Úkon odevzdání se NeposkvrněnéNeposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svě-

řil Bůh celý řád milosrdenství. Já,... nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím,abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnost-mi mé duše a mého těla i s celým mým životem, smrtí a věčností cokoliv se Ti zalíbí.

Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě ře-čeno: „Ona potře tvou hlavu“ a též: „Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy“, abychse stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a nej-většímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem přispěl k conejvětšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tamvyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nej-sladšího Srdce Ježíšova.

- Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno.- Dej mi moc zvítězit nad Tvými nepřáteli.Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme, i za všechny, kdo se

k Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni.

Milí čtenáři,jistě s netrpělivostí očekáváte další číslo Immaculaty, ale stále se nějak opožďuje. Možná, že

si někdo z Vás řekne: „Co ti minorité tam dělají, copak je to takový problém vydat časopis načas?Kdyby se jednalo o nějaký světský časopis, tak by už dávno ztratil klientelu a zkrachoval by.“Ano, toto číslo opět vychází se zpožděním. Samozřejmě, že takový stav věcí se nelíbí ani námv redakci a omlouváme se Vám za to. Co s tím budeme dělat? Z naší strany se budeme, jedno-duše řečeno, více snažit, ale chci poprosit o podporu i Vás. Jde o větší úsilí v modlitbě. Stále cí-tíme veliký nedostatek povolaných k zasvěcenému životu, lidí, kteří by zcela odevzdali svůj životKristu (jako řeholníci by pak mohli plnit službu např. v redakci, distribuci atd.).

Duchovní povolání si nemůže nikdo dát sám od sebe, je to povolání Ježíšovo. On nás v evan-geliu vybízí: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (srv. Lk 10,2). Nebo jinde:„Jděte i vy na mou vinici“ (Mt 20,4). Svatý Maxmilián říkával, že časopis Neposkvrněnéa každé duchovní dílo vede boj o duše, potřebuje tedy přiměřenou podporu: duchovní dílo - du-chovní podporu. Prosím Vás tedy o vytrvalou modlitbu za nová povolání, také za nás, kteří jsmeuž vykročili za Pánem, abychom vytrvali. Pamatujte také na ty, kteří Boží volání slyší, avšakváhají, aby jim Pán dal potřebné světlo poznání a sílu k rozhodnutí. Volejme spolu se Svatýmotcem: Maria, Hvězdo evangelizace, oroduj za nás.

První strana obálky: Panna Maria Frýdecká, foto: bB

Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v roce 2001

Květen - abychom se podle Tvého příkladu, Matko, učili přijímat Slovoa dovolil Mu růst v síle Ducha.

Červen - abychom všichni udržovali v sobě život milosti skrze důstojnouúčast v tajemství Eucharistie.

Červenec - aby posilován Tvou mateřskou přímluvou, Panno Maria, každýpřinášel plody Božích darů, na tom místě, kde ho Boží prozřetelnost postavi-

br. Bohdan

3NEPOSKVRNĚNÁ

LáskaLáska mě zvala: „Pojď!“ - však duše stála,

lpěl na ní hříchu prach.Hned láska bystrým okem zpozorovala,

že váhám v obavách.V soucitném doteku se ke mně sklání

a ptá se, co mi brání.

Dím: „Chci zříti hosta, hodného být zde!“Praví: „Vždyť jsi to ty!“

„Já, bloud a nevděčník? Což oči mémohou tě zříti?“

Vzala mou ruku, pravíc úsměvně:„Oči máš ode mne.“

„Ach, Pane, já vše zmarnil, rozplýtval,dej mi, co zasloužím!“

Dí láska: „Nevíš, kdo tvé viny sňal?“„Ach, kéž ti náležím!“

„Pak spočiň, tělem svým tě nasytím!“Již usedám a jím!

George Herbert

Když se František vrátil ke svým bratřímjako obyčejně v neděli odpoledne, rozmlouvals nimi o tom, co minulé noci viděli, a použil tépříležitosti, aby je více utvrdil v jejich povolá-ní. Počal s nimi důvěrně rozmlouvat o jejichduchovních záležitostech a předpověděl jimbrzký vzrůst řádu.

Pak jim připomněl, že se mají nazývat bratrymenšími, což znamená, že se nemají nikdy nadjiné vynášet, nýbrž vždy za nejnepatrnější po-kládat.

Z jara roku 1912 se začal František ohlížet povětším příbytku, protože útulek v Rivotorto začalbýt pro ně příliš malý. Hlásilo se k nim totižmnoho horlivých mládenců a mužů, kteří je pro-sili, aby s nimi mohli zůstat. Bezprostřední příči-nou opuštění Rivotorto byla následující událost.

Jednoho dne, když odpočíval se svými bratrypo denním lopocení a apoštolských pracích, hnaljakýsi venkovan z okolí Assisi svého osla pocestě do jejich chatrče. Ačkoliv věděl, že v po-lozbořené chatrči stojící u cesty přebývá spole-čenství chudých mužů z Assisi, neohlížel se nato. Svého osla přivedl do síně chatrče a pobízeljej slovy: „Jen pojď dál, tady máme přichystanývhodný příbytek, tu se uvelebíme a přes noc siodpočineme. Zde se nám bude dobře častěji od-počívat.“ Tato řeč a zároveň bezohlednost venko-vana se nemile dotkla Františka. S radostí by do-přál jemu i jeho znavenému oslíku odpočinku,ale pozoroval, že ten muž je chce svou hrubostíz jejich dosavadního příbytku vypudit.

„Bratři,“ zvolal, „pojďme odtud pryč. Bůh nászajisté nepovolal k tomu, abychom upravovalipříbytek pro osla, a tak byli vyrušováni ze svýchmodliteb a rozjímání.“ Jakmile to řekl, vyšelz chatrče a s ním i jeho dvanáct synů.

Tak bylo našich třináct mužů zbaveno svéhodosavadního domova. Nevěděli, kam se uchýlit.František se rozhlížel po okolní krajině.Nedaleko bylo mnoho podobných chatrčí, ve

4 IMMACULATA

(Pokračování)Assiský biskup Guido sledoval s velikým potě-

šením blahodárnou činnost, kterou rozvíjeli bra-tři, shromážděni kolem Františka. Měl velkou ra-dost z toho, že neodešli hned po schválení svéhořádu na novou misijní cestu, ale zůstali v jeho die-cézi, aby nejprve přivedli k Bohu své krajany.Aby nějakým způsobem vyznamenal Františka,dovolil mu, aby každou neděli kázal v jeho ka-tedrále. Toto vyznamenání přijal František pokor-ně. Byl rád, že se mu naskytla vhodná příležitostpracovat na obrácení svých rodáků. Již v sobotuvečer přicházel z Rivotorto do Assisi a přenoco-val v zahradě kanovníků sv. Rufina, kde mu k to-muto účelu upravili malou budku. Tam trávilcelou noc ze soboty na neděli na modlitbácha rozjímání, a tak se připravoval na kázání.

Jednou během takové noci ze soboty na nedě-li, kdy František dlel na modlitbách v Assisi, za-tímco jeho dvanáct bratří setrvávalo v chudé cha-trči v Rivotorto, ukázal se najednou bratřímv Rivotorto ohnivý vůz zářící podivuhodnýmnadpřirozeným leskem a na něm spočívala jakoslunce se skvící koule, jež naplnila celý příbytekneobyčejnou jasností. Ohnivý vůz vjel do světni-ce, kde bratří dleli, třikrát se tam otočil a zmizel.Úžas se zmocnil všech, nejen těch kteří bděli, alei těch, kteří byli probuzeni ze spánku touto ne-zvyklou září. Ještě více však byli udiveni, kdyžzpozorovali, že je Bůh v té chvíli naplnil velkouradostí a také, že ve tmě nejen jeden druhéhojasně viděli, ale mohli číst navzájem ve svýchsvědomích jako v nějaké otevřené knize.

Jak později napsal sv. Bonaventura, bratří siuvědomili, že tou zářící koulí na ohnivém voze,tím Eliášem nového zákona není nikdo jiný nežlijejich svatý otec František, který i když tělem odnich vzdálen, přece jen svým duchem dlí stáleuprostřed nich. Bůh je také v této blažené chvílipoučil, že mají svého vůdce ve všem následovata s ním se radit.

5NEPOSKVRNĚNÁ

Porciunkula, ale i všechny okolní pozemky nále-žely synům sv. Benedikta. Proto po zralé úvazeřekl jednoho dne svým bratřím.

„Pozoruji, že Bůh chce rozmnožit naše stádo,a proto považuji za vhodné, abychom požádalibuď svého biskupa nebo kanovníky od sv. Rufi-

na, nebo opata benediktinského kláštera na hořeSubasio o kostelík, v němž by bratři mohli konatsvé denní modlitby, a o místo blízko něho, kdeby se mohli usadit a pracovat. Tato naše chatrč,jak pozorujete, při takovém počtu žadatelů donašeho řádu nepostačí, a tudíž bude nutno vysta-vět další chatrče.

Když viděl, že bratři jsou s tím záměrem spo-kojeni, ihned se odebral se dvěma z nich k bis-kupu Guidonovi, odtud pak ke kapitule sv. Rufi-na a prosil o nějaký kostelík nebo kapli pro svůjřád. Nic zde však nepořídil, protože ani biskupani kanovníci mu žádný kostel nemohli dát.

František se nedal tím nezdarem odradita odebral se přímo k opatu benediktinskéhokláštera na hoře Subasio, který jej přijal velicepřívětivě. Když mu František přednesl svou žá-dost, ihned svolal všechny své bratry, aby ses nimi poradil, který kostel by mohli dát vzrů-stajícímu řádu Menších bratří. Po krátké poraděse usnesli, že jim dají porciunkulový kostel zá-roveň s okolními pozemky.

František poděkoval co nejsrdečněji za pro-kázanou milost a spolu se svými dvěma bratry

kterých však bydleli malomocní. Najednou spat-řil v dálce bílý kostelík porciunkulový. V té chví-li se mu zdálo, jakoby mu Matka Boží, jíž bylkostel zasvěcen, sama kynula, aby se uchýlil podjejí ochranu, že se postará o něho a o jeho syny.Rozhodl se, že se usadí poblíž toho kostelíka,kde již také dříve se svými synyobčas přebýval.

Za tím účelem začal upravovatskromnou chatrč, kterou si tam jiždříve vystavěl. Chýše byla velmimalá, takže ji bylo třeba značně roz-šířit, což však bratřím příliš starostía práce nedalo, protože domek bylcelý zhotoven z proutí a hlíny. Za-tím, než byli hotovi s úpravou svéhonového domku, přebývali v nedale-kém lese. Bylo to z jara, a proto pře-nocování pod širým nebem jim ne-působilo tak velkých nepříjemnostía obtíží. Zanedlouho si upravilinový příbytek tak, že se mohli do něho přestěho-vat. Byla to chatrč zcela prostá, avšak při své jed-noduchosti tak prostorná, že mohla pojmoutv čas potřeby i větší počet bratří.

Všem se to nové obydlí zamlouvalo. Když sev něm usadili, cítili se šťastní a spokojení. Přáli sijen, aby v blízkosti tohoto příbytku měli kapli,kterou by mohli dle své libosti používat ve dnei v noci ke svým modlitbám a duchovním cviče-ním. Opodál sice byl porciunkulový kostel, aleten byl majetkem benediktinů, kteří měli klášterna hoře Subasio. Ti po opravě zmíněného kostelí-ka ustanovili za jeho správce Petra Mazancoliho,kněze zbožného a svědomitého, který pečovalo to, aby opravený kostel byl zachován v dobrémstavu. Ačkoliv zmíněný duchovní dovoloval bra-třím užívat kostel k jejich pobožnostem dle jejichlibosti, přece nepřestávali toužit po tom, aby mělisvou kapli, zcela ve svém užívání. Také Františeksdílel jejich názor. Tušil, že právě vybudovanáchatrč nepostačí na dlouho, protože se hlásilo zevšech stran mnoho mužů, prosících o přijetí dořádu. Věděl, že bude třeba budovat chatrče nové.K tomu se však nemohl odhodlat, protože nejen

Cha

trč

v R

ivot

orto

, fot

o:B

S

6 IMMACULATA

spěchali k ostatním bratřím, kteří je již netrpě-livě očekávali.

Srdce Františkovo a jeho bratří přetékalo rado-stí, že budou moci neustále přebývat pod ochran-ným pláštěm jejich milované Nebeské Matky.František poslal své syny do jejich chatrče a sámsi umínil, že přenocuje v kostele. Dlouho semodlil před oltářem Matky Boží, svěřoval svůjřád pod její ochranu, až konečně jej spánek pře-mohl a on tvrdě usnul. Legenda vypravuje, ženajednou byl probuzen jasnou září. Když se po-někud vzpamatoval, spatřil na oltáři Ježíše Kristaspolu s jeho Matkou a nepřehledným zástupemandělů, kteří na něj přívětivě hleděli. Po chvíli seFrantišek odvážil položit otázku: „NejsvětějšíPane, Králi nebes a Vykupiteli světa, Lásko nej-sladší a ty mocná Královno, prosím, oznamte mi,za jakým účelem jste sestoupili na chudý oltářtohoto kostela?“

„Františku,“ ozval se Spasitel, „přišel jsem sesvou Matkou, abych Tě i s Tvými bratry uvedl natoto místo, které je nám tak milé.“

„Vpravdě,“ volal rozradostněn František, „totomísto je svaté, kde by spíše měli přebývat andě-

lé a ne lidé. Proto pokud bude v mé moci, neo-pustím ho nikdy. Ono bude mně i mým synůmvěčným důkazem dobroty a lásky Boží.“

Hned z rána, když bratří opět přišli, sdělil jim,jaké měl v noci vidění, a prosil je se slzami v očích,aby nikdy nespouštěli ze zřetele svatost tohotomísta a nikdy nezapomínali na to, jakými díky jsouzavázáni synům sv. Benedikta. Ačkoliv mu kosteli pozemky poskytli bez vší náhrady, František jakopravý vyznavač svaté chudoby se jménem svýchsynů nynějších i budoucích zavázal odvádět do-brým otcům každoročně koš ryb, kterých v blízkéřece Ghiascio bylo dostatek. Dobří mniši přijali tendůkaz pokory a chudoby bratří.

Podle knihy Svatý František Serafický od P. Bonaventury J. Wilhelma zpracoval BS

Řád bratří minoritůpřijímá nové kandidáty.

Informace: P. Stanislav Gryň,Malá Štupartská 6, 110 00Praha; tel.: 02/ 2231 6014

● K rozhovoru s Bohem je člověk zván již od svého vzniku:Existuje totiž jenom proto, že ho Bůh z lásky stvořil a neu-stále z lásky zachovává; jen tehdy žije podle pravdy, kdyžtuto lásku svobodně uznává a dává svému Stvořiteli.● Považovat život za povolání napomáhá vnitřní svoboděa podněcuje v jednotlivci chuť po budoucnosti zároveň s od-mítnutím pasivity, nudné a banální existence. Život tak nabý-vá hodnotu přijatého daru, který svou přirozeností má sklonk tomu, aby se stal darovaným dobrem (či lépe: aby byl da-rován).

● Na počátku každé cesty povolání je Emmanuel, Bůh s námi. On nám zjevuje, že nejsmesami, když budujeme svůj život, protože Bůh kráčí s námi uprostřed našich záležitostía chceme-li, navazuje s každým z nás úchvatnou historii lásky, jedinečnou a neopakovatel-nou a zároveň v souladu s lidstvem a celým vesmírem.

Život jako povoláníMyšlenky z poselství Jana Pavla II. k XXXVIII. světovému dni

modliteb za duchovní povolání, který byl vyhlášen na6. května 2001:

7NEPOSKVRNĚNÁ

● Člověk „může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého“ (Gaudiumet spes, č. 24). V těchto slovech 2. vatikánského koncilu je skryto tajemství křesťanské exi-stence a každé ryzí lidské seberealizace.● Každý život je povoláním a každý věřící je vyzýván, aby spolupracoval na budování církve.● Je zapotřebí mužů a žen, kteří by svým svědectvím udržovali „u věřících živé vědomí zá-kladních hodnot evangelia“ a učinili, aby se „ve vědomí Božího lidu vynořoval požadavek, že jenutno odpovědět svatostí života na Boží lásku vylitou do srdcí Duchem Svatým tím, že budouzrcadlit v chování svátostné zasvěcení, k němuž došlo Božím působením ve křtu, při biřmová-ni a při kněžském svěcení“.● Mé myšlenky nyní zalétají k tolika mladým, žíznícím po hodnotách a často neschopnýmnalézt cestu, která k nim vede. Ano, pouze Kristus je Cesta, Pravda a Život. A kvůli tomu jenezbytné umožnit jim setkání s Pánem a pomáhat jim navázat s Ním hluboký vztah. Ježíšmusí vstoupit do jejich světa, vzít jejich osobní dějiny a otevřít jejich srdce, aby se naučili hostále více poznávat, jak krok za krokem jdou po stopách jeho lásky.● Myslím pak na zasvěcené muže i ženy, povolané, aby vydávali svědectví, že naše nadě-je je pouze v Kristu; jenom z něho je možno čerpat energii žít, jako žil on; jenom s ním lzejít vstříc hlubokým potřebám spásy lidstva. Kéž dokáže přítomnost a služba zasvěcenýchosob otevřít srdce i mysli mladých k horizontům naděje, plných Boha, a kéž je vychová k po-koře a nezištné lásce a službě.● A nyní se obracím na vás, drazí křesťanští rodiče, s vybídnutím, abyste byli blízko svýmdětem. Nenechejte je samotné tváří v tvář velkým rozhodnutím mládí, kdy ještě dospívají.Pomáhejte jim, aby se nenechali strhávat dychtivým úsilím o blahobyt, a veďte je k ryzí ra-dosti, totiž (radosti) ducha. Dejte zaznívat v jejich srdci, někdy svíraném strachem z bu-doucnosti, osvobozující radosti víry. Vychovávejte je, jak psal můj ctihodný předchůdce, Božíslužebník Pavel VI., „aby prostě okoušeli rozmanité lidské radosti, které Stvořitel již klade najejich cestu: úchvatnou radost existence a života; radost čisté a posvěcené lásky, uklidňují-cí radost přírody a ticha; radost, někdy odříkavou, poctivé práce; průzračnou radost čistoty,služby a účasti; náročnou radost oběti“.● V knize Skutků apoštolů čteme, že první křesťané „setrvávali v apoštolském učení, v bratr-ském společenství, v lámání chleba a v modlitbách“ (1,42). Každé setkání s Božím slovem ješťastnou chvílí pro to, aby si člověk uvědomil Kristovo volání a otevřel se jeho hlasu. Častý styks Písmem svatým napomáhá chápat styl a gesta, jakými Bůh vybírá, volá, vychovává a činíúčastnými své lásky.● Slavení Eucharistie a modlitba dávají lépe chápat Ježíšova slova: „Žeň je sice hojná, aledělníků málo“ ( Mt 9,37-39).● Vyzývám všechny, aby se mnou naléhavě prosili Pána, aby nechyběli dělníci na jeho žni.

(podle překladu od ThDr. Josefa Koláčka SJ)

Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ježíš mu odpověděl:„Amen pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce,děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy,bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku životvěčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“ (Mk 10,19-34)

8 IMMACULATA

Blíží se svátek Božího Těla. Snad v každéfarnosti se bude slavit jiným způsobem, alevšude to bude pocta našemu Pánu ve změ-něných poměrech. Vzpomínám na jednuoslavu tohoto svátku v sedmdesátých le-tech, kdy po tzv. Pražském jaru začalo opět„přituhovat“. Průvody Božího Těla se nepo-volovaly. Důvody byly převážně „dopravní“,aby prý nebyl narušen provoz na komunika-cích! Vybrali jsme tenkrát trasu od kostelaza hřbitov, pod les a pak krásnou přírodou,polní cestou zpět ke kostelu. O povoleníjsme nežádali, jen jsme průvod oznámili. Natřetí den přišla obsílka se strohým textem:„Dostavte se na ONV ve Svitavách za úče-lem důležitého jednání dne toho a toho,v tolik hodin.“

Přijel jsem tam. Soudruh církevní tajemníkuž čekal s jedním, jak jsme říkali „nenápad-ným“ pánem a ten hned spustil: „Pane fará-ři, vy jste neprozřetelně oznámil věřícímprůvod Božího Těla a zapomněl jste, že far-nost Rozhrání patří do Východočeskéhokraje, a my jsem se již usnesli, že v našemkraji se tato slavnost nebude konat!“ Já nato říkám, že oni zapomněli, že tato farnostpatří do diecéze brněnské a že tam se tentosvátek slaví! „Ale farnost Bohuňov je takév brněnské diecézi a farář, váš soused, námslíbil, že to dělat nebude!“ On byl v Pacem interris, tak ho přesvědčili. Co teď? Nechci sevzdát, horečně uvažuji. Konečně nápad.

Říkám: „Pánové, víte že MNV u nás stavínovou zeď kolem hřbitova a práce nějakvázne. Proto se obrátili na mne, kdyby věří-cí brigádnicky vypomohli. Už jsem s lidmimluvil. Dělají teď sena a pak se do toho dají.Jenže když zjistí, že jste zakázali průvodBožího Těla, tak nikoho na tu brigádu nedo-stanu.“ Podívali se na sebe a po chvíli onen„nenápadný“ pán povídá: „Já bych vám tenprůvod povolil, ale dopraváci to nedovolí,

protože by to bylo ohrožení dopravy.“„Prosím vás, co s tím mají dopraváci společ-ného, když trasa našeho průvodu nevedepo silnici?“ já na to. A tak nakonec s těžkýmsrdcem průvod přece jen povolili. „Pane fa-ráři, ale je to letos naposled!“ dodali. Mysleljsem, že je věc vyřízená, ale nebyla. Denpřed Božím Tělem přijeli autem z okresu dvafunkcionáři, že průvod nemůže být. Zakázánje proto, že jeho trasa nevede po silnici, alepo polní cestě, na které jsou výmoly a jetudíž nebezpečí, že by si tam některá dru-žička mohla zlomit nohu! Naštěstí byl u to-hoto rozhovoru můj lektor, jinak předsedamístní pobočky Červeného kříže. „Jsem po-řadatelem této slavnosti a odpovídám zaprůvod po stránce zdravotní.Trasu jsem pro-šel, vše je v pořádku, ale přesto chci, abys-te šli se mnou a přesvědčili se na vlastníoči,“ říká jim. A vzal kolečko písku a lopatua vyjel za asistence obou starostlivých sou-druhů na trasu zasypávat případné výmoly.

Nejvyšší hodnotou v socialismu je člověk,stálo na jednom plakátě a teď to bylo přednámi demonstrováno... Komise se vrátila,závady nezjištěny, auto odjelo.

A přišel den slavnosti. Po mši svaté předprůvodem povídám: „Bratři a sestry, víte, žejsme jediná farnost v okrese Svitavy, kterámá povolená průvod Božího Těla. Půjdemese svátostným Spasitelem ven z kostela.Myslete na to a vzdávejte mu hold a díkyi za ty farnosti, kterým to povoleno nebylo!“Pod kůrem stáli muzikanti, dechová kapelaa z jejich řad se hlasitě ozvalo: „Pane faráři,jsme nejen jediná farnost z okresu Svitavy,ale z celého Východočeského kraje, kterámá Božítělový průvod, my jsme to zjistili.Jsme na to hrdí a chceme vyjít jako zástup-ci celého kraje!“ Průvod se dal do pohybu.Lidé zpívali a ovzduší bylo plné jásavé ra-dosti. Já, který prožil na rodném Slovácku

Průvod Božího Těla

9NEPOSKVRNĚNÁ

Zkusme si představit, co asi prožívala PannaMaria před událostí, kterou rozjímáme v pátémtajemství radostného růžence. Co asi prožívalaPanna Maria, když se Jí ztratilo dítě? Její dítě,kterému obětovala celý svůj život, smysl Jejíhoživota? To dokáží pochopit snad jen ženy -matky. Co to muselo být strachu, bloudění, hle-dání, vyptávání: „Neviděli jste někde...?“A potom Ho nalezla v chrámě. Jaké ulehčení,jaké štěstí, jaká radost... Znova nalezla smysl ži-vota!

Při velikonočních událostech, kdy Pán Ježíšodevzdává svou Matku učedníkovi a v něm celécírkvi, se Maria ujímá nového úkolu - být mat-kou všem pokřtěným a nejen jim. A Matka dobřeví, co děti potřebují, co je pro ně nejlepší.

Utíkejme se proto pod Její ochranu s důvěrouk Ní, k naší Nebeské Mamince. Svěřujme Jí nejensebe, ale i své blízké, všechny lidi a prosme: „... Synu svému nás doporuč, k Synu svému násdoprovoď...“

Maria pak ty, jenž jsou Jí svěřeni, zavede dochrámu, kde sama našla to nejcennější. Přivedenás ke svatostánku, kde na nás čeká Ježíšv Nejsvětější svátosti oltářní - BŮH a ČLOVĚK,SPASITEL a PÁN.

Je to skutečně On, Ten, skrze kterého byl stvo-řen svět; kterého ohlašovali proroci; Ten, který se

stal z lásky k nám člověkem, narodil se v chu-dičké betlémské stáji a jak se modlí kněz při mšisvaté: „žil náš život a podobal se nám ve všem,kromě hříchu. Chudým zvěstoval spásu, zajatýmvykoupení, zarmouceným radost. Byl poslušnýaž k smrti kříže, svou smrtí smrt přemohl a svýmvzkříšením obnovil život.“

Je to skutečně On, Ten, který uzdravoval, vy-háněl zlé duchy, křísil mrtvé; ke kterému se lidétlačili, aby se Ho mohli dotknout a aby Ho vidě-li.

Je to skutečně On, Ten, který se z lásky k námstal živým chlebem a krutou smrtí na kříži obě-toval za nás svůj život. Každým dnem při mšisvaté se pro nás znovu stává chlebem životaa zpřítomňuje svou oběť na kříži, z níž pramenínaše spása. Stále zůstává přítomný v Nejsvětějšísvátosti oltářní, aby nás sytil, posvěcoval a vedl;abychom u Něho nacházeli ulehčení pokoj, ra-dost a štěstí; abychom u Něho našli sílu znovuzačít a vytrvat v dobrém, našli odpovědi na naše„proč?“, na otázku o smyslu našeho života.

Ano, je to skutečně On, který nám říká:„Pojďte ke mně všichni, kteří jste obtížení...“

A právě k Němu nás vede Jeho Matka.Možná, že se nás také zeptá: „Mé dítě, proč hle-dáš občerstvení tam, kde není? Proč hledáš na-plnění života jen v pozemských věcech? Proč senezastavíš a nezajdeš k mému Synu? Proč Mudáváš jen zbytky svého času? Proč nedoceňuješhodnotu Jeho přítomnosti v Nejsvětější svátos-ti?“

Maria tehdy hledala Ježíše, dnes hledá tebe.Potěšíš Její milující srdce?

Roman Tomek

desítky mohutných průvodů, jsem musel při-znat, že žádný z nich neměl tak úžasnou at-mosféru jako tento, v polích, v pravém „roz-hrání“ Čech a Moravy, na hranici diecézebrněnské, olomoucké a hradecké! A slun-

cem ozářenou monstrancí jsem žehnal navšechny světové strany naší drahé země, je-jímu lidu, a také všem, kteří nemohli býtv této chvíli s námi.

Z deníku Otce Jana Topenčíka

foto

:SLS

OS

10 IMMACULATA

Dějiny tohoto zázraku začaly v předvečerNanebevzetí Nejsvětější Panny Marie 14.srpna roku 1730. Všichni obyvatelé Sieny sesešli v katedrále, aby se společně modlili slav-né nešpory. Jiné kostely ve městě byly v tédobě zavřeny. Této situace využili zlodějia vloupali se do baziliky sv. Františka. Při hle-dání vzácných předmětů rozbili dvířka od sva-tostánku a vzali stříbrné ciborium (nádoba,

v níž se uchovávají proměněné hostie) plnousvatých Hostií. Bratři minorité, v jejímž koste-le se krádež stala, na to přišli až ráno. Zprávao svatokrádeži se rychle roznesla mezi oby-vatelstvem. Město vyhlásilo smutek a jehopředstavitelé rozkázali chytat zloděje všemimožnými způsoby. Na druhý den jeden z oby-vatel nalezl víko ukradené nádoby. O dva dnypozději klerik Paolo Schiavvi, který se účast-nil mše svaté v sanktuáriu Matky Božív Provenzanu, si všiml, že v jedné z pokladni-ček je plno bílých Hostií. Po mši svaté oka-mžitě tuto skutečnost sdělil místnímu faráři,donu G. Bozzegolimu. Po otevření pokladnič-ky nalezli 351 zašpiněných Hostií. Všechnypečlivě očistili a věc oznámili místnímu bisku-povi, který okamžitě přijel, aby spolu s mino-rity zjistil, zda se skutečně jedná o Hostieukradené z baziliky sv. Františka. Podrobnézkoumání jejich domněnku potvrdilo. Bylo jichpřesně 348 celých a 6 půlek.

Následujícího dne arcibiskup A. Zondadaripři slavnostním procesí, kterého se zúčastnilona 3 000 obyvatel s pochodněmi a kajícímikříži, přenesl nalezené Hostie zpátky do bazi-liky sv. Františka. Z celého okolí se scházeli vě-řící v takovém počtu, že Hostie musely být vy-staveny k veřejné úctě po celé dny. Lidés velikou vírou a láskou adorovali svaté Hostie,a tak se snažili omluvit za způsobenou svato-krádež. Více než 100 nalezených Hostií bylouděleno věřícím při svatém přijímání. S časemvšak minorité i ostatní věřící došli k názoru, ženalezené Hostie by se neměly rozdávat vesvatém přijímání, ale měly by se uchovat k ve-řejné úctě. S uplývajícími měsíci a léty všichni

Italské město Siena, které leží v Toskánsku na třech malebných pahorcích, je známov celém světě nejen nádhernou středověkou architekturou a svatou Kateřinou, ale předevšímeucharistickým zázrakem, který stále trvá od roku 1730. 223 hostií, jež byly konsekrovány14. srpna 1730, si navzdory všem fyzikálním a chemickým zákonům zachovává až doposudsvou udivující čerstvost a ani v nejmenším není u nich pozorován proces stárnutí. Dánský spi-sovatel G. Joergensen, obrácený na katolickou víru, napsal v roce 1914, že je to jeden z nej-větších světových zázraků, který trvá stále.

Ost

enso

rium

se z

ázr

ačn

ě u

chova

ným

i Host

iem

i, fo

to:G

rass

i.

11NEPOSKVRNĚNÁ

s velikým údivem konstatovali,že Hostie nevykazují žádnéznámky stárnutí a že si zacho-vávají zvláštní svěžest a příjem-nou vůni.

14. dubna roku1780 P. CarloVipera, generál minoritskéhořádu, uskutečnil první oficiálnízkoumání Hostií. Ve svém dekre-tu napsal: „Skutečnost zachová-ní se svatých Hostií ve stavu ab-solutní čerstvosti po dobu 50 letjsme uznali za pravý zázrak.“

Další zkoumání zázračně za-chovaných Hostií se uskutečnilo9. února roku 1789 arcibisku-pem Tiberiem Borghesem. Ve svém protokolunapsal: „Stejně jako já sám, tak i mě dopro-vázející osoby, jsme prostřednictvím lupy peč-livě prohlíželi Hostie, které jsme rozložili nadvě pateny. Zjistili jsme jejich neobyčejnoučerstvost a neporušený stav.“ Dále arcibiskupprovedl následující experiment: vzal dvě ná-doby, do jedné z nich dal čerstvé nekonsekro-vané hostie a do druhé Hostie konsekrované.Obě nádoby zapečetil a nechal uložit na 10let. Po 10 letech byly nádoby před komisíotevřeny. Z hostií nekonsekrovaných zůstaljen tmavě žlutý prášek, kdežto konsekrovanéHostie byly ve výborném stavu.

15. června roku1815 arcibiskup Sieny pově-řil zvláštní komisi složenou z teologů a lékařůprovést další zkoumání svatých Hostií. Po dů-kladném prozkoumání komise potvrdila záz-račnou skutečnost o zachování čerstvosti zmí-něných Hostií. Podobných průzkumů v průbě-hu dějin bylo mnoho. Nejdůležitější byly usku-tečněny v roce 1914 na pokyn papeže Pia X..Zkoumání provedla skupina významných věd-ců a profesorů ze Sieny a Pizzy. Mikroskopic-ké průzkumy dokázaly, že Hostie byly vyrobe-ny z nekvašené pšeničné mouky, která se za-chovala ve výborném stavu. Testy prokázalynormální obsah škrobu. Komise poukázala nato, že nekvašený chléb by se po delší dobumohl zachovat jen tehdy, kdyby byl připravenve sterilním prostředí a pak přechováván v an-

tiseptické nádobě. Avšak Hostie byly upečenytradičním způsobem a přechovávány v běž-ných podmínkách, takže byly vystaveny půso-bení vzduchu a různých mikroorganismů,měly by tedy podlehnout rozkladu již po něko-lika letech. Komise zjistila, že zachovalý vý-borný stav Hostií s udivující čerstvostí a pří-jemnou vůní navzdory všem fyzikálním a che-mickým zákonům svědčí o velkém zázraku,který věda není schopna vysvětlit. Hlavním od-borníkem provádějícím zkoumání byl světoz-námý chemik prof. Siro Grimaldi. Ve své zprá-vě, kromě jiného, napsal: „Výborně zachova-né svaté části nekvašeného chleba jsou je-vem výjimečným, který vyvrací přirozenýzákon zachování organické hmoty.Tato sku-tečnost je unikátem ve vědeckých análech.“

Další zkoumání se uskutečnilo 3. červnaroku 1922 při příležitosti přenesení svatýchHostií do nového ostensoria. Výsledky testůbyly stejné jako předcházející.

V roce 1950 bylo zhotoveno nové, vzácnéa nádherné ostensorium a Hostie v něm bylyuloženy. Bohužel nová nádoba byla velikýmpokušením pro zloděje, kteří ji v noci z 5. na6. srpna roku 1951 ukradli a Svaté Hostie vy-sypali na dno svatostánku. Po krádeži arcibis-kup osobně spočítal Hostie. Byly všechny -223 celých a 2 poloviny.

Do dnešního dne si Hostie zachovávají pří-jemnou vůni a zůstávají neporušené jako by by-

Sv. otec adoruje Krista v Nejsvětější svátosti (14.9.1980), foto: Grassi.

12 IMMACULATA

ly upečeny před několika dny. Musíme však mítna paměti, že tyto Hostie, konsekrované v roce1730 i každé jiné konsekrované knězem při mšisv., jsou skutečně Kristovým tělem. Skrze totozázračné znamení chce Pán Ježíš dát na vědo-mí všem lidem, že Eucharistie je On sám, sku-tečně přítomný ve svém zmrtvýchvstalém těle.Měli bychom z celého srdce děkovat Bohu zatoto zázračné znamení dané nám pro posilněnínaší víry ve skutečnou přítomnost živého Kristav eucharistických způsobách chleba a vína.

Zázračné Hostie jsou vystaveny k adoracivždy 17. dne každého měsíce, na památku dnejejich nalezení po krádeži v roce 1730. Každýmrokem o slavnosti Božího Těla jsou neseny veslavnostním procesí po ulicích města Sieny.Toho průvodu se účastní na tisíce věřících. Svě-toznámý italský fyzik Enrico Medi po zkoumánízázračně zachovalých Hostií napsal: „Dějinygarantují absolutní kontinuitu zázraku: jsou tovždy tytéž Hostie ze 14. srpna roku 1730. Lid-

ská věda mlčí před tímto faktem zopakovaným223 krát, který trvá ustavičně již více než dvěa půl století. Nejenže ho nedokáže vysvětlit, ales jistotou ví, že jeho vysvětlení není možné a toproto, že tento fakt trvá navzdory všem nejzná-mějším a nejzákladnějším zákonům přírody.Máme tady co do činění se zásahem Příčiny,která není předmětem vědeckého zkoumání.Tento bezprostřední zásah Boha je zázrakemv přesném významu tohoto slova. Zázrakem,který trvá staletí, a tak svědčí o skutečné pří-tomnosti Krista v Eucharistii.“

Do Sieny, aby vzdali úctu eucharistickémuzázraku, putovali papežové i světci: sv. JanBosco, sv. Pius X., bl.Benedikt XV., Pius XI.,Pius XII., bl. Jan XXIII., Pavel VI..

Svatý otec Jan Pavel II. při návštěvě Sieny14. září roku 1980 se dlouho modlil předJežíšem, přítomným v zázračných Hostiích.Nakonec řekl s nadšením: „Zde je přítomnost!“

m.p. (překlad z Miłujcie się 3-4/2001)

Neznámá čínská mučednice pro KristaNa konci 40. let 20. století se v Číně válkou chopili moci komunisté a začali systematicky li-

kvidovat církevní školy. Do jedné z nich právě v době výuky náboženství ve čtvrté obecné vstou-pil inspektor spolu s vojáky. „Časy se změnily,“ prohlásil. „Seberte všechny tyto předměty,“ řekla ukázal na kříž a náboženské obrazy na stěně. Když to vojáci poshazovali na zem, přikázal in-spektor dětem: „Odneste to všechno na záchod!“ Nikdo se ani nehnul. „Tak bude to? Nebo začnustřílet!“ rozčilil se. Když ani potom nikdo nereagoval, přistoupil k jednomu děvčátku. „Ty to udě-láš!“ Dívka plakala, ale navzdory urážkám a řvaní se nehnula z místa. Inspektor nařídil shromáž-dit všechny v kostele. Na jeho pokyn vojáci roztřískali svatostánek. „Učili vás, že tu bydlí Bůh.Ukážu vám, jak jste byli podvedeni.“ Nato vysypal všechny konsekrované hostie na zem a vojácije pošlapali. Tehdy přivedli spoutaného otce uvedeného děvčete. „Tak co, ještě věříš, že ve sva-tostánku přebývá Bůh?“ „Ano,“ klidně odpověděl muž. Inspektor nařídil otce zatknout a dětem po-ručil vyjít z kostela. Kněze uvěznili v sakristii, kterou zamkli. Hostie zůstaly ležet na podlaze. Za-vřený kněz brzy ráno uslyšel v chrámu šramot. Podíval se klíčovou dírkou - a hle - dotyčná dívkapřistoupila k vysypaným hostiím, poklekla, jazykem zvedla jednu z nich a polkla ji. Složila rucea modlila se díkůčinění. To se opakovalo několik následujících dní. Jednoho rána však někdo prud-ce otevřel dveře. Ozval se výstřel. Dívka klesla na zem. Než skonala, z posledních sil přijala ješ-tě jednou Tělo Páně, a pokoušela se zvednout a složit ruce. Nepodařilo se. Když k ní voják při-stoupil, už nežila. Chvíli přemýšlel, potom zamířil k sakristii, odemknul ji a pravil uvězněnémuknězi: „Jste volný.“ Ukázal na mrtvé děvče a řekl: „Kdyby se v každém místě našel někdo takovýjako ona, nikdo by nebojoval po boku komunistů.“

podle pramenů R. Malý

13NEPOSKVRNĚNÁ

Milosrdný Ježíš - podle sestry Faustiny

Znám tvoji nouzi, tvé zápasy, útrapy tvé duše, sla-bosti tvého těla. Vím také o tvé zbabělosti, o tvýchhříších, ale i přesto ti říkám: „Dej mi své srdce, milujmě takový, jaký jsi!“

Jestliže čekáš, že se musíš stát andělem, aby siszískal moji lásku, nikdy mne nebudeš milovat.Jestliže jsi také zbabělý v plnění svých povinnostía v cvičení svých ctností, i když upadáš do těch hří-chů, které nedokážeš pochopit, nedovolím ti, abysmne nemiloval! Miluj mne takový, jaký jsi!

V každém okamžiku, v každé situaci, v které se na-cházíš, v horlivosti nebo ve vyprahlosti, v důvěře neboi v nedůvěře, miluj mne, jaký jsi! Chci lásku tvého ubo-hého srdce, protože pokud budeš čekat, až se stanešdokonalým, nikdy mne nebudeš milovat!

Což bych nemohl každé zrnko písku proměnit nadrahokam, zářící čistotou, ctností a láskou? Což nejsem já nejsilnější? Jestliže se mi zalíbíponechat onu podstatu nádhery v nebi, abych dal přednost ubohé lásce tvého srdce, nejsemvždy pánem tvé lásky?

Dítě moje, dovol mi milovat tě; chci tvé srdce. Určitě tě časem obrátím, ale dnes tě milujitakového, jaký jsi, a přeji si, abys také ty miloval mne takový, jaký jsi. Chci vidět z bezednéhlubiny tvé bídy vystoupit tvoji lásku!

Miluji v tobě i tvé slabosti, miluji lásku chudých a ubohých, chci, aby z chudých zaznělovelké zvolání: „Ježíši, miluji tě!“

Chci jedinou píseň tvého srdce, nepotřebuji tvoje vědomosti a tvůj talent. Jenom jedno jepro mne důležité: vidět tebe pracovat s láskou!

Nejsou to tvoje ctnosti, co si přeji. Pokud ti je dám - jsi tak slabý, že budeš živit jen svousebelásku. O to se nezajímej! Mohl bych tě určit pro velké věci - ne, ty budeš neužitečný slu-žebník, a já ti vezmu i to málo, které máš, protože jsem tě stvořil pro lásku.

Dnes stojím na prahu tvého srdce jako prosebník - já, Král králů. Klepu a čekám. Pospěšsi, abys mi otevřel! Neodvolávej se na svoji bídu! Když dokonale poznáš svoji ubohost, bo-lestí umřeš.

Co by mne velmi zranilo, to by byla tvoje nedůvěra a pochybnost. Chci, abys i ten nejne-patrnější čin konal Jen z lásky ke mně. Počítám s tím, že mi uděláš radost.

Netrap se tím, že nemáš žádné ctnosti - já ti dám svoje. Když se budeš trápit, dám ti svojisílu. Když mi daruješ svoji lásku, dám ti tak mnoho, mnohem více, než si dokážeš předsta-vit. Mysli stále na to, abys mne miloval takový, jaký jsi.

Dal jsem ti svou Matku. Nech všechno, ano, všechno procházet skrze její čisté Srdce!Nečekej na to, že se musíš stát světcem, abys mi daroval lásku; nikdy mne tak nebudeš

milovat; nikdy bys mne potom nemiloval. - A teď jdi! -pr-

foto

:arc

hiv

14 IMMACULATA

k obnovení Země, často mluví také o vzájemné úctě, pokoji,spravedlnosti nebo svatosti života. Nastoupilo také veliké zne-čištění intelektuálního prostředí ignorováním pravdy a morál-ní odpovědnosti, redukováním lidského života na úroveňseriálových hrdinů. Slogany reklam a kýče popkultury vytvá-řejí klima, ve kterém mohou vyrůstat patologie různého typu.

Je potřeba si uvědomit, že tam, kde člověk ignoruje a po-pírá Tvůrce a jeho zákony, jde vstříc zániku. Vždycky musízačít u sebe. Už v listu Římanům čteme, že „příroda sténáa toužebně očekává, až se ukáže sláva Božích synů!“ Člověk,který odmítá být Božím dítětem, bude ji jen deptat a ničit.Současná věda dnes konstatuje důležitou věc: Je třeba skon-

My, křesťané, se modlíme častok Bohu, „který stvořil nebe a zemi,“chválíme Pána za celý stvořený svět, dě-kujeme Mu za každodenní pokrm a pro-síme o dostatek plodů země nutnýchk udržování života. Ale také stále vícjsme nuceni uvažovat o tom, jak zacho-vat krásu světa, naše životní prostředí,a tím i sebe sama. Ekologická krize jecelosvětovým faktem. S obavami slyší-me časté zprávy o vodách oceánů a řek,jež jsou stále více znečišťovány jedova-tými odpady, o kyselém dešti ničícímlesy a strukturu půdy, o narušené ozóno-vé vrstvě chránící Zemi před zhoubnýmkosmickým zářením, o radioaktivitěv ovzduší, o atmosféře zamořené exha-lacemi. O tom, jak každého dne vymíra-jí desítky druhů rostlin a živočichů.Vnucuje se otázka: Jak dlouho ještěstačí odolávat živé organismy včetně na-šeho lidského? Jakou šanci na přežití mávůbec život tam, kde člověk soustavněničí svůj vlastní svět, své životní prostře-dí a nemůže se dostat z bludného kruhu,do kterého se sám uvěznil, a nemá dostsíly k tomu, aby ho prolomil?

Můžeme si říci přímo, že tento stavpřírody je pouze přímým odrazem dis-harmonie uvnitř člověka a situace mezilidmi a celými lidskými společnostmi.Všímáme si například, že tam, kde jsoulidé utiskováni, tam se obecně přírodavíce devastuje a válka je jednou z nej-větších ekologických katastrof. A nao-pak: ničení přírody přináší s sebou niče-ní lidské společnosti. Často se spojujes drancováním přírody nadkonzumace,nespravedlivé rozdělení dober, útiskchudých, rasismus, ponižující zacháze-ní se ženami, dětmi nebo některýmispolečenskými skupinami. Z druhé stra-ny se ve společnosti, která směřuje

vyznávejme je a poctivě na sobě pra-cujme. Toto by měl být minimální pro-gram všech křesťanů v boji za zacho-vání života na Zemi. Víra by mělaznamenat neviditelnou ofenzívu milos-ti Boží v mnoha srdcích. Žít důsledněv Božím Duchu, v jeho milosti, ve spo-jení s Ním.

zpracoval Stanislav Jaromi OFM Conv.

15NEPOSKVRNĚNÁ

Mnoho malých lidí, kteří dělají mnoho malých věcí na mnoha malých místech, může změnit tvář světa.

Pokoj se stvořenímDesatero sv. Františka z Assisi.

Podloženo jeho spisy a františkánskými prameny.

1. Buď člověkem uprostřed tvorů, bratrem mezi bratry.

2. Jednej se vším stvořeným bytíms láskou a úctou.

3. Tobě byla svěřena země jako zahra-da; pečuj o ni s moudrostí.

4. Starej se o člověka, o zvíře, o bylinu,o vodu a vzduch, aby země nezůstala zcela bez nich.

5. Užívej věci s mírou, protože marno-tratnost nemá budoucnost.

6. Je ti dáno poslání odhalit mystériumpokrmu: Aby se život naplnil životem.

7. Přetrhni uzel násilí, abys porozu-měl, jaké jsou zákony existence.

8. Pamatuj, že svět není jen odrazemtvé představy, ale nosí v sobě vyob-razení Nejvyššího Boha.

9. Když porážíš strom, nechej jeden výhonek, aby život pokračoval.

10. Našlapuj na kameny s úctou, neboťkaždá věc má svou hodnotu.

(přeloženo z italštiny)

covat se zvráceným názorem o „kontrole a nadvládě člověkanad přírodou“ a nahradit jej pojmem „správcovství“. Jakvíme, tento pojem je evangelijní: být moudrým správcemtoho, co nám bylo svěřeno.

Ale nezapomeňme, že kromě vztahu Pán-správce nalezne-me v Evangeliu ještě krásnější vztah: Otec-děti. Svět a příro-da jsou pro nás ještě něčím mnohem vzácnějším - jsou daremz lásky. V každém sebemenším zázraku Boží přírody může-me zřetelně vnímat vyznání Boží lásky nám, svým dětem.Nádherně to pochopil sv. František z Assisi, nazývaný dnes„prvním ekologem“ a uctívaný jako patron ekologů. On se

modlil: „Ať Tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrýmikvěty a trávu.“ Zažít toto vědomí by znamenalo objevit úplněnový přístup k přírodě a úplně nové zacházení s ní. Pak by jižnebylo ekologických krizí. Ale než k tomu člověk dozraje, aťse zatím naučí aspoň být svědomitým správcem svěřeného.

Je zajímavé, že v pradávných dobách Starého zákona, kdyžse objevily v přírodě výrazné výkyvy a disharmonie, jako např.potopa, velké sucho, zemětřesení, hlad a nemoci, proroci vždyneúprosně volali: „To způsobil náš odklon od Hospodina, nášhřích! Změňte smýšlení! Obraťte se! Dejte do pořádku svá srd-ce!“ - Vše je spojeno v jednotu. Hmotná příroda s neviditelnousférou ducha v člověku. Vše záleží na tom, zda žijeme v sou-ladu s Tvůrcem nebo ne. Myslím, že podobně neúprosnou vý-zvu je třeba adresovat dnešnímu lidstvu a světu.

Je tu ale nesmírná naděje: Zatímco věda dosud neobjevilarychlý způsob, jak vyčistit a obnovit čistotu ovzduší, oceánůa půdy od zhoubných škodlivin, je znám způsob, jak obnovita očistit duchovní ovzduší světa, z něhož vyplývá vše ostatní.Bůh nám tento způsob zjevil. Je to jeho Láska, jeho náručotevřená každému, kdo do ní zamíří. V této Lásce zanikajívšechny hříchy zamořující nejen duši člověka, ale otravujícíovzduší celého našeho světa smogem zla. Je to svátost smíře-ní. Smír, očista, uzdravení, a pak křesťan je nový tvor, je smí-řen s Bohem pro Kristovy zásluhy. Bůh už nepřičítá člověkujeho poklesky, odepisuje dluhy, snímá zátěže.

Všude tam, kde lidé toto pochopí a zamíří k Otci, aby ob-novili svůj život, uzdravuje se a obnovuje i náš svět. Dostávánovou naději. Jeho atmosféra, zamořená nevěrou, pýchou,zlostí, sobectvím a vším možným zlem, dostává v těchto li-dech živá ohniska Božího působení. Až půjdeme k svátostismíření, uvědomme si dosah tohoto smíření. Netýká se jennás osobně, ale mění stav světa, umožňuje Bohu, aby skrzenaše srdce vstoupil do tohoto světa k jeho záchraně. S tímtopocitem odpovědnosti zpytujme své svědomí, litujme hříchů,

a prosit o jeho přímluvu za nového generálníhoministra a za celý řád.

Dalším důležitým bodem - ke konci generálníkapituly - bylo setkání s papežem. Audience se ko-nala v sobotu 17. února. Svatý otec předal dorukou generálního ministra poselství, ve kterémnapsal mezi jinými napsal:

„Znovu začít u Krista“ (srov. Novo millennio ine-unte § III): to má být první vaší povinností, drazíbratří minorité. Jen když budete silně opření naKristu budete moci splnit směrnice a ustanovení,které jste přijali během kapitulních zasedání, abysteodpověděli na naléhavé výzvy a apoštolské před-nosti. Tato láska ke Kristu se musí vyjádřit, na prv-ním místě, ve věrnosti modlitbě osobní a společné,zvlášť liturgické, která charakterizovala váš řád užod začátku. Sv. František se obrátil na Generální ka-pitulu a všechny bratry těmito slovy: „naléhavě pro-sím, jak jen mohu, generálního ministra, svéhoPána, aby se přičinil o neporušené zachovávání ře-hole ode všech, a aby klerici konali bohoslužbuhodin se zbožností před Bohem, a nemají při tomhledět na krásu hlasu, ale na soulad ducha, aby hlasbyl jedno s duchem a duch aby zněl v souzvukus Bohem. Tak se budou líbit Bohu čistotou srdce,a ne lichotit změkčilým hlasem uším lidu (List ge-nerální kapitule, 6). Váš bratrský život a vaše evan-gelizační misie přinesou hodně ovoce, pokud budouvyplývat z jednoho modlícího se společenství, kterév setkání s Bohem najde smysl a vnitřní energii prodenní věrnost svým povinnostem.“

Stanislav Gryń prov.ministr, Praha

16 IMMACULATA

Co je generální kapitula? Aktuální legislativaŘádu minoritů mluví, že generální kapitula je nej-vyšší autoritou řádu. Zúčastní se jí všichni pro-vinční ministři všech provincií řádu rozptýlenýchpo celém světě. Scházejí se, aby zkoumali životřádu, věrnost františkánskému povolání a různéaktivity (služby) řádu. Prostřednictvím bratří jsouna kapitule přítomné skutečnosti Františkánskéhosekulárního řádu, Rytířstva Neposkvrněné založe-ného sv. Maxmiliánem Kolbe, misií (sekretář promisie) a další aktivity bratří z různých kulturníchkontextů a států. Ve Větším životopise sv. Františkasv. Bonaventura napsal, že sv. František považovalza kapituly důležité okamžiky života řádu.Vskutku „bylo hodně bratří, proto horlivý pastýř(sv. František) začal shromažďovat bratry na gene-rální kapitule, na které mohl každému z bratří při-dělit nějaký úkol a všechny povzbudit“.

Úlohou generální kapituly je také volba generál-ního ministra - nástupce sv. Františka, který sesvou radou řídí řád. Volba se koná s pomocí lístkůa zvolený je ten, kdo má absolutní většinu hlasů.

Od doby sv. Františka se konají generální kapi-tuly františkánských řádů. Tento rok Řád minoritůslavil generální kapitulu v Ariccia (29.1.-25.2.,blízko Castel Gandolfo, 20 km od Říma). V úvod-ním slově generální ministr připomněl 105 bratřím- účastníkům kapituly shromážděným z pěti světa-dílů, z 60 národností, 56 řeholních jurisdikcí, kteřízastupovali 4500 bratři žijících v 665 klášterech -slova povzbuzení z listu Svatého otce Novo mil-lennio ineunte, ve kterém papež kreslí směr křes-ťanského života do nového milénia a cituje slovaLukášova evangelia: Zajeď na hlubinu. Právě takétento účel měla generální kapitula. Byl to čas spo-lečného slavení Eucharistie, modlitby a hledáníBoží cesty pro náš řád.

10. února jsme zvolili nového generálního mi-nistra: bratra Joachima Giermka, z provinciesv. Antonína z Padovy v USA, doposud vikářeřádu, jemuž je 58 let. Je 118 generálním ministremřádu minoritů.

V neděli 11. února jsme jeli na pouť do Assisi kehrobu sv. Františka a do Porciunkuly modlit se

Generální kapitula minoritů

Nově zvolený generální ministr Řádu minoritůJ. Giermek na audienci u Svatého otce 17. února t.r..

Minorité, po 350 letech nuceného „vyhnan-ství“, začali ve Španělsku znovu obnovovatsvou činnost v roce 1904. Až do občanskéválky, i když se snažili založit nové kláštery,měli jen jedno působiště v Granollersu.Početní kandidáti, kteří se hlásili do minorit-ského řádu, dávali naději na rychlý rozvojřádu ve Španělsku. Jiné provincie, předevšímsardinská a marchijská, pomáhaly v tomtodíle, zvláště v oblasti formace.

Avšak občanská válka tyto plány zmařila.Ještě v roce 1936, kdy se situace prudcezhoršovala, kvardián P. Petro Rivera psal ge-nerálovi řádu P. Bedovi Hessovi v dopise tatoslova: „Tady v Granollersu, Bohu díky, jevšechno v pořádku - jedenáct mladíků šťast-ně dokončilo kurs...“. Na jiném místě dopisučteme: „Celkem jsme zde spokojeni... prácenám nechybí, neboť kromě povinností s kan-didáty, vyučováním a službou v našem koste-le, se staráme i o nemocnici; navíc jsme dos-ti často zváni do sousedních farností, aby-chom tam zpovídali a kázali. Faráři z okolí sipráce našich bratří velmi váží.“

Dne 20. července 1936 byla ve španělskémrozhlase vysílána zpráva: „Je třeba zničit cír-kev a všechno, co ji připomíná. Jaký význammá skutečnost, že kostely jsou památníkyumění? Bojující revolucionář se před nimi ne-zastaví.“ Velmi rychle nato začalo pronásle-dování, které v roce 1936 přineslo smrt šestibratřím. Ostatní bratři byli vězněni a rozehná-ni. Klášter byl spálen.

podle pramenů bB

V neděli 11. března t.r. se na náměstí sv. Petra v Římě konala největší v dějinách církve be-atifikace. Svatý otec Jan Pavel II. blahořečil 233 španělských mučedníků z období španělskéobčanské války v letech 1936-1939, kteří byli zabití z nenávisti ke Kristu a k církvi. Mezi těmi-to mučedníky je i šest minoritských bratří.

17NEPOSKVRNĚNÁ

Minorité - španělští mučedníci z roku1936. V pozadí ruiny minoritského

kláštera v Granollersu (Barcelona).

1. P. Alfonso López (1878-1936)2. P. Dionisio Vincente Ramos (1871-1936)3. br. Francisco Remón (1890-1936)4. br. Miguel Remon Salvador (1907-1936)5. P. Modesto Vegas (1912-1936)6. P. Pedro Rivera (1912-1936)

1

2

4

3

5

6

Občanská válka ve Španělsku (1936-1939)Od r. 1931 po abdikaci Alfonse XIII., bylo Španělsko vystaveno vnitřním sporům a bojům mezi republiká-

ny a přívrženci monarchie. Ve volbách v r. 1936 zvítězil levicový blok a vlády se ujala koalice Lidové fronty.V červenci r. 1936 zahájili generálové v čele s F. Frankem vojenský útok proti republice, který se změnil v ob-čanskou válku. Podle odhadu si válka vyžádala na 700 000 obětí; 30 000 osob bylo popraveno či zavražděno.

všeobecná encyklopedie Diderot

18 IMMACULATA

Prameny uvádějí, že socha pochází z dobyhraběte Františka Eusebia z Oppersdorfu(1651-1691), majitele frýdeckého panství.Byla vytesána frýdeckým řemeslníkema z podnětu hraběte umístěna na kopci na-proti zámku. Lidé zde prosili o pomoc a také jinacházeli. Počet poutníků vzrostl zvláštěv době, kdy se začaly po okolí šířit zprávyo milostech a zázracích u sochy Panny Marie.Frýdek se tak stal známým a vyhledávanýmpoutním místem.

Tehdejší majitel frýdeckého panství, hraběFrantišek Pražma, byl jako patron přesvěd-čen, že přišla vhodná chvíle, kdy bude mocifrýdeckého faráře zbavit poutního místaa odevzdat je opavským minoritům, jimž bylobzvláště nakloněn. Nastal spor, v němžkaždý hájil svoje stanovisko. Farář si stěžovalu vratislavského biskupa. Ten rozhodl věc veprospěch faráře a zbavil hraběte patronátu.Hrabě biskupovo rozhodnutí neuznal a sochuPanny Marie dal z kaple na Vápenkách pře-nést do kaple zámecké, maje v úmyslu tajně jiodeslat do Opavy. Tomu však zabrániliFrýdečané, kteří dnem i nocí sochu střežili,aby se tak nestalo. Hrabě byl neústupnýa spor se vlekl. Biskup věc předložil císařiKarlu VI., který rozhodl ve prospěch faráře.

Poutníků k Panně Marii Frýdecké každoroč-ně přibývalo, a proto farář Heřman Kalinovskýpostavil z milodarů r. 1706 nad kamennou so-chou P. Marie dřevěnou kapli. Pro představuuveďme, že nástupce Kalinovského, farářVáclav Faldina, uvítal od 21. 4. 1712 do 12. 10.1713 celkem 143 procesí poutníků (celkem 66550 poutníků).

Pro tisíce poutníků však dřevěná kaple ne-stačila. A proto 4. října 1740 byl zásluhou fa-ráře Kryštofa Pašky (1740-1752) položen zá-kladní kámen současného chrámu, jenž bylpostaven v letech 1740 - 1759 podle plánuBartoloměje Wittnera na místě dřevěné kaple.Podle úsudku znalců je to mistrovské dílo, do-dnes v širokém okolí největší a nejkrásnější.

Poutní chrám Panny Marie Frýdecké, kdysipůsobivá dominanta města i okolí, dnes v ob-klíčení šedivých panelových věžáků, bývalsvého času cílem nesčetných poutníků, putu-jících zblízka i zdaleka. Mají-li Čechy sv. Horu,Morava Sv. Hostýn, má i Slezsko své Lurdy,jak je Frýdek někdy nazýván.

Na severozápadní straně města na mírnémnávrší, lidově zvaném „Vápenky“ (pálilo setam vápno), stojí velkolepá renesanční svaty-ně Panny Marie. Poutní místo, každoroční cílpoutníků ze Slezska, Moravy, Slovenskai z blízkého Polska.

Vstoupíme-li hlavním portálem do chrámu,upoutá nás oltář, na němž se vznáší paladi-um slezského lidu - památná, jeden metr vy-soká, tmavošedá, z pískovce vytesaná sochaPanny Marie.

foto: bB

19NEPOSKVRNĚNÁ

Chrám byl vysvěcen 13. května 1759 vrati-slavským biskupem Filipem GotthardemSchaffgotschem za přítomnosti poutníkůa zasvěcen slavnosti Navštívení Panny Marie.

Uctívání Panny Marie Frýdecké nabylo ve-likého rozšíření. Zbožní křesťané se utíkaliv různých potřebách k Matičce Frýdecké,zvláště v nemoci. Jsou známé příběhyuzdravení: v roce 1711 se zrak navrátil Ka-teřině Zapletelové z Raškovic, rok nato zís-kala Barbora Malčíková z Prostějova zpětztracený sluch, Alžbětě Stařínské se v roce1743 navrátila řeč, řada svědectví hovořilao uzdravení chromých, těžce nemocných,dospělých i dětí. Z dokumentu sepsanéhopo r. 1739, se dovídáme, že hraběnka z To-vačova, která byla dlouhý čas sužována ne-vyléčitelnou chorobou, měla v noci viděníPanny Marie, která ji vyzvala k pouti doFrýdku. Hraběnka se nechala přinést na no-sítkách, nemohla učinit jediný krok bez cizípomoci. Po svatém přijímání se jí navrátilapohyblivost a s úžasem odešla z chrámupěšky. Od té doby byli tovačovští poddanízproštěni několika dnů roboty, aby každo-ročně mohli dojít s procesím do Frýdku.

Od svého vzniku až dodnes se nad frýdec-kou svatyní přehnala mnohá bouře. V doběnepokojů a válek se stávala místem modlitebza mír a šťastný návrat milovaných osob.I dnes vybízí poutníky, aby celý svůj život sevšemi každodenními starostmi odevzdávalivšemohoucímu Bohu skrze ruce Matky Boží.

Dne 23. listopadu 1999 se dostalo frýdec-kému chrámu Navštívení Panny Marie velképocty. Chrám byl jmenován Svatým otcemJanem Pavlem II. bazilikou minor. Takovéhoocenění se dostává jen kostelům zasloužilým,známým a vzácným. O zasloužilosti, známos-ti a vzácnosti poutního chrámu ve Frýdku ne-pochybuje snad nikdo z těch, kteří jej znají.Můžeme říci, že povýšení na baziliku je proje-vem úcty a vděčnosti samotné Panně Marii zanesčetné milosti, které vyprosila všem, kdo sek Ní utíkali právě ve frýdecké svatyni.

zpracovala D. Vaňová

Redemptoristé ve FrýdkuV ostravské komunitě redemptoristů

(Kongregace nejsvětějšího Vykupitele založe-na v roce 1723 Alfonsem z Liguori) u kostelasv. Václava působil za první republiky horlivýkněz P. Rudolf Schikora. Byl velice bystrýa podnikavý. Založil tiskárnu, tzv. tiskovýapoštolát. Přemýšlel, kde by mohl postavitnový exerciční dům. Jeho oko padlo naFrýdek, významné mariánské poutní místo.V blízkosti mariánského kostela s dovolenímpředstavených zakoupil pozemek a postavilexerciční dům. Konaly se v něm exercicie provšechny stavy věřících. Ale nejen to. Bylov něm zřízeno i katolické nakladatelství.P. Schikora pak rozvinul velký tiskový apošto-lát. Vydával se svými spolupracovníky brožur-ky. P. Schikora velice toužil po tom, abymariánský kostel byl vyňat z diecézní správya svěřen redemptoristům. Bohužel v té věci

foto

:farn

í arc

hiv

20 IMMACULATA

neuspěl. Kostel zůstal dál ve správě diecéz-ních kněží. V osudném roce 1950, kdy13. dubna byly přes noc likvidovány řeholea řády a řeholníci vyvezeni do koncentračníchklášterů v pohraničí, skončila i činnost re-demptoristů ve Frýdku. Dům zabral stát.

Teprve po 18 letech za „Pražského jara“ senaskytla redemptoristům možnost vrátit seznovu do Frýdku. Tentokrát Dubčekovo re-formní období přineslo církvi částečnou svobo-du. Ovšem řehole a řády ještě obnoveny býtnesměly. Proto se redemptoristé vrátili doFrýdku ne jako řeholní komunita, ale jakokněží ve službách českotěšínské administratu-ry. Jeden z nich byl jmenován farářem frýdec-kým - P. Jedovnický, další dva byli jmenovánijeho kaplany (P. Čichoň a P. Štěpánek), jinýzde působil jako varhaník (P. Král), jiný opětjako pomocný kněz důchodce (P. Cigan).Nebydleli v klášteře, který byl stále v rukoustátu, nýbrž ve farní budově.Tam jim též obědyvařil bratr Marian, jakožto zručný kuchař.

Komunistické úřady však po nějaké doběvyslídily, že se zde ve Frýdku skrývá pod far-ním pláštíkem vlastně řeholní komunita.Netrvalo pak dlouho a všichni byli přemístěnipryč, každý jinam. Farnost pak přišla opět dorukou diecézních kněží. Takto skončila činnostredemptoristů ve Frýdku po druhé.

Konečně po dalších 20 letech se redemp-toristé znovu objevili ve Frýdku. „Sametovárevoluce“ povalila komunistický režim s jehonáboženským útlakem a církev mohla opětsvobodně působit. Na opuštěné biskupskéstolce byli jmenováni noví biskupové, řeholea řády byly znovu obnovovány, ale domy jimihned vráceny nebyly. Bylo třeba o ně bojo-vat. A ten boj o vrácení odcizeného církevní-ho a řeholního majetku trvá dodnes. Jen ně-které domy se podařilo získat zpět. A mezinimi právě exerciční dům ve Frýdku. Re-demptoristé, kteří sem přišli, jej opravili a na-stěhovali se do něho. Ne sice přímo do exer-cičního domu, ale do sousedního domu s nímspojeného. Tam přenesli i farní úřad, když jimbyla svěřena duchovní správa frýdecké far-nosti.

Prvním farářem po revoluci byl jmenovánP. Čichoň, který se též velmi zasloužil o to,aby byl redemptoristům vrácen jejich dům.Jemu k ruce byli jako kaplani přiděleni po-stupně P. Kadlec, po něm P. Bauchner, kterýse též stal po odchodu P. Čichoně farářem frý-deckým. Po jeho odchodu do Plzně převzalvedení farnosti mladý polský redemptoristaP. Tomáš Waściński.

zpracovala D. Vaňová

foto

:-jg

-

21NEPOSKVRNĚNÁ

Na počátku minulého roku moje kamarádkapotřetí otěhotněla. Radostné zjištění všakdíky všem okolním vlivům a smýšlení dnešní-ho světa se stalo pro rodinu a nastávající ma-minku doslova hororem. Rodina je veskrzeateistická, a sama kamarádka, která nebylave víře vychována, existenci Boha tak nějaktuší a svou „víru“ si vykládá po svém.

Rozhodnutí se pro třetí dítě v rodině nakonci tohoto století je označováno za bláz-novství, navíc jí je „již“ 34 let, což je i ze stra-ny lékařů věk velmi rizikový, a tudíž je těho-tenství chápáno jako nežádoucí. Proti bylai skutečnost ne příliš dobrého zdravotníhostavu mé kamarádky, která užívala nemalémnožství léků v těhotenství zakázaných.

Navíc si má přítelkyně po 9 letech, kterétrávila s dětmi doma, konečně našla dobřeplacenou práci (vyhrála konkurs) a předsta-vy rodiny se ubíraly úplně jiným směrem -práce, peníze, dovolené, touha konečně siněco užít, když už děti nejsou tak malé.Proto jasný verdikt všech lidí v okolí zněl ne-smlouvavě: „Odstranění tohoto problému!“,ale rychle, aby nebylo pozdě a šlo jen o mi-niinterrupci nebo „dokud to ještě není dítě“atd. Samozřejmě, že v této situaci nikdo ne-nazývá věci pravým jménem. Namísto děťát-ko, miminko se používá slovo „to“, „problém“,„komplikace“, či v lékařských kruzích lépe„plod“. Stejně tak nikdo neřekne zabít, za-vraždit, ale „dát pryč“ nebo „dát vzít“, „vyře-šit problém“, či cizím slovem „interrupce“,které zní vědecky a stejně tomu nikdo až takmoc nerozumí.

Samotná maminka, jinak dost citlivá osoba,byla postavena před hotovou věc s tím, že na

její názor a pocity se vlastně nikdo neptal.Když řekla, že si dítě nechá, bylo vždyckyspoustu argumentů, jak ji umlčet. Jako spo-lehlivý důvod stačilo uvést, že díky užíváníprášků by mohlo být dítě postižené, a to přecebude lepší je nemít. A tak i sama matka, kteráje dítěti nejblíže, se nakonec nechává zviklat.

Jediným světlým bodem byl v tomto případěobvodní pan doktor mé kamarádky, který ctíživot od jeho počátku. Ten jí dodával odvahua povzbuzení a rozhodně byl proti zabití dítěte.

Na můj postoj okolí mé kamarádky až taknedbalo. Mám totiž pouze jedno dítě (adopcimanžel odmítá) a nemám tedy co komu dotoho mluvit, když sama... Právě proto mě o tovíc bolí, že v případech, kde Bůh život dává,rodiče tyto děti bezhlavě nechávají zabíjetpod jakoukoliv záminkou. Mít děti přestalo býtmoderní, je to jakási černá můra, která strašídnešní svět. Děti jsou překážkou kariéry, ne-dovolují volný pohyb za zábavou a hlavněstojí peníze. Zkrátka je to oběť, která sev dnešní době už tak moc nenosí.

Obrátila jsem se tedy na naši NebeskouMaminku: „Panno Maria, Neposkvrněná, máNebeská Maminko, Ty víš lépe než já sama,jak mě bolí každá smrt nevinného děťátka,prosím pomoz a zachraň je.“ Všechno jsemse svou chabou vírou odevzdala do Jejíchrukou. V duchu jsem pak pociťovala klida zvláštní přesvědčení, že to bude v pořádku.O život dítěte se mnou prosili další, které jsemk tomu vyzvala. Mé kamarádce jsem dala kar-tičku s medailkou Neposkvrněné a prosilajsem ji, aby ji stále nosila při sobě.

V osudný pátek, když jsem mojí kamarádcetelefonovala, abych ji opětovně povzbudila

Dlužím P. Marii Neposkvrněné veřejné poděkování za život miminka, který měl být ukončenna jedné z „klinik smrti“. Nesmírně vděčím naší Nebeské Mamince i za vyřešení vážných pro-blémů v těhotenství, které moje kamarádka po svém rozhodnutí se pro život dítěte měla.

Tento dopis dlouho odkládám a hledám ta nejkrásnější slova na poděkování, ale nedostá-vají se, proto úplně obyčejně...

22 IMMACULATA

k rozhodnutí pro život, mi její maminka ozná-mila, že přece jenom odjeli do nemocnice.Začala jsem se modlit bolestný růženeca odevzdávajíc vše Bohu jsem přemýšlela, jakpomoci raněnému svědomí mé kamarádky.

Odpoledne (byly právě 3 hodiny) jsem mělatelefonát - kamarádka volala:

„Marie, udělala jsem něco hrozného!“„Já jsem slyšela...“„Já jsem z té nemocnice utekla!“„Ale to není hrozné, to je nádherné!“V duchu jsem velebila Boha a děkovala za

mocnou přímluvu Neposkvrněné. Děkovalajsem kamarádce za roz-hodnutí pro život a znovujsem ji ujistila, že přesvšechny problémy bude projejich rodinu požehnáním.

Rozhodnutí pro život všakprovázela velká spoustapřekážek, snad chtěl Zlýukázat, zač je toho loket.

Pracovní poměr mé pří-telkyni byl ukončen, a to ta-kovým způsobem, že ne-měla mít nárok na mateř-skou, ale Bohu díky, vše sedobře vyřešilo. V létě zasá-hl jejich dům, auto a za-hrádku příval krupobití, ježse v těch dnech na jihu Čech přehnal. K tomuse od čtvrtého měsíce těhotenství přidaly váž-né zdravotní problémy a hrozil samovolný po-trat. Po dlouhých týdnech doma na lůžku mělakamarádka nastoupit do nemocnice, protožeto dle vyjádření lékaře bylo již nevyhnutelné.Právě jsme odjížděli do Medžugorje a bylijsme se před dovolenou rozloučit. Má přítel-kyně byla sbalená do nemocnice, kam ji mělmanžel právě odvézt. V té situaci jsem dosta-la vnuknutí a sejmula jsem z krku svou vlast-ní zázračnou medailku a pověsila jí ji na krk.Řekla jsem jí, ať ji nosí stále u sebe a důvěřu-je Panně Marii.

Po návratu z dovolené jsem se dověděla, žekrátce po našem odjezdu se její zdravotní stav

natolik zlepšil, že do nemocnice neodjelaa dokonce vysadila i některé léky a lékař jí do-volil i rozumný pohyb. Zbytek těhotenství pro-běhl bez větších problémů a 16. října 2000 semé kamarádce narodil krásný zdravý chlape-ček - chvála Kristu a Marii!

Dítě se skutečně stalo požehnáním té rodi-ny, problémy, které provázely rodinu, se vyře-šily často až nečekaně dobře. Při pohledu dopostýlky všichni září radostí a nedokáží si při-pustit ten hrozný úmysl, který měli.

Nedostává se mi slov, abych vylíčila ne-smírné díky a svou vděčnost Bohu a Blaho-

slavené Panně Marii. Jedná se jen o jedinýlidský život, který tak byl díky přímluvě Milos-tivé Panny Marie ušetřen. Kolik prostředků,času, námahy a obětí však často vynakládá-me pro záchranu jediného člověka např. zra-něného při autohavárii, závislého na drogáchapod. Je nesmírně smutné, že naproti tomunemá žádnou hodnotu lidský život, pokud ten-to je vidět jen prostřednictvím sonografua měří pouze několik centimetrů.

„Ó Maria, bez poskvrny prvotního hříchupočatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme,i za všechny, kdo se k Tobě neutíkají, a zvláš-tě za nepřátelé církve svaté a za ty, kdo jsouTi svěřeni.“

Marie Veselá, Milevsko

foto: archiv

23NEPOSKVRNĚNÁ

V březnu r. 2000 vysílala stanice Praha roz-hovor s proděkanem přírodovědecké fakultyprof. Bohumilem Jánským o jeho výpravěk pramenům Amazonky. Ten sdělil, že hojněpřitom používal zápisků a mapy trutnovskéhorodáka, jezuity Samuela Fritze.Tento misionářzemřel r. 1725 v redukci San Joachim. Za ko-munistické éry se o něm - z pochopitelnýchdůvodů - nesmělo mluvit, před vládou bolševi-ků nebyl příliš znám. K jeho faktickému „obje-vení“ došlo až teprve v posledních letech díkypřírodovědcům, jímž velmi posloužily Fritzovyzápisky. Na Krakonošově náměstí v Trutnověmu byla umístěna pamětní deska s textem:„Pater Samuel Fritz, SJ, nar. 9.4.1654 Trutnov,zemř. 20.3.1725 Jeberos, Peru. Jako jedenz prvních Evropanů splul Amazonku až k její-mu ústí do Atlantického oceánu a vytvořilprvní podrobnou mapu tohoto veletoku.“

Tolik k významu tohoto českoněmeckéhojezuity pro zeměpis. Nás ale zajímá duchovnístránka činnosti onoho trutnovského rodáka.Tu nepochopíme, dokud se nevžijeme do ba-rokní doby s jejím náboženským nadšením acíleným pěstováním ochoty obětovat všechnopro spásu duší, jít až do nejvzdálenějšíchkončin země s vyhlídkou, že už nikdy neuvi-dím svoji domovinu, jen proto, abych pomohlzcela neznámým lidem v pralese přijít donebe, které i jim Ježíš Kristus otevřel svojí kr-vavou obětí na Kalvárii. To byla láska, k nížnaše postmoderní éra se svojí sekularizova-nou kulturou nevychovává a nevede, láskak lidem, o nichž téměř nic nevím, láska podzorným úhlem věčnosti, kdy přinést jimJežíše Krista, Marii a nebe s vládouTrojjediného Boha patřilo k největším darům,jaký je možno poskytnout. To přesahuje našechápání, takové poselství nám zní stejněvzdáleně jako hudba galaxií.

Proto patří obrovský dík Otci JosefuKoláčkovi SJ, že se pokusil ve svém nedávnovydaném životopise tohoto trutnovského ro-

dáka přiblížit současnému člověku na základědochovaných pramenů nejen jeho vnitřní po-hnutky, ale také celkovou atmosféru českéhobaroka. Pro nás, milující bezpečí a pohodlíletů Boeingem a ubytování v hvězdičkovýchhotelích, je přímo neuvěřitelné, jak se mladíkněží Tovaryšstva přímo „drali“ o to, aby mohliodjet do jihoamerických misií, ačkoliv věděli,že půjde o cestu plnou nástrah a nebezpečí,při níž mají zhruba jen poloviční jistotu, že topřežijí. „Caritas Christi urget nos“ - láskaKristova nás pohání.....

Jezuitské misie jsou dokladem, že prvořadástarost o nebe přináší nakonec i požehnánípro život na této zemi. Indiánské redukce,které Tovaryšstvo vytvořilo v povodíAmazonky i jinde v Latinské Americe, bylyvzorem spravedlivého uspořádání společnos-ti, s jakým se v dějinách setkáváme jen vzác-ně, což musel uznat i tak velký nepřítel Církvejako Voltaire. Samuel Fritz se na jejich zřizo-vání horlivě podílel, sám také - jako ostatněvětšina jezuitů - bránil své chudé Indiány přednásilím bílých mocipánů, kteří je chtěli zajímatjako otroky. To všechno později zničili ve svénenávisti zednářští osvícenci v čele s portu-galským diktátorem Pombalem.

Samuel Fritz se této doby už nedožil.Dokumenty, předložené Otcem Koláčkem,však ukazují, že počátky novověkého proticír-kevního nepřátelství mocných tohoto světa, seuž tenkrát projevovaly. Osvícenské systematic-ké ničení víry nepřineslo jenom likvidaci jezuit-ských redukcí, znamenajících pro Indiányopravdové dobrodiní, ale vůbec všeho, čehokřesťanská civilizace dosáhla. Nacismus a ko-munismus jsou krutě hořkými plody tohoto vý-voje směrem od Boha. Trutnovský rodákSamuel Fritz nám připomíná starou pravdu,stále nemilou a nerado slyšenou, že jenomvíra, obrácení ke Kristu, je řešením. Protosv. Otec mluví o „nové evangelizaci“.

Radomír Malý

24 IMMACULATA

Sylvo, nechci ti dávat žádné moralizující po-učení o tom, jak by ses měla oblékat, myslímsi, že tomu ženy a děvčata rozumějí lépe, alepřesto ti chci něco říci. Zásadně se nedá nicnamítat proti střízlivé starostlivosti ženy o krásujejího zevnějšku. Bůh vložil do nitra mužei ženy přirozenou touhu líbit se. Předevšímžena má schopnost zušlechťovat se, aby se lí-bila. Je třeba však dodržovat správnou mírumezi „málo“ a „přespříliš“ starat se o tuto věc.

Křesťanská mravnost nebrání ženáma děvčatům, aby pečovaly o svou krásu vesprávných mezích svého stavu a bez přílišvelkých finančních výdajů. Kde je to u sluš-ných lidí v příslušné kultuře zvykem, je možnépoužít i umělé prostředky (líčidla, umělý účes,atd.). Nemá však přirozená krása mnohemvětší hodnotu, než nějaká vyumělkovaná?

Navíc pro dodržení správné míry je velmidůležitý motiv: zda se chce žena líbit svémumuži nebo jiným mužům, zda se děvče parádí

z bezmyšlenkovité touhylíbit se, tedy pouze z mar-nivosti, nebo aby se dob-ře vdalo, anebo z touhypo lehkomyslných zná-mostech.

Všechno, čeho je pří-liš, co je nápadné, extra-vagantní, se lehce stávápohoršením, tedy podně-tem k hříchu sobě nebojinému. Zvláště věci novéa neobvyklé působí dráž-

divě. Kde však nejde o neslušnost, není třebav případě pochybnosti usuzovat na hřích.

Neslušnost v oblečení je podle svého druhulehkým hříchem, a to proto, že může být zdro-jem pohoršení. Také podkopávání vlastníhostudu, a tím rozmnožená slabost v pokuše-ních, se nesmí podceňovat. Avšak v jednotli-vých případech se nedá říci s centimetremv ruce, co je hříšné a co není.

Je ale možné říci, že příliš hluboký výstřih,příliš krátké nebo průsvitné šaty, lehký plážo-vý oděv přímo na veřejnosti nadělá vždymnoho pohoršení. Je to dráždidlem k mno-hým vnitřním i vnějším hříchům. Avšak nejne-bezpečnějším bývá úmysl, který ženu k tako-vému oblékání vede.

Nebyl bych rád, kdybys chodila nevkusněoblečená, kdyby ses přestala starat o svůj ze-vnějšek, kdybys neměla pěkně upravenévlasy, ale ať je to s patřičným vkusem a ele-gancí. I když nemáš tolik peněz, které bys

Otče, už dávno se mi nestalo, abych se pohádala s mamkou. Koupila jsem si lehké letní šaty.Velmi se mi líbily a nebyly ani moc drahé. Podle mamky jsou příliš výstřední. Jsou prý příliškrátké a průsvitné. Říkala mi, že taková móda není pro slušné věřící děvče. Když si je obleču,budu prý příčinou pohoršení a dokonce hříchu pro nejednoho chlapce. Rozhodně budu zby-tečně dráždit Igora, a to bych si měla pořádně rozmyslet. Musím ti, otče, upřímně říci, že jsemneměla v úmyslu ani v nejmenším někoho pohoršovat, ale šaty se mi prostě líbily, i když jsoupodle mamky příliš moderní. Mne se takovámóda líbí. Jak bych si měla počínat dál?

foto: -jg-

25NEPOSKVRNĚNÁ

chtěla věnovat módě, přece můžeš vypadatvelmi vkusně, vždyť si umíš i sama něco ušít.

Na závěr mám návrh. Mohli byste si na tototéma popovídat ve vašem společenství a vy-zvat i kluky, aby se vyjádřili, jak si představujíděvče, které by se jim líbilo a přitom je nepo-

horšovalo. Také by neuškodilo, kdybyste zasevy, děvčata, řekla chlapcům, co si myslíteo jejich vkusu a oblékání. Pamatuji na vás,chlapci a děvčata, v modlitbě a při mši svaté.

P. Ladislav Csontos

Jednou, ještě za totality, zadala třídní učitel-ka v deváté třídě písemnou práci z českého ja-zyka na téma: „Co soudíš o náboženství?“Jedničku z písemky a zároveň i z občanky do-stala Zdeňka, která napsala: „Náboženstvív naší zemi je věc několika starých babiček,jejichž smrtí to skončí!“ Ale ještě v tom týdnu jíříká kamarádka: „Zdeni, nejela bys se mnoudo Frantovejch Lázní?“ Prej je tam nějaká mlá-dežnická bohoslužba.“ „To mě podrž! Říkášmládežnická? No, to jsem zvědavá. Samo, žejedu.“ Byly obě po příjezdu do FrantiškovýchLázní doslova šokovány, když vešly do koste-la a v něm plno mladých, kytary a zpěv a tenpáter (nynější biskup František Radkovský)mluvil, jak ještě mluvit nikoho neslyšely. Hltalykaždé jeho slovo. Cestou domů se domluvily,že příště pojedou zas. Za týden se vše opako-

valo, to už se obě připojily a některé písně zpí-valy s ostatními. A další týden přišla Zdeňkado sakristie a povídá: „Páter, pokřtěte mne.“Otec František jí vysvětlil, že potřebuje sou-hlas maminky k tomu, aby mohla začít kate-chumenát a že po výuce pak, bude-li matkasouhlasit (otce neměla), bude možno přikročitk žádanému křtu. Když Zdeňka doma řekla,na co potřebuje její souhlas, měla z toho mítmáma infarkt. Ale pak podepsala a v patřičnédobě byl potom ten žádaný křest.

Dnes je ze Zdeňky dobrá křesťanskámáma, její tři starší děti byly u prvního svaté-ho příjímání, chodí do náboženství, na boho-služby a jejich máma je šťastná, že smrtí ně-kolika starých babiček to v naší zemineskončilo...

Z deníku Otce Jana Topenčíka

Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří. (Př 14,1)

Moudrý se bojí a odvrací od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí. (Př 14,16)

Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce deptá ducha. (Př 15,13)

Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a k tomu nenávist. (Př 15,17)

Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora. (Př 15,33)

Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. (Př 16,18)

Lépe je bydlet v zemi pusté, než se ženou svárlivou a zlostnou. (Př 21,19)

Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král. (Př 22,11)

Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina dojde chvály. (Př 31,30)

Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není. (Pís 4,7)

Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. (Pís 8,4)

Náboženství je věc několika starých babiček

26 IMMACULATA

Drahé děti, kdybychom se ptali, ve kte-rém měsíci je příroda nejkrásnější, asi bynám většina lidí odpověděla, že v květnu.Všude v přírodě, ale i ve městech, v parcích,na zahrádkách nebo aspoň za okny vyrůsta-jí krásné květy nejrůznějších barev a velikos-tí. Kvetoucí stromy jako by byly oblečeny dopřekrásných sva-tebních šatů.Každý, i nejmenšíkvítek, když sena něj podíváme zblízka, je nádhernýmuměleckým dílem největšího umělce, naše-ho Nebeského Otce, který dává i polnímkvětinám takovou krásu, že ani nejslavnějšíkrál Šalomoun v celé své nádheře nebyl takoděn jako jedna z nich.

Tento nejkrásnější měsíc je zvlášť zasvě-cen Panně Marii. Všechna ta krása je jakoznamení, symbol krásy její duše a její mateř-ské lásky ke každému z nás. Konají se má-jové pobožnosti, ke kterým často děti i do-spělí přinášejí květiny z lásky k Panně Mariinebo jimi zdobí její obrazy a sochy. Zpívají semariánské písně, někde děti přednášejíbásně ke cti Panny Marie.

Panna Maria je nejkrásnějším květemv Boží zahradě. Ale i každé dítě je předPánem Bohem jako překrásný květ na jaře,jako kvetoucí strom, který má jednou dávatkrásné ovoce.

Ale my ještě nejsme u cíle jako PannaMaria. Květy mohou být napadeny nějakými

škůdci, napříkladčervy nebo plísnínebo být poniče-ny náhlým noč-

ním mrazem. A je po kráse. Takovými škůdcinebo mrazem jsou hříchy. Anebo může kvě-tina zvadnout nebo úplně zahynout, když jizapomněli zalévat. Takovým zaléváním jepravidelná modlitba, účast na mši svaté, při-jímání svátostí. Jinak by se duše brzy podo-bala zvadlému, uschlému květu.

Zahrada se vzácnými květinami nebo ovo-cem musí být ohrazená, aby ji nějaká zvířa-ta nebo zlí lidé nezpustošili. Se stejnou, anoještě větší pečlivostí chraňme krásu svéduše. Mějme sílu a statečnost okamžitě vy-pnout televizi, když je tam něco, zač bychomse museli stydět, kdybychom se na to dívali.I když je to lákavé. Vždyť jídlo, které je jedo-

27NEPOSKVRNĚNÁ

vaté, také nebudeme jíst, i kdyby vypadalovelmi lákavě. Se stejnou rozhodností zahoď-me časopis, ve kterém jsou takové věci.Nechoďme s kamarády, kteří navádějí k ně-čemu zlému. Je přísloví: „Řekni mi, s kým sestýkáš, a já ti povím, jaký jsi.“

Co by se stalo, kdyby někdo otrhal květyz ovocného stromu, protože se mu líbily?Zakrátko by uschly, byl by z nich jen ošklivýodpad a nikdy by z nich nemohlo vyrůstovoce. Tak to vypadá s člověkem, kterýnedbá na Boží přikázání. Chraňme svouduši před hříchy, aby všechno to krásné,dobré a radostné, co v ní Pán Bůh pěstuje,mohlo vyrůstat, dozrávat a přinášet ovocepo celý život zde i na věčnosti.

Pán Bůh nás má nesmírně rád, a proto sipřeje, abychom byli krásnými květy, aby-chom se aspoň trošku podobali Panně Marii.A ona nás miluje jako své děti a chce námk tomu neustále pomáhat. Modleme se k níčasto. I když jsme šťastní, i když nás něcotrápí. I když nás nějaké pokušení láká ke hří-chu. U ní najdeme mateřskou lásku a pomock vítězství vždycky, nyní i v hodinu smrti naší.

S přáním krásného a požehnaného měsí-ce Panny Marie a radostné přípravy naprázdniny, které už jsou blízko, Vás všechnysrdečně zdraví

VášP. Bohumil Kolář

Lesklý kovIstý 30-ročný murár, pracujúci na renovácii starého domu vo Friburgu,

zažil zaujímavú skúsenosť s medailou, ktorú našiel na povale tohotodomu:

Podľa ľudovej zvyklosti vo Švajčiarsku medaile kladú na povaly domov,ako ochranu stavby i jej obyvateľov. Pri oprave domu murár zbadal lesklýpredmet na druhom konci povaly a zo zvedavosti podišiel k nemu v domnien-ke, že je to peniaz. V tom okamihu, ako dvíhal lesklý kov, časť podlahy, kde predtým stál,sa s veľkým rachotom prepadla. Neskôr spomínal, že mu to vtedy tak vyrazilo dych, že ne-vládal ani odpovedať na vystrašené volanie svojich kamarátov.

Keď sa zvírený prach usadil, murár videl aké mal veľké šťastie. V zrúcaninách plnýchželezných drôtov by ho nečakalo nič dobrého. Pozrel na malý kovový predmet, ktorý eštestále držal v ruke. Bola to medaila Matky Božej. Svojim kolegom povedal: „Teraz chápem,že pre mňa je táto príhoda znamením. Som síce katolík, ale cirkvi som veľmi neveril. Terazmi je však jasné, že na Pána Boha neslobodno zabúdať. Život nám nepatrí...“

Od tejto udalosti spomínaný mladý murár nosí medailu neustále u seba a priznáva:„Zakaždým keď sa pozriem na medailu, spomeniem si na Pána Boha a Pannu Máriu.“

Kňaz Larrieu z Friburgu príhodu komentoval takto: „Ak mi niekto povie, že ide o čistúnáhodu, s úctou si ho vypočujem, osobne si však myslím, že tu je v hre nadprirodzenýzásah Matky Božej.“

Zázračná medaila na povale starého domu mala poskytnúť ochranu obyvateľom voFriburgu. Zachránila aj mladého robotníka a posilnila jeho vieru.

K. M. Harrer, Erlebnisse mit der Wunderbaren Medaile heute, Heft 12

28 IMMACULATA

Příběh mého životaTento skutečný příběh mého života se udál v roce 1945 v době druhé světové války. Tehdy mi

bylo 9 let. Bydlel jsem se svými rodiči v malé vesnici Horné Lefantovce, okres Nitra v rodinnémdomku.Ten večer se sešla celá naše rodina a jako už mnohokrát jsme se společně modlili svatýrůženec za ukončení války. Naše maminka byla velkou ctitelkou Panny Marie a my všichni jsmejejí lásku k Matce Boží sdíleli. Ten večer vzplanuly prudké boje a náš rodinný domek byl nále-tem zasažen. Po tomto úderu jsem utrpěl smrtelný úraz hlavy. Nejevil jsem známky života a mojirodiče mne s pevnou vírou v mé uzdravení odvezli do vzdálené nemocnice.

Po ukončení války mne rodiče marně hledali po všech okolních nemocnicích, byl jsem ne-zvěstný, pokládán za mrtvého. Kněz v naší vesnici odsloužil za mne mši svatou jako za zem-řelého. Moje maminka jako jediná věřila, že jsem živ, že mne najdou živého. Její velká láskak Matce Boží upevňovala její víru v můj život a byla hnací silou pro mého tatínka, který nepře-stával objíždět všechny nemocnice. Při modlitbě za záchranu mého života, prolévala svými sl-zami svatý růženec s pevnou nadějí, že její prosby budou vyslyšeny. Prosila mého otce, kterýse již vzdal naděje, že mne kdy živého uvidí, aby navštívil poslední nemocnici v našem kraji,kde ještě nebyl. A tehdy se to stalo, v té poslední nemocnici mne tatínek objevil.

Já jsem se po třech měsících stále častěji probíral z bezvědomí a vždy jsem uviděl u mé po-stele dvě řeholní sestřičky, jak se nade mnou s velkou láskou, obětavostí a trpělivostí skláněly.Na jejich radostné, usměvavé tváře nikdy nezapomenu. Po mém zázračném uzdravení jsem sivroucně přál, pokud se ožením a budu mít dcerku, aby i ona byla Bohem povolána k této svatéslužbě a stala se řádovou sestrou. Oženil jsem se, dcerky se mi narodily dvě, obě jsou již vdané,mají již své děti a jsou mojí velkou radostí a oporou v mém životě. Náš dobrotivý Bůh měl s nimijiný záměr. Přesto mou prosbu vyslyšel, když před několika lety jsem se seznámil v kosteles jednou mladou, zbožnou dívenkou. Sedávali jsme spolu v jedné lavici. K mému velkému úžasumi po čase oznámila, že odchází ze světského života do kláštera, následuje Boží hlas a zcelase odevzdá službě našemu Pánu. Odcházela nepochopena svými rodiči, ale pevná ve svém od-

hodlání a s mojí otcovskou podporou.Dnes již je Marie Kristýna řádovousestrou a já se nepřestávám za nimodlit k Bohu, za Jeho moudré vede-ní našich cest, převelkou dobrotua lásku, kterou nám prokazuje nakaždém kroku. Přeji sestře Marii, abyji Bůh nepřestával žehnat a provázel jipo celý její život svou milostí.

Maria, Matka Boží, stojí vždy poboku Kristově, je spoluvykupitelkoua prostřednicí milostí, nikoliv skrzesebe, nýbrž skrze lásku k Bohu, a tutolásku nám prokazuje svou otevřenounáručí a vědomím, že naše prosby vy-slyší, ochrání nás od všeho zléhoa Její přímluva u svého Syna a naše-ho milovaného Pána bude vyslyšena.

Pavelilustrační foto: -jg-

V říjnu minulého roku jsem měla nehodu. Jelajsem na kole a srazil mě kamion. Přežila jsems četnými zlomeninami. Během rekonvalescence,která stále trvá, ale zvláště v nemocnici, jsem po-ciťovala velkou přímluvu Panny Marie. Slíbilajsem, že Jí veřejně poděkuji za uzdravení a zaspoustu milostí, kterých se mi neustále dostává.

Děkuji Ti, Maminko. Děkuji také všem, kteří mipomohli v nejtěžších chvílích svojí přítomností čimodlitbou.

vděčná Dagmar Horňáková

V loňském roce mi byl nabídnut k odkoupenístátní byt, ve kterém více jak dvacet let žiji. Ocitlajsem se v tíživé situaci, jak si zajistit hmotné pro-středky na koupi bytu. Vše jsem vložila do rukouBožích a naší Nebeské Maminky Panny Mariev modlitbě novény k Panně Marii zázračné meda-ilky. (Od roku 1996 jsem zapsána v knizeRytířstva Neposkvrněné. Od té doby neustálenosím zázračnou medailku a vzývámNeposkvrněnou slovy modlitby na medailce.) Méprosby nezůstaly bez výsledku, vše se zdárně vy-řešilo.

Proto chci s velkou vděčností vroucně poděko-vat Panně Marii za vyslyšení mých proseb, za Jejímilosti a přímluvu u Nebeského Otce a u JejíhoSyna, Ježíše Krista.

Děkuji také sv. Josefovi, našemu přímluvci nanebi a ochránci na zemi.

Marie, Zlínsko

Dceři našich přátel se narodil před osmi letykrásný chlapeček. V rodině bylo plno radosti, alebrzy se zjistilo, že děťátko má těžkou vrozenouvadu ledvin. Po velkých útrapách a strádání mladémaminky i celé rodiny, když mělo dítě rok - zem-řelo. Bolest byla o to větší, že i mladá maminkav té době přechodila těžký zánět vaječníků - ná-sledek nemožnost dalšího otěhotnění. Pro mladémanžele to byl velmi těžký šok, ale nevzdávali senaděje. Jezdili na kliniku na různá vyšetření a zá-

kroky. Mladá žena prodělala několik operačníchzákroků včetně tří pokusů o umělé oplodnění.Bylo to několik let zoufalých pokusů o vše možnéi nemožné. Zdraví i nervová soustava mladé ženybyly podlomeny.

A tehdy jsem se odvážila do toho zasáhnout.Nešťastné a nyní již nemocné mladé ženě jsemřekla, že lidské možnosti a faktory selhaly, ale PánBůh je všemohoucí. Tato rodina byla „ve vířevlažná“. Dívali se na mne všichni s mírným údi-vem - možná i úsměškem, ale tato mladá žena měposlouchala a s úctou si vzala „zázračnou medail-ku“ Panny Marie. Poslouchala mě ve všem - zane-chala všech pokusů o otěhotnění. Žila tichým ži-votem a několikrát s manželem navštívili poutnímísta Velehrad a sv. Hostýn.

A pak k údivu zdravotníků i celé rodiny tatomladá žena čekala děťátko. A navzdory všem pro-gnózám a podezřením se narodila krásná zdraváholčička. Ke svátku křtu se v kostele shromáždilacelá velká rodina - včetně tety, strýce a nevěřícíchsynovců - a všichni to cítili jako velikou slavnost.Pak byla hostina, na které tato mladá, šťastná ma-minka chodila v krásných dlouhých šatech, nakrku měla drahý tepaný zlatý řetízek a na něm -nelesklou, zašlou od slzí a ohlazenou od rukou -„zázračnou medailku“ Panny Marie. Bylo to k té„parádě“ nezvyklé a ptali se jí: „Co to tam máš natom řetízku?“ A mladá, šťastná matka vroucímhlasem odpovídala: „Zázračnou medailku PannyMarie.“ A každý překvapeně pokýval hlavou. Pakse tato mladá matka obrátila ke mně a říká: „Teto,tebe a mne to nepřekvapuje... Ave Maria.“

V kostele, u sochy Panny Marie Lurdské, sedě-la u rakve svého prvního děťátka bolestí zlomenátato maminka. Přesně za sedm let na tomto místěstála opět - plna radosti a naděje při křtu své zdra-vé holčičky.

Ave Maria!Ludmila Č.

Chtěla bych vyjádřit své poděkováníNeposkvrněné Panně Marii za ochranu a pomocpři operaci a po ní. Jsem maminka čtyř dětí škol-ního věku a z operace a jejího výsledku jsem mělavelký strach. Pobyt v nemocnici byla jedna velkámodlitba o trpělivost a vše vydržet.

29NEPOSKVRNĚNÁ

30 IMMACULATA

Chci vzkázat všem: věřte z celého srdcev pomoc Panny Marie a Její mocné přímluvěu Božího Syna, budete jistě vyslyšeni!

Helena z východních Čech

Chtěla bych veřejně poděkovat naší NebeskéMatičce za mimořádnou ochranu mé dcery při au-tonehodě. Vracím se o několik let zpět, kdy mizemřela maminka. Po jejím odchodu jsem sesvými dětmi vyklízela její domek, abychom hopřipravili k prodeji. Každý dostal něco po babičcena památku. Moje vdaná dcera si též odváželaautem nějaké věci. Mezi jinými také obrázekPanny Marie. Při jízdě z kopce potkala kamion.Vjela na okraj silnice a tam, na drobném štěrku,dostala smyk. Auto se stalo neovladatelné. Vjelodo protější meze, tam se obrátilo vzhůru koly,znovu se přetočilo a dopadlo zpět na kola, na sil-nici. Všechny věci, které vezla, jí přitom létalykolem hlavy rozbitými okny na silnici. Též těžkýželezný kastrol, hydraulický zvedák a jiné. Dcerabyla v šoku. Když se vzpamatovala, zjistila, co sestalo. Podívala se na zadní sedadlo a tam ležel ne-dotknutý obrázek Panny Marie. Byla to určitěOna, která držela nad dcerou svůj ochranný plášť,že nehoda skončila pouze lehčím zraněníma šokem dcery. I když na autě byla větší škoda, coje to proti životu a zdraví člověka.

Panno Maria, tisíceré díky! Děkuji též za uzdra-vení syna a všechny ostatní vyslyšené prosby.Matičko Boží a Maminko naše, buď stále našímocnou přímluvkyní. My Tě máme rádi!

Ludmila P. z Moravy

Chci veřejně poděkovat Panně Marii za naroze-ní vnučky. I když dceři radili, aby si dítě nechalavzít, aby šla na potrat, že už děti má, neudělala to.Modlila jsem se za ni i za to děťátko k Panně Mariia ke sv. Zdislavě a byla jsem vyslyšena. DíkyMatičko, díky za všechny dary a ochranu. Prosímdále za dar víry, která je u mé dcery slabá, neboťkřesťanství nepraktikuje.

Matičko Boží, svěřuji Ti ji a prosím o Tvoupomoc, ochranu a přímluvu.

Marie B., severní Čechy

Děkuji velice, naše milá Ochránkyně, PannoMaria, za vyprošení tolika milostí nám všem. Propovzbuzení ostatním uvádím, že díky Její pomoci

se zbavil náš tehdy nezletilý syn drogové závis-losti, naše manželství se nerozpadlo a jsme spolurádi, můj bratr nepřišel o byt. Obdrželi jsmemnoho milostí, které je obtížnější dokumentovat,a stále je dostáváme.

S radostí děkuji a stále prosím o pomoc, abysnás, svatá Panno Maria, všechny přivedla domů.Děkuji Pánu Ježíši za lásku, s kterou jsi nás svěřilsvé Matičce.

DM

Děkuji za uzdravení z mé nemoci, kdy mi pras-kl nádor na močovém měchýři. Vše jsem odevz-dávala v modlitbě růžence do rukou Božích. Pooperaci je vše v pořádku.

Marie Jakšíková

Chtěla bych tímto dopisem poděkovat našíNebeské Mamince, Panně Marii, za všechny mi-losti a vyslyšené prosby. V roce 2000 začaly méhomanžela bolet nohy. Na začátku tomu nevěnovalpozornost, ale situace se zhoršovala. Začal ztrácetrovnováhu a chytaly ho velké křeče do nohou.Měli jsme naplánovanou cestu na pouť do Lurd.Velmi se té cesty bál, ale přesto všechno jel. Cestui přes velké obtíže absolvoval celkem dobře. Popříjezdu domů navštívil lékaře, který mu zjistilvelké výrůstky na páteři. Musel jet do olomouckénemocnice na operaci. Velmi jsme se toho báli.Dala jsem mu s sebou zázračnou medailku PannyMarie. Já jsem v den jeho operace dala za něhosloužit mši svatou a celý den jsem se modlila.Operace dopadla dobře, ale nohy necítil. Báli jsmese, že ochrne. Ale pak se to zlepšovalo a za třitýdny nám ho dali domů. Doma ho navštívil náškněz, otec Jiří, který mu udělil svátost nemocnýcha společně jsem se modlili za uzdravení. Teď seučí chodit o berlích. Věříme, že našel uzdraveníu Matičky Lurdské, která nad ním držela svouochranou ruku.

Vzdávám chválu a díky za všechnu pomoca prosím o další Boží ochranu pro manžela a celounaši rodinu.

Zdenka Gajdošíková

Nebeská Matičko, omlouvám se, že jsem Ti slí-bila poděkování a činím tak až nyní. Mám čtyřiděti, dva chlapce Jarouška a Vojtíška a dvě holčič-ky Martinku a Lidušku. V době před mým těho-

31NEPOSKVRNĚNÁ

tenstvím jsem strávila čtyři měsíce v nemocnici.Měla jsem nemocné plíce. Musela jsem denně uží-vat léky a v prosinci jsem zjistila, že jsem těhotná.Vzhledem k dennímu užívání léků mi lékaři dopo-ručili interrupci. Poukazovali na to, že dítě budemongoloidní. Prosila jsem Neposkvrněnou PannuMarii o pomoc. Jednou jsem měla sen. Přišla kemně malá holčička a říkala, že nechce být nekřtě-ňátko, ale chce poznat bratříčky, sestru a celý svět.Lékaři na mě naléhali, abych k interrupci svolila.Neposkvrněná Panna Maria mi ale dala sílu a dítě-ti zdraví. 17. srpna roku 1998 se narodila zdraváholčička Liduška. Děkuji všem, kteří se za násmodlili.

Panno Maria, Matičko naše, děkuji!Ludmila Cimermanová

Děkuji Ti, Panno Maria, za vyslyšení všechmých proseb za zdraví a obrácení k Bohu mýchvnoučat a dětí, a také za Tvou ochranu, kterou při-pisuji Tvojí zázračné medailce, kterou nosím stálena krku.

Maminko Nebeská, ochraňuj nás i nadále, buďstále s námi.

Marie, Podvorov

Chci poděkovat Pánu Bohu a Panně MariiUstavičné pomoci za uzdravení. Během čtyř letjsem prodělala pět operací. Ta poslední byla velicetěžká. Zůstaly sice jisté následky, ale dá se s nimižít. Opatruj Matičko nadále mě a celou rodinu. Dejnám sílu, zdraví, veď nás cestou víry a ochraňujnás, abychom s Tebou všechno snášeli lépe.

Za vše z celého srdce děkujeBohuška z Kyjovic

Vážení, jsem dlouholetá odběratelka časopisu„Immaculata“ a nikdy neopomenu přečíst stať„poděkování“. A tak jsem již v minulosti chtělatouto formou poděkovat Panně Marii, ale nyní sepřidala ještě jedna milost. Obě mi připadají jakozázračné.

V prvém případě šlo o zbavení se závislosti nakouření, kdy jsem již byla zcela nešťastná, ale po-moci jsem si neuměla. Nikdy jsem se o přerušenínepokusila, protože jsem věděla, že toho nejsemschopna. Pak jsem po dlouhé době opět vyhledalazpovědnici a začala chodit ke svátostem. Od téchvíle jsem přestala kouřit a již se k tomu nikdy

nevrátila. Když se okolí divilo, někdy i obdivova-lo, nikdy jsem nepřipustila, že bych snad na tomměla zásluhu já. Cítila jsem velkou pomoc PannyMarie.

Druhá událost se odehrála letos v postní době,kdy byl můj muž přijat do katolické církve.Původně evangelík, pokřtěný, konfirmovaný, sluš-ně znalý Písma svatého, který postupně tyto pozi-ce opustil a jeho víra byla na ústupu. Celá létajsem při modlitbách opakovala „prosím o jeho ob-rácení“. Asi před dvěma lety začal projevovatzájem státi se katolíkem. Nakonec jsme oslovilikněze, pražského minoritu, kterého si sám vybral.Díky jeho laskavosti a velkému nadšení pro Kristaa Pannu Marii, proběhl jeho vstup a sv. biřmovánípřed Velikonocemi.

Oba děkujeme Panně Marii za udělené milostia vyslyšení.

Doc. Dr. E. V., Praha

Svou vděčnost vyjadřují také: Marie Zoufalá,Peter Brindza, manželé Krňávkovi, BoženaMachová, Eva Caládková, Marie Minářová,Kristína Lakotová, Jaroslava Bukovská, MarieŠmuková, Lubomír Kopeček, Marie Langerová,A. Dostálová, Božena Chocholatá, AnnaHniličková.

O modlitbu prosí: Kateřina Čadová, JaroslavKozel, Vlasta Holečková, R. Fojtíková, LudmilaFilipová.

Poznámka:Na nepodepsané dopisy a příspěvky bohužel

nemůžeme reagovat (pouhé jméno je také ano-nym). Prosíme proto dopisovatele, aby ve svýchdopisech vždy uváděli celou svou adresu, kteroupovažujeme za důvěrné sdělení. Pro případnézveřejnění uveďte, jak máme váš příspěvek po-depsat (nejlépe celé jméno, např. Jan Novák,Brno). Děkujeme za pochopení. Poděkovánía prosby o modlitbu zveřejňujeme bezplatně,avšak redakce si vyhrazuje právo výběru přís-pěvků dle vlastního uvážení.

32 IMMACULATA

Každého 13. dne v měsíci od května do října

Fatimsko - Loretánské dny

kkoosstteell ssvv.. JJaannůů vv BBrrnněě

14.30 Výstav Nejsvětější Svátosti

15.00 Radostný růženec

15.30 Mše svatá

- eucharistický průvod

- svátostné požehnání

- průvod do lorety se sochou Matky Boží

- bolestný a slavný růženec v Loretě

srdečně zvou brněnští minorité

POUTĚ V ROCE 2001:Neděle 6. 5. Pouť k Panně Marii, Prostřednici všech milostí - mše sv. v 800 a v 1000 hod.

za účasti P. Adama Ruckeho - spirituála olomouckého kněžského seminářeNeděle 27. 5. Pouť k svátku Navštívení Panny Marie - mše sv. v 800 a v 1000 hod.Neděle 17. 6. Pouť k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie - mše sv. v 800 a v 1000 hod.

za účasti P. Stanislava ZwrtkaSobota až středa 30.6.-4.7. Františkánské setkání mládeže (5. FSM)Neděle 12. 8. Pouť ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie - mše sv. v 800 a v 1000 hod.

za účasti J. Em. kard. Joachima MeisneraNeděle 26. 8. Pouť členů M. I. k Panně Marii Královně - mše sv. v 800 a v 1000 hod.Neděle 9. 9. Pouť ze svátku Narození Panny Marie - mše sv. v 800 a v 1000 hod.

Neděle 16. 9. Hlavní pouť: Panny Marie Sedmibolestné - mše sv. v 700, 800, 1000, a v 1130 hod.Slavnou mši sv. v 1000 hodin slouží Otec biskup František Václav Lobkowicz, ordinář Ostravsko - opavské diecéze

Neděle 7.10. Růžencová pouť - mše sv. v 800 a v 1000 hod.Neděle 4.11. Dušičková pouť - mše sv. v 800 a v 1000 hod.

za účasti J. M. opata Evžena Martince, OSA Neděle 9.12. Pouť k Neposkvrněnému Početí Panny Marie - mše sv. v 800 a v 1000 hod.

za účasti O. provinciála ThLic. Stanislava Grynia, OFMConv.Pondělí31.12. Děkovná mše sv. na zakončení občanského roku 2001 - mše sv. ve 2300 hod.

Cvilín u KrnovaBratři minorité vás srdečně zvou na poutě k Panně Marii Sedmibolestné na Cvilíně u Krnova:

Od 1. května do 4. listopadu jsou mše svaté slouženy každou neděli i sobotu v 1000 hod.Zájemce o skupinové poutě v jiných termínech prosíme, aby předem ohlásili termín své návštěvy na adresu:

Konvent minoritů, Štursova 85/2, 794 01 Krnov;tel.: 0652 /711 799 nebo 0608 888 270

33NEPOSKVRNĚNÁ

● Církev nabízí manželům pomocBiskup v rakouském Feldkirchu mons. Klaus Kuengvydal pastýřský list, věnovaný manželům. V něm upo-zornil, že církevně uzavřené manželství, dnes podce-ňované, má lepší předpoklady být manželstvím do-brým a trvalým za předpokladu, že oba partneři budouvyužívat pomoci, kterou jim Kristus a církev nabízejíve svátostech. Pokud oba přijímají tyto dary nebes,zvláště svátost smíření a Eucharistii, s vnitřní ochotouneustále se měnit k lepšímu, musí se to nutně projeviti ve vzájemném vztahu obou partnerů.

Information FMG 11/2000● Okultismus a novopohanství v NěmeckuBerlínský specialista na problematiku paralelních ná-boženství Hans Dieter Zimmermann a historičkaMargitta Fahrová spolu s dalšími odborníky upozorňu-jí na nebezpečný vzrůst satanských kultů a sektv Německu. Přispívá k tomu i popularita heavy-metal-lových rockových skupin a jejích koncertů, které častovedou až k přímému uctívání satana. Spolu s tím se na-bízí také kult starogermánských bohů, stále častěji seobjevují hlasatelé hesla „Odin místo Ježíše“. Zvýšenýzájem o starogermánské pohanství je novinkou v dosa-vadním okultním hnutí. Tento trend má těsnou souvis-lost s neonacistickou pravicově extrémistickou scénou,což není náhodné, neboť ideologie německého nacis-mu vycházela rovněž ze starogermánského pohanství,které chtěla oživit a nahradit jím křesťanství.

Tag des Herrn 48/2000● Vyznamenán za záchranu ŽidůPolský katolický kněz z řádu Oblátů NeposkvrněnéhoPočetí P. Marie Ludwik Wrodarczyk obdržel letosv dubnu posmrtné vyznamenání „Spravedlivý mezinárody světa“, které stát Izrael uděluje těm, kdo s na-sazením vlastního života pomáhali za druhé světovéválky pronásledovaným Židům. Otec Wrodarczykjako farář v Okopech organizoval ve velkém rozsahuúkryty pro Židy, sám na faře ukryl dva chlapce vevěku mezi 15 a 18 lety. R. 1943 byl zavražděn postrašlivém týrání ukrajinskými nacionalisty.

GN 10/2001● Hrdinství dcery španělského expremiéraDcera bývalého španělského předsedy vlády AdolfaSuaréze Marian Suaréz byla vyznamenána mimovlád-ní organizací „Accion Familiar“. Nemocná rakovinoua současně těhotná odmítla přijmout léky, které by jímohly pomoci, ale zároveň by zabily její počaté dítě.Manželka současného premiéra Aznara o ní řekla:

„Stala se krásným a výmluvným svědkem, získala siobdiv všech Španělů.“

GN 12/2001● Co je to „Chléb života“?Jedná se o duchovní společenství cca 200 lidí různýchnárodností působící celkem v 30 zemích. Jeho cílemje žít spolu s nejchudšími kolem eucharistickéhoKrista. Jsou mezi nim manželé i celibátníci, laicii kněží. Všude, kde působí, se zaměřují na vyhledává-ní problémových osob: bezdomovců, rodinných pří-slušníků uvězněných osob, psychicky nemocných,prostitutek, alkoholiků atd.

GN 51/2000● Moskevský „Dům Marie“Tak se nazývá v hlavním městě Ruska charitativní stře-disko katolické církve, vedené slovenským knězemOtcem Jánem Hermanovským a financované ze zahra-ničí. Jeho služeb využívají důchodci, invalidé, bezdo-movci a také osoby z vícedětných rodin. Situacev Rusku je velmi zlá, neboť mnoho penzistů dostávádůchody jen sporadicky (stát prý nemá peníze), mnohozaměstnaných občanů též nedostává plat. Ti všichnirádi alespoň občas využijí této velkorysé nabídky ka-tolické církve. V Domě Marie se denně podává obědo třech chodech 150-160 lidem. Současně s touto cha-ritativní aktivitou se zde pěstuje mariánská spiritualita,která je taktním způsobem nabízena všem klientům to-hoto zařízení. Ti jsou informováni o mariánských zje-veních ve světě, především ve Fatimě a v Medjugorjea připomíná se jim Maria jako Matka, která každéhomá ráda a každému chce poskytnout pomoc.

Podle pramenů -rm-● Sestry Karmelitánky organizují ve dnech od 23. -27.06.2001 exercicie pro děvčata od 18 - 25 let(mohou být i starší, pokud jim nebude vadit věkovýrozdíl). Kontakt: Sestry Karmelitánky, Mariánskénám. 56, 76314 Zlín - Štípa; tel.: 067/7914262.

● Kongregace Dcer Božské Lásky nabízejí péčio dívčí mládež, organizují duchovní obnovy a adorač-ní setkání každou druhou sobotu v měsíci. Kontakt: S. M. Filoména, Kongregace Dcer Božské Lásky,Rooseveltova 47, 74601 Opava; tel.: 0653/621284.

● Rekolekce pro mladé může za účelem rozpoznánípovolání k zasvěcenému životu se uskuteční ve dnech2.-5.7. a pak 5.-9.8. v Jihlavském klášteře minoritů.Kontakt: o. Marek Duda, Kosmákova 45, 586 01Jihlava, tel.: 066/ 730 36 04.

ZZPPRRÁÁVVYY

34 IMMACULATA

Vatikánský rozhlas vysílá pro Vás denně na středních vlnách 1530 kHz a na krátkých vlnách 6245 kHz (49m)

* česky v 5.10 hod a v 19.30 hod * * slovensky v 5.25 hod a v 19.45 hod *

*Radio PROGLAS - sv. Hostýn 90,6 MHz, Brno 107,5 MHz, Praděd 93,3 MHz*

Immaculata - Neposkvrněná(dvouměsíčník) 3/2001, ročník X.

ISSN 1210-5732

S církevním schválením brněnskéhobiskupa Mons. Vojtěcha Cikrlehoč. j. 868/94 ze dne 4. dubna1994.

Registrační značka: MK ČR 6202.

Vydávají: Bratří minorité

Nakladatelství:Konvent minoritů v Brně.Redakce si vyhrazuje právo měnitnadpisy a zkracovat příspěvky.Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

Bankovní spojení: Union banka, a. s.,Brno, číslo konta: 91400033 / 3400

Bezhotovostní platby vždy opatřtevar. symbolem, což je vaše IČP.

CCeennaa ssee rroovvnnáá vvýýrroobbnníímm nnáákkllaaddůůmm ttjj.. 1100 KKčč//11vvýýttiisskk ((++ 88 KKčč ppooššttoovvnnéé aa bbaallnnéé)).. Předplatné na rok 2001: Dobrovolné dary.

Tyto je možno zasílat na adresu:Konvent minoritů v BrněMinoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata@iol.cz ;tel.: 05/ 42 21 56 00

Čtenáři ze Slovenska mohou posílat předplatné na adresu:Kláštor Minoritov, Košická 2, 054 01 Levoča

Poštovní poukázkou typu C (žlutou) s poznámkou „předplatné Immaculaty“ v rubrice „zpráva pro příjem-ce“. Dle našich finančních možností budeme posílat náš časopis i těm, kdo nemají dostatek finančních pro-středků k úhradě předplatného a o časopis si požádají. Z důvodu nečitelnosti adres nemůžeme mnohdyVaši korespondenci vyřídit. Prosíme Vás proto o čitelné psaní. Děkujeme.Zprávy týkající se změny v distribuci časopisu prosíme i nadále posílat na naši adresu v Brně. Stálé před-platitele prosíme, aby při poštovním styku s námi uváděli číslo vytištěné v levé horní části svého adresníholístku za zkratkou „IČP“, nebo aby nám poslali svůj adresní lístek, který obdrželi spolu s naším časopisem.

Všem dobrodincům, kteří přispěli finančním darem na krytí výrobníchnákladů, vyjadřujeme srdečné Pán Bůh zaplať.

Prosíme všechny čtenáře, kteří obdrží náš časopis, aby jej zapůjčili také svýmpřátelům a známým, a takto umožnili Neposkvrněné získávat srdce lidí pro Ježíše.

Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se tě ujala. Ode-vzdej se s důvěrou do jejích neposkvrněných rukou a staň se jejím rytířem. Pokud serozhodneš, požádej o zapsání do knihy Rytířstva Neposkvrněné v Národním centruMI, Minoritská 1, 602 00 Brno. Ve své žádosti uveď svou adresu, datum narození,datum prvního sv. přijímání (rok) a nakonec připoj svůj vlastnoruční podpis.Členství v MI se navzájem nevylučuje s členstvím v jiných mariánských sdruženích.

OBSAHLáska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3Ze života sv. Františka z Assisi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4Petr našich dnů - Život jako povolání . . . . . . . . . . . . . . . 6Průvod Božího Těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8K Synu svému nás doprovoď... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9Zázrak přetrvávající staletí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10Neznámá čínská mučednice pro Krista . . . . . . . . . . . . 12Miluj mne takový jaký jsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Křesťanská ekologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14Pokoj se stvořením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15Generální kapitula minoritů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16Blahoslavení minorité. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17Chrám navštívení Panny Marie ve Frýdku. . . . . . . . . . . 18Redemptoristé ve Frýdku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19Bez lásky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20Udělala jsem něco hrozného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21Krkonošský rodák na Amazonce . . . . . . . . . . . . . . . . . 23Rozhovory se Sylvou - Pohádala jsem se s Mamkou . . 24Náboženství je věc několika starých babiček . . . . . . . . 25Nejvzácnější květy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Lesklý kov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Příběh mého života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29Zprávy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32-33

Zveme všechny mladé k prožití dnů radosti, modlitby,společenství a zamyšlení nad sebou sama a nad svým živo-tem. V programu budou kromě jiného setkání se zajímavý-mi lidmi, trampování a koncerty hudebních kapel.

* příspěvek za účast 300 Kč,- * ubytování zajištěno(nutný spacák a karimatka) - letos možnost noclehu vevlastním stanu * přihlásit se je možno do 20.6.2001 naadrese: o. Miro, Konvent Minoritů, Masarykova 39, 746 01 Opava, tel. 0653/ 21 28 07, mobil 0604 206 623* po přihlášení obdržíte podrobnější informace (prosíme, uvádějte svou přesnou adresu).

POKOJ a DOBRO!srdečně zvou bratři minorité a přátelé

30.6 - 4.7.2001 Cvilín u KrnovaFRANTIŠKÁNSKÉ SETKÁNÍ MLÁDEŽE

(5. FSM)

foto

:-jg

-

foto: bB