informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis...

16
informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu V protofanouškovském období mě jako většinu for- movala četba pravých knih v pravou dobu, co si vzpomínám, tak velký vliv měl Souček: Cesta sle- pých ptáků, Běhounek: Robinsoni vesmíru a anto- logie IŽ Stvořitelé nových světů, která obsahovala i stručné dějiny žánru a hlavně doporučenou knihov- ničku, do které jsem si tužkou maloval značky (četl jsem, určitě musím sehnat apod.). Ke knižním zážit- kům patří i jedna vzpomínka – učitelka na základní škole jednou nabízela ke koupi antologii vědecko- fantastických povídek (tak se tomu tenkrát říkalo), měla ji tuším dvakrát. Hned jsem projevil zájem a tak jsem se stal majitelem legendární sbírky Těžká planeta s komentáři od I. Asimova. Ještě bych měl zmínit dva faktory, které mě v onom období konce 70. let ovlivnily – prvním byla rocková SF opera Dialog s vesmírem skupiny Progres 2 (strýc byl v kapele baskytarista, takže to bylo v rodině), kte- rou jsem ovšem znal pouze z LP (= dlouhohrající gramofonové desky) a přidruženého EP (což byl del- ší singl), na návštěvu rockových koncertů jsem byl ještě příliš mladý, v koncertní podobě jsem zažil až jejich poslední SF projekt Mozek, ale to bylo mno- hem později. Druhý faktor byla sbírka známek. Na základní škole v patřičném období sbíral známky každý a dle vkusu a osobních preferencí se brzy kaž- dý na něco specializoval, což bylo i výhodné kvůli výměně toho, co nesbírám, za to, co sbírám. Ve všech stáncích PNS byly k dostání obálky s prů- hledným celofánovým oválem, ve kterých se prodá- val náhodný výběr známek, pocházejících ze spřáte- lených zemí (exotiku zastupovalo Mongolsko, Kuba a arabské státy), vždy s jedním tématem. Pamatuji si, že jedním ze základů mé sbírky byla právě taková obálka na téma kosmos, kterou mi koupili rodiče (myslím, že to dokonce byl jejich náhodný výběr, mně jako většině záleželo hlavně na tom, aby ty známky byly hodně barevné). V době navštěvování gymnázia jsem zaregistro- val pár zmínek o fandomu a conech, hlavně díky to- mu, že jsem začal navštěvovat naši místní knihov- nu, kde jsem si doplňoval četbu dle onoho seznamu ze Stvořitelů nových světů a přitom si začal půjčovat i některé časopisy se stopami SF. Také si vzpomí- nám na nějaký článek o Parconu v Pardubicích, kte- rý jsem s úžasem četl v Mladém světě. Přirozeným pokračováním pak byla epizoda při přijímačkách na vysokou školu, jejichž součástí byl i pohovor z či- novníkem SSM (= Socialistický svaz mládeže pro šťastné nepamětníky). Když se ptal, jak se aktivně zapojím, prohlásil jsem, že vstoupím do sci-fi klubu, protože u takové školy jako Vysoké učení technické jsem automaticky předpokládal jeho existenci. Z je- ho rozpačitého mumlání vyplynulo, že jsem zjevně vyhmátl slabinu v jejich zájmově-angažované čin- nosti. Pak nastal prosinec 1987 a při řeči se spolužá- kem o sci-fi se ukázalo, Marvin: Můj vstup do fandomu 1 Čtenářův průvodce po Interkomu 2 Akademie SFFH – soutěž národů 2 Hvězdný bulvár 3 Jak Virimith ke SF přišla 6 Hrůza v Nár-tech-muzeu 6 Jak vzniklo SF muzeum 7 Eganovské variace 8 Umelá inteligencia – vedľajšia postava filmu? 9 Časem s vědou: Z milníků poznávání – astro-fyzikální červen 12 Sergej Lukjaněnko: Spektrum 12 DOGMA 13 Stopařův průvodce po Galaxii – verze čtvrtá: Film 13 TREST SHŮRY 14 Mezi evolucí a apokalypsou 15 KNIHKUPECTVÍ ČÁSLAVSKÁ alias SEQOY alias U HRUBIÁNA 16 OBSAH Pokračování na str. 5

Transcript of informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis...

Page 1: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

informačníservis

fandomu6/2005

Marvin: Můj vstup do fandomuV protofanouškovském období mě jako většinu for-movala četba pravých knih v pravou dobu, co sivzpomínám, tak velký vliv měl Souček: Cesta sle-pých ptáků, Běhounek: Robinsoni vesmíru a anto-logie IŽ Stvořitelé nových světů, která obsahovala istručné dějiny žánru a hlavně doporučenou knihov-ničku, do které jsem si tužkou maloval značky (četljsem, určitě musím sehnat apod.). Ke knižním zážit-kům patří i jedna vzpomínka – učitelka na základníškole jednou nabízela ke koupi antologii vědecko-fantastických povídek (tak se tomu tenkrát říkalo),měla ji tuším dvakrát. Hned jsem projevil zájem atak jsem se stal majitelem legendární sbírky Těžkáplaneta s komentáři od I. Asimova. Ještě bych mělzmínit dva faktory, které mě v onom období konce70. let ovlivnily – prvním byla rocková SF operaDialog s vesmírem skupiny Progres 2 (strýc bylv kapele baskytarista, takže to bylo v rodině), kte-rou jsem ovšem znal pouze z LP (= dlouhohrajícígramofonové desky) a přidruženého EP (což byl del-ší singl), na návštěvu rockových koncertů jsem bylještě příliš mladý, v koncertní podobě jsem zažil ažjejich poslední SF projekt Mozek, ale to bylo mno-hem později. Druhý faktor byla sbírka známek. Nazákladní škole v patřičném období sbíral známkykaždý a dle vkusu a osobních preferencí se brzy kaž-dý na něco specializoval, což bylo i výhodné kvůlivýměně toho, co nesbírám, za to, co sbírám. Vevšech stáncích PNS byly k dostání obálky s prů-

hledným celofánovým oválem, ve kterých se prodá-val náhodný výběr známek, pocházejících ze spřáte-lených zemí (exotiku zastupovalo Mongolsko, Kubaa arabské státy), vždy s jedním tématem. Pamatujisi, že jedním ze základů mé sbírky byla právě takováobálka na téma kosmos, kterou mi koupili rodiče(myslím, že to dokonce byl jejich náhodný výběr,mně jako většině záleželo hlavně na tom, aby tyznámky byly hodně barevné).

V době navštěvování gymnázia jsem zaregistro-val pár zmínek o fandomu a conech, hlavně díky to-mu, že jsem začal navštěvovat naši místní knihov-nu, kde jsem si doplňoval četbu dle onoho seznamuze Stvořitelů nových světů a přitom si začal půjčovati některé časopisy se stopami SF. Také si vzpomí-nám na nějaký článek o Parconu v Pardubicích, kte-rý jsem s úžasem četl v Mladém světě. Přirozenýmpokračováním pak byla epizoda při přijímačkáchna vysokou školu, jejichž součástí byl i pohovor z či-novníkem SSM (= Socialistický svaz mládeže prošťastné nepamětníky). Když se ptal, jak se aktivnězapojím, prohlásil jsem, že vstoupím do sci-fi klubu,protože u takové školy jako Vysoké učení technickéjsem automaticky předpokládal jeho existenci. Z je-ho rozpačitého mumlání vyplynulo, že jsem zjevněvyhmátl slabinu v jejich zájmově-angažované čin-nosti.

Pak nastal prosinec 1987 a při řeči se spolužá-kem o sci-fi se ukázalo,

Marvin: Můj vstup do fandomu 1Čtenářův průvodce po Interkomu 2Akademie SFFH – soutěž národů 2Hvězdný bulvár 3Jak Virimith ke SF přišla 6Hrůza v Nár-tech-muzeu 6Jak vzniklo SF muzeum 7Eganovské variace 8Umelá inteligencia – vedľajšia postavafilmu? 9

Časem s vědou: Z milníků poznávání –astro-fyzikální červen 12Sergej Lukjaněnko: Spektrum 12DOGMA 13Stopařův průvodce po Galaxii – verzečtvrtá: Film 13TREST SHŮRY 14Mezi evolucí a apokalypsou 15KNIHKUPECTVÍ ČÁSLAVSKÁ alias SEQOYalias U HRUBIÁNA 16

OBSAH

Pokračování na str. 5

Page 2: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/20052

Čtenářův průvodce poInterkomu

K obsahuUzávěrka se blíží a zase to vypadá, že mou preferovanou rubriku Jak jsem k SF při-

šel mohu už trvale přejmenovat na Jak jsem k SF přišla. Copak je president jediný chlapve fandomu, který už se vyrovnal s ukončením zimního spánku, psal jsem rezignova-ně, když mi poslal své scifistické kurikulum Marvin. Takže alespoň v Brně se už pro-bírají...

Milovníci filmu si přijdou na své v navrátivším se Dogmatu a recenzi Stopařovaprůvodce od Romana Paulíka.

Na straně patnáct najdete poslední upoutávku na letošní Parcon v Chotěboři,když nic neselže, najdete v tomto čísle i vložený leták s pozvánkou na tuto vrcholnouudálost scifistického roku.

BlahopřáníPo Jirkovi Vlčkovi (vydavateli Líhně), Vaš-

kovi Pravdovi (pořadateli Festivalu fantazie)a ještě předtím Martinu Gilarovi, který, pokudse náhodou neobjeví v ČR, asi bude chybětpři vyhlašování vítězů CKČ, se nám úspěš-ně rozmnožil i náš redakční spolupracovníkPetr Habala (povšimněte si, že dcera Eliškamá větší háro než tatínek). Až na Martinavšichni jmenovaní obohatili (za vydatnéhopřispění svých manželek) svět o dcery a toje také dobře; sleduji-li současné dění vefandomu, jsou to právě ženy a dívky, kdopřispívá větším dílem práce pro fandom (apro mně také:-). Zdeněk Rampas

INFORMAČNÍ SERVISČESKOSLOVENSKÉHOFANDOMUčíslo 6/2005 (221)

Adresa redakce:INTERKOMLetecká 6, 161 00 Praha 6, ČR

tel.: +420 233 312 003v prac. době +420 224 239 645fax: +420 233 313 093e-mail: [email protected]://ikarie.cz/interkomhttp://interkom.scifi.cz

Šéfredaktor:Zdeněk Rampas, MCL

Redakční kruh:Richard Klíčník a Jan MacháčekS korekturami pomohl Jan Vaněk jr.a Michaela

Autoři tohoto čísla:Filip Gotfrid, Ondrej Herec,František Houdek, Pavel Houser,Denisa Kera, Richard Klíčník,Roman Lipčík, Marvin, Pagi,Roman Paulík, Václav Pravda,Zdeněk Rampas, MichaelaRampasová, Veronika Rychlá,Jan Vaněk jr.

Sponzoři tohoto číslaJirka Doležal

Vychází nepravidelně.Uzávěrka tohoto číslabyla dne 12.8.2005

ISSN 1212-9089

Všechny články a recenze© INTERKOM

Akademie SFFH – soutěž národů05 04 03 02 01 00 99 98 97 96 Suma Firma

27 34 29 18 16 16 9 3 10 8 170 Laser / Laser-Books12 5 11 17 7 14 17 7 6 16 112 Polaris

8 0 0 0 9 1 4 2 5 3 32 Leonardo8 1 1 0 0 0 0 0 0 0 10 Pevnost5 3 5 7 1 3 3 9 9 9 54 Ikarie5 20 10 0 0 0 1 0 0 0 36 Triton5 1 0 0 0 3 4 0 0 0 13 Milenium Publishing3 7 7 21 10 16 10 27 6 5 112 Talpress2 4 12 5 3 9 1 7 11 1 54 KJV / Poutník2 1 3 11 4 7 0 0 0 0 28 Straky na vrbě2 7 5 0 4 3 1 1 0 0 23 Beta – Dobrovský1 0 1 2 2 0 0 1 0 0 5 Knižní klub1 1 1 0 0 1 0 0 0 0 4 Mladá fronta1 1 1 0 1 7 7 6 6 3 33 Nová vlna1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 Wolf Publishing1 2 0 10 5 1 0 0 0 0 19 Albatros1 1 1 2 5 0 0 0 0 0 10 Fantom print1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Epocha1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 BB art

....................................................................................................................

Page 3: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005 3

fandom

Hvězdný bulvárDementiNení pravda, jak v IK

4/2005 napsal Radim Kas-telán, že na Eroticonu nejvícslintal Gotfrid, naopak jepravda, jak dokazuje jehofotografie, že nejvíc slintalRichard Klíčník.

Z Eroticonu

Vysvětlivky: ● Praha (nepo-depsané ZR), ■ Brno,▲jinde

● 25. května se Pagi loučí s otročinou na Sardenu, ale rozhodnějej neopouští, pouze už nebude jeho starostí číslo 1.■ 26. května jsme díky kuponům na slevy šli netradičně do kinave čtvrtek. Navštívili jsme hromadně Star Wars – Epizodu III avolili jsme verzi s titulky. Recenze tento díl chválily jako nejlepšíz nové trilogie, to je sice pravda, ale ve srovnání s jakoukoli epi-zodou klasické trilogie stejně neobstojí. Politické intriky jsou si-ce celkem věrohodné, ale také nudné, zvláště ve srovnání s kla-sikou (kde zase nebyla politika žádná, role byly jasně dané).■ 27. května byly ve Whiskyshopu v Brně k ochutnání Benriach12,16 a 20 letý, Benriach Heart of Speyside a peated „Curiosi-tas“. Bylo to v takové kavárničce vedle Whiskyshopu, hrálnám k tomu skotský dudák. Přišlo asi 16 lidí, nejen z Pochmur-né neděle, vstupné bylo 100 korun. Tato palírna původněvznikla počátkem minulého století, v šedesátých letech všakčinnost ukončila a sloužila jako výrobna sladu pro Longmorn.Počátkem osmdesátých let však byla opět vzkříšena, přejme-nována a začaly v ní zrát první sudy. Palírna patřila pod kanad-ský koncern Seagrams. V roce 2004 palírnu koupilo konsorci-um nezávislých vlastníků, které obnovilo zašlou slávu palírny.Příjemně naladěni nejen z whisky, ale i z výborných palačinekjsme odcházeli někdy okolo deváté večer.■ 28. května se konal u nás na zahradě Piš-Tro-Con. Obě osla-venkyně si kromě zahrady u mě objednaly i hezké počasí, tak-že nebe bylo vymetené. První příchozí dostali jednotný koktejlna uvítanou, pozdní hosté si mohli i vybrat jeden ze čtyř nabíze-ných. Za příjemného klábosení, pojídání a popíjení jsme se do-pracovali k večeru, kdy nás napadlo konečně dát dary oběmaoslavenkyním. HT dostala jako kolektivní dar 15 letý Mortlacha Piškotka whiskový likér Drambuie (se smetanou a ledem vel-mi pitelný). Také se už dost ochladilo, aby se mohlo začít grilo-vat. Pak se více setmělo a najednou se všichni zdvihli a bylipryč. Mile mě později překvapilo, že přitom odnesli lavičku dopředzahrádky a dokonce i vyklidili z ledničky ty hory jídla, kte-ré nanosili a které jsme rozhodně nemohli sníst. Kromě toho,že Doktor rozsedl zahradní židli, proběhla celá akce v pohodě.

Marvin

▲28. května proběhlo na prostějovském letišti tandemopadá-kové setkání pod vedením Michala Třísky z klubu Futurum Olo-mouc. Dále si skočili Lenka Turečková a Jirka Šolc, Jarek Mos-tecký a Viktor „Koši“ Dražný. Podle nadšených reakcí přítom-ných se akce určitě bude opakovat, nejspíš příští rok ve stej-nou dobu. Jarek Mostecký● 30. května v Krakatitu jen na chvilku, Filip je po nemoci, do-konce v IK 5/2005 vypouštíme Dogma. Naštěstí Roman Pau-lík v pravou chvíli posílá rozbor SW3.● 1. června po opravdu dramatické pauze rozjel Pechy Sarden.Zdá se, že půjde o týdeník, konkrétně středečník.● 2. června jsem zašel za Danielou Kovářovou do jejího praž-ského působiště v České advokátní komoře, mají tam mocpěkné prostory, využitelné i na nějaké kultivovanější SF akce.Odpoledne v Krakatitu nacházím Dárečka (připomíná mi tašku,kterou mu dlužím od Akademie), Milana Fibigera, zve mě nakoncert jejich skupiny Karel Gott Cover Band, Editu Dufkovoua Dášu Krásnou, navzájem se trápíme návrhy obálek pro Para-lelní svety. Od Toma Němce dostávám novou Pevnost s člán-kem o Akademii. Dost se mi líbila, ale něco také ne.

Líbilo se mi, jak rychle a rozsáhle dokázali reagovat na Aka-demii. A fotka potomka P. Neomillnerové, an žužlá akademic-kého mloka, mi připadla velice trefná a na místě, zvláště kdyžjsem viděl, jak k tomu zcela nenaaranžovaně došlo.

Ale hned editorial D. Hartmana vedle ní mi přišel děsný, anine v tom ikarijském stylu, ale obraty o času zklidnění, kdy jetřeba setřást ze saka veškerý kvas města, protože jako stádopřerostlých dětí proběhlo vyhlášení cen Akademie, ty byopravdu čtenáři s jemnější psychikou (pravda, takoví asi Pev-nost nekupují) nemuseli rozdejchat.

Tahle nedbalost nebo snad podbízivost p. t. čtenářstvu senejspíše objevuje i v docela dobrém článku o udělování cenAkademie, ten obsahuje dokonce všechny nominace (aby sevzdala čest konkurenci a zároveň vynikla hodnota vítězství :-).Nicméně popisu smradu z pečených klobás je tam věnovánovíce místa než skutečným informacím.

Článek je zakončen výtkou, že Akademie není dost propa-gována, něco podobného jsem si pak přečetl v Ikarii. Pevnostalespoň pochopila, že jediný způsob, jak se pomocí Akademiezviditelnit, je propagovat ji a nejlépe tak, aby její „sláva“ dopa-dala i na propagátora samého.

Brumlání, že se Akademii nedaří prosazovat SF v maso-vých médiích, zní podivně hlavně od novinářů a vydavatelů,v jejichž zájmu (i finančním) je využívat existence Akademiek sebepropagaci. Je poměrně komické chtít po lidech, kteříjsou dost vytížení organizačním zajišťováním Ceny Akademie,aby ještě vymýšleli a realizovali propagaci jejich knih a časopi-sů. Za těch deset let pokusů už snad každému mohlo dojít onojednoduché Propaguj Akademii, propaguješ tím i sebe.● 6. června se v RUR ukázal po návratu z Německa Honza Ma-cháček. Vyšla nová Ikarie s popletenou znakovou stránkou(zase spousta norských písmen) a s velmi užitečným testemna zjišťování poruch erekce. Představuji si některé (zatrpklé azrzavé) knihkupce, jak je po nocích tajně otvírají a přikreslujík nim čárky, aby vylekali co nejvíce obtížných zákazníků.

Richard Klíčník (foto: F. Gotfrid)

Page 4: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/20054

bulvár

■ 6. června jsme zašli do Špalíčku na Stopařova průvodce poGalaxii. Díky spíše negativním ohlasům jsem měl očekávánínastavena dosti nízko a byl nakonec mile překvapen. Bylo topříjemné a výhrady jsou spíše dílčí, např. kulatý design u Mar-vina mi nesedl, ale zvykl jsem si na něj. Vlastně bylo docela po-zoruhodné, jak málo to byl hollywoodský film, zvláště na adap-taci. Marvin

● 7. června ráno zaběhnu s Richardem Podaným (věnoval minového Chucka Palahniuka) do Tritonu a pak zbytek dne trá-vím na Fóru digitální fotografie. Měli jsme na stánku 21 palco-vý tablet-monitor se software Corel Painter IX. Když to uvidělMartin Zhouf, popadl nástroj airbrasch (americká retuše) a i sezaučením během hodinky nakreslil první obrázek. Úplně tomupropadl a odcházel s odhodláním schrastit cca sto tisíc (bezdaně a počítače:-) a věc si pořídit. Když uvážíme, že ušetří nabarvách a papíru, může to dost brzy vydělat zpátky. Zastavil sei Ondřej Neff, měl na fóru přednášku, a udělal pár fotek. Jinakse ze scifistů na fóru objevil jen Pavel Kočička (MF), ovšem ne-byl jsem se podívat u stánku HP. (VP tam ale asi nebyl, za-slechl jsem něco o porodnici :o)● 9. června se v Krakatitu dovídám, že u Pravdů opravdu majíradostnou událost v podobě dcery Kateřiny (cca půl metru a3,5 kg), blahopřejeme (a už se těšíme, jak za pár let bude Vašekmuset od Kateřiny odhánět týpky, jako byl zamlada on sám).

Pak mě zase zahákovali Edita Dufková a Honza Kovanic,nic jim nikdy neslibujte, dovedou být pěkně neodbytní.■ 9. června se konal v Brně Den splněných přání, takže občanéměli zpřístupněny některá místa jinak běžně nedostupná. Částfandomu se rovněž přidala, ale já byl nachlazený, takže jsempozději jen zaslechl něco o kryptě pod Petrovem, Kapucín-ských zahradách a stížnost HT, že ji donutili vylézt na věž.

Marvin● 10. června jsem v TV zahlédl Ladislava Sommera z Ostravy,nedávno vydal v Leonardu SF thriller Ti druzí (nebo nějak tak)já si ho pamatuji ještě jako polovinu autorské dvojice L. Som-mer – Nataša Krejčí (porotce I. Kmínek tehdy poznamenal naokraj rukopisu povídky Ach, mít tak robota, že počet pravopis-ných chyb přesáhl únosnou míru), pak jsem jej zahlédl na jed-nom conu, kdy se nějak nešťastně pokoušel vstoupit do rozho-voru Zdeňka Volného s Ondřejem Neffem, který jej na místě

zpucoval za nedostatek zdvořilosti. A teď jej vidím, jak říká, žeseděl u vedlejšího stolu v restauraci, když Dalík a Večerek roz-mlouvali s Kořistkou, a zaslechl slova deset miliónů.■ 11. června se jen tak z čista jasna u Záviše uspořádala akcepokřtěná na místě na ScotchCon. Bezmála při ní padl rekordz Dojížďaconu v počtu skotských a jídla bylo tentokrát tak ako-rát. Hudební kulisu představoval tentokrát Barel Rock (Záviš sikoupil jejich CD na koncertě), soundtrack z Trháku a folklór.Kolektivní odchod nastal tentokrát v celku brzy, okolo desáté.

Marvin● 13. června jsme se místo v RUR sešli v Letecké. Původnějsme měli hrát petanque, ale Filip uvěřil předpovědi počasí abál se, že by mu zmokly koule. Když po několika zahřměníchokolo devatenácté hodiny zase vyšlo slunce, zanechali jsmeochutnávání donesených i domácích lahůdek a našli si náhrad-ní program v podobě šipkového turnaje. Jitka, skoro čerstváing., ještě nezapomněla luštit návody, uvedla do funkčního sta-vu elektronický terč a naprogramovala hru 311. Zpočátku sezdálo, že jasným favoritem turnaje bude Filip, i když i Bí jedenčas vedla o několik délek, zajímavým stylem bojovala JanaŠturmová, levou rukou zasahovala terč a pravou okolostojící,Honza Vaněk jr. zase bodoval postojem a stylem, který jasnědemonstroval, jak by asi házel šipky R2D2 (je to doufám tenhumanoidní z dvojice elektronických komiků SW?). Pak se aleukázalo, že počáteční Filipovo vyhrání bylo jen zdvořilostnígesto hostitele a zbylé tři zápasy vyhrál president.● 16. června dopoledne jsem v Tritonu nafasoval recenzní vý-tisky Strugackých a pokračování nedoceněné Sabriel Lirael.

Odpoledne v Krakatitu absentoval Tom Laser Jirkovský,v tom blázinci jsem se ani nestihl zeptat Jany Radoušové a onanaopak asi myslela, že jsem informován. Až když jsem telefo-noval Jolaně, že v sobotu pořádáme večírek u příležitosti Klí-mových v Praze, a tato mi řekla, že je v Polsku, tak mi docvak-lo, kde asi oba jsou. (Na velkorysost Jolaniných výmluv prostěnemám a nikdy mít nebudu.) Jsem zvědav, zda konečně osvých cestách pošlou do IK cestovní zprávu.

Po zbytek večera jsme probírali Cellindřiny problémy s Pas-calem, úžasné triko Roberta Rameše ve stylu pozdního SouthParku, Jan Patrik Krásný mi „poděkoval“ za mé názory na plo-ché monitory a jejich nevýhody, se kterými jsem se svěřil jehoženě Dáše, která pak tyto nedostatky začala shledávat na no-vém monitoru, který jí věnoval k narozeninám :-), zastavil se išťastný otec Vašek Pravda, kterému jsme hromadně i jednotli-vě blahopřáli k dceři.

S Egonem jsme probírali historickou literaturu vydávanouv Tritonu a to mu nějak připomnělo, jak se pokoušel dojednats nějakou katolickou organizací spolupráci na odboji proti ko-munistům. Na jeho argument, že jde o jejich společného nepří-tele, dostal odpověď, že komunismus není nijak významnýprotivník, to s ariány byla jiná práce, boj s nimi trval skoro polo-vinu tisíciletí. Pozoruhodně prorocká slova.● 17. června jsem byl protažen výstavou Václava Špály v NG,nezmiňoval bych se o ní (málo co má k SF dál), kdyby jedenobraz nepředstavoval Pyšely (F. Gotfrida). Doufám, že je pečli-vě udržují v zachyceném stavu :-).

Martin Zhouf (foto: O. Neff)

Page 5: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005

fandom

5

Odpolední večírek● 18. června jsme po dlouhých šesti měsících uspořádali odpo-lední večírek pro Martina a Vilmu Klímovi. Z pravidelných ná-vštěvníků byla sice Jolana v Polsku, Franta Novotný tuším ně-kde v Anglii (nebo na moři) a Netopejr musel vyvézt Katrin najejich sázavskou chatičku, ale i tak se nás sešlo asi jedenáct,děti a psy nepočítaje.

První dorazila Sanča Fülle (z Jižního města) a pak hned Klí-movi (z Brna), ostatní pak nepřímo úměrně vzdálenosti, kterouměli překonat. Vladan Rámiš (nedávno jsem mu vydal knihu,nedejte si jí ujít, pokud vás berou Organizační složky podnikůse zahraniční účastí :-) dovezl Jani-šovy, Viktor se pomalu mění v je-zevce neopouštějícího svou Hanič-kou stále zútulňovanou noru, ale jakpravil, když Klímovi zavelí, já příjdu,pak přijel ještě Honza Vaněk jr., Bid-lo, Cellindra, Richard Klíčník se Zu-zanou, teď hned nevím, zda už ji ně-kdy nepřivedl :-).

Vilma si prohlédla a (až na je-den) určila všechny mé vzácné sukulenty, které nosím z okrajemístní nepovolené skládky, jako Rozchodníky (divoký, podiv-ný, velký, malý, zarputilý a žlutý, nebo tak nějak).

Viktor chválil „Naprosto osvětleno“ od Jonathana SafranaFoera, protože to pěkně přeložil Richard Podaný, Honza Vaněkjr. to zase haněl, asi proto, že to četl (a Šumař na střeše muproti tomu připadal jako drsný neorealismus :-). Došlo i na ja-ponská a dálně východní témata, jen na viktoriánské ctnostinějak ne. Ale léto teprve začíná. Zdeněk Rampas

že náš další společný spolužák se podílí na pořádáníDraconu jako člověk přes počítače (tím se v té doběmyslily stroje typu Amiga nebo Atari). Slovo daloslovo a tak jsme se rozhodli proniknout díky zná-mosti na Dracon. Na místě samotném panoval cha-os, spolužák nezvěstný a celé to fungovalo ještě nabázi známostí a tvářilo se jako uzavřená akce (aspoňnám nesmělým se to tak jevilo), takže jsme se z Bys-trce vrátili domů. Tento neúspěch mě přiměl k zá-vazku, že toto se už nebude nikdy opakovat, a hnedjsem napsal na jednu ze tří adres brněnských sci-fiklubů, které jsem měl díky rubrice Fanfan v časopi-se Zápisník. Sci-fi klub If mě zdvořile odmítl jakožtoklub prakticky rodinný a odkázal na klub NYX (cožbylo na mém seznamu číslo 2, zbýval pak už jen AF167). Na dopis mi odpověděl nějaký Mikuláštík azval mě na sudé úterý v měsíci do objektu OKVS(Obvodního kulturního a vzdělávacího střediska) naulici Šelepova č.1. Tak jsem v prosinci 1987 přišel,po menším kroužení ulicí objevil v parku uprostředčíslo 1 a přítomných fanů se zeptal na Mikuláštíka.Jeden tam byl, i když jiný, než se kterým jsem si do-pisoval, ale Pavel si mě zapsal do seznamu a tak

jsem si začal půjčovat z knihovničky fanziny (prvníbyl slovenský Pollux). Po půl roce jsem se, hned jakto šlo přihlásil na nejbližší Parcon, což u staršíchčlenů vyvolalo překvapení, ale ukázalo se, že Par-con 1988 v Ostravě nemá žádné zásadní omezeníkapacity a nejsou tudíž žádné kvóty míst na klub.Z Parconu samotného mi utkvělo několik zážitků,jacísi fanové zákládající dohromady s mým spolu-bydlícím na pokoji Nonparcoran klub, zatímco jájsem nechápal, jak někdo může vymýšlet ptákovi-ny, když je ještě stále nějaký program, a odebral sena video, kde jsem seděl ve skříni a sledoval Battles-tar Galacticu v polštině. Následující den se mi splniltajný sen, kdy se náhle na nástěnce objevil plakátKáji Saudka, na kterém bylo připsáno, že od jistéhodiny na jistém pokoji bude ke koupi comics Ar-nal. A tak jsem si vystál frontu, zakoupení mi bylovyznačeno na visačku (aby nikdo nešel dvakrát adostalo se na co nejvíc zájemců) a stal se šťastnýmmajitelem tohoto úžasného díla. Po návratu ze své-ho prvního Parconu jsem si v duchu slíbil, že pokudto půjde, zúčastním se každého budoucího Parconu,a zatím se tím řídím. Marvin

Greg EganPavel Houser na můj nátlak přečetl po letech znovuAxiomat a ve své úvaze na straně osm si všímá jednéstránky Eganova díla, totiž jisté aliterárnosti, kte-rou sdílí například s J. L. Borgesem, jediným auto-rem, se kterým jej lze co do intelektu možné srovná-vat. Na rozdíl od Pavla ale nacházím v Eganovi idost literárna, například když v povídce Do tmy ří-ká: V červí díře jsou základní existenční pravdy hma-tatelné. Není vidět do budoucnosti. Nedá se změnitminulost. Celý život je běh do tmy. Proto jsem tady.

Je s podivem, jak málo scifistů si uvědomuje, ja-ké mají štěstí, že mohou dýchat společný vzduchs Gregem Eganem, jediným autentickým géniem,který se v současnosti věnuje SF. Pokud se někde vevašem okolí povaluje dosud nepřečtený Axiomat,pusťte se do něho a Pavlův pozdní doslov si přečtěteaž nakonec, jinak byste mohli přijít o překvapivostněkterých point. Zdeněk Rampas

Můj vstup do fandomu (pokr. ze str. 1)

Page 6: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/20056

Jak jsem k SF (a fandomu) přišla

Jak Virimith ke SF přišlaZačalo to úplně nevinně, a sice komiksy na pokračovánív ABC. Primitivní jednostránkové příběhy, na které jsem každýměsíc čekala, a taky to bylo to první, co jsem si přečetla, jen cose mi nové číslo dostalo pod ruku. Byl to vůbec můj první styks literaturou podobného druhu a díky Abíčku za to, že publiko-valo komiksy hlavně se sci-fi tématikou. Takže mi bylo asi tři-náct a jedinou mou měsíční dávkou fantastiky byly právě tytopříběhy.

Pak přišel zlom v podobě té nejryzejší klasiky. V zaprášenéa nepoužívané knihovničce mých drahých prarodičů jsem na-šla skutečný poklad. Stařičké vydání Dvaceti tisíc mil pod mo-řem z roku... moment, podívám se... 1976 za dnes již symbolic-kou cenu 40 Kčs. Tehdy mě však mnohem víc zajímaly kouzel-né obrázky, kterými byla tato na první pohled obří bichle s ne-spočtem miniaturních písmenek vybavena. Ukořistila jsem siknihu pro sebe a vystavila na výsostném místě na poličce(hned vedle kultovních příběhů malé holčičky Zuzanky :-) asem tam si v ní listovala a jedinou mou dosud přečtenou pasá-ží byly popisky pod kresbami.

Na nějakou dobu zůstalo jen u toho, až pak jednoho dnejsem knihu vzala do ruky s cílem, že ji prostě přečtu a basta.Na můj věk obtížný úkol a problémy nastaly už při četbě počá-tečních zvěstí o pozorování Nautilu, kdy ještě nikdo netušil, coto vlastně je, a já taky ne. To jsem překonala, co jsem ale užpřekusovala hůř, byl fakt, že autor dokázal na stráncea půl popisovat ryby, které hlavní hrdina viděl zaokny ponorky v podmořské říši, a ještě je přitomzařazovat do druhů, čeledí a kdo ví čeho ještě.(Že by spisovatelova fascinace přírodními vě-dami? Možná, že až si přečtu novou knihu On-dřeje Neffa Jules Verne a jeho svět, tak buduchytřejší. :-)

Ale abychom se vrátili k nakousnutému té-matu, knihu jsem nakonec těžko horko dočetlaaž po větu „Kdo kdy změřil hlubokosti mořské?“,mají právo odpovědět na celém světě jen dva lidé:kapitán Nemo a já. A tím to haslo. Pro sci-fi na dlouhoudobu, teda u mě. SF svět se točil dál...

To už se ale dostáváme do minulosti velmi blízké, mémupatnáctému roku teenagerovského života, kdy se opět objevilyznámky nakažení brutálním virem science fiction, který se umě projevovat zhoubnými příznaky číst nebo sledovat vše, cojen trochu zavání fantastickým motivem.

S politováním oznamuji všem, kteří mají podezření na infek-ci, že tato nemoc není úplně léčitelná a použití nejtěžší vojen-ské techniky na její likvidaci jen dá podnět, aby se s ní vašefantazie spolčila. A pak už je to kombinace smrtelná, kdy, po-kud nebudete užívat pravidelně nějaký lék (jako je četba pří-slušných knih nebo sledování příslušných programů), se vevás projeví ohromný absťák a sci-fi vám bude scházet asi takjako upírovi krev. :-) Přesto nepropadejte panice!

Jako jsem jí nepropadla já a ihned po diagnostikaci jsemzahájila léčbu dávkami 15% kyseliny literaturové s příměsí

roztoku sci-fi a fantasy, obě složky po molární hmotnosti v po-měru hmotnosti vašeho těla ku zasažené části. ( Pozor! Minis-terstvo kultury varuje! Kyselina vyvolává závislost, jejíž dávkybude nutné časem zvýšit. )

Nyní je mi 17, mám za sebou nespočet přečtených knih,skoukaných filmů a mezi mé oblíbené seriály patří Hvězdnábrána a Star Trek. Všichni o mně prohlašují, že nejsem svouposedlostí normální, a kamarádka jednou, když mě přistihla,jak nedávám pozor, co mi to vypráví, řekla, že zase nejsem du-chem v tomto světě.

Nu, nejsem, co bych to zapírala, když je to pravda. Teprverelativně nedávno jsem se začala aktivněji zajímat o součas-nou domácí scifistickou scénu a už se snažím jakž takž proni-kat do jejího středu. Zda se mi to podaří nebo ne, se ještě uvidí,mám před sebou Festival Fantazie, což bude v podstatě máprvní velká akce podobného druhu a letos jsem se na ni koneč-ně odhodlala vypravit.

Tak tedy všecky cony, co jen existujete, těšte se, přicházíma budu vás drtit jeden po druhém. Můj život jakožto scifistky jeteprve na svém počátku...

Veronika Rychlá „Virimith“, dosud poměrně neznámá scifistka

Hrůza v Nár-tech-muzeuVýstavou H. R. „vetřelce“ Gigera u nás se již zaobíraly mnohéneserióznější plátky, než je tento, a mnohem fundovanější lidé,

než je autor sám. Proto mu dovolte jen malý podotek, kte-rý snad bude ku prospěchu těm, kteří váhají nad ná-

vštěvou výstavy v Národním technickém muzeu.Na rovinu: tak řečené Nár-tech-muzeum vý-

stavu nezvládlo. Za prvé neoddělilo vstupné naGigera od vstupného do muzea, takže jakkolivmáte letadla a mašinky dávno okoukané, za-platíte 130 korun čili nic. Za druhé pečlivěskloubilo termín výstavy s termínem své vlast-ní přestavby, takže občas si nejste jisti, kde

končí úchylné plastiky páně Gigerovy a začínánedokončená (čti: odfláknutá) práce českých

elektrikářů. Za třetí neudrželo popisky jednotlivýchobrazů na stejném místě, takže tu jsou dole, tu nahoře,

tu vlevo, tu vpravo – hledej, šmudlo.A konečně za čtvrté. Za čtvrté se vykašlalo na práci se

světlem a okna v hale, kam umístilo obrazy, zakrylo poloprů-svitnými modrými hadříky. Výsledkem je, že při pohledu na ob-raz umístěný proti oknům vás denní světlo částečně oslňuje,popřípadě se odráží od obrazu, takže vy běháte jak veverkav kruhu a snažíte se najít úhel, pod kterým by se kýžený obraznechal zhlédnout celý. Vlastní osvětlení je jakési provizoriumuprostřed se žlutým světlem – o reflektorech se šajnami neu-trálního světla tady asi nikdo neslyšel.

Nejsmutnější na celé věci je, že všichni blahořečí Muzeu, žepodobnou výstavu zrealizovalo, a přitom není slyšet hlasy prá-vem tvrdící, že výsledek mohl být podstatně lepší. Ale vždyťjsme koneckonců v Čechách, kde se vždycky uznávalo heslo„Pořád lepší než nic!“ a kašlalo na fakt, že: „Lepší perfektní vý-stava než těžce průměrná.“ F. G.

.....................................................................................

Page 7: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005

fandom žitý

7

Jak vzniklo SF muzeumZ nutnosti někam uložit tu hromadu věcí a papírů,které měly souvislost se SF. Nejdřív jsme se Zdeň-kem sloučili naše knihovny – resp. ta jeho pohltilamou. Dvojáky se nějak vypařily, což mě v některýchpřípadech mrzí. Ostatní písemnosti se uchovávaly,kde se dalo – v krabicích a šanonech v ubytovně,kde Zdeněk dočasně bydlel, něco u mých, něco u je-ho rodičů – pod postelí, na dně skříně… však to zná-te.

V roce 1985 jsme dostali dekret na byt v Libockéulici vedle vchodu do Obory Hvězda v domě, kterýpodle dnešních kritérií je dům rodinný, ale tenkrátse na to hledělo úplně jinak. Takže po úmrtí nájem-nice v domě, kde bydlel i můj dědeček a byl jehospoluvlastníkem, jsme si začali upravovat 1+1 bezpříslušenství. Pak se narodil Zdeněk III a zemřelmůj dědeček. Jeho byt byl takzvaně „zdravotně zá-vadný“, takže nehrozilo, že by ho národní výbor ně-komu přidělil, a my jsme se konečně mohli rozvi-nout.

Pamětníci těch nejlepších časů jistě vzpomínají,že v první místnosti visely pod stropem vedle sebevšechny čtyři parconské plakáty Houfovy tak, jakmají, nade dveřmi do druhé místnosti pak byl dvou-dílný plakát Rotreklův – takto pokryté plochy bylyčernobílé. Nad psacím stolem byl pro změnu barev-ný plakát z filmu Planeta opic, příspěvek JWP. Nadklubkami se skvěl zelený Jiránkův vtípek Naučtesvého psa chodit do práce.

Oba staré sekretáře byly napěchované příspěvkydo CKČ, Literárkami, Kmenem, Světovou literatu-rou, 100+1, materiály ze SF akcí, jejich prosklenévitrínky obsahovaly SF artefakty, mezi něž patřily:velikonoční vajíčko a la létající talíř Inky Hanušové,naivní scifoidy z dětských dřevěných stavebnic vy-robené Evou Hauserovou, později moduritový drakVilmy ještě Kadlečkové, ceny udělované redakcíSvětelných roků D. a D. Čápovými, Michal Bronecvěnoval muzeu dvě figurky imperiálních vojákůz SW, které dovezl z Maďarska, vedle ořezávátkaprovedeného jako raketoplán ležely keramicképlacky a ocenění z různých akcí.

Druhý pokoj byl využívaný spíše pro slavnost-nější setkání (i rodinné) a ovšem pro slavné SF sil-vestry v SF muzeu, výzdoba byla tedy střídmější,naproti vstupním dveřím vás uvítal jenom bemíkz plakátu Socconu.

Do tohoto muzea se každé pondělí stahovali sci-fisti. Mezi téměř každotýdenní návštěvníky patřili:Martin Ferda Hlaváč, Vilma a Martin, Petr Habala,Michael Bronec, občas JWP, Ivan Kmínek, JardaOlša jr., Ivan Adamovič, Eva Hauserová (bouřlivéoslavy první Ikarie), Tom Štipský... Podával se čaj a

co kdo přinesl, strava byla tedy téměř výhradně du-ševní :-).

Po roce 89 se SF muzeum ještě chvíli udrženo nastejné adrese, ale v roce 1991 jsme se se Zdeňkem aoběma syny přestěhovali do Ruzyně. Byt, kde jsmedosud bydleli, dostal můj bratr, byt, kde bylo muze-um, musel být asi po dalších dvou letech uvolněnspolumajitelům domu. Bohužel oba byty nebylomožné spojit, byl mezi nimi vklíněn třetí, který v tédobě nebylo možné získat, jinak bychom asi dosudpořád bydleli v Liboci.

Po zrušení muzea u Hvězdy vyvstala otázka: kams tím? Takže jsme se rozhodli k domku v Ruzyni při-stavit místnost, která se stala zčásti pracovnou,zčásti (té větší) muzeem. A to je ještě archiv ve spe-ciálně k tomu účelu přestavěném sklepě, v obývákuSF knihy třemi řadami (je to hrozné něco najít), oplakátech v obývákovém gauči ani nemluvě. Nadgaučem visí Maxonova kresba a drobnější barevnéSF obrázky, vedle dveří Rotreklovy grafiky, i naschodišti vás uvítá Rotreklův plakát.

V pracovně najdete v tomtéž starém sekretářistejné SF artefakty jako v muzeu starém, samozřej-mě přibyly nové, zbytek zaplňuje archiv Interkomů.Na plakáty moc místa není, volné stěny zdobí pouzeocenění Akademie udělené Zdeňkovi nebo Interko-mu, jeden Rotrekl a jeden filmový Vetřelec. Dalšískříň je obsazená fanziny formátu A5 brigádníky znejnovější SF generace krásně seřazenými a popsa-nými v malých archivních boxech. Sklep slouží jakoarchiv CKČ a starých časopisů. Však kvůli tomu zdeotec zrušil svou dílnu, přemístil ji do menšího po-stranního sklípku, hlavní prostor jsme nechali vy-dláždit a otec zde svařil na míru stojany a vyrobilpolice. Inu, stačíme zaměstnat celou rodinu. Aleujišťuju vás, že tykadýlka nám zatím nerostou.

Michaela Rampasová

V knize Čas budoucí čtyři technologicky su-pervyspělé rasy vesmírné Konfederace trochu podfouknouvidláky ze Země, starající se o ztracenou vartu v podobě rozpa-dající se kosmické stanice. Její velitelka Haleyová, už staršídáma, čelí blokádě nepřátelské rasy, rostoucímu tlaku, jenž sezáhy vyvrbí v ukázkovou politickou intriku, a taky nevýhodě,že vyspělejší rasy se zatím neuráčily prozradit zaostalým spo-jencům kouzlo nadsvětelného pohybu ve vesmíru. Úplně běž-ná situace pro 23. století, jak si je v prvotině, kterou v překladuMarka Čtrnácta vydal Triton, představuje australská autorkaMaxine McArthurová. Dostala za ni cenu George Turnera pro na-dějného SF nováčka. Představivost by však pro udělení cenybyla málo. Její výbor ocenil i na space operu kromobyčejně ži-votné postavy i umění, s nímž autorka vykresluje budoucnostv rámci politického thrilleru hraničícího s klasickou detektiv-kou. (Nedávno vydal Triton.) Roman Lipčík/HN

.....................................................................................

Page 8: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005

Pozdní doslov k Axiomatu nebo předmluva Luminous

8

Eganovské variaceJak jsem byl informován Zdeňkem Rampasem, uvažuje se odalším českém výboru povídek Grega Egana. Doufám, že tentobohulibý záměr bude opravdu realizován, protože v Eganověpřípadě jde o dost specifický typ literatury, jehož hlavní před-ností je, že de facto ani literaturou není...

Možná by stálo za to v této souvislosti zkusmo stanovit něja-kou dělicí čáru mezi Eganovy povídky a jeho delší útvary. Jeotázka, nakolik Karanténa nebo Město permutací vyhovujíučebnicovým definicím románu, ale přece jen v nich najdeme co-si na způsob děje či vývoj psychologie hlavních postav. Naprotitomu Eganovy povídky mi přišly často spíše jako ilustrace urči-tého problému z oblasti matematiky, logiky, kybernetiky či kog-nitivních věd. Snad by proto dokonce snesly srovnání s PanemTompkinsem v říši divů, každopádně byly extrémně chytré.

Podle mého názoru Egan ve svých nejlepších dílech umíučinit skutečně radikální řez mezi svými texty a „lidským svě-tem“. Podobně jako Borgese bychom Egana mohli prohlásit zaradikálního nepřítele psychologismu v literatuře – kde u Borge-se vystupují nekonečné řady knih lišících se jediným písme-nem či tahy babylonské loterie, tam u Egana ještě přicházíotázky řešené v rámci tvrdých věd – povídky tak ilustrují prob-lém kardinality různých nekonečen, determinismu, kolapsu vl-nové funkce, z kognitivních věd pak třeba teorii identity, přisy-pat trochu memetického žargonu...

Egan se tak ovšem neprojevuje všude, do jeho textů občasvpadne nějaká zamilovanost, vylíčení sexuální scény neboúvahy politicko-společenské, jsou však v jeho díle tím jasněslabším. Je možné, že je sem přidává jen z nutnosti na přání vy-davatelů či čtenářů, snad si ani sám neuvědomuje, v čem nej-větší přednost jeho knih spočívá. Podobně jako u Borgese sejedná o jakousi chválu odlidštění (jak Egan ostatně píše jinde,jedním z nejčastěji používaných podpásových útoků je právěobvinění z nelidskosti), respektive toho, co je za atributy lid-skosti obecně pokládáno.

Tak třeba v závěru povídky Axiomat se hrdina přiznává keslastnému pocitu, který v něm vzbudí poznání, že lidé jsou jenmaso a nemají žádnou cenu. „Chci to, co jsem cítil tu noc: Neot-řesitelné přesvědčení, že smrt Amy [hrdinova manželka] – na-tož Andersona [její vrah] – neznamenala nic víc než smrt mou-chy nebo améby, nic víc než rozbití šálku od kávy nebo kopnutído psa... Nedokážu zapomenout na ten příval radosti a úlevy achci jej cítit znovu.“

Abstrakce, která vyskakuje velice daleko ze světa běžnéhoprožívání (fuj), může mít u Egana různé podoby. V povídce Věč-ný atentátník, která mimochodem ilustruje právě vztah mezi růz-nými kardinalitami, tak třeba hrdina nakonec zjišťuje, že se jehoexistence v jednotlivých útvarech multiverza smrskla do Canto-rova prachu: „Kdo potom jsem já? Nejsem vůbec nic. Množinatřídy nula.“ Ve Vidění hledí hrdina na svého syna: „...nechápu,proč jsem si kvůli tomuto vztahu připouštěl tolik bolesti a zmat-ku. Tito dva muži si nejsou blízcí..., ale nejsou blízcí ani několikamiliardám jiných lidí. Není to důležité.“ Láska jak má být má pakna konci pasáž: „Některá část mého mozku stále vysílá podnětyk patřičným pocitům něhy, jenže dnes jsou tyto zprávy stejněsměšné a stejně neúčinné jako zápletky ve filmovém dojáku de-

sáté kategorie.“ V Učím se být sám sebou pak Egan vtipně od-povídá kritikům Turingova testu, když je celý příběh vyprávěnprávě strojem, který na konci přiznává, že k „identickému“ člo-věku stejně nic necítí, protože o jeho vnitřním životě tak jako taknemůže nic vědět. Egan však na druhé straně ukazuje, že svobo-da ve smyslu nějaké nekonformní revolty je naopak iluzivní. Po-vídka Nestabilní dráhy v prostoru lží popisuje „nezávislost“ lidí,kteří odmítají určitá pravidla. Ve skutečnosti ale sami realizujíúplně analogický algoritmus a jsou těmito pravidly (respektivebojem proti nim) neúprosně pohlceni.

Pokud to trochu domyslíme, v Eganově světě nepředstavu-je nic divného, když si do mozku zasadíme neuroimplantát ob-sahující určitou sadu názorů, pocitů, věr či pravidel odvozování– a jeho hrdinové to také zhusta činí. Že budeme nějak deter-minováni? No a co? „Někteří filozofové nepřestávají blouznit oztrátě svobodné vůle..., ale nikdy jsem nikde nenašel smyslupl-nou definici toho, co podle nich tato magická věcička kdy byla.Budoucnost byla daná vždycky...“ (povídka Deník sta světel-ných let). Skepticismus má nad ostatními vrch asi především vpoužívaném slovníku, tedy důvody, proč mu dávat přednost,jsou do značné míry estetické. „Racionalisté mají nejlepší žar-gon,“ říká hrdinka Nestabilních drah v prostoru lží.

Shrnuto, Egan je geniální v tom, že v záplavě trapných kli-šovitých keců o tom, jak nás moderní doba (technika, super-markety...) odlidšťuje, tak trochu říká: „Možná ano – ale nenínáhodou důvod to vítat?“ Není náhodou ten biologický světhromada zbytečné hmoty, atavistické biomasy, ze které se tře-ba vyvážeme díky technologiím všemožných simulací?

Já alespoň takový posun (prozatím myšlenkový) rozhodněvítám – a i proto doufám, že v češtině brzy vyjde další povídko-vý sborník napsaný australským algoritmem Gregem Eganem,texty plné abstraktních objektů a konceptů připomínajícíchBorgesovu knihovnu. Protože právě odlidštění nám umožňujese konečně začít zabývat skutečně zajímavými věcmi...

Teď ale zpět na zem. Podle mého názoru zůstává minimál-ně problém, jaká forma by s obsahem Eganových knih ladilanejlépe. Těžko se asi dočkat toho, že by Egan vycházel mimořady beletrie, nejspíš v rámci nějaké edice populární vědy – nato by se asi přece jen žádalo, aby povídky byly doprovázenykomentáři (které zde jsou na rozdíl od Pana Tompkinse vsou-vány přímo do vlastních textů v podobě dialogů či monologůhrdinů.) Vazba na Borgese a jakási intelektuálská antiliterár-nost by mohla ukazovat, že vydávat Egana v rámci scifi není topravé. Fakt je, že forma paperbacku podle mého názoru jehodílům skutečně příliš nesedí – odpovídala by spíše pevná vaz-ba s jednobarevnou obálkou, nějaká undergroundová formapřipomínající výpis počítačového programu nebo naopak high--tech promítání textu laserem přímo na sítnici oka.

Jenže existují i pádné důvody, proč se Egan asi přece jenhodí spíše pro scifi než pro kamenné intelektuální nakladatel-ství – po čtenářích totiž vyžaduje přece jen jakési matematic-ko-fyzikální vzdělání. Egan se od Borgese výrazně liší používa-ným slovníkem. Čtenáři salonních literárních časopisů a odpo-vídajících knih jsou totiž nejspíš podobně jako my ostatní Tu-ringovými stroji, ale přitom navíc vesměs nevědí, co to takovýTuringův stroj je. Pavel Houser

Page 9: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005 9

Umelá inteligencia –ved&ajšia postava filmu?

Roboty, androidy a iné formy umelej inteligencie (UI) môžu byťpostavami filmu. UI vystupovali prevažne vo vedľajších úlo-hách, kým automatizácia nezmenila pracujúce masy na davynezamestnaných a médiá rozšírili vo verejnosti legendu tech-

nokratov, že vstup umelej inteligencie do každodenného živo-ta je na dosah ruky. Ľudia s nevôľou pripúšťajú, že čosi „ume-lé“ by sa im vyrovnalo alebo dokonca dokázalo predčiť ich.Konštruktér v Asimovovej poviedke presviedča manželku:„(Robot) je užitočný, dobrý a láskavý. Nemôže byť iný, lebopráve na to sme ho vyrobili.“ Našťastie môže, lebo kde by saináč vzal dramatický konflikt a napínavý dej?

Analýza úplnej filmografie o umelej inteligencii by si vyžia-dala prinajmenej dizertačnú prácu. Nasledujúca tabuľka lenilustruje podoby, stupeň inteligencie, postoj k človeku a úlohuUI vo filme.

5/2005

Názov Rok Fyzická podoba Postoj UI Úloha UI vo filme Stupeň inteligencie2001: A Space OdysseyStanley Kubrick 1968 počítač človeku nepriateľský, dyna-

micky charakterizovanýtragická vedľajšia postavas ústrednou úlohou v časti filmu úroveň človeka

AI-Artificial IntelligenceSteven Spielberg 2001 humanoidný robot láskavý, citlivý má slúžiť potrebám človeka úroveň človeka

Alien Ridley Scott 1979 humanoidný robot ľudské správanie podporná postava úroveň človekaAlphavileJean-Luc Godard

1965 superpočítač patronizujúci postoj, odporcaľudského citového života

bráni ľuďom vymaniť sa kontro-le počítačov čiastočná

Battlestar GalacticaRichard A. Colla

1978TVM

mechanickí bojoví ro-boti bez vlastného názoru viac zbrane ako postavy nízka

Bicentennial ManChris Columbus

1999 humanoidný robot –android citlivý, tvorivý ústredná postava, zmení sa na

človeka úroveň človeka

Der Student von PragStellan Rye 1913 zrkadlo a golem duša zapredaná diablovi, ne-

bezpečnýpodporná postava,má študentovi získať lásku ženy

úroveň človeka

The Day The Earth StoodStill Robert Wise 1951 humanoidný robot služobník mimozemšťana hrozba ľudstvu nízka

The Fifth ElementLuc Besson

1997 mechanickí upratovačia barman komickí služobníci rekvizity nízka

Der Schweigende SternKurt Maetzig 1960 mechanický robot výskumný nástroj rekvizita nízka

Forbidden PlanetFred M. Wilcox

1956 humanoidný robot poslušný služobník vedľajšia úloha čiastočná

FrankensteinJames Whale

1931 android, zostavenýz mŕtvol

dobrý a láskavý, ľudia hozmenia na netvora hlavná postava úroveň človeka

FutureworldRichard T. Heffron

1976 humanoidné roboty poslušné náhrady človeka vedľajšie postavy čiastočná

Homunkulus der FührerOtto Rippert 1916

homunkulus zo skú-mavky, chemicky vyro-bený

megalomanský diktátor významná postava nadľudská

I, RobotAlex Proyas

2004 humanoidný počítač služobník aj paranoidný zlo-duch dejovo významný vysoká

Johnny MnemonicRobert Longo

1995 počítač priateľský, zarmútený podporuje hrdinu vysoká

Judge DreddDanny Cannon

1995 mechanický robot poslušný zbraň hrdinovho nepriateľa nízka

Knight RiderDaniel Haller

1982TVM robot automobil ochranca ľudí vedľajšia postava úroveň človeka

Kronos Kurt Neumann 1957 stroj nepriateľský zloduch nízka

Page 10: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/200510

kvark

Vonkajšia podoba umelej inteligencie sa pohybuje od ho-munkula z alchymistickej retorty a hlineného Golema cez me-chanické zariadenia, kovového humanoida (robota) po orga-nickú nápodobu človeka (androida). Ku klasifikácii patria ume-lé inteligencie bez ľudského výzoru, obrovské alebo miniatúr-ne, v podobe zvierat alebo s groteskným výzorom, aj UI mimo-

zemských civilizácií. Cyberpunk priniesol do umenia a zábavyinteligenciu, rozptýlenú v počítačovej sieti.

Na škále inteligencie sa UI umiestňuje v rozpätí od výkon-ných idiotov cez rovnocenných partnerov človeka až po nepo-chopiteľne dokonalé, človeku nadradené bytosti. Znova smesa ocitli na hranici transcendentna, aj umelo vyrobeného.

Názov Rok Fyzická podoba Postoj UI Úloha UI vo filme Stupeň inteligencieLara Croft: Tomb RaiderSimon West 2001 mechanický robot bojový robot tréningový partner nízka

Lost in SpaceStephen Hopkins

1998 humanoidný robot spoločník a ochranca dieťa-ťa vedľajšia postava čiastočná

MatrixAndy&Larry Wachowski

1999 superpočítač nepriateľský megaloman ovládol ľudstvo, stvoril virtuálnysvet úroveň človeka

Max Headroom AnnabelJankel&Rocky Morton

1985TVM počítač virtuálna inteligencia ústredná postava interaguje

s ľuďmi úroveň človeka

MetropolisFritz Lang

1926 polohumanoidný me-chanický robot nepriateľský, šialený ústredná postava, vedie robotní-

kov do boja proti inteligencii úroveň človeka

MetoroporisuRintaro

2001anime humanoidný robot zmätený, nevinný, stane sa

megalomanom ústredná postava úroveň človeka

Robot MonsterPhil Tucker

1953 polohumanoidný robot nepriateľský ničiteľ ľudskej rasy čiastočná

Saturn 3Stanley Donen

1980 služobný robot ľudský psychopat spravíz robota psychopata ústredný nepriateľ čiastočná

Small SoldiersJoe Dante

1998 humanoidné hračky vojenský čip v hračkách hlavný nepriateľ čiastočná

Smart HouseLeVar Burton

1999 „domový“ počítač ovládne obyvateľov vedľajšia postava úroveň človeka

SphereBarry Levinson

1998 interaktívny artefaktrealizuje ľudské sny záhadný ústredná záhada filmu čiastočná

Star Trek: The MotionPictureRobert Wise

1979 zdokonalená vesmírnasonda Voyager

zvedavý, detinský, túži po-znať Stvoriteľa a zmysel ži-vota

významná postava úroveň človeka

Star WarsGeorge Lucas

1977 mechanický a humano-idný robot

komickí, staticky charakteri-zovaní vedľajšie úlohy úroveň človeka

Superman IIIRichard Lester

1983 počítač zbraň zloducha sa osamos-tatní a chce prežiť vedľajšia úloha nízka

Target EarthSherman A. Rose

1954 obrovské roboty nepriateľské, útočné, rekvizi-ty deja

roboty z Venuše napadli Chica-go nízka

The TerminatorJames Cameron

1984 humanoidný robot –android nepriateľský ústredná úloha, má zničiť ľud-

stvo čiastočná

Terminator 2: JudgementDayJames Cameron

1991 dva humanoidné an-droidy

mechanický ochranca a na-notechnologický nepriateľčloveka

dve ústredné úlohy, zničenieľudstva a jeho ochrana čiastočná

Total RecallPaul Verhoeven

1990 jednoduchý robot poslušný taxikár nízka

TRON Steven Lisberger 1982 superpočítač neutrálna autorita pán virtuálneho sveta čiastočnáWargamesJohn Badham

1983 strategický počítač zmätený človekom riadenie vojny čiastočná

WestworldMichael Crichton

1973 mechanickí humanoid-ní roboti

nepriateľskí, predstavujúhrozbu ľuďom

vedľajšie postavy „zdivoče-ných“ robotov nízka

The Wizard of OzVictor Fleming

1939 mechanický humanoid komický, obetavý, získa ľud-skosť hrdinstvom vedľajšia postava úroveň človek

Page 11: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005 11

kvark

A môžeme sa mýliť, ak od neho čakáme súcit so svojím tvor-com.

Postoj UI k človeku určujú zväčša jej tvorcovia, ľudia. Rip-pertov Homunkulus (1916) a Frankensteinov netvor (Franken-stein, James Whale 1931, podľa románu Mary W. ShelleyovejFrankenstein, čiže moderný Prometeus 1918), praotcovia lite-rárnej aj filmovej UI, predstavujú prototypy vzbúrených ume-lých inteligencií, ktoré sa obrátili proti človeku pre neschop-nosť tvorcu zaobchádzať so svojím výtvorom. Protikladom me-galomanských, mocibažných či zošalených UI túžiacich ovlád-nuť ľudstvo alebo vesmírnych agresorov sú poslušní služobní-ci, láskaví pomocníci a komické postavičky robotov. Vedľajšiapostava sa v nich zmenila na rekvizitu.

Šesťdielny nemecký seriál Homunkulus der Führer (1916)predvídal vzostup a pád Hitlera, jeho Tretej ríše aj kultu na-dradenej bielej rasy. Homunkulus je krásny, silný a desaťná-sobne inteligentnejší ako človek, ale „nemá dušu“. Nenávistnýdiktátor chce zničiť ľudstvo, ale napokon ho zabije blesk zosla-ný bohmi či „rozhnevanou podstatou vesmíru“. Historicky jeseriál zakotvený v kultúre protikladných hodnôt vedy a poveryv industriálnej civilizácii.

Po stáročia sa „umelé“ zobrazovalo ako protiklad „priro-dzeného“. Descartes sa domnieval, že ľudia budú vždy na-dradení strojom, lebo majú jedinečnú schopnosť – rozum. Osvi-etenci pokladali rozum za dar, pomocou ktorého sa ľudstvo na-učí ovládať svoj osud a nepodliehať predurčenému poriadku.Ten istý rozum sa usiluje zostrojiť umelú inteligenciu, ktorej az-da nebude rovnocenným partnerom. Kyle Reese hovorí SarahConnorovej: „(Terminátorovi) nemôžeš rozumne argumento-vať,“ lebo o sebe nerozhoduje, je naprogramovaný, aby zabíjal.Nepozná lásku, súcit ani vinu, nerozlišuje dobro od zla. Borgo-via Star Treku poznajú jediný argument: „Menejcenné organic-ké bytosti sa musia asimilovať do Kolektívu, odpor je zbytoč-ný.“

Megalománia moci, genocída a sadomasochizmus sú hyb-nou silou mnohých UI. Ich postavy sú neraz alegorické, podobneako postavy stredovekých moralít. Autoreplikácia robotov, an-droidov a kyborgov produkuje kolektívne programovateľný re-zervoár inteligencie. Ľudstvo produkuje (aspoň vo filmoch) hr-dinských jednotlivcov: John Connor, Rick Deckard aj Jean-LucPicard sú záchrancovia ľudí pred hrozbami umelých inteligencií,bašty organickej inteligencie, jedinečné individuality.

Lenže nie je aj človek programovaný podvedomím, kultú-rou, výchovou a povahou? Ako by reagovali ľudia, keby umeléinteligencie vyhlásili: „Prichádzame v mieri a s dobrou vôľou?“Pravdepodobnú odpoveď možno nájsť v inej obľúbenej otázkefantastiky: „Čo by sme si počali, keby Kristus znova zostúpilna Zem?“ Strach z neznáma a sklon k násiliu by asi opäť viedlik výzve „Ukrižuj!“

Ústrednou postavou klasického filmu Deň, keď sa zastavilaZem (The Day the Earth Stood Still, Robert Wise 1951) jepredstaviteľ mimozemskej civilizácie Klaatu. Jeho rasa „nemás nami nič spoločné“, vojny, hlúposť, peniaze, smrť ani mo-cichtivých tyranov. Zodpovednosť za rozhodnutie o osude „ab-surdnej civilizácie ľudstva“, ktorá začala ohrozovať iné rozum-

né rasy vo Vesmíre, však leží na kovových pleciach robotaGorta, kozmického policajta a Klaatuovho pomocníka: „Akchcete rozšíriť násilie mimo vašu planétu, spálime ju na uhoľ.“V novele Harryho Batesa Farewell to the Master (1940), podľaktorej bol film nakrútený, je ústrednou postavou Gort: „Ja sompán!“

Výskum genetiky a umelej inteligencie zahmlil hranice me-dzi človekom a strojom a zaplavil svet produktmi technokultú-ry. Fantastické filmy a televízne seriály reagujú na skutočnosťmimo virtuálnych svetov priemyslu zábavy, keď čoraz menejrozlišujú ľudí od strojov: čoraz ťažšie je identifikovať, či UI jehlavná alebo vedľajšia postava, aj to, kto je skutočný netvor.

Robocop má ľudské hodnoty a je ľahké predstaviť si hoako človeka bez rekvizít kyborga. Terminátor je metaforouopozície človeka a stroja, ale v hybride konštrukčných prvkovaj psychiky človeka a stroja sa v konfrontácii T-800 s T-1000presúva romantický boj organického proti mechanickému adobra proti zlu do vnútra postavy. Vedľajšie postavy, roboty aandroidy vo filmoch Blade Runner a v obidvoch Termináto-roch aj kyborgizovaní Borgovia Star Treku, metaforizujú rozdi-ely a podobnosti ľudskej a strojovej formy vedomia, ich neistéhranice. Terminátorovi stačí kožená bunda, motocykel, slneč-né okuliare a automatické zbrane, aby sa umiestnil medzi oby-vateľmi Los Angeles ako človek. Ľudia sú súčasťou každoden-nej techniky a Terminátor sa správa ako oni. Polymorfný vra-žedný robot v Terminator 2: Judgement Day dokáže meniť ni-elen svoj výzor, ale aj sociálne roly lepšie ako človek. Napokonnemožno rozlíšiť človeka od stroja: témou Asimovovej povied-ky Dvestoročný muž aj Columbusovho filmu Bicentennial Man(1999) je úsilie citlivého a tvorivého robota stať sa človekom.Ľudia ho napokon uznajú za seberovného za cenu smrti.

Filmy o umelej inteligencii potvrdzujú Baudrillardovu hypo-tézu: „Simulakry predbiehajú realitu… invertujú kauzálny a lo-gický poriadok reality a jej reprodukcie“; vo svete simulácií nieje nič viac ani menej „reálne“ ako hocičo iné. Filmové simulak-ry popierajú Platónovo rozlíšenie vzoru a nápodoby.

Za jedno z rozhodujúcich kritérií života sa dlho pokladalaschopnosť reprodukcie. Autoreprodukčné UI sa zdajú vedľaj-šie a menejcenné v porovnaní s „prirodzene“ sa rozmnožujúci-mi ľuďmi. Intenzívne maskulínny Terminátor však eroticky os-lovuje ženské publikum a groteskná kráľovná Borgov v StarTreku sexuálne zvádza androida Data.

Umelá inteligencia má úlohu vedľajšej postavy podobne,ako v mnohých filmoch ženy. V Blade Runnerovi lovec androi-dov Deckard skúma, či Rachel je android alebo žena a zistí, žemu na tom nezáleží. Séria filmov o Votrelcoch popiera kon-venčné zobrazenia ženy ako milenky, manželky a opatrovateľ-ky a navracia sa k tradícii Medúzy, succuba, čarodejnice a ne-tvora.

Deľba práce medzi pohlaviami aj oddelenie verejného a in-tímneho podporuje spoločenský poriadok. Vzťah medzi socia-litou a sexualitou skrýva ambivalencie a strašidlá. Virtuálnereality Frankensteina aj počítačovo generovaného sveta Matri-xu hľadajú odpovede na tú istú otázku: odkiaľ sa berú deti a hr-dinovia? Ondrej Herec

Page 12: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005

chronoscop

12

Časem s vědou: Z milníků poznávání – astro-fyzikální červenČtyřiadvacetiletý stážista na univerzitě v Göttingenu

Werner Heisenberg se rozhodl matematicky popsatstavy elektronů v atomu pomocí experimentálně měřitelnýchspekter (vznikajících při kvantových přeskocích elektronůz jedné dráhy na druhou). Sužován sennou rýmou, utekl se napřelomu května a června 1925 na nezarostlý severomořský os-trov Helgoland. „S oteklým obličejem jsem musel dělat bídnýdojem, hospodyně si myslela, že jsem se někde porval...“

Po několikadenní klauzuře se dopočítal. Bylo to ve tři ráno,vše hluboce spalo. Za temnými okny hučel vítr od moře...„V první chvíli jsem se skoro lekl. Měl jsem pocit, že hledímskrz povrch atomárních jevů na hluboko pod ním ležící základpodivuhodné vnitřní krásy...“

K výpočtům použil Heisenberg i útvary zvané matice, protose jeho způsobu popisu říká maticová mechanika. Spolu seSchrödingerovou vlnovou mechanikou (z konce téhož roku1925) patří k pilířům kvantové teorie.

9. června 1905 v časopise Annalen der Physik vy-chází Einsteinova práce O přeměně a vysílání svět-

la, kterou její autor považoval za „velmi převratnou“. Vysvětlu-je zde některé „anomálie“ při fotolelektrickém jevu. K tomu ja-ko jeden z mála vzal vážně pár let starou představu MaxePlancka, že za určitých okolností může být světlo vydávánonespojitě, v kvantech. Podle Einsteina ovšem světlo – a elek-tromagnetické záření vůbec – není kvantováno jen při určitýchprocesech, ale pořád, „stejně jako pivo čepované v půlitrech jev nich obsaženo i v sudu“.

Fyzikální obec zprvu přijala jen fotoelektrickou část publi-kace, ne už představu stálých světelných kvant. Jenže právěta byla nejdůležitější! V roce 1913 podle ní Niels Bohr vytvořilmodel atomu, v němž i veškeré vnitřní procesy probíhají kvan-tovaně. Když pak deset let nato Arthur Compton existenci svě-telných kvant pokusně potvrdil, začalo se jim říkat fotony.

10. června 1955 vzniká Ústav jaderného vý-zkumu. Usídlí se v obci Řeř severně od

Prahy, na místě chatařské oblasti na břehu Vltavy. Stane senaším největším výzkumným pracovištěm v oborech užité ja-derné vědy a techniky (slouží mu mj. dva malé jaderné reakto-ry a ozařovací komora s radioizotopem kobalt 60). Hlavní vý-sledky práce stovek odborníků vidíme denně – jsou jimi kupří-kladu rozsvícená žárovka (jaderná energetika); můžeme sevšak s nimi setkat při četných dalších příležitostech, např. u lé-kaře (radiodiagnostika, radioterpaie, sterilizace lékařskýchpotřeb zářením) nebo třeba v autě (radiační vulklanizace kau-čuku, plasty vyrobené radiační polymerací).

25. června 1985 po setmění se v observatořina Mount Wilsonu v Kalifornii sešli astro-

nomové k pietnímu aktu. Tak jako před 68 lety jejich starší ko-lega George Hale poprvé, oni dnes naposledy zaměřují stopal-cový (2,54 m) reflektor, v době svého vzniku největší na svě-tě, k hvězdě Vega v souhvězdí Lyry. Potom přístroj odstavují anechávají rozmontovat. Připomeňme, že právě s ním EdwinHubble objevil strukturu galaxií coby hvězdných systémů(1925) a rozpínání vesmíru (1929).

26. června 1730 se ve francouzském Bau-donvilleru narodil Charles-Joseph Messier,

astronom, který jako jeden z prvních odpoutal pozornost odnewtonovskou mechanikou „znovuobjevovaných“ planet našíSluneční soustavy a – sice ještě nahodile, ale přece – zamířildo vzdálenějšího prostoru. Roku 1781 vydává vůbec první ka-talog (sto tří) hvězdokup a mlhovin. (Omluvou jeho odvahy bu-diž důvod: sepsal ho proto, aby ho tyto objekty nemátly při hle-dání šlágru tehdejšího nebe – komet.) Messier zemřel roku1817.

František Houdek

Sergej Lukjaněnko: SpektrumUž jen pár let nás dělí od okamžiku, kdy se na Zemi objeví Klíčnící*. Mimozemská rasapřinášející pohádkové technologie – a především Stanice s teleportačními branami,které spojují celou galaxii do jediné dopravní sítě. Každý člověk může použít brányKlíčníků – a jako platbu stačí vyprávět nějaký originální příběh, bajku či podobenství.Před lidstvem se náhle otevírá celý vesmír – stovky planet, kulturní kontakty s desítka-mi civilizací, možnosti kolonizace… Ale tak jako každý nevyžádaný dar, i brány mohouskrývat nebezpečné tajemství.

Nezpůsobí technická převaha Klíčníků všeobecnou stagnaci? A co když rostoucísíť bran představuje dosud neznámou hrozbu pro veškerý inteligentní život galaxie? Jetato hrozba nějak spojena se samotnou podstatou inteligence? To je jen zlomek z mno-ha tajemství, jež se snaží rozluštit mimořádně nadaná sedmnáctiletá Irina Poluškina.Beze slova opustila domov a vyrazila do hlubin vesmíru. Na žádost rodičů se po její sto-pě vydává soukromý moskevský detektiv Martin Dugin. Zprvu jednoduchý úkol – najíta přivést zpět ztracenou dívku – se však začíná nečekaně komplikovat. Přímo předMartinovýma očima je Irina zavražděna – aby se poté objevila znovu, na jiné planetě.Absurdní situace se opakuje podruhé, a pak potřetí…

* Pozn. red.: Už jsou tady a mají zájem o naše děvčata.

...............................................................................................................................................................................

Page 13: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005

SF film

13

DOGMAPsát recenze – a nejen filmové – je nevděčná práce. Ať už napí-šete cokoliv o čemkoliv, vždycky se najde někdo, kdo s vámizarytě nesouhlasí, nebo – v tom lepším případě – zjistíte, že sezbytkem světa nesouhlasíte vy. Například takový Cabin Fever,kterému se tady kousek vedle snažím zajistit osvětu. Ten filmnemá průměrný ohlas – lidé jsou jím buď nadšeni nebo zne-chuceni. Já napíši, že jsem se výborně bavil, a můžete se vsa-dit o co chcete, že se někdo vyjádří v tom smyslu, že to bylanehorázná blbost. Nebo naopak: svět jihne nad Ztraceno v pře-kladu, já jsem se nudil. Proto doufám, že tuto rubriku beretetak, jak byla myšlena, totiž pro ty, kteří zjistí, že mají stejný (sa-mozřejmě čti: stejně dobrý) vkus jako já, a tudíž mohou brátmá doporučení či varování vážně. A to nechť je dogma čísla.

KRUH 2 – Jako se mi americká verze prvního dílu líbila víc nežjaponský originál, tak se mi víc než japonská dvojka opět líbíjejí remake. Američané sice méně pracují s atmosférou stra-chu, ale zato ji dokážou lépe vypointovat. I když je pravdou, žeamerická jednička je lepší než americká dvojka, to zas jo.PROKLETÍ – Nový snímek Wese Cravena se sice asi nestane kul-tovním jako Vřískot, ale pořád je to starý dobrý Craven: puber-ťáci, které tentokrát pronásleduje vlkodlak, nadhled, příběhpracující s nadstavbou klasických vyvražďovaček a jedna zda-řilá bafačka. (A skvělá hláška v reakci na zájem pokousanéhobráchy o vlkodlaky na internetu: „Proč si nestahuješ porno ja-ko jiní puberťáci?“)SAHARA – Nijak extra zábavná dobrodružka pro všechny cus-slerovkami nedotčené, obstojná pohroma pro znalce Dirka Pit-ta. Ze všeho nejvíc to připomíná bondovku, na kterou nedosta-li práva, a tak museli hlavního hrdinu přejmenovat.

Filip Gotfrid

Stopařův průvodce po Galaxii – verze čtvrtá:Film

Není třeba popisovat děj. Kdo četl knihu, zná ho dobře, a kdo jinečetl, jenom by ho to zmátlo – i když hlavní hrdinové a světzůstal tentýž, děj se opět přeskupil do jiného útvaru. Pročopět? Protože Douglas Adams nenapsal Bibli, ale vytvořil svět,kde existuje spousta možností. Na počátku bylo slovo, pakdruhé a třetí a než se svět nadál, byl tu rozhlasový seriál. Mělkrátké úderné díly plné humoru a každý končil překvapivou vě-tou, pointou nebo nápovědou propříště. Jako druhou verzi své-ho světa napsal román, resp. dva – Stopařova průvodce po Ga-laxii a Restaurant na konci vesmíru. Doplnil do nich nové po-stavy a další zápletky, aby původní jedinou linii příběhu oboha-til a mohlo to jako román fungovat. Samozřejmě to nebyly ty-pické romány, příliš z nich byla znát původní forma, ale jak seukázalo na třech knižních pokračováních (Život, vesmír a vů-bec, Sbohem a dík za ryby, Převážně neškodná), které bylyucelenějšími romány než první dvě a byly méně povedené, by-la to dobrá volba. Jako třetí verze vznikl v BBC televizní seriál ošesti půlhodinových dílech, ke kterému se Adams nechtěl znáta považoval ho za nejhorší variantu jeho světa, ale musí se se-riálu přiznat, že se věrně držel knižní předlohy a dokonce bylv něčem podobnější původní rozhlasové variantě. I když Doug-las Adams napsal další knihy a pár cestopisů, jeho Opus Mag-num si ho po letech opět našel a on se odstěhoval do Hollywo-odu, aby mohl přímo pracovat na filmovém scénáři. Kolikrátpřepisoval scénář nevím, ale dělal to několik let a je jasné, žese musel odchylovat od předešlých tří verzí víc a víc, protožedo dvouhodinového filmu nenacpete román, aniž byste ho mu-seli překopat. Realizace svého posledního díla se už nedožil askoro se mi chce říct, že to bylo dobře, protože by tam možnáhrál pošuk Mike Myers a režíroval by to Jay Roach, který mána svědomí právě Austina Powerse.

Spíše britská než hollywoodská adaptace dopadla dobře.Je to film, který potěší a pohladí na duši každého fanouška,

který otrocky nelpí na zachování všech dogmat předchozíchverzí. Podstatnou zásluhu na tom má změna osudu ArthuraDenta. Nevím jak vám, ale mně ho bylo vždycky líto. Nejenomže mu zbourali dům a planetu, ale plácal se ve vesmíru v župa-nu a pantoflích a v lásce ho nikdy nečekalo nic dobrého – akdyž ano (Život, vesmír a vůbec, díl 3. na konci), tak mu to au-tor dlouho nenechal (Sbohem a dík za ryby, díl 4. na začátku).Dokonce i k dceři nakonec přišel bez vlastního přičinění. Filmo-vý Arthur Dent (Martin Freeman, kterého možná znáte úplněnahého z romance Láska nebeská) začne stejně špatně, alepostupem času pochopí, že mu osud dal druhou šanci, a přesvšechno váhání a trapasy se jí nakonec chopí. S Fordem Pre-fektem jako černochem jsem spokojen nebyl, ovšem jen začalfilm a Mos Def se objevil na scéně, obavy ze mne spadly, ten-hle stopař je fakticky frúd, který ví, kde má ručník. Potrhlý SamRockwell už dávno prokázal, že je skvělý herec a jeho ZaphodBeeblebrox, i když to nemá s hlavami v pořádku, je zábavnýmagor par excellence. Zooey Deschanel jako Trillian je chytrá,svobodomyslná a krásná osůbka, které by v podstatě stačiljen milý úsměv a pohled velkých tmavých očí, ale navíc umí ihrát. Marvinovi sice chybí to simulované vrzání a skřípání ple-chu, ale depresivní hlášky, pronášené hlasem Alana Rickmana(s depresí už má zkušenost jako doktor Lazarus v GalaxyQues-tu) jsou pořád boží. Billy Nighy jako Slartibartfast hrál překva-pivě civilně. Dvě nové větší postavy jsou náboženský vůdcez Viltvoldu 6 Humma Kavula (John Malkovich) a viceprezident-ka Galaxie Questular Rontok (Anna Chancellor, zhrzená nevěs-ta Henrietta se skvělým direktem z filmu Čtyři svatby a jedenpohřeb). Sice by se bez nich film docela dobře obešel, ale pře-ce jen svou úlohu mají – Humma Kavula navede hrdiny správ-ným směrem a má skvělé nohy, Questular Rontok je jedním zdůvodů, proč Zaphod krade Srdce ze zlata a navíc má svou roliv závěrečném účtování. Také televizní Arthur Dent – Simon Jo-

...............................................................................................................................................................................

Page 14: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/200514

SF film

TREST SHŮRYMotto: Proč trvalo natáčení Návratu krále tak dlouho? ProtožePeter Jackson cítil potřebu třikrát pustit celému štábu hororCabin Fever.

Kromě toho, že je výborný, je navíc snímek Cabin Fever tres-tem shůry pro všechny, kdo přidělují svou přízeň filmům poprvním náhledu na jejich obsah. Takoví totiž budou tenhle filmpod dojmem jednoduché, až primitivní krvavé podívané ignoro-vat, čímž potrestají nejvíc sami sebe.

Ano, je to jednoduchá, primitivní a krvavá podívaná, to ne-lze zastírat. Že je efektní, je také pravda, ale ona je k tomu ješ-tě: efektivní. Jinými slovy, funguje a dokonale plní svůj účel. Apřitom je to pouze o pětici středoškoláků, posledních prázdni-nách, opuštěné chatě v lese a masožravém viru – prostě téma-tu, které se v laciných verzích použilo už mockrát. Ale jak se ří-ká: nic nového už se nedá vymyslet. Dá se to jenom nově zpra-covat.

Tito tvůrci nepracují jenom s jedním druhem strachu. Divákmá příležitost bát se divných venkovanů, divného venkovské-ho policajta, nemocného bezdomovce, nemocného psa a hlav-ně nemocných kamarádů a svého vlastního nemocného těla.

V člověku prostě dříme strach z krvácení z vnitřností, z toho,že je něco někde strašně špatně a vy, protože nejste doktor,nevíte kde a co. Každý se více či méně ošklíbáme při pohleduna rozežranou končetinu, na hluboká zranění nebo při předsta-vě, že vlhkost mezi dívčími stehny nepramení z její roztouže-nosti, ale ze záplavy krve. Přitom právě toho si ve filmu užijemedo sytosti. Neméně ovšem velmi ošklivých pocitů z toho, ženás naši vlastní kamarádi izolují v temném přístěnku proto,aby sami to svinstvo nechytili. Beznaděje z faktu, že nikde nenípomoc, děsu z nemocných magorů či vzteklého psa, kteří sepotulují kolem, a naopak přímo fyzické nevolnosti z představy,co najdeme z kamarádky, kterou jsme takhle zavřeli a ona námneodpovídá na volání.

A to pořád ještě není všechno. Přidejte deprese z upáleníčlověka, který vám sice zakrvácel a následně se pokoušelukrást vůz, ale jen proto, že potřeboval pomoct. Přidejte zvedá-ní žaludku z představy, co tak asi může plavat v otevřené nádr-ži, ze které berete pitnou vodu, a eklhaftózní zjištění na vlastnízmáčenou kůži, co tam doopravdy je. A konečně vezměte las-kavě na vědomí, že tohle všechno se střídá v pestré mozaice.Že se nebojíte, co na vás „bafne“ ze tmy přístěnku, ale že senaopak bojíte, že na vás nebafne nic, protože v něm není už ni-kdo živý. (A to netušíte, jak si za chvíli budete přát, aby tamskutečně už nikdo živý nebyl.)

Cabin Fever je surový, ale nikoliv účelově surový v tom du-chu, kdy se bavíte odhadováním, co scenárista na své ubohépostavy ještě vymyslí za utrpení. Je tak surový, že si některéměkčí povahy možná v druhé polovině řeknou, že už by tomohlo stačit. Ale světe div se – nestačí.

Přitom Cabin Fever není geniální, to ne. Je jen neskutečněpoctivý a dokáže velmi dobře pracovat s celou řadou strachů,které máme někde v sobě ukryté. Holky jsou samozřejmě hez-ké, pánové patřičně různorodí, ale alfou a omegou všeho jestejně záhadný virus, který ničí vše: těla, duše i morálku.

Podobně poctivé je i DVD firmy Magic Box, na kterém jefilm u nás k dostání. Vedle originální i dabované verze snímkunabízí otitulkované všechny bonusy, a i když komentář či roz-hovor s ne úplně normálním režisérem typu Eliho Rotha nenízas až tak přínosný, jak by mohl být, tak film o filmu je celkemfajn a animák Nahnilý ovoce příjemně ulítlou pozorností.

Jo, a mezi námi: taková fikce, v jakou doufáte, Cabin Feverzase není. Sám rejža přišel na nápad na tenhle film na základěkožní infekce, při které si holením strhával celý obličej, a tozdaleka není to nejhorší. Existuje tak řečená „motýlí nemoc“,při které vám kůže zkřehne natolik, že se stačí v noci špatněpřevalit a strhnete si celá záda; současně si ale musíte na nocobalovat prsty gázou, aby vám nesrostly do ploutviček člově-ka obojživelníka. O hnilobných procesech, které vám vyžeroupod kůží svalstvo ze zad tak, že začnete připomínat lavór, vekterém si váš starý tatínek koupe nohy, ani nemluvím – na tyh-le detaily se zeptejte svého patologa.

P.S.: Ohlasy na tento film jsou různé, leč vždy kategorické:buď je považován za nepovedený, nebo za výtečnou záleži-tost. Nicméně já a jakýsi Peter Jackson jej rozhodně doporuču-jeme. Filip Gotfrid

nes – má svou roličku jako nahrávka z Magrathey, stejně jakotelevizní Marvin, který se mihne na Vogsféře.

Svou roli hrají i triky a masky. Vogoni jsou kouzelní, designkosmických korábů legrační a úchvatná je exkurze Arthura aSlartibartfasta po magrathejské továrně na planety a na Zemič. 2. Všestranné využití ručníku, které předvádí v druhém plá-nu Ford Prefekt, je stejně potrhlé jako geniální. Zajímavý je de-sign elektronického Stopařova průvodce, připomínající oblostímenu ze StarTreku, ale vyznačující se pastelovými barvami alegračními animacemi. Vadila mi jediná věc – české titulky by-ly občas špatně viditelné, ona bílá písmenka na bílém pozadíjdou hůř přečíst. Copak mně to nevadilo, z jednoho dvou slov,pokud se to týká hlášky z knihy, dokážu spolehlivě domysletzbytek a stihnu se i včas zasmát, ale divák, který knihu nečetl,bude mít trochu potíže. Uznávám ovšem, že podlepení bílýchpísmen černým pruhem by vadilo víc, protože by zakrylo ně-které detaily scény, ale co takhle černá obruba kolem písmen?

Film skončil a Arthur našel svou osobní Otázku i Odpověďna Život. Nesmíme ovšem zapomínat, že Základní Otázka Ves-míru a vůbec stále odhalena nebyla. Logické pokračování sesamo nabízí, neboť hrdinové dostali chuť něco zdlábnout.

Mimochodem bez svého ručníku se už do kina nevypravím.Je to velmi praktická věc – můžete si s ním přikrýt hlavu přiděsných či děsivých scénách, můžete se s ním ohnat za sebea zasáhnout krabici s popcornem, který Vám nějaký paďourchroustá přímo za uchem; a především si do něj utřete ruce,když po návštěvě toalet zjistíte, že jako obvykle došly papíro-vé ručníky. Roman Paulík

Stopařův průvodce po Galaxii – verze čtvrtá: Filmpokračování z předchozí strany

.....................................................................................

Page 15: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

interkom 6/2005 15

Parcon 2005

Na letošním Parconu se stane jedním z témat futurologického kongresu i transhumanistické hnutí.To se v Česku soustředí kolem serveru www.transhumanismus.cz.

Mezi evolucí a apokalypsou – Transhumanismus„Cítím hlubokou nostalgii nad budoucností“

(I have a deep nostalgia for the future)Zakladatel transhumanismu, F. M. Esfandiary,

který si změnil jméno na FM-2030a leží zmrazený někde v Arizoně, kde čeká na oživení

Hnutí transhumanismu se výrazným způsobem prosadilo na internetuv 90tých letech minulého století. Sdružuje filosofy, vědce a dokonceumělce, pro které žádná technologie není tabu a kteří se nebojí proje-vit jako technooptimisté. Transhumanisté po celém světě vážně dis-kutují o zmizení všech lidských nemocí a neduhů působením genovéterapie nebo dokonce chytrých drog. Také věří, že jednou dosáhnemenesmrtelnosti a že spojení lidské a umělé inteligence, možnosti nanos-trojů a dalších technologií navždy změní člověka i svět. Vědecké obje-vy a nové technologie nevedou nutně k odcizení člověka svému pros-tředí ani k zničení přírody, ale k překonání všech omezení a k otevřeníse novým a nečekaným podobám lidství, přírody i civilizace. Novétechnologie vlastně mění celé směřování a smysl evoluce, a podobné-ho procesu se nemáme proč bát, i když je třeba racionálně a věcnědiskutovat o jeho rizicích. Celé hnutí také navazuje na sekulární tradi-ce, které člověka nechápou jako dokonalou a neměnnou bytost vytvo-řenou bohem, ale jako bytost, která mění svoje prostředí a sama sebe,když se novému prostředí musí také přizpůsobit. Dnešní prostředí, ja-ko i samotné lidské tělo jsou do značné míry propojené s technologie-mi, a tento vývoj směřuje k překonání a zmizení rozdílu mezi přiroze-ným a umělým (nebo technologickým).

Transhumanismus není žádným utopickým hnutím několika po-matenců, ale vážným pokusem o vytvoření filosofie, která by reflek-tovala technologické změny z jiné než tradiční a kritické perspekti-vy. Celé hnutí založily významné osobnosti, jako je již zmíněný diplo-mat, spisovatel a futurolog F.M. Esfandiary nebo Nick Bostrom, pro-fesor filosofie na univerzitách v Yale a v Oxfordu a další. O významucelého hnutí a diskuse svědčí i nedávné slyšení v americkém Kon-gresu v dubnu 2003, na kterém vystoupily významné osobnostispřízněné s celým hnutím a obhajovali nanotechnologie. Jeden z pří-tomných vědců, a také slavný myslitel, Ray Kurzweil, možná nejlépeshrnul v tomto slyšení přesvědčení všech trasnhumanistů: „Lidskýdruh bych definoval jako druh, který ze své podstaty neustále usilu-je o rozšíření vlastních horizontů. Nezůstali jsem na zemi ani jsmenezůstali na vlastní planetě a nezůstaneme omezeni ani naší biolo-gií.“(I would define the human species as that species that inherent-ly extends our own horizons. We didn’t stay on the ground, we didn’tstay on the planet, and we’re not staying with the limitations of ourbiology.) Právě neustále překonávání omezení a hranic je také dů-vod, proč má celé hnutí předponu trans- a proč se nebojí diskutovatani o těch nejšílenějších vizích. Ať jsou to transgenické experimenty,které mezidruhově spojí genetické vlastnosti zvířat a lidí, a vytvořínapříklad kozy, z jejichž mléka lze vyrábět hedvábí, nebo chytré dro-gy, které navždy vymítí psychickou i fyzickou bolest, či genetickéexperimenty, které povedou k dlouhověkosti a nesmrtelnosti,všechny tyto vize jsou podle trasnhumanistů uskutečnitelné. Odpora strach, které věřejnost cítí například k transgenickým technologi-ím nebo k možnostem kyborgů se v ničem neliší od dřívějšího odpo-ru k sňatkům mezi příslušníky různých národů nebo ras. Bráníme sepříjmout fakt, že lide, zvířata a stroje jsou jenom různé evoluční plat-formy, které je možné úspěšně spojit a vytvářet zajímavé posthuma-nistické kombinace. Je příznačné, že liberální politické smýšlení má

blízko k novým technologiím. Je-nom předsudky a iracionální strachvedou lidi k odmítání geneticky modifikovaných a transgenickýchplodin a bytostí, podobně jako je tomu u „ilegálních“ přistěhovalců.F. M. Esfandiary, který jako syn iránského diplomata prožil svojedětství v 17 různých zemích a byl také činný v Organizaci spojenýchnárodů, velice jasně tento postoj shnrul větou, že „Nejsou žádní ile-gální přistěhovalci jenom irelevatní hranice“. Právě tato věta bymohla sloužit jako moto celého Transhumanismu, který vlastně brá-ní práva budoucích technologií a bytostí.

Základní premisou hnutí je tzv. technologický postulát, kterýshrnuje hlavní témata transhumanismu. Podle postulátu, v případě,že nedojde k zničení civilizace v následujících 70 letech, je třebaočekávat následující technologické změny: nanotechnologie, koloni-zaci vesmíru, regulaci pocitu štěstí a spokojenosti chemickými a ge-netickými prostředky, vznik umělé superinteligence nebo dokoncespojení lidské lidské a umělé inteligence. Význam technologickéhopostulátu není jenom v jeho zdánlivě naivních tvrzeních o překonánívšech biologických a fyzických omezení, nýbrž také ve formě tvrze-ní, s kterými se operuje. Transhumanismus usiluje o filosofický ar-gument, který pravdivost svých tvrzení bude opírat o možnost expe-rimentu a o časově limitovanou predikci nikoli o intuice a starý slov-ník uznávaných pojmů, jako jsou duše, dobro, vědomí, bůh atd. Způ-sob argumentace je v transhumanismus vědecký v nejlepším slovasmyslu, protože uznává princip falsifikace a hodnotu experimentu, ajenom některé typy „transhumanismu“, jako je hnutí extropiánů, vy-cházejí spíše z tradice manifestů, které jsou ovšem často velice iro-nické a „marketingové“ spíše než míněné vážně.

Současný transhumanismus můžeme rozdělit zhruba do tří smě-rů podle toho, zda se zaměřuje na metodu výzkumu, obecné otázkynebo na konkrétní témata a technologie. „Pragmatický“ Transhuma-nismus se zabývá hlavně nanotechnologií, superinteligencí a geneti-kou. Vytváření strojů na úrovní molekul a atomů, které by ovládalyjiné atomy, molekuly nebo buňky (nanotechnologie), znamená vesvém důsledku spojení lidské inteligence se superinteligencí, mož-nost oživení zmrzlých těl (kryonika), ale také kolonizaci vesmíru adokonce celé reality. „Kolonizací“ reality se pak věnují právě různéteorie o „matrixu“ či tzv. transcendentním scénáři, podle kterého jenaše realita jenom počítačovou simulací vytvořenou jinou vyspělejšícivilizací, viz www.simulation-argument.com. Otázkou transcen-dentního scénáře se hodně zabývá jeden ze zakládajících členů ce-lého transhumanismu, zmíněný filosof Nick Bostrom.

Cílem transhumanismu je nejenom popularizovat vědecká bádá-ní, ale také zhodnotit změny a problémy, které nové technologie při-nášejí, čemu se věnuje spíše „teoretický“ a „filosofický“ transhuma-nismus. Mezi nejzajímavější problémy, které mohou nanotechnolo-gie způsobit je vznik nebezpečných virů-enzymů- katalyzátorů neboreplikujících se nano-strojů, které mohou zásadně změnit biosféru.Další řada problémů se týká spojení nanotechnologie a umělé inteli-gence. Jak budou podobně zrychlené myšlenkové procesy reagovatna okolní svět, který se bude zdát nekonečně zpomalený? Jaká bu-de motivace superinteligence? Bude se snažit manipulovat zbytkemsvěta nebo se o něj prostě nebude zajímat?

V transhumanismu koexistují velmi složitá vědecká pojednáníspolu s paranoickými a konspiračními teoriemi. Transhumanismusoznačuje podobné nápady za filosoficky stimulující, takže diskuse omožných světech, mimozemských civilizacích, kryonice atd., jsou

Page 16: informační servis fandomu 6/2005interkom.vecnost.cz/pdf/ik200506cl.pdf · informační servis fandomu 6/2005 Marvin: Můj vstup do fandomu Vprotofanouškovskémobdobímějakovětšinufor-movala

KNIHKUPECTVÍ ČÁSLAVSKÁ alias SEQOY alias U HRUBIÁNAPrvním způsobem nazývá jednu z nejstarších specializova-ných SF prodejen její zaměstnanec, druhým její majitel a třetímnejmenovaný český nakladatel. Vyberte si. A vybrat si můžetenejen označení, ale i spousty knih z žánru SF, fantasy a horor ataké všechny komiksy vydané v češtině, řadu dalších v anglič-tině a některé v polštině. To všechno máme a u nás platí, že:

KDYŽ UŽ NIKDE JINDE, TAK U NÁS. KDYŽ UŽ NE U NÁS,TAK OBVYKLE NIKDE JINDE!

No, dosti sebechvály a zpět k přízemním materiálním hodno-tám. Nabízíme též filmy na DVD, které máme v řádech desetiaž stokorun levnější, než klasické obchody (například film Světzítřka prodáváme za 490,- Kč, výborný horor Cabin Fever za450,-), výběrově hrací karty a hry deskové i typu Dračíhodoupěte.

Disponujeme nejobsáhlejším antikvariátem na SF, fantasy,horor a komiksy v Praze a přilehlých kontinentech. Ve chvíli,kdy píši tyto řádky, jsou u nás k volnému zakoupení tituly jako:

Anderson: Conan rebel, Andres: Wetemaa, Asimov: Nada-ce 1 – 7, Barker: Imagika I + II, Clarke: Oceánem hvězd, King:Running Man, Lem: Příběhy pilota Pirxe, Neff: Milénium 1 – 3,Pournelle: Žoldnéř, Strugačtí: Tachmasib letí k Saturnu, Weiss+ Hickman: Legendy 1 – 3, Žamboch: Poslední bere vše

Nelze samozřejmě tvrdit, že ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, ne-budou již uvedené knihy do jedné rozebrané, ale sháníte-li něja-kou, zkuste to. Třeba zrovna ona…

Pro stálé zákazníky máme připravenu nabídku, díky níž pojednom nákupu nad 1000 Kč získají 10% slevu na veškeré ná-kupy po dobu čtvrt roku (s výjimkou již tak levných DVD a za-

hraničních komiksů). Tato sleva je přenosná! Nebude-li se vámtím pádem chtít vylézt ráno z postele, můžete předat slevovoukartu své nemohoucí babičce a ona vám jistě ochotně zaběhnepro nejnovějšího Kulhánka, Žambocha, Fabiana etc.

Zasíláme též knihy, komiksy i DVDéčka na dobírku neboproti platbě předem, zajišťujeme předplatné magazínu Crewnebo filmového časopisu DVDMAG, a to včetně starších čísel.

Jsme reprezentační prodejna nakladatelství Poutník a vy-davatelství Crew, takže zejména u produktů těchto firem platíto o tom, že když už nikde jinde, tak u nás atd. Celá Praha (apřilehlé kontinenty) již ví, že nejdéle mají Kulhánka právěv Čáslavské. (Ale Cestu krve už nemáme ani my. Sorry.)

Po dohodě lze navštívit i dýchánky VIP českého fandomu,dříve nazývané Roura. Tyto se konají v pondělí v podvečerníchhodinách a jejich návštěvníci BEZPLATNĚ požívají různých vý-sad, jako například možnost sledovat fundovaného knihkupcepři práci.

NAVŠTIVTE NÁS na adrese Čáslavská 15, Praha 3, 130 00, vevšední dny: 9.30 – 18.00, v sobotu: 9.30 – 13.00. Jsme jedenblok domů od stanice metra A Flora.

ZATELEFONUJTE SI: 271 737 304MAILNĚTE SI: [email protected]ĚTE SE: www.seqoy.czDOPORUČENÍ: „V Čáslavské se scházejí špičky české sci-fi.“

– Jiří Walker Procházka

JSME STÁLÝM DODAVATELEM KNIHPRO PREZIDENTSKOU KANCELÁŘ!

témata, o kterých se hodně diskutuje bez nejmenšího náznaku iro-nie nebo fanatismu. Technofilní zaměření transhumanismu neznážádná tabu, takže i psychodelické látky považuje za velmi významnývýzkum, který má vést k zmizení bolesti, depresí a dalších neduhů,které pokládáme za nutné v současné civilizaci. Extrémním případemtohoto přesvědčení je hédonistický imperativ, podle kterého lze gene-ticky a chemicky upravit člověka tak, aby necítil bolest a nespokoje-nost, jak hlásá D. Pearce ve svém elektronickém díle z roku 1997„The Hedonistic imperative“ Dalším cílem je pak vytvořit z člověka ne-smrtelnou bytost. Přímo nesmrtelností se zabývají dvě spřízněné orga-nizace: „Longevity meme“ a „Institut Nesmrtelnosti“ (The ImmortalityInstitute – ImmInst). Zatímco Longevity meme má za cíl rozšířit„mem“ o dlouhověkosti a zlepšení lidského stavu, Institut nesmrtel-nosti skutečně hledá způsob, jak dosáhnout fyzické nesmrtelnosti.

Velice podnětným směrem transhumanismu se v polovině90tých let jevilo zkoumání nových metod přenášení vědění a komu-nikace mezi vědeckými a akademickými společnostmi (mohli by-chom ho nazvat „metodologický“ transhumanismus). Tento směr si

kladl za úkol zlepšit fungování lidské společnosti přes sdílení poz-natků. Alexander Chislenko ještě na začátku 90tých let zdůrazňovalprávě možnosti kolaborativního psaní, které v případě vědeckýchtextů musí mít účinný princip filtrování. Velmi významný byl taképrojekt burzy idejí, teorií a předpovědí, Foresight Exchange, v kterése otázky vědeckých projektů a teorií řešily principem volného trhu.V současné době stále existuje jeho experimentální verze. Kromětěchto pokusů s jinými formami sdílení a třídění informací se velkápozornost věnovala různým filtračním a anotačním systémům (Crit-Suite, Backlinks), které ovšem nezaznamenaly komerční úspěch.

Zvláštností celého hnutí je upřímnost a vážnost, s kterou podávávšechny svoje bizarní projekty, myšlenky a problémy. Zdá se, žepragmatický transhumanismus je vlastním jádrem celého hnutí ateoretické a metodologické otázky budou spíše ustupovat. Hnutí jevýznamné ovšem také tím, že vytvořilo politickou i filosofickou alter-nativu k ekologickým a dalším hnutím, která jsou spíše skeptická ksoučasným a budoucím technologiím. Nakolik se futuristické vize,myšlenkové experimenty, ale i konkrétní návrhy transhumanistůuskuteční, zbývá ještě dost času posoudit. Například fenomén web-logů v mnohém naplnil představy transhumanistů o spojení lidské aumělé inteligence jako způsobu filtrování informací na internetu. Nadruhou stranu, transhumanisty navrhované anotační technologiezůstaly neúspěšné. Zdá se, že základní transhumanistickou zkuše-ností přece jen zůstává, že technologie se spíše dějí než plánují.

Denisa Kera...............................................................................................................................................................................