Komplexní geriatrické hodnoceníVelké geriatrické syndromy

Mgr. Petra Zimmelová, Ph.D.

POSOUZENÍ FUNKČNÍHO STAVU, CGA, EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Nárůst počtu starých osob v populaci má za následek zvýšené nároky na zdravotnické a sociální služby

Zdravotní problémy a obtíže se tak prolínají s problémy psychosociálními

CGA

V geriatrické medicíně se začal uplatňovat nový přístup, nazvaný „komplexní geriatrické hodnocení“ (Comprehensive Geriatric Assessment - CGA)

V ČR se užívá označení funkční geriatrické vyšetření (FGV)

CGA

ZDRAVOTNÍ STAV ORGANISMU

CHOROBY A SYMPTOMY

FUNKČNÍ STAV A VÝKONNOST FUNGOVÁNÍ

tělesné

duševní

zdatnost

rovnováha, chůze

ADL a výkonnost (performance)

kognitivní schopnosti

nálada a satisfakce

prostředí a sociálně-ekonomické faktory

náročnost prostředí

bezpečnost prostředí

sociální siť

ZDRAVÍM

PODMÍNĚNÁ KVALITA ŽIVOTA VE STÁŘÍ

CGA – komlexní geriatrické hodnocení

služby

ekonomické podmínky

CGA

Vícerozměrná specifická metoda Kromě zdravotního stavu hodnotí i psychosociální

problémy a celkové funkční schopnosti Umožňuje celistvý pohled na starého pacienta jako na

biopsychosociální jednotku exitující v určitých socioekonomických podmínkách

EFEKTIVITA FUNKČNÍHO GERIATRICKÉHO VYŠETŘENÍ SE

PROJEVUJE V

Snížení mortality Zlepšení funkčního stavu Prevenci zdravotního postižení Omezení (re)hospitalizací Oddálení ústavních pobytů Snížení nákladů Zlepšení kvality života

CGA

Umožňuje nejen objektivizovat potřeby nemocného, ale i stanovit reálné terapeutické a rehabilitační cíle a realistickou prognózu a více zlepšit komunikaci mezi lékařem, pacientem a jeho rodinou a dalšími členy pečujícího týmu

VÝZNAM FUNKČNÍHO GERIATRICKÉHO VYŠETŘENÍ PRO PACIENTA SPOČÍVÁ V

Zpřesnění diagnózy Zlepšení léčebných výsledků Objektivní posouzení potřeb, péče a služeb Zlepšení spolupráce a motivace pacienta Zlepšení kvality života

SOUČÁSTI KOMPLEXNÍHO GERIATRICKÉHO HODNOCENÍ

Osobnost pacienta Tělesné zdraví Funkční výkonnost Duševní zdraví

Sociální souvislosti

TYPY TESTŮ

 Test základních všedních činností podle Barthelové (ADL)

Test instrumentálních všedních činností ( AIDL) Hodnocení kognitivních funkcí seniora-

(MMSE) Škála deprese pro geriatrické pacienty Test hodin

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Úmrtnost

Je věkově specifická úmrtnost narůstá s věkem. V současnosti více jak 75% úmrtí nastává ve věku nad

65 let Hlavní příčiny úmrtnosti ve vyšším věku:

kardiovaskulární onemocnění (ICHS, cévní onemocnění mozku),infekce, maligní onemocnění, úrazy a demence

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Nemocnost Populace seniorů je z hlediska zdravotního stavu velmi

heterogenní. Tento celek se vyznačuje vyšší morbiditou, vysokým výskytem chronických a degenerativních chorob, ale i vyšší výskyt akutních zhoršení a dekompenzací

Nejčastější choroby vyššího věku:kardiovaskulární, nemoci pohybového aparátu, metabolická onemocnění, onemocnění GIT a respirační onemocnění

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Zdravotní postižení, invalidita Postižení se může týkat jak fyzických tak i mentálních

schopností Za zdravotně postižené jsou považovány osoby, které

nejsou schopny bez potíží nebo bez pomoci vykonávat

takovou aktivitu, která je přiměřená jejich věku

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Soběstačnost a závislost Soběstačný je ten, kdo nemá podstatné omezení

tělesných nebo duševních funkcí Bez asistence druhé osoby vykonává každodenní

aktivity a potřeby v prostředí ve kterém žije

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Stáří a nemoc Stárnutí je nezvratný, univerzální a druhově specifický

proces, který se nedá jednoznačně definovat Postihuje s různou rychlostí všechny orgány, které

ztrácejí svou funkční rezervu Starý organismus se špatně přizpůsobuje měnícím se

podmínkám vnitřního a vnějšího prostředí S věkem se mění spektrum nemocnosti , narůstají

chronické a degenerativní nemoci, polymorbidita

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

S věkem se mění spektrum nemocnosti Narůstají chronické a degenerativní nemoci,

polymorbidita Podle epidemiologických studií trpí téměř 90% osob

nad 75 let jednou či více chronickýma nemocema Nemoce mohou přicházet buď na sobě nezávisle nebo

jedna vyvolává druhou

EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM

Klinický obraz chorob ve stáří Mikrosymptomatologie (ubývá klinických příznaků, nebo jsou

málo zřejmé) Nespecifické příznaky (únava, nechutenství) Symptomy druhotného postižení (selhávání ledvin- projevy

demence) Prudká zhoršení stavu Invalidizující potenciál nemoci Sociální rozměr nemoci (předčasná ztráta výdělku,

nesoběstačnost, neschopnost samostatného bydlení- umístění do DD)

Velké geriatrické syndromy

Instabilita Imobilita Inkontinence Intelektové poruchy

Instabilita

je podmíněna poruchou mechanismu detekce a schopnosti korigovat umístění organismu v prostoru / ve stoje i během pohybu /. Tento pojem souvisí těsně s dalšími příznaky , jako jsou rovnováha, stoj, poruchy rovnováhy, závratě a jejich následky- pády.

Imobilita

jde o poruchu schopnosti nezávislého pohybu v prostoru. Může mít podle doby trvání charakter přechodný nebo trvalý.

Mezi všemi onemocněními spojenými s imobilitou zaujímají závažné místo ty, které způsobují dlouhodobou a trvalou poruchu hybnosti.

Inkontinence

Nechtěný samovolný, objektivně prokazatelný únik moči, který je pro pacienta či ošetřující osoby sociálním nebo hygienickým problémem.

Stresová inkontinence – převýšení tlaku v močovém měchýři nad uzávěrovým tlakem uretry. Projevy jsou od unikání moči po kapkách až po únik moči při hlubokém dýchání

Urgentní inkontinence – únik moči s naléhavým nucením na moč.

Smíšená inkontinence, reflexní inkontinence

Intelektové poruchy

–„ intellectual impairment „ označení pro psychické změny ve stáří, terminologicky se také užívá označení jako : senilita , zmatenost, cerebrální dysfunkce. Pojem intelektové poruchy či mozkové dysfunkce lze vnímat jako mozkové selhávání, v anglosaské literatuře – „brain failure“, které je přirovnáváno k srdečnímu či renálnímu selhávání.

Demence, delíria.