Úryvek z komentáře k tele-viznímu pořadu, deník Metro, 14. ledna1998)

„Rudé nebezpečí zaplavilo jih Spojenýchstátů a pomalu se šíří...

Praha - Dvanáct jižanských států USA tr-pí okupací. Nepřítel zamořil 111 milionůhektarů, a pokud se oteplí, postoupí dál.

Jsou to stotisícové armády a jejich bojov-níci měří jen několik milimetrů: jsou to ar-gentinští červení mravenci. (...)

S galony insekticidů ve sprejích či práš-cích, ohněm i vodou bojují Američané užléta s červenými mravenci. Bezvýsledně.

(...) Tento rok se však má stát novým pře-dělem ve válce s rudou hrozbou. Minister-stvo zemědělství USA se rozhodlo nasaditproti mravencům brazilské mušky. Vědciz Gainesville již vypustili zkušebně několiktisíc těchto »jihoamerických žoldnéřů«.“(Výňatek z článku uveřejněného v deníkuMF dnes, 23. ledna 1998)

Mravenci dojící mšice

tiopatřeních. Před nedávnem se v jedněch novi-nách objevila zpráva o tom, že jistý zahrádkářbyl nalezen mrtvý mezi svými hlávkami zelí.Příčina smrti: Předávkování prostředků ochra-ny rostlin. Tak daleko to až může dojít! Podob-né iracionální obavy neponechávají nejmenšíprostor pro střízlivé, věcné pozorování toho,jak jsou naši šesti nebo osminozí spoluobčanévčleněni do biologických souvislostí.

Tato panická hrůza z hmyzu je také pilně pod-porována chemickým průmyslem; vždy� totoprůmyslové odvětví prodává ročně v USA vý-robky za 760 milionů dolarů a za 50 mil. marekve Spolkové republice Německo. Obrat insekti-cidů stoupl od. r. 1952 do r. 1968 o 169%(USA) a roste i nadále. Drahé, velkoryse konci-pované propagandistické tažení v televizi a ča-sopisech přilévá olej do ohně hysterie. Brutálnísnímky ukazují v nadživotní velikosti, jak če-listi hmyzích příšer ohlodávají naše zeměděl-ské plodiny, jak jsou pustošeny celé oblastia chemické koncerny vystupují v roli zachrán-ců v nouzi nejvyšší. Entomologové rozšiřujív pověření svých chlebodárců informace, kteréjsou sice předkládány ve studeném, vědeckémžargonu, které však přesto mohou sotva skrýtnepřátelský, někdy až sadistický postoj. V od-borných publikacích se tak člověk může např.dočíst, že jeden pár mouchy domácí by mohlmít během jednoho roku tolik potomstva, že byse Země zadusila pod příkrovem hemžících semuších těl o průměru 96 milionů mil. To je sa-mozřejmě zcela nemožná, abstraktní představa,přesto se však člověk neubrání plíživému poci-tu, že hmyz pro něj představuje vážnou konku-renci. Bu�to přežijeme my nebo oni. Je to vál-ka, u níž si člověk není jistý, kdo bude jejím ví-tězem, nebo� stále nové a nové druhy hmyzu sestávají imunní takřka stejně rychle, jak dokáževýzkum vyvíjet nové, účinnější jedy. Je možné,že si ve vzdálené budoucnosti budou prapředcidnešního hmyzu zvědavě prohlížet vybělenékosti poražených v bitvě o přežití, tak jako mysi prohlížíme kosti vymřelých dinosaurů?

Podívejme se však jaká je skutečnost. Ekono-mické ztráty způsobené hmyzem nejsou anizdaleka tak veliké, jak se uvádí. Do nákladů sezapočítávají i preventivní opatření, náklady navýzkum, nářadí a postřikovací zařízení, distri-buce jedů a jejich reklama. Snížení výtěžkuskutečným hmyzím požerem je pouze jednímfaktorem. Vpodstatě se ví velice málo o ztrá-tách způsobených hmyzem, nebo� napadení seaplikací agrochemikálií opět zvyšuje. Ví se, žepo použití umělých hnojiv a herbicidů hmyzípopulace narůstají a že po aplikaci insekticidůjsou zahubeni přirození nepřátelé škůdců, škůd-ci se pak ale o to rychleji - tentokrát bez odpo-ru svých protivníků - opět rozmnoží. Tady pakuž pomůže jen ještě více drahého jedu. Začaro-vaný kruh se uzavírá.

Daleko větší škody než hmyz způsobuje padlí,plísně a hniloby, které jsou vyvolávány nespráv-nými zemědělskými opatřeními a nepříznivýmpočasím. Entomolog Dethier píše: „Černý ořtřetího jezdce z Apokalypsy nech� se zjeví v jaké-koli podobě, nikdy však v podobě členovce.“Hmyzí škůdci se mohli rozmnožit díky pěstová-ní monokultur - člověk chce pěstovat rostlinymimo jejich přirozený ekotop a narušuje ekolo-

gickou rovnováhu pro usnadnění transportu.„Není nejmenšího důvodu dívat se na hmyz jakona vážného potravního konkurenta. Počasí, hou-bové organizmy a komplexní socioekonomickéfaktory představují daleko vážnější ohrožení na-šich potravních zdrojů.“ (Dethier)

Co je to hmyz?

Pro darwinistickou přírodní vědu je to jedno-značné: Hmyz je právě tak jako člověk parazitemvegetace a je proto jeho konkurentem. Jiný po-hled se nám však naskytne, podíváme-li se namísto hmyzu ve scala naturae, v koloběhu příro-dy. Tehdy uvidíme, že členovci patří do odbourá-vací fáze velkého koloběhu života. To je zcelazřejmé, všimneme-li si, jak mrchožrouti a různélarvy požírají mrtvé tkáně a jak dokážou mraven-ci očistit kost. Všude tam, kde utvářející éterné sí-ly života opustily své tělo, nastupují tito živoči-chové. Larvy masařky žerou dokonce i u dosudživých savců odumírající tkáně a svými výměšky(allantoin) vyvolávají urychlení hojivých pocho-dů. Funkce odbourávání, rozkladu v éterně osla-bených oblastech života se u hmyzu projevujenapř. v tom, že drátovci (Agriotes) se ve velkémmnožství objeví v čerstvě zaoraném - chaotizova-ném - drnu. Dokonce i včely a pestří motýli seobjevují tam, kde rostlina pozbývá svou vitalitu,v oblasti květů, kde prýští do svého okolí a stahu-je se do svých semen. Bez přítomnosti hmyzu,který napadá odumírající rostliny a zvířata, aby jepak přenechal bakteriím a houbám, by nemohl ži-vot pokračovat.

Je-li na poli či na zahradě napadení hmyzemobzvláš� škodlivé, jedná se stejně o slabé rostli-ny s malými éternými rezervami. Každý zahrad-ník si určitě všiml, že jsou to ty nejneduživější,nejslabší rostliny, které jsou napadány. Člověkby si skoro řekl: „Jak hloupá to jsou stvoření!Hezké, š�avnaté rostliny nechají stát, ty neduži-vé, špatné sežerou.“ Zemědělec si možná něče-ho podobného všiml ve stáji, kde nejrůznější pa-raziti napadají vždy jen ta nejslabší telata. S ne-omylným instinktem a tvrdošíjnosti se vrhají navšechno, co není životaschopné. Špatně hnojenázelenina na okraji záhonu, dusíkatým hnojivemvyhnané, tmavozelené listy, rostliny, které musídíky umělé závlaze vytrpět každý den šokz chladu i rostliny jinak nevhodně ošetřované sestávají obětí hmyzu. Vidíme, že hmyz nikdy ne-ní příčinou zahradníkova neštěstí, nýbrž pouzevykonavatelem.

Hlavním úkolem zahradníka je starat se o to,aby vitální síla života mohla bez překážekproudit rostlinou, aby tato mohla v náležitémtempu a bez poruch růst a vyvíjet se počínajeklíčením přes tvorbu listů až ke květu a plodu.

Hmyz jako dvojník rostliny

Postavíme-li vedle sebe vývojovou meta-morfózu jednoho hmyzího druhu a jedné rostli-ny, běláska zelného vedle křížokvěté rostliny,uvidíme, že hmyz je skutečným dvojníkem rost-liny. Po vajíčku a semeni následuje vegetativní,segmentovaný růst stonku a larvy, poté přijdepupen a kukla a nakonec ona překvapivá promě-na v motýla a květ. Až do detailu jsou si navzá-jem tak podobní, že můžeme prohlásit: motýl jelétající květinou, květ je zachyceným motýlem.

Hmyz patří k rostlinám. To je obzvláš� zřejmév případech, kdy hmyz a rostlina spolu žijí v úz-ké symbióze. Ačkoli mnoho polyfágních druhůhmyzu požírá široké spektrum rostlin, existujezrovna tolik druhů monofágních, odkázanýchna jeden rostlinný druh. Obávanou mandelinkutak najdeme vždy na lilkovitých rostlinách, liša-je pryšcového jen na pryšcovitých rostlinácha bource morušového, který nám poskytuje hed-vábí, vždy jen na moruši. Ementálští rolníci ma-jí vždycky náramnou radost, když mandelinkaředkvičková sežere v létě veškerý š�ovík napastvinách, ostatních bylin se však ani nedo-tkne. Květopas jabloňový pomáhá svému hosti-teli, když tu a tam napadne květy a tímto způso-bem projednotí jablka, takže se pak tato mohoulépe vyvíjet. Housenka otakárka fenyklového seobjevuje jen na okoličnatých rostlinách jako jemrkev nebo kopr. Sosák dospělého motýlaa dlouhé úzké květní trychtýře spolu vytvářejífunkční jednotu, která umožňuje opylení.

Jedině životu odcizené myšlení může požado-vat, aby byl veškerý hmyz zničen, a představo-vat si zahradu zbavenou hmyzu. K ekologickyzdravé zahradě patří pestrost různých hmyzíchdruhů. Dojde-li ke kalamitnímu výskytu jedno-ho druhu, je to spolehlivé znamení toho, že za-hradník udělal chybu. Existují výzkumy,z nichž vyplývá, že z výměšků housenek získá-vají hostitelské rostliny stimulátory růstu, sto-pové prvky a enzymy. Třebaže je 20-30% rost-liny sežráno, často nakonec nedojde ke sníženívýnosu. Kde jsou rostliny zdravé, žerou larvypředevším starší, zastíněné, etiolované listy ne-bo opadané části. Jen je-li půda holá a rostlinanadto ještě oslabená, jsou napadány rostliny ce-lé. Zdravá rostlina chrání svou pokožkuvoskem, pryskyřicí, zápachem (estery), saponi-ny, alkaloidy, glykosidy, kyselinami, tříslovina-mi a jinými výměšky. Churavá rostlina neníschopna produkovat tyto látky v dostatečnémmnožství.

Hmyz jako astrální oheň

Přechod od éterného světa rostlin k astrálnímusvětu zvířat se nachází tam, kde dochází k dote-ku květu s hmyzem a červů s kořeny (červ vesmyslu širším než zoologicky systematickém -pozn. překl.). Červi - drátovci, ponravy apod. -ožírají staré kořeny, které již splnily svou funk-ci; včely a motýli přenášejí pyl květů, které svouvegetativní regenerační sílu obětovaly barvěa nektaru. Hmyz, ve svém správném vztahu ke

III

zdravé rostlině, je ohraničujícím faktorem, přeskterý se rostlina jako éterná bytost nemůže do-stat. Jestliže éterná síla díky špatnému počasí,suchu nebo chladu příliš zeslábne, doléhá astra-lita nadměrnou zátěží na éter. V krajním případěto může znamenat opravdovou pohromu, kdy j-sou napadena celá pole a lesy. Někdy jsou to ne-příznivé konstelace, které vyvolají odlivéterných tvárných sil, jako např. skvrny na slun-ci nebo tzv. Brücknerův cyklus, který v průmě-ru každých třicetpět roků vyvolá chaos s teplý-mi zimami a studenými léty. Tento cyklus másouvislost s velkými vystěhovaleckými vlnamido Ameriky, s neúrodami a hladomoremv Irsku. Na druhou stranu může být éterná sílasnížena také přímou aktivitou člověka prostřed-nictvím průmyslového znečištění ovzduší, ra-dioaktivního záření, používáním strojů a jinýmirušivými vlivy. U lesů lze na mnoha místechAmeriky pozorovat, jak jsou stromy likvidová-ny bekyněmi a kůrovci. Podíváme-li se však navěc pozorněji, uvidíme, že k napadení docházíteprve tehdy, až byly v lesích pomocí bagrů pro-raženy průseky a zbudovány cesty, až v nichčlověk začal stříkat a řádit s motorovými pilami.Také na zahradě je životní síla mocnější a škodyzpůsobené hmyzem nižší, spokojí-li se člověks šetrnějšími technologiemi.

Během svého života putuje hmyz napříč čtyř-mi živly. Vajíčka - malé kuličky naplněné roz-tokem solí - které jsou často kladeny do půdy,patří jednoznačně živlu země. Š�avnaté larvy,které také často dávají přednost vodnatémuprostředí, patří k živlu vody. Po kukle, visící vevzduchu, se vyvíjí stadium dospělce v živlutepla. Dospělý hmyz patří ohni. To se projevu-je již i v tom, jak neodolatelně jsou tito tvorovépřitahováni světlem a plameny; projevuje se torovněž ve schopnosti světlušek svítit, jakoži v zásnubním letu mravenců a včel za jasného,teplého slunečního svitu.

V alchymistické nauce o živlech má živel vo-dy co do činění s manifestací, se vstupovánímdo světa jevů (s projevováním se), s Měsícema podslunečními planetami. Živel ohně naproti

tomu je spojen s mizením, se sulfurickým po-míjením, se Saturnem a nadslunečními planeta-mi. Vidíme, že žraví členovci působí jako ast-rální oheň na éterný svět vegetace. Zrovna takjako fyzický oheň uchvacuje dřevo a hořlavélátky, chápou se tyto děti boha ohně Agnihooslabené a odumírající vegetace. V minerálnímsvětě je zanechán popel jako sal, v éterném svě-tě rostlin semena jako essentia.

Ve světě představ rolníků a starých filozofů jehmyz dáván do souvislosti s duchy ohně. Sever-ské legendy hovoří o tom, jak se bůh ohně Lokirád proměňoval v mouchu. V mnoha kulturáchje hmyz považován za spřízněnce oněch moc-ností, které chtějí uspořádaný kosmos opětuvrhnout ve zmatek. To se objevuje i v Goetho-vě Faustovi, když se Mefistofeles představí jakopán nad muší říší, pán štěnic a vší, syn chaosu -matky noci - který si vyhradil plameny. Je dvoj-níkem člověka, tak jako hmyz je dvojníkemrostliny. V jedné norské legendě pochází veške-rý hmyz z šupin kůže saně dštící oheň, kterouzabije rytíř Jiří. V jisté arabské pověsti spadlosaranče k nohám Mohamedovým. Na jeho kříd-lech stojí napsáno: „Jsme vojskem Alláhovým.Klademe 99 vajíček. Má-li svět zhynout, nakla-deme jich 100 a zahubíme Zemi.“

Vzhledem k této myšlenkové asociaci není te-dy divu, že u mnoha lidí vyvolávají tato dro-bounká zvířata nepříjemný pocit, nebo� člověktak nějak cítí, že mají co dělat se zánikem,s rozplýváním se a se smrtí. Dokonce vylíhnutímotýla z kokonu se používá jako obraz umírá-ní. Můžeme tak vytušit iracionální, nevědomýaspekt ve válce, která je dnes proti hmyzímusvětu vedena.

Skupinová duše členovců

Materialistická věda není schopna hmyz sku-tečně pochopit; chybí jí správná vnitřní „idea“,jak by řekl Goethe. Přes velikou ofenzívus DDT, arzénem a vychytralými metodami sedosud nepodařilo eliminovat by� i jen jedinýdruh. To vše svědčí o veliké inteligenci životaa nepřekonatelné přizpůsobivosti. Švábi ne-

změnili své chování po stovky milionů let, oddoby vzniku kamenného uhlí. Jiné druhy hmy-zu, jako třeba rušníci (zde si překladatel neníjist správností překladu německého Apothe-kenkäfer - lékárenský brouk), se naproti tomupřeorientovaly během desetiletí, takže nyní mo-hou po celá léta spokojeně žít v zazátkovanéláhvi s arzénem nebo jiným jedem.

Který zahradník nestanul nikdy v úžasu nadtím, jak dokázaly mšice přes noc napadnout ce-lý záhon zelí? Kde se tu najednou vzaly? Díkynepohlavnímu rozmnožování (partenogeneze)se rodí množství mladých mšic živých, ty pakv sobě mají již při porodu několik set zrajícíchembryí. Vývojové stupně jsou zcela přeskako-vány. Teprve na podzim se rodí samčí mšice a j-sou kladena vajíčka, která pak přezimují.

Uvědomíme-li si, jak dokonalá je architekturavčelího plástu, vosí hnízdo, vzduchem chlazenétermití stavby v Africe či maskování některýchdruhů hmyzu, pak přece musíme předpokládatznačnou moudrost, která se zde projevuje. Po-mysleme jen na to, jak larvy lumků a lumčíkůvyžírají zevnitř hostitelské housenky tak, žehlavní orgány oběti jsou sežrány až docela na-konec a z housenky pak nezůstane než pouhákůže. Kdo těmto parazitům prozradil, že nemajíony orgány sežrat hned na začátku? Jaká to in-teligence se manifestuje v sociálních druzíchhmyzu, jejichž státy jsou společensky rozdělenyna bojovníky, dělníky, pečovatele, funkcionářea někdy dokonce i na otroky? Nasnadě je myš-lenka, že při vedení jednotlivých druhů hmyzupůsobí vždy příslušný nadsmyslový skupinovýduch, nebo� na základě mikroskopického anichemického rozboru jednotlivých brouků nelzejejich chování objasnit. Skupinový duch organi-zuje jednotlivé příslušníky daného druhu asi tak,jak vyšší články naší bytosti smysluplně propo-jují buňky našeho těla. Včelstvu nebo koloniimravenců můžeme přiznat „individualitu“ spíšnež jednotlivým včelám nebo mravencům. Touvidíme, odneseme-li mravence daleko od jehomraveniště; nějakou dobu bezcílně bloudí a na-konec zemře.

Zástupci hmyzu jsou ještě zcela makro-kosmickými bytostmi; nespojili se v pevné tělos centralizovanými orgány. Jejich astralita netkvípevně v jejich tělesné organizaci. Ve scala natu-rae jsou jen jeden stupínek nad kvetoucími rost-linami. To znamená, že jejich „já“ a jejich duši jetřeba hledat ještě zčásti v nadsmyslovém, rozleh-lém makrokosmickém dění přírody. Usmrcenípříslušníka hmyzího světa je proto nesrovnatelnése zabitím savce, o člověku nemluvě.

Praktická ochrana rostlin

Skutečný biologicko-hermetický zahradník sejen málo stará o problémy se škůdci, nebo� ví, ževe zdravé zahradě brouci, motýli a housenky býtmusí. Ne jeden druh v obrovském množství, alepestrá skladba alespoň jednoho tisíce druhů byzde měla být zastoupena.

Nejmenší starosti se škůdci máme, postaráme-li se o to, aby se kulturní rostlina mohla vyvíjetplynule, bez přerušení od semene až ke sklizni.To znamená, že budeme brát ohled na nárokydané odrůdy na půdu, že nenecháme půdupřeschnout a nebudeme za horkého dne zalévat

Slunéčko sedmitečné patří k největším nepřátelům mšic.

IV

studenou vodou. Znamená to, že budeme saze-nice sázet ve vhodnou roční dobu a semena vy-sévat za správné konstelace Měsíce, aby kos-mická energie pracovala s rostlinou a ne proti ní.Ve zralém kompostu máme záruku, že rostlinabude mít vodu a živiny k dispozici v přiměře-ném množství, aby tok éterných sil proudil ne-ustále ve směru výstavby a nikoli odbourávání.Použití bylinných preparátů napomáhá vytvoře-ní harmonie mezi astrální a éternou oblastí.

Pro kontrolu výskytu škůdců je důležité správ-né rozmístění rostlin, jejich vhodné sousedství.Aromatické byliny a vůně květin odpuzují řaduškůdců, příp. překrývají pach kulturních rostlin.Nektar z květin slouží za potravu hmyzu, jehožlarvy se živí sladkými, š�avnatými mšicemia larvami. Květiny lákají včely, jejichž pozitivněpůsobící astralita zapuzuje nositele méně dobréastrality. Včelaři si již častěji povšimli, že seškůdci objevují méně v zahradách, v nichž stojíněkolik úlů.

Česnek je obecně dobrou ochranou protiškůdcům, především však proti kyjatce růžové.Řádky keříčkových fazolí mezi brambory sni-žují jak napadení mandelinkou tak i škůdci fa-zolí. Mrkev, pastyňáky, petržel nebo celer pěs-tované společně s pórkem nebo cibulí k soběnepustí ani pochmurnatku mrkvovou ani kvě-tilku cibulovou. Bělásek zelný a jiní škůdcikoš�álovin jsou odpuzováni konopím nebo naokraji záhonu vysázenou mátou, šalvějí a ty-miánem. Háátka nesnášejí kořenové výměškyaksamitníků, které proto můžeme využít jakosousedy červené řepy a jiné kořenové zeleniny.Saturejka podporuje odolnost fazolí stejně, jakopodporuje bazalka rajčata.

Do záhonů můžeme také umístit určité rostli-ny jako rostliny záchytné, aby na sebe lákalyškůdce a zadržovaly před jinými rostlinami.Tak působí sója nebo měsíček. Lichořeřišnicepřitahuje různé mšice, ředkvičky zase dřepčíkya tomatillo (Lycium pallidum) na sebe lákávšechny škůdce lilkovitých rostlin (např. man-delinky), které pak můžeme lehce sesbírat.

Hryzci sice nejsou žádný hmyz, můžou sevšak stát skutečnou pohromou. Těmto hlodav-cům trošku ubereme na odvaze, vysázíme-li nazáhony tu a tam ricinus a jiné pryšcovité rostli-ny nebo durman.

Biologické jedy a preparáty

Dojde-li přece jen v důsledku extrémně špat-ných kosmických, klimatických a ekologic-kých podmínek k napadení škůdci, můžemerostlinám, postiženým úbytkem životních sil,pomoci. Výluh z kompostu, kravince rozmí-chané v deš�ové vodě nebo kopřivový či kosti-valový zákvas posílí oslabené rostliny zrovnatak jako horká slepičí polévka nemocného člo-věka. Při napadení mšicemi pozmění kopřivo-vý vývar složení š�av napadených rostlin, takžetyto pak mšicím už tak nechutnají. Extrakt z li-chořeřišnice odpuzuje mšice. Rozdrcené vý-honky rajčat, několik hodin louhované ve vodě,mohou působit odpudivě na běláska zelnéhoi na dřepčíky. Stejně tak odpuzuje dřepčíky vý-var z pelyňku (Artemisia) nebo nastýlka z listů

černého bezu. Výluh z cibulových slupek půso-bí proti pochmurnatce mrkvové.

Nakonec a jen v případě nouze můžeme po-užít jed. Insekticidy nemusíme kupovat, nýbržmůžeme si je vypěstovat na vlastní zahradě.Vratič, řimbaba (Chrisanthemum parthenium),aksamitník, astry, kopretiny, petúnie, tabák, krá-senka (kosmea - Cosmea bipinnatus), lichoře-řišnice a krásnoočko (Coreopsis) se všechny ho-dí jako přirozené insekticidy. Sbíráme květya listy, sušíme je a pak z nich uděláme výluh,který pro lepší přilnavost smícháme s mazla-vým mýdlem a postříkáme jím rostliny. Může-me také sušenou směs uvedených květin rozdr-tit a poprášit napadená místa. Pelyněk, koriandr,pepř a česnek můžeme rozmačkat a extraktempostříkat hmyz. Měli bychom však být nanejvýšopatrní, nebo� i biologické jedy mohou mít narovnováhu na zahradě pustošivé účinky. Tak ja-ko u pyretra, tabáku a quasiového dřeva jei u těchto jedů zabíjen nejen hmyz, ale i slepýši,ropuchy a další studenokrevná zvířata.

Je starou alchymicko-magickou praxí nechatnežádoucí věci zmizet v ohni, stejně jako se na-opak prostřednictvím vody „věci“ vyvolávajído světa jevů. Spalování čarodějnic, hranicepro kacíře, surtur - oheň na konci světa, pekel-ný oheň atd., to vše patří k této představě. Jsoubiodynamici, kteří se řídí jedním z pokynů své-ho velkého mistra a vyrábějí ze spáleného hmy-zu prášek, jež má v jemném dávkování počtyřletém používání udržovat škůdce v odstupuod daného pole. Těla hmyzu se spalují, když seSlunce nachází ve Vodnáři, Rybách, Beranu,Blížencích, Býku nebo Raku, nebo� z těchto re-gionů proudí síly hmyzího světa. V ekologické

zahradě by se však tyto šestinohé „přízraky“neměly stát problémem a podobných praktik setak můžeme zříci.

Elementární bytosti

Není třeba dále objasňovat, že mikrobiologic-ký boj prostřednictvím virů a uměle množe-ných bakterií (např. Bacillus thuringiensis), in-trodukce pro daný biotop cizích entomofágů(např. kudlanek), používání hormonálních látek(juvenilní hormony), které brzdí proměnu hmy-zu, sebezničení vypouštěním sterilizovanýchsamečků stejně jako chemická ochrana rostlinmají dosud nepoznané vedlejší ekologické pů-sobení. Všechna tato negativně směřovaná opa-tření hraničí s černou magií a nakonec zřejměvyvolají hněv skupinových duchů.

Místo toho by měl člověk poznat, že opatření,která podporují pestrá, vyrovnaná společenství,přitahují rovněž dobré elementární bytosti. Dří-ve člověk věděl, že tyto nadsmyslové bytostipřinášejí požehnání každému řemeslu - i v za-hradnictví. Negativita a zlé úmysly je zapuzují.Někdy jim jako dík dával hospodář večer mis-ku mléka a chléb. Je jedno, jestli člověk ví, žeto byl ježek, kdo to mléko vypil, nebo� tato zví-řata jsou s elementárními bytostmi právě takspojena jako s rostlinami.

Protože tyto bytosti nemají fyzické tělo, nýbržjsou jen éternými a astrálními postavami, spoju-jí se často s fyzicky inkarnovanými zvířaty a do-plňují je a také vedou. Hloupé deš�ovky jsou takdoplňovány chytrými skřítky; plži, obojživelní-ci a ryby bývají doplňováni undinami; ptáci jsouobklopeni sylfy a hmyz bývá obletován duchyohně. Především v přechodných zónách se na-cházejí tito přírodní duchové, tam, kde kořeny

V

Pestřenky na květu. Larvy tohoto hmyzu požírají mšice.

pronikají do půdy, na rákosím zarostlém břehutůňky, u pramene, na okraji lesa, v křoví, v kap-ce rosy na zelném listu nebo v květním kalichu.Zahradník jako duch, který vnáší řád, a jako by-tost propůjčující organismu zahrady své já musídbát na to, aby zde tito pomocníci našli bydlištěi svá oblíbená zvířata. Když to neudělá nebo při-jde-li dokonce s jedem a těžkými, rachotícímia páchnoucími stroji, ztratí tyto elementární by-tosti domov a nabídnou své služby člověku ne-přátelským mocnostem; pak působí prostřednic-tvím hmyzu, který se stane škůdcem. Kolemhermetického zahradníka poletují mnohdy mo-týli nebo ptáci, přiskáče k němu žába nebo se je-ho zraku ukáže plachý had: Jedná se o Familia-re, které je třeba chápat jako nositele spřátele-ných elementárních bytostí.

Zásady přirozeného chovu včelZ informačního letáku německého spolku

včelařů, chovajících včely podle zásadpřirozeného chovu

(Verein für wesensgemäßeBienenhaltung) „De Immen e.V.“,

Altmoorhausen

přeložil Radomil Hradil

Úly

Všichni víme, že charakter krajiny, architek-tura ba dokonce i materiály, které člověka ob-klopují, mají na něj veliký vliv.

Proto také není lhostejné, z jakých materiálůstavíme včelám jejich domov.

Můžeme akceptovat jen naprosto přirozenémateriály pro stavbu úlů.

Stanoviště

K mnoha nebezpečím, které dnes naše včelyohrožují, patří i agrochemikálie.

Již jen z tohoto důvodu bychom se měli sna-žit umis�ovat naše včelstva v ekologických ne-bo biodynamických zemědělských podnicích,případně v oblasti lesa.

Včelstvo

Včely mají důležité poslání, v jehož naplňová-ní jsou nenahraditelné: uchování rostlinného svě-ta, který představuje základní potravní zdroj provšechny ostatní živé organismy včetně člověka.Jde o to, že po krajině rozptylují nepatrná množ-ství kyseliny mravenčí, navštěvují květy rostlina mají příznivý vliv na růst a plodnost rostlin.

Včelstvo tvoří jednotu vybavenou schopnostícítění a s překvapivým nadáním k harmonizaci,přizpůsobení a samoléčení. Toto nadání by člo-věk neměl zneužívat k čistě tržní produkci me-du nebo racionálnímu chovu královen.

Umělou inseminací včelích královen pozmě-ňuje člověk genetické vybavení včel, což můževést k nenapravitelnému incuchtnímu poškoze-ní, až ke sterilitě trubců. Tyto genetické změnypovedou k vymření včel, před čímž varoval jižRudolf Steiner ve svých přednáškách pro pra-covníky na stavbě Goetheana.

V rámci přirozeného chovu včel je nutné, abysi včelstvo mohlo samo vybrat královnu a pečo-vat o ni.

Královna by měla mít možnost vylétnoutk zásnubnímu letu.

Krmení

Včelstva se musí po posledním vymetání me-du, ihned po odejmutí plástů nakrmit. Přitomby se neměl odebrat veškerý med z plodiště,aby včely měly dostatek medu na zimu.

Podíl medu v zimních zásobách krmiva je ne-zbytný pro odolnost včelstva.

K cukernému roztoku, kterým včelstvopřikrmujeme, bychom měli jako doplněk přidatpodle pokynů Rudolfa Steinera sůl a heřmán-kový čaj (kamilky).

Zdraví a nemoci

O zdraví a odolnost včelstva se musíme po-starat prostřednictvím náležité péče a krmení.Používáme pouze ty prostředky, které odpoví-dají cílům biologicko-dynamického hospodaře-ní.

Pokoušíme se tak nahradit byliny, které chy-bí v agrární, monokulturami oseté krajině, ja-kož i v důsledku emisního závoje nižší světel-ný požitek.

Kurativní i preventivní ošetření chorob pro-střednictvím medikamentů, stejně jako použitíchemických kyselin, neprovádíme.

V současnosti se všichni včelaři musí potýkats obtížemi při boji se zavlečeným parazitem -roztočem varroa.

Aby při tomto boji nebylo včelstvo ještědodatečně zatěžováno, decimuje se varoabiologickými prostředky a způsobem hos-podaření.

Rojení

Rojení je přirozeným způsobem rozmno-žování včelstva, umožněme tedy včelámpřirozený průběh jejich života. Proto žád-nými prostředky ani způsobem ošetřováníneomezujeme tento normální způsob živo-ta včel. Zážitek včelího rojení je fascinují-cím divadlem, které nám příroda poskytuje.

Roj je to nejzdravější a nejvitálnější, co mů-že ve včelstvu vzniknout a musí to být protonaprosto vítaný jev. Nemůžeme-li roj zachy-tit, nechejme ho s radostí v srdci letět, vímepřece, že přírodu obohatí tam, kde se usadí.

Produkty

Vosk: Každý včelař by se měl snažit do-sáhnout uzavřeného koloběhu včelího vos-ku, aby své včely ochránil před chemickyošetřovaným a zamořeným cizím voskem.

Také členové našeho svazu s malým poč-tem včelstev mají tu možnost, aby si samizpracovávali vosk a následně aby z něj samizhotovovali mezistěny bez chemických pří-sad.

Členům, kteří zpracovávají včelí vosk, na-bízí svaz biologická rozpouštědla k odzkou-šení, rovněž tak návod na uskladnění sta-rých plástů.

(Pozn. překl. - jedná se samozřejmě o Svazněmeckých biovčelařů. Naši včelaři, kteří

VI

Pro srovnání citát z knihy Veselý, v.a kol.: Včelařství (SZN, Praha 1985): Vevčelařských velkoprovozech je vytáčenímedu mechanizováno a soustředěno najedno místo tak, aby se v celém procesuzískávání medu dosahovalo vysoké pro-duktivity práce při dodržení hygienic-kých předpisů. Vybrané plásty ze stano-viš� se svážejí a v teplém skladu pře-dehřívají na potřebnou teplotu. Plásty seodvíčkují na řetízkových odvíčkovačích,víčka se oddělují od medu na odstře-divce. Medomety se používají velkoka-pacitní radiální na 54 rámků nebo polo-tangeciální s kapacitou na 16 rámkůs elektrickým pohonem a automatickýmovládáním celého procesu vytáčení.Med z medometů se přečerpává dovyhřívané dekantační (sedimentační)nádoby. Před uložením do přepravníchnádob je možno med ještě vyčistit na od-středivých filtrech.

by se chtěli pokusit o přirozený chov včel,budou zatím víceméně osamoceni, avšaki v Německu takto kdysi začínali.)

Med: S medem jako drahocennou sub-stancí je třeba zacházet nanejvýš šetrně.V zásadě bychom měli odebírat jenom tolikplástů, kolik jsme také schopni za teplotyúlu vytočit.

Jakékoli zahřívání medu, a� už při sklado-vání v tepelné komoře nebo dosoušení plás-tů v pecích, použitím tepelných sít neboelektrických odvíčkovačů či ohříváním zcu-kernatělého medu, je zásadně odmítáno.

Jedlový a smrkový med: S květním nekta-rem přinášejí včely do včelstva veškeré kos-mické vlivy a světelné síly. Přitom sbírají ta-ké květní pyl, který je pro včelstvo životnědůležitým zdrojem bílkovin. Proto odmítámemedovici (sladké výměšky mšic a červců),jakož i med z jedlových a smrkových lesů,nebo� při sběru tohoto medu se do včelstvanemohou dostat žádné kosmické vlivy anisvětelné síly. Kromě toho má chybějící pylkatastrofální následky pro včelstvo samotné.

Propolis: Propolis neboli včelí tmel odvčel nezískáváme. Pokud máme staré plástynebo rámky, které chceme očistit, můžeme

samozřejmě tmel oškrabat a zpracovat naléčivé tinktury a masti.

Cílené komerční získávání propolisu v zá-sadě odmítáme, protože toto přirozené anti-biotikum je pro včelstvo životně důležité.

Hmyz kolem nás- naše každodenní setkávání s brouky, motýly,včelami, beruškami a spol.

Petr Dostálek

Entomologové tvrdí, že svět kolem nás patříhmyzu - alespoň pokud jde o počet druhů (hmyzje nejpočetnější taxonomickou jednotkou živo-čišné říše, nepočítáme-li nezmapované či spíšenezmapovatelné mikroorganismy) a o jeho roz-šíření na Zemi. Výčet všech hmyzích skupina druhů zde uvádět nebudeme, ale bohatost

hmyzího světa chceme dokumentovat alespoňněkolika „všednodenními zážitky“, kde ses hmyzem potkáváme. Těchto pár zastaveníberte jako osobní prožitky pisatele. Budete liale pozorně sledovat svět kolem sebe, sami na-leznete hmyz na mnoha dalších místech a i přijiných příležitostech.

Jednou na podzim jsme se přítelem vypravilina dřevo, aby bylo v přicházejících chladnýchdnech čím topit. A protože poblíž našeho domuteče řeka, je nejjednodušším způsobem chystá-ní dřeva sběr klacků, kůlů, polen a větví, kterépřináší voda, a řezání dřeva v pobřežním „pra-lese“. Konečně, po chvíli sběru drobných větví,různých pahýlů a připlavených kůlů, které kde-si proti proudu vzala velká voda, narážíme najeden pořádný kousek.

Dlouho padlý kmen mohutného stromu ležícína břehu. Odpočívá tu už určité pár let - malévětve dávno uhnily a dřevo začíná trouchnivět.Zasekáváme do mrtvého kmene sekyrku aby-chom se přesvědčili o jeho kvalitě - ale je ještědobrý. Bude hořet a dá teplo. Takže nařezat nakusy. Přistupujeme ke stromu. Na zdivočeléma bujnou vegetací zarostlém břehu řeky to všaknení tak jednoduché. Nohy se nám zamotávajído ostrých a bodavých šlahounů ostružin a hus-tých provazců jakýchsi divokých lián, které sepnou až vysoko do korun stromů. Ale konečněsi upravujeme prostor a začínáme řezat. Pilka selehce zakusuje do stářím změklého dřeva. Ryt-mické řízy, říz - tah sem, tah tam a kmen se po-malu mění na polena. Tu se z konce jednoho po-lena uloupne kus trouchnivějícího dřeva s kůroua nás zaujmou velké díry v něm. Otvory všaknejsou od velkých červotočů. Odlamujeme kou-sek zpráchnivělé vrstvy a pod ním se objevujenádherný velký brouk. Jeho zlatokovové lesklékrovky září v odlescích slabého podzimníhoslunce. Je to střevlík, jeden z našich nejznáměj-ších brouků. Čilý predátor žijící v zachovalýchbiotopech, kterého rádi vidí ekologičtí hospodá-ři na polích a zeleninových záhonech, nebo� jeto hbitý broučí lovec. Při svých nočních výle-tech za potravou, na kterých naběhá neuvěřitel-né vzdálenosti (entomologové udávají až 2-3 ki-lometry), spořádá mnoho hmyzu, měkkýšůa dalších živočichů včetně tzv. škůdců.

Při pozorném pohledu zjiš�ujeme, že ve sta-rém kmeni a pod kůrou, která odpadává ve vel-

kých kusech, je otvorů mnoho a všude pod ni-mi brouci. Desítky a stovky se jich chystají abypřezimovali v prostředí, které jim příroda samapřipravila. Jenže jak dál s řezáním - nechat k-men stromu celý napospas přírodě a rozkladunebo vzít vše a myslet jen na sebe? Dilema mo-derního člověka, který ztratil původní pudovésouznění s přírodou a drží dnes ve svých rukouosud světa, jež závisí na jeho svobodném roz-hodnutí. Po chvilce váhání bereme z kmenečást nejméně trouchnivou, kde je otvorů máloa přitom topivo nejkvalitnější. Zbytek dřevas brouky ponecháváme na místě, tak jak bylo,aby střevlíci (a jistě i další živočichové) přežilizimu a přírodní řád byl zachován.

Když se ochladí narazíme často venku kolemkvětů na zimou ztuhlou včelu. Opatrně ji,schoulenou chladem, bereme do dlaně (přesto-že většinou máme před včelím žihadlem až pří-lišný respekt) a dýcháme na ni teplo svých úst,aby se její křehké tělíčko zahřálo a ona mohladoletět zpátky do svého úlu. Má-li zahynout,zahyne, nemá-li zahynout, nezahyne, může ně-kdo namítnout. Jistě, taková osudovost zdekdesi je a nelze se jí možná vyhnout (stejněv životě včely jako v životě člověka). Stejně takvšak je asi kdesi hluboko v lidské duši a srdcispojení se včelami a všemi božími tvory - cit,soucit a jejich vnímání a souznění s nimi, kterénás vede k tomuto konání. Je jen škoda, žemnohdy tuto možnost v moderním životě ztrá-címe. Není čas vyjít si do přírody (raději letímeletadlem k moři do nějaké jižní tramtárie)a v krajině je také mnohem méně možností po-tkat včely, než bylo dříve. Namísto menšíchčlenitých polí, luk, remízků, mezí, sadů, zahradnajdeme dnes v kraji zpravidla jen velké lánymonokultur.

Tuto zábavu zná snad každý ze svých dět-ských let nebo v dospělosti z pozorování dětí.Malé dítě zvedá berušku - slunéčko sedmitečné- na ruce do vzduchu a nechává ho odletět. Bu�nahoru ke sluníčku, do nebíčka nebo dolů k ze-mi, do peklíčka. Kde jsou kořeny této lidovéhry a dětské zábavy s tímto broučkem, je těžkoříci. Slunéčko zde vystupuje jako jakýsi pro-středník spojení k životodárnému Slunci, nebodo hlubin pozemskosti. Opět ale zástupce hmy-zí říše - brouk, tentokrát s krovkami výrazněčervenými, vyklenutými a pokrytými černými

VII

Slaměná košnice z Ondrášovců naSlovensku, používaná ještě v polovině 20. s-toletí. Zemědělské muzeum.

Střevlík - brouk, kterého vidí každý zahradník rád

za kratší časový úsek mimořádně příznivýmpravidlem, co dnes se bere za základ, může sedobře jevit, za sto let však veškerý chov včelskončí, budou-li se používat uměle odchovanévčely. Uvidíme, jak to, co je během krátké do-by mimořádně příznivé, se může utvářet tak, žeto během času celou tu věc zahubí. Uvidíme ta-ké, jak právě odchov včel nám velice dobřemůže posloužit k tomu, abychom poznali mno-há tajemství přírody, a rovněž jak to, co na jed-né straně vypadá jako neobyčejně plodné, vedena druhé straně právě k oné záhubě.

Chovatelé včel se tak sice mohou velice rado-vat z onoho prudkého rozvoje, jaký v poslednídobě nastal v chovu včel, jenže tato radost, tanepotrvá ani celých sto roků.

O šestnáct dní později:

Dobré ráno, pánové! Chtěl jsem vyprávění pa-na Müllera doplnit ještě několika poznámkami,které by pro vás snad mohly být zajímavé, ačko-li dnes už samozřejmě není tolik času, aby se ty-to věci daly aplikovat v praktickém chovu včel.O praktické stránce chovu včel už vám toho ne-můžu mnoho říci, vlastně vám už neřeknu vů-bec nic, vždy� pan Müller to všechno, tak jak seto dnes dělá, velice pěkným způsobem rozvedl.

Možná, že jste si ale při popisu tohoto, abychtak řekl, tajuplného včelího světa, pokud jstepozorně poslouchali, něco uvědomili ve vztahuk celkové povaze včelího chovu. Včelař, to serozumí samo sebou, se zajímá o to, co má dě-lat. O chov včel se však vlastně musí eminent-ně zajímat každý člověk, nebo� na chovu včelzávisí v lidském životě skutečně více, než by sejeden domníval.

Podívejme se na to nyní z poněkud širšíhohlediska. Podívejte, včely mají schopnost - tojste konec konců viděli v přednáškách panaMüllera - sbírat to, co je v rostlinách obsaženovlastně již jako med. Včely vlastně tento medpouze sbírají a my lidé jim pak z toho, co shro-maž�ují v úlu, část odebereme. Ona to ani nenínijak veliká část, kterou jim odebereme, řekně-me takových 20 procent. Tolik zhruba předsta-vuje část, kterou člověk včelám odebere.

Kromě toho však dokáže včela celým svýmtělesným uspořádáním, celou svou organizacíodebírat rostlinám rovněž i pylová zrna. Toznamená, že včela sbírá z rostlin právě to, čehovlastně obsahují jen velmi málo a co je jen těž-ko k mání. Pylová zrna jsou v malém množství,v jakém jsou zde relativně přítomna, včelamisbírána pomocí kartáčků, které mají na zadníchnohou, a pak jsou ukládána popřípadě spotře-bována ve včelím úlu. Včela tak tedy předsta-vuje živočicha, který nasává látku, jež je příro-dou mimořádně jemně připravena, a využívá jipak pro vlastní potřebu.

To ale není všechno: Poté co včela - a to jemožná zprvu jen velmi málo nápadné, protožese o tom většinou vůbec nepřemýšlí - přeměnísvou potravu ve svém vlastním trávicím traktuna vosk - vosk přece včela produkuje samao sobě - vytvoří vlastní malou nádobku, aby doní mohla uložit vajíčko nebo také aby v ní moh-la uchovávat své zásoby. A tato vlastní malá ná-dobka, to je vám mimořádně pozoruhodná věc,abych tak řekl. Tato nádoba vypadá jak známotak, že je při pohledu shora šestihraná, z bokutedy takto (viz nákres) a na jednom konci je

takto uzavřená. Sem dovnitř mohou být nakla-dena vajíčka anebo také zásoby. Jedna takovánadoba tu je vedle druhé, přitom zapadají veli-ce dobře do sebe, takže u plástů, kde jedna buň-ka - tak se tomu říká - je přiřazena k druhé, jenadmíru dobře využit volný prostor.

Položíme-li dnes otázku: Jak to přijde, že včelastaví na základě svého instinktu zrovna takto um-ně vytvarovanou buňku? - pak zní odpově� větši-nou takto: To proto, aby se dobře využilo prosto-ru. - To je také jistě pravda. Kdybyste si předsta-vili nějaký jiný tvar buňky, vždy by vznikl volnýprostor. U tohoto tvaru žádný volný prostor ne-vzniká, nýbrž všechno zapadá do sebe, takže jeprostor takového plástu beze zbytku využit.

Ano, to je jistě jeden z důvodů. Není to ovšemdůvod jediný. Musíte si uvědomit jednu věc:Když zde vevnitř ta malá larvička leží, tak jezcela uzavřena, a jen si nemyslete, že cokoli, coněkde v přírodě existuje, nemá své síly. Celýtento šestistěnný útvar, tento šestistěn má v so-bě síly, a bylo by to něco naprosto jiného, kdy-by se larva nacházela uvnitř koule. To, že ležíuvnitř takového šestistěnného útvaru, znamenáv přírodě něco zcela jiného. Larva samotná dosebe pojme tyto tvary a ve svém těle pak cítí, žev době svého mládí, kdy byla většinou měkká,byla vevnitř v takové šestistěnné buňce. A z tésamé síly, kterou zde přijímá, staví pak sama ta-kovou buňku. Zde uvnitř spočívají ony síly, dí-ky nimž včela vůbec pracuje. Tkví to tedy v je-jím okolí, co včela navenek dělá. To je hned toprvní, čeho si musíme všimnout.

Pak vám ale také byla podrobně popsána onadruhá velmi, velmi pozoruhodná skutečnost:V úlu se nacházejí různé druhy buněk. Myslím,že včelař od sebe dokáže velmi dobře odlišitbuňky dělnic a buňky trubců. Jestli se nemýlím,tak to není nijak zvláš� obtížné. A ještě snadně-ji dokáže odlišit buňky dělnic a trubců od buněkkrálovských. Tyto buňky totiž vůbec nemají o-nen tvar, o kterém jsme hovořili; taková buňkaje vlastně něco na způsob vaku. V jednom úlu jejich také jen velmi málo. Takže musíme konsta-tovat, že dělnice a trubci - tedy samečci, to jsou

oni trubci - se vyvíjejí v takovýchto šestistěn-ných buňkách, královna se však vyvíjí vlastněv jakémsi vaku. Královna nebere na to, čím ta-kové prostředí několikastěnu je, žádný ohled.

K tomu však přistupuje ještě něco jiného. Po-dívejte, pánové, královna potřebuje ke svémuplnému vývoji, než je zcela hotová, než z ní jedospělá královna, jen 16 dní. Pak už je dospěloukrálovnou. Dělnice, ta potřebuje přibližně 21dní, tedy déle. Mohli bychom říci, že přírodavynakládá více pečlivosti na vytvoření dělnicnež na vytvoření královen. Hned uvidíme, že tomá ještě jiný důvod. Čili dělnice, ta potřebuje 21dní. A trubec, tedy sameček, který žije nejkratšídobu - samečci bývají usmrceni poté, co splnilisvůj úkol - ten potřebuje dokonce 23 až 24 dní.

Vidíte, to je opět nová skutečnost. Různé dru-hy včel, královna, dělnice a trubec, potřebujírůzný počet dní.

Nuže, pánové, pohle�te, s těmito jedenadva-ceti dny, které dělnice potřebuje, se to má násle-dovně: 21 dnů není žádná lhostejně dlouhá do-ba v ničem, co se na Zemi děje. Těchto 21 dnů,to je ona doba, za kterou se Slunce přibližnějednou otočí okolo sebe sama (pozn. překl.: R.Steiner skutečně nepoužil výrazu „okolo svévlastní osy“, nýbrž „okolo sebe sama“).

Jen si to tedy račte představit: Dělnice je jakonaschvál hotová právě za onu dobu, za kterouse Slunce jedenkrát otočí okolo sebe sama!Tím, pánové, prodělává dělnice jedno celé oto-čení Slunce, dostává se tak díky tomu, že pro-dělá jedno celé otočení Slunce, do všeho toho,co u ní Slunce může způsobit.

IX

Vzpřímená larva v matečníku.

Z matečníku se líhne matka.

A kdyby nyní chtěla pokračovat, tak by onadělnice prožívala u Slunce již jen stále to samé.Nebo� když si zde představíte dělnici (R. Stei-ner kreslí), zde Slunce v okamžiku, kdy jenakladeno vajíčko, pak je toto onen bod, kterýse nachází naproti Slunci. Během 21 dnů seSlunce otočí jednou okolo sebe sama. Tu seocitne opět zde, tady je opět onen bod. Když tote� bude pokračovat, bude se sem ze Slunce do-stávat už jen takové působení, které tu již bylo.Dělnice tedy ke svému plnému vývoji požíváprávě všechno to, co Slunce může poskytnout.Kdyby se nyní dělnice vyvíjela dále, pak byopustila sféru Slunce a vstoupila by do pozem-ského vývoje, už by neměla sluneční vývoj, po-něvadž ten už celý prodělala, vychutnala až dodna. Nyní vstupuje do pozemského vývoje. Tenale prodělává již jen jako hotový hmyz, jakozcela hotový živočich. Nárokuje si tedy, abychtak řekl, právě jen ještě malý moment, okamžikjen a poté je dokončena podle slunečního vývo-je a je zcela slunečním zvířetem.

Podívejme se nyní na trubce. Trubec, abych takřekl, ten si to celé rozmýšlí ještě ždibek déle. Tense po 21 dnech ještě nepovažuje za dokončené-ho. Než docela doroste, vydá se ještě do pozem-ského vývoje. Trubec je tak pozemským živoči-chem. Dělnice je hotovým dítětem Slunce.

A jak je tomu u královny? Královna celý slu-neční vývoj vůbec ani nedokončí. Zaostane zaním a zůstane napořád slunečním zvířetem. Či-li královna je tak do jisté míry neustále blížesvému larválnímu stavu než jiní živočichové.A nejdále od larválního stavu je sameček, tedytrubec. Díky tomu [že zůstává blíže larválnímustavu,] je královna s to klást svá vajíčka. Navčele tak můžete opravdu vidět, co to znamená,když je někdo pod vlivem Země nebo pod vli-vem Slunce. Nebo� zda se včela stane králov-nou nebo dělnicí nebo trubcem, to záleží jena pouze na tom, zda posečká po dobu celéhojednoho slunečního vývoje nebo ne. Královnamůže klást vajíčka díky tomu, že jí sluneční pů-sobení natrvalo zůstává, že nepřijímá zhola nicz vývoje pozemského. Dělnice, ta pokračuje, tase vyvíjí dále ještě 4 až 5 dní. Dělnice vychut-

ná Slunce až do dna.Tu však, jakmile se je-jí tělo právě dostateč-ně zpevnilo, vstupujejiž také poněkud dopozemského vývoje,jak jsem říkal, o malýokamžik. Proto se ne-může vrátit nazpět doslunečního vývoje,protože si je už zcelaabsorbovala. Protonemůže klást vajíčka.

Trubci jsou samečko-vé; ti mají schopnostoplodňovat. Oplodně-ní pochází tedy od Ze-mě. [Síly] oplodněnízískávají trubci díkyoněm několika dnům,po něž se ve svém vý-vojovém stavu, vesvém ještě nehotovémstavu déle oddávajípozemskému vývoji.Takže můžeme říci, že

u včel je zcela jasně vidět, že oplodnění, samčíoplodnění má svůj původ v silách Země; samiččíschopnost vytvářet vajíčka pochází ze sil Slunce.

Vidíte, pánové, tady můžete zcela jednodušepoznat, co znamená délka doby, po niž se nějakábytost vyvíjí. To má obrovský význam, nebo� bě-hem určitého času se přirozeně odehraje něco, cose neodehraje během doby jiné, kratší nebo delší,nýbrž tady se pak odehraje něco jiného.

K tomu ovšem přistupuje ještě jedna věc. Vidí-te, královna se tedy vyvine během 16 dní. Tadyje onen bod (R. Steiner kreslí na tabuli), kterýstál na Slunci oproti ní, možná teprve zde; krá-lovna setrvá uvnitř slunečního vývoje. Dělniceprodělávají také i zbytek slunečního oběhu,avšak setrvávají v působení Slunce, nevstupujíuž do pozemského vývoje. Díky tomu se cítí býtpříbuzné královně. Protože patří ke stejnémuslunečnímu vývoji, cítí se být celý roj včelíchdělnic příbuzný královně. Cítí se být ke královněpoutány. Ti trubci, řeknou si dělnice, to jsou pěk-ní zrádci; odpadli směrem k Zemi. Ti už k námvlastně nepatří. Budeme je trpět jen proto, že jepotřebujeme. A k čemu trubce potřebují?

Tu a tam se stane, že královna není oplodně-na a přesto pak klade vajíčka, která jsou schop-na dalšího vývoje. Královna nemusí být vždyoplodněna a přece klade vajíčka. U včel - zčás-ti k tomu může dojít i u jiného hmyzu - se tomuříká samobřezost, protože královna neníoplodněná. Vědecky se tomu říká partenogene-ze. Ovšem z vajíček, která takto klade, se vylíh-nou jen trubci! Tady už se nenalíhnou žádnédělnice ani žádná královna. Čili nedojde-lik oplodnění královny, nemůžou se už líhnoutani dělnice ani královny, nýbrž jen trubci. Tako-vý úl pak samozřejmě není k užitku.

Vidíte tedy, že u samobřezosti vznikne jen jinépohlaví, nikdy pohlaví stejné. To je velmi zají-mavá skutečnost a je to důležité vůbec pro celoupřírodní rovnováhu, že oplodnění je nutné k to-mu, aby vzniklo stejné pohlaví - u nižších živo-čichů samozřejmě, nikoli u vyšších. Tady je to-

mu ale právě tak, že se z včelích vajíček líhnoujen trubci, nedošlo-li k jejich oplodnění.

Oplodnění je u včel vůbec něčím naprostozvláštním. Neodehrává se to tak, že by tadyexistovalo něco na způsob svatebního lože a žeby se ti, kterých se to týká, během oplodněníuchýlili do soukromí, nýbrž právě naopak. Zdese s oplodněním předstupuje před veřejnost, nanejzářivější slunce, a sice - a to se bude jevit ja-ko něco velice pozoruhodného - nejprve tak vy-soko, jak je to jen možné. Královna letí, jak vy-soko jen může, vstříc slunci, k němuž patří. Užjsem vám to vylíčil. A trubec, který ještě doká-že překonat své pozemské síly - vždy� trubci sespojili se silami Země - který ještě dokáže vzlét-nout do těchto výšek, ten je schopen vysoko na-hoře v povětří provést ono oplodnění. Nato sekrálovna vrátí a klade vajíčka. Vidíte tedy, ževčely nemají pražádné svatební lože, zato všaksvatební let a právě tehdy, když chtějí oplodně-ní, vzlétají co možná nejdále vstříc slunci. Jeznámo, že ke svatebnímu letu potřebují včelydobré počasí, že tedy skutečně potřebují slunce,nebo� za špatného počasí k tomu nedojde.

Z toho všeho vidíte, nakolik zůstává královnapříbuzna Slunci. A když nyní dojde tímto způ-sobem k oplodnění, pak se v příslušných buň-kách vyvíjejí dělnice; nejprve - jak už vám tohezky popsal pan Müller - vzniknou malélarvičky atakdále, a ty se pak za jedenadvacetdní vyvinou v dělnice. V již zmíněných vakovi-tých buňkách se potom vyvíjí královna.

Aby to, co vám chci dále sdělit, bylo pro váspřijatelné, musím vám říci něco, co ve vás vy-volá přirozeně nejprve řadu pochybností, proto-že to právě vyžaduje přesné studium. Přestovšak tomu tak je. Mé další úvahy budou vychá-zet ze skutečnosti, že ona dělnice, jakmile do-zraje, jakmile dokončí svůj vývoj, vylétá z úlua letí ke květinám a stromům, pomocí drápků nasvých chodidlech se zachytí (R. Steiner kreslí)a pak může nasávat med a sbírat pyl. Tento pylpřenáší na svém těle, kam ho ukládá. Má na tozvláštní zařízení, takzvané kartáčky na zadníchnohou, kam může pyl ukládat. Med však nasá-vá svým sosákem. Část z toho jí slouží jakovlastní potrava, naprostou většinu však uchová-vá ve svém medovém volátku. Tuto část pakopět vyvrhne, jakmile se vrátí do úlu. Když te-dy jíme med, pak jíme ve skutečnosti včelízvratky. To si skutečně musíme uvědomit. Jsouto však velice čisté a sladké zvratky, což jinakzvratky právě nebývají, není-liž pravda. Čili zdesbírá včela to, co dále potřebuje jako potravunebo do zásoby, k dalšímu zpracování, na voskatakdále.

Nyní si musíme položit otázku, jakým způso-bem najde včela cestu ke květině? - Včela totižvyhledává květiny s obrovskou jistotou. Tutoskutečnost je zcela nevysvětlitelná, budeme-listudovat pouze oči včely. Včela - a te� mám namysli dělnici, nebo� trubec má oči o něco větší -má dvě malé oči po stranách a tři nepatrné oči načele (R. Steiner kreslí). Trubci mají oči o něcovětší. Pokud tyto oči u dělnice prozkoumáme,přijdeme na to, že mohou vidět jen velmi málo,ony tři malé, nepatrné oči pak při prvním pro-zkoumání vůbec nic. To je právě to pozoruhod-né na celé věci, že včela se vlastně nedostává kekvětinám prostřednictvím zraku, nýbrž prostřed-

X

Larvy pět dnů staré.

XI

nictvím něčeho, co je podobné čichu. Včela po-stupuje po čichu, jakoby hmatala, a tím dospějeaž ke květině. Takže je k oné květině vedenavlastně jakýmsi počitkem, někde mezi čichema chutí. Včela vlastně rozpoznává chutí květnípyl a med už když k rostlině přilétá. To je to, covčelu vede k tomu, že vůbec nepoužívá oči.

Nyní si skutečně jasně představte následujícívěc: Představte si, že se narodila včelí královna,narodila se ve sféře Slunce a nevychutnala be-ze zbytku sluneční působení, ale do určité míryu něj setrvala. Celý zástup dělnic toto slunečnípůsobení sice dále požíval, nepřešel však užk pozemskému vývoji. Tyto dělnice se nyní cí-tí být spojeny s královnou; ne proto, že by snadbyly pod tím samým sluncem, ale protože vů-bec setrvaly uvnitř slunečního vývoje, proto secítí být s ní spojeny. Ve svém vývoji se neoddě-lily od vývoje královny. Trubci, ti k tomu ne-patří, ti se od tohoto vývoje oddělili.

Zde však dochází k následující věci: Kdyžvznikne nová královna, musí dojít ke svatební-mu letu. Královna vylétá do slunce. Nová krá-lovna je na světě. Tu dojde u celého toho zástu-pu dělnic, cítícího se být spojen se starou králov-nou, k něčemu velmi zvláštnímu. Ona malá, dro-bounká očka začnou vidět ve chvíli, kdy se zro-dí nová královna. To je pro včely nesnesitelné. Jepro ně nesnesitelné, že totéž, čím jsou ony samy,přichází odněkud odjinud. Ona tři malá očka nahlavě, tato tři nepatrná očka, ta jsou u dělnic vy-tvořena zcela jen zevnitř, z nitra směrem ven, j-sou prostoupena vnitřní včelí krví atakdále. Tatoočka nebyla vystavena vnějšímu působení Slun-ce. Tím, že nyní nová královna, která je zrozenaze Slunce, vnese do úlu svým vlastním tělemsluneční světlo, stanou se včely s jejich malýmiočky náhle, abych tak řekl, jasnozřivými a ne-mohou snést světlo, vycházející z nové královny.Celý roj se nyní začne rojit. Je to něco jako stra-ch z nové královny, jakoby byly oslepeny svět-lem. Je to, jako když člověk pohlédne do slunce.Proto se včely vyrojí. A je třeba osadit nový úlvčelstvem se starou královnou, založit ho přinej-menším na soudržnosti většiny dělnic, patřícíchdosud ke staré královně. Nová královna si musízískat nové včelstvo.

Část včelstva samozřejmě v úlu zůstane, tovšak je ta část, která se narodila za jiných pod-mínek. Avšak důvod, proč se včely vyrojí, tenspočívá v tom, že nesnesou novou královnu,která sem vnáší nové sluneční působení.

Nyní se možná zeptáte, jak to, že jsou včelynajednou tak citlivé vůči tomuto novému slu-nečnímu působení? - Pánové, zde se setkávámes něčím velmi pozoruhodným. Asi budete vě-dět, že bližší seznámení s včelou může být ně-kdy dost nepříjemné. Taková včela dá člověkužihadlo. Samozřejmě, pokud je někdo tak veli-kým tvorem jako je člověk, tak se mu nanejvýšzanítí pokožka, nepříjemné je to však i v tomtopřípadě. Menší zvířata na to mohou dokoncezemřít. To je dáno tím, že včelí žihadlo je vlast-ně trubička, v níž se sem a tam pohybuje něcojako píst. Ten se vrací až k jedovému váčkua jed tak může proudit ven.

Tento jed, který pro toho, kdo se s ním setká,může být jaksepatří nepříjemný, je pro včely mi-mořádně důležitý. Ono to té včele dokonce ani

není nijak zvláš� pří-jemné, když se ho přibodnutí musí vzdát;ona se ho však vzdáz toho důvodu, protoževůbec jakýkoli vnějšívliv jen těžko snáší.Včela chce zůstat sa-ma v sobě. Chce zůstatve světě svého úlua každý vnější vliv po-ci�uje jako cosi rušivé-ho. Takovému vlivu sepak brání svým jedem.Tento jed má však ješ-tě jiný význam. Vevčele je tento jed příto-men tak, že neustálev naprosto malých, ne-patrných množstvíchpřechází do celého těla včely. A bez tohoto jeduby včela vůbec nemohla existovat. A budeme-lipozorovat dělnici, pak si musíme říci, že se svý-mi malými, nepatrnými očky není s to vidět. Toje dáno tím, že onen jed se neustále dostává i dotěchto drobných, nepatrných oček. Tento jed jetotiž eliminován v tom okamžiku, kdy se zde ob-jeví nová královna, nové sluneční působení. Teh-dy ztrácí jed svou účinnost. Tehdy začnou tatoočka náhle vidět. Takže za to, jaká neustále je, dě-kuje včela vlastně svému jedu, za to, že vlastněžije neustále takříkajíc v přítmí.

Pokud bych vám měl obrazně popsat to, covčely prožívají, když nová královna vyleze zesvé vakovité buňky, pak bych musel říci: Tako-vá včelka žije neustále v přítmí, ohmatává světsvou čicho-chutí, smyslem, který se nachází ně-kde uprostřed mezi čichem a chutí, ohmatávásvět a žije v přítmí, které jí je přiměřené. Kdyžse ale objeví nová královna, pak je to to samé,jako když se procházíme červnovou nocí a dotmy svítí svatojánští broučci. Tak svítí novákrálovna včelímu roji, poněvadž jejich jed užnepůsobí dost silně na to, aby zůstaly samyv sobě. Včela potřebuje ochranu před vnějšímsvětem, ochranu ve svém přítmí. Tu také má,když vylétá z úlu, poněvadž si v sobě můžeuchovávat svůj jed. Tento jed potřebuje, kdyžse obává, že se dostaví nějaký rušivý vliv zven-čí. Včelí úl chce být jen a jen sám v sobě.

Aby královna mohla zůstat ve sféře Slunce,nesmí také být v oné hranaté buňce, nýbržv buňce zakulacené. Zde právě zůstává pod vli-vem Slunce.

A nyní pohlete, pánové, dostáváme se k to-mu, proč musí být chov včel mimořádně zají-mavý pro každého člověka. Vevnitř úlu to totižvypadá zrovna tak, jen s malými obměnami, ja-ko ve vlastní lidské hlavě. Jen s tím rozdílem,že v hlavě člověka substance natolik nezbytní.Není-liž pravda, uvnitř lidské hlavy máme ner-vy, cévy a pak také rozptýlené tzv. bílkovinnébuňky, které zůstávají zaoblené. Ty tady vevnitřtaké vždy někde jsou. V hlavě člověka tak má-me také tři věci. Nervy se také skládají z jed-notlivých buněk, které se pouze, poněvadž jsouod přírody ze všech stran pokryté, nerozrostouúplně až v živé tvory; vlastně se jimi ale státchtějí, tyto nervy se chtějí stát malými živoči-chy. A když by se nervové buňky v lidské hla-

vě mohly vyvíjet do všech stran za stejnýchpodmínek jako je tomu u úlu, pak by se tytonervové buňky staly trubci. Buňky krve, proté-kající cévami, by se staly dělnicemi. A bílko-vinné buňky, které jsou přítomné obzvláš� vestřední části hlavy, ty prodělávají nejkratší vý-voj, ty můžeme srovnat s královnou. Takže u-vnitř lidské hlavy máme tytéž tři síly.

Nuže tedy, to, co nasbírají na rostlinách, při-nášejí dělnice domů, zpracovávají to ve svémvlastním těle na vosk a vytvářejí celé to nád-herné včelí dílo. Pánové, to přece dělají buňkykrve v lidské hlavě také! Tyto buňky putujíz hlavy do celého těla. A když si napříkladprohlédnete takovou kost, když se podíváte nakousek kosti, tak jsou tam všude vevnitř tytošestistěnné buňky. Krev, obíhající v těle, obsta-rává tutéž práci, kterou obstarávají včely v úlu.Jen u těch ostatních buněk, že ano, u svalů, kdeto je také ještě podobné - nebo� svalové buňkyjsou také podobné voskovým buňkám včel - tuse záhy rozpouštějí, jsou také ještě měkké; ta-

Dotisk Zemedělskéhokurzu!

Bylo by asi zbytečné připomínat čte-nářům Valeriány, že biodynamické ze-mědělství vzešlo z tzv. Zemědělskéhokurzu Rudolfa Steinera. Tento kurz seuskutečnil v roce 1924 na velkostatkuhraběte Keyserlingka ve Slezsku a zahr-noval 8 přednášek a bohatou diskusi.Svaz PRO-BIO vydal jeho knižní podo-bu na přelomu let 96/97 a během ani neroku byl celý náklad rozebrán. Protožese hlásí stále noví zájemci o tuto knihu,chtěli bychom udělat její dotisk, jakmilese nám nashromáždí dostatek objedná-vek. Jestliže byste chtěli mít SteinerůvZemědělský kurz ve své knihovně, nevá-hejte a napište nám, abychom Vás moh-li zařadit do našeho seznamu.

redakce

dy to není tak zřejmé. U kostí je to zřejmé ve-lice dobře, pokud to člověk studuje. Takže krevmá rovněž ony síly, které má včela dělnice.

Na tomto místě musíme výklad R. Steinera,který tenkrát ještě nějakou chvíli pokračoval,pro nedostatek místa přerušit. Snad se k jehonadmíru zajímavým přednáškám o včelách bu-deme moci někdy zase vrátit.

Pěstování jahod- podle velkopěstitelůtrochu neobvykléPavel Kverek

Jako zahradník se zabývám pěstovánímjahod řadu let.

Poslední tři roky navíc s biodynamickým „nádechem“.

Odborníci doporučují kulturu jahodníku 2-3 le-tou, někdy dokonce jednoletou. Pokud zajistímedobrý zdravotní stav a plevele udržíme - jak seříká - na uzdě, můžeme ponechat jahody na jed-nom stanovišti i více jak 4 roky. Nebudeme sicesklízet „maxijahody“ ale ušetříme za sadbu a zá-kladní zpracování půdy. V druhém a dalších le-tech může být množství plodů sklízených z jed-notky plochy větší, než při tradičním způsobu.

Já osobně sázím do sponu 1,5 x 1,5 m, popří-padě 1,5 x 1 m. Ideální je pozemek zbavený vy-trvalých plevelů. Důležité je zavádění šlahounůdo řádků, aby nezakořenily v meziřadí. Někdyje třeba šlahouny zavádět už při sklizni. Z řád-ku tak vzniká pruh, po 2. roce postupně se roz-šiřující. Nejvíc pracovně náročné je udržetbezplevelnost řádku, ale zároveň zajistit odno-žím potřebný „klid“ k zakořenění. Pokud totozvládneme v prvních dvou letech, potom si užjahody udržují jednoleté plevele pod prahemškodlivosti. Meziřadí můžeme udržovat kulti-vací nebo sekáním plevele s následnou nastýlk-ou. Druhý způsob oceníme především, pokudje při sklizni deštivé počasí.

Je vhodné pěstovat mezi jahodami nějakou ci-bulovinu nebo používat cibulové zákvasy (ide-ální je obojí) k omezení plísně šedé na plodech.Tato smíšená kultura se osvědčí v prvním a dru-hém roce také z ekonomického hlediska.

K biodynamickým preparátům: Využívám jekrátce, ale určitě jejich používáním zajistímeu rostlin lepší vitalitu a tím odolnost vůči škůd-cům, chorobám, emisím apod. Hovořit o hod-notě plodů z takto ošetřených rostlin z hlediskavýživy jistě není třeba.

Stručně k používání preparátů:

Používám je podle známých zásad (rozmíchá-ní apod.) takto: Roháček - na jaře ihned, jak za-čnou rostliny vegetovat. Křemenáček - poodkvětu jahod pro lepší vyzrávání a odolnostplodů, postřikuji ráno. Potom ještě dvakrát posklizni (srpen, září) pro lepší vyzrání a přípravurostlin na zimu. Postřik provádím odpoledne.Kompostovací preparáty: Používám je vevermikompostu (žížalí hnojivo). Kompost jenutno rozhodit ihned po sklizni (červenec), abyho rostliny „nabraly“ ještě při diferenciaci květ-ních pupenů. Je dobré dávat pozor, aby se mno-ho kompostu nedostalo do srdíček jahod a jevhodné jej v řádku lehce zapravit do země např.motykou, u meziřadí potom patřičnou mechani-zací (plečka, rotavátor). Všechny práce (oko-pávka, postřik apod.) se snažím provádět v plo-dové dny podle Výsevních dnů M. Thunové.

Ještě k plevelům: Byly mi vráceny v restitu-ci pozemky zaplevelené pýrem a pcháčem. Je-likož nechci použít chemii a kultivace maloumechanizací mnohdy nestačí, zkouším homeo-patické potlačování plevelů dle M. Thunovéi samotnou „popelovou“ metodu (bez dynami-zace). Na výsledky si však musím několik letpočkat, pokud neudělám mnoho chyb.

Jahody vypěstované bez agrochemikálií jsousice menší než z konvenčního způsobu, ale, jakjsem si provedl malý průzkum u odběratelů,chutí a vůní je překonávají.

Na závěr snad jen přání: Rád bych, abychomnabídkou ekologicky vypěstovaného ovocea zeleniny změnili trochu myšlení lidí a přispě-li tak k záchraně Země.

Děkujeme panu Kverkovi za jeho příspěveko biodynamickém pěstění jahod, který může býtinspirací i pro další zahradníky a rolníky. Uví-táme další postřehy a zprávy z praxe od všech,kteří zkouší používat preparáty a zásady biody-namiky - a� v malém či velkém měřítku. (pd)

Předjaří ve včelíněMatthias K. Thun

Přeložil Radomil Hradil

Z knihy Die Biene - Haltung und Pflege.Aussaattage M. Thun-Verlag,

Biedenkopf, 4. vydání 1994.

Obecně se má za to, že „včelí rok“ vlastně začí-ná již v pozdním létě roku předešlého. Převládámínění, že včelstvo bude po přezimování zdravéa silné jen tehdy, pečoval-li o ně člověk v létěa podletí s maximální svědomitostí. To je jistěsprávné pro toho, kdo se domnívá, že přezimujícívčely pocházejí jen z posledních plodování roku.Poté však, co vědci zjistili, že přezimující včelypocházejí zčásti již z léta, když se ovšem předtímponěkud „šetřily“, je třeba položit si otázku, zdaletní a podletní péče o včelstva skutečně má onudůležitost.

I další pozorování může být zdrojem pochyb-ností. Vezměme si např. rok, v němž byla v prvnípolovině července neobyčejně bohatá snůška les-ního medu, tedy medovice. Tehdy můžeme pozo-rovat, že ošetřování včelstev v podletí nemusí míttakový úspěch, jaký jsme očekávali, což se proje-ví relativně slabšími včelstvy na jaře. Podíváme-lise na zimu, pak zde mohou převládat rovněž taknejrozličnější povětrnostní podmínky, které mo-hou mít na „zimní život“ včel pozitivní nebo ne-gativní vliv. Těchto několik příkladů, které by-chom mohli dále doplnit, nám zkrátka ukazuje, žena jaře nemůžeme počítat s tím včelstvem, kteréjsme zazimovali, nýbrž jen s tím, které zimu pře-čkalo. Nemůžeme tedy vycházet z toho, že prvo-třídní podletní péče nám zaručí prvotřídní včelstvana jaře. To neznamená, že bychom měli zanedbá-vat péči v létě a podletí, nýbrž že se musíme spo-kojit s tím, jak bude včelstvo zjara vypadat.

Podíváme-li se ještě jednou na výsledky vědec-kých výzkumů, které ukazují, že k přezimování j-sou určeny již i letní včely, uvědomíme si, že sev nadcházejícím roce může odrážet ošetřování zacelý rok. To si v podstatě žádá změnu myšlení.Nemůžeme tak už hovořit o čistě letním ani čistězimním včelstvu, nebo� i v tom zimním jsou takéletní včely. Tím je označení „organizmus“ - nebo�včelstvo takový organizmus představuje - podstat-ně trefnější.

Rudolf Steiner přirovnává organizmus včelstvak organizmu člověka. Uvádí, že se fyzické těločlověka obmění z hmotného hlediska během osmilet. Tato hmotná obměna neprobíhá ovšem najed-nou, nýbrž v průběhu roků. Podíváme-li se taktona organizmus včelstva, můžeme si velice dobřepředstavit, že obměna letních a zimních včel rov-něž neprobíhá náhle, ale táhne se přes celý včelírok.

Podíváme-li se na včelstvo na jaře, pak se pře-chod od zimního k letnímu včelstvu uskuteční ta-ké v průběhu delšího časového období. „Zlom“v jarním vývoji včelstva, kterého si můžeme po-všimnout v některých letech, kdy náhle chybí zim-ní včely, se zjevně ukáže jen tehdy, jestliže přezi-mující včely trpěly špatnou výživou, čímž je ome-

XII

XIII

zena jejich životnost, a byl-li jarní vývoj včelstevnarušen nepříznivými povětrnostními podmínka-mi. V letech, kdy je dobrý vzájemný poměr květo-vého a lesního medu, se takovéto nedostatečně ži-vené včely nedostanou k přezimování, a zlomv jarním vývoji se v takové míře vůbec neprojeví.Lze tedy říci, že za normálních povětrnostníchpodmínek a u zdravého včelstva probíhá obměnaorganismu včelstva harmonicky a pozvolna.

To, co jsme si až dosud uvedli, nás nutí k tomu,abychom přehodnotili náš názor týkající se začát-ku včelího roku. Použijeme-li pojmu „včelí rok“,pak včelám vlastně připisujeme jiný druh toku ča-su než jak se s ním shledáváme v ostatní přírodě.V přírodě, k níž musíme počítat nejen rostliny, alei zvířata, hraje slunce obrovskou roli. Začne-li zja-ra opisovat na obloze větší a větší oblouk, takže seden, doba světla neustále prodlužuje, počne se pří-roda připravovat na nový letní život. Jakmile sedenní sluneční oblouk začne vprostřed roku opětsklánět k obzoru, připravuje se i příroda na novýzimní život. Proč by zde včela měla tvořit výjim-ku, vždy� její život je přece velmi intenzívně sla-děn s během roku? Vezmeme-li k tomu ještě úva-hy Rudolfa Steinera, který označuje včelí králov-nu a dělnici za sluneční bytost, bude nám stálezřejmější, že průběh včelího roku se kryje s průbě-hem roku přírodního. Ten začíná tehdy, začne-lislunce na své každodenní pouti po obloze stoupat,a končí, jakmile dosáhne svého nejnižšího posta-vení nad horizontem. Při sledování včelího rokuzačněme tedy v této době slunečního vzestupu.

Na začátku roku není se včelami příliš mnohopráce. Měli bychom ovšem zkontrolovat česna(výletové otvory), abychom se ubezpečili, že ne-jsou ucpaná mrtvými včelami. Právě u úlů s dvo-jitým dnem s otvorem nahoře je třeba dávat pozorna to, aby se tyto otvory neucpaly, nebo� včelstvopak může pro nedostatečný přístup vzduchu znek-lidnět, v krajním případě může dojít až k jeho za-dušení.

Jakmile se slunce a Venuše nacházejí před sou-hvězdím Vodnáře, pak je docela dobře možné, ževčely vyletí z úlu, aby se vyprášily, obzvláš� tehdy,dojde-li navíc díky Uranu ke vzniku bouřkovýchkonstelací. Jeden až dva dny předtím bychom mě-li odstranit sítě proti sýkorkám a mříže proti my-ším, aby včely mohly bez potíží vylétnout. Právěv tomto ročním období může rtu� teploměru vyšpl-hat na slunci poměrně vysoko, dostane-li se všakvčela do studeného proudu vzduchu a doletí-lik úlu jen z posledních sil, může mít překážka v po-době sítě nebo mříže vražedný účinek.

Od té doby, co jsme konfrontováni s varroázou,stala se stará zimní plena (podložka) opět aktuál-ní. U včelstev, u nichž jsme plenu dosud neodstra-nili, bychom tak měli rovněž učinit jeden až dvadny před hromadným proletem. Jinak by totiž při-nejmenším silná včelstva měl (odpad) z pleny vy-nesla a včelaři by tím znemožnila posouzení jehostavu. Tato plena je nutná nejen pro posouzenívarroázy. Podle rozmístění měli může včelař usu-zovat na obsednutí plástů a velikost včelstva. Po-dle množství rozmělněného vosku pozná, kolik užse spotřebovalo ze zimních zásob. Plena tedy mů-že včelaři ukázat řadu věcí, které by jinak zjistil je-dině tehdy, kdyby otevřel plodiště, aby si včelstvoprohlédl.

Prozkoumáme-li mrtvá těla včel na pleně, může-me již před čistícím proletem zjistit, nepřišlo-li ně-které z včelstev o královnu. To je možné v přípa-dě, že mezi mrtvými včelami leží i královna. Jest-

liže mezi mrtvými vče-lami najdeme trubce,můžeme vycházet z to-ho, že včelstvo velmipozdě vskrytu vyměni-lo královnu a ta už ne-stačila vyletětk zásnubnímu letu, díkyčemuž si včelstvo velmidlouho své trubce udr-žovalo. V tomto včel-stvu se bude patrně na-cházet neoplodněnákrálovna, což lze roz-poznat podle trubčíchbuněk, nebo zde nebudekrálovna žádná. Všech-ny tyto příklady doklá-dají, jak užitečné můžebýt, vložíme-li do úluzimní plenu, by� by-chom ji třeba nepoužilipro kontrolu varroázy.

Jakmile nadejde den čistícího proletu, je to provčelaře pokaždé nanovo fascinující zážitek. Pomnoha týdnech naprostého ticha a klidu vypukne„zmatek“, jaký lze jinak zaznamenat jen při rojenínebo v době maximální snůšky. Až se člověkuzdá, jakoby byla včelstva š�astná, že mohou ko-nečně setřást nastřádanou nečinnost a oddat seveškerým aktivitám, vstříc novému slunečnímuroku.

Podíváme-li se pozorněji na jednotlivá česna,nalezneme možná odpově� na otázky, které v násvyvstaly při prohlídce zimní pleny. Jestliže jsmenapříklad u jednoho z včelstev našli mezi mrtvý-mi včelami i tělo královny, tak můžeme - v přípa-dě, že je toto včelstvo skutečně bez matky - vidětv den čistícího proletu, jak včely bezradně pobíha-jí po přední straně plodiště. Pro včelaře je to jasnáodpově�. Nyní se může připravit na to, že budemuset tomuto včelstvu příštího teplého dne pomo-ci.

Jestliže některé z včelstev v takový den hromad-ného proletu vůbec nevyletí, tak si je navečer po-slechneme. Kdo má dobrý sluch, tomu postačí,přiloží-li ucho těsně k výletovému otvoru, abyuslyšel, co se ve včelstvu děje. Je-li slyšet hlubo-ké bzučení, pak jde o zpozdilce, který s proletemčeká do dalšího dne. Panuje-li naprosté ticho, mů-žeme prstem krátce zaklepat na plodiště, abychomvčelstvo „probudili“. Jestliže se ani pak nic nedě-je, je pravděpodobné, že toto včelstvo zimu nepře-žilo. Pro jistotu úl otevřeme a přesvědčíme seo správnosti naší domněnky. Je-li včelstvo mrtvé,měli bychom plodiště bu� ihned vyčistit anebo ale-spoň uzavřít česno, aby se ostatní včelstva nedalado vyklízení zbylých zásob potravy. Včely by sitotiž mohly případně zvyknout na loupeživé opat-řování potravy. K jarnímu odposlechu včelstevmůžeme použít i gumovou hadičku; nemusíme sepak tolik shýbat a rovněž bzučení včel uslyšímelépe. Při večerním odposlechu můžeme také podletónu a druhu bzučení dobře poznat, je-li včelstvobez matky či ne.

Nedojde-li již k výraznějšímu poklesu teplota začne-li se jaro hlásit stále více ke slovu, může-me již v periodě Venuše před Vodnářem počítats tím, že co nevidět začnou první stromy jako lís-ka, olše, topol a vrba dávat pyl. Tento okamžik byměl včelař využít k tomu, aby spojil včelstva bez

královny s oddělky popřípadě s včelstvy mladými.Toto spojení se dá na jaře provést velmi jednodu-še a téměř přitom nedochází k výpadkům. Je-livčelstvo bez královny silnější než oddělek, sejme-me u osiřelého včelstva kryt, lehce postříkámeplásty tymiánovou vodou a na celou obsednutoučást plodiště položíme list novinového papíru, dokterého uděláme hřebíčkem nebo tužkou 10-15děr. Tyto díry by se měly nacházet nad jádremvčelstva.