VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!VESELÉ VIANOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!KELLEMES KARÁCSONYI ÜNNEPEKET ÉS BOLDOG ÚJ ÉVET!MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!FROHE WEIHNACHTEN UND GLÜCKLICHES NEUES JAHR!WESOŁYCH ŚWIĄT I SZCZĘŚLIWEGO NOWEGO ROKU!CHUTTIYON KELIYE BADHAI, NAV VARSH KI SHUBH KAMNAYEN!

11, 1

2 | 2

013

Budujeme HAPPY and GREEN company

Časopis pro zaměstnance společnosti LIKO-S | Ročník XVI.

PRO DOBRÝ POCIT A SPOKOJENOST NAŠICH ZÁKAZNÍKŮ

VŠE MÁ SVŮJ DOMOV ANEB NOVÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍHO SKLADU

BLÍŽÍME SE K 50 dB U PROSKLENÝCH PŘÍČEK MICRA I A MICRA II

1. VSTŘÍCNOST:Nejčastějším devastátorem tohoto

pojmu jsou sami manažeři. Manažer by vždy měl být tím nejlepším představitelem naší firemní kultury. Ukázku nevstřícnosti mana-žeři někdy používají k posílení své autority či jako ukázku „šéfovské tvrdosti“. Vstříc-nost se projevuje v komunikaci mezi lidmi bez ohledu na postavení. Pamatuji si ještě z komunismu, kdy ve fabrice vedoucí, který byl nejméně vstřícný k ostatním oddělením a všechny problémy svého týmu dokázal hodit na někoho jiného, byl velmi úspěšný. Vedle toho vstřícný člověk byl v komunistické fabrice brán za „vola“, který všechno odedřel a byl mimo hlavní proud. Pozice pracovníka byla dána tím, jak důležitě uměl vysvětlovat, jak jsou věci komplikovanými a jak za to on nemůže. Aplikoval se pojem padajícího ho…

To je špatně a do dnešní firmy to nepatří.Vstřícný člověk myslí alespoň částečně

na kolegu. Minimálně komplikuje život svému okolí při plnění svých zodpovědností. Nedávno jsem sledoval debatu 2 našich manažerů o práci jejich přípravářů, kdy jeden tomu druhému nechtěl vyjít vstříc, aby ho trochu vytrestal za malý zobchodo-vaný obrat, a druhý mu říkal, že je to proto, že neměl k práci podmínky. Oba pánové byli zakopáni ve svých pozicích a výsledkem bylo jenom rozladění a ztráta času. Pak naštěstí druhý den přišla na řadu vstřícnost a bylo vše vyřešeno. Stálo to zbytečné úsilí a čas.

Naše republika je nemocná nevstříc-ností. Setkáváme se s ní na každém kroku. Na úřadech, ve školách, na ulici, a co je nej-horší, tak i v byznysu – v obchodech, restau-racích a u našich dodavatelů. Proto si mys-lím, že základním projevem vstřícnosti by měly být základy chování prodávajícího ke kupujícímu. Jsou obchodníci, kteří to takto umí. A tak si všichni dovedeme představit, jak se vstřícnost prodávajícího ke kupujícímu projevuje. Říkáme tomu zákaznický přístup – a u nás ve firmě funguje pojem vnitřní zákazník. A nezapomeňte, že základem pro-jevu vstřícnosti je úsměv. Ten nemůžeme v LIKO-Su postrádat.

Jak se projevuje Tvoje vstřícnost?

2. SOUDRŽNOST:Ne vždy vše jde podle plánu. Lépe

řečeno – málokdy to jde přesně podle plánu a přesto výsledku musí být v daném termínu dosaženo. Snažíme se hrát v byz-nysu extraligu. V hokeji si tým neplánuje, že ve druhé třetině mu 5x vyloučí hráče a bude hrát v oslabení. Ani my často a chybně nepředvídáme, že někdo onemocní, stane se jiná kapacitní komplikace. V tomto okamžiku se tým musí semknout a podat stejný výkon, jako v plném obsazení. Při neplánovaných výpadcích se nejlépe pozná, jak umíme držet pohromadě.

To platí i pro plánovaná oslabení, jako je například dovolená. Lidé v týmu musí dokázat při absenci převzít kompletně čin-nosti kolegy, aniž by musel na dovolené být na telefonu a mailovat. Každý má právo si odpočnout bez strachu, co ho čeká v práci po návratu.

V mnoha socialistických firmách součas-nosti to vyřešili pohodlně tím, že firmu pro zákazníky zavřou na 3 týdny a hotovo. Zákaz-níku, trhni si! To jsou však firmy 2. ligy.

Na druhé straně je třeba hlídat zásadu, že soudržnost nesmí být pravidlem. Není možné, aby tým byl stále přetížen. To je práce pro manažera jako architekta svého týmu.

Držíte při sobě?

3. KOOPERATIVNOST:Kooperativnost je naším každodenním

průvodcem. Je to schopnost umět si pomoci a projevuje se zájmem o práci kolegy. Pomoci jeden druhému. Poradit jeden dru-hému. Ukázat, jak na to, a jít chvíli spolu a vedle sebe dopředu.

Jak se zajímáš o pracovní problémy kolegy?

U nás ve firmě si zakládáme na tom, že se jedná o projevy neformální a tudíž přirozené. Jsou to projevy chování, které, pokud je pracovník má v sobě, tak v naší firmě rychle rozkvetou. Takové prostředí přináší méně nutných zásahů a regulací od vedoucích. Není třeba trávit čas na poradách

a o všem dělat předpisy. V neformálnosti běží projekt ke svému cíli lehčeji a hlavně efektivněji. Neformálnost v komunikaci si však nevysvětlujeme jako familiárnost, neu-spořádanost či chaos.

Někteří lidé nemají projevy neformální spolupráce zažité a nepreferují takovéto pra-covní prostředí a vztahy. Takový pracovník musí jít do prostředí, kde mu to lépe vyho-vuje – třeba do velké korporátní firmy. Musí opustit LIKO-S.

V našem pojetí takový pracovník nemá správný přístup k týmové práci. Povinností manažera je zbavit se ho. Nepreferovat kapacitu pracovníka před jeho chováním. Po rychlém odchodu člena týmu je čas, kdy se chvíli musí hrát v oslabení a otestovat naplno naši soudržnost, vstřícnost, koopera-tivnost. V těchto situacích dochází i k testu našich kapacitních limitů a objevení nových pracovních postupů. A to nakonec ukáže, zda se bez nového člověka obejdeme, anebo je ho nutné přijmout. Právě toto jsme si vždy v historii hlídali, a proto dnes můžeme pra-covat ve firmě, kde je dobrá a produktivní atmosféra. Musíme si to hlídat a nedopustit naředění našich týmů vysoce kvalifikova-nými specialisty, kteří však nejsou vstřícní, nepodrží nás a nedokáží pomoci. Proč si život s těmito lidmi v práci otravovat, a to dobrovolně? Jsme rodinná firma a naší výhodou je právě možnost volby pracovní atmosféry. A tato výhoda je pro mnoho lidí velmi důležitá.

Hodně příjemně neformálních lidí v tom hemžení před Vánocemi a v novém roce Vám přeje

Libor Musil

Na tomto místě uveřejňujeme komentáře k základním zásadám firemní filosofie společnosti LIKO-S: nejlepší je být nejlepší • důležitost detailů • lidé jako individuality • nejvyšší kvalita produktů a služeb • inovace i za cenu chyb • neformálnost jako podpora komunikace • růst a zisk s radostí.

VĚŘÍME V DŮLEŽITOST NEFORMÁLNOSTI JAKO PODPORY KOMUNIKACEObsah naší existence je dán od nepaměti. Forma je silou, která obsah naší existence formuje. Ve firemním prostředí jsou klíčovými projevy formy míra vstřícnosti, soudržnosti a kooperativnosti příslušníků firemního týmu. Bez těchto projevů nemohou existovat pozitivní a produktivní vztahy ve firmě a ani ve společnosti, v jejímž rámci firma působí. Forma naší firemní komunikace je dána přístupem našich lidí. Měli jsme mnohokrát ve firmě dobré odborníky, kteří však nezvládali komunikovat s okolím. Byli nahrazeni lidmi, kteří vedle své odbornosti měli zažité naše základní firemní komunikační pojmy. A toto chápání nás dělá výkonnějšími a pracujeme v lepší atmosféře. S ohledem na to, že komunikace nám zabírá většinu času a tudíž kvalita komunikace je určující, je nutné tyto pojmy stále připomínat a v praxi aplikovat. Každý den.Mezi začátkem a koncem úkolu nebo procesu se pokaždé něco děje. Mezi očekáváním a výsledkem je neformální komunikace. Co je to neformálnost a jak se projevuje?

2

Neformálnost komunikace jako jednu z našich základních zásad firemní filozofie plně podpořila při své návštěvě ve Slavkově také Eliška Hašková

Coolidge, která získala v tomto směru bohaté zkušenosti jako asistentka pěti amerických

prezidentů.

Místopředsedkyně představenstva a personalista firmy paní Jana Musilová oslavila 22. listopadu významné životní jubileum. Také my se připojujeme ke gratulantům a přejeme hodně zdraví, štěstí a splněných přání. Ať ji stále provází milý úsměv ve tváři …

DVAKRÁT DVACET PĚT

Vážení čtenáři,dostává se Vám do rukou poslední letošní vydání našeho časopisu. Tentokrát opět ve vánoč-

ním ladění, neboť Vánoce jsou nejkrásnějšími svátky roku a my bychom rádi alespoň malým dílem přispěli k jejich pohodě. Samozřejmě jsme připravili informace a postřehy z naší firmy a o našich lidech.

Mám radost, že dál úspěšně pokračují vývojové projekty s Chytrou izolací®, které pod odbor-ným „dohledem“ Lukáše Kovaříka dále rozšiřují možnosti využití jejích výjimečných izolačních schopností. Synergický tým Chytré izolace a Živých staveb vymyslel a zrealizoval řešení interi-érů do záplavových oblastí. Technický ředitel Ladislav Ravas se svým týmem připravil akustické zkoušky našich systémových prosklených příček MICRA a MICRA II, které jsou dalším krokem k dosažení až neuvěřitelné úrovně zvukové neprůzvučnosti - přes 50 dB. V minulých týdnech jsme fotili několik realizovaných projektů s našimi systémovými příčkami. Jsme rádi, že je architekti vyu-žívají pro řešení tak zvaných moderních interiérů, jak informuje Pavel Pavlík. Za skvělá řešení inte-riérů s našimi interiérovými systémy můžeme poblahopřát našim kolegům na Slovensku.

Nedávno jsem v doprovodu Honzy Musila navštívil náš centrální sklad a byl jsem velmi mile pře-kvapen změnami jeho organizace, kde vše má svůj domov. Pro výrobu turbín vodních elektráren vždy slouží jako předloha model v mnohem menším měřítku. Naše kovovýroba se může pochlubit faktem, že modely turbín pro některá vodní díla vznikají pod rukama našich řemeslníků.

Dvě překvapení na závěr: Lída Žaroská vařila s televizní kulinářskou „hvězdou“ Zdeňkem Pohl-reichem a Martin Coufal se nám představil coby automobilový závodník.

Děkuji všem autorům za kvalitní články, rozhovory a fotografie, které nám u uplynulém roce připravili. Velice si naší vzájemné spolupráce vážíme!

Velká pochvala patří mým kolegyním z redakční rady. Našim čtenářům pak děkuji za celoroční přízeň. Budu rád, když se budeme prostřednictvím

našeho Likosáčku setkávat i v příštím roce.Mějte hezké vánoční svátky a hodně štěstí v novém roce …

Jiří Stratil

SLOVO ŠÉFREDAKTORA

PŘÍČKY

interiors

EN

ER

GY

HA

LY

vestavky

izolace

HAP

PY

LIKO-STYLE

PRODUCTION

stěny

COMPANY

PODH

LEDY

KOVOVÝROBA

MOBILNÍ

POSUVNÉ

techn

ologie PRODUKTY

certifikace

CHYTRÁ

ŽIVÉSTAVBY

GREEN

HAPPY and GREEN

acusticceilings

SMARTISOLMOVABLE

wallsPARTS

weldedin-LIKO

CREATIVITY

international

industry

LiKO-S international

HAPPY and GREEN company

®

®®

®

®

®

Dort od Likosáků v barvách LIKO-Style®

3

V posledních letech jsme stáli u zrodu a realizace několika projektů v Brně a v Praze, které všechny nesou atributy tak zvaného moderního interiéru a mají za vzor prostory světových technologických firem, jako například společnosti Google. I u nás se jedná především o kanceláře velkých IT a hi-tech firem.

U těchto projektů je kladem velký důraz na správnou organizaci práce, dispo-zici umožňující v budoucnu rychlé změny a v neposlední řadě i na vytvoření prostor, které primárně neslouží pro pracovní čin-nost, ale mají za cíl poskytnout zaměstnanci něco navíc, například možnost relaxovat v hernách nebo spacích boxech a setkat se s členy týmu mimo stoly jednacích míst-

ností. Tyto firmy věří, že se jim investice do takovéhoto prostředí vrátí v podobě většího výkonu svých „odpočinutých“ a spokojených zaměstnanců. Dokonce jsem se setkal i s prá-delnou a sušičkou přímo v prostorách kance-láří. Umažete-li se po cestě do zaměstnání nebo při obědě, nemusí to nutně znamenat velkou tragédii a v pohodlí kanceláře si oděv vyperete a usušíte.

Práce na těchto projektech pro nás vždy znamená velkou výzvu. Pokaždé totiž řešíme něco nového, detail, který je pouze v hlavě architekta a my ho musíme vymyslet tech-nicky a správně namontovat. Ať již to jsou celoprosklené dveře s fixním proskleným dílem do pouzdra v SDK, které se muselo upravovat na míru tomuto řešení, tak napří-

klad dveře tloušťky 100 mm s integrovanou meziskelní žaluzií a skrytým rámem, kdy celý povrch dveří tvoří sklo.

Jsem rád, že máme v LIKO-Su k dispozici tým vývojářů, který vyřeší jakékoli zadání či přání designérů. Interiéové systémy vyrá-bíme přímo v našem výrobním závodě ve Slavkově u Brna, což přináší našim zákaz-níkům nesporné výhody v podobě vysoké kvality výrobků a dodržení dohodnutých ter-mínů. Je to něco, co nás odlišuje od ostatních dodavatelů bez vlastního vývoje a výroby.

Závěrem mi dovolte popřát vám hezké a klidné svátky a do nového roku mnoho osobních i pracovních úspěchů.

Pavel Pavlík,obchodní manažer divize Interiors

4

Kentico, Brno Kentico, Brno

Kentico, Brno

agriKomp Bohemia, Střelice

AVG, Brno

Kentico, Brno

PRO DOBRÝ POCIT A SPOKOJENOST NAŠICH ZÁKAZNÍKŮ

BLÍŽÍME SE K 50 dB U PROSKLENÝCH PŘÍČEK MICRA I A MICRA II

Projekt WIND PROSPECT byl navzdory trajektům bezpečně dodán a včas dokončen.

Iva Kuncová na koordinační schůzce se Zbyňkem Macalíkem.

PŘEDVÁNOČNÍ JUST IN TIMEV naší společnosti pracuji více než 19 let, z toho se již 15 let věnuji, až na malou

pauzu, logistice. Mám na starosti vedení evidence INTRASTAT, příjem objednávek od našich poboček i zahraničních partnerů, rezervaci materiálu, potvrzení ceny a termínu dodání, koordinaci vývozů, zajištění dopravy a konečnou fakturaci.

Někdo si může říct, že je to rutina, která se neustále opakuje. Omyl. Je to práce, která je pro mě pokaždé „nová“ a mám k ní určitý vztah. Díky ní jsem poznala téměř všechny naše obchodní partnery osobně, umožňuje mi komunikaci s lidmi, získávat nové zkušenosti.

Jsem vždy upřímně ráda, že vše „klapne“ do posledního detailu a dle motta „just in time“. Jako příklad bych mohla uvést loňskou předvánoční zakázku WIND PROSPECT v Dublinu. Od zákazníka jsme dostali objednávku s požadavkem na krátký dodací termín. Ten se nám podařilo ve skladu i na výrobě zajistit, tudíž jsme mohli potvrdit dodání na středu 12. prosince v následujícím týdnu. Partner však trval na zkrácení termínu a dodávce již v pondělí 10. prosince. Prověřila jsem si možnosti a poté dopravu zajistila.

Nakládkou, která proběhla v pátek sedmého (což byl náš nejlepší možný ter-mín), odstartovala série dní, kdy jsme s dopravcem průběžně prověřovali snad každý kilometr cesty.

Jak to tak bývá, když se to nejméně hodí, přijdou komplikace. V našem pří-padě šlo o to, že byla výluka a nejezdily trajekty, takže jsme se dostali do mír-ného skluzu a auto se mohlo nalodit až v pondělí brzy ráno. Informovali jsme samozřejmě zákazníka a dohodli se na posunu vykládky na úterý 11. prosince v ranních hodinách.

A jaká byla pointa jednoho z mnoha příběhů? Již ve středu jsem dostala e-mail od Marjolijn Pols, ve kterém mi přeposílala fotografie z projektu WIND PROSPECT s dovětkem, že okna z LIKO-Su byla bezpečně dodána a projekt tak mohl být včas dokončen.

Musím říct, že jsem z toho měla opravdu dobrý pocit. Stejně jako pokaždé, když mám možnost se podívat na fotky úspěšně zrealizovaných projektů s našimi produkty, které nám spokojený zákazník zašle.

Iva Kuncová,manažerka logistiky divize Export

5

Pojem „vzduchová neprůzvučnost“ označuje jednu z velmi důležitých vlastností našich systémových příček. Naším cílem je dosahovat co nejlepších výsledků a reagovat na změny ve vývoji nových materiálů, technologií a postupů. K tomu, abychom to dokázali, je nutné provádět pravidelná měření našich konstrukcí a ověřování teoretických předpokladů v praxi.

Využíváme k tomu měření v akreditova-ných akustických laboratořích, kde je příčka postavena mezi dvěma komorami, z nichž jedna je vysílací a druhá přijímací. Zjedno-dušeně pak rozdíl úrovně hluku v těchto komorách slouží k výpočtu výsledné neprů-zvučnosti konstrukce. Výsledkem měření je laboratorní hodnota vzduchové neprůzvuč-nosti Rw udávaná v jednotkách dB (decibel). Čím vyšší je tato hodnota, tím lepších zvu-kově izolačních parametrů příčka dosahuje. Takové měření jsme aktuálně dokončili také na bezrámových stěnách systému MICRA I a MICRA II. Využili jsme při tom zlínskou zkušebnu v Centru stavebního inženýrství. Měření nám dalo velmi dobré výsledky

Tým, který spolupracoval na akustických zkouškách, zprava Ladislav Ravas, vedoucí laboratoře akustiky CSI Ing. Miroslav

Figalla, Ota Šenigla, Miroslav Václavovič a Milan Křivák.

Ota Šenigla a Milan Křivák připravují prosklenou příčku MICRA k akustické

zkoušce.

a ukázalo směr, kterým by se měl ubírat další vývoj těchto konstrukcí.

Na jaře bychom chtěli provést další měření s cílem dosažení úrovně neprůzvučnosti přesahující hodnotu 50 dB.

Při této příležitosti bych chtěl poděkovat všem, kteří se na těchto zkouškách podíleli, zejména pak Otovi Šeniglovi za přístup k realizaci vzorků a panu ing. Janeč-kovi, se kterým jsme naše kroky konzultovali.

Ladislav Ravas,technický ředitel

Pan Ludvík Ervín Audolenský je jedním z Čechů, kteří se v minulosti rozhodli pro emigraci do svobodného světa a které se nám v lepších časech podařilo získat jako odborníky pro spolupráci. Přečtěte si jeho zajímavé povídání o životě, práci a cestě za vědou.

Světlo světa jsem spatřil za protektorátu, 12. června 1941 na pražském vltavském ost-růvku Štvanice. Pokřtili mě vltavskou vodou a dostal jsem 3 křestní jména - Ludvik Karel Ervin. Ty první dvě jsou po mých kmotrech, třetí pak po otci. Rodiče vlastnili hezkou cuk-rárnu s kavárnou v centru Prahy. Po únoru 1948 jim nový režim živnost a část majetku zabral, a tak měli hodně starostí, aby našli nějakou alternativu k obživě.

V roce 1955 jsem mohl i přes kádrové potíže začít studovat na pražském gymnáziu v Londýnské ulici.

Neslo jméno Dr. Edvarda Beneše, který tam maturoval. Gymnázium si zachovalo navzdory reformám tehdejšího ministra Zdeňka Nejedlého vysokou pedagogickou úroveň díky dosluhujícímu profesorskému sboru. Odnesl jsem si z této školy mnoho dobrého a později jsem se vracel nesčetně-krát v myšlenkách do časů strávených na této škole. Po maturitě jsem začal studovat na strojní fakultě ČVUT a v roce 1963 jsem stu-dium úspěšně ukončil promocí.

V pražském závodě ZPA (Závody průmys-lové automatizace) začala moje profesionální dráha. S půlroční přestávkou služby v armádě jsem tam pracoval necelých pět let. Společně s 20 kolegy jsme tvořili inženýrskou skupinu,

která se zabývala uváděním automatizač-ních zařízení na elektrárnách a ostáních prů-myslových objektech v celé republice a také v zahraničí do provozu. Byla to zajímavá čin-nost a nabyl jsem při ní mnoho zkušeností.

Rok 1967 byl mezníkem v mém životě. Zabýval jsem se již před tím myšlenkou pracovního pobytu v zahraničí, konkrétně v západní Evropě nebo USA, abych se dostal do styku s vyspělými technologiemi a oboha-til i svou osobnost stykem s jinak smýšlejícími lidmi. Byl jsem motivován i svým otcem, který studoval a pracoval za doby první republiky v různých západních zemích. Dobře vybaven i jazykově (ovládal jsem plynule němčinu, angličtinu a francouzštinu) jsem s optimis-mem vyhlížel do budoucna.

Za tehdejšího politického oteplení jsem vycestoval ke konci roku do Rakouska, kde jsem mohl kratší dobu pracovat. Sledoval jsem vývoj politické situace v Dubčekově Čes-koslovensku a čistě intuitivně jsem cítil, že je téměř nemožné uvolnit se z objetí „velkého bratra“, aniž by to nezanechalo hluboké nega-tivní stopy. Sovětská vojenská invaze a násle-dující okupace, kterou jsem sledoval již ze Švýcarska, jen brutálně potvrdila mé obavy a zpečetila mé rozhodnutí zažít nový život v zahraničí. Byl jsem sám, ale věřil jsem ve své schopnosti a svou přizpůsobivost k novému prostředí.

Švýcarsko přijalo emigrující Čechy a Slo-váky vřele a dalo snad všem možnost uplat-nit své schopnosti. Švýcaři měli ještě v paměti zbědované Maďary z roku 1956, kteří emi-grovali po sovětské invazi do Maďarska a které také přijali a nechali žit ve své malé zemi. Situace už však byla jiná - vysoká kon-junktura a nedostatek pracovních sil, a tak československá emigrace, složená převážně z inteligence a kvalifikovaných pracovníků, byla vítaným posílením švýcarského pracov-ního trhu.

Začal jsem pracovat v ženevském CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum) ve skupině, která budovala první urychlovač částic Betatron, a po krátké době jsem se rozhodl přejít do německy mluvícího kan-tonu Schaffhausen k firmě, která vyvíjela a dodávala CERNu servohydraulické kom-ponenty pro projekt, na kterém jsem začal pracovat. Našel jsem tam uplatnění ve vývoji servohydraulických pohonů a mechatroniky a doprovázel projekt v ženevském CERNu.

Abych obohatil své strojařské vědomosti regulační techniky, vystudoval jsem externě curyšskou Elektrotechnickou fakultu se zamě-řením na regulační techniku a informatiku. Kromě vývoje jsem poradensky podporoval obchodní činnost, což bylo spojené s častým cestováním po celé Evropě.

V r. 1972 jsem se oženil se svou švýcar-skou přítelkyní, rok poté se narodil můj první mužský potomek Stephan a o tři roky poz-ději další syn Philipp. Nabyl jsem též švýcar-ské státní občanství se všemi právy a povin-nostmi. Jedna z nich byla i služba ve švýcarské armádě. Po krátké době jsem však byl přeřa-zen do civilní obrany, kde jsem aktivně sloužil až do mých 50 let.

Stará vlast, lépe řečeno vládnoucí režim, se ke mně choval nevraživě. Nepodmí-něný trest odnětí svobody, ztráta občan-ství, šikanovaní rodičů a kolektivní trest pro sourozence za to, že jsem zvolil svo-bodně svou vlastní cestu, aniž bych byl jakkoliv politicky angažován. Bylo to trpké. S radostí a ulehčením jsem prožíval politický obrat v listopadu 1989 a doufal na obrodu národa, ke kterému jsem se všude hrdě hlá-sil, a to nejen společenskou, ale i duševní. Moje přání se splnilo jen částečně. Asi nej-sem sám.

V Schaffhausenu jsem prožil deset šťast-ných slunečných let osobního a zaměstna-neckého života.

Změna je život, a tak jsem v r. 1978 přešel do kantonu Aargau, kde jsem u firmy ZSCHO-KKE- WARTMANN pracoval až do r. 1990 jako technicky vedoucí divize speciálních strojů a výrobních linek. Tato náročná funkce byla spojena s častou cestovní činností. Díky vývoji nových technologií se firmě otevřely trhy nejen v Evropě, ale i v daleké cizině. Instalo-vali jsme výrobní linky v Japonsku, Číně, Indo-nésii, ale i v Turecku, Egyptě, Iráku, Saudské

Výlet pana Audolenského s čínským tlumočníkem u vodopádu ve švýcarském Neuhausenu (1983).

Zasvěcení výrobní linky v japonské Osace (1984).

Pan Audolenský (druhý zprava) při jednání o spolupráci ve Slavkově.

L.K.E. AUDOLENSKÝ: MOJE POUŤ ŽIVOTEM A VĚDOU

6

Arábii, Jordánsku, Izraeli. Byl jsem přítomen nejen při technických jednáních, ale vedl jsem u zákazníků uvedení do provozu, zaško-loval obsluhu a doprovázel výrobu, mnohdy několik týdnů, někdy i měsíců. V r. 1990 byla tato úspěšná firma, která měla za sebou 150 let činnosti, po částech zlikvidována.

Byl to další mezník života a já, téměř pade-sátiletý, jsem se rozhodl založit inženýrskou kancelář. Převzal jsem servisní závazky již zaniklé firmy vůči všem jejím zákazníkům. Následovalo mnoho jiných projektů, vývoj a stavba robotických přístrojů, projekce hyd-raulických, pneumatických a elektrických řízení. Obraceli se na mě i firmy s požadavky, které neměly žádnou afinitu k mé činnosti.

Tak jsem se dostal k vývoji vzducho-vého vaku. Nápad vytvořit „přítlačný element - vak“, který by nebyl závislý na přídavné energii a nepotřeboval by žádnou údržbu a hlídaní funkce, dostal na začátku 90. let jeden spolupracovník dřevozpracu-jící firmy v mém okolí. Nápad byl nápad, ale vytvořit fungující produkt byla jiná záležitost. Po mnohých pokusech se podařilo vyrobit potřebný vak s profilem, který byl schopen se smrštit vysáním vzduchu a znovu se narov-nat do původního tvaru při atmosférickém odvzdušnění. Dalším problémem byla výroba - přesně extrudovat profil, najít správnou konzistenci a vlastnosti pryže. Trvalo to téměř dva roky, než byl vak s potřebnými vlast-nostmi na světě.

Velkou zásluhu na praktickém vývoji a následovně realizaci vaku měla jedna turecká společnost, jejímž majitelem byl můj kamarád.

Po mnoha nákladných zkouškách ve švý-carském zkušebním ústavu byl pryžový vak

úspěšně certifikován. Byly vyrobeny stovky kusů, které byly použity jako přítlačné ele-menty při stavbě příček v budovách, kontej-nerech, železničních vagónech a mobilních stěnách.

Po téměř 10 letech jsme s mým turec-kým kamarádem jako „aktivní důchodci“ vzpomínali při kávě na zašlé časy a společné projekty. Přišla řeč i na vzduchový vak, a tak jsme rozhodli pro jeho nové oživení. Vzhle-dem k našemu věku jsme hledali vhodného partnera, který by se ujal výroby a distribuce. O vak projevila zájem jedna německá firma, ale bohužel ne s velkým úspěchem. Zdá se, že podcenila jistou náročnost a svědomitost při lepení, čímž došlo k mnoha nedorozuměním a špatné kvalitě.

Zajímal jsem se o možnosti výroby pryžo-vého profilu a vývoj nového vakuového ven-tilku a příslušenství, jakož i o hledání nových zákazníků ve Švýcarsku. S funkčním vzorkem vaku jsem kontaktoval jistou švýcarskou firmu spolupracující s firmou LIKO-S a tímto

způsobem došlo k mému virtuálnímu kon-taktu s vaší společností. Po nějakém čase jsem se dozvěděl o vašich problémech s vývojem podobného produktu. V létě 2013 jsem vaši firmu kontaktoval a nabídl svou pomoc k odstranění nedostatků. Během mé návštěvy ve Slavkově jsme našli cestu ke zlep-šení a diskutovali i další postupy a možnosti spolupráce. Jsem přesvědčen, že aplikace vzduchového vaku je přínosem, který s sebou nese velké přednosti, tak jak se to již potvr-dilo v minulosti. Je potřeba ještě vyřešit něko-lik technických problémů, které jsou spojeny s moderním využitím příček a mobilních stěn.

Byl bych potěšen spolupracovat s vaší moderní firmou a s vaším vysoce angažo-vaným týmem a managementem. Vidím i možnosti, jak najít zájemce o vaše produkty ve Švýcarsku.

Přeji vám do budoucna hodně úspěchů a těším se na další plodnou spolupráci.

L. K. E. Audolenský

Na návštěvě Číny na trhu v milionovém městě Liou - Zhou (1986).

Montáž prototypu naší stěny vacuwall, ve Slavkově montují Frederick Kacetl a Filip Kadeřávek.

7

Na jedné z pražských staveb jsem potkal pana Ivanču, který je jed-natelem firmy JPM stavby a se kterým jsem se původně dohodl na spolupráci při realizaci provětrávaných fasád. Společně jsme vyrobili několik kusů vzorků těchto fasád a pan Ivančo je začal nabízet staros-tům v obcích, které letos postihly povodně. Jelikož také Praha byla zasažena povodněmi, netrvalo dlouho a firmě JPM stavby se naskytla možnost realizovat rekonstrukci fitness centra Svět, Pod Palmovkou v Praze. Původně byly příčky v této tělocvičně postaveny klasicky ze sádrokartonových konstrukcí a vyplněny vatou. Po povodni se vše muselo odstranit a přemýšlelo se, jaký materiál použít, aby další povo-deň nenapáchala stejné škody. Při jeho rekonstrukci po povodni měl investor požadavek na použití takových materiálů, které by případná další povodeň kompletně nezničila. Z tohoto důvodu byl jako obkla-dový materiál všech příček a předstěn použit materiál Fundermax (vysokotlaký laminát), který je voděodolný. Celé konstrukční řešení je koncipováno tak, že lze obklad ze stěn kdykoliv demontovat. K zatep-lení objektu byla pro své ideální vlastnosti vybrána Chytrá izolace®, která je difuzně otevřená a tak umožnuje postupné vysoušení mok-rého zdiva. Mezi obkladem Fundermax a Chytrou izolací® je odvětrá-vaná vzduchová mezera, kterou je odváděna vlhkost ze stěn. Chytré

izolaci® také velmi pomohla malá předváděcí akce našich aplikátorů před investorem a majitelem centra.

Zateplení dodávala divize Chytrá izolace®, desky Fundermax byly v plné režii kolegů z Živých staveb. Toto společné dílo nejen hezky vypadá, ale je i dokonalým řešením pro oblasti, kde hrozí nebezpečí záplav.

Martin Rosa, obchodní manažer Chytré izolace®

CHYTRÉ ŘEŠENÍ DO ZAPLAVOVÝCH OBLASTÍ

Aplikace Chytré izolace®Stav fitness centra Svět před rekonstrukcí.

Interiér fitness centra po rekonstrukci – radost pohledět!

Naše Chytrá izolace® je stále chytřejší, a to hlavně díky novým a skvělým vlastnostem, které objevujeme při našem dalším vývoji. V tomto roce se nám podařilo získat grand od Jihomoravského kraje na vývoj nových skla-deb a dalšího použití ve stavebnictví. V této činnosti spolupracujeme s VUT v Brně Fakul-tou stavební a Fakultou strojní. Již v minulém roce prokázala Chytrá izolace® výborné akus-tické vlastnosti při měření střešního pláště a stěnového pláště.

V současnosti provádíme měření mezi bytové příčky, které by dokázalo dokonale utlumit dva interiérové sousední prostory. Naši Chytrou izolaci® také měříme v akus-tických podhledech, které výborně tepelně izolují prostor a zároveň by akusticky oddě-lily mezibytový prostor. V našem vývoji také pokračujeme měřením v klima komorách, kde jsme v minulosti získali výborné vlast-nosti na obvodových obálkách.

V laboratořích se snažíme dokázat výsledky známé z praxe, že Chytrá izolace® umí odvádět vlhkost přilehlých krovů a tím i vysušovat zabudované střešní krovy s vyso-

kou počáteční vlhkostí, se kterými se setká-váme při nových výstavbách. Dále se sna-žíme měřením dokázat, že Chytrá izolace® umí redistribuovat (převádět) vnitřní vlhkost z oblastí, které jsou nekvalitně parotěsně uzavřeny do oblastí s difúzně otevřeným pro-středím. Pro laika vysvětleno – pokud máme Chytrou izolaci® v části střechy aplikovanou na OSB desce, která je parobrzdou, a z části na difúzně otevřené podstřešní fólii, umožní Chytrá izolace® odvádět vlhkost z míst, kde je OSB deska (parotěsně uzavřená struktura) do oblasti, kde je difúzní fólie a umožní i takové kombinaci střechy odvádět vnitřní vodní páry a tím dýchat bez vzniku kondenzace a plísní. Velký dík z mé strany patří našim aplikátorům, kteří jsou přes týden plně vytíženi apliková-ním u zákazníků a na vývojových projektech se mnou spolupracují ve svém volném čase a zejména o víkendech. Na tomto příkladu je vidět, že celý náš tým chce své dovednosti a znalosti posouvat dále a držet se firemní filozofie: NEJLEPŠÍ, JE BÝT NEJLEPŠÍ.

Ing. Lukáš Kovařík projektmanažer divize Živé stavby

CHYTRÁ IZOLACE® JE STÁLE CHYTŘEJŠÍ

Aplikátoři Pavel Fluss a Ondra Pospíšil spolupracují na vývojových projektech Chytré izolace®

8

V naší kovovýrobě úspěšně pokračuje výroba modelů turbín, které slouží jako předlohy k turbínám pro vodní elektrárny. Má ji na starosti produktový manažer Josef Tichý, kterého jsem zastihl při dokončování modelu oběžného kola Kaplanovy turbíny a při výrobě kruhů pro další model, tentokrát Francisovy turbíny. Požádal jsem jej, aby nám tuto zajímavou práci přiblížil.

Pane Tichý, co všechno obnáší příprava na výrobu modelů turbín?Po obdržení výkresové dokumentace musím zajistit kooperace u dílů, které zatím nejsme schopni technologicky zvládnout u nás ve výrobě. Dokončovací práce a vše následné - lícování, svrtávání, leštění a všechny „kosmetické“ úpravy a sestavování dílů pak probíhalo u nás ve firmě. Tak tomu bylo konkrétně u tohoto oběžného kola Kaplanovy turbíny.

Viděl jsem, že lopatky, které dostáváte, jsou pouze polotovarem a vy je tady musíte dovést do finální lesklé podoby …Lopatky se do kooperace zadávají ve formě odlitku, který si nechá-váme odlívat dle 3D modelu vytištěného na 3D tiskárně. Frézování samotného listu lopatky zatím kooperujeme. Po kontrole hydrau-lického tvaru na 3D skeneru, jdou lopatky k nám na dokončovací

práce – jemné broušení a leštění, což je přesná a zodpovědná práce, která už modelu dává celkový vzhled, který musí odpovídat tomu, že má za sebou složitý technický proces.

Tento model pro Kaplanovu turbínu jste dokončil vlastníma rukama?Ano, je to tak. Se šéfem výroby a vedoucím technické přípravy máme harmonogram práce, který nám kontroluje výrobní ředitel a vždy se domlouváme, co, kdy a jak je třeba. Pokud je to nutné, tak mi na to moji nadřízení vyčleňují určitý počet lidí se správnou kvalifikací pro daný úkol.

Výsledný model vypadal na první pohled velice pěkně. Můžu se zeptat, jak byl spokojený zadavatel?Já doufám, že byl spokojený. Kolo se předalo do zkušebny jen s něja-kými drobnými úpravami. Podle mých informací, jak se říká, kolo se točí a bylo všechno v pořádku.

Teď momentálně začínáte na soustruhu práce na modelu Francisovy turbíny, takže vás opět čeká plno práce …Ano, čeká nás spousta práce, nejen na kovoobrábění, ale hlavně na následném leštění lopatek. Obrovský kus zbude i pro svařovnu. Pan Moric se svou partou a po zkušenostech se dvěma turbínami tohoto typu jistě opět budou dobrými spolupracovníky a zárukou, že i tento model dotáhneme do zdárného konce.

Takže celému realizačnímu týmu přeji, ať se daří, a děkuji za rozhovor …

Jiří Stratil,redakce

UMÍME I MODELY TURBÍN PRO VODNÍ ELEKTRÁRNY

Roztomilý chlapík Izolík nezahálel ani o chladných podzimních dnech. Na finálové soutěži MČR v biketrialu 2013, která se jela v rámci veletrhu Sport life na brněnském výstavišti (9. listopadu), a při vzpomínkových akcích na 208. výročí bitvy u Slavkova (30. listopadu)nabízel dokonalé zateplení naší Chytrou izolací® a rozdával úsměvy a dobrou náladu – a to nejen dětem. Díky!

IZOLÍK I V MRAZU VYRAZIL S DOBROU NÁLADOU DO ULIC

9

Model oběžného kola Kaplanovy turbíny. Josef Tichý (vpravo) a Pavel Buriánek už vyrábějí na novém obráběcím stroji model Francisovy turbíny.

10

A je to tu. Koniec roka za dverami a čas krátko zrekapitulovať rok. V úvode roka sme šli do tohoto roku s ambícizioznimi plánami sa somzrejme s očakávaniami.

Podarilo sa nám zrealizovať viac jako 190 projektov rôznej vekosti a náročnosti, posta-vili sme pre našich zákazníkov 22 vstavkov, 25 projektov kde sme zrealizovali mobilné steny LIKO-Space® čo znamená viac jako 220 pane-lov a viac jako 4000 m2 montovaných priečok LIKform. Tento objem si vyžadoval dôslednú prácu našich technikov a projekt manaže-rov, kterým za toto patrí veľké poďakovanie. Našimi zákazníkmi sú malé a stredné firmy aj nadnárodné spoločnosti, akými sú DHL, Henkel Slovensko, KIA, INA, Honeywell, SACHS, Eset, Národná banka Slovenska, VW, Opel, AUDI a LEGO. Pre niektoré z nich realizujeme už niekoĺko rokov. O týchto pro-

jektoch ste si mohli prečítať v minulom čísle Likosáčku.

V oblasti ľudí sme posilnili tým o našich nových dvoch technikov Georgiiho a Pavla. Plánujeme ďalšie posilnenie realizá-cii a projekt manažera a posilnenie obchod-ného týmu.

Ale cesta rokom nebola ideálne rovná, mala zákruty a kopce. Chyby, ktoré sme na tejto ceste spravili nás stáli niekedy hodne síla a energie, je veľmi důležité, aby sme mysleli dopředu, plánovali, vyhodnocovali a realizovali nápravu lepšie a dôslednejšie. To je jediná cesta k tomu, aby sme naplňovali jedno z NAŠICH „7“ – najlešie je byť najlepší.

Som presvedčený, že tým na pobočkách je nejlepší a chce sa neustále zlepšovať a s týmto predsavzatím pôjdeme do ďal-šieho roka.

Chcem poďakovať našim kolegom na Supporte a kolegom na pobočkách za ich prístup a dobrý rok!

Prajem Vám všetkým úspešný koniec roku a krásne Vianoce!

Roman Macko,konateľ pobočky v Bratislave

CESTA ROKOM NEBOLA IDEÁLNE ROVNÁ

Vítěz soutěže o nejlépe zorganizovaný divizní sklad – Aleš Selucký za ŽIVÉ STAVBY.

Vedoucí skladu Luboš Šenkyřík u své vysněné expediční zóny.

Honza Musil a Luboš Šenkyřík už se mohou usmívat – každý šroubek má svůj domov.

Domovy našich profilů jsou jasně označené a orientace ve skladu je tak jednoduchá a rychlá.

VŠE MÁ SVŮJ DOMOV ANEB NOVÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍHO SKLADUVše má svůj domov. Před několika týdny nás navštívil náš přítel Jim DeBold, aby nám poradil, jak zefektivnit naši výrobu, a tato věta nám v mysli utkvěla ještě dlouho poté. Ne „místo“, ale „DOMOV“! Tedy každá věc v naší výrobě nebo skladu musí mít jasně určenou lokaci, kam patří. Tato lokace není nahodilá. Naopak musíme najít pro každý náš nástroj, komponentu nebo výrobek dobrý domov, který je poblíž naší každodenní činnosti, a tak zabráníme každému zbytečnému pohybu. Pokud zvolíme pro naše věci dobrý domov, tak se po práci „samy“ domů vrátí a na našich pracovištích budeme mít pořádek.

Právě podle tohoto principu se LIKO-Sáci řídili při reorganizaci našich skladů. Sice to může znít jednoduše a snadně, ale jedná se o náročný proces změny, kdy je zapotřebí osobní angažovanosti každého zúčastněného. Po několika dnech poctivé práce našich skladníků a příslušných osob ze všech divizí jsme měli předčasný vánoční dárek pro vedoucího skladu Luboše Šenkyříka – expediční zónu. To, co bylo před pár týdny pro nedostatek prostoru nepředstavitelné, se stalo skutečností. A že nám to zefektivnilo provoz ve skladu! Už žádné překládá-vání a „škatulky hýbejte se“, ale pěkný organizovaný systém a pořádek.

V rámci vytváření prostoru na expedici jsme museli také přesunout sklady našich jednotlivých divizí. Do tohoto procesu se zapojilo mnoho našich šikov-ných lidí, kteří se také řídili podle výše popsaného principu při organizaci diviz-ních skladů. Všem těmto lidem (a samozřejmě také našim skladníkům) bych chtěl poděkovat za jejich výborný osobní přístup – díky Vám šetříme tisíce korun denně a navíc máme z naší práce ve skladu větší radost!

Jan Musil, vedoucí provozu Support

CHCETE SE STÁT LIKOSÁKEM? MÁTE RÁDI VÝZVY?Pak nás neváhejte kontaktovat! Tel: 5 44 22 11 11 Bližší informace najdete na www.liko-s.cz/kariera

AKTUÁLNÍ POZICE:

Ředitelka vnitropodnikové školyVedoucí výrobyPřípravář pro divizi EnergyÚčetní/asistentka ekonomického oddělení

NAŠI NOVÍ KOLEGOVÉLUCIA DANIELOVÁ, asistentka pobočky v Bratislavě

Volám sa Lucia Danielová. Narodila som sa v Malackách a mám 26 rokov. Študovala som na gymnáziu v Malac-kách a následne na Prírodo-vedeckej fakulte UK V Brati-slave. Som päť rokov šťastne vydatá a mám 2 ročnú dcérku Zarku. Vo firme LIKO-S pra-cujem ako asistentka a táto práca ma veľmi baví.

Vo voľnom čase sa venu-jem rodine a domčeku, do ktorého sme sa pred rokom

nasťahovali. Ak nepracujeme na dome, tak si voľný čas spríjemňu-jeme prechádzkami v prírode, bicyklovaním a cestovaním.

Na záver moje poďakovanie patrí Renatke Pirníkovej, ktorá mi vždy s trpezlivosťou pomáhala v mojich začiatkoch a neustále mi pomáha zlepšovať sa a posúvať sa vo svojej práci ďalej.

GEORGI GUGUTSIDZE, technik pobočky v Bratislavě

Volám sa Georgi Gugutsidze, mám 34 rokov, narodil som sa v hlavnom meste Gruzínska - Tbilisi. Vyštudoval som odbor Občianske a priemyselné stavebníctvo na Stavebnej fakulte v Gruzinskej technickej univerzite. V roku 2004, cez medzivládny pro-gram, som išel pokračovat v štúdiu na Slovensku, keďže som zvítazil v konkurze o štipendium vlády Slo-venskej republiky. Za jeden rok som sa naučil slovenčinu (ovládam ang-

ličtinu, ruštinu a gruzínčinu - materinský jazyk). V roku 2005 ma prijali na doktorantúru na Stavebnej fakulte Slovenskej technickej univerzity v Bratislave. Hneď po ukončení štúdia som úspešne obhajil dizer-tačnú prácu a v tom istom roku som nastúpil na pozíciu vývojového a výskumného pracovníka na GR Doprastav, kde som sa 4 roky aktívne podieľal na vývojovej a projektovej činnosti firmy.

V LIKO-Se som zamestnaný už pol roka a postupne dostávam taký pocit, že mám prácu, ktorá je zároveň mojou záľubou. Je príjemné pra-covať s toľkými kvalifikovanými odborníkmi okolo mňa. Je pre mňa cťou, že pracujem v úspešnej firme, ktora stále rastie, ktorá sa rozši-ruje nielen v rámci Česka či Slovenska, ale aj expanduje do zahraničia. Kedže v Gruzínsku sa veľa stavia, ktovie, možno niekedy v budúcnosti budeme mať filiálku aj tam ...

Medzi moje záľuby patria okrem iného: cestovanie, bicyklovanie, plávanie a šachy.

PAVOL ŽÁK, technik pobočky v Bratislavě

Volám sa PAVOL ŽÁK a narodil som sa na východnom Slovensku, v meste Michalovce.

Celý svoj doterajší život som však prežil na Liptove. Konkrétne v krás-nom prostredí Liptovského Mikuláša, kde som aj vyštudoval SPŠ stavebnú, odbor TZB.

Nastupoval som do firmy Váhostav-SK ako stavebný majster. Túto pozíciu som však nezastá-val, pretože som sa mal zaúčať na geodetickom oddelení. Tu som aj ostal a počas celého roka som tam

pracoval už na pozícii vedúceho geodeta. Neskôr som pracoval pre firmu Eurovia, ktorá rovnako realizovala inžinierske stavby. Ja som začal realizovať stavbu odkanalizovania horných Kysúc v Turzovke ako stavbyvedúci.

Mesto Turzovka mi veľmi zmenilo život. Nie len preto, že som sa tam veľa naučil, ale aj preto, že som tam spoznal veľa dobrých ľudí a dokonca aj ženu, čo bola ochotná si ma vziať! Spoločné rozhodnu-tie ísť do Bratislavy ma priviedlo k firme LIKO-S. Už na pohovore som vedel, že nejde o firmu, ktorá chce byť jednou s mnohých, a tento pocit sa mi potvrdil hneď po nástupe.

Prístup mojich nadriadených, ako aj kolegov a vlastne všetkých, bol ústretový, milí, ale aj motivujúci. Zvlášť musím poďakovať za vrelý a priateľský prístup môjmu mentorovi a kolegovi Cristianovi Segecimu, ktorý sa mi všetko snažil vysvetliť a vo všetkom pomôcť.

Čo sa týka mojich záľub tak mám veľmi rád basketbal, ktorý som aj aktívne hrával na škole aj po nej. Mám rád knihy, hlavne Charlesa Bukowskeho a jeho román Ženy. No hlavne sa snažím čo najviac tráviť svoj voľný čas s ľuďmi, ktorých mám rád a ktorý majú radi mňa.

Neznášam falošných a neúprimných ľudí, ktorý trpia na svoje ego a radi pestujú predsudky. Na záver by som chcel ešte poďakovať všet-kým, ktorí v tejto firme vo mňa verili a veria, odkázať im, že spravili dobre, keď sa rozhodli pre mňa, že ich nesklamem.

JAKUB KONEČNÝ,projektmanažer Živých staveb

Jmenuji se Jakub Konečný a narodil jsem se v Brně před 24 lety. Bydlím v rodinném domku v Chudčicích se svojí přítelkyní Karolínou a fenou amerického pitbullteriera, která je náš domácí mazel, takový „gaučák“. Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu stavební v Brně, kterou jsem úspěšně ukončil matu-ritou. Začal jsem studovat Vysokou školu Karla Engliše, kterou jsem nedokončil kvůli

náročné práci a potřebě vlastního výdělku. Než jsem nastoupil do firmy LIKO-S, pracoval jsem 2 roky jako stavbyvedoucí v Brněn-ské stavební firmě. O firmě LIKO-S jsem se dozvěděl z internetu a zaujala mne na první pohled. Po prostudování historie firmy jsem osobně zanesl životopis do firmy. Byl jsem zařazen do výběrového řízení a pozván na osobní pohovory, kde jsem uspěl a dostal šanci na vlastní realizaci ve firmě, za což jsem moc vděčný. V začátcích mi hodně pomohli moji kolegové z divize Živé stavby. Naučil jsem se spoustu nových věcí zvláště od Lukáše Kovaříka, za což mu moc děkuji.

Ve svém volném čase se již 6 let věnuji hlavně fitness a zdravému životnímu stylu. V roce 2010 jsem složil trenérské zkoušky. Rád si zahraji squash, vyhledávám adrenalinové sporty, ale i klidné pro-cházky v přírodě.

Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat firmě LIKO-S za pra-covní příležitost a vřelé přijetí ve firmě.

TĚŠÍME SE NA VÁS!

11

Martine, jak ses dostal k automobilo-vému sportu?V minulém roce jsem se seznámil s jed-ním z nejlepších českých automobilových závodníků Janem Vonkou. Zúčastnil jsem se amatérských automobilových závodů do vrchu a podařilo se mi zajet druhý nej-lepší čas. Poté mě Honza Vonka oslovil, jestli bych to nechtěl zkusit u něj v týmu. Souhlasil jsem a za chvíli už jsem seděl za volantem ostrého závodního vozu BMW M3.

Jaké závody jsi absolvoval?Zúčastnil jsem se dvou závodů Carbo-nia Cupu 2013, shodou okolností obou závodů, které se jely na okruhu v Mostě.

Co tě na závodění nejvíc přitahuje?Všechno okolo – atmosféra, krásné a rychlé vozy, rychlost, hledání limitů

a úspěšní lidé, kteří se snaží něco dokázat …

Proč jsi TV Sport 5 vybrala pro rozhovor právě tebe?Zajel jsem v druhém tréninku čtvrtý nej-lepší čas, ale asi to bylo taky díky popula-ritě Honzy Vonky.

Jaké máš plány pro příští sezónu?Na příští rok chystáme super rychlé auto – BMW M3 3200, které má 350 koní, dosahuje rychlosti přes 300 km za hodinu a váží 1 100 kilo. S ním bych chtěl absolvo-vat celý Carbonia Cup 2014, to znamená dva závody v Mostě, a po jednom na Slo-vakia ringu a v Německu na Lausitz ringu.

Děkuji za rozhovor a držím pěsti, ať máš za rychlými koly hodně štěstí …

Jiří Stratil,redakce

MARTIN COUFAL:BAVÍ MĚ HLEDÁNÍ LIMITŮ - MÝCH I ZÁVODNÍHO AUTAV závěru listopadu jsme měli možnost vidět našeho kolegu, ředitele divize Interiors, Martina Coufala v reportáži na TV Sport 5 coby automobilového závodníka na okruzích, což mohlo být pro někoho překvapením. Požádal jsem ho, aby nám o své závodnické kariéře řekl něco bližšího.

Martin Coufal s Janem Vonkou před tréninkem na závody.

Závodní vůz Martina Coufala roku 2013 (ale už se připravuje mnohem výkonnější stroj pro příští sezónu).

Při rozhovoru pro TV Sport 5.

12

Ke svým 60. narozeninám jsem dostala od manželů Musilových dárek, který mě nejen velice mile překvapil, ale kterého jsem se zprvu až „lekla“ – Kurz vaření se Zdeňkem Pohlreichem na Kulinářském insti-tutu v Praze.

Vydala jsem se tedy se svým synem Zdeňkem, který měl shodou okolností také cestu do Prahy, na mé „dobrodružství“, a to s pořádnou dávkou „trémy“.

Na institutu nás přivítal se sklenkou dobrého vína sám pan ředitel Roman Vaněk, aby nás trochu odreagoval. V 10 hodin se k nám při-

dal i pan Zdeněk Pohlreich a šli jsme rovnou na „věc“. Nejprve nás sezná-mil s tím, co budeme vařit:

Telecí líčka na červeném víně s bramborovou kašíKohoutek na víně – Coq au vinFlank steak s omáčkou Béarnaise

Ke každému jídlu nám řekl důle-žité informace o potravinách, jejich kvalitě a způsobu zpracování. V prů-běhu vaření nám dával dobré rady co a jak připravit, okořeněné not-nou dávkou vtipu, a také nechyběla pochvala. V tu chvíli ze mě spadla

tréma a vaření začalo být zábavou. Zdeněk, ze kterého jsem měla obavy, že bude nadávat, tak jak ho znám z TV, je ve skutečenosti úplně jiný člověk. Jsem velmi ráda, že jsem měla tu možnost se s ním setkat. A na konec, co jsme uvařili, tak jsme také snědli – samozřejmě po tom, co to Zdeněk „ohodnotil“. Něco také skončilo v koši.

Při ochutnávce si s námi také povídal pan ředitel Vaněk, který je mimochodem také velmi příjemný. Dával nám různé rady a vychy-távky, které v receptech nenajdete.

Nakonec proběhlo focení, předání dárků a já se vydala zpět plná nových dojmů a myšlenek, co opět u nás v LIKO-Su uvařím. Tak se můžete těšit!

Janě a Liborovi Musilovým bych tímto chtěla velmi poděkovat za moc milý dárek, protože pro mě to byl úžasný zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Lída Žaroská,vedoucí kantýny

Lída Žaroská se Zdeňkem Pohlreichem a Romanem Vaňkem

VAŘENÍ SE ZDEŇKEM POHLREICHEM

VÁNOČNÍ ZVYKY A TRADICE

Vánoční svátky našich předků byly provázeny řadou tradičních zvyků a obyčejů. Na mnohé z nich se již téměř zapomnělo, ale i v dnešní moderní a uspěchané době stojí za to si je připomenout, některé z nich si vyzkoušet

a obohatit jimi vánoční svátky. Možná právě na ně budou jednou děti s láskou vzpomínat.

ZLATÉ PRASÁTKO

Při zmínce o zlatém prasátku si v dnešní době snad každý vybaví

malou holčičku v jedné známé reklamě a její: „Ne, ne, nemusím, já už ho vidím.“

Jedná se o tradici, kdy se tvrdí, že pokud se vydržíte celý Štědrý den postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Zřejmě proto, že zajišťování úrody už nebývá

nejvyšší prioritou našich domácností, tak se také málokomu podaří zahlédnout

stín zlatého prasátka, jak běží po stěně či stropu míst-

nosti.

TŘESENÍ STROMKEM

Tedy nikoliv vaším vánoč-ním stromkem, ale nejčastěji

mladou jabloní či zlatým deštěm na zahradě. Děvče si vyběhlo po večeři na zahradu, zatřáslo strom-kem, a odkud se první ozval pes, odtud měl přijít slečně ženich.

Tedy z buďto přímo z toho domu, či alespoň z toho

směru.

HÁZENÍ STŘEVÍCE

Na Štědrý den se svo-bodné dívky mohou svého

osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou

ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od

rodičů.

SKOŘÁPKOVÉ LODIČKY

Poetický zvyk, který upoutá (nejen) každé dítě, je pouštění lodiček

z ořechových skořápek. Několik vlašských ořechů se rozpůlí a do vyprázdněných polo-

vin skořápek se připevní maličká svíčka - nej-snáze pomocí nakapaného vosku. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý

a šťastný. Jestliže se lodička pustí na vol-nou vodu, dotyčný se vydá na cesty,

drží-li se při břehu, zůstane doma.

JMELÍDalší „vánoční rost-

linou“ je jmelí. Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené

snítky nejčastěji připevňují na lustr, pří-padně nad dveře. Zřejmě proto, že pod

zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku či ženu. Nebo proto, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude po způsobu jmelí

věčně zelená. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánoč-

ních návštěvách hodí s sebou snítku přinést.

KOLEDATradice koledování

sahá v českých zemích až do středověku a ještě v nedávné době

byl tento zvyk součástí především venkov-ského prostředí. Koledníci obcházeli stavení,

zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku. Hlavní dobou koledování bylo období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů (tj. 24.12. - 6.1.). S tradiční vánoční koledou je spojen například svátek sv. Štěpána (26.12.). Verše Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu,

nesu koledu, upad sem s ní na ledu znají i děti, které se koledovat už nevydávají. Koledy se

dnes zpívají jen u vánočního stromečku a i ty jsou stále častěji nahrazovány

spíše pouštěním vánoční hudby.

ROZKROJENÉ JABLÍČKO

Po štědrovečerní večeři si každý může rozkrojit jablko - napříč, tedy

kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých

jadérek, může být spokojen. V příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, lze se nadít nemoci. A když místo pěticípé hvězdičky jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí nejhorší. Osudu lze napomoci výběrem zdra-vého, velkého jablka. Podobnou informaci

jako jablka podle tradice ukrývají i vlaš-ské ořechy. Kdo ve čtyřech nalezne

zdravá jádra, bude sám zdravý celý rok.

JEŽÍŠEKPo štědrovečerní večeři

nastává okamžik, na který se mnohé české děti těší celý rok. Rodina

se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárky.

Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek. Na rozdíl třeba od Santa Clause tato postava nemá

žádnou ustálenou vizuální podobu. Také způsob, jakým k dětem přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství je o Váno-cích zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před Vánoci posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stro-

mečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla

až v devatenáctém století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maxi-

mum: dárky jim nosí jak Miku-láš, tak Ježíšek.

13

Vánoční zvyky jsou

v rodině Honsových tradiční součástí

Štědrého dne.

PŘEJI VŠEM KRÁSNÉ

VÁNOCE a v novém roce pevné zdraví, mnoho úspěchů

a přátel, na které se můžete vždy obrátit.

Světlana Honsová,asistentka vedení

společnosti

KAPRPojídání ryb k štědro-

večerní večeři je zvykem velice mladým. Ryby se totiž na stolech

našich předků v tento den prakticky nevy-skytovaly. Jedly se především polévky a luště-

ninová jídla. Například hrách, hrachová polévka či „pučálka“ což je jídlo z naklíčeného hrachu, se hojně vyskytovala, protože prý zaručovala strávníkům hoj-nost na celý příští rok. Dále jste na stolech mohli vidět houbové omáčky, čočku, „kubu“, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Ryby byly nejprve záležitostí boha-

tých měšťanů, na vesnici opět začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou

součástí vánočního stolu kapr. Nejčas-těji připravovaný v trojobalu

a usmažený.

LEDEN Zdeněk Pytela 2.1. zámečník - svářeč, divize Production Frederick Kacetl 4.1. tecnický specialista - přípravář Interiors - Export Jiří Klimek 4.1. zámečník - svářeč divize Production Petr Nováček 4.1. zámečník - svářeč divize Production Martin Rosa 7.1. obchodní manažer divize Chytrá izolace František Zbožínek 7.1. montér divize Interiors Matěj Rublík 13.1. projektový manažer pobočky v Bratislavě Roman Celý 13.1. zámečník - svářeč divize Production Bohdan Vlasák 17.1. elektrikář divize Production Martina Juřinová 20.1. koordinátorka divize Interiors Michal Moric 22.1. zámečník - svářeč divize Production Jan Kubina 23.1. projektový manažer divize Interiors Hana Michalkiewiczová 23.1. asistentka divize Production Pavel Kocanda 24.1. provozní ředitel pro ČR, SK a HU divize Interiors Milan Buriánek 25.1. technický specialista - přípravář divize Production Lukáš Hromada 28.1. řemeslník výroby AIS, divize Production Petr Starý 28.1. zámečník - svářeč divize Production Stanislav Dvoran 29.1. zámečník - svářeč divize Production Radek Maláč 29.1. zámečník - svářeč divize Production

Pan Ing. Jan Karpaš, CSc., je předním českým odborníkem na požární ochranu konstrukcí. S naší firmou spolupracuje již téměř 20 let jako poradce v oboru požární odolnosti budov. Je členem Evropské ocelářské komise pro požární odolnost konstrukcí a technické normalizační komise pro požární bezpečnost staveb.

Zpracovává pro nás znalecké posudky na jednotlivé pro-jekty z hlediska požární ochrany a poskytuje odborné konzultace

při návrzích požárních interiérových příček. Jako blízký spolupracov-ník našeho bývalého kolegy, technického ředitele Jaroslava Šroma, a jeho pokračovatele Ladislava Ravase má významný podíl na úspěš-ných požárních zkouškách našich systémových příček.

Jeho otec Jan Karpaš byl známým ilustrátorem dětských knih, kreslířem, scénáristou, animátorem a režisérem loutkových filmů pro děti. Mimo jiné působil i ve světoznámém studiu loutkového filmu Bratři v triku. Ke stému výročí nedožitých narozenin svého otce uspořádal pan Jan Karpaš mladší výstavu o uměleckém životě a díle svého otce. Výstava se konala v Čelákovicích a měla velký návštěv-nický ohlas.

Dovolte, abychom v tomto předvánočním „pohádkovém“ čase vzpomněli alespoň dvěma ilustracemi památku jedné z výrazných českých uměleckých osobností.

Jiří Stratil,redakce

14

Likosáček, měsíčník pro zaměstnance a obchodní partnery společnosti LIKO-S XVI. ročník, MK ČR E 17446, vydáno ve Slavkově u Brna 12. 12. 2013. Vydavatel: LIKO-S, a.s., U Splavu 1419, 684 01 Slavkov u Brna, IČ 60734795, likosacek@liko-s.cz. Redakční rada: Jiří Stratil, Zdena Březinová,

Martina Drápalová, Světlana Honsová, Michaela Kovaříková, Martina Juřinová, Hana Michalkiewiczová, Martina Polová, Leona Švandová; design a sazba: Agnieszka Kulesza.Několik posledních čísel Likosáčku najdete na www.liko-s.cz

BLAHOPŘEJEME OSLAVENCŮM

Pan Ing. Karpaš při vernisáží výstavy tvorby svého otce.

DĚTSKÝ SVĚT JANA KARPAŠE

1.

2.3.4.5.6.7.8.9.10.11.12.13.

1) . . . . . . . večer nastal2) Pásli ovce . . . . . .3) OBRÁZEK4) . . . . Noc5) Koleda, koleda . . . . . . .6) Půjdem spolu do . . . . . . .7) OBRÁZEK8) My tři . . . . . . .9) OBRÁZEK10) Jak si . . . . . . Neviňátko11) . . . . . Vám noviny12) OBRÁZEK13) . . . . . . Vánoce

15

1. . . . . . . . . . . večer nastal2. Pásli ovce . . . . . . . . . . 3. OBRÁZEK4. . . . . . . . . . . noc5. Koleda, koleda . . . . . . . . . 6. Půjdem spolu do . . . . . . . . . 7. OBRÁZEK8. My tří . . . . . . . . . 9. OBRÁZEK10. Jak si . . . . . . . . . Neviňátko11. . . . . . . . . . Vám noviny12. OBRÁZEK13. . . . . . . . . . Vánoce

VÁNOČNÍ KŘÍŽOVKA

(připravila Hanka Michalkiewiczová)

Ť

POZNEJ 10 ROZDÍLŮ A VYMALUJ SI OBRÁZKY

PRO MALÉ LIKOSÁČKY(10 rozdílů: trám na chaloupce vlevo, hvězdička pod měsíčkem, dveře u kostela, klika u druhých dveří u kostela, ručičky hodin u kostela, stromek vpravo od kostela, kouř u chaloupky vpravo, rám okna u chaloupky vpravo, nos sněhuláka a šála sněhuláka)

Naše milé kolegyně se rozhodly napéct pro naše čtenáře (a za velké radosti dětí) po jednom vánočním cukroví. Původní záměr udělat soutěž o nejchutnější z nich se nezdařil, protože všechna cukroví byla moc dobrá a po jejich představení a nafocení se po nich jen zaprášilo. Požádali jsme je o recepty, za které mockrát

děkujeme.Přejeme všem čtenářům Likosáčku pohodové ochutnávání vánočního cukroví se svými blízkými u vánočního stromku.

Redakce Likosáčku

Františku Zbožínkovi z divize Interiors se 9. října narodil syn Matěj. Tatínkovi samo-zřejmě blahopřejeme a malému princi pře-jeme do života hodně zdraví a chlapské síly, aby svým rodičům dělal jen samou radost.

Vedoucí kantýny Lída Žaroská je u nás už 16 let a každoročně v jídelně vyzdobí náš vánoční stromek. Zakládá si na tom, aby byl pokaždé v jiných barvách a provedení. Letos je růžový - v jedné z barev našeho loga. Vánoční pohodu si vychutnávají Miroslav Lohnický, Martina Drápalová, Mar-kéta Doležalová, Martina Juřinová, Ondřej Holásek a Michal Horáček.

BLAHOPŘEJEMENaši kolegové Míša a Lukáš z divize Energy si 23. listopadu řekli své „ano“ a rozhodli se používat příjmení Kovaříkovi. Na společnou cestu životem jim přejeme hodně lásky, štěstí a rodinné pohody.

PŘEDVÁNOČNÍ OCHUTNÁVÁNÍ VÁNOČNÍHO CUKROVÍ

KARAMELOVÁ RYCHLOVKA HANKY MICHALKIEWICZOVÉ

Ingredience:30 dkg cukr krystal

10 dkg másla (ne margarín)1 šlehačka ke šlehání (modrá)

16 dkg cornflakes10 dkg mleté vlašské (lískové) ořechy

Papírové košíčky (malé)

Na hluboké pánvi rozpustíme (zkarmelizujeme) cukr s máslem. Po zkaramelizování přidáme šlehačku (pova-

říme asi 2 minuty), pak přidáme cornflakes a ořechy a velmi dobře promícháme. Ještě horkou hmotu

pak dáváme kávovou lžičkou do papírových košíčků a necháme vychladnout.

PERNÍČKY, KTERÉ JSOU PO UPEČENÍ HNED MĚKKÉ,

OD MARKÉTY DOLEŽALOVÉ

½ kg hladké mouky 10 dkg medu

20 dkg cukru krystalu 8 dkg Hery 2 celá vejce

2 žloutky 2 kávové lžičky jedlé sody

2 kávové lžičky perníkového koření

Na vále vypracujeme ze všech surovin těsto, které dáme nejméně na 2 hodiny odležet do lednice. Na pomouče-ném vále následně vykrajujeme tvary silné cca 3 mm

a klademe je na plech vyložený pečícím papí-rem a pečeme v horkovzdušné troubě při

150°C cca 5-6 min dle velikosti tvarů.

MÁSLOVÉ ROHLÍČKY MARTINY JUŘINOVÉ

Představuji vám náš rodinný recept, ve kterém máme vyhlášenou (i když) nepsanou soutěž o nejlepší

máslové rohlíčky. Tyto rohlíčky jsou jedním z nejoblíbeněj-ších vánočních cukroví dětí v naší rodině a vždy je musím péct

minimálně ze dvou dávek.

25 dkg másla7 dkg mletého cukru30 dkg hladké mouky

2 žloutky

Máslo se utře se žloutky a cukrem, pomalu se přimíchává a zpracovává mouka. Těsto se dá na 3 díly do cukrář-

ského pytlíku, ze kterého se tvarují na plech, na kterém je pečící papír, rohlíčky. Po upečení se

spojí rybízovou marmeládou a kraje se namočí do hořké čokolády.

KARAMELOVÉ BURIZONOVÉ TYČINKY LEONY

ŠVANDOVÉ

3 – 4 balíčky karamelek (obyčejné, ne plněné)1/8 stoprocentního tuku

1 balíček burizonů

Karamelky rozpustíme ve vodní lázni nebo v mikro-vlnné troubě, zvlášť rozpustíme tuk a obojí smícháme.

Nasypeme burizony, promícháme a nalijeme do formy (nejlépe úzká dlouhá nádoba - vyložená igelitem – ne alobalem. Pokud karamel rychle

tuhne, můžeme celou směs nechat povolit v mikrovlnné troubě, lépe se tvaruje.

Po vychladnutí krájíme na úzké řezy.

VÁNOČNÍ KLASIKA – LINECKÉ MARTINY POLOVÉ

120 g cukr moučka 350 g hladká mouka

2 ks žloutku 250 g másla (rostlinný tuk)1 balíček vanilkového cukru

Smícháme žloutky s cukrem, máslem, moukou, vanilkovým cukrem a nastrouhanou citronovou kůrou. Všechny ingre-

dience dobře smícháme a vypracujeme hladké těsto. Pro milovníky skořice doporučuji přidat 1 skořicový cukr. Těsto necháme pár hodin vychladnout. Když

je těsto připraveno, tvar záleží už pouze na vaší fantazii. Pečeme v předehřáté troubě asi

10 minut při 175 °C.

Hanka Michalkiewiczová

(uprostřed) se svou „rych-lovkou“ a degustační komisí

– Světlana Honsová, Agnieszka Kulesza, Martina Pólová, Lea Švan-

dová a Míša Kovaříková.

Prvními a záro-veň nejvděčnějšími

obdivovateli vánočního cukroví Martiny Polové

jsou její děti – Ema a Vojtíšek.

LIKO-Svatba