Islám a islamismus ve Střední Asii

Literatura• Naumkin, V. V.: Radical Islam in Central Asia: Between Pen and Rifle (The

Soviet Bloc and After). London: Rowman & Littlefield Publishers, 2005.• Keller, S. : To Moscow, Not Mecca. The Soviet Campaign Against Islam in

Central Asia, 1917-1941. London: Praeger, 2001.• Babadzhanov, B.: „Islam in Uzbekistan: From the Struggle for „Religious

Purity“ to Political Activism.“ In: Rumer, B. (ed.): Central Asia. A Gathering Storm? New York: Sharpe, 2002, s. 299-330.

• Babadjanov, B. – Kamilov, M.: „Muhammadjan Hindustani (1882–1989) and the Beginning of the ‘Great Schism’ among the Muslims of Uzbekistan,” in Stéphane A.Dudoignon and KOMATSU Hisao, eds., Islam in Politics in Russia and Central Asia: Early 18th to Late 20th Centuries. London: Kegan Paul, 2001, pp. 195–219;

• Malashenko. A. V. (ed.): Islam na postsovetskom prostranstve. Moskva: Centr Carnegi. 2001.

• Mikul‘skij, D. V.: Islamskaja partija vozrozhdenija Tadzikistana. Vostok, č. 6, 1994, s. 47-58.

Islám ve Střední Asii

• Tádžikistán, Uzbekistán, Fergánská kotlina• Kazaši, Kyrgyzové, Turkmeni

– Islamizace po roce 1788 (Kateřina II. Veliká)– Orenburžský duchovní sbor muslimů– Vyslání tatarských misionářů (silný vliv, počátkem

20. století jejich odstranění)

• Další náboženství– křesťanství (pravoslaví, katolicismus)– tengriánství

Tradiční islám

• Sunnité – hanafíja, umírněný islám• Šíitská menšina - ismaílíja v Badachšánu, formálně

některé turkmenské kmeny (vliv Persie)• Silný konzervativismus (nedostatek kontaktu se světem)

– Odpor proti ruské kolonizaci (andižanské povstání Vosse, 1898)– Džadídismus

• Kombinace se zvykovým právem• Silný súfismus (nakšbandíja, jasawíja, kubríja)• Tradiční regiony – Buchara, Samarkand• Poutní místa – Turkestán, Buchara

Politický islám

• Buchara– Buchoroi šaríf– Emír - velitel pravověrných (amír al-mu’mínín) –

duchovní autorita– duchovenstvo (ulamá)

• vůdčí politická síla na bucharském dvoře, bucharský Arq• šejch-ul-islám (v Chívě naqíb)• Konzervativní síla (protireformní)• Vzdělávání

• Autorita osmanského chalífy– Málo zpráv o reformách v Osmanské říši– Konzervativní hodnoty (od Amíra Timura)

Islám v carském Turkestánu

• Tolerantní postoj (Kaufmann)– Slabost carské vlády– Šaríatské a adatové soudnictví– Vzdělávací sféra

• Konec 19. století– Zvýšení podílu muslimů na byrokratické

správě– Větší moc duchovenstva – povstání (Andižan,

1898)

Sovětská žena• Hamza – Chudžum, strhávání parandži• Preference žen – ženské odbory KS (kolchozní kluby), nezávislost, práce

na polích (sběr bavlny)• Ekonomická situace – zapojení žen do výroby (těžká práce, ženské kvóty)• Kvóty pro zastoupení žen v orgánech strany• Otevření škol (alfabetizace)• 2. světová válka – odvody mužů na frontu, příchod žen z Ruska• Sekularizace společnosti x zachování patriarchality rodiny• Na reálné úrovni

– zachování tradic (polygamie, domluvená manželství apod.)– nedostatečné možnosti kariéry a vzdělání (ztráta ceny)– Politika – Jadgar Nasreddinova (UZB)– Dvojí role (práce + děti)– Shánění zásob– Ostrakizace rozvodů– Na venkově špatné pracovní podmínky – bavlníková pole (30 Rbl), továrny

Genderové problémy v současnosti

• Ambivalence– Město/venkov– Konzervativní/liberální prostředí– Rusifikace (jiná pravidla pro tuské ženy)

• Retradicionalizace společnosti– Růst nezaměstnanosti – primární dopad na ženy, uvolnění z vedoucích kádrů (předsedkyně

kolchozů) či intelektuální práce– Základní prvek ženy – výběr ženicha a svatba (nigoh, kalym – státní kalym)

• Starost o manžela (vizitka ženy)– 1992 – hlasování o legalizaci polygamie v KG– Klanové struktury, korupční systém a lumpenizace společnosti (rezignace, obrácení k

muslimským tradicím, nekvalifikované práce pro ženy)– Skrytá i otevřená polygamie (odsouzení dlouho nevdaných nebo rozvedených žen)

• Feminizace společnosti– Nevýdělečné intelektuální profese – učitelky, knihovnice– Sociální a ekonomické podmínky (živitelky rodiny) – „na doplňujícím příjmu ženy závisí

životní úroveň rodiny“– Bohaté vrstvy – ženská otázka se objevuje v menší míře

• Žena a islám – diskuse o návratu ženy do své tradiční role (rozpor intelektuálek a konzervativních kruhů)

Komunistický islám – 20. léta

• Počáteční určitá tolerance (islámský socialismus)• Likvidace duchovních

– Vyslání na Sibiř, do Gulagů– Řada nevinných lidí

• Chudžum – ofenzíva proti ženským šátkům (často však pouze formální), Hamza– Reakce komunistických funkcionářů– Hamza (Šahimardan)– Ateistické kluby v kolchozech (preference žen)

• Reakce na chudžum– Pokračující polygamie (i partajní tajemníci)– Zachování islámských rituálů– Zachování poutí ke svatým místům (Turkestán, Buchara, Konya Urgenč

aj.)

Komunistický islám - 30. a 40. léta

• Velké čistky– Kooptovaní duchovní – džadídisté, komunističtí

funkcionáři– První revolucionáři

• Formální obroda islámu– Vytvoření bezpečného týlu (2. světová válka)– Oficiální duchovenstvo – licence– SADUM

• otevření některých mešit• madrasy - Taškent, Mir Arab v Buchaře (nízká úroveň výuky,

kontrola KGB)• Oficiální fatwy• Zia ud-din Bobochanov

Pololegální sovětský islám• „domácí“ teologové

– kroužky žáků (hudžry)– maulaví hadží Muhammadžán Hindustóní-Rustamov (imám mešity

Maulána Čarchí v Dušanbe)• Uvolnění za Chruščova – Orientální ústavy

• Vesničtí stařešinové• Čajchány

– Výuka arabštiny, Koránu a hadíthů• Poutě – kolchoznické zájezdy• „jsem komunista, ateista, ale zároveň jsem muslim.“• Islám za Brežněva (Rašidov v Uzbekistánu)

– folklórní atribut– chybějící kontakt s muslimským světem (vliv na postsovětské období)

• Pololegální skupiny – Žáci Hindustóního – Fergánská kotlina (Mudžaddidíja)

Islám v 80. letech• Okupace Afghánistánu

– Inspirace pro Tádžiky, Uzbeky, případně Turkmeny– Literatura (často extremistického zaměření)

• Uvolnění situace– Oficiální obnovování mešit– Příliv literatury (často wahhábistického zaměření), posun termínu wahhábista– Zhoršení ekonomické situace – příliv mladých lidí (radikálnější), podpora ze

zahraničí– Spor s tradiční středoasijskou formou islámu

• Vznik politických stran– Nacionální, demokratická, islámská ideologie– Omezená spolupráce (Tádžikistán)– 1989 – islámská demokratická strana v Namanganu– 1990 – Islámská strana obrody SSSR

• Brzký rozpad na regionální frakce (tádžická, tatarská, ázerbájdžánská, uzbecká)

Postsovětský islám

• Islamizace společnosti– Znovuobnovení obřadů, mešit (1989-1993, pětkrát více mešit)– Zavedení některých muslimských svátků jako státních (kurban

bajram, oraza bajram)• Organizace – Adolat, IMU, Hizb-ut-Tahrír, Akromíja

– Potlačování radikálních organizací ze strany režimů• Růst zahraničního vlivu - Saudská Arábie, Afghánistán

(válka v Tádžikistánu)• Diskreditace politického islámu - válka v Tádžikistánu,

propaganda• Turkmenistán

– státní náboženství Ruhnáma– omezení studentů teologie (výuka dle Ruhnámy)– mešita Geok Tepe, Ertogrul Ghazi mešita v Ašgabatu)

Islámské skupiny v Uzbekistánu• Adolat

– 1991 – ovládnutí Fergánské kotliny– Tvrdé sankce za přestupky– Postupně v nemilosti u režimu (návštěva Karimova v Namanganu v roce 1991)– Likvidace skupiny – řada lidí přešla do dalších hnutí

• Islámské hnutí Uzbekistánu (Turkestánu)– Svržení „káfirského režimu“ Karimova, nastolení islámského státu (fergánská

kotlina, Střední Asie)– Ekonomická situace, zatýkání věřících (tzv. wahhábisté, narušení ústavního

pořádku RU)– Reakce Karimova - teroristé– spojení s Tálibánem, podpora al-Qáidy (finance, literatura)– 1999-2000 – batkenské války– Vůdcové Tóhir Juldoš (do r. 2001 Džuma Namangání)– dnes základny v Pákistánu– obchod s narkotiky – finanční zajištění, nábor nových lidí

• Akromíja– odštěpení od Hizb-ut-Tahrír– specifika Fergány– události v Andižanu 2005

Islámská strana obrody Tádžikistánu

• 1992 – pokus Karateginu a Garmu o převzetí moci (pod hesly demokratizace)

• Vláda národního usmíření (květen-prosinec 1992)– islamisté + nacionalisté– neschopnost vyrovnat se s ekonomickým propadem 1992– Růst radikálních tendencí (islámské zákony) a kriminality, venkovští polní velitelé– Chaos a počátek násilných střetů (září 1992)– Negativní přijetí populací v Dušanbe– Opora v opozičních regionech (Garm, Karategin, intelektuálové)– Nástup kontrelity na podzim 1992 (dobytí Dušanbe Národní frontou, instalace

Rahmónóva do čela země)• Občanská válka 1993-1997

– Střídavé střety v Karateginu, Garmu a v jižních oblastech (desítky tisíc uprchlíků)– Hlavní štáb opozice v Afghánistánu (podpora ze strany Ahmada Šáha Mascúda),

Spojená tádžická opozice (sjednocení)– Růst moci Kuljóbu – postupné vytlačení polních velitelů (provládních i

opozičních) ze správy země

Poválečná ISOT

• Zhoršení ekonomické situace– rozmach obchodu s narkotiky (zapletení některých polních velitelů

• Mírová dohoda– Aktivní přístup Núrího – ocenění Rahmónóva– 30% kvota na zastoupení ve všech státních úřadech (vlastní „votčiny“

Mirzo Zijojev, Himmetzode– Diskreditace

• Důsledky války – Nepopularita Islámské strany, slabá voličská základna– Spolupráce s vládou– Ústup od myšlenky islámského státu– Není ostře protiamericky vyhraněná– V současnosti pragmatické vedení Muhammad Kobírí – vzájemná

tolerance s režimem prezidenta Rahmónóva

Hizb ut-Tahrír• 1992 – první buňky, rozšíření do celé Střední Asie• Ideologie

– Islámské právo a fundamentalistický islámský stát – Islámský chalífát s nutností vybudovat světovou základnu– První základna ve Střední Asii– mírumilovné cíle

• mj. 100% zaměstnanost, bezplatná zdravotní péče.• Nedělá rozdíl mezi národnostmi• Ideální beztřídní a beklanová společnost – „islámský komunismus“ (jednotlivé buňky –

vytváření vlastních klanů)– celosvětová organizace – jediná správna („na světě bude 77 muslimských sekt,

jediná – tj. Hizb ut-Tahrír – je správna• Interakce s dalšími organizacemi

– Přesun kádrů z IMU – radikální a vojenské elementy– Možnost kontaktů s hnuitím Tálibán (podobné ideologické cíle, jiné prostředky)

• Politické působení– politické kampaně (starostové a hlavy okresních akimatů v Kyrgyzstánu

financovaní z peněz Hizb ut-Tahrír

Život v Hizb ut-Tahrír• Prostředky náboru – efektivní propaganda

– letáky, CD, pásky– Ideologický boj s místními autoritami (vzdělanostní potenciál)– prodej literatury téměř na každém stánku s náboženskou literaturou

(Tádžikistán)– Protiruská a protizápadní propaganda

• Rusko – stát nevěřících, koloniální velmoci (příčina občanské války)• Širší kontext – boj islámu a dalších civilizací (muslimové – oběti)

– Kritika států – korupce, klanovost• Struktura hnutí

– malé buňky, izolované od sebe– přesně stanovená práva a povinnosti jednotlivých členů

• Nebezpečí pro režimy– Dobrá organizace, přísná hierarchie, promyšlená propaganda, (podpora

zvenčí, literatura)

Závěry

• Rostoucí aktivita islámských stran– Kritika režimů (sociální a ekonomické podmínky)

• Přeceňovaný problém– Paušalizace problému (dopad na řadu nevinných lidí)– Bludný kruh - útlak režimů – noví rekruti– Skuteční radikálové unikají– Limity – dialog režimů s islámskou ideologií (přirozený

vývoj, dorůstání nové generace)– Efekt „Pahlawí“ – podpora autoritářských režimů ze

strany Západu (Uzbekistán)• „lokajové Západu/Ruska“