Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

96
. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta . Psychologický ústav . Studijní rok 2008/2009 DIPLOMOVÁ PRÁCE Jan Švehlík Vedoucí diplomové práce: Mgr. Miroslav Filip, Ph.D. Brno 2009

Transcript of Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Page 1: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta

. Psychologický ústav

. Studijní rok 2008/2009

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt·

a její mapování Testem sémantického výb¥ru

Jan Švehlík

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Miroslav Filip, Ph.D.Brno 2009

Page 2: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatnea uvedl v ní veškerou literaturu a jiné prameny, které jsem použil.

V Brne . . . . . . . . . . . . . . . podpis . . . . . . . . . . . . . . .

Page 3: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Podekování

Dekuji všem, kterí se mého výzkumu zúcastnili, a také tem, pro nežmohla být doba, behem níž jsem na své diplomové práci pracoval,

nelehkou zkouškou trpelivosti a psychické odolnosti.

Page 4: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Obsah

Úvod 3

1 Teoretická £ást 4

1.1 Zpusoby definování kreativity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

1.1.1 Dichotomické delení definic kreativity . . . . . . . . . . . 6

1.1.2 G. J. W. Smith – Jak definovat kreativitu? . . . . . . . . . 14

1.1.3 Nekteré další aspekty zkoumání kreativity . . . . . . . . 20

1.1.3.1 Pohled na potenciál rozvoje kreativity . . . . . 20

1.1.3.2 Promeny v kreativite ve vztahu k veku . . . . . 21

1.2 Úvod do psychologie osobních konstruktu . . . . . . . . . . . . 25

1.2.1 George Alexander Kelly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1.2.2 Základní pojmy Kellyho teorie . . . . . . . . . . . . . . . 27

1.2.2.1 Konstrukt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

1.2.2.2 Rozsah vhodnosti a ohnisko vhodnosti . . . . . 29

1.2.2.3 Základní postulát psychologie osobních kon-

struktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

1.2.2.4 Jedenáct dusledku základního postulátu . . . . 31

1.2.3 PCP a emoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

1.2.4 Možnost porozumet druhému cloveku . . . . . . . . . . 33

1.3 Umístení kreativity v rámci PCP . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

1.3.1 Kellyho pojetí kreativity – cyklus kreativity . . . . . . . . 36

1.3.2 Loosening a tightening . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

1.3.3 Hodnotící aspekty cyklu kreativity . . . . . . . . . . . . . 42

1.3.4 Kreativní jedinec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

1

Page 5: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.3.5 G. A. Kelly versus G. J. W. Smith . . . . . . . . . . . . . . 44

1.3.6 Kreativita a rozsah vhodnosti konstruktu . . . . . . . . . 46

1.3.7 Tvurcí psaní z pohledu PCP . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

1.4 Popis Testu sémantického výberu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

1.4.1 Analýza vstupních dat u revidované verze TSV . . . . . 57

1.4.2 Neverbální podnetový materiál v TSV . . . . . . . . . . . 63

1.4.3 TSV a psychologie osobních konstruktu . . . . . . . . . . 64

1.4.4 Postup administrace TSV . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

1.5 Test sémantického výberu a cyklus kreativity . . . . . . . . . . . 66

2 Výzkumná £ást 71

2.1 Výzkumné hypotézy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

2.2 Metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.1 Výzkumný soubor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.2 Použitá metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.2.1 Predkládané elementy . . . . . . . . . . . . . . 72

2.2.2.2 Predkládané atributy . . . . . . . . . . . . . . . 73

2.2.3 Postup sberu dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.3.1 Postup administrace . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.3.2 Instrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

2.2.4 Metody zpracování dat a jejich výsledky . . . . . . . . . 75

2.3 Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Záv¥r 90

Literatura 91

2

Page 6: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Úvod

Mým prvotním úmyslem bylo navázat touto prací na dosavadní výzkum Testu

sémantického výberu (dále jen TSV), dosud zamerený ponejvíce na jeho apli-

kacní možnosti a psychometrické kvality. Predevším jsem však chtel prispet

novým pohledem na tento test a aplikovat jej na oblast tvorivosti. K tomuto

úcelu jsem si „vypujcil“ koncept cyklu kreativity, navržený Georgem A. Kellym.

Kellyho cyklus kreativity se snažím obhájit pred jinými, zrejme bežnejšími

pojetími kreativity. Tato v soucasnosti rozšírená pojetí podle mého názoru

postrádají dostatek „vedecké exaktnosti“ a také jakoby jim unikala podstata

jevu, zvaného kreativita. Zdá se mi, že cyklus kreativity by mohl být jednou

z mála definic, postavených ne na povrchních projevech, ale jdoucích hloubeji

– do psychologické podstaty jevu zvaného kreativita.

Dosud nevzniklo mnoho prací, které by jakýmkoliv zpusobem dávaly do

souvislosti TSV a Kellyho teorii. Proto muže tato práce sloužit také jako pod-

klad pro posouzení adekvátnosti takového propojení.

Nekterá témata, kterými se zabývám, sice zdánlive nesouvisejí s diagnosticko-

metodologickým zamerením této práce, ale pri praktickém uplatnení testu

mohou mít velký význam.1

1Mám zde na mysli zejména cást, venující významu emocí v rámci psychologie osobníchkonstruktu.

3

Page 7: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1 Teoretická £ást

V následující cásti shrnu svá teoretická východiska. Nejprve pojednám o krea-

tivite. Chci poukázat na rozmanitost toho, jak si ruzní výzkumníci tento pojem

vykládají.

Není možné, aby tato práce brala na všechny ty ruznorodé definice krea-

tivity ohled, ani aby mezi nimi hledala za každou cenu nejaký kompromis.

Nekteré definice kreativity jsou prece jen bližší dalším teoretickým východis-

kum této práce. Tem se také budu venovat podrobneji.

I když se možná neprikláním k definicím nejrozšírenejším, zároven nepouš-

tím ze zretele podstatné rysy tohoto pojmu – neztotožnuji kreativitu s nejakou

z jejích okrajových ci kontroverzních definic. Mým cílem je zachytit psycholo-

gickou podstatu kreativity.

4

Page 8: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.1 Zp·soby de�nování kreativity1

Existuje pestrá škála zpusobu, jimiž ruzní výzkumníci kreativitu definují.2

Mužeme se priklonit k nekterému z techto zpusobu a ostatní „nevidet“, nebo,

jak navrhuje Jura (2007), lze potíže spojené s „mohutností“ pojmu kreativita

obejít zavedením specifictejších pojmu3.

Toto premnožení definic pojmu kreativita má na svedomí nekolik vlivu.

Jura (2007, s. 7) uvádí, že za to muže napríklad kontaminace pojmu kreativita

„zbytky po ruzných psychologických i nepsychologických prístupech“ a také

„módnost“ tohoto pojmu, která zaprícinila jeho široké rozšírení mezi laiky

a ješte vetší rozmlžení jeho už tak velice vágní definice. O tomto problému

hovorí také G. J. W. Smith (2005), jenž vidí jeden z duvodu „zanášení“ pojmu

kreativita v tom, že do nej byly promítány ruzné romantické a líbivé pred-

stavy – predstavy, které mimo jiné vyhovovaly komercním zájmum, i když ve

svém dusledku znemožnovaly vážný psychologický výzkum takto znehod-

noceného pojmu, jakým se kreativita stala.

V posledních deseti letech se objevují snahy o usporádání dosavadních de-

finic kreativity. Ruku v ruce s tím jde také jejich hodnocení a trídení, hledání

1O etymologickém puvodu slova kreativita se zminuje Jakub Jura (2007). Uvádí, že slovo kre-ativita (což je poceštená podoba anglického výrazu creativity) vychází z latinského slovacreâre, což znamenalo plodit, tvorit, rodit, zrídit atd. Etymologie ceského výrazu tvorivost,který se obvykle považuje za ekvivalent slova kreativita, je odlišná a ne zcela jednoznacná.Dle etymologického slovníku (Holub – Lyer, 1967) se jedná o „všeslovanské slovo s puvod-ním významem ohrazovat, oplocovat, stavet ze dreva (zátvora – závora) a dále treba také svíratnebo tvrdý.“ (Jura, 2007, s. 7) Jura dále spekuluje o tom, že z tohoto konkrétního významutvorby – jakožto tvorby obydlí – se postupnou generalizací vyvinul pojem tvorba tak, jak jejchápeme dnes. Také uvažuje nad durazem, obsaženým v tomto pojmu – durazem „na prak-tickou užitecnost kreativního rešení – kdo si ,nevytvoril’, neprežil.“ Rozdíl v etiologii slovakreativita a slova tvorivost pak muže zcásti vysvetlovat mírne odlišné vnímání významutechto slov. Nicméne obvykle jsou tato slova považována za synonyma.

2Což komplikuje napríklad také pokusy o nejakou metaanalýzu dat ruzných výzkumu krea-tivity.

3Podobne používá pojem kreativní inovacní koncepty, který reprezentuje práve jen tu cást kre-ativity, jíž se ve své práci zabývá.

5

Page 9: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

spolecných a rozdílných rysu, zavrhování tech, které príliš vybocují z jakési

obecné predstavy o tomto pojmu. V této dobe vyšlo také nekolik záslužných

prací, napríklad Handbook of creativity Roberta J. Sternberga (1999), kniha The

International Handbook of Creativity, na níž se spolu se Sternbergem podílel také

James C. Kaufman (2006), a dále napríklad Creativity: Theories and Themes: Re-

search, Development, and Practice od Marka A. Runca (2007). Nicméne prací, jež

se snaží utrídit, prípadne i vyjasnit a sjednotit pojetí o tom, co se za slovem

kreativita vlastne skrývá, vzniká v posledních letech mnohem více. Jedním

z autoru, jehož prístup je podle me velmi podnetný, je G. J. W. Smith.

Na záver ješte uvedu na první pohled elegantní, možná ale až príliš „všeza-

hrnující“ definici J. Jury (2007, s. 8), který vycházel z Piagetova strukturalismu.

Jura užívá pojem tvorivost k „orámování jsoucen, jejichž jednou z vlastností

je prekrocení daného rámce“.

1.1.1 Dichotomické d¥lení de�nic kreativity

Mezi prístupy ke kreativite se mužeme pokusit vysledovat urcité dichotomie.

Ruzní výzkumníci jsou pak ve svých prístupech blíže k tomu ci onomu pólu

techto dichotomií. Nekteré z takových dichotomií se pokusím rozebrat v dal-

ším textu.

Proces versus výsledek

Pro využitelnost v psychologii – nebo slovy G. J. W. Smitha (2005, s. 293) „pro

vznik konzistentní kognitivní teorie“ kreativity – bývá prínosnejší popsat kre-

ativní proces, než výsledek kreativního procesu.

Vetšina dosavadních výzkumu kreativity se presto orientuje predevším práve

na zaznamenání výsledku.4 Krome jiného muže takový duraz na výsledek ne-

4Smith (2005, s. 293) jako príklad uvádí prístup Mumforda (2003), který považuje za zásadní

6

Page 10: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

gativne ovlivnit validitu výzkumu. Mohlo by se totiž velmi snadno stát, že

behem onoho opomíjeného procesu (který je tedy ve výzkumu jakousi „cernou

skrínkou“) se s puvodne deklarovanými nezávislými promennými smísí roz-

manité intervenující promenné, které se samotnou kreativitou pramálo sou-

visí. Pokud za kritérium kreativity považujeme výsledek, tedy urcité vnejší

projevy ci produkty, je velmi težké vyloucit další faktory, které mohou mít

na namerené hodnoty pomerne podstatný vliv. Jako príklad techto vnejších

faktoru, které samy o sobe nejsou „kreativní“, ale motivují nebo modifikují

kreativní produkt, uved’me treba kulturní zázemí zkoumaného jedince, pod-

mínky, které jej v urcitém smyslu zvýhodnují – tj. dávají mu príležitost ke

„kreativní“ produkci, osobnostní rysy, a také napríklad subjektivnost a kul-

turní podmínenost hodnocení posuzovatele daného produktu, výsledku.

Na druhou stranu by nám to celou situaci velmi zjednodušilo. Kdybychom

kreativitu definovali práve jen jejími (jasne vymezenými) vnejšími projevy

a produkty, nemuseli bychom se tolik obávat toho, že budeme merit jiný než

deklarovaný konstrukt, tedy že by naše metody merení nebyly adekvátní pro

merení takto definované kreativity. Samotný pojem kreativity by se však stal

velmi obtížne zobecnitelným a kritéria, podle nichž by se kreativita posuzo-

vala, by také neustále zastarávala.5 A tím, že takový „empirický“ pojem není

podložený žádnou komplexní teorií, je obtížné z namerených hodnot vyvozo-

vat nejaké další dusledky a závery.

pro hodnocení kreativního chování produktivitu.5Je sice možné u jedince, který je ve výzkumu zamereném na „kreativní“ produkty úspešný,

krátkodobe predikovat jeho schopnost vytváret dále podobne „kreativní“ produkty a udr-žet si svou „míru kreativity“, ale tím, jak se budou menit hodnoty interferujících promen-ných nebo budou zasahovat nové interferující promenné (budou se menit posuzovatelé,budou jiné podmínky pro tvorbu, jiné motivacní ci demotivacní faktory, zacne hrát roli cas,který poukazuje na stále se opakující navzájem si podobné „kreativní“ projevy atd.), mírajedincovy „kreativity“ bude kolísat.

7

Page 11: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Fáze kreativního procesu

Nekde na pomezí mezi popisem kreativity na základe procesu a na základe

výsledku stojí snaha popsat kreativní proces pomocí urcitých fází. Každé fázi

odpovídá urcitý typický „mezivýsledek“. Tento prístup však stále nevysvet-

luje princip premeny jednoho mezivýsledku ve druhý, princip prechodu z jedné

fáze do druhé. Proto opet není vysvetlen kreativní proces, ale pouze výsledek,

který je (víceméne na základe pozorování) popsán jako jakési „momentky“

svých zákonitých promen – napríklad od „momentky“ pocátecního zamerení

se na problém až k „momentce“ overování platnosti už nalezeného kreativ-

ního rešení. Jak píše J. Jura (2007, s. 23), „v prípade fází kreativního procesu

se obvykle vyskytuje fáze inkubace a osvícení (vhled), které jsou pro kreativní

proces zásadní, ale jejichž vnitrní mechanismy nejsou dostatecne popsány. . . “.

Fáze, které dále uvádím, vznikly jako Jurova syntéza již existujících fází,

identifikovaných ruznými autory (Wallas, Wilson, Poincaré, Seley aj.). Zde je

výcet techto Jurových fází spolu s jejich krátkým popisem (prevzato z: Jura,

2007, s. 24):

P°íprava Obsahuje identifikaci a formulaci problému.

Inkubace Je možné rozlišit dve úrovne, na kterých muže probíhat:

v¥domá Subjekt o problému vedome premýšlí, generuje alternativy, myšlen-

kove experimentuje.

nev¥domá Téma není vedome rešeno, ale je prítomno v mysli subjektu.

Vhled Náhlá emergence rešení.

Veri�kace Jedná se o zhodnocení vynorivšího se rešení.

Zhodnocení Subjekt predbežne kriticky zhodnocuje svuj tvorivý produkt, zda

jej zverejnit, realizovat apod.

8

Page 12: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Implementace Realizace kreativního rešení.

Testování Testování realizovaného rešení a jeho výsledné zhodnocení.

Kvantitativní a kvalitativní metodologie

Je treba prozkoumat nejen samotné kreativní produkty, ale také za nimi hledat

proces, díky nemuž vznikly, a promenné, které tento proces ovlivnily. U tako-

vého zkoumání (které by melo v prípade kreativity zrejme probíhat jak v ro-

vine nomotetické, tak v rovine idiografické) bych chtel zduraznit práve možnost

používat (v obou prípadech) ve vetší míre kvantitativní metodologii. Miroslav

Filip (2006) venuje jednu kapitolu své disertacní práce srovnávání kvalitativ-

ního a kvantitativního prístupu. Ukazuje, že je casto užitecné, pokud se tyto

prístupy navzájem doplnují.6 Dosud byl kvantitativní prístup užíván v mno-

hem vetší míre v nomoteticky orientovaném výzkumu. Naproti tomu merení

kreativity projevu urcitého jedince (posuzováním vnejšími posuzovateli nebo

vnitrní sebereflexí7) se témer zásadne spoléhalo na ciste kvalitativní metodo-

logii. Následné kvantitativní zpracování dat tedy probíhalo až na úrovni sku-

pin, po sumarizaci „výsledku“ získaných od jednotlivcu, a zcela se tak vyhý-

balo úrovni jedince.

Bohatost struktur, jež byly kvalitativne z individuálních dat získány a s ni-

miž se operovalo pri následné (již kvantitativní) analýze skupin probandu,

byla už predem dána schopností kvalitativní metodologie tyto struktury v in-

dividuálních datech odhalit. Stejne tak tomu bylo se „správností“ vyvozených

záveru (interpretací) na individuální rovine, jelikož i ta byla dána pouze cha-

rakterem kvalitativní metodologie a nemohla být konfrontována s výstupy

6Príkladem spolupráce kvalitativního a kvantitativního prístupu je Filipuv zpusob práces Testem sémantického výberu.

7Jeden ze sebeposuzovacích dotazníku kreativních schopností vytvorili Smith a Fäldtová podnázvem Self-Descriptive Creativity Test (SMITH – FÄLDT, 1999).

9

Page 13: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

kvantitativní analýzy (a prípadne jí i do jisté míry korigována). Pokud ale

kvantitativne zpracujeme už i samotná individuální8 vstupní data, casto se

nám odkryjí struktury, které by bez tohoto zpracování zustaly skryté. Ma-

tematická transformace, kterou aplikuje Filip (2006) na data TSV, nám tak

umožní v následné kvalitativní „fázi“ hledat v datech souvislosti a interpre-

tace, které by nás pri pohledu na puvodní netransformovaná data nenapa-

daly.9

Eminentní a kaºdodenní kreativita10

Nekteré „teorie“ kreativity, jako napríklad ta Runcova (2007) nebo Arasteha

a Arastehové (1976), považují kreativitu za neco obecne lidského (tedy ni-

koliv vyhrazeného pouze urcitým, takzvane „kreativním“ jedincum) a také

velmi mnohotvárného (takže se projevuje ne jen ve formách pro ni typických

– jako je napríklad výtvarné umení – ale i v bežných lidských cinnostech, v reci

a v lidském chování vubec).11 Vetšina teorií nevytvárí tlustou cáru mezi „kre-

ativní osobností“ (casto nazývanou jako eminentne kreativní) a „obycejným

clovekem“. Urcité teorie však míru ci význam kreativity hodnotí skrze „mo-

dalitu“ kreativních projevu. Jinými slovy – urcitá cinnost (výtvarné umení,

psaní poezie apod.) má podle mne tendenci poukazovat na vyšší míru krea-

8Individuální ve smyslu získaná z individuálních testových archu, tedy data pocházející z jed-noho merení jednoho jedince. Tato data lze považovat za idiografická do té míry, do kteréprinášejí náhled do specifických struktur tohoto daného jedince. Tyto struktury však mo-hou být základem pro nomotetické poznání, pokud v nich nalezneme neco zobecnitelnéhona širší skupinu lidí.

9Napríklad i aplikace teorie osobních konstruktu G. A. Kellyho (1955a) na TSV je dusledkemtakovéto transformace dat – transformace, která v puvodních datech nachází struktury, in-terpretovatelné jako konstrukty (tak jak je definuje Kelly).

10Runco a Richardsová (1997) jsou editory sborníku Eminent Creativity, Everyday Creativity, andHealth, jenž je zameren na problematiku eminentne kreativních jedincu, stejne jako jedincukaždodenne kreativních. Autori se v ní snaží kreativitu v ruzných jejích podobách a míre dátdo vztahu ke zdraví (duševnímu, sociálnímu).

11Další autori (napr. Jura, 2007) rozširují definici kreativity i na pole umelé pocítacové inteli-gence.

10

Page 14: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

tivity toho, kdo ji vykonává, než cinnost jiná (stavba chaty, psaní technických

textu).12 Nekteré teorie se také orientují na dopad, který jedinec svou „krea-

tivní aktivitou“ má na své okolí, tedy na to, jak silnou reakci vzbudí. Pri po-

rovnávání dvou skupin lidí pak do té „kreativní“ zarazují ty, kterí vyhrávají

napríklad literární souteže, ty, kterí jsou úspešnými výtvarníky a podobne.

Proti nim staví opet „obycejné lidi“, tedy ty méne úspešné, ty, co neodpoví-

dají „spolecenské poptávce“.

Prikláním se k tomu, že hranice mezi eminentní kreativitou a každodenní

kreativitou je pouze pomyslná a muže škálu každodenní — eminentní rozde-

lovat v témer libovolném bode. Opírám se zde o pojetí kreativity, založené

na procesu – konkrétne na Kellyho cyklu kreativity (toto pojetí bude rozve-

deno dále). Vzhledem k tomuto východisku nemuže hranice mezi každo-

denní a eminentní kreativitou souviset ani s „modalitou“ kreativních projevu,

ani s vnejším posouzením konvencními merítky a „vkusem“ ostatních lidí.

Clovek je kreativní do té míry, do jaké se mu darí vhodne aplikovat cyklus

kreativity, at’ už ve svém každodenním živote, tak v konkrétních cinnostech

(jimiž mohou být jak „umelecká“ tvorba, tak vytvárení technických návrhu

apod.).

Ctižádostivost, cílevedomost, zvídavost (a mnoho dalších) jsou rysy, které

daného cloveka ciní úspešnejším, produktivnejším, zviditelnují jeho kreati-

vitu a podporují její „zhmotnení“. Nejde ale (alespon v mém pojetí) o složky

samotné kreativity. Nicméne napríklad práve cílevedomé a soustavné využí-

vání kreativního potenciálu muže tento potenciál dále rozvíjet – clovek se tak

jeho systematickým a intenzivním využíváním ucí kreativitu (v podobe cyklu

kreativity) efektivneji využívat a také objevuje zpusoby, jak ji vhodne apliko-

12K této skupine teorií, orientované na povahu kreativních projevu, lze radit i ty, které za vy-soce kreativní projevy považují bizarní, neobvyklé projevy. Kreativní jedinec je pak nejenten, kdo maluje, ale predevším ten, kdo maluje co „nejpodivneji“, ten, kdo je nejak „divný“.

11

Page 15: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

vat na další a další oblasti svého života.

Divergentní versus konvergentní

Mnoho prístupu ke kreativite si témer výhradne všímá divergentních myšlen-

kových procesu. Zcela opomíjejí, nebo (vzhledem ke své definici kreativity)

ani nepripouštejí možnou konvergentní složku kreativity. Napríklad i známý

Torranceho Figurální test tvorivého myšlení je zameren predevším na diver-

gentní složky myšlení.13 Kellyho prístup (který dále v této práci rozebírám)

naopak dostatecne zohlednuje obe složky myšlení – divergentní i konver-

gentní.

Dal²í dichotomie

Ve zdánlive podobném duchu, jako je delení na konvergentní a divergentní

složku kreativního myšlení, jsou postaveny i dichotomie, které se nacházejí

v práci Jakuba Jury (2007). Jura nejprve rozdeluje „jednotlivé koncepty kre-

ativity, metody jejího rozvoje, merení i [. . . ] proces vzniku slavných i zcela

bežných kreativních rešení, objevu a umeleckých výtvoru [. . . na] dva velmi

rozdílné prístupy.“(Jura, 2007, s. 9) A to následovne:

1. Jde o cetnejší prístup, pri nemž se generuje velké množství kombinací

a originálních (ve smyslu neobvyklých) rešení. Prakticky jde pak o me-

tody typu „generuj a testuj“. Jako príklad Jura uvádí fotografa, který

13Temito složkami jsou konkrétne (podrobneji viz Sternberg, 1999, s. 7):

• „fluence“ [fluency]

• „flexibilita“ [flexibility]

• „originalita“ [originality]

• „propracovanost“ [elaboration]

12

Page 16: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

vyfotí množství fotografií, z nichž pak podle urcitého klíce vybírá (na-

príklad ty, které jej oslovily).

2. Druhý prístup spocívá v nalezení rešení na první pokus. V lidském myš-

lení se projevuje jako intuice nebo napríklad jako aha fenomén (a tedy je

zcásti pod úrovní vedomí).

Tyto prístupy vnímá jako extrémní prípady, ležící na dvou pólech kontinua

prístupu, které jsou urcitou kombinací techto dvou.

První prístup Jura ztotožnuje s konvergentním myšlením (dle Guilforda), druhý

prístup s myšlením divergentním. Vychází z toho, že v prvním prístupu je me-

toda nalezení rešení (algoritmus) predem známá, kdežto v druhém známa

není („hledají se nové cesty“). Jsem ovšem toho názoru, že jde o nepochopení

významu techto dvou pojmu.14

Syntéza r·zných pohled· na kreativitu

Pojem kreativita je používán v mnoha ruzných kontextech, zkoumán mnoha

ruznými metodami. Melo by však stále jít jen o ruzné pohledy na jeden a ten-

týž výsek reality. Konstrukt kreativity je temito novými kontexty a novými me-

todami pouze více a více rozpracováván a obohacováván. Nové prvky v nem

mají sloužit k lepšímu poznání reality, kterou reprezentuje – jakmile jsou jeho

soucástí, nesmejí si navzájem konkurovat a ohrožovat jeho integritu.

Pokud se tedy v konkrétním výzkumu zrovna nezohlednují urcité aspekty

ci formy kreativity, neznamená to, že bychom je kreativite odpírali. Jediným

požadavkem je, aby se tyto ruzné formy kreativity, tedy ruzné její teoretické

14Mužeme totiž také uvažovat tím zpusobem, že první fáze prvního prístupu – tj. fáze „generuj“– je v podstate totožná s druhým popisovaným prístupem. V ní se vygeneruje nekolik ruz-ných (víceméne intuitivních) rešení ci výsledku. Tuto fázi lze videt tedy jako „divergentní“.Pak teprve následuje víceméne „konvergentní fáze“ prvního prístupu – fáze „testuj“ – kdyse dospívá k jednomu výslednému rešení nebo souboru rešení. Ale i tento výber jednohorešení casto probíhá spíše intuitivne.

13

Page 17: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

modely, vzájemne nevylucovaly, aby každý mel své uplatnení v rámci svého

ohraniceného kontextu a zároven nezasahoval15 do kontextu jiných modelu

(vytvorených pro manipulaci s jinými skupinami „kreativních jevu“).

1.1.2 G. J. W. Smith � Jak de�novat kreativitu?

Urcitým vyústením dosavadního uvažování o pojmu kreativita je práce G. J. W.

Smitha.

Svuj clánek How Should Creativity Be Defined? uvádí následovne (Smith, 2005):

Pri príprave projevu ke stému výrocí udelování Nobelových cen shro-

máždili poradatelé více než 100 variant zpusobu, jimiž bývá definována

kreativita. Asi ctyricet z nich bylo uznáno za hodné zdobit zed’ vstupní

haly.

Smith vidí základní problém vetšiny definic kreativity v tom, že tyto definice

„smešují dohromady ruzné perspektivy“ (Smith, 2005). Tatáž definice klade

duraz jak na kognitivní sféru, tak na neomezenou svobodu myšlení, a prí-

padne ješte operuje s „kreativními aktivitami“ jako východiskem pro zkou-

mání kreativity.

Jednou z definic na zmínené zdi byla i ta od Herberta Simona, laureáta No-

belovy ceny za ekonomii, který je známý precizností svých vedeckých textu.

Simonova definice je pro Smitha jakýmsi reprezentantem takových „mísících

se perspektiv“. Zní takto:15V prípade presahu jednoho modelu do „pole pusobnosti“ modelu jiného se pak nesmí tyto

dva modely navzájem vylucovat. Pokud by se vylucovaly, znacilo by to, že jeden z modelu(nebo oba) je neplatný a je treba ho prehodnotit. Napríklad – pohled na kreativitu skrzejejí projevy (resp. kreativní „výtvory“) není sám o sobe chybný. Pokud je jediným pohle-dem, je to pohled neúplný. Úplnejším se pak stane, pokud bude podložený také pohledemna psychologické pozadí kreativity – tedy na kreativitu jako proces v psychologické realiteurcitého jedince. Chybný by mohl být tehdy, pokud by hodnocení urcitých „výtvoru“ jakovíce ci méne kreativních nerespektovalo proces jejich vzniku. Pak by nemohly tyto naše dvapohledy na kreativní proces a na kreativní produkt spolecne tvorit jeden náš celkový pohledna kreativitu.

14

Page 18: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Myšlenku považujeme za kreativní tehdy, pokud je jejím produktem

neco, co je nové, zajímavé a soucasne i hodnotné.

Smith mimo jiné uvádí, že tato definice zcela opomíjí kreativní aktivitu sme-

rující jiným smerem, než práve oním „zajímavým“ a „hodnotným“. Pokud

experti posoudí, že urcité prekrocení hranic je „nerealistické“, nebo dokonce

„antisociální“ ci „kriminální“, dle Simonovy definice tedy nemuže jít o projev

kreativity.

Podle Smitha není takový prístup ojedinelý. Má spolecné rysy s prístupy

mnoha teoretiku, kterí prispeli napríklad do Runcova nového sborníku, ve-

novaného kreativním procesum.16 Smith tvrdí, že „tito teoretikové považují

urcité hodnotící procesy za podstatnou složku dobré kreativní práce.“ Nespo-

kojují se s divergentním myšlením (což je nesporne jeden ze základních ka-

menu teorií kreativity), ale pridávají prvek kritického hodnocení – jakési „cen-

zury“. Ovšem tímto krokem – užitím vnejšího faktoru pri vysvetlování krea-

tivních procesu – se daní autori „zríkají nároku na vytvorení konzistentní ko-

gnitivní teorie“. Smith upozornuje, že podobné spojení teorie divergentního

myšlení s hodnotící funkcí nezvyšuje vysvetlující funkci dané teorie kreati-

vity. Namísto toho taková kombinace (jinak ciste psychologické) teorie tvori-

vého myšlení s urcitými predpoklady o tom, jak by mel vypadat hodnotný

výsledný produkt, zpusobuje jenom problémy (Smith, 2005, s. 293).

Smith, ve shode s Kellym a jeho cyklem kreativity, vnímá kreativní funkce

jako pevnou soucást veškeré lidské aktivity. Nejenže takzvanou eminentní

kreativitu17 nestaví výše než jakýkoliv jiný projev kreativních procesu, který

treba i zustane okolním spolecenstvím nepovšimnut. Prohlašuje navíc, že ani

laureáti Nobelových cen, kterí jsou casto považováni témer za prototypy „kre-

16RUNCO, M. A. (Ed.). Critical creative processes. Cresskill, NJ: Hampton, 2003.17Viz str. 10.

15

Page 19: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

ativních jedincu“, nemusí být ve skutecnosti nijak vysoce kreativní. Dosa-

vadní duraz na výjimecnost a slávu vede výzkum kreativity k tomu, že pre-

hlíží ostatní aspekty lidského chování.

Podobne, jako Smith hovorí o laureátech Nobelových cen, by se jiste dalo

uvažovat i o slavných umelcích, kterí dokázali (nepochybne s využitím velké

dávky kreativity) spojit ve svém díle to nejlepší, co jim jejich doba nabízela,

nicméne není možné ríci, že jiným lidem, jimž chybely potrebné znalosti a pod-

mínky k tvorbe, by zároven chybela i kreativita. Svou kreativitu pouze inves-

tovali do svých „všedních“ životu a do prekonávání každodenních prekážek,

prípadne do nejaké lidové formy „tvurcí cinnosti“.

Co je tedy podle Smitha spolecné ruzným projevum, pri nichž se uplatnuje

vysoká míra kreativity? Dle Smitha tito jedinci svým chováním nesledují pouze

zažité a tradicní zpusoby rešení, ale vidí problém z ruzných úhlu, novými zpusoby,

tedy kreativne.

Proc ale máme tendenci videt kreativitu jen tam, kde vzniká hodnotný, nebo

prinejmenším „primerený“ produkt? Smith tento postoj pricítá našemu vlast-

nímu strachu z toho, že „bláznivé nápady by mohly být vydávány za kre-

ativní“, tedy že bychom ty „zdravé“ nedokázali odlišit od tech „šílených“.

Definice kreativity by tak zacala zasahovat i do oblasti psychopatologie.

Jak tedy odlišit kreativní myšlenku od té nesmyslné? Podle Smitha se kre-

ativní myšlenka sice muže zdát divná, nepraktická a tak dále, ale nikdy není

zcela irelevantní. Vždy má urcitý vztah s realitou („nebo prinejmenším s tím,

co za realitu považují odborníci v oblasti, které se to týká“).

Prvním posuzovatelem „šílenosti“ nápadu, a tedy jejich cenzorem, je sám

jejich tvurce. Mnoho inovací tak nespatrí nikdy svetlo sveta – at’ už opráv-

nene, ci neoprávnene. Ruzné aspekty tohoto procesu sebehodnocení – jeho ade-

kvátnost, nebo naopak prílišná tolerance, ci kriticnost – jsou sice samy o sobe

16

Page 20: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

duležitými výzkumnými problémy, kterými stojí za to se zabývat, nicméne

ani tyto problémy by nemely ovlivnit samotnou podstatu definice kreativity.

Mely by se ve výzkumu oddelit jakožto samostatný predmet výzkumu, který

je nezávislý na kreativite.18

Základní poºadavky na de�nici kreativity podle Smitha

Smith tedy predpokládá, že má-li kreativita zustat doménou psychologie, musí

se oprostit od onoho aspektu úcelnosti ci užitecnosti. Doslova ríká (Smith,

2005, s. 294):

Kreativita by mela být definována novostí svých produktu, nikoliv je-

jich užitecností, hodnotou, prínosností, krásou a podobne. Co není uži-

tecné nyní, muže být užitecné ve vzdálené budoucnosti. Dokonce i když

jde o neco, co lidstvu nikdy ku prospechu nebude, ve svém principu to za

kreativní považovat mužeme, jelikož to vzniklo v dialogu s urcitou kon-

cepcí reality, která tím mela být nahrazena.

U této definice bych se rád zastavil a poukázal na souvislost mezi Smitho-

vým pojetím a konstruktivistickou teorií (probíranou dále). Kreativita se ve

Smithove pojetí opírá o dva pilíre – o novost a o urcitou koncepci reality. V prí-

pade obou z nich se ale vychází z pozice jedince – ze subjektivního pohledu

na to, co je nové a ze subjektivní konstrukce (koncepce) reality.19 Vnejší hod-

notitel tedy není treba: obe východiska pro kreativitu jsou splnena, pokud je

myšlenka subjektivne nová a soucasne svázaná se subjektivní koncepcí reality

18Kreativní jedinec muže být neproduktivní práve proto, že na nej jeho „autocenzor“ kladepríliš velké nároky a dovolí projevit se jen malé cásti myšlenek a nápadu, které v hlavedaného jedince vznikají. Príliš „kritický“ clovek nové nápady zavrhuje dokonce dríve, nežse vubec dostatecne „rozvinou“ v jeho „vedomí“, tedy než si je vubec plne uvedomí.

19Smith se však kupodivu stále ješte opírá o posouzení reality „odborníky z oboru“.

17

Page 21: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

(nebo urcitou její cástí20). U konstruktivistické teorie je duraz na subjektivitu

a relativitu dán mimo jiné Kellyho filosofickým východiskem – tzv. konstruk-

tivním alternativismem.21 Kreativitu, jakožto intrapsychický proces, tedy není

možné definovat na základe toho, jakým zpusobem urcitou myšlenku ci pro-

dukt konstruují ostatní lidé – hodnotitelé – ani na základe konsensuálne zvo-

lených vnejších merítek, které jsou vždy dané dobou a kulturou, a jsou stejne

jako všechny konstrukce tohoto sveta podrobeny neustálým revizím a zme-

nám. Definice kreativity (taková, která by si mela dlouhodobou platnost) by

nemela za kritérium „kreativnosti“ intrapsychických procesu považovat ur-

citý (a domnele nemenný) vztah mezi procesy intrapsychickými a procesy

kulturními, (celo-)spolecenskými. Vzdalování nebo približování techto pro-

cesu totiž není dáno jen merenou charakteristikou (resp. stavem) jedince –

„jeho kreativitou“ – ale také charakteristikou ci stavem spolecnosti, v níž je-

dinec žije. Kreativita by v takovém prípade nepopisovala kvalitu psychických

procesu jedince, ale predevším by urcovala vztah jedince a spolecnosti. Merila

by „prijatelnost“ zpusobu jeho myšlení pro okolí, a tedy do jisté míry i jeho

konformitu. Jinými slovy – kreativita jedince by se tak mohla snižovat ci zvy-

šovat, i kdyby se kvalita jeho psychických procesu nemenila. Z toho všeho vy-

plývá, že vnejší kritérium (ve shode s pozicí konstruktivního alternativismu)

nemuže být považované za dostatecne konstantní vztažný bod.

20V konstruktivistické terminologii by snad dalo hovorit o svázanosti (souvislosti) s urcitoucástí systému konstruktu.

21Konstruktivní alternativismus [angl. constructive alternativism] tvrdí, že „všechny naše sou-casné interpretace sveta jsou predmetem neustálé revize nebo jsou nahrazovány interpre-tacemi novými“. [citováno z: The Internet Encyclopaedia of Personal Construct Psychology(http://www.pcp-net.org/encyclopaedia/)]

Opakem konstruktivního alternativismu do jisté míry muže být napríklad soucasný vet-šinový proud v krest’anství ci platonismus, kde se (už od pocátku sveta) predpokládá exis-tence konkrétních jevu a pojmu, jakási „nemennost“ (kupríkladu v krest’anství je clovekjako pojímán jako obraz Boží, tedy mající pevne danou podobu a zároven i pozici v prí-rode; dále od pocátku existující „první slovo“, jež bylo „Buh“, apod.).

18

Page 22: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Proc by ale kreativita nemela být definována jako vztah jedince a spolec-

nosti (v tomto prípade jako prínosnost ci užitecnost jeho myšlenek pro jeho

kulturu a spolecnost), byt’ by byl tento vztah promenlivý? Mám za to, že po-

kud hovoríme o kreativite z psychologického hlediska, meli bychom se držet

ve své definici v rámci hranic psychologie. Uvedený vztah jedince a spolec-

nosti by mohl být soucástí napríklad sociologického pojetí kreativity, pokud

si lze takové pojetí predstavit. V takovém prípade by ale šlo o zcela jiný teo-

retický konstrukt, nikoliv pouze o jiný aspekt týž kreativity, kterou my zkou-

máme z hlediska psychologického.22

Procesuální teorie vnímání

Smith pro své zkoumání kreativity používal vlastní pojmosloví. Vyvinul také

samostatnou teorii, kterou nazval procesuální teorií vnímání (v orig. process

theory of perception).23 Procesuální teorie vnímání staví na tom, že naše kon-

cepce reality je utvárena neustálými impulsy, vyverajícími z naší predchozí

zkušenosti nebo pameti. Tyto mikro-procesy24 postupují od subjektivního k

objektivnímu (kde objektivní je dáno smyslovými daty).

Smithuv prístup tím, že se zameruje na psychologickou stránku kreativity

– na kreativní proces (i když ne podle mého názoru dostatecne – viz dále, na

str. 44), a také tím, že nabízí konkrétní aplikacní využití,25 predstavuje alter-

22Sociologické zkoumání kreativity tak, jak ji definuji zde v rámci psychologie, by se zrejmemuselo omezovat napríklad na mapování sociologicky významných dusledku kreativníchpsychologických procesu na aktuální (ci historický) stav urcité society. Samostatná „so-ciologická definice“ kreativity, která by pridala neco „svého“ ke stávající „psychologickédefinici“, však podle me nepripadá v úvahu – pokud kreativitu považujeme za primárnepsychologický jev.

23Tato teorie bývá ve Švédsku oznacována také jako „geneze vjemu“ (percept-genesis), a v USAjako „mikro-geneze“ (micro-genesis).

24Smith (2005) uvádí, že tyto mikro-procesy nejsou pouze prchavými teoretickými konstruk-cemi, nýbrž mají svuj objektivne pozorovatelný neuropsychologický základ a mohou býttedy prímo zkoumány prostrednictvím speciálních experimentálních technik.

25Nabízí také vlastní metodu – Creative Functioning Test.

19

Page 23: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

nativu k prístupu, použitému v této práci.

1.1.3 N¥které dal²í aspekty zkoumání kreativity

1.1.3.1 Pohled na potenciál rozvoje kreativity

Je možné kreativitu rozvíjet tak, jako lze rozvíjet napríklad krystalickou inteli-

genci? Nebo je svou povahou spíše konstantní vlastností, kterou muže jedinec

pouze ruznými zpusoby a ruzne efektivne využívat, ale jejíž míru neovlivní?

Jeden z pohledu na rozvoj kreativity nabízejí Arasteh a Arastehová (1976).

Tito autori hovorí o kreativní imaginaci [angl. creative imagination], kterou pri-

rovnávají k „základum“ ci „infrastrukture“ kreativity. Kreativní imaginaci je

podle nich obtížné pozorovat, je velmi komplexní, pokud si ji ale dokážeme

uvedomit (resp. zažít), mužeme ji postupne vysvobozovat z hlubin podve-

domí [angl. unconsciousness] a prenést do vedomí, což nám umožní zkoumat

její podstatu. Nebo ji mužeme nechat v hlubinách podvedomého [angl. sub-

conscious] a použít technik, kterými jí dáme tvar. (Arasteh – Arasteh, 1976)

Jedním z aspektu tohoto pohledu je tedy to, že kreativita je videna jako jakýsi

„modul“ (primárne sídlící v hlubinách našeho nevedomí).

Arasteh a Arastehová reprezentují názor o rozvoji kreativity ve smyslu bu-

dování ruzných strategií jak s kreativitou zacházet. Nezabývají se zvyšováním

samotné kreativní „kapacity“, napríklad tréninkem. Bohužel, není snadné ur-

cit, pouze z projevu jedince, zda je urcitý pozitivní posun podložen urcitou

zmenou ve vlastním kreativním procesu (napríklad práve tréninkem ci zrá-

ním), nebo jde spíše o dusledek nalezení nových, úspešnejších strategií jak vy-

užívat jinak konstantní kreativní potenciál. Úspešnost „kreativních projevu“

muže být také dána pouze zmenami, které se odehrají vne jedince – novými

okolnostmi ci možnostmi, které otevrely cestu k tomu, aby se clovek kreativne

projevil. Príkladem je talent pro hudbu, který se rozvine teprve tehdy, když

20

Page 24: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

má clovek prístup k nástroji, uciteli a disponuje dostatkem casu a podpory

pro to, aby cvicil. Vhodná výchova dále cloveku poskytne další potrebnou

„výbavu“ – píli, zodpovednost a snad i zájem o hudbu. Stejne tak i zdánlivý

pokles kreativity muže být zpusoben casto pouze tím, že už jedinec už tolik

nepotrebuje neustále hledat alternativní rešení nebo vyvíjet nové strategie – je

již dostatecne prizpusobený podmínkám, v nichž žije.

Pokud by rozvoj kreativity spocíval v rozvoji strategií a ne v rozvoji kre-

ativního procesu, nešlo by, z mého pohledu, o rozvoj kreativity v pravém

smyslu slova. Pokud je samotný kreativní proces odlišný od procesu, které

jej facilitují, nepovažuji za rozvoj kreativity rozvoj techto podpurných pro-

cesu, i když výsledky (materiální produkty) mohou být stejné, když se na

nich podílí mnoho podpurných procesu a podmínek v prípade jedince s níz-

kým kreativním potenciálem, nebo když u nekoho jiného vzniknou navzdory

nepríznivým podmínkám a nedostatku podpory, jen díky velkému kreativ-

nímu potenciálu.

V této práci vysvetluji kreativní proces na základe cyklu kreativity, jenž vy-

chází z teorie osobních konstruktu (viz dále). A z povahy této teorie plyne, že

zpusob, jímž probíhají psychické deje, se neustále promenuje, je v neustálém

vývoji. Je tedy prístupný zmenám a vnejším vlivum, a stejne tak kreativita,

která je jednou ze základních soucástí našich psychických deju. Zustává ale

otázkou, nakolik mohou být takové zmeny práve v prípade kreativních pro-

cesu významné.

1.1.3.2 Prom¥ny v kreativit¥ ve vztahu k v¥ku

Kreativita v d¥tství: Ruzní se názory na to, do jaké míry, nebo zda vubec,

jsou kreativní deti. Vzhledem k tomu, co zde bylo o kreativite dosud receno,

se muže zdát toto dilema paradoxní. Prestane být ale tak paradoxním, pokud

21

Page 25: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

si uvedomíme, že mnozí autori vnímají kreativitu témer jako synonymum pro

produktivitu a spolecenskou „užitecnost“ kreativních produktu a ideí.

Nicméne s ohledem k urcitým pojetím kreativity, k nimž se sám prikláním,

se tento spor jeví skutecne nesmyslným. Kreativita jako urcitá charakteristika

kognitivního „dení“ v psychice jedince má totiž stejný význam pri popisu to-

hoto dení jak u dospelého, tak u dítete. Mužeme tedy spekulovat o tom, jak

se tato vlastnost v prubehu života vyvíjí, prípadne jak se mení zpusoby, kte-

rými se projevuje, nemužeme však zpochybnit, že urcitý základ kreativního

procesu lze vystopovat už v momente, kdy zacne lidský jedinec projevovat

nejaké chování, kdy se v jeho mozku rozbehne neco, co lze nazvat „psychic-

kým dením“.

Za typický projev kreativity v detství bývá považována detská kresba. Kresby

díteti slouží k tomu, aby se vyporádalo s nevysvetlitelností a „tíhou“ vnej-

šího sveta. Snaží se jimi svet pro sebe urcitým zpusobem strukturovat, ne-

jak jej zachytit ci zmapovat. Kreslí také pro své sebevyjádrení. Nedisponuje

mnoha jinými prostredky, jimiž by se projevilo. Uspokojuje svou potrebu tvo-

rit, nechávat za sebou nejakou stopu. Kresba muže být také zpusobem ko-

munikace s rodici nebo zpusobem dosahování uznání a pochvaly. Všechny

tyto (a mnohé další) motivy s vekem ustupují a presouvají se do jiných zpu-

sobu chování (jde napr. o vyjadrování recí namísto kresbou, zralá pracovní

produktivita namísto „samoúcelného“ tvorení a podobne). Nekteré z techto

funkcí navíc již pozbudou na významu – dospelý clovek se obvykle necítí tak

bezbranný vuci svetu, jako malé díte, a nemusí se tedy se svetem tolik „vy-

rovnávat“.

V prvních letech života tedy díte vytvárí mnoho strategií svého chování,

dává smysl svetu kolem sebe a jeho jednotlivostem, ucí se hodnotit rozlicné

události. V tomto procesu jsou pro nej jeho kreativní schopnosti nezbytným

22

Page 26: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

predpokladem vyrovnávání se se svetem a zaclenování sebe jako jednotlivce

do nej – vytvárení vztahu Já – svet.

P°echod od d¥tství k dosp¥losti: V další fázi – jak se díte ucí chápat symbo-

lizaci kolem sebe – jeho vlastní schémata sveta prestávají být výlucnými a jsou

v konkurenci se sdílenými, ostatními lidmi užívanými schematy, potlacována.

Díte zacíná postupne prebírat schemata chování od svého okolí a koriguje své

dosavadní „znalosti“ a zkušenosti, své videní sveta. I k tomu je však nutné

využívat znacnou míru kreativity. Musí tyto vnejší „produkty“ co nejefektiv-

neji zaclenit do svého pojetí sveta, prizpusobit sobe na míru. Méne kreativní

jedinec pak casto nedokáže zvnejšku nabízené informace (zvlášte ty více abs-

traktní) vhodne uchopit – porozumet jim – a zapracovat (zaclenit do svého

systému konstruktu) tak, aby je dokázal dále efektivne využívat. Takový je-

dinec pravdepodobne ani nedosáhne príliš velké provázanosti mezi „svým

svetem“ a tím vnejším.

Dosp¥lá kreativita: Stejne jako Kelly (1955b) strategicky plánuje, kdy využít

jednu ci druhou fázi cyklu kreativity26 v psychoterapii, muže si každý z nás

v prubehu života vyvinout své vlastní strategie, díky nimž bude svuj kreativní

potenciál využívat co nejlépe. Pokud zustanu u delení loosening – tightening,

pak každá z techto složek je samostatnou schopností, již lze možná trénovat,

možná i docasne prohloubit jistými technikami (o nekterých z nich Kelly ho-

vorí), ale které samy o sobe jsou již zrejme, podobne jako inteligence27, dány

do znacné míry „konstitucne“. To, jak tyto schopnosti investujeme, ale zá-

leží na nás a našich strategiích (na jejichž vzniku se kreativní proces ovšem26O cyklu kreativity, stejne jako o jeho dvou fázích – looseningu a tighteningu – bude rec níže.27Stejne tak pokud inteligenci nezúrocíme v adekvátním vzdelání a povolání, „prijde na

zmar“, prípadne se i obrátí proti nám napríklad v nekonstruktivním kritizování sveta, neu-rotickém zabývání se sebou samým, ve vytvárení promyšlených paranoidních konstrukcía tak dále.

23

Page 27: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

casto také pricinil). „Dospelá kreativita“ (stejne jako dospelá inteligence) se

od té „nezralé“ tedy nemusí lišit mírou, ale tím, jakým zpusobem ji využí-

váme. Produktivita není totéž co kreativita, ale muže být prímým dusledkem

„zvládnutí“ kreativního potenciálu, tedy „dospelé kreativity“.

24

Page 28: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.2 Úvod do psychologie osobních konstrukt·28

Vhodného prostredníka mezi dosavadním bádáním na poli kreativity a Tes-

tem sémantického výberu vidím v teorii psychologie osobních konstruktu.

Tuto teorii predstavil pred více než pulstoletím George Alexander Kelly

(1905-1967) ve svém dvoudílném svazku Psychology of Personal Constructs (Kelly,

1955a,b). Položil tak základy smeru, nazývaného také jako psychologický kon-

struktivizmus. Ackoliv tento smer nepatrí mezi hlavní proudy psychologie, je

stále živý a má své nadšené zastánce. Miroslav Filip (2006) navrhuje Kellyho

teorii29 na post „prototypické psychosémantické teorie“. Psychologie osob-

ních konstruktu je vubec neobycejne vhodná práve pro preklenování termi-

nologických a jiných bariér mezi ruznorodými teoriemi a je tedy velmi dobre

využitelná jako jakási „nadrazená“ teorie, dávající do souvislosti prvky ruz-

ných teoretických smeru.30

„Stejne, jako jde PCP napríc standardními psychologickými disciplí-

nami a ze svého pohledu je schopna definovat ruznorodé pojmy, se kte-

rými pracují, dovede také integrovat pojmy a postupy rozdílných psycho-

terapeutických smeru na jedné bázi.“ (Filip, 2006)

Uvedená vlastnost zrejme plyne cástecne z „galileovského rázu“ psychologie

osobních konstruktu,31 o nemž dále Filip hovorí (tamtéž).

28Anglický název je Personal Construct Psychology, prípadne Psychology of Personal Constructs –zkrácene pak PCP.

29Kdykoliv v této práci hovorím o Kellyho teorii, respektive o konstruktivizmu, mám na myslipsychologii osobních konstruktu.

30V PCP casto splývají dohromady pojmy, které jsou v jiných smerech striktne odlišovány.Príkladem je jinde obvyklé delení emoce — kognice. Kelly o emocích (stejne jako o ucení,osobnosti apod.) neuvažuje jako o oddelené entite, jež má „právo“ na to být zkoumánaoddelene, nejlépe samostatnou disciplínou. Místo toho jsou emoce imanentní složkou kon-strukcních procesu jedince, jde tedy pouze o jeden aspekt techto procesu. V Kellyho teoriisplývají i další bežne užívané kategorie – napríklad pozice vedce s pozicí zkoumané osoby.Tato teorie je v tomto smyslu nezvykle rovnostárská.

31Na rozdíl od aristotelovského zpusobu myšlení, který se snaží klasifikovat do nespoctu kate-

25

Page 29: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

PCP se ovšem nesnaží zustávat bezezbytku verná galileovskému prístupu

a nebrání se propojení s odlišnými zpusoby myšlení.32 Filip predpokládá, že

dichotomické konstruování sveta v rámci teorie PCP je princip dostatecne

obecný a formální na to, aby takové propojování snesl. Nicméne na to, aby

psychologie osobních konstruktu mohla prijmout i roli jakési integrativní teo-

rie, v ní není dosud vetšina tradicních psychologických témat dostatecne roz-

pracována. Je otázkou, zda tomu tak vubec kdy bude.

V urcitém smyslu je i tato práce snahou rozpracovat tradicní téma psycho-

logie – kreativitu – na bázi PCP. Soucasne je ale také snahou prevést toto téma

z dosavadního víceméne aristotelovského pojetí (kde projevy kreativity jsou

pojímány jako specifické prípady a kreativní jedinci jako specifická skupina

lidí) na pojetí spíše galileovské (kde kreativita je zcela bežným „procesem“,

probíhajícím v rámci systému konstruktu).

1.2.1 George Alexander Kelly

Kellyho teoretický záber byl velmi široký a neomezoval se pouze na pole hu-

manitních ved. To se také projevilo v Kellyho odborných pracích. Kelly nej-

prve studoval fyziku a matematiku (z této doby pravdepodobne pochází jeho

metafora cloveka jako vedce), teprve potom se jeho zájem presunul k soci-

ologii a psychologii. Po ukoncení svých vysokoškolských studií poradensky

a psychoterapeuticky pracoval (v rámci jím založené psychologické kliniky)

s detmi a adolescenty, pozdeji i se studenty vysokých škol. V prubehu druhé

svetové války sloužil v americkém námornictvu. Poté, mezi lety 1945 a 1965,

pusobil jako profesor a reditel oddelení klinické psychologie na Ohio State

gorií, je galileovský zpusob založen na hledání nekolika základních principu s všeobecnouplatností – tj. aplikovatelných na ty nejrozdílnejší jevy (a tedy i teorie).

32Do jisté míry do sebe PCP zaclenuje i nekteré spíše „aristotelovské“ pojmy, jako jsou jednot-livé emoce ci „emocní stavy“ (jako úzkost, strach apod.) nebo i kreativita.

26

Page 30: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

University. Zde také v roce 1955 publikoval svou dvoudílnou knihu The Psy-

chology of Personal Constructs.33 V této knize Kelly mimo jiné definoval svou

filosofickou pozici jako konstruktivní alternativismus – jehož základní myšlen-

kou je, že „všechny soucasné interpretace vesmíru jsou predmetem revize

a zmeny“34 a vždy a ve všech situacích jsou k dispozici ruzné alternativy.

1.2.2 Základní pojmy Kellyho teorie35

1.2.2.1 Konstrukt

Kelly nazval svou teorii teorií osobních konstruktu. To proto, že konstrukty – ja-

kési nejjednodušší prvky našich myšlenkových procesu – stojí v samých zá-

kladech Kellyho psychologického uvažování a celá Kellyho teorie je dusledne

vyvozována práve z jejich vlastností.

Podle Kellyho cloveku konstrukty umožnují „vnímat opakující se témata

v neustálém shonu a ,melodii‘ života“ (Kelly, 1955a, s. 486). Nejde jen teo-

retické koncepty (v protikladu k pozorovatelným promenným), jak je v psy-

chologii obvyklé. Scheer (2006, s. 211) uvádí, že „navenek je konstrukt urcitou

slovní nálepkou, ale tato nálepka vyjadruje proces pojmového rozlišování –

proces, který se u cloveka skutecne odehrává. Clovek premýšlí a anticipuje

budoucí události na základe kontrastu: pojem o tom, co je velké, nemuže exis-

tovat bez naší predstavy o tom, co je naopak malé.“

„Každý osobní konstrukt je svým zpusobem jistá sémantická dimenze a sys-

tém osobních konstruktu je hierarchicky usporádaná struktura.“ (Filip, 2006)

PCP tedy soucasne využívá jak dimenzionálního, tak hierarchického mode-

33Zestrucnená verze, obsahující pouze první tri kapitoly puvodní knihy, vyšla pod názvemA Theory of Personality (Kelly, 1963).

34WARREN, B. Philosophical Dimensions of Personal Construct Psychology. London: Routledge,1998. (citováno z URBÁNEK, T. Psychosémantika. Brno: Nakladatelství Pavel Krepela, 2003.)

35Preklad vetšiny Kellyho pojmu a definic, která zde uvádím, jsem prevzal od T. Ur-bánka (2003), i když existují i další zpusoby, jak tyto pojmy prekládat.

27

Page 31: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

lování sémantických struktur. Pri tomto hierarchickém modelování a uspo-

rádání konstruktu pak mužeme rozlišovat na konstrukty nadrazené a na ty

jim podrazené, konstrukty jádrové (ci centrální – angl. core constructs) a kon-

strukty periferní. Konstrukty jádrové jsou ty, které zastávají centrální roli v osob-

nosti jedince. Umožnují, aby si clovek udržoval svou identitu. Tyto konstrukty

jsou nadrazené ostatním konstruktum a mají také širší rozsah vhodnosti (viz

dále), než vetšina ostatních konstruktu.36

Ani struktura systému konstruktu, ani konstrukty samy však nejsou nicím

nemenným. Konstrukty se prubežne mení na základe našich nových zkuše-

ností. Nové zkušenosti mohou konstrukt obohacovat – tedy pokud je dosta-

tecne „propustný“ (tj. otevrený pro nové prvky).

„Propracované“ konstrukty jsou pak ty, které obsahují bohatý repertoár co

nejrozmanitejších prvku.37

Pro ruzné oblasti uvažování (ci ruzné „domény“) si každý z nás vyvinul od-

lišné systémy konstruktu. Pokud by clovek chtel ve stejnou chvíli použít více

techto systému, mohly nekteré z nich být navzájem (i když treba jen cástecne)

neslucitelné a mohly by si ve svých predikcích „protirecit“.38

Jsou konstrukty, které mužeme nalézt u vetšiny lidí, a které kategorizují ele-

menty vnejšího sveta u všech techto lidí podobným zpusobem. Ukázkovým

príkladem takovýchto obecne sdílených konstruktu je konstrukt mužský —

ženský, který trídí lidi podle pohlaví. Naproti tomu existují konstrukty, které

kategorizují elementy vnejšího sveta jedinecným, individuálním zpusobem.39

36Pokud se pokoušíme testovat platnost techto našich jádrových konstruktu a pritom zjišt’u-jeme, že je potreba je zmenit, obvykle to u nás vyvolává velmi nepríjemné a znejist’ujícípocity.

37Tyto prvky, které konstituují urcitý konstrukt a jež jsou svou podstatou také konstrukty, seobvykle oznacují jako elementy.

38Tento aspekt je vyjádren v podobe tzv. fragmentacního dusledku (viz dále).39V psychoterapii spocívá porozumení klientovu specifickému pohledu na svet, jeho „osobi-

tosti“, práve v prozkoumávání techto individuálních konstruktu. To je hlavním cílem takéTestu sémantického výberu v idiograficky orientovaném klinickém výzkumu (viz cást za-

28

Page 32: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Konstrukt muže být symbolizován slovem (prípadne jiným nástrojem sym-

bolizace), nebo také nemusí. V prípade, že urcité slovo zastupuje daný kon-

strukt, mluvíme o verbálním konstruktu. Pokud jedinec používá konstrukt, který

nemá slovní reprezentaci, jde o tzv. neverbální konstrukt.40 U verbálního kon-

struktu je slovním symbolem, který jej reprezentuje, jeden z jeho elementu – a

to ten, který nám „vytane na mysli“, když takový konstrukt používáme.41

Slova si mužeme kdykoliv snadno vybavit a také s nimi mužeme pomerne

jednoduše manipulovat. Díky nim je verbální konstrukt „snadno dostupný

k použití, testování nebo revizi“ (Kelly, 1955a, s. 460). Konstrukty, které nemo-

hou být vybaveny na základe svých slovních oznacení, jsou nekdy prístupné

skrze jiné symboly. Tyto symboly však bývají „težkopádné“ a méne presné.

Klient má problémy se sdelováním jak jednotlivých elementu, tak samotného

konstruktu.42

1.2.2.2 Rozsah vhodnosti a ohnisko vhodnosti

Každý konstrukt má omezený rozsah pusobnosti, tedy množinu událostí a jevu,

na než je aplikovatelný – tento rozsah se nazývá rozsah vhodnosti (angl. range

of convenience). Ohnisko vhodnosti (angl. focus of convenience) je pak oblast, pro

niž se daný konstrukt hodí nejlépe.43

bývající se Testem sémantického výberu).40Puvod neverbálních konstruktu vidí Kelly predevším v raném detství. To je také duvod,

proc tyto konstrukty témer vždy nejak souvisejí s tématem závislosti. Více viz jeho knihaThe Psychology of Personal Constructs (Kelly, 1955a, s. 461).

41Toto slovní oznacení daného konstruktu však musíme používat dusledne – neduslednéoznacování ruznými symboly muže znacit, že se ve skutecnosti nejedná o verbální kon-strukt, ale pouze pokaždé hledáme nejaký symbol, který by alespon cástecne daný kon-strukt „zachycoval“. Pritom casto i u neverbálních konstruktu mužeme být schopni vy-jmenovávat elementy, které spadají do kontextu techto konstruktu, a takto mužeme danýkonstrukt do jisté míry „popsat“.

42Muže pak sáhnout až k odehrávání [angl. acting out] tohoto konstruktu, nebo jej prožívájako urcité pocity, jež nedokáže prevést na slova, dát jim význam.

43Casto jde o oblast, z níž daný konstrukt „vzešel“; postupným zobecnováním se pak aplikovali na jiné oblasti, kde ovšem již nemusí být jeho aplikace zcela ideální – ty pak náleží do

29

Page 33: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.2.2.3 Základní postulát psychologie osobních konstrukt·44

Procesy osoby jsou psychologicky kanalizovány zpusoby, jakými anti-

cipuje události.45

Základní postulát je ústredním predpokladem a východiskem Kellyho teorie.

Použitý termín psychologická kanalizace „znamená sít’ cest nebo drah, po kte-

rých se psychické procesy ubírají“. (Urbánek, 2003, s. 72)

Kelly pohlíží na každého cloveka jako na (amatérského) vedce – zpusob,

jakým bežný clovek pristupuje ke svetu je kvalitativne stejný, jako je prístup

vedce (rozdíl je pouze v zamerení a „míre“ tohoto procesu – ve vymezení

predmetu zkoumání, systematicnosti a podobne). Základním cílem cloveka

(a podmínkou jeho dobré adaptace a spokojenosti) je schopnost dostatecne

predvídat budoucí události, což v podstate znamená vytvorení dostatecne

spolehlivé a užitecné „osobní teorie sveta“. Základním prostredkem k tomuto

cíli je vytvárení hypotéz (tj. zpusobu konstruování událostí a jevu) a jejich tes-

tování v reálném živote.46

V základním postulátu lze videt paralelu mezi PCP a hermenautickým myš-

lením, které také zduraznuje význam predchozího „predporozumení“ pro

naše soucasné poznání, tedy vliv našich predchozích konstrukcí na to, jak

rozsahu vhodnosti, ale ne do ohniska vhodnosti. Príkladem muže být konstrukt mužský —ženský, jehož ohniskem vhodnosti jsou pravdepodobne dospelé lidské bytosti, muž a žena. Lzejej ale aplikovat i na nekteré jiné veci a bytosti, jako napríklad na zvírata (kocku a kocoura),nebo na slova „kocka“ a „pes“ (podle jejich rodu v ceském jazyce), prípadne na „mužské“ ci„ženské“ symboly – rtenku a mec (tj. na základe vžitých predstav) – zde se ale pohybujemejiž témer na okrajích rozsahu vhodnosti, a velmi daleko od ohniska vhodnosti.

44Oznacovaný také jako fundamentální postulát.45Alternativní preklad nabízí Filip (2006): „Dynamika jednání jedince (. . . ) je psychologicky

usmernována zpusoby, jakými anticipuje události.“46Clovek muže dokonce vytváret mnoho alternativních hypotéz a behem testování vylucovat

ty, které se nepotvrdí. Jde o méne „bolestný“ proces, než testování a prípadné vylouceníjediné hypotézy, na níž jedinec staví a lpí. Tato schopnost videt alternativy (prípadne i širšísouvislosti) a nelpet na ustálených schematech, není pouze predpokladem pro vetší spoko-jenost a jistotu, že si „nejak poradíme v jakékoliv situaci“. Je to také prímí projev kreativity– tak jak je pojímána v tomto textu.

30

Page 34: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

konstruujeme soucasnost.

Co se týce našeho uvedomování si tohoto procesu, mužeme zde citovat ná-

zor Dona Bannistera (2006): Toho, že neustále predvídáme, si mužeme být vedomi

pouze obcas a jen cástecne. Pritom (v bežném živote) to bývá práve chybná predikce,

která zamerí na tento proces naši vedomou pozornost.

1.2.2.4 Jedenáct d·sledk· základního postulátu

Kellyho základní postulát vystihuje základní myšlenku jeho teorie. Sám o sobe

je však velmi všeobecný a dle Kellyho má spíše provokovat, než být plodný

(tj. než umožnovat, aby z nej byly odvozovány nejaké další konkrétní závery).

Konkrétnejší uchopení Kellyho pojetí predstavují tzv. dusledky, jichž Kelly na-

vrhl celkem jedenáct. Zde uvádím jejich prehled, pro dobré porozumení je

však potreba podrobnejšího výkladu každého z nich.47

1. Konstruk£ní d·sledek: Osoba anticipuje události tak, že konstruuje jejich repli-

kace.

2. D·sledek individuality: Osoby se navzájem liší ve svých konstrukcích událostí.

3. Organiza£ní d·sledek: Každá osoba si pro anticipaci událostí vyvíjí charakteris-

tický konstrukcní systém zahrnující ordinální vztahy mezi konstrukty.

4. Dichotomický d·sledek: Konstrukcní systém osoby je složen z konecného poctu

dichotomických konstruktu.

5. Výb¥rový d·sledek: Osoba si pro sebe vybírá tu alternativu dichotomizovaného

konstruktu, skrze kterou anticipuje lepší možnost extenze a definice svého sys-

tému.

47Pro ten odkazuji na Kellyho práci, v ceštine jsou pak tyto dusledky postupne probrány Ur-bánkem (2003, s. 72-82).

31

Page 35: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

6. Rozsahový d·sledek: Konstrukt je použitelný pouze pro anticipaci konecného

rozsahu událostí.

7. Zku²enostní d·sledek: Konstrukcní systém osoby variuje s tím, jak postupne

konstruuje replikace událostí.

8. Modula£ní d·sledek: Zmeny v konstrukcním systému osoby jsou omezeny pro-

pustností konstruktu, v jejichž rozsahu vhodnosti leží varianty.

9. Fragmenta£ní d·sledek: Osoba muže postupne používat nekolik konstrukcních

subsystému, které jsou vzájemne logicky neslucitelné.

10. D·sledek podobnosti: Do té míry, do jaké osoba používá konstrukci zkušenosti

podobnou jako jiní, jsou její psychologické procesy podobné procesum jiných

osob.

11. Spole£enský d·sledek: Do té míry, do jaké osoba konstruuje konstrukcní pro-

cesy jiné osoby, muže hrát roli v sociálním procesu týkajícím se této jiné osoby.

1.2.3 PCP a emoce

V klinické práci je duležité umet nejak zacházet s tím, co se bežne oznacuje

jako „emoce“. Casto mužeme práve v techto emocích videt zdroj urcité pato-

logie, ale zároven také možnou hybnou sílu její lécby.

Je tedy v Kellyho teorii místo pro emoce? Jak lze emoce popsat z hlediska

jedincova systému konstruktu?

Podle Kellyho bývají konstrukty „explicitne formulované nebo implicitne

vyjadrované v jednání, verbálne vyjadrované nebo v reci neartikulované, . . .

intelektuálne oduvodnené nebo vegetativne cítené“ (Kelly, 1955a, s. 9, cito-

váno z: Filip, 2006). Filip (tamtéž) uvedenou definici rozvádí následovne: „Ko-

gnitivní oblasti by se tedy týkaly spíše ty konstrukty, které jsou zakotvené

32

Page 36: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

jazykovými symboly, které jsou jasneji vymezené a kterými mužeme rela-

tivne snadno manipulovat, kdežto emocní oblast by byla strukturována podle

tzv. preverbálních konstruktu, které reprezentují mnohem subtilnejší, indivi-

duálnejší a v jazyce hure vystihnutelné významové dimenze.“

Emoce však podle Filipa nesouvisí pouze s povahou jednotlivých konstruktu,

ale také s vlastnostmi celého systému konstruktu: „Krome toho, že ruzné emoce

charakterizují samotné zpusoby kategorizace v rámci dichotomických kon-

struktu (zejména preverbálních), jsou vázány i na vlastnosti celého konstrukc-

ního systému, jeho zmen nebo úspešnosti jeho fungování . . . “ (Filip, 2006) Na-

príklad úzkost je pak reakcí na neco neznámého ci neuchopitelného – tedy na

konfrontaci s necím, co leží mimo rozsah vhodnosti konstrukcního systému

(jako celku).

Práce s emocemi je podstatnou složkou práce klinického psychologa. U psy-

choterapie (jako jedné z náplní práce klinického psychologa) však muže být

duraz na emoce ješte vyšší. Emoce z konstruktivistického hlediska – a tedy,

mimo jiné, i ony výše uvedené preverbální konstrukty48 – by mely být hlavním

predmetem zájmu psychoterapeuta, „protože bývají rigidní a ovlivnují jed-

nání klienta, aniž by si toho byl vedom“ (Filip, 2006).49

1.2.4 Moºnost porozum¥t druhému £lov¥ku

Podstatnou cástí psychoterapie by tedy mela být práce s emocemi. Nyní se

zamerím na další aspekt práce psychoterapeuta (resp. klinického psychologa)

– na porozumení.50

48„Kelly se o techto konstruktech vyjadruje v podstate jako o nevedomých a tvrdí, že jsouvývojove primárnejší a identifikovatelné napríklad ve snech.“ (Filip, 2006)

49Terapeutická práce s temito preverbálními konstrukty pak spocívá v jejich prevádení do ko-munikovatelné formy – do slov, mimoslovních symbolu, do hry apod. – což umožní jejichdalší terapeutické zpracování.

50Nemám zde na mysli porozumení ve smyslu „prijetí“, „akceptace“ klienta terapeutem. Ne-které psychoterapeutické smery samo toto (témer bezpodmínecné) prijetí považují za velmi

33

Page 37: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Obecná schopnost porozumet chování druhého cloveka (videt v nem ne-

jaké zákonitosti, schopnost je predvídat apod.) je vyjádrena ve spolecenském

dusledku konstruktivistické teorie (viz str. 31).

Základem práce psychoterapeuta je alespon cástecné porozumení problému,

s nímž za ním jeho klient prišel, ale také tomu, jak jeho klient vidí svet. Díky

tomu pak muže terapeut hledat cesty, jak klientovi pomoci – cesty, ke kterým

jeho klient zatím nemá prístup, které „nevidí“. „Terapeut si na základe svých

osobních konstruktu tvorí, testuje a upravuje teorie o klientovi, pricemž má

možnost dospet k hlubšímu, ne úplnému pochopení problému.“ (Filip, 2006)

Specificky se vztahem klinický psycholog–klient Kelly zabývá, když hovorí

o socialite. Socialita reprezentuje jeden z požadavku na to, jak má vypadat psy-

chologický konstrukt (tj. konstrukt, který má být používán v psychologii jako

vede).

Diagnostický konstrukt by mel být takový, aby jím psycholog mohl

pokrýt cást konstrukcního systému klienta a ne pouze konstruovat jed-

notlivé ciny klienta. Mel by být konstrukcí systému konstruktu. (Kelly,

1955a, s. 459)

Dále Kelly popisuje konstruktivistický zpusob nakládání s daty od jednotli-

vých lidí a to, jak PCP tato data zobecnuje. Kelly (1955a, s. 455) píše, že v rámci

jiných prístupu . . .

. . . pokud konstruujeme pouze kousky chování [daného cloveka], máme

tendenci se omezovat na normativní uvažování. Pokud nás zajímají pouze

klientovy osobní konstrukty, omezujeme se na fenomenologické uvažo-

vání. Naproti tomu psychologie osobních konstruktu je systém, v nemž

podstatný terapeutický prvek. Já zde hovorím o porozumení ve smyslu urcitého „ucho-pení“, vytvorení struktury (modelu) klientova uvažování a prožívání, s nímž muže tera-peut ve své mysli pracovat.

34

Page 38: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

normativní je podložené fenomenologickým. Pokoušíme se využít feno-

menologický prístup, abychom se dopracovali k ryze osobním konstruk-

tum, jež jsou pro daného cloveka velmi významné; poté se snažíme dát

dohromady tato „vysokoúrovnová“ data s tím, co víme o jiných lidech.

35

Page 39: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.3 Umíst¥ní kreativity v rámci PCP

Definováním kreativity jsem se již v predchozím textu zabýval. Nyní se poku-

sím propojit nekteré z uvedených poznatku s východisky psychologie osob-

ních konstruktu.

1.3.1 Kellyho pojetí kreativity � cyklus kreativity

Sheer a Sewell (2006) v úvodu ke svému „konstruktivistickému“ sborníku,

zabývajícímu se kreativitou z pohledu PCP, píší:

Steží lze nalézt více „osobní“ [angl. „personal“] procesy, než jsou ty

kreativní – což je zrejme dostatecný duvod pro to, aby se PCP zabývala

také umeleckou tvorbou.51

Ve své predmluve dále upozornují, že kreativita je nejen jádrem ryze umelecké

aktivity (i když tím je také):52

Proces konstruování53 probíhá vždy, kdykoliv se nejak vztahujeme ke

svetu. . . ne pouze tehdy, když jsme v úzkých. Tento proces probíhá tak,

že zkoušíme ruzné možnosti, srovnáváme ruzné eventuality, vybíráme

51Príspevky v uvedeném sborníku se nevenují pouze profesionální tvorbe (a eminentní kreati-vite). Cást z nich se zameruje na méne „výjimecnou“ tvorivost – na lidové umení, tvorivouzájmovou cinnost a podobne. A mužeme zde ojedinele nalézt také snahy vymezit ty projevykreativity, vyskytující se ve „všedních“ praktických cinnostech, v bežném živote bežnýchlidí.

52Pri úvahách o umelecké tvorbe je také treba si uvedomit, že to není jen tvurce, kdo konstruujesvé dílo, ale je to také „príjemce“ jeho díla – ctenár, divák, posluchac. Sheer a Sewell uvádínásledující prísloví: „Krása spocívá v ocích pozorovatele.“ Jinými slovy tuto aktivní roli„príjemce“ – zde ctenáre – vystihuje D. Bannister (2006), když prirovnává ctení románuke cvicení, v nemž uplatnujeme naši schopnosti souvisle predvídat. Tím, jak postupujemeze stránky na stránku a propracováváme naše porozumení textu, predvídáme, co se stanedál. Bannister dále zduraznuje, že pri ctení románu usilujeme predevším o potvrzení svýchpredpovedí – respektive celkove naší schopnosti anticipovat události.

53Výraz „konstruovat“ nese podle Sheera a Sewella dva významy: budovat [angl. to build] ainterpretovat. Tato dvojznacnost vyjadruje také význam drívejších zkušeností (dríve vybu-dovaných konstrukcí) na naše soucasné interpretování okolního sveta (jeho konstruování).

36

Page 40: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

z prípadných alternativ, hodnotíme naše predchozí volby. Je to proces slo-

žený ze smycek a cyklu, postupujících od „loose“ konstruování po „tight“

konstruování a zase zpet ... a tak porád dokola, než si clovek uvedomí, že

„vytvoril“ neco, co muže otestovat. Kreativita je tudíž jádrem lidské ak-

tivity – jádrem našeho života. (Scheer – Sewell, 2006)

Kelly v rámci své teorie osobních konstruktu pracuje s pojmem cyklus kreati-

vity. Je otázkou, zda a do jaké míry mužeme vztáhnout Kellyho cyklus kreati-

vity k pojmu kreativita. Je cyklus kreativity soucástí Kellyho pojetí kreativity? Lze

vubec hovorit o Kellyho pojetí kreativity a definovat je pouze na základe cyklu

kreativity?

V Kellyho práci jsou urcité náznaky toho, že se skutecne snažil cyklem krea-

tivity popsat proces, který je podkladem pro kreativitu v širším smyslu slova.

Kelly (1955b, s. 367) napríklad popisuje terapii, v níž klient zakouší cyklus

kreativity, jako zpusob, jímž se „ucí být kreativní“ (zde ale pouze v kontextu

„schopný kreativne menit svuj život“). Na jiném míste napríklad hovorí o lo-

oseningu (jedné z fází cyklu kreativity) jako o nutné fázi kreativního myšlení

(Kelly, 1955b, s. 330). Cyklus kreativity také dává do souvislosti s originalitou

a se zpusobem, jímž clovek rozvíjí nové myšlenky (Kelly, 1955a, s. 514-515).

Nicméne samotnou definicí kreativity a rolí cyklu kreativity v ní se Kelly ne-

zabývá.

Celkove v konstruktivistické literature neexistuje mnoho zmínek o kreati-

vite. Jediný ucelený text, který se jí zabývá a který dosud v rámci PCP vy-

šel, je výše zmínený sborník Creative Construing – Personal Constructions

in the Arts (Scheer – Sewell, 2006). Paradoxne se ale venuje spíše eminentní

kreativite a témer zcela opomíjí Kellyho cyklus kreativity.54 Je tedy težké mlu-

54Navíc z mého pohledu tento sborník obsahuje velmi málo vazeb na teorii osobních kon-struktu.

37

Page 41: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

vit o „konstruktivistickém pojetí kreativity“ pouze na základe tech nekolika

úvah hrstky konstruktivistu, kterí prispeli do tohoto sborníku. Presto se to-

hoto oznacení podržím, a to s ohledem na výše uvedená vyjádrení samotného

Kellyho, která naznacují, že podle nej cyklus kreativity skutecne stojí za krea-

tivitou (nebo alespon její cástí) v širším slova smyslu.

1.3.2 Loosening a tightening55

Nyní se zastavím u dvou pojmu, které považuji za stycné body mezi Kellyho

teorií a teoriemi kreativity – pojmu loosening a pojmu tightening. Na základe

techto pojmu je totiž definován výše zmínený cyklus kreativity, a to následovne:

Cyklus kreativity je cyklus, který zacíná volným konstruováním (ne-

boli looseningem) a koncí vázaným konstruováním (neboli tighteningem),

umožnujícím testování konstruktu. (Kelly, 1955a, s. 528)

Na tyto dva pojmy lze také nahlížet jako na dva krajní body osy tightening —

loosening. Kelly (1955b) tuto osu považoval za jednu z nejduležitejších vztaž-

ných os, s nimiž v rámci své teorie osobních konstruktu pracoval.

Pojmy loosening a tightening souvisejí s pojmy volný konstrukt a vázaný kon-

strukt.56

Vázaný konstrukt je takový, který vede vždy ke stejným predpovedím. Kelly

dodává, že u vázaných konstruktu bývají dokonce i ty elementy, které leží

55Žádné oficiální ceské ekvivalenty techto pojmu se dosud nezaužívaly. Pro potreby tohototextu je ale nutné nalézt urcitou alternativu pojmu „loose“ a „tight“ – v této puvodní an-glické podobe se do cesky psaného textu nehodí, proto se mi jeví vhodnejší ceské výrazy„volný“ (respektive „volne konstruovaný“ namísto „loose“) a „vázaný“. Tvary „loosening“a „tightening“ pak vetšinou neprekládám. Jde sice o prohrešek proti „cistote“ cesky psa-ného textu, ale podobné anglismy jsou v odborné literature pomerne casté a nenalezl jsemvhodné ekvivalenty, které by neznely „krkolomne“ a soucasne vystihovaly význam techtopodstatných jmen slovesných.

56V originále: loose construct a tight construct.

38

Page 42: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

na úplných okrajích rozsahu vhodnosti konstruktu, tj. dále od pólu, konzis-

tentne (tedy vždy stejne) konstruovány jako náležící k jednomu, nebo dru-

hému pólu.57 Konstrukt, který je vázaný, má tendenci být stabilnejší, je kon-

struován více explicitne a precizne.

Volný konstrukt je takový, který prináší promenlivé predpovedi (ale soucasne si

stále zachovává svou „identitu“). Kelly volné konstrukty pripodobnuje k ja-

kýmsi nácrtkum, které jsou prípravou pro pozdejší peclive propracovaný ná-

vrh. „Nácrtek umožnuje pružné interpretace. . . . Takovému návrhu do jisté

míry chybí jednoznacnost.“ (Kelly, 1955a, s. 484)

Proces, pri nemž se konstrukt stává volnejším, se nazývá loosening. Pokud

se konstrukt stává více vázaným, probíhá u nej tightening.

Praktické dusledky techto dvou procesu (a jejich význam pro naši definici

kreativity) popisuje Kelly následovne: „Clovek, který používá pouze vázané

konstrukty, muže být produktivní . . . , ale nemuže být kreativní; nedokáže vy-

tvorit nic, co už nebylo predem ,predtišteno‘. . . . Ale ani clovek, který využívá

pouze volného konstruování, nemuže být kreativní. . . . Kreativní clovek musí

mít tu nezbytnou dovednost, že dovede prejít od looseningu k tighteningu.“

(Kelly, 1955a, s. 529)

57Tyto póly Kelly v originále odlišuje na „like“ pole a „unlike“ pole. Konstrukty, jak už bylo uve-deno, konstruují události na základe podobnosti a rozdílnosti. Elementy ležící na opacnýchpólech konstruktu jsou vnímány jako navzájem kontrastní. Cím méne extrémní polohu ele-ment na konstruktu zaujímá (cím je dále od pólu), tím méne je vnímán jako nepodobnýelementum na opacném pólu.

„Like“ pole a „unlike“ pole je oznacení pro póly daného konstruktu. V situaci, kdy je kon-strukt vázaný, jsme schopní i elementy, které jsou dále od obou pólu (tedy nekde „mezi“póly), priradit bud’ k jednomu, nebo druhému pólu. Mužeme pak také jednoznacne o ta-kových elementech ríci, jestli jsou tomu, co daný konstrukt reprezentuje, podobné, nebo jsoutoho protikladem.

Pokud je napríklad urcitý konstrukt reprezentován (symbolizován) elementem bratr, pakvšechny „bratrské“ elementy jsou umísteny blíže k „like“ pólu, a všechny „ne-bratrské“ (tj.ty, co jsou videny jako opak „bratrských“) jsou blíže k pólu opacnému, tedy „unlike“ pólu.

Do ceštiny bychom mohli výrazy „like“ pole a „unlike“ pole preložit jako pól „podobnosti“a pól „odlišnosti“.

39

Page 43: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Shrnutí podstatných rysu looseningu a tighteningu nabízí také Bannister

(1977). Ten nejprve popisuje rozdíl mezi temito pojmy ve vztahu k jednotli-

vým konstruktum. Uvádí, že konstrukt, který je požíván vázane, vede cloveka

vždy k týmž predpovedím. Vztah tohoto konstruktu k ostatním konstruktum

je nemenný. Naproti tomu predpovedi, které vycházejí z volného konstruktu,

jsou promenlivé (ackoliv jde stále o tentýž konstrukt). Také vzájemné vztahy

mezi takovýmto konstruktem a ostatními konstrukty jsou promenlivé a mo-

hou být docasné.

Bannister (1977) dále píše:

Loosening je ta cást našeho cyklu tvorivosti, kdy o krok pood-

stoupíme, takže uvidíme veci z širší perspektivy, a kdy si dopre-

jeme takové osvobození od zavedené logiky našeho systému kon-

struktu, že mužeme zkoumat nové možnosti.

Rozvolnování (loosening) s sebou nese nevypocitatelnost, hu-

mor, kreativitu, snení. Pritom ale pouhé rozvolnení by znamenalo

zbavení se možnosti testovat realitu ci promenit snení v užitecný

cin. Rozvolnení tedy musí prejít v tightening, posunout se sme-

rem ke konkrétním formám a operacionálním definicím. Behem

tighteningu dáváme našim myšlenkám formu, která je dostatecne

definitivní, abychom mohli jednoznacne hodnotit a kategorizovat

soucasné události.

Bannister upozornuje také na to, že práve tyto Kellyho pojmy – loosening

a tightening – patrí v psychologii osobních konstruktu mezi ty, díky nimž

se zdánlive ryze „kognitivní“ oblast – rešení problému – prolíná s rovinou

„emocí“ (více viz Bannister, 1977).

40

Page 44: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Porozumení cyklu kreativity je klícové zejména pro práci konstruktivisticky

orientovaného psychoterapeuta.58 Pojmy loosening a tightening Kelly pova-

žuje za jedny z takzvaných profesionálních konstruktu, které používají klinictí

psychologové k tomu, aby pod ne zarazovali (tj. jimi kategorizovali ci konstru-

ovali) osobní konstrukty svých klientu. Podobne jako jiné konstruktivistické

pojmy ani jednotlivé profesionální konstrukty neodkazují na urcité poruchy,

typy lidí ci rysy osobnosti. Mají podobu jakýchsi univerzálních os, na než lze

umístit jakýkoliv lidský projev.59

Psychoterapeutický proces, predevším ten v rámci dlouhodobé psychote-

rapie, vidí Kelly jako príležitost klienta k postupnému poznávání sama sebe,

prizpusobování se svetu. A to práve díky cyklu kreativity, který se muže ne-

ustále opakovat a klientovi nabízet další a další „vhledy“ do jeho potíží nebo

nové pohledy na svet okolo nej. Behem psychoterapie se klient nejen vyrov-

nává se soucasnými problémy, ale také se ucí, jak se se svetem vyrovnávat

v budoucnu, a tuto znalost si z psychoterapie odnáší. Kelly (1955b) tedy uva-

žuje o cyklu kreativity jako o necem, co lze rozvíjet, cemu se lze ucit, ne tedy

jako o pevne dané schopnosti jedince, jíž je obdarený více ci méne. Jedna vlast-

nost cyklu kreativity poukazuje na jeho algoritmickou povahu – aby byl cyk-

lus efektivní, musí mít jeho fáze vhodné nacasování60 a trvání. Jde tedy opet

o volbu vhodné strategie – v Kellyho podání (Kelly, 1955b, s. 368) strategie

volené terapeutem, ale posléze osvojené klientem. Klient si tuto dovednost

58Cyklus kreativity se podílí také na vzniku nových konstruktu (napríklad v prubehu psy-choterapie). Nové konstrukty vznikají z našich starých konstruktu tím, že u nich probehneloosening, který vyvolá „chaos“, z nehož mohou vzejít urcité provizorní formulace. Tighte-ningem techto provizorních formulací se ustavuje nový konstrukt.

59Pri úvahách o možnostech rozvoje kreativity muže být podnetná následující Kellyho úvaha:„Je velký rozdíl mezi tím, . . . , když jsou tyto osy navrženy tak, aby jako pavoucí sít’ našehobližního chytily a uveznily, a tím, když jsou koncipované jako systém ulic a cest a my clo-veka mužeme povzbudit, aby se vydal tou správnou cestou.“ Kelly se pochopitelne prikláník druhé variante (duležité je však už i to, že ji nevylucuje).

60Shaw – Gaines (1991) charakterizovali Kellyho kreativitu jako sukcesivní. Zduraznili tímpráve tuto významnou odlišnost od ostatních pojetí kreativity.

41

Page 45: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

pravdepodobne zobecní a muže jí dále využívat pro kreativnejší prístup ke

svému životu. Zároven ovšem Kelly mluví o cyklu kreativity jako o obecném

principu, nikoliv pouze jako o technice, kterou by sám vyvinul. Cyklus kreati-

vity je tedy podle nej bežnou soucástí lidského konstruování a jde pouze o to,

naucit se jej rozvíjet a používat jej úcinneji (strategicteji), než dríve.61

Nekdy je výhodné, pokud fáze tighteningu v cyklu kreativity „nezajde“ prí-

liš daleko a není dosaženo predcasného „vhledu“. Místo toho muže být, podle

Kellyho, vhodnejší cyklus kreativity mírne brzdit a využívat „provizorního ti-

ghteningu“, kdy už sice „vidíme skrze dvere, které se pred námi otevrely, ale

ješte do techto dverí úplne nevstupujeme a nezavíráme je za sebou.“ Nezba-

vujeme se tedy dalších možností, které se nám mohou nabízet.62

1.3.3 Hodnotící aspekty cyklu kreativity

Cyklus kreativity vnáší do pojetí kreativity prvek hodnocení. Ten je prítomný

i v mnoha obvyklejších definicích kreativity, o nichž hovorí napríklad Smith

(viz str. 15). Jsou ale také pojetí, která tento prvek do sebe nezaclenují a krea-

tivitu ztotožnují s divergentním myšlením, s kvantitou odpovedí bez ohledu

na jejich kvalitu.

Tightening je proces, který „pripraví“ nový konstrukt k tomu, aby mohl být

testován – dostatecne jej zpresní a vymezí.63 Toto hodnocení (ci testování) na-

61Co se týce práve psychoterapeutické praxe, zde Kelly explicitne neuvádí, zda je úcelné se-známit klienta s uvedeným teoretickým pozadím, tak aby mohl jednotlivé fáze cyklu krea-tivity vedome odlišit, nebo zda stací, když je používán jako zautomatizovaná dovednost (tj.terapeut vede klienta v rámci psychoterapie tak dlouho, než se klient „vytrénuje“ a budeschopen se tvorive vyporádávat s problémy sám).

62Podle Stevense (2006) pokud bychom do techto dverí vstoupili a na tightening predcasnekladli príliš velký duraz, mohl by se celkove zpomalit náš „kreativní postup“ – cyklus kre-ativity by se tím docasne zastavil práve v této fázi.

63Jsou pochopitelne konstrukty, které pri sebevetší preciznosti není možné (nebo prinejmen-ším snadné) testovat – napríklad hypotézy nás laiku o pohybu hvezd, nebo odhady, co byse s námi stalo, kdybychom prepadli banku (pokud nemáme v úmyslu banku skutecnevyloupit).

42

Page 46: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

šich nových konstruktu (respektive zmen v tech stávajících) nemá ale za cíl

dát je do souladu s verejným mínením, ani toto verejné mínení necím obo-

hatit, nýbrž má prinést neco nám samotným – má potvrdit užitecnost našich

konstruktu pro náš život. Stejne tak je pro nás casto duležité, aby urcité naše

konstrukty byly mezi sebou navzájem kompatibilní, tedy aby se jejich pre-

dikce, týkající se téže události, nerozcházely. Tightening pred nás predkládá

tyto jasne formulované prediktivní závery, a tudíž nás – pokud se tyto závery

rozcházejí – staví do težké situace revidovat jeden (nebo oba) navzájem koli-

dující konstrukty. Musíme tedy opet „prehodnotit“ svá presvedcení, znalosti,

zkušenosti apod. Tato neustálá revize z nutnosti nás však pomalu vede k vy-

tvárení novejších a novejších forem našeho videní sveta, novejších a novejších

konstruktu. A touto usilovnou snahou spontánne dospíváme k novým záve-

rum a poznatkum, objevujeme nové pohledy a souvislosti.

1.3.4 Kreativní jedinec

Kreativní jedinec není ten, komu byly dány vnejší podmínky k tomu neco vy-

tvorit. Ale není to ani ten, kdo se svým vnitrním potenciálem dokáže i pres

neprející vnejší podmínky prežít a úspešne (dle svých vlastních kritérií) pro-

cházet životem.64 Je to takový clovek, který má potenciál prekážky, které mu

život klade, kreativne rešit – což znamená hledat a nacházet nová, alterna-

tivní rešení. Je to tedy clovek, který se k problému, který by jiní rešili jistým

zpusobem, dovede postavit i jinak. Neznamená to ovšem, že to bude stacit

k vyrešení tohoto problému (a prípadne k prežití v bezvýchodné situaci).

Poznáme-li princip kreativního procesu, o což se pokouší tato práce, muže

64Takto uvažují pojetí, které upouštejí od „výlucnosti“ kreativity (na umení, kreativní osob-nosti apod.) a definují kreativitu na základe jakýchkoliv kreativních rešení, treba i uplat-nených v bežných každodenních situacích. Kreativní rešení ale stále vidí jako rešení svýmzpusobem úspešná, adaptivní – toto vnejší kritérium tedy zachovávají.

43

Page 47: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

nám tato znalost sloužit jako východisko bud’to pro nomotetický, nebo pro

idiografický pruzkum. Casto je užitecné odlišit skupinu osob „kreativních“

a skupinu „méne kreativních“. A to tehdy, pokud nám jde o výber jedince,

který se má zhostit urcitého úkolu (tj. výberu z uchazecu o zamestnání, prijí-

mání studentu do škol apod.).

Jindy není treba porovnat ruzné jedince, nýbrž popsat aktuální stav jednoho

cloveka. Mužeme mu tak pomoci objevit nedostatky, které mu znesnadnují

život, a naucit jej efektivneji využívat jeho kreativní potenciál. V takovém prí-

pade kreativitu nepovažujeme za neco pevne daného, ale za schopnost, kterou

lze ucit a trénovat.

V obou výše zmínených prípadech je však nutné vycházet ze jasne dané de-

finice kreativity. Teprve na základe ní mužeme vytváret kritéria pro výzkum,

at’ už orientovaný nomoteticky, ci idiograficky.65

1.3.5 G. A. Kelly versus G. J. W. Smith

Smithovo pojetí kreativity jsem rozebral výše (viz str. 14 a dále). Smithuv prí-

stup se svým durazem na novost pohledu (vhledu) v sobe nese jak rysy lo-

oseningu, tak také tighteningu. Ale také prvky nesouvisející s temito dvema

procesy. Tyto prvky se pokusím podrobit kritice – poukáži na možné nedo-

statky Smithova prístupu.

Tyto dva procesy, loosening i tightening, již splnují podmínku, že nové má

být zakotveno ve vnitrní realite jedince. Smith nepredpokládá, že by toto „kre-

ativne“ nové mohlo vzniknout jako náhodná chyba – ta by vedla spíše jen

k nesmyslnému, chaotickému, „bláznivému“ rešení, než k rešení kreativnímu.

Stejne tak loosening a tightening se rídí urcitými pevnými pravidly, které

65O problémech soucasných výzkumu kreativity (obvykle zamerených na nomotetický vý-zkum), které nemají ujasneny metodologická východiska (tj. predevším je vágne defino-vané pojmosloví), se zminuji na strane 6.

44

Page 48: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

na základe urcitých zákonitostí rekonstruují stávající konstrukty a vytvárejí

prípadné zmeny. Tím, jak své dosavadní znalosti a zkušenosti „prehodnocu-

jeme“ a posouváme jejich význam, dospíváme k novým predikcím a hypoté-

zám, novým „vhledum“.

Loosening umožnuje nahlédnout urcitý problém z více perspektiv, videt

svet a veci okolo nás v nových souvislostech, vytváret rozmanité (až „nemys-

litelné“) kombinace a plodit zjevne bizarní nápady.

Spolupráce looseningu a tighteningu v cyklu kreativity umožnuje rekon-

struovat naše videní sveta tím, že loosening nabídne ruzné alternativní po-

hledy na elementy našeho sveta, kdežto ve fázi tighteningu se naše videní

znovu zúží pouze na nekteré z techto pohledu. Cyklus kreativity dospeje do

fáze, kdy svet vidíme jako dríve – pokud náš dosavadní zpusob konstruování

byl mezi ostatními alternativami nejprijatelnejší – nebo tento dosavadní zpu-

sob nahradíme nekterou z alternativ, jež se nám nabídly ve fázi looseningu.

Urcitou stránku kreativity podle Smitha lze tedy pravdepodobne popsat již

samotným looseningem, jelikož práve loosening poskytuje nové pohledy na

urcitý problém a soucasne vychází ze stávajícího videní sveta (systému kon-

struktu) jedince. Jde ale o pohledy, které jsou konstruovány volne, které jsou

v neustálém „pohybu“, které se „promenují pred ocima“. V urcitém smyslu

tedy nejsou tak hodnotné a užitecné, jako ty, jež prošly fází tighteningu. Nová

rešení a „vhledy“ mohou sloužit jako platforma pro nový zpusob prizpuso-

bení se prostredí teprve tehdy, když jsou dostatecne „fixovány“ fází tighte-

ningu.

Teprve po fázi tighteningu dospíváme k pohledum, které nám umožní vy-

vozovat jednoznacné závery a zakládat na nich dosti pevná a trvalá rozhod-

nutí. V tom je hodnota kreativních rešení, která vznikla jako produkt celého

cyklu kreativity. Lze se domnívat, že takto nejak si zrejme Smith také kreativní

45

Page 49: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

rešení predstavuje – i když to prímo ve své práci neuvádí.66

Potíž Smithovy definice je ovšem v tom, že se stále nedostatecne zameruje

na kreativní proces – tedy na jeho kognitivní stránku. Píše, že kreativní má

být nové a nejak vázané na psychickou realitu jedince, ale jak toto nové z této

reality vzniká a jak tato realita „vypadá“, už Smith neríká. Ani jeho procesu-

ální teorie vnímání neposkytuje model, jimž by se dal vysvetlit vznik nových

a zároven na realitu vázaných mikro-procesu. Smith pouze uvádí, že mikro-

procesy vyverají z naší pameti, ale neríká nic o tom, zda a jak se u nich uplat-

nuje proces náhodnosti a zda prípadná „novost“ techto procesu je dusledkem

nejaké syntézy stávajících pamet’ových stop, nebo jen jejich náhodnou zme-

nou. Nevysvetluje, co zpusobuje onu subjektivnost, o níž ve své teorii hovorí.

Ve Smithove pojetí se tak mohou mísit dve ruzné veci – tím, že nesleduje

samotný prubeh kreativního procesu, nemá kontrolu nad tím, odkud to které

nové rešení vlastne pramení. Pak se muže stát, že zamenuje zcela nová re-

šení (tj. pohledy, které podle Kellyho vznikají v cyklu kreativity) s tím, co vy-

chází v nezmenené podobe z jedincových zkušeností, z jeho pameti. Takové

„nové“, alternativní rešení se nekdy totiž už nachází v jeho stávajícím reper-

toáru a v prípade jeho „nalezení“ tedy nejde o skutecné vytvárení neceho no-

vého.

1.3.6 Kreativita a rozsah vhodnosti konstruktu

Kreativita spocívá v nacházení nových alternativních pohledu na „staré“ veci.

Modulacní dusledek psychologie osobních konstruktu tvrdí, že „zmeny kon-

strukcního systému jsou omezeny propustností konstruktu, v jejichž rozsahu

66Jde o to, že ve své práci neužívá pojmy loosening a tightening, které do urcité míry umele(ale pritom úcelne) delí kreativní proces na dve cásti, címž vzniká prostor pro to, abychomhovorili o urcitém „meziproduktu“ – rešení, které již vzniklo v procesu looseningu, alekteré ješte neprošlo fází tighteningu.

46

Page 50: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

vhodnosti leží varianty“. (Urbánek, 2003, s. 77) Cili cím propustnejší konstrukt

je, tím více variant67 ci alternativ lze konstruovat („videt“) v rámci nej. To zvy-

šuje šanci ke zmenám68 konstruktu samého.

Aby vznikl nový (kreativní) pohled ci nápad, musí tedy propustnost jed-

notlivých konstruktu tento nový prvek predevším vubec pripouštet. To platí

predevším o schopnosti prijmout a zpracovat novou zkušenost, která prichází

zvenku. Co se týce hledání kreativních rešení „z hloubi nás samých“,69 pak je

množství a rozmanitost nových prvku – variant – opet dána rozsahem vhod-

nosti a propustnosti príslušných konstruktu a stejne tak nemuže vzniknout

nic, co by nespadalo do rozsahu vhodnosti výsledného systému konstruktu.

To me vede k predpokladu, že rozvoj kreativity muže spocívat mimo jiné

v rozširování rozsahu vhodnosti konstruktu.70 Na celkovém kreativním po-

tenciálu jedince se proto podílí to, kolik (a jak významných) jeho konstruktu

má dostatecne široký rozsah vhodnosti, aby se u techto konstruktu vyskyto-

valy vhodné (tj. reálne použitelné) alternativy. Tyto alternativy pak mohou

v urcitých prípadech nahrazovat – pokud se osvedcí – puvodní zpusoby re-

šení a konstruování. Konstrukt se pak pravdepodobne zmení – ohnisko vhod-

nosti se muže (ale i nemusí) presunout z puvodní na tuto novou kreativní

alternativu.

67Tyto varianty vznikají novými zkušenostmi a podnety, nebo také vznikají interakcemi v na-šem systému konstruktu.

68Temito zmenami mám na mysli napríklad práve pridávání nových prvku – variant – dotohoto konstruktu, prípadne jejich preskupování.

69Pri takovém „vynorení se“ nápadu (v urcitých prípadech oznacovaného jako „aha-efekt“)nejde o zcela nový prvek (náhodne vygenerovaný), ale o neco, co v urcité forme v násexistovalo už predtím. Výsledná podoba však mohla vzniknout ve chvíli nápadu urcitými„pohyby“ v systému konstruktu. To, že danému cloveku takový nápad „dává smysl“, jedukazem, že takový nápad spadá do rozsahu vhodnosti konstruktu tohoto cloveka.

70Rozvoj kreativity by v tomto duchu mohla rozvíjet i cetba – Bannister (2006) ve své prácirozebírá kreativitu a její projevy pri psaní románu. Podle nej kvalita a úspešnost literárnífikce spocívá v tom, že nám na jednu stranu poskytuje pro nás uspokojující potvrzení našichkonstruktu (zejm. tech „nadrazených“ [angl. superordinate]), na druhou stranu nás však takévede k tomu, abychom (pokud možno bez nepríjemných pocitu) rozšírili rozsah vhodnostinašeho konstruování.

47

Page 51: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.3.7 Tv·r£í psaní z pohledu PCP

Vzhledem ke strukture výzkumné cásti sem zarazuji i cást, zamerenou na tvo-

rivé psaní textu z pohledu PCP a zejména z pohledu cyklu kreativity.

Behem psaní textu (v mém výzkumu pujde o tvorbu pohádky) muže pro-

bíhat u probanda nekolik procesu. Tri z nich, které Bannister (2006) považuje

za typické pro kreativní psaní, se zde pokusím rozebrat.

Jedním z techto procesu je cyklus kreativity (pokud pujde o skutecne krea-

tivní psaní, tedy kreativní v pojetí, o než se zde opírám a které zakládám práve

na cyklu kreativity). Tento cyklus by se mel v prubehu psaní vícekrát opako-

vat. Za urcitých podmínek však muže probehnout pouze jednou – to když se

autor snaží co nejrychleji prejít od vágního a spekulativního uvažování k ne-

jakým tesne konstruovaným a jasne definovaným nadrazeným konstruktum.

Jakmile toho dosáhne, mechanickým zpusobem pak naplní svuj text detaily

podrazenými temto konstruktum. Cyklus kreativity probehne tedy pouze jed-

nou – zacne volným konstruováním a pokracuje a skoncí konstruováním vá-

zaným.71 Pokud se naopak, napríklad behem psaní románu, cyklus kreativity

mnohokrát opakuje, text získává svou výslednou podobu prubežne – vyvíjí se

„za behu“ a casto odlišne, než jak si autor puvodne predstavoval. Ani autor

tak neví dopredu, co se z jeho príbehu vyvine. To je riskantní, protože po ur-

cité dobe muže zjistit, že tomu, co napsal, sám neverí, že je to „celé špatne“.72

Dalším procesem je vzájemné prolínání objevování a vynalézání. Objevová-

ním myslím nalézání neceho dosud neznámého, ale již existujícího. Vynalé-

zání je naproti tomu vytvárením neceho zcela nového. Podle Kellyho se na

procesu konstruování podílí jak objevování, tak vynalézání. Vynalézáme po-

71Tento zpusob psaní je velmi typický napríklad pro nekteré autory detektivních príbehu.72Zde se prolíná kreativita postavená na cyklu kreativity s autorovými „osobnostními rysy“

– pokud nemá clovek odvahu riskovat, neoddá se potenciálne tvurcímu cyklu kreativitya zustává u svých overených zpusobu konstruování a tedy i psaní príbehu.

48

Page 52: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

jmy, skrze než se pak díváme na svet, a objevujeme to, co nám takový pohled

odkrývá. Tento proces muže sloužit i motivacne – autor tím, že vytvárí, také

objevuje. Bannister (2006) popisuje, že mel ve zvyku horlive pracovat na ro-

mánu, pohánený snahou zjistit, co se v nem stane dál.73

Centrálním procesem, který se projevuje, když propracováváme naše kon-

strukty, je pohyb mezi nadrazenými konstrukty a podrazenými konstrukty (tedy ne-

ustálé strídání techto dvou zpusobu konstruování). V prípade psaní jde tedy

o pohyb mezi detaily (resp. samotným obsahem textu) a tématem textu (což

je ona rovina nadrazeného konstruování). Téma se postupne rozpracovává

na detaily. Behem práce na samotném obsahu a jeho detailech se ovšem ge-

nerují také nové aspekty nadrazeného tématu. Tento proces jde ruku v ruce

s procesem loosening — tightening, tedy s cyklem kreativity. Práve loosening

umožnuje produkci takových detailu, které „nebyly predem v plánu“ a které

v podstate dodatecne pozmenují výchozí nadrazené konstrukty (téma textu).

Je treba zmínit jeden faktor (spíše než proces), který tvurcí psaní také vý-

znamne ovlivnuje. Je jím zpusob, kterým konstruujeme konstrukcní procesy

druhých lidí – jinými slovy co si myslíme, že si myslí (o naší práci, o naší

knize apod.) ostatní. Kelly tento aspekt do své teorie zaclenil prostrednictvím

spolecenského dusledku.

Je rozdíl, pokud clovek píše pro nekoho, nebo pokud píše víceméne pro

sebe, nebo když adresáta svého textu nezná. Podle Bannistera se „dopisy píší

pro nekoho, kdežto romány se píšou pro ty, co o to stojí“. Proto není také

romanopisec tolik omezený tím, jak si predstavuje ctenáre svého textu – spo-

léhá, že ctenár, který bude mít zájem, si jeho text už nejak najde. Nemusí tedy

konstruovat konstrukcní procesy všech svých potenciálních ctenáru. Romano-

73Podle Bannistera nám romány pripomínají, že propracovávání konstruktu vyžaduje cas, žejde o dlouhé hledání toho, co je nám skryté, nikoliv o pouhé rozpitvávání do detailu neceho,co je zrejmé a ocividné.

49

Page 53: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

pisec by mel naopak co nejuprímneji a nejživeji zachytit svou vlastní osobitou

zkušenost, své vlastní videní sveta, a nechat na ctenári, aby toto sdelení pri-

jal a na základe konstruování konstrukcních procesu autora „pochopil“ (prí-

padne se „vcítil“ do rolí postav v románu vystupujících). Prinejmenším spolu

autor i jeho ctenár ve svých konstrukcích sdílí spolecný „obecne lidský zá-

klad“, který vzájemné porozumení usnadnuje.

Nakonec ješte doplním, že využití tvorby textu (neboli „tvurcího psaní“) má

jedno další opodstatnení – Diamond (2006, s. 201) naznacuje, že prostrednic-

tvím rozmanitých umeleckých forem74 mohou lidé ze své zkušenosti „evoko-

vat“ více významu. Na umení75 založené výzkumy nám umožní „proniknout

do imaginace a rozbít to, co se po celou dobu zdálo jako nemenné . . . a objek-

tivne skutecné“ (Diamond, 2006).76 Schopnost evokovat nové významy je také

duvodem, proc je umení ve svých nejrozmanitejších (a neustále se rozvíjejících

i nove vznikajících) formách velmi casto spojováno práve s tvorivostí. Tyto

nové významy prímo souvisejí s dalším casto zminovaným smyslem umení –

se zámerem tvurce lépe porozumet sobe samému a svetu kolem.77

74Vhodnejší výraz by možná byl „forem vyjádrení“.75Umením Diamond míní práve ony rozmanité formy tvurcí cinnosti (tedy nemá na mysli ani

urcité „vysoké Umení“, svázané urcitým „Umeleckým kánonem“).76Mužeme predpokládat, že každá z techto umeleckých forem má schopnost evokovat jinou

skupinu významu. Každá taková forma nám tedy nabízí jiné cesty, jak rekonstruovat našizkušenost. I když ve svém výzkumu využívám pouze jeden druh takovéto tvorivé akti-vity – „tvurcí psaní“ – i tento druh je již alternativou ke konvencním zpusobum evokovánívýznamu v psychologických výzkumech. Obvykle od probandu psychologický výzkumžádá, aby svou dosavadní zkušenost vyjadrovali pouhými výpoved’mi o sobe, souboremživotopisných fakt, prípadne prestrukturováním svých životních zkušeností a postoju donekolikapoložkových dotazníku a císelných hodnot urcitých škál. Tento prístup pochopi-telne usnadní první, „kvantifikacní“ cást pozdejší analýzy (operace s daty, pocítání indexu,srovnávání probandu apod.), ale znesnadní druhou cást, kvalitativní analýzu (interpretaci)takto kvantifikovaných, ale velmi jednostranných a tím i chudých dat.

77Dá se zrejme hovorit o jakémsi druhu propracovávání konstrukcního systému, iniciovaném„umeleckými formami“ – tyto formy jsou velkou merou založené na predstavivosti (ci ob-razotvornosti) [v obou prípadech jde o preklad anglického výrazu imagination]. A právepredstavivost umožnuje „nastartovat“ kreativní procesy uvnitr konstrukcního systému je-dince. Kelly (1955a) píše, že tím, jak se díky naší „predstavivosti“ pred námi vynorují novémožnosti, uvolnujeme své predstavy [Kelly užívá výrazu „fakta“] z jejich dosavadního ri-

50

Page 54: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.4 Popis Testu sémantického výb¥ru78

Test sémantického výberu je v ceské a slovenské psychologii užíván již nekolik

desítek let. Presto teprve v posledních letech, zejména díky Tomáši Urbánkovi

a Miroslavu Filipovi, získal odpovídající psychometrické zakotvení. Miroslav

Filip také rozpracoval teoretické zakotvení TSV v psychologii osobních kon-

struktu G. A. Kellyho, jímž nahradil puvodní jungiánský interpretacní rámec.

Vznikla tak tzv. revidovaná verze TSV, která se však stále vyvíjí – již nyní se

využívá v mnoha ruzných podobách ci obmenách.79

Duležitou charakteristikou TSV je, že interpretacní fáze (kvalitativní prí-

stup k datum) následuje až poté, co jsou data zpracována kvantitativním prí-

stupem. Toto kvantitativní zpracování je vzhledem k hledaným strukturám

velmi významné.80 Na rozdíl od nekterých jiných testových metod tedy v TSV

v podstate nelze vecne interpretovat „surová data“, ale až data „transformo-

vaná“ (resp. struktury, které se pri techto transformacích zviditelnily).

Historický vývoj TSV shrnul Miroslav Filip (2006) ve své disertacní práci.

Strucný popis puvodní verze TSV podává také Tomáš Urbánek (Urbánek,

2003, s. 153-162). Vubec první publikované informace o TSV pak pocházejí od

V. Smékala.81 Pro mou práci již nemá praktický význam dopodrobna rozebí-

rat puvodní podobu této metody, stejne jako testový materiál, který používala.

gidního zakotvení. Najednou mužeme takto uvolnené predstavy pozorovat ze zcela odliš-ných úhlu než dosud. Jinými slovy, umelecká tvorba má schopnost podporit loosening, najehož základe se pak mohou (v jistém smyslu spontánne) rekonstruovat i velmi podstatnécásti našeho systému konstruktu.

78Dále oznacovaný jako TSV.79Tyto obmeny se týkají jak predkládaného testového „materiálu“ – podnetových položek –

tak také napríklad matematického zpracování získaných dat a také zpusobu jejich zobra-zení.

80V rámci TSV se tak kombinují prvky jak kvantitativního, tak kvalitativního prístupu. Copresne je míneno temito pojmy („kvantitativní prístup“ a „kvalitativní prístup“) vysvetlujeFilip ve své disertacní práci (Filip, 2006).

81Více viz SMÉKAL, V. Psychosémantické metódy. In MARŠÁLOVÁ, L. (Ed.). Metodológia ametódy psychologického výzkumu. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. 1990,s. 298-302.

51

Page 55: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Proto zde odkazuji na výše uvedené zdroje.

Presto, že TSV (v podobe, v jaké jej používám v této práci) má za sebou pod-

statné úpravy, jedna vec zustala. Je jí pomerne elegantní a zároven ojedinelý

princip, který tento test využívá, a díky kterému je velmi vhodným nástrojem

ke zkoumání „osobních významu“. Má blízko k fenomenologickému uvažo-

vání, k otázkám na subjektivní vnímání a prožívání sveta.

Tento princip se dá ilustrovat následující parafrází instrukce, zadávané pri

administraci TSV: úkolem respondenta je prirazovat – na základe svých vlastních

pocitu nebo asociací – k jednotlivým slovum ze seznamu obrázky. Temto obrázkum

se v soucasné terminologii TSV ríká atributy, slova ze seznamu se oznacují

jako elementy.82

Co TSV m¥°í

Možností aplikace TSV je velké množství. Filip (2006) uvádí: „Obecne mu-

žeme ríci, že [TSV] slouží k mapování zkoumané nebo rešené situace z po-

hledu respondenta.“ Cílem tedy primárne není zarazení respondenta do ur-

cité predem dané kategorie, ale zmapování jeho pohledu na svet kolem nej.

Ale stejne jako lze najít mnoho individuálních rozdílu mezi takovými pohledy

jednotlivých lidí na svet, lze mezi lidmi nepochybne nalézt také mnoho po-

dobností. A podobne jako (nepochybne) existují podobnosti, vyskytující se

napríc snad veškerou lidskou populací, je zároven možné nacházet mnoho

odlišností mezi specifickými skupinami – napríklad mezi tím, jaký význam

pojmum „mužský“ a „ženský“ prikládají muži, a jaký ženy, v cem vidí hod-

notu a smysl života a tak dále. Lidé v ruzném veku, s ruzným vzdeláním,

pohlavím, životní historií apod. konstruují realitu ruzne, na základe svých

82Toto oznacení zavedl Miroslav Filip na základe terminologie užívané v PCP a v jeho pojed-náních o psychosémantice. Je tak soucasne zduraznena souvislost mezi významem položektestu a jejich „protejšky“ v rámci teorie osobních konstruktu.

52

Page 56: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

vlastních zkušeností. V rámci skupiny lidí jim podobných, podobne „formo-

vaných“, lze však predpokládat urcité podobnosti.83

V prípade TSV se tento jev ozrejmí, pokud hledáme shody ci podobnosti

v odpovedích jednotlivých respondentu, patrících do urcité skupiny. Mužeme

tak získat obraz toho, jaká schemata (resp. konstrukty, nebo zjednodušene –

„zpusoby videní sveta“) tito lidé spolecne sdílejí.84 Pokud tedy z odpovedí vy-

tvoríme jakousi skupinovou incidencní matici, v jejíž bunkách budou soucty

hodnot z incidencních matic jednotlivých respondentu, a provedeme prísluš-

nou analýzu této matice, vystoupí nám výrazneji práve ty konstrukty, jež jsou

clenum dané skupiny spolecné.85

Predpokládám tedy, že je možné uvažovat o urcitých vymezených skupi-

nách lidí – tedy v jistém smyslu kategoriích ci „škatulkách“, do nichž mužeme

konkrétního respondenta zarazovat. Tyto kategorie lze definovat na základe

vlastností, jež daný clovek má, nebo nemá (resp. je u nej daná vlastnost za-

stoupena v urcité míre, což jej radí do urcité kategorie).

K uvedenému druhu kategorizování respondentu zrejme TSV sloužit muže.

Jak už jsem uvedl, jde o prípady, kdy zaznamenáváme urcité charakteris-

tiky tohoto respondentova pohledu na svet – pohledu nepochybne jedinec-

ného, ale zároven v nekterých aspektech podobného s pohledy jiných lidí

(nebo od nich rozdílného). Tyto aspekty (ci charakteristiky) je možné videt

také jako konstrukty (v konstruktivistickém významu), na základe nichž „trí-

83Paranoidní lidé napríklad podobne konstruují chování druhých lidí – v projevech, které ne-dokážou dost jasne zaradit, vždy vidí spíše zlý úmysl, mají tendenci spíše podezrívat, nežhledat „neškodné“ vysvetlení vnejších událostí, bývají vztahovacní. Pak tady máme sku-pinu lidí, kterí jsou „kreativní“ – tedy rekneme tech, co velmi intenzivne využívají cykluskreativity. Lze i u nich nalézt další spolecné „rysy“, zrejme vybudované na základe efektiv-ního a intenzivního využívání cyklu kreativity?

84Ukázka takovéhoto zpracování skupinové incidencní matice (níže popsanou) metodou opti-málního škálování je soucástí studie o možnosti použití TSV jako sociometrické metody,která je soucástí knihy Psychosémantika Tomáše Urbánka (2003, s. 273-291).

85Pri analýze individuálních matic by se naproti tomu mohly stejne výrazne projevit také in-dividuální významy (konstrukty).

53

Page 57: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

díme“ jedince. Na opacné póly urcitého konstruktu umist’ujeme jedince, kterí

se v dané charakteristice zcela rozcházejí (napríklad „kreativní“ versus „ri-

gidní“ jedinci). Nebo také umist’ujeme jedince, kterí urcitou charakteristiku

sdílí, na tentýž pól našeho konstruktu, jen jim dáváme odlišné pozice. Tyto

pozice vypovídají o tom, do jaké míry je pro nás daný jedinec reprezenta-

tivní pro danou charakteristiku – v jaké míre je u nej tato charakteristika za-

stoupena. Príkladem muže být tedy zmínený konstrukt kreativity, kde jedince

umístíme nekam na osu ne-kreativní — kreativní (respektive rigidní — kreativní,

nebo nudný — kreativní, konformní — kreativní a podobne).

Dalšími konstrukty, které by mohly vhodne popisovat zpusob responden-

tova videní sveta, jsou kupríkladu komplexita ci „cernobílost“ videní sveta,

ale treba i bohatost odpovedí (související mimo jiné s asociacní rychlostí). Ne

všechny tyto konstrukty lze zdárne aplikovat na data TSV.86 V této práci se

pokouším zjistit, zda kreativita patrí mezi ty, u nichž to možné je.

Velikost výzkumného souboru

V dnešní dobe mnoho psychologických výzkumu pracuje s rozsáhlými vý-

zkumnými vzorky, sbírá obrovská kvanta dat, a tato data analyzuje jasne vy-

mezenou škálou standardizovaných metod. Není však neopodstatnené do-

mnívat se, že urcité charakteristiky jevu lze lépe postihnout tvorivejším a více

individualizovaným prístupem – dukladným zkoumáním napríklad jen ne-

kolika jedincu. Diamond (2006, s. 197) tuto pluralitu prístupu k bádání podpo-

ruje svým tvrzením, že „za výzkum lze považovat jakékoliv peclivé, pozorné

86Meze toho, co lze z výsledku TSV o respondentovi vycíst, jsou dány za prvé konstrukty, kterése pri administraci TSV „aktivovaly“ (díky použitým elementum a atributum a manipulacis nimi), a za druhé možnostmi zobrazení techto výsledku a odkrytí urcitých struktur a sou-vislostí v nich. Ne každý podnetový materiál a ne každý zpusob transformace a zobrazenízískaných dat prináší ony hledané odpovedi na naše otázky ohledne respondenta (a pokudano, pak tyto odpovedi mohou být ruzne vycerpávající).

54

Page 58: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

a trpelivé studování urcité zkušenosti, která sloužila k lepšímu porozumení

svetu“.87

TSV je jednou z metod, které se hodí spíše k dukladnejšímu poznání jed-

noho cloveka, než pro prurezové mapování urcité promenné v rámci velkého

vzorku, který pak má reprezentovat populaci. Je tomu tak z mnoha duvodu,

z nichž nekteré jsou na ruzných místech této práce zminovány. Pokud však

chceme využít silných stránek TSV (zejména jeho schopnosti odhalovat „in-

dividuální významy“) a soucasne bychom rádi získané výsledky zobecnovali

na celou populaci, je treba pristoupit k urcitým kompromisum – a to jak na

strane dukladnosti (nikoliv peclivosti) našeho zkoumání, tak na strane rozsahu

výzkumného souboru. Nomoteticky orientované výzkumy, používající TSV,

zrejme nikdy nebudou pri administracích TSV pracovat s probandy stejne du-

kladne, jako by se jednalo o klinickou práci s klienty, ale na druhou stranu

nebudou pravdepodobne ani administrovat TSV mnoha stum ci tisícum pro-

bandu. Výstup testu je totiž ovlivnen množstvím faktoru. Proto je pro pocho-

pení struktur, které nám TSV u probanda odkrývá, potrebná také znalost sou-

vislostí, kterou získáme napríklad rozhovorem s probandem, seznámením se

s jeho spontánní produkcí a podobne. To má však za následek vysokou nároc-

nost sberu dat pro takový výzkum.

Rizika zkreslení výsledk· TSV

Cílem TSV je odkrýt ty stránky jedince, které nejsou na první pohled zrejmé.

Pokud by zrejmé byly, udelal by nám tutéž službu dotazník nebo rozhovor. Je

pochopitelne také rozdíl mezi tím, když TSV predkládáme za úcelem dozve-

det se o cloveku to, co on ví, ale nechce nebo nemuže ríci (kdy se kupríkladu

nechce priznat ke svým agresivním tendencím), a tím, když máme v úmyslu87Diamond vychází z analýzy umeleckých produktu, které casto vznikají jako zpusob, jímž se

umelec „vyrovnává“ se skutecností, jak ji „uchopuje“, a tedy se jí snaží „porozumet“.

55

Page 59: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

prozkoumat ty jeho stránky, jichž si ani on sám není vedom.88

Srovnejme TSV s výkonovými testy (co se rizik zkreslení týce). V nich (napr.

tzv. „testech IQ“) se respondent obvykle pokouší dosáhnout co nejlepšího vý-

sledku. Nebezpecí, že výsledek zámerne zkreslí, je tedy minimální. U testu,

jako je TSV, toto nebezpecí narustá tím více, cím jsou jednotlivé položky testu

„pruhlednejší“. Nedá se totiž predpokládat, že i clovek, jenž má snahu odpo-

vídat co nejuprímneji a sám stojí o to se o sobe neco nového dozvedet, nebude

inklinovat ke schematickým nebo spolecensky žádoucím odpovedím. Proto

je nejvhodnejší použít takový testový materiál, který bude co možná nejméne

strukturovaný.89

Problém náhodnosti dat90

Pro praktické užívání TSV je podstatné vedet, jak lze odhalit náhodne vypl-

nený testový arch. Jak zjistit, že proband nerespektoval instrukci a že data

TSV jsou znehodnocena. V TSV neexistuje žádný „lži-skór“ (na rozdíl od ne-

kterých dotazníku), který by potenciálne mohl nahodilost odpovedí odhalit.

Navíc na první pohled není snadné odhadnout, jestli se respondent k testu

postavil svedomite ci ne91 – jakákoliv struktura se nám objevuje až po trans-

formaci tabulky s daty. Urcité indicie, že data jsou znehodnocená, by mohl po-

skytnou rozhovor s respondentem. Mohl by se tak ukázat jeho celkový prístup

k testové situaci a smyslu šetrení. Vytvorení vhodných výchozích podmínek

šetrení by také mohlo prispet k lepší spolupráci.

88Tedy jakési jeho „nevedomí“.89Na podobném predpokladu staví napr. Rorschachova metoda.90Problémem není ovšem jen náhodnost, ale také systematicnost (postupné prirazování všech

obrázku bez ohledu na jejich vnitrní souvislost s elementy, vytvárení „obrazcu“ v hodnotí-cím archu nebo u jednotlivých tabulí v pocítacové verzi apod.).

91Neexistuje žádné objektivní merítko svedomitosti ci peclivosti. Respondent v TSV obycejnenic nevypisuje, aby se dalo z písma a množství textu odhadnout, nakolik si dal záležet. Cas,po který s testem pracuje, také není spolehlivým merítkem, jelikož ruzní lidé se mohouvelmi lišit pracovním tempem, nikoliv však svedomitostí.

56

Page 60: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Urbánek (2003) rozebírá nekteré postupy, jak odhalit náhodnost (ci systema-

ticnost) u dat, na než byla aplikována metoda optimálního škálování. Na zá-

klade svých zjištení predpokládá, že by takovéto postupy mohly být úspešné.

V prípade Raschova modelu dospel Filip k záveru (následne empiricky po-

tvrzenému), že zde se náhodnost dat projeví specifickou podobou transfor-

movaných dat – všechny atributy se již na velmi nízké úrovni „klastrování“

vyskytnou v rámci jednoho jediného shluku. „Tento obraz je ovšem v príkrém

rozporu s tím, co jsme pozorovali u respondentu. Zde [oproti náhodne ge-

nerovaným datum] docházelo k odkrytí zpravidla daleko diferencovanejší

struktury shluku, které se postupne slucovaly až na úrovni pomerne silnej-

šího klastrování.“ (Filip, 2006)

1.4.1 Analýza vstupních dat u revidované verze TSV

Puvodní zpusob zpracování dat TSV byl pomerne primitivní a z velké míry

spoléhal na klinickou zkušenost administrátora. Navíc samotná transformace

dat mela pochybnou vnitrní validitu. Tato transformace, spocívající v rozmís-

tení elementu do ctyr kvadrantu, které vznikly rozdelením prostoru dvema

na sebe kolmými osami, v sobe už predem obsahovala logickou chybu – neo-

právnený predpoklad kolmosti techto os.

Další chybou (s ohledem na východiska psychologie osobních konstruktu)

bylo stanovení souradných os a priori (Urbánek, 2003, s. 161).92 V takovém

prípade by bylo nutné predpokládat, že v TSV použitá kategorizacní sché-

mata (dimenze) jsou pro všechny lidi velmi významnými dimenzemi, v rámci

nichž konstruují témer veškerou svou zkušenost. A to je v prímém rozporu

s Kellyho teorií, která predpokládá individuální zpusob konstruování sveta.93

92V puvodní verzi TSV se kategorizuje na základe dimenzí LÁSKA — NENÁVIST a AMBIVA-LENCE — INDIFERENCE.

93Uvedené dimenze, o než se opírá puvodní verze TSV, tedy nemusí být pro jedince vubec

57

Page 61: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Na výše uvedené nedostatky upozornil Tomáš Urbánek a navrhl nový zpu-

sob transformace dat TSV – metodu optimálního škálování.94

Obrázky pouºité v TSV

Další výtkou k puvodní verzi TSV bylo, že používané atributy (obrázky) ne-

prinášejí dostatecne rozmanité a individuální výsledky. Tyto obrázky tedy ne-

dokázaly u respondenta odhalit duležité jedinecné struktury, které by bylo

možno nejak plodne interpretovat. Neotevíraly cestu k poznání responden-

tovy individuality a místo toho svádely spíše ke konformním, stereotypním

odpovedím. Urcité atributy zase nesly zrejmý negativní konotativní význam

(had, dýka, hrob, . . . ) a respondent tedy zámerne mohl ovlivnit výsledek testu

tím, že odpovídal spolecensky „žádoucím“ zpusobem a nikoliv na základe

svých pocitu (zvlášte pokud mel priradit tyto atributy významným osobám

ve svém živote). Tento problém reší Filip zavedením nové sady (resp. neko-

lika sad) obrázku, u nichž predpokládá, že budou lépe asociovat individuální

významy.

V puvodní verzi TSV mel respondent za úkol prirazovat ke každému slovu

práve osm obrázku ze šestnácti možných. Tento požadavek se však ukázal

jako omezující.95 Proto se v Urbánkove (stejne jako ve Filipove) revizi TSV již

pocet obrázku predem nestanovuje (nanejvýš je omezen urcitým rozsahem,

napríklad 4-12 obrázku na jeden element).

natolik významné, aby melo smysl je stavet do role referencních os. Nebo pro nej mohoumít kvalitativne zcela odlišný význam – láska nemusí být pro nekoho opakem nenávisti.

94Více k tomuto tématu viz URBÁNEK, T. Psychosémantika. Brno: Nakladatelství Pavel Kre-pela, 2003.

95Urbánek pri této modifikaci TSV vychází z toho, že „každý verbální podnet má jiný potenciálvyvolávat reakce (ve smyslu prirazení mnoha ruzných obrázku)“ (Urbánek, 2003, s. 162).

58

Page 62: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

P°ístup zaloºený na optimálním ²kálování

Dalším výrazným posunem, co se analýzy dat TSV týce, byla aplikace tzv.

optimální škálování, navržená Tomášem Urbánkem. Tato metoda složí k ana-

lýze dat z dvou a vícerozmerných kontingencních tabulek, které reprezentují

vzájemné vztahy mezi promennými ve sloupcích a promennými v rádcích,

pricemž jak u rádku, tak u sloupcu jde o kategoriální promenné. To odpovídá

strukture TSV – rádky reprezentují elementy (slova) a sloupce atributy (ob-

rázky). Vztah elementu a atributu je dán jejich vzájemným prirazením nebo

neprirazením.

Výstupem metody optimálního škálování je zobrazení vztahu mezi temito

promennými formou souradnic v nekolikadimenzionálním metrickém pro-

storu.96 Každá z techto dimenzí predstavuje jeden aspekt vzájemného vztahu

sloupcových a rádkových promenných. Prvních nekolik dimenzí pritom vy-

svetluje nejvetší podíl vztahu mezi promennými, pricemž obvykle postacují

první dve získané dimenze (výsledné zobrazení je tedy dvoudimenzionální –

umístené v prostoru urcovaném dvema na sebe kolmými osami).

Pri interpretaci položek rozmístených v tomto dvoudimenzionálním pro-

storu se pak vychází bud’ z umístení položek vuci osám (tedy z hlediska os),

nebo z toho, jak se mezi sebou jednotlivé položky shlukují (tedy z hlediska

shluku).

Za nedostatek optimálního škálování muže být dle Filipa (2006) považo-

váno to, že nelze jasne urcit, nakolik se identifikované dimenze kryjí se psy-

chologickou realitou respondenta – se sémantickými dimenzemi, jež používá

pri kategorizaci elementu. To vede k potížím s interpretací výsledku. Proto

také Filip navrhuje odlišný zpusob analýzy dat TSV, zpusob založený na pro-

96Výsledné rešení je založeno na metode maximalizace korelací souradnic kategorií rádkovépromenné se souradnicemi kategorií sloupcové promenné.

59

Page 63: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

pojení Raschova modelu analýzy položek a konstruktivistické teorie G. A. Kellyho.

P°ístup zaloºený na Raschov¥ modelu

Miroslav Filip na analýzu dat TSV aplikoval Raschuv model analýzy polo-

žek.97 O atributech Filip uvažuje v tomto kontextu jako o položkách, u nichž

lze predpokládat, že se rozclenují do skupin, a každá z techto skupin pak iden-

tifikuje urcitou sémantickou dimenzi.98 Následne je možné každý jednotlivý

element (ale i atribut) umístit na urcitou pozici v rámci takto získaných di-

menzí. Díky tomu, že sémantické dimenze jsou svou podstatou shodné s kon-

strukty, definovanými Kellyho konstruktivistickou teorií, mohou být výstupy

TSV interpretovány v kontextu PCP.

Oproti metode optimálního škálování, kde zejména první identifikovaná di-

menze bývá silne reduktivní a abstraktní a nese nejvetší množství informace

obsažené v datech (a kde každá další dimenze nese menší a menší množství

informace), jsou pri použití Raschovy analýzy (co do informacní hodnoty)

všechny namerené dimenze ekvivalentní.

Další rozdíl mezi temito metodami je ten, že Raschova analýza má o neco

vetší nároky na bohatost dat. Pokud respondent neprirazuje jednotlivým ele-

mentum dostatecné množství atributu, mohou vznikat ve výsledcích nežá-

doucí artefakty.

Nicméne se zdá, že výsledky techto dvou metod vzájemne konvergují, což

neprímo dokládá validitu obou. Pokud totiž tak rozdílné metody odhalují

v datech podobné struktury, je pravdepodobné, že existuje nejaký „reálný“

97Dle Urbánka (2003, s. 168) jde o „pomerne nový pohled na psychometrický postup – . . .pouze autori zabývající se psychometrikou techniky repertoárových mrížek se zabývají po-dobnými úvahami“. Pritom technika repertoárových mrížek (neboli REP-test), navrženáKellym, má celkove svou strukturou (a nyní i teoretickým zakotvením v PCP) velmi blízkok TSV.

98V terminologii užívané v souvislosti s Raschovým modelem se hovorí o latentních promen-ných, tento výraz lze ale považovat za synonymní k pojmu sémantická dimenze.

60

Page 64: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

podklad techto struktur. (Filip, 2006)

P°edpoklad speci�cké objektivity : Problémem by mohlo být, pokud by ur-

citý atribut (v TSV reprezentovaný obrázkem a v Raschove modelu oznaco-

vaný jako položka) asocioval v ruzných situacích (ci v ruzných momentech)

ruzné významy. Toto riziko muže vzrustat také s poklesem strukturovanosti

a nárustem „bohatosti“ obrázku (napríklad abstraktní zmet’ barev a tvaru).

Pro Raschovu analýzu je nezbytné, aby každý atribut systematicky asocioval

vždy tentýž význam – tutéž sémantickou dimenzi, bez ohledu na to, který ele-

ment s touto dimenzí dáváme práve do vztahu. Mela by být také vyloucena

možnost nahodilého prirazování atributu.

Tento základní predpoklad, vycházející z principu Raschovy analýzy polo-

žek, se oznacuje jako predpoklad specifické objektivity.

�Mnohovýznamové� atributy: Pokud by mely jednotlivé obrázky (díky své

„bohatosti“) schopnost asociovat nekolik ruzných významu,99 mohly by se

tyto množiny významu vzájemne prekrývat. Tato okolnost sama o sobe není

problémem, pokud by poté jedinec prirazoval významy systematicky, tedy

volil u daného obrázku vždy jeden urcitý (v tomto smyslu „dominantní“) vý-

znam pri konstruování všech elementu v testu. Jediný urcující pri analýze po-

ložek by byl tedy práve tento „dominantní“ význam.

Nemusel by vzniknout problém ani tehdy, pokud by se skupiny významu

jednotlivých atributu navzájem neprekrývaly, ackoliv by se respondent nedr-

žel pouze jediného z možných významu daného atributu (obrázku). Všechny

99Ve skutecnosti se nelze vyhnout této mnohovýznamovosti atributu – i v prípade jedno-znacných slovních pojmu (napr. „Slunce“) jsou vždy tyto pojmy (konstrukty) definoványmnoha dalšími významy (elementy) – „Slunce, které zahrívá“, „Slunce, které spaluje“,„Slunce jako ohrožení naší existence“, nebo naopak jako její „strujce“, „Slunce jako cent-rum naší planetární soustavy“ apod.

61

Page 65: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

významy asociované k jednomu atributu (obrázku) tvorí samostatnou sku-

pinu, jsou tedy stále konzistentním významovým celkem, který je možné po-

važovat za samostatný konstrukt. Jednotlivé specifické významy obrázku se

tak spojují v jakýsi jeho „celkový význam“, definovaný práve temito „podvý-

znamy“.100

U uvedených prípadu „mnohovýznamovosti“ obrázku se však dá stále pred-

pokládat, že je splnena specifická objektivita. Ta by splnena nebyla, pokud by

se skupiny významu jednotlivých atributu prekrývaly, a zároven by se tento

prekryv spolupodílel na tom, že by behem administrace testu dva obrázky

jednou reprezentovaly tutéž sémantickou dimenzi, a jindy by reprezentovali

dimenze navzájem odlišné.

Pokud by data TSV predpoklad specifické objektivity nesplnovala, Raschova

metoda by nebyla schopná v techto datech nacházet latentní promenné (tedy

sémantické dimenze). Dosavadní práce s TSV ale ukazuje, že Raschovu mo-

delu se pri použití vhodné sady atributu úspešne darí odkrývat tyto latentní

promenné, s nimiž lze dále pracovat a interpretovat je z pohledu PCP (a na

jejich bázi pak interpretovat i jimi konstruované elementy).

Sou£asný p°ístup

V aktuální verzi TSV Filip upouští od využití Raschova modelu. Tento me-

zikrok v analýze dat nahrazuje jednodušším postupem – zjišt’uje vzájemnou

100Urcitý obrázek je tedy nadrazeným konstruktem, který je definovaný dalšími konstrukty (ježtvorí elementy v jeho rozsahu vhodnosti). Zrejme by ale tento (pouze na základe obrázkuvzniklý) konstrukt byl dosti umelý. Byl by pravým opakem konstruktu, které hledáme –jako celek by mel velmi malou obecnou platnost v rámci systému konstruktu respondenta.Tento nový konstrukt by pouze konstruoval to, nakolik si je ten který element s danýmobrázkem podobný ci rozdílný (latentní promennou tedy nejsou jednotlivé významy, alepráve ona podobnost ci nepodobnost s obrázkem). Naopak významné by mohly být kon-strukty, které jej konstituují, a které jedinec dost pravdepodobne bežne užívá pri konstruo-vání nových podnetu, jakými jsou napríklad i obrázky v TSV. Následkem by mohlo být, ževetšina obrázku bude ve svých rozsazích vhodnosti obsahovat tytéž významné konstrukty(jako své elementy). V techto konstruktech se pak budou obrázky „významove“ prekrývat.

62

Page 66: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

„sémantickou vzdálenost“ každých dvou atributu na základe toho, kolikrát

se stalo, že jeden z techto dvou atributu byl nekterému elementu prirazen,

kdežto druhý prirazen nebyl (jde tedy o to, kolikrát není shoda v prirazení

ci neprirazení urcitých dvou atributu).101 Na základe souctu102 uvedených

prípadu neshody se pak shlukovou analýzou postupne shlukují sobe méne

vzdálené atributy do konstruktu (na nejvyšší úrovni pak do „konstruktu“ je-

diného). Pro zobrazení atributu a elementu na vzniklých konstruktech se stále

využívá optimálního škálování.103

1.4.2 Neverbální podn¥tový materiál v TSV

Jiná metoda, casto užívaná konstruktivistickými psychology, známá pod zkrat-

kou REP-test, využívá pouze verbální podnetový materiál. Naproti tomu už

puvodní verze TSV používá krome slovních podnetu také obrázky. Tyto ob-

rázky ale nesou natolik zrejmý symbolický význam, že jde v podstate o sym-

boly, které jsou témer srovnatelné s temi verbálními (tyto obrázky by se snad

daly dokonce srovnat s piktogramy obrázkového písma).

V predchozím textu jsem mluvil o rozdílu mezi verbálními a neverbálními

konstrukty. Velká cást práce klinického psychologa spocívá ve snaze nejak

zmapovat práve ty neverbální konstrukty, které ovlivnují život klienta (casto

velmi negativne), ale jež klient sám nedokáže zmenit ci ovlivnit.

Možnou výhodou soucasného zpracování TSV (v podobe, kterou navrhl

Miroslav Filip) je to, že pracuje s obrázky, které mohou asociovat zcela osobní

významy – a domnívám se, že i významy neverbální – napríklad v podobe

101Pro každý pár atributu se takto získaná hodnota „sémantické vzdálenosti“ zaznamená dotzv. matice vzdáleností.

102Práve tento soucet neshod urcuje „sémantickou vzdálenost“ ci „odlišnost“ dvou atributu,tedy to, že každý z nich merí jinou významovou dimenzi.

103V prípade jediného konstruktu (tj. toho na nejvyšší úrovni shlukování) by pak zobrazenýkonstrukt byl shodný s první dimenzí, identifikovanou metodou optimálního škálování udaných vstupních dat.

63

Page 67: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

pocitu a prožitku. Tak tedy zrejme mužeme identifikovat i neverbální kon-

strukty.104

TSV tedy umožnuje pristupovat k volným konstruktum, které „jsou casto

už ze své podstaty neverbální“ (Kelly, 1955a, s. 529). Tím, že jsou tyto volné

konstrukty (a tím i proces looseningu) pro TSV prístupné, otevírá se tak skrze

cyklus kreativity cesta i ke zkoumání kreativních procesu jedince.

1.4.3 TSV a psychologie osobních konstrukt·

Spojení Testu sémantického výberu s interpretacním rámcem psychologie osob-

ních konstruktu navrhl Miroslav Filip, který je také rozpracoval ve své diser-

tacní práci Teoretické a psychometrické aspekty užívání Testu sémantického výberu

(Filip, 2006). Nebudu zde príciny a opodstatnení tohoto spojení podrobneji

rozebírat a zustanu pouze u následujícího Filipova tvrzení (tamtéž): „Budeme

predpokládat, že TSV merí osobní konstrukty jakožto kategorizacní schémata

trídící elementy (osoby, veci apod.) podle urcitého principu.“ Výstupem TSV

jsou (ve smyslu PCP a pri urcitém zpusobu kvantitativní analýzy dat) tedy

jednotlivé konstrukty, respektive jejich zobrazení jakožto dvoudimenzionál-

ních škál.

Dosud však neexistuje nejaký jednotný postup, jak s temito škálami dále

interpretacne pracovat. Nekterá taková vodítka nabízí Filip, který napríklad

pomyslne rozdeluje tyto škály na tri zóny – dve na krajích a jednu mezi te-

mito dvema. Prostrední zóna reprezentuje oblast, která spadá mimo rozsah

vhodnosti daného konstruktu.

104Navíc se v tomto testu obvykle operuje také s významnými konstrukty verbálními (na pozicielementu), címž se dávají do souvislosti tyto významné verbální a neverbální konstrukty.Respondent testu tedy muže své pocity, vycházející z neverbálních konstruktu, zpracovávatv kontextu verbalizovaných cástí svého konstrukcního systému – pokud budeme predpo-kládat, že i samo testování muže vyvolat zmeny ve zpusobu konstruování aktivovanýchkonstruktu (a to záleží pravdepodobne na povaze podnetového materiálu).

64

Page 68: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.4.4 Postup administrace TSV

Pri príprave výzkumu vycházím ze struktury, kterou navrhuje Miroslav Filip.

Ta je dána následujícími fázemi:105

1. vytvorení seznamu elementu, 2. výber atributu, 3. sejmutí dat, 4. aplikace kvan-

titativního prístupu106, 5. aplikace kvalitativního prístupu107

V soucasné dobe se dále pracuje na vývoji programu Barborka, který je po-

cítacovou verzí TSV.108 Tento program z velké cásti automatizuje celý postup

administrace TSV, což jej ciní více standardizovaným, a tedy i objektivnejším.

105Pro podrobnejší popis techto fází viz Filip, 2006.106Tuto fázi Filip ješte delí na Testování konvergence položek a na Umístení elementu na škály séman-

tických dimenzí. Zde toto rozdelení vynechávám, protože v praxi se zrejme osvedcí automa-tizace celé této „kvantitativní fáze“ pomocí pocítacového programu.

107Zde se zapojuje intuice a klinická (i jiná) zkušenost administrátora, jeho znalost kontextu citeoretická východiska (PCP se svými konstrukty, analytická teorie s komplexy, apod.).

108Ackoliv v aktuální verzi již program Barborka nepracuje s Raschovým modelem, stále jsouvýstupem osy, které lze interpretovat jako konstrukty v kontextu PCP.

65

Page 69: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

1.5 Test sémantického výb¥ru a cyklus kreativity

Cílem tohoto výzkumu je mapovat projevy cyklu kreativity pomocí Testu

sémantického výberu. Pokusím se nyní oduvodnit svuj predpoklad, že TSV

muže být citlivý na zmeny vyvolané cyklem kreativity. K tomu je však treba

nastínit, jakým zpusobem probíhá samotné merení cyklu kreativity v tomto

výzkumu.

Postup m¥°ení cyklu kreativity

Skupine dvaceti probandu predložím TSV, a to nejprve se sadou slov, která

bežne používají, a následne se sadou náhodne vytvorených slov, která ne-

mají žádný význam (tzv. bezesmyslná slova). Tuto cást experimentu nazývám

„první fází“. Ve „druhé fázi“ pak dám cásti probandu za úkol vytvorit s pou-

žitím techto bezesmyslných slov pohádku. U druhé cásti probandu tento krok

vynechám. Nakonec – v tzv. „tretí fázi“ – všem probandum znovu predložím

TSV, opet dvakrát – tak jak je popsáno výše (první a tretí fáze se shodují). Nyní

predpokládám, že za daných podmínek budou ve tretí fázi u tech probandu,

kterí tvorili pohádku, slova v ní použitá konstruována vázaneji, než ve fázi

první. Na to, zda je opodstatnené takový predpoklad vyslovit, se pokusím

odpovedet v následujícím textu.

Zm¥ny v konstruování bezesmyslných slov a úzkost

V první fázi proband „bezesmyslné“ elementy TSV ješte systematicky nekon-

struuje jako elementy urcitých svých konstruktu. Snaží se teprve nalézt nejaký

klíc k tomu, jak tyto elementy konstruovat. Je pravdepodobné, že se je muže

postupne pokoušet konstruovat ruznými konstrukty, a také, což odpovídá de-

finici looseningu, je muže v rámci škál techto konstruktu ruzne premist’ovat

66

Page 70: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

– zkoušet, co se stane, když je postaví do té ci oné pozice vuci urcitým jiným

elementum.109 Tato pozice i konstrukty, jimiž nové elementy konstruuje, jsou

díky puvodní „bezesmyslnosti“ techto elementu v podstate libovolné. Sou-

casne je ale jejich umístení predem dáno variantami probandova konstrukc-

ního systému. V prípade dalšího tighteningu v druhé fázi – ve fázi tvorení

pohádky – se pak tyto varianty dále zúží na ty, které spolu dohromady mo-

hou vystupovat ve vzájemných interakcích vznikající pohádky.

Proband se muže také rozhodnout bezesmyslná slova ignorovat, nezabývat

se jejich významem. Nebo se je pokusí nekam co nejrychleji zaradit bez toho,

že by toto zarazení melo nejaké pádné opodstatnení. Proband si muže ríct:

„To bude asi neco pekného.“, „To bude neco hnusného.“, nebo: „To je nejaký

nesmysl.“ a tak dále. Muže tak vzniknout zdánlive vázaný zpusob konstru-

ování urcitých bezesmyslných slov, ve skutecnosti však budou (ve své pod-

state) stále velmi „volné“. Tato malá vázanost se projeví mimo jiné tím, že to,

které atributy proband k temto slovum priradí, si nebude príliš dobre a príliš

dlouho pamatovat, jelikož tato slova dosud nemá jasne zarazena do svého sys-

tému konstruktu a nevyvolávají u nej jasnou predstavu, nemají pevné vazby

k jiným jeho konstruktum.

Je velmi pravdepodobné, že pozice, kterou elementy v rámci pohádky zís-

kají, již bude mnohem vázanejší. Je také možné, že v konstruování nekterých

elementu dojde oproti první fázi k urcitým zmenám (tedy nejen ke zmene

vázanosti, ale také k „rekonstrukci“ – zmene významu).

V této souvislosti poukáži na neco, co s výše uvedeným do jisté míry sou-

visí – na úzkost. Úzkost je v kontextu PCP definována jako „uvedomení si,

že události, s nimiž jsme konfrontováni, leží mimo rozsah vhodnosti našeho

109Muže je dávat do rozlicných vzájemných souvislostí s temi elementy, s nimiž z nejakéhoduvodu také pracuje – napríklad s temi, které se mu asociují se zadaným úkolem – vytvoritpohádku.

67

Page 71: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

systému konstruktu“ (Kelly, 1955a, s. 495). Loosening (prípadne tightening)

je pak reakcí na tuto úzkost (je snahou ji snížit).110 Tímto zpusobem se však

loosening obvykle projeví „šíreji“, než pouze u omezeného poctu konstruktu

– jde spíše o celkové prenastavení konstrukcního systému, toho, jak „volne“

ci „vázane“ funguje.111

Clovek obecne hledá pro nové elementy nejaké místo v rámci již existují-

cích nadrazených konstruktu. Pokud nové elementy nepopírají platnost do-

savadních konstruktu, nezpusobují úzkost a clovek nemá duvod na svém

dosavadním systému konstruktu cokoliv menit. Nic jej tedy nenutí rozvol-

nit stávající nadrazené konstrukty. Tedy alespon ne v té podobe, pri níž do-

chází k rozvolnení pozic všech elementu. Samy „bezesmyslné“ elementy však

rozvolnené pozice v rámci nadrazených konstruktu pochopitelne mít budou

(alespon zpocátku, pred fází tighteningu). Bezesmyslná slova, tedy „nove prí-

chozí informace, které nezapadají do rozsahu vhodnosti jedincova systému

konstruktu“, by však nemela znamenat takové ohrožení „platnosti“ ci „spo-

lehlivosti“ konstrukcního systému jedince, aby vyvolala úzkost a následne ne-

jaký „globální loosening“.112

Jedinou okolností, která by mohla v mém výzkumu systematicky cinit kon-

strukty probandu volnejšími, muže být ta, že samotný proces práce s fantazií

(která se vyskytuje v první a predevším v druhé fázi) muže vést k looseningu.

Nekterí lidé navíc nejsou zvyklí podobným zpusobem pracovat, tedy ocitnout

110Muže je také „zámerne“ ucinit tesnejšími, což je urcitý zpusob úniku – v prípade „vytesnení“nových, ohrožujících elementu takto omezí své vnímání reality tak, že nové podnety prostenevidí. Zamerí se casto na obvyklou cinnost, treba premýšlení o tom, „co je treba zítraudelat“, a soucasné ohrožující elementy prestane vnímat. Nepredpokládám ale, že by tatotestová situace byla natolik zúskostnující, aby z ní proband tímto zpusobem unikal.

111Jde o podobný princip, díky nemuž relaxace, denní ci nocní snení, prípadne volné asociacemohou navodit loosening a jiné techniky zase navozují tightening.

112Takové ohrožení by mohl pocit’ovat snad jen clovek s urcitým druhem neurotického perfek-cionismu, který se nedovede vyrovnat s pocitem, že nezná „pravidla hry“, že neví, co se odnej vlastne ocekává.

68

Page 72: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

se v pomerne málo strukturované situaci a mít za úkol operovat s materiálem,

který pro ne zprvu nemá žádný význam.113 Casto to v nich vyvolá úzkost

z neschopnosti nejak se postavit k nastalé (pro ne nezvyklé) situaci, stejne

jako z neschopnosti nejak „uchopit“ samotný predkládaný materiál, a také

úzkost z toho, že nedovedou predvídat, jak se mají projevovat, co je oním oce-

kávaným a „správným“ výsledkem, a jak v tomto testu „dopadnou“. Zejména

starší lidé snadno znejistí, protože nejsou zvyklí na situaci testování, nebo jsou

si vedomi úbytku svých schopností a nechtejí další potvrzení tohoto nezvrat-

ného procesu. Proto i v nich muže testování vyvolávat zvýšenou úzkost.

Pohádka a loosening

Není možné zarucit, že tvorba pohádky skutecne navodí loosening. Ale dá se

predpokládat, že muže mít tento efekt. Loosening není totéž, co nestrukturo-

vanost. Proto jen to, že proband dostane za úkol pracovat s nestrukturova-

nými elementy, ješte nezarucuje loosening. Proband muže okamžite (témer ve

chvíli, kdy mu poprvé – pri prvním merení první fáze – predložíme sadu be-

zesmyslných slov) sáhnout po svých vázaných konstruktech, do nichž nové

elementy zasadí. Následkem toho se mu zrejme „podarí“ vytvorit neorigi-

nální, tedy pro nej „bežnou“ pohádku.114

Na druhou stranu ale práve situace, kdy má neco tvorit, a elementy, které113V obou uvedených prípadech však jde o loosening (prípadne tightening) znacne nesystema-

tický, daný mírou novosti naší situaci pro probanda, jeho úzkostností apod. „Míru“ takové-hoto interferujícího looseningu nebo tighteningu proto nemužeme nijak urcit – tedy ani to,nakolik ovlivní výsledky TSV. Dá se ale predpokládat, že fantazijní práce vyvolá spíše lo-osening a že úzkost by mohla vyvolat tightening. Pozorovatelne zúskostneného probandabych musel vyloucit z merení.

114Je ale otázkou, zda by se mu skutecne podarilo vytvorit pohádku z elementu, které již taktopredem jasne vymezil. Samotný dej pohádky by se totiž musel podrídit tomu, jaký význammají slova, která má proband za úkol v nem použít. Pokud by se nepodarilo jedinci žádnoupohádku z daných elementu sestavit, musel by tyto elementy nakonec prece jen rozvolnita jejich význam pozmenit. V TSV by se však neprojevil loosening, jen dve ruzné verze kon-struování daných elementu, pricemž obe verze by byly konstruovány vázane – looseningby probehl práve v okamžiku, kdy není administrován TSV.

69

Page 73: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

neasociují žádná bežná schemata (nýbrž nechávají úplnou volnost), muže clo-

veka podnítit k tomu, aby konstruoval co nejvolneji. Následne nutnost na zá-

ver vytvorit (trebaže jen pro sebe) urcitý jasne strukturovaný, srozumitelný

výstup – pohádku – k postupnému tighteningu nutí. Není ale takovou „hroz-

bou“, aby vedla už dopredu k uchýlení se k „zarucenému“ rešení, ke kopíro-

vání, ke strachu z experimentování.

První fáze testování tedy zachycuje v podstate stav konstruování daných

elementu na pocátku tvorby pohádky. Nejde zrejme o „vrchol“ looseningu,

který nastupuje pozdeji, když jedinec s elementy dále fantazijne pracuje. Na-

proti tomu stav elementu ve tretí fázi je pravdepodobne shodný s „vrcholem“

jejich tighteningu.

Kritérium volnosti £i vázanosti element·

Samy použité elementy jsou vlastne samostatnými konstrukty. Jde však o po-

merne málo propracované a málo obecné konstrukty. TSV není schopno tyto

elementy pravdepodobne identifikovat jako konstrukty, to jest zobrazit je jako

sémantické dimenze a umístit na ne ostatní elementy. Takový zpusob by byl

asi nejvhodnejší pro zmapování volnosti ci vázanosti techto elementu samot-

ných (podle toho, jak stabilní jsou pozice115 elementu, ležících v jejich rozsahu

vhodnosti). Já však jejich volnost ci vázanost odecítám pouze z podoby jim

nadrazených konstruktu, které identifikuji pomocí TSV.116

115Stabilita techto pozic pak vypovídá o stabilite predikcí, vyplývajících z daného konstruktu(a tedy ze vztahu mezi elementy tohoto konstruktu).

116Mimo jiné vycházím z toho, že vázaný konstrukt nejenže vázane konstruuje elementy sobepodrazené, ale i jeho „vztahy“ s ostatními konstrukty v rámci systému konstruktu jedincejsou pevné a stálé (tedy vázané). Pro volný konstrukt pak platí pravý opak.

70

Page 74: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

2 Výzkumná £ást

2.1 Výzkumné hypotézy

Predpokládám, že „nezávislou promennou“, mající za následek zmeny1 v kon-

struování elementu v TSV, predstavuje tvorba pohádky. Z toho usuzuji, že:

1. Využití nekterých slov pri tvorbe pohádky významne ovlivní to, jaké

konstrukty budou pri použití techto slov v Testu sémantického výberu

identifikovány.

2. Zvýšená smysluplnost puvodne bezesmyslných slov povede k vetší po-

dobnosti mezi bezesmyslnými a smysluplnými slovy.

3. Zmena volnosti ci vázanosti bezesmyslných slov se projeví ve zmene pru-

merné vzdálenosti konstruovaných slov od stredu os identifikovaných

konstruktu (at’ už tato zmena vzdálenosti vznikne kvuli odlišným iden-

tifikovaných konstruktu,2 nebo následkem volnosti samotných slov3).

1Pri interpretaci techto zmen v konstruování bezesmyslných slov vycházím z Kellyho psy-chologie osobních konstruktu – zmeny hodnotím jako projevy cyklu kreativity, kdy byl pritvorbe pohádky význam každého slova hledán (probehl u nej loosening) a následne „nale-zen“ ci urcen, zpresnen a propracován (probehl u nej tightening).

2Napr. pokud vázaná slova umožnují identifikovat spíše ty konstrukty, které jsou vázané(a naopak), pak predpokládám, že by elementy na osách vázanejších konstruktu budoublíže k pólum, jelikož vázané konstrukty striktneji rozlišují mezi elementy (napr. na dobrý–zlý apod.).

3Proband by mel být schopen lépe a jednoznacneji zaradit více vázané slovo k jednomu cidruhému pólu konstruktu, kdežto volnejší slova by tak „jiste“ umístit nedovedl.

71

Page 75: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

2.2 Metoda

2.2.1 Výzkumný soubor

Výzkumný soubor se skládal ze dvou skupin – skupinu experimentální a sku-

pinu kontrolní, z nichž každá cítala deset probandu. V experimentální skupine

jsou ctyri muži a šest žen, vek probandu je mezi dvaceti a padesáti roky. Kon-

trolní skupina sestává ze dvou mužu a osmi žen, vekové rozpetí i zastoupení

jednotlivých vekových kategorií je podobné jako ve skupine experimentální.

2.2.2 Pouºitá metoda

Ke sberu dat je použita pocítacová verze TSV – Barborka – se speciální sadou

atributu i elementu.

2.2.2.1 P°edkládané elementy

Sestavil jsem sadu sedmi bezesmyslných slov. Tato slova jsou tištena velkými

písmeny, aby neasociovala napríklad pouze vlastní jména osob (pokud by za-

cínala velkými písmeny), nebo naopak tyto vlastní jména nevylucovala (ma-

lými písmeny na zacátku). Žádné z techto bezesmyslných slov by nemelo být

podobné existujícímu slovu v ceském jazyce, ani slovum, které proband muže

znát v jiných jazycích (i když zcela to vyloucit nelze).

Techto sedm bezesmyslných slov doplnuji o dalších sedm slov, o nichž nao-

pak predpokládám, že by mohly mít pro všechny probandy velmi podstatný

význam. Temito (tzv. smysluplnými) slovy jsou:

SMÍCH, PLÁC, DOBRO, ZLO, VÍRA, TICHO, REV

A zde je seznam bezesmyslných slov:

AVUDO, ŠOVIT, DUZOVAT, CIMZIT, TYSAT, MUHIC, NAVJA

72

Page 76: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Abych predešel tomu, že by proband pri každé další administraci automa-

ticky opakoval u týchž elementu tytéž odpovedi, mením v každém merení

poradí elementu.4

2.2.2.2 P°edkládané atributy

V programu Barborka je probandovi predkládáno nekolik tabulí s atributy/obrázky.

Na každé tabuli je obvykle umísteno devet atributu/obrázku.

Pri volbe, které atributy predkládat, vycházím jednak z obecných poža-

davku, zejména z požadavku na jejich schopnost asociovat „osobní významy“

(o níž jsem mluvil výše – viz str. 58). Predpokládám dále, že proband do jisté

míry jednotlivé obrázky navzájem porovnává – a to predevším vždy ty umís-

tené na stejné tabuli – a teprve tímto srovnáváním dává proband obrázkum

definitivní význam.5 Domnívám se, že pokud jsou si obrázky (predevším ty

z jedné tabule) navzájem v necem podobné a v necem nepodobné, proband

zúží významy, které temto obrázkum dává, práve na ty aspekty, v nichž se

liší. Tyto obrázky pak budou svým zpusobem „jasneji vymezené“ – budou

konstruovány specifictejšími konstrukty, než kdyby byl každý obrázek kon-

struován samostatne.6 Z tohoto duvodu tedy volím pro každou tabuli sadu

navzájem si podobných, ale presto v necem rozdílných obrázku. Podobnost

spocívá spíše ve „stylu“ obrázku, tedy jeho výtvarném zpracování a nekdy

také v abstraktnosti a kategorii objektu, které zobrazují. Rozdílnost pak v kon-

krétních detailech, prípadne v „nádechu“ (barevném apod.) obrázku – v po-

4Riziko, že proband bude perseverovat na predchozím zpusobu prirazování, je asi výraznejšíu elementu nacházejících se na krajních pozicích (vzhledem k sériovému pozicnímu efektu).

5O významech vyvolávaných obrázky (atributy) a jejich možném prekryvu jsem hovoril pre-devším na strane 61.

6Pokud by proband naopak obrázky nesrovnával, hrozilo by, že všechny bude konstruovatstejne – tedy pomocí téhož, zrejme velmi obecného konstruktu, napríklad „milý“, nebo„zajímavý“, nebo „nudný“ apod. Takto si však všímá spíše rozdílu mezi obrázky, což jepodle mne prínosem.

73

Page 77: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

citech, které muže vyvolávat.

2.2.3 Postup sb¥ru dat

Postup administrace sberu dat rozdeluji do trí fází (viz níže). Tyto fáze mají

vzájemnou návaznost a vytvárejí tak souvislý proces, behem nejž probíhá

u probanda vývoj v konstruování použitých bezesmyslných slov. Tento vývoj

mapuji pomocí TSV, který predkládám v první a ve tretí fázi.

2.2.3.1 Postup administrace

1. První fáze – dvojí administrace pocítacové verze TSV – programu Bar-

borka – nejprve s použitím smysluplných a posléze bezesmyslných slov

2. Druhá fáze7 – vytvorení textu (pohádky) s použitím bezesmyslných slov,

jež byly soucástí druhé administrace TSV v první fázi

3. Tretí fáze – dvojí administrace pocítacové verze TSV se stejnými slovy,

jako v první fázi

2.2.3.2 Instrukce

Ješte pred zapocetím samotného testování probanda upozorníme, že nejde

o test pameti.8

• Pro obe merení TSV je instrukce totožná. Zadává se u prvních dvou ele-

mentu prvního merení a prvního elementu druhého merení. Instrukce

zní:7V prípade kontrolní skupiny se tato fáze vynechává a místo ní se vkládá tricetiminutová

prestávka (což je predpokládaná prumerná doba psaní pohádky).8Na jednu stranu tak omezíme okruh možností, jak se muže proband k testu individuálne

postavit. Na druhou stranu je však prístup, kdy by se proband snažil rigidne opakovatsvé predchozí volby, natolik extrémní, že by získaná data pravdepodobne nevypovídalao nicem jiném, než o jeho pameti.

74

Page 78: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

„Kterými9 obrázky byste charakterizoval/a toto slovo?“10

• Pokud proband zvolí obrázek zbrkle a zdá se nám, že by svou volbu

rád vzal zpet, upozorníme jej, že opetovné kliknutí myší volbu daného

obrázku ruší.

• Proband by mel u každého elementu projít vždy obe nabízené tabule,

i když u nekteré tabule nevybere žádný obrázek. Pokud tabule vynechá,

jde zrejme o opomenutí, a proto jej na uvedené pravidlo upozorníme.

Po celou dobu jej však kontrolujeme (prípadne zkontrolujeme všechny

tabule na záver testu), aby omylem predcasne nepreskocil na další ele-

ment.

• Ve fázi 2 dáme probandovi k dispozici seznam bezesmyslných slov. Potom

precteme následující instrukci:

Tady je seznam slov, která jste už predtím videl/a v pocítacovém pro-

gramu. Vytvorte krátkou pohádku – tak na jednu až dve strany

– ve které všechna tato slova použijete. Vaše pohádka by mela mít

u pohádek obvyklou strukturu, tedy úvod, zápletku a rozuzlení.

• Po dopsání pohádky probanda požádám, aby si pohádku po sobe ješte

jednou zbežne precetl a pritom podtrhnul slova ze seznamu.

2.2.4 Metody zpracování dat a jejich výsledky

Pro každé merení, které probehlo, lze získat matici vzdáleností (viz str. 62),

udávající, jak jsou si ruzné atributy v daném merení navzájem významove

blízké ci vzdálené. Na základe této matice vytvorím index shody identifikova-

ných konstruktu (dále tento index oznacuji jako I) pro danou dvojici merení,9Mužeme obmenovat, napríklad „Kterými z techto obrázku . . . “ apod.

10Na všechny další otázky se odpovídá „Jak chcete.“, prípadne „Záleží na vás.“.

75

Page 79: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Obrázek 2.1: Rozložení hodnot I u experimentální skupiny

který udává, nakolik jsou si tato dve merení podobná co do identifikovaných

konstruktu. Tento index pocítám pomocí Pearsonova korelacního koeficientu. Jde

tedy o míru korelace mezi všemi hodnotami obsaženými v matici vzdáleností

jednoho merení se všemi hodnotami obsaženými v matici vzdáleností jiného

merení.

Tento index I vypocítám pro každého probanda u následujících dvojic me-

rení – viz tab. 2.1:

• I 1,2 – první a druhé merení (smysluplná slova a bezesmyslná slova)

• I 3,4 – tretí a ctvrté merení (smysluplná slova a bezesmyslná slova)

• I 1,3 – první a tretí merení (v obou prípadech smysluplná slova)

• I 2,4 – druhé a ctvrté merení (v obou prípadech bezesmyslná slova)

Obrázek 2.1 obsahuje graf rozložení hodnot I u experimentální skupiny, obrá-

zek 2.2 ukazuje rozložení hodnot I u kontrolní skupiny. Na obrázku 2.3 je pak

zobrazen graf, na nemž je porovnáno rozložení indexu I 1,2 mezi skupinami

76

Page 80: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Obrázek 2.2: Rozložení hodnot I u kontrolní skupiny

(tj. mezi probandy z experimentální skupiny, znacené E, a probandy z kon-

trolní skupiny K). Tento index se vztahuje na srovnání prvního a druhého

merení (jde tedy o tu cást experimentu, která je pro obe skupiny identická

a výsledky by zde tedy mely být u obou skupin totožné11). Z grafu je zrejmé,

že mezi skupinami je urcitý rozdíl (i když ješte ne statisticky významný). Sku-

piny tedy zrejme nejsou zcela ekvivalentní, s címž je potreba pocítat v násle-

dujících analýzách a pri interpretacích.

Nízké indexy I 1,2 (viz tab. 2.1) u obou skupin probandu znací nízkou test-

retestovou reliabilitu TSV pri zadané sade elementu a atributu (ocekávané

hodnoty by se mely blížit jedné, ve skutecnosti jsou však výrazne pod touto

hodnotou).12

11Totéž cástecne platí i o tretím merení, u nehož ale již muže být prípadný rozdíl zpusobentvorením pohádky probandy experimentální skupiny.

12Jakákoliv výrazná zmena v konstruování u smysluplných slov vypovídá o nízké reliabilitevýsledku experimentu. Nejde tedy o skutecný sémantický posunu, který by behem experi-mentu u techto slov nastal (jelikož nepredpokládám, že by se v prubehu experimentu tatoslova nejak propracovávala ci procházela cyklem kreativity).

77

Page 81: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Rozdíl mezi korelací 1. a 3. m¥°ení a korelací 2. a 4. m¥°ení

� významnost zm¥n v konstruování týchº element·

Testováním rozdílu I 1,3 (smysluplná slova) a I 2,4 (bezesmyslná slova) t-testem

u experimentální skupiny zjišt’ujeme, že (na jednoprocentní hladine význam-

nosti) existuje statisticky významný rozdíl mezi hodnotami I 1,3 a I 2,4. Pru-

merná hodnota I 1,3 je 0,3408, oproti prumerné hodnote I 2,4 0,0943.

V kontrolní skupine není mezi hodnotami I 1,3 a I 2,4 statisticky významný

rozdíl. Prumerná hodnota I 1,3 je zde 0,2348, prumerná hodnota I 2,4 se pak

rovná 0,2176.

Ur£ení konvergence výsledk·

� významnost zm¥n v podobnosti konstruování r·zných element·

U experimentální skupiny predpokládám, že výsledky merení s bezesmysl-

nými slovy budou následkem tvorby pohádky konvergovat s výsledky me-

rení se smysluplnými slovy.13 U kontrolní skupiny by k této konvergenci do-

cházet nemelo.

Konvergencí mám na mysli zvyšování korelace mezi výsledky merení s be-

zesmyslnými slovy a výsledky merení se smysluplnými slovy – což je vyjá-

dreno následujícím vztahem: I 3,4 > I 1,2. Konvergenci pro každého probanda

urcím jako rozdíl mezi hodnotami I 3,4 a I 1,2 (pokud vyjde záporná hodnota,

jde spíše o divergenci korelací, než o jejich konvergenci).

Tato konvergence muže být vyvolána radou intervenujících faktoru, jako

napríklad urcitou prací s významem bezesmyslných slov i u probandu z kon-

13Tím, že se bezesmyslná slova budou behem tvorby pohádky propracovávat (ci budou zís-kávat urcitý symbolický význam), stanou se více „smysluplnými“. Prostrednictvím techtoslov se následne v TSV pravdepodobne identifikuje podobná množina konstruktu, která seobjevila i u slov smysluplných.

78

Page 82: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

trolní skupiny (napríklad snahou si tato slova v duchu priradit k jednotli-

vým smysluplným slovum). Nás však zajímá, zda je tato konvergence sta-

tisticky významne vyšší u skupiny experimentální než u skupiny kontrolní.

T-testem pro nezávislé výbery zjišt’uji, že existuje statisticky významný rozdíl

mezi skupinou experimentální a skupinou kontrolní (t = 2,173) – u experimen-

tální skupiny statisticky významne (na petiprocentní hladine významnosti)

vzrostla korelace mezi výsledky merení s bezesmyslnými slovy a výsledky

merení se smysluplnými slovy. Prumerný nárust korelace u experimentální

skupiny je 0,08 (se smerodatnou odchylkou 0,17), zatímco u skupiny kont-

rolní jde o mírný pokles korelace (v prumeru o 0,12 se smerodatnou odchyl-

kou 0,25).14

Významnost zm¥n v umíst¥ní element· v rámci konstrukt·

V programu Barborka zobrazíme pro každé merení, které jsme provedli, tu sé-

mantickou dimenzi, která vznikne shlukem všech atributu.15 Poté odecteme

souradnice všech elementu na této dimenzi a na základe nich urcíme prumer-

nou vzdálenost elementu od stredu sémantické dimenze. V tab. 2.3 jsou uve-

deny výsledky pro všechna merení každého z probandu.

Pro nás je duležitá zmena v umístení slov na sémantických dimenzích, pre-

devším zmena pozic bezesmyslných slov u experimentální skupiny (vlivem

tvorby pohádky). Tuto zmenu pocítám jako rozdíl mezi prumernou vzdáleností

u jednoho merení a prumernou vzdáleností u druhého merení. Zmenu urcuji

jak u dvojice merení s bezesmyslnými slovy, tak (pro srovnání) i u dvojice

merení se slovy smysluplnými (viz tab. 2.4). Porovnáním zmen v pozicích ele-

14Graf rozložení hodnot nárustu korelace, tedy „konvergence“, je na obr. 2.4.15V podstate tedy zcela vyloucíme vliv shlukové analýzy a rozclenování atributu do specific-

tejších konstruktu. To, co zobrazíme, bude totožné s první dimenzí optimálního škálovánítechto dat.

79

Page 83: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

mentu u kontrolní a experimentální skupiny se ukazuje, že nepatrný nárust

prumerné vzdálenosti od stredu konstruktu se objevil jen u kontrolní sku-

piny, a to pouze u smysluplných slov (prumerný nárust byl o 0,14 se sme-

rodatnou odchylkou 0,3). Ve všech ostatních prípadech došlo k poklesu pru-

merných vzdáleností od stredu konstruktu – tento pokles byl témer stejne vý-

razný u experimentální skupiny (u obou typu slov), jako u kontrolní skupiny

(u slov bezesmyslných), a pohyboval se kolem hodnoty 0,045 (se prumernou

smerodatnou odchylkou približne 0,2).

Druhým zpusobem, jak zjistit vliv tvorby pohádky na umístení slov v rámci

konstruktu, je srovnávání samotných pozic (tedy nikoliv zmen pozic) u ruz-

ných merení mezi sebou pomocí t-testu. Z následujících tabulek lze vycíst

rozdíly mezi prumernými vzdálenostmi slov od stredu konstruktu u ruzných

merení. Nejprve tabulka pro experimentální skupinu:

Srovnávaná merení Rozdíl prumeru Stat. významnost

1. a 2. merení 0,1743 0,071

1. a 3. merení 0,0376 0,526

2. a 4. merení 0,0495 0,525

3. a 4. merení 0,1862 0,026

Tabulka pro kontrolní skupinu:

Srovnávaná merení Rozdíl prumeru Stat. významnost

1. a 2. merení 0,0047 0,940

1. a 3. merení -0,1377 0,181

2. a 4. merení 0,0420 0,524

3. a 4. merení 0,1844 0,019

80

Page 84: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Jak se dalo ocekávat (na základe výsledku, které jsme získali posuzováním

zmen v pozicích slov), neexistuje statisticky významný rozdíl mezi 2. a 4.

merením (tj. mezi mereními s bezesmyslnými slovy), a to ani u experimen-

tální skupiny, u níž jsou bezesmyslná slova použita pri tvorbe pohádky. Exis-

tuje však statisticky významný rozdíl (na petiprocentní hladine významnosti)

mezi pozicemi slov ve 3. a ve 4. merení, a to u obou skupin probandu. Také

mezi pozicemi slov v 1. a ve 2. merení u kontrolní skupiny je rozdíl velmi

výrazný a približuje se (petiprocentní) statistické významnosti.16

16Je docela možné, že pokud by výzkumný vzorek obsahoval více osob, byl by i tento rozdílstatisticky významný.

81

Page 85: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

2.3 Diskuse

Težište práce spocívalo v nalezení takové definice kreativity, díky níž by bylo

možné takto definovanou kreativitu operacionalizovat a následne merit po-

mocí TSV. Dalším požadavkem na takovou definici kreativity bylo to, aby

zachycovala psychologickou podstatu tohoto pojmu, tedy nikoliv kulturní ci

sociální význam kreativity, ale kreativní proces, který u každého jedince za

urcitých okolností probíhá. Takovou definici jsem nalezl v podobe cyklu kre-

ativity.

Výzkumná cást se zamerila na použití TSV k operacionalizaci kreativity, de-

finované na základe cyklu kreativity. Usporádání experimentální situace bylo

takové, aby se dalo predpokládat, že s urcitými elementy bude tvorive mani-

pulováno, zatímco s jinými ne. Výsledky experimentální skupiny se srovná-

valy s výsledky kontrolní skupiny.

Ze srovnání výsledku s hypotézami vyplývá následující:

1. Pokud platí hypotéza c. 1, mely by být výsledky TSV podobnejší (ve

smyslu vyššího indexu I) u tech merení, která používají stejná slova, než

u tech merení, která používají slova odlišná. To se potvrzuje. Pohledem

na graf pro indexy I v kontrolní skupine (zobrazený na obrázku 2.2)

zjišt’ujeme, že skutecne ta merení, která používají identickou sadu slov

(tedy merení I 1,3 a I 2,4), spolu korelují více, než merení používající ruzná

slova (merení I 1,2 a I 3,4). Soucasne se potvrzuje (statisticky významný)

rozdíl mezi skupinami – u experimentální skupiny (graf na obrázku 2.1)

je korelace mezi mereními s bezesmyslnými slovy (I 2,4) výrazne nižší,

než korelace I 1,3.17 Index I 2,4 v experimentální skupine je témer stejne

nízký, jako indexy získané korelací mezi mereními, která používají na-

17Rozdíl mezi hodnotami I 1,3 a I 2,4 experimentální skupiny je statisticky významný na jed-noprocentní hladine významnosti.

82

Page 86: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

vzájem odlišné sady slov (tj. I 1,2 a I 3,4). Zdá se tedy, že (v prípade ex-

perimentální skupiny) u druhého merení mela bezesmyslná slova jiný

význam, než v merení ctvrtém. Vysvetlením muže být zmena v konstruo-

vání techto slov, která nastala vlivem jejich použití pri tvorbe pohádky. Toto

zjištení je v souladu s první výzkumnou hypotézou.

2. Zvýšená smysluplnost puvodne bezesmyslných slov (následkem tvorby

pohádky) se mela projevit tím zpusobem, že konstrukty, identifikované

ve tretí fázi u slov smysluplných i tech (puvodne) bezesmyslných, si

budou navzájem více podobné, než tomu bylo v první fázi. Tento pred-

poklad se potvrdil – ve srovnání s kontrolní skupinou skutecne u experi-

mentální skupiny statisticky významne vzrostla korelace mezi výsledky

merení s bezesmyslnými slovy a výsledky merení se slovy smyslupl-

nými. To potvrzuje platnost druhé hypotézy.

3. Tretí výzkumná hypotéza predpokládá, že by melo v experimentální

skupine dojít ke zmene prumerné vzdálenosti bezesmyslných slov od

stredu sémantických dimenzí. Slova by se tedy v druhém merení mela

shlukovat v jiné vzdálenosti od stredu konstruktu, než v merení ctvr-

tém. Tato hypotéza se však nepotvrdila – co do prumerných vzdále-

ností slov od stredu os nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi

druhým a ctvrtým merením u experimentální skupiny.18 Zajímavé je

však zjištení, že u experimentální skupiny je velmi výrazný rozdíl mezi

3. a 4. merením, a také (tesne pod hranicí statistické významnosti) roz-

díl mezi 1. a 2. merením. Naopak u dvojic merení se stejnými slovy

jsou prumerné vzdálenosti slov od stredu os podobné (tedy v prípade

experimentální skupiny). Zdá se tedy, že u experimentální skupiny si

18Hodnota této prumerné vzdálenosti poklesla u experimentální skupiny z 0,4750 na 0,4255,podobne i u skupiny kontrolní.

83

Page 87: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

jsou páry merení, používající stejná slova, navzájem podobné, a že „for-

mální“ stránka slov je podstatnejší, než jejich stránka „obsahová“. Pre-

kvapivé je však to, že v kontrolní skupine je na druhou stranu rozdíl

mezi 1. a 2. merením velmi nízký (a tedy i rozdíl mezi 1. a 3. merením

pomerne vysoký). Zdá se, jako by v prvním merení v kontrolní skupine

vnímali probandi smysluplná slova (po „formální“ stránce) podobne,

jako vnímali slova bezesmyslná, a teprve u tretího merení je zacali vní-

mat zpusobem, který se zdá typický pro smysluplná slova (vzhledem

k výsledkum experimentální skupiny).19

Navzdory výše uvedeným zjištením mohlo vlivem tvorby pohádky k ur-

citým zmenám v pozicích slov docházet. V takovém prípade by ale ne-

šlo o zmenu celkové tendence slov k tomu být blíže ci dále od stredu

os – tato hypotéza se nepotvrdila. Bylo by treba sledovat zmenu pozice

u každého slova zvlášt’, abychom zjistili, jak se zmenila pozice práve

tohoto slova. Mohli bychom pak vytvorit napríklad jakýsi „index pro-

menlivosti“ a overit, zda se tento index neliší u ruzných skupin slov

v ruzných skupinách probandu.

První dve hypotézy se tedy potvrdily, v prípade tretí hypotézy se ukázalo,

že existuje urcitý vztah mezi predkládanými slovy a prumernou vzdáleností

jejich umístení od stredu os konstruktu, ale že tento vztah je jiný, než jsme oce-

kávali. Vzdálenost slov od stredu os témer nereflektuje zmenu konstruování

slov, vyvolanou jejich užitím pri tvorbe pohádky. Naproti tomu dobre odlišuje

skupinu slov smysluplných a slov bezesmyslných (at’ už pred jejich použitím

v pohádce, tak i po nem). To by mohlo naznacovat, že tato vzdálenost slov od

stredu os souvisí spíše s komplexností a bohatostí významu slov – slova jako

19Tyto výsledky zrejme souvisí i s tím, že v prípade, kdy jsme zjišt’ovali korelace dvojic merení(indexy I), byly tyto korelace mezi prvním a tretím merením u kontrolní skupiny o nižší,než u skupiny experimentální.

84

Page 88: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

„dobro“ ci „ticho“ jsou pro nás prece jen asociativne bohatší, svým zpusobem

snad i hlubší, než slova, kterým docasne prisoudíme jakousi roli v našem prí-

behu (ci pohádce). „Avudo“, ackoliv je v pohádce použijeme v sebevýznam-

nejší roli, v nás stále nebude asociovat tolik významu, jako slova smysluplná.

Vzdálenost slov od stredu konstruktu by tedy mohla reprezentovat jejich vý-

znamovou bohatosti ci míru propracovanosti.

Významným nedostatkem tohoto výzkumu, zaprícineným už tak vysokou

casovou nárocností sejmutí dat u jednotlivých probandu, je to, že bylo pro-

vedeno vždy pouze jedno merení pred tvorbou pohádky a jedno po ní. Bylo

by však vhodnejší, pokud bychom meli u každého probanda v obou fázích

merení k dispozici vždy dvojici merení. Domnívám se, že takový zpusob by

prinesl ješte presnejší popis toho, jak se cyklus kreativity (tedy loosening a ti-

ghtening) projevuje v datech TSV. Predevším by se tak dalo u bezesmyslných

slov sledovat, do jaké míry se výsledky TSV mezi dvojicí merení „spontánne“

promenují pred tvorbou pohádky, a jak míru této promenlivosti ovlivní tvorba

pohádky. Jelikož podle definice vztahy mezi volnými elementy jsou promen-

livé (stejne jako jejich pozice na jim nadrazených konstruktech), šlo by tak

o prímejší cestu k merení dimenze loosening—tightening, než jakou se vydala

tato práce.

Pro klinicko-psychologickou praxi by poznatky vyplývající z tohoto vý-

zkumu mohly být prínosné predevším v prípade, že by se dále rozpracoval

zpusob analýzy a interpretace pozic elementu na identifikovaných konstruk-

tech. Rozdíly ci podobnosti samotných identifikovaných konstruktu nejsou

z výstupu programu Barborka na první pohled tolik zrejmé a je potreba pro-

vést dodatecnou analýzu dat (a stejne tak výše zmínenou promenlivost pozic

slov – pokud by se ukázala jako interpretacne nosná – by bylo obtížné odecítat

prímo z tohoto výstupu). Také se obávám, že odchylky mezi výsledky jednot-

85

Page 89: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

livých probandu jsou príliš vysoké na to, aby TSV sloužil jako „test kreativity“

pro individuální testování. TSV je totiž podle mne citlivý na príliš mnoho ruz-

ných oblastí, nejen na projevy kreativity. V rámci vetšího vzorku osob (v tomto

výzkumu) se vliv techto rozmanitých intervenujících promenných, vycházejí-

cích mimo jiné z osobnostních založení probandu, do jisté míry vyrušil, a vý-

sledek tedy vykazuje pomerne vysoký úcinek nezávislé promenné – cyklu

kreativity. U jednotlivce však tyto „nežádoucí“ vlivy (napr. osobité významy

pricítané slovum, osobitý zpusob prístupu k testové situaci, specifická moti-

vace k testování apod.) mohou výsledek TSV znacne ovlivnit. Cyklus kreati-

vity se tak mezi nimi ztratí a test pak muže merit neco zcela jiného.

86

Page 90: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Proband I 1,2 I 3,4 I 1,3 I 2,4

1 -0,220 -0,043 0,374 -0,207

2* 0,001 -0,323 0,299 0,319

3 0,376 0,407 0,654 0,444

4 -0,077 0,255 0,202 -0,095

5 -0,223 -0,264 0,089 0,197

6 -0,231 0,064 0,392 0,116

7* 0,158 -0,151 0,306 0,441

8* 0,331 0,106 0,266 0,159

9 -0,063 0,184 0,355 0,038

10* -0,132 -0,218 0,157 0,259

11 0,033 0,019 0,388 0,359

12 -0,198 -0,138 0,714 0,130

13* -0,141 0,001 0,446 -0,084

14 0,172 0,016 0,307 0,182

15 -0,040 -0,123 -0,067 -0,221

16* -0,181 0,027 0,326 0,151

17* 0,020 0,124 -0,123 -0,049

18* 0,003 0,121 0,294 0,509

19* 0,133 -0,265 0,240 0,018

20* 0,408 -0,030 0,137 0,453

Tabulka 2.1: Dosažené hodnoty indexu I v ruzných mereních u jednotlivýchprobandu (kontrolní skupina je oznacena hvezdickou)

Obrázek 2.3: Srovnání rozložení indexu I 1,2 u experimentální skupiny (E)a u kontrolní skupiny (K)

87

Page 91: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Obrázek 2.4: Rozložení hodnot „konvergence“ u experimentální (E) a u kont-rolní (K) skupiny

Proband 1. merení 2. merení 3. merení 4. merení1 0,33 0,7 0,5 0,58

2* 0,3 0,61 0,82 0,43

3 0,73 0,37 0,64 0,21

4 0,56 0,61 0,74 0,27

5 0,73 0,36 0,48 0,49

6 0,46 0,32 0,68 0,5

7* 0,42 0,33 0,68 0,44

8* 0,62 0,27 0,72 0,56

9 1 0,54 0,81 0,59

10* 0,47 0,36 0,46 0,39

11 0,96 0,45 0,76 0,3

12 0,71 0,7 0,55 0,27

13* 0,6 0,51 0,5 0,51

14 0,5 0,35 0,58 0,69

15 0,51 0,36 0,38 0,36

16* 0,3 0,43 0,72 0,39

17* 0,74 0,69 0,41 0,66

18* 0,56 0,72 0,5 0,27

19* 0,27 0,42 0,86 0,43

20* 0,55 0,46 0,54 0,29

Tabulka 2.2: Prumerné vzdálenosti od stredu sémantických dimenzí (kont-rolní skupina je oznacena hvezdickou)

88

Page 92: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Proband Roz

dílu

beze

smys

lnýc

hsl

ov(2

.a4.

mer

ení)

Roz

dílu

smys

lupl

ných

slov

(1.a

3.m

eren

í)

1 -0,13 0,17

2* -0,19 0,52

3 -0,16 -0,09

4 -0,34 0,18

5 0,13 -0,25

6 0,18 0,22

7* 0,12 0,27

8* 0,3 0,1

9 0,05 -0,19

10* 0,03 -0,01

11 -0,14 -0,21

12 -0,43 -0,15

13* 0 -0,11

14 0,34 0,08

15 0 -0,13

16* -0,03 0,42

17* -0,03 -0,34

18* -0,46 -0,06

19* 0,01 0,59

20* -0,17 -0,01

Tabulka 2.3: Tabulka rozdílu prumerných vzdáleností elementu od stredu sé-mantických dimenzí (kontrolní skupina je oznacena hvezdickou)

89

Page 93: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Záv¥r

Teoretická cást práce naznacila nekteré nedostatky soucasných definic kre-

ativity a pokusila se poukázat na prednosti definice kreativity, založené na

Kellyho cyklu kreativity. K mapování takto definované kreativity byl použit

Test sémantického výberu.

Výsledky výzkumu potvrdily platnost prvních dvou hypotéz a ukázaly tak,

že zmeny v konstruování slov mají svuj odraz ve výsledcích TSV. Tretí hypo-

téza potvrzena nebyla, nebo presneji – nebyl potvrzen predpokládaný vztah

mezi vzdáleností slov od stredu sémantické dimenze a jejich použitím v cyklu

kreativity. Nicméne data naznacují, že muže existovat souvislost mezi uvede-

nou vzdáleností a urcitými promennými, týkajícími se povahy použitých slov.

Tyto promenné by bylo treba lépe prozkoumat, abychom urcili, jaký aspekt

použitých slov reprezentují. Pokud bychom tretí hypotézu mírne modifiko-

vali a zjišt’ovali nikoliv vzdálenost od stredu, nýbrž promenlivost pozic slov

v rámci konstruktu, mohli bychom dospet k odlišnému záveru a takovouto

hypotézu potvrdit. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že z pozic slov v rámci identi-

fikovaných konstruktu nelze vycíst zmeny vyvolané cyklem kreativity.

Výsledky naznacují, že by TSV mohl sloužit jako nástroj k merení kreativity

definované na základe cyklu kreativity. Presto je však rozdíl v datech TSV,

zpusobený kreativním procesem, pomerne malý a v prípade vetšího poctu

nezávislých promenných by zrejme mel jen zanedbatelný podíl na výsledcích.

90

Page 94: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

Literatura

ARASTEH, A. R. – ARASTEH, J. B. Creativity in Human Development: An In-

terpretative and Annotated Bibliography. New York : Schenkman Publishing

Company, 1976. z knihovny UAB.

BANNISTER, D. (Ed.). New Perspectives in Personal Construct Theory. London :

Academic Press, 1977.

BANNISTER, D. A PCT view of novel writing and reading. In SCHEER, J. W.

– SEWELL, K. W. (Ed.) Creative Construing - Personal Constructions in the Arts,

s. 12–15. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2006.

DIAMOND, C. T. P. Art proustifies Kelly’s PCP: Personal searchings and re-

visitings. In SCHEER, J. W. – SEWELL, K. W. (Ed.) Creative Construing -

Personal Constructions in the Arts, s. 196. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2006.

FILIP, M. Teoretické a psychometrické aspekty užívání Testu sémantického výberu.

PhD thesis, Masarykova univerzita, 2006.

HOLUB, J. – LYER, S. Strucný etymologický slovník jazyka ceského. Praha : Státní

pedagogické nakladatelství Praha, 1967.

JURA, J. Metody syntézy inovacních konceptu a kreativních rešení a jejich

formalizace. Master’s thesis, Masarykova univerzita, Brno, 2007.

91

Page 95: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

KAUFMAN, J. C. – STERNBERG, R. J. The International Handbook of Creativity.

Cambridge University Press, 2006.

KELLY, G. A. The Psychology of Personal Constructs. New York : Norton, 1955a.

KELLY, G. A. A Theory of Personality: The Psychology of Personal Constructs. New

York : Norton, 1963.

KELLY, G. A. The Psychology of Personal Constructs: Clinical diagnosis and psy-

chotherapy. 2. New York : Norton, 1955b.

MUMFORD, M. D. Where Have We Been, Where Are We Going? Taking

Stock in Creativity Research. Creativity Research Journal. 2003, 15, Nos. 2

& 3, s. 107–120.

RUNCO, M. A. Creativity: Theories and Themes: Research, Development, and

Practice. Elsevier Academic Press, 2007.

RUNCO, M. A. – RICHARDS, R. (Ed.). Eminent Creativity, Everyday Creativity,

and Health. Greenwood Publishing Group, 1997.

SCHEER, J. W. A short introduction to Personal Construct Psychology. In

SCHEER, J. W. – SEWELL, K. W. (Ed.) Creative Construing - Personal Con-

structions in the Arts, s. 210–211. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2006.

SCHEER, J. W. – SEWELL, K. W. (Ed.). Creative Construing - Personal Con-

structions in the Arts. Gießen : Psychosozial-Verlag, 2006.

SHAW, M. L. G. – GAINES, B. R. Mapping Creativity with Con-

ceptual Modeling Tools. In Proceedings of the AAAI Workshop

on Creativity: Models, Methods and Tools., s. 32–45, Anaheim, Ca-

lifornia, 1991. [on-line na: http://pages.cpsc.ucalgary.ca/ gai-

nes/reports/LW/MapCreativity/MapCreativity.pdf].

92

Page 96: Kreativita z pohledu psychologie osobních konstrukt· a její mapování ...

SMITH, G. J. W. How Should Creativity Be Defined? Creativity Research Jour-

nal. 2005, 17, No. 2 & 3, s. 293–295.

SMITH, G. J. W. – FÄLDT, E. Self-Description of Projection: Comparison of

Two Methods to Estimate Creativity. Creativity Research Journal. 1999, 12,

No. 4, s. 297–301.

STERNBERG, R. J. Handbook of Creativity. Cambridge University Press, 1999.

STEVENS, C. What-if versions of ourselves: Creative writers speak. In

SCHEER, J. W. – SEWELL, K. W. (Ed.) Creative Construing - Personal Con-

structions in the Arts, s. 51–61. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2006.

URBÁNEK, T. Psychosémantika. Brno : Nakladatelství Pavel Krepela, 2003.

93