Marwick 2/2016

březen/duben 2016obsah z první ruky

MARWICK

Časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

Vyplatí se Česku pořádat mezinárodní sportovní akce? • 10 mýtů o customer experience • Strastiplná cesta zaměstnavatele

zákoníkem práce • Češi 1990–2015

AUTA V ROCE 2025:DIGITÁLNÍ A PROPOJENÁ

na vysokou

na pracák

Až vyrostu půjdu:

Mladé lidi z dětských domovů je třeba motivovat.

Přidejte se!

✓

Pomáháme mladým lidem z dětských domovů a z pěstounské péče se správným výběrem studia a se vstupem na trh práce.

www.nadaniadovednosti.cz

Kpmg 2016_203x267.indd 1 21. 1. 2016 13:37:28

© 2016 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Autoprůmysl se probudil

Jan LinhartPartner odpovědný za služby

pro automobilový průmyslKPMG Česká republika

[email protected]@JanLinhart_cz

Už řadu let se mluví o tom, že světový automobilový prů-mysl čekají zásadní změny. Jenže doposud jako by auto-mobilky a na ně navázané společnosti žily ve svém vlast-ním světě, který záměrně nebo částečně i ze setrvačnosti přehlížel zákonitosti toho okolního. Zdá se, že překotná digitalizace nakonec automobilky dohání a změny teď bu-dou o to výraznější.Moderní technologie mají v nadcházejících letech změnit snad všechny oblasti lidské činnosti a zdá se, že se s tím smiřují i konzervativnější obory. Mezi ně můžeme počítat i automobilový průmysl, který sice množstvím inovací pa-tří na špičku, ale až na výjimky je vytvářel jen pro vlastní potřebu. Teď se však automobilový svět pod tlakem toho digitálního mění a musí se více zapojit do budoucí podoby světa. Automobilkám ani nic jiného nezbývá, protože jsou pod tlakem velkých IT společností, jež touží oslovit uživa-tele za volantem.Čas, který stráví lidé řízením auta, je totiž z pohledu IT ztracený. Digitální svět na uživatele nedosáhne a nemůže mu nabízet své služby. Automobilky jsou si toho vědomy, ale zároveň vědí, že uzavřenou „klecí“ automobil zůstat nemůže. I proto se v tomto vydání Marwicku věnujeme právě tomu, jak bude vypadat svět automobilů v následu-jících letech. V časech, kdy se ve všech oblastech zrychlí vývoj a ke slovu se dostane nová generace uživatelů zvyklá žít v plně digitálním světě.Tito lidé nutně nemusí ztrácet zájem o automobily, jak bývá naznačováno. Jejich priority se ovšem změní, samot-né vlastnictví automobilu už nebude tak důležitou věcí, jako je dnes. Namísto aut půjde o samotnou mobilitu, tedy o schopnost dopravit se, kam potřebuji, ve správný čas. Díky tomu vyrostou nové obchodní modely a pro podni-katele se objeví čerstvé příležitosti. Mobilita bude služba a způsobů, jak ji nabízet, může být celá řada. Zdá se, že jedna správná cesta neexistuje. Tak jako digitální svět vsá-zí na čím dál větší individualizaci, bude totéž platit i v pří-padě dopravy. Ke změnám přispěje i nástup autonomní mobility, která umožní dopravovat se autem mnohem širšímu spektru lidí než doposud.Jeden faktor ale bude všem těmto cestám společný. Půjde o náklady, které budou muset zákazníci na svou mobilitu vynaložit. Na nové modely nepřejdou, pokud nezjistí, že je to pro ně ekonomicky výhodné. Ale pozor, nepůjde pouze o přímé finanční náklady, ale stále více i o peněžní vyjádře-ní hodnoty vlastního času. Zejména u mladší generace.

editorial

3


MARWICK

brífink10 mýtů o customer experienceMá zákazník vždycky pravdu? A lze finanční dopad CX spočítat? Odborníci na zákaznickou zkušenost se podělili o největší mýty v oboru.str. 6

témaPřínosy sportovních akcíMezinárodní sportovní svátky přinášejí do státní kasy miliony. Mohlo by to ale být mnohem víc…str. 8

březen/duben 2016

Marwick – časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika. Vydává 6x ročně KPMG Česká republika, Pobřežní 1a, Praha 8. MK ČR E 22213. Předplatné on-line verze na www.marwick.cz. Šéfredaktorka: Michaela Raková, art director: Štěpán Prokop, fotoeditorka: Barbora Mráčková, korektorka: Edita Bláhová. © 2016 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.

témaTrendy v automobilovém průmysluNázory lídrů na budoucnost aut se otočily o 180 stupňů. Trend digitalizace a konektivity ovládne svět motorů do roku 2025.str. 16

studieČeši 1990–2015Máme se lépe, ale cítíme se hůře. Proč? Na to odpovídá studie KPMG, která mapuje změny v životě Čechů.str. 20

coffee break„Kšeft je věc svatá“Josef Špaček, koncertní mistr České filharmonie, o byznysu ve vrchních patrech klasické hudby.str. 28

obsah

4


Jindřich VašinaPartner

KPMG Česká [email protected]

České firmy ukazují, jak uspět mimo domácí hřiště

Prvním viditelným průkopníkem aktivních přímých za-hraničních investic byla polostátní společnost ČEZ, která ale v posledních letech musela své plány a také aktivity z mnoha důvodů redukovat. Ve stejném oboru následova-ly polostátní firmu již ryze soukromé energetické skupiny EPH a Energo Pro.Mezi další společnosti, jež jsou aktivní na zahraničních trzích a přispívají tak k budování dobrého jména Česka, určitě patří skupina PPF/Home Credit, která se například v oboru spotřebitelského financování stala skutečně glo-bální firmou. Úspěšné v zahraničí jsou rovněž softwarové firmy Avast a AVG, jeden z největších evropských výrob-ců nemocničních lůžek firma Linet nebo české sklářské a designérské podniky, firmy z oboru nanotechnologií či přesného strojírenství. Při podrobnějším studiu zjistíme, že výčet tuzemských firem, které se prosadily v zahraničí, je velmi dlouhý. Tento fakt je nicméně velmi příjemným zjištěním!Samotná skutečnost, že tyto firmy uspěly přímo v zahra-ničí, je potvrzením jejich kvalitního řízení a stabilního zázemí. Jsou rovněž nejlepším důkazem toho, že i v dneš-ním globalizovaném světě se dá uspět, i když nejste sou-částí nadnárodní korporace. Stále rozhoduje především odvaha, dobrý nápad, vytrvalost a důslednost při napl-ňování své vize. Tyto úspěšné firmy jsou také skvělým vzorem pro ostatní a ukazují jim cestu, jak uspět i mimo domácí hřiště.

České společnosti se v posledních letech začínají stále více ohlížet po zahraničních trzích, a to nejen optikou možného nového trhu pro vývoz jejich výrobků a služeb, ale i jako možného místa pro přímé investice. Tento trend se potvrdil také v našem posledním průzkumu Puls ekonomiky, v němž 68 % českých firem uvedlo, že plánuje v příštích třech letech investovat do zahraničního nebo domácího trhu.

V průběhu transformace české ekonomiky došlo k výraz-nému převisu přílivu přímých zahraničních investic nad investicemi českých firem. Tento nepoměr byl samozřej-mě největší v devadesátých letech a gradoval s přístupo-vými rozhovory a samotným vstupem České republiky do EU. Důvodů pro tento stav bylo více: nízká úroveň dostup-ného kapitálu, levná a zároveň kvalifikovaná česká pracov-ní síla a výhodný kurz koruny. Tato kombinace faktorů ne-nutila ani domácí výrobce přesouvat výrobu do zahraničí a bylo tak pro ně jednodušší spoléhat se na vývoz doma vyrobeného zboží.S postupným „dospíváním“ a emancipací českých firem dochází také ke změně pohledu na přímé zahraniční in-vestice. Vlastníci českých firem postupně pochopili, že v mnoha případech je výhodnější investovat přímo na za-hraničních trzích než se snažit na cizí trhy pouze vyvážet svou produkci. V poslední době je tento trend podporován i propracovaným systémem investičních a daňových po-bídek, a to nejen v rámci EU, ale také třeba ve Spojených státech a Asii. Tento fakt je pro mnoho investorů stále vel-kým překvapením.

komentář

5


1. mýtus – Zaměření na zákazníka znamená dělat to, co klienti chtějíZačít můžeme například u jednoho z nejrozšířenějších omylů, a sice že dělat CX znamená přizpůsobovat se přání zákazníka. Představme si, že před pár tisíci lety zadal te-sař výzkum trhu mezi klienty, kteří se zabývali přepravou břemen. Výzkumníci zjistili, že zákazníci by si přáli nezlo-mitelné páky a odlehčené dřevěné krosnové konstrukce. Nedozvěděl by se, že má vyrobit kolo. Zaměření na zákaz-níka není dělat přesně to, co chce, ale inspirovat se jeho životními potřebami, být kreativní a hledat, co má pro něj hodnotu.

2. mýtus – Zákazník má vždycky pravduTento mýtus je hyperbola, která je ale postavena na prav-divém jádru. K zákazníkovi se stavíme pozitivně „téměř“ za všech okolností. On živí nás a naše rodiny. Vyjdeme mu mnohdy vstříc, i když není úplně v právu. Na druhé straně si přiznejme – zákazníci umějí být nezdvořilí, vypočítaví, nezodpovědní. Jsou to jen lidé. Stejně jako my.

3. mýtus – Finanční dopad CX se nedá spočítatVěci se skutečně nemají tak, že jeden bod ve výzkumu zá-kaznické spokojenosti znamená XY korun hrubého zisku. Jestliže ale mají hodnotu značky (o tom dnes už nikdo ne-pochybuje), má ji i zkušenost zákazníků s firmou. I obtíž-ně měřitelné věci mohou být velmi důležité.Dobrá CX vytváří hodnotu několika způsoby: snižuje od-chodovost, omezuje zbytečné náklady a podporuje prodej. Spokojený zákazník nechce měnit, nemá časté servisní požadavky, nakupuje opakovaně a doporučuje ve svém okolí. Význam CX roste díky sdílení zkušeností na sociál-ních sítích, na které se potenciální zákazníci často obra-cejí pro radu.

4. mýtus – CX je pouze pro B2C segmentJmenuje-li se něco zákaznická zkušenost, logicky to im-plikuje zákazníka jako fyzickou osobu. Jenže právě zkuše-nost s firmou se netýká jen přímých koncových zákazní-ků, ale lidí obecně. Tedy i lidí, kteří například zastupují či řídí jinou firmu.Ve firemním segmentu ale připadá na jednoho klienta (firmu) několik typů zákaznické zkušenosti: manage-ment firmy, lidé, kteří jsou s naší firmou ve stálém kon-taktu (tedy například nákupčí či obchodní zástupci), nebo koncoví uživatelé našich produktů. Pro firmu, která umí jednat se svými zákazníky efektivně, to znamená spoustu příležitostí pro vytváření dobré zákaznické zkušenosti.

5. mýtus – Kdo se hodně ptá, hodně se dozvíMůžete udělat spousty zákaznických šetření s desítkami otázek a pořád budete mít pocit, že to podstatné vám stá-le uniká. Proč? Možná proto, že správná otázka vůbec ne-byla položena. Případně proto, že sice položena byla, ale v nesprávný čas či nesprávnému člověku.Pár tipů: V sebekvantitativnějším výzkumu nahraďte de-set otázek se škálou jednou otevřenou otázkou na příčinu nespokojenosti, nebo se o ní nedozvíte. Omezte náročnost dotazování spokojených zákazníků – jen je naštvete a nic akčního se nedozvíte. Využijte tu spoustu zpětné vazby, kterou od zákazníků dostáváte v běžných kontaktech na zákaznické lince, v obchodech, na webu a podobně.

6. mýtus – Napřed spravme základní věci, pak se věnujme něčemu navícSlyšel jsem mnohokrát v různých obměnách: „Teď máme na stole spousty základních problémů (basics), které mu-síme vyřešit ze všeho nejdřív. O nějaké jemné vyladění CX se budeme starat až pak.“

10 mýtů o zákaznické zkušenostiS řízením zákaznické zkušenosti (customer experience – CX) je to jako s čištěním zubů: největší efekt přinese až po delší době. Často bývá prvním hmatatelným dopadem jen dobrý pocit, že děláme „customer-friendly“ business. V delším horizontu přináší větší spokojenost zákazníků konkrétní komerční výsledky. CX management má ve své specializované podobě kratší historii než provádění ústní hygieny. O to více má však variant a v současnosti o něm panuje řada mýtů.

brífink

6


Zní to logicky. Jenže zdání klame. Úspěšná, rozvíjející se společnost řeší obojí paralelně. Nikdy nebudou základy „stopro“. Stačí, aby vám problémy nepřerůstaly přes hla-vu. Zákazníci mají velkou schopnost odpouštět chyby – pokud to ale není moc často, když se necítí být podváděni a pokud jim vždy nabídnete něco, na co se mohou těšit.

7. mýtus – CX je KPI, které nelze ovlivnitMožná se to říká i ve vaší firmě: „Naše společnost má KPI na zlepšování zákaznické spokojenosti. Když to klapne, cíl splníme a odměny budou. Naše možnost to ovlivnit je ale vlastně nulová.“Důvody bývají dva: výsledky výzkumu se mění bez zřejmé příčiny a za výsledek mohou všichni, takže nikdo.Pokud má firma jen jedno číslo, je to skutečně demoti-vující. Ideální je mít metriku hodnotící každého zvlášť v jeho působnosti (ne vždy je to možné). Dobře nastavená individuální KPI dají ve výsledku dohromady dobré skóre v celkových číslech (třeba firemním NPS – net promoter score). Zároveň ale musí jít vedení příkladem v uplatňo-vání mušketýrského principu – jeden za všechny, všichni za jednoho.

8. mýtus – CX je o luxusu… a o velkých penězích!? Ve skutečnosti CX neznamená „kupovat si“ zákaznickou loajalitu. Takový business case nemůže fungovat dlouhodobě. Zákazník ocení smyslupl-nou přidanou hodnotu, tedy trefit se správnou službou v pravý čas. To často není jednoduché. Když ale rozumíte zákazníkovi a umíte s ním jednat individuálně, může se zadařit. A vlastně to nemusí stát ani moc peněz. Když vi-díte slepou stařenku nervózně postávat u přechodu pro chodce, nemusíte jí nutně zaplatit laserovou operaci oka. Úplně stačí, když se jí zeptáte, jestli nepotřebuje převést na druhou stranu ulice. I to je pravděpodobně víc, než od náhodného kolemjdoucího očekává.

9. mýtus – CX znamená naslouchat hlasu zákazníkaHlas zákazníka zaznívá z výzkumů spokojenosti s dodáv-kou zboží, s návštěvou prodejny, s obchodním zástupcem a z dalších podobných zdrojů. Jenže to není všechno. Zá-kazník dává svůj názor najevo i svým chováním: fluktuace zákazníků, četnost návštěvy prodejen, odpověď na mar-ketingové kampaně a podobně. Monitorovat CX také zna-mená sledovat, jak firma vůbec vůči zákazníkům funguje (kvalita produktů, dostupnost obslužných kanálů a další).Ale platí, že hlas zákazníka přeslechnout nesmíme.

10. mýtus – CX rovná se NPSZávěrem ještě jeden mýtus, který se někdy objevuje hlav-ně u představitelů vedení firem. Tedy jednou provždy: CX opravdu není NPS.NPS je jen jeden způsob, jak se zeptat na zákaznickou zku-šenost. Porovnává počet těch, kteří by firmu doporučili a kteří by ji nedoporučili.Samotné NPS je asi nejznámější a užitečný nástroj, ale po-skytuje stejně širokou perspektivu jako dívat se na svět klíčovou dírkou. Nestačí, když vedení firmy CX strategii řeší včleněním NPS mezi celofiremní KPI. To pochopitel-ně není samo o sobě špatné. Může to ale zastínit skuteč-ně důležité a na sebe navazující otázky: Jak CX funguje v rámci naší značky a obchodní strategie? Jaké nutné změny a zlepšení z toho vyplývají? Jak budeme měřit svůj úspěch?

Zajímaly by vás další informace o CX managementu? Otes-tujte si, jak je vaše firma pokročilá v řízení zákaznické zkušenosti, na www.marwick.cz/cx.

Jan KlimešAssociate Manager

Management ConsultingKPMG Česká republika

[email protected]

Michal PobudaDirector

Management ConsultingKPMG Česká republika

[email protected]

brífink

7


Loni na prvního máje jste mohli v ostravských ulicích slyšet cizí řeč mnohem častěji, než je tu obvyklé. Lidé v národních barvách Finska nebo Ruska si z terasy ob-chodního centra Karolina fotili panorama Vítkovických železáren a jindy nevídaný nával byl i na vyhlídkové věži ostravské radnice. Na její recepci mizely suvenýry ve vel-kém. Plné hospody, všechny hotely rezervované.Loňský světový hokejový šampionát je dobrou ukázkou toho, v čem všem může pořádání sportovní akce Česku pomoci.

Česko má skvělou polohu i zkušenostiDo Česka přijel nejlepší kanadský výběr za poslední roky. Šlo o divácky nejúspěšnější hokejové mistrovství v historii. Restaurace, ale i vlaky mezi Prahou a Ostravou byly plné. Díky geografické poloze uprostřed Evropy to sem skoro nikdo neměl daleko: Lotyši, Němci ani Dánové.To ukazuje na jednu z mnoha výhod, proč je Česko vhod-ným místem pro pořádání sportovních akcí. Kromě polo-hy ve středu Evropy je to i krása Prahy – fanoušci sem rádi

jezdí, protože sportovní akci mohou spojit s turistikou. Z dat plyne, že Praha v případě pořádání sportovních akcí patří mezi nejnavštěvovanější města na světě. A na druhé straně, sportovní akce přiláká i fanoušky, kteří by k nám jinak nikdy nezavítali. Budou-li spokojení, ukážou fotky známým nebo přijedou znovu na eurovíkend.Česko má pro pořádání sportovních akcí ideální předpo-klady i z dalších důvodů. Je to pro mezinárodní sportovní svazy respektovaná destinace, kde už se řada akcí v minu-losti zdařila, máme spoustu zkušeností. Dopravní spojení s okolními zeměmi i uvnitř Česka je solidní. A další věc, na kterou v Česku často zapomínáme – je tu velmi bezpečno.

Do veřejných rozpočtů jdou stamilionyDopady pořádání sportovních akcí jsou však mnohem šir-ší. Nejde jen o příjmy ze vstupného, ale roztáčí se ekono-mika řady dalších sektorů.Už jen ty zmíněné přejezdy mezi Ostravou a Prahou – pří-jmy z lístků na vlak i MHD putují do veřejných rozpočtů.

Mistrovství se Česku vyplatíPřinášejí Česku stamiliony do veřejných rozpočtů. Ale nejde jen o peníze – pořádat u nás mezinárodní sportovní akce má smysl i z mnoha dalších důvodů. Ukazují to data z několika úspěšných turnajů či šampionátů z minulých let.Text: Zdeněk Mihalco, ilustrace: Jakub Bachorík

téma

8


Takové přínosy se dají dohledat a spočítat. Konkrétně za dopravu návštěvníci hokejového mistrovství utratili zhru-ba 370 milionů korun, za jídlo a pití odhadem 660 milionů. Na spotřebě se přitom nejvíce podíleli zahraniční diváci.„Podle našich výpočtů celkový přínos do veřejných rozpočtů přesáhl v případě posledního hokejového mistrovství miliardu korun. Jde o takzvané nezastupitelné peníze, jsou to příjmy z daní či pojištění, které stát může využít na prospěšné věci a investice,“ říká Ondřej Špaček, který se v KPMG věnuje sektorům sportu a cestovního ruchu. Podle něj lze obecně říci, že přínosy u většiny sportovních akcí pořádaných v Česku obvykle převažují nad nevýhodami.Není to přitom tak, že by se Česku vyplácely jen velké me-zinárodní sportovní události. Pozitivní dopad měly i akce o něco menší, třeba loňské halové mistrovství Evropy v atletice nebo evropský šampionát ve fotbale do 21 let. Mimo jiné lze takto zpropagovat i místa, kam by se jinak návštěvníci z ciziny nedostali, třeba Olomouc, kde se ko-nal fotbalový šampionát do 21 let, anebo už zmíněnou Ostravu.

Co zůstává skryto?Řada přínosů zkrátka není lehce rozpoznatelná na prv-ní pohled. Z předloňské studie KPMG například plyne, že propagace sportu přispívá ke snížení výdajů na zdravot-nictví. Každých 100 Kč investovaných do zdravotní pre-vence prostřednictvím podpory sportovní aktivity přinese státu 253 Kč úspor.Další dopady má inspirace úspěšných sportovců, kteří jsou vzorem pro děti a mládež. Český svaz ledního hokeje loni na utkání hokejového šampionátu dětem bezplatně daroval 35 000 vstupenek. Je potvrzeno, že sport slouží jako prevence kriminality.Pořádání akcí má také pozitivní vliv na rozvoj a udržování sportovní infrastruktury. Díky mezinárodním sportovním akcím se už několikrát podařilo zrekonstruovat chátrající stadiony, které by bylo nutné opravit tak jako tak.Zvláštní kapitolou je reklama, kterou lze udělat Česku ve světě třeba prostřednictvím televizních přenosů. Vždyť jen samotné mistrovství světa v hokeji sledovala v celko-vém úhrnu více než miliarda diváků. Podle odhadů hoke-jové mistrovství zajistilo mediální prostor pro propagaci Prahy jako turistické destinace v hodnotě 120–300 milio-nů korun, přičemž příspěvek z veřejných peněz hlavního

města byl v rámci této akce několikanásobně menší.Právě v oblasti marketingu a reklamy je ještě řada nevy-užitého potenciálu. Nutná je komplexnější strategie, jak během sportovních událostí komunikovat. „Součástí by měla být spolupráce s Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism na pořádání všech zásadních sportovních akcí. Pár záběrů na pražské panorama navíc, to je rekla-ma, za kterou se v běžném vysílacím čase platí velké pení-ze,“ shrnuje Ondřej Špaček.Další příležitost tkví v pořádání doprovodných akcí. Pří-kladem mohou být různé semináře, konference nebo tře-ba kongresy trenérů.

Příležitosti jsou pro hokej a volejbal, ale i veslování či golfSamozřejmě nikdy není předem dáno, že akce bude mít jednoznačný úspěch. Ukazuje se, že Česko je pro některé disciplíny vhodnější než pro jiné. Příkladem budiž spor-ty, které sice nejsou masově sledované, ale máme pro ně v Česku dobré zázemí – například veslování díky vybu-dovanému areálu v severočeských Račicích, který splňu-je mezinárodní standardy a v případě velké akce ho není nutné výrazněji předělávat. Dle studie KPMG je vhodné také pořádání akcí ve fotbale, ledním hokeji, volejbale, te-nise či basketbale, příležitosti jsou ale také v golfu nebo cyklistice.Z dat KPMG rovněž plyne, že mezi hlavní rizika pořádá-ní velkých akcí patří fakt, že pro některé sporty Česko nemá příliš vhodné klimatické podmínky – jde tedy hlav-ně o zimní sporty. A pro některé další sporty zkrátka ne-máme dostatečnou infrastrukturu nebo fanouškovskou základnu. Problémem je také relativně nekoordinovaná spolupráce veřejného, soukromého a neziskového sekto-ru, mimo jiné při snaze o získávání mezinárodních spor-tovních akcí pro Česko.Jak totiž plyne ze zmíněných dat, Česko by si mohlo trouf-nout i na větší počet sportovních akcí, přinejmenším těch, pro jejichž pořádání už má vybudované dobré zázemí.

téma

9


Jak pomáhají sportovní akce Česku?

Desítky tisíc návštěvníků ze zahraničí, kteří v Česku utráce-li za jídlo a pivo a kupovali suvenýry. Přínosy úspěšného po-řádání sportovních akcí lze dobře rozpoznat dle dat dvou šampionátů z nedávné doby, jejichž analýzu KPMG proved-la. Jde o Mistrovství světa v ledním hokeji 2015 a loňský fot-balový evropský šampionát hráčů do 21 let.

Mistrovství Evropy ve fotbale do 21 let 2015Místo konání akce: Olomouc, Praha, Uherské Hradiště

V případě sportovní události tohoto typu nedorazí do Čes-ka masivní počet fanoušků ze zahraničí, ale akce má jiné pozitivní dopady. Například se jí účastní řada vysoce po-stavených a bonitních lidí ze světových velkoklubů, kteří na mistrovství sledují největší současné fotbalové talenty Evropy. Navíc je přehlídka mladých fotbalistů inspirací pro českou mládež – konání takových akcí má prokaza-telný vliv na nárůst počtu mladých sportovců a následně nižší kriminalitu a pozitivní zdravotní dopady na popula-ci. Jedním z dalších přínosů je také fakt, že se podařilo zvi-ditelnit města, která velké akce obvykle nepořádají, tedy Olomouc a Uherské Hradiště.

Přínosy:

→ Počet diváků: 163 000, z toho zahraničních 17 900 → Celkový přepočtený počet plných ročních pracovních úvazků vytížených vlivem akce: 546

→ Za gastronomické služby návštěvníci utratili odhadem 77 milionů korun, za služby v ubytování činila spotřeba asi 62 milionů

→ Za služby spojené s dopravou činily výdaje návštěvníků zhruba 62 milionů korun, šlo hlavně o MHD, taxi, vlaky či meziměstské autobusy

→ Výsledkem pořádání šampionátu je mimo jiné také 10 milionů korun, které poputují na rozvoj mládežnického fotbalu

→ Výše spotřeby za zábavu či suvenýry činila asi 32 milionů korun

→ Příjmy veřejných rozpočtů dosáhly zhruba 125 milionů korun

téma

10


Mistrovství světa v hokeji 2015Místo konání akce: Praha, Ostrava

Divácky úspěšná akce, která měla vůbec nejvyšší návštěv-nost v historii světových hokejových šampionátů. Do Pra-hy a Ostravy dorazil i mimořádný počet novinářů, televi-ze po celém světě odvysílaly rekordní počet hodin, a to i ve zcela nehokejových zemích. Například jen za služby v gastronomii návštěvníci, a to zejména ti ze světa, utratili zhruba 660 milionů korun, přičemž značnou měrou se na spotřebě podílela konzumace piva (například ve speciál-ních fanzónách). Dodejme, že piva vyrobeného v Česku – partnerem byl pivovar Krušovice.

Přínosy:

→ Počet diváků: 741 690, z toho 32 % byli cizinci → Televize odvysílala 6 000 vysílacích hodin do 160 zemí světa, akce se zúčastnilo 971 akreditovaných novinářů

→ Celkový počet přepočtených ročních plných pracovních úvazků spojených s konáním MS 2015: 4 173

→ Návštěvnost fanzón: 1,2 milionu lidí → Za gastronomické služby lidé utratili zhruba 660 milionů korun, za dopravu 370 milionů

→ Celková výše spotřeby spjaté s konáním mistrovství světa byla 3,3 miliardy korun, přičemž nejvyšší měrou se na spotřebě podíleli zahraniční diváci

→ Přínosy veřejných rozpočtů přesáhly miliardu korun

téma

11


Jak akce přitáhnou turisty?Během zápasů hokejového mistrovství světa jste na man-tinelech mohli zahlédnout logo města Prahy. Objevovalo se i na záběrech v krátkých pauzách během jednotlivých utkání. Celkem bylo vidět na 3–7 procentech záběrů. Po-kud bychom tuto takzvanou „vizibilitu“ spočítali, vyšla Prahu taková reklama mnohonásobně levněji, než kdyby si město zaplatilo podobnou kampaň v médiích.Existuje však řada dalších možností, jak pořádání spor-tovní akce propojit s podporou cestovního ruchu, a ty zatím čeští pořadatelé tolik nevyužívají. Tady je několik tipů včetně konkrétních příkladů ze světa, které je mohou v budoucnu inspirovat.

Ukažme, že mistrovství pořádáme v krásné zemiAlpské louky, levandulová pole Provence i tmavé střechy historických měst. Mnohahodinové přenosy z cyklistic-ké Tour de France krásou svých záběrů připomínají spíše přírodopisné dokumenty BBC než jedno z nejvýznamněj-ších sportovních klání na světě. Pravda, na Tour je vzhle-dem k délce závodů na lyrické pasáže času dost, ale přesto může tento podnik sloužit jako inspirace pro prakticky všechny sportovní akce, které v Česku v budoucnu bude-me pořádat.

Jak na to?Organizátor akce by měl mít povinnost zajistit zviditel-ňování Česka a daného regionu v prostřizích v televizi či na internetu. V praxi může jít o vysílání log či symbolů dané lokality nebo o zmíněné turistické a propagační zá-běry muzejních expozicí, panoramat historických měst či přírodně zajímavých míst.

téma

12


Nabídněme víc než jen vstupenkyKomu se povedlo získat lístky na fotbalové mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině, dostal ještě něco navíc. Se vstupenkami poštou přišly i další materiály – plánek, jak se orientovat v místě konání akce, letáčky, stručný cestov-ní průvodce. Když už návštěvníci jedou tak daleko, je lo-gické, že chtějí vidět i něco jiného než jen zápas. Obvykle mají čas krátce před utkáním, mezi jednotlivými zápasy a často si udělají i nějaký ten volný den navíc.

Jak na to?Návštěvníkům lze nabídnout třeba průvodce zdarma s do-poručenými výlety, půjčení auta, vstupenky na koncerty, do divadla či wellness. To je motivuje k vyšší útratě i pro-dloužení pobytu. Vše jim pochopitelně musíme nabídnout citlivě, v přehledné formě a případně nabídku personali-zovat dle dat o konkrétním člověku, který si vstupenku objednal (podle věku, pohlaví či země původu).

Zajistěme, ať diváci slyší o naší zemi co nejvíce„Vítejte v Ostravě na zápase světového mistrovství v hoke-ji. Do úvodního buly zbývá 10 minut a řada našich fanouš-ků teprve dosedá na místo. Zdržela je prohlídka místních železáren, jedinečného objektu tohoto překvapivě zajíma-vého industriálního města.“ I takto by mohla znít slova finského hokejového komentátora z příštího šampioná-tu. Že lze novináře naočkovat, aby mluvili o pořadatelské zemi v superlativech, ukázalo třeba poslední světové mis-trovství v ragby na Novém Zélandu. Tehdy komentátoři všemožně lákali diváky z celého světa k návštěvě.

Jak na to?Zahraniční komentátoři a novináři musejí mít dost infor-mací o místě, kde se nacházejí – jaká je jeho historie, čím je pro návštěvníky mimořádné. A sami by měli od pořada-telů dostat nabídku zajímavého programu. Svým divákům pak mohou předat, jak jedinečné místo sportovní svaz pro pořádání akce vybral.

téma

13


Strastiplná cesta výkladem zákoníku práce

Nastavení vzájemných práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele v zákoníku práce není vyvážené. Zaměst-nanec je považován za slabší smluvní stranu. Na rozdíl od zaměstnavatele pro něj není řešení pracovněprávních otá-zek rutinní záležitostí. Autoři zákoníku práce proto za-městnancům poskytli spoustu úlev. To by bylo ještě v po-řádku. Zdroj zaměstnancovy obživy by měl být chráněn. Své sociální cítění ale projevují také soudci. Předpis, který sám o sobě straní zaměstnanci, vykládají v jeho prospěch i tam, kde k tomu paragrafy důvod nedávají. Ochrana zaměstnance v soudních rozhodnutích občas nabývá až absurdních rozměrů. V konečném zúčtování už není tak jednoznačné, která ze stran pracovní smlouvy drží v ru-kou trumfy.

Co na tom, že na práci nestačíZaměstnavatel může na rozdíl od zaměstnance ukončit pracovní poměr výpovědí jen ze stanovených důvodů. I když zaměstnancovo jednání výpovědní důvod obsahově naplnilo, může soud rozhodnout, že výpověď platná není. Třeba když zaměstnavatel vybere nesprávný výpovědní důvod. Soud sice dal zaměstnavateli za pravdu, že zaměst-nanec výpověď zasluhuje, bohužel se už neshodli na tom, o jaký typ by se mělo jednat. Formální chyba vyšla zaměst-navatele draho. Lajdácký zaměstnanec zvítězil.Stal-li se zaměstnanec zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, je možná rozumnější výpověď předem vzdát. Jak-koli by se z textu zákoníku práce mohlo zdát, že k ukon-čení pracovního poměru zaměstnavateli postačí posudek závodního lékaře konstatující zaměstnancovo nedostateč-né zdraví, není to tak jednoduché. Soudci ve svých roz-hodnutích zformulovali řadu dalších podmínek, které musí zaměstnavatel splnit. Pokud některá chybí, může být výpověď ze zdravotních důvodů neplatná, byť by byl zaměstnanec plně invalidní.

Nespoléhejte na poštuI když zaměstnavatel zvládne sepsat písemnost určenou zaměstnanci tak, aby obstála i před zraky soudce, stále nemá vyhráno. Ještě ji musí platně doručit. Nepodaří-li se mu zaměstnance zastihnout osobně, musí zásilku odeslat poštou. Aby bylo doručení účinné i v případě, kdy zaměstnanec v očekávání výpovědi preventivně nepřebírá poštu, musí být na obálce uvedeno poučení o následcích odmítnutí přijetí dle zákoníku práce. Soudy trvají na doslovném dodržení předepsaného postupu. Lhostejno, že žádný poštovní přepravce působící na českém trhu není schopen zaměstnavateli nabídnout takovou službu, která by náročným požadavkům na doručování plně vyhovovala. Někteří advokáti na tuto hru přistoupili. Nechávají si tisknout vlastní obálky a opisují na ně pasáže ze zákoníku práce. Mezi pracovněprávními odborníky se už ale šušká, že ani tato praxe před soudy nemůže obstát. Zákon přece říká, že zaměstnanec musí být poučen doručovatelem, tedy ústně, nikoli psaným textem. Namísto tištění obálek se zřejmě brzy začnou pořádat školení pro poštovní doručovatele.

Raději zapojte detektivyI pokud zaměstnavatel poštovní martyrium zvládl a pí-semnost byla zaměstnanci doručena, je jásot stále ještě předčasný. Doručoval skutečně na „poslední adresu za-městnance“? Podle Nejvyššího soudu takovou adresou není nutně ta, kterou zaměstnanec sám zaměstnavateli poskytl s tím, že jde o místo, kde se zdržuje, a kterou evi-duje personální oddělení. Je to jakákoli poslední adresa, na níž se zaměstnanec třeba jen dočasně vyskytuje a za-městnavatel se o tom mohl dozvědět. Například během dovolené by tedy zaměstnavatel měl doručovat přímo na místo zaměstnancovy rekreace. S argumentem, že tuto dočasnou adresu nezná, zaměstnavatel daleko nedojde.

Téměř každý stál alespoň na chvíli na jedné ze stran pracovního vztahu. I člověk bez právního vzdělání tak dokáže odhadnout, co si zaměstnanec dovolit může a co už je „přes čáru“. A když si zaměstnavatel neví rady, jak s určitou situací naložit, sáhne po zákoníku práce. Tento docela útlý předpis by mu přece měl pomoci najít řešení. A právě zde začíná velký zaměstnavatelův omyl. V pracovním právu bohužel tak zcela neplatí, že co je psáno, je i dáno.

legal

14


Podle soudu postačí, pokud se zaměstnanec o vybrané destinaci zmínil libovolnému nadřízenému. Pak je místo pobytu považováno za zaměstnavateli známé a doručení na jinou adresu není platné, byť by se písemnost zaměst-nanci po návratu do rukou dostala. Před odesláním každé-ho sdělení je proto radno po zaměstnanci důkladně pátrat a provést i výslech jeho kolegů.

Kdo by hleděl na dobré mravyV soukromoprávních vztazích platí zásada, že jednání, které se příčí dobrým mravům, je neplatné. V pracovním právu na ni ovšem spoléhat nelze. Své o tom ví zaměst-navatel, který hodlal rozvázat pracovní poměr dohodou. Zaměstnankyně dohodu nepodepsala, převzala však zá-počtový list, pobírala podporu v nezaměstnanosti a v prá-ci se tři roky neukázala. Soud přesto vyhověl její žalobě a vynesl rozsudek, že pracovní poměr stále trvá.

Zákonodárci pomocnou ruku nepodávajíNěkteré povinnosti zaměstnavatele jsou v zákoníku práce formulovány tak, že je zaměstnavatel není schopen splnit, i kdyby se snažil sebevíc. Příkladem budiž povinnost hra-dit údržbu ochranných pracovních oděvů. Jak ale správ-ně stanovit výši příspěvku na praní oblečení, to už zákon neříká. Vyplatí-li zaměstnavatel málo, je zaměstnanec ne-zákonně krácen a hrozí také pokuta ze strany inspekce práce. Vyplatíli příliš mnoho, může se dopouštět daňové-ho úniku, příspěvek totiž nepodléhá dani. Kalkulačky do ruky. Ozývají se varovné hlasy, podle kterých by se ten, kdo nezohlední opotřebení pračky nebo změny ceny ener-gií, měl třást před každou kontrolou.

A bude hůř!Připravovaná novela zákoníku práce má zpřísnit pravidla pro práci z domova. Zaměstnavatel bude povinen ověřit, zda i místo, kde zaměstnanec vykonává práci mimo pra-coviště zaměstnavatele, odpovídá požadavkům na bez-pečnost a ochranu zdraví při práci. Jak důkladný bude za-městnavatel muset být? Bude si muset ověřit, že je každá židle v zaměstnancově bytě ergonomická a podlaha není nebezpečně kluzká?

Jak z toho ven?Rozložení karet se mění. Zaměstnanci dávno nejsou tak bezbranní, někteří naopak umí svůj handicap patřičně zneužít. Povinnosti, které soudci nacházejí mezi řádky zákona, jsou pro zaměstnavatele nepředvídatelné. I záko-nodárci zjevně mají pocit, že zaměstnavatelova záda sne-sou další náklad. Předpoklad, že hlavní motivací zaměst-navatelova jednání je sedřít ze zaměstnanců kůži, není ve většině případů správný. Častější příčinou, proč zaměst-navatelovy kroky v soudním řízení neobstojí, je příliš for-mální a široký výklad jeho povinností. Protřelý záškodník

dokáže každé zaměstnavatelovo opomenutí proměnit ve vleklou soudní tahanici. S prohrou ve sporu vzniká též povinnost nahradit zaměstnanci ušlou mzdu. Vítězství zaměstnance proto nepřivítají ani jeho kolegové. Peníze ztracené v soudním sporu bude zaměstnavatel pravděpo-dobně muset uspořit na nich. Aby zaměstnavateli nezbylo než proklínat den, kdy onoho potížistu zaměstnal, nesmí podcenit prevenci. Absurdistánem českého pracovního práva může zaměstnavatele úspěšně provést jen zkušený advokát.

Martin HrdlíkCounsel, KPMG Legal

[email protected]@MHrdlik

Barbora BezděkováJunior Lawyer, KPMG Legal

[email protected]

Právní semináře s KPMG LegalVe spolupráci s Economia Events připravujeme sérii inter-aktivních seminářů o aktuálních právních tématech. Ur-čeny jsou především jednatelům a členům managementu firem.

Čtvrtek 24. březnaSpecifika jednání za obchodní korporaci

Úterý 24. květnaVybrané problémy korporátního práva

Máte zájem se zúčastnit? Napište na [email protected].

legal

15


Ukazuje to i radikální změna klíčových trendů, které bu-dou v automobilovém průmyslu důležité do roku 2025. Zatímco v minulých letech byl tím nejdůležitějším růst na rozvíjejících se trzích, teď tento trend zaznamenal poměr-ně strmý pád na čtvrté místo. Mezi manažery samotných automobilek se sice drží na čele, ale celkově si odvětví uvě-domuje, že bude čelit i jiným výzvám.Raketově tak pro celé odvětví vzrostla důležitost digitali-zace a konektivity, za extrémně důležitý považuje tento trend více než polovina respondentů. Na pozici nejdůleži-tějšího směru přitom digitalizace a konektivita vystřelily z loňského desátého místa. Za pozornost stojí i další změ-ny. Zatímco v minulých letech byly za klíčové považová-ny trendy downsizingu motorů a optimalizace platforem a racionalizace výroby, teď na významu ztratily. Svůj vliv zde nepochybně má kauza Dieselgate a obavy z přísněj-ších postupů při testování nových aut. Může to být ale dáno i tím, že automobilky dosáhly v těchto oblastech v posledních letech významných pokroků a moc velký prostor pro zlepšení tu nevidí, takže se budou soustředit na jiné oblasti, kde mohou získat.Těmi budou především alternativní způsoby pohonů – mezi klíčové trendy se na druhé místo z „pole poraže-ných“ vyšvihla hybridní vozidla a hned za ně elektromobi-ly. Alternativní pohony byly takto vysoko naposledy v roce 2013, kdy ale jejich důležitost zvyšovaly tehdejší ceny ropy. Růst má i důležitost samořiditelných vozů.

Digitalizace a konektivita ovládnou svět automobilůLetošní studie KPMG Global Automotive Executive Survey ukázala, že automobilový svět stojí na prahu doby zásadních změn. Auta se stávají čím dál více digitální záležitostí a letos si to představitelé autoprůmyslu uvědomili zcela naplno.

Text: Jan Linhart, ilustrace: Tomski & Polanski. Celou studii si můžete stáhnout na webu www.kpmg.cz.

Velké inovaceAutomobilový průmysl čekají velké inovace, otázkou ale zůstává, kdo je bude přinášet. Mezi samotnými automo-bilkami jsou v průzkumu GAES vnímány jako nejino-vativnější BMW a Toyota následované Hondou, Fordem a Teslou. V tomto případě je vidět, že samotný marketing firem funguje i mezi představiteli vlastního odvětví. Na-příklad i v oblasti elektromobilů jsou automobilky BMW a Toyota vnímány jako větší inovátoři než Tesla, která se soustředí výhradně na jejich vývoj a výrobu. Toyota přitom klasické elektromobily nevyrábí, ale její zkušenosti s hyb-ridním pohonem a snaha prosadit jako vhodnou alternati-vu vodík ji vynáší i v očích zástupců autoprůmyslu hodně vysoko. Podobně je na tom BMW, které slaví velké úspěchy se svým sub-brandem i.Stejně tak není americká Tesla vnímána jako největší ino-vátor na poli autonomní mobility, byť právě ona před ne-dávnem uvedla na trh funkci Autopilot, která umožňuje automatizovanou jízdu po dálnici. Samotné automobilky ale jako by v inovacích trochu ztratily důvěru v sebe sama. Ačkoli je 35 % manažerů z odvětví vnímá jako ty hráče, kteří přinesou zásadní inovace, právě představitelé auto-mobilek tak optimističtí nejsou a jako větší inovátory vidí společnosti z ICT světa.ICT společnosti pak samozřejmě vidí sebe sama jako nosi-tele zásadních inovací. Sebedůvěra je na místě – zatímco v minulosti byl automobil prakticky výhradně produktem

brífink

16


strojního inženýrství, v současnosti je čím dál více produk-tem elektrotechniků a informatiků. Z mechanicky kom-plikovaného výrobku se stává produkt digitálně složitý a tento trend bude jen sílit. I proto automobilky vědí, že v podstatě skončila éra jednoho vývojového cyklu u auto-mobilů. Různé části vozu se budou vyvíjet různě rychle a automobilky budou muset především v IT oblastech vý-razně přidat na tempu.

Změna vztahůVůbec poprvé jsme do průzkumu GAES zařadili kromě manažerského i zákaznický pohled, a to i proto, že se vše-obecně předpokládá, že se v důsledku digitalizace začne zásadně měnit vztah zákazníků a automobilek, nastoupit mají nové obchodní modely. Představitelé autoprůmyslu v tomto ohledu doslova otočili o 180°, když se ještě vloni domnívali, že žádná změna není na pořadu dne. Dnes ji ale tuší 82 % z nich. Existují dokonce i myšlenky, že by se některé automobilky mohly v podstatě stát OEM výrobci velkých IT společností. Tuto variantu však obecně nepo-važují představitelé autoprůmyslu za příliš pravděpodob-nou. Ale pokud do odvětví vstoupí třeba firmy jako Apple, mohly by své zkušenosti z outsourcingu zúročit i tady.Automobilky si však podle výsledků průzkumů dovedou zachovat svůj vztah se zákazníkem, ale tak jistí jako v mi-nulosti si tím manažeři nejsou. A samotní klienti tomu věří ještě o něco méně. Přízeň si budou čím dál více bu-dovat technologické giganty ze Silicon Valley, které chtějí na čase stráveném v autě také profitovat. Tyto firmy by

chtěly vytěžit maximum z dat, jež moderní auta a jejich uživatelé vygenerují. Tady se ale možná trochu překvapivě zákazníci i manažeři v automobilovém odvětví domnívají, že tato data mají patřit právě zákazníkům, a pokud ně-komu jinému, tak tedy automobilkám. Zacházení s daty bude poměrně obtížná kapitola, jelikož zákazníci při na-kládání s nimi věří v podstatě jen sobě. Automobilky si tak budou muset získat jejich důvěru, aby jim data svěřili, tak jak si to manažeři přejí.

Důležitost trhůKlesat bude v následujících letech důležitost vlastnictví auta, zákazníci budou požadovat především mobilitu jako takovou. U ní pak bude vždy tím hlavním rozhodují-cím faktorem cena. Zajímavé je, že ochota nevlastnit auto je vyšší na méně vyspělých trzích a v Asii, zatímco zákaz-níci v USA a Evropě na svých autech lpí více. Američané poměrně zásadně, polovina respondentů chce vůz vlast-nit, nikoli jen využívat služeb mobility. Vzhledem k tomu, jakým způsobem jsou auta v USA využívána, to ovšem není překvapivé.Zároveň to však znamená, že se bude měnit důležitost trhů a uvádění inovací na ně. Zásadní roli tu bude hrát Čína, která má velkou ochotu inovace vstřebat. Je tak možné, že se autonomní mobilita uchytí nejprve právě na rychle se rozvíjejících trzích, kde mají zákazníci menší touhu auta vlastnit. Vyspělé trhy by ovšem měly zůstat určitou „výkladní skříní“ automobilek.

Český autoprůmysl

Rok 2015 byl pro český automobilový průmysl rekord-ní, vyrobeno tu bylo 1 328 788 silničních vozidel. Dařilo se v podstatě všem českým automobilkám, tedy Škoda Auto, Hyundai Motor Manufacturing Czech a TPCA. Re-kordní byl rok pro výrobce autobusů, těch tu vzniklo 4 517 a Česká republika se tak řadí mezi autobusové velmoci. Úspěšná byla i kopřivnická automobilka Tatra, která doká-zala v loňském roce vyexpedovat 850 nákladních automo-bilů. Český automobilový průmysl se navíc může opírat i o úspěchy domácí značky v zahraničí. Ta po celém světě prodala už podruhé za sebou více než milion vozů, kon-krétně 1 055 500, což je o 1,8 % více než před rokem.

brífink

17


� BMW i8Plug-in hybridní BMW spojuje dramatický design, špičkový jízdní výkon a ekologický provoz.

� Chevrolet VoltTenhle hybrid jezdí na elektřinu, spalovací motor používá pouze jako palubní generátor.

� BMW 7Nejnovější BMW řady 7 umí zaparkovat samo bez řidiče. Ten tedy může vystoupit před garáží a nechat auto zajet automaticky.

� McLaren P1Hybridní superauto McLarenu ujede čistě na baterie 10 kilometrů, maximální rychlost je 350 km/h.

� Chevrolet BoltDlouhý dojezd a přijatelná cenová hladina dělají z Chevroletu Bolt praktický elektromobil pro širší publikum.

� Ferrari LaFerrariPrvní Ferrari s hybridním pohonem využívá elektromotory výhradně k posílení projevu svého dvanáctiválce.

� Toyota MiraiPrvní sériově vyráběný a prodávaný vodíkový automobil.

Auta budoucnosti už dnes

32 %

spo

třeb

itel

ů by

up

ředn

ost

nilo

vla

stni

ctví

au

ta p

řed

služ

bou

zajiš

ťujíc

í mob

ilitu

65

% v

ozů

konc

ernu

Ta

ta m

á vz

něto

vý m

otor

, co

ž je

nej

víc

ze v

šech

au

tom

obile

k

1 – Č

ína

je t

ím

nejd

ůlež

itěj

ším

mís

tem

pr

o uv

áděn

í ino

vací

Přes

90

% ř

idič

ů v

USA

má

vlas

tní a

utom

obil,

v Č

íně

je t

o je

n 10

%

35 %

man

ažer

ů vě

ří,

že a

utom

obilk

y bu

dou

taho

unem

inov

ací,

30 %

tut

o ro

li př

isuz

uje

ICT

spol

ečno

stem

brífink

18


Data pochází z průzkumu KPMG Global Automotive Executive Survey 2016. Celou studii si stáhněte na www.kpmg.cz.

� Tesla Model SPrůkopník mezi elektromobily se skutečně dlouhým dojezdem a nejnověji také s funkcemi automatického řízení.

� Toyota PriusI po více než 18 letech od uvedení na trh je Prius stále špičkou mezi hybridními auty.

� Porsche 918 HybridExtrémně rychlé Porsche má neskutečný výkon, ale přitom ujede 19 kilometrů klidně čistě na elektřinu.

� Nissan GT-RŠpičková elektronika řídí součásti podvozku tak, že rychle dovede s GT-R jezdit téměř každý.

� Volkswagen XL1Lehoučký plug-in hybrid z uhlíkových vláken umí jezdit se spotřebou 1 litr nafty na 100 kilometrů.

� Volvo XC90Konzervativní Volvo vsadilo na architekturu s výhradně čtyřválcovými motory, sílu jim dodávají turbodmychadla a elektromotory.

800

man

ažer

ů a

2 10

0

záka

zník

ů o

dpov

ídal

o v

průz

kum

u G

AES

82 %

man

ažer

ů o

čeká

vá

změn

y v

obch

odn

ích

mo

dele

ch, v

loni

to

bylo

je

n 12

%

V ud

ržen

í vzt

ahu

auto

mob

ilek

se

záka

zník

y vě

ří 3

3 %

m

anaž

erů

a 27

%

záka

zník

ů

Reko

rdní

ch 1

7,5

mili

onu

vozů

se

vlon

i pro

dalo

v

USA

21,1

mili

onu

oso

bníc

h vo

zů

se v

loni

pro

dalo

v Č

íně

1 00

0 0

00

elek

trom

obilů

a

plug

-in

hybr

idů

měl

po

dle

plán

ů B

arac

ka

Oba

my

jezd

it p

o si

lnic

ích

v U

SA

400

00

0 –

tolik

v U

SA

elek

trom

obilů

a p

lug-

in

hybr

idů

skut

ečně

jezd

í1 v

odí

ková

čer

pací

st

anic

e fu

nguj

e v

ČR

18 v

odí

kový

ch č

erpa

cích

st

anic

je v

Něm

ecku

10 r

ychl

odo

bíje

cích

st

anic

pro

ele

ktro

mob

ily

má

v Č

R Č

EZ

brífink

19


Češi 1990–2015

20


21


Máme se lépe, cítíme se hůře

Celých 71 % Češek a Čechů je spokojeno se svým životem, na budoucnost společnosti jich ale s pesimismem hledí dvakrát více než v devadesátých letech. Zlepšení ekonomické situace v horizontu pěti let tak dnes čeká jen čtvrtina Čechů. Na rozpor upozorňuje studie „Češi 1990–2015“, kterou představila KPMG Česká republika. Vedle tradičních statistických údajů porovnává také unikátní sociologická data o postojích a názorech české společnosti.Text: Štěpán Kačena, foto: Barbora Mráčková

Naplněné naděje, objevené obavyV minulém roce jsme s KPMG oslavili 25 let v České repub-lice. Rozhodli jsme se využít výročí i jako příležitost udělat úkrok od našich tradičních témat, zastavit se a ohlédnout za vývojem české společnosti. Nezvolili jsme jen obvyklou makro perspektivu. Na Česko jsme se podívali spíše očima jednotlivce a vedle běžných statistických dat se pokusili zachytit také změny neexaktních veličin, jako jsou nála-da, úcta nebo důvěra. Studie obsahuje kromě jiných úda-jů první komplexní srovnání dat o postojích a názorech Češek a Čechů, jež centrum STEM sbíralo od roku 1990. Začátek devadesátých let byl skvělá doba plná optimismu. Do země přicházel zahraniční kapitál, Praha i kanceláře firem byly plné lidí z anglosaského světa. Měli jsme pocit, že Západ doženeme za deset let. Českoslovenští emigranti namítali, že to bude trvat jednu generaci. Nakonec neměli pravdu ani jedni. Dodnes si živě vybavuji naději, že všech-no půjde, která prostupovala českou společností. Ty nadě-je se do značné míry naplnily, i když mnohem pomaleji, než jsme čekali. V porovnání s rokem 1993 reálné platy Če-chů vzrostly skoro dvojnásobně, žijeme ve větších domech či bytech, máme více aut i majetku a podle průzkumů kle-sl počet těch, kteří s příjmem vycházejí obtížně. Máme se lépe, ale cítíme se hůře. Může za to náš strach z budouc-nosti, který nebývale narostl. V posledním roce je navíc vydatně přiživován i mediálním tažením „apokalyptiků“. Na budoucnost společnosti tak hledí s pesimismem dva-krát více Čechů než v devadesátých letech. Zároveň nás současnost tolik netrápí – osobně jsme se životem spoko-jeni pořád stejně a vztahy a důvěru mezi lidmi hodnotíme dokonce lépe než dříve. Přesto je dnešní pocit ohrožení v populaci čím dál větší. Vymezujeme se vůči Evropské unii, euru, Ukrajině, uprchlíkům. Pro mě osobně nejděsi-vějším zjištěním naší analýzy jsou dvě třetiny Čechů, kteří volají po vládě pevné ruky. Pevně věřím, že nebude u moci ani v roce 2040.

Jan ŽůrekŘídící partner

KPMG Česká [email protected]@ZurekHonza

O studiiAnalyzovaná data pochází primárně od Střediska empi-rického výzkumu (STEM), které provádí nejdelší konti-nuální sledování trendů v ČR. Data jsou průměrována za roky 1990–1993 a 2013–2015, aby nedošlo k výkyvu vli-vem aktuálních událostí. Studie využívá také data CVVM/IVVM se svolením Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR s využitím Čes-kého sociálněvědního datového archivu. Ostatní data po-chází z databází Českého statistického úřadu (ČSÚ), České národní banky (ČNB), Sexuologického ústavu, Svazu au-tomobilového průmyslu, Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších.Znáte Češky a Čechy? Udělejte si jednoduchý test nebo si stáhněte studii na www.25let.cz.

studie

22


Jak se cítíme?Na budoucnost společnosti hledí s pesimismem dvakrát více Čechů než v devadesátých letech. Současnost nás to-lik netrápí – osobně jsme se životem spokojeni pořád stej-ně a vztahy a důvěru mezi lidmi hodnotíme dokonce lépe.Zamračení Češi? Celých 71 % Češek a Čechů je spokojeno se svým životem stejně jako v devadesátých letech. Velmi spokojených je 8 % a podíl zcela nespokojených se drží ko-lem 4 %. Spokojenost mírně klesá s přibývajícím věkem. Do budoucnosti ale hledíme se stále větším pesimismem než před 25 lety. Lepší ekonomickou situaci za pět let oče-kává 25 % Čechů, 36 % předpokládá, že se situace zhorší. Zbylých 39 % si myslí, že hospodářská situace zůstane stej-ná jako dnes. Před 25 lety byl podíl pesimistů nižší (26 %) a optimistů bylo téměř dvakrát více než dnes (46 %). Mír-ně optimističtější jsou v současnosti lidé vysokoškolsky vzdělaní (pozitivní vývoj očekává 38 %, negativní 21 %). Pesimismus na nás výrazněji padl kolem roku 2003. Poté důvěra v ekonomiku rostla až do začátku finanční krize v roce 2008. Svého vrcholu dosáhl pesimismus v roce 2011, kdy v lepší hospodářské zítřky věřilo jen 14 % občanů. Dříve jsme věřili, že se společnost vyvíjí dobrým směrem. Celkem 45 % Češek a Čechů se domnívá, že úrovně zápa-doevropských zemí nikdy nedosáhneme, zatímco dříve to bylo méně než 30 %. Pětina občanů Česka je však optimis-tická a domnívá se, že Západ doženeme do 10 let. Trochu optimističtější než ostatní jsou Češi do 40 let.

Vyvíjí se naše společnost dobrým směrem?

Jaká bude podle vás hospodářská situace za pět let?

Významnější je ale zjištění, že v současné době má jen 29 % Čechů pocit, že se společnost vyvíjí správným směrem. Po vzniku samostatné republiky v roce 1993 to přitom byly dvě třetiny společnosti (65 %). Kromě obecného pesimis-mu však hodnotíme dílčí aspekty jako důvěru a vztahy mezi lidmi nebo naše finanční možnosti spíše pozitivně.

Určitě ano

17 %

3 %

Spíše ano

49 %

26 %

Spíše ne

27 %

44 %

Určitě ne

7%

27 %

1991 1993 1994 1997 1998 1999 2003 2004 2005 2007 2008 2010 2011 2012 2014 2015

100 %

80 %

60 %

40 %

20 %

0 %

36 %

39 %

25 %

Horší

Stejná jako dnes

Lepší

1993

13/14

1993

2013/2014

1993

2013/2014

1993

2013/2014

studie

23


Kolik si vyděláme, půjčujeme a za co to utratíme?V porovnání s rokem 1993 rostly české reálné platy sko-ro dvojnásobně. Naše útraty se přesunuly od jídla a zbo-ží směrem ke službám a bydlení. Především na bydlení si půjčujeme – zadlužení jsme asi pětkrát víc než před 25 lety.Za mzdu si koupíme mnohem více než dříve. Průměrná reál ná hrubá mzda vzrostla od roku 1990 o 63 %. V prvních letech po sametové revoluci se v důsledku liberalizace cen a vysoké inflace reálné mzdy nejprve propadly. Pokud po-rovnáváme s obdobím vzniku samostatné České republiky v roce 1993, vzrostly průměrné reálné hrubé mzdy do roku 2014 o 94 %. Průměrná mzda samozřejmě není příjmem typického Čecha, medián hrubé mzdy byl loni 22 531 Kč. Od roku 2006 ale neroste relativní rozdíl mezi průměrem a mediánem mezd. Naznačuje to, že se nadále nerozevírají nůžky mezi vyššími a nižšími příjmovými skupinami.Počet „milionářů“ vzrostl. Podle dotazování občanů má dnes majetek v hodnotě přes jeden milion korun 62 % do-mácností. Zohledníme-li inflaci, v roce 1995 mělo částku odpovídající dnešnímu milionu korun 46 % domácností. Finanční majetek se nicméně na celku podílí asi jen z jedné třetiny, zbylé dvě třetiny tvoří nemovitosti a jiný majetek.Příjem na spotřebu a bydlení Čechům sám o sobě nestačí. Oproti roku 1993 narostly dluhy domácností téměř na pě-tinásobek (v reálných částkách očištěných o inflaci). Výraz-ný nárůst popularity půjček je patrný od roku 2003, v po-sledních deseti letech však více než 70 % všech prostředků z úvěrů domácností směřuje stabilně do bydlení, nikoliv prioritně například na nákup elektroniky nebo věcí denní spotřeby. Za růstem úvěrů stojí pochopitelně především

dostupnější hypotéky – v devadesátých letech byl hypoteč-ní úvěr s úrokovou sazbou 15 % luxusním zbožím.V nakládání s penězi nejsme méně zodpovědní. Naopak spořit se nám daří o něco více, ať už proto, že chceme, nebo musíme. Oproti roku 1993 o pět procentních bodů vzrostl počet těch, kteří během posledních tří měsíců do-kázali něco uspořit (44 % populace). Výrazně více spoří senioři. Pracujeme více ve službách, méně v průmyslu a zemědělství. Významné změny ve struktuře oborů, ve kterých jsou Češi zaměstnaní, se odehrály do konce de-vadesátých let. Od té doby se rozložení mění jen velmi zvolna, byť stále pomalu narůstá podíl zaměstnanců ve službách.Nahlédneme-li o úroveň níže, zjistíme, že nárůst zaměst-nanců ve službách nemají na svědomí jen restaurace a hotely, ale výrazně přibylo technických, finančních či in-formačních odborníků a například i pracovníků ve zdra-votních oborech a sociální péči. V průběhu posledních 15 let ubylo relativně nejvíce zaměstnanců v zemědělství a stavebnictví (v případě stavebnictví až od roku 2009 v důsledku ekonomické krize).

Úvěry domácností v mld. Kč

Změny ve výdajích mezi lety 1990 a 2014

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015

1500

1200

900

600

300

0

Potraviny, nápoje a veřejné stravování Průmyslové zboží

Služby Nájemné a jiné výdaje

100 %

89 %

-29 %

-35 %

1 314

572

Celková výše úvěrů

Výše úvěrů v cenách roku 1993

studie

24


Čeho si vážíme?Rodinu řadíme stále na první místo. Roste význam přátel a známých. Politika a náboženství hrají spíš marginální roli, za důležité je považuje méně než čtvrtina Čechů.Rodina pro Češky a Čechy stále zůstává v životě nejdůleži-tějším elementem. V průběhu času stoupla důležitost nej-bližšího sociálního okolí (přátelé, známí) a vzrostl význam volného času. Ačkoliv se často můžeme dočíst, že dnešní doba je primárně orientovaná na výkon, vnímaný význam práce či zaměstnání mírně poklesl. Politiku a náboženství považuje za důležité méně než 25 % Čechů.I když je pro nás rodina důležitá, odložili jsme její zaklá-dání od revoluce o šest let. Počet sňatků klesl téměř o po-lovinu a rozvody jsou pro nás stále přijatelnějším řešením. V roce 1990 bylo maminkám, které rodily poprvé, v prů-měru 22,5 roku. Dnes je průměrný věk prvorodiček více než 28 let. Doba pozdního socialismu byla nicméně v tom-to ohledu jistou anomálií, protože například ve dvacátých letech minulého století byl průměrný věk matky při naro-zení prvního dítěte 25 let a celkový průměrný věk matek byl kolem 30 let, tedy jako dnes, ovšem z důvodu většího počtu potomků. Před 25 lety se narodilo přibližně 19 dětí na 10 žen, kolem roku 1999 klesla hodnota na 11 a nyní se vrací na 15.Na začátku devadesátých let vstupovalo alespoň jednou do manželství 90 % mužů a 98 % žen, dnes jsme mno-hem opatrnější, když do manželství vstupuje 53 % mužů a 61 % žen. Tolerance k rozvodům byla v devadesátých letech vysoká a stejně je tomu i v současnosti. Za dobré řešení manželské krize považovalo dříve rozvod 77 % Če-chů, dnes je to 82 %.Zatímco v devadesátých letech polovina Čechů uváděla, že role v rodině mají být rozdělené, tedy že žena se má přede-

Životní priority v roce 1990 a v roce 2015

1990

1990

2015

2013

Vnímaná prestiž vybraných povolání v roce 1990 a v roce 2013 na stupnici 0—100

Zdroj: IVVM (1990) a CVVM (2013), populace 18+

Lékař

Učitel na VŠ

Ministr

Vědec

Učitel na ZŠ

Zdravotní sestra

Manažer, obchodní expert

Konstruktér, projektant

Soukromý zemědělec

Programátor

Novinář

Majitel malého obchodu

Profesionální sportovec

Kněz, duchovní

Policista

Účetní

Voják z povolání

Sekretářka

Uklízeč

Rodina

Práce

Přátelé a známí

Volný čas

Politika

Náboženství

vším starat o domácnost a muž má vydělávat peníze, nyní je o tomtéž přesvědčeno 43 % respondentů. Těch, kteří jsou rozhodně přesvědčeni o primární roli ženy v péči o domácnost, je v porovnání s minulostí téměř o polovinu méně (pokles z 22 % na 12 %). Začali jsme si vážit vojáků a policistů. Lékaři a vědci jsou ale stále důležitějšími auto-ritami. Ministři a duchovní klesli na úroveň uklízečů.

77

76

75

71

65

65

64

58

55

54

48

48

47

45

45

42

29

29

25

91

74

37

76

71

74

50

62

63

59

43

54

47

38

55

52

49

39

34

96,88 %

96,31 %

91,31 %

86,28 %

83,03 %

92,01 %

71,1 %

86,47 %

33,87 %

23,49 %

20,8 %

17,57 %

studie

25


Voda není samozřejmostVařit bez soli je prý umění. Bez vody by to bylo umění ještě řádově větší, přičemž to neplatí jen o vaření, ale prakticky o jakékoli činnosti i o celé lidské existenci. Je proto pochopitelné, že firmy i vlády po celém světě aktivně řeší, jak s vodními zdroji zacházet. Je sice pravda, že voda je v jakémsi koloběhu a dříve či později se k nám vrátí, ale otázkou je, v jaké bude kvalitě a kolik peněz budeme muset vynaložit, abychom ji mohli použít k zamýšlenému účelu.Text: Ivana Ježková, CSR Supervisor, KPMG Česká republika

Bez vody by nebylo pivoVoda tvoří 95 procent nápoje, který lze v Česku považovat za národní – piva. Pivovary byly odjakživa závislé na zdro-ji kvalitní pramenité vody, protože právě ta má na chuť nápoje větší vliv, než se většině lidí může zdát. Z hlediska CSR je pak podstatné, že spotřeba vody při výrobě tohoto nápoje je obrovská. Důkazem budiž například Heineken, který je v pivovarnictví firmou s největším globálním pů-sobením a druhým největším výrobcem piva. Pivo této společnosti se vaří v 70 zemích a celkem se při jeho výrobě spotřebuje 834 milionů hektolitrů vody na výrobu téměř 200 milionů hektolitrů piva. V České republice spotřebu-jí pivovary patřící této společnosti 8 milionů hektolitrů vody ročně, což vzhledem k produkci patří k nejnižším výsledkům v rámci celé skupiny.Otázkou je, jak se to zrovna českým pivovarům pod touto světoznámou značkou podařilo. „V pivovarech Starobrno, Krušovice a Velké Březno se nejprve přistoupilo k podrobnému zmapování situace u všech energií – tepla, elektřiny i vody. Všechny pivovary se původně měřily jako celek, poté jednotlivé provozy: ve výrobě varna, sklep a spilka, ve stáčírnách sudů a lahví například myčka lahví, beden a podobně. U vody pověření pracovníci důkladně

Pokud bude nárůst světové populace dále pokračovat, ko-lem roku 2025 bude na této planetě žít osm miliard lidí. Už dnes je přitom počet lidí bez stálého přístupu k vodě značně alarmující – podle OSN se jedná o 760 milionů z nás. I u nás ve střední Evropě máme poměrně rozsáh-lé zkušenosti s tím, jak to vypadá, když voda chybí, nebo když je jí naopak moc. Letošní extrémně suchý rok se výrazně podepsal na ekonomických výsledcích celé řady odvětví od zemědělství po provozovatele vleků a před pár lety republiku pro změnu značně zdevastovaly rozsáhlé povodně.

Voda je klíčovou součástí CSRVodu nemohou pustit ze zřetele ani velké korporace. Ať už proto, že se bez ní dost dobře neobejdou, či jednoduše proto, že hospodaření s vodou se dotýká všech tří základ-ních okruhů CSR – tedy ekonomického, sociálního i en-vironmentálního. „Celosvětově se projevuje nutný trend k celkovému snižování spotřeby vody, šetrnějšímu naklá-dání s tímto zdrojem a omezování jejího chemického zatí-žení. V České republice bude otázka vody stále důležitější. Především z důvodu postupně se měnícího rozložení srá-žek bude nutné v budoucnosti změnit přístup k vodě a vě-novat jí větší pozornost,“ uvádí v publikaci „Firmy a voda“ platforma Byznys pro společnost, jež sdružuje největší společnosti působící na českém trhu.Bez vody by asi sotva mohla existovat kterákoli firma, ale zvláštní pozornost je třeba věnovat těm podnikům, které ji přímo využívají pro svůj byznys. Typickým příkladem může být potravinářský průmysl, který se bez dostateč-ného přísunu pitné vody neobejde. V rámci potravinář-ského průmyslu celkem logicky dominují výrobci nápojů, z nichž mnozí již svůj díl odpovědnosti za hospodaření s vodou převzali.

CSR

26


zmapovali celý rozvod vody včetně návrhu na osazení měřidel pro měření ztrát,“ uvádí Byznys pro společnost některá z opatření.Tento výčet naznačuje, jak mohou podniky jakékoli veli-kosti řídit, lépe řečeno omezit objem spotřebované vody. V prvé řadě je třeba vzít celkovou spotřebu vody a přesně zmapovat, jaké aktivity na ní mají největší podíl. Kromě monitoringu jsou klíčové i inovace. Díky moderním tech-nologiím je totiž možné vodu v mnoha částech výrobního procesu používat opakovaně. „V loňském roce klesla měr-ná spotřeba vody ve společnosti Heineken ČR z 3,7 hl/hl na 3,5 hl/hl. Spotřeba hl vody na hl vyrobeného piva tak představuje 5% pokles. V pivovaru Starobrno dokonce va-říme i se spotřebou 2,5 hl vody na hl vyrobeného piva, což je v podstatě úroveň technologických limitů. Spotřebou vody se řadíme s pivovarem Starobrno na 4. místo v rámci celé skupiny, což je vzhledem k jeho velikosti mimořádný výkon,“ říká Jiří Hauptmann, ředitel korporátních vztahů společnosti Heineken.

Voda je „jen“ součástí celkuV rámci hospodárného nakládání s vodou se nestačí zamě-řit jen na to, co se s vodou děje v té či oné konkrétní firmě, ale rovněž na to, jak vypadá ekosystém za zdmi podniku. Optimalizace interních procesů při zacházení s vodou je

Pohled KPMGStudie „Očekávejme neočekávané“, publikovaná KPMG v roce 2012, definuje 10 globálních trendů, které přichá-zejí s vývojem světa a které budou mít v příštích dvou dekádách přímý vliv na udržitelnost našeho podnikání. Kromě například úbytku lesů, bezpečnosti potravin, ne-dostatku materiálových zdrojů nebo růstu populace mezi ně patří právě nedostatek vody, jemuž se věnujeme v tom-to vydání. Přinášíme příklad Heinekenu, který si rovněž uvědomil závislost svého podnikání na vodě a svou zra-nitelnost v tomto ohledu a v rámci své CSR strategie se snaží s tímto poznatkem pracovat tak, aby maximálně snížil míru rizika, jež mu nedostatek vody přináší. V CSR seriálu vám v Marwicku postupně přineseme konkrétní příklady firem, které začlenily společenskou odpovědnost do své dlouhodobé strategie a podnikají konkrétní kro-ky k udržitelnému podnikání. Na tomto poli jsme aktivní i my – podívejte se na naši strategii na www.cestakudrzi-telnosti.cz.

Karel RůžičkaPartner odpovědný za CSR

KPMG Česká [email protected]

totiž jen jednou ze složek odpovědného přístupu k vodě. Důležitou součástí je zapojit a pro svoji věc získat také za-městnance a lokální komunity. „Aktivně jsme se pustili do podpory aktivit v regionech a chceme být dobrým part-nerem místních komunitních a regionálních organizací. U příležitosti Mezinárodního dne firemního dobrovolnic-tví (Engage Day) se naši zaměstnanci pravidelně zapojují do regionálních aktivit a pomáhají chránit a udržovat vod-ní zdroje, které mají vazbu i na naše pivovary. Konkrétně jde o dlouhodobé partnerství s CHKO Křivoklátsko, CHKO Moravský kras. Do projektu se zapojilo téměř 100 zaměst-nanců společnosti,“ popisuje Hauptmann.V Heinekenu se rovněž spojili s Českým svazem ochránců přírody a pomáhají s monitoringem mokřadů. Tyto plo-chy byly v minulosti masivně vysoušeny, protože převládal mylný názor, že nemají žádné využití. Ve skutečnosti se ale jedná o velmi významné vodní rezervoáry a také o nena-hraditelné biotopy se zcela unikátními ekosystémy. V rám-ci projektu Naše mokřady se již podařilo zmapovat a z vel-ké části zařadit do programu ochrany přes 300 těchto lokalit a Heineken za to loni získal ocenění Environmen-tální projekt roku v soutěži Top odpovědná firma 2015.

CSR

27


První „ne“ je těžké. Když začínáte, berete všechno.28


Klasická hudba a finance jen zdánlivě vypadají jako dva zcela odlišné světy. V určitých bodech se však prolínají a houslový virtuos Josef Špaček (28), koncertní mistr České filharmonie, si o tom s redakcí magazínu Marwick mimořádně otevřeně popovídal.Text: Jana Divišová, foto: Barbora Mráčková

29


Žádná z otázek inspirovaných financemi nebo marketin-gem neskončila v příjemné pražské kavárně na Starém Městě, kde Josef Špaček bydlí, „pod stolem“. Na schůzku přišel vstřícný, elegantní mladý muž, na kterém nebylo ani v nejmenším znát, že je právě uprostřed zkoušení ná-ročného programu a jen co rozhovor skončí, vydá se do Rudolfina na další zkoušku České filharmonie, která je jeho zaměstnavatelem.

Zastihli jsme vás přímo uprostřed zkoušek houslového koncertu Ludwiga van Beethovena. O tomto skladateli jste se v médiích už několikrát zmínil, že je jedním z vašich vzorů. Právě Beethoven to neměl s penězi ce-loživotně vůbec snadné. Vydělávat začal už v jedenácti letech jako člen divadelního orchestru, ve třinácti byl varhaníkem, v sedmnácti mu byl předáván i plat jeho ovdovělého otce, který byl alkoholik, a Beethoven se staral o dva mladší bratry. Jaký vy jste byl v jedenácti nebo sedmnácti?Já jsem také vydělal nějaký ten první peníz už jako malý kluk, když jsem hrál třeba na rodinné akci a některá z te-tiček mi dala nějakou tu korunu. Vždycky jsem byl hodně spořivý, takže jsem si všechny honoráře, kterých začalo postupně přibývat, ukládal do krabičky. Až později v do-spělosti jsem zjistil, že to není úplně ideální způsob spo-ření. Moc se neúročí. Přibližně do osmnácti let jsem si po-řádně nic nekoupil, ale pak jsem jednoho dne šel a pořídil si skvělé horské kolo. Měl jsem z něj velkou radost, byl to moc pěkný pocit, že jsem si na ně vydělal úplně sám. Jak moje kariéra postupovala, honoráře přirozeně rostly, ale nemělo to nijak závratnou křivku. První kšeft za tisícovku jsem odehrál až téměř plnoletý. Muzikanti sice přijdou do kontaktu s penězi o něco dříve, než je pro jejich vrstevní-ky obvyklé (těžko si nějaký matematik v jedenácti letech vydělá, že?), na druhou stranu se poměrně záhy dostanete k platovým stropům, a pokud nejste Beyoncé nebo Brit-ney Spears, už vám honoráře příliš nestoupají.

Vzhledem k náročnému programu a nutnosti cvičit je asi lepší svěřit záležitosti ohledně rozvoje kariéry či sjednávání smluv manažerovi, že?Přesně tak. Já měl velké štěstí, že jsem během účasti na prestižní Soutěži královny Alžběty v Bruselu (Josef Špaček se jako zatím jediný houslista v historii české klasické hudby stal v roce 2013 laureátem této hudební ceny, pozn. aut.) potkal skvělého člověka a profesionála, jemuž opravdu bez-výhradně věřím. Jde o oboustranný vyvážený vztah, který se pozvolna zformoval také v krásné přátelství, na jehož začát-ku byl ovšem oboustranný risk. Byl jsem neznámý mladý talent, nemuselo to se mnou vyjít. Teď to funguje tak, že můj manažer vyjednává velké koncerty a jejich podmínky a pro mě se tak otevírá prostor věnovat se naplno svému zaměstnání a cvičení. Občas vezmu ale i kšeft, který mi zprostředkuje někdo z přátel v branži, kde se po těch letech samozřejmě všichni známe.

Jen na okraj, housloví virtuosové používají slovo „kšeft“?Jasně. Všichni muzikanti říkají takovou okřídlenou větu: „Kšeft je věc svatá.“ Dnes jsem zaměstnancem České filhar-monie, kterou považuji za úžasného zaměstnavatele, jsem moc hrdý na to, že jsem před několika lety pozici koncertní-ho mistra získal. A vedle toho rozvíjím svou sólovou kariéru, což je v podstatě stejné jako chodit do dvou zaměstnání na-ráz. Tedy mimořádně náročné zejména po fyzické a časově--organizační stránce. Loňský rok byl až extrém, ale letos se mi zatím daří plánovat lépe. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Jak se hledá umělci vašeho formátu hranice, kterou nabídku odmítnout a na co kývnout?Zprvu velmi složitě, ale musíte se to postupně naučit. Když začínáte, berete, dá se říct, skoro všechno. První „ne“ je těžké, jenže nutné, aby se vaše kariéra mohla rozvíjet dál směrem, kterým si přejete. Já už jsem v pozici, kdy si nabídky vybírám. Hlídat si určitou životní balanc je důle-žité z uměleckého hlediska, ale také proto, abych celý svůj program vůbec mohl fyzicky a časově zvládnout.

coffee break

30


Ještě pojďme na chvíli zpátky k Beethovenovi a dalším géniům klasické hudby. Dal byste se, stejně jako oni, využít jako „automat na peníze“ v roli zázračného dítě-te vláčeného od útlého věku po koncertech?Teoreticky asi ano. Prakticky si ale vůbec nedovedu před-stavit, že by mě moji báječní rodiče k něčemu takovému zneužili. Mě i moje dva bratry a dvě sestry v našich zá-jmech maximálně podporovali, avšak žádný hon za zis-kem by v souvislosti s námi absolutně nepřipadal v úvahu.

Vystudoval jste v zámoří dvě prestižní školy, ve Filadel-fii a v New Yorku. Do jaké míry vám pomohla zkuše-nost s dlouhodobým pobytem v zahraničí zorientovat se ve světě financí? Kolik peněz jste měl například v kapse ve Filadelfii na letišti?Zajímavá otázka. Nepamatuji se úplně přesně, ale bylo to kolem dvou tisíc dolarů pro osobní potřebu s tím, že škola mi platila ubytování a kapesné. Jenže když jsem se dosta-vil na určenou adresu, zjistil jsem, že v bytě není vůbec žádný nábytek. Než jsem sehnal postel, přespával jsem ve spacáku na zemi, takže škola života veliká. Přežil jsem to bez úhony, bylo mi sedmnáct a byl jsem nadšený, že můžu studovat hudbu na tak špičkových školách. Pro studen-ty tam mimochodem mají zajímavý program, který jim umožňuje si po prvním roce studia přivydělat například v knihovně nebo hraním na svatbách, pohřbech, nobles-ních večeřích apod. To byla pro studenta příjemná zále-žitost, dostat třeba dvě stě dolarů za večer a ještě báječný steak k jídlu. Také si vzpomínám, že jsem si přivydělával sešíváním not jehlou.

Ruce neruce?To zase není tak nebezpečné, jak to zní. Na ruce si samo-zřejmě dávám pozor, ale nechci podléhat nějakým pře- hnaným strachům. Žiju normálně, nožem krájím.

Dovolte závěrem otázku z oblasti investic. Byl by z vašeho pohledu dobrý nápad, kdyby se realizova-la významná investice do koncertního sálu v České republice?To by byl ten nejlepší nápad! A zároveň si neodpustím po-známku, že už na něj mělo dávno dojít a vedle tradičních prostor, jako je Rudolfinum, které však stále méně vyho-vují, už měla v Praze stát moderní budova pro potřeby klasické hudby. Chlubili bychom se jí, stejně jako jiné ev-ropské metropole, které v tomto směru nezaspaly a své projekty už mají. Představoval bych si ji například na Let-né s výhledem na Pražský hrad.

Josef Špaček ml. objevil první housle jako tříletý ve skříni svých rodičů – jeho tatínek Josef Špaček st. je skvělým vi-oloncellistou a rovněž mnoho let působí v České filharmo-nii. Momentálně hraje Josef Špaček na nástroj z dílny fran-couzského mistra Jeana-Baptista Vuillauma, který získal prostřednictvím dealera houslí v obchodě s hudebninami v New Yorku.

Housle zblízka

coffee break

31


To nejlepší z kultury, když jste na cestáchTrávíTe jaro na služebních cesTách? Snad budete mít příležitost podívat se také k našim sousedům do Polska. Právě Vratislav je totiž evropským hlavním městem kultury. Koná se tam spousta zajímavých akcí a je to od nás jen něco málo přes 300 kilometrů.

Text: Anna Batistová

Za kulturou do Vratislavi Vratislav do konce roku 2016

Hlavní město Dolního Slezska – polská Vratislav – se stalo v roce 2016 evropským hlavním městem kultury. Celý rok se tu proto ponese ve znamení stovky kulturních programů. Na jaře se návštěvníci Vratislavi mohou

těšit zejména na akci Vratislav hlavním městem literatury, která se bude konat od 22. do 24. dubna. Jen chvilku poté, 27. dubna, startuje neméně zajímavá kulturní událost Vratislav hlavním městem jazzu a kytary. Více informací hledejte na webových stránkách www.wroclaw2016.pl.

Kaufmann zazpívá Pucciniho árie

Praha, Essen, Mnichov, Brusel a další v Praze 16. března 2016

Nejlepší světový tenorista německého původu Jonas Kaufmann vydal loni nové album Nessun dorma, které bylo nomi-nováno na cenu Grammy. Již 16. března s nejslavnějšími Pucciniho áriemi ze své-ho nového alba (z oper Manon Lescaut, Tosca, Madame Butterfly, Turandot aj.) vystoupí v pražském Obecním domě. Or-chestr řídí dirigent Jochen Rieder. Pub-likum v milánské La Scale ocenilo tento koncert nebývalými čtyřiceti minutami potlesku vestoje. Kaufmann dále vystou-pí například v Essenu, v Mnichově nebo v Bruselu.

Den poezie po španělsku San Sebastian 20. března 2016

Druhým evropským městem kultury roku 2016 bylo vyhlášeno španělské město San Sebastian. To zve kromě jiných akcí třeba na pochod poezie. Literární průvod, který půjde přes San Sebastian v čele s jeho rodačkou, umělkyní Esther Ferrer, je načasován tak, aby oslavil Světový den poezie, který se koná 21. března. Esther Ferrer je pova-žována za jednu z nejdůležitějších španělských umělkyň své generace. V roce 1999 reprezentova-la Španělsko na bienále v Benátkách.

Matisse, Poussin a impresionisté

Turín duben 2016

Pokud vyrazíte v dubnu na sever Itálie, konkrétně do Turí-na, můžete tu zhlédnout hned dvě mimořádné výstavy. V Palazzo Chiablese se koná výstava Matisse a jeho doba, která nabízí průřez celým dílem jedné z nejvýznamněj-ších osobností moderní malby 20. století od počátečních studií až k vrcholným obrazům. V Piazza Castello lze vidět výstavu Od Poussina k impresionistům. Ta přinese pohled na francouzské malířství 17. až 19. století ze sbírek pe-trohradské Ermitáže (Vouet, Lorrain, Poussin, Watteau, Fragonard, David, Ingres, Delacroix, Courbet, Daumier, Corot a další).

evropská scéna

32


Pitínský, Radok a Martinů Brno od 29. dubna 2016

V Mahenově divadle v Brně bude mít 29. dubna premiéru hra Otevírání studánek Alfréda Radoka. Režírovat ji bude jeden z největších českých divadelních režisérů součas-nosti Jan Antonín Pitínský, který se zde potká s jedním z největších režisérů naší minulosti Alfrédem Radokem. Inscenace Jana Antonína Pitínského ojedinělým způso-bem spojí Radokův životní příběh s motivy a hudbou slavné kantáty Bohuslava Martinů. Bude vyprávět nejen o Radokovi, ale také o touze po domově a o tom, že kapku z jeho studánky nenahradí všechna moře světa.

Vyjde nový Murakami ČR duben 2016

Nakladatelství Odeon v dubnu vydá nový český titul japonské literární hvězdy Ha-rukiho Murakamiho Hon na ovci. Hlav-ní hrdina románu žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu utíká a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevin-nou fotografii krajinky s ovcemi, a hrdi-na se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska…

Spotlight ČR česká premiéra 7. dubna 2016

V dubnu dorazí do českých kin ceněný film Spotlight, skutečný příběh noviná-řů amerického deníku The Boston Globe, kteří odhalili obrovský skandál zneuží-vání dětí v katolické církvi a byli za to oceněni Pulitzerovou cenou. Příběh na-točil americký režisér Tom Mc-Carthy, tvůrce děl Přednosta či Nezvaný host. V hlavních rolích jeho nového snímku, k němuž napsal i scénář, se představí Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Liev Schrei-ber či John Slattery.

Fashion Week Praha od 16. do 23. března 2016

Pokud vás zajímá móda, pak si nenechte v týdnu od 16. do 23. března ujít Prague Fashion Week, největší módní událost v ČR, která patří do celosvětové sítě fashion weeks organizovaných Mercedes-Benz, podobně jako New York, Berlín či Sydney. Pražská módní přehlídka mění letos svou lokaci, tentokrát ji bude hostit jeden z filmových ateliérů na Strahově. Ateliér A1 má módním přehlídkám poskytnout jiný kontext a má podpořit progresivní vizuální identitu. Účast již potvrdili Zuzana Kubíčková, Jakub Polanka, Chatty, LaFormela nebo Petra Ptáčková.

Jeden svět 2016 Praha a více než 30 českých a moravských měst březen 2016

Již osmnáctý ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech odstartuje 7. března v Praze a poté se přesune do regionů. Tématem letošního ročníku je „Hledání domova“. Osudy statisíců uprchlíků, s nimiž se setkáváme ve sdě-lovacích prostředcích, s sebou přináší spoustu otázek, které se vážou k tématu domova. Jaké to je rozloučit se s rodnou zemí a hledat cestu do bezpečí? A jak těžké je najít v novém prostředí spokojený život s perspektivou budoucnosti? Od-povědi na tyto otázky bude hledat více než sto promítaných filmů.

evropská scéna

33


business lunch

34

Jablečný bar v zemi pivařůNa počátku byla jen touha otevřít bar. Ve chvíli, kdy byl v roce 2014 koncept na spadnutí, už Václav Synáček ochutnal tolik dobrých českých ciderů, že si řekl, že jimi dokáže naplnit celý bar. Od té doby uběhl rok a půl a jeho InCider Bar je pořád jediným čistě ciderovým podnikem v ČR.

Text: Eva Samšuková, foto: Jindřich Kodíček

Jaké byly reakce na váš nápad otevřít v České republice, pivařské zemi, ciderový bar?Občas sem zabloudí lidé, kteří ani nevědí, že vešli do spe-cializovaného baru. Buď to pochopí, jsou rádi a objeví, že existují dobré cidery, nebo už nikdy nepřijdou. Většina stálých zákazníků tyto nápoje dobře zná a chce zkoušet všechno, co se dá sehnat. Nejvíc vtipů na toto téma jsem si vyslechl v pivní hospodě ve vedlejším vchodu.

V baru podáváte české i zahraniční cidery. Můžete srov-nat jejich kvalitu, ale i oblíbenost u zákazníků?Míváme tu okolo 40 druhů. Více jich je z Česka a hodně lidí sem chodí právě kvůli nim. Spadají do toho skoro všichni turisti, velká část Čechů a často také výrobci ciderů, kteří chtějí ochutnat konkurenci. Na druhou stranu jsou klien-ti, kteří za jediný správný cider považují ten francouzský nebo anglický. Španělskou sidru nebo německé Apfelwei-ne si žádá jen malé procento lidí, i když to jsou zrovna mé nejoblíbenější typy.

Za prvé to není bezkonkurenční prostředí, protože pořád soupeřím s normálními bary. Na druhou stranu, já bych neuměl dělat normální bar, u kterého bych nedokázal říct, v čem je jiný oproti baru za rohem. Takže to mi pomáhá můj podnik propagovat. Ale srovnání s jiným výhradně ci-derovým barem jsem si ještě nevyzkoušel.

Čím myslíte, že to je, že ve státě, kde všichni jablka milují, nemá cider žádnou tradici?Protože jsme pivní národ. Ale to neznamená, že to tak bude navždycky. Když se třeba podíváte na Ameriku, tak tam měl cider až do prohibice velkou tradici a pak spa-dl úplně na nulu. Za posledních pět let ale Spojené státy prožívají obří ciderový boom – v každém městě vznikají speciální bary pomalu každý týden.

Vy se hodně ostře vymezujete proti průmyslovým cide-rům. Necítíte ze strany těchto velkých výrobců nějaký tlak na změnu přístupu?Scéna je tak malá, že pro ty čtyři průmyslové výrobce je to jen jakási statistická chyba, které se nepotřebují moc vě-novat. Měl jsem tu obchoďačku z průmyslové výroby, hez-ky jsme si popovídali a ona poprvé pila něco opravdu dob-rého a opravdu z jablek. A oběma stranám rychle došlo, že spolupráce není možná. Neplánuji žádnou ofenzivu, ale byl bych rád, kdyby lidé pochopili, že existuje opravdový cider a vedle něj voda s cukrem, která se bohužel v Česku také smí takto označovat.

Nikdy jste neuvažoval, že byste začal cider také vyrábět?Ne, to nechci. Za prvé je to velká dřina a za druhé si mys-lím, že jako výrobce jednoho z konkurenčních produktů ztratím barovou neutralitu. Můj jediný plán je rozjet vel-koobchod v menším měřítku. Dodávat třeba různé typy ciderů do menších kaváren a bister, ale jen například jed-nu sušší a jednu sladší verzi.

To, že tu máte větší podíl českých výrobců, odráží i váš osobní zájem?Já jsem tu vždycky chtěl mít všechno dobré, co se v Če-chách dělá, a zatím to jde. To například s vínem udělat nelze, tedy obsáhnout v jednom podniku celý český trh. Ale myslím si, že za dva až tři roky už rozhodně nezvládnu mít tu vše dobré. V zahraničních produktech jsem ome-zený tím, že zatím nemám povolení sám cokoli dovážet, takže spoléhám na to, co do Česka dováží někdo jiný.

Ve chvíli, kdy jste tenhle bar otevíral, jste v Česku ne-měl žádnou konkurenci. Jaké to je, podnikat v tako-vém prostředí?

InCider Bar v číslech

Prošlo jím 60 druhů cideru a 13 000 hostů.Vypilo se 22 883 jednotlivých objednávek cideru, což před-stavuje zhruba 9 200 litrů, tj. okolo 18 tun jablek.Adresa: Krymská 440/26, Praha 10


„Cider u nás nemá tradici, protože jsme pivní národ. To se ale může změnit.“


www.marwick.czPravidelně v e-mailové schránce


Informace zde obsažené jsou obecného charakteru a nejsou určeny k řešení situace konkrétní osoby či subjektu. Ačkoliv se snažíme zajistit, aby byly poskytované informace přesné a aktuální, nelze zaručit, že budou odpovídat skutečnosti k datu, ke kterému jsou doručeny, nebo že budou platné i v budoucnosti. Bez důkladného prošetření konkrétní situace a řádné odborné konzultace by neměla být na základě těchto informací činěna žádná opatření. Název a logo KPMG jsou registrovanými ochrannými známkami či známkami KPMG International.

Marwick 2/2016

Documents

Transcript of Marwick 2/2016