KRAJINNÝ RÁZ ÚZEMÍ TYPICKÝCH AGRÁRNÍMI VALY A MEZEMI...

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK V | ROK 2011 | ČÍSLO 2

65

KRAJINNÝ RÁZ ÚZEMÍ TYPICKÝCH AGRÁRNÍMI VALY A MEZEMI A JEJICH VEGETACÍ NA VYBRANÝCH PŘÍKLADECH

ZE SEVEROZÁPADNÍCH ČECH

LANDSCAPE CHARACTER OF AREAS TYPICAL WITH AGRARIAN STONE-WALLS AND BALKS AND THEIR VEGETATION ON

EXAMPLES FROM THE NORTWEST BOHEMIA

Jiří RIEZNER

Univerzita J. E. Purkyně, Přírodovědecká fakulta, České mládeže 8, Ústí nad Labem, 400 96, Česká republika, [email protected]

AbstraktPříspěvek se zabývá krajinným rázem území typických agrárními valy a mezemi a jejich doprovod-nou, převážně dřevinnou vegetací, a to na čtyřech příkladech z Českého středohoří a Krušných hor. Pro každý hodnocený krajinný segment je zpracována přírodní charakteristika, kulturní a historická charakteristika zaměřená na tři typické znaky krajinného rázu (krajinná struktura, agrární formy re-liéfu a jejich liniová vegetace) a krajinářské hodnocení zahrnující vizuální posouzení. Využity jsou také tři prostorové parametry těchto liniových společenstev označovaných jako koridory (průměrná šířka koridorů, hustota koridorů a podíl rozlohy koridorů na výměře krajinného segmentu). Dále je srovnán krajinný ráz zkoumaných krajinných segmentů mezi sebou. Kombinace těchto tří znaků uplatňujících se nejvíce v krajinném rázu vytváří určitý typ krajinného rázu, zvaný v případě seg-mentů se zachovaným členěním záhumenicové plužiny jako „záhumenicová semibocage“.

AbstractThis article deals with the landscape character of areas that are typical agrarian stone-walls and balks and its accompanying, mostly woody vegetation, and its showed on the four examples from the České středohoří Mts. and Krušné hory Mts. (Ore Mts.). For each evaluated landscape segment is processed a natural characteristic, cultural and historical characteristics focused on three typical features of the landscape character (landscape structure, agrarian landforms and their line vegetation) and landscape assessment, including visual assessment. Used also are three spatial parameters of these line-communities, called as corridors (average width of corridors, density of corridors and proportion of corridors area on the landscape segment area). It is also compared the landscape character of studied landscape segments between them. The combination of these three features, applying the most in the landscape character, creates a certain type of landscape character, called in the case of segments with preserved strip field pattern as “strip semibocage”.

Klíčová slova: krajinný ráz, agrární valy a meze, koridory, prostorové parametry, estetické hodnoty, záhumenicová semibocage, České středohoří, Krušné hory

Key words: landscape character, agrarian stone walls and balks, corridors, spatial parameters, aesthetic values, strip semibocage, České středohoří Mts., Ore Mts.

1. Úvod a cíleSeverozápadní Čechy se vyznačují rozmanitostí krajin, neboť je zde zastoupena celá řada krajinných typů, které lze vymezit na základě různých klasifikačních kritérií. Tuto krajinnou diverzitu zvyšují území typické dochovaným členěním plužiny, hojným výskytem agrárních valů a mezí a jejich do-provodné, převážně dřevinné vegetace sukcesního původu. Takovou kulturní krajinu s nezaměnitel-ným krajinným rázem lze nalézt zejména v Českém středohoří a Krušných horách. Zatímco vegetaci


66

agrárních forem reliéfu je v severozápadních Čechách v posledních letech věnována značná pozor-nost (např. Machová et al. 2008, 2009), krajinářské hodnocení území typických kombinací těchto znaků krajinného rázu bylo doposud spíše opomíjeno. V jisté míře je tento typ krajinného rázu1 zohledněn v preventivních hodnoceních krajinného rázu. Cílem práce je proto charakterizovat kra-jinný ráz a upozornit na estetické hodnoty území vyznačujících se vysokým zastoupením dřevinných porostů na agrárních valech a mezích a nacházejících se ve dvou uvedených geomorfologických celcích. Vedlejším cílem je vzájemné srovnání krajinného rázu zkoumaných území.

2. MetodikaPro charakteristiku krajinného rázu území typických dochovaným členěním plužiny, hojným výsky-tem agrárních valů a mezí a jejich doprovodné vegetace byly zvoleny čtyři krajinné segmenty (dále KS). Vybrány byly tak, aby reprezentovaly určitou variabilitu tohoto typu krajinného rázu a ležely v různých částech severozápadních Čech. Každý z nich je přesně ohraničený a uvnitř homogenní z hlediska krajinného rázu. Dva krajinné segmenty se nalézají ve východní části Krušných hor (Ha-bartice a Knínice) a dva v Českém středohoří (Oblík a Valkeřice) (obr. 1). Popis krajinného rázu každého krajinného segmentu vychází z části metodického postupu hodnocení krajinného rázu (např. Vorel et al. 2004) a sestává ze tří částí:

• přírodní charakteristika (geologické, geomorfologické, pedologické, klimatické a hydro-logické poměry)

• kulturní a historická charakteristika se zaměřením na tři typické znaky krajinného rázu: - krajinná struktura (využití půdy, typ plužiny)- agrární valy a meze- aktuální vegetace agrárních forem reliéfu (znak také přírodní charakteristiky, přičemž

popis je zaměřen na vlastnosti ovlivňující krajinný ráz, např. patrovitost, druhová diver-zita, dominantní druhy)

• krajinářské hodnocení zahrnující percepční (vizuální) posouzení krajinné scény Krajinářské hodnocení spočívá ve vyhodnocení přírodních a estetických hodnot. Přírodní hodnota je tvořena souborem znaků přírodní povahy, mírou jejich přítomnosti, kvalitou a vnímatelným pro-jevem (Bukáček 2006). Estetická hodnota krajiny je vyjádřením přírodních a kulturních hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině (Vorel et al. 2004). Pozornost je věnována jednotlivým rysům krajinné scény a jejich estetické atraktivitě (horizonty, vymezení a otevřenost krajinných inte-riérů, přírodní dominanty, dálkové výhledy aj.). V příspěvku jsou zmíněny alespoň některé význam-nější barevné projevy vegetačních aspektů (např. aspekty kvetení), protože rozmanitost krajiny se vztahuje také na změny krajiny v průběhu ročních období podmíněné druhovým složením vegetace (Köhler, Preiß 2000). Zmíněny jsou i eventuální negativní či pozitivní sluchové vjemy, neboť kra-jinný obraz má sice význam především vizuální, ale ve skutečnosti je vnímán multisenzuálně (Vorel, Kupka 2011). Porosty agrárních valů a mezí (tj. svahů agrárních teras) tvořené převážně dřevinami jsou se svým ekotopem (tj. agrárními formami reliéfu) v tomto příspěvku stručně označovány jako koridory (ve smyslu prací Formana a Godrona, např. 1993). Pro popis krajinné struktury a krajinného rázu byly využity také parametry koridorů, které lze dělit na kvalitativní a prostorové (kvantitativní a struktu-rální) nebo dále na ty, které lze vyhodnotit (numericky nebo verbálně) buď pro jednotlivý koridor2 nebo pro skupinu koridorů v rámci určitého krajinného segmentu3. Průměrné hodnoty tří důležitých

1 Podle Löwa (1999) různé kombinace typických znaků vytváří různé typy krajinného rázu. Jednotlivé typy krajinného rázu vykazují relativní homogenitu charakteru. I když se jejich areály mohou nacházet v různých oblastech, vyskytují se v nich podobné kombinace geomorfologických charakteristik, vodních systémů, vegetace, využití země a sídelní struktury (Salašová 2005).

2 Délka, šířka, výška, spojitost, křivolakost, pozice vůči terénu, patrovitost, věková struktura, druhová skladba a přirozenost.

3 Velikost krajinného segmentu s koridory, způsob uspořádání koridorů, počet koridorů, uzlovitost, vzdále-nost mezi osami koridorů, hustota koridorů, podíl plochy koridorů z rozlohy krajinného segmentu a index plochy porostního pláště. Blíže viz Riezner (2011).


67

prostorových parametrů (průměrná šířka koridorů, hustota koridorů a podíl rozlohy koridorů na vý-měře KS) jsou pro každý KS uvedeny v tabulce č. 1. Tyto hodnoty byly získány vektorizací ortofoto-map v programu ArcGIS 10, přičemž za plochu koridoru byla považována plocha zaujímaná liniovou dřevinnou vegetací (a v minimální míře agrárními valy bez vegetace pro jejich krajinářský význam). Plocha bylinných porostů mezí a agrárních valů byla zahrnuta jen pokud činilo takovéto přerušení mezi úseky s dřevinami méně jak 20 m. Průměrná šířka koridorů byla získána podílem celkové plo-chy koridorů a délky jejich os.

Obr. 1 Poloha krajinných segmentů zdroj: http://geoportal.gov.cz/.

3. Krajinný ráz vybraných krajinných segmentů

3.1 HabarticeKrajinný segment Habartice leží 6 km severně od Krupky v těsné blízkosti státní hranice s Ně-meckem v přírodním parku Východní Krušné hory4. Jeho geologické podloží je tvořeno horninami krušnohorského krystalinika, zastoupeným muskovit-biotitickým metagranodioritem spodnopaleo-zoického stáří. KS se rozkládá na mírných svazích a zaobleném vrcholku Mohelnice (746 m n. m.) mezi mělkými údolími horního toku říčky Mohelnice tekoucí na sever do Saska a jejím pravostran-ným přítokem Černým potokem. Klimaticky náleží do chladné oblasti CH7 s průměrnými ročními srážkami 800-1000 mm a teplotou 5-6 °C, přičemž významnými ekologickými faktory jsou ve zdejší otevřené krajině vítr, sníh a námraza. Jediným půdním typem zde jsou kryptopodzoly. Celá plocha KS je součástí plužiny takřka zaniklé obce Habartice, které jsou klasickou lesní lánovou vsí (založeny ve 13. st.). Záhumenicové parcely o šířce 57-72 m vedou v délce 1 200 m od dnes již neexistujících usedlostí dolního (tj. severozápadního) konce Habartic po svahu na temeno Mohelnice a klesají na severovýchod do údolí Černého potoka. Právě zde zasahuje KS do přírodní rezervace Černá louka, chránící fragmenty pramenišť a rašelinných a smilkových luk. Hranice záhumenico-vých parcel jsou dobře zřetelné díky agrárním valům, které jsou zpravidla jen několik decimetrů vysoké, volně vršené z ostrohrannějších kamenů a do různé míry zazemněné (v některých úsecích

4 Přírodní park Východní Krušné hory byl vyhlášen roku 1995 okresními úřady Teplice a Ústí nad Labem za účelem zachování rázu krajiny hřebenů Krušných hor s významnými přírodními a estetickými hodnotami, zejména lesními porosty, horskými a rašelinnými loukami, kamennými snosy rozptýlenou vegetací a cha-rakteristickou flórou a faunou se zvýšeným podílem vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živoči-chů.


68

postrádají vegetační kryt). Nalézt lze i agrární valy s rovnanými bočními zídkami o šířce až 4 m a výšce do 1,5 m. Dominantním, až na ojedinělé javory kleny v podstatě jediným druhem stromového patra je jeřáb ptačí dosahující výšky 5-10 m. Řady jeřábů nejsou ve značné části z celkové délky koridorů zapojené, typicky tvoří mnohokmeny, koruny jsou asymetrické a proměnlivých tvarů a některé exempláře jsou proschlé. Keřové patro chybí, taktéž druhová skladba bylinného patra je chudá. Dominuje borůvka a trávy (metlička křivolaká, kostřava červená a psineček obecný), méně jsou zastoupeny byliny5. Kameny pokrývají lišejníky a podél okrajů agrárních valů roste starček Fuchsův. Mezi koridory se rozprostírají pastviny a zachovalé horské louky s koprníkem štětinolistým a zvonkem okrouhlolistým.

Obr. 2 KS Habartice se záhumenicovými parcelami oddělenými šesti agrárními valyzdroj: http://geoportal.gov.cz/.

Z krajinářského hlediska je tento KS hodnotný z řady důvodů, jsou zde ve vysoké míře zastoupeny přírodě blízké ekosystémy, stejně tak jako historické krajinné prvky a struktury - stopy staleté kulti-vace. Jedná se o typickou ukázku kulturní krajiny bezlesé části náhorních poloh východních Kruš-ných hor a zároveň přírodního parku Východní Krušné hory s harmonickými vztahy, vyjádřenými souladem hospodářské činnosti člověka a přírodního prostředí (trvalé travní porosty jsou obhospo-dařovány farmou vlastnící certifikát ekologického zemědělství). Mírně zvlněný reliéf s otevřenými plochami luk a pastvin je členěn liniemi agrárních valů doprovázených jeřábem ptačím, což vytváří velmi harmonické měřítko. Rozptýlená zeleň vyvolává pozitivní emocionální hodnocení a je proto považována za rys estetické hodnoty krajiny. Rozvolněnost porostů jeřábu daná velkým počtem různě velkých mezer mezi jednotlivými exempláři či jejich řadami dává zdejší krajině charakter parkové krajiny, která je člověkem esteticky preferovaná6.

5 Blíže o druhové skladbě agrárních valů a tvarech korun stromů Kamenská (2009, 2011).6 Předmětem sporů je zdůvodnění této preference krajin parkového/savanového typu člověkem (tzv. savanna

theory), blíže např. Stella a Stibral (2009).


69

Obr. 3 Západní část KS od jihu s geometrizující mozaikou, v údolí v popředí stály usedlosti Habartic

autor: J. Riezner

Obr. 4 Řada jeřábů ptačích na travinami zarostlém agrárním valu (autor: J. Riezner).

Obr. 5 Svah v podzimním aspektu sklánějící se do údolí Mohelniceautor: J. Riezner


70

Nepřítomnost keřového patra umožňuje velmi dobrou průchodnost zdejší krajiny a průhledy na za sebou řazené koridory. Agrární valy jsou vybudovány z kamene lokálního původu, jejich barevnost a povrch je tedy zcela přirozený, a proto jsou vnímány jako obohacení krajiny (Kohler, Preiss 2000). Zajímavá je barevná kombinace tmavých agrárních valů a jeřábů, které bílé kvetou a na konci léta se jejich plody červeně zbarví. Vizuálně zaujmou také hojné a nápadně kvetoucí druhy jako chráněný hvozdík lesní a violka trojbarevná. Lokalita je z okolí dobře viditelná a naopak sama poskytuje velmi dobré výhledy na lesně-luční krajinu, přičemž jižním směrem se zarovnaný reliéf mírně zvedá k za-lesněnému a jen o málo výše ležícímu horizontu Krušných hor se siluetou rozhledny na Komáří vížce (807 m n. m.). Sluchová pohoda zde není narušována, vnímat lze povětšinou jen zvuky vydávané ptactvem.

3.2 KníniceTento krajinný segment se nachází 9 km severně od Ústí nad Labem a leží mezi intravilánem Knínic a dálnicí D8. Rozkládá se na úpatí krušnohorského zlomového svahu v Nakléřovské hornatině, má jihovýchodní expozici a průměrný sklon svahu 12°. Geologické podloží tvoří muskovit-biotitické ortoruly spodního paleozoika, dolní (tj. jihovýchodní) část KS je kryta hlinito-kamenitými deluviál-ními sedimenty kvartérního stáří. Vyvinuly se zde kambizemě kyselé a dle klimatického členění se KS nachází v mírně teplé oblasti (MT2) s průměrnou roční teplotou 6-7 °C a srážkami 600-700 mm.

Obr. 6 KS Knínice, hustota koridorů zde dosahuje 24 km.km-2

(zdroj: http://geoportal.gov.cz/web/).

Původní přírodní reliéf byl přeměněn zemědělskou činností, kdy na katastrálním území Knínic (první písemná zmínka 1169) vznikl celý systém 29 agrárních teras dlouhých až 1,3 km, ty výše položené se dnes nachází v lese severně od Knínic na svahu vrcholícím Nakléřovskou výšinou (703 m n. m.). Agrární terasy nacházející se na ploše KS vedou přibližně po vrstevnicích od usedlostí Knínic na severovýchod směrem k Libouchci. Meze dělící rovnoběžné záhumenicové parcely jsou 2-5 m vy-soké a až 10 m široké, přičemž ty mohutnější jsou ve své horní části prudké a ve spodní části mají mírný sklon. Místy je jejich povrh kamenitý, přičemž vyšší skeletovitost mají meze v severní části KS. Jen zcela výjimečně je součástí mezí nízká zídka z na sucho rovnaných ostrohranných a velmi tmavých kamenů. Liniové porosty mezí jsou vysoké okolo 20 m a jejich stromové patro je druhově poměrně bohaté. Hojně je zastoupen dub zimní, buk lesní, líska obecná, méně bříza bělokorá, habr obecný, jeřáb ptačí a hlohy. Keřové patro schází v úsecích se širokými koridory. Bylinné patro má


71

uvnitř koridorů vzhledem k zastínění nižší pokryvnost, typické jsou kapradiny a ostružiník, přičemž povrch pokrývá zčásti hrabanka7. Podél okrajů některých koridorů je vyvinut keřovo-bylinný lem.

Obr. 7 Druhově pestrý koridor vymezující jednu ze širších záhumenicových parcel Knínic zároveň tvoří zvlněný horizont

(autor: J. Riezner).

Obr. 8 Liniové porosty mezí jsou natolik široké, že se jejich koruny nad úzkou parcelou místy dotýkají


Krajinářské hodnoty tohoto území spočívají v přírodních a estetických hodnotách zahrnujících har-monické vztahy v krajině. Významným znakem kulturně-historické charakteristiky je plně docho-vaná záhumenicová plužina a na ni vázaný systém sedmnácti mezí. Dále k nim náleží množství a mohutnost koridorů8, v tomto aspektu se jedná o výjimečnou lokalitu. Tomu odpovídá velmi vysoká hodnota podílu rozlohy koridorů na výměře KS (56,2 %). Přírodě blízký charakter a poměrně vysoká diverzita dřevin liniových porostů jsou kladnou jak přírodní, tak estetickou hodnotou, za zmínku též stojí podzimní škála barev listoví. Koridory členící úzké pásy luk a pastvin pro koně jsou široké

7 Floristickou skladbou agrárních valů a sousedních stanovišť se zabývaly Hamerníková (2009) a Štefková (2010).

8 Důsledkem toho je velká plocha porostního pláště koridorů, což dokládá index porostního pláště o hodnotě 1,36. Znamená to, že při průměrné šířce koridorů 23,6 m, výšce 20 m a délce okrajů vyšší o 5,6 % než délky os koridorů připadá na 1 ha rozlohy KS 1,36 ha plochy porostního pláště koridorů.


72

průměrně 23,6 m. V případě úzkých parcel, které převládají9, se pak koruny sousedních koridorů často dotýkají, takže nad pásy travních porostů nacházejícími se mezi nimi vytvářejí jakýsi „tunel“. Dílčí krajinné interiéry vymezené koridory jsou vizuálně uzavřené, neboť poměr výšky koridorů a hloubky prostoru je menší než 1 : 4 (Löw, Míchal 2003). Lokalita vzhledem ke své poloze sice na-bízí výhledy přes nižší a plochý reliéf Libouchecké brázdy na zvlněný horizont protilehlého Ústec-kého středohoří, ten je ale z většiny míst znemožněn vzrostlými koridory jakožto vizuální bariérou. Negativní zásah do reliéfu a krajinného rázu znamenala výstavba dálnice D8, při které bylo šikmo protnuto osm koridorů a tak zničeno celkem ca. 800 m jejich délky. Dálnice zde stoupá po estakádě (délka 1 km, 26 polí) k jižnímu portálu tunelu Libouchec. Provoz na dálnici představuje hlukovou zátěž pro takřka celý KS, což je v kontrastu se zdejším jinak harmonicky působícím prostředím.

3.3 OblíkTento krajinný segment leží 6 km severně od Loun mezi obcemi Chraberce a Raná, na jižním a východním svahu Oblíku (509 m n. m.). Tento výrazný suk tvaru komolého kužele elipsovitě pro-taženého ve směru SV-JZ je budován nefelinickým bazanitem a vznikl ve třetihorách na tektonické linii stejně jako blízký Srdov a Brník. Při úpatí podstavec na křídových slínovcích se soliflukčním suťovým pláštěm porušeným sesuvy (Demek, Mackovčin et al. 2006). Sklon reliéfu se v rámci KS zvětšuje s rostoucí nadm. výškou (7-12°). Okolní zarovnaný povrch mezi vulkanickými kupami Ranského středohoří se vyvinul na křídových horninách. Národní přírodní rezervace Oblík zahrnuje vrcholovou část a příkré svahy a chrání kavylové stepi s řadou vzácných xerotermních rostlinných a živočišných druhů10. Z půdních typů plošně převládají hnědozemě, dále jsou zastoupeny pararend-ziny (nejníže ležící jižní část) a černozemě (východní okraj). Oblík leží v teplé klimatické oblasti (T2) ve srážkově velmi chudém regionu (průměrné roční srážky kolem 470 mm a teplota 8-9 °C).

Obr. 9 KS Oblík, v západní části stejnojmenný statek, na severozápadě starý třešňový sad a výrazné kuželovité těleso Oblíku

(zdroj: http://geoportal.gov.cz/).

Současná krajinná struktura je výsledkem po tisíciletí trvajícího hospodaření. Parcely mají nestejný, přibližně obdélníkový tvar proměnlivé velikosti, jedná se totiž o úsekovou (blokovou) plužinu.

9 Tyto parcely jsou široké okolo 29 m, koridory zabírají až 24 m a na louku tak zbývá jen ca. 5 m.10 Na všech typech biotopů Oblíku se vyskytuje celkem 500 rostlinných druhů (Machová, Kubát 2005).


73

V současnosti jsou tyto pozemky využívány jako pole nebo louky, vyšší (a svažitější) polohy slouží jako pastviny, z nichž některé zarůstají náletovými křovinami. Parcely jsou ze všech stran ohraničené dřevinnými liniovými porosty mezí a agrárních valů. Jednotlivé koridory jsou spojeny 48 uzly (typu T a +), čímž vytváří spojitou síť. Devět koridorů má jen jeden konec napojený na síť, osm koridorů vytváří (přibližně pravoúhlý) ohyb a jen dva koridory jsou situované izolovaně. Jejich celková plo-cha činí 27,1 ha (tj. 31,9 % z výměry KS) a průměrná šířka 21,7 m. Při celkové délce koridorů 12,53 km dosahuje jejich hustota 14,7 km.km-2. Zastoupené agrární formy reliéfu se vyznačují velkou mor-fologickou a velikostní variabilitou. Meze vykazují různý podíl skeletu, agrární valy bývají volně vršené, široké okolo 5 m a jen výjimečně mají na krátkých úsecích boční zídky z nasucho kladených větších kamenů. Místy lze nalézt agrární valy o šířce 11 m a výšce 2 m. Kameny budující agrární valy nebo nacházející se na povrchu mezí jsou buď nepravidelně ostrohranné, kulovité nebo polyed-rické, různé velikosti od štěrku po balvany velké 40-60 cm. Koridory se vyznačují vysokou druhovou diverzitou, flóra agrárních valů na úpatí Oblíku čítá celkem 212 druhů včetně více jak dvou desítek druhů uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (Machová, 2007)11. Stromové patro, které však není vyvinuto v celé délce koridorů, je v průměru 15-20 m vysoké (místy až 25 m) a zcela mu dominují vzrostlé exempláře jasanu ztepilého. Keřové patro je mohutně vyvinuto, splývá se stromovým a je druhově, věkově a prostorově velmi heterogenní. K běžně zastoupeným druhům náleží svída krvavá, ptačí zob obecný, trnka obecná, řešetlák počistivý, růže, kalina tušalaj, líska, bez černý, srstka angrešt a hlohy (mají často tlusté kmínky a formu stromu). Jeho součástí jsou i nízké stromy, typicky plané formy ovocných dřevin jako jsou švestka, třešeň ptačí, jabloň a hrušeň obecná, hojný je chmel otáčivý. Pokryvnost bylinného patra je negativně závislá na míře zastínění a přítomné jsou xerotermní a nitrofilní druhy (např. kakost smrdutý, kuklík městský, rozchodník bílý, velký a ostrý). Kameny jsou v zastíněných úsecích porostlé mechy.

Obr. 10 Pohled z vrcholu Oblíku k jihovýchodu na plochu KS, v pozadí obec Chraberce, stejnojmenný lom a Chožovská hora


Z krajinářského hlediska se tento KS vyznačuje řadou přírodních a estetických hodnot. Velmi půso-bivá krajinná scéna oblasti Oblíku je výsledkem kombinace unikátní maloplošné mozaikovité struk-tury krajiny, na ní vázaných agrárních forem reliéfu, liniové vegetace a v neposlední řadě výrazného vrcholu Oblíku a siluet blízkých kopců vulkanického původu jako přírodních dominant oddělených polní krajinou. Parcely jsou ze všech stran ohraničené těžko proniknutelnými koridory a pro země-dělskou techniku jsou přístupné většinou jen po jedné cestě přerušující koridor. Z hlediska pozorova-tele stojícího uvnitř pozemku jsou tedy v závislosti na své velikosti (ta činí desítky až stovky metrů) vizuálně otevřené až (polo)uzavřené. Vysoká druhová a prostorová diverzita společenstev agrárních valů a mezí, bohatost barev a rozmanitost tvarů rostlin a dřevin jsou bezpochyby rysem s vysokou es-tetickou hodnotou. Na jaře je výrazný aspekt bíle kvetoucích dřevin (hloh, trnka a třešeň), v pozdním létě jsou pak typické bobule červené, modré a černé barvy. Lokalitě dominují strmé svahy Oblíku (sklon do 45°, relativní převýšení až 250 m), vytvářející gradaci, což je jeden z rysů krajinné scény

11 Zkoumaná plocha byla větší než krajinný segment, zahrnovala všechny agrární valy na svazích Oblíku.


74

indikující vizuální atraktivitu. Kontrastně k rovinatému okolí působí též blízké vrcholy: Raná s ver-tikálně zvlněnou hřbetnicí, Srdov (krátký úzký hřbet) a výrazný kuželovitý suk Brníku. Ze svahů Oblíku se otevírají působivé daleké výhledy do ploché zemědělské krajiny Poohří s městem Louny a Džbánem na jižním horizontu.

Obr. 11 Obdélníkové parcely představující dílčí krajinné interiéry jsou uzavřené koridory o výšce okolo 20 m s převahou jasanu ztepilého


Obr. 12 Nad krajinným segmentem se prudce zvedají svahy Oblíku se stepní vegetací(autor: J. Riezner).

3.4 ValkeřiceKrajinný segment Valkeřice se nalézá 4 km jižně od Benešova nad Ploučnicí na jižním svahu kopce Kohout (589 m n. m.). Směrem k východu se svah sklání do údolí Valkeřického potoka (levostranný přítok Ploučnice), lemovaného zástavbou typické lesní lánové vsi Valkeřic s řadou památek lidové architektury. Západní část KS klesá do lesnatého údolí Dolského potoka protékajícího blízkými Blankarticemi. Svah má průměrný sklon 6,4° a jeho výše položená část je zalesněna. Podloží je zde budováno bazaltoidy terciérního stáří, půdním typem jsou kambizemě eutrofní. KS náleží do mírně teplé klimatické oblasti (MT7) s průměrnou roční teplotou 7-8 °C a srážkami 650-700 mm.


75

Obr. 13 KS Valkeřice, koridory zabírají z jeho výměry 31,5 %(zdroj: http://geoportal.gov.cz/).

Na hranicích záhumenicových parcel vedoucích šikmo k vrstevnicím lze nalézt celou škálu agrárních forem reliéfu liniového charakteru s přechodnými formami: nízké meze o kolísavé skeletovitosti, agrární valy o šířce do 2 m a výšce do 1 m, místy je horní hrana meze doplněna o nižší agrární val. Kameny tvořící agrární valy mají černou barvu a tvar kulovitý nebo mnohostěnný, běžně dosahují až půlmetrové velikosti. Koridory vázané na meze a agrární valy jsou vysoké 10-20 m a dělí parcely využívané jako louky. Dominantním druhem v nich je jasan ztepilý, jehož vzrostlé exempláře vždy tvoří vyšší stromové patro. Ke dřevinám středního a nižšího vzrůstu náleží s nižší abundancí javor babyka (má formu stromu nebo keře), třešeň ptačí, trnka obecná, hloh, srstka angrešt, růže, bez černý a líska obecná. Bylinné patro o pokryvnosti pohybující se kolem 50 % čítá více jak čtyři desítky druhů (Zadáková 2010). Kameny agrárních valů porůstají mechy s vysokou pokryvností. Po obou stranách koridoru je vyvinut bylinný lem.

Obr. 14 Jasanový koridor klesající východním směrem do údolí Valkeřického potoka(autor: J. Riezner).


76

Krajinářské hodnoty tohoto KS vyplývají z několika aspektů, k nimž mimo jiné náleží harmonické vztahy a harmonické měřítko. Lokalita je cenná zcela dochovanou záhumenicovou plužinou pravi-delného vyměření (šířka parcel kolísá těsně kolem 62 m, takřka rovné parcelní hranice). Jedná se o kulturně-historickou dominantu. Lehce zvlněný reliéf KS je členěn hmotami paralelně probíhajících koridorů o průměrné šířce 20,7 m do několika samostatných, protáhlých a zřetelně vymezených prostorů. Tyto dílčí prostory (krajinné interiéry) jsou vzhledem k poměru výšky koridorů a hloubky otevřené plochy polouzavřené až otevřené. Tato geometrizace vytvářená rastrem pravidelně se stří-dajících koridorů a krajinných interiérů je výrazným rysem, který vnáší do krajiny jasný a zapamato-vatelný řád, což je vlastnost spoluvytvářející vizuální atraktivitu. Pozitivním jevem je také kolísající výška koridorů představujících pro pozorovatele nejbližší horizonty a bohatě členěný prostní plášť. Mezi koridory (ve směru jejich os) se otevírají výhledy do blízkých údolí a dále na lesně-luční kra-jinu Verneřického středohoří. Esteticky pozitivním jevem i jednou z přírodních hodnot je střídání jed-notlivých exemplářů různých druhů dřevin, což se nanejvýš příznivě odráží v barevné proměnlivosti listů a plodů během roku (zlatá barva jasanů na podzim).

Obr. 15 Dvojice rovnoběžných koridorů vymezuje 42 m široký pás louky(autor: J. Riezner).

4. Srovnání krajinných segmentůSrovnáme-li čtyři vybrané KS mezi sebou, jsou patrné určité rozdíly v jejich krajinném rázu. Ty spočívají ve variabilitě jednotlivých znaků krajinného rázu, které odrážejí proměnlivé přírodní pod-mínky a nebo jsou závislé jeden na druhém (vazba vzniku agrárních forem reliéfu na členění plužiny, sekundární krajinná struktura je těmito formami v krajině pevně fixována, závislost koridorů na agrárních valech a mezích). K nejdůležitějším přírodním faktorům náleží klima a reliéf. Rozdílné klimatické poměry spolupodmiňují způsob využití půdy a aktuální vegetaci. Z hlediska charakteru reliéfu (typ, sklon svahu) existuje zásadní rozdíl mezi KS situovanými na delších svazích (Valkeřice a Knínice), KS Habartice nacházejícím se na zvlněné náhorní plošině Krušných hor a KS Oblík, který je zasazen v dynamickém reliéfu Ranského středohoří. Typické znaky krajinného rázu se liší mezi jednotlivými krajinnými segmenty do různé míry:- krajinná struktura. V tomto aspektu zahrnujícím typ plužiny a zastoupené kultury se odlišuje pře-devším KS Oblík s úsekovou plužinou a mozaikou polí, luk a pastvin od tří ostatních KS, které mají záhumenicovou plužinu a jsou využívány jako trvalé travní porosty.- agrární formy reliéfu. Jednotlivé KS se liší množstvím a velikostí agrárních valů a mezí včetně přechodných typů a dále v tvaru, barvě a velikosti kamenů budujících agrární valy. - koridory. Soubor řady lokálně proměnlivých ekologických faktorů podmiňuje variabilitu kvalita-tivních parametrů koridorů (vegetační typ, věková struktura, druhové složení a diverzita), přičemž zásadní je změna klimatu s rostoucí nadmořskou výškou. Největší rozdíl je proto mezi KS Oblík


77

(termofytikum) a KS Habartice (oreofytikum), zbývající dva KS se nacházejí v mezofytiku. Rozdíly v prostorových parametrech koridorů (průměrná šířka, hustota a podíl jejich rozlohy na výměře KS) jsou patrné z tab. 1. Nejvyšších hodnot parametrů dosahuje s odstupem KS Knínice, středních KS Oblík a Valkeřice (i tak zde zabírají koridory takřka třetinu z plochy KS) a nejnižších KS Habartice. Vyšší hodnoty těchto prostorových parametrů ještě nemusejí automaticky znamenat vyšší estetic-kou hodnotu. Například nejnižší hodnoty všech těchto parametrů (a nízká druhová diverzita) u KS Habartice jsou přinejmenším vyrovnány jinými aspekty: esteticky velmi kladně zde působí rozvol-něnost porostů jeřábů a absence keřového patra zvyšující přehlednost krajiny parkového charakteru. Jako esteticky velmi hodnotné jsou vnímány též agrární valy, jejichž povrch není porostlý vegetací. V tomto ohledu se KS Habartice liší od ostatních, kde jsou agrární valy kryté zelení.

Tabulka 1. Prostorové parametry koridorů v krajinných segmentech.

krajinný segment rozloha (ha)

souřadnice středu

KS [s. š., v. d.]

rozsah nadmořské výšky v KS [m n. m.]

průměrná šířka

koridorů [m]

hustota koridorů [km.km-2]

podíl rozlohy koridorů

na výměře KS [%]

Habartice 39,550º 44′ 01″13º 52′ 15″

682-746 10,0 13,47 13,47

Knínice 35,850º 44′ 23″14º 00′ 13″

443-608 23,6 24,07 56,72

Oblík 85,150º 24′ 23″13º 48′ 51″

252-385 21,7 14,72 31,89

Valkeřice 21,350º 42′ 21″14º 18′ 37″

470-536 20,7 15,23 31,50

5. Typ krajinného rázuMetodický postup hodnocení krajinného rázu zahrnuje identifikaci znaků krajinného rázu a jejich následnou klasifikaci. Ta spočívá podle Vorla et al. (2004) v určení významu přítomnosti daného znaku (zásadní, spoluurčující nebo doplňující znak), jeho celkovém projevu (pozitivní, neutrální nebo negativní) a jeho cennosti (jedinečný, význačný nebo běžný znak). Krajinná struktura (zacho-vané členění plužiny) a koridory jsou zásadními znaky a agrární formy reliéfu spoluurčujícími znaky krajinného rázu. Všechny tři typické znaky představují v hodnocených KS pozitivní a význačné znaky krajinného rázu.Kombinace těchto tří znaků kulturní, historické i přírodní charakteristiky uplatňujících se výrazně v krajinném rázu vytváří určitý typ krajinného rázu (krajinný typ). Rámcově náleží tato území ke kra-jinnému typu semibocage“12. Ten je jedním ze tří desítek krajinných typů identifikovaných autorem první evropské klasifikace a typologie kulturních krajin nizozemským krajinným architektem J. Me-eusem (1995). Tři krajinné segmenty (Habartice, Knínice a Valkeřice) se vyznačují stejným typem plužiny (záhumenicovou) a ačkoliv jejich krajinný ráz není zcela totožný, lze je přiřadit ke stejnému typu krajinného rázu. Nazvat jej lze právě podle jejich společného a typického znaku – záhumeni-cové plužiny jako „záhumenicová semibocage“ (Riezner 2008). Obecně se tento typ krajinného rázu vyznačuje členitým reliéfem a krajinnou mozaikou trvalých travních porostů, členěných dřevinnou vegetací agrárních forem reliéfu doprovázejících hranice záhumenicových parcel, lesů menší roz-lohy a řadových vsí situovaných v údolích. Typ krajinného rázu „záhumenicová semibocage“ se opakuje v různě velkých areálech v Českém středohoří, Krušných horách a dalších pohořích České republiky (zejména v Jeseníkách). KS Knínice představuje nejlepší ukázku tohoto typu krajinného rázu z nižších poloh Krušných hor, KS Habartice naopak z náhorních plošin. Tyto krajinné segmenty mají řadu srovnatelných lokalit jak na české, tak na saské straně Krušných hor. KS Valkeřice repre-

12 Podle Meeuse (1995) je krajinný typ semibocage variací typu bocage s menším množstvím živých plotů a rozlehlejšími lesy, vizuálně polouzavřený. Semibocage se rozprostírá v pohořích západní a střední Evropy včetně Českého masivu. Pozemky různé velikosti, ne všechny uzavřené, se tu střídají ve svažitém terénu, louky jsou často ohraničeny stromy a zídkami, klima je chladné a vlhké. Pro tyto oblasti je příznačné exten-zivní využití půdy, její opouštění a zalesňování.


78

zentuje typickou a zároveň jednu z nejrozsáhlejších ukázek typu krajinného rázu „záhumenicová semibocage“ ve Verneřickém středohoří. Krajinný segment Oblík se svým krajinným rázem od ostat-ních KS poněkud liší, má blíže ke krajinám bocage přímořských oblastí západní Evropy. S nimi má srovnatelnou krajinnou mozaiku a fyziognomickou převahu keřového patra v liniových porostech, které tak připomínají živé ploty. Tato skutečnost a přírodní hodnoty činí KS Oblík po krajinářské stránce zcela výjimečným a tudíž velmi cenným v rámci celého Česka.

6. Závěr Vybrané krajinné segmenty jsou lokality s významnými krajinářsko-estetickými hodnotami, u KS Oblík se jedná o výjimečné hodnoty. Také dle hodnocení krajinného rázu CHKO České středohoří Vorla et al. (1999) leží KS Oblík a Valkeřice v pásmech s vysokými, resp. zvýšenými nároky na ochranu krajinného rázu. Z toho vyplývá nutnost ochrany krajinného rázu zkoumaných KS, která je zajištěna v různé míře. Dva KS leží v CHKO České středohoří, KS Habartice v přírodním parku Východní Krušné hory (a zčásti v přírodní rezervaci Černá louka) a jen KS Knínice žádné ochrany nepožívá. V tomto případě se nabízí vyhlášení jako registrovaného významného krajinného prvku. Tento příspěvek může posloužit jako doplněk ke třem preventivním hodnocením krajinného rázu vypracovaným pro CHKO České středohoří (Vorel et al. 1999, Kinský 2000, Löw et al. 2010) stejně jako jiných území v Česku s tímto typem krajinného rázu.

Článek vznikl s podporou Ministerstva zemědělství ČR v rámci projektu č. QH82126 - Zajištění har-monizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově.

Literatura BUKÁČEK R. (2006) Preventivní hodnocení krajinného rázu rozsáhlejšího území - metodika a možnosti jejího využití. In: Vorel, I., Sklenička, P. (eds.): Ochrana krajinného rázu - třináct let zkušeností, úspěchů i omylů. Nakladatelství Naděžda Skleničková, Praha, s. 91-98.

DEMEK J., MACKOVČIN P. et al. (2006) Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno, AOPK, 582 s.

FORMAN R. T. T., GODRON M. (1993) Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 s.

GeoINFO - geovědní informace na území ČR [online]. Česká geologická služba. © 2003 [cit. 2011-10-20]. Dostupné z WWW: <http://mapy.geology.cz/website/geoinfo/>

HAMERNÍKOVÁ J. (2009): Flóra agrárních valů mezi obcemi Knínice a Libouchec a její srovnání s okolními biotopy. Bakalářská práce, UJEP, FŽP, Katedra přírodních věd, 68 s.

KAMENSKÁ M. (2009) Flóra území mezi státní hranicí a obcí Adolfov s důrazem na agrární valy a horské louky. Bakalářská práce, UJEP, FŽP, Katedra přírodních věd, 60 s.

KAMENSKÁ M. (2011) Příčiny současného stavu porostů na agrárních valech na Krušných horách. Diplomová práce, UJEP, FŽP, Katedra přírodních věd, 100 s.

KINSKÝ J. (2000) Chráněná krajinná oblast České středohoří. Hodnocení krajinného rázu. Litoměřice, 88 s. + mapové přílohy.

LIPSKÝ Z. (2005) Chápání a hodnocení krajinného rázu v projektu ELCAI. In: Maděra, P., Friedl, M., Dreslerová, J. (eds.): Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. Ekologie krajiny 1, Sborník příspěvků z konference CZ-IALE, 4.-5.2.2005, Brno, s. 113-120.

LÖW J. (1999) Krajinný ráz. Zahrada-park-krajina, 9, č. 3, s. 5-7.

LÖW J. et al. (2010) Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKKO České středohoří. Löw & spol., s. r. o., Brno, 187 s. + 3 přílohy.

LÖW J., MÍCHAL I. (2003) Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 552 s.


79

KÖHLER B., PREIß A. (2000) Erfassung und Bewertung des Landschaftsbildes. Informationsdienst Naturschutz Niedersachsen. r. 20, č. 1, s. 1-60.

MACHOVÁ I. (2007) Sledování vývoje krajiny Českého středohoří na příkladu agrárních valů. Studia oecologica, roč. 1, s. 57-62.

MACHOVÁ I., FILIPOVÁ L., FIEDLEROVÁ K. (2008): Dřeviny agrárních valů Českého středohoří a jejich vliv na bylinné patro. Severočeskou přírodou, Litoměřice, r. 39, s. 1-6.

MACHOVÁ I., KUBÁT K. (2005) Příspěvek k flóře Oblíku v Českém středohoří a jeho okolí. Severočeskou přírodou, Litoměřice, r. 36-37, s. 61-74.

MACHOVÁ I., KUBÁT K., ČESKÁ J., SYNEK V. (2009): Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárních valů a teras z úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Příroda, Praha, r. 28, s. 185-202.

MEEUS J. H. A. (1995) Pan-European landscapes. Landscape and Urban Planning, 31, s. 57-79.

Nařízení okresního úřadu o zřízení přírodního parku „Východní Krušné hory“. Okresní úřad Teplice, vydáno 10. 4. 1995.

Nařízení okresního úřadu Č. 1/1995 Okresního úřadu Ústí nad Labem o zřízení přírodního parku „Východní Krušné hory“. Vyhlášeno 20. 4. 1995.

QUITT E. (1971): Mapa klimatických oblastí ČSR 1:500 000. Geografický ústav ČSAV, Brno.

RIEZNER J. (2008) „Záhumenicová semibocage“: typ krajinného rázu Jesenicka. Geografie - Sborník České geografické společnosti, r. 113, č. 2, s. 173-182.

RIEZNER J. (2011) Krajinotvorný význam vegetace agrárních valů a teras na příkladu Jesenicka. Studia Oecologica, r. 5, č. 1, s. 44-53.

SALAŠOVÁ A. (2005) Posudzovanie krajinného rázu – inšpirácia britskou krajinárskou školou. In: Maděra, P., Friedl, M., Dreslerová, J. (eds.): Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. Ekologie krajiny 1, Sborník příspěvků z konference CZ-IALE, 4.-5.2.2005, Brno, s. 155-164.

soWac Gis [online]. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy. © 2008 [cit. 2011-10-21]. Dostupné z WWW: <http://ms.sowac-gis.cz/>

STELLA M., STIBRAL K. (2009): Opravdu máme rádi savanu? Aneb Biopsychologická východiska vnímání krajiny. In: Klvač P. (ed.): Člověk, krajina, krajinný ráz. Masarykova univerzita, Brno, s. 8-21.

ŠTEFKOVÁ M. (2010) Lesní druhy rostlin na různých typech stanovišť na lokalitě mezi obcemi Knínice a Libouchec. Bakalářská práce, UJEP, FŽP, Katedra přírodních věd, 71 s.

TOLASZ R. et al. (2007) Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav, Praha, Univerzita Palackého v Olomouci, 255 s.

VOREL I., BUKÁČEK R., MATĚJKA P., CULEK M., SKLENIČKA P. (2004) Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití na krajinný ráz. Nakladatelství Naděžda Skleničková, Praha, 22 s.

VOREL I., KIBIC K., VORLOVÁ J. (1999) České středohoří – Hodnocení území CHKO z hlediska krajinného rázu, Analýza charakteru a identity krajiny a návrh odstupňované ochrany krajinného rázu. Atelier V, Praha.

VOREL I., KUPKA J. (2011) Krajinný ráz. Identifikace a hodnocení. ČVUT, Praha, 147 s.

ZADÁKOVÁ M. (2010): Floristická studie agrárních teras a valů mimo les na vrchu Kohout u Blankartic. Bakalářská práce, UJEP, FŽP, Katedra přírodních věd, 79 s.

KRAJINNÝ RÁZ ÚZEMÍ TYPICKÝCH AGRÁRNÍMI VALY A MEZEMI...

Documents

Transcript of KRAJINNÝ RÁZ ÚZEMÍ TYPICKÝCH AGRÁRNÍMI VALY A MEZEMI...