Certifikovaná metodika

LESN

ICKÝ

PRŮ

VODC

E

8/2013

Certif i

kované

M

ETODIKY

RNDr. VÁCLAV BURIÁNEKIng. MARIE BENEDÍKOVÁIng. JOSEF FRÝDL, CSc.

Ing. et Ing. PETR NOVOTNÝ, Ph.D.

METODICKÁ PŘÍRUČKA K URČOVÁNÍ DOMÁCÍCH DRUHŮ DUBŮ

1

Metodická příručka k určovánídomácích druhů dubů

Certifikovaná metodika

RNDr. Václav BuriánekIng. Marie BenedíkováIng. Josef Frýdl, CSc.

Ing. et Ing. Petr Novotný, Ph.D.

Strnady 2013

Lesnický průvodce 8/2013

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.Strnady 136, 252 02 Jílovištěhttp://www.vulhm.cz

Vedoucí redaktorka: Šárka Holzbachová, DiS.; e-mail: holzbachova@vulhm.czVýkonná redaktorka: Miroslava Valentová; e-mail: valentova@vulhmop.czGrafická úprava a zlom: Klára Šimerová; e-mail: simerova@vulhm.cz

ISBN 978-80-7417-073-7ISSN 0862-7657

3

METHODOLOGICAL MANUAL FOR NATIVE OAK SPECIES DETERMINATION

Abstract

The methodology deals with a system for the determination of native species of oak. The description of all domestic species is presented including their distribution, ecology and habitat requirements. The methodology consists of simple practical guidlines on methods of determining domestic oak species. The guidelines are intended for practical use by foresters and the general public when using leaf features as the deciding factor. The detailed guidelines for determination of all native oak species including rare and difficult to identify minor species for people with deeper interest are also attached. In conclusion, the economic aspects are also described as well as a description of the methodology, which is supplemented by photographs and illustrative figures of leaves and acorns.

Key words: oaks, Quercus, determination, species description, morphological identifying traits, leaves, acorns

Oponenti: Ing. Lada Krnáčová; MZe ČR Ing. Oldřich Hrdlička; LČR, s. p. Ing. Zdeněk Blahník, CSc.; Arboretum FLD v Kostelci nad Černými

lesy

Foto na obálce:

Dub žlutavý (Quercus dalechampii) – Újezdsko, oblast LS Buchlovice (M. Benedí-ková)

Adresa autorů:

RNDr. Václav Buriánek; Ing. Marie Benedíková; Ing. Josef Frýdl, CSc.;Ing. et Ing. Petr Novotný, Ph.D.Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.Strnady 136252 02 Jíloviště

e-mail: burianek@vulhm.cz benedikova@vulhmuh.cz frydl@vulhm.cz pnovotny@vulhm.cz

Obsah:

1 ÚVOD A CÍL METODIKY ...................................................... 7

2 TAXONOMICKÁ PROBLEMATIKA DUBŮ ............................... 8

3 ROZŠÍŘENÍ A EKOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ .....................................................10

4 VLASTNÍ POPIS METODIKY ...............................................12

4.1 Praktické určování dubů ...........................................12

4.1.1 Rozlišování skupin dubu letního a zimního ......13

4.1.2 Rozlišování skupiny dubu pýřitého ..................14

4.1.3 Rozlišování dubu ceru .....................................15

4.1.4 Rozlišování dubu balkánského (uherského) ....15

4.1.5 Rozlišování dubu červeného ............................15

4.1.6 Zjednodušený přehledný klíč k rozlišování základních druhů dubů ....................................16

4.1.7 Rozlišování dalších vzácnějších, tzv. drob-

ných druhů ......................................................16

4.2 Postup při zařizování dubových porostů při obnově LHP a LHO .................................................................17

5 SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ .........................................18

6 POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY ..........................................18

7 EKONOMICKÉ ASPEKTY .....................................................19

8 DEDIKACE ........................................................................20

9 LITERATURA ....................................................................20

9.1 Seznam použité související literatury .....................20

9.2 Seznam publikací, které předcházely metodice.......22

10 PŘÍLOHY ..........................................................................24

10.1 Přehledové tabulky charakteristik jednotlivých druhů .....................................................................24

10.2 Kresby listů a číšek jednotlivých druhů ..................30

10.3 Fotografická příloha ...............................................32

Summary ..............................................................................40

7

1 ÚVOD A CÍL METODIKY

Předložená metodika byla vypracována na základě námětu podniku Lesy České re-publiky, s.  p., jehož cílem bylo vytvořit jednoduchou, praktickou, srozumitelnou a názornou příručku tohoto typu pro praktické lesníky. Snahou je poskytnout uži-vatelům pokud možno jednoduchý návod na  určování dubů v  terénu. Metodika byla zpracována tak, aby bylo možné určovat základní druhy dubů pomocí znaků nevyžadujících hlubší botanické znalosti, přičemž lze vystačit pouze se znaky na lis-tech. Obsahuje zjednodušený přehledný klíč k rozlišování základních druhů dubů. V  další části a  zejména v  přílohách jsou pak podklady a  podrobnější informace užitečné k určování vzácnějších, obtížně určitelných druhů. Duby patří k našim hospodářsky i ekologicky nejvýznamnějším porostotvorným lesním dřevinám. Jsou vůdčími druhy prvních dvou lesních vegetačních stupňů (LVS), avšak na příhodných stanovištích vystupují i daleko výše. V České republice jsou duby nejvíce zastoupenými listnáči hned po buku. Jejich podíl na druhové sklad- bě lesů činí v  současné době 7 %, přičemž rekonstruované přirozené zastoupení je odhadováno na 19,4 % (Zpráva 2013). V souvislosti s ekologizací lesního hos-podářství podíl dubů na dřevinné skladbě v posledních desetiletích pozvolna roste a je snahou jej nadále zvyšovat až na 9 %. Vzhledem k jejich genetické i druhové diverzitě, široké ekologické amplitudě a re- lativní odolnosti vůči suchu a vysokým teplotám bude v budoucnu pravděpodobně význam dubů ve střední Evropě ještě podstatně stoupat v důsledku klimatických změn s tendencí předpokládaného globálního oteplování. Za těchto předpokladů může vzrůst význam zejména dosud opomíjených, tzv. teplomilných druhů, ma-jících těžiště rozšíření v jižní a jihovýchodní Evropě. Celkem bylo na našem území zjištěno osm původních druhů. Některé tzv. drobné a vzácněji se vyskytující druhy jsou však obtížně určitelné, a proto bývají většinou přehlíženy, ačkoli na specifických stanovištích mohou mít nezastupitelný ekologický význam a  od  našich dvou hlavních druhů, dubu zimního a letního, se svými stanovištními nároky odlišují. Metodika byla zpracována na  základě studia řady literárních pramenů, zejména botanických klíčů (Dostál et al. 1950; Dostál et al. 1989a, b; Kubát et al. 2002), některých ilustrovaných příruček (Fér 1994; Úradníček et al. 2001; Fér, Alexan-dr 2005) a dlouholetých praktických zkušeností s určováním dubů v lesích České republiky i v zahraničí. Zvláště významné jsou poznatky ze zemí jihovýchodní Ev-ropy, především z Balkánského poloostrova.

8

2 TAXONOMICKÁ PROBLEMATIKA DUBŮ

Duby patří v rámci střední Evropy i v celosvětovém měřítku k taxonomicky obtíž-nějším rodům. O složitosti problematiky svědčí i velké diference v počtu uváděných druhů, který se pohybuje mezi 300–600 (Koblížek 1990). S jejich určováním jsou v našem lesnictví největší potíže ze všech stromových lesních dřevin. Příčin této si-tuace je několik, především však značná variabilita morfologických znaků. I na jed-nom stromě lze nalézt listy nejrůznějších tvarů. Proto je u dubů obzvláště důležité sbírat a porovnávat větší počet vzorků listů a letorostů. Často se také liší listy seme-náčků nebo výmladků od listů dospělých stromů. K určování dubů a k vyjasnění taxonomické problematiky příliš nepřispěly ani moderní molekulární taxonomické metody, podle nichž je obtížné rozlišit i dub letní od zimního. Při analýzách po-mocí molekulárních markerů je totiž mezidruhová diferenciace pouze o málo větší než vnitrodruhová variabilita (Ducousso, Bordacs 2004). Největší problémy jsou s určováním některých ze vzácnějších drobných druhů, u nichž je spolehlivé určení možné pouze podle žaludů, kde se rozlišovací znaky nacházejí na číškách. Semenné roky se však někdy dostavují i v několikaletých intervalech. Navíc u nás tyto druhy rostou na okraji svého areálu a nevyskytují se zde v typické čisté formě. Situaci dále komplikuje také výskyt nejrůznějších spontánních kříženců a  přechodných typů vykazujících intermediární znaky vzniklé introgresivní hybridizací. Výskyt křížen-ců mezi dubem zimním a letním je u nás v přírodě poměrně velmi vzácný. Daleko častější jsou kříženci a přechodné typy v rámci agregátu dubu zimního, popřípadě mezi ním a dubem pýřitým. Pokud znaky jednoho druhu zřetelně převažují, lze mu při určování dát přednost. V ČR dosud v lesnické praxi nebyla taxonomické problematice dubů věnována ná-ležitá pozornost. Donedávna nebyly důsledně rozlišovány dokonce ani dva hlavní druhy dub letní a dub zimní, a to ani při zařizování lesních hospodářských plánů. Byly sice rozlišovány dub pýřitý a  dub cer, avšak další drobné teplomilné druhy z okruhu dubu zimního byly z důvodů vzácného výskytu a obtížné determinace zcela opomíjeny. Přitom dub žlutavý byl popsán již v roce 1830 a v zemích s hojněj-ším výskytem teplomilných dubů (např. Rumunsko, Bulharsko, Srbsko) byly tyto druhy běžně rozlišovány již od 60. let 20. století (Savulescu 1952; Gančev, Bon-dev 1966; Josipovič 1970).K určitému posunu postupně dochází od konce 90. let. V rámci projektu „Výzkum proměnlivosti a opatření k zachování a reprodukci genových zdrojů domácích dru-hů dubu (Quercus spp.) a  lípy (Tilia spp.)“ bylo provedeno měření a  fenotypové hodnocení vybraných populací teplomilných druhů dubů na jižní Moravě (Buriá-nek et al. 2004). Další možnosti porovnání poskytuje šetření prováděné v morav-

9

ských populacích teplomilných dubů (Buriánek et al. 2009), na které navázal pro-jekt „Využití genových zdrojů domácích druhů dubů pro reprodukci adaptabilních lesních ekosystémů“, v rámci něhož bylo provedeno šetření výskytu a fenotypové proměnlivosti teplomilných druhů dubů v Českém krasu a v Českém středohoří (Buriánek, Benedíková 2012). V letech 2006–2007 byly u nás založeny dvě pokus-né provenienční plochy, kde byly vysazeny také tzv. drobné vzácnější domácí duby, o jejichž rozšíření, variabilitě a šlechtitelských a genetických aspektech jsou dosud jen zcela nedostatečné informace. V posledních letech byly získány a publikovány některé poznatky týkající se problematiky určování dubů a nutnosti jejich rozlišo-vání při obnově lesních porostů (Šindelář, Hynek 2000; Benedíková, Beranová 2003). Před několika lety bylo též provedeno přezkoušení druhové čistoty uznaných porostů dubu fenotypové třídy A (Benedíková et al. 2006). Problematikou feno-typové proměnlivosti dubu se zabýval Matula (2004), který publikoval porovnání charakteristik kmene dubu žlutavého a dubu mnohoplodého. Později stejný autor podrobně zhodnotil populace taxonů rodu Quercus v přírodních rezervacích Škol-ního lesního podniku Křtiny a zabýval se i rozlišováním dubu žlutavého a mno-hoplodého na základě znaků na listech (Matula 2007). Při podrobné inventarizaci zjistil, že je na těchto lokalitách zastoupení obou druhů mnohem vyšší než se očeká-valo, přičemž místy jejich podíl zcela převažuje na úkor dubu zimního. Lze právem předpokládat, že podobná situace bude i v jiných teplých oblastech jižní Moravy. V rámci bývalého Československa se taxonomií dubů zabývali na Slovensku Pož-gaj (1985, 2004), resp. Požgaj a Horvátová (1986). Z hlediska taxonomie a de-terminace drobných druhů jsou významné zejména práce Magice (Magic 1974, 1975), který také vytvořil praktickou názornou příručku k určování druhů Sloven-ska (Magic 2002), viz též přílohu 10.1. Morfologickému rozlišování dubů byla vě-nována velká pozornost i v Německu (Aas, Friedrich 1991). Genetická inventari-zace populací dubů v evropském měřítku v měnících se podmínkách prostředí byla uskutečněna ve Francii (Herzog et al. 1996).

10

3 ROZŠÍŘENÍ A EKOLOGICKÁ CHARAK-TERISTIKA JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ

Tato kapitola byla zpracována s využitím částí textu zpracovaných V. Buriánkem pro knižní publikaci (Uhlířová, Kapitola 2004) a  údajů z  botanických klíčů a příruček (Koblížek 1990; Úradníček et al. 2001, 2009; Kubát et al. 2002). Vě-decké i české pojmenování dubů je přejato z práce Danihelky et al. (2012).Dub letní (křemelák) (Quercus robur L.) má rozsáhlý areál zaujímající téměř celou Evropu s výjimkou chladného severovýchodu, jižní poloviny Pyrenejského polo-ostrova a téměř celého Řecka. Těžiště rozšíření leží v nižších polohách, především v 1. LVS. Souvislejší a téměř čisté porosty u nás tvoří hlavně v lužních lesích (Polabí, moravské úvaly) a také v  jihočeských pánvích. Je vysazován častěji než dub zim-ní. V lužních oblastech je někdy pěstován kvalitní ekotyp či poddruh s mohutným vzrůstem, rovným hladkým kmenem a jemnými větvemi vyrůstajícími pod ostrým úhlem, známý jako dub slavonský (Q. robur ssp. slavonica), pocházející z povodí řeky Sávy v Chorvatsku. Výškové maximum výskytu v ČR je 800 m n. m. (Hojsova Stráž, Šumava) (Koblížek 1990). Dub letní je světlomilná a  teplomilná dřevina s  velkou ekologickou amplitudou, přizpůsobená oceánickému i  kontinentální-mu klimatu, avšak poněkud citlivá k pozdním mrazům. Slabší zastínění snese jen v mládí. Optimum výskytu má na půdách minerálně bohatých, těžších, hlinitých až jílovitých, humózních, čerstvě vlhkých až mokrých. Dobře snáší i občasné za-plavování. Na minerální živiny je sice náročnější než dub zimní, ale i on dokáže růst na chudších, kyselých a sušších půdách na svazích v pahorkatinách, společně s  tímto druhem. Není však vhodný na příliš vysýchavá stanoviště, kam bývá ně-kdy nesprávně vysazován a kde v suchých letech ztrácí vitalitu, chřadne a prosychá. Lužní ekotyp pak nesnáší sušší stanoviště a trvale sníženou hladinu podzemní vody vůbec. Vzhledem k pozdějšímu rašení je i méně citlivý vůči pozdním mrazům.Dub zimní (drnák) (Q. petraea /Matt./ Liebl.) má obdobný areál jako dub letní, avšak nezasahuje tak daleko na východ. Na našem území je nejvíce rozšířen na suš-ších svažitých terénech a plošinách v pahorkatinách s těžištěm zhruba v LVS 2, tedy výše než dub letní. V lužních oblastech prakticky chybí. Výškové maximum v ČR je 850 m n. m. (Blanský les, Ptačí stěna na Bulovém) (Koblížek 1990). Dub zimní roste na  kyselých i  bazických horninách na  propustných, čerstvě vlhkých až su-chých půdách, často i na velmi chudých substrátech. Má menší nároky na minerální bohatost a hloubku půdy než dub letní. Dokáže se přizpůsobit i mělkým kamenitým půdám, kde dosahuje jen zakrslého vzrůstu. Je to typická světlomilná a teplomilná dřevina, přizpůsobená nižším letním srážkám. Roste dokonce ještě i v oblastech, kde roční srážkový úhrn nepřesahuje 300 mm. Nesnáší mokré a oglejené půdy.

11

Dub pýřitý (šipák) (Q. pubescens Willd.) je představitelem teplomilného dru-hu s hlavním areálem ve vyšších polohách jižní Evropy a Malé Asie od Španělska po východní Turecko. Na našem území se vyskytuje pouze ostrůvkovitě v nejteplej-ších oblastech (hlavně jižní Morava, Český kras, České středohoří), kde je složkou teplomilných doubrav. Vyskytuje se zde převážně v  hospodářsky málo význam-ných ochranných lesích lesostepního charakteru, často jednotlivě nebo v malých porostech zakrslého vzrůstu s  nízkým zakmeněním. Výškové maximum v  ČR je 470 m n. m. (České středohoří, Lovoš) (Koblížek 1990). Je u nás rozšířen na vý-slunných svazích nebo na extrémních mikrolokalitách na hranách kopců, nejčastěji na mělkých, kamenitých a vysýchavých půdách. Na jižní Moravě roste i na hlubších půdách, např. na spraších. Je dřevinou bazických geologických podkladů a na rozdíl od dubu zimního neroste na extrémně kyselých půdách se surovým humusem. Vy-značuje se značnou odolností vůči suchu (Uhlířová, Kapitola 2004).

Dub cer (cer) (Q. cerris L.) má podobný areál s  těžištěm v  jihovýchodní Evropě jako dub žlutavý, avšak zasahuje i na Apeninský poloostrov a do jižního Turecka. Izolované lokality se vyskytují ještě na horním Rýnu a Rhôně. Na našem území je původní pouze v teplomilných doubravách a lesostepních křovinách jižní Moravy, přičemž na Hádech dosahuje severní hranice areálu. Jinde je u nás pouze ojediněle lesnicky vysazován, např. v Českém středohoří. Je citlivý na silné mrazy a vzhle-dem k tomu, že raší o něco později než naše ostatní duby, většinou uniká z vlivu pů-sobení pozdních mrazů. Je též odolný vůči nedostatku vláhy a proschnutí půdního profilu v letním období. Na půdu je nenáročný, dobře snáší i kyselé, mělké a chudé podklady, ale na půdách bohatých vápníkem ustupuje dubu pýřitému a jiným tep-lomilným dřevinám. Má mnohem menší nároky na světlo než naše ostatní duby a také méně trpí okusem zvěří (Úradníček et al. 2001). Jako výškové maximum v  ČR se udává 950 m n.  m. (Pohoří na  Šumavě, Novohradské hory) (Koblížek 1990).

Dub žlutavý (Q. dalechampii Ten.) je rovněž rozšířen v  jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. V ČR je jeho výskyt omezen na nejteplejší oblasti, tedy na jižní Mora-vu, Český kras a České středohoří, kde dosahuje severní hranice areálu. Častěji ros-te na podkladech bohatých vápníkem, ale vyskytuje se i v teplomilných acidofilních doubravách. Je poměrně dobře přizpůsoben kontinentálnímu klimatu, snáší vysý-chavé půdy i mrazové polohy. Na extrémních stanovištích tvoří podobně jako dub pýřitý zakrslé rozvolněné porosty. Výškové maximum v ČR je udáváno 440 m n. m. (Maršov u Veverské Bítýšky) (Koblížek 1990).

Dub mnohoplodý (Q. polycarpa Schur) patří podobně jako dub žlutavý do skupi-ny dubu zimního (Quercus petraea agg.) s jádrem rozšíření v jihovýchodní Evro- pě, odkud zasahuje jednak do  Turecka a  na  Kavkaz, jednak do  střední Evropy. U nás je jeho rozšíření nedokonale známé s těžištěm v teplomilných doubravách

12

na různých substrátech na jižní Moravě. V Čechách je podstatně vzácnější; známé lokality jsou u Roudnice nad Labem a u Opočna. Výškové maximum 450 m n. m. bylo zjištěno u Adamova (Koblížek 1990). Je to teplomilná a světlomilná dřevina s podobnými nároky jako dub zimní, avšak je teplomilnější a více přizpůsobená sušším stanovištím. Dub jadranský (Q. virgiliana /Ten./ Ten.) je teplomilný a světlomilný druh blízce příbuzný dubu pýřitému s podobnými nároky, i když některé typy jsou mezofilnější a vyskytují se i na vlhkostně poněkud příznivějších stanovištích. Celkové rozšíření sahá od Korsiky a Sardinie přes Apeninský poloostrov až na Balkán na sever do Ma-ďarska a na jižní Slovensko. U nás je jeho poměrně vzácný výskyt omezen na teplo-milné doubravy jižní Moravy (Znojemsko-brněnská pahorkatina, Dolnomoravský úval, Dyjsko-svratecký úval a  Jihomoravská pahorkatina). Výškové maximum je na Děvíně v Pavlovských vrších (400 m n. m.) (Koblížek 1990). Dub balkánský (d. uherský) (Q. frainetto Ten.) má areál v jihovýchodní Evropě, odkud zasahuje na východ do Malé Asie a přes Maďarsko na jižní Slovensko, kde probíhá severní hranice areálu. Jako zřejmě původní byl u nás zatím velmi vzác-ně zjištěn pouze v Podyjí a na Jevišovicku. V některých dalších teplých oblastech (např. v Českém středohoří) byl vysazen. Je to dřevina teplomilných doubrav sná-šející větší zastínění než dub letní či zimní a méně náročná na půdní vlhkost. Pre-feruje slunné suché svahy s minerálně bohatými propustnými půdami (Koblížek 1990).

4 VLASTNÍ POPIS METODIKY

4.1 Praktické určování dubů

Metodika určování druhů dubů se opírá v první řadě o znaky na  listech (zejmé-na délku řapíků), dále pak o přítomnost palistů, plstnatost mladých listů, letorostů a pupenů. Důležitým doplňujícím znakem je délka stopek žaludů (květenství, resp. plodenství). Další důležité znaky potřebné ke správnému určování vzácnějších, tzv. drobných druhů jsou na číškách žaludů.

13

4.1.1 Rozlišování skupin dubu letního a zimního

Jak již bylo v úvodu konstatováno, na našem území bylo dosud zjištěno 8 původ-ních druhů dubů, z nichž některé jsou obtížně určitelné. Pro potřeby praktického lesnictví však lze situaci zjednodušit tak, aby bylo možno určovat základní druhy bez hlubších botanických znalostí a taxonomických zkušeností. Zcela nezbytné je správné rozlišování dvou hlavních skupin druhů, konkrétně skupiny dubu letního (Quercus robur agg.) a skupiny dubu zimního (Quercus petraea agg.), které se na-vzájem ekologicky velmi liší. Jejich rozlišení je přitom poměrně velmi jednoduché, pokud se ovšem nejedná o křížence. Determinace je založena na znacích na listech, protože určování podle jiných znaků (např. na pupenech) by bylo mnohem složitěj-ší. Naštěstí patří duby ke dřevinám, na nichž listí vytrvává velmi dlouho, nezřídka až do jarních měsíců, kdy jsou staré listy vzápětí nahraženy novými, takže mnohé stromy nejsou nikdy úplně holé. Pokud je přece jen nutné provádět určování v ob-dobí vegetačního klidu, kdy mohou být duby zcela opadané, vždy lze nalézt dostatek listů pod stromem. Listy dubu se navíc i na zemi, v mokru a pod sněhem rozkládají poměrně pomalu a alespoň některé zůstávají v dobrém stavu až do jarních měsíců.Hlavním rozlišovacím a spolehlivým znakem je délka řapíků. U dubu letního jsou řapíky velmi krátké, vždy kratší než 1 cm, většinou však jen kolem 0,5 cm. Naopak dub zimní má řapíky podstatně delší (přes 1 cm) (obr. 1). Pokud jsou k dispozici i plody (žaludy), lze si správnou determinaci ještě potvrdit pomocí délky stopek žaludů (popř. květenství). Tam je situace přesně opačná, dub zimní má žaludy té-měř přisedlé nebo jen na velmi krátkých stopkách (do 1,5 cm), zatímco dub letní mnohem delší (2–12 cm). Oba základní druhy se většinou liší také tvarem báze listů. V botanických klíčích se často uvádí, že dub zimní má mít bázi listů klínovitou a dub letní srdčitou. Podle toho existuje i stará mnemotechnická pomůcka, že „dub letní nosí letní kalhoty, tzv. pumpky, kdežto dub zimní má k noze stažené šponovky.“ Tento znak však bohužel není zcela spolehlivý, někdy existují různé přechody mezi oběma typy. Zvláště to neplatí u mladých semenáčků, popř. výmladků dubu letního, kde bývá často báze listů rovněž spíše klínovitá. Určování mladých semenáčků bývá ostatně vždy složi-tější a děložní listy dřevin jsou navíc zcela odlišné. Řapíky listů dubu zimního mo-hou být u semenáčků poněkud kratší než u dospělých stromů. V takovém případě je vhodné posoudit větší množství jedinců a také se podívat, který druh dubu roste v bezprostředním okolí. Pokud jde o další druhy, lze se s nimi setkat většinou pouze v nejteplejších oblas-tech republiky. Autochtonní výskyt těchto druhů je v Čechách v podstatě omezen pouze na přírodní lesní oblasti České středohoří, Polabí, Křivoklátsko a Český kras, na Moravě pak na Hornomoravský úval a Jihomoravské úvaly, i když se mohou díky

14

dovozům žaludů a umělé obnově objevit i  jinde. Výskyt je tedy vázán především na oblast lesních správ Litoměřice, Mělník, Nymburk, Nižbor, Křivoklát, Strážnice, Bučovice, Prostějov, Znojmo a LZ Židlochovice, kde by se i  těmto druhům měla věnovat přiměřená pozornost. Stejně tak je v  těchto oblastech důležité i  správné určování dubu pýřitého (šipáku) a dubu ceru.

Obr. 1: Porovnání délky řapíku u dubu zimního (vlevo) a letního (vpravo) (J. Frýdl)

4.1.2 Rozlišování skupiny dubu pýřitého

Tuto skupinu lze rozeznat podle toho, že pupeny, mladé letorosty a rub listů jsou pýřité. Nejlépe je to patrné brzy zjara na mladých listech a letorostech, později může docházet k částečnému či úplnému olysávání. V té době jsou ale již vyvinuty pupe-ny pro vegetační období příštího roku, které jsou opět zřetelně plstnaté. V případě

15

pochybností je užitečné použít lupu. V rámci skupiny dubu pýřitého jde u nás té-měř vždy o dub pýřitý s. s. (Quercus pubescens), pouze na jižní Moravě se poměrně vzácně vyskytuje také dub jadranský (Quercus virgiliana). Výskyt těchto druhů lze očekávat téměř výhradně na specifických stanovištích, kterými jsou suché výslunné svahy jižních expozic a hřebeny kopců v nejteplejších oblastech. Lesnicky u nás do-sud téměř nebyly vysazovány.

4.1.3 Rozlišování dubu ceru

U dubu ceru, jehož listy mají specifický tvar, je velmi dobrým a postačujícím zna-kem přítomnost palistů, které na letorostech vytrvávají. I v bezlistém stavu jsou pu-peny obklopeny vytrvalými nitkovými palisty. Pokud jsou k dispozici žaludy, resp. číšky, které na zemi vytrvávají i několik let, je určení ještě jednodušší. Číšky jsou jako u jediného našeho dubu jakoby ostnité (díky přítomnosti šídlovitých šupin). Další druh s „ostnitými“ číškami – dub cesmínový (Quercus coccifera) – roste až ve Středomoří. U nás není spolehlivě mrazuvzdorný a navíc je stálezelený, takže záměna nepřipadá v úvahu.

4.1.4 Rozlišování dubu balkánského (uherského)

Jedná se o nápadný a snadno rozlišitelný, u nás však velmi vzácný druh s mimořád-ně velkými listy, které jsou s délkou čepele až 20–25 cm často až 2× větší než u ostat-ních druhů. Listová čepel je navíc výrazně hluboce členěná, často dvojitě laločnatá.

4.1.5 Rozlišování dubu červeného

Pro úplnost je zařazena informace o dubu červeném (Quercus rubra), který je však lesnické veřejnosti dobře znám. Tento původem severoamerický dub je od 19. stole-tí často vysazován v parcích a občas i v lesích. Dobře zmlazuje a v poslední době se u nás spontánně šíří. Hlavním a jednoduchým znakem jsou osinkatě špičaté laloky listů. Charakteristické je červené podzimní zbarvení listů.

16

4.1.6 Zjednodušený přehledný klíč k rozlišování základ-ních druhů dubů

a) listy s palisty, číšky jakoby ostnité (šupiny šídlovitě prodloužené) ........... dub cerb) pupeny, mladé listy na rubu a letorosty plstnaté .................................... dub pýřitý c) listy nezvykle nápadně velké, s čepelí často dvojitě laločnatou ..... dub balkánský d) ani jedna z výše uvedených možností ....................dub letní nebo dub zimní agg.

Rozlišení skupin druhů dubu letního a zimního:a) řapíky kratší než 1 cm, stopky žaludů (plodenství) dlouhé 2–7 cm .......................

.................................................................................................................dub letní agg.b) řapíky delší než 1 cm, stopky žaludů (plodenství) krátké do 2 cm .........................

.............................................................................................................. dub zimní agg.

V rámci skupiny dubu letního se u nás jedná výhradně o dub letní s. s. (Quercus robur); dub sivozelený (Quercus pedunculiflora) se vyskytuje vzácně na jižním Slo-vesku, avšak u nás zatím nebyl zjištěn. V rámci skupiny dubu zimního se většinou (mimo nejteplejší oblasti téměř vždy) jedná o  dub zimní s.  s. (Quercus petraea). V nejteplejších oblastech pak může jít o dub žlutavý (Quercus dalechampii) nebo o dub mnohoplodý (Quercus polycarpa).

4.1.7 Rozlišování dalších vzácnějších, tzv. drobných druhů

Určování dalších vzácnějších domácích, tzv. drobných druhů je již podstatně obtíž-nější. Praktický lesník však s těmito druhy přijde do styku jen v našich nejteplejších oblastech, přičemž tyto teplomilné druhy se ve svých ekologických nárocích téměř shodují. V případě potřeby spolehlivé determinace se doporučuje sebrat větvičku s  listy, udělat herbářovou položku a pokud možno sebrat také žaludy a obrátit se na  specialisty, např. na  Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a  geobiocenologie Mendelovy univerzity v  Brně nebo na  útvaru biologie a  šlechtění lesních dřevin Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., ve Strnadech.Do skupiny druhů dubu zimního patří dva teplomilné „drobné” druhy – dub žlu-tavý a dub mnohoplodý. Listy těchto druhů jsou na první pohled poněkud tuhé až kožovité, na rozdíl od dubu zimního, který má listy papírovitě tenké a měkké, jež se po opadu také rychleji rozkládají. Nejspolehlivější rozlišovací znaky jsou však na číškách, které jsou alespoň na bázi silně hrbolatě zhrublé, zatímco dub zimní je má hladké.

17

Dub žlutavý (Quercus dalechampii Ten.) Listy tuhé, řapíky žluté se žlábkovitým průřezem, čepel listů je nejširší v  dolní polovině, střední žilka často zprohýbaná. Velmi dobrým znakem je přítomnost tzv. interkalárních žilek, tj. žilek vybíhajících do  zářezů mezi listovými laloky. Číšky jsou v dolní polovině silně hrbolatě zhrublé.

Dub mnohoplodý (Quercus polycarpa Schur)Listy kožovité, jen mělce laločnaté, interkalární žilky chybějí, řapíky s polokruho-vitým průřezem. Číšky jsou zpravidla po celém povrchu zhrublé. Vlivem introgrese často převládají přechodné typy k dubu zimnímu.

Dalším „drobným” druhem je dub jadranský ze skupiny dubu pýřitého.

Dub jadranský (Quercus virgiliana /Ten./ Ten.) Od dubu pýřitého se liší na rubu šedomodře ojíněnými listy, v dospělosti však často olysalými. Šupiny číšek jsou vejčité, na bázi zhrublé, zatímco dub pýřitý je má úzce kopinaté, ploché. Plodenství (žaludy) se stopkami 1–4 (6) cm dlouhými, na rozdíl od dubu pýřitého, který má žaludy přisedlé nebo jen krátce stopkaté do 1 cm. Tabelárně zpracovaný podrobný přehled morfologických rozlišovacích znaků (ha- bitus, letorosty, pupeny, listy, květy, plody, číšky), ekologických nároků, proměnli- vosti a hospodářského významu všech domácích druhů dubů podle Magice (2002) je uveden v  příloze 10.1. Názorné ilustrace listů a  číšek vybraných druhů (orig. M. Benedíková) jsou obsahem přílohy 10.2. Některé druhy dubů jsou přiblíženy i na fotografiích (příloha 10.3).

4.2 Postup při zařizování dubových porostů při obnově LHP a LHO

Při druhovém určování celých dubových porostů, které se provádí zejména při ta- xačním zařizování porostů při obnově lesních hospodářských plánů nebo při řízení pro uznání porostů ke  sklizni semenného materiálu, nelze pochopitelně detailně určovat každý jednotlivý strom. Aby se určení porostu co nejvíce blížilo realitě, do-poručuje se postupovat podle metodiky vypracované v oddělení šlechtění lesních dřevin a  lesních genových zdrojů Dolnosaského lesnického výzkumného ústavu v Escherode (Niedersächsische Forstliche Versuchsanstalt) v Německu, která byla

18

prezentována mj. na semináři České lesnické společnosti v Roztokách u Křivoklátu v  roce 2000 (Švolba 2000), a  která byla uplatněna i  u  nás (Benedíková, Ky-seláková 2005; Benedíková et al. 2006). Na základě této metodiky se v poros-tu vybírá třicet reprezentativních stromů podle tvaru porostu buď po úhlopříčce, nebo rovnoměrně po celém porostu. Pod každým stromem je sbíráno minimálně 10 nepoškozených listů a 10 kusů číšek se stopkami, pokud jsou k dispozici. Zařa-zení k příslušnému druhu se pro každý strom provede standardně podle morfo-logických a biometrických znaků na listech, zejména délky řapíků, případně podle délky stopek žaludů. Tímto způsobem lze dobře rozlišit dub letní od skupiny druhů dubu zimního. Pokud se nejedná o druhově čistý porost, lze takto odhadnout podíl zastoupení obou hlavních druhů.

5 SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ

Předložená metodika byla vypracována na  základě námětu pracovníků státního podniku Lesy České republiky, kterým (a nejen jim) podobná jednoduchá, prak-tická, srozumitelná a názorná příručka tohoto typu dosud chyběla. Novost postupů předložené metodiky spočívá ve zjednodušeném určování našich domácích dubů ve srovnání s profesionálními botanickými klíči. Je určena přednostně jako meto-dická terénní pomůcka pro praktické lesníky, kteří jsou téměř denně konfronto-váni s potřebou rychlého a správného určování lesních dřevin, přičemž mnohdy nedisponují dostatečnými botanickými znalostmi v oblasti taxonomie a rostlinné morfologie. Aby byla metodika kompletní a mohla mít i širší uplatnění, obsahuje rovněž podklady a podrobnější návod k určování našich vzácnějších a obtížně roz-poznatelných druhů.

6 POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY

Metodika je určena jako metodická pomůcka pro všechny terénní pracovníky les-ního provozu, státní správy a ochrany přírody, kteří se pohybují v lesích a přicházejí do styku s problematikou určování dřevin. Pomůže zejména praktickým lesníkům podniku Lesy České republiky, jakož i odborným lesním hospodářům a majitelům obecních, církevních i soukromých lesů ke správnému určování domácích druhů dubů v  lesnické praxi. Je použitelná také pro pedagogické pracovníky a studenty

19

lesnicky a biologicky orientovaných vzdělávacích subjektů, lesní taxátory, typology, pracovníky lesnického výzkumu a státní správy lesů a další profesionální zaměst-nance i amatérské zájemce a milovníky přírody z řad široké veřejnosti.

7 EKONOMICKÉ ASPEKTY

Správné rozlišování a determinace druhů dubů spolu s dobrým povědomím o je-jich ekologických nárocích jsou velice důležité, protože se jednotlivé druhy, resp. skupiny druhů značně liší svými stanovištními nároky, a  tudíž i pěstováním. Při nesprávném určování, kdy může v rámci různých transferů reprodukčního materi-álu docházet, a také často dochází, k výsadbě některých druhů na nevhodná stano-viště, hrozí nezdar výsadeb, a tím i značné ekonomické škody. K těm nemusí dojít okamžitě, ale někdy až po  mnoha letech při extrémních klimatických výkyvech. Správné určování druhů dubů je velmi důležité a přináší velké ekonomické úspory, protože tak dojde k minimalizaci výsadby určitých druhů na nevhodná stanoviště. Na  to upozorňovala již v  minulosti řada autorů (např. Šindelář, Hynek 2000). Přesné vyčíslení i pouhé odhady úspor jsou velmi obtížné, protože na nezdarech výsadeb se často podílí více faktorů souběžně. Škody, ke  kterým může docházet v důsledku nevhodného vysazování dubů při nerespektování stanovištních nároků jednotlivých druhů, se však v rámci celé republiky mohou pohybovat v řádu milió-nů korun. Je předpoklad, že v souvislosti s globálními klimatickými změnami u nás stoupne význam a zastoupení dosud vzácnějších teplomilných druhů jihovýchodní Evropy, a tím se potřeba jejich správné determinace ještě zvýší. Správné určování dubů (i dalších lesních dřevin) je nezbytné také proto, aby mohla být plněna směrnice Rady 1999/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o uvádění repro-dukčního materiálu lesních dřevin na trh, kde je v příloze VII (část A )stanoveno, že do oběhu lze uvádět osivo s minimálně 99% druhovou čistotou. Proto se také v ČR přistoupilo k ověřování druhové čistoty porostů dubu uznaných pro sběr semenné-ho materiálu (Benedíková et al. 2006).

20

8 DEDIKACE

Metodika byla zpracována ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivos-ti, v. v. i., v rámci řešení výzkumného záměru MZE0002070203. Autoři děkují J. Fe-nnessymu, M.Sc. (COFORD, Department of Agriculture, Irsko) za jazykovou revizi anglického abstraktu a souhrnu.

9 LITERATURA

9.1 Seznam použité související literatury

Aas G., Friedrich K. 1991. Untersuchungen zur morphologischen Unterschei-dung von Stiel- und Traubeneichen. Forstw. Cbl., 110: 349–357.

Danihelka J., Chrtek J., Kaplan Z. 2012. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia, 84: 647–811.

Dostál J. et al. 1950. Květena ČSR. Praha, Československá botanická společnost: 2269 s.

Dostál J. et al. 1989a. Nová květena ČSSR. 1. Praha, Academia: 758 s. Dostál J. et al. 1989b. Nová květena ČSSR. 2. Praha, Academia: 1548 s. Ducousso A., Bordacs S. 2004. EUFORGEN technical guidelines for genetic con-

servation and use for pedunculate and sessile oaks (Quercus robur and Quercus petraea). Rome, Italy; International Plant Genetic Resources Institute: 6 s.

Fér F. 1994. Lesnická dendrologie. 2. část. Listnaté stromy. Písek, VŠZ – Lesnická fakulta Praha a Matice lesnická: 163 s.

Fér F., Alexandr P. 2005. Rozlišovací znaky dřevin. Kostelec nad Černými lesy, Česká unie soudních znalců v lesním hospodářství: 124 s.

Gančev I., Bondev I. 1966. Quercus L. In: Jordanov, D.: Flora na narodna repub-lika Bulgaria III. Sofia, Izdatělstvo na Bulgarskata akademija na naukite: 355 s.

Herzog S., Dreyer E., Aussenac G. 1996. Genetic inventory of European oak populations: consequences for breeding and gene conservation. Ecology and physiology of oaks in a changing environment. Annales des Sciences Forestie-res, č. 2–3: 783–793.

21

Josipovič M. 1970. Flora SR Srbije. Beograd: 77–98.Koblížek J. 1990: Fagaceae. In: Hejný, S., Slavík, B. (eds.): Květena České republi-

ky. 2. Praha, Academia: 17–35.Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek J.

(eds.). 2002. Klíč ke květeně České republiky. Praha, Academia: 927 s. Magic D. 1974. Poznáváme ďalšie druhy dubov v našich lesoch. Les, 30 (6): 244–

252.Magic D. 1975. Taxonomické poznámky z doterajšieho výskumu dubov v Západ-

ných Karpatoch. Biológia, 30 (1): 65–74.Magic D. 2002. Duby Slovenska. Ministerstvo pôdohospodárstva SR (leták). Matula R. 2004. Comparison of stem characteristics of oak species Quercus dale-

champii Ten. and Quercus polycarpa Schur. In: Buchta, I. et al.: Contemporary state and development trends of forest in cultural landscape. Brno, MZLU: 89–91.

Matula R. 2007. Hodnocení populací druhů rodu Quercus L. v rezervacích na ŠLP Křtiny. Disertační práce. Brno, MZLU: 194 s.

Požgaj J. 1985. Poznávanie autochtónnych dubov Slovenska. Lesnícky časopis, 31 (1): 3–7.

Požgaj J. 2004. Výskum pôvodných druhov rodu Quercus L. na Slovensku v po-sledných desaťročiach. In: Karas, J., Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické den-drologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference, Kostelec nad Černými lesy 12.–13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU: 57–75.

Požgaj J., Horvátová J. 1986. Variabilita a  ekológia druhov dubu Quercus L. na Slovensku. Acta Dendrobiologica: 151 s.

Savulescu T. 1952. Flora Republici Populare Romane. Bucurest, Academia repub-lici populare Romane: 224–260.

Směrnice Rady 1999/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o  uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh. Ústřední věstník Evropské unie, 03/sv. 28 CS: 148–171.

Šindelář J., Hynek V. 2000. Dub letní a zimní, diferenciace při obnově lesních po-rostů a zalesňování. TEI – bulletin technicko-ekonomických informací, č. 1: 7 s.

Švolba J. 2000. Zkušenosti s rozlišováním dubů v Dolním Sasku. In: Rozlišování dubů a možnosti udržení druhové čistoty v lesních porostech. Sborník ze semi-náře. Roztoky u Křivoklátu, 12. 9. 2000. Křivoklát, Česká lesnická společnost: 39–48.

Úradníček L., Maděra P., Kolibáčová S., Koblížek J., Šefl J. 2001. Dřeviny České republiky. Písek, Matice lesnická: 333 s.

22

Úradníček L., Maděra P., Tichá S., Koblížek J. 2009. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce: 367 s.

Zpráva. 2013. Zpráva o stavu lesa a  lesního hospodářství České republiky v roce 2012. Praha, Ministerstvo zemědělství: 132 s.

9.2 Seznam publikací, které předcházely metodice

Benedíková M., Beranová L. 2003. Sběr osiva a  problematika určování druhů dubu. Lesnická práce, 82 (6): 16–17.

Benedíková M., Buriánek V., Kyseláková J. 2006. Výsledky druhové čistoty uznaných porostů dubu fenotypové třídy A. Zprávy lesnického výzkumu, 51 (1): 20–25.

Benedíková M., Kyseláková J. 2005. Druhová čistota uznaných porostů dubu. Lesnická práce, 84 (10): 20–21.

Buriánek V. 1994. Ekologická plasticita dřevin vzhledem ke klimatu a její význam pro druhovou skladbu lesů při možných klimatických změnách. Zprávy lesnic-kého výzkumu, 39 (4): 42–50.

Buriánek V. 1998a. The biodiversity and forest management in the Czech Repub-lic. In: Bachmann, P., Kohl, M., Paivinen, R. (eds.): Assessment of biodiversity for improved forest planning. Europaean Forest Institute Proceedings no 18. 1996. Dordrecht, Kluver Academic Publishers: 405–409.

Buriánek V. 1998b. The biodiversity and in situ conservation of forest gene resou-rces in the Czech Republic. In: Zencirci et al. (eds.): The proceedings of Interna-tional Symposium on in situ Conservation of Plant Genetic Diversity. Ankara, Turkey; Central Research Institute for Field Crops: 289–293.

Buriánek V. 2002. Posouzení přirozeného zmlazení na  vybraných lokalitách na území CHKO Český kras v letech 2000–2001. In: Pondělíček, M. (ed.): Péče o lesy v NPR Karlštejn. Sborník ze semináře. Vyšší odborná škola pedagogická ve Svatém Janu pod skalou, 19. února 2002. Karlštejn, SCHKO Český kras: 9–13.

Buriánek V., Benedíková M., Beranová L., Malá J. 2004. Výzkum proměnlivosti a  opatření k  zachování a  reprodukci genových zdrojů domácích druhů dubu (Quercus spp.) a lípy (Tilia spp.). Závěrečná zpráva. Jíloviště-Strnady, VÚLHM: 148 s.

23

Buriánek V., Benedíková M. 2012. Teplomilné druhy dubů v  Českém krasu a v Českém středohoří. Zprávy lesnického výzkumu, 57 (2): 101–111.

Buriánek V., Liška J., Soukup F. 2007. Posouzení stavu dubohabřin v  NPR Karlštejn a  Koda a  prognóza jejich vývoje. Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: 33 s.

Buriánek V., Novotný P., Benedíková M. 2009. Výsledky fenotypového šetření v porostech domácích druhů dubu (Quercus spp.). Zprávy lesnického výzkumu, 54 (3): 174–188.

Dias B., Diaz S., McGlone M., Hector A., Wardle D.A., Ruark G., Gitay H., Toivonen H., Thompson I., Mulongoy K.J., Guariguata M.R., Straka P., Buriánek V. 2003. Biodiversity and linkages to climate change. In: Interlink-ages between biological diversity and climate change. Advice on the integra-tion of biodiversity consideration into implementation of the United Nations Framework Convention on Climate Change and its Kyoto protocol. Montreal, Secretariat of the Convention on Biological Diversity: 154 p. (CBD Technical Series no. 10): 19–29.

Frýdl J., Buriánek V., Malá J. 2006. Genetické zdroje lesních dřevin, jejich ochra-na a dostupnost. In: Ochrana rostlinných a  živočišných zdrojů v ČR, přístup uživatelů k  nim a  otázky biologické bezpečnosti; Genetické zdroje – jejich ochrana a dostupnost. Sborník ze semináře. Novotného lávka 5, Praha 1, 28. 8. 2006. Praha, Ministerstvo životního prostředí: 18–23.

Hynek V., Buriánek V., Frýdl J. 1998. NPR Karlštejn jako genová základna. In: Pondělíček, M. (ed.): Problematika přírodě blízkých lesů v NPR Karlštejn. Sbor-ník ze semináře. 29. 9. 1998, Karlštejn, SCHKO Český kras: 19–24.

Korn H., Ntayombya P., Berghäll O., Cotter J., Lamb R., Ruark G., Thomp-son I., Ammerman K., Aradottir A., Biro Y., Bridgewater P., Buriánek V., Dieme S., Coates D., Cooper D., Forner C., Gillison A., Guariguata M.R, Josten H., McCully P., McIntyre B., Ndiang´ui N., Neukirchen B., No-ble I., Thuille A., Toivonen H., Vierros M. 2003. Climate change mitigation and adaptation options: Links to, and impacts on, biodiversity. In: Interlinkages between biological diversity and climate change. Advice on the integration of biodiversity consideration into implementation of the United Nations Frame-work Convention on Climate Change and its Kyoto protocol. Montreal, Secre-tariat of the Convention on Biological Diversity: 154 p. (CBD Technical Series no. 10): 48–87.

Uhlířová, J., Kapitola, P.  (eds.). 2004. Poškození lesních dřevin. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce: 281 s.

24

10 PŘÍLOHY

10.1 Přehledové tabulky charakteristik jednotlivých druhů (podle Magice 2002)

25

POPI

SH

abitu

s –

výš-

ka, t

var k

orun

y,

bork

a

Leto

rost

y –

barv

a, p

rů-

řez,

odě

ní,

olys

áván

í

Pupe

ny –

tvar

, ve

likos

t, tv

ar

a od

ění š

upin

List

y –

tvar

, vel

ikos

t, ok

raj,

oděn

í, ži

lnat

ina,

řa

pík

Kvě

ty, k

věte

nstv

í –

tvar

, um

ístě

ní, o

dění

Plod

y –

stop

ka, t

var,

oděn

í, ža

ludy

Číš

ky,

šupi

ny č

íšek

–

tvar

, okr

aj,

oděn

í, sr

ůs-

tání

Dru

h

Dub zimníQuercus petraea (Matt.) Liebl.

stro

m 2

0–30

(3

5) m

, km

en

válc

ovitý

(prů

měr

až

1 m

), ko

runa

ko

mpa

ktní

, kůr

a zp

očát

ku h

ladk

á,

lesk

lá, b

orka

ro

zpra

skan

á,

šedo

čern

á

leto

rost

y ly

sé, t

mav

ě ol

ivov

ě ze

le-

né, l

entic

ely

drob

né, ř

ídce

ro

ztro

ušen

é

pupe

ny v

ejči

té,

do 8

mm

dlo

uhé,

šu

piny

hně

dé

listy

zře

teln

ě st

opka

té

(12–

30 m

m),

čepe

l te

nká,

obv

ejči

tá, š

iroká

(1

6×10

cm) n

a bá

zi k

líno-

vitá

, peř

enol

aloč

natá

, 5–8

(1

0) p

árů

lalo

ků, n

a líc

i ly

sá, n

a ru

bu p

ýřitá

dro

b-ný

mi (

2–3

mm

) chl

oupk

y

♂ k

věty

– a

ž 6

cm d

lou-

hé, s

topk

a ly

sá, n

ebo

s říd

kým

i chl

oupk

y,

okvě

tí je

6–8

díln

é♀

kvě

ty –

3 k

rátk

é čn

ělky

, přis

edlé

až

krát

ce s

topk

até,

rost

ou

nahl

ouče

ně v

e sk

upi-

nách

žalu

dy

podl

ouhl

e ve

jčité

, př

ised

lé

(po

1–3)

, ne

bo

na k

rátk

ých

(do

1,5

cm)

stop

kách

číšk

a te

n-ko

stěn

ná

s dr

obný

mi,

vejč

itě k

opi-

natý

mi š

upi-

nam

i

Dub žlutavýQuercusdalechampii Ten.

stro

m v

ysok

ý až

30

m, v

ětve

m

éně

prav

idel

né,

vodo

rovn

ě ro

s-to

ucí

leto

rost

y ly

sé, h

ně-

doče

rven

é,

poče

tné

kru-

hové

lent

icel

y

pupe

ny v

ejči

tě

kuže

lovi

té,

pom

ěrně

štíh

lé,

někd

e m

írně

ohnu

té a

od

vět-

ve o

dstá

vajíc

í

řapí

k žl

ábko

vitý

, lis

ty

na v

ětvi

rovn

oměr

ně ro

z-lo

žené

, zře

teln

ě st

opka

té,

úzce

elip

sovi

té a

ž ko

pina

-té

, čep

el n

ejši

rší v

dol

ní

polo

vině

, 8–1

3 cm

dlo

uhá,

5–

7 cm

širo

ká, n

a líc

i le-

sklá

, na

rubu

pýř

itá, h

ojné

in

terk

alár

ní ž

ilky

♂ k

věty

na

hust

ě pý

řité

stop

ce, o

květ

í 6dí

lné

s tro

júhe

lník

ovitý

mi,

hust

ě ch

lupa

tým

i a

brvi

tým

i cíp

y♀

kvě

ty k

rátc

e (1

–3 c

m) s

topk

até,

po

1 až

5 p

řised

lé, s

e tře

mi

bliz

nam

i

stop

ka k

rát-

ká, ž

alud

y el

ipso

idní

až

vejč

ité

číšk

a ka

-lic

hovi

tá,

siln

ostě

nná,

žl

utoh

nědá

s

ovál

ným

i ko

sočt

vere

č-ný

mi š

upi-

nam

i, si

vě

pýřit

á, v

dol

ní

část

i hrb

olat

ě zh

rubl

á

Dub mnohoplodýQuercus polycarpa Schur

stro

m 2

5–30

m,

štíh

lejš

í než

du

b zi

mní

, řid

ší

koru

na, n

a vo

l-né

m p

rost

rans

tví

koša

tá, b

orka

st

ředn

ě po

pras

-ka

ná s

úzk

ými

trhlin

ami

leto

rost

y hn

ědoč

er-

vené

, lys

é,

s po

četn

ými

elip

sovi

tým

i, po

měr

ně

velk

ými

lent

icel

ami

pupe

ny v

ejči

tě

kuže

lovi

té a

ž tu

pě z

akon

čené

, 5–

10 (1

2) m

m

dlou

hé, l

ysé

nebo

jen

slab

ě pý

řité,

na

konc

i vě

tví n

ahlo

uče-

né d

o sk

upin

průř

ez řa

píke

m p

olo-

kruh

ovitý

, lis

ty v

ýraz

ně

stop

katé

, kož

ovité

, na

líci

tmav

ozel

ené,

na

rubu

na-

mod

ralé

, čep

el e

lipso

vitá

, m

ělce

lalo

čnat

á (v

lnko

vi-

tá) s

e 7–

11 p

áry

žile

k

♂ k

věty

na

dlou

hých

, říd

ce c

hlup

atýc

h st

op-

kách

♀ k

věty

obv

ykle

přis

ed-

lé v

úžl

abí l

istů

neb

o na

pýř

itých

až

3 cm

dl

ouhý

ch s

topk

ách,

vě

tšin

ou p

o 2–

6, z

řídka

je

dnot

livě

žalu

dy š

iro-

ce v

ejči

té,

na k

onci

m

írně

pro-

hlou

bené

číšk

a ši

roká

, m

isko

vitá

, ve

spo

dní

část

i bra

da-

vičn

atá

26

POPI

SH

abitu

s –

výš-

ka, t

var k

orun

y,

bork

a

Leto

rost

y –

barv

a, p

rů-

řez,

odě

ní,

olys

áván

í

Pupe

ny –

tvar

, ve

likos

t, tv

ar

a od

ění š

upin

List

y –

tvar

, vel

ikos

t, ok

raj,

oděn

í, ži

lnat

ina,

řa

pík

Kvě

ty, k

věte

nstv

í –

tvar

, um

ístě

ní, o

dění

Plod

y –

stop

ka, t

var,

oděn

í, ža

ludy

Číš

ky,

šupi

ny č

íšek

–

tvar

, okr

aj,

oděn

í, sr

ůs-

tání

Dru

hDub letníQuercus robur L.

stro

m 3

0–40

(4

5) m

vys

oký,

ši

roká

nep

ravi

-de

lná

koru

na,

bork

a ro

vnom

ěr-

ně ro

zpuk

aná,

na

dně

trhl

in

narů

žově

lá

mla

dé v

ýhon

-ky

oliv

ově

hněd

é se

še

dým

ods

tí-ne

m, h

olé,

le

ntic

ely

mal

é, k

ruho

-vi

té

pupe

ny v

ejči

té,

šupi

ny o

brác

eně

vejč

ité a

ž ve

jči-

té, l

ysé,

pou

ze

vzác

ně c

hlup

a-té

, svě

tle h

nědé

, ok

raj b

ez b

rv

listy

krá

tce

(5–7

mm

) st

opka

té, d

olů

srdc

ovitě

la

ločn

até,

čep

el č

asto

as

ymet

rická

s c

elok

raj-

ným

i lal

oky,

na

líci t

mav

ě ze

lená

, hol

á, n

a ru

bu ta

ké

holá

, zel

enka

vá, p

ouze

vý

jimeč

ně o

kolo

žile

k ch

lupa

tá

♂ k

věty

3–5

cm d

lou-

hé, s

topk

a ly

sá (s

labě

ch

lupa

tá)

♀ k

věty

na

dlou

hých

(a

ž 12

cm

) lys

ých

stop

kách

, okv

ětí j

e 5–

7lal

očné

, čně

lky

3,

bliz

ny k

arm

ínov

é

stop

ka p

lo-

dens

tví j

e po

měr

ně

siln

á a

pev-

ná, k

ratš

í ne

ž ½

dél

ky

čepe

le

číšk

a po

lo-

kulo

vitá

až

kuže

lovi

tá,

tenk

ostě

nná,

šu

piny

těsn

ě př

itisk

nuté

, pl

oché

Dub jadranskýQuercus virgiliana (Ten.) Ten.

stro

m a

ž 20

m,

bork

a v

dosp

ě-lo

sti h

rubá

, po-

déln

ě rý

hova

ná,

příč

ně je

n m

álo

mla

dé v

ětve

je

mně

še-

dopl

stna

té,

někd

y re

zavě

pl

stna

té,

mén

ě ná

-pa

dné

než

u du

bu p

ýři-

tého

pupe

ny v

ej-

čité

, čas

to

čtyř

hran

né,

5–8

mm

dlo

uhé,

po

měr

ně v

elké

, pl

stna

té

řapí

k dl

ouhý

0,9

–1,9

cm,

kožo

vitá

čep

el s

e 6–

8 la

loky

dlo

uhá

7–11

cm,

na b

ázi u

ťatá

, na

líci

i rub

u pl

stna

tá, l

íc o

lysá

vá

♂ k

věty

8 cm

dlo

uhé,

hu

stě

sivě

chl

upat

é,

okvě

tí 6–

8díln

é ♀

kvě

ty n

a 2–

8 cm

dl

ouhý

ch s

topk

ách

až

přis

edlé

, cíp

y vě

tšin

ou

voln

é

žalu

dy v

ej-

čité

, po

2–3

na s

ilnýc

h,

plst

natý

ch

stop

kách

, 1–

5 cm

dlo

u-hý

ch, n

ěkdy

té

měř

přis

ed-

lé v

paž

dí

listů

šupi

ny

na č

íšce

na

hřb

etě

vykl

enut

é,

hust

ě pý

řité

Dub pýřitýQuercus pubescens Willd.

keř a

ž m

alý

stro

m 1

2–15

m

vyso

ký s

křiv

o-la

kým

km

enem

a

pom

ěrně

ku-

lato

u ko

runo

u,

bork

a na

čern

alá,

u

paty

tém

ěř

čtve

rcov

itě ro

z-pu

kaná

, siln

á

mla

dé v

ětve

vý

razn

ě hu

s-tě

pls

tnat

é,

někd

y m

írně

olys

ávaj

ící

pupe

ny p

oměr

-ně

mal

é (d

élka

do

0,5

cm

), šu

piny

plo

ché,

hu

stě

plst

naté

, kl

ínov

ité, b

ez

stře

dníh

o po

dél-

ného

žeb

rovi

té-

ho z

hrub

nutí

řapí

k na

prů

řezu

okr

ou-

hlý,

dlo

uhý

0,9–

1,5

cm,

čepe

l obv

ejči

tá a

ž el

ipso

-vi

tá, 2

× pe

řeno

lalo

čnat

á se

4–6

pár

y la

loků

, líc

ol

ysáv

á, tv

ar a

vel

ikos

t lis

tů v

elm

i pro

měn

livé

♂ k

věty

na

6 cm

dlo

u-hý

ch s

topk

ách,

hně

-da

vě p

lstn

até,

okv

ětí

velm

i hlu

boko

čle

něné

do

5–8

cíp

ů♀

kvě

ty té

měř

přis

edlé

až

sto

pkat

é (8

mm

), ok

větí

plst

naté

, bliz

ny

ovál

né

žalu

dy ú

zce

vejč

ité, 8

–12

×25

mm

číšk

a te

n-ko

stěn

ná, š

u-pi

ny p

loch

é,

klín

ovité

, pl

stna

té

27

POPI

SH

abitu

s –

výš-

ka, t

var k

orun

y,

bork

a

Leto

rost

y –

barv

a, p

rů-

řez,

odě

ní,

olys

áván

í

Pupe

ny –

tvar

, ve

likos

t, tv

ar

a od

ění š

upin

List

y –

tvar

, vel

ikos

t, ok

raj,

oděn

í, ži

lnat

ina,

řa

pík

Kvě

ty, k

věte

nstv

í –

tvar

, um

ístě

ní, o

dění

Plod

y –

stop

ka, t

var,

oděn

í, ža

ludy

Číš

ky,

šupi

ny č

íšek

–

tvar

, okr

aj,

oděn

í, sr

ůs-

tání

Dru

hDub balkánskýQuercus frainetto Ten.

moh

utný

stro

m,

ve s

tředu

are

álu

vyso

ký a

ž 40

m,

přím

ý km

en, š

tíh-

lé v

ětve

, pod

élně

ro

zpuk

aná

bork

a

nejm

ladš

í vý

hony

sil-

né, p

římé,

pl

stna

té,

někd

y ol

ysá-

vají

podo

bně

jako

líc

listu

pupe

ny v

ejči

té,

pom

ěr. v

elké

, 3–

9 m

m d

louh

é s

plst

natý

mi

šupi

nam

i, pa

-lis

ty o

pada

vé,

zůst

ávaj

í jen

na

term

inál

ních

pu

pene

ch

listy

vel

mi k

rátc

e st

op-

katé

, dél

ka řa

píku

2–5

(1

2) m

m, č

epel

obv

ykle

ob

vejč

itá, h

lubo

ce p

eře-

nola

ločn

atá

s hl

ubok

ými

úzký

mi z

ářez

y a

8–9

páry

ži

lek,

hus

tě p

lstn

atá

♂ k

věty

na

stop

kách

hn

ědě

reza

vě p

lstn

a-tý

ch, o

květ

í 6–8

četn

é s

5–10

tyči

nkam

i♀

kvě

ty js

ou n

ahlo

uče-

né, v

ětši

nou

přis

edlé

, ok

větí

je m

isko

vité

, 5–

6lal

očna

té

plod

y ve

sku

-pi

nách

v p

až-

dí k

onco

vých

lis

tů, n

ejča

s-tě

ji př

ised

lé,

žalu

d ve

jčitý

, až

do

polo

vi-

ny p

onoř

ený

v čí

šce

číšk

a te

n-ko

stěn

ná,

stříb

řitá,

šu-

piny

plo

ché,

hu

stě

pýřit

é se

zes

ílený

m

žebr

em

Dub cerQuercus cerris L.

stro

m 2

0–30

(3

5) m

vys

oký,

št

íhlý

km

en,

bork

a na

šedl

á,

hlub

oce

žláb

kovi

-tě

rozp

ukan

á

mla

dé

výho

ny p

o-m

ěrně

siln

é,

šedo

hněd

é až

žlu

tavé

, pý

řité,

něk

dy

nevý

razn

ě hr

anat

é

pupe

ny d

robn

é,

šupi

ny p

lstn

até,

je

diný

náš

dub

, kt

erý

má

pupe

-ny

obk

lope

né

vytrv

alým

i nitk

o-vi

tým

i pal

isty

listy

sto

pkat

é, č

epel

vel

mi

prom

ěnliv

á, p

odlo

uhlá

až

obv

ejči

tá, n

a bá

zi

zaok

rouh

lená

, s o

sink

a-tý

mi l

alok

y, n

a líc

i les

klá,

na

rubu

zel

enav

ě ch

lupa

-tá

, drs

ná

♂ k

věty

(4–1

1 cm

) při-

sedl

é, o

květ

í 5–6

díln

é s

4–5

tyči

nkam

i♀

kvě

ty p

o 1–

8 na

pls

tnat

ých

(hru

bých

) st

opká

ch

plod

y př

i-se

dlé

nebo

na

1–2

cm

stop

kách

po

2–7

ve

sku

pině

, do

zráv

á až

dru

hým

ro

kem

číšk

a ve

lká,

ob

rost

lá

šídl

ovitý

mi

šupi

nam

i

Dub sivozelenýQuercus pedunculiflora C. Koch

stro

m 3

0 m

vy

soký

, hab

item

po

dobn

ý du

bu

letn

ímu

leto

rost

y hn

ě-da

vé, l

ysé,

s

velk

ými

elip

sovi

tým

i le

ntic

elam

i

pupe

ny v

ejči

té,

hněd

é, 5

–8 m

m

dlou

hé, š

upin

y br

vité

řapí

k 3–

5 (1

0) m

m

dlou

hý, č

epel

širo

ce

elip

sovi

tá a

ž ob

vejč

itá, n

a bá

zi s

rdco

vitě

lalo

čnat

á,

lalo

ky č

epel

e hl

uboc

e za

říznu

té, š

iroké

, cel

o-kr

ajné

, pro

stře

dní k

olm

é na

osu

list

u, č

epel

na

líci

olys

ávaj

ící,

na ru

bu š

edě

plst

natá

, čet

né in

terk

alár

-ní

žilk

y

♂ k

věty

4–8

(10)

mm

dl

ouhé

, pls

tnat

á st

op-

ka, o

květ

í hlu

boce

čl

eněn

é, la

loky

brv

ité,

vně

plst

naté

♀ k

věty

na

8–15

cm

dl

ouhý

ch, t

enký

ch

stop

kách

, okv

ětí j

e 6–

8díln

é, u

vnitř

pls

tna-

té, s

rost

lé d

o tru

bky

žalu

dy v

ej-

čité

, po

1–4

oblo

ukov

itě

visí

cí n

a te

nké,

dlo

uhé

stop

ce

číšk

a si

l-no

stěn

ná,

šupi

ny n

a bo

cích

sro

st-

lé, s

amet

ové,

šp

ičky

vol

né,

tmav

ší

28

POPI

SEk

olog

ické

nár

oky

– po

dlož

í, pů

da

vláh

a, s

větlo

Prom

ěnliv

ost,

čast

é ni

žší t

axon

yH

ospo

dářs

ký v

ýzna

m le

snic

ký,

dřev

ařsk

ý, p

ůdoo

chra

nný

Dru

h

Dub

zim

níQ

uerc

us p

etra

ea

(Mat

t.) L

iebl

.

Svě

tlo- a

tepl

omiln

ý, p

řizpů

sobe

ný n

iž-

ším

srá

žkám

. Ros

te v

ětši

nou

na k

ysel

ém

podl

oží,

chud

ších

pro

pust

ných

půd

ách

i na

vápe

nci,

nero

ste

na p

ůdác

h og

leje

-ný

ch. J

e ci

tlivý

na

mrá

z.

Mén

ě pr

oměn

livý,

ale

kříž

í se

s jin

ými

duby

. Pro

měn

livý

ve tv

aru

a ve

likos

ti la

loků

, lis

t je

zako

nčen

typi

ckým

i tře

mi

vrch

oly.

V o

kras

ném

zah

radn

ictv

í se

pěst

uje

více

hab

ituál

ních

a b

arev

ných

ku

ltiva

rů.

Hos

podá

řská

dře

vina

prv

ořad

ého

význ

amu

pro

trvan

livé

kval

itní d

řevo

vy

užív

ané

v ře

mes

lné

výro

bě i

v pr

ů-m

yslu

, v d

olec

h, n

a vo

dníc

h st

avbá

ch

(odo

lává

vlh

kost

i). O

bsah

uje

třísl

o-vi

ny.

Dub

žlu

tavý

Que

rcus

dal

e-ch

ampi

i Ten

.

Pod

obné

jako

dub

zim

ní, l

épe

snáš

í su

cho,

tepl

omiln

ější

, čas

tý n

a pů

dách

ne

utrá

lníc

h, v

ápen

itých

. Ros

te n

a su

š-ší

ch s

tano

višt

ích

v řid

ších

por

oste

ch

spol

u s

dube

m p

ýřitý

m.

List

y rů

zné

velik

osti

i hlo

ubky

lalo

ků,

někd

y až

ke

stře

dní ž

ilce,

řapí

k na

žlou

t-lý

, něk

dy n

ačer

vena

lý. Č

asto

se

kříž

í s

jiným

i dub

y.

Hos

podá

řsky

ste

jně

cenn

ý ja

ko d

ub

zim

ní. V

mlá

dí v

yžad

uje

hust

ší s

pon

nebo

výp

lňov

ou d

řevi

nu. D

řevo

dob

ré

kval

ity v

yuží

vané

ve

stav

ebni

ctví

a

kolá

řstv

í.

Dub

mno

hopl

odý

Que

rcus

pol

ycar

-pa

Sch

ur

Svě

tlom

ilná

a te

plom

ilná

dřev

ina

s ná

-ro

ky o

bdob

ným

i jak

o du

b zi

mní

, víc

e te

plom

ilný

a ví

ce p

řizpů

sobi

vý s

ušší

m

stan

oviš

tím. D

obře

sná

ší ja

k ne

utrá

lní,

tak

i kys

elé

půdy

kře

men

ců i

krys

talin

ika.

Čas

té ta

xony

s rů

zně

velk

ou č

epel

í lis

tů

a dé

lkou

sto

pky

plod

u. Ř

ídké

jsou

typy

s

velm

i měl

kou

lalo

čnat

ostí

a še

davě

zb

arve

né n

a líc

i. B

yli z

jiště

ni k

řížen

ci

(Q. ×

barn

ovae

) s 1

8 ža

ludy

ve

skup

ině.

V m

inul

osti

byl p

oklá

dán

za d

ub z

im-

ní. D

řevo

ste

jné

kval

ity ja

ko o

stat

ní

druh

y ve

sku

pině

.

Dub

letn

íQ

uerc

us ro

bur L

.

Svě

tlom

ilná

a te

plom

ilná

dřev

ina,

citl

ivá

k po

zdní

m m

razů

m. D

ává

před

nost

vlh

-ký

m h

lubo

kým

hum

ózní

m p

ůdám

na

alu-

viíc

h, v

níž

inác

h i v

pah

orka

tinác

h.

Velk

é ro

zdíly

ve

velik

osti,

lalo

čnat

osti

a pr

avid

elno

sti l

istů

i v

délc

e st

opky

pl

odu

a od

ění r

ubu

listů

.

Odo

lněj

ší, d

orůs

tá a

ž 2

m v

e vý

četn

í tlo

ušťc

e. D

řevo

výb

orné

kva

lity

má

širo

ké v

yuži

tí.

Dub

jadr

ansk

ýQ

uerc

us v

irgili

a-na

(Ten

.) Te

n.

Tepl

omiln

ý, n

árok

y po

dobn

é ja

ko d

ub

pýřit

ý, n

ejča

stěj

i na

vápe

ncíc

h a

vápe

ni-

tém

pod

loží

, vul

kani

tech

.

Širš

í lis

tové

čep

ele,

bez

pečn

ě ro

ze-

znat

elný

pod

le c

hlup

atýc

h vy

pouk

lých

šu

pin

číše

k. V

elko

listé

form

y s

kožo

vito

u če

pelí

v oc

hran

ných

lesí

ch.

Vzr

ůste

m v

yšší

, tvá

rněj

ší n

ež d

ub

pýřit

ý. P

ro z

ales

ňová

ní s

uchý

ch

skel

etov

itých

půd

, náh

rada

za

cery

na

váp

enci

a s

praš

i. V

ýzna

m b

ioce

no-

logi

cky

větš

í než

při

výsa

dbě

boro

vic.

Dub

pýř

itýQ

uerc

us p

ubes

-ce

ns W

illd.

Výr

azně

tepl

omiln

á a

svět

lom

ilná

leso

- st

epní

dře

vina

, dob

ře s

náší

suc

ho.

Upř

edno

stňu

je b

azic

ké h

orni

ny, č

astý

na

vul

kani

tech

, ner

oste

na

krys

talin

iku.

Nej

více

pro

měn

livý

tvar

em, v

elik

ostí

a čl

enito

stí l

isto

vé č

epel

e. R

ozdí

lný

také

vě

tven

ím a

výš

kou

jedi

nců

(keř

–stro

m).

Typi

cká

leso

step

ní d

řevi

na, h

mot

ou

mén

ě dů

leži

tá, v

ýzna

mná

bio

ceno

-lo

gick

y a

pro

ochr

anu

půd.

Och

rana

sk

alna

tých

hře

benů

.

29

POPI

SEk

olog

ické

nár

oky

– po

dlož

í, pů

da

vláh

a, s

větlo

Prom

ěnliv

ost,

čast

é ni

žší t

axon

yH

ospo

dářs

ký v

ýzna

m le

snic

ký,

dřev

ařsk

ý, p

ůdoo

chra

nný

Dru

h

Dub

bal

káns

kýQ

uerc

us fr

ai-

netto

Ten

.

Nej

více

tepl

omiln

ý do

mác

í dru

h du

bu,

ostrů

vkov

itě ro

zšíře

ný n

a vá

penc

ích,

vý

skyt

váz

aný

na e

xtré

mně

tepl

é vý

-ži

vné

půdy

. Sná

ší i

polo

stín

, nen

ároč

ný

na p

ůdní

vlh

kost

.

Znač

ně p

rom

ěnliv

ý čl

eněn

ím li

stu

a od

ěním

. Kříž

í se

s př

íbuz

ným

i dru

hy

skup

iny.

Výj

imeč

ně n

a ex

trém

ně te

plýc

h po

lo-

hách

při

hran

ici s

pan

onsk

ou o

blas

tí.

Est

etic

ky v

elm

i půs

obiv

ý. H

ospo

-dá

řsky

zan

edba

teln

ý ja

ko c

hrán

ěný

vzác

ný d

ruh.

Dub

cer

Que

rcus

cer

ris L

.

Tepl

omiln

ý a

svět

lom

ilný,

sná

ší s

uché

, m

ělké

a s

kele

tovi

té p

ůdy

i na

kyse

lém

po

dlož

í chu

dém

na

živi

ny, v

yhýb

á se

vá

penc

ovým

půd

ám. Č

astý

výs

kyt m

ra-

zové

kýl

y.

Pro

měn

livý

tvar

em č

epel

e, la

loky

ost

ré

nebo

zao

blen

é, v

ždy

s os

inka

mi.

Pov

ažov

án z

a m

éněc

enný

dru

h m

ezi

duby

pro

bar

vu d

řeva

a š

iroké

dře

ňo-

vé p

aprs

ky. D

říve

na ž

elez

ničn

í pra

ž-ce

, dne

s ja

ko p

aliv

o a

tepl

é dl

ažby

. B

ohat

é úr

ody

žalu

dů js

ou v

yuží

vány

ja

ko k

rmiv

o.

Dub

siv

ozel

ený

Que

rcus

ped

un-

culifl

ora

C. K

och

Nár

oky

podo

bné

jako

dub

letn

í, se

kte

-rý

m b

ývá

zam

ěňov

án.

Znač

ná p

rom

ěnliv

ost v

e ve

likos

ti lis

tové

če

pele

i v

délc

e řa

píku

.H

ospo

dářs

ký v

ýzna

m s

tejn

ý ja

ko d

ub

letn

í, vý

znam

ný ja

ko k

rajin

otvo

rný

prve

k hl

avně

v n

ížin

ách,

vys

azov

aný

také

do

park

ů.

30

10.2 Kresby listů a číšek jednotlivých dru-hů (orig. M. Benedíková)

31

32

10.3 Fotografická příloha

Foto 1: Dub pýřitý (Quercus pubescens) – LS Litoměřice, lokalita Lužice (přírodní re-zervace Lužické šipáky) (V. Buriánek)

33

Foto 2: Dub cer (Quercus cerris) – LZ Židlochovice, polesí Valtice (M. Benedíková)

Foto 3: Dub cer (Quercus cerris) – LS Litoměřice (V. Buriánek)

34

Foto 4: Dub žlutavý (Quercus dalechampii) – České středohoří, lokalita Strážiště (V. Buriánek)

35

Foto 5 a 6: Dub žlutavý (Quercus dalechampii) – Újezdsko, oblast LS Buchlovice (M. Benedíková)

36

Foto 7: Dub mnohoplodý (Quercus polycarpa) – Újezdsko, oblast LS Buchlovice (M. Benedíková)

Foto 8: Dub mnohoplodý (Quercus polycarpa) – LZ Židlochovice, polesí Valtice (M. Benedíková)

37

Foto 9: Dub jadranský (Quercus virgiliana) – LZ Židlochovice, polesí Valtice (M. Bene-díková)

Foto 10: Dub balkánský (Quercus frainetto) – Národní park Podyjí (M. Benedíková)

38

Foto 11: Dub letní na hrázi rybníka Svět – Třeboňsko (V. Buriánek)

39

Foto 12: Porost dubu pýřitého (Quercus pubescens) na lokalitě Štrbický vrch (Špičák), Lesy sever Bílina (V. Buriánek)

40

METHODOLOGICAL MANUAL FOR NATIVE OAK SPECIES DETERMINATION

Summary

Oak trees belong to the most important broadleaved forest tree species in the Czech Republic both economically and ecologically. Their proportion in the tree species composition currently reaches 7%, while it is proposed to increase this share to 9%. Their importance in Central Europe will in the future probably increase substantially as a result of potential global climate change with increasing global warming trends. Oak is considered in Central Europe and worldwide as a  taxonomically difficult genus. Their determination represents the biggest long-term problem among forest tree species in Czech forestry. Up to eight native oak species have been recorded but some of them are difficult to identify. The aim of this methodology is to provide a simple, clear and self-explanatory handbook on identifying oak trees in the field. It describes all of the native species and includes their distribution, ecology and habitat requirements. Methods for oak species determination were worked out in order to determine the main oak species when using simple traits without more detailed botanical knowledge and are based primarily on the traits of the leaves (especially the length of the petioles), as well as the presence of stipules, felt-like young leaves, shoots and buds. An important additional trait – the length of acorn infructescence peduncles was also used. Other important features necessary for proper determination of the rarer minor species are acorn cups. The methodology includes a simplified clear key for identification of main oak species and more detailed instructions and guidelines useful for identifying rare difficult to identify species. To conclude the economic aspects as well as recent introduction and economic importance are described. The methodology is complemented by photographic documentation and illustrations of leaves and acorns for some species. Finally, a list of reference is presented. The methodology is intended as a  tool for all practical foresters, staff in forest management, state administration and nature protection. It is also applicable for forest inventory personnel and forest typology experts, forest owners, forest managers, teachers and students of forestry and biologically oriented educational institutions, as well as experts in forestry research, other professional staff and amateur enthusiasts among the general public.

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.www.vulhm.cz

LESN

ICKÝ

PR

ŮVOD

CE