INFORMAČNÍ SYSTÉMY A TECHNOLOGIE · 20 Kapitola 1 Edice učebních textů Informační systémy...

JAN POUR

V Y S O K Á Š K O L A E K O N O M I E A M A N A G E M E N T U

INFORMAČNÍSYSTÉMY

A TECHNOLOGIE

EDICEUČEBNÍCHTEXTŮ

1Informační systém firmy (IS)

kapitola

19

Informační systém firmy (IS) Kapitola 1

1. kapitolaInformační systém firmy

V této kapitole se dozvíte odpovědi na otázky

• Jaký je vztah řízení podniku a informatiky a jaké z toho vyplývají nároky na informatiku?

• Co tvoří náplň informačních systémů a technologií a jak je lze kategorizovat vzhledem k typům podniků?

• Jak lze strukturovat data a jaké jsou hlavní principy databází?• Co je funkcionalita v informačních systémech a jak lze funkce strukturovat?• Co se rozumí podnikovým procesem, jak lze procesy kategorizovat a jaké jsou jejich

hlavní charakteristiky?• Co je principem reengineeringu podnikových procesů?

Úvod

Informatika musí především odpovídat potřebám podniku, resp. jakékoli organizace. Musí poskytovat takové výsledky a efekty, které budou pro výkonnost a úspěšnost firmy na trhu významné a které budou i adekvátní do ní vloženým investicím. Aby tomu tak bylo, musí jak informatici, tak zejména uživatelé kvalifikovaně a pokud možno přesně formulovat své (business) požadavky na informatiku a kooperovat na vymezení jeho obsahu a provozních, organizačních a dalších charakteristik. Účelem první kapitoly je vymezit základní obsahové charakteristiky informačních systémů, které vytvoří rámec pro formulaci zmíněných poža-davků a pro pochopení jednotlivých součástí informatiky, jako jsou aplikace a jejich typy, používané technologie apod.

20

Informační systémy a technologie AKapitola 1 Edice učebních textů

1.1Firma, řízení firmy, informační systém firmyJedním z nejpodstatnějších momentů současného rozvoje informatiky je její postupná in-tegrace do nejrůznějších podnikových, ale i běžných lidských aktivit. Informatika se stala součástí ekonomických a obchodních transakcí a analýz, výrobních technologií, marketingu, nejrůznějších druhů návrhářských, projekčních nebo konzultačních služeb. S tím se razantně rozšířil okruh bezprostředních uživatelů informačních technologií, podstatně se zvýšil rozsah, komplexnost, ale současně i složitost informačních systémů.

Abychom byli schopni kvalifikovaně posuzovat úroveň konkrétní podnikové informatiky, řešit její problémy, formulovat návrhy na její další rozvoj, je nutné alespoň v základním přehledu vymezit nároky na její kvalitu a výkon, resp. na efekty, které má přinášet. V tomto smyslu se nejčastěji uvádí, že informatika ve firmě musí:

· Poskytovat uživatelům potřebnou funkcionalitu jak při zajišťování běžných evidenčních či transakčních operací, tak analytických, plánovacích, rozhodovacích a kontrolních činností. To znamená, že informační systém firmy musí podporovat v požadovaném rozsahu a kvalitě řídící, obchodní či administrativní činnosti všech úrovní i profesních zaměření pracovníků firmy.

· Přispívat k racionalizaci podnikových procesů, tj. ke zkracování jejich doby, zjed-nodušování, snižování jejich pracovní či technické náročnosti, např. ke zkrácení průměrné doby zakázky, vyloučení zbytečných nebo duplicitních operací apod.

· Zajistit odpovídající úroveň disponibility informací, technických a dalších prostředků, tj. jejich dostupnosti uživateli v pravém čase a na pravém místě.

· Realizovat provoz informačního systému a technologií na požadovaném stupni bez-pečnosti, spolehlivosti, výkonu, doby odezvy.

· Přinést očekávané ekonomické, případně mimoekonomické efekty, ať už prodejem specifických informatických produktů a služeb, jako např. samostatných projektů, softwaru, konzultačních služeb apod. anebo služeb jako přidané hodnoty k základním produktům či službám (např. informace a rady poskytované zákazníkům na webu společnosti k nabízenému sortimentu zboží).

· Přispívat ke zvyšování kvalifikace pracovníků firmy.

· Provozovat a rozvíjet prostředky a zdroje informatiky při přiměřených nákladech.

V uvedeném přehledu jsou záměrně použita slova „odpovídající“, „požadovaný“, „přiměřený“, protože výše nebo rozsah těchto nároků se mezi jednotlivými podniky nebo organizacemi velmi výrazně liší. To je dáno jejich odvětvovou orientací, ale zejména jejich velikostí. V tomto smyslu se podniky, a tedy i jejich informatika člení [dle Synek 2002] na:

malé – s méně než 100 zaměstnanci a výší ročního obratu pod 30 mil. Kč,

střední – s méně než 500 zaměstnanci a výší ročního obratu pod 100 mil. Kč,

velké – s parametry nad výše uvedenými hodnotami.

Je naprosto zřejmé, že velikosti podniku obvykle odpovídá mohutnost jeho informačního systému, síla používaných informačních a komunikačních technologií, rozsah databází, i když i v tomto případě existuje mnoho výjimek. V každém případě pro všechny úrovně informačních systémů lze najít mnoho společných principů a na ty soustředíme hlavní pozornost.

Podniková informatika představuje principy a postupy aplikací informačních a komunikačních technologií v řízení, provozu a rozvoji ekonomického subjektu (obvykle podniku). Zahrnuje interní část, tj. informatiku pro interní činnosti podniku, a externí část, resp. informatiku re-

21


alizovanou pro řešení externích, zejména obchodních vztahů. V praxi se vedle již uvedeného termínu informatika nebo podniková informatika běžně používá zkratka IS/ICT (informační systémy a informační a komunikační technologie) a obvykle se tato zkratka užívá i jako synonymum k výše uvedenému termínu, což budeme využívat i v tomto textu.

Podniková informatika, resp. IS/ICT podniku zahrnuje obrovské množství nejrůznějších technických a programových prostředků, datových bází atd. Její základní vymezení doku-mentuje obr. 1.1.

Detailnější charakteristika uvedených součástí IS/ICT podniku je náplní dalších kapitol.

1.2 Data, databáze Data jsou hlavním předmětem operací v informatice a mohou být různě strukturovaná i různě organizovaná. Nejčastěji využívaným vyjádřením, resp. formáty dat v podnikové informatice jsou tabulky, text, případně grafika (schémata, grafy atd.). Při práci s daty určitých formátů, zejména u textů a tabulek je důležitá jejich další charakteristika, a to vnitřní struktura dat. V případě textů si jejich základní vnitřní strukturu dovedeme běžně představit: znak – slovo – věta – odstavec. Fyzicky můžeme text dělit i na řádky a stránky, což je pro elektronické zpracování textu rovněž podstatná vlastnost. Zatímco u textů se často mluví o volné struktuře záznamu, pak v případě tabulek jde o strukturu pevnou.

Z pohledu pevné struktury uložení dat se rozlišují následující úrovně:

· jednotlivé znaky (numerické, alfanumerické atd.),

· položky – reprezentují určitou vlastnost sledované reality, např. 101 reprezentuje identifikátor zákazníka (viz obr. 1.2),

· záznamy (record) – kolekce vzájemně souvisejících položek, např. záznam o objed-návce,

· soubory dat – kolekce vzájemně souvisejících záznamů, např. soubor dat objedná-vek,

22


· báze dat (database) – je na nejvyšší úrovni hierarchie dat, kolekce integrovaných a vzájemně souvisejících souborů dat. Např. soubor dat objednávek spolu se soubo-rem dat zboží a souborem zákazníků (objednatelů).

Pokud jde o uložení pevně strukturovaných dat, existují dva základní přístupy – jeden ozna-čovaný jako tradiční, kdy báze dat je tvořena samostatnými soubory, a druhý označovaný jako databázový, kdy báze dat je tvořena vzájemně integrovanými soubory dat. Naprostá většina informačních systémů je dnes založena na tzv. relačních databázích a s nimi spojeným pro-gramovým vybavením, tedy relačních databázových systémech. Informační systémy většího rozsahu jsou, kromě jiného, charakterizovány i mohutnými databázovými systémy, jako jsou Oracle, MS SQL, DB/2, Sybase nebo Informix.

Pouze pro účely tohoto textu si připomeňme, že relační databázové systémy jsou založeny na databázových tabulkách, které jsou mezi sebou provázány na základě identifikátorů jed-notlivých záznamů, resp. řádků tabulek, tzv. primárních klíčů. Pro detailnější vysvětlení je k dispozici potřebná literatura [např. Gála 2006].

Obr. 1.2 dokresluje alespoň zhruba uvedený princip.

Není smyslem tohoto paragrafu detailně vysvětlovat vlastnosti databází nebo přístupy k dato-vému modelování. Na druhé straně je ale užitečné alespoň základní principy pochopit, protože jednak významně ovlivňují možnosti a chování aplikací informačních systémů (tedy úloh, s nimiž již pracuje koncový uživatel) a rovněž přístupy k jejich řešení, na nichž se uživatel rovněž často do jisté míry podílí. Proto se v souvislosti s uvedeným schématem zaměříme pouze na několik nejpodstatnějších poznámek:

· V naší databázi předpokládáme tři základní tabulky: „Zákazníci“, „Zakázky“, „Ob-chodníci“ – jednotlivé řádky představují databázové záznamy (records).

· Sloupce vyjadřují jednotlivé položky (identifikátor, název, adresu atd.).

· Každý záznam v tabulce je jednoznačně identifikován tzv. primárním klíčem – v každé tabulce je to první sloupec (např. u Zákazníků jsou to hodnoty 101, 105, 107).

· Šipky mezi tabulkami vyjadřují vazby mezi tabulkami a jejich záznamy. Smyslem takto definovaných vazeb je to, aby jednotlivá data byla v databázi vyjádřena pouze jednou. Tzn. že i když potřebujeme znát informace o tom, který obchodník zajišťuje kterou zakázku, ukládáme odpovídající data do dvou zvláštních tabulek a potřebnou další informaci („který obchodník – kterou zakázku“) řešíme vazbou mezi tabulkami „Obchodník“ a „Zakázky“.

23


· Vazba mezi tabulkou „Zakázky“ a Obchodníci“ představuje tzv. vazbu 1:N, tzn. že předpokládáme, že jeden obchodník vyřizuje více zakázek, ale jedna zakázka je vyřizována pouze jedním obchodníkem. Vazba je řešena uvedením identifikace (primárního klíče) obchodníka v odpovídajících záznamech tabulky Zakázek, tzn. využitím cizího klíče v tabulce Zakázky. Např. v Zakázce A15 „Kotle“ znamená „025“ v posledním sloupci, že zakázku vyřizuje Novák, F.

· V případě vazby mezi Zákazníky a Zakázkami, jde o tzv. vazbu M:N, kde předpoklá-dáme, že jedna zakázka může být určena pro více zákazníků a jeden zákazník může mít u nás více zakázek. V tomto případě musíme využít zvláštní vazební tabulku (uprostřed) tak, abychom tyto vícenásobné vazby mohli postupně v tabulce zazna-menat. Princip provázání je pak obdobný jako v předchozím případě. To znamená, že např. první vazbový záznam vyjadřuje, že Zákazník 101 – ČKD má u nás Zakázku A15 – Kotle. Podobně můžeme pokračovat dále.

· Na základě takto koncipovaných vazeb a nástrojů pro řízení datových bází můžeme jednotlivé tabulky vzájemně provazovat a získávat např. takovéto přehledy:

TABULKA 1.1

Id. zák. Zákazník Adresa Id. zakázky Předmět zakázky Typ

101 ČKD Na Harfě ... A15 Kotle MX20

105 ABB Brno B11 Ozubená kola A258

105 ABB Brno C15 Soustruhy XY380

107 STIM Praha 8 A15 Kotle MX20

107 STIM Praha 8 C15 Soustruhy XY380

Uvedené principy jsou pro uživatele podstatné proto, že aplikace, která s databází pracuje, musí správnost těchto vazeb ctít, musí ctít tzv. referenční integritu. A na základě toho pak ji nutí ctít i uživatele. Takže např. pokud by uživatel chtěl z nějakých důvodů zrušit v databázi zakázku B11 (Ozubená kola), aplikace to nedovolí, protože je tato zakázka obsahem vazby k zákazníkovi ABB a v případě zrušení by byla porušena referenční integrita. To je jedním z důvodů různých chybových hlášení nebo varování, s nimiž se i uživatel musí vyrovnávat.

Data a databáze vytvářené a využívané v řízení podniků a jejich obchodních vztazích můžeme dále rozdělit na:

· Interní, tj. takové, které vznikají uvnitř podniku a využívají se v rámci jeho vlast-ního řízení (např. data pro účetnictví, personální řízení, pro správu majetku apod.) a nebo se zasílají obchodním a dalším partnerům (např. vlastní objednávky, nabídky, smlouvy, faktury apod.).

· Externí, to jsou data, která vznikají mimo daný podnik a vstupují do něj převážně v rámci obchodních vztahů (např. přijímané objednávky, nabídky, faktury – od zá-kazníků nebo dodavatelů). Další možností externích dat využívaných podnikem jsou data vznikající často u specializovaných společností, jako jsou různé marketingové analýzy, informace o nových výrobcích, technologiích apod.

Pro data a databáze existuje i řada dalších klasifikačních hledisek, ale k nim se vrátíme s jed-notlivými typy aplikací v oddíle B.

24


1.3Funkce a funkcionalitaFunkce a funkcionalita představují statický pohled na obsah podnikové informatiky, a to na rozdíl od dynamiky, kterou budeme dále sledovat v souvislosti s podporovanými podniko-vými procesy.

DEFINICE

Funkce vs. funkcionalita Funkce informatiky představují obsahovou stránku činností nebo schopnos-

tí informatiky, tj. co z hlediska potřeb uživatele informatika umí nebo má umět. Funkcionalita je pak hierarchicky uspořádaný souhrn poskytovaných, poža-dovaných nebo plánovaných funkcí.

Funkcemi budeme rozumět např. založení záznamu nového zákazníka, zpracování přehledu zákazníků a jejich zakázek, vytvoření nabídky, objednávky, faktury apod.

Pokud zdůrazňujeme hierarchické uspořádání funkcionality informačního systému, pak to vychází z obvyklých praktických postupů při vyjádření těchto funkcí. Hierarchická struktura-lizace funkčního obsahu odpovídá i běžným zvyklostem při práci s informacemi, např. obsah knihy má hierarchickou strukturu, obsah studie, seminární práce má rovněž hierarchickou strukturu apod.

Funkce informačního systému lze členit podle nejrůznějších hledisek. Nejobvyklejším jejich členěním je podle obsahu, tedy v hierarchii, kterou jsme již zmínili. Další možností je jejich kategorizace z hlediska charakteru operací s daty, které ji realizují. Předpokládáme zde tři základní kategorie, a to:

· Transakční funkce – slouží pro vytváření a aktualizace datových bází. Příkladem takové transakční funkce může být založení nového zákazníka do zákaznické data-báze, zaúčtování dokladu do účetní databáze, příprava a vystavení objednávky na materiál apod.

· Analytické a plánovací funkce – představují zpracování nejrůznějších přehledů, analýz nebo podnikových plánů. Příkladem těchto funkcí může být přehled tržeb za zboží podle zákazníků, tabulka vývoje prodejů podle druhů zboží za několik posledních měsíců apod.

· Speciální, správní a provozní funkce – zajišťují obvykle archivace a zálohování dat, správu číselníků, např. číselníku zboží, číselníku zákazníků, dodavatelů a další.

Základní představu o dílčích funkcích, např. v oblasti řízení prodeje, rozdělených podle výše definované kategorizace funkcí uvádí obr. 1.3.

Náplní „řízení prodeje“ je obvykle podpora zpracování prodejních objednávek, tj. příprava a zpracování všech potřebných dokumentů k realizaci prodeje zboží a služeb. Další jeho náplní je řízení expedičních skladů, analýzy zásob hotových výrobků atd.

Je samozřejmé, že funkce informačního systému lze strukturovat i kategorizovat různě podle konkrétních podnikových potřeb, proto způsob uvedený na obrázku je třeba brát jako orien-tační. Rozlišení funkcí na tři zmíněné skupiny je účelné pouze z toho důvodu, že každá z těchto skupin má svoji vlastní logiku, účel v podnikovém řízení a nakonec i typ informa-tických aplikací, které je zajišťují, jak uvidíme v oddílech B a C.

25


Uživatel se s vyjádřením funkcionality setkává obvykle při návrhu změn v aplikacích infor-mačního systému a nebo při specifikaci požadavků na zcela nový informační systém v rámci spolupráce na jeho zadání, resp. pak v průběhu kooperací na řešení jednotlivých projektů.

1.4 Podnikové procesy Zatímco funkce a data představovaly statický pohled na informatiku, tedy co obsahuje a v ja-kých strukturách, pak dynamický pohled na informatiku znamená, jaké procesy zahrnuje a jak probíhají, např. proces přijetí a vyřízení objednávky zákazníka apod. Proces je tak množina na sebe navazujících činností, které z definovaných vstupů vytvářejí požadovaný výstup, váží na sebe zdroje (lidi, technologie, materiál, finance, čas) a mají měřitelné charakteristiky.

„Proces” je i základním pojmem reengineeringu (viz kapitola 1.5), a proto je třeba jej i pro tyto účely definovat. Rovněž je důležité rozlišit proces od funkcí (např. marketing, zásobo-vání), protože v jednom procesu mohou být zastoupeny různé funkce současně. Příkladem procesu může být např. vývoj nového výrobku, kde se musí setkat marketing, konstrukce, financování i zásobování.

26


DEFINICE

Proces Proces se definuje jako posloupnost předem daných činností vykonaných proto,

aby bylo dosaženo předem daných podnikových cílů. Pro každý proces je možno definovat a analyzovat:

· „hodnotu”, kterou přidává proces k finálnímu produktu,

· informační a hmotně-energetické vstupy procesu,

· informační a hmotně-energetické výstupy procesu,

· „vlastníka” procesu,

· „zákazníky” procesu,

· čas potřebný k realizaci procesu,

· náklady potřebné na realizaci procesu,

· vnitřní logiku procesu.

Obdobně jako data a funkce můžeme i procesy v informatice kategorizovat podle nejrůzněj-ších hledisek. Jeden ze základních přístupů ke kategorizaci procesů člení procesy podle jejich významu pro podnikové řízení a jeho celkové výsledky na:

· Základní („core“) procesy – zabezpečují hlavní podnikové aktivity bezprostředně spojené s uspokojováním potřeb zákazníků. Mají rozhodující podíl na „hodnotě” finálního produktu, a tedy i na výkonnosti a kvalitě celého podniku, např. proces řízení zakázky.

· Podpůrné procesy – jsou procesy probíhající uvnitř podniku a mají podpůrný cha-rakter pro základní procesy, např. procesy zásobování materiálem.

· Řídící, resp. správní procesy – představují procesy, jimiž firma definuje svoji orga-nizaci a administrativní akty.

Dalším pohledem na podnikové procesy je jejich členění podle jejich vztahu k subjektům, které do nich vstupují nebo jsou procesem ovlivněny. Z tohoto hlediska lze procesy dělit na:

· Procesy interní – v rámci jednoho podniku, případně pouze jeho dílčích organizač-ních jednotek (závodů, divizí atd.), např. proces řízení výrobní zakázky.

· Externí, mezipodnikové procesy, tj. procesy zahrnující vztahy podniku k externím subjektům (obchodním partnerům, státní správě atd.), které překračují hranice pod-niku. Jsou realizovány částečně u dodavatelů, u spolupracujících firem nebo přímo u konečného zákazníka, např. procesy řízení obchodních zakázek.

1.5 Reengineering podnikových procesů (BPR)Současné trendy v podnikovém řízení jednoznačně směřují k dynamice, a tudíž nastavení optimalizovaných procesů řízení s jasně definovanou logikou, zodpovědnostmi, dokumentací, použitými metodami a nástroji. S ohledem na význam těchto řešení pro rozvoj firmy i její informatiky uvedeme k vlastní podstatě reengineeringu několik dalších poznámek.

27


Definovat reengineering podnikových procesů (BPR – Business Process Reengineering) lze více způsoby a z více pohledů. Nejkratší definice reengineeringu říká – „je to nový začátek“. Podle této definice reengineering nevylepšuje to, co existuje a je funkční – tedy neprovádí dílčí změny současného systému. Reengineering si klade otázku: Jak by vypadal dnešní pod-nik, když by byl zakládán dnes? Reengineering se na všechno a stále ptá – proč? Oficiální a nejpoužívanější definice reengineeringu dle [Hammer, Champy 1995] zní:

DEFINICE

Reengineering Reengineering je zásadním přehodnocením a radikální rekonstrukcí podnikových

procesů, a to takovým způsobem, aby bylo dosaženo dramatického zdokonalení kvality, služeb, rychlosti, snížení nákladů – a především došlo ke značnému zlep-šení výkonu, produktivity a konkurenceschopnosti podniku. Mění dnešní funkční postupy a vztahy na postupy a vztahy procesní.

Hammer a Champy v knize [Hammer, Champy 1995] rovněž stanovili principy reengineeringu. Některé z nich jsou v organizacích již dobře známé, ale často nejsou důsledně aplikovány. Uveďme alespoň ty hlavní:

· Organizuj výsledek práce, nikoliv práci samu. To znamená organizovat práci tak, aby jedna osoba byla odpovědná za výsledný produkt dodávaný zákazníkovi.

· Určuj co a ne jak. Nechej ty, kteří jsou zodpovědní za určitý proces, aby si tento proces sami organizovali.

· Umožni zpracování a užívání informací těm pracovníkům, kteří je využívají.

· Pracuj s geograficky rozptýlenými zdroji tak, jako by byly centralizovány. Jedná se o aplikaci systému distribuovaných databází na hmotné objekty.

· Důsledně prováděj paralelně ty procesy, které je možno provádět paralelně.

· Každá informace musí být zachycena pouze jednou a v jednom místě s adresnou odpovědností za jejich správnost.

· Přistupuj k návrhu organizačního řešení jako k čistému stolu, neohlížej se na to, co už existuje.

· Orientuj se vždy na co nejširší záběr prořezávající celý podnik.

· Prováděj vždy radikální změny.

· Využívej informační technologii vždy jako iniciátora a prostředek změny.

Procesní reengineering je založen na celé řadě podstatných pravidel a principů. Mezi ně patří i rozlišení procesů podle jejich významu v celém systému. V tomto kontextu se rozlišují (viz výše) klíčové („core“) procesy, podpůrné a řídící procesy. Začíná se obvykle od klíčových procesů a jim se věnuje ta největší pozornost.

Při BPR se analyzuje, co se má udělat, kdo to má udělat, s čím, s jakými daty to má udělat, v jakých výstupních datech bude výsledek činnosti zachycen, na základě jaké události se co má vykonat, případně jaký aplikační software se při tom používá, jaká činnost navazuje. Hledáme pak optimální průběh procesu vzhledem ke spotřebovanému času a nákladům.

Procesy se pro účely jejich reengineeringu, ale i sledování a kontroly dokumentují a analyzují většinou s pomocí nejrůznějších programových nástrojů. Jedním z často využívaných je sys-tém Visio (Microsoft), jehož použití pro zakreslení procesu řízení zákaznických požadavků na firmu představuje obr. 1.4. V levé části obrázku je obsažena nabídka všech standardních symbolů pro vyjádření procesu a jeho následné řešení. Přetažením symbolu pomocí myši (drag&drop) se pak jednotlivé symboly umisťují na pracovní plochu (vpravo), doplňují se jejich názvy a propojují se pomocí spojnic. Výhodou je, že spojnice mezi symboly se při úpravách nebo změnách uspořádání procesu automaticky přizpůsobují, aniž by je uživatel musel prodlužovat, zalamovat apod. Ovládání produktu je vysoce intuitivní, takže zvládnutí základních operací je záležitostí velmi krátké doby.

28


K celému procesu i k jednotlivým činnostem, které tvoří jeho součásti, je pak možné doplňovat jejich dílčí charakteristiky a celý proces tak detailně dokumentovat. Tyto charakteristiky se pak ukládají do zvláštních databází a jsou využitelné pro zpracování dalších analýz. Tuto možnost představuje obr. 1.5, kde se dílčí okno vztahuje k vybrané zvýrazněné činnosti v procesu, a jak je patrné, pro každou z jednotlivých činností můžeme specifikovat:

· cíl činnosti, k čemu je třeba,

· aktuální problémy spojené s realizací dané činnosti v podniku,

· vstupy do činnosti a adekvátně její výstupy (data, dokumenty, materiál apod.),

· organizační jednotku v podniku, která činnost zajišťuje,

· pracovní roli, která za činnost zodpovídá (např. obchodník, účetní apod.),

· stroj, na němž se činnost vykonává (výrobní zařízení, výrobní linka),

· hardware, tj. počítač, tiskárnu atd.,

· software, většinou jde v tomto případně o aplikační software, který je k činnosti třeba,

· znalosti pracovníka, které jsou pro činnost nezbytné,

· zákonné předpisy spojené s činností.

Je zřejmé, že všechny charakteristiky není třeba u každé činnosti uvádět. Jednak záleží na povaze činnosti (informační, výrobní atd.), ale především na účelu a dalším využití těchto informací. To, s čím se nebude dále pracovat, nemá smysl sledovat a zaznamenávat. Přílišný detail je často v reengineeringových projektech klíčovým problémem, neboť se ztrácejí priority řešení a celkové souvislosti. Proto je třeba úroveň detailu velmi pozorně zvažovat.

29


Dalším významným představitelem programových systémů pro dokumentaci a analýzy pro-cesů je systém ARIS Toolset. Koncept ARIS (Architecture of Integrated Information Systems) byl vyvinut firmou IDS Prof. Scheer, GmbH, která se na tuto oblast specializuje. V centru této společnosti stojí profesor August-Wilhelm Scheer, jeden z nejvýznamnějších světových odborníků na řešení BPR projektů. V současnosti společnost zaměstnává několik set zaměst-nanců a má za sebou řadu úspěšných aplikací konceptu ARIS na celém světě.

ARIS je univerzálním jazykem pro změnu podnikových procesů. Cesta ke zlepšení procesů může být často složitá vzhledem k tomu, že každý pracovník v organizaci nahlíží na procesy z jiného úhlu pohledu. ARIS dokáže spojit všechny tyto pohledy a umožňuje pracovat na společných úlohách, vedoucích ke zlepšení podnikových procesů. Podle konceptu ARIS pro-bíhá práce s podnikovými procesy v několika úrovních, které na sebe navazují a vzájemně se ovlivňují. Jedná se o následující úrovně prací s procesy:

(1) Process Design

Podnikové procesy je nutné definovat a analyzovat z různých hledisek (např. podle efektiv-nosti průběhu procesu, důležitosti procesu z hlediska přidané hodnoty, z hlediska nákladovosti i z hlediska časového průběhu procesu). Na základě výsledků analýzy se pak provádí jejich optimalizace. Tyto činnosti lze s výhodou zajišťovat na modelech, které jsou abstrakcí od nepodstatných atributů a umožní soustředit se na mapování podstatných rysů podnikových procesů. Na těchto modelech je pak možné provádět další analýzy a simulací je možné od-zkoušet i několik variant průběhů procesů. Modely procesů také umožní projektování zcela nových struktur podnikových procesů.

(2) Process Application

Na základě znalostí funkcí v probíhajících podnikových procesech je možno lépe specifiko-vat požadavky na aplikační software, provádět kvalifikovaný výběr aplikačních softwarových balíků nebo stanovit požadavky na tvorbu individuálního softwaru. Vlastní výběr aplikačního softwaru se tak provede kvalifikovaněji a kvalitněji se připraví i vlastní procesní implementace aplikačního systému.

30


(3) Process Workflow

Process Workflow vychází z představy definovaných a optimalizovaných podnikových pro-cesů, které jsou východiskem pro vlastní řízení průběhu procesů v podniku. Pomocí nástrojů workflow lze řídit průběh procesů na základě definované posloupnosti provádění jednotlivých funkcí, které jsou realizovány jednotlivými programy standardního nebo aplikačního softwaru. Průběh zpracování podle podnikových procesů lze pak monitorovat a pomocí analytických postupů vyhodnotit údaje pro optimalizaci procesů. V některých složitých procesech, jako jsou např. bankovní nebo pojišťovací procesy, umožní teprve reálné procesní charakteristiky objevit možnosti jejich zlepšení.

(4) Process Management

Je zřejmé, že mnoho podniků nezná a tím pádem ani neanalyzuje náklady či spotřebovaný čas průběhu svých procesů. Málokterý podnik zná např. náklady potřebné na vyřízení zakázky od poptávky přes nabídku, objednávku až po vlastní dodání výrobků nebo služeb či náklady na objednávání materiálu apod. Process management nabízí soustavu metod pro analýzu a rozbor efektivnosti průběhu celistvých podnikových procesů.

Příklad vyjádření procesu „Přípravy a průběhu potenciálního zákazníka u obchodní firmy“ v systému ARIS Toolset dokumentuje obr. 1.6 [Zdroj: Vyleťal 2006].

Reeginnering podnikových procesů s sebou přináší zejména tyto efekty:

· sladění podnikových procesů s cíli a záměry jeho vedení,

· dosažení ekonomických a obchodních efektů (zkrácení systémové doby odezvy – reakce podniku na požadavky zákazníků a partnerů, zkrácení průběžné doby zakázky atd.),

· vytvoření podkladů pro realizaci organizačních změn,

· vytvoření dokumentace pro systémy jakosti a příslušné certifikace (ISO atd.),

· změny průběhu procesu, vyhledávají se místa přerušení optimálního průběhu,

· změny organizační příslušnosti a kvalifikace pracovníků za účelem zlepšení průběhu celého procesu,

· snížení počtu dokumentů vedoucí ke zjednodušení a urychlení toku dokumentů a dat,

· zavedení nových výrobních zdrojů a informačních technologií vedoucích ke zlepšení funkcí procesu.

Na druhé straně je nezbytné si před reengineringovými projekty uvědomit i některá rizika. BPR projekty vyžadují aktivní účast většiny pracovníků podniku, musí se však zajistit jejich kvalitní příprava v oblasti procesního modelování, což může narážet na časové nebo finanční bariéry. Pro projekty BPR je nutné volit i adekvátní nástroje – pro specialisty specializované modelovací nástroje, ale následně je nutné zajistit dostupnost výsledků projektu uživatelské sféře, např. cestou řízení pracovních toků, webovských aplikací apod.

31


32


Shrnutí kapitoly

· Požadavky na podnikovou informatiku lze formulovat v těchto hlavních oblastech – v poskytované funkcionalitě, ve zkvalitnění a racionalizaci podnikových procesů, dosahování nových ekonomických a mimoekonomických efektů, disponibilitě dat a dalších zdrojů, zvyšování kvalifikace pracovníků, dosahování přiměřených nákladů na informatiku.

· Obsah podnikových informačních systémů tvoří data jako předmět zpracování, funk-ce, resp. funkcionalita IS/ICT a podnikové procesy, které informatika podporuje.

· Obsahu informačního systému a velikosti podniku musejí odpovídat aplikace, tech-nologie a služby informatiky.

· Data v rámci informačního systému jsou hierarchicky strukturovány – na jednotlivé znaky, položky, záznamy, soubory dat.

· Kolekce vzájemně souvisejících souborů dat se chápe jako báze dat.

· Existují dva přístupy k organizaci dat – tradiční, kdy báze dat je tvořena samostatnými soubory, a databázový, kdy báze dat (databáze) je tvořena vzájemně integrovanými, provázanými soubory dat.

· Funkce představuje statický pohled na obsah informačního systému, funkcionalita je hierarchicky uspořádaný souhrn poskytovaných nebo plánovaných funkcí.

· Kategorizace funkcí z hlediska operací s daty zahrnuje transakční funkce (pro vytvá-ření a aktualizace datových bází), analytické a plánovací funkce, speciální, správní a provozní funkce (archivace a zálohování dat, správa číselníků apod.).

· Proces se chápe jako množina na sebe navazujících činností, které ze vstupů vytvářejí výstup a váží na sebe zdroje.

· Procesy lze členit podle různých hledisek, např. podle významu – základní, podpůr-né, řídící, podle vztahu k subjektům – interní, externí atd. Reengineering procesů představuje jejich přehodnocení a rekonstrukci s cílem zdokonalení jejich kvality, poskytovaných služeb a rychlosti, snížení nákladů a zejména zlepšení výkonu, pro-duktivity a konkurenceschopnosti celého podniku.

Klíčová slova

informatika podniková informatika

informační systém IS informační a komunikační technologie

ICT data

soubor dat položka

záznam báze dat

databáze klíč

funkce funkcionalita

proces procesní model

Business Process Reengineering (BPR)

33


Kontrolní otázky, cvičení

1) Jaké jsou hlavní nároky na současné informační systémy? Zhodnoťte jejich naplnění z pohledu své praxe.

2) Jak lze vyjádřit základní strukturu dat v informačním systému?

3) Co je principem databází, zejména relačních databází?

4) Jak se rozlišují vazby mezi daty a co je jejich smyslem?

5) Co je funkce a funkcionalita v informačním systému, jak se obvykle vyjadřují? Uveďte příklad na vybrané oblasti informatiky ze své praxe.

6) Jak lze funkce informačního systému kategorizovat? Uveďte příklady jednotlivých typů funkcí.

7) Co se rozumí procesem, jaké jsou podstatné charakteristiky procesů?

8) Jaké kategorie procesů lze v podnikové informatice rozlišovat? Uveďte příklady ze své praxe.

9) Jaké lze očekávat ekonomické i mimoekonomické efekty spojené s realizací proces-ního reengineeringu?

10) Kde jsou možnosti optimalizace podnikových procesů? Uveďte příklady ze své praxe.

11) Jaké nástroje jsou k dispozici pro podporu dokumentace procesů a procesního reen-gineeringu? Uveďte příklady a jejich výhody.

12) Nakreslete schéma vybraného procesu ze své praxe a uveďte jeho základní charakte-ristiky.

13) V případě, že se váš podnik bude připravovat na procesní reengineering – navrhněte, jak budete v tomto projektu postupovat.

INFORMAČNÍ SYSTÉMY A TECHNOLOGIE · 20 Kapitola 1 Edice učebních textů Informační systémy...

Documents

Transcript of INFORMAČNÍ SYSTÉMY A TECHNOLOGIE · 20 Kapitola 1 Edice učebních textů Informační systémy...