Číslo

13Ročník 28Pro

týde

n od 7

. 4. d

o 14. 4

. 2017

I N T E R N E T OV Ý T Ý D E N Í K P RO O R I E N TAC I N A K N I Ž N Í M T R H U

PŘÍMÉ VSTUPY DO E-SHOPŮ NAKLADATELŮ

A DISTRIBUTORŮ

UVNITŘ: Nick Bostrom SUPERINTELIGENCE; Orhan Pamuk JINÉ BARVY; Hanni MünzerMEDOVÁ SMRT; Jan Zrzavý PROČ SE LIDÉ ZABÍJEJÍ; David Llorente MILUJI TĚ PROTOŽE MĚ ŽIVÍŠ;Marta Morice ROZVĚDČÍK; Holly Black NEJCHLADNĚJŠÍ DÍVKA VE MĚSTĚ CHLADU; Jiří Jilík,Bořek Žižlavský MUŽ KTERÝ VIDĚL DÉMONA; Ben Kane ORLOVÉ VE VÁLCE a další titulyVyšehradu

www.eprostor.com

NakladatelstvíARGO vydává

298 Kč

Distribuuje: Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, e-mail: odbyt@kosmas.cz, internet. knihkupectví: www.kosmas.cz

497 Kč

398 Kč 328 Kč

Více uvnitř

Mnozí si dnes kladou otázku, zda umělá inteligence překoná v dohledné bu-doucnosti tu lidskou, a pokud ano, jaké to bude mít důsledky. Budeme schopniumělou inteligenci vědomou si samu sebe ještě kontrolovat? Bude naším spo-jencem? Nebo nás nebude už potřebovat, a může nás tudíž chtít zničit? Vzniknenový „živočišný“ druh, který bude kombinací člověka a jím vyvinuté umělé in-teligence? Na tyto a další otázky se pokouší odpovědět monografická knihaNicka Bostroma. V centru jeho pozornosti stojí otázka, zda může umělá inteligence – buď veformě stroje, nebo v kombinaci s biologickými formami rozumu – napodobitfungování lidského mozku. Dokud toho umělá inteligence nebude schopná,bude z podstaty věci omezená. Lidský mozek má podle něj určité schopnosti,které postrádají ostatní formy nám známého biologického života. Na planetěZemi to lidem dává dominantní postavení, které jim umožňuje mít převahu nadostatními formami života, včetně těch vysoce inteligentních, jako jsou lidoopi.Bostrom varuje, že podobně jako přežití lidoopů nyní kvůli jen malé genetickévýhodě lidí záleží na vůli lidí, může se stát, že pokud vytvoříme superinteligenci,která bude podobným způsobem nadřazena nám, stane se naše vlastní přežitízávislé na ní. Naší výhodou však je, že to, zda učiníme krok k vyšší formě in-teligence, než je ta naše, závisí na nás. To, že lidstvo dojde k bodu, kdy budeschopno uvést superinteligenci v život, je podle autora nevyhnutelné. Otázka

zní, jak toto zrození superinteligence provést tak, aby nás v krátkém čase nezahubilo. Autor při tom nabízí různéscénáře možného vývoje. Klade si otázku, jakou bude mít superinteligence „motivaci“ pro svá rozhodnutí. V centru lidského chování stojímorální dilemata. Bude možné trvalé morální sebeomezení naprogramovat nějakým způsobem do umělé in-teligence, která se bude schopna sama vylepšovat? Odpověď není zcela jistá, a Bostrom se proto zabýváněkolika možnostmi, jak by se lidstvo mohlo proti ztrátě kontroly nad umělou superinteligencí bránit. I zde alenaráží na dilemata, protože inteligence převyšující tu lidskou může být schopná takové naprogramované kon-troly či mechanismy k jejímu sebezničení odhalit a obejít…Kniha je čtivá a přístupná nejen odborníkům, ale i širokému publiku. Její výhodou je, že se zabývá scénáři, ježmohou vyplynout z dalšího vylepšování technologií, které dnes používá v různých formách každé dítě.

Překladatel: Jan Petříček Brožovaná, 512 stran, 497 Kč, ISBN: 978-80-7260-353-4 http://www.eprostor.com/cz/katalog-titulu/superinteligence.aspx

Ukázka z knihy a rozhovor s autorem na dalších stranách

Nick Bostrom

SUPERINTELIGENCE

Až budou stroje chytřejší než lidé

Formy superinteligence

Co přesně tedymíníme „superin-teligencí“? Jakkoliv nechceme za-bředat do terminolo-gických močálů,musíme svůj pojmovýrámec několika slovyprojasnit. V této kapi-tole rozlišíme tři formysuperinteligence a bu-deme hájit tvrzení, žez praktického hlediskajsou navzájem ekviva-lentní. Rovněž ukáže-me, že potenciálstrojové inteligence je větší než potenciál biologických mozků.

Stroje mají oproti mozkům řadu zásadních výhod, díkynimž získají drtivou převahu. Biologičtí lidé, i pokudbudou vylepšeni, budou poraženi na celé čáře.Zde bude řeč o třech formách superinteligence: rychlostní,kolektivní a kva-litativní.

Rychlostní superinteligenceJako rychlostní superinteligenci označujeme intelekt, který jestejný jako lidská mysl, ale rychlejší. Tuto formu superin-teligence lze konceptuálně analyzovat nejsnáz. Můžeme jidefinovat následovně.Rychlostní superinteligence: Systém, jenž dokáže dělatvše, co umí lidský intelekt, ale mnohem rychleji.„Mnohem“ zde znamená něco jako „o několik řádů“. Ale nežabychom se snažili z této definice odstranit všechny stopyvágnosti, necháme na čtenáři, aby ji sám rozumně interpre-toval. Nejjednodušším příkladem rychlostní superinteligenceby byla úplná emulace mozku, která by běžela na rychlémhardwaru. Emulace, jež by byla desettisíckrát rychlejší než bi-ologický mozek, by dokázala přečíst knihu během několikasekund a napsat disertaci za odpoledne. Pokud by byla oprotimozku zrychlená milionkrát, dokázala by celé tisíciletí intelek-tuální práce vykonat během jednoho pracovního dne. Z pohledu takové rychlé mysli by se události ve vnějším světěodvíjely jako ve zpomaleném filmu. Předpokládejme, že byvaše mysl byla 10 000krát rychlejší. Pokud by pak váš přítelz masa a kostí třeba upustil na zem hrníček, mohli byste po-zorovat, jak šálek po několik hodin pomalu klesá ke koberci,podoben kometě, jež tiše plachtí vesmírem na schůzku sevzdálenou planetou. Kvůli této zdánlivé dilataci času v hmot-ném světě by rychlostní superinteligence dávala přednostpráci s digitálními objekty. Mohla by žít ve virtuální realitě a ob-chodovat v informační ekonomice. Případně by také mohlas fyzickým prostředím interagovat prostřednictvím nano-skopických manipulačních zařízení, neboť ta by mohla praco-vat rychleji než makroskopické údy. (Charakteristickáfrekvence nějakého systému obvykle bývá nepřímo úměrnájeho rozměrům.) Rychlé mysli by se možná stýkaly raději mezisebou než s pomalými a těžkopádnými lidmi.

Kolektivní superinteligenceDalší formou superinteligence je systém, jenž vyšších výkonůdosahuje tím, že spojuje v jeden celek velké množství menšíchmyslí.Kolektivní superinteligence: Systém složený z velkéhomnožství menších intelektů takovým způsobem, že jehocelková výkonnost napříč mnoha velmi širokými oblastmidalece překonává výkonnost jakéhokoliv dnešního kogni-tivního systému.Z pojmového hlediska není kolektivní superinteligence takjasná jako rychlostní superinteligence. Jsme s ní však lépeobeznámeni empiricky. Zatímco s intelekty lidské úrovně, kteréby pracovaly výrazně jinou rychlostí, nemáme žádnou zku-šenost, naše zkušenosti s kolektivní inteligencí – tedy se sys-témy sestávajícími z různého množství složek lidské úrovně,které navzájem s různou mírou efektivity spolupracují – jsouhojné. Pokud zaujmeme poněkud abstraktnější hledisko,můžeme na firmy, pracovní týmy, sítě drbů, zájmové skupiny,akademické komunity, státy, dokonce i na lidstvo jako celekpohlížet jako na volně definované „systémy“, které dokážouřešit různé druhy intelektuálních úloh. K nárůstu kolektivní in-teligence systému může dojít buď tak, že se zvýší množstvíjeho složek, nebo tak, že se zlepší způsob jejich organizace.

Kvalitativní superinteligenceMůžeme rozlišit též třetí formu superinteligence, kterounazveme kvalitativní.Kvalitativní superinteligence: Systém alespoň stejně rychlýjako lidská mysl a kvalitativně mnohem chytřejší.Pojem kvality inteligence, stejně jako pojem kolektivní in-teligence, je poněkud nejasný. Tato obtíž je v daném případědále umocněna tím, že nemáme žádné zkušenosti s kvalitouinteligence přesahující horní mez dnešního rozdělení lidskéinteligence. Nějakou představu o tomto pojmu však získáme,když zvážíme několik souvisejících případů. Zaprvé můžemezvětšit rozsah svých referenčních bodů a zaměřit se naživočichy, jejichž inteligence je nižší kvality. (To není míněnojako „speciesistická“ poznámka, jež by vycházela z pře-svědčení o nadřazenosti lidského druhu. Kvalita inteligencezebřičky je dokonale adaptována na požadavky jejího život-ního prostředí, zde je však namístě více antropocentrická per-spektiva: zajímají nás výkony v těch složitých kognitivníchúlohách, které jsou relevantní z lidského pohledu.) Ostatníživočichové postrádají komplexní strukturovaný jazyk, nástrojenedokážou používat a vyrábět buď vůbec, nebo jenom primi-tivním způsobem, jejich schopnost dlouhodobého plánovánía abstraktního uvažování je značně omezená. Pro žádnáz těchto omezení přitom není dostatečným vysvětlením nižšírychlostní nebo kolektivní inteligence zvířat. Pokud jde o hrubývýpočetní výkon, lidské mozky pravděpodobně zaostávají zamozky některých velkých zvířat, třeba slonů nebo velryb.A přestože by naše komplexní technologická civilizace beznaší obrovské převahy v oblasti kolektivní inteligence nebylamožná, na této převaze nezávisejí všechny charakteristickylidské kognitivní schopnosti. Mnohé z nich jsou velmi rozvinutéi u malých a izolovaných skupin lovců–sběračů. Naproti tomuu vysoce organizovaných mimolidských živočichů, jako jsoušimpanzi či delfíni vytrénovaní lidskými instruktory nebomravenci žijící ve svých vlastních rozsáhlých a dobře uspo-řádaných společenstvích, mnohé tyto schopnosti zdaleka takdobře rozvinuté nejsou.

Rozhovor s autorem na další straně

Jakou máme šanci obstát vůčiumělé inteligenci? Nehrozí, žese stane pro nás nebezpečná?

Stroje nás existenčně ohrozí s pravděpodobností deset pro-cent. Takže šance máme veliké.

Pane Bostrome, jste profesorfilozofie na Oxfordu. Je tampočítač je chytřejší než vy?

No. Ale i tam počítače překoná-vají lidi jen ve specializovanýchoblastech – jako jsou třeba šachy nebo go.

Kdy umělá inteligence dožene svého „stvořitele?“

Pravděpodobně, až dosáhne úrovně inteligence většiny lidí.Ale vytvořit takový stroj je velmi obtížné.Kdy se to podaří, se neví. Odborníciodhadují, že umělá inteligence nikdyneovládne všechny lidské profese. V roce2040 by to mohlo být tak padesát procent.Ale může se to stát dřív – nebo mnohempozději.

Jak se dá popsat umělá inteligence?

Vizualizace jsou zavádějící. Není to o tva-ru, barvě a velikosti, ale o schopnostízpracovávat informace o systému, nebo o plánech, jak velmi efektivně dosáhnoutstanovených cílů.

Sci-fi filmy, jako je „Terminátor“, „2001:Vesmírná odysea“ a další popisují ši-rokou škálu budoucích scénářů s umě-

lou inteligencí. Která vize jepodle vás nejpravděpodobněj-ší?

Je dost obtížné vytvořit přesnýpohled na budoucnost. Navícpříběhy, které vycházejí z maximamožného, neumožňují získatzrovna tu nejlepší představu o příštím vývoji.Bylo by opravdu skvělé, kdyby-chom mohli pozvednout úroveňnaší moudrosti a rozumu, a také

najít lepší způsoby, jak koordinovat a spolupracovat na me-zinárodní úrovni. Pak by naše šance byly mnohem větší.Mnoho problémů vzniká z toho, že ve světě existuje mnohozemí, které v plné šíři oživují závody ve zbrojení.

Mnoho problémů vzniká také jen z omezenépředvídavosti, omezené schopností kon-struktivně přemýšlet o tématech, jako je syn-tetická biologie, nanotechnologie a mnohodalších. Musíte se především starat o to, jakdát věci do pořádku. Je to docela těžké. Alejestli se budete zabývat spoustou jinýchvěcí, než je hledání pravdy, a budete se říditjen politickými pohnutkami nebo vám půjdejen o vlastní prezentaci či se budete honit zapenězi, pak hledání pravdy a úsilí o dosaže-ní pokroku zůstane někde v pozadí a za-pomenuté. Takže lepší spolupráce a moudrost jsou dvahlavní zdroje, které by velmi zlepšíly naševyhlídky na dobrou budoucnost.

(Ze zahraničních pramenů)

Nick Bostrom, rodným jménem Niklas Boström (* 10. březen 1973) je švédský filozof a futurolog,profesor na Oxfordské univerzitě. Proslul především svými pracemi o hrozbě koncesvěta, antropickém principu, transhumanismu, kry-onice, klonování, umělé inteligenci, simulování re-ality apod. Zajímá ho především role vědy atechnologie v dnešním světě, etické otázky s tímspjaté, a to, jak technika promění svět v nejbližšídobě. Časopis Foreign Policy ho roku 2009 zařadilmezi 100 nejvlivnějších intelektuálů světa.

Umělá inteligence:‚Jsme jakoděti hrající si s bombou‘

Distribuuje: Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, e-mail: odbyt@kosmas.cz internet. knihkupectví: www.kosmas.cz

Orhan Pamuk JINÉ BARVYVýběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelýchtřiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovynejvětší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je kolážíjazykově i stylově vybroušených textů, které sahají odautorových vzpomínek na dětství přes pronikavévhledy do těch nejbizarnějších koutů města naBosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z tétorůznorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený,téměř románový svět spisovatele rozkro-čeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvo-řit nesmírně poutavý příběh.

Překlad: Petr KučeraVázaná, 536 stran, 398 Kč, EAN: 9788025720363

http://www.kosmas.cz/knihy/202628/jine-barvy/

Zakoupit můžete zde

Turecký spisovatel Orhan Pamuk (nar.1952) byl recenzenty literární přílohydeníku Independent charakterizovánjako „jeden z nejnevšednějších a nej-originálnějších hlasů současné světovéprózy“. Je autorem řady knih, mezi nimižjsou například Bílý hrad, Černá knihaa Nový život; v roce 2003 získal mezi-národní literární cenu IMPAC za románMé jméno je červená. V roce 2004 vyšelanglický překlad jeho románu Sníh,který byl označen za „dílo zcela zásad-ního významu pro současný svět“. OrhanPamuk žije v Istanbulu, městě, jež je proněj nepostradatelným zdrojem inspira-ce. Nobelova cena za literaturu 2006.

Video zdehttps://youtu.be/rfwR1qIFSgg

Hanni Münzer MEDOVÁ SMRTVěnováno ženám odboje za druhé světové války.

Když se mladá Američanka Felicity pokouší najít v Římě svoumatku, narazí na temnou a trýznivou historii své rodiny. Pátrání jizavede do minulosti a odhalí dramatický osud své prababičky,proslulé operní zpěvačky Elisabeth Malpran, a její dceryDeborah...

Rodinu mladé Deborah postihne velké neštěstí, které na ní zane-chá stopy mnoho dalších let. Její otec beze stopy zmizí. O pár let později ji opustí i matkaa jediným, kdo jí zůstane, je mladší bratr. Ví, že se o něj musí postarat za každou cenu. Jednouz možností je milostný poměr s vysoce postaveným důstojníkem SS Albrech-tem Brunnmannem,díky němuž je uvedena do vysokých na-cistických kruhů. Deborah si však na noblesní život plnývečírků a zábavy zvykne natolik, že pomalu zapomíná na své staré já a oddává se nově nabytémoci. Vymaní se z této pochybné společnosti plné přetvářky a zloby? Jaké události ji přivedou dopolského odboje a proč odcestuje do Říma? Tyto otázky – a mnoho dalších – zodpoví příběh čtyř žen plný lásky i utrpení, odvahy i nenávisti.

Medová smrt byla vydána v mnoha jiných zemích, včetně Itálie, Španělska, Polska, Holandska,Turecka, Číny, Slovinska nebo Chorvatska. Plánováno je natočení seriálu.Vázaná, 352 stran, 349 Kč, EAN: 9788073904319, ISBN: 978-80-7390-431-9

http://www.knihyomega.cz/eshop-medova-smrt.html

Jak daleko zajde matka, aby ochránila svou dceru? Jak daleko zajde dcera, aby pomstila

svého otce? Přežije hluboká a strhující láska několik generací a zacelí staré rány?

Román Medová smrt láme hranice mezi žánry.

Je to sociální román, historický román, romance, detektivka

a špionážní thriller v jedné knize. Mistrně popisuje život za druhé světové války.

Prostě úžasná kniha.“ Béla Bolten, autorka bestsellerové krimisérie Berg a Thal

Dobrovský s. r. o., Na Strži 1683/40, 140 00 Praha 4, e-mail:nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz, www.knihyomega.cz

KNIHY OMEGA vydávají

Zakoupit můžete zde

Nakladatelství TRITON, s.r.o., Vykáňská 5, Praha 10, tel.: 226 220 025, email: distribuce2@triton-books.cz, www.tridistri.cz

Jan Zrzavý PROČ SE LIDÉ ZABÍJEJÍ?

Každoročně asi půl mi-lionu lidí umírá násil-nou smrtí uprostředhlubokého míru. Nezdá se, že by se lidék vraždění rozhodovalibez vážných důvodů a své oběti si vybíralináhodně; vražednéchování vykazuje ně-jakou logiku. Evolučníbiolog Jan Zrzavýukazuje, jak se gene-tické i ekologickévztahy mezi lidmi po-dílejí na naší ochotěvraždit i na riziku, žebudeme zavražděni.Proč muži vraždí spíšnevlastní děti, kdežtoženy vlastní? Vraždí sespíš manželky mladé,nebo staré? Proč 20let po legalizaci po-tratů prudce klesápočet vražd? Páchajígenocidu sousedníchskupin i šimpanzi?A proč vlastně Hein-rich Himmler nařídilvyšetřování zločinů v německých kon-centračních táborech?

Brožovaná, 144 stran, 159 Kč, ISBN: 978-80-7553-221-3, EAN: 9788075532213

http://www.tridistri.cz/procselidezabijeji2.vydani?ItemIdx=17Zakoupit můžete zde

Ukázka z knihy na následující straně

Nakladatelství TRITON, s.r.o., Vykáňská 5, Praha 10, tel.: 226 220 025, email: distribuce2@triton-books.cz, www.tridistri.cz

Mezipopulační variabilita ve frekvencihomicidy mezi nepříbuznými muži jenesmírně zajímavá právě z hlediskasociálněekonomického i – řečeno popros-tu – politického. Jde zřejmě o jedinouvýznamnou část násilné zločinnosti, jejížfrekvenci lze nějak nadějně ovlivňovat(nedokážu si aspoň představit, jakzabránit otčímům, aby zabili nevlastní dítě,když v noci brečí, nebo jak rozmluvitmanželům mladých dívek občasnou vraž-du ze žárlivosti). Srovnání USA s Evropoui porovnání různých evropských zemí na-značuje, že majetková nerovnost vespolečnosti zvyšuje konkurenční vztahymezi muži (neboť rozdíly jsou „vyšší neždesetníkové“), a tedy logicky i stupeňvraždění. Lidé účastnící se násilné krimi-nality (tedy na straně pachatelů) se ménězabývají plánováním vzdálenější budouc-nosti. Tuto neschopnost či neochotuodkládat okamžité po-žitky (tedy sklon kekrátkodobému využívánízdrojů) máme ve zvykupovažovat za projev je-jich patologické nezra-losti. Zločinci jsou v po-jetí mnoha lidí prostětakoví troubové, kteří byse rádi živili poctivě, alenejde jim to, nedokážouovládnout své nízké pu-dy, všechno chtějí hned,a tak místo poctivéhostudia a budování ka-riéry číhají v nočníchparcích. Z toho pakplyne víra, že zločincimohou být nějak pře-vychováni a napraveni,když se jim dostanepozitivních životníchvzorů či sociální asis-tence; a odtud takéčerpáme svůj pocit ne-jen mravní, ale i intelek-tuální a sociální nad-řazenosti řádných obča-nů nad sprostými vrahy.Je zvykem předpoklá-dat, že zločinnost bujíz důvodů ekonomicko-sociálních, neboť bídaz lidí lotry činí a vlkyz lesů žene hlad. Dokonalým modelemtohoto přístupu můžebýt Jean Valjean, kterýbyl odsouzen k pětiletům na galejích zakrádež pecnu chleba

(pak tam ovšem strávil devatenáct let,protože odtamtud, blbec, pořád prchala prchal). Opačný pohled praví, že kdoroste pro šibenici, se pozná už v třídníknize, ne-li dříve. Násilná zločinnost vy-žaduje nejen motivaci, která snad můžebýt čistě sociální (nicméně stojí za pov-šimnutí, že někteří lidé dokážou počestnětřít bídu po celý život, zatímco z jiných seza stejných podmínek stávají loupežníci)ale i určité fyzické a fyziologické vlastnos-ti, které nemá každý. V této souvislosti se sluší vzpomenout za-sloužilého kriminologa Cesara Lombrosa(1835–1909), který vyzkoumal, že „zloči-nec od narození“ se od řádného občanališí ustupujícím čelem, velkýma ušima,vystupujícími čelistmi, mimořádně dlouhý-mi pažemi a tak podobně; jistě se všichnishodneme, že je mnohem lepší býtzavražděn manželkou, kterou jsme si

kdysi sami vybrali projejí krásu, něhu a do-brou povahu, než taktoohavným opočlověkem.Lombroso se domníval,že zločinci představujínávrat k primitivním,„subhumánním“ fázímevoluce a že divošskéchování je spojenos odpovídajícím lido-opím vzhledem. Taktopojato je to samozřejměnesmysl: není vůbecžádný důvod předpo-kládat, že sklony k zlo-činu jsou „atavistické“ –nicméně těžko popřít,že lidé s určitým vyla-děním nervové či hor-monální regulace budoumít vyšší tendenci vraž-dit než lidé vyladění ji-nak; a přinejmenšímstojí za úvahu, zda jsmesi opravdu jisti, že toto„vyladění“ není hotovodříve, než s tím můžespolečnost začít něcodělat (například už bě-hem embryonálního vý-voje). Pro účely tétoknížky je to ovšem sko-ro jedno. To hlavní, o cotu jde, je ukázat, že lidépáchají zločiny, zvláštěkdyž se jim to vyplatí,a že flexibilita lidskéhochování zahrnuje i tutomožnost...

ORANGUTANI A ASOCIÁLOVÉS pochopením lidské behaviorální variability je ještě jedna nesnáz. U lidí zjevněčasto narážíme na existenci alternativních strategií, které ovšem máme tendencišpatně chápat. Zvířata bývají dost divná, ale orangutani jsou divní i na zvířecípoměry. Žijí ve zvláštním typu „roztroušených harémů“: obrovští samci s nápadný-mi vousy a mohutnými širokými lícemi lákají samice na své zpěvy, přičemžkaždému patří několik samic z širokého okolí. Kromě těchto velkých, vzájemněagresivních samců existují i samci malí, nenápadní, podobní samicím. Jsou po-hlavně dospělí i aktivní, jsou otci velkého množství orangutaních mláďat, alev přítomnosti starších, dominantních samců si nevyvinuli „typické“ samčí znaky. Odvelkých samců se liší hormonálně a je hodno podivu, že mají i svou vlastní sexuál-ní strategii: protože o ně samice příliš nestojí, plíží se k nim a znásilňují je. Samiceaktivně vyhledávají velké dominantní samce, ale nově bylo zjištěno, že občas, kdyžzrovna nemají plodné dny, svádějí i malé samce, očividně proto, aby od nich mělypokoj, až půjde opravdu natvrdo o oplození. Oba typy orangutaních samců fungujía oba jsou za určitých okolností biologicky srovnatelně úspěšné; že nám velkýdominantní samec připadá jaksi typičtější, je náš problém. Kdyby šel malý oran-gutaní samec k doktorovi, byl by jistě shledán nemocným (podivný nedovyvinutýhajzlík s aberantním hormonálním profilem a vysoce patologickým asociálnímsexuálním chováním) a léčen kolektivní psychoterapií, hormonálními tabletkamia nejlépe profylaktickou kastrací. Naštěstí orangutani k doktorovi nechodí, a taksmějí vykazovat alternativní strategie samčího chování, fyziologie i anatomie.Člověk má lékaře, policii a soudy; lidem se tudíž alternativní strategie netrpí. Medicína má obecně problémy uznat, že lidé jsou různí, aniž by to vyžadovalolékařskou intervenci a že ideál (tedy „zdraví“) je věc vzácná, a tedy doslova nenor-mální. Není náhodou, že Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jakomysteriózní „stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody“, který pravdě-podobně od počátků lidstva dosud nikdy nenastal; proto musíme být všichni stálena něco léčeni. Mnohé uznávané choroby a poruchy působí absurdním dojmem.Například disociální (dříve „asociální“) osobnostní porucha (číslo diagnózy F60.2)je charakterizována uspokojováním vlastních potřeb, bezohledností vůči spo-lečenským normám, nezájmem o city druhých, neschopností udržovat trvalé vzta-hy, nízkým prahem pro uvolnění agrese či neschopností pociťovat vinu. Považovatto za nemoc a usilovat o její léčení je činnost srovnatelná s umělým vyráběnímmalých orangutanů z velkých či naopak. Zároveň totiž víme, že disociální poruchaje dosti široce rozšířená (mnohem častěji u mužů), spojená s vyšší fyzickou atrak-tivitou, lepší tělní symetrií (neboli to není porucha), vyšší tolerancí k bolestia především s vyšším počtem dětí. Z evolučního hlediska je to prostě zvláštní, zaurčitých okolností biologicky výhodná strategie, založená na vyšších ziscích přiakceptování vyššího rizika. „Asociálové“ tyjí ze sociálního uspořádání, v němž žijí,ale neplatí za to. Takový přístup je sice riskantní, ale taky mimořádně výhodný, kdyžna to máte nervy, pochopitelně pod podmínkou, že „asociálů“ nebude příliš mnoho.„Disociální porucha“ není žádným narušením optimálního vývoje lidské bytosti, alevyužitím možností, které optimální vývoj lidské bytosti občas skýtá.

Distribuuje: Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, e-mail: odbyt@kosmas.cz internet. knihkupectví: www.kosmas.cz

Madrid netvoří jen historické památky a kouzelné uličky, ale takéčtvrti, do nichž turista nanejvýš zabloudí a rodilý Madriďan se donich vypraví jen v případě nevyhnutelné nutnosti. Čtvrti, jakou jetřeba zanedbaný, upatlaný a ve dne i v noci nebezpečnýCarabanchel, kde se to různými podivíny, žebráky, ztroskotanci,přistěhovalci, mafiány a jinými pochybnými existencemi jen hemží.Carabanchel je čtvrť, kde žijí jen ti, kdo musí. Kde jinde než v této

čtvrti může řádit sériový vrah – psychopat, který je schopennepředstavitelných věcí a před nímž se celá čtvrť třese, kdy zase udeří. Tím spíš, když si poslednídobou vybírá za oběti malé holčičky a policie je čím dál bezradnější… Román Miluju tě, protože měživíš je temný, někdy až odpudivě přímočarý a místy odlehčený štiplavým černým humorem.Politická korektnost je v něm absolutně popřena a sociální stereotypy jsou naopak rozvíjeny adabsurdum. David Llorente příhody obyvatel této čtvrti zaznamenal jedinečným stylem, kterýdokonale reflektuje a současně paroduje útržkovitou komunikaci moderní západní společnosti.Autorovi se v románu podařilo odhalit mnohé stinné stránky a slabiny nejen člověka jako takového,ale rovnou celé „vyspělé“ civilizace s „prohnilými“ mezilidskými vztahy.Překlad: Denisa ŠkodováVázaná, 252 stran, 328 Kč, EAN: 9788025719312Plánovaný termín vydání: 11. 4. 2017

http://www.kosmas.cz/knihy/214138/miluji-te-protoze-me-zivis/Zakoupit můžete zde

David LlorenteMILUJI TĚ, PROTOŽE MĚ ŽIVÍŠ

Sériový vrah vyniká inteligencí: navíc to bývá silná osobnost:své oběti přelstí a libuje si (několik dní před tím, než je zabi-je), jak jimi dokáže manipulovat a dostat z nich, co po nichchce: psychická převaha nad obětí by neměla být menší nežfyzická: některé případy jsou vskutku překvapivé. Máte namysli případ rodiny Saraviových? Přesně tak. Sériový vrah jeobvykle až ten poslední, koho policie podezřívá: bývá to milýa vážený člověk: nebo stydlivý a nenápadný: nebo úspěšnýse skvělou pověstí: nebo domácký, rodinný typ, který lpí namanželce a na dětech: zkušený detektiv (za nímž zůstaladlouhá řada neobjasněných případů) se zaměří i na takovéhojedince, jehož by nikdo jiný nepodezříval. Madrid:Carabanchel: gymnázium Sebastiána Ollera: založené v roce1943: z jeho lavic vzešla jména jako Julián Navidades (spiso-vatel), Julia Madrugaová (moderátorka) a María JesúsConejová (poslankyně): z vyučujících, kteří na škole působili,

je třeba připomenout osobnosti jako Mariano Cillán(psychopat), Benigno Ocaña Ruiz (sériový vrah), ÚrsulaGarcíová (travička) a Iván Berges (sexuální násilník): budovagymnázia Sebastiána Ollera je natřená nafialovo: ve čtvrtiCarabanchel ji zná každý. Kvůli té barvě? Kvůli té barvě i kvůli tomu, co se podle lidí děje v jeho třídách. Existují dva typy profesorů: první typ chodí prostředkemchodby a druhý se drží při zdi, jako mouchy: Gloria Ca-ballerosová (dějepis) přišla o syna: v pětadvaceti letech(zhruba) dostal schizofrenický záchvat a museli ho zavřít naPLC (Psychiatrická léčebna v Carabanchelu): jednoho ránase ho zmocnil pocit, že ho sleduje Argentinská tajná služba,podařilo se mu proklouznout ošetřovatelům, vylezl až doposledního patra nemocnice (pátého), tam otevřel okno a odevzdal se letu spravedlivých: umíral dvacet hodin: lékařimu nedokázali pomoct: uvnitř byl celý potrhaný...

Distribuuje: Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, e-mail: odbyt@kosmas.cz internet. knihkupectví: www.kosmas.cz

Marta Morice ROZVĚDČÍKRozvědčík, autorský komiks Marty Morice, odhaluje zákulisívelkých historických událostí. Hlavní hrdina, Mirek Polreich, rezi-dent zpravodajské služby Československé mise při OSN v letech1965 – 1969 se podílel jako mediátor na procesu zakončení bojů veVietnamu a na přípravě schůzky prezidenta Johnsona a premiéraKosygina v Glassboro v roce 1967. Toto setkání znamenalo obratv mezinárodní politice bipolárního světa. Komiks tak poukazuje navýsadní postavení Československé zpravodajské služby a navýjimečnou pozici Československého státu ve světové politice v době Pražského jara. Zároveň jde o dokument z šedé zónyčeskoslovenských dějin, o které se příliš nemluví. Vázaná, 120 stran, 298 Kč, EAN: 9788025720714Plánovaný termín vydání: 11. 4. 2017

http://www.kosmas.cz/knihy/219674/rozvedcik/#productDetailZakoupit můžete zde

Marta Morice (*1971) pochází z Pohledu na Havlíčkobrodsku,absolvovala Pedagogickou fakultuMasarykovy univerzity v Brně a poté Fakultu výtvarných uměníVysokého učení technickéhotamtéž (ateliér figurální malby JiříhoNačeradského). Od konce 90. letžije a tvoří v Bretani, ateliér má v Lorientu, v nákladním přístavu,kde si společně s dalšími umělcivytvořili základnu v bývalé námořníubytovně.Zabývá se především malbou,často vychází z fotografií, vlastníchi cizích, které razantně přetváří a posouvá do nových významovýchrovin. Nezřídka si vybírá témata s jasnousociální výpovědí (cykly Londýnskéau pair, Invaze ’68), se stejnou sa-mozřejmostí ale maluje například i plátna s rostlinnými scenériemi.Komiks začala systematičtěji sledo-vat po svém odchodu do Francie a k tomuto svému zájmu pozname-nává: „Jsem nadšená z existencekomiksu, z jeho tisícerých podob –stejně jako když jsem kdysi objevilapoezii.“ V nakladatelství Argo právěvychází rozsáhlé komiksové albumRozvědčík, které zachycuje příběhjejího prastrýce Miroslava Polrei-cha, někdejšího pracovníka česko-slovenské zpravodajské služby. Miroslav Polreich

Video zdehttps://youtu.be/J5WafbkkKGs

Holly BlackNEJCHLADNĚJŠÍ DÍVKA VE MĚSTĚ CHLADUSvět se změnil. Kvůli prudkému nárůstu počtu upírů bylyv některých městech zřízeny karanténní oblasti obehnanéhradbami, takzvaná města Chladu. Uvnitř nich jsou spolus upíry izolováni také lidé, z nichž někteří jsou nakažení –Chladní, a pravděpodobně se tedy také stanou monstry. Prozajištění bezpečnosti „normálního“ světa jsou hradby pečlivěstřeženy a odejít ven nikdo nesmí.Tana se jednoho rána po naprosto běžném večírku probudív domě plném mrtvých těl. Masakr kromě ní přežil pouze jejívtíravě roztomilý ex-přítel, nacházející se na hranici životaa smrti kvůli infekci, a pak záhadný upíří mladík. Vycházínajevo, že zdaleka není po všem, a tak se na smrt vyděšenáTana rozhodne všechny tři zachránit zoufale odvážným způ-sobem: vydá se přímo do pyšného a zkaženého města Chladu.Nejchladnější dívka ve městě Chladu je zcela originálnípříběh zloby a pomsty, viny a strachu a lásky a odvahy,napsaný uznávanou autorkou bestsellerů Holly Black.

Autorka světoznámé Kroniky Spiderwicků znovu dokazuje své literární mistrovství.Překladatel Petr Sumcov Vázaná, 328 stran, 329 Kč, EAN: 9788073902568, ISBN: 978-80-7390-256-8

http://www.knihyomega.cz/eshop-nejchladnejsi-divka-ve-meste-chladu.html?slova=%22Nejchladn%ECj%9A%ED+d%EDvka+ve+m%ECst%EC+Chladu%22

Nejchladnější dívka ve Městě chladu, román světově uznávané spisovatelky Holly Black,

je originálním příběhem o hněvu a pomstě, o vině a strachu, o lásce a pohrdání.

Dobrovský s. r. o., Na Strži 1683/40, 140 00 Praha 4, e-mail:nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz, www.knihyomega.cz

KNIHY OMEGA vydávají

Zakoupit můžete zde

Knihu zakoupíte u vašeho knihkupce nebo na adrese:

www.nregia.cz

Jiří Jilík, Bořek Žižlavský MUŽ, KTERÝVIDĚL DÉMONA Místnost zahalila neproniknutelná tma.Pes přestal řičet. Něco se jej dotklo a vzápětí na paži pocítil ledové sevření.Ze rtů mu unikl pronikavý jekot. Mrázrozlévající se po paži působil bolestvystřelující nahoru do ramene a vybíha-jící až k srdci. Tma se začala měnit,prosvětlovala se, řídla. Na jejím rozhraníse pohnul bledý oválný tvar. Tvář! Zplihlédlouhé tmavé vlasy rámovaly v loknáchpo obou stranách propadlé tváře, tenkérty odhalující žluté zuby. Obrovské a ku-laté oči, studené a křišťálově jasné seotvíraly jako díry do bezedné propasti zahranicí reality, jako doširoka se rozevíra-

jící brána zvoucí jej dále. Udiveně vnímal, jak se naklání stále blíž... Náhlesi uvědomil, že shlíží odněkud z prostoru z velké výšky skrze neexistujícístřechu domečku na vlastní ležící tělo obklopené modrou aurou. Rotovalna okraji věčnosti bez tíže, poháněný erupcemi závratí, brzděný těžkýmtlakem na hrudi působícím odspodu a suplujícím přitažlivost.

Kniha Muž, který viděl démona vypráví příběhy lidí, kteří se setkali s ta-jemnými, často obtížně vysvětlitelnými jevy. Zavítáme s nimi na místa, kdepůsobí temné síly, zjevují se přízraky, lidově řečeno straší. Navštívímezámek v Březolupech, majestátní hrad Buchlov nebo sousední pohřebníkapli Barborka na vrchu Modla.Přiblížíme si také osudy jedinců, kteří zasvětili svůj život objasňovánídávných historických záhad. Budeme spolu s nimi pátrat po hrobě praotceČecha, věrozvěsta Metoděje, ale i tajemné minulosti zvonu z Nivnice.Vydejte se spolu s autory Jiřím Jilíkem a Bořkem Žižlavským po stopáchdosud nevysvětlených záhad. Věřte, že to bude stát za to!

Vázaná, 160 stran, 199 Kč, EAN: 9788087866306, ISBN: 978-80-87866-30-6

http://www.nregia.cz/index.php/product/148-jiri-jilik-borek-zizlavsky-muz-ktery-videl-demona

Více na další straně

http://www.ivysehrad.cz/

Napínavý příběh inspirovaný slavnou bitvou v Teutoburském lese z roku 9, kde Římané utrpěli odgermánských kmenů drtivou porážkuSoučasný britský autor Ben Kane se specializuje nahistorickou literaturu a jeho vášní je především historiestarověku. V prvním dílu trilogie nazvaném Orlové ve válcevypráví o největší a nejdrtivější římské porážce v historii, obitvě v Teutoburském lese. Došlo k ní v roce 9 n. l. a střetlase v ní římská vojska vedená guvernérem PubliemQuinctiliem Varem s germánskými kmeny v čele s Arminiemz kmene Cherusků. Románem čtenáře provázejí dvě hlavnípostavy – Arminius, který strávil dětství jako rukojmí v Římě,kde přijal římské způsoby a dostalo se mu vzdělání, ale nasvůj původ nezapomněl. A pak Tullus, centurion římské legie,která v bitvě zahynula. Tullus sice podezírá Arminia ze zrady,ale nemá možnost přesvědčit o tom guvernéra Vara. Ten si jejist neochvějnou Arminovou loajalitou a přátelstvím. Autorpředkládá strhující pohled na starověkou bitvu, jejíž stopy lzenajít ještě dnes.Tři římské legie, které se pod velením guvernéra v provinciiGermánie Publia Vara a centuriona Lucia Tulla vracely dozimního tábora na východ od Rýna, přepadli germánštíbojovníci v čele s Arminiem. Ten byl sice spojencem Říma,ale už od dětství snil o tom, že kruté nájezdníky ze své zeměvyžene. Legionáře uzavřeli mezi kopci a močály a tím jimznemožnili účinnou obranu. Potom se rozpoutal děsivýmasakr a teprve za tři dny se ukázalo, jak bylo Arminiovovítězství obrovské. Římané ztratili tři legie v počtu přes

čtrnáct tisíc mužů a tři drahocenné standarty s orly. Uprchnout se podařilo jen několika stovkámlegionářů včetně Tulla. Jejich utrpení tím však neskončilo. Do pevnosti na východ od Rýna jepronásledovaly tisíce krvežíznivých příslušníků germánských kmenů. Teď už je mohli zachránitjenom bohové.Přeložila Jaroslava HromadováVázaná, 368 stran, 348 Kč, EAN: 9788074297359

Zakoupit můžete zde

Ukázka z knihy na následující straně

Pokračujeme ve vydáváníhistorickýchrománů od oblíbenéhoautora trilogie z Říma,Bena Kanea

http://www.ivysehrad.cz/

Kapitola dvacátá sedmáVarus seděl ve stanu a přemýšlel. Slabé světlo z několika malých olejových lamp na zeminedokázalo zakrýt skutečnost, že stan byl pů-vodně určený pro contubernium legionářů. Zanormálních okolností by mohl pojmout osm lidí, aleve srovnání s velikým stanem, který používal natažení, tenhle působil stísněně. Měl bych býtvděčný, pomyslel si, když poslouchal, jak déšťbubnuje do namaštěné kůže. Většina jeho vojáků– ti, co přežili, ozvalo se jeho svědomí – nemážádnou ochranu před počasím. A zavinil jsem tojá. Ale nebyl ani trochu vděčný za své štěstí. Zvedlruce a prohlížel si špinavé nehty a bláto, které mu pokrývalokaždý kousek nezakryté kůže. Cítil špínu. Vlhko. Hlad.To však nebylo nic proti ponížení. V životě nebyl takhle poko-řený. Teď musel dát za pravdu Tullovi, čímž byla Arminiovazrada ještě příšernější. Kromě Tulla a možná Tubera Arminiusobelstil všechny – a hlavně jeho – jako proradný dospělýobalamutí dítě sladkostmi. Jsem hlupák, pomyslel si a spustilruce do klína.Naprostý hlupák. Když sešli z hlavní silnice, aby zatočili s kmenem Angrivariů, netušil, že se na jeho armádu chystáléčka. Pro svou hloupost neměl žádnou omluvu. Varovali ho. A ne jednou, ale víckrát. Místo aby poslouchal Segesta apozději Tulla, vysmál se jim nebo je pokáral nebo obojí. Jenžeoni měli pravdu a on byl zaslepený idiot. Děsil se pomyslet, jakby si to vysvětlil císař. Jestli to Augustovi někdy bude musetvysvětlovat, byla samozřejmě jiná věc a tím se nechtěl zabý-vat. Dal by veškeré své obrovské bohatství za to, kdyby teďměl před sebou Arminia v řetězech. Navzdory zdvořilémuchování a družné povaze byl Cherusk prolhaný zrádný had.Vždycky měl v úmyslu zbavit se nadvlády Říma nad Germánií.Příprava musela trvat měsíce, napadlo Vara. Sjednotit kmeny– které se většinou nesnášely – a potom je přivést na jednomísto byl veliký výkon a zasloužilo si to uznání. Záviděl mu. I to, že udržel své plány v tajnosti a našel tak dokonalé místopro přepadení.Varus si vybavil bezpočet stromů, co rostly těsně vedle stezkya uvěznily jeho vojáky a nedovolily jim, aby se sešikovali. Tobyla součást Arminiova plánu. Úzká cesta, která musela nutněarmádu zdržet, a blátivé peklo, v nějž se proměnila. I toArminius vymyslel. Jak museli legionáři zahodit zavazadla a zbraně, což bylo ještě horší. V to Arminius doufal. Tenprokletý kopec a hliněné opevnění museli budovat aspoňměsíc. Také naplánováno dopředu. Bažina na jedné straně,aby zabránila úniku tímsměrem. Další součástArminiova ďábelskéhoplánu. Trpce se usmál.Jedině počasí si nemohlnaplánovat. Smích hoihned přešel. Možná ževe prospěch Germánůzakročili bohové Cherus-ků a bůh hromu Donar jejedním z nich. Po tom bi-čujícím dešti a hromech a blescích v předchozíchdvou dnech to bylo mož-né.

„Pane?“ Před stanem se ozval Aristidův hlas.„Pojď dál.“ Varovi se ulevilo, že sluha celodennívraždění přežil, ale zároveň ho to překvapilo.Aristides rozvázal chlopeň a vlezl dovnitř. V rucenesl tác.„Přinesl jsem vám něco k jídlu, pane.“Ať už nesl cokoli – něco dušeného? – vonělo todobře. Navzdory zoufalství a hanbě mu kručelo v břiše. „Jsi kouzelník.Kdes to vzal?“„Jste guvernér, pane. Jestli má někdo jíst, i natakovém místě jako tohle, jste to vy.“Varus se natáhl pro mísu a lžíci. Takhle zblízka

viděl, jak se Aristidův buclatý obličej za poslední dva dnyzměnil. Byl vyděšený a pod očima měl tmavé kruhy, které tamdřív nebyly.Na tohle není stavěný, pomyslel si Varus. Měl jsem ho nechatve Veteře. „Vypadáš příšerně. Jedl jsi? A máš kde spát?“ Kdyžsi uvědomil, jakou hloupost pronesl, zarazil Aristida, než mohlna obě otázky zalhat, že ano. „Vezmi si chleba.“ Ukázal na půlbochníku na tácu.„Ne, pane…“„Říkám, vezmi si,“ poručil mu Varus. „Spát budeš tady semnou.“„Děkuji, pane,“ řekl vděčně a vrhl se na chleba jako hladovývlk.Když dojedli, Varus podal Aristidovi malý pergamen. Řek sena něj podíval a potom na Vara. „Co je to, pane?“„Omluv špatnou kvalitu materiálu. A taky chybí moje pečeť, aletext je jasný. I můj podpis je čitelný.“ Aristides se pořád tvářilnechápavě, a tak Varus potichu dodal: „Je to tvoje svoboda.O něco dřív, než jsem slíbil, ale chtěl jsem, abys to měl dřívnež…“Hrdlo se mu sevřelo. Nebylo jisté, co se stane zítra, ale Ger-máni nezmizeli natrvalo. Jejich neustávající útoky začnou zasvítání. Varus jako už tolikrát v posledních dnech pocítil hoř-kost. Pokud se dá věřit zprávám, co dostával, polovina jehovojáků během minulých dvou dnů padla nebo utrpěla zranění.Bezpečí, které skýtaly pevnosti podél řeky Lupia, pořád leže-lo mnoho mil daleko. Jakou šanci by zítra měli jeho demorali-zovaní a promočení legionáři proti takové přesile nepřátel,kteří už už sahali po vítězství?S největší pravděpodobností byl osud Aristida – starého,tlustého, neschopného bojovat – ještě nejistější. Varus za tocítil velkou vinu. Když Řek vykoktal své díky, Varus odpověděl:„Škoda, že nemůžu udělat víc. Radím ti, abys ráno vyhledal

centuriona Tulla. Řeknimu, že tě posílám. Drž seho jako klíště. Jestli seněkdo dostane tady z tohopekla, bude to on.“„To je to tak špatné?“ ze-ptal se Aristides s očimarozšířenýma hrůzou.„Je,“ potvrdil Varus. „Víš,jak to vypadalo dneska.Víc než polovina vojáků jemrtvých nebo zraněnýcha jsme ještě daleko odřeky...

VYŠLO