magazín pro přátele Zoo Brno číslo 1 březen 2017

magazín pro přátele Zoo Brnočíslo 1

březen 2017

2

Obsah

www.facebook.com/ZooBrno

s

03 EditorialZatím největší projekt in situ

04 UdálostBrněnská zoo spouští provoz záchranné stanice mořských želv

12 Výukové programyZvířata v ohrožení, Jaro na Hlídce...

18 MláďataPrvní mládě roku: klokánek králíkovitý

09 Budování centra Kura KuraEtapy výstavby

14 Záchranná staniceZáchranná stanice živočichů úspěšně působí už dva roky

16 Ze zákulisíEnrichment přispívá k pohodě zvířat

19 Krátké zprávyChcete nás mít přečtené? Vyzkoušejte zooaplikaci!

10 Želvy IndonésieV Indonésii žije pět druhů mořských želv

06 RozhovorPráce na Nusa Penidě řídili dva stavbyvedoucí

březen 2017číslo 1/17, ročník XIXvychází čtyřikrát ročněMK ČR E 17723

Vydavatel:Zoo Brno a stanice zájmových činností, p. o.U Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno,Česká republikaIČ: 00101451tel.: +420 546 432 311fax: +420 546 210 000e-mail: [email protected]

Nakladatel:Moravské zemské muzeumZelný trh 6, 659 37 BrnoIČO: 00094862

Adresa redakce:Zoo Brno a stanice zájmových činností, p. o.redakce ZooreportuU Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno,Česká republikatel.: +420 546 432 370fax: +420 546 210 000e-mail: [email protected]

Redakční rada:Ing. et Mgr. Lenka Bochníčková, Bc. JanaHadová, MVDr. Martin Hovorka, Ph.D. (předsedaredakční rady), doc. MVDr. Jiří Klimeš, CSc.,RNDr. Bohumil Král, CSc. (odborný poradce),Ing. Miroslava Piškulová, Bc. Eduard Stuchlík(vedoucí redaktor), doc. Ing. Josef Sucho-mel, Ph.D., a Mgr. Michal Vaňáč.

Autorem neoznačených fotografiía nepodepsaných textů je:Bc. Eduard Stuchlík

Náklad:1 600 ks v české verzi400 ks v anglické verzi

První strana:Kareta pravá (Eretmochelys imbricata).Foto Monika Jeglíková

NEPRODEJNÉ

magazín pro přátele Zoo Brno

3www.zoobrno.cz Zooreport

Editorial s

Zatím největší projekt in situ

Toto číslo Zooreportu patří předevšímželvám, zvláště pak naší záchrannéstanici mořských želv, kterou na os-trově Nusa Penida v Indonésii uvá-díme do zkušebního provozu v těchtodnech. Nové centrum je završenímprojektu Kura Kura – Zachraň želvu,který naše zoologická zahrada vypra-covala společně s indonéskou nezis-kovou nadací Yayasan Kura KuraNusa Penida v roce 2007. Oficiálnímnositelem projektu je Unie českýcha slovenských zoo, v poslední době jejvšak prosazuje a uskutečňuje naše zooa zmíněná nadace. Jako odborný part-ner projektu vystupuje v České repub-lice Veterinární a farmaceutická uni-verzita Brno.

Z hlediska historie vzniku záchrannéstanice je důležitá Smlouva o sdruženímezi Unií českých a slovenských zooa nadací Kura Kura Nusa Penida, po-depsaná v listopadu 2007 jako výchozídokument k společnému vybudování,provozování a organizaci záchran-ného centra ohrožených želv Indoné-sie, jakož i k vedení programů jejichochrany a reintrodukce. Ve smlouvě jeuvedeno, že záměrem nadace je vybu-dování záchranného a vzdělávacíhocentra ve vesnici Toyapakeh na os-

trově Nusa Penida, který je součástíprovincie Bali; záměr Unie českýcha slovenských zoo je ve smlouvě vyjá-dřen jako rozhodnutí podílet se od-bornou spoluprací jejích členů na pro-gramech záchrany světové fauny.

Při zrodu projektu Kura Kura brněn-ská zoo vycházela z doporučení obsa-ženého v dokumentu Světové asociacezoo a akvárií, známého jako StrategieWAZA. Podle něho by se členské za-hrady, k nimž patří i Zoo Brno, vedlezáchranných chovů, označovanýchjako tzv. projekty ex situ (mimo oblastpřirozeného výskytu druhu, tedyv zoo), měly věnovat i ochraně zvířatv jejich přirozeném prostředí (in situ).Inspirací pro brněnskou zoo byla téžkampaň Evropské asociace zoo a akvá-rií (EAZA), vyhlášená na roky 2004a 2005 pod názvem Shellshock a upo-zorňující na světovou krizi želv.

Na celém světě radikálně klesápočet želv suchozemských i vodních,oblasti jejich výskytu se zmenšujía některé druhy zcela vymizely. Příči-nou je především sběr vajec a masivnílov pro kulinářské účely, z želvovinyse také vyrábějí šperky a suvenýry.I když zákony příslušných zemí vět-šinu želv chrání, lukrativní nelegálníobchod s nimi trvá dál. Další hrozboujsou změny přirozeného životníhoprostředí, způsobené lidmi. Promořské želvy je velkým nebezpečímmnožství odpadků bloudících světo-vým oceánem, po jejichž pozření želvy

ediTorial

hynou, i rozvoj turistického průmyslu,při němž mizejí pláže, kde se želvyrozmnožují.

Programy in situ nejsou v Zoo Brnonovinkou. Už koncem minulého sto-letí jsme se podíleli na návratu antilopadaxů do původního areálu. V trans-portu těchto zvířat, odchovanýchv zoologických zahradách, který v roce1996 směřoval z Evropy do Maroka,byli i jedinci narození v naší zoo.V současné době se Zoo Brno podílína dlouhodobém projektu ochranysýčků obecných na jižní Moravě a za-ložila chov syslů obecných, určenýk posilování populací tohoto kritickyohroženého druhu fauny České repu-bliky. S Euroasijskou asociací zooa akvárií spolupracujeme na dvou zá-chranných projektech, které probí-hají na ruském Dálném východě. Jdeo vypouštění jeřábů mandžuských dovolné přírody – mezi vypouštěnýmiptáky jsou i mláďata odchovaná z vajecsnesených v naší zoo. Dále se v tomtoregionu podílíme na budování reintro-dukční stanice orlů kamčatských.

Záchranná stanice mořských želv naindonéském ostrově Nusa Penida jeprvním větším projektem in situ, kterýnaše zoo uvedla do života.

MVDr. Martin Hovorka, Ph.D.,ředitel Zoo Brno a stanice zájmových činností

Čtvrtletník Zooreport vstupuje do de-vatenáctého ročníku a my Vám jej, vá-žení a milí příznivci brněnské zoo,předkládáme v nové úpravě, která vze-šla z Vašich podnětů – z připomínekobsažených v čtenářské anketě. Vý-znamnou novinkou je dětská přílohaa rozšíření počtu stran. Také jsme sesnažili více zaměřit na dění v samotnézoo, přitom většinu obsahu každéhovydání hodláme věnovat jednomu hlav-nímu tématu.

MVDr. Martin Hovorka, Ph.D.

Událost

Stanice vyrostla na malém ostrově NusaPenida, který se nachází poblíž většíhoa známějšího ostrova Bali. Je vybavenadvanácti rehabilitačními bazény proželvy (každý má objem kolem 8 m3

vody), veterinární ordinací a ubytov-nou pro pracovníky stanice a dobro-volné pomocníky. Vesnice Toyapakeh(toya = voda, pakeh = slaný), v níž jestanice umístěna, leží u západního po-břeží Nusa Penidy.

Zkušební provoz záchranné stanicezačal v březnu 2017, datum jejího slav-nostního otevření bylo stanoveno na9. květen tohoto roku. V nejbližší doběvzniknou ve stanici i prostory pro eko-logickou výuku a demonstraci pro-gramů záchrany ohrožených želv Indo-nésie. Osvětová část záchranného centrabude sloužit místním lidem i turistům.

u

Unikátní zaměření

V Indonésii i v mnoha jiných zemíchsvěta existuje poměrně hodně zařízení,která se zabývají záchranou mořskýchželv, vesměs se však věnují odchovumláďat, jejich vypouštění do přírodya ochraně mořských pláží, na nichž sa-mice kladou vejce. Záchranná staniceKura Kura na Nusa Penidě je koncipo-vána jinak: jako jedno z mála obdob-ných zařízení na celém světě se zabýváléčbou a rehabilitací mořských želv,které utrpěly různá poranění při od-chytech a transportech spojených s ne-legálním obchodem. Vyléčené želvy sevracejí do přírody, kde – vzhledem k je-jich dlouhověkosti – mohou ještě při-vést na svět několik dalších generací.

Nově otevřená stanice přijímá želvy,které na území provincie Bali pašerá-kům zabavila a na Nusa Penidu dopra-vila indonéská organizace státní ochranypřírody BKSDA (Balai Konservasi Sum-ber Dava Alam). Po ošetření, léčbě a re-habilitaci pracovníci stanice a BKSDAvypouštějí želvy zpět do moře. Ve stanicipracují dva veterinární lékaři (jedenčeský a jeden indonéský), kterým pomá-hají studenti veterinárního lékařstvíz univerzity v Denpasaru na Bali čiz brněnské Veterinární a farmaceutickéuniverzity. Pomáhají i dobrovolníci.

u

léčba, rehabilitace, vypuštění

Želvy, s nimiž pašeráci zacházejí jakos neživými věcmi, do stanice přicházejíve špatném zdravotním stavu, mnohdyi s četnými povrchovými či hlubokýmiporaněními a s cizími předměty v zaží-vacím traktu. Na měkkých částech tělamívají bodné a řezné rány a také stran-gulační rýhy, vznikající nadměrnýmtlakem přeplněných rybářských sítí,

Brněnská zoo spouští provoz záchranné stanice mořských želvBrněnská zoologická zahrada uvádí v těchto dnech do zkušebního pro-vozu záchrannou stanici mořských želv, kterou po víceletém úsilí vybu-dovala v indonésii společně s indonéskou neziskovou nadací YayasanKura Kura Nusa Penida.

Rehabilitační bazény pro mořské želvy v zá-chranné stanici Kura Kura na ostrově NusaPenida. V pozadí ubytovna pracovníků sta-nice. Foto Jana Hadová

q

s

4

5

Událost

www.zoobrno.cz Zooreport

vzácností nejsou zlomeniny krunýře.V dutině ústní a v jícnu jim často uví-znou háky různých velikostí a kusy lan,v žaludku igelitové sáčky, hadry, plas-tové i skleněné lahve a další v mořispolknuté odpadky, které si želvy ple-tou s jejich přirozenou potravou. Na-příklad plující mikrotenový sáček silněpřipomíná medúzu, oblíbenou kořistmořských želv.

Každou želvu veterinář podrobně vy-šetří a podle stupně poranění ji zařadído jedné ze čtyř kategorií. Do první sedostanou želvy s akutním onemocně-ním vyžadujícím okamžitou léčbuvčetně chirurgického zákroku. V osla-beném a dehydrovaném organismu do-plní chybějící vodu infuze obsahujícíi uklidňující a protizánětlivé léky. Pooperaci, kterou podstoupí v celkovéanestezii, pak želvy zůstanou na veteri-nární ošetřovně několik dní pod stáloukontrolou. Na přední ploutve pak do-stanou zřetelné označení příslušné ka-tegorie a přesunou se do rehabilitačníhobazénu s mořskou vodou. Pracovnícistanice jim v bazénu denně ošetřujírány, podávají antibiotika, analgetikaa výživu. Do druhé kategorie jsou zařa-zeny rovněž vážně zraněné želvy, kterévšak před operací vyžadují několika-denní stabilizaci zdravotního stavu.Ošetření, předoperační a pooperačnípéče se podobají nakládání s želvamiprvní kategorie. Třetí kategorie za-hrnuje vyčerpané želvy, které však ne-vyžadují chirurgický zákrok. Pokud jemožné vyloučit u nich bakteriální, vi-rovou, plísňovou či parazitární infekci,lze je léčit přímo v rehabilitačních ba-zénech. Čtvrtá kategorie je vyhrazenaželvám, jejichž stav nelze stabilizovat, jenutné je utratit. I odumřelá těla veteri-náři vyšetří, a to jak ve stanici na NusaPenidě, tak v laboratoři BKSDA na Bali.

Rehabilitace želv vyléčených v zá-chranném centru pokračuje v nedalekémořské zátoce, v její oplocené části. Te-prve až želvy dosáhnou plné tělesné kon-dice, záchranáři z BKSDA je v člunechpřevezou na širé moře, a tam je vypustí.

Nejčastějšími pacienty záchrannéstanice na Nusa Penidě jsou karetyobecné (Caretta caretta), karety pravé(Eretmochelys imbricata), karety obrov-ské (Chelonia mydas) a karety zelenavé(Lepidochelys olivacea).

u

Sdružení Česká zoo podpořilostavbu centra na Nusa Penidě

Na závěrečné fázi uskutečňování pro-jektu Kura Kura se podílelo občanskésdružení Česká zoo, především pakjeden z jejích zakladatelů Jaroslav Svo-boda. Během podzimu 2016 „přiložilruku k dílu“ přímo na stavbě záchrannéstanice na Nusa Penidě, aniž by si náro-koval jakoukoliv odměnu. Stal se také– vedle sdružení Česká zoo – význam-ným sponzorem celé stavby.

Občanské sdružení Česká zoo vzniklov roce 1994. Od té doby s pomocí spon-zorů podporuje a propaguje práci cho-vatelů čtrnácti zoologických zahradsdružených v Unii českých a sloven-ských zoo, oceňuje a propaguje i novéexpozice, které zmíněné zahrady ote-vřely pro veřejnost. Daří se to přede-vším prostřednictvím soutěže Bílý slon,kterou sdružení každoročně organizujeve dvou hlavních kategoriích – Odcho-vek roku a Expozice roku. Brněnská zoo

naposledy obdržela cenu Bílý slon v roce2016, a to za stavbu unikátní orlí vo-liéry. Odchovem roku 2013 se stalanaše mláďata medvědů kamčatských.

Sdružení Česká zoo se snaží zoolo-gické zahrady co nejvíce zviditelnit a zdů-raznit jejich roli při udržování biologickérozmanitosti a odvracení ekologické ka-tastrofy.

s

p

Část rehabilitačních bazénů a za nimi budovaveterinární ordinace. Foto Jana Hadová

Kareta obecná (Caretta caretta), nahoře mládě,dole dospělý jedinec. Foto Petr Šrámek

u

6

Rozhovor


q Jak jste se k projektu Kura Kura do-stali a co jste dělali předtím?

Jiroušek: Jako prezident Unie českýcha slovenských zoo jsem projekt podpořil.Přijala jej Valná hromada Unie a já jsemv roce 2007 podepsal smlouvu s indo-néskou nadací o spolupráci na projektu.

Caha: K účasti na projektu KuraKura jsem dospěl takříkajíc přirozenoucestou. Se záchrannou stanicí naše po-tápěčská základna těsně sousedí,dlouho jsme žili vedle sebe, postupnějsme o sobě věděli víc a víc a nakonecjsme se „dostali na stejnou loď “. Za po-tápěním jsem do Indonésie přijel po-

prvé před 13 lety, pak jsem tam jezdil rokco rok a posléze jsem na české potápěčskézákladně na Nusa Penidě začal pracovatjako divemaster (průvodce amatérskýchpotápěčů). V té době už mne působenína ostrově sblížilo s ředitelem brněnskézoo MVDr. Martinem Hovorkou, Ph.D.,i s přednostou Kliniky chorob ptáků,plazů a drobných savců brněnské vete-rinární fakulty prof. MVDr. ZdeňkemKnotkem, CSc. Oba mi v roce 2014 na-bídli spolupráci při budování stanice.Rád jsem nabídku přijal.

q Bylo tu předtím něco, nebo jste za-čali na zelené louce?

Jiroušek: Skutečné zelené louky naNusa Penidě nejsou, a ta symbolická,na níž jsme začínali stavět, vypadalajako smetiště. Ale potápěčské centrumv sousedství fungovalo dobře a byloa dosud je naším dobrým partnerem.

Caha: V době mých začátků na NusaPenidě tu stál nedokončený areál zá-chranného centra. Bazény pro želvy ne-byly zastřešené, chyběla jak odtokovákanalizace, tak přívod mořské vody.

s

Ing. Vladislav Jiroušek. Foto archiv V. Jirouška Milan Caha. Foto archiv M. Cahy

Práce na Nusa Peniděřídili dva stavbyvedoucíStavební práce v záchranné stanici želv na ostrově Nusa Penida, prová-děné v rámci projektu Kura Kura, byl od roku 2015 ochoten řídit bývalýprezident Unie českých a slovenských zoo ing. Vladislav Jiroušek. Ne-zůstal však na všechno sám. Vždy po třech měsících služby jej na stejnoudobu ve funkci stavbyvedoucího vystřídal cestovatel a fotograf MilanCaha ze Zlína, původním povoláním stavbař, momentálně působící jakoprůvodce v potápěčském centru na Nusa Penidě. Na závěr úspěšné do-stavby záchranné stanice oba muži ochotně odpovídali na následujícíotázky:

7

Rozhovor


q Jak těžké bylo navázat kontakt s mí-stními institucemi, které se zabývajíochranou přírody, a přesvědčit je,aby spolupracovaly?

Jiroušek: Sice jsem tak trochu stálu zrodu stanice, ale jednání s místnímiorgány jsem nevedl.

Caha: To je spíše otázka pro předsta-vitele nadace Kura Kura Moniku Jeglí-kovou a Komanga, kteří dlouho pře-dem připravovali půdu pro jednání,která pak na úřadech vedli společněs dr. Hovorkou a profesorem Knotkem.Co vím ze své malé účasti na jejich ná-vštěvách úřadů, byrokracie bují všude,Indonésie není výjimkou. Žadatel o po-volení stavby na Nusa Penidě musí ab-solvovat jednání s obecním úřademv Toyapakehu, s oblastním úřademv sídle distriktu Klungkung, se správ-ním orgánem provincie Bali v jejímhlavním městě Denpasaru i s centrál-ními úřady v metropoli Jakartě. To bylvelmi těžký úkol pro všechny jmeno-vané.

q Pomáhali vám místní obyvatelé?Jaké byly jejich reakce na budovánístanice?

Jiroušek: Místí lidé jsou velmi přá-telští, naše aktivity vnímají pozitivně.

Caha: Zaměstnali jsme několikmístních lidí, při rekonstrukci a budo-vání nových zařízení bychom se beznich neobešli. Z nich nejvíc pomohlmuž jménem Eko, který se stal našímdlouholetým přítelem. Sehnal spoleh-livé stavební dělníky, naučil mě naku-povat materiál za dobrou cenu, řešil semnou dopravu, výplaty dělníkůma spousty dalších každodenních ma-ličkostí.

q Bylo snadné sehnat odborníky, nebojste museli Indonésany učit? Majínějaké návyky, které vás překvapilya zaskočily?

Jiroušek: Zruční a snaživí Indoné-sané pracují s primitivními nástrojia drží se tradičních stavebních metod.Někdy jsem je musel přesvědčovata nutit, aby použili jiný postup.

Caha: Indonésané jsou pracovití,mají naučené postupy, ale učí se rychlenovým. Někdy byli tak rychlí, že novoukanalizaci položili a zčásti zasypali dřív,než jsem přiběhl s fotoaparátem, abychpostup prací zdokumentoval. Nesmějísi ale novinku poindonéštit, to pak do-padne špatně. Ale s dělníky, s nimižjsem spolupracoval, jsem se domluvilv podstatě na všem.

q A co jazyková bariéra?

Jiroušek: Mnoho lidí ve vesnici To-yapakeh zná pár slov česky, někteří sei česky trochu domluví. To ovšem jazy-kovou bariéru neodstraní. Ale mámdobré vysvětlovací ruce.

Caha: Překvapivě není až taková,jakou by si člověk představoval. HodněIndonésanů mluví aspoň trochu an-glicky a ti, co na Nusa Penidě již létapomáhají při stavbě záchranné stanice,umějí i pár slov česky. No a našinec senaučí i trochu indonésky, a kde ani tonepomůže, nastupují ruce a nohy. Na-konec se domluvíte vždycky. S „klu-kama“ jsme si nové věci kreslili třebaklackem do písku nebo si vyskládali ka-nalizační armatury nasucho na zem.

q Vědí něco o Česku?

Jiroušek: Ti, se kterými pracujeme,určitě ano. Jeden z nich naši zemi na-vštívil, jistě o tom všem vyprávěl.

Caha: Znají nás především díky fot-balu, který je v Indonésii sportem číslojedna. Znají Nedvěda, Čecha, Rosic-kého... Spousta místních ví, že náš stát(který dosud označují jako Českoslo-vensko) leží v Evropě. Jinak tohoo Česku moc nevědí. V jejich myšlenípřevládá pocit, že kdo je bílý, je bohatý.

q Jak místní obyvatelé vnímají záchra-nářskou činnost a jaký mají vztahk želvám?

Jiroušek: Myslím, že nás většinouvnímají pozitivně. Lidé z Nusa Penidyjsou dost chudí a mají své starosti. Chá-pou naše snažení, ale jen několik jich jev ochraně přírody aktivních.

Caha: Většina místních ví, co se tadybuduje, a taky ví, že pokud budouv moři želvy, budou přicházet i turisté,ze kterých je možné mít prospěch.K želvám, které tu dříve byly běžnoustravou, mají vztah různý. Někteří by senerozpakovali želvu zkonzumovat.

q Od podpisu smlouvy s indonéskoustranou o zřízení a působení české zá-chranné stanice uplynuly dva roky. Cose za tu dobu vybudovalo?

Jiroušek: Stručně řečeno: postavilijsme veterinární ošetřovnu, zřídili do-statečnou ubytovací kapacitu a opravilia zastřešili bazény.

Caha: Dvanáct karanténních bazénůbylo opraveno a zastřešeno, přízemní bu-dova v těsné blízkosti bazénů, původněurčená pro výuku a osvětu, získala patroa byla adaptována na ubytovnu zamě-stnanců stanice a dobrovolníků. Opravilia dovybavili jsme i objekt veterinární or-dinace. V podstatě celá infrastruktura jenová. Například bylo nutno předělatelektrické rozvody tak, aby síť bylafunkční a nevypadávala. Museli jsmetaké vybudovat přívod slané vody do ba-zénů, jakož i její odtok zpět do moře.

q Jak těžké je v Indonésii sehnat mate-riál a pomůcky ke stavbě budov a vy-bavení interiérů?

Jiroušek: Něco se na Nusa Peniděvyrábí, pro něco se musí na Bali, něcoje nedostupné. Těžce se sháněly přede-vším nástroje, například svěrák jsmemuseli nahrazovat stiskem vlastníchnohou.

8

Rozhovor??????????


Caha: Větší úsilí vyžaduje hledánívhodného prodejce. Velké obchodytypu našeho OBI či Baumaxu existujíuž i na Bali, ale zatím nabízejí zbožímálo specializované. Je nutno dlouhohledat v zastrčených uličkách maléobchody garážového stylu, v nichžpak lze najít třeba malý elektrikářskýráj.

q Prý je u moře největším problémemvoda. Proč?

Jiroušek: Naše stanice se nacházív místě vzdáleném od moře jen asi 100 m,ale ten pruh země mezi námi a pobře-žím má soukromé majitele. Jak se tovyřešilo? Například prezident společ-nosti Qviksilver až po dlouhém jednánísouhlasil s tažením trubek přes územífirmy.

Caha: S vodou je to skutečně kom-plikované. Ať už se slanou, nebo slad-kou. Sladké vody je na Nusa Penidě do-statek, jen se musí dovést od pramenůdo vesnic. Ve stanici se nám podařilo

vybudovat samostatnou vodovodnípřípojku. Slanou vodu pro bazény bylotřeba přivést z moře. To není daleko, alepotrubí jsme nemohli klást přímo, mu-selo se jít po hranicích pozemků, ovšemaž po souhlasu jejich majitelů, kteřídlouho váhali.

q Jaký je Váš vztah k Indonésii? Jak sezměnil za tu dobu, co jste tam pobý-vali?

Jiroušek: Asii mám rád už dlouho,vřelý vztah chovám k hinduismu a v In-donésii jsem objevil i velmi umírněnýislám.

Caha: Indonésii miluji. Úžasná pří-roda, nádherné moře, skvělí lidé. Takjako celý svět mění se i Indonésie. Jájsem ji naštěstí stačil na chvíli poznatv jakémsi polosyrovém stavu, kdymnohá místa byla ještě masovým turis-mem nepoznamenaná. Dnes je tamsice stejně nádherně, ale bez spoustyvěcí, které se s příchodem turismu ob-jevily, bych se obešel.

q Co máte na Indonésii nejraději a coVás tam nejvíce štve?

Jiroušek: Šťastní a usměvaví lidé – tomám na Indonésii nejraději. Kdybychnevěděl, do čeho jdu, štvalo by mne, žev Asii je nejmenší časovou jednotkoujeden den.

Caha: Nejraději mám místní lidi,kteří jsou skvělí. Pokud jste s nimiv dobrém vztahu, pomohou a udělajípro vás všechno. Nejvíc mne štve zne-čištěné prostředí. Všelijaké odpady, zej-ména igelitové pytlíky a umělohmotnélahve, to jsou bohužel věci, které jsmedo těchto končin přinesli my. A místnípomalu chápou, že igelit není baná-nový list a v přírodě se jen tak neroz-loží. Takže je musíme nejen naučit plastypoužívat, ale také je likvidovat. Ale zdáse mi, že v posledních dvou třech letechse situace začíná trochu obracet k lep-šímu.

Otázky kladl: Mgr. Michal Vaňáč,vedoucí úseku vnějších vztahů

Ostrov Nusa Penida je zhruba ovál-ného tvaru, v nejširším místě měří ne-celých 20 km, přibližně 70 km je dlouhéjeho pobřeží. Vystupuje z vod Indic-kého oceánu ve vzdálenosti asi 25 kmjihovýchodně od Bali.

Severní pobřeží Nusa Penidy tvoříbílé písčité pláže přerušovaní plochami,na nichž ostrované pěstují chaluhy, navýchodním pobřeží se střídají skálys plážemi, jižní pobřeží zdobí monu-mentální, několik set metrů vysoké vá-pencové útesy a na západě svírají skal-

o Nusa Penidě naté břehy Nusa Penidy a blízkéhoostrůvku Nusa Ceninganu 250 m hlu-boký Toyapakehský kanál, v němž lze,vedle korálových útesů, ryb, želv, žra-loků a mnoha dalších živočichů, pozo-rovat například rejnoky manty obrovské(Manta birostris) a největší ryby měsíč-níky svítivé (Mola mola). Nusa Peniduobtéká pět mořských proudů, které při-nášejí živiny a zaručují vysokou biolo-gickou rozmanitost okolních vod. Vni-trozemí, k jehož turistickým lákadlůmpatří jeden vodopád a několik hinduis-tických chrámů, je kopcovité, částečnězalesněné, s nejvyšším vrcholem Mundi

(503 m n. m.) Období dešťů (od listo-padu do konce března) střídá obdobísucha, přičemž celkové klima je naNusa Penidě sušší než na Bali.

Nusa Penidu obývá asi 40 000 domo-rodců, kteří žijí v přibližně 40 vesnicích.Vyznávají hinduismus (jen malá komu-nita v Toyapakehu jsou muslimové). Je-jich hlavní obživou je pěstování chaluh,což jsou hnědé mořské řasy s širokýmvyužitím v potravinářství, krmivářství,farmacii i kosmetice. Dalším význam-ným zdrojem obživy je rybolov. Turis-tická infrastruktura není zatím na os-trově příliš rozvinutá.

p Toyapakehská zátoka. Foto: Jana Hadová p Ostrov Nusa Penida. Mapa Wikimedia

9

Budování centra Kura Kura


2006–2009 Krajský úřad Jihomoravského krajevydal 11. srpna 2006 osvědčení proZoo Brno na období od 10. září 2006do 10. srpna 2009 na konání veřejnésbírky za účelem vybudování vzdělá-vacího centra a záchranné stanice želvna ostrově Nusa Penida v Indonésii.Nadace Kura Kura Nusa Penida zís-kala v roce 2007 od náboženské obcev Toyapakehu do pronájmu pozemekpro účel stavby vzdělávací a zá-chranné stanice. Úklidem pozemku,který se nachází v sousedství českéhopotápěčského centra, začala v září2007 vlastní stavba. V lednu 2008 sepřistoupilo k budování bazénů a oplo-cení areálu, v září 2008 byla zahájenastavba vzdělávacího centra s ubytová-ním pro pracovníky stanice, s labora-toří a technickým zázemím. Slav-nostní otevření vzdělávacího centra –šlo o přízemní budovu stojící v těsnéblízkosti karanténních bazénů – se us-kutečnilo 5. srpna 2009 a bylo možnéje označit jako ukončení první etapyrealizace projektu Kura Kura.

2009–2014 Následujících zhruba pět let pozna-menala stagnace způsobená vleklýmjednáním s indonéskými úřady. ZooBrno a nadace Yayasan Kura KuraNusa Penida získaly teprve v listo-padu 2014 od BKSDA licenci k mani-pulaci s volně žijícími zvířaty Indoné-sie, a až poté mohly začít práce nastavbě záchranného a rehabilitačníhocentra. Zoo Brno dostala od Jihomo-ravského krajského úřadu povolení

uspořádat pro tyto účely druhou veřej-nou sbírku (s platností od 1. února2015 do 1. února 2018).

2015–2017 Druhá etapa stavby záchranné stanicezačala v březnu 2015 rekonstrukcí ba-zénů, které nahlodal zub času a termiti.Popraskané prosakující nádrže bylyopraveny a jejich zastřešení, zničenétermity, nahrazeno novým (v tropechnemohou zůstávat rehabilitační bazénypod otevřenou oblohou, protože vodaby se v nich přehřívala). Sloupy nesoucístřechu bazénů dostaly betonové patky,které zamezí pronikání termitů. U ba-zénů bylo třeba zavést přívod slanévody, jakož i její odvod zpět do moře.I když je Toyapakehská zátoka vzdálenavzdušnou čarou jen asi sto metrů, po-trubí vkládané do výkopu bylo mno-hem delší, protože muselo sledovatokraje pozemků různých majitelů. Dálebylo mj. nutné vybudovat elektro -rozvody pro osvětlení nádrží.

Půdorys přízemní budovy vzděláva-cího centra byl v květnu 2015 rozšířena celý objekt, jemuž přibylo patro,adaptován na ubytovnu pracovníkůstanice. V roce 2015 začala stavba druhébudovy, v níž je umístěna veterinární

ordinace, sklad a kancelář. Ordinacebyla v následujícím roce vybavena chi-rurgickými nástroji a laboratornímipřístroji, v kanceláři mají pracovnícistanice k dispozici počítač, tiskárnu,skener, připojení k internetu a audiovi-zuální techniku. K důležitému vyba-vení záchranného centra bude patřiti malý dopravní prostředek. Z člunůkotvících v Toyapakehské zátoce budemotorová čtyřkolka dopravovat do zá-chranné stanice želvy zabavené inspek-tory BSKA.

Smlouvu s BSKA o pravidelné do-dávce zabavených želv podepsalo vedeníZoo Brno začátkem roku 2017. V březnu2017 začal zkušební provoz. Datum slav-nostního otevření záchranného centrabylo stanoveno na 9. květen 2017.

s

Etapy výstavbyStavba záchranné stanice mořskýchželv na ostrově Nusa Penida probí-hala ve dvou etapách. V době od za-čátku prvních prací až po spuštěnízkušebního provozu uplynulo téměřdeset let.

p

Hrubá stavba ubytovny zaměstnanců záchrannéstanice. Foto Jana Hadová

Po přístavbě patra bylo vzdělávací centrumadaptováno na ubytovnu. Foto Jana Hadová

u

10 www.facebook.com/ZooBrno

Želvy Indonésie

Mořské želvy se během fylogenetic-kého vývoje oddělily od suchozemskýchpřed asi 110 miliony let. Staly se součas-níky dinosaurů, na konci druhohor pře-žily jejich vymírání a dožily se dnešníchdnů jako představitelé jedné z nejstaršíchvývojových linií živočichů. Mořea oceány v současné době křižuje sedmdruhů mořských želv a může se zdát, žejsou dokonale uzpůsobeny k životu natéto planetě a že jejich existence neníohrožena. Skutečnost je bohužel jiná. Nascéně se objevil člověk a začal, přímo i ne-přímo, měnit životní prostředí. Počty želvklesají, areály jejich výskytu se zmenšují,některé druhy v určitých oblastech zcelavymizely či se octly na pokraji zániku.

Mořské želvy obývají tropické a sub-tropické moře a oceány celého světa,areály některých druhů okrajově zasa-hují i do mírného podnebného pásu.Řadíme je do dvou čeledí. Želvy kare-

tovité (Cheloniidae) se vyskytují v šestidruzích, v čeledi želv kožatkovitých(Dermochelyidae) je jen jeden druh.Karety mají krunýř kostěný, krunýř ko-žatky velké (Dermochelys coriacea)kryje pevná elastická kůže. Jde o adap-taci na pobyt ve velkých hloubkách.

Kožatka velká je největší mořskouželvou, může dosáhnout délky až dvametry a váhy kolem 600 kg. Obývávšechny světadíly kromě Antarktidy a jeplazem s největším areálem. Umí se po-topit do hloubky až 1 280 m, je tedyi nejhlouběji se potápějícím plazem.Živí se téměř výhradně medúzami.V celém západním Pacifiku je kožatkavelká kriticky ohrožená. Do naší zá-chranné stanice na Nusa Penidě se tentodruh může dostat jen velmi vzácně, in-donéská populace je nepočetná.

V Indonésii lze spatřit čtyři dalšídruhy mořských želv: karety zelenavé

(Lepidochelys olivacea), které se živíkraby, měkkýši, medúzami a řasami, ka-rety obrovské (Chelonia mydas), po-travní specialisty na mořské trávy ros-toucí na písčitých lavicích nehlubokopod vodní hladinou, karety obecné(Caretta caretta), pro něž hlavní složkupotravy tvoří krabi, a karety pravé (Eret-mochelys imbricata), mořské želvy s nej-krásnějším krunýřem, které se živívelmi specifickou potravou – mořskýmihoubovci (Porifera). Kareta pravá obývátropické a subtropické moře a oceányvšech světadílů a v celém areálu výskytuje kriticky ohrožená.

Výjimečně lze v Indonésii zastihnouti karety ploché (Natator depressus),které obývají šelfová moře Austráliea Nové Guineje, kde loví medúzy a dalšíbezobratlé s měkkým tělem. Sedmýmdruhem želvy přizpůsobené životu veslané vodě je kareta menší (Lepidochelyskempii) z Mexického zálivu a jeho okolí.Živí se kraby a měkkýši.

Život mořských želv začíná na pev-nině, v hnízdě na pláži, které samice vy-hrabala ve vrstvě písku, a pak do něj na-kladla vejce. Jedná se o přesně tu samoupláž, kde se samice před mnoha letysama vylíhla. Schopnost najít takovémísto zrození po letech strávených v ob-rovských rozlohách oceánu je vskutku

s

V indonésii žije pět druhů mořských želv,dva jsou kritickyohrožené

p

Kareta obrovská (Chelonia mydas). Foto Monika Jeglíková


Želvy Indonésie

mimořádná. Samci se na pevnou zemnikdy nevrátí. Samice naklade běhemsezony několik snůšek. Poté rok až dvaodpočívá, než se cyklus kladení znovuopakuje. Mladé želvy vyhledávají po-břežní porosty mořských trav, v nichž seukrývají před predátory, a teprve kdyždosáhnou zhruba velikosti jídelního ta-líře, odplouvají na širé moře a začínají seživit na stejných místech jako dospělí je-dinci. Rostou velmi pomalu a pohlavnídospělosti dosahují dle druhu mezi pat-nácti až padesáti lety. Odhaduje se, že semohou dožít až sta let.

Nástrahy, kterým musejí želvy čelit,začínají působit ještě před líhnutím,kdy mnoho snůšek vyplení predátoři,jako např. mravenci nebo krabi. Preda -ce pokračuje i při líhnutí a na cestěz hnízda do moře, kdy se mnoho mlá-ďat stane kořistí ptáků a krabů.

Pravděpodobně nejdéle působí lidéna populaci mořských želv přímo tím,že konzumují jejich vejce, která vyhra-bávají z hnízd. Když samice snesenávejce zahrabou, bývají vzápětí zabitypro maso. Domorodci tradičně lovíželvy také v moři, želví vejce a masopro ně představují nezanedbatelnýzdroj bílkovin. Také zbývající části žel-vího těla (krunýř, kosti, chrupavky atd.)se nakonec dobře zužitkují. V mnohazemích je sběr želvích vajec ilegální, alebohužel se často jedná o země s nedos-tatečným vymáháním práva, kde lzeběžně koupit želví vejce na trhu. Kru-nýře nejkrásnější mořské želvy karetypravé patří k velmi ceněným dekorativ-

ním artiklům a již stovky let se použí-vají pro výrobu šperků. Hlavním viní-kem radikálního úbytku karet pravýchje ilegální obchod. Přesto mnoho tu-ristů stále kupuje (někdy i nevědomky)suvenýry z želvoviny a podporuje takkolaps tohoto druhu.

Mořské želvy výrazně ohrožuje i rybo-lov. Každoročně uvíznou v sítích drob-ných rybářů i v ohromných vlečných sí-tích rybářských korporací stovky tisícželv. Většina polapených jedinců zahynenebo se poraní. Mnohé želvy zahynoui tehdy, když se zamotají do vlečných sítía nejsou pak schopné vyplavat na hla-dinu a nadechnout se.

Moře a oceány již dávno nejsou sym-bolem čistoty, ba naopak mnohé jejichoblasti jsou znečištěné jak chemicky,tak mechanicky. Stále nebezpečnějšíjsou úniky ropy, pesticidů, hnojiv a do-mácí chemie do mořské vody. Také seodhaduje, že každoročně zahynou v mořitisíce želv, které spolkly umělohmotnýsáček (ten si želva často plete s přiroze-nou potravou, medúzou). Mořské želvyse rovněž zamotávají do trvalých od-padků, jako jsou plovoucí zbytky sítí,vlasců, tašek a obalového materiálu.

Dalším faktorem negativně ovlivňují-cím život želv je světelný smog. Nočníobloha ozářená světlem unikajícím z městských aglomerací odrazuje samiceželv od kladení vajec a dezorientuje mlá-ďata, která se po narození instinktivněubírají směrem k přirozenému jasu nadoceánem. Pokud však na pláž dopadásilnější umělé světlo, želvičky se vydajído vnitrozemí a padnou za oběť predá-torům, skončí pod koly aut nebo hynouvysílením.

Může se zdát, že negativní faktory, je-jichž výčet ani není v tomto článkuúplný, vbrzku přivodí zánik populacímořských želv. Avšak nemusí tomu takbýt, lidem ještě zbývá určitý čas nazměnu životního stylu. Předcházet muale musí šíření povědomí o biologii želva o tom, co může každý z nás udělat, abytlak na ekosystém nerostl, ale klesal.

Mgr. Petr Šrámek,kurátor chovu plazů

p Mláďata kožatek velkých (Dermochelys coriacea). Foto Petr Šrámek

p Kareta pravá (Eretmochelys imbricata) se stala nejohroženější mořskou želvou. Má totiž nád-herný krunýř, vhodný k výrobě šperků. Foto Petr Šrámek

11

12

Výukové programy


Vzdělávací pracovníci Zoo Brno od za-čátku tohoto roku nabízejí tři nové vý-ukové programy, jejichž hlavním smy-slem je ukázat, jak by bylo možnézpomalit či zastavit ubývání biologickérozmanitosti.

Výukový program Pochybné suvenýry,sestavený pro žáky 6. až 8. tříd základníchškol, probíhá jako hra na cestu letadlem.Děti sedí v kinosále správní budovy zooa vtom vstoupí vysoká štíhlá letuška v slu-šivém stejnokroji a dětem připomene, žese blíží cíl cesty – letiště Václava Havla. Popřistání pasažéři absolvují celní kontrolu.Celník prohlíží obsah zavazadel a někte-rým překvapeným cestujícím vysvětluje,že takto létat nelze. Blyštivé suvenýryz korálů či želvoviny, mušle fantastickýchtvarů, sošky ze slonoviny a další přírod-niny, i když je obchodníci v exotickýchkrajích běžně nabízejí, hranice státu ne-smějí překročit. A když celník objevív kufru živé zvíře, nespraví to ani pokuta.V takovém případě může jít o trestný čin.

Výukový program pracuje s mnoha po-můckami. Vedle maket zavazadel, imitacípřírodnin a plyšových zvířat mají žácik dispozici i velkou mapu světa, kterou sirozloží na podlaze a vyznačí do ní trasy,kudy se tajně přesouvají kontrabandy ži-vých zvířat či derivátů zvířecích těl – navýnosném pašování se více než turistépodílejí nelegální obchodníci. Napří-klad zásilky želv určených ke konzu-maci v „lepších“ restauracích směřujíz celé jihovýchodní Asie do Číny. Paše-

rácké koridory mohou být delší, třeba přescelé kontinenty. Účastníci výukového pro-gramu také dostanou menší mapy a ná-lepky s vyobrazením zvířat a z nich si vy-robí leták informující o tom, jak bychomse měli chovat před cestou do ciziny. Letáksi pak mohou vyvěsit například ve škole.Při práci na letáku děti v kinosále sledujíaudiovizuální záznam z pražského letiště,ukazující sortiment pochybných suve-nýrů. Patří k nim například lahvička s des-tilátem, v němž plave had chráněnéhodruhu. Je možné, že obsah někdo i vypije,protože uvěří, že jde o zázračný lék. Tadyse možná vkrádá otázka: „Jak má kupujícípoznat, že had je chráněný?“ Odpověď jejednoduchá: „Neznalost zákona neom-louvá!“ Obrazový záznam celníků z praž-ského letiště ukazuje i drsné praktiky pa-šeráků. Lze spatřit například papouškykakadu se zalepenými zobáky, napěcho-vané do umělohmotných lahví, vajíčkadravců zabalená do punčochy a připev-něná pod košilí na bedra pašeráka neboživé kolibříky všité do prostoru mezi slipya trenýrkami. Při tomto programu se dětiseznámí s Úmluvou o mezinárodním ob-chodu s ohroženými druhy volně žijícíchživočichů a rostlin, známou pod zkratkouCITES, a vybrané druhy si pak prohléd-nou při exkurzi po zoo.

Také během programu Zvířata v ohro-žení, určeného žákům 5. až 7. tříd zá-kladní školy, pracují žáci s mapou, kdyžobrázky zvláště ohrožených druhů vklá-dají do míst jejich výskytu. Poznají, jakse zvířata přizpůsobila různému přírod-nímu prostředí, nahlédnou do historievzniku zoologických zahrad a seznámíse s jejich rolí v současném světě.

Program Prales na talíři, sestavený prožáky 6. až 9. tříd základní školy, upozor-ňuje na ubývání plochy tropických de-štných lesů, které lidé v souvislosti sezvýšenou poptávkou po palmovém olejinahrazují plantážemi palmy olejné.Mnoho pralesních druhů tak ztrácí pro-stor k životu a hrozí jim úplné vyhynutí.Účastníci programu bývají překvapeni,v kolika výrobcích se palmový olej vy-skytuje, a uvědomí si, že i malá změnaspotřebitelského chování může zvířatůmz pralesa pomoci.

Tři zmíněné programy sestavili pra-covníci Městského střediska ekologickévýchovy Divizna, působícího při Zoo Li-berec. Školám je nabízejí téměř všechnyčeské i slovenské zoologické zahrady. Jdeo součást projektu, který financuje mi-nisterstvo životního prostředí a Státnífond životního prostředí a jehož cílem jeprohloubit další vzdělávání zoopedagogůa zkvalitnit tak výuku a osvětu v zoolo-gických zahradách.

Mgr. Jana Galová,vedoucí útvaru vzdělávání

s

Zvířatav ohrožení,Pochybné suvenýrya Prales na talíři

Výukový program Pochybné suvenýry probíhá jako hra na cestu letadlem.

s

13

Výukové programy


Program Jarní probouzení začínáv jedné z učeben střediska. Do danéhotématu děti vtáhne Jarní pohádkao ptačí písničce a hned po ní si dětis lektorkou popovídají o změnáchv jarní přírodě. Na interaktivní tabulipředškoláci ukazují a pojmenovávajínejběžnější jarní květiny, kdežto školácise už pokoušejí k fotografiím květinsprávně přiřadit jejich názvy.

K prvním poslům jara patří nejen ra-šící a kvetoucí rostliny, ale i hmyz. Ob-jevují se první včelky a motýli a takédětmi oblíbené ruměnice pospolné,které pozorujeme pomocí pohárko-vých lup. Hovoříme o jarních příletechptáků, o hnízdění a vyvádění mláďat.Děti si vyzkoušejí, jak je – zřejmě i proptáky – budování hnízda složité a pracné.Z toho, co najdou v nejbližším okolí, siděti samy takové hnízdo postaví. Mate-riál je různorodý, sestává z trávy, slámy,hlíny a větviček. Děti si také zahrají naptačí rodiče a útočící dravce a přitom si

uvědomí, jak je důležité dobře schovata v hnízdě zamaskovat snesená vajíčka.

V další části programu se děti seznámís mláďátky domácích zvířátek a takénejběžnějších lesních a polních zvířat.Děti hrají role mláďat i jejich rodičůa zjišťují, že maminky poznávají své po-tomky pomocí různých smyslů, napří-klad čichu nebo sluchu. K zimním spá-čům, kteří na jaře vylézají z úkrytů, patřítaké obojživelníci. Kvákající žáby se hro-madně přesunují k potokům a rybní-kům, za potravou a rozmnožováním.Vysvětlujeme si, jak můžeme žábám po-moci, aby přesun bezpečně zvládly a ne-hrozilo jim při něm nějaké nebezpečí.

Program Jaro a tradice začíná Pope-leční středou a provází postním obdo-bím až do Velikonoc. Seznamuje s lido-vými zvyky a obyčeji, které se vztahujík jednotlivým svátkům jara. Jak je třebatakové dny prožít, si děti vyzkoušejí navlastní kůži. Pochopí, že půst nezna-mená hladovění, ale vnitřní očistu, při

níž si lidé odříkají nejen pochoutky, alei veškeré radovánky, a místo nich se přednejvýznamnějším křesťanským svátkemvěnují úklidu příbytku i očistě těla.

První postní neděli si děti připome-nou hledáním preclíků, Smrtnou nedělivynášením Morany a zdobením líta, se-známí se s tradičními postními jídly,jako jsou jidáše, pražma či pučálka. Pře-svědčí se, je-li pravda, že se na Velkýpátek otevírá země, aby vydala poklady,vyzkouší si velikonoční hrkání, kdyžzvony z kostelů odletí do Říma, a v zá-kladech se seznámí i s legendou o ukři-žování Krista. Zmíníme se i o pohan-ských oslavách jara, které křesťanézměnili na Velikonoce. Proto samoz-řejmě nemůže chybět vyplácení děvčatpomlázkou z vrbového proutí, zdobe-nou pentlemi, a malování kraslic.

Výukové programy nejsou na Hlídcevšechny zaměřeny jen na ochranu pří-rody. Některé se věnují lidovým řemes-lům a tradičnímu způsobu života lidí.Pomáhají tak dětem získat jiný než kon-zumní pohled na dnešní svátky a sou-časnou kulturu.

Mgr. Vladimíra Dolejšová a Mgr. Monika Chudárková,lektorky Střediska ekologické výchovy Hlídka

Jaro na Hlídce

t

Součástí výukového programu Jaro a tradice jsoui pohybové hry.

K výukovému programu Jaro a tradice patří i vynášení Morany. Slovanský rituál představuje konecnadvlády bohyně smrti.

Výukové programy, které Středisko eko-logické výchovy Hlídka nabízí dětemz mateřských či základních škol, lzerozdělit do dvou skupin: v první jsouprogramy nabízené celoročně, pro-gramy z druhé skupiny se mění vždykaždého čtvrt roku, v závislosti na roč-ním období. od března do června 2017se mohou děti přihlásit na třináct celo-ročních programů (bližší informace lzenajít na: www.sevhlidka.cz), nebo nadva programy, které jsou zaměřenépřímo na aktuální roční období – Jarníprobouzení a Jaro a tradice.

14

Záchranná stanice


Během roku 2015 zaměstnanci sta-nice vyjížděli do terénu 169× a do sta-nice přijali 227 zvířat. Z nich pak 29 vestanici i přezimovalo a do přírody sevrátilo až na jaře 2016 (převážně šloo netopýry a ježky). Ve druhém rocepůsobení stanice její pracovníci vyjíž-děli ke zvířatům v nouzi 281× a přijalijich 545. Do konce roku 2016 zaregi-strovali 69 přijatých živočišných druhů.Byla mezi nimi zvířata, která utrpělarůzná poranění či uvízla v prostorách,odkud se sama nedokázala vyprostit,nebo mláďata, která ještě nebyla samo-statná a ztratila kontakt s rodiči.

Zatím nejvzácnějším přijatým živo-čichem byl netopýr jižní (Pipistrelluskuhlii), v Česku patřící k silně ohrože-ným druhům. Vysíleného samečka ob-jevili lidé 15. listopadu 2015 v bytěv Brně-Žabovřeskách, v noci mu ote-vřeli okno a mysleli si, že odlétl. Ale po

třech dnech ho v místnosti našli znovu.Po převozu do Jinačovic netopýr získalzpět ztracenou kondici a v naší stanicipřezimoval. Do přírody jsme jej vypus-tili 5. května 2016.

Netopýři často hledají úkryty v lid-ských obydlích. Známé jsou tzv. netopýříinvaze, které se opakují vždy koncem léta.Při nich větší skupiny netopýrů (mohoubýt i vícedruhové) při hledání vhodnéhozimního úkrytu zalétnou do opuštěnébudovy, do málo využívaného skladu čiotevřeným oknem do bytu, odkud se paknedokážou dostat ven. V srpnu 2015 jsmez nevyužívané části budovy Univerzityobrany v centru Brna vyprošťovali velkouskupinu 197 netopýrů hvízdavých (Pipi-strellus pipistrellus), které jsme ještě týžden vypustili na jiném, vhodnějšímmístě. Koncem léta následujícího roku2016 jsme v bytě v Brně-Černých Políchodchytili a následně v okolí Brna vypus-

tili 75 netopýrů hvízdavých. Neobvyklýv naší dosavadní praxi byl odchyt a zá-chrana jiné skupiny netopýrů hvízda-vých, kteří 26. července 2016 uvízli v zá-sobníku dešťové vody u rodinnéhodomu ve Vysokých Popovicích. Nezku-šená mláďata si za úkryt vybrala štěr-binu v podstřeší domku. Při bouřce jevšak voda vyplavila do okapu a odtudspláchla do nádrže. V pasti se utopilo 38zvířat, 44 netopýrů jsme po vyjmutíz nádrže a převezení do stanice drželiv teple, podávali jim antibiotika, teku-tiny a krmivo. Během té doby bohuželsedm netopýrů uhynulo, nakonec jsmevypustili 37 stabilizovaných jedinců.

Čtyřikrát jsme v roce 2016 přijali sa-mici ježka západního (Erinaceus euro-paeus) s mláďaty, které lidé vyrušili připráci na svém pozemku, a poté nebylomožné ponechat ježčí rodinu v klidu namístě. Přestože většinou je odchov ta-kovýchto mláďat ve stanici úspěšný,v jednom případě se nám stalo, že sa-mička byla v tak velkém stresu, že mlá-ďata odmítla a neodchovala. Z tohoplyne poučení, že lidé by měli při prácina zahradě postupovat opatrně a ne-chávat zvířecím matkám čas na to, abymohly svá mláďata odchovat nebo pře-nést na vhodnější místo.

Poprvé jsme pečovali o mládě liškyobecné (Vulpes vulpes). Samozvaný cho-vatel si nalezenou lištičku odnesl z lesadomů, aby si ji ochočil. Měl ji zavřenouv kotci. Upozorňujeme, že je nezákonnéponechávat si zvířata z volné přírodydoma, všechna mají právo na život v pří-rodě. Díky známým jejího nálezce senám liščí mládě podařilo získat do péčea za pomoci pražské Záchranné stanicepro volně žijící živočichy odchovat s ji-nými liščaty a vypustit.

Dvakrát jsme byli na jaře 2016 při-voláni k mláďatům sov, která byla opuš-těná jen zdánlivě. V lese nedaleko Rosicnás lidé zavedli k mláděti puštíka obec-ného (Strix aluco), které sedělo na zemi.Bylo zbytečné dopravovat je do Jinačo-vic – stačilo přenést sovičku na větevstromu. Když jsme to udělali, dospělýpuštík hned vykoukl z dutiny. V brněn-

s

Záchranná stanice pro volně žijící živočichy, kterou Zoo Brno provozuje v Ji-načovicích na okrese Brno-venkov, má za sebou dva roky činnosti (otevřenabyla 2. února 2015). oblast jejího působení zahrnuje Kuřimsko, rosicko a brněn-ské městské části Kníničky a Bystrc, pracovníci stanice někdy zasahují i najiných místech Brna.

Vypouštění netopýra hvízdavého, odchycenéhos dalšími 196 netopýry, kteří v srpnu 2015 uvízliv málo využívané ubytovně v centru Brna.

Foto Pavel Karast

Záchranná stanice živočichůúspěšně působí už dva roky

15

Záchranná stanice


ské oboře Holedná jsme zažili stejnouhistorku s mládětem kalouse ušatého(Asio otus). Když jsme je zvedli ze zeměa dali na větev, starý kalous mládě hnedvolal. Zachraňovali jsme i dvě mladépěnkavy obecné (Fringilla coelebs).U dětského hřiště v Brně-Jundrově jsmevypustili dvě mláďata tohoto druhu,která před naším příjezdem strávila nocv kbelíku zavěšeném na stromě, přes-tože se už sama dříve volně pohybovalav okolí hnízda. Když jsme do Jundrovapřijeli, rodiče lokalitu stále ještě hlídali.

Se zraněním po nárazu do skleněnévýplně se do stanice dostávali napříkladstrakapoudi velcí (Dendrocopos major)nebo dlaskové tlustozobí (Coccothraus-tes coccothraustes), některým stačilo jenpár dní klidu, aby se opět mohli vrátitdo přírody. Po nárazu do překážky seu nás úspěšně vyléčili také dva krahujciobecní (Accipiter nisus). Uzdravila sei káně lesní (Buteo buteo), která sežralaotráveného hlodavce.

U přijatých zraněných zvířat jsme sesetkávali i s méně obvyklými situacemi.Kuriózní byl případ ježka východního,kterému se za předními končetinamizachytila a zařezávala do kůže odhozenágumička do vlasů. Ve stanici se mu ránapozvolna zahojila. I to, že ze země zved-neme odpadek různého typu, může býtpro nějaké zvíře velmi důležité.

Stále se setkáváme s událostmi, jimžzřejmě nelze – vzhledem k postupují-címu vlivu člověka na krajinu – jedno-duše předcházet. Samička ježka západ-ního, která čekala mláďata, byla k námdovezena po srážce s autem. Krátce natove stanici uhynula. Řidiče proto pro-síme, aby jezdili ohleduplně. Varujemetéž před neopatrným vysekáváním trávy,na které nedaleko Jinačovic doplatilomládě srny (před sečením bychom mělivždy trávou projít bez sekačky).

I když může být soužití lidí a volněžijících zvířat komplikované, lze častonajít jednoduché řešení vyhovujícívšem. Koho zajímá problematika po-moci zvířatům v nouzi, může si v našízáchranné stanici vyzvednout letáček sezákladními radami. Každému také vždyrádi poradíme na pohotovostním tele-fonu 702 137 837.

Mgr. Jana Švaříčková,vedoucí záchranné stanice

p

Mládě veverky obecné, které mělo při přijetí odhadem tři týdny, se stalo nejmladším jedincem tohotodruhu uměle odchovaným v naší záchranné stanici. Foto Petr Šrámek

p

Zatím nejvzácnějším zvířetem přijatým do naší záchranné stanice byl netopýr jižní. Foto Petr Šrámek

Vysíleného lejska bělokrkého jsme po několikadenním zotavení ve stanici vypustili do přírody. p

Foto Tereza Karasová

16

Ze zákulisí


Enrichment (obohacení) chovu zví-řat praktikují snad všechny zoologickézahrady a samozřejmě i v Zoo Brno jetakřka denním chlebem chovatelů. Přizavádění různých podob enrichmentuse projevuje individuální iniciativa pra-covníků zoo, jejich šikovnost a zájemo život zvířete.

Hlouček návštěvníků před voliérou ne-storů kea v pavilonu Exotárium brněnskézoo soustředěně pozoruje dění uvnitř –dlouhým zakřiveným zobákem se tampapoušek dobývá do kartonové krabice.Když její stěnu naruší, zjistí, že uvnitř senachází další, menší krabice. I do ní vy-klove otvor, kterým prostrčí hlavu a zo-bákem pak vytahuje lusky podzemniceolejné. Že je tam najde, nestorovi na-poví jeho dobře vyvinutý čich. Tři luskyuchopí do zobáku a běží s nimi do rohu

voliéry. Tam je rozlouská, semena spo-lyká, a dál hledá něco k snědku.

Keové se v jejich domovině vyvinulijako všímaví a vynalézaví papoušci,a také naši expozici stále prozkoumávajía pátrají po potravě. Někdy najdou zá-suvku, kterou pro ně zhotovil náš ši-kovný stolař, a hned ji začnou vytahovat.Je naplněná dýňovými semeny. Zobáknestorům slouží jako výkonný nástroj,kterým umějí například otevřít nezam-čený visací zámek či odšroubovat anténuna kapotě auta či na střeše domu. NaNovém Zélandě, odkud keové pocházejí,lidé musejí mít nádoby na odpadky dů-kladně zamčené, jinak by jejich obsah dodruhého dne ležel všude okolo na zemi.

Chovatelé v zoo umisťují krmivo propapoušky do různých skrýší. Nutí je takpotravu hledat a dobývat, vydávat energiia zaměstnávat se různorodou činnostítak, aby se jejich životní styl co nejvícpodobal tomu, jaký mají v přírodě.Podávání oblíbeného krmiva – napříkladnízkotučných zvířecích piškotů, larev po-temníka moučného (moučných červů)či mrkve – s různými důmyslnými pře-kážkami se v zoo osvědčilo u mnoha ji-ných chovaných druhů. Skrýše ale ne-smějí ublížit, například z kartonovékrabice je třeba odstranit kovové svorky– zvířata by je mohla spolknout.

V brněnské zoo dostávají ovoce,moučné červy a další krmivo ukryté

s

přispívá

k pohodě

zvířat

u

Také pro šimpanzy jsou tzv. okusy (olistěné větve)vítanou změnou při přijímání potravy.

enrichment

V přírodě bývá zvíře zaměstnáno ně-jakou činností většinu dne. Nejenže vy-nakládá energii při hledání potravy,rozmnožování a při odchovu mláďat,ale také zdolává členitější terén, prcháa skrývá se před nepřítelem či naopakloví kořist. Podávání krmení do rů-zných skrýší či zmrazené, jakož i nabí-zení hraček zvířeti v zoologické za-hradě alespoň částečně nahradí škálupodnětů, které na ně působí v přírodě.

Ze zákulisí


mrazené do ledu nebo zapečené do„dortu“. U tygrů používáme papírovýpytel naplněný senem a slámou a doněho napícháme pera z drůbeže. Tygřipak honí pytel po výběhu, šlapou poněm a peří rozkousávají.

Život lze zvířatům v zoo zpestřiti vnášením různých pachů do expozice.Našeho tygra sumaterského potěšilo,když našel lejno tapíra jihoamerického,chovatelem přenesené do tygřího teri-toria z jihoamerického výběhu. I kdyžpocházelo od zvířete z jiné zoogeogra-fické oblasti, v lejnu se tygr hned vyvá-lel. To šelmy dělají, aby svůj pach pře-kryly pachem kořisti a mohly se tak k nívíce přiblížit.

Zoologické zahrady se snaží zabezpe-čit co nejvyšší úroveň životní pohody čispokojenosti (welfare) chovaných zvířatposkytnutím podmínek co nejbližšíchjejich domovině. Například při krmeníusilují o přirozenou skladbu potravy, přisestavování skupin o přirozený poměrpočtu samic a samců, při rozmnožovánío dostatek příležitostí k vyhrabávánípodzemních úkrytů či hnízdění. Enri-chment je jen menší částí všech zásadwelfare, správnou pohodu zvířat všakv mnoha případech navodit dokáže.

Na základě chovatelských zápisků Si-mony Blahoňovské tento příspěvek zpra-coval

Bc. Eduard Stuchlík

Papoušek nestor kea se dobývá do kartonovékrabice, kam chovatelé umístili krmivo.t

Tygr sumaterský s chutí rozkousává bambu-sovou větev. Přitom se zabaví, ale také vstřebácenné vitamíny a minerálie.t

Také pásovci štětinatí se zájmem objevují krmivouschované v krabici. q

p

Kotul veverovitý brzy přijde na to, jak se dostatk moučným červům v uzavřené láhvi.

Rafinované podávání krmiva či různéhračky nejsou příliš účinné samyo sobě. Život zvířat v zoo může nejvícovlivnit to, jakým způsobem jsouutvářeny samotné expozice. Měly bybýt prostorné a členité. To bohuželnebývají vždycky. Pak si musíme po-moci vnášením různých materiálů dovýběhu. Vhodné jsou staré textiliea koberce, osvědčily se přírodní ma-teriály: seno, sláma, listí, kosti, ka-meny, kokosové či jiné ořechy, dřevitávata, peří, kukuřice v klasech i celárostlina…

jim hodíme do výběhu, olistěné větveochutnávají i šimpanzi.

Nástrahy je nutno časem obměňovata vymýšlet nové, jinak by se z příjmupotravy stala rutina – zvířata nejvíc za-městná to, když musejí zdolávat nověvzniklé situace. K enrichmentu můženapříklad patřit i v zimě naklíčímeosivo, podávané kachnovitým ptákůmjako sezonní zpestření jídelníčku.

Přijímání potravy lze jednodušeobohatit, když krmivo rozmístímerůzně po výběhu, buď volně, nebo dopřirozených skrýší. Může být také za-

v kartonové krabici také například pá-sovci. Kotulové veverovití vybírají na-krájené ovoce a zeleninu z kokosovéhoořechu s vyvrtanou dírou, prstem do-lují moučné červy z plastových lahvičeks menším otvorem, červíky mají na-strkané i do papírových krabiček čibambusových trubiček a ovoce napí-chané na špejle a zavěšené na různámísta. Osináci afričtí vytahují ořechyz děr navrtaných do pařezu. Mnoho zví-řat zaujme i zpracování tzv. okusů, třebatygři rádi rozkousávají tenké pruty, které

17

18

První mládě roku: klokánek králíkovitýPrvním mládětem roku 2017 se stalsameček klokánka králíkovitého (Bet-tongia penicillata), narozený 26. ledna.Návštěvníci jej mohou vidět v pavi-lonu Exotárium. Jeho matka se rovněžnaro di la v naší zoo (7. prosince 2014),kde už v roce 2015 odchovala svojeprvní mládě – malou samičku jsme užpřesunuli do jiné zoo.

Klokánci králíkovití se dožívají čtyř ažšesti let, v zoo mohou žít i déle. Pohlavnědospívají již po 170 dnech života. Od vět-šiny ostatních klokanů se liší předevšímmalými rozměry (dorůstají v průměru dodélky 33 centimetrů) a chápavým ocasem.Před bělošskou kolonizací klokáncikrálíkovití obývali řídké lesy a savany navětšině území Austrálie, nyní se tento kri -ticky ohrožený druh vyskytuje jen na os-trovech Wedge a Saint Peter v Adelaid-ském zálivu a v několika rezervacích napřilehlé části kontinentu.

rosomáci mají trojčata Brněnský pár rosomáků sibiřských(Gulo gulo gulo), který v roce 2016 při-vedl na svět a úspěšně odchoval sa-mečka Vasila, se letos opět rozmnožil.Samici Nataše a samci Ivanovi se tento-krát narodila trojčata.

Že máme o tři rosomáky více, jsmezpočátku ani nevěděli. Mláďata objevilichovatelé náhodou, když se 7. února do-poledne snažili ve výběhu odchytit sa-mečka Vasila, kterého čekala cesta do jinézoo. Mláďata ležela stočená do klubíčka nadně mělkého doupěte, zvenčí je bylo do-

cela dobře vidět. Podle vzhledu byla troj-čata na světě velice krátce, možná se naro-dila předešlého dne. Rosomáci přicházejína svět zbarveni bíle, a také srst naleze-ných trojčat byla po téměř celém těle bílá.

Na chovatele a veterináře, kteří se vevýběhu snažili imobilizovat Vasila, Na-taša ostře útočila, po objevení trojčat pak

začala potomky přenášet na různá místa(samici s mláďaty, když ji někdo vyruší,tak velí instinkt). Jedno mládě dokoncevynesla v zubech na strom a po chvíli ses ním vrátila dolů na zem. Chovatelé s ve-terinářem rychle polapili Vasila do sítěa odnesli ho do jiného chovatelského za-řízení, odkud po několika dnech odces-toval do francouzské Zoo d’Amnéville.

Zázemí rosomáků se skládá z odstav-ného dvorku, porodního boxu a ubi-kace. Po objevení mláďat jsme jejichotce, který se na výchově potomků nijaknepodílí, od rodiny oddělili a umístilido ubikace. Nataša zůstala s mláďaty vevýběhu, ale nechali jsme jí otevřenývstup na odstavný dvorek a odtud doporodního boxu, odděleného od ubi-kace s Ivanem. Po šesti dnech, 13.února, Nataša přenesla mláďata do zá-zemí. Rozhodla se, že potomky vychováv boxu, kde porodila a odchovala svéprvní mládě. Návštěvníci budou mocitrojčata a jejich matku pozorovat v ex-pozici od poloviny dubna.

Naše mláďata

t Samice klokánka králíkovitého s mládětem.

p Trojčata rosomáků sibiřských krátce po narození. Foto Michal Vaňáč

p Šestitýdenní mládě rosomáka sibiřského.

s

19

Krátké zprávy


Chcete nás mít přečtené? q

Vyzkoušejte zooaplikaci!Novou službou pro návštěvníky ZooBrno je bezplatná aplikace pro chytrémobilní telefony a tablety. Od ledna2017 nabízí poutavě zpracované infor-mace o třiasedmdesáti živočišnýchdruzích, jejichž chovatelská zařízeníjsou umístěna kolem hlavní návštěvnítrasy.

U jednotlivých expozicí si zvídavýnávštěvník čtečkou na telefonu naske-nuje QR kód, a pak už si může přečístvtipné a napínavé příběhy o zvířatech,dozvědět se poslední novinky z děnív zoo či zjistit místa a doby konání ko-mentovaných krmení. Základní fakta,která lze vyčíst ze standardních po-pisků na cedulích u každé expozice, lzetak podstatně obohatit.

Na tvorbě aplikace, která je společ-ným dílem naší zoo a Masarykovy uni-verzity, se výrazným způsobem podílelipracovníci Ústavu českého jazyka Filo-zofické fakulty Masarykovy univerzitya pod vedením Mgr. Dany Hlaváčkové,Ph.D., i studenti této fakulty, jejichžoborem je český jazyk se specializacípočítačová lingvistika (právě tito stu-denti přišli po loňské návštěvě ZooBrno s nápadem zřídit uvedenouslužbu). Texty o zvířatech studenti vy-pracovali ve dvou variantách: pro dětia pro dospělé. Snažili se o čtivý a netra-

diční styl, výsledek konzultovali s cho-vateli a kurátory Zoo Brno.

Brněnská zoologická zahrada hodláv blízké budoucnosti aplikaci rozšířit.Návštěvníci například budou moci od-povídat na otázky kvizu, poslouchatzvukovou nahrávku vyprávění o zvířa-tech nebo si přečíst lingvistické zajíma-vosti z oblasti zoologie.

Na vývoji a tvorbě aplikace – celýproces trval více než rok – se výrazněpodíleli Mgr. Marek Grác, Ph.D., de-signér Kevin Scherrer a samozřejmězmínění studenti. Vznik aplikace fi-nančně podpořila Masarykova univer-zita, když přispěla prostřednictvím je-jího Centra pro transfer technologiía financí na humanitní projekty Proofof Concept.

Nový druh: q

pásovec kulovitýPár pásovců kulovitých (Tolypeutesmatacus) žije v Zoo Brno od 17. únoratohoto roku jako nový, v naší zoodosud nechovaný druh. Zatím sdílíexpozici s papoušky ara araraunav pavilonu Exotárium. Samec Ricardopřicestoval ze Zoo Antverpy v Belgii,kde se narodil v loňském roce, stejněstará samice pochází z německé ZooHeidelberg. Pásovci kulovití se přiohrožení umějí svinout do téměř do-

konalé koule chráněné kostěnýmkrunýřem. Jejich domovem jsou sa-vany oblasti Gran Chaco v Jižní Ame-rice. Jiný druh pásovců, pásovce štětinaté,chováme od roku 2013 v samostatnéexpozici, která se nachází rovněž v Exo-táriu.

Akce pro veřejnost q

– jaro 2017 Den přírodních věd, 1. květenStaří dobří známí studenti chemické

průmyslovky (Den přírodních věd pořá-dají v zoo potřetí) návštěvníkům odhalírůzná zákoutí a nečekané souvislostiv přírodních vědách. Letos se budou vě-novat barvám a tvarům – pozor, nikdose nebude cítit jako ve středoškolské la-vici!

Dětský den v zoo, 3. červenNaše zoo bude v sobotu 3. června plná

barev, zábavných postaviček a atrakcí.Oblíbená komentovaná krmení me-dvědů, tygrů, lachtanů, žiraf a dalšíchzvířat budou po celý den moderovatosobnosti brněnské kulturní sféry spo-lečně s chovateli.

Mezinárodní den žiraf, 21. červenSudokopytníci s nejdelším krkem

slaví svůj mezinárodní den v nejdelšíden roku. V Zoo Brno bude připravenospecializované komentované krmenía soutěžní a zábavná stezka.

s

p QR kód k naší zooaplikaci si mohou návštěvníci naskenovat z poutače, který najdou u dolníotočky zoovláčku (viz náš snímek), nebo z cedulí u vybraných expozicí.

p Pásovec kulovitý. Foto Michal Vaňáč

magazín pro přátele Zoo Brno číslo 1 březen 2017

Documents

Transcript of magazín pro přátele Zoo Brno číslo 1 březen 2017