2 / Z d o m o v a K a t o l i c k ý t ý d e n í k 5 2 – 5 3 / 2 0 . p r o s i n c e 2 0 1 1 – 2 . l e d n a 2 0 1 2

„To budou letos bez dědy smutné vánoce, viď, mami,“ řekla malá hol-čička a mlsně si olízla prst namočený do čokolá-dového krému. „Děda byl nemocný, Baruško, měl nás moc rád, ale teď už je

v nebi a je mu dobře…“ odpověděla mamin-ka a hlas se jí přitom chvěl. Od pohřbu ne-uplynul ještě ani měsíc a ona věděla, že nikdo nikdy neměl tak hodného tatínka jako ona.

U štědrovečerního stolu se smutek brzy rozplynul. Připíjelo se na zdraví, děkovalo se Ježíškovi a nakonec zbyl pod stromečkem po-slední dárek. Byl určený mamince. „Nevím, co v něm je, ale prý si ho máš přečíst někde sama,“ řekla tiše babička.

Ze stolu už bylo všechno sklizeno a hol-čička v postýlce tiše oddechovala, když si maminka s tlukoucím srdcem otvírala zá-hadnou obálku. Byl v ní dopis. Písmo svého tatínka poznala okamžitě, byť bylo možná trochu roztřesenější než jindy. „Moje milá holčičko,“ četla… „nezbývá mi na tomto svě-tě příliš mnoho času, a než odejdu, chtěl jsem ti říci jedno malé tajemství. Když ses narodi-la, byl to můj nejkrásnější den v životě a ka-ždou noc, když jsi usínala, jsem se modlil, aby tě Bůh uchránil všeho zlého a tvé těžké kříže předal mně. Moc jsem si přál, abys byla v životě šťastná. Nehněvej se, proto, prosím, na Pána Boha, že mě v posledních měsících tolik zkoušel… Byla to naše dohoda a já jsem šťastný, že mou prosbu vyslyšel. Krásné Vá-noce, holčičko moje. Miluji tě. Tvůj tatínek.“

V domě bylo dlouho ticho. Až po chvíli se otevřely dveře dětského pokoje a dovnitř vklouzla ženská postava. Sklonila se ke spící holčičce, cosi šeptala do peřin a hruď se jí při-tom chvěla. A i když jejím slovům nebylo rozu-mět, ona věděla, že ten nahoře ji dobře slyší…

Požehnané vánoční svátky přeje ANTONÍN RANDA, šéfredaktor

E D I T O R I A L

JAK TO VIDÍ ČTENÁŘI? Sympatizujete s demonstranty, kteří protestují proti údajnému zmanipulování voleb v Rusku?

Ano 254 (58,4 %) Ne 181 (41,6 %)

Celkem: 435 hlasů

Anketa na další týden: Měl Václav Havel za svého života dostat Nobelovu cenu míru?

Hlasujte na www.katyd.cz!

Na Štědrý den zavřou velké ob-chody už ve dvě hodiny odpo-ledne, na Boží hod vánoční by mělo zůstat zavřeno úplně. Ale-spoň tak zní dohoda mezi odbo-ry a většinou obchodních řetěz-ců v ČR. Zároveň se připravuje nová legislativa, která by měla uzákonit uzavření obchodů i na sv. Štěpána, Velikonoce a 17. listopadu.

„Za zhruba pět let, co oslovu-jeme obchodní řetězce, se nám při jednání s jednotlivými řetězci podařilo dosáhnout toho, že až na dvě výjimky nám všechny vyšly vstříc a letos skutečně na Štědrý den ve 14 hodin zavřou,“ potvrdil dohodu prezident Odborového svazu pracovníků obchodu Petr Voslař.

Dohodu vítá i biskup Václav Malý. „Je to velmi pozitivní krok

kupředu a přál bych si, aby i bě-hem jiných významných dnů ob-čanského roku byly supermarkety zavřeny,“ říká biskup Václav Malý, předseda rady Iustitia et Pax. Svá-teční dny by měly být podle něj ča-sem klidu, kdy si lidé mají udělat čas pro sebe, ne je strávit putová-ním po supermarketech. „Záro-veň je volno důležité i pro zaměst-nance,“ dodává biskup Malý.

Poslanci už v roce 2005 zamít-

li návrh na zákaz nočního prodeje od 22 do 6 hodin a během všech jedenácti svátků. Odborový svaz pracovníků obchodu chce díky připravované legislativě ome-zit prodej jen v sedmi svátečních dnech. Také od zvažovaného záka-zu nočního prodeje nakonec odbo-ráři sami ustoupili. Zjistili totiž, že by tím šli proti vlastním členům, kteří o možnost pracovat v noci nechtějí přijít. (tok)

Obchody zavřou na Štědrý den už ve dvě

Sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo letos v březnu, už má první výsledky. Český statistický úřad je zveřejnil v závěru minu-lého týdne. Ke katolické církvi se podle nich hlásí jen zhruba 1,1 milionu lidí. Dramaticky zároveň narostl počet těch, kteří kolonku náboženství nechali prázdnou.

Při sčítání přesně před deseti le-ty – v roce 2001 – se ke katolické církvi přihlásilo 2,7 milionu lidí. Letošní 1,1 milionu tedy zname-ná dramatický pokles. Svou ro-

li v tom ale podle statistiků může hrát i fakt, že kolonka náboženství je nepovinná a možnost nevyplnit ji využilo letos rekordní množství lidí – zhruba 5 milionů. V roce 2001 ji nechal prázdnou jen při-bližně milion lidí. „Stejný trend se projevil i u kolonky národnost, kte-rou nevyplnilo 2,74 milionu oby-vatel, v roce 2001 to bylo jen 173 tisíc respondentů,“ uvádí mluvčí sčítání Ondřej Kubala.

Mnoho lidí též využilo možnost zaškrtnout, že se nehlásí k žádné církvi. Takových odpovědí bylo

707 tisíc. Zároveň se oproti minu-lému sčítání zvýšil počet rozvede-ných mužů – o 37 % a přibylo 10 % svobodných mužů. Rozvedených žen je o 33 % více než před deseti lety a svobodných je o 9 % více.

Výsledky sčítání už komentova-la i ČBK. „Deseti procentům lidí, kteří se ke katolické církvi přihlá-sili, je potřeba poděkovat za to, že dobrovolnou otázku po své víře a příslušnosti k církvi disciplino-vaně vyplnili. Klademe si ale otáz-ku, proč se polovina obyvatel od-mítla státu se svým vztahem k víře

svěřit. Měli bychom se proto také zamyslet nad jejich důvěrou ve stát a další instituce,“ napsali bis-kupové ve svém prohlášení.

V souvislosti s náboženstvím se objevila i jedna perlička – při-bližně 15 tisíc lidí se přihlásilo k rytířům Jedi – duchovnímu proudu inspirovanému kultovní filmovou ságou Hvězdné války. Podobný trend se objevil i v mno-ha jiných zemích – například v Kanadě či Velké Británii.

K výsledkům sčítání se ještě v dalších číslech KT vrátíme. (tok)

Sčítání obyvatel: katolíků je v ČR milion

V Á N O Č N Í Z A M Y Š L E N Í B I S K U P A J A N A V O K Á L A

Slavíme Vánoce L. P. 2011. Uvádím tento letopo-čet, protože vánoční svátky mají svou tradici spojenou s událostmi dějin. Nejen děti, ale i my dospělí se na dny Vánoc moc těšíme. Je v nich přítomné tajemství touhy lidského srdce prožít

v plnosti krásu života a více se přiblížit Bohu. Zachytit touhami srdce něco víc než to, co se nám během roku běžně daří.

Pokoj, radost, štěstí, štědrost i ty nejhlubší tužby srdce, to všechno se jakoby zčistajasna o Vánocích vynoří na povrch. Člověk uprostřed svých nejbližších a v atmosféře Štědrého večera má v sobě potřebu podělit se s ostatními. Má větší odvahu zapomínat na to nepříjemné a bo-lestné a neztrácet čas sobeckými náladami. Člověk v záři vánočního stromku a betléma je najednou daleko vnímavější k lidskému štěstí. Vlastně i ty komerční reklamy Vánoc jako by v sobě nenesly pouze ten ekonomický náboj.

My křesťané však máme daleko hlubší důvod k radosti z Vánoc. Po adventním toužebném očekávání jsme se dočkali Krista. S dojetím na-sloucháme slovům „Dnes se vám narodil Spasi-tel, Kristus Pán.“ Je to radost, kterou v hloubi duše zakoušeli betlémští pastýři, když se za-hleděli do tváře dítěte Ježíše. V této betlémské radosti se rodí odvaha k životu ve světle pravdy. V této radosti se všechna světla tohoto světa jeví jako nedostatečná. Hlad po pravdě, pokoji, odpuštění a lásce nejde nasytit ničím jiným než životem s Kristem Pánem.

Přeji vám, milí čtenáři, aby vánoční radost zvítězila ve vašich srdcích i ve vašich rodinách nade vším, co je poznamenáno jen duchem to-hoto světa. Pokojné Vánoce!

Unikátní expozice svatovítské-ho pokladu je od konce minu-lého týdne přístupná veřejnosti. Instalaci se 139 předměty, kte-rým vévodí český korunovační kříž, otevřel slavnostně arcibis-kup Dominik Duka spolu s pre-zidentem Václavem Klausem.

„Chtěl bych poděkovat, že po-klad je opět zpřístupněn, a to na důstojném místě kaple sv. Kříže. V tomto pokladu se totiž skrývá ještě další hlubší poklad. V krás-ných a umělecky cenných předmě-tech je skryta láska k vlasti a láska k Bohu,“ řekl během slavnostní vernisáže pražský arcibiskup.

Když byla v roce 1930 otevřena nová část katedrály, byl v ní shro-mážděn a vystaven i svatovítský poklad; v padesátých letech ho Kancelář prezidenta republiky přesunula do kaple sv. Kříže. Po roce 1990 pak byla kvůli malé

bezpečnosti a špatné technické vybavenosti expozice zrušena a poklad uklizen do bezpečí tzv.

Hilbertovy pokladnice. Tím ale jeho příběh neskončil.

„Někdy po roce 2000 začala

kapitula jednat se Správou Praž-ského hradu a postupně jsme se dohodli o obnovení expozice,“ vy-světluje Martin Opatrný, ekonom Metropolitní kapituly u sv. Vítav Praze. Přípravné práce trvaly zhruba šest let a na jejich konci stála nová expozice. „Správa Hra-du zajistila potřebné zabezpečení kaple, klimatizaci, nechala vyrobit vitríny, kapitula spolu s památká-ři vybrala nejzajímavější exponáty a zajistili jejich potřebné zrestau-rování,“ dodává Martin Opatrný. Jen zrestaurování stálo kapitulu 1,5 milionu korun.

K nejvzácnějším mezi vystave-nými díly patří více než půlmet-rový zlatý relikviářový kříž, který nechal zhotovit Karel IV. Kříž se označuje také jako korunovační, neboť byl užíván při korunova-cích. Návštěvníci najdou mezi exponáty také například meč sva-tého Václava. (apha, tok)

Svatovítský poklad je po 20 letech opět přístupný

Arcibiskupa Dominika Duku (vlevo) a prezidenta Václava Klause dopro-vázela při slavnostním otevření expozice vedoucí odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Ivana Kyzourová. Snímek Jiří Macháně

Ve věku 75 let zemřel v neděli 18. prosince první prezident České republiky Václav Havel. Skonal ve spánku na své chalu-pě na Hrádečku, kde mu do po-slední chvíle pomáhaly nést kříž těžké nemoci i Milosrdné sestry svatého Karla Boromejského.

„Oslovila nás sama paní Hav-lová na přání svého manžela a my jsme byly moc rády, že můžeme pa-nu prezidentovi posloužit,“ uvedla generální představená Kongrega-ce Milosrdných sester sv. Karla Bo-romejského sr. Bohuslava Kuba-čáková. Podle jejích slov pomáhaly prezidentovi nejen sestry boromej-ky, ale i jedna sestra z Kongregace šedých sester svatého Františka a zpočátku i blízká spolupracov-nice pražského arcibiskupa sestra Dominika. „Náplň činnosti sester tvořila zdravotnická a ošetřovatel-ská péče pod vedením osobního lékaře Tomáše Bouzka,“ dodala představená boromejek.

Úmrtí Václava Havla zasáhlo i mnohé představitele církve. Ti se v nejednom případě s expreziden-tem znali ještě z dob disentu, kdy

společně bojovali proti komunis-mu. Jedním z prvních, kdo se na Pražském hradě podepsal do kon-dolenčních knih, byl pražský arci-biskup Dominik Duka. Učinil tak v přítomnosti nejvýznamnějších ústavních činitelů země v čele s prezidentem Václavem Klausem.

Soustrastný telegram man-želce bývalého prezidenta zaslal

jménem Konference biskupů Slo-venska její předseda, arcibiskup Stanislav Zvolenský, a osobní kondolenci paní Dagmar Havlo-vé zaslal rovněž brněnský biskup Vojtěch Cikrle. „Za Václava Hav-la jsem se modlil už v době tota-lity a po celou dobu jeho veřejné-ho působení. A modlím se za něj i dnes, kdy přišla zpráva o jeho

odchodu na věčnost. Při každém osobním setkání jsem si vážil jeho lidskosti i kultivovanosti. I jeho hledání,“ prohlásil biskup Cikrle. Václav Havel byl pokřtěný i biřmo-vaný a „do společenství církve pat-řil i přijetím eucharistie,“ uvedl ve smutečním prohlášení pražský ar-cibiskup Dominik Duka.

Pohřeb se zesnulým se usku-teční podle dostupných informací v pátek 23. prosince v pravé pole-dne v pražské katedrále svatého Víta. Účast již přislíbila například americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. JIŘÍ PRINZ

Zemřel Václav Havel, člověk dobré vůle

Hned první den po úmrtí Václava Havla se s ním do Pražské Křižovatky přišly rozloučit stovky lidí. Snímek Aleš Masner

Zádušní mši svatou za bývalé-ho prezidenta Václava Havla bu-de sloužit ve středu 21. prosince od 16.30 v plzeňské katedrále bis-kup František Radkovský. Záduš-ní a vzpomínková mše proběhne o den později i v pražské žižkov-ské farnosti v kostele sv. Prokopa v 18 hodin. Již v úterý 20. prosince odsloužil requiem za Václava Hav-la v kostele Nejsvětějšího Salváto-ra exprezidentův dlouholetý přítel Mons. Tomáš Halík.

P u b l i c i s t i k a / 3K a t o l i c k ý t ý d e n í k 5 2 – 5 3 / 2 0 . p r o s i n c e 2 0 1 1 – 2 . l e d n a 2 0 1 2

P R O M L U V AB E N E D I K T A X V I .

Anděl Páně – 18. prosinceV této čtvrté adventní

neděli nám liturgie podá-vá vyprávění o andělském zvěstování Panně Ma-rii. V pozadí nazaretské události stojí Izaiášovo proroctví: „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“ (Iz

7,14). Tento starobylý příslib se bohatě naplnil vtělením Božího Syna. Stalo se tak působením Ducha Svatého – tedy Boha samého. Lidská bytost, která začíná žít v jejím lůně, přijímá od Marie tělo, ale své bytí čerpá plně z Boha. Je plně člověkem učiněným ze země – řečeno bib-lickou symbolikou – ale přichází shůry, z nebe. Fakt, že Maria počala, a zůstala pannou, je tedy podstatný pro poznání Ježíše a pro naši víru, protože dosvědčuje iniciativu, která patří Bohu a především zjevuje, kdo byl počat. Ma-riino panenství je jediné a neopakovatelné; ale jeho duchovní význam se týká každého křesťa-na. Kdo totiž hluboce důvěřuje v lásku Boží, přijímá do sebe působením Ducha Svatého Je-žíše, jeho božský život, což je vlastní tajemství Vánoc. Přeji vám všem, abyste je prožili s niter-nou radostí. (Podle Vatikánského rozhlasu)

STÍŽNOST NA NEVHODNOST

pořadu zasílejte na adresu

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,

Škrétova 44/6, 120 00 Praha 2, info@rrtv.cz,

tel.: 274 813 830, 274 810 885, 226 236 000.

Přípravy na Vánoce ve Vatikánu vrcho-lí. Minulý týden zde byl vztyčen, ozdoben a rozsvícen šedesátiletý smrk o výšce víc než 30 metrů, který zaujal místo vedle tra-dičního betlému. Přivezli ho sem až z Ukra-jiny, resp. z bývalé Podkarpatské Rusi.

„Ukrajina se tímto opětovně hlásí ke svým evropským kořenům a ke své příslušnosti do rodiny evropských národů,“ vyjádřil se k této události, kterou považuje za velmi důležitou, představitel ukrajinských řeckokatolíků a ky-jevský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk. Není bez zajímavosti, že i po odstrojení vatikánského vá-nočního stromu nepřijde jeho dřevo nazmar. Bývá věnováno charitativním asociacím, které je zpracovávají k dobročinným účelům.

ELEKTRICKÝ STROMJeště předtím Svatý otec ze svého papež-

ského bytu pomocí nejmodernější technologie rozsvítil vánoční strom ve městě Gubbio, které leží 220 km od Říma. Tamní největší strome-ček na světě, který si vysloužil zápis i do Gui-nessovy knihy rekordů, je však poněkud ne-zvyklý. Občané Gubbia přišli totiž před třiceti lety s nápadem světelné kreakce, pokrývající celé úbočí hory Igino vypínající se nad tímto umbrijským středověkým městečkem. Obrys vánočního stromečku je vykreslen třemi sty světelnými body a další čtyři sta obřích žáro-vek tvoří ozdoby. Kometu na samém vrcholku svahu vykresluje 250 světel. Celkové rozměry elektrického stromečku, napájeného z obnovi-

telných zdrojů, jsou 750 na 450 metrů. O tuto světelnou pýchu města Gubbia se každoročně stará padesát dobrovolníků, kteří již od září o víkendech pokládají na kopci sedm a půl ki-lometru elektrického vedení.

Rozsvícení přenášely italská televize a Vati-kánské televizní centrum. Také čeští diváci se budou moci prostřednictvím televize Noe spo-jit s oslavami Vánoc, jak budou probíhat ve Va-tikánu. Vigilii Narození Páně zde bude sloužit v bazilice sv. Petra papež Benedikt XVI. na Štědrý den od 22.00 hodin. Na Boží hod vá-noční v poledne udělí Svatý otec tradiční po-žehnání Urbi et Orbi – Městu a světu. 1. ledna 2012 na slavnost Matky Boží, Panny Marie bu-de římský biskup sloužit mši svatou ve svato-petrské bazilice v 9.30 hodin. (mtz, RaVat)

Na apoštolskou návštěvu Kuby a Mexika se chystá Benedikt XVI. ještě před Velikonoce-mi 2012 – jak bylo minulý týden oznámeno ve Vatikánu. Bude to papežova druhá cesta na tento nejkatoličtější kontinent.

Zatímco výběr Mexika není překvapivý – už kvůli tomu, že je hned po Brazílii druhou nejkatoličtější zemí světa a zároveň domovem Panny Marie Guadalupské, má Kuba pořád na americkém kontinentě zvláštní postavení. Jakkoli blízko se totiž nachází Spojeným stá-tům americkým, již přes půl století zde autori-tativně vládne komunistická strana, a to i přes návštěvu Jana Pavla II. v této zemi v roce 1998.

Přesto se právě od této události cosi podstat-ného ve vztahu státu k církvím změnilo, neboť členy této strany mohou být najednou i věřící, což dříve možné nebylo. Svatý otec chce svou připravovanou návštěvu pojmout zcela nepo-liticky, hodlá přicestovat z Cobre, jak to sám vyjádřil, jako „poutník lásky“ a jako „poutník k Matce Božího milosrdenství“ , která je pat-ronkou karibského ostrova.

PROSBY ZA VĚZNĚ„Benedikt XVI. chce navštívit naši zemi,

aby s námi pobyl a posílil ve víře Kubánce, kteří si připomínají 400 let přítomnosti zpo-dobení Nejsvětější Panny mezi námi“ – píší

kubánští biskupové v poselství k oslavám na-lezení zázračné sošky uctívané na poutním místě Cobre v arcidiecézi Santiago de Cuba. U příležitosti tohoto výročí byl na Kubě vy-hlášen Mariánský jubilejní rok, který začne už za měsíc, tj. 7. ledna 2012, a potrvá až do 5. ledna 2013.

Přípravám na jubileum předcházela pouť milostné sošky po ostrově. Pro Kubu to zna-menalo „nové jaro víry“, jak píší biskupové ve svém poselství. Připomínají, že před zpo-dobením své patronky se Kubánci modlili za rodinu, která potřebuje znovu nabýt své lidské hodnoty a významy jako společenství lásky. Prosili za nemocné i za ty, kdo jsou oddělení

Asad je palestinský křesťan a žije se svou rodinou v Betlémě. S rozhovorem do Kato-lického týdeníku nejprve nesouhlasil. Bál se možných problémů. Ale nakonec svolil s podmínkou, že nebude uveřejněna jeho fotografie a jméno bude smyšlené.

Kolik křesťanů žije v současnosti v Betlé-mě?

Je to zhruba jedna třetina z 25 tisíc. Ještě před padesáti lety to bylo celých 85 %. Zmen-šováním počtu křesťanů v Ježíšově rodišti je dáno postupující emigrací.

Proč křesťané odcházejí?Vždycky když se něco semele, část křesťanů

odejde pryč a už se nechtějí vrátit. Najdou si zaměstnání v klidnějších místech, kde je život jednodušší. Nejsme zde bráni jako rovnocenní obyvatelé a jsme různými způsoby znevýhod-ňováni.

Například?Zrovna nedávno došlo ke konfliktu mezi

muslimem a křesťanem. Vše vyprovokoval muslim, byli na to svědci, nicméně státní or-gány se rozhodly potrestat křesťana. Kauza se dostala až k prezidentovi, který naštěstí zasá-hl, a spravedlnost tentokrát zvítězila. Ale jinak zde křesťan nemá zastání.

Jako Palestinec máte omezený přístup do Jeruzaléma. Je to tak?

Ano. Když se člověk živí podnikáním, je to velice nepříjemné. Centrum všeho dění je právě v Jeruzalémě. V minulosti jsem žádal o povole-ní ke vstupu a nakonec jsem je dostal: Mělo platnost šest měsíců a čekal jsem na ně šest let… Teď už o ně ani nežádám, nemá to cenu. Ale je to nepříjemné i v situacích, kdy vaše děti potřebují odbornou nemocniční péči. V Betlé-mě je sice nemocnice, ale jen malá, pokud po-třebujete specialistu, je pouze v Jeruzalémě.

Potýká se Betlém s nezaměstnaností?Ano, nezaměstnanost je zde kolem 30 %.

Podle Bible se v městě Betlémě narodil Je-žíš. Nakolik tento fakt ovlivňuje život zdejších obyvatel?

Město žije z turismu. Bez něj by se zde neda-lo existovat. Muslimové to vědí, takže ve svém vlastním zájmu sem turisty pouští. Ale jak bude Betlém vypadat za pár let, si netroufám odhad-nout. Faktem zůstává, že v křesťanských a ži-dovských rodinách se rodí v průměru dvě až tři děti, radikálové jich mívají kolem osmi. Babičky a dědové nám doma říkají – snažte se, ať tady nevymřeme, musíte mít dětí víc. Já bych nebyl proti, ale jak bych je měl potom všechny uživit?

Dovedete si představit, že by vaše rodina přestoupila na jinou víru, abyste se vyhnuli problémům a měli klid?

Řeknu vám, co se nedávno stalo mému sy-novi. Přišel za ním člověk, který mu právě ně-co takového nabízel. Syn si ho vyslechl a pak mu řekl, ať okamžitě vypadne, nebo ho přeje-de autem. Děti jsem vychoval dobře.

Jak jako Palestinec vycházíte s Izraelity?To víte, že mě zeď, která Palestinu a Izrael

rozděluje, netěší. Dnes má délku 500 kilome-trů a vykácelo se kvůli ní dvě stě tisíc olivovní-ků. Ty přitom pro nás znamenají hlavní zdroj obživy. Vyrábíme z nich olej a ze dřeva různé výrobky. Dnes jsme na tom tak, že musíme olivové dřevo dovážet. A pokud jste si na na-šich domech všiml uzavřených nádrží, máme v nich vodu. Izraelitům teče každý den, ale nám ji pouští jen jednou za dvanáct dní.

Blíží se Vánoce – jak je slavíte?O Vánocích jezdí do Betléma pravidelně ně-

kolik set Rakušanů. Bývá mezi nimi i rakouský ministr a společně pak rozváží betlémské svět-lo po celé Evropě. My vedle chrámu Narození Páně ozdobíme vánoční stromek, ale vzhledem k tomu, že zde nerostou žádné smrky ani bo-rovice, máme v domácnostech stromky umělé.

Vatikán se chystá na Vánoce

od svých blízkých, tj. za Kubánce žijící v za-hraničí a také za vězně a jejich rodiny.

Podle zdrojů z Vatikánu souvisí výběr Kuby v papežově itineráři i s tím, že katolická církev hraje na ostrově významnou roli v historické etapě otevírání komunistického režimu. Dia-log mezi kubánskou katolickou církví a vládou vedl k propuštění desítek politických aktivistů z vězení, přestože v kubánských trestnicích stále zůstává několik desítek vězňů svědomí.

Benedikt XVI. zatím navštívil Latinskou Ameriku jen jednou – a to Brazílii v roce 2007. V této španělsky (v případě Brazílie portu-galsky) mluvící Americe se nachází polovina všech katolíků vůbec. (mtz)

Přelomová návštěva: papež míří na Kubu

V Betlémě se Vánoce slaví. Ale křesťanů v něm ubýváKolik se vás kolem stromečku schází?Zhruba tak tisícovka.

Prosím?(směje se) Ano, máme trochu jiné tradice,

než jsou u vás. Tady drží rodiny hodně pospo-lu. Každý kupuje tolik dárků, kolik má sám dětí. Pak se různě navštěvujeme, což chvíli tr-vá, většinou tak dva až tři týdny. Na svatbách však bývá lidí i víc. Svatební dary se ovšem ne-dávají, každý věnuje peníze, aby novomanželé nezačínali v minusu. Svatební hostina se tak vždycky zaplatí, a ještě mladým zbude něco do začátků.

Vdávají se křesťanské dívky do muslimských rodin?

To víte, že se stává, že se do sebe zamilují muslim a křesťanka. U nás vždy byla větší vol-nost, takže jsme se tomu dřív nebránili. Jenže u muslimů to je jinak, ti nedovolí, aby si dívka uchovala svou víru a své tradice. Takže dnes se tomu bráníme a takový svazek nedovolujeme.

Dovolte ještě poslední otázku – mohu si tip-nout, která jména dávají nejčastěji křesťanští rodiče svým dětem?

Jestli hádáte, že Josef a Maria, tak tipujete správně. ANTONÍN RANDA

Osudové setkání 12 let před smrtí

Zesnulý exprezident Václav Havel se ně-kolikrát setkal s předchozím papežem Janem Pavlem II. Pokaždé šlo o hluboká a upřímná setkání, na která oba muži rádi vzpomína-li. Na snímku je jejich setkání z 18. prosince 1999 – proběhlo tedy na den přesně 12 let před smrtí Václava Havla. Tehdejší český prezident při něm ve Vatikánu předává v doprovodu své manželky Dagmar papeži dar.

Úmrtí českého exprezidenta vyvolalo me-diální odezvu téměř na celém světě. Zpráva o něm ihned doslova oblétla významná média jako televizi CNN či agenturu Reuters, v pon-dělí se Havlovi věnovala i celá řada deníků. „Václav Havel byl průkopníkem znovusjednoce-ní Evropy. Byl duší revoluce v Česku,“ prohlásil o zesnulém exprezidentovi současný německý ministr zahraničí Guido Westerwelle. V za-hraničí probíhají i pietní akce. Od pondělí se mohou například Němci s Václavem Havlem rozloučit na české ambasádě v Berlíně. (tok)

K řesťanst v í

svět

kul tura

Př í loha K T 52–53 / 2011

26

Zdá se mi více než symbolické, že Vác-lav Havel opustil v  pětasedmdesáti letech pozemský svět právě v závěru adventu, který by měl být dobou roz-jímání nad vyššími hodnotami než jen přízemní honbou za materiálním pozlátkem. Příznačné bylo určitě i to, že poslední oficiální setkání se usku-tečnilo s tibetským dalajlámou, kte-ré také vyjadřovalo vertikální směr prezidentovy existence. Oblouk jeho duchovního vnímání světa sklenula nakonec také přítomnost řeholní se-stry u úmrtního lože.

V prvních hodinách po oznámení Havlova úmrtí je velice obtížné shrnout v pár odstavcích tak významnou postavu našeho veřejného a kulturního prostoru. Pro zhodnocení jeho role bude důležitý delší odstup.

Jeho jméno zůstane každopádně nejví-ce spojeno se statisícovými davy, které na náměstích odzvonily konec vládě komu-nistického režimu v listopadu 1989. Prin-cipy a hodnoty, k nimž se vnitřně hlásil, ho však vedly již mnohem dříve k jasné opozici vůči KSČ a k tomu, aby se vedle své spisovatelské dráhy angažoval v zápa-se za občanské a politické svobody. Svědčí o tom již odvážné vystoupení na sjezdu spisovatelů v červnu 1967 a jeho činnost během Pražského jara. O zachování ale-spoň malého ostrova svobody usiloval i v posrpnové rozjeté mašinerii umlčová-ní jakéhokoliv nesouhlasu s Husákovým salámovým socialismem. Od úsilí nepod-lehnout normalizačnímu zmrtvění pra-menila jeho velká autorita v řadách di-sentu. Díky tomu se dostal také třikrát do vězení, které podlomilo jeho zdraví, nikoli však charakter. Z doby komunis-tických kriminálů se datuje rovněž pevné

Jeden z posledních snímků zachycujících Václava Havla ve společnosti tibetského dalajlámy, sestry Angeliky Pintířové a blízkých spolupracovníků z jeho kanceláře.

Snímek Jana Pertáková

Pane prezidente, budete nám chybět!

přátelství se současným pražským arci-biskupem Dominikem Dukou.

Etickými zásadami se hodlal řídit i v dobách, kdy se více než třináct let dí-val na svět okny prezidentské pracovny. Jeho tehdejší působení by jistě vydalo na mnoho knih. Stál totiž u všech klíčových rozhodnutí, která formovala podobu postkomunistického federativního a poz-ději českého státu. Není určitě učebnico-vou frází, že výrazně přispěl k prosazení zásad pluralitní demokracie a k nastarto-vání transformací naší republiky. V pamě-ti by nám mohla zůstat například slova, jimiž jasnozřivě varoval před utvářením atmosféry, kde se daří korupci a mafi-ánským praktikám. Charakterizoval tak podstatná rizika, jež mohou rozleptat spo-lečenskou soudržnost a stabilitu. Ani jako

hlava státu v sobě nezapřel svoji dlouho-letou vášeň, totiž divadlo a smysl pro dra-matické zápletky. Také své zájmy během působení v nejvyšší funkci často směřoval do kulturního světa a s typickou poetikou se vyrovnal s opuštěním politického vý-sluní ve hře „Odcházení“, jež se letos do-čkala i své filmové premiéry.

Po odchodu z Pražského hradu před osmi lety se poněkud stáhnul z aktuál-ních vnitropolitických debat. Význam-ným odkazem však i poté zůstala tradice setkávání náboženských a intelektuálních představitelů k palčivým problémům dnešní planety „Forum 2000“.

NESAMOZŘEJMOST SVOBODYJe pochopitelné, že jeho názory i roz-

hodnutí nebyly vnímány a přijímány vždy

jednoznačně a jeho neustálé apely přišly některým již jako vyčpělé a plané mudro-vání. Svědčí o tom také to, že slovo „prav-doláskař“, odkazující na známé Havlovo heslo ze Sametové revoluce, získalo v po-sledních letech spíše posměšný rozměr. Mělo dehonestovat především hodnoty, které Havel ztělesňoval, ale také všech-ny jeho příznivce. Nelze přitom nevidět, že stejně jako řada jiných velkých Čechů našel mnohdy větší uznání ve světě než v domácích končinách. Jeho zahraniční renomé přitom pomáhalo realizaci všech důležitých mezníků našeho směřování do euroatlantického společenství, kam při-rozeně patříme. I jeho největší kritici by tak mohli přiznat, že navzdory všem vý-tkám představoval jednu z nejvýrazněj-ších osobností dějin posledního století.

Vzhledem k současnému stavu politi-ky, jež je nesena hlavně technologií moci, se zdá, že jedním z nejdůležitějších vkla-dů, které si po Havlově smrti může spo-lečnost zachovat, je jeho slušnost a lid-skost, schopnost naslouchat druhým, zdravé pochybování o sobě a svém jed-nání či snaha řídit se i na vrcholných postech svědomím. A určitě tím nejpod-statnějším svorníkem jeho veřejného vy-stupování bylo přesvědčení o morálním a metafyzickém rozměru lidského koná-ní. V nadcházejících obtížných časech, které nás vzhledem k situaci ve světě mohou čekat a kdy možná budeme chtít řadu věcí relativizovat a zpochybňovat, bychom si měli znovu uvědomit, že zá-sady zesnulého exprezidenta mají uni-verzálnější platnost. A při vzpomínání na Václava Havla bychom neměli ztratit ze zřetele ani to, jak křehkou rostlinkou je svoboda a demokracie. Díky za vše, pane prezidente, budete nám chybět!

Jaroslav Šebek

Za inspirujícím odkazem Václava Hav-la se ohlížejí a  na nezapomenutel-ná setkání s ním v následující anketě vzpomínají oslovené osobnosti.

DOMINIK DUKA, arcibiskup pražský, předseda ČBK

Zemřel muž, kte-rému náš národ vdě-čí za návrat suverenity a svobody v naší vlas-ti. Zemřel člověk, který žil pro tuto zemi a její demokratický rozvoj. Rovněž tak vděčíme

jeho postoji za to, že nikdo nemusí mít pocit, že za návrat svobody a demokracie zaplatil tento národ násilím, proléváním krve a nastolením pomsty. Zemřel ten, který věděl, co je ztráta svobody, popírá-ní důstojnosti člověka, co je útlak a vě-zení. Jsem přesvědčen, že všichni, napříč celou společností bez ohledu na politické či náboženské přesvědčení, jsme povinni mu vzdát čest a dík.

Činím toto prohlášení jménem České biskupské konference, jménem církve, do jejíhož společenství křtem i svátostí biř-mování a přijetím eucharistie zesnulý pa-třil a která mu je také vděčna za možnost

života ve svobodě a za obnovu celocír-kevního života.

Tato slova patří mému příteli, spoluvěz-ni. S ním podle mého soudu končí jedna z nejkrásnějších etap mého života, jehož se stali Václav a jeho statečné postoje ne-odmyslitelnou součástí. Při našem posled-ním hovoru, při přípravě novoročního te-levizního pořadu jsme hovořili o vizích do budoucna. Uslyšíme je na Nový rok, který se nám tak stal „bezčasím“. Věřím, že teď na závěr adventu přišel k němu Ten, o kte-rém jsme spolu tolik hovořili. Platí slova našeho posledního setkání: „Není mi dob-ře, ale my víme, že On je.“ Díky, Václave! A já vím, že mu přišel v ústrety.

Po všech námahách, strastech a boles-tech, odpočiň si v pokoji, který ti přichys-tal Ten, který je.

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, publicistka,

někdejší mluvčí Charty 77Silvestra roku 1988

jsme trávili v jednom bytě na pražském ná-břeží. Večírek měl ráz „Monarchii pro všech-ny!“ – byla to vlídná pa-rodie na manifest Hnutí

za občanskou svobodu, který se jmeno-val „Demokracii pro všechny“ – a byl tam dokonce král Vávra s korunou, který přijímal supliky „poddaných“. Když už se oslava Silvestra chýlila ke konci (a bylo to hodně pozdě), koruna jaksi samovol-ně připutovala na hlavu Václava Havla a všichni byli spokojeni. Tak je to správ-ně, říkali jsme si. Václav Havel byl tehdy skutečně jakýmsi nekorunovaným krá-lem disentu, rozhodčím sporů a rádcem v pochybách mluvčích.

Jeho tehdejší nevolené postavení vy-plývalo jistě z jeho rozsáhlých znalostí, z toho, že uměl vyjádřit, co si jiní mysleli, a z jeho neochvějné poctivosti a zásado-vosti. Myslím ale, že v tom, jak ho stovky lidí ctily a uznávaly, přestože pro režim byl vyvržencem, „ztroskotancem a sa-mozvancem“, hrála značnou roli i jeho povaha. Václav Havel byl společenský člověk, nikdy se nad nikoho nevyvyšo-val a vždycky byl ochoten vyslechnout, co má kdo na srdci. Často to bylo nároč-né, lidé občas mívají všelijaké malicher-né starosti a rádi využijí cizí zdvořilosti a ochoty, ale Havel to snášel statečně.

Někdy si říkám, zvlášť když se schy-luje k volbám: Opravdu není důležité, jaký je kdo člověk? Opravdu jde jen o to,

jak vysoko to politicky dotáhne? Vlast-ně bych radši měla zastupitele, o kterých bych mohla jako o Havlovi od úplně ne-známých lidí slyšet: To je hodný, laskavý člověk…

JAN GRAUBNER, arcibiskup olomoucký

Ve chvíli zármutku nad smrtí pana Václava Havla myslím s velkou vděčností na mnoho věcí, které tento velký muž vykonal pro náš národ, pro naši společ-nost, pro její svobodu

a demokracii. Vzpomínám také na růz-ná osobní setkání, která ve mně zanecha-la dojem člověka odvážného a laskavého, který nežil pro sebe, ale pro druhé, pro společné dobro. Proto měl schopnost při-tahovat a vést. Myslím na něj také v mod-litbě a prosím za to, aby tento usilovný hledač svobody, pravdy a krásy zakusil šťastné setkání s Boží láskou na věčnosti. Vždyť v nejdůležitějších okamžicích no-vodobých dějin naší země dovedl v mno-ha lidech probudit víru, že pravda a láska zvítězí.

(Pokračování na str. II)

Svět opustil Václav Havel, jeho duše ale kráčí dál

II

Glosy Máme těžkosti s naším evropanstvím.

Nejen „eurozóna“, ale celá EU se otřásá vnitřními rozpory: nejen dluhovou, ale

P Ř Í L O H A K T 5 2 – 5 3 / 2 0 . P R O S I N C E 2 0 1 1 – 2 . L E D N A 2 0 1 2

politickou, vlastně morální krizí. Euro sice nemáme, ale přesto jsme na ráně. Evropa by se měla integrovat! Jinak se její státečky (včetně našeho) stanou hříčkami globál-ních hráčů, těch ekonomicko-politických kolosů. Jenže způsob její integrace není prá-vě šťastný, viz výše. Správně tušíme, že se proměňuje celoplanetární konstelace, je-jíž výsledky jsou nedozírné. Lze pochopit snění o tom, že bychom se uzavřeli do sebe a stali se autarkií, jakousi nezávislou česko-národní samoživitelkou. To snění má svou tradici od devatenáctého století. Nikdy se to nepovedlo. Protože to není možné.

� � � V příštím čísle přineseme rozhovor

s prof. Wolfgangem Ockenfelsem OP o současné krizi EU. Padne v něm zmín-ka o katolické sociální nauce. V Per-spektivách zazněla už vícekrát, zatím bez zřetelné odezvy. Přitom jde – slovy Ko-menského – o „unum necessarium, jed-no potřebné“, co současné společnos-ti chybí. Profesor Ockenfels její pointu vyjádřil skromně: „Neškodilo by zno-vu vzpomenout na staré dobré Desate-ro.“ Katolická sociální nauka je pojem. Na toto téma vyšlo u nás kromě útlé Oc-kenfelsovy knížky i objemné kompendi-um a stručný výtah. Je to systematicky vypracovaná úvaha o tom, v jakém spo-lečensky relevantním rozhodování má být uplatňován zřetel k mravnosti. Kde všude v životě politickém i ekonomic-kém je třeba rozlišovat dobro a zlo. Měli bychom tu nauku studovat, promýšlet – a šířit. Je to unum necessarium! ř

Naši milí čtenáři, rádi bychom vám popřáli požehnané vánoční svátky! A to navzdory tomu, že nás dnes le-dasco tíží. Aktuální zdražování zboží i služeb, politická situace domácí (ko-rupce) i  mezinárodní (otřes evrop-ské měny). A možná i čerstvá zpráva Českého statistického úřadu, že nás křesťanů zase ubylo, a  to docela vý-razně. Zatímco katolíků je podle vý-sledků sčítání k  roku 2011 už jen 1 083 899, evangelíků nemnoho přes 50 tisíc a husitů méně než 40 tisíc. Po-kles vzhledem k situaci před deseti lety nevídaný (katolíků bylo více než dva miliony sedm set tisíc, evangelíků víc než sto tisíc, husité v těsném závěsu za nimi). Přesto není třeba zoufat, pro-tože to všechno může mít svůj smysl,

jakkoli je to teď nesnadné rozšifrovat. Asi jsme se dosud neocitli na pomysl-ném dně, odkud je pak nutno se od-razit k novým výbojům. Každopádně – i přes tento stále ještě trvající trend – není, jak věříme, v  této společnos-ti k mání nic vyššího, humánnějšího a vznešenějšího než evangelium Ježí-še Krista. To je ostatně zvyklé choulit se kdesi v  ústraní, mimo pozornost hlavního proudu, jak si to připomene-me i při letošních vánočních svátcích, když budeme číst o  Ježíšově naroze-ní v betlémské stáji. To nejdůležitěj-ší v této situaci není nic menšího než zůstat věrný tomuto Dítěti v  jeslích, i když se zdá být v  tomto světě zcela marginalizováno, neboť – jemu patří budoucnost. A také samozřejmě těm, kdo je do tohoto světa vítají a  radu-jí se z něj. Naší vůdkyní i průvodky-ní v tomto konání budiž i zůstávej bo-horodička Panna Maria, ta požehnaná a  obzvlášť statečná mezi ženami. Ať vás její Syn, Pán Ježíš, i v novém roce drží a nese!

Redakce Perspektiv

Dítě v jeslích má budoucnost

(Dokončení ze str. I)

PETR PITHART, místopředseda Senátu ČR

Málokdy tak sil-ně pocítíme, že existu-je nejen tělo, ale také duch, duše člověka, jako když umřel Václav Ha-vel. Jeho tělo, tolik opo-třebované, znavené ce-loživotními zápasy, také

vězněním a vypětím při výkonu nejvyšší ústavní funkce, vypovědělo službu mysli, do poslední chvíle jasné a bdělé. Umřelo klidně ve spánku, jako kdyby tím chtělo říci: Hle, v tomto člověku nebylo jsem ve sporu s jeho duchem, ustupuji mu, ať mu již nadále nepřekážím, ať žije dál, oproš-těn od mé tíhy, mé slabosti, mých bolestí.

A vzápětí se nám všem otevřela ústa, pokud nám to smutek dovolil, a řekli jsme, připomněli jsme si, oč nám tu v po-sledních letech šlo a oč by nám i nadále mělo jít. Národu se náhle otevřela ústa.

Kdyby slova o tom, že nikdo není doma prorokem, nebyla už dávno zapsá-na v Písmu, musel by člověk věřit, že byla zapsána kdesi v nejdávnějších písemných památkách – českých. Takoví my jsme… Až smrt nám projasňuje zraky a otevírá ústa.

Ještě v posledních týdnech a dnech se stačil Václav Havel vyslovit k nejpalčivěj-ším otázkám tohoto světa, světa pronásle-dovaných a ponižovaných, jako by chtěl podtrhnout, co bylo jeho celoživotní sta-rostí. Promluvil i o volbách v Rusku, o si-tuaci u nás doma. Potvrdil, na čem si stál po celý život. A setkat se chtěl s tibetským dalajlámou jako se zosobněním duchov-nosti – bezbranné, ale o to silnější – kte-rého se bojí i velmoc, jež drtí jeho národ.

Co Havel jako politik? Někteří řeknou, že byl vlastně neúspěšný. Pokud se týká moci, vzal si totiž na starost ne její zís-kávání a rozšiřování, nýbrž její nezbyt-né omezování, její kontrolu. Nezaložil si politickou stranu, ačkoli se to nabízelo; ti, které podporoval, zpravidla prohrá-vali, zato se mohutně přičinil o Ústavní soud, o Senát, o respekt k ústavě. Šlo mu spíše o právní stát než o soutěž politic-

kých stran. Obojí je důležité, ale ohrožen je dnes spíše právní stát než ona soutěž. Ohroženy jsou spíše mechanismy omezo-vání moci než způsoby jejího hromadění.

Václav Havel stál po celý život na straně poražených, na straně menšin, na straně bezmocných. Svým paradoxním způso-bem mezi ně patřil. Jeho slavná esej Moc bezmocných z dob normalizace je klíčem k jeho osobnosti. I když byl pak třináct let prezidentem. Klíčem k jeho statečné-mu duchu, k jeho jemné, citlivé, křehké duši, která hledala a nejspíše i našla vyšší instanci, k níž se vztahovala. Kdo ví, zda to nebyla ta úplně nejvyšší. I když on by to svým rozpačitým, plachým způsobem řekl jinými slovy.

A tak se dnes, doufáme mnozí, rozlou-číme jen s jeho tělem. Jeho duše ale krá-čí dál.

Sestra ANGELIKA PINTÍŘOVÁBože, Otče všech

lidí! Děkuji Ti za to, že jsem měla to štěstí prožít s Václavem Ha-vlem v posledních čty-řech měsících řadu dní. Byl to pro mne veliký dar. Vždycky jsem si ho

vážila, považovala jsem ho za čestného a statečného člověka a připadalo mi, že nikdy neztratil obyčejnou lidskost. Vytvá-řel kolem sebe příjemnou atmosféru, byl nesmírně skromný, nenáročný a pokorný. Kdykoliv něco potřeboval, říkal: „Kdyby vás to neobtěžovalo… byla byste tak las-kavá… mohl bych mít ještě toto přání…“ Děkuji za jeho humor. Nemluvil pří-liš mnoho, ale naprosto trefně, neotřele a pohotově glosoval různé momenty. Měl velmi široký rozhled, ale současně doká-zal říci: „V tomhle se nevyznám… o tom vůbec nic nevím…“ Byl rovněž ochoten ocenit postřeh druhého a řekl třeba: „Vi-díte, to mě nenapadlo…“ Byl člověkem, který měl rád krásné věci plné ducha. Měl rád harmonii a řád, všechno kolem mělo být sladěné. Sám byl člověkem řádu a sys-tému. Když jedl, tak jedl, a když pracoval, tak pracoval. Když něco slíbil, tak se to snažil dodržet, věnoval se druhým lidem i s vypětím všech sil.

A ještě jedno se od něj budu učit – jeho přijetí vlastních chyb, slabostí a schop-nost se k nim přiznat a neschovávat se za nic jiného. Děkuji, že jsem v něm potkala plnost obyčejného, prostého, pokojného, moudrého a až průzračného lidství, vedle něho bylo tak dobře. V kráse jeho osoby jsi musel být Ty. Můj Bože, pevně věřím, že první, kdo ho na druhém břehu uví-tal, aby ho doprovodil k Tobě, byl blaho-slavený Jan Pavel II. a už se spolu radují v Tvé nebeské slávě.

Kardinál MILOSLAV VLKTaké katolická církev

sdílí s celým národem bolest nad odchodem Václava Havla z tohoto světa. Celosvětová účast na této události nám připomíná jeho jedi-nečný význam pro no-

vodobé dějiny, v úsilí o obnovu základ-ních univerzálních hodnot, které jsou pro život člověka i společnosti určující a které jsou společné všem lidem jakékoliv ná-boženské orientace i lidem jiné duchovní a kulturní formace.

Světová šíře jeho kontaktů potvrzu-je tuto jeho hlubokou vizi univerzál-ních hodnot, které do světa vnášel, dale-ko přesahujících jen rámec komunismu. Proto také mezi těmi, kdo s ním na této vizi spolupracovali, byla i řada věřících osobností církve. Havlův neohrožený boj, při němž neváhal přinášet jakékoliv obě-ti, vězení, šikanování, inspiroval i tehdej-ší představitele církve. V tomto duchu se kardinál Tomášek postavil za velkou podpisovou akci za svobodu nejen cír-kve, která se v církvi zrodila a byla zvláště v kostelích podpisována. Stala se výrazem a nemalou podporou společného boje za svobodu našeho národa. A pro upevnění začínajícího období svobody Havel po-zval tehdejší nemálo významnou jedi-nečnou světovou osobnost, která na pádu komunismu měla lví podíl – papeže Jana Pavla II. Při oné historické návštěvě bylo patrné, jak tyto dvě osobnosti byly spolu duchovně úzce spřízněny.

Kéž mu Bůh za hranicí smrti dá napl-nění jeho vizí a jeho úsilí o pravdu a lás-

ku pro dobro lidí, ve společenství s Ním i se všemi spolubojovníky i jeho blízkými.

FRANTIŠEK MIKLOŠKO, slovenský politik

Václav Havel byl muž velikých paradoxů. Po-cházel z bohaté aristo-kratické rodiny, ale byl spíš nejistý a křehký. Neměl oficiálně žádné vzdělání, ale byl a zůsta-ne excelentním evrop-

ským intelektuálem a navzdory tomu, že se na politiku nepřipravoval – a když v ní byl, prosazoval spíš nepolitickou politiku – zůstane již provždy symbolem Listopa-du ´89 a politického zápasu o demokracii v Československu.

Václav Havel byl posledním českoslo-venským prezidentem. Když se rozšířila zpráva, že zemřel, i na Slovensku se na chvíli zastavil čas. Každý z nás, kdekoliv byl, na ulici či doma, si najednou uvě-domil, že odešel muž číslo 1 této veliké, epochální změny, kterou jsme spolu pro-žívali.

Václav Havel měl rád Slovensko, i když ho možná celkem příliš nepoznal. StB ho tam totiž nepouštěla, vždy ho z Moravy poslala zpět. Byl proti rozpadu společné-ho státu, ale po volbách v roce 1998 nám řekl, že po tomto velikém, celonárodním zápase o demokracii je přesvědčen, že Slováci si zaslouží vlastní stát, a i nadále zůstal naším přítelem.

Václav Havel se v naší přítomnosti ni-kdy nevyjádřil k otázkám víry v Boha. Jedinou výjimkou bylo, když se v dub-nu 1992 v Dómu sv. Martina v Bratisla-vě hrálo Haydnovo oratorium „Sedm slov Spasitele na kříži“ a mezi sedmi řečmi na-konec ze záznamu hovořil i on. Ale Havel se s námi, katolíky ze Slovenska, často stý-kal, věděl, že se ke své víře hlásíme, a cítili jsme v tomto směru od něho vždy uctivý respekt.

Václav Havel byl také naším preziden-tem, zůstane už i pro nás provždy sym-bolem těch slavných dnů. Upřímně se za něj v těchto chvílích modlíme a věříme, že náš Pán ho oslaví ve věčnosti.