JÁCHYM DANIEL2011↔2015

“Architektonický prostor jako harmonické doplnění někonečného prostoru vnějšího.”

Dom Hans van der Laan

curriculum vitae

seznam projektů

*17.1. 1992 v Brně

kontakt:608 615 347jachym.daniel@gmail.comxadaniel@stud.fa.vutbr.cz

vzdělání:základní škola v Brně Medlánkach, 1998-2003Klasické a španělské gymnázium v Brně, 2003-2011Fakulta architektury VUT v Brně, 2011

dovednosti:jazyky/anglický jazyk pokročilý, úroveň B2italský jazyk středně pokročilýPC/AutoCAD, AutoCAD Architecture, 3ds Max Design, Google SketchUp + V-ray render, Adobe Photoshop, Adobe Illustrator, Adobe InDesign, Adobe After Effects, MS Office

ŽHAVÁ EMA2012TOWNHOUSE V BRNĚ2013POUTNÍ BYDLENÍ V RAJHRADĚ2013FUTURE CITIES2014ARCHITEKTURA NEDOSTATKU2015

120HOURS20142015MÍSTA S PAMĚTÍ, LICHTENSTEINOVÉ NA MORAVĚ2012-2013ARTEFAKT2014

ŽHAVÁ EMAostravské haldy Ema a Terezie

základy architektonického navrhování 2012vedoucí práce Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.

Příběh začíná už rokem 1920, kdy se v oblasti Slezské Ostravy začalo těžit uhlí a vyvá-žená hlušina končila v místech tehdy rostoucích hald Ema a Terezie.

Miliony tun vytěžené hlušiny se přestalo vršit až před rokem 1960, od té doby obě haldy dřímají, uvnitř stále hoří a ohřívají svůj povrch, čímž vytváří naprosto jedinečné klimatické podmínky.

Místo silně svázané s průmyslem a technickou výrobou Ostravy se po desetiletí ne-chává pohlitit zpět přírodou, halda Terezie je krásným lesoparkem, halda Ema s unikající párou a dýmem je nejvyšším bodem města s úžasným výhledem na vzdálené lesy i blíz-ké kolosy Vítkovických železáren.

Obě haldy jsou pro místní důležitým symbolem i oblíbeným místem, které se neustále proměňuje. Mým cílem bylo tedy jemně a přirozeně doplnit tento nekončící proces.

‘PROPOJENÍ’

OSTRAVSKÉ DOLYObrovské stavby průmyslového a těžebního kolosu

připomínající minulost, kořeny tohoto místa.Masivní příhradovinné konstrukce, vrchol stavebního

vývoje své doby, dnes skomírající spící skelety.

Neuvěřitelné masy vytěžené hlíny utvářející “krajinu” samotné Ostravy. Haldy představují obrovské množst-ví lidské energie potřebné k jejich vytvoření. Některé, jako halda Ema nespí poklidně, ale hoří, vychází z nich

pára a je cítit uvnitř skrytá energie.Jsou to symboly svého města se všemi typickými

atributy.

Dílo lidské ruky postupně zarůstající přírodou.Takovým symbolem jsou ostravské haldy dnes. Halda Terezie, sousedící s Emou, na sobě nechává vzniknout

nový lesopark, neobvyklá krajina se otevírá lidem.

HALDY PLNÉ ENERGIE NOVÝ ŽIVOT

SYMBIONT HALDY TEREZIE

Nově vysázené stromy s kmeny roustoucími v pravidelném rastru vytváří na nově zelené haldě Terezii neobvyklou podívanou.Lesopark neustále se proměnující v čase, stejně jako samotná halda, stejně jako povrch monstrózních příhradovinných konstrukcí, stejně jako

celá Ostrava.

Příhradovina je vložená přímo do pravidelného rastru stromů tak, aby koruny s větvemi a listím prorůstaly v průběhu let přímo skrze chladnou ocelovou konstrukci. Na povrchu země mezi rostoucí trávou leží masivní dřevěné bloky na ocelových profilech takovým způsobem, aby se na ně

člověk posadil a díval se směrem ubíhajících řad stromů, jako kdyby se koukal skrze sad.Propojení minulosti a přítomnosti, propojení člověka a přírody, propojení vnitřního a vnějšího.

Vše je zosobněno v oceli, dřevě a celé struktuře symbiontu.

“Architektonický prostor jako harmonické doplnění někonečného prostoru vnějšího.”Dom Hans van der Laan

TOWNHOUSEdům pro architekta v proluce brněnské ulice Kopečná

ateliér malé stavby 2012vedoucí práce Ing. arch. Nicol Gale

Rozumné zahušťování městské struktury a využívání potenciálu volných prostorů je fenoménem všech dnešních měst.

Ulice Kopečná leží na hranici historického jádra města a přímo za bývalými městskými hradbami. Staré Brno, jehož je ulice součástí, prochází v posledních letech obrodou a lidé se sem zase rádi vracejí bydlet, žít opět ve městě.

Parcela s číslem popisným 34 skýtá veliký potenciál blízkosti centra města, ale především neobyčejné bydlení ve stínu skály po Petrovem. Dům, který na tomto místě vyroste, by měl přirozeně doplnit městský prostor, ale především v sobě držet potenciál klidného života pro rodinu.

Výzvu domu stavěného do svahu jsem řešil přirozeným propojením výškových úrovní domu, schodiště jako plnohodnotný prostor.

KOPEČNÁ

CESTA NA PEKAŘSKOU/CESTA NA

NÁDRAŽNÍ

CESTA NA HUSOVU

SKÁLA POD

PETROVEM

3

2

1

0

2.5

POCHŮZÍ TERASA U KNIHOVNY

ZELENÁ STŘECHA,ZÁHONY NEJVYŠŠÍHO PODLAŽÍ

KNIHOVNA, SPOLEČENSKÁ MÍSTNOST

LOŽNICE RODIČŮ

POCHŮZÍ TERASA,NAPOJENÍ NA ZAHRADU

DĚTSKÝ POKOJ

ATELIÉR,ZASEDACÍ MÍSTNOST,PRACOVNÍ PROSTOR

SCHODIŠTĚ PROPOJUJÍCÍ PO ‘PŮLÚROVNÍCH’

ZAHRADA POD SKÁLOUKUCHYNĚ,JÍDELNA

VSTUP DO DOMU

DĚTSKÝ POKOJ

OBÝVACÍ POKOJ1.5

0.5

POUTNÍ BYDLENÍpoutní dům v areálu benediktinského kláštera v Rajhradě

ateliér velké stavby 2012vedoucí práce Ing. arch. Nicol Gale

Rajhrad je malým městem ležící asi deset kilometrů na jih od Brna. Protínají jej poutní stezky, protože zde už staletí stojí klášter, proslulý mimo jiné díky baroknímu kostelu od Santiniho.

Místo prošlo během dvacátého století spoustou radikálních proměn, klášter přežil brutální zásahy a v posledních dvou desetiletích se díky malé skupince benediktínů a vedení města staví na nohy. Jak dokáže architekt navázat se Santinim v zádech, zároveň přinést něco silného a nového klášternímu komplexu?

Genius loci stojící s opuštěnými světskými staveními farnosti a kláštera samotného. Záchrana kláštera je běh na dlouhou trať. Poutní bydlení a komunitní život jsem situoval do opuštěného prvního ze tří klášterních dvorů - prolnutí mezi vnějším světem a klidem života mnichů a společné pěstování v sadech za kostelem pro všechny vnímám jako první z mnoha jemných změn dnešního kláštera.

HLAVNÍ VSTUP DO KLÁŠTERAA K SANTINIHO KOSTELU

VEDLEJŠÍ DVŮR,BÝVALÉ DÍLNY

NOVÉ KOMUNITNÍ CENTRUM,POUTNÍ BYDLENÍ,

JÍDELNA

CESTA K SADŮMA ZAHRADÁM

DRUHÝ DVŮRKOMUNITNÍ PĚSTOVÁNÍ

SPOLEČNÁ JÍDELNA S KUCHYNÍ

KOMUNITNÍ CENTRUM

POKOJE DOČASNÉHO UBYTOVÁNÍ‘MINIMUM’

POKOJE DOČASNÉHO UBYTOVÁNÍ‘MINIMUM’

PROSTOR MEZI UBYTOVÁNÍM A SPOLEČENSKÝMI PROSTORY

JAKO MÍSTO SETKÁVÁNÍ

PROPOJENÍ UBYTOVÁNÍSE ZAHRADAMI A SADY

KOMUNIKACE JAKO SPOLEČENSKÉ PROSTORY

FUTURE CITIESpotravinová soběstačnost města ve spojení s fenoménem nového veřejného prostoru

volné zadání 2013spolupráce Jan Adamus a Jan Juráš

vedoucí práce Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.

Soběstačnost je základní vlastností fungujícího celku. Náš koncept hledá možnosti potravinové soběstačnosti měst na elementární úrovni. Vytváříme systém smeřující ke snížení nutnosti globální dopravy potravin a to pomocí městotvorného prvku v člověkem uchopitelném měřítku. Kombinujeme tradiční městskou zeleň s novým konstrukčním elementem a polidšťujeme ho na veřejný prostor.

Nový pohled na pojem “zeleň ve městech” přináší mnohé možnosti v tvorbě veřejného prostoru. Tak jako zemědělské hos-podářství definovalo krajinu v minulosti, přibližovalo ji lidem a dávalo místům jména, dokáže intenzivní zemědělství tvořit

veřejná prostranství přímo v jádrech měst a zároveň zajistit jejich potravinovou soběstačnost.

Městské mobilní zahrady jako místotvorné prvky modulového charakteru zaplavující město tam, kde je to nejvíce potřeba.

ARCHITEKTURA NEDOSTATKUelementární vztah přebytku a nedostatku, příprava na krizi

volné téma 2015spolupráce Jan Adamus, Ondřej Bělica, Matúš Bocán, Martin Blažek, Tereza Dvořáková, Jakub Frolík, Michael Gabriel, Matěj Jindrák, Jan Juráš, Barbora Juríčková, Oliver Kažimír, Filip Kinnert, Matúš Peklanský, Petr Preininger, Lenka Půžová, Rostislav Stoklásek, Veronika Ševčíková a Tereza

Teplávedoucí práce Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.

VĚTŠINA LIDÍ DNES ŽIJE V NADBYTKU. AUTOMATICKÝ PŘÍSUN VODY, V OBCHODNÍCH REGÁ-LECH VŠE, NA CO ČLOVĚK POMYSLÍ. ELEKTŘINA, INTERNET, AUTOMOBIL, MOBILNÍ TELEFON I ZÁKLADNÍ POTRAVINY JSOU SAMOZŘEJMOSTÍ. PROČ MÁ I PŘESTO VĚTŠINA LIDÍ POCIT NEDO-STATKU? PROČ SE STÁLE VŠICHNI ZA NĚČÍM ŽENOU? ŽENE JE VIDINA NADBYTKU, JEHOŽ MO-MENTÁLNÍ PŘÍTOMNOST JAKOBY NEVIDĚLI. NEMAJÍ SROVNÁNÍ NEBO NECHTĚJÍ SROVNÁVAT S TÍM PRAVÝM NEDOSTATKEM, KTERÝ V NĚKTERÝCH KOUTECH ZEMĚ OPRAVDU VLÁDNE. TOUŽÍ POUZE PO NADBYTKU, KTERÝ VIDÍ U OSTATNÍCH. AŽ HO DOSÁHNOU, POCÍTÍ OPĚT NEDOSTATEK. HRANICE MOMENTÁLNÍHO NEDOSTATKU JE TAK U KAŽDÉHO JINÁ. TEN OPRAVDOVÝ NEDOSTA-TEK MÁ ALE PRO VŠECHNY STEJNOU DEFINICI. BEZ VÝJIMKY. PŘI ABSOLUTNÍM NEDOSTATKU USI-LUJETE O ŽIVOT, HLEDÁTE ZPŮSOB, JAK PŘEŽÍT, JAK SI ZAJISTIT ZÁKLADNÍ FYZIOLOGICKÉ FUNKCE A JAK BÝT V BEZPEČÍ. ŘÍKÁTE SI, ŽE SE VÁS TAKOVÝ NEDOSTATEK NETÝKÁ? VŠECHNY MODERNÍ TECHNOLOGIE JSOU NEUVĚŘITELNĚ ZRANITELNÉ. PŘÍRODA TRPÍ, LIDÉ MYSLÍ JENOM NA SEBE. JEDNOHO DNE MŮŽE PŘIJÍT KALAMITA. KLIDNĚ I ZÍTRA. JAK PŘEŽIJETE?

TRVÁ A MŮŽE TRVAT JEŠTĚ DALŠÍCH DESET I STO LET. JE TO FÁZE PŘED KOLAPSEM, DO KTERÉ NAŠE ZÁSAHY ORIENTUJEME A KTERÁ BY NIKDY NEMĚLA SKONČIT, POKUD BY NAŠE PLÁNY FUNGOVALY NA 100%.

TĚŽIŠTI DECENTRALIZACE JSOU MĚSTA NAD 3000 OBYVATEL SE SVÝMI SPÁDOVÝMI OBLASTMI. V PŘÍPADĚ KOLAPSU SE V RÁMCI TĚCHTO OBLASTÍ ROZPTYLUJÍ DO SÍDEL, KTERÉ MAJÍ 1500 NEBO MÉNĚ OBYVATEL.

OKRES/REGION SE KONCENTRUJE V SOUBORY SÍDEL O ROZSAHU JEDNOTLIVÝCH KATASTRÁLNÍCH ÚZEMÍ, KDE VZNIKAJÍ SVAZKY DANÝCH SÍDEL V JEDEN CELEK O OPTIMÁLNÍM POČTU 2000 OBYVATEL. TYTO SVAZKY PODPORUJÍ MĚSTO.

S IMULOVANÝ PRŮBĚH POTENCIÁLNÍ KRIZE ROZDĚLENÝ DO TŘÍ FÁZÍ

KRIZOVÝ PLÁN V GLOBÁLNÍM/CELOREPOBLIKOVÉM MĚŘÍTKU - DECENTRALIZACE

JE TO FÁZE KOLAPSU, KDY VŠICH-NI BOJUJÍ O PŘEŽITÍ A SYSTÉM, KTERÝ DO TÉTO CHVÍLE EXISTOVAL SE HROUTÍ, VEŠKERÉ FUNKCE JSOU SNÍŽENY NA NEZBYTNÉ MINIMUM.

LIDÉ SE V NOVÉM SYSTÉMU NAUČI-LI ŽÍT A PŘIZPŮSOBILI SE MU. J IŽ SE NIC DÁL NEHROUTÍ, VŠE SE STABI-LIZOVALO NA URČITÉ ÚROVNI, NA KTERÉ FUNGUJE. SYSTÉM SE ZAČÍNA ZNOVA ROZVÍJET, LIDÉ SE OPĚT SNAŽÍ ZLEPŠOVAT SVOJI SITUACI, HLEDAJÍ NOVÉ CESTY. KAM SMĚŘUJÍ?

0 . F Á Z E 1 . F Á Z E 2 . F Á Z E

1 . V Y T V O Ř E N Í C E L O R E P U L I K O V É K O M P A K T N Í S Í T Ě 2 . V Y T V O Ř E N Í R E G I O N Á L N Í S Í T Ě S Í D E L

KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ OBJEKTŮ VE VESNICI STŘÍLKY NA KROMĚŘÍŽSKU

VNITROVZDĚLÁNÍ ENERGETIKA OBRANA OBCHODZDRAVOTNICTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ

KRIZOVÝ PLÁN ROZČLENĚNÝ DO DÍLČÍCH NAVZÁJEM PROPOJENÝCH OBLASTÍ

0. FÁZE / OBJEKTY UVNITŘ BLOKŮ ZAHRÁDEK, KOMUNITNÍ PĚSTOVÁNÍ A VÝROBA

UKÁZKA ŘEŠENÍ V OBLASTI ZEMĚDĚLSTVÍ, TÝM: JÁCHYM DANIEL, BARBORA JURÍČKOVÁ A OLIVER KAŽIMÍR

1. FÁZE / OBJEKTY SE TRANSFORMUJÍ V HMYZÍ FARMY A INTENZIVNĚ VYUŽIVÁNÝ FOLIOVNÍK, POKRYTÍ ENERGETICKÉHO MINIMA OBYVATEL

2. FÁZE / RASTR OBJEKTŮ V ZAHRÁDKÁCH UMOŽŇUJE PO OPADNUTÍ KRIZE JEDNODUCHOU NÁSTAVBU BYDLENÍ - NOVÝ ZAČÁTEK, NOVÝ ŽIVOT 1. FÁZE / OBJEKTY SE TRANSFORMUJÍ V HMYZÍ FARMY A INTENZIVNĚ VYUŽIVÁNÝ FOLIOVNÍK, POKRYTÍ ENERGETICKÉHO MINIMA OBYVATEL

NA HRANICI UDRŽITELNOSTIstudentský soutěžní projekt 120 hodin, 2014

spolupráce Jan Adamus a Jan Juráš

Studentská soutěž 120 hodin pro zájemce z architektonických i uměleckých škol z celého světa představuje výzvu, jak zpracovat dané téma během pěti dní.

V roce 2014 šlo o vytvoření objektu na konkrétním norském hudebním festivalu, který má pou-kazovat na problematiku vztahu člověka s přírodou, s okolním světem a na tolik populární téma udržitelnosti v tom nejširším slova smyslu.

‚Lidstvo je součástí hmotného světa. Světa, z nějž pochází a také v němž žijeme své každo-denní životy. Ve jménu vývoje polidšťujeme hmotu, dáváme jí jméno, tvarujeme ji a dáváme funkci. Kolonizujeme energii ve všech formách, měříme ji penězi a vkládáme do nesmyslných věcí. Dobrovolně, s mylnou vidinou vývoje, prudce sami sebe tlačíme ven z kontextu naší vlastni existence, abychom se odsoudili k naprosté izolaci. Obalení v BUBLINĚ si bereme „co je naše“ a obdivujeme svá díla. Jakkoli je pro nás tento proces prioritní, časem už nebude úniku z izolace bubliny a okolní svět nám bude čím dál vzdálenější, což není cesta pokroku ani lepšího zitřku. Je to jen cesta malého uvědomění, na což je třeba upozornit.‘

Objekt leží na pomezí mezi architekturou a kinetickou sochou. Jde o neustále se měnící kupoli pokrytou matným černým plastem z vnějšku a lesklým odrazivým materiálem z vnitřní strany plátů. Tyto pláty se neustále pomalu otáčejí kolem osy kupole, nechávají diváky procházet vnitřním prostorem a v určitý moment dojde k je-jich vzájemné pozici takové, že vnitřní prostor uzavřou, ten zůstane temný, tichý, dokud se pláty zase přes sebe nepřekryjí. Jde o symbol bubliny v níž se uzavíráme, dobrovolně, zahleděni do sebe a v izola-ci od okolního světa.

V izolaci, které se ještě při dostatečném sebeuvědomění dokáže-me zbavit.

CRYOGARDEN PYRAMIDENstudentský soutěžní projekt 120 hodin, 2015

spolupráce Michael Gabriel a Jan Juráš

Studentská soutěž 120 hodin pro zájemce z architektonických i uměleckých škol z celého světa představuje výzvu, jak zpracovat dané téma během pěti dní.

Téma v roce 2015 bylo PRESERVATION. Vztah člověka k zachovávání odkazů minulosti, pojetí materiální i duchovní hodnoty lidského díla.

Město Pyramiden ležící na ostrově Svalbard v půli cesty k severnímu pólu od norských břehů bylo urbanistickým i sociologickým projektem Sovětského svazu ve 20. století. Od roku 1998 zejí všechny budovy prázdnotou a celé město ležící na úpatí hory se stalo čistě turistickou atrakcí. Jak udržet takové místo při životě? Má to vůbec smysl? A v čem tkví těžiště celého Pyramidenu? Na to vše jsme chtěli skrze naši práci představit odpověď.

CRYOGARDEN PYRAMIDEN

Pyramiden vznikl jako vakuum. V područí ideologie a odřezán od civi-lizace, stal se nádobou na lidské životy. Po odchodu člověka se tento ar-tificiální ráj přeměnil v bezobsažnou nádobu čekající na svůj nový smysl.

Duch místa je obsažený jak v materiální podstatě důlního města, stej-ně tak v unikátní izolovanosti od celého světa. Síla města Pyramiden tkví především v lidské přítomnosti.

Lidé odhodláni podstoupit cestu cryoprezervace, zastavit své životy a

stát se součástí milníku lidského bádání, zdají se být ideálními obyvateli tohoto místa zmraženého v čase.

Pyramiden svojí fyzickou podobou uchovává odkaz minulosti, jeho nový obyvatelé žijí stejným osudem v ložnicích a bytech, čekají na vzdá-lené zítřky. V poklidu, daleko od všeho a všech.

Tiché a nehybné je město bez člověka. Ač tichý a bez pohybu, určitě je Pyramiden opět živý.

PŘÍSTAV JAKO BRÁNA

KAŽDÝ, KDO VSTUPUJE DO MĚSTA PYRAMIDEN, PŘICHÁZÍ DO NOVÉHO SVĚ�

TA, NAVEDEN Z DÁLKY A PŘEKRAČUJÍC PRÁH MINULOSTI.

DOJEM POSLEDNÍCH KROKŮ JE ZNÁSOBEN RYTMICKÝM ŘAZENÍM VSTUP�

NÍCH BRAN NA HLADINĚ MOŘE, ZA NIMIŽ LEŽÍ JEN KLID A ČEKÁNÍ.

CRYOGARDEN

VŠECHNY DOMY ZDE STOJÍ ZMRAZENY V ČASE STEJNĚ TAK, JAKO KAŽDÝ

Z JEJICH NOVÝCH OBYVATEL. VŠICHNI ČEKAJÍ, NIKDO A NIC SE NEHÝBE, V

OČEKÁVÁNÍ ZÍTŘKA SE DNEŠEK ZASTAVIL.

DÍKY IZOLACI OD OKOLNÍHO SVĚTA ZŮSTÁVÁ PYRAMIDEN NEDOTČEN.

HORA NAD SPÍCÍM MĚSTEMSYMBOLEM NEZNIČITELNÉ OCHRAŇUJÍCÍ SÍLY JE HORA STOJÍCÍ VYSOKO

NAD MĚSTEM PYRAMIDEN. JAKO NEJVYŠŠÍ BOD V OKOLÍ V SOBĚ SCHOVÁVÁ

POTENCIÁL NADHLEDU A HLEDÁNÍ NOVÉ CESTY. AŽ NA VRCHOL PYRAMIDY

VEDOUCÍ SCHODIŠTĚ PŘIPOMÍNÁ, ŽE PUTOVÁNÍ ŽÁDNÉHO Z NOVÝCH OBYVA�

TEL TÍMTO MÍSTEM NEKONČÍ.

ŽIDLEnávrh a výroba dřevěného interiérového mobiliáře

interiér a výstavnictví 2013vedoucí práce Ing. arch. Jiří Marek

Vyjadření klasické konstrukce židle pomocí zvolených laťových prvků.Co nejstabilnější a jasně čitelná struktura podpořená čistým dřevem, bez povrchových úprav.

‚FIRMIOR‘

MODEL HALY LETIŠTĚ V TUŘANECHstruktivní model

základy architektury 2011vedoucí práce doc. Ing. arch. Jaroslav Drápal, CSc.

NOVÉ FORMYmodelové techniky

nové formy 2014vedoucí práce Ing. arch. Jan Kratochvíl a MgA. Jan Šebánek

VALTICKÝ TRIPTYCHzáznam genia loci ve Valticích

soutěžní workshop 2012vedoucí práce Ing. arch. Nicol Gale a Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.

spolupráce Petra Balaščáková, Radka Domčíková, Ondřej Bělica, Igor Serenčko, Martin Vlček

VALTICKÝ TRIPTYCH, TŘI PLÁTNA 150X100 CM, SPREJ

ARTEFAKTstavba strukturální konstrukce z kmínků

studentský workshop 2014vedoucí Prof. Arch. Martin Rajniš a tým ateliéru HAMR Huť architektury Martin Rajniš

vzájemná spolupráce studenti FA VUT Brno, FUA TUL Liberec, FA ČVUT Praha

2015