Ékádaší

Krišna-Balarám Swami

Kapitola 1. Utpanná Ekádaší

Súta Gosvámí pravil: „Učení Bráhmanové, v dávných dobách sám Srí Kršna, Osobnost Boţství, vyjevil slávu

Šrí Ekadáší. Vyjevil také jakým způsobem můţeme i my slavit tento

všepříznivý den. Ó nejlepší z bráhmanů, kaţdý kdo naslouchá těmto vyprávěním o zrodu

a slávě Ekádaší dnů, po proţití všech slastí tohoto světa, odejde přímo do sídla (království)

Pána Višnua.

Ardţuna, syn Prithy, se otázal Pána: „Janárdano, jaké jsou zboţné výsledky dodrţením úplného, či částečného

půstu na Ekádaší? Jaké zásady je třeba následovat? Prosím vyprávěj mi o tom.“

Nejvyšší Pán, Kršna, se krátce zamyslel a odvětil: „Ardţuno, na začátku zimy, v měsíci Márgašírša (listopad –

prosinec), kdy měsíc na obloze ubývá, je ta nejvhodnější doba začít dodrţovat Ekádaší. V tento příznivý den

ráno oddaný sloţí slib drţet půst. V poledne se

vykoupe v řece, jezeře nebo jezírku. Koupel v řece je nejočišťující, v jezeře o něco méně a

v malém jezírku nejméně. Pokud nemáme přístup ani k řece, jezeru či jezírku, postačí koupel

vodou ze studny.“

„Přitom recituje následující mantru Matce Zemi: „ Ó Ašvakránte! Ó Rathakránte! Ó Visnukránte! Ó

Vasundhare! Ó Mrttike! Ó Matko Zemi! Prosím zbav mne všech hříchů, jeţ jsem nashromáţdil v minulých

ţivotech, neboť jen tak budu moci vstoupit do království Nejvyššího Pána, Hariho.“ Jak recituje modlitbu

Matce Zemi, potírá si své tělo blátem.“

„Během půstu by oddaný neměl mluvit s těmi co jiţ nedodrţují náboţenské zásady, k těm co jí psy, ke

zlodějům a pokrytcům. Neměl by mluvit s pomluvači, s těmi co znevaţují Védskou literaturu a bráhmany, se

zpustlíky či rabovači chrámů.

Pokud k někomu takovému promluvíme během Ekádaší, musíme se ihned očistit pohledem přímo do slunce.“

„Oddaný by měl z celého srdce uctívat Pána Góvindu, obětovat mu prvotřídní jídla, květiny, ghí lampu, to vše

v náladě čisté oddanosti. Během dne by se měl také vyhnout spánku a sexu.

Měl by se postit a celou noc radostně zpívat, hrát na hudební nástroje a tak těšit Nejvyššího Pana. Ráno, po noci

strávené opěvováním Pána, by měl obdarovat bráhmany, poklonit se jim a prosit o odpuštění

hříchů.(přestupků)“

„Ti kdo jsou váţní ve své oddanné sluţbě by nikdy neměly rozlišovat mezi Ekádaším během

dorůstajícího a Ekádaším během ubývajícího měsíce. Není mezi nimi ţádný rozdíl.“

„Nyní ti popíši výsledky získané takovým dodrţováním Ekádaší, prosím poslouchej.

Ani zásluhy získané koupelí na posvátném místě Šankhoddhára, kde Pán zabil démona Šankhásuru, či

spatřením Pána Gadádhara na vlastní oči, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině zásluh získané půstem na

Ekádaší. Dáváním milodarů v pondělí, kdyţ je Měsíc v úplňku, lze získat stokrát vyšší výsledek neţ v

kterýkoliv jiný den. Ó Ardţuno, ten kdo dá milodary v den sankrántí (rovnodenost) získá čtyřistatisíckrát více

běţného výsledku. Ale pouze postěním se na Ekadaší lze získat všechny tyto zboţné výsledky, stejné jako při

zatmění slunce či měsíce na Kurukšetře. Dálepak, svědomitá duše, vykoná-li úplný půst na Ekádaší, získá

stokrát více zásluh neţ ten kdo vykoná Asvamedha – yadţnu ( oběť koně). Ten kdo dodrţí jen jeden jediný půst

a Ekádaší, dokonale obdrţí stejné zásluhy jako ten kdo nasytí jeden tisíc poutníků kaţdý den po dobu šedesát

tisíc let. Stejně tak osoba, dodrţí-li Ekádaší pouze jednou získá desetkrát více zásluh neţ ten, kdo dá tisíc krav

učenému bráhmanovi.“

„Ten, kdo nakrmí jednoho brahmačarína získá desetkrát více zásluh neţ ten kdo ve svém domě nakrmí deset

dobrých bráhmanů. Darováním půdy poctivému bráhmanovi v nouzi je tisíckrát prospěšnější neţ nakrmení

jednoho brahmačaríma a tisíckrát prospěšnější neţ provdání nedotknuté dívky mladému, vzdělanému,

odpovědnému muţi. Desetkrát prospěšnější neţ toto je však vychování dětí podle náboţenských zásad, bez

očekávání něčeho na oplátku. Desetkrát prospěšnější je dávání jídla potřebným. Vskutku, dávání milodarů

potřebným je nejlepší ze všech a nikdy nebylo ani nebude lepší dobročinnost neţ toto.

Ó synu Kuntí, všichni předci a polobohové v nebi jsou velmi spokojeni kaţdým, kdo dává jídlo milodarem.

Ale, zásluhy získané drţením úplného půstu na Ekádaší nelze změřit. Ó Ardţuno, nejlepší z Kuruovců, ani velcí

polobohové nemohou pochopit jak mocný je efekt

plného půstu na Ekádaší, neúplný půst má poloviční efekt.“

„Proto kaţdý by měl vyuţít tohoto všepříznivého dne, postit se a uctít tak Pána Višnua.

Proces zdrţování se na svatém místě, dávání milodarů, vykonávání ohňových obětí bude

zářit pouze do té doby, kdy se nepřiblíţí Ekádaší.“

Šrí Krišna pokračoval: „ Ó Ardţuno, popsal jsem ti nejlepší metodu půstů ze všech, jak jsi Mne ţádal. Kaţdý

kdo se obává hmotné existence by měl dodrţovat půst na Ekádaší.“

Ardţuna, ohromený slávou Ekádaší, poloţil Pánu následující otázku: „Ó můj Pane, říkáš, ţe

jeden tisíc védských obětí se nevyrovnají ani jedinému půstu na Ekadaší. Jak je to vůbec

moţné? Jak se Ekádaší stalo nejpříznivějším dnem ze všech? Prosím, vysvětli mi to.“

Pán Krišna se krátce pousmál a začal vyprávět: „ Nyní ti Ardţuno popíši, proč je tento den tak příznivý, prosím,

pozorně poslouchej.“

„ V Satya juze jednou ţil ohromný, hrůzostrašný démon jménem Mura. Neustále plný hněvu,

naháněl hrůzu všem polobohům, které si svojí ohromnou sílou pokořil. Porazil dokonce i Indru, krále nebes,

Vivasvána, boha slunce, osm Vasuů, (Pána Brahmu-se mi nezdá), Váyua, boha větru, Agniho, boha ohně.

Pán Indra, vůdce polobohů, proto vyhledal Pána Sivu a se sepjatýma rukama k němu promluvil: „ Všichni

polobozi včetně mne jsme byly vyhnáni z nebeských planet a nuceni sestoupit na Zemi, beznadějně se trápíme.

Ó pane, jak získáme úlevu z naších strastí? Co s námi bude?“

Pán Šiva, neustále pohrouţený v transcendentální blaţenosti, odpověděl: „ Indro, nejlepší z polobohů, jdi na

místo, kde přebývá Pán Višnu. On je Jagannátha, Pán vesmíru, kdokoliv se mu odevzdá toho bez pochyby

ochrání. Okamţitě se za Ním spolu s polobohy vydejte.“

Pán Kršna pokračoval: „ Ó Ardţuno poté co král nebes, Indra, vyslechl tato slova od pána Šivy, shromáţdil

všechny polobohy a společně se odebrali na místo, kde přebývá Pán Jagannátha, Pán vesmíru. Polobozi se

shromáţdili a včele s králem Indrou přednesli následující modlidby: „ Ó Nejvyšší Osobnosti Boţství, vzdáváme

Ti uctivé poklony. Ó Páne pánů, Ty, jeţ jsi veleben nejpřednějšími polobohy jako je Pán Brahmá a Pán Šiva, Ó

nepřítely všech démonů, Ó Pane s lotosovýma očima, Ó Madhusudhano (ten kdo zabil démona Madhua),

prosíme o tvoji ochranu. Ze strachu před démonem Murou, my polobozi, příjmáme útočiště u Tebe. Ó

Jagannáthe to Ty jsi svrchovaným konatelem, stvořitelem všeho co existuje. Ty jsi matkou i otcem všech

vesmírů. Jsi stvořitel, tím kdo vše udrţuje a také tím kdo vše zničí. Jsi nadřazený všem polobohům, pomáháš

jim a jako jediný jim můţeš dát mír.“

„Jsi Šivou, Brahmou a také Višnuem, udrţovatelem tří světů. Jsi bohem slunce a měsíce. Jsi přečištěným

máslem, obětinou, posvátným ohněm, mantrou, obřadem, i knězem. Ty jsi oběť samotná, její sponsor a jediný

poţivatel. Nic v těchto třech světech, jak nehybného tak pohyblivého, nemůţe existovat nezávisle na tobě. Ó

Nejvyšší Pane, Páne pánů, jsi ochráncem

Tobě odevzdaných duší, prosíme ochraň nás. Byly jsme poraţeni tímto démonem a tak zbaveni svého

nebeského postavení. Jeho jméno je Mura a a ze svého hlavního města nzní řídí chod celého vesmíru. Přijal roli

Indri, krále nebes, Agniho, boha ohně, Jamarádţe, pána smrti, Vakua, boha větru, Somy, boa Měsíce, Nairitiho,

boha světových stran, a Páši neboli Varuny, boha vody. Nahradil i boha Slunce Vivasvána a produkuje světlo, a

nahradil i mraky.

Je pro nás polobohy nemoţné ho porazit, ještě jednou Tě ţádáme, zabij tohoto démona a učin polobohy

vítěznými.

Pán Višnu vyslechl slova Indry a rozhodl se pomoci polobohům, řekl: Ó mocní polobohové, všichni se ihned

vydejte k Murovu hlavnímu městu Candravali.

Polobohové vedeni Višnuem se seřadili před hlavním městem démona Mury a vyzvali ho na souboj. Ten se

svými miliony bojovníky mohutně zařval a s ohromnou sílou zaútočil na polobohy, ti se nedokázali ubránit a

prchali z bojiště. Kdyţ démoni zahlédli Pána Hršikéšu přítomného na bojišti ihned vyrazili se zbraněmi v ruce

se s ním utkat. Neţ se k němu stačili přiblíţit Pán na ně vystřelil záplavu šípů a většinu z nich na místě zabil.

Nakonec sám Mura zaútočil na Pána. Pouţil své mystické síly aby zneutralizoval všechny zbraně, které Pán

Hršikéša na něj vypustil. Ve skutečnosti, pro démonä tyto zbraně byli jen jako květiny dopadající na jeho tělo,

tak mocný byl. Kdyţ Pán nemohl porazit Muru se všemy druhy zbraní které měl, začal bojovat holýma

rukama. Pán zápasil s Murou po dobu tisíce nebeských let a pak očividně unaven, odešel do Badarikášramu,

aby si odpočinul.

Démon Mura Ho následoval a kdyţ uviděl Višnua jak spí, chystal se ho zabít.

Kdyţ takto zvrhlý Mura přemýšlel, stala se úţasná věc. Z těla Višnua se manifestovala překrásná mladá dívka

se zářivou barvou pleti. Byla vybavena zářivými zbraněnemi a vyzvala Muru na souboj. Takto vyzván, Mura se

připravil k boji, ale byl velmi překvapen s jakou sílou a udatností tato dívka bojovala. Kdo vytvořil tuto

hrůzunahánějící dívku, která tak mocně se mnou bojuje, jako blesky jsou její pěsti.

Náhle ta zářivá bohyně rozbila na kusy Murovy zbraně a v dalším momentu ho připravila o válečný vůz a

vozataje. Vyrazil k ní s holýma rukama, ale to byl jeho konec, jakmile se k ní přiblíţil, usekla mu hlavu.

Potom se Nejvyšší Pán probudil. Spatřil před sebou mrtvého Muru, nad kterým stála dívka a se sepjatýma

rukama se k Němu modlila. Pán byl touto scénou uţasnutý a oslovil tuto mladou dívku následujícími slovy:

Kdo zabil tohoto krutého démona? Snadno porazil všechny polobohy a dokonce i Indru, porazil i Mě a Já jsem

se ze strachu skryl v této jeskyni. Kdo jsi, ţ jsi Mě tak milostivě ochránila? Dívka odpověděla: jsem to já, kdo

zabila tohoto démona, zjevila jsem se z Tvého transcendtálního těla, kdyţ se Tě chystal zabít. Jsem tvoje mahá

šakti, vnitřní energie, ta která přináší strach tvým nepřátelům.

Nejvyšší Pán řekl: Jsem velice spokojen a potěšen, ţe jsi zabila tohoto krále démonů. A protoţe jsi učinila

polobohy opět šťastnými a prosperujícími, jsem s tebou velmi spokojen. Přej si jakékoliv dobrodiní a Já ti je

bezpochyby splním.

Ó Pane, přeji si, aby kaţdý, kdo se postí na tento den, byl zbaven všech svých hříchů. Přeji si aby polovinu

těchto zboţných zásluh získal i ten který jí jen v podvečer (zdţí se zrn a fazolí) a polovinu tohoto, kdyţ jí jen

v poledne. Také aby ten kdo dodrţí úplný půst na den mého zjevení odešel do království Pána Višnua na jeden

milion kalp, po proţití všech druhů poţitků tohoto světa. Toto je poţehnání, které si přeji splnit. Ó Pane, ať

osoba dodrţí úplný půst, nebo částečný půst, prosím uděl mu přístup k náboţenství, bohatství a nakonec

osvobození. Nejvyšší Pán řekl: Všechno o co jsi Mě poţádala je uděleno. Všichni Moji oddaní se určitě budou

postít na tento den a tak se stanou slavnými a dosáhnou osvobození. Protoţe jsi se zjevila na jedenáctý den

ubývajícího měsíce budeš se jmenovat Ekádaší. Kdokoliv se postí na Ekadaší, toho zbavím všech hříchů a

povíším ho do Mého transcendentálního sídla. Toto jsou dny přibývajícího a ubývajícího měsíce, které jsou Mi

velice drahé: Tritiýá- třetí den, Aštámí-osmý den, Návamí- devátý, Caturdáší- čtrnáctý den, a obzvláště

Ekádaší- jedenáct den. Zásluhy získané dodrţováním Ekádaší jsou mnohem větší neţ dodrţováním jiného

půstu, návštěvou poutních míst, dávání milodarů bráhmanů či vykonávání nákladných obětí. O tom není

pochyb.

Pán udělil Šrí Ekadáší poţehnání a zmizel. Od té doby se Ekdáší den stal nejpříznivějším a nejslavnějším dnem

ze všech v celém vesmíru. Ó Ardţuno, pokud osoba následuje Ekádaší, Já zabiji všechny jeho nepřátele a

zaručím mu nejvyšší osvobození, odstraněním všech jeho překáţek.

Ó synu Prithy, takto jsem ti popsal původ Ekádaší. Tento den bude odstranovat hřích věčně, zjevil se aby

přinesl prospěch kaţdému v tomto vesmíru, dáváním všech druhů dokonalosti.

Něměli bychom rozlišovat mezi Ekádaším přibývajícího měsíce a Ekádaším ubývajícího měsíce, oba jsou

stejně mocné.

Na Dvadáší se má modlit: Ó Pundarikákšo, nyní budu jíst, prosím dej mi Svoje útočiště. Poté by měl obětovat

květiny a vodu Pánovým lotosovým nohám. Aby oddaný mohl přerušit půst a získat tak jeho plody, měl by

přerušit půst právě tou vodou kterou obětoval Pánovým lotosovým nohám. Na Dvadáší by se oddaný měl

vyhnout osmi věcem: neměl by spát během dne, jíst v domě někoho jiného, jíst více neţ jednou, mít sex, jíst

med, jíst z nádobí ze zvonoviny, jíst urad dál, a potírat si tělo oleji.

Ó nejlepší z králů, od poledne na Ekádaší do svítání na Dvadáší se má zaměstnat v uctívání Višnua, oddané

sluţbě, včetně rozdávání milodarů a provádění obětí.

Pokud je v obtíţné situaci na Dvadáší a nemůţe správně přerušit Ekádaší, stačí kdyţ se napije vody.

Oddaný, kerý naslouchá všepříznivé náměty o Pánu z úst jiného oddaného bude povýšen na Vaikuntu na deset

milionu kalp. Po celou věčnost nebude lepšího způsobu jak uctívat Višnua jak dodrţením půstu na Ekádaší.

2. Kapitola Mokšadá Ekádaší

Judhištir Maharádţ řekl: Ó Višnu, Pane všech, potěšení třech světů, Ó Pane a stvořiteli vesmíru, Ó nejstarší

z bytostí, vzdávám Ti nejuctivější poklony. Ó Pane, pro dobro všech ţivých bytostí mi prosím odpověz na tyto

otázky. Jak se nazývá Ekádaší, jeţ připadá na „novoluní“ měsíce Márgašírša. Jak jej můţeme správně dodrţet, a

které Boţstvo se uctívá na tento svatý den? Ó Pane, prosím vysvětli mi to.

Pán Kršna odpověděl: Ó Judhištiro, tvé otázky jsou velmi příznivé a učiní tě slavným. Stejně jako jsem ti dříve

vysvětlil nejmilejší Utpanná Ekádaší, kdy se z Mého těla zjevila Ekádaší déví a zabila démona Muru, tak ti teď

vysvětlím i druhé Ekádaší měsíce Márgašírša. Toto Ekádaší je známé jako Mokšadá, neboť očišťuje věrné

oddané ode všech hříšných reakcí a dává jim osvobození. Uctívané boţstvo tohoto dne je Pán Damodár.

S plnou pozorností by ho měl oddaný uctívat vonnými tyčinkami, ghí lampou, květinami a tulasí manjarími

(poupaty). Ó nejlepší z králů, prosím naslouchej dávné a příznivé historii tohoto Ekádaší.

Jednoduše nasloucháním této historii lze získat zásluhy jako při vykonání oběti koně. Vlivem těchto zásluh

otcové, matky, synové a další příbuzní, kteří padli do pekel, mohou jít do nebe. Jen kvůli tomu bys měl, králi,

naslouchat pozorně tomuto vyprávění.

V dávných dobách bylo jedno překrásné město jménem Campaka-nagara, které bylo vyzdobeno oddanými

Vaišnavy. Tam vládl svým poddaným nejlepší ze světců, král Maharádţ Vaikhánasa. Vládl jim tak, jakoby byli

jeho vlastními syny a dcerami.

Všichni bráhmanové v tomto hlavním městě byli experty ve čtyřech druzích poznání. Král zde vládl

spravedlivě. Avšak jednoho dne měl hrůzný sen, v tom snu viděl svého otce jak trpí v pekle. Král byl přemoţen

soucitem a z očí mu tekly slzy. Příštího rána Maháradţa Vaikhánasa popsal svůj sen na shromáţdění rádců,

učených bráhmanů, následovně.

„Ó bráhmanové, minulou noc ve snu jsem spatřil svého otce trpět na pekelné planetě. Křičel na mne: Ó synu,

prosím osvoboď mne z utrpení tohoto pekla! Nyní nemám klid a toto překrásné království se mi stalo

neúnosným. Ani mí koně, sloni a kočáry mi nedávají ţádnou radost, stejně tak moje obrovská pokladnice.

Všechno, ó nejlepší z bráhmanů, ani má vlastní ţena a synové, mi nedávají ţádnou radost. Co mám udělat, kam

mám jit, abych ulehčil svému souţení? Mé tělo se pálí strachem a zármutkem!

Prosím řekněte mi jaký druh dobročinnosti, způsob půstu, odříkání, nebo hluboké meditace mám vykonat,

abych pozvedl svého otce z jeho agónie a osvobodil předky? Ó nejlepší z bráhmanů, jaký smysl má být

mocným synem, kdyţ jeho otec musí trpět na pekelné planetě? Vskutku, ţivot takového syna je úplně nanic!

Dvojzrození bráhmanové na to odpověděli: Ó králi, v lesích v nedalekých horách je ášram velkého světce

Parvati Muniho. Jdi za ním, neboť on zná minulost, přítomnost i budoucnost a zcela určitě ti můţe pomoci.

Poté co král vyslechl tuto radu, okamţitě se vydal na cestu. Ášram byl velmi velký a bylo tam mnoho učených

světců, expertů ve zpívání védských manter čtyř Véd. Uprostřed nich spatřil sedět Patvaru Muniho, jako

druhého Pána Brahmu, nezrozeného stvořitele.

Maháradţa Vaiknánasa se mu poklonil, nejprve se uklonil hlavou k zemi a poté celým tělem. Parata Muni se ho

otázal na blaho všech sedmi údů jeho království -1, zda-li je jeho království prosto problémů a zda-li jsou

všichni šťastni a v míru.

Král mu na to odpověděl: Tvou milostí, Ó slavný světče, všem sedmi údům mého království se daří dobře. Je tu

ale jeden problém, a abych ho mohl vyřešit, přišel jsem proto za tebou, ty jediný mi můţeš poradit.

Parata Muni zavřel oči a meditoval nad královou minulostí, přítomností a budoucností. Po krátké chvíli otevřel

oči a řekl: Tvůj otec trpí následkem velkého hříchu, a já jsem objevil jakého. Ve svém minulém ţivotě se hádal

se svou ţenou, kdyţ si s ní uţíval během jejího menstruačního období. Ona se snaţila jeho pokusům ubránit a

vykřikla: Prosím pomozte mi někdo! Prosím manţeli, nepřerušuj mi mou měsíční periodu!“ On ji ale nenechal

být. To proto tvůj otec spadl do této pekelné pozice. Král Vaiknánasa potom řekl: Ó nejlepší z bráhmanů,

jakým procesem půstu či dáváním milodarů, mohu odstranit břímě jeho hříšných reakcí, jeţ jsou velkou

překáţkou na jeho postupu ke konečnému osvobození.

Parvata Muni odpověděl: Během novoluní měsíce Márgašírša je Ekádaší jménem Mokšadá. Jestli dodrţíš toto

posvátné Ekádaší striktně, to znamená plným půstem, a výsledek jeţ obdrţíš dáš přímo svému otci, zbavíš ho

tím jeho utrpení a okamţitě ho osvobodíš.

Král světci bohatě poděkoval a vrátil se do svého paláce. Ó Judhištiro, jakmile očekávané Ekádaší přišlo,

Maháradţa Vaiknánasa jej vykonal spolu s celou svou rodinou a příbuznými. Výsledek pak poctivě odevzdal

svému otci, a mezitím co to dělal, překrásné květiny pršely z oblohy. Králův otec pak byl veleben posly

polobohů a eskortován do nebeského království. Jak míjel svého syna promluvil k němu: „Milý synu, vše

příznivé tobě.“ Nakonec dorazil do nebes.

Ó synu Pándua, kdokoliv striktně dodrţuje posvátné Mokšadá Ekádaší, následujíc stanovená pravidla, dosáhne

dokonalého osvobození po smrti. Není lepšího postního dne neţ tohoto, neboť je to krystalově čistý a bezhříšný

den.

Kdokoliv dodrţuje toto Ekádaší, které je jako drahokam čintámani plnící všechna přání, dosáhne takových

zásluh jeţ lze jen ztěţí spočítat. Tento den můţe kohokoliv povznést na nebeské planety a dále k dokonalému

osvobození.

O tom není ţádných pochyb.

„Takto končí vyprávění o slávě Mágašírša-šukla Ekadáší, neboli Mokšadá Ekádaší, z Brahnánda Purány.“

1. Sedm údů království je: král sám, jeho ministři, jeho pokladnice, jeho armáda, jeho spojenci, bráhmanové,

oběti vykonávané v jeho království a potřeby jeho poddaných.

3. Saphalá Ekádaší

Judhišthira Maháradţa řekl: Ó Šrí Kršno, jak se nazývá Ekádaší , které připadá na temnou polovinu měsíce

Pauša (prosinec – leden)? Jak se dodrţuje, a které Boţstvo se má uctívat na tento den? Prosím vyprávěj mi o

tom, Ó Janárdano.

Nejvyšší Osobnost Boţství odpověděl: Ó nejlepší z králů, protoţe si přeješ naslouchat, plně ti popíši slávu

Pauša-Krsna Ekádaší.

Ani oběti a dobročinnost Mě tolik nepotěší jako kdyţ moji oddaní dodrţují plný půst na Ekádaší. Proto kaţdý

by měl jak nejlépe umí, se postit na Ekádaší, na den Pána Hariho.

Pauša-Krišna Ekádaší je také známé jako Saphalá Ekádaší. Na tento svatý den se uctívá Pán Naraján, neboť On

je vládnoucím boţstvem. Stejně jako mezi hady Šéša Nága je tím nejlepším, mezi ptáky Garuda, mezi obětmi

Ašvamédha jadţna je nejlepší, mezi řekami Matka Gangá, mezi bohy Višnu, mezi dvounohými bytostmi

bráhmannové, tak mezi všemi dny Ekádaší je tím nejlepším.

Ó nejpřednější z králů zrozených v Bharata dynastii, kdokoliv striktně dodrţuje Ekádaší se Mi stane velice

drahým, i Já ho budu uctívat. Nyní prosím poslouchej jak se dodrţuje Saphalá Ekádaší.

Na Saphalá Ekádaší by mi můj oddaný měl obětovat čerstvé ovoce dle místa a okolností a meditovat o Mě jako

o všepříznivé Osobnosti Boţství. Měl by Mi obětovat plody Jambíra, granátové jablko, betel, kokosový ořech,

guávu, ořechy, manga, hřebíček a různé druhy aromatického koření. Měl by mi také obětovat vonné tyčinky a

ghí lampu, neboť obětování lamp v tento den je obzvláště příznivé. Oddaný by se měl pokusit zůstat celou noc

vzhůru a opěvovat Mé jméno a zábavy. Nyní prosím pozorně poslouchej jaké zásluhy získá, kdyţ se postí a

zůstane celou noc vzhůru. Ó nejlepší z králů, neexistuje jiná oběť nebo putování po svatých místech, která by se

vyrovnala nebo dokonce převýšila zásluhy získané půstem na Saphalá Ekádaší. Tento půst- obzvláště pokud

vydrţí bdělí celou noc- dává stejné zásluhy věrnému oddanému jako vykonání odříkání po dobu pěti tisíc let. Ó

lve mezi králi, prosím slyš slavnou historii tohoto Ekádaší.

Bylo jedno město jménem Čampávatí, kterému vládl král Máhišmata. Měl čtyři syny, nejstarší z nich, Lumpaky

byl neustále zaměstnán hříšnými činnostmi – jako nedovolenému sexu z manţelkami jiných, hazardování a

neustálé sdruţování se s prostitutkami. Jeho zlé činny postupně redukovali bohatství jeho otce, krále

Máhišmaty. Lumpaka se stal také velice kritický vůči polobohům a bráhmanům, a kaţdý den uráţel Vaišnavi.

Nakonec uţ se král Máhišmata nemohl více dívat na svého syna, a vyhnal ho ze svého města do lesa. Ze strachu

před králem soucitní příbuzní nepodpořili Lumpaku, tak zlostný byl král a tak hříšný byl Lumpaka.

Zmatený ve vyhnanství, Lumpaka přemýšlel: Můj otec mě poslal pryč, a ani mý příbuzní nic nenamítali. Co

budu nyní dělat? Vymyslel tedy plán, v noci pod pláštěm temnoty proklouznu zpátky do města a budu rabovat

jeho bohatství.

Během dne zůstanu v lese a v noci se zase vrátím do města. Takto přemýšlejíc, Lumpaka vstoupil do temného

lesa. Ve dne zabíjel mnoho zvířat, a v noci kradl cenné předměty z města. Obyvatelé města ho několikrát zatkli,

ale ze strachu před králem ho zase pustili. Mysleli si, ţe je to díky jeho dřívějším hříšným činnům, ţe ztratil

královské příslušenství a jedná tak hříšně.

Ačkoliv byl jedlík masa, Lumpaka také jedl ovoce kaţdý den. Přebýval pod starým banyjánovníkem, který byl

náhodou velmi drahý Pánu Vasudévovi. Ve kutečnosti, lidé ho uctívali jako boha všech stromů v lese. Za

nějaký čas přišlo Suphalá Ekádaší. Na předvečer Ekadáší, Lumpaka byl nucen strávit celou noc beze spánku

kvůli těţké zimě a nedostatku loţního prádla. Zima ho nejen okradla o klid, ale skoro ho i zabila. Kdyţ

vycházelo slunce cvakal zubami a byl téměř v bezvědomí. Během celého rána toho dne, na Ekádaší, nemohl se

probrat ze svého ztuhnutí.

Kdyţ přišlo poledne Saphalá Ekadáší, hříšný Lumpaka se konečně probral a vstal ze svého místa pod

banjánovníkem. Ale kaţdým krokem upadal na zem. Jako chromec, vykračoval pomalu a nerozhodně, trpíce

velice ţízní a hladem uprostřed dţungle. Byl tak slabý, ţe nemohl zabít ani jedno zvíře během dne. Místo toho,

zbylo mu jen pozbírat spadané ovoce ze stromů. Slunce zrovna zapadalo, kdyţ se vrátil ke svému

banjánovníku. Ovoce poloţil na zem vedle stromu a začal naříkat: Ó moje trápení! Co budu dělat dál? Drahý

otče, co se semnou stane. Ó Šrí Hari prosím buď ke mě milostiví a přijmi tyhle plody! Znovu byl nucen leţet

celou noc beze spánku. Ale mezitím Nejvyší Osobnost Boţství, Madhusůdana, potěšen obětí ovoce přijal.

Lumpaka neúmyslně dodrţel Ekádaší plný půst a díky tomu se mohl vrátit do svého království bez ţádných

dalších překáţek.

Ó Judhištiro, poslouchej co se stalo synu krále Máhismaty, kdyţ jen nepatrná zásluha vyklíčila v jeho srdci.

Jakmile slunce vystoupilo nádherně na den následující po Ekádaší, překrásný kůň přišel za Lumpakou a

postavil se vedle něj. Ve stejnou chvíli k němu promluvil hlas z čistého nebe: Tento kůň je pro tebe, Lumpako!

Nasedni na něj a hbitě se vydej pozdravit svou rodinu! Ó synu krále Máhismaty, milostí Pána Vásudéva a síly

zásluhy jeţ jsi získal dodrţením Saphalá Ekádaší, tvoje království se ti vrátí bez dalších překáţek. Takový je

uţitek získaný postěním se na tento příznivý den. Jdi ihned za svým otcem a uţívej si svého právoplatného

místa v dynastii.

Jakmile Lumpaka vyslechl tyto nebeské slova, nasedl na koně a vydal se na cestu do města Campavátí.

Zásluhou získanou plstem na Saphalá Ekádaší, se stal znovu pohledným princem a byl schopen se pohrouţit do

lotosových nohou Pána Hariho. Jinými slovy stal se mým čistým oddaným.

Lumpaka se hluboce králi poklonil a znovu přijal svoje princovské zodpovědnosti. Jakmile král uviděl svého

syna ozdobeného Vaišnavskými ornamenty a tilakem dal mu svoje království a Lumpaka vládl sám

(unopposed) po mnoho mnoho let. Kdykoliv nadešlo Ekádaší, uctíval Pána s velkou oddaností. A milostí Srí

Krsny obdrţel překrásnou manţelku a milého syna. Kdyţ byl stár předal království svému synovy, stejně jako

on je obdrţel od svého otce a odešel do lesa slouţit nejvyší Osobnosti Boţství, s ovládnutými smysli. Očištěn

od veškerých hmotných tuţeb, opustil tělo a vrátil se zpátky k Bohu, kde získal místo u lotosových nohou Srí

Krišny.

Ó Judhištiro, kdokoliv ke Mě přistoupí tak jak Lumpaka to udělal se zbaví věškerého nářku a strachu.

e skutečnosti, kdokoliv řádně dodrţuje Saphalá Ekádaší- dokonce i neúmyslně, jako Lumpaa-se stane slavným

v tomto světě. Stane se osvobozeným a po smrti se vrátí na Vaikunthu. O tomto není ţádných pochyb. A navíc,

kdokoliv jen naslouchá slávě Saphalá Ekádaší získá stejné zásluhy jako kdyby vykonal Rádţasúja jadţnu, a při

nejmenším odejde do nebe v příštím zrození.

Takto končí vyprávění slávy Paušpa Krišna Ekádaší, neboli Saphalá Ekádaší, z Bhavišja Uttara Purány.

4. Putradá Ekádaší

Judhištir Maharádţ řekl: O´ Pane, krásně jsi mi popsal slávu Saphalá Ekádaší, prosím pokračuj a popiš mi i

druhé Ekádaší měsíce Pauša.

Králi, jeho jméno je Putradá, neboli to které dává syna. Následující příběh se stal před mnoha a mnoha lety

v království jménem Bhadrávati a popisuje jakou nezměrnou sílu má půst na svatý den Ekádaší. Prosím

pozorně poslouchej.

V tomto království vládl král Suketumán. Přestoţe měl překrásnou a ctnostnou manţelku Saibju neměli spolu

ţádného syna. Toho velice trápilo. Neustále se zmítal představou, ţe pokud nebudou mít syna, nebude nikoho

kdo by pokračoval v dynastii a zachoval tak rodinnou tradici. Král byl plný zármutku a ani celé jeho království

s veškerým bohatstvím mu nepřinášelo úlevu. Více a více času trávil v komnatách své manţelky a vládu

přenechával svým ministrům.

Tímto způsobem král i se svojí manţelkou trávili své dny v úzkosti. Kdyţ obětovali tarpanu (obět vody

předkům), voda se jim zdála vroucí a nevhodná k obětování. Mysleli totiţ, ţe pokud nebudou mít následovníky,

nebude po jejich smrti nikoho kdo bude obětovat tarpanu a tedy oni i jejich předci budou ztraceni.

Král přemýšlel: Je řečeno, ţe bez syna je manţelství zničeno. Pro otce rodiny obojí, srdce a skvostný dům

zůstane prázdným a pustým, nemá-li syna. Bez syna muţ nemůţe splatit svůj dluh předkům, polobohům a

ostatním ţivým bytostem. Syn je důkazem zboţných činností vykonaných v minulých ţivotech a největším

poţehnáním pro muţe a otce rodiny. Kdyţ tak přemýšlel velice se rmoutil.

Uţ nemohl snášet neustálé utěšování ze strany příbuzných i učených bráhmanů a rozhodl se vzít osud do svých

rukou. Osedlal svého koně a aniţ by někomu řekl vyrazil sám na cestu. Neměl ţádný cíl, jenom velikou touhu

získat syna. Projíţděl lesem plným srn, ptáků a dalších zvířat. Všímal si různých druhů stromů a křovin,

fíkovníků, datlovníků, palem. Všechny byli plné zralých plodů nebo květů. Viděl tygry, divoké medvědy, lvi,

opice, srny. Slony a slonice se svými slůňaty. Alespoň oni jsou šťastní, pomyslel si král a nebojácně vstoupil do

jejich středu. Záviděl slonům jejich štěstí, ţe si mohou takhle hrát a vychovávat mláďata. Znovu ho přemohl

smutek. Přemýšlel: „Jaký hrozný skutek jsem musel spáchat, ţe musím tak trpět? Vykonával jsem oběti bohům,

rozdával jsem milodary čestným bráhmanům. Staral jsem se o poddané jak nejlépe jsem dovedl, nikdy jsem

nikomu neuškodil ani nikoho nepodvedl. Musí to být díky nějakému činu z minulých ţivotů. Uţ nevím jak dál

o´ Nejvyšší Pane, prosím pomoţ mi.“

Král Suketumán se modlil k Nejvyššímu Pánu, oslovoval ho „můj Pane a Nárajáne“.

Bylo uţ skoro poledne kdyţ se vydal znovu na cestu. Nejvyšší Pán vyslechl jeho modlitby a navedl jej úzkou

stezkou ke krásnému jezírku plném rozkvetlých lotosů a vodních lilií. Na druhé straně jezírka spatřil skromná

obydlí a skupinku světců v šafránovém oblečení pohrouţených do meditace. Okamţitě sesedl s koně, uvázal ho

a vykročil navštívit tyto světce k jejich ášramu. Kdyţ se přiblíţil uslyšel jak zpívají jména Nárajána Děkoval

Pánu, ţe vyslechl jeho modlitby a zavedl ho na toto místo. Velcí světci dokáţí splnit přání kaţdého a král o tom

nepochyboval. Král se jim hluboce poklonil a se sepjatýma rukama opěvoval vzácnost setkání se svatými

osobami. Světci potěšeni královým chováním promluvili: „Králi jsme s tebou velmi potěšeni, čemu vděčíme za

tvoji návštěvu, co Vás k nám přivádí?“

Král popsal svoji situaci a také důvod své pouti. Kdyţ světci vyslechli králův příběh nemohli se ubránit úţasu.

Promluvili: „Králi, jsme Visvadévové 1., a přišli jsme se k tomuto jezírku vykoupat a dodrţet svatý půst. Dnes

je Putradá 2. Ekádaší a samotné jméno naznačuje, ţe má tu moc dát syna, kaţdému kdo jej dodrţí. To, ţe jsi

sem za námi zavítal zrovna v tento den s přáním mít syna je znamením, ţe Nejvyšší Pán je s tebou osobně

spokojen. Je to velké poţehnání. Proto ani chvíli neváhej a zůstaň tu a spolu s námi opěvuj Pána a posti se

v tento nejsvatější den Ekádaší.

O Judhištiro, král Suketumán strávil celý den a noc ve společnosti Višvadévů, velkých oddaných, opěvováním

zábav Nejvyššího Pána. Druhý den, na Dvádaší, přerušil půst a vrátil se do svého paláce. Brzy poté královna

otěhotněla a přesně jak Visvadévové předpověděli narodil se syn, zdravý a krásný. Později ho král jmenoval

svým nástupcem a jako kaţdý spravedlivý král odešel na pout po svatých místech dosáhnout seberealizace ve

sluţbě Bohu.

Pozn.

Visvadévové jsou syny Višvy a jejich jména jsou Vasu, Satja, Kratu, Dakša, Kála, Káma, Dhriti, Pururáva,

Mádrava a Kuru.

Sanskritské slovo Putra znamená syn. Pu je označení pekla a tra znamená osvobodit. Tedy ten kdo osvobodí

z pekla. Dá v sanskritu, stejně jako v češtině znamená dát.

5. Kapitola Sat-tilá Ekádaší

Dálbhja Riši se otázal Pulastji Muniho: „Jakmile duše přijde do kontaktu s materiální energií, začne provádět

všemoţné hříšné činnosti. Nejčistší z osobností, prosím popiš mi, jak tyto nešťastné duše mohou uniknout

reakcím za tyto činnosti.Bud ke mně milostivý a vysvětli mi to.

Pulastja Muni odpověděl: Tvá otázka je příznivá pro všechny ţivé bytosti podmíněné hmotnou přírodou, které

hledají úlevu od strastí hmotné existence. Rád ti na ni odpovím, prosím pozorně poslouchej.

S příchodem měsíce Mágha (leden-únor) se osoba má připravit na půst Ekádaší. Ovládnout své smysly, zbavit

se hněvu a chtíče. Neměl by na nikom vyhledávat chyby a s připoutanou myslí by měl meditovat o Osobností

Boţství, Pánu Višnuovi. Poté by měl nashromáţdit sezamová semínka, kraví trus a bavlnu. Vše by měl pečlivě

smíchat a vytvořit 108 koulí a pečlivě uschovat. To vše v den znamení Purvášádhána Nakšatra. V den Ekádaší

se má brzy ráno pečlivě vykoupat a začít uctívat Nejvyššího Pána zpíváním Jeho svatého jména. Měl by také

provést aráti, obětovat santálovou pastu, vonné tyčinky, kafr, ghí lampu a lahodné preparace. Poté přichází na

řadu 108 koulí připravených dříve. Zapálí se posvátný obětní oheň a všech 108 koulí se do něj za zpěvu svatých

jmen vhodí. Celý den a noc, jako kaţdé Ekádaší, se má postit od obilí a luštěnin a nezameškat ani jednu volnou

chvíli opěvováním Pána nejlépe ve společnosti oddaných. V den Sat-tilá Ekádaší se navíc Pánu obětují různé

druhy dýní a kokosových ořechů a guáv, nebo jen betelové oříšky.

Oddaný se má modlit k Pánu Dţanárdanovy tímto způsobem: „O Páne Dţanárdano, O Krišno, jsi

nejmilostivější osobnost Boţství a osvoboditel všech padlých duší. O Pane, spadli jsme do oceánu hmotné

existence. Prosíme, bud k nám milostivý. Ó Pane s lotosovýma očima, vzdáváme Ti uctivé poklony znovu a

znovu. Ó Nejvyšší buď k nám spolu se svou věčnou společnicí Šrímatí Lakšmídéví věčně nakloněn a příjmy

naše obětiny.“

Oddaný by se měl pokusit potěšit kvalifikovaného bráhmanu. Obdarovat ho oblečením, botami, deštníkem nebo

jen vřelým přivítáním a nádobou vody. Poţádat ho o poţehnání, v podobě lásky k Osobností Boţství. Měl by

mu také obětovat hrnec sezamových semínek. Černé sezamové semínka jsou obzvlášť vhodné k uctívání a pro

ohňové oběti, zatímco bílé či hnědé jsou k jídlu. Ten kdo daruje obojí druhy sezamových semínek v den Sat-tilá

Ekádaší bude povýšen na nebeské planety po tolik tisíc let kolik semínek by bylo sklizeno kdyby se všechny

darované semínka zasadily a dozrály. Na toto Ekádaší se má věrný oddaný vykoupat ve vodě smíchanou se

sezamovými semínky, potírat sezamovou pastu své tělo, obětovat semínka, jíst sezamová semínka, dávat

sezamová semínka a příjmat sezamová semínka. To je šest neboli šat způsobů kterými sezamová semínka tila

se pouţívají pro duchovní očištění a toto Ekádaší. Proto se nazývá Sat-tilá Ekádaší.

Jednou se Devarši Nárada zeptal nejvyššího Pána. O Pane, Ty jeţ jsi velmi nakloněn Svým oddaným, prosím

příjmy moje poklony. Prosím popiš mi slávu Sat-tilá Ekádaší.

Pán Kršna Náradovi odpověděl. O Nárado, popíši ti událost, jíţ jsem byl osobně svědkem.

V dávných dobách na Zemi ţila jedna stará bráhmaní. Uctívala Mne velice pěkně kaţdý den a byla velice

ovládnutá. Svědomitě dodrţovala všechny půsty, ozvlášt ty které jsou v Moji počest a slouţila Mi s plnou

oddaností, bez jakéhokoliv osobního motivu. Její přísné půsty ji oslabily a byla velmi hubená. Dávala milodary

bráhmanům a ostatním, a dokonce plánovala dát i svůj dům jako milodar. Ačkoliv tato pokročilá ţena dávala

milodary vhodným lidem, měla jednu zvláštní vlastnost, a to ţe nikdy nedávala jako milodar jídlo ani jej

neobětovala na oltáři.

To Mě osobně velmi zajímalo a proto jsem sestoupil v přestrojení za oddaného Šivy, s girlandou z lebek a

almuţnou v ruce. Kdyţ jsem k ní přistoupil, oslovila Mě: O úctihodný, řekni proč jsi mě navštívil. Odpověděl

jsem jí: O bráhmaní, přišel jsem vyţebrat nějaké posvěcené jídlo od tebe. Ale ona se rozčílila a domé almuţny

hodila kus hlíny! O Nárado jednoduše jsem se otočil a celý udivený nad její výstřední směsicí vznešenosti a

lokoty jsem odešel zpět do Svého sídla. Nakonec tato odříkavá dáma dosáhla duchovního nebe, tak velké byli

její úsilí v půstech a odříkání. A neboť Mi přece jenom obětovala hroudu hlíny, přetransformoval jsem tuto

hroudu do krásného domu. O Nárado, tento dům byl ale bez veškerého nábytku a výzdoby a stejně tak bez

jakéhokoliv jídla. Proto kdyţ vstoupila a uviděla jen prázdné místnosti, ihned šla za Mnou a velmi rozlobená

Mě oslovila: Postila jsem se opakovaně při tolika různých příleţitostech, aţ jsem z toho celá zeslábla a zchudla.

Uctívala jsem Tě a modlila se k Tobě tolika různými způsoby, neboť ty jsi vskutky Pán a ochránce vesmíru.

Ale přesto všechno v mém novém domě není ţádné jídlo ani bohatství, O Pane, proč tomu tak je? -1.

Na to jsem jí odpověděl: prosím vrať se do svého domu. Za chvíly tě přijdou přivítat manţelky polobohů. Ale

neotvírej dveře dokud ti nepopíší slávu a důleţitost Sat-tilá Ekádaší. .

Kdyţ to vyslechla vrátila se domů. Za nějakou chvíly ji přišly navštívit manţelky polobohů a jedním hlasem

zavolaly: O překrásná, přišly jsme abychom tě spatřily, prosíme otevři dveře a přijď se nám ukázat. Ona ale

odpověděla: O nejdraţší, pokud chcete abych vám otevřela dveře, budete mi muset popsat slávu a důleţitost

Sat-tilá Ekádaší. Nikdo však neodpověděl. Vrátily se však později a jedna z nich krásně popsala vznešenou

povahu tohoto Ekádaší. A kdyţ bráhmaní otevřela dveře, spatřily, ţe není ani polobohyně, Gandharví, ani

Nága-patní,ale jen obyčejná ţena. Od té chvíle dodrţovala Sat-tilá Ekádaší, tak jak jí to bylo popsáno.

Darovala mnoho jídla a sesamových semínek získaných od manţelek polobohů a díky tomu získala překrásné

vybavení, nábytek a zásoby jídla které tak očekávala mít ve svém domě. To ale není všechno, její původně

hmotná podoba se proměnila do krásné duchovní podoby s překrásnou barvou pleti. Tak milostí Sat-tilá

Ekádaší, ona i její nový dům v duchovním světě byl nakonec zářivě honosný. Vybaven zlatem, stříbrem

drahokamy a diamanty. .

O Nárado, osoba nemá jen okázale dodrţovat Ekádaší, s touhou dosáhnout bohatství výměnou. Nesobecky má

darovat sesamová semínka, šaty, jídlo dle své kapacity.-2- Má opěvovat Mě a Mé oddané a tím si zaručí všeho

příznivého, nakonec dosáhne osvobození. .

Pozn.

1. V duchovním světě samozřejmě hmotná přání a hněv neexistuje. Pán zaranţoval aby tato dáma projevila

tyto kvality jen aby poukázal na slávu Sat.tilá Ekádaší.

2. Pro Vaisnavy dávání milodarů a jídla znamená dávání vědomí Krišny a rozdávání prasádam, to je přednější.

6. kapitola Džajá Ekádaší

Judhištir Maharádţ řekl: Ó Pane pánů, Šrí Krišno, všechna sláva Tobě. Jsi Pánem vesmíru, zdroj všech ţivých

bytostí a příčinou všeho. To Ty tvoříš vesmírné projevení, udrţuješ ho a nakonec ničíš. Můj Pane, vzdávám Ti

uctivé poklony. Laskavě jsi mi popsal Sat-tilá Ekádaší měsíce Mágha. Prosím pokračuj, neboť jsem velmi

dychtivý naslouchat. Jak se nazývá další Ekádaší a jaké boţstvo se na tento den uctívá.

O Judhištiro, druhé Ekádaší měsíce Mágha se nazývá Dţajá. Má veškerou moc zničit všechny druhy hříšných

reakcí a zaručit osvobození z hmotné existence. Tuto epizodu jsem jiţ popsal v Padma Puráně a velice rád ti ji

zopakuji.

Tento příběh se odehrává na nebeských planetách, kde vládne pán Indra. Díky jeho vládě jsou zde všichni plně

šťastní a spokojení. V lese Nandana, plném překrásných květů paridţáta, Indra pil ambrosii (nebeský nektar)

kdykoliv se mu zamanulo a uţíval si sluţeb mnoha tisíc sluţebnic. Tyto Apsáry tančily velice zkušeně a mnoho

zpěváků vedených Pušpadantou zpívalo nepopsatelně krásně. A to vše jen pro potěšení Indri. Hlavní hudebník

Čitrasena zde byl se svou ţenou Máliní a svým synem Máljavánem. Máljaván byl překrásný mladý muţ a není

divu, ţe apsara jménem Pušpavantí byla k němu silně přitahována. Vskutku, ostré šípy Amora jí pronikly

hluboko do srdce. Její překrásná barva pleti, plně vyvinuté tělo, hravé pohyby obočí, Máljavána také uchvátily.

Ó králi, její půvabné paţe, jako mystické smyčky ????, by dokázali spoutat jakéhokoliv muţe, kterého by

objala. Její obličej byl jako Měsíc v úplňku, velké oči sahaly téměř k líbezným uším ozdobenými náušnicemi.

Tenký, ornamenty ozdobený krk vypadal jako lastura. Měla štíhlý pas skoro jako pěst, a stehna jako kmeny

banjánovníku. Její přirozenou krásu doplňovaly oslnivé ornamenty a sárí. Měla krásná ňadra, vysoce zvednutá a

dívat se na její nohy bylo jako spatřit čerstvě rozkvetlé lotosy.

Kdyţ Máljaván spatřil přirozenou krásu Pušpavantí není divu, ţe byl na místě očarován. Spolu s dalšími

umělci přišly, aby slouţily pánu Indrovy tancem a zpěvem. Ale protoţe se Maljávan a Pušpavantí do sebe

zamilovaly, byly jako paralyzovaní a nebyly schopni před pánem a správcem nebeského světa Indrou předvést

svoje číslo jak se očekávalo. Jejich zpěv byl úplně falešný a tanec plný chyb. Indra ihned pochopil důvod těchto

chyb a uraţen neharmonickým provedením se velmi rozzlobil a vykřikl: Vy ničemové, jste úplně k ničemu.

Předstíráte, ţe mi zpíváte, zatímco jste úplně strnulý chtíčem k sobě navzájem. Tím jste mě zesměšnily.

Proklínám vás oba. Jako pišáčové odejděte na planetu Zemi a skliďte si plody mé uráţky.

Oněmění těmito slovy, Maljáván a Pušpavantí ihned spadli z nebeských planet na Zemi do vrcholků Himalájí.

Byla tam velká zima a vítr, zbavení všech výsad nebeských obyvatel, jim nezbývalo nic jiného neţ se uchýlit

do jeskyně, kde by mohli přečkat krutou dlouhou noc. Kaţdým přibývajícím momentem trpěli víc a víc, zuby

jim cvakaly zimou a vlasy jim vstávaly na hlavě strachem a zmatením.

Stále jim nedocházelo co se vlastně stalo. Ještě před chvílí byly na nebeských planetách, tančily v překrásných

zahradách krále Indry. A nyní v těle pišáčů musí trpět v těchto nehostinných podmínkách na planetě Zemi.

Maljávan, plný smutku a zoufalství oslovil Pušpavantí: „ Jaké zavrţeníhodné hříchy jsme musely vykonat, ţe

prokleti Indrou musíme takhle trpět v těchto pekelných podmínkách. Nyní uţ chápu jak hloupí je bát připoután

k nebeskému poţitku, kdyţ můţe být kaţdým okamţikem odebrán.

O Pušpavantí celý ţivot jsme byly obklopeni smyslovými poţitky a zapomněli jsme uctívat Nejvyššího Pána

Višnua. Je to jistě jeho velká milost zbavit nás této iluze a připoutanosti v které jsme byli potopeni. Nesmíme

tedy ztrácet hlavu a přijmout tento úděl tak jak je. Vše se jistě v dobré obrátí.

V noci ani oči nezamhouřili, tak velká zima tam byla. Kdyţ přišlo ráno, vydali se na cestu hledat pohostinné

místo kde by mohli strávit zbytek svého pozemského krátkého ţivota.

Celý den se plahočily směrem na jich a díky své mizérii ani nehledali jídlo či pití. Netušili, ţe tento den je

Dţajá Ekádaší a jejich mizérie a nechuť k jídlu či pití byla jejich velkým štěstím.

Cesta byla velmi vyčerpávající, blíţil se večer a slunce pomalu zapadalo. Celý vyčerpaní zkolabovaly pod

stromem smokvoň posvátná, ani se nepokoušely vstát. Přišla noc, a neboť nebyly chránění úkrytem jeskyně

byla mnohem studenší a krutější. Objali se aby se zahřáli. Celou noc takto trpěli mocnou kletbou Indry. Jejich

úlevou byly jen myšlenky na Pána Višnua,

kterému se úplně odevzdaly.

O Judhištiro, ačkoliv nevědomě, dodrţeli úplný půst na Dţajá Ekádaší, zůstali také celou noc vzhůru

pohrouţeni do myšlenek na Mě. Kdyţ slunce vycházelo na Dvádaší, nabyly svých dřívějších podob obyvatel

nebes, se zářivými ornamenty a znamenitými šaty. V úţasu těchto událostí spatřily přilétat letadlo a uslyšely

zpěv obyvatelů nebes. Nastoupily do nebeského letadla a s přáními všeho nejlepšího se vrátili zpět domů. Brzy

dorazili do Amarávatí, kde na ně čekal sám pán Indra. Promluvil: „O šťastliví, to díky milosti Nejvyššího Pána

Višnua za prokázanou sluţbu jste byli zbaveni mé kletby a mohli se tak vrátit zpět domů. Ačkoliv nevědomě,

dodrţely jste nejposvátnější den Dţajá Ekádaší, a tak potěšily Pána Višnua.

Kdokoliv se zaměstná ve sluţbě Nejvyššímu Pánu je hodný uctívání i mnou. Ţijte prosím spolu a šťastně a

nikdy nezapomeňte na milost, kterou vám prokázal Nejvyšší Pán. Vţdy Mu sluţte.“

Proto, O Judhištiro, kaţdý by měl vyuţít této příleţitosti a dodrţet půst na Dţajá Ekádaší. Tak si získá mou

milost a kvalifikuje se na pobyt na Vaikuntě. O tom není pochyb.

7. kapitola Vidžajá Ekádaší

Jednou se Nárada Muni zeptal svého otce Pána Brahmy, stvořitele tohoto vesmíru:

„Otče, prosím popiš mi zásluhy, které lze získat postěním se na Ekádaší měsíce Phálguna.“

Pán Brahmá, nezrozený stvořitel tohoto vesmíru, mu odpověděl: „O synu, jsi první komu vyprávím slávu

tohoto svatého dne. Nazývá se Vidţajá (vítězství) a má schopnost anulovat veškeré hříchy a zaručit vítězství,

kaţdému kdo jej dodrţuje. Váţe se k němu následující příběh, prosím poslouchej pozorně.“

Kdyţ byl Pán Ráma spolu se svou manţelkou, bohyní Sítou, a svým bratrem Lakšmanem posláni do exilu na

čtrnáct let, přebývaly v lese Pančávatí jako poustevníci. Síta byla unesena Rávanou, coţ Pána Rámu velice

zarmoutilo. Vydal se ji s bratrem Lakšmanem hledat. Na cestě narazil na umírajícího Dţatáju a vyslechl od něj

kam byla jeho Síta unesena Rávanou. To mu zaručilo osvobození na Vaikunthu. Zabil i nepřítele Kadambu.

Ráma se spřátelil se Sugrívou, králem opic a společně s ním nashromáţdily obrovskou armádu opic a medvědů

potřebnou k přemoţení Rávany. Poslali Hanumádţího na Srí Lanku, aby vyhledal Sítu. Spatřil ji v zahradě

ášoka, předal jí od Rámy zprávu ţe se blíţí den jejího vysvobození ze spárů Rávany. Tím vykonal velikou

sluţbu Pánu. S pomocí Sugrívy Pán Ráma postupoval směrem k Lance. Kdyţ ale dorazili ke břehu hlubokého

oceánu,

nebyl zde ţádný most či jiný způsob jak se dostat na ostrov.

Ráma řekl Lakšmanovy: „Ó synu Sumitry, jak budeme schopni překročit tento oceán, bezedné království

Varuny. Nevidím tu ţádný způsob jak jej překročit, je plný ţraloků a jiných dravých ryb.“

„Velký světec jménem Bakadábhja ţije asi čtyři míle odsud“, řekl Lakšman „Ó Rághavo, je velmi starý a

moudrý, pojďme se ho zeptat, jak přemoci tento oceán a dostat se na druhý břeh.“

Vydali se tedy navštívit tohoto světce, poţádat ho o radu. Nejprve se světci hluboce poklonili a vzdali mu

náleţitou úctu. Bakadábhja chápal, ţe nejsou nikým jiným neţ Osobnostmi Boţství, kteří se ze Svých důvodů

zjevili zde na zemi jako obyčejní lidé.

Oslovil je tedy první: „Ó Rámo, Lakšmane, proč jste zavítali do mého skromného ášramu? Musí to být něco

velmi naléhavého.

Pán Ráma odpověděl: „Ó dvojzrozený bráhmano, přišli jsme ke břehu oceánu s armádou opic. Chceme dobít

Lanku a osvobodit matku Sítu ze zajetí démona Rávany. Nemůţeme ale překročit oceán, to proto jsme za tebou

přišli. Jsi velký světec, prosíme poraď Nám.

Světec Bakadábhja odpověděl: „Ó Rámo a Lakšmane, povím Vám o nejvznešenějším ze všech půstů. Kdyţ jej

správně vykonáte, všechny překáţky zmizí a vítězství bude vaše. Je to Vidţaja Ekádaší měsíce Mágha, jeho

tmavé půlky. V den před tímto Ekádaším vytvoř nádobu na vodu ze zlata, stříbra nebo mědi. Postačí i obyčejná

hlína. Naplň tuto nádobu čistou vodou a ozdob ji mangovými lístky. Přikryj ji a umísti poblíţ svatého oltáře na

hromadu ze sedmi zrn. Na Ekádaší ozdob hrnec květinovými girlandami a santálovou pastou. Na zahloubené

víko umísti ječmen, granátové jablko a kokos. Potom tam umísti zlaté boţstvo Pána Nárajána. Uctívej toto

boţstvo s velkou láskou a oddaností, obětuj mu vonné tyčinky, květiny, ghí lampu a talíř chutného jídla. Zůstaň

celou noc vzhůru u tohoto Boţstva a opěvuj Pána vytříbenými modlitbami a písněmi. Kdyţ svítá na Dvadáší

vezmi hrnec sebou ke břehu svaté řeky či jezírka a nabídni ho čistému bráhmanovi, expertu ve čtyřech Védách.

Pokud vy a vaše armáda takto dodrţíte Vidţajá Ekádaší, vítězství bude vaše.“

Pán Rámačandra udělal přesně jak mu Bakadábhja Muni přikázal a sílou tohoto půstu postavil most přes oceán

z kamenů, které drţely na vodě a porazil démona Rávanu a jeho armádu. Tak mocné je Vidţaja Ekádaší.

Podobně kaţdý, kdo dodrţuje Vidţaja Ekádaší tímto způsobem bude vţdy v tomto světě vítězit a po opuštění

tohoto těla odejde do království Boha. O tom není pochyb.

Ó Nárado to je celá historie Vidţajá Ekádaší.

8. kapitola Ámálakí Ekádaší.

Bylo jednou jedno království jménem Vaidašá. V tomto království vládl vznešený Pašabinduka, člen dynastie

Soma téţ známí pod jménem Čitraratha. Byl obdařený veškerým Védským poznáním a za jeho vlády nikdo, jak

bráhmanové, kšatriové, vajšjové a šůdrové, se neodchyloval od cesty náboţenství a svých předepsaných

povinností varny a ašrámu. Díky tomu nikdo neměl nouzi ani netrpěl nemocemi. V království bylo mnoho

chrámů zasvěcených Višnuovi a Šivovi. Občané slouţili Pánu a dodrţovali Ekádaší dvakrát do měsíce. Byli

úplně štastní a netouţili po ničem jiném.

Jednou, v měsíci Phálguna, připadalo Ekádaší na Dvadaší. Jmenovalo se Ámalakí a král věděl, ţe má velkou

moc. Svolal všechny své poddané aby spolu s ním dodrţeli Ekádaší.

Po koupely v řece, král a jeho oddané odešli do chrámu Pána Višnua, v kterém rostl Ámálakí strom. Tento

strom je velmi posvátný a vţdy na Ámalakí Ekádaší se pro něj dělá speciální

Obřad. Obětuje se mu hrnec vody, zlato,diamanty, a jiné vzácné drahokamy jako rubíny, perly, safíry a vonné

tyčinky. Obětuje se také královské křeslo a zdobené boty. Potom se uctívá Pán Parašuráma těmito modlitbami:

Ó Parašurámo, synu Redukí, osvoboditeli všech, prosím přijdi pod tento posvátný strom, a přijmi naše

modlitby. Dále se modlí k stromu Ámalakí: Ó Ámalakí, uctivě se ti klaníme. Byla jsi uctívána samotným

Rámačandrou, a máš tu moc zbavit nás našich hříšných reakcí. Prosím přijmi tyto dary a zbav nás našich

hříchů.

Král a všichni ostatní vykonali tento obřad a celou noc strávili uctíváním a opěvováním svatých jmen Višnua.

Bylo to během tohoto příznivého okamţiku půstu a modliteb, kdy ke shromáţdění přistoupil jeden muţ. Byl to

lovec a celý ţivot se ţivil zabíjením zvířat pro svou obţivu. Byl velmi unavený z celodenního lovu a hledal

místo kde si bude moci alespoň na chvíli odpočinout.

Kdyţ ale spatřil toto shromáţdění s králem ve středu, oddávající se zpívání a modlení na Ámalakí Ekádaší

velice ho to udivilo a raději se skryl aby mohl pozorovat tuto neobyčejnou událost. Všude bylo mnoho

lampionů a zapálených vonných tyčinek. V chrámu pod stromem Ámalakí bylo zřetelně vidět Boţstvo Pána

Damodára, kolem dokola byli oddaní, kteří zpívali a tančili za doprovodu hudebních nástrojů. To vše lovce

natolik zaujalo, ţe celou noc aţ do východu slunce strávil zde, ani nachvíli nezamhouřil oči, ačkoliv byl velmi

unavený a hladový, celý den totiţ nic nejedl.

Kdyţ vysvitlo slunce, oddaní a král se rozešli do svých domovů za svými povinnostmi. I lovec se vrátil do své

chatrče v lese. Za nějaký čas tento lovec zemřel. Zásluhou půstu na Ámalakí Ekádaší, a nasloucháním

opěvování Boha, se narodil jako král Vasuratha, syn krále Vidúrathy, a vládce království Dţajantí. Taková byla

zásluha nechtěného dodrţování Ekádaší, ale tímto náš příběh ještě nekončí.

Král Vasuratha byl obdařen ohromnou sílou a byl beze strachu. Zářil jako slunce a byl krásný jako měsíc. V síle

se mohl vyrovnat Pánu Višnuovi a v ochotě odpouštět Zemi. Mluvil pouze pravdu a uctíval Višnua. O své

poddané se staral jako by byli jeho vlastními a vţdy byl aktivní v záleţitostech státu.

Jednoho dne projíţděl sám na svém koni dţunglí a ztratil se . Dlouho hledal cestu ven, unavil se a tak zastavil

pod košatým stromem, aby si odpočinul. Pouţil svou paţi jako polštář a ihned usnul. Nevěděl však, ţe toto

místo bylo území domorodých kmenů, znepřátelených při předchozích válečných taţeních. Kdyţ domorodci

našli spícího krále rozhodli se ho zabít. Vrhli se na něj svými zbraněmi jako oštěpy, meče, šípy a mystickými

provazy. Ţádná z nich však krále nebyla schopná zabít, ani se ho nedotkla. Velice se tomu divili. V tu chvíli se

zjevila z králova těla bojovnice, byla ozdobená mnoha ornamenty a girlandou vydávající úţasnou vůni. Její oči

byly zbarvené hněvem do ruda a vypadala jako zosobněná smrt.

Svojí čakrou všechny bez problémů pobila. V tom okamţiku se král probudil a kdyţ spatřil pobyté domorodce,

ţasl: to jsou všichni mí nepřátelé! Kdo je sťal? Kdo je mým ochráncem? V tom okamţiku uslyšel hlas z nebe:

ptal jsi se kdo ti pomohl. Dobře tedy, kdo můţe komukoliv pomoci v obtíţích? Není to nikdo jiný neţ Nejvyšší

Pán Višnu, kaţdý kdo se mu jednou nesobecky odevzdá toho vţdy ochrání.

Král byl přemoţen láskou k osobnosti Boţství a ihned se vydal na cestu do svého království.

Proto králi, kaţdý kdo dodrţuje svaté Ámalakí Ekádaší beze všech pochyb dosáhne všeho co je moţné v tomto

světě dosáhnout. Nakonec dosáhne osvobození.

9. kapitola Pápamočaní Ekádaší

Byl jednou jeden král jménem Mandháta. Byl vládcem celé Země, neměl nepřátel a byl velmi zboţný. Celým

svým srdcem touţil po oddané sluţbě Pánu Narajánovi a vţdy si našel čas k naslouchání o Něm. Jednou se

otázal Lomaša Rišiho: „Velký světče, přeji si naslouchat o slávě Ekádaší měsíce Phálguna (únor – březen),

prosím vyprávěj.“

Lomaša Riši odpověděl: „Toto Ekádaší se nazývá Pápamočaní, neboli to které můţe zbavit oddaného hříchů, či

zlých duchů. Dává osm dokonalostí a plní všechna skrytá přání.“

Váţe se k němu následující historie. Jednou v období jara se Čitragupta (nebeský hudebník) v doprovodu

nebeských tanečnic procházel překrásným lesem plným rozkvétajících květů a rostlin. V dáli byla slyšet

melodická hudba a zpěv. Neváhali a vydali se tím směrem. Zanedlouho dorazili do krásného parku, kde mnoho

Gandharvů a Kinnarů zpívalo a za doprovodu hudebních nástrojů tančilo pro potěšení krále Indry. Všichni se

shodli na tom, ţe neexistuje lepšího parku neţ tohoto. Bylo to místo často navštěvované předními polobohy,

obzvlášť v měsících Čitra a Vaišákha. Několik mílí dál byl ášram mladého, ale vysoce pokročilého světce

jménem Medháví a některé apsáry se ho snaţily u legrace svést. Obzvláště jedna dívka, Mandţughóša,

vynalézala mnoho způsobu aby svedla tohoto ušlechtilého mladého mudrce. Ze strachu před jeho jógickou silou

se však neodvaţovala jít příliš blízko. Postavila si stan nedaleko jeho ášramu a začala za doprovodu tambury

zpívat. Sám Amor byl vzrušen, kdyţ ji spatřil tak sladce a melodicky zpívat a hrát a cítil vůni její santálové

pasti. Vzpomněl si na událost s Pánem Šivou a rozhodl se pomstít svedením Medháví. –1. Pouţil obočí

Mandţughóši jako luku, její pohledy jako tětivu a její ňadra jako cíle. Vloţil veškerou svou sílu a umění do

Mandţughóši a tak ji inspiroval světce tento večer svést. Mandţughóša se přiblíţila k ášrámu a kdyţ uviděla

fyzickou krásu mladého světce, jeho odříkání a jógickou dokonalost začala být k němu hluboce přitahována.

Přistoupila k němu a začala svůdně zpívat a tančit. Zvonky na jejím opasku, zápěstích a nákotnících zněli

rozkošně a melodicky. Médháví byl okouzlen. Pochopil, ţe tato překrásná mladá dívka touţí po spojení s ním a

v ten okamţik ho Amor chytil do svých sítí v podobě mocných zbraní, zraku, zvuku, čichu, doteku a chuti.

Pomalu k němu přistoupila lákaje ho svými pohledy a tělesnými pohyby. Elegantně odloţila tamburu a plně si

vědomá svého úspěchu světce objala svými paţemi, stejně jako se liána obtočí kolem stromu. Medháví byl

zcela uchvácen, zanechal své meditace a rozhodl si s ní uţívat jak jen to půjde. Zapomínajíce rozdíl mezi dnem

a nocí, odešel si s ní uţívat na velmi dlouhou dobu. –2.

Kdyţ Mandţudhóša viděla, ţe svatost Medhavu opouští, rozhodla se ho opustit a vrátit se domů. Oslovila ho:

Medháví, jsme spolu uţ velmi dlouho, chci se vrátit domů.“ Medhavi však naléhal, aby zůstala ještě několik

dní. Neboť se bála jeho jógické síly, zůstala s ním nakonec celých padesát sedm let. Roky utekly jako voda a

apsara se znovu otázala jestli můţe odejít.

„Zůstaň se mnou ještě do zítřejšího rána“, odpověděl Medháví, „Jakmile vykonám své ranní povinnosti budeš

smět odejít. To ti slibuji.“

Mandţughóša však neváhala a oslovila ho: „Jak dlouho ti bude trvat dokončit své ranní rituály? Pomysli na ten

čas, který jsi se mnou strávil.“

Světec si zpětně promítl všechna ty léta, které s ní strávil a kdyţ zjistil, ţe je tomu jiţ padesát sedm let zhrozil

se.

Přemýšlel: „Ó Prozřetelnosti, ztratil jsem tolik let svého duchovního ţivota v náručích zosobněné smrti!“ Jeho

oči zrudly a jiskřily. Proklel Mandţughóšu následujícími slovy: „Hříšná ţeno, se zlými úmysly jsi za mnou

přišla a svedla jsi mě. Ať tě všechna tvá krása opustí!“

Mandţughóša však naléhala: „Jsi velký světec a vlastníš osm jógických dokonalostí. Zůstávala jsem s tebou jen

proto, ţe jsem se bála těchto tvých sil. Prosím zruš svoji kletbu.“

Medháví odpověděl: „Máš pravdu, je jen moje chyba, ţe jsem se nechal chytit do chapadel Máji, která zkoušela

moji odhodlanost ve vykonávání odříkání. Co můţu ale dělat? Zničila jsi všechny výsledky mého pokání a

vykonávání oddané sluţby, musela jsi být potrestána. Kletba jednou vyřčená nelze vzít nazpět. Půjdeme

společně do ášramu mého otce, on nám určitě poradí jak se dostat z této situace.“

Odešly tedy hledat radu do ášramu Čjavani Muniho, otce Medháví. Přivítal je a oslovil svého syna. „Ó synu,

svým jednáním jsi promrhal bohatství svých pokání a odříkání. Jistě teď hledáš nápravu za ty ztracené roky a

dny ve společnosti prostitutky. Naštěstí existuje náprava. Tou je potěšení Pána Višnua dodrţením půstu na

Ekádaší, nejpříznivějším dnu ze všech. V tomto měsíci Čitra nastává Ekádaší jménem Pápamočaní. Vymaţe

všechny hříchy, kterých jsi se dopustil pokud jich opravdu lituješ. Ó synu dodrţ toto Ekádaší a zbavíš se

následků svého jednání, tím jsem si jistý.“

Medháví tedy následoval radu svého otce dodrţením půstu na Pápamóčaní Ekádaší, dodrţením všech pravidel a

předpisů. Výsledkem bylo, ţe se všechny jeho boţské vlastnosti vrátily a stopy hříchu byly nenávratně

vykořeněny. Mandţughóša také následovala toto Ekádaší a byla ušetřena kletby, která by ji jinak zohyzdnila a

poníţila. Vrátila se domů na nebeské planety do své dřívější pozice.

Lomaša Riši pokračoval: Takový je vliv Pápamóčaní Ekádaší, Ó králi. Kaţdý se můţe očistit od svých hříšných

reakcí jednoduše dodrţením půstu v tento příznivý den. Nesmí toho však zneuţívat a předem páchat hříchy

s vědomím, ţe se kdykoliv můţe zbavit svých hříšných reakcí dodrţením Ekádaší. To je ten největší hřích.

10. Varuthiní Ekádaší

Judhištir Maharádţ řekl: „Ó Vasudévo, vzdávám Ti hluboké poklony. Prosím popiš mi Ekádaší měsíce

Vaišákha, jeho tmavé půlky. Popiš mi také jeho zásluhy a vliv na oddaného.“

Pán Krišna odpověděl: „Drahý Judhištiro, v tomto světě je Varuthiní Ekádaší tím nejpříznivějším. Kdokoliv se

postí v tento posvátný den se nejenom zbaví všech svých hříšných reakcí, ale zajistí si nepřerušované štěstí a

blaho. Půst na Varuthíní Ekádaší udělá i z toho největšího nešťastníka šťastlivce, ale nejen to, nakonec mu

zaručí osvobození.“

„Král Mándháta se osvobodil díky Ekádaší. Mnoho dalších králů, například Maharádţ Dhundhumára z Ikšváku

dynastie se zbavil lepry jako následek kletby Pána Šivy. Jakékoliv zásluhy lze získat vykonáváním odříkání po

dobu deseti tisíc let, se nedá srovnat s půstem na Varuthíní Ekádaší. Zásluhy získané darováním pohádkového

mnoţství zlata během zatmění slunce na Kurukšetře lze získat pouhým dodrţením půstu na Varuthiní Ekádaší.

Vskutku kdokoliv dodrţí byť i jednou Varuthiní Ekádaší s láskou a oddaností, získá vše co si přeje, jak v tomto

ţivotě tak i příštím. Zkrátka, tento svatý den je ryzí a ničitel všech hříchů.“

„Lepší neţ darování koně je darování slona a ještě lepší je darování půdy. Darovat zlato je lepší, ale nejlepší je

darovat obilí. Všichni předci, polobozi a lidské bytosti jsou spokojeni kaţdým kdo dává obilí. Není lepšího

druhu dobrodiní neţ dávání jídla potřebným. Pán Brahmá osobně řekl, ţe pouze dávání krav se vyrovná dávání

obilí. Nad tím stojí pouze dávání transcendentálního poznání, neboť pouze díky poznání se lze zbavit utrpení

hmotné existence. Tím největším poznáním je dodrţovat půst na Varuthiní Ekádaší. Kaţdý kdo tak činí totiţ

upoutá pozornost Nejvyššího Pána a obdrţí nakonec osvobození.“

„Následující věcí bychom se měli vzdát na Dášami: jíst z talířů ze zvonoviny, jíst jakýkoliv druh urad dálu,

červené čočky, cizrny a kondy (obilí podobné máku), dále špenátu a medu. Neměli bychom jíst více neţ

jednou, jíst v cizím domě a uţívat si sexu. Na Ekádaší bychom neměli hrát hazardní hry a spát během dne.

Neměli bychom zbytečně ztrácet čas a kaţdou volnou chvíli zaměstnat uctíváním Višnua. Na Dvádaší se jí

pouze jednou a střídmě, nejí se z nádob ze zvonoviny či v domě jiných. Neholí se ani se nedělají olejové

masáţe.“

Pán Krišna pokračoval: „Kdokoliv se postí na Varuthiní Ekádaší tímto způsobem se zbaví všech svých hříšných

reakcí a tak se kvalifikuje na návrat do duchovního světa. Ó králi, ten kdo se bojí následků svých hříšných

činností a tedy i smrti, musí dodrţet toto Ekádaší. Také ten kdo jen naslouchá nebo čte příběhům o dnech

Ekádaší získá zásluhy jako kdyby daroval jeden tisíc krav milodarem.“

11. Mohiní Ekádaší

Judhištir Maharádţ řekl: „Ó Dţanárdano, jak se nazývá Ekádaší během měsíce Vajšákha (duben-květen)? Přeji

si o něm naslouchat.“

Pán Krišna Judhištirovy odpověděl: „Synu Dharmy, toto Ekádaší se jmenuje Mohiní a jako ty se nyní ptáš Mě,

tak i Rámačandra se kdysi ptal Vašišty Muniho.“

Pán Rámačandra se otázal Vašišti Muniho: „Velký světče, chci slyšet o nejlepším z postních dnů, který Mě

zbaví všech hříchů a nářků. Ve válce proti Rávanovi jsem připravil o ţivot mnoho bytostí a i kdyţ to byla válka

spravedlivá, jako spravedlivý král musím odčinit tyto činnosti.“

Višvámitra Muni odpověděl: „Ó Rámo, pouze zapamatováním si Tvého jména lze překročit oceán hmotné

existence. Poloţil jsi tuto otázku jen abys prospěl společnosti. Popíši Ti tedy den postní den, který očišťuje celý

svět. Je to Ekádaší měsíce Vaišákha, v polovině přibývajícího měsíce. Zásluhy získané z tohoto Ekádaší zbavují

sítě iluze hmotného světa, očištěním ode šech hříšných reakcí a dluhů z minulosti. Pokud chceš tedy ulehčit

svému utrpení a zbavit se nepříznivých reakcí z války proti démonu Rávanovi, půst na Ekádaší je tou nejlepší

cestou.“

Na břehu řeky Sarasvatí leţí jedno město jménem Bhadrávatí. Je to starobylé město, plné paláců, zahrad

a mnoha chrámy Šrí Višnua. V tomto městě ţil kupec jménem Dhanapáda. Přesto ţe byl nesmírně bohatý a

zámoţný, nebyl ani v nejmenším zasaţen pýchou či lakotou. Naopak byl velmi zboţný a milostivý. Své

bohatství pouţíval ke hloubení studen, stavění chrámů i obytných domů, kultivování zahrad a sadů pro

prospěch všech obyvatel města. Byl skvělým oddaným Višnua a měl pět synů. Sumána, Djutimána, Medháví,

Sukritiho a Drištadjumu. Naneštěstí jeho nejmladší syn Drištadjuma byl velký prostopášník a hříšník.

Zaměstnával se hazardem, sdruţováním se s prostitutkami, a jinými ohavnými činnostmi. Jednoho dne uţ

Dhanapáda nemohl déle snášet jeho chování a poslal syna pryč z domu.I jeho ostatní příbuzní se od něj

odvrátili. Poté co utratil všechny své peníze a prodal své ornamenty, i prostitutky ho opustily a uráţely. Stal se

z něho lupič a zloděj. Několikrát byl chycen kdyţ okrádal pocestné v lese a uvězněn a zbit. Takový byl jeho

strašný osud a činy. Kdykoliv se jen přiblíţil k městu byl vyhnán hluboko do lesa. Nucen ţít v hlubokém lese,

ţivil se lovením zvěře, aby mohl přeţít. Vţdy měl po ruce luk a ostré šípy a zabíjel i jen tak, pro zábavu. Jeho

hříchy rostly a zcela ho jiţ pohltily. Ale stejně jako lovec Mrigári dostal šanci se zbavit svých hříšných činností

a návyků. Jednoho dne, kdyţ jako obvykle lovil zvěř pro svou obţivu a zábavu, přišel na místo kde ještě před

tím nikdy nebyl. Na mýtinu uprostřed hustého lesa, s průzračným jezírkem a krásnými keři a ovocnými stromy.

Přemýšlel: „Ó jak nezvyklé je toto místo uprostřed nehostinného a nebezpečného lesa. Zde bych si mohl

postavit svou chatrč a pohodlněji ţít.“ Byl také velmi unaven a měl velikou ţízeň. Nabral si tedy trochu vody

z jezírka do dlaní aby ukojil svoji ţízeň. Nebylo to však obyčejné jezírko a voda z něho měla léčivý a očišťující

účinek. Také díky tomu, ţe kaţdý den se sem chodil koupat velký světec a oddaný Kaundija Muni, mající

poblíţ ášram a vykonávající odříkání. Jakmile se napil této vody jakoby velký kámen spadl z jeho srdce a dostal

tak nové oči a uši. Všechna únava z něho spadla a najednou si uvědomil, ţe to co dělal a čím se ţivil nebylo

správné a lidské. Přemohla ho lítost nad svými skutky a jeho srdce změklo. Říkal si: „Jak jsme mohli být tak

hříšný a krutý. Plýtval jsem bohatstvím svého otce na prostitutky a alkohol. Kdyţ uţ to nemohl otec déle snášet

vyhnal mě z domu. Okrádal jsem nevinné lidi a zabíjel bezbranná zvířata pro zábavu. Za všechny tyto hříchy

mě čeká nejspíš ţivot v podobě hada či škorpióna v příštím ţivotě. Tak hluboce jsem poklesnul. Co budu nyní

dělat? Jak se z toho mohu dostat? Musí přece existovat nějaká cesta z toho ven.“ Drištadjuma velice litoval

svých dřívějších činností a upřímně hledal nápravu. To ho kvalifikovalo k setkání s čistou osobou,

osvobozeným oddaným Pána Kaundijou Munim. Kaundija Muni se přišel jako kaţdý den v poledne vykoupat

do tohoto jezírka, a kdyţ spatřil Drištadjumu, oblečeného jako lovec s lukem a šípy, lamentujícího a

naříkajícího nad svým osudem, neváhal a šel k němu naproti. Drištadjuma uslyšel kroky za sebou a instinktivně

šáhl po luku a šípu. Kdyţ ale spatřil světce jak mu jde vstříc, odhodil luk i šípy a vrhl se světci k nohám.

Vysvětlil světci svoji situaci a prosil ho o pomoc: „Velký světče, prosím jak se mohu zbavit těchto hříšných

skutků a jak očistit svou duši od návyků, jeţ ji stahují níţ a níţ do nevědomosti.“ Kaundija Muni odpověděl:

„Nemusíš se jiţ více bát. Upřímnému člověku Bůh vţdy pomáhá. Popíšu ti postní den, který tě očistí ode všech

tvých minulých hříšných činností. Nebudeš-li pokračovat v těchto činnostech a drţet se mých pokynů, určitě

dosáhneš všeho co si přeješ.“

Kaundinja Muni mu potom popsal pravidla a předpisy pro Mohiní Ekádaší, stejně jako sluţbu Pánu Harimu.

Kdyţ dokončil svoji koupel odešel a vícekrát uţ se nevrátil. Drištadjuma dodrţel Mohíní Ekádaší přesně jak mu

jeho učitel poradil. Zbavil se tak svých hříšných reakcí a stal se kompetentním pro sluţbu Pánu. Stal se z něho

velký oddaný, dodrţoval kaţdé Ekádaší a neustále opěvoval slávu Pána Višnua.

Višvámitra Muni pokračoval: „Ó Rámo, tak mocný je vliv Mohiní Ekádaší. Není lepšího postního dne neţ

Ekádaší.“

12. Nirjalá Ekádaší

Jednou se Bhímasena, mladší bratr Maharádţe Judhištiry, zeptal svého praotce Vjásadévi, jestli je moţno se

vrátit do duchovního světa bez dodrţení všech pravidel a předpisů půstů na Ekádaší.

Bhímasena se ptal následovně: „Ó praotče, všichni moji bratři, manţelka Draupadí, i moje matka Kuntí, se postí

na Ekádaší. Striktně následují všechna pravidla půstu a uctívání Pána a vţdy mi říkají abych se s nimi také

postil. Ale, děde, já nevydrţím celý den bez jídla, nedokáţu snést hlad. Dávám milodary a uctívám Šrí Kéšavu,

ale nedokáţi se postít. Řekni mi, jak můţu získat stejný výsledek i bez postění se?“

Vjásadéva však odpověděl: „Jestli chceš získat skutečný výsledek Ekádaší, musíš se postít. Pokud to

nedokáţeš, je povoleno se jednou v poledne najíst, zdrţíce se obilí a luštěnin.“

Bhíma na to odpověděl: „Prosím vyslyš mě, nevydrţím ţít jen s jedním jídlem v poledne, co říci o celém půstu.

V mém ţaludku hoří oheň jménem vrika, pouze kdyţ se najím do sytosti tak se můj oheň utiší. Snad jednou za

rok bych byl schopen se postít, ne však víckrát.“

Vjásadéva znovu opakoval: „Ó Bhímo, chápu tvé obavy. Slyšel jsi ode mne o různých druzích náboţenských

povinnostech a obřadech. Avšak v Kali-juze nikdo není schopen dodrţovat všechny tyto povinnosti náleţitě.

V Kali-juze se stačí postit na Ekádaší a prakticky s ţádnými náklady uctívat Pana zpíváním jeho svatých jmen.

Ekádaší je jedna z hlavních zbraních v Kali-juze v boji proti nevědomosti a hříšným reakcím. Proto bys měl

dodrţovat půst na Ekádaší.“

Kdyţ Bhímasena, nejsilnější z bojovníků, vyslechl tato slova začal se celý třást strachy. Celý vystrašený řekl:

„Ó děde, co budu tedy dělat? Nejsem schopen se postit dvakrát do měsíce během roku. Určitě existuje nějaké

Ekádaší, obsahující v sobě všechny ostatní postní dny. Jinak by to nebylo spravedlivé.“

„Máš pravdu“, řekl Vjasadév, „Takové Ekádaší existuje. Zatajil jsem jej před tebou jen proto, aby sis více

uvědomil důleţitost Ekádaší v tvém ţivotě. Nastává v první polovině měsíce Dţješta, kdyţ slunce prochází

souhvězdím býka a blíţenců. Ujisti se, ţe na tento den nebudeš jíst ani pít. Dokonce i kdyţ budeš provádět

áčman můţeš usrknout pouze toliko vody jako kapka zlata, či mnoţství do kterého se ponoří jedno hořčičné

semínko. Pravidla jsou stejná jako pro ostatní Ekádaší, jen za ţádných okolností nesmíš sníst či vypít ani

kousíček jídla či vody. Pokud dodrţíš tento speciální půst jak jsem řekl, získáš tím výsledky všech ostatních

Ekádaší během roku. Tím si buď jistý.“

„Ó Bhímo, v Kali-juze, věku hádek a pokrytectví, kdyţ všechny principy Véd téměř vymizí, je Ekádaší úţasnou

metodou jak očistit svůj ţivot a uctít Pána Višnua. Ó synu Vájua, co víc bych ti měl říci, toto Dţjéšta-šukla

Ekádaší umoţní i těm, kteří z určitých důvodů nemohli či zapomněli dodrţet některé Ekádaší během roku, a tak

to napravit.“

Bhímovi se velmi ulevilo, kdyţ uslyšel z úst svého děda Vjásadévi o tomto Ekádaší. Od té doby vţdy dodrţoval

toto Ekádaší a s velkou láskou uctíval Osobnost Boţství Śrí Kršnu.

Toto Ekádaší se na jeho počest začalo jmenovat Bhíma-Nirdţala Ekádaší.

13. Jogíní Ekádaší

Pán Krišna pokračoval: „Ó králi, Ekádaší první poloviny měsíce Ášadha je známé pod jménem Jogíní. Váţe se

k němu následující příběh z Purán.“

Král Alakápurí – Kuvéra je skálopevným oddaným Šivy. Kaţdý den uctívá svého Pána tím nejopulentnějším

způsobem a vţdy s velikou pečlivostí. Zaměstnává mnoho sluţebníků, kteří mu pomáhají připravit denní

uctívání v chrámu. Jedním z nich byl Henámalí, osobní zahradník Kuvéry. Henumálí měl manţelku jménem

Svarůpavatí, byla velice krásná a ozdobená těmi nejlepšími vlastnostmi, byl k ní velice připoután a vţdy na ni

myslel a vzpomínal. Jeho sluţba spočívala v přípravě květin a květinových girland potřebných k uctívání.

Kaţdý den chodil i k jezeru Mánasarovara nasbírat určitý druhy květin, jeţ nikde jinde nerostly. Jednoho dne

nasbíral květiny u jezera Mánasarovara o trochu dříve neţ obvykle a zbývalo mu trochu času nazbyt. Rozhodl

se ţe dříve neţ odevzdá květiny svému pánu, Kuverovi, navštíví na krátkou chvíli svoji ţenu. Tolik byl k ní

připoutaný. Absorbován do láskyplných afér, zapomněl doručit květiny včas.

Ó králi, zatímco si uţíval se svou ţenou, Kuvéra začal s uctíváním Šivy. Brzy zjistil, ţe nejsou připraveny

ţádné květiny. Květiny jsou velice důleţité při uctívání a Kuvéru velice rozrušilo, ţe nejsou připraveny, nechtěl

však přerušovat svoje uctívání a pokračoval bez nich. Kdyţ dokončil celý obřad (árati) pro Pána Šivu,

rozrušeným hlasem se otázal svých sluhů: „Kde je Henumálí, nepřinesl dnes květiny pro moje uctívání?! Běţte

a zjistěte důvod proč nevykonal své kaţdodenní povinnosti. Budu vás čekat ve svém paláci.“

Jakšové (sluhové Kuvéry) se za malou chvíli vrátily a řekli: „Drahý pane, Henumálí si jednoduše uţívá se svojí

ţenou.“ To Kuvéru přímo rozzuřilo. „Zameškal svoji povinnost jen aby si mohl uţívat se svojí ţenou!“

Kdyţ si Henumálí uvědomil, ţe zameškal svoji denní povinnost, rychle spěchal do paláce. Měl velký strach,

neboť uctívání Šivy bylo pro Kuvéru velmi důleţité. Vstoupil do paláce právě kdyţ sluhové sdělovali důvod

jeho nepřítomnosti. Velice se styděl a hned se svému pánu poklonil a prosil o odpuštění. Kuvérovi oči byli rudé

a rty se chvěli hněvem. Promluvil: „Henumálí za to ţe jsi nevykonal svoji povinnost jen proto aby sis mohl

uţívat se svojí ţenou je velký přestupek.. Překazil jsi mi dnešní uctívání mého Pána, Šivy a proto si zaslouţíš

potrestání. Proklínám tě: budeš trpět bílou leprou na planetě Zemi a odloučením od své ţeny! Jelikoţ jsi do

dnešního dne plnil své povinnosti svědomitě a bezchybně, dostaneš příleţitost své přestupky odčinit. Nyní mi

zmiz z očí.“

Tak se Henumálí ocitnul na planetě Zemi. Byl zcela sám a kolem něho jen hustý les. I kdyţ si pamatoval vše o

své nebeské minulosti, jeho nadpřirozené schopnosti však vyprchali. Smířen s osude se vydal na cestu směrem

na východ. Zakrátko dostal velký hlad a ţízeň, něco co doposud nikdy nepocítil. Utrhl si tedy pár kousků ovoce

a uhasil svoji ţízeň v malém jezírku na které narazil. Voda v něm však byla nakaţená a Henumálí se nakazil

bílou leprou. Brzy se objevily první příznaky této zákeřné nemoci. Věděl, ţe mu zbývá jen pár dní ţivota a celý

zoufalý přemýšlel: „Plně si zaslouţím tento trest. Zameškal jsem svoje povinnosti, neboť jsem byl pomaten

tělesnou krásou své manţelky. Brzy opustím toto lidské tělo a nevím co mě čeká dál.“

Ó králi, Henumálí byl sice proklet trpět zde na Zemi, ale jestli si vzpomínáš dostal také příleţitost své činy

napravit. A přesně tak se i stalo. Poslouchej co se stalo dál.

Putoval tedy dál směrem na východ aţ dorazil na západní svahy Himalájí, kde velcí světci a asketové

vykonávají své odříkání. Henumálí zde potkal Markandéju Rišiho a tak dostal šanci kterou ho Kuvéra poţehnal.

Cítil se však hříšně, zasaţen leprou a zdráhal se tak přiblíţit ke světci. Světec se však jeho nemoci nebál a

zavolal na něj: „Ó ty, jaký hříšný skutek jsi musel vykonat, ţe trpíš tak strašnou nemocí? Neboj se, pojď ke

mně blíţ a vysvětli mi to.“

Henumálí tedy popsat Markandéju Rišimu celý svůj příběh. Nic neskrýval. Promluvil: „Jsi velkým oddaným

Pána a osobně jsi od něj vyslechl důvěrné poznání. Je to velké poţehnání, ţe jse se setkal s tak velkou duší jako

jste Vy. Prosím, jak se mohu zbavit tohoto prokletí a vrátit se zpátky domů. Chtěl bych se také zbavit toho

největšího prokletí, kterým je chtíč a sexuální připoutanost k ţenám. Prosím poraď mi.“

Markandéja Riši odpověděl: „Protoţe jsi mi řekl pravdu, rád ti pomohu. Existuje jeden způsob. Tím je půst na

svatý den Ekádaší. Zrovna zítra nastává tento den jménem Jóginí. Kdyţ dodrţíš úplný půst v tento den a budeš

uctívat Nejvyššího Pána pronášením Jeho jmen, velice Ho tím potěšíš. Zbavíš se nejenom své kletby, ale i

všech hříšných reakcí. To tě kvalifikuje k Jeho oddané sluţbě, díky které zapomeneš na všechny strasti tohoto

světa a zbavíš se chtíče po smyslovém poţitku.“

Henumálí naplněn radostí se světci poklonil a poděkoval za obdrţené pokyny. Stejně jak mu světec nařídil,

pečlivě se postil a uctíval Pána. Vlivem Jóginí Ekádaší se z něho stal opět Jakša a mohl se vrátit domů za svojí

manţelkou Svarůpavatí. Ţil s ní velice šťastně, společně dodrţovali kaţdé Ekádaší a uctívali Pána. Stali se

z nich velcí oddaní a na konci ţivota se vrátili na Vaikunthu.

Ó Judhištiro, to je síla Ekádaší. Kaţdý kdo dodrţuje půst v tento den, i nevědomě si získá moji přízeň a Já ho

obdařím tím největším co lze získat v tomto hmotném světě, oddanou sluţbou.

14. Padmá Ekádaší

Jednoho dne se Nárada Muni zeptal svého otce: „Jak se jmenuje Ekádaší druhé poloviny měsíce Ášadha a jak

mohu jeho dodrţením potěšit Pána višnua? Prosím pověz mi otom.“

Pán Brahmá odpověděl: „Ó synu, toto Ekádaší se jmenuje Padmá a váţe se k němu následující příběh.“

Byl jednou jeden svatý král, rádţariši, dynastie slunce a jeho jméno bylo Mandháta. Zdobily ho ty nejlepší

vlastnosti polobohů jako pravdomluvnost, čestnost a schopnost odpouštět. Staral se o své poddané jako o

vlastní děti. Zaměstnával kněţí vykonávání všech náboţenských obřadů popsaných ve Védách a důsledně

dohlíţel, aby kaţdý plnil své povinnosti varna a ášram dharmy. Díky tomu nebylo ničeho nedostatek, nikdo

neměl nouzi či hlad. Nikdy nebylo sucha či nemocí v jeho království, spíše naopak. Královská pokladnice byla

plná a bez nečestně získaných peněz. Vládl tak po mnoho let.

Jednou však po tři léta po sobě nepršelo, nebyla ţádná úroda a nedostatkem jídla propukl hladomor. Král ani

bráhmanové si nevěděli rady. Vţdyť plnili všechny předepsané povinnosti správně. Lidé předstoupili před

svého milovaného krále a řekli: „Ó náš králi, vţdy jsi se o nás staral a dbal o naše blaho, nyní potřebujeme tvoji

pomoc.

Jak jistě víš kvůli nedostatku deště jsou naše pole suchá a uţ dlouho nevydrţíme ze svými zásobami. Všichni a

všechno potřebují vodu v tomto světě. Védy nazývají vodu nára, a protoţe Nejvyšší Pán přebývá na vodě

jmenuje se Náraján. Jsi Jeho představitelem zde na Zemi a je tvojí povinností nás ochránit. Prosíme tě, najdi

řešení a přines nám mír a prosperitu.“

Král odpověděl: „Svatá písma říkají velmi jasně, ţe pokud král je bezboţný, on i jeho poddaní tím trpí. Jiţ

dlouho přemýšlím, co je příčinnou tohoto strašného sucha a můţu vás ujistit, ţe můj charakter je bez hříchu.

Věřte mi, najdu řešení.“

Král Mandháta shromáţdil svoji druţinu a vydal se na cestu do Himálájí, hledat radu u velkých světců a

oddaných. Putoval sem a tam, vyhledával světce v jejich ášramech a hledal odpověď na řešení krize ve svém

království. Nikde se však nedozvěděl nic víc neţ uţ mu doporučili bráhmanové a co uţ bezvýsledně vyzkoušel.

Různé druhy obřadů a uctívání, modlitby k různým polobohům a různé druhy pokání.

Ó Nárado, putoval dlouho a stále neúspěšně. Začal být zoufalý a začal obviňovat sám sebe: „Musel jsem

vykonat nějaké hříšné činy v některém ze svých dřívějších ţivotů a teď za ně musí trpět všichni moji poddaní a

příbuzní. Och, co budu dělat. Nejvyšší Pane, nikdy jsem Tě o nic neţádal, pomoţ prosím mému království.“

Putoval tedy dál a zanedlouho narazil na ášram jednoho z mých synů a tvého bratra, Angíry Muniho. Král se

ihned Angírovi poklonil a pověděl mu o strádání obyvatel jeho království. Prosil ho o poţehnání a o radu.

Kdyţ Angíra viděl královu pokoru a upřímnost poţehnal mu recitováním posvátných manter. Potom řekl:

„Tento věk, Satja juga, je nejlepší z věků, neboť dharma stojí na všech čtyřech nohách. V tomto věku kaţdý

plní své předepsané povinnosti a respektuje bráhmany a svatá písma. Není to tedy tvoje vina ani následek tvých

hříšných reakcí z minulosti. Je to díky jednomu šúdrovi z tvého království, který vykonává bráhmanské činnosti

a přitom neplní ty svoje. Vykonává oběť polobohům a recituje nevhodné mantry. To proto v tvém království

neprší a tvůj lid trpí. Potrestej tohoto šúdry smrtí a vše se napraví.“

„Jak mohu zabít někoho, kdo byť nesprávně, vykonává bráhmánské činnosti“, řekl král Mandháta, „to nemohu

udělat, musí existovat jiné, duchovní řešení.“

„Je vidět, ţe tvé srdce je prosté všech chyb“, řekl Angíra, „jsi ryzí oddaný a proto ti řeknu jiný způsob jak

obnovíš mír a klid ve svém království. Ty a všichni obyvatelé tvého království musí dodrţet úplný půst na

Padmá Ekádaší měsíce Ášadha. Všichni musí uctívat Pána a opěvovat jeho svatá jména. Vlivem tohoto Ekádaší

začne znovu pršet a vrátí se blahobyt do tvé země. To ti zaručuji.“

Král světci poděkoval, obdaroval ho mnoha milodary a vrátil se se svou druţinou zpět do království.

Kdyţ přišlo očekávané Ekádaší, král shromáţdil všechny obyvatele včetně šúdry, který nevědomky zavinil

celou kalamitu, a společně dodrţeli úplný půst na tento svatý den. Uctívaly podoby Pána v chrámech a aţ do

rána opěvovali jeho zabávy a vlastnosti. Kdyţ se ráno rozednívalo, obloha jiţ byla plná mraků a jakmile

přerušily půst začalo vydatně pršet. Pánovou milostí se všechno vrátilo do normálu.

Proto Nárado, kaţdý by měl dodrţovat toto Ekádaší. Ten kdo se chce zbavit svého utrpení i ten kdo získat

osvobození či Moji oddanou sluţbu, by měl dodrţet toto Padmá Ekádaší.

15. Adžá Ekádaší

Judhištir Maharádţ řekl: „Ó Dţanárdano, ochránče všech ţivých bytostí, prosím pokračuj a popiš mi Ekádaší

měsíce Bhadrapáda (srpen – září).“

Pán odpověděl: „Toto Ekádaší se nazývá Adţa a váţe se k němu příběh o králi, který silou osudu ztratil úplně

všechno, včetně ţeny a syna.“

Jmenoval se Hariščandra a byl nadmíru čestný a vţdy věrný pravdě. Jeho manţelka se jmenovala Čandramatá a

syn Lohitásvá. Jeho království prosperovalo více neţ okolní a stalo se terčem vojenských vpádů aţ nakonec

padlo. Král byl poníţen, zbaven rodiny a přinucen vykonávat nejpodřadnější práci sluhy v krematoriu. Byl

Mým věrným oddaným a nepřízeň osudu bral velmi statečně. Přemýšlel následovně: „Ţivá duše putuje

hmotným stvořením a na své cestě přijímá různá těla na základě svých plodonosných činností. Jednou je

obdařena tělem poloboha či vládce velkého království, po druhé tělem zvířete či domorodce. Nezaměstná-li se

duchovními činnostmi bude ale vţdy nucena jedno či druhé opustit a přijmout další. Byl jsem králem

prosperujícího království, ale díky své ješitnosti jsem o ně přišel. Jsem ale kšatrija a mám kšatrijskou krev, není

správné abych vykonával povinnosti jiných. Tím porušuji náboţenské povinnosti a zásady. Můj Pán, Nejvyšší

Osobnost Náraján, vše vidí a jistě mi pomůţe v této obtíţné situaci. Plně Mu důvěřuji.“

Harisčandra byl statečným a i kdyţ byl v srdci kšatrija krotil se a vyčkával. Získal si tak veškerou Mou přízeň a

tak jednoho dne, kdyţ jako kaţdý den připravoval pohřební oheň pro zesnulé, jeho pokora a odevzdanost

přinesla svůj plod. Tím plodem byla moţnost se setkat s jedním z největších mudrců tohoto vesmíru, Gautamou

Munim. Já sám jsem poslal Gautamu Muniho za bývalým králem. Kdyţ Harisčandra spatřit velkého světce

okamţitě se mu poklonil a se sepjatýma rukama k němu promluvil: „Ó mudrci, všechna sláva tobě! Prosím tě

nelekej se mého vzezření a postavení. Jsem kšatrija, bývalý vládce tohoto království. Byla to pýcha a hříšné

činnosti, jeţ zapříčinili můj pád. Není ale správné aby kšatrija vykonával povinnosti šúdry. Řekni mi, jak se

mohu zbavit nepřízně osudu?“

Gautama Muni ţasl nad vyprávěním bývalého krále a kdyţ viděl jak pokorným se stal neváhal a odpověděl:

„Harisčandro, sám Nejvyšší Pán mě za tebou poslal, abych vyslechl tvůj příběh. Chtěl abych ti splnil jakékoliv

přání. Tedy, jaké je tvoje přání?“

Kdyţ Harisčandra uslyšel, ţe sám Nejvyšší Pán poslal tohoto světce, byl zaplaven radostí. Z očí mu tekly slzy a

slabým hlasem odpověděl: „Nyní vidím, ţe všechno mé utrpení byla obrovská milost mého Pána. Zbavil mě

veškeré připoutanosti k hmotnému poţitku a pýchy z pohádkového bohatství. Ne nadarmo se říká, ţe kdyţ chce

Pán prokázat někomu skutečnou laskavost odebere všechno jeho vlastnictví. Jedině tak se Mu lze úplně

odevzdat. Ó velký světče, nepřeji si ţádné hmotné bohatství. Jediné mé přání je získat ryzí oddanou sluţbu

Pánu Harimu, která je skutečným bohatstvím. Řekni mi tedy co mám proto udělat.“

Gautami Muniho velmi potěšilo vidět jak ryzí Harisčandra byl. Popsal mu tedy proces uctívání Nejvyššího Pána

a jeho oddané tulasí. Řekl: „Nejprve je třeba se zbavit všech nečistot a hříšných reakcí. Teprve potom lze

uctívat Pána, který je za hranicemi kvalit hmotné přírody, nedotčen hříchy a plodonosným jednáním. Lze toho

dosáhnou půstem na svatý den Adţa Ekádaší a mým poţehnáním. Adţa Ekádaší bude jiţ zítra a já ti dávám

veškerá poţehnání abys vyuţil tohoto svatého dne a získal tak oddanou sluţbu Pánu.“

Mudrc dal Harisčandrovi svoje poţehnání a potřebné instrukce. Pak zmizel.

Přesně jak mu Gautama Muni popsal Harisčandra dodrţel. Na svatý den Adţa Ekádaší dodrţel úplný půst a

uctíval květinu tulasí. Díky tomu se zbavil posledních snítek hříšných reakcí a návyků a stal se z něho čistý

oddaný a odešel na Vaikunthu.

Ó Pándavo, taková je moc Adţa Ekádaší.

16. Parivartiní Ekádaší

Ekádaší druhé poloviny měsíce Bhadrapáda se jmenuje Vámana Ekádaší. Na tento den by měl oddaný uctívat

Pána v Jeho podobě Vámany, trpasličí inkarnace. Nazývá se také Parivartiní, neboť zrovna v tento den se ve

Svém spánku otáčím na druhou stranu.

Maharádţ Judhištir se zeptal Pána: „Ó Dţanárdano, jak to ţe jako Pán Višnu spíš a otáčíš se ze strany na

stranu? Prosím popiš mi i Tvé zjevení jako bráhmana trpaslík a jak jsi svázal Baliho Maharádţe.“

Pán Kršna odpověděl: „Já tvořím, udrţuji a ničím toto vesmírné stvoření. Nedělám to ale přímo, ale skrze Své

reprezentanty jako Brahmá, Šiva, Indra a další. Já sám leţím na Šéša nágovi v oceánu mléka a uţívám si spánku

zvaného jogá – nidrá, pohrouţen do Své vnitřní energie blaţenosti. V den Parivartiní neboli Vámana Ekádaší se

otočím na druhou stranu, stejně jako ty nebo kdokoliv jiný během noci.“

„Ačkoliv se král Bali narodil v dynastii asurů, byl Mým oddaným. Recitoval Védské hymny opěvující Moje

činnosti a vykonával obřady k Mému uspokojení. Bali zvítězil nad králem Indrou a tak převzal celé jeho

království, jeţ jsem mu dal Já sám. Indrovi nezbývalo nic jiného neţ shromáţdit ostatní polobohy a vydat se za

mnou k oceánu mléka prosit o pomoc. Poklonily se Mi, obětovali Mi mnoho modliteb a spolu se svým

duchovním učitelem Brihaspatim Mě uctívali. Souhlasil jsem, ţe jim pomohu získat zpět jejich sídla a

království. Vymyslel jsem velmi důmyslný plán. Věděl jsem, ţe Bali Maharádţ pně respektuje bráhmanskou

kulturu a tak jsem vzal na sebe podobu malého bráhmany a šel jsem prosit o almuţnu. Bez problémů jsem byl

puštěn do paláce a jak se sluší samotný Bali Maharádţ Mě přišel přivítat. Pohodlně Mě posadil a sám Mě umyl

nohy. Řekl Mi: „Ó malý bráhmano, jaký je důvod Tvé návštěvy? Splním Ti jakékoliv přání.“

„Přišel jsem poţádat o almuţnu“, řekl jsem „chci pouze tolik kolik pokryjí Mé tři kroky. Nic víc nic míň.“

Jeho duchovní učitel, Šukráčárja, však na něj naléhal: „Bali Maharádţi, samotný Višnu stojí před tebou a chce

tě vzít celé tvoje království. Rozvaţ své rozhodnutí pečlivě.“ Bali však odpověděl: „Jestli sám Nejvyšší Pán Mi

přišel vzít království, budu Mu jej muset dát. Všechno v tomto vesmíru patří pouze Jemu a odmítnout by

znamenalo jednat proti smyslu tohoto hmotného stvoření.“

Jakmile Bali souhlasil, Mé transcendentální tělo se začalo expandovat aţ pokrytou celý vesmír se všemi

planetárními systémy. Chytl jsem Baliho za ruku a řekl mu: „Jedním krokem jsem pokryl celou Zemi a

všechny planetární soustavy druhou. Slíbil jsi Mi však tři kroky, kam mám tedy umístit třetí krok, kdyţ uţ nic

jiného nezbylo?“ Král Bali se Mi poklonil a nabídl vlastní hlavu.

Ó Judhištiro, svázal jsem Baliho Maharádţe hadem Varuny a poslal ho dolů na Patálalóku. Vrátil jsem tak králi

Indrovi a polobohům jejich nebeské království. Protoţe Mi Bali Maharádţ odevzdal bez váhání všechno,

dokonce i sám sebe, dal jsem mu království na Patálaloce a Sám jsem se stal vrátným v jeho paláci.

Toto vše se stalo na Parivartiní Ekádaší.

17. Indíra Ekádaší

Śrí Kršna pokračoval: „Nyní ti popíši Ekádaší měsíce Ášvina (září – říjen), jeho tmavé půlky. Nazývá se Indíra

a váţe se k němu následující krátký příběh z Purán.“

V dávných dobách ţil král jménem Indrasena. Byl tak mocný a silný, ţe si pokořil všechny nepřátele a sjednotil

zemi pod jednu jedinou vlajku. Nebyl jen zboţným a mocným králem, ale i Mým oddaným.

Mnoho času trávil v meditaci a oslovoval Mě: Góvindo, Góvindo. Jednoho dne kdyţ předsedal svému

shromáţdění, Nárada Muni sestoupil z nebe. Král jej zdvořile přivítal, usadil ho na vlastní trůn a umyl mu nohy.

Všichni přítomní byly velmi dojati přítomností tak vznešené osobnosti jakou je Nárada a uţ se nemohli dočkat

jaké zprávy jim přináší. Nárada se nejprve otázal na blaho všech sedmi údů Indrasenova království, zdali

prosperují a následují Védská přikázání.

Král odpověděl: „Tvojí milostí je vše jak má být. Všichni moji poddaní následují Védská přikázání neboť sami

vědí, ţe jim to zajistí mír a blahobyt. Tvá návštěva má určitě nějaký jiný důvod, prosím pověz mi jaký.“

„Ó lve mezi králi“, řekl Nárada, „neustále cestuji po celém vesmíru a káţi slávu Pána. Kdyţ jsem nedávno

sestoupil z Brahmaloky na Jamaloku navštívit pána Jamarádţe uvítal mě a nabídl mi svoje křeslo. Zatímco jsem

oslavoval jeho pravdomluvnost a neochvějnou sluţbu Nejvyššímu Pánu, zahlédl jsem tvého otce v Jamarádţově

shromáţdění. Dal mi pro tebe tuto správu: „Ó synu, kvůli svým hříšným činnostem jsem nucen zůstat na

planetě Jamarádţe, prosím dodrţ půst na Ingíra Ekádaší a dej mnoho milodarů, tak mě osvobodíš z tohoto

místa.“ To proto jsem tě dnes navštívil, abych doručil zprávu od tvého otce a popsal ti způsob půstu na den

Ekádaší. V Kali-juze bude půst na Ekádaší jediný způsob jak osvobodit sebe i předky od hříšných reakcí a

dosáhnout osvobození. Proto ve prospěch svého otce dodrţ půst na svaté Indíra Ekádaší, uctívej Šalagram-šílu a

opěvuj pána Hariho. Druhý den, na Dvadáší, obdaruj dvojzrozené bráhmány a uspořádej obrovskou hostinu.

Zásluhy takto získané předej svému otci. To ho osvobodí.“ Nárada dal pokyny králi Indrasenovi a tak jak přišel

zase odešel.

Kdyţ přišlo očekávané Ekádaší, Král udělal přesně jak mu Nárada přikázal. Kdyţ druhý den přerušoval půst,

květiny padali z nebe zatímco jeho otec stoupal víš na nebeské planety. Volal na něj: „ Synu, všechna sláva

tobě!“

Ó králi, Indíra Ekádaší má moc splnit jakékoliv přání.

18. Ramá Ekádaší

Ţil jednou jeden král jménem Mučukunda. Byl přítelem Indry, stejně jako Jamarádţe, Varuny a Vibhíšany,

zboţného bratra Rávany. Vţdy mluvil pravdu a byl Mým věrným oddaným. Mučukunda měl dceru jménem

Čandrabhága (svatá řeka), která byla provdána za Šabhanu, syna Čandraseny. Jednoho dne navštívil Šabhaná

svého zetě v jeho paláci. Druhý den mělo být svaté Ekádaší a Čandrabhága z toho byla celá rozrušená. Její

manţel byl po těţké nemoci velmi fyzicky slabý a nebyl schopen vydrţet celodenní půst. Oslovila ho těmito

slovy: „Manţeli, můj otec je velice striktní ohledně dodrţování Ekádaší. Vţdy na Dášami (den před Ekádaším)

bouchá do velkých tympánů a ohlašuje : Kaţdý v mém království musí dodrţet půst na den Pána Hariho!

Nikdo, dokonce ani sloni a koně nesmí jíst ani pít.“

Kdyţ Šobhana uslyšel zvuk tympánů řekl své ţeně: „Co budu dělat? Jsem příliš slabý abych mohl dodrţet celý

půst. Zároveň však musím vyhovět nařízení tvého otce. Mohl bych sice odejít, ale nebylo by to vhodné a uctivé

vůči tvému otci a mému zeti.“

Šobhana nakonec zůstal a celý den se postil. Hlad a ţízeň ho velmi trápily a bylo to pro něj neúnosné. Nakonec

zapadlo slunce a všichni vaišnavové se připravovaly na noc strávenou opěvováním a nasloucháním o Višnuovi.

Šobhana strávil noc ve své komnatě a vysílen zvládl alespoň ulehnout a usnout. Nakonec přišlo ráno a oddaní

se začali rozcházet z chrámů a připravených stanů. Opojení nasloucháním o zábavách a vlastnostech Pána šli

vykonat ranní povinnosti. Král Mučukunda a jeho dcera Čandrabhága se rovněţ účastnili slavnosti Ekádaší.

Čandrabhága postrádala společnost svého manţela a uţ se těšila aţ mu bude vyprávět o čem se povídalo. Kdyţ

se však vrátila do své komnaty z hrůzou zjistila, ţe její manţel jiţ nedýchá. Ve spánku opustil tělo. Král

Mučukunda vykonal všechny pohřební obřady za zesnulého Šobhany a přikázal své dceři aby nevstupovala do

obětního ohně za svým manţelem.

Protoţe Šobhana zemřel kvůli dodrţení Ramá Ekádaší, zásluhy takto získané mu zajistily zrození v království

na hoře Mandaráčala. Narodil se jiţ v plné muţské kráse a připraven převzít trůn a vládnout. Království bylo

jako město polobohů: paláce zdobené zlatem a drahými kameny, rozlehlými zahradami a parky, trţiště byla

plná exotického zboţí. Vskutku toto království bylo vytvořeno jenom díky zásluhám z Ramá Ekádaší. Král

Šobhaná si toto plně uvědomoval a věděl, ţe jelikoţ bylo vytvořeno mystickou silou, nebude zde natrvalo. Jak

dlouho mu bude vládnout, tím si nebyl jistý.

Jednoho dne šel kolem bráhmana jménem Somašarná, putující kaţdoročně po svatých místech. Kdyţ spatřil

království na hoře Mandaráčala byl oslněn v úţasu. „Toto království tu ještě před několika lety nebylo“, říkal si

„navštívím je a zjistím kdo mu vládne.“ Vstoupil tedy městskými branami dovnitř a jelikoţ byl bráhmana nikdo

mu nekladl ţádné nepříjemné otázky. Kdyţ spatřil Šobhanu ve vší nádheře, obsluhovaného a ovívaného pod

bílým baldachýnem, ihned v něm poznal prince a bývalého manţela Čandrabhágy. Kdyţ král spatřil tohoto

bráhmanu, ihned ho pozval blíţ a náleţitě ho uctil.

Somaršana k němu promluvil: „Ó králi, putuji po svatých místech a jsem obyvatelem království krále

Mučukundy. Vím ţe to bude znít podivně, ale je to tvůj zeť a je to necelý rok co jsi navštívil naše království se

svou manţelkou Čandrabhágou. Byl jsi velmi slabý, ale přesto jsi dodrţel půst na Ramá Ekádaší, díky čemu jsi

opustil svoje tělo. Nyní tě vidím zde a je pro mne obrovskou záhadou jak jsi za tak krátkou dobu získal toto

muţné postavení vládce a správce tohoto nebeského města. Jak je to moţné?“

Šobhana odpověděl: „To díky půstu jeţ jsem dodrţel a který mi byl osudný jsem získal toto království a

dospělé muţné tělo. Vytvořeno mystickou silou je Moje království pouze dočasné. Prosím, vrať se do svého

království a popiš vše co jsi viděl mojí bývalé manţelce Čandrabháze. Vţdy mi byla oddaná a jistě na mě stále

ještě myslí. Jedině ona mi můţe pomoci.“

Bráhmana se tedy vrátil zpět do města a popsal všechno co viděl Čandrabháze. Byla velice překvapená a měla

nesmírnou radost. Řekla: „Ó bráhmano, není to jenom sen co mi zde dnes povídáš? Šóbhana tedy ţije a

potřebuje mou pomoc! Jsem ti velice vděčná, kaţdý kdo znovu spojí odloučené získá nezměrné zásluhy.“

Ihned se vypravili na cestu a za krátký čas dorazili do království na hoře Mandaráčala. Kdyţ se Čandrabhága a

Šobhana znovu setkali byli zaplaveni ohromnou radostí a láskou, kterou lze jen stěţí popsat. Dlouhé hodiny si

povídali. Čandrabhága potom řekla: „Ó drahý, slyšela jsem ţe potřebuješ pomoci. Od svých osmi let jsem

nevynechala ani jedno Ekádaší. Vţdy jsem je náleţitě a s vírou dodrţela, a kdyţ ti předám všechny takto

získané zásluhy, tvé nové království bude určitě trvalé a prosperující.“

Pán Kršna pokračoval: „Ó Judhištiro, takto Čandrabhága získala ztraceného manţela a mohla sním v klidu a

štěstí ţít. To vše zásluhou Ramá Ekádaší. Šobhanovo království bylo nyní trvalé a schopné zajistit všechny

potřeby kaţdého kdo v něm chtěl ţít.

Kaţdý by měl proto dodrţovat svatá Ekádaší. Neměl by rozlišovat mezi Ekádaším dorůstajícího měsíce a

Ekádaším ubývajícího. Stejně jako bílá a černá kráva dávají stejné mnoţství mléka.“

19. Haribodhiní Ekádaší

Pán Brahmá řekl Náradovi Munimu: „Drahý synu, nyní ti popíši slávu Haribódhiní Ekádaší, které maţe

všechny hříchy, dává obrovské zásluhy a nakonec osvobození moudrým duším, odevzdáným Pánovi.“

„Ó Nárado, zásluhy získané koupelí v Ganze jsou jistě významné, ale pouze do té doby dokud nepřišlo

Haribódhiní Ekádaší. Toto svaté Ekádaší, které nastává v měsíci Kártika, jeho světlé polovině, je mnohem

mocnější v nulování hříchů neţ tisíc Ašvamedha a sto Rádţasúja obětí.“

Nárada Muni, světec mezi polobohy, se otázal svého otce, Brahmy: „Ó otče, prosím popiš mi rozdíl mezi

úplným půstem, nebo částečným.“

Brahmá odpověděl: „Pokud se dotyčný nají jen jednou v poledne (bez obilí a luštěnin), hříchy z jeho minulého

zrození jsou vymazány. Pokud se nají jednou v podvečer, zničí hříchy z minulých dvou zrození a pokud se postí

úplně z posledních sedmi zrození. Ó synu, cokoliv lze jen ztěţí dosáhnout ve třech světech získá kaţdý kdo

striktně dodrţuje Haribódhiní Ekádaší. Osoba jehoţ hříchy jsou jako hora Sumeru je všechny zredukuje půstem

na Pápaháriní Ekádaší (jiné jméno pro toto Ekádaší). Hříchy které osoba nashromáţdila za tisíce předchozích

ţivotů jsou spáleny na popel pokus se nejenom postí, ale zůstane vzhůru celou noc, stejně jako stoh bavlny

lehne popelem, kdyţ v ní někdo zapálí malý ohýnek.“

„Ó Nárado, takto lze získat vše příznivé. I ta sebemenší zboţná činnost vykonaná tím kdo se postí na Ekádaší

zaručí ohromné zásluhy. Ale ten kdo nedodrţí půst na Ekádaší můţe vykonat ohromné mnoţství zboţných

činností, získá však jen malé mnoţství zásluh. Kaţdý kdo nezpívá Gájatrí mantru třikrát denně, zanedbává

postní dny, nevěří v Boha a tak kritizuje Védská písma, stejně jako ten kdo podvádí ostatní a neváţí si sluţby

jemu prokázané, nemůţe vykonávat ţádné zboţné činnosti efektivně. Kaţdý kdo si uţívá sexu s ţenou jiného či

vdovou přináší zkázu sobě a své rodině. Takový člověk nebude mít děti v příštím ţivotě a bude ţít zničeným

ţivotem. Dálepak, ten kdo je arogantní vůči bráhmanům a duchovnímu učiteli, ztratí ihned všechen duchovní

pokrok, stejně jako své bohatství a děti. Ten kdo urazí svatou osobu brzy ztratí svoji zboţnost, vlastnictví a

smyslový poţitek, načeš bude poslán do pekla.

Uvidí zkázu své vlastní dynastie.“

„Na druhou stranu ten kdo vykonal i ten nejtěţší hřích zabití bráhmany se zbaví všech reakcí vykonáním půstu

na toto Ekádaší. Musí však svých činů litovat a uţ nikdy je neopakovat. Ten kdo se spoléhá na sílu svatých dnů

jako Ekádaší a nadále provádí ty nejodpornější hříchy se můţe postít i stotisíckrát aniţ by to mělo slibovaný

účinek.“

„Zásluhy získané půstem na Ekádaší se nedají přirovnat k ţádným jiným formám zboţných činností, Ó Nárado,

proto dodrţuj půst na Ekádaší dny. Budeš tak skutečným mystikem a asketou, neboť potěšíš Nejvyššího Pána a

dosáhneš tak osvobození. Haribódhiní měsíce Kártika je nejlepším z Ekádaší. Cokoliv lze jen dosáhnout

v tomto materiálním světě lze dosáhnout půstem na tento den. Diskutování zjevených písem v měsíci Kártika

těší Pána Višnua více neţ darování slonů a koní či provádění nákladných obětí. Během tohoto měsíce má

oddaný zanechat obyčejných povinností a vyuţít veškerého času a energie k diskutování a opěvování zábav a

vlastností Pána. Celé generace předků jsou osvobozeni a povýšeni na vyšší planety vykonáváním oddané sluţby

v měsíci Kártika.“

Nárada se zeptal svého otce, Pána Brahmy: „Otče, díky za tak obsáhlý popis zásluh Haribódhiní Ekádaší. Nyní

mi prosím popiš jak můţu správně dodrţet toto vznešené Ekádaší.“

„Ó synu, odpověděl Brahmá, osoba jeţ chce dodrţet toto Ekádaší musí brzy ráno vstát v době brahma-muhúrty.

Poté co očistí své tělo koupelí a recitováním posvátných slabik měl by se modlit k Pánu následovně: „Ó Pane

Kéšavo, dnes je Ekádaší, den Tobě tak drahý. Postím se tedy a celý den Ti budu slouţit a myslet pouze na Tebe.

Ó Pane s lotosovýma očima, jsi mým jediným útočištěm, prosím ochraň mě.“ Kdyţ takto s velkou oddaností a

láskou pronesl tuto modlitbu, začíná pro něj Ekádaší den. Celé dopoledne a odpoledne se má zaměstnat

opěvováním úţasných činů a vlastností Nejvyššího Pána ve společnosti oddaných. Má tančit v extázi a hrát na

hudební nástroje pro Jeho potěšení. Měl by obětovat mnoho různých druhů ovoce a květin. Obzvlášť agastja

květiny jsou příznivé. Říká se, ţe i Indra vzdává poklony oddanému jeţ dekoruje Pána květinami agastja na

Haribódhiní Ekádaší.“

„Ö Nárado, také kdokoliv jen vidí Tulasí Maharání, dotýká se jí, medituje na ni, klaní se a modlí se k ní o

milost, vypráví její historii, zasazuje jí, uctívá ji a zalévá, bude ţít věčně na Vaikuntě. Ó Nárado, ten kdo slouţí

Tulasí – déví těmito devíti způsoby, získá štěstí na vyšších planetách po tak dlouhou dobu, kolik má jeho

rostlinka kořenů a kořínků. Kdyţ ta zplodí semínka, vyrostou další a další rostlinky. Po tolik kalp kolik semínek

je takto vyprodukováno, budou jeho předci osvobozeni.“

„Ti kdo uctívají Pána Kéšavu květinami kadamba, nikdy neuvidí planetu Jamarádţe, zosobněné smrti. Jaký je

tedy smysl uctívat kohokoliv jiného?“

„Na druhý den, na Dvádaší, by měl oddaný vstát co nejdříve a zpívat dţapu. V ten pravý čas by měl přerušit

půst. Ten kdo jedl večeři, by měl darovat jídlo na Dvádaší. Ten kdo jedl ovoce by měl darovat také ovoce. Kdo

se postil od oleje by měl darovat ghí. Kdo se postil od ghí by měl dát mléko. Kdo spal na holé zemi by měl

darovat postel a peřiny. Muţ, který chce předejít padání vlasů, by měl darovat zrcadlo bráhmanovi. Ten kdo si

nemůţe dovolit tyto dary by měl alespoň sladce promluvit k bráhmanovi.“

„V tento den také končí čaturmásja a tak čehokoliv jsme se zřekli během tohoto čtyřměsíčního období, by jsme

měli darovat bráhmanům. Také v tomto měsíci by měl kaţdý obětovat ghí lampu Pánu Višnuovi v Jeho podobě

Damodára v chrámu nebo Tulsí déví.“

„Ó Nárado, tak jsem ti popsal úplný proces půstu na Haribódhiní Ekádaší. Kaţdý kdo jej jen slyší, získá stejné

zásluhy jako darování krav báhmanům.“

20. Padminí Ekádaší

Pán Krišna pokračoval: „Ó Judhištiro, Ekádaší které připadá na první polovinu přestupného roku se nazývá

Padminí. Váţe se k němunásledující příběh, poslouchej pozorně.“

Pulastja Muni zachránil Rávanu z věznice Kartavírjaardţuny. Kdyţ se světec Nárada o tom dozvěděl šel ihned

navštívit svého přítele Pulastji. Zeptal se ho následovně: „Největší ze světců, Rávana pokořil všechny polobohy

vedené Indrou, jak ho mohl tedy někdo porazit? Je mi to záhadou.“

„Ó Nárado, , Kartavírja, otec Kartavírjaardţuny, se narodil v dynastii Haihaja v Tréta juze. Byl králem velkého

království a mocný kšatrija. Hlavní město bylo Máhišmatí, kde ţil s tisíci manţelkami. Díky kletbě mu ţádná

z nich nedala syna po kterém tak touţil. Vykonával nákladné oběti a uctíval polobohy a předky, všechno

bezvýsledně. A bez syna si král nemůţe učívat svého království, stejně jako hladový člověk si nedokáţe uţívat

svých smyslů.

Král Kartavírja pečlivě zváţil situaci a rozhodl se jít cestou strohého odříkání. Oblékl si bederní růţku z kůry

stromů, přestal si česat vlasy a svěřil péčí o království svým ministrům. Jedna z jeho manţelek, Pádminí,

narozená v dynastii Ikšváku, ho spatřila odcházet. Cítila, ţe je její povinností následovat ve stopách svého

manţela. Vzdala se všech královských ornamentů a oblékla si pouze jedno obyčejné sárí. Takto následovala

svého manţela do lesa.

Usadili se u vrcholu hory Gandhamádhana, kde Kartavírja po dobu deseti tisíce let vykonával strohé odříkání a

askezi. Meditoval a modlil se k Pánu Gadádharovi, k tomu který nosí kyj. Ale bezvýsledně. Kdyţ Padminí

viděla jak její manţel je jen kost a kůţe, začala sama přemýšlet o vyřešení problému. Šla za počestnou

Anusůjou, matkou Pána Dáttatréje. Velmi pokorně ji oslovila: „Vznešená paní, můj drahý manţel, král

Kartavírja, vykonává strohou askezi jiţ více neţ deset tisíc let. Stále však bez úspěchu. Kdyţ vidím jak se trápí

a je na pokraji zhroucení, nemůţu si pomoci, musím zakročit. Prosím pomoţ mi.“

Kdyţ zboţná Anusúja vyslechla naléhání krásné Padmíni řekla: „Ó ctnostná ţeno, je tu jedna moţnost. Tou je

půst na Ekádaší, den Pána Hariho. Obvykle je jen dvanáct měsíců v roce, ale kaţdý třetí rok se přidává jeden

měsíc. V tomto přestupném měsíci je Ekádaší jménem Padmíní a Paramá. Posti se v tyto dny a celou noc

medituj nad zábavami Pána a modli se k Němu. Pokud tak uděláš, potěšíš Ho a splní se ti všechna přání.“

Tímto způsobem Anusůja, dcera Kardami Muniho, popsala ctnostné Padmíní sílu Ekádaší. Kdyţ přišli

očekávaná Ekádaší, Padmíní svědomitě dodrţela půst a celou noc opěvovala zábavy Pána a modlila se k Němu.

Pán byl s její oddaností velmi potěšen a osobně se před Padmíní zjevil na zádech Garudy.

Promluvil: „Ó ctnostná Padmíní,velmi si Mě svým půstem potěšila. Splním ti jakékoliv přání.“

Jakmile Padmíní spatřila Nejvyššího Pána, hluboce se mu poklonila a zaplavená transcendentální radostí se

k Němu modlila. Poté poţádala Pána, aby její manţel mohl mít syna.

Pán Padmíní poţehnal a poté oslovil Kartavírju: „Ó králi, i tobě splním jakékoliv přání. Vykonával jsi strohé

odříkání s touhou Mě potěšit a získat syna. Avšak toto přání uţ je splněno, co si tedy přeješ?“

Král stále nemohl uvěřit svým očím. Sám Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, se zjevil a nabízel mu poţehnání.

„Chci aby syn který se mi narodí nebyl nikdy poraţen ţádným polobohem, člověkem, Nágem, démonem či

skřetem, ale pouze ty ho budeš moci porazit.“

Pán poţehnal králi a zmizel.

Král naplněn radostí se vrátil s Padminí do svého paláce. Zanedlouho se mu narodil Kartavírjaardţuna. Byl

nejudatnějším v celém vesmíru a tak i Rávana ho nemohl porazit. To vše díky matčině dodrţení svatého půstu

na Ekádaší a poţehnání Pána.“

Nárada poděkoval Pulastji Munimu z vysvětlení a rozloučil se.

Nejvyšší Pán, Šrí Krišna zakončil: „Ó Judhištiro, jak jsi ţádal, vysvětlil jsem ti sílu Ekádaší. Nejlepší ze všech

králů, kdokoliv se postí na tento den nakonec dospěje do Mého sídla. Všechna jeho přání budou splněna.“

Judhištir Maharádţa byl naplněn radostí a kdyţ přišlo Padmíní Ekádaší, svědomitě jej dodrţel.

21. Paramá Ekádaší

Judhištir Maharádţ se otázal svého Pána: „Ó Krišno, prosím popiš mi i druhé Ekádaší přestupného měsíce.

Jsem tak dychtivý naslouchat.“

„Toto Ekádaší se nazývá Paramá a kaţdému kdo jej dodrţí udělí konečné osvobození a tím ho zbaví strachu.

Od velkých světců ve městě Kámpilja jsem vyslechl následující příběh.“

V dávných dobách ţil ve městě Kámpilja jeden zboţný bráhmana jménem Sumédha. Ţil se svojí ţenou, Pavitrí,

která byla velmi ctnostná a oddaná. Byli však velmi chudí a Sumédha sotva zaopatřil na ţivobytí. Přestoţe ţili

velmi nuzně, jeho krásná manţelka ho neopustila. Kdyţ přišli hosté, Pavitrí jim často dala svoje vlastní jídlo a

sama se postila. Její krásná tvář, byla však jako lotos, nikdy neuvadla. Kdyţ Sumédha viděl jak jeho manţelka

strádá, nemohl jiţ více přihlíţet a oslovil ji: „Drahá ţeno, jsme bráhmanové a přestoţe se snaţím nedostává se

nám ţádné úlevy. Bez dostatečného bohatství není ţivot hospodářů nikdy úspěšný. Proto prosím, dovol mi jít

na pouť a vydělat nějaké bohatství. Pokud se jen pokusím, určitě získám co mi náleţitě patří a překonám tak

nepřízeň osudu.“

Kdyţ Pavitrí uslyšela návrh svého manţela, sepjala ruce a očima plných slz promluvila: „Myslím, ţe není nikdo

víc učený jako ty. Ten kdo i v obtíţné situaci myslí na blaho ostatních mluví jako teď ty. Ale písma říkají, ţe

jakékoliv bohatství člověk má je jen proto, ţe dříve dával. Stejně tak pokud ţádné nedával můţe třeba i sedět na

hoře zlata a zároveň být chudý. Jakékoliv dobrodiní člověk dává, ať uţ je to v podobě peněz, vzdělání, půdy se

mu v budoucím ţivotě vrátí. Nikdo nezíská nic aniţ by v minulosti nedal. Ó drahý, cokoliv má tak určitě přijde.

Jsi velký učenec, zůstaň tedy zde a pokračuj ve své dharmě. Uvidíš, ţe vše dobře dopadne. Bez tebe bych

nemohla ţít.“

Kdyţ Sumédha vyslechl naléhavé slova své drahé ţeny rozhodl se ţe zůstane ve své rodné vesnici. Jednoho dne

zavítal do jejich domu Kaundinja Muni. Sumédha a Pavitrí světce přivítaly a podle svých moţností ho uctily.

Nabídli mu místo k sezení a skromně ho obdarovali. Sumédha chválil společnost velkých duší: „Dnešní den se

můj ţivot stal dokonalým, jelikoţ mám moţnost naslouchat a slouţit Vám.“

Poté světce oslovila Pavitrí: „Ó učený, jak se můţeme zbavit naší chudoby? Jak můţe někdo kdo ve svém

dřívějším ţivotě nedával, dostat dobrou rodinu, bohatství a poznání v tomto ţivotě? Můj manţel chce odejít a

získat peníze v zahraničí. Vymluvila jsem mu to a on zůstal. Je to velké štěstí ţe jsi k nám dnes zavítal, prosím

poraď nám, jak se zbavíme nepřízně osudu.“

Kaundinja Muni vyslechl upřímnou ţádost od trpělivé Pavitrí. Na chvíli se zamyslel a promluvil: „Existuje

postní den velmi drahý Pánu Harimu. Samotné jméno Hari znamená ten kdo odstraňuje překáţky svému

oddanému. Postěním se na tento den vám přinese okamţitou úlevu od utrpení způsobené hříšnými reakcemi.

Tento postní den připadá na přestupný měsíc, jeho druhé poloviny, a jmenuje se Paramá Ekádaší. Je to nejlepší

ze dnů a má moc splnit jakékoliv přání. Dodrţte úplný půst a celý den a noc zaměstnejte opěvováním Pána

Hariho. Druhý den uspořádejte hostinu a rozdávejte prasádam. Tímto způsobem dodrţíte půst na Paramá

Ekádaší a potěšíte Nejvyššího Pána.“

Pán Krišna pokračoval: „Tímto způsobem Kaundinja Muni laskavě poučil Pavitrí o moci Parama Ekádaší. Poté

oslovil Sumédhu: „Na Dvadáší vykonej slib dodrţet Pančarátrika půst podle pravidel a předpisů. Po dobu pěti

dnů se spolu s rodiči postěte podle svých moţností. Kdokoliv nakrmí kvalifikovaného bráhmanu v tyto dny

jakoby nakrmil všechny polobohy, lidské bytosti a démony. Darováním hrnce plného sezamových semínek

zajistí dárci ţivot na nebeských planetách po tak dlouhou dobu, kolik semínek bylo v tom hrnci. Ten kdo daruje

hrnec čistého ghí půjde na planetu boha slunce poté co si uţíval nekonečné slasti na této planetě. Kdokoliv

dodrţí celibát těchto pět dní si bude uţívat na Indra-loce s nebeskými tanečnicemi. Proto pokud chcete být

odměněni bohatstvím na této planetě oba dva se postěte během Paramá Ekádaší a Pančarátriky.“

Kaundinja Muni poděkoval za pohoštění a odešel. Bráhmanský pár dodrţel všechny instrukce. Velmi brzy

spatřily krásného prince jak k nim přichází z královského paláce. Na pokyn pána Brahmy jim princ dal

překrásný, dokonale zařízený dům a pozval je aby v něm ţili. Opěvoval jejich odříkání a trpělivost, poté se

vrátil do svého paláce.Díky dodrţení Ekádaší si Sumédha a jeho věrná manţelka Pavitrá mohli uţívat

veškerých moţností tohoto světa. Nezapomněli ale na sluţbu Pánu a svědomitě dodrţovali kaţdé Ekádaší.

Pán Krišna dokončil: „Tak jako třída bráhmanů je nejlepší ze všech společenských tříd, jako je kráva nejlepší

mezi čtyřnohými zvířaty, jako je Indra nejlepší mezi polobohy, tak také mezi všemi dny Ekádaší je nejlepší.

Lidský ţivot je určen k zničení všech plodonosných reakcí, jak dobrých tak i špatných. Jedině tak lze dosáhnout

osvobození a oddané sluţby Pánu, který je nedotčen materiálními činnostmi a přebývá za hranicemi tohoto

světa.“

Slovníček

A

Áčman- obřad pro očištění, při kterém se usrkává voda a zároveň se pronáší jména Nejvyššího Pána.

Áčarja– duchovní učitel, jeţ učí svým příkladem.

Agastya Muni– velký světec, autor mnoha Védických hymnů a spisů o Ajurvédě.

Agni– Polobůh ohně. Jedná jako jazyk Pána Višnua při vykonávání ohňových obětí.

Agnistoma– oběť vykonávaná osobou, která chce postoupit na nebeské planety. Minimálně šestnást kněţí je

třeba k vykonání této oběti, která trvá pět dní.

Agrahájana– jméno měsíce Márgašírša (listopad aţ prosinec). V moderním Vaišnavismu pod jménem Kéšava.

Alakápurí– rezidence Kuvéry, pokladníka polobohů. Nachází se na vrcholu Himalájí.

Amarakóša– sanskritský slovník a tezaurus.

Amarávatí– Hlavní město Pána Indry na nebeských planetách. Má moc podstatně prodlouţit délku ţivota

kaţdému kdo v něm přebývá.

Amávasjá– novoluní, kdy různé druhy obětí jsou obětovány polobohům a démonům.

Angíra Riši– jeden ze sedmi světců první Manvantary, všichni jsou syny Pána Brahmy. Je jedním

z Pradţápatijů, a autor Védské astronomie.

Anusůja- ţena Atri Muniho, matka tříhlavého Pána Dattátreje.

Apsará-společenská dívka na nebeských planetách.

Arča Múrti-autorizovaná podoba Boţstva, jeţ je uctívána formálně. Můţe být vytvořena z kamene, kovu,

hlíny, písku, dřeva, drahokamů nebo být nakreslena v podobě obrazu, či být jen v mysli.

Ardžuna-jeden z pěti Pánduovců a blízký přítel Pána Kršny. To jemu Pán Krišna vyslovil Bhagavat-Gítu.

Ášoka-strom s dlouhými, špičatými lístky. Bohyně Síta byla posazena pod strom ašoka, poté co byla unesena

Rávanou.

Ášram-dům duchovního mistra, nebo místo určené pro duchovní praktiky.

Aštávakra-zakladatel Majávádské filozofie, která zastává názor, ţe duchovní záře (Brahman), je příčinou

všech příčin.

Ašvamédha jadžna-obě´t koně. Jedna z osmi doporučených ve Védských písmech, vykonávaná králi. V Kali

juze je zakázána.

Ášvina-třetí měsíc období Čaturmásja.

Atharva Véda-čtvrtá véda, sloţená především z formulí a hymnů k odvrácení příčin nemocí a pohrom.

Atri Riši-jeden ze sedmi světců, synů Pána Brahmy. Je manţelem Anusůji a otec Dáttatreji. Psal spisy o

astronomii.

Ájurvéda-nauka o medicíně, zaloţená Pánem Dhanvantarim, který je inkarnací Krišny. Zjevil se z oceánu

mléka, kdyţ byl kvedlán polobohy a démony v Satya juze. Vyloţil tři kategorie medicíny.

B

Badarikášram- posvátné poutní místo v Himálájích. Je to sídlo Pána Nara-Narájána, který zde sedí pod badarí

(slíva) stromem a vykonává odříkání.

Bakula- voňavá květinka, dává potěšení Pánu Krišnovy.

Bel-phala-plod stromu jménem bel. Je oblíbený Sivovi a má velkou léčebnou hodnotu. Jeho duţina chladí.

Bhagavat-Gíta-posvátné učení Nejvyšší Osobnosti Boţství, Šrí Krišny, vyřčena Ardţunovi na bitevním poli

Kurukšetře. Je to stěţejní dílo Védské literatury.

Bhagaván-Nejvyšší Osobnost Boţství, jeţ vlastní v plné míře všech šest druhů opulencí, jmenovitě bohatství,

krásu, sílu, poznání, slávu a odříkání.

Bhakti-sandarbha-jedna z šesti pojednání na téma oddané sluţby od Šríly Jívy Gosvámího.

Bhárata-varša-jméno planety země, odvozeno od krále Bharaty, jeţ v dávných dobách vládl celému světu.

Nyní jen Indie.

Bhavišja-purána-jedna z osmnácti Purán. Byla vyřčena Brahmou a pojednává o budoucích událostech,

náboţenských rituálech a obřadech.

Bhavišja-uttara Purána-poslední úsek Bhavišja Purány.

Bhíšmadéva-děd Pánduovců a zároveň nejmocnější a nejudatnější bojovník v boji na Kurukšétře. Je uznáván

jako jeden ze dvanácti Mahájanů, autorit na oddanou sluţbu Pánu.

Brahmá-první stvořená bytost v tomto vesmíru. Jeho dvanáct hodin se rovná 4,320,000,000 let na zemi.

Brahmá ţije sto let, coţ je asi 311 triliónů našich let.

Brahmačarí-student v celibátu.

Brahma-muhůrta-příznivá doba, jeden a půl hodiny aţ patnáct minut do východu slunce.

Bráhmana-dvojzrozená osoba a vrchol společenské struktury ve společnosti. Musí být expertem ve Védských

písmech a poznání Boha.

Brahmánda Purána-jedna z osmnásti Purán. Byla vyjevena Brahmou a obsahuje poznání o této brahmándě,

tedy o vesmíru jako velké kouli.

Bráhmaní-manţelka bráhmany.

Brahma-vaivarta Purána-jedna z osmnácti Purán. Obsahuje modlitby a vzývání k Pánu Kršnovi, stejně jako

popisy jeho zábav z Srímatí Rádharání a ostatními pasačkami Vrindávanu.

Č

Čaitanya-caritámrita-biografie Pána čaitanyi Maháprabhua v podání Krišna dás Kavirádţe Gosvámího. Je

psána v bengálštině a je uznávána jako nejautoritativnější kniha o ţivotě a učení Čaitanyi Maháprabhua.

Čaitanya Maháprabhu-Krišna v podobě Svého vlastního oddaného. Sestoupil, aby učil lásku k Bohu

společným zpíváním svatých jmen Boha. Viz sankírtana.

Čakora-pták v severní Indii.

Čampaka-pušpa-naţloutlá a velmi příjemně vonící květina ze stromu čampaka. Je velmi oblíbená u Pána

Krišny.

Čánakja-rádce krále Candragupty, který odvrátil invasi Alexandra Velikého do Indie.

Čaturdáší-čtrnáctý den ubývajícího nebo přibývajícího měsíce.

Čintámani-drahokam v duchovním sbětě, který plní všechna přání.

Čitragupta-osobní sekretář Jamarádţe, pána smrti. Zaznamenává zboţné a hříšné skutky ţivých bytostí.

Čitrasena-syn Višvá-vasua a velitel Gandharvů, hudebníku na nebeských planetách.

D

Dál-luštěnina podobná hrachu.

Dakšiná-dar dávaný duchovnímu učiteli při zasvěcení.

Dálbhja Muni-světec v dávných dobách, gramatik.

Dámodara-jméno Šrí Kršny znamenající „ten který je svázán kolem pasu provazem“. Vztahuje se k zábavě,

kdy malý Krišna dovolil své matce Ho svázat.

Dandavat-toto slovo doslovně znamená „jako tyč“ a znamená hlubokou poklonu, při které osoba leţí tváří

k zemi a rukama napnutýma.

Daršana-shlédnutí Boţstev nebo osoby velmi duchovně pokročilé.

Dášamí-den před Ekádaším, kdy se připravujeme na půst.

Dáttatreja-kombinovaná inkarnace Brahmy, Višnua a Šivy. Zjevil se Anusůji a Atrimu Munimu.

Dávánala-lesní poţár, často se přirovnává k samovznícenému poţáru hmotné existence.

Dévakí-Matka Pána Krišny. Byla dcerou krále Dévaki a manţelkou Vásudéva.

Devarši-světec mezi polobohy. Většinou označuje Náradu Muniho.

Devašajaní-Ekádaší, kdy polobozi jdou spát.

Devotthání-Ekádaší, kdy polobozi probírají ze spánku.

Dhanandžaja-jméno Ardţuny, znamenající ten který získal velké bohatství v boji. Ardţuna získal toto jméno

kdyţ nashromáţdil ohromné mnoţství zlata pro Judhištirovu Rádţasůja oběť.

Dharma-occupational povinnost ţivé bytosti, jako neoddělitelné od duše samotné.

Dharmarája-jméno Judhištiry, prvního syna Pándua, nebo také Jamarádţe, pána smrti. Znamená král

náboţenství.

Dilípa-syn Ansumána a otec Bhagiratha. Narodil se v dynastii slunce a byl předek Pána Rámačandry.

Dóša-jedna ze tří tělesných sloţek podle Ájurvédy. Jsou to kapha (hlen), pitta(ţluč) a váju(vzduch).

Dvadáší-den následující po Ekádaší, kdy se přerušuje půst jezením obilí.

Džánagamja-jméno Boha znamenající „ten který lze být poznán studiem Véd.“

Džapa-zpívání svatých jmen potichu na růţenci.

G

Gadádhara-jméno Osobnosti Boţství znamenající ten který nosí kyj.

Gandhamádana-hora nacházející se východně od hory Meru, je známá pro svou vůni.

Garuda-syn Aditi a Kašjápi. Bere na sebe podobu orla a je věčným dopravním prostředkem Višnua.

Gautama Muni-jeden ze sedmi synů Brahmy. Je autorem Njája-šástry, nauky o logice, která popisuje ţe

kombinace atomů je příčinou všeho.

Gájá-město, kde Pán Buddha dosáhl nirvány. Jedno ze čtyř míst, kde poutnící z celé Indie přinášejí obětiny

svým předkům.

Gájatrí-posvátná mantra, kterou bráhmanové zpívají potichu třikrát denně.

Ghí-přečištěné máslo. Pouţívá se na vaření, uctívání a při obětech.

Goloka-nejvyšší planeta v duchovním světě. Známá i pod jménem Krišnaloka.

Gosvámí-ten kdo plně ovládá své smysly. Také titul osoby ve stavu odříkání.

Govinda-jméno Pána Krišny, znamenající „ten kdo dává potěšení bráhmanům, krávám, zemi a smyslů“.

H

Hanumán- velký oddaný Pána Rámačandry. Jedenáctá část Rudry, zjevil se jako syn Vájua a Andţany, dcery

Gautama Rišiho.

Hari- jméno Nejvyššího Pána, znamená „ten který odstraní všechny překáţky na duchovní cestě Svého

oddaného“.

Haridvára (Hardwar)-slavné poutní místo v severních svazích Himalájí. Zde Adţámila odešel za očištěním.

Zde Prajápati Dakša vykonal svoji oběť a ztratil svoji dceru Satí.

Hariščandra-dvacátý osmý král Tréta jugy. Narodil se v dynastii boha slunce jako syn Trišánkua. Je oslavován

v Márkandéja Puránně jako zboţný král, který uspokojil Višvámitru Muniho nabídnutím svého království i se

svou manţelkou a synem.

Hršikéša-jméno Nejvyššího Pána znamenající „pán smyslů“.

I

Ikšváku-syn boha slunce, Vivasvána, a první král na planetě Zemi.

Indra-král nebes. Je synem Aditi a hlavní polobůh.

Íša-jméno Nejvyššího Pána.

J

Jádava-jméno Nejvyššího Pána znamenající “ten který se zjevil v dynastii Jaduovců”.

Jadžna-Védská oběť. Také jméno Osobnosti Boţství znamenající: zosobnění oběti.

Jadžur Véda-první ze čtyř Véd, popisující ????????????????

Jagannátha-Pán vesmíru, zjevil se v podobě Boţstva ze dřeva v Purí, Indii.

Jaimini-předkladatel Karma-mimámsá filosofie. Jeho teorie byla, ţe pukud vykonáváme plodonosné činnosti

správně, Bůh je povinen nám dát příslušné výsledky za naši činnost.

Jakša-následovník a sluţebník Kuvéry.

Jamarádž-polobůh trestající hříšné bytosti. Je syn boha slunce Vivasvána a bratr posvátné řeky Jamuny.

Jambíra-citrusový plod s mnoha semeny.

Janárdana-jméno pro nejvyšší Osobnost Boţství, které znamená „ten kdo je původním místem odpočinku

všech ţivých bytostí a jejich ochránce.“

Janmáštámí-výročí zjevení Šrí Kršny.

Jňánagamja-jméno Boha znamenající "ten který lze být poznán studiem Véd."

Jatáju-oddaný Pána Rámy a král supů. Byl synem Aruny a bratrem Sampátho. Bojoval s Rávanou, který unesl

Sítu.

Jóga-májá-vnitřní, duchovní energie Boha. Vnější energie Mahá-májá je jí podřízená.

Jógí-transcendentalista praktikující jeden z mnoha druhů jógových procesů k dosaţení duchovní očisty.

Jogéšvara-jméno Osobnosti Boţství znamenající “pán všech jogínů a transcendentalistů”.

Jodžana-standartní jednotka, osm mílí.

Judhištira-syn Jamarádţe a nejstarší z bratrů Pánduových. Po bitvě na Kurukšetře byl korunován na vládce

celého světa.

Juga-jeden ze čtyř vesmírných věků. Také: Satja, Tréta, Dvápara a Kali juga.

K

Kali-juga-dnešní věk, poslední a nejkratší ze čtyř cyklických věků vesmíru. V tomto věku hádek a pokrytectví,

Nejvyšší Pán přichází jako Čaijtanja Maháprabhu a jako svaté jméno.

Kanáda-předkladatel Vajšéšiká filosofie, která říká, ţe atomy jsou původní příčinnou stvoření.

Kašjápa Muni-jeden ze sedmi synů Brahmy.

Kunkuma-červený prášek pouţívaný vdanými ţenami k ozdobě.

Kuntí déví-matka Pándavů a teta Pána Krišny.

Kúrma Purána-jedna z osmnácti Purán. Popisuje zábavy Pánovi inkarnace jako ţelva.

Kurukšétra-bojiště asi devadesát mil seveně od Nového Delhi. Zde Krišna vyřkl Bhagavat-gítu.

L

Lakšman-mladší bratr Pána Rámačandry. Inkarnace Sankaršana. Doprovázel Rámu a Sítu v exilu.

Lanká-zlaté mněsto Rávany, situované asi osmset mil jiţně od Indie.

Loka-pála-obecný termín pro boţstvo světových stran. Indra pro východ, Agni pro jihovýchod, Jáma pro jih,

Súrja pro jihozápad, Varuna pro východ, Váju pro severvýchod, Kuvera pro sever, Čandra pro severovýchod.

M

Mádhava-jméno Nejvyšší Osobnosti Boţství znamenající „ten který je m

Mahá-Dvádaší-Dvadáší, kdy se kvůli astronomickému přechodu slaví Ekadáší.

Pán Krišna je nazývá Ekadáší pokud se na tento den dodrţí půst.

Mahá-mája-hmotná příroda, externí síla Boha, která mate ţivé bytosti. Také se nazývá Durga-Déví.

Mahá-prasádam-posvěcené jídlo přímo z talíře Nejvyššího Pána.

Mahárádža-termín označující krále nebo osobu ve stavu odříkání.

Mahá šakti-vnitřní energie Boha. Energie blaţenosti.

Máljaván-velký démon.

Mánasarobara-jezero na severu Indie, blízko hory Kailása.

Mandaráčala-hora pouţitá polobohy a démony ke kvedlání oceánu mléka k extrahován nektaru.

Mandžarí-poupě rostlinky tulasí. Jsou spolu s lístky tulasí uţívány k uctívání Krišny.Měli by být čerstvé.

Mandžughošá-prostitutka na nebeských planetách.

Mantra-ryzí zvukoová vibrace, která při opakování zbavuje mysl hmotného znečištění.

Manu-Svajambhuva Manu, původní otec a zákonodárce lidské společnosti. Také obecné jméno pro vládce ve

vesmíru během dne Brahmy.

Márkandeja Riši-světec dávných dob který vyslovil Márkandeja Puránu, popisující povahu Krišny. Spatřil Ho

jak plave na listu banjánovníku ve vodě vesmírného zpustošení.

Marutové-bozi větru. Je jich čtyřicetdevět a jsou synové Diti.

Mátá Šačí-matka Čaijtanji Maháprabhua a ţena Jaganátha Mišri.

Mimámsa-viz. Jaimini.

Mohiní-inkarnace Boha jako ţena. Rozdávala nektar nesmrtelnosti vzešlí z kvedlání oceánu mléka.

Májáváda-viz. Aštavákra.

Mrittiká-hlína získaná z vlhké země.

Mukunda-jméno Krišny znamenající „ten kdo osvobozuje pokleslé duše“.

N

Nága-had.Šéša-nága je inkarnací Sankaršana, a tedy i Balaráma.

Nágapatní-manţelky nágů, hadů.

Nagara-město nebo velkoměsto.

Naimišáranja-les kde byla vyslovena Bhagavatá Purána (Šrímád Bhágavatam). Říká se, ţe tento les je středem

vesmíru.

Nakšatra-skupina hvězd. Ve Védské astrologii je 27 takových hvěz, formujících znamení zvěrokruhu dle

měsíce.

Nakula-zool. mangusta indická, nepřítel hadů. Také jméno čtvrtého Pándavy.

Nandana-kánana-překrásný les na nebeskéch planetách, kde Indra se baví se svou manţelkou Indrání, za

doprovodu hudby a tance.

Nara-lidská rasa nebo člověk.

Nárada Muni-čistý oddaný Pána, jeţ cestuje napříč vesmírem a káţe oddanou sluţbu bhakti. Je jeden ze synů

Brahmy.

Narakéšvara-jméno Nejvyššího Pána, stejně jako Jamarádţe, znamenající „ten který se stará o pekelné území“.

Nárajána-jméno Nejvzššího Pána znamenající „ten který je zdrojem a cíle všech ţivých bytostí“.

Navamí-devátý den přybívajícího a ubývajícího měsíce.

Nirdžalá-úplný půst, dokonce i od vody.

Nrsimha Purána-jedna z osmnácti Purán. Popisuje zábavy Pána ve Své podobě napůl člověka, napůl lva.

Njája-viz Gautama.

P

Padmanábha-jméno Osobnosti Boţství znamenající „ten jemuţ z Jeho pupku vyrůstá lotosový stonek“ nebo

„ten Jehoţ pupek je jako lotosový květ“.

Padma Purána-konversace mezi Šivou a Parvátí.

Pánčálí-Draupadí, ţena Pándavů.

Pančarátrika-proces uctívání Boţstva, popsána Náradou Munim. Také pětidenní půst popsaný Kaudinja Riši.

Pándavové-pět bratrů: Judhištir, Bhíma, Arjuna, Nakula a Sahadéva. Jsou důvěrnými přáteli Kršny a hlavními

postavami Mahábharaty. To oni vyhráli bitvu na Kurukšétře.

Pándu-otec pěti Pándavů.

Pápaháriní-jméno Ekadáší během měsíce Čaitra, jeho tmavé půlku. Doslovně znamená „to které odejme

všechny hříchy“. Jiné jméno pro tento den je se stejným významem je Pápamočaní.

Pápankušá-jméno Ekadáší světlé půlky měsíce Ášvina. Doslovně znamená „mající sílu prorazit i zosobněný

hřích“.

Paridžáta-neobyčejně voňavý bílí květ, který Pán Krišna přinesl z nebeských planet pro svou manţelku

Rukmíní.

Párvara Muni-velký světec, neustálí společník Nárady Muniho.

Párvatí-manţelka Šivy. Durga-déví.

Páša-mystické lano pouţité ke svázání Baliho Maharádţe Pánem Vámanadévem.

Pátála-sedmá úroveň niţších planetárních systémů, kde vládne Bali Maharádţ.

Patandžali-předkladatel procesu mystické jógy. Představoval si podobu Absolutní Pravdy ve všem.

Pišáča-skřet, následovník Šivy.

Prabodhiní-viz Devotthání.

Prajalpa-hovory na světská témata

Prasádam-posvěcené jídlo. Také Mahá-prasádam.

Prajága-dřívější jméno Allahabad. Zde se oslavuje Mágha-melá a Kumbha-melá, kdy se milióny lidí koupou

v soutoku tří svatých řek, Gangy, Jamuny a Sarasvatí.

Prithá-viz Kuntí.

Pundaríkákša-„ten jehoţ oči jsou jako rudé lístky lotosu“.

Punja-karma- zboţné činnosti, neboli karma.

Purány-historické vyprávění o Nejvyšším pánu nebo Jeho oddaných.

Puruša-šúkta-posvátné zpěvy opěvující Nadduši vesmíru.

Purušotama-jméno Nejvyššího, znamenající nejvznešenější mezi všemi.

Purvásádhá-jedno z 27 hvězdných znamené ve Védské astrologii.

Puškara-jezero v západní Indii spojené s Pánem Brahmou. Nachází se zde jedinný autorizovaný chrám

Brahmy na světě.

Pušpadanta-jméno Osovnosti Boţství, znamenající “ten jehoţ zuby jsou bílé jako jasmínové květiny. Také

oddaný Šivy, známý pro své poetické schopnosti.

R

Rádharání-zosobnění energie blaţenosti Krišny. Zjevila se jako dcera krále Všabhánua a Kírtí Déví a je

královnou Vrindavánu.

Rádhaštámí-výročí zjevení Šrímatí Rádharání.

Rághava-Pán Rámačandra. Zjevil se v dynastii Raghu, dynastii slunce.

Rádžasúja-jadžna-obsáhlá oběť, ustanovující vládce celého světa.

Rámačandra-inkarnace Nejvyšší osobnosti Boţství jako syna Maharádţe Dašárathy. Zabil démona Rávanu.

Ráma-navamí-výročí zjevení Pána Rámačandry.

Ritvik-ten který jedná jménem svého předchůdce.

S

Šačí déví-matka Šrí Čaitanji Maháprabhua.

Sahadeva-čtvrtý Pándava bratr a dvojče Nakuly.

Sahasra-šírša-jméno Boha, znamenající „ten kdo má tisíc hlav”.

Šaivita-uctívač Šivy.

Šivaismus-filosofie Šiva sampradáje, učedniské posloupnosti od Šivy.

Šák-listová zelenina.

Šála-strom v severni Indii. Dává velmi tvrdé dřevo.

Šalagram-šíla-uctívané Boţstvo v podobě kulatého kamínku. Je detailně popsán v poslední kapitole Padma

Purány.

Sáma Véda-třetí ze čtyř Véd. Modlitby polobohů k Nejvyššímu Pánu.

Sanátana-dharma-doslovně “věčná činnost duše”.

Šankhoddhára-místo kde Pán zabil Šankhásuru.

Sankrántí-den kdy končí Bengalský rok. Také průběh slunce nebo i dalších planet skrz jedno znamení

zvěrokruhu do druhého.

Sarva-kámada-jméno Osobnosti Boţství znamenající “ten který plní přání svych oddaných”.

Šástra-písmo.

Šat-sandharba-šest pojednání o vědě oddané sluţby od Jívy Gosvámího. Jmenovitě Tattva-Sanarbha, Krišna-

sandharbha, Bhágavat-sandarbha, Paramátma-sandarbha, Bhakti-sandarbha a Príti-sandarbha.

Šaukuna-jeden z předních světců na shromáţdění v lese Naimišáranja, kde Súta Gosvámí vyřkl Šrímat

Bhágavatam.

Sattva-guna-kvalita dobra, ovládaná Višnuem.

Satja-juga-první ze čtyř cyklických věků. Zlatý věk, kdy lidé ţijí aţ sto tisíc let. Trvá 1,728,000 slunečních let.

Šéša-nága-inkarnace Pána Sankaršana, had s tisíci hlavami, na kterých udrţuje planety v prostoru.

Síta-manţelka Pána Rámačandry. Narodila se Janaku maharádţovi, jednomu z dvanácti hlavních duchovních

autorit ve vesmíru.

Šiva-inkarnace Boha, starající se o kvalitu nevědomosti, tamo-guny, a o zničení vesmíru.

Šiva-linga-kámen reprezentující genitál Pána Šivy, uctívaný Šivaisty.

Šiva půdža-uctívání Šivy.

Šiva-rátrí-den zjevení Šivy z obočí Brahmy.

Skanda Purána-jedna z osmnácti Purán. Popisuje obsáhle Kali-jugu.

Soma-vládnoucí boţstvo měsíce.

Šrí-kantha-jméno Šivy znamenající “ten který má překrásný modrý krk”.

Šríla Prabhupáda-zakladatel áčárja Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Krišny. Autor více neţ

sedmdesáti knih o čisté podobě bhakti, oddané sluţbě ve vědomí Krišny. Jeho hlavní díla jsou překlady Šrímad

Bhágavatamu, Šrí Čajtanja čaritámrity a Bhagavat-gíty do angličtiny.

Súta Gosvámí-syn Romaharšany. Byl velkým světcem který převyprávěl diskuzi mezi Paríkšit Maharádţem a

Šukadévem Gosvámím- Šrímad Bhágavatam.

Šrímad Bhágavatam-nejpřenější z Purán. Čajtanja Maháprabhu ji opěvoval jako amalam puránam, “nejčistší

Purána”. Byla napsána Šrílou Vyasadévem jako komentář na Védanta sútru pojednává exkluzivně o Nejvyšší

Osobnosti Boţství a Jeho oddaných. Šríla Prabhupáda jej přeloţil do angličtiny a ozdobil obsáhlými výklady.

Šúdra-dělník či sluha, slouţící třem vyšším kastám:bráhmanům, kšatrijům a vaijšjům.

Sumeru-velká hora umístěná ve středu vesmíru. Kolem ní obíhá vůz boha slunce.

Súrja-bůh slunce. Pravé oko Nejvyššího Pána.

T

Tamála-strom mající stejnou barvu jako Krišna. Nejvíce se nachází ve Vrindávaně v Indii.

Tamo-guna-kvalita nevědomosti. Je ovládána Pánem Šivou.

Tantra-speciální hymny pro okouzlení magií nebo vytváření mystických účinků, léčení atd.

Tilaka-hlíněné značky na čele a jiných částech těla, označující následovníky Šivy, Višnua, Rámy atd.

Tírtha-poutní místo.

Trajodáší-třináctý den po úplňku či novu.

Tréta-jaga-obvykle třetí ale v tomto miléniu druhý ze čtyř věků vesmíného měření času. V tomto věku se

zjevil Pán Rámačandra. V tomto věku lidé ţili deset tisíc let. Trvá 1,296,000 slunečních let.

Trivikrama-jméno inkarnace Nejvyššího Pána v podobě trpasličího bráhmany. Doslovně znamená “ten který

vzal třemy kroky”. Pán v této podobě třemi kroky překročil celý vesmír aţ k Oceánu příčin.

Trijugí-jméno Nejvyššího Pána znamenající “ten který se zjevuje ve třech jugách”. V Kali juze se Pán zjevuje

jen ve skryté podobě jako Šrí Čaitanja Maháprabhu.

Tulasí-posvátná rostlinka velmi drahá Šrí Krišnovy. Také: Mandţarí.

V

Vaikuntha-transcendentální sídlo, které leţí aţ za obaly hmotného vesmíru. Doslovně: místo bez úzkosti.

Vaišéšiká-viz Kanáda.

Vaišnava-oddaný Višnua, neboli Krišny.

Vaišnavismus-věda bhakti-jógy, oddané sluţbě Višnuovi, Krišnovy.

Vámadeva-velký světec a protivník Gautami Rišiho. Byl sekretářem Dášarathy Maharádţe, otce Rámačandry.

Vámanadéva-viz trivikrama.

Váraha Purána-jedna z osmnácti Purán. Zabývá se transcendentálními zábavami Pánovi inkarnace v podobě

kance.

Váránasí-jedno z nejstarších a nejslavnějších poutních míst v Indii, známé i jako Káší nebo Benares. Je to

středisko neosobní Májávádské filosofie. Zde Pán Čaitanja porazil Prakášanandu Sarasvatího, vedoucího

Májavádínů v té době (r. 1500).

Varnašráma-dharma-systém čtyř společenských a čtyř duchovních stavů védické společnosti.

Varuna-polobůh vody.

Vašištha-velký světec a protivník Višvámitry muniho. Byl rodiným knězem Maharádţe Dašárathy, otce

Rámačandry.

Vasudéva-otec Pána Krišny ve Dvárace.

Vasundhará-jméno Matky Země znamenající “ta která má velice plodnou půdu a nekonečné zásoby

bohatství”.

Váju-polobůh větru.

Véda-doslovně poznání. Systém věčného poznání sestavené Šrílou Vyasadévem pro postupné pozdvihnutí

lidské společnosti ze stavu spoutání k osvobození.

Vibhíšana-vnuk Pulastji Muniho a zboţný bratr Rávany. Byl neochvějným oddaným Rámačandry.

Vimána-letadlo.

Vindhjáčala-horské pásmo západních Himalájí. Viz také Agastja Muni.

Višnu-Nejvyšší osobnost Boţství ve Své čtyř ruké podobě.

Višnudůtové-osobní sluhové Višnua, doprovází oddané z tohoto materiálního světa do duchovního.

Višnuloka-viz. Vaikuntha.

Višnu-múrtí-Boţstvo uctívané v chrámu Višnua.

Vivasván-bůh slunce.

Vrikodara-jméno Bhímaseny znamenající “s ohromnou chutí k jídlu”.

Vjásadéva-literární inkarnace Boha. Syn Parášari a velkým filosofem dovných dob. To on sestavil Védy a

osmnáct Purán, Mahábharatu a Upanišady.