Číslo 4/XV listopad 2015/30 Kč

Školní časopis Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice

2

Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.

Šéfredaktorka: Kateřina Veisová

Redakce: Kristýna Mrkvanová, Daniela Sternadová, Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová,

Kateřina Nedbalová, Daria Efremenko

Editor a výroba: Dagmar Nováková

Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy

Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632

E-mail redakce: casopisKoule@seznam.cz, internetové vydání: www.vosss.cz

3

V duchu si říkám, jestli dneska ně-

kdo přijde. Máme společnou schůz-

ku k časopisu. Děvčata sedí svorně

za stolem, skalní jádro, ti, kteří

pouze neslibují, ale s vášní pro věc

pracují…

Říkám, že jsme příliš školní. Chce to

nějakou tu invenci a širší společen-

ský záběr. Padají nápady. Já mám

známého herce, já se znám s hu-

debním redaktorem komerčního

rádia…..já napíšu o tomto pořa-

du...já zase o filmu….Jsme tým.

Sláva. Časopis žije, časopis neumí-

rá….

Má už svoji šéfredaktorku. Je jí

Katka Veisová. Autorka filmových

recenzí mimo jiné…

Takže toto je můj poslední úvodník.

Předávám žezlo.

O čem že je vlastně tohle číslo?

O nás. Kde jsme byli, co jsme viděli

a slyšeli, co nás zaujalo, v čem

jsme soutěžili…

Tak příště třeba i o někom jiném.

A nezapomeňte, že nám můžete

napsat.

P.S.: Ty hustý kočky z obálky jsou

skutečně naše studentky z 2.B. Mů-

žete hádat. Anebo si přečíst

stranu 5.

Dagmar Nováková

Jsme tým Obsah:

Škoda, že jsme si nemohli odvézt…..4

Trocha adrenalinu ve Slověnicích…..5

Soutěžíme v rétorice………………………..6

Vzdělání a řemeslo…………………………..7

Legiovlak na omak…………………………….8

Haf, chci ven!...........................10

Retromóda v muzeu…………………………11

Hádejte povolání……………………………..12

Kočičí kavárna………………………………….13

GSH na naší škola veršem………………..14

Uprchlíci—hrozba, nebo výzva?.......15

Krycí jméno U.N.C.L.E…………………….19

Když strom promluví……………………….20

Loutka……………………………………………..22

ČB - město plné věží……………………...23

Praha - souboj o poklad………………….24

Za Janem Žižkou do Trocnova………..25

Milé České Budějovice…………………...26

Kdo se směje naposled…………………….27

Úvod

4

Exkurze

Škoda, že jsme si nemohli odvézt auto...

Vybrané třídy z naší školy se v září zúčastnily

exkurze do Mladé Boleslavi. Bezprostřední

dojmy s námi sdílela Kristýna Mrkvanová .

Začátkem roku jsme se vydali na výlet do Mladé Boleslavi. Tam jsme se podí-vali do muzea Škoda auto, kde jsme si mohli prohlédnout stará, ale i nová motorová vozidla, kola a motorky. Dozvěděli jsme se zajímavé informace o jejich vynalezení a o zakladatelích muzea a vynálezcích Václavu Klemen-tovi a Václavu Laurinovi. Dále jsme se šli podívat do prodejny, kde jsme si mohli nějaká auta i vy-zkoušet, sednout si do nich a prohléd-nout si je zevnitř, škoda jen, že jsme si nějaké nemohli odvézt domů. Nejvíce mě ale zaujala výroba aut a musela jsem obdivovat, co všechno pracovníci musejí dělat, a hlavně jak rychle, aby se výroba nezdržela. Dokonce jim tam jezdil takový robo-tický vláček, který jim přivážel sou-částky a po-každé z něj hrála hudba, to aby pra-

covníci věděli, že přijíždí. Nikdy jsem nic podobného neviděla a vůbec by mi nevadilo se na to znovu podívat. Přišlo mi to velice zajímavé a alespoň vím, jaké auto si budoucnosti pořídím, hezkých a výkonných tam bylo dost. Cesta zpět do Budějovic utekla rychle a my jsme si celý den moc užili.

5

Třídní výlet

Konec školního roku je známý výlety, ulejváním a menším pracovním nasazením. Naše třída vymýšlela, kam vlastně pojedeme, jako obvykle dlou-ho. Nakonec padl návrh na Slověnický mlýn, což je adrenalinové centrum. Ráno jsem naštěstí nemusela brzy vstávat, protože jsem spala u kamarádky, která bydlí kousek od nádraží. Cesta autobusem trvala chviličku, ale poté jsme šli asi 3 km pěšky. Nakonec jsme došli tam, kam jsme chtěli, a ani jednou jsme nezablou-dili. Uvítali nás dva instruktoři. Jako praví Češi jsme si museli hned dát sváču (řízky naštěstí neměl ni-kdo) a šli jsme k lanovému centru. Dostali jsme pár instrukcí ohledně bezpečnosti a poté už jsme se jen navlékli do bezpečnostních popruhů. Ukázali nám, jak přepínat karabiny a

všechny potřebné věci. První odváž-livci už stoupali nahoru po žebříku. Když došla řada na mě, nebála jsem se, ale když jsem vylezla nahoru a koukla jsem se dolů, rozklepaly se mi nohy a myslela jsem, že to ne-můžu zvládnout. Po pár překážkách to už bylo dobré a strach pominul.

Instruktoři nás už připravovali na další atrakci tohoto zábavního cent-ra, a to byla Bumper Balls. Jedná se o to, že jsme si vlezli do velké nafu-kovací koule a naráželi sami do se-

be. Byla to sranda, dokud vám po třech minutách nedošel dech. Nejvíce z celého dne jsem se těšila na paintball a to vážně stálo za to. Hra spočívá v tom, že jsme ve skupině lidí po sobě stříleli barevné kuličky - nábo-je". Sice si někdo odnesl pár modřin, ale i tak si to všichni užili. Tímto byl náš výlet u kon-ce.

Trocha adrenalinu ve Slověnicích Kateřina Zemanová, Markéta Brýdová

6

Soutěž

Strč prst skrz krk - soutěžíme v rétorice

Jak soutěž komentovala paní učitelka Buchtová? Naši studenti byli podle mého názoru velice ši-kovní a jsem na ně sku-tečně pyšná, jelikož kon-kurence byla velká a bo-jovali statečně. Rétorické soutěže se zú-častnilo celkem celkem 24 studentů, z toho 3 žáci soutěžili v kategorii pro základní ško-ly. Naši školu zastupovali Karolína Oplát-ková, Denis Krátký a Štěpán Fanta z první-ho ročníku. Druhý ročník zastupovala Mi-

chaela Valentová. Z roční-ku čtvrtého to byli Marek Svobodný, Noel Kolouch a Šimon Strýhal. Denis Krátký se umístil na úžasném 3. místě. Nádher-nou show předvedl rovněž Šimon Strýhal, který se k mé lítosti neumístil kvůli studentovi z Třeboně, jehož výhon lze skutečně označit za velkolepý. Přes-

tože jsem všechny naše studenty připravi-la, musím říci, že velikou zásluhu mají oni sami, protože dali do soutěže to nejlepší ze sebe.

Karolína Oplátková z 1.B nám řekla, jak se připravovala a jaké jsou její dojmy ze soutěže:

Mnohokrát za sebou jsem si přehrála všechna videa a snažila se na nich najít sebemenší detai-

ly, které by stálo zato popsat. Poté jsem si pomáhala s internetem - hledala jsem pravidla

karate a originální scénu z Mrazíka. Strávila jsem hodně času s anglickou částí, kvůli gramatice

a slovní zásobě. Trochu mě mrzí, že jsem totéž neudělala i s českým překladem.

Největším zážitkem pro mě asi bylo slyšet ostatní soutěžící. Zvláště ty, na kterých bylo vidět,

jak dlouho a svědomitě se na to připravovali.

Jestli mi tato zkušenost něco dala do života? Rozhodně dala, už jenom tu možnost zkusit mlu-

vit před více lidmi na určené téma. I když jsem se nijak neumístila, jsem ráda, že jsem měla

šanci si něco takového zkusit už v prvním ročníku.

Štěpán Fanta nám o soutěži řekl: Můj nejsilnější zážitek z celé soutěže byl asi ten, když jsem

měl česky povídat k videu o golfu v Hluboké nad Vltavou a v půlce videa jsem se zastavil a

nevěděl jsem, co říct dál. Začal jsem rychle povídat zrovna k tomu, co na videu vidím, ale už

jsem to moc nezachránil.

Jestli mi tato zkušenost něco dala do života? - Určitě ano. Myslím si, že mi to hodně pomohlo

hlavně ve vystupování před lidmi. Vždy mi to dělalo problémy, ale na té soutěži jsem si to

nějak nebral a pomáhalo to. Pro příště budu muset zapracovat na trémě a abych se v půlce

videa nezaseknul. Ale myslím si, že to určitě bylo přínosné.

Míša Valentová z druhého ročníku nám řekla, co byl pro ni nejsilnější zážitek: Nejsilnější záži-

tek bylo asi to, jak mi bylo špatně a přemáhala jsem se, abych vystoupila :-) Bylo to poprvý, co

jsem vystupovala nějak takhle veřejně...

V rámci veletrhu Vzdělání a řemeslo probíhal šestý ročník Celostátní rétorické soutěže.

Sedm studentů naší školy připravovala na vystoupení v cizím jazyce Mgr. Jana Buchtová.

Žáci vystupovali s příspěvkem v anglickém (německém) a v českém jazyce. Jejich úko-

lem bylo komentovat dvě videa ze tří, která si studenti vylosovali. Denis Krátký z OA 1.B

byl nejúspěšnějším studentem z naší školy, umístil se na třetím místě. Oceněn byl di-

plomem a golfovým kurzem z Golfového klubu Hluboká nad Vltavou.

7

Vzdělání a řemeslo

Vzdělání a řemeslo - kluci a

Edita v akci

Daniel Hamáček (2. A) reprezentoval naši školu

na burze škol v Českých Budějovicích, kde se sjíždě-

jí žáci ze základních škol s rodiči, aby si vybrali

střední školu, na které budou později studovat.

Jak probíhala celá tato akce?

Vyjížděli jsme každý den okolo páté hodiny ráno. Na

místě určení pro nás byl vždy připravený nějaký stůl,

někdy dokonce stánek, kde jsme si připravili letáčky a

plakáty a čekali jsme na příjezd základních škol.

Žáci si od nás brali letáčky, ptali se, jak to u nás na

škole funguje, a později, okolo druhé hodiny, přichá-

zeli i rodiče. Každý den jsme skončili okolo páté hodi-

ny odpoledne, takže jsme v pět ráno odjížděli a v pět

odpoledne se vraceli.

S kým jsi školu reprezentoval?

S panem učitelem Ing. Martinem Kůsem, Michalem

Chmelem z 2. B a jeho spolužačkou Editou Wolfschlä-

gerovou.

Na co se tě lidé nejčastěji ptali?

Nejčastěji se ptali, jaké mohou mít později uplatnění. Žáci se ptali na učitele, jestli je tady těž-

ké studovat, a také je zajímalo, jaké tu máme předměty.

Čím tě zaujaly ostatní školy?

Hodně škol nabízelo různé ukázky, například jsme si u zdravotnické školy nechali zjistit naši krev-

ní skupinu nebo škola s oborem kuchař-číšník ukazovala míchání různých drinků. Někdy jsem si i

s ostatními reprezentanty škol povídal a dozvěděl jsem se zajímavosti o jejich škole. Každá škola

byla něčím zajímavá.

Myslíš, že i naše škola měla u lidí úspěch?

Samozřejmě, hodně lidí se nás ptalo a za den jsme rozdali okolo 450 letáků.

Byla to pro tebe zkušenost? Naučil ses něco nového?

Bylo to hodně poučné, nejenže jsme se mohli dozvědět o různých školách, ale sám jsem se naučil

mluvit s lidmi i improvizovat. Bylo totiž hodně důležité něčím zaujmout, ale myslím, že se nám

to povedlo.

Kateřina Veisová

8

Legiovlak na omak

Exkurze

Na výstavě mě zaujalo oblečení, které le-

gionáři nosili v zimě. Oblečení bylo docela

komické, vypadali jako Eskymáci. A samo-

zřejmě mě zaujal mladý a pohledný prů-

vodce. Buřičová A.

Zaujalo mě, že s sebou měli legionáři med-

vědy, že s nimi bojovali a cvičili je.

Hřib M.

Jak mohli vojáci cestovat v takových zi-

mách bez topení.

Byla to tak trochu jiná hodina dějepisu,

nebylo to nudné. Bylo vidět, že člověk,

který tam dělá průvodce, tomu doopravdy

rozumí, ví, o čem mluví. Forma výstavy –

že se chodí přímo v reálných vagónech byla aspoň pro mě mnohem záživnější

než klasická výstava někde v muzeu. Petrželová K.

Na výstavě mě nejvíce zaujaly poštovní a obytný vagón (těpluška). V těplušce

se převáželi lidé a koně, vagón také sloužil ke spaní. Vyspalo se tam zhruba 12

až 16 legionářů (kapacita vagónu je 40 lidí, nebo 8 koní). Poštovní vagón měl

přihrádky, na kterých byly napsány názvy měst, ve kterých se přihrádka vždy

vyprázdnila. Zásluhou polní pošty bylo doručeno několik tisíc dopisů a 500 ba-

líčků, ze kterých se ztratily pouze tři. Klimešová L.

Třída 3LOG (stejně jako jiné třídy z naší školy) vyrazila

na zajímavou prohlídku legionářského vlaku. Tato

replika slavného válečného vlaku československých le-

gií, stojící dočasně před českobudějovickým nádražím,

byla skvělou učebnicí dějepisu jak pro laiky, tak pro

znalé. Žáci třetího ročníku se s námi podělili o dojmy z

této expozice. Otázky kladla Dagmar Nováková.

Na výstavě mě zaujal mladý a pohledný průvodce :-)...

Co tě na výstavě nejvíc zaujalo?

9

Pokračování Legiovlak na omak

Zaujal mě název obytného vagónu „těpluška“ – v létě v něm bylo vedro a

v zimě zima. Höhneová D.

Na výstavě mě nejvíc zaujalo

tablo o Mafii. Že se jí snažila

rakouská tajná policie zničit.

V polovině roku 1917 byli od-

bojáři propuštěni při amnestii.

Voráčková N.

Který vagón se ti nejvíc líbil a

proč?

Nejvíce se mi líbil obrněný

vagón, protože tam byly zbraně. Hřib M.

Nejvíce se mi líbil vagón s nosítky, léky a „operačním sálem“. Bylo zajímavé

vidět, jak převáželi a ošetřovali zraněné. Voráčková N.

Co se na výstavě mohou lidé dozvědět?

Příspěvky jsou redakčně kráceny.

Exkurze

Nejvíce se mi líbil kovářský vagón. Byla to zajímavá informace, nevěděla

jsem, že se něco takového dalo dělat ve vlaku. Klimešová L.

Můžete se zde dozvědět vše o legionářích, vidět repliky

legionářských vagónů, zbraní a všech potřebných „pomůcek

pro přežití“. Voráčková N.

10

Míša Valentová a její pomoc odloženým pejskům...

Venčení pejsků z útulku je fajn věc. Uděláte něco dobrého pro sebe,

ale i pro zvířata. Přece jen psi v útulku se často nedostanou ze celý

den z kotce, což určitě není příjemné. Všichni psi jsou neskutečně rádi,

že se dostanou ven, i když se někteří třeba bojí lidí. Kdo by také chtěl

být celý den zavřený v kotci, že?

U psů v útulku je to tak, že štěňata

a psi, kteří vypadají jako čistokrev-

ní, najdou nový domov nejrychleji.

Naopak nejhůře jsou na tom velká

plemena. Do útulku se dostávají

různým způsobem - buď je tam dá

jejich 'majitel', nebo se jich někdo

zbaví tím způsobem, že pejska uvá-

že v blízkosti útulku, a to v tom

lepším případě - v horším ho přivá-

že někde v lese u stromu, kde ho už

bohužel nikdo najít nemusí.

Všichni pejsci jsou venku neskuteč-

ně šťastní a jsou vděční, i když tře-

ba někdy tahají na vodítku, protože

je předchozí majitel neukáznil. Nejhorší je asi pohled na ně, když je

vracíte zpátky pečovatelce a vidíte ten jejich smutek v očích. Udělat

ale někdy takovýhle dobrý skutek určitě není na škodu.

V Českých Budějovicích najdete psí útulek na adrese Na Zlaté stoce 3.

Do útulku se snažím chodit aspoň jednou týdně, když mi vyjde čas, tak

víckrát. Když nemůžu pomoci adopcí pejska, snažím se pomoci aspoň

takhle.

Pomáháme...

Haf, chci ven!!!

11

Exkurze

Markéta Brýdová

První rok máme na střední škole dějepis. Začali jsme pravěkem a paní

učitelka Křížová nám pro zpestření zařídila přednášku v Jihočeském

muzeu.

Muzejní pedagožka Lenka

Zmeková nám ukázala, co

předci používali v různých

obdobích od pravěku až po

dobu bronzovou - od nástrojů

přes oblečení ke zbraním.

Bylo zajímavé si nástroje,

téměř stejné jako lidé dříve

používali, vzít do ruky a pro-

hlédnout zblízka. Dokonce si

někteří z nás zkusili oblečení,

které se dříve nosilo. Podívat

se můžete sami.

Studentka má na sobě oděv

z doby bronzové, v ruce drží

bronzový meč a únětický kof-

lík. Únětická kultura je archeo-

logická kultura spadající do

starší doby bronzové.

Mgr. Lenka Zmeková

Muzejní pedagog

Retromóda v Jihočeském muzeu

12

Tvůrčí psaní

Hádejte povolání Uhodnete, které povolání se skrývá za popisem? Bývá často usměvavý. Někdy dostane více peněz, někdy méně. Lidé ho zbožňují, poněvadž jim vychází vstříc. Umí mnoho věcí, jednou z nich je brilantní tanec. Umí proniknout do Vaší duše, i kdybyste se s ním viděli pouhopouhou hodinu. Bývá mladý, jelikož stáří se dnes nenosí. Když ho potkáte v civilu, nic to s Vámi neudělá. Ale když ho potkáte v jeho práci, může Vám to změnit život. Markéta Truhlářová (rétpirts) Ráda se vydávám za jiné osoby. Baví mě dívat se na své druhé já. Těší mě, když je celá práce od všech odvedena na 100% a já se pak můžu těšit na výsle-dek. Denisa Kutláková (akčereh) Někteří lidé si kvůli jeho povolání můžou myslet, že je divný. Když by řekl, že ho jeho práce baví, mohli by si myslet, že je i duševně nemocný. Pracuje s lidmi, nikdy není sám, ale přitom je pořád sám. Je zručný, má smysl pro estetiku a ně-kdy je lehce sentimentální – hlavně když je na řadě někdo nový, kdo jeho praco-viště navštěvuje poprvé. Docela dost pije. Někdy sám sebe přistihne, že si není jistý svým životem, zda je šťastný. Většinu dní je také zmatený, ale někdy, hlav-ně ve slunných dnech je mu lépe a všechno okolo najednou není tak depresivní. A hlína, tak ta už mu leze krkem. Šárka Kočková (kínborh)

13

Zábava

Kočky jsou jedny z nejpřítulnějších zvířat na světě. Na většinu z nás, s výjimkou

alergiků, mají uklidňující účinek. Jejich spokojené vrnění, tichá a elegantní

chůze, hebká srst a krásné velké oči spojené s dobrou kávou či s dobrým jídlem

– ano, to je Kočičí kavárna.

Kočičí kavárny jsou podniky, kde kolem Vás pobíhají tato elegantní zvířátka,

což má uklidňující účinek nejen pro návštěvníky, ale také pro kočky samotné.

Pro ty, kteří pochybují o jejich čistotě, mám dobrou zprávu. Kavárna

neporušuje žádná hygienická „přikázání“. Kočky se podrobují pečlivým

opatřením, takže nemusíte mít strach, že byste si z kaváren tohoto typu odnesli

nějaké zdravotní komplikace.

KDE TYTO KAVÁRNY NAJDETE?

V České republice patří mezi ty nejznámější kavárna

v Křižíkově ulici v Praze 8. Ovšem Kočičí kavárny

můžete nalézt i v jiných koutech země. Například na

Tchaj-wanu, odkud kočičí kavárny pochází, v Londýně

nebo v New Yorku.

KOČKY VÁM DĚKUJÍ ZA „Kočičí couvert“ !

Kočičí couvert je částka 20 Kč, což je příspěvek, díky kterému může kavárna pořídit

kvalitní krmivo, hračky či pelíšky a veterinární péči pro jejich kočičky.

Já osobně kavárny tohoto typu doporučuji. Byl to opravdu zajímavý zážitek a určitě

jsem kočičí kavárnu nenavštívila naposledy

KOČIČÍ KAVÁRNA

Kočičí kavárna Křižíkova ulice

Autor článku: Daniela Sternadová

14

Tvorba žáků

B. Srbená, A. Buřičová

Každý týden v úterý,

učíme se stát některý.

První, druhou hodinu,

zatím si sníme svačinu.

Cestujeme s atlasem,

každou chvíli tam a sem.

Každý město a pak stát,

měli bychom dobře znát.

Zeměpis nás baví,

je i trochu hravý.

Globus je náš kamarád,

zůstane jím napořád.

Pana učitele chvíli známe,

rádi si s ním povídáme.

O Africe všechno víme,

teď do Asie zabloudíme.

Asie hodně států má,

ne každý se do nich podívá.

Pákistán, Indie, Čína,

je to samá špína.

GEOGRAFIE SVĚTOVÉHO HOSPO-

DÁŘSTVÍ NA NAŠÍ ŠKOLE

Ing. Jakub Maršán

V rámci učiva cestovního ruchu ve světě vytvořili žáci třetího a prvního

ročníku tyto povedené koláže a básničky o vybraných oblastech nebo státech

na Zemi. Autoři ve svých pracích seznámili spolužáky s poklidným a bezsta-

rostným životem ve Středomoří, tradicemi a svátky v Číně nebo turistickými

atraktivitami v Austrálii. Další práce si můžete prohlédnout na nástěnce

v prvním patře (vedle třídy 2. B).

Kateřina Nedbalová

RUSKO

Rusko to je správná zem,

každý, kdo se těší sem.

Těží se zde uran, ropa,

na to třeba pevná bota.

Skvělé vztahy s Ukrajinou,

Ukrajinci z toho hynou.

Vláďa Putin - správnej chlap,

každý v zemi má ho rád.

Rusáci jsou dobrý lidi,

pijou vodku, dokud vidí.

Chceš-li sjet si nóbl vlakem,

na Sibiř si zajdi s vakem.

Je tam krásně, je tam fajn,

Rusko, to je světa ráj.

15

Tvorba žáků

Sandra Pal´ovčíková

NĚMECKO

Vybrala jsem si Němec-

ko,

protože se tam sežene

všecko.

Mají tam svůj styl,

i když mají hodně kil.

Oblečení se tam seže-

ne lehko,

když vánoční slevy

budou teďko.

Hlavní město je Berlín,

v Německu najdeme i

větrný mlýn.

Často používaj slovo

scheize,

je tam i velká firma

Kaiser.

Mám z Německa hodně

věcí,

ale poslední dobou se

mi nějak ztrácí.

Ještě se tam nachází

krásná řeka,

to je vše, co bych vám

k tomu řekla.

Pokračování GSH veršem...

Kateřina Vomáčková

AMERIKA

Jestli znáte Ameriku,

tak to máte velkou kliku.

Je Severní, Střední, Jižní,

lidé zde netrpí žízní.

V USA je Nevada,

Ontario – Kanada.

Kuba, Haity, Costa Rica,

ponča navlékneme přes trika.

Argentina, Peru, Chille,

jsou zde krásné všechny chvíle.

Jana Cihlová

RUSKO

Rusko země rozlehlá,

komunismem prolezlá.

Putin v Moskvě sedí,

směrem na Evropu hledí.

Tanky, lodě, zbraně má,

na Evropu však nemá.

My jsme Češi, my jsme nej,

sem Putina netahej.

Magdaléna Furišová

ŠVÝCARSKO

Švýcarsko leží v Alpách,

moc místa nezabírá na mapách.

Dost drzosti má na to,

z vysoka kašlat na NATO.

Je to velmi vyspělý stát,

při válce nesmí na žádné straně

stát.

Bankovnictví je tu skvělé,

hodinky a nožíky vyrábějí směle,

a všechny ostatní posílají do ……..

Čokolády tam mají tuny,

německy, francouzsky všichni umí.

Každý by tam chtěl žít,

a dost nízké daně mít.

Švýcaři svou vlast brání,

a své občany si chrání.

16

Tvorba žáků

Uprchlíci –hrozba, nebo výzva?

Naše škola je dlouhodobě zapojena do projektu Mf Dnes Studenti čtou a píší noviny.

Mladá fronta Dnes zveřejňuje vybrané příspěvky studentů ze škol z celé republiky. Tří-

dy, které jsou do projektu zapojeny, dostávají během určitého období několik výtisků

novin zdarma. Témata zadává studentům Mf Dnes. Jejich úkolem je napsat krátký ná-

zorový článek. Zde je několik příspěvků na téma „Uprchlíci—hrozba, nebo výzva?“

Mgr. Dagmar Nováková

Uprchlíci v Evropě - žhavé téma…

Ať už na tohle téma dojde ve zprávách, na

ulici, v autobuse a nebo v hospodě, je

třeba to brát s nadhledem. Existuje spous-

tu teorií a názorů, ale ani jeden není jed-

noznačně správný.

Uprchlíci jistě zažívají nepříjemné okamži-

ky - ztráta domova, strach o život a své

blízké, jdou do neznáma a ještě ke všemu

všude kolem sebe se potýkají s odmítnu-

tím. Ale i na naší straně je oprávněný

strach, také máme rodiny a domovy, o

které nechceme přijít. Žijeme si pohodl-

ným životem a najednou to má někdo na-

rušit? Proč? Protože nejsou schopni vyřešit

si své problémy nějakým rozumnějším způ-

sobem nebo proč? Když se podíváme na

dav uprchlíků, kteří se průbojně snaží do-

stat do Německa a okolních států ve víře a

vidině lepšího života, vidíme uplakané

ženy s malými dětmi - ještě aby ne, když

jsou těchto snímků plné noviny, internet i

televize, ale napadlo někdy někoho podí-

vat se na stejný kamerový záběr nebo fo-

tografii ještě jednou a pořádně? Za těma

uplakanýma zoufalýma očima dětí a žen se

skrývají záběry jen a jen mladých horko-

krevných mužů.. Žádní důchodci, mladé

dívky, ženy, je to absolutní nepoměr mužů

a žen a já se ptám, proč tomu tak je? Pro

mě jsou uprchlíci hrozbou v tu chvíli, kdy

nabudou domnění, že jsou tady doma a ne

na návštěvě, ve chvíli, kdy jich tady bude

převaha…

Pro někoho pokrytecký a sobecký názor, já

tomu říkám pud sebezáchovy…

Eliška Bártová

17

Tvorba žáků

Karolína Škardová

V létě 2015 zažila Evropa největší příliv

uprchlíků od druhé světové války. Proč?

Sýrie, která se stala hlavním světovým

zdrojem uprchlíků, se nachází na Blízkém

východě. Na úrodné půdě, obydlené

nejméně 10 000 let. Od šedesátých let

byla vedena rodinou Al-Assad, která zemi

vedla jako kvazi-diktátoři. Dokud nenasta-

lo arabské jaro v roce 2011: Revoluční

vlna protestů a konfliktů v arabském svě-

tě, která svrhla mnohé autoritativní reži-

my. Ale rodina Al-Assad odmítla sestoupit

a začala brutální občanskou válku. Různé

etnické a náboženské skupiny spolu bojo-

valy a měnily koalice. ISIS, vojenská dži-

hádistická skupina, využila příležitosti a

vstoupili do tohoto zmatku s cílem vybu-

dovat totalistický islámský stát -chalífát.

Záhy se stala jednou z nejnásilnějších a

nejúspěšnějších extremistických organiza-

cí na zemi. Bylo spácháno mnoho váleč-

ných zločinů všemi zúčastněnými stranami

– pomocí chemických zbraní, hromadných

poprav, rozsáhlých mučení a smrtících

útoků na civilisty. Syrská populace byla

uvězněna mezi režimem, vzbouřenci a

náboženskými extremisty. Třetina Syřanů

byla vystěhována v rámci Sýrie, zatímco

přes 4 000 000 lidí ze země uteklo. Drtivá

většina z nich přebývá v táborech soused-

ních zemí, které se starají o 95% uprchlíků

(Egypt, Irák, Libanon, Jordánsko). Přitom

arabské státy Perského zálivu dohromady

nepřijali ani jednoho uprchlíka, což

Amnesty International označila za zvlášť

hanebné.

Světový potravinový program nebyl připra-

ven na uprchlickou krizi takového rozsahu,

tím pádem jsou mnohé uprchlické tábory

přeplněny a nejsou dostatečně zásobené.

Lidé jsou tam vystaveni zimě, hladu a

nemocem. Syřané ztratili naději na zlep-

šení situace, takže se rozhodli žádat o

azyl v Evropě, která mezi lety 2007 a 2014

ISLÁM, VYSOKÁ PORODNOST, KRIMINALITA A KOLAPS SPOLEČNOSTI

18

Pište nám do redakce….

Své dotazy, příspěvky či podněty nám můžete

posílat na redakční adresu:

casopisKoule@seznam.cz.

Studenti čtou a píší noviny

Pokračování - Islám, vysoká porodnost…

investovala dvě miliardy eur do obrany, po-

kročilých bezpečnostních technologií a hra-

ničních hlídek, ale ne moc do opatření na

příliv uprchlíků. Takže je špatně připravena

na bouři lidí hledajících azyl.

V EU musí uprchlík zůstat ve státě, do které-

ho na začátku přijel, což uvaluje ohromný

tlak na hraniční státy, které už samy mají

problémy. Řecko, které je v situaci shodné

s velkou hospodářskou krizí, nedokázalo po-

jmout tolik lidí najednou. Hladoví a zoufalí

lidé proměnili ostrovy jindy vyhrazené pro

turisty v žalostné místo. Svět se potřeboval

spojit a jednat jednotně. Ale místo toho se

ještě více rozdělil. Mnohé státy rovnou od-

mítly přijmout jakékoli uprchlíky a nechaly

obtíže hraničním státům.V roce 2014 Spojené

království lobbovalo za zastavení velké zá-

chranné operace Mare Notrum, jejímž cílem

bylo zabránit utonutí lidí plujících za azylem

přes Středozemní moře. Idea nejspíš byla, že

čím větší počet obětí, tím méně žadatelů o

azyl se na cestu vydá, ale ve skutečnosti se

to nedělo….

Vnímání krize ve světě se náhle změnilo,

když začaly obíhat fotografie mrtvého chlap-

ce ze Sýrie, nalezeného obličejem k zemi na

pláži Turecka. Německo ohlásilo, že bez vý-

jimky přijmou každého syrského uprchlíka,

což je více, než Evropská unie přijala v roce

2014. Jen aby mohli o několik dní později

zavést dočasné hraniční kontroly a žádali

celoevropské řešení. Po celém Západě víc a

víc lidí začíná jednat, i když většina podpory

žadatelů o azyl přichází od občanů, nikoli od

politiků.Ale v západním světě panuje strach:

islám, vysoká porodnost, zločin a kolaps spo-

lečnosti.I kdyby však EU sama přijala všechny

4 miliony uprchlíků a 100% z nich byli musli-

mové, poměr muslimů v EU by stoupl ze čtyř

na pět procent. Řekla bych, že to není dras-

tická změna a určitě neudělá z Evropy mus-

limský kontinent.

Porodnost v mnohých částech západního svě-

ta je malá, takže se objevila obava, že bě-

hem několika desetiletí převládnou přistěho-

valci nad původními obyvateli. Studie ukáza-

ly, že ačkoliv je v Evropě porodnost mezi

muslimy větší, klesá a ustaluje se s růstem

životní úrovně a vzdělanosti. Většina syrských

uprchlíků už je vzdělaná. Porodnost v Sýrii

před občanskou válkou nebyla moc velká a

počet obyvatel dokonce klesal, nikoli stoupal.

Strach z toho, že uprchlíci povedou k vyšší

kriminalitě, se taky ukazuje jako nesprávný.

Uprchlíci, kteří imigrují, páchají méně zloči-

nů než původní obyvatelé. Když je jim umož-

něno pracovat, začínají podnikat a co nejdří-

ve se integrují mezi pracující. Potom společ-

nosti dávají více než odebírají. Syřané při-

cházející na Západ jsou potenciální profesio-

nální pracovní síla, zoufale potřebná

k udržení evropské stárnoucí populace.

Uprchlíci cestující se smartphony vedli

k mylné představě, že pomoc nepotřebují.

Avšak sociální média a internet se staly důle-

žitou součástí toho - býti uprchlíkem. GPS je

pomáhá navádět na dlouhých cestách do Ev-

ropy, facebookové skupiny jim dávají aktuál-

ní tipy, jak se vyhnout obtížím. To akorát

dokazuje, že tito lidé jsou jako my. Kdybys ty

vyrážel na nebezpečnou cestu, vzdal by ses

svého mobilu?

Evropská unie je nejbohatší skupinka států na

zemi. Jsou to dobře organizované státy

s dobře fungujícími sociálními systémy, infra-

strukturou, demokracií a obrovskými továrna-

mi. Může se vypořádat s výzvou uprchlické

krize, pokud bude chtít. To samé se dá říct o

celém západním světě.

19

Recenze

Krycí jméno U.N.C.L.E. (The man from U.N.C.L.E.)

USA, 2015, 116 min Dobrodružný, komedie Režie: Guy Ritchie

Herci: Henry Cavill (Solo) Armie Hammer (Kuryakin) Alicia Vikander Elizabeth Debicki Hugh Grant Kateřina Veisová

Příběh se odehrává několik let po druhé světové válce, kdy agenti Solo a Kuryakin musí spojit své síly (i přes své nepřátelství), aby zničili zločineckou organizaci, která vyvíjí jaderné zbraně. Jejich jediné vodítko k této organizaci je dcera německého vědce.

Oba agenti musí vynaložit velké úsilí, vychytralost a především závodit s časem, aby svoji misi splnili a ani to ještě není konec jejich úkolu.

Film má svižné tempo, sympatické herce a hlavně zápletku, která nikdy neomrzí. Podle konce můžeme usoudit, že bude i pokračování a i v něm se určitě můžeme na co těšit. Zvláště pak na hlavní hrdiny, kteří si nestále „hází klacky pod nohy“.

Zajímavosti:

Postavu Sola měl původně ztvárnit Tom Cruise

Henry Cavill se původně ucházel o roli Kuryakina

Zdroje: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/e/e5/The_Man_from_U.N.C.L.E._poster.jpg http://i.ytimg.com/vi/w_Ky4KPzKwY/maxresdefault.jpg http://www.csfd.cz/film/286954-kryci-jmeno-u-n-c-l-e/prehled/ http://blogs-images.forbes.com/markhughes/files/2015/08/Man-From-UNCLE-7.jpg

Srdíčkový den Kateřina Veisová

Jako každý rok, tak i letos se naše škola podílela na „srdíčkovém dni“. 22. 9. 2015 žáci vyrazili do ulic a snažili se prodat přívěsky a magnetky, jejichž výdělek jde na nemocné děti. Několik lidí nás sice odmítlo, ale pár lidí, kteří chtěli přispět na dobrou věc, se přeci jen našlo a akce proběhla úspěšně.

20

Tvůrčí psaní

Petra Křížová

Jaké by to asi bylo, kdyby stromy dovedly vyprávět? Často jsou němý-

mi svědky řady událostí, které nikdo jiný nevidí. Asi právě díky jistotě,

že je nikomu neprozradí, svěřujeme těmto velikánům často svá nejni-

ternější tajemství…

Když strom promluví...

Deník stromu

15. dubna 1990 - Kapky deště smáčí mé ostré jehličí. Zem pod tíhou vody měk-

ne a já jí svými mohutnými kořeny přebírám veškeré živiny. Stojím zde již 80 let.

Okolo mě vyrostlo hodně mých kamarádů a je o nás všechny dobře postaráno.

Znám už i mnoho laskavých lidských tváří a ty, které se sem vrací, vždy rád

vidím a s chutí poslouchám jejich příběhy. Ach, jak krásné je žít.

15. dubna 2000 - Sluneční paprsky s teplotou 20 stupňů hladí mé jehličí. Na-

stavuji se slunci a přijímám teplo. V posledních letech bylo naše údolí napadáno

kůrovci a mě se tento nepříjemný tvor též nevyhnul. Já ale naštěstí přežil, avšak

někteří ze zdejších nikoli. Navíc čím dál více se nám vytrácí péče od lidských

duší. Začíná tu být dusno.

15. dubna 2010 - Bouřka, hromy, blesky létají několik kilometrů nade mnou.

Tuny vybagrované hlíny spolu s nechutnými odpadky a mrtvoly zvířat se vsakují

do půdy. Cítím znechucení k okolí, které mě obepíná. Se zbylými přáteli víme,

že každý z nás je už těžce nemocen a odsouzen. Blíží se konec.

15. dubna 2020 - Všude mlha, chlad a stroje. Přípravy na poslední kácení a

následné budování je tu. Tuším, že během několika dní skončím rozřezaný na

kusy a ti nechutní lidé, kteří nemyslí na okolní svět, budou čekat fronty, aby si

mnou mohli zatopit. Fajn!

Marie Vlková

21

Příběh stromu Život mě vždy bavil. Než se stala ta věc. Trochu Vám však nejdříve popíši můj tehdejší vzhled. Býval jsem statný, ne jako ostatní stromy, ale stačilo mi to. Žád-ná vichřice mi nikdy neublížila - pokud tedy nepočítám pár těch větviček. Na jaře jsem byl nejkrásnější strom z našeho náměstíčka. Už jen pro mé růžovo-purpurové květy. Pak se ale stala TA VĚC! Zrovna, když jsem se chystal ke spánku, usly-šel jsem jakýsi zvláštní chechot. Podíval jsem se a u mého kmene ležel mladý pár a ocucmá-val se. Jsem na to zvyklý, už kvůli tomu podě-lanýmu Prvnímu máji, a tak jsem opět usínal. Když tu náhle cítím neuvěřitelnou bolest! Ote-vřu oči a vidím, jak muž, který se ještě před dvěma minutami nemohl odlepit od své milé, drží v ruce nůž a... Padám do mdlob. Probudím se až na druhé ráno. S vytřeštěnýma očima se podívám na svůj kmen, kde je dodnes vyřezáno M+A (v srdíč-ku).

Markéta Truhlářová

Tvůrčí psaní

Život plný útrap

Když jsem byl ještě malý stromeček, přišla mě ohlodat velmi nepříjemná zaječice. Snažil jsem se jí sdělit, že je mi její hlodání silně nepříjemné a že její pach také není zrovna vábný, načež se jen vybobkovala hned vedle mě a odběhla. Něco podobného se mi stalo i v mé dospělosti, když si ne-známý houbař odskočil opět přímo vedle mé maličkosti. A samozřejmě mě pak začal oškubávat a otírat si o mé dlouho opečovávané listy své pozadí. Pohled přímo pro bohy, řeknu vám. Když jsem byl ještě starší, vyryla do mě písmena nějaká praštěná vesničanka se svým milým. Prý, že je jejich láska věčná a nic je nerozdělí. Netrvalo ani měsíc a jejich věčné lásce byl konec, protože švarného jinocha zabili ve válce. Docela mě to naštvalo, protože já tu šaškárnu budu mít na sobě pořád. Po pár letech všechny mé sousedy vykáceli a já skončil na něčí zahradě. Majitelům přišlo náramně bezva, že mám na sobě jejich iniciály, a tak se rozhodli mě nepokácet. Místo toho vedle mě postavili bazén, přičemž mi značně poškodili kořeny a já měl pocit, že už se z toho nedostanu. Ovšem přežil jsem. Po pár letech zahradu získali noví majitelé. Bohužel pan Karel má nemalou zálibu, po pár večerních pivech při měsíčku, jít močit na mou „maličkost“. Usoudil jsem, že mám krutý život a od té doby nemám rád všechny bytosti, které se mohou pohybo-vat.

Kateřina Nedbalová

22

Tvůrčí psaní

Loutka

Marie Vlková píše „strašidelný příběh“...

Kamenné zdi, kapající voda a příšerná tma mě ob-

klopuje. Netuším, kde jsem a jak jsem se zde obje-

vila.

„Haló?“ volám. Nic, žádná odezva. Jen ticho mi odpovídá. Zneklidní mě

to. Zrychlí se mi tep. Náhle spatřím v dálce záblesk světla. Utíkám tím

směrem. Čím blíž jsem, všímám si, že tam někdo je. Zaraduji se, ale

vmžiku radost vyhasíná. Stojím asi čtyři metry od postavy. Ten člověk je

beznohý! A všude na zemi se válí ostatky. Chci odsud pryč. Osoba přede

mnou na mě pořád zírá. Vypadá hrozně. Krvavé oči s obličejem plný ji-

zev.

Konečně jsem schopná pohybu, otáčím se a běžím zpět do nicoty. Uhá-

ním rychle, jak jen můžu, když v tom to do něčeho napálím. Podle hmatu

zjišťuji, že to jsou dveře. Beru za kliku a se skřípotem se vrhám do míst-

nosti. Poblikává tu světlo. Rozhlížím se kolem. Jsou zde pověšeny lout-

ky, po kterých si pobíhají pavouci. Oklepu se nechutí a jdu kupředu. Hez-

ky pomalu. Krůček po krůčku. Zvuk z poblikávajícího světla, který mě do-

provází, je nepříjemný. Hlavou zavadím o loutku, která nemá ručičku.

Klepající se odvracím pozornost a zrychlím.

Na konci místnosti nacházím další dveře. Popadám kliku a prudce otví-

rám vchod kamsi pryč. Jedním pohledem zjišťuji, že jsem na hřbitově. A

budova, odkud jsem vyběhla? Hrobka! Začíná se mi dělat hodně špatně.

Co to? Všímám si děje kolem. Všude přede mnou stojí klauni. Anorektičtí

klauni! Podlomí se mi bezmocí nohy. Hlava se dotkne země a...

Probouzí mě řinčení budíku. Sedám si s výherním pocitem. Byl to jen

sen. V klidu se zvedám a na posteli spatřím loutku, která nemá ručičku...

23

Z Českých Budějovic aktuálně

České Budějovice - královské město plné věží

Kateřina Hlaváčková

V tomto roce si připomíná město České

Budějovice 750 let od založení Přemyslem

Otakarem II. Magistrát města pořádal mno-

ho významných kulturních akcí, které sou-

visely s tímto výročím, ale s datem 12.9 se

pojí i Dny Evropského dědictví, kdy jsme

mohli spatřit, kolik je ve městě věží a věži-

ček, protože byly zpřístupněny pro veřej-

nost.

Stačí se jen podívat vzhůru k nebesům, a

pokud stojíme na náměstí Přemysla Otaka-

ra II., tak už nemůžeme minout dominantu

města - Černou věž. S touto stavbou se

začalo r. 1549 a dokončena byla 1577.

Věž stavěli italští stavitelé Spatz, Lorenz a

Vogarell. Výška ochozu je 45,67 m. Nej-

prve věž plnila úlohu strážné věže a zvoni-

ce. Věž má hodinový stroj s celkem pěti

zvony, nesoucími jména Bumerin, Marta,

Budvar, Oktáva a Maria. Na věž dojdeme

po 225 schodech. Věž nabízí krásný vý-

hled na České Budějovice a okolí a je otevřena od dubna do června.

Další známou věží je Železná panna. Tu najdeme také nedaleko náměstí. Tato věž je

jednou ze dvou bývalého gotického opevnění města spolu s Rabenštejnskou věží. Je to

čtyřpatrová věž a dnešní podobu získala po přestavbě r. 1612, kdy ji zasáhl blesk. Věž

měla obrannou vojenskou funkci, také sloužila ke skladování zbraní a střelného prachu.

Byli zde i vězni, kteří zde byli mučeni mučidlem připomínající objetí panny, odtud také její

název. Věž je otevřena od května do října.

Další významnou věží je Rabenštejnská věž, která také plnila obranou funkci města. Po

rozsáhlém požáru r.1641 byla věž opravena a přežila i stavební rozvoj města na začátku

20. století. Věž je čtyřpatrová a má tvar hranolu. Skladoval se zde střelný prach i zbraně a

v 19. století zde byla věznice. Později zde byly i byty pro strážníky. Jméno věž získala po

mnichu Rabensteinovi z dominikánského kláštera, který ji pomohl postavit. V současnosti

je zde výstava zbraní a otevřeno je od června do září.

24

Nicoletta Kuttová Dne 22. září jsme se vydali na „pátrání po českých osobnostech v tajemných zákoutích Prahy“. Už v 7:00 hodin ráno odjížděl autobus plný žáků od Výstaviště v Českých Budějovicích. Cesta trvala přes dvě hodiny, kdy každý dospával v sedačkách. Starší ročníky měly svůj program a my jsme mířili k Hlavnímu nádraží.

Po příjezdu na pražské nádraží jsme se rozdělili do dvou soutěžních sku-pin a procházeli Prahou. Cestou jsme sbírali in-formace o jednotlivých památkách, například u synagogy, u svatého Václava na koni a nakonec byla Staroměstská radnice s orlojem a s jejími podzemními chodbami, kde jsme měli velmi zajímavé povídání o její historii a vlastně o his-torii staré Prahy. Po skončení prohlídky jsme dostali nápovědu, kde najdeme poklad.Poklad měla paní s naším školním časopisem - Koulí - v ruce a seděla ně-kde na Staroměstském náměstí. Dvě žačky z naší školy to braly jako velkou výzvu a vyběhly z mu-zea hledat paní, kterou našly velmi brzy, a se

sladkým pokladem se se všemi rozdělily. Výlet nám přinesl určitě hodně nových znalostí a všichni jsme si ho užili.

Aha, to je Praha - souboj o poklad...

Selfíčko s celebritami…

Vítězné foto s pokladem

Na prohlídce Staroměst-

ské radnice

Poznávací zájezd

25

Třídní výlet

„Ktož sú boží bojovníci“ – s 1.A za Žižkou do Trocnova

Sára Deberová, Amálie Osomová

Adaptační týden v 1. A – první zážitky s novou třídou. Ja-

ké byly?

Hned druhého září jsme vyrazili do Trocnova. Trocnov je

památné místo – rodiště Jana Žižky. Od vlaku jsme pocho-

dovali nejméně dva kilometry lesem k soše Jana Žižky. U

sochy jsme hráli seznamovací hry. Například museli jsme

za pomocí otázek uhodnout osobu, kterou jsme měli na

lístečku napsanou na zádech - ať už to byl Jan Hus, Frodo nebo maková panen-

ka. Po skončení hry „Křeslo moudrosti a hlouposti“ jsme obdrželi pracovní list a

vydali se po naučné stezce.

Naučná stezka nás provedla okolo rybníků, podél luk až k základům Žižkova rod-

ného domu. Odtud to bylo „co by kamenem dohodil“ do muzea, kde nás čekala

interaktivní expozice. Zhlédli jsme dva krátké filmy o tomto kontroverzním veliká-

novi české historie, mohli

jsme si i vyzkoušet oděv

z husitské doby a obdivo-

vat husitské zbraně. Za

vyplněné pracovní listy

jsme dostali v muzeu di-

plom a medaili. Pomalu

jsme se vrátili spolu s 1.B

zpátky na vlak.

26

Soutěžní práce

Milé České Budějovice, do dalších let ti přeji… Soutěžní práce Jany Cihlové

Ahoj město České Budějovice, Jak se máš? Chtěla bych Ti z celého srdce poblahopřát

všechno nejlepší k Tvým krásným 750. narozeninám. Ano, je to opravdu již 750 let od té doby, kdy Tě na soutoku řek Malše a Vltavy založil český král Přemysl Otakar II. Jak ten čas běží…

Za tu dobu jsi toho zažilo opravdu mnoho. Husitské války, obléhání bě-hem Stavovského povstání, požár z roku 1641, okupace vojsky bavorského kur-fiřta Karla Albrechta a boje v Tvém okolí během Slezských válek, návrat T. G. Masaryka do vlasti po 1. světové válce, okupaci nacisty, spojenecké nálety běhen 2. světové války, osvobození 9. května 1945, sovětskou invazi 21. srp-na 1968, povodně v roce 2002. Tak to už ale bývá, přicházejí dobré časy stej-ně jako ty špatné.

Co Ti ale popřát do budoucna, do dalších společných let, až spolu bude-me slavit tvých krásných a kulatých 800 let? Přála bych Ti, aby sis spolu s námi pořádně užilo tento rok oslav, aby ses konečně dočkalo slibovaného obchvatu města, aby se jednou pro vždy vyřešil Tvůj problém s odpoledními dopravními zácpami, abys už nemuselo řešit věčný problém s parkováním.

Co se týče sportu, přeju Ti, aby se jak Motor, tak Dynamo dostalo trvale zpět do nejvyšších soutěží. Kluci z Motoru letos docela slušně válí, takže to by se mohlo podařit už letos, co říkáš? Dále bych Ti přála, aby se vyřešily pro-blémy společného soužití na sídlišti Máj, aby pivovar Budvar dál zůstal náš, aby se tady narodilo co nejvíce rodáků, kteří Tě budou dál skvěle reprezento-vat po celém světě. Přála bych si, aby i po dalších 50 letech mohl i klasik říct: „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.“

S pozdravem, Jana Cihlová

27

Volný čas

Kdo se směje naposled,

ten se směje nejlíp

Kateřina Nedbalová

Sedí vyhladovělí studenti na své koleji a jeden z nich povídá: „A co takhle začít cho-vat prase?“

„Ty ses zbláznil? A co ta špína? A ten smrad?“

„Ono si zvykne...“

Položili jsme v několika zemích následující

otázku: "Prosím vás, jaký je váš názor na

nedostatek jídla v jiných částech světa?"

Výsledek byl katastrofální:

V Africe nikdo nevěděl, co je to jídlo.

V západní Evropě nikdo nevěděl, co je to

nedostatek.

Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to

váš názor.

V Jižní Americe nikdo nevěděl, co je to pro-

sím vás.

V USA nikdo nevěděl, co je to v jiných čás-

tech světa.

Ve škole na poslední hodině říká paní uči-

telka:

"Kdo odpoví na moji otázku jako první, mů-

že odejít domů."

Pepíček vyhodí jablko z okna a paní učitel-

ka se ptá: "Kdo to udělal?" Pepíček řekne:

"Já, na shledanou."

"Denně chodíš domů opilý," vyčítá žena

manželovi, "a co já, co děti?"

"Měj rozum, ženo" odvětí muž, "přece ne-

budeme chlastat všichni."

Muž leží v nemocnici kvůli těžkým zraně-

ním. Jeho žena za ním chodí každý den, až

jednoho dne, kdy má muž už dost síly na

to, aby promluvil, jí říká:

„Víš, Heleno, byla jsi tu se mnou, když jsem

byl ještě student a vyletěl jsem ze školy.

Byla jsi tu, když mi zemřela matka a potom i

otec. Stála jsi při mně, jak nám hurikán od-

nesl dům, dokonce jsi mě neopustila, když

mě vyhodili z práce. Víš, co si myslím?"

„Copak, miláčku?“ ptá se žena s leskem v

očích.

„Že ty mně, ženská, nosíš smůlu.“

Jde blondýnka do galerie a říká:

"Tomu vy říkáte umění, takovému hnusu?"

Hlídač: "Madam, tomu říkáme zrcadlo."

"Pane doktore, všichni mně ignorují."

"Další prosím."

"Paní, nebojíte se, že vám ty děti z písko-

viště utečou?"

"Neutečou, protože mimo pískoviště není

wifi signál."

Táta říká dceři: "Jestli zítra dostaneš z

té písemky horší známku než jedničku,

zapomeň, že jsem tvůj otec."

Druhý den se otec ptá: "Tak co jsi do-

stala z té písemky?"

Dcera po chvilce odpoví: "A ty jsi kdo?"

28