30

reportáž

Stojím uprostřed hráze a uvědomuji sizvláštní nehybnost. Podmračeným nebem ne-proniká jediný paprsek slunce, po zamrzlé vod-ní hladině se protahuje ostrý vítr… Nevšednípůvab mívá horská přehrada v zimním čase.

Když mě Jan Dědek, mladší z obou hráz-ných, pozve do útulné vyhřáté kanceláře, Jiří Va-leš zrovna podává vysílačkou hlášení: „Vodní dí-lo Fojtka – výška hladiny 389,5; průtok 0,104…“Než dokončí výčet pro mě nejasných čísel a ne-určitých údajů, stačím si na zdi prohlédnout sta-ré fotografie a pohlednice, na nichž chlapíciv sáčkách či jen v bílých košilích vrství mohutnéžulové kameny budoucích hrází zdejších vodníchděl. Obě vznikly během dvou let 1904–06, příštírok to tedy už budou stoleté dámy.

S Jirkou se známe od poloviny osmdesá-tých let. Pamatuji ho coby bedřichovskéhohajného, jak mě vodil po nově vysázenýchpasekách tehdy zmrzačených jizerských lesůa radoval se z každé povyrostlé sazenice. Těšilse, jak bude za dvacet let jeho úsilí vidět vezdravých vzrostlých kmenech. Ale život ho na-konec nasměroval do města. Upravoval dřevinya parkové plochy a kvalifikaci si doplňoval dál-kovým studiem na Střední zahradnické školev Mělníku. Na hory a fotografování mu zbývalčas jen tu a tam o víkendech. Pak však zahrá-la na svou strunku paní Náhoda.

O uvolněném místě hrázného se dozvědělzcela mimoděk – při listování v Tip servisu. Veskutečnosti nevěděl, do čeho jde! Lákalo ho alebydlení ve služebním domku na břehu fojtecképřehrady, poblíž si navíc jeho rodiče nedávnopostavili rodinný domek, a také vyhlídka na za-jímavé a dlouhodobé zaměstnání. Hrázní totiž

většinou končí až s odchodem do důchodu,anebo zkrátka slouží do smrti. Tehdy také netu-šil, že ho blízkost vodní plochy přivede i k zá-vodění v dálkovém a „otužileckém“ plavání,a že si dokonce 2. srpna 2002 s dalšími pětikamarády z brněnského oddílu Fides zaplavesvůj úsek ve vůbec první české štafetě přes ka-nál La Manche.

Prošel vítězně výběrovým řízením, ale ke slo-žení zkoušky na hrázného se musel ještě týdenpřipravovat v Lázních Bohdaneč, kde Povodí La-be pořádá jednou ročně školení pro nováčky.Zkoušen byl ze všeobecných znalostí o přehra-dách, zdymadlech, jezech, elektrárnách…, nazávěr ještě musel projít praktickou zkouškou pří-mo na hrázi – při běžném provozu přehrady. Na-

Hrázní z Fojtkya Mlýnice

stoupil v prosinci 1998 a měl na starosti obě vod-ní díla – Fojtku a Mlýnici, přehradu v Nové Vsivzdálenou čtyři kilometry od Mníšku.

Ptám se, jak mu nová práce změnila života s čím měl největší problémy. „Předně jsem

PAVEL D. VINKLÁT

Soukolí mechanismů výpustí uvnitřhráze Fojtky se musí pravidelně kontro-lovat a udržovat v chodu

Jiří Valeš ukazuje pře-pady fojtecké hráze,kudy se valila voda i připovodních v roce 2002

▲ Přehrada Mlýnicev Nové Vsi je z archi-tektonického hlediskamohutnější než Fojtka,obě byly postavenyv letech 1904–06

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:16 Stránka 30

31

gu úplně spolehnout. Navíc, když nějaká hod-nota přesáhne nastavený limit, jako např. výškuhladiny, počítač začne houkat.“ Po stažení na-měřených hodnot z počítače a ručním přemě-ření následuje hlášení do Hradce Králové –centra povodí. Výsledky se musí hlásit dennědo 9 hodin, a to ze všech vodních děl a jezůPovodí Labe.

Vykouknu z okna a poznamenám, že dnesmnoho vody nemají a že tedy mají klidnou služ-bu. Dozvídám se však, že množství vody nesmínikdy klesnout pod určitou mez, tzv. stálé nadr-žení. Je to proto, aby nedošlo k narušení stati-ky hráze. Pro rekreační účely a nadlepšení prů-toku Fojteckého potoka a Jeřice se nádrž plní

na tzv. zásobní prostor. Při povodni docházínejdříve k naplnění až na ovladatelný ochrannýprostor, když už pak teče voda přepady hráze,jedná se o ochranný prostor neovladatelný. Ta-ková situace nastala na vodním díle Fojtka i připovodních v letech 2000 a 2002.

I když tyto horké chvíle mají oba kolegovéstále v živé paměti, Jiří Valeš sáhne do statistic-

kých zápisů. „Tady u nás nahorních tocích řek jsou prů-běhy povodní rychlé, ale rela-tivně krátké,“ poznamenáváslužebně starší hrázný, zatím-co listuje v knize záznamů,„…v roce 2000 byl 9. březnav 7 hod. ráno vyhlášen 1. po-vodňový stupeň, ale již o půl-noci byla kulminace průtoku.Obdobně se dělo o dva rokypozději 13. srpna, kdy byl 1. povodňový stupeň v 10hod. dopoledne a už ve 21.15hod. došlo ke kulminaci. Roz-litá Jeřice kulminovala ve 24hod. No a druhý den bylv 15.45 hod. 1. stupeň odvo-lán a brzy potom opadlai Jeřice.“

Službu tehdy drželi non-stop 24 hodin a neustále byli

bombardováni telefonáty strachujících se obča-nů pod hrází. Ještě dnes mají před očima, jakstoupající voda vyškubla kotvící kolík hliníkovéloďky a jak se nepotopitelná loďka blížila k pře-padu hráze. Hrozilo, že ho zablokuje. Bičovánideštěm nasedli do druhé – laminátové – loďkya přitáhli ji zpět na břeh. Po těchto nedávnýchmimořádných událostech jsou hrázní upozor-ňováni s předstihem o dlouhodobých sráž-kách, každé ráno se informace zpřesňují.

Vydáváme se na malou exkurzi k hrázi, kdemi Honza ukazuje, jakým způsobem se měřírozteč bodů na tělese hráze. V samotné hráziobdivuji mohutná ozubená kola – téměř stoletémechanismy výpustí, vyrobené libereckou fir-

mou Leopold Salomon, jejichž firemní štítek byldonedávna zatřen černou barvou.

Nelze samozřejmě nenavštívit Mlýnici naAlbrechtickém potoce, a tak nasedáme do au-ta. Po deseti minutách nás uvítá nevelká vodníplocha obrostlá stromy, které dodávají přehra-dě romantický ráz. Na rozdíl od oblíbené a po-pulární fojtecké nádrže si v ní zaplaval jen má-lokdo. I zde kdysi žil hrázný ve vlastním domku.Ten však Povodí převedlo na obec a součas-ným správcům přehrady zůstala k dispozici jenkancelář s měřidly.

Hrázní mě zasvěcují do technicko-bezpeč-nostního dozoru, vysvětlují, že každá přehradamá individuální plán z hlediska kategoriea z hlediska technické úrovně. V praxi to zna-mená vizuální obchůzky, kontroly určitých místa bodů v přehradě, ale např. i geodetické za-měření, zda se celé těleso hráze neposunulooproti okolnímu terénu. Každodenní činnost jedána zase plánem cyklické údržby. Sem patřímazání zámků, kontrola osvětlení, prováděnínátěrů, kontrola mechanismů výpustí, odklízenísněhu, údržba břehových porostů a v létě takékontrola průhlednosti vody. Detailní sledováníkvality vody zjišťuje nezávislá laboratoř PovodíLabe, která informuje zvláště rekreanty o aktu-álním stavu na internetové stránce: www.pl.cz.

„Právě v letní sezóně máme na Fojtce nej-větší problém s nepořádnými návštěvníky a je-jich odpadky. Sami nic nezmůžeme a jakohrázní jim nemůžeme dát ani pokutu, maxi-málně uštědřit políček,“ usmívá se Honzaa dodává: „Zcela jinak je tomu na vzdáleněj-ším levém břehu, kde vznikla nuda pláž. Svůjprostor si nudisté udržují čistý, tak tam chodí-me na kontrolu jen občas.“

Každý rok, měsíc i den je na přehradě tro-chu jiný, a tak se ptám, zda k některé z pře-hrad mají hlubší vztah. Zatímco mladší Honzamá rád obě přehrady přibližně stejně, Jirkovise zdá mohutnější Mlýnice tišší a příjemnějšínež Fojtka, kde se ovšem po šesti letech zasecítí jako doma.

foto autor

Řadu měření na hrázích provádí automatický monitoring

Hrázní Jan Dědek a Jiří Valeš na hrázi vodního díla Mlýnice

musel upravit svůj biorytmus. Dřív jsem byl zvy-klý na klouzavou pracovní dobu, rád si pospal,teď mě čekala pravidelnost a řád – každý denvčetně sobot a nedělí vstávání před půl se-dmou! Zpočátku mi hodně pomáhali kolegovéhrázní z liberecké přehrady – z Harcova, aleprvní měsíce jsem sloužil sám a zajišťoval ne-přetržitý provoz i o víkendech a o svátcích,“ při-pomíná si své začátky Jiří Valeš.

Začít střídavé služby mohl až po půlroce.Od května totiž získal nového kolegu – JanaDědka z Liberce, absolventa stavební průmy-slovky, který právě ukončil vojenskou službu.Některé činnosti se však musí provádět vedvou, např. čištění hran přepadu štěrkové zdr-že, měření deformací hráze, ale také prakticképráce s motorovou pilou. Hlavně je však přimimořádných událostech potřebná nepřetrži-tá služba. Oba hrázní musí být 100% zastupi-telní, oba musí umět dělat vše – od manuálníchprací až po „papíry“.

Pracovní dobu mají od 7 do 15 hodin a kaž-dý den je čeká stejný rituál měření a hlášení.K sedmé hodině se musí provést hydrologickáměření výšky hladiny, přítoku, odtoku, meteo-rologická měření srážek (v zimě výška sněho-vé pokrývky), teploty, tloušťky ledu a také vi-zuální kontrola hráze a záznam situace naobloze.

Na monitoru svítí průřez hráze na Mlýnicia hrázný Jiří Valeš mi ukazuje konkrétní měřicíbody. Vysvětluje, že automatický monitoring naMlýnici je sveden přímo sem do počítače. „Tytovýstupy z počítače se však ještě přeměřují ruč-ně, a to z toho důvodu, aby se při krizové situ-aci dalo na výsledky automatického monitorin-

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:16 Stránka 31

32

stezky dědictví

Z vlakové zastávky Filipovky (trať Frýd-lant–Černousy) vede sevřeným údolím podélSaňského potoka do osady Saň žlutě znače-ná malá silnička. Hradiště mezi Saní a Louč-nou, základní pilíř výletové trasy, však neležípřímo na turistické cestě, takže ze Saně jenutno jít proti proudu bezejmenného přítokuSaňského potoka a na jeho levém břehu setrefit na ostroh, známý také jako Sedlákovahora. Cyklistům se dá doporučit až další od-bočka z hlavní silnice přímo na Loučnou, kdelze od poutače pokračovat pěšky po kraji polepřímo k hradišti.

Za objevitele lokality je možné označit uči-tele Josefa Schuberta z Černous, který se ved-le svého povolání spolupodílel na široké vlasti-vědné činnosti Frýdlantska (mj. byl i členemredakční rady časopisu „Heimatkunde des Be-zirkes Friedland in Böhmen“). Jedna z jeho po-znávacích cest vedla na ostrožnu mezi Sanía Loučnou, kterou znal z literatury jako Jäkels-berg, popř. pod jménem Alte Schloß (Starý zá-mek). Tato lokalita mu nedávala spát, a protoženěmé valy dostatečně jasně nevypovídaly o je-jich účelu ni stáří, rozhodl se v roce 1904 při-mět je k výpovědi takřka násilím – pomocí lo-paty a krumpáče. Ze Schubertova výzkumu sedochoval jeden veledůležitý a naprosto průkaz-ný zlomek středohradištního keramického hrn-ce, pouze však na obrázku ve zmiňovaném ča-sopise „Heimatkunde…“, publikovaném M.Jahnem (1926). Díky tomuto obrázku zlomkukeramické nádoby z 10. století jsem se na lo-kalitu po téměř osmdesáti letech vypravila ko-pat i já s brigádníky z řad studentů.

Areál lokality Loučná-Saň se nachází ně-kolik metrů pod samotným vrcholem (kóta

313 m). Na severní, zá-padní a jižní straně Sedlá-kovy hory tvoří přirozenéopevnění ostrožny strmésvahy, jejichž ochrannoufunkci zesilují další sypanévaly, z východní stranyobepíná lokalitu patrnénejmohutnější opevnění.Stavbu valového opevněnílze s určitostí klást dostředohradištního období(9. až 10. století) a je zce-la vyloučeno, že by valyvznikly až ve středověku.Během výzkumu nebylyzjištěny žádné pozůstatkydřeva – ani v konstrukcivalu, ani stopy dřevěné zá-stavby uvnitř opevnění.S malými slovanskýmiopevněními se setkávámepouze na sever od Jizer-ských hor a Krkonoš (např.hradiště Tornow v Němec-ku). Toto naše opevněníužívala pravděpodobněmenší předsunutá hlídka

ze vzdálenějšího slovanského zázemí, snadk ochraně prastaré obchodní stezky. Styky tétookrajové oblasti s vyspělejšími centry dokládái část nesourodého inventáře nalezeného na té-to lokalitě, např. korálek ze zeleného průsvitné-ho skla – technika jeho zpracování může pro-kazovat určité vztahy k Porýní, zatímco vevýzdobě se jasně projevil provinční vkus. Dal-ším cenným nálezem je železná ostruha s dlou-hým hrotem a ploténkami z první poloviny10. století. Keramický materiál lze ves-měs zařadit do středohradištního obdo-bí. Naprosto přesné analogie k tomutomateriálu na našem území neexistují,některé znaky jsou typické pro kerami-ku z oblasti Horní Lužice. Na rozdíl odcentrálnějších oblastí Čech bylo dnešníFrýdlantsko součástí tzv. Záhvozdíosídleného Slovany z Lužice. Toutoskutečností je podmíněna odlišnost vý-zkumem získaného materiálového cel-ku i jedinečnost této lokality na územícelé České republiky. Nejkrásnější ex-ponáty z výzkumu je možno spatřitv archeologické expozici Severočeské-ho muzea v Liberci.

Pokračování žlutě značené turis-tické trasy vede do obce Andělka,zmiňované poprvé v roce 1340, v nížlze obdivovat opravený a v roce 1994znovu vysvěcený pozdně barokníkostel sv. Anny z let 1783–85 i staro-bylý smírčí kříž pod kostelem. Jedi-ným převýšením v další části žlutěznačené trasy bude až v obci Ves ko-peček s gotickým kostelíkem sv. Vav-řince, poprvé zmiňovaný v roce 1346,

ale v 16. století stavebně upravený. Při jehozdech byly původně rozmístěny náhrobníkypříslušníků zdejších panských rodů, které do-dávaly tomuto místu neopakovatelnou histori-zující atmosféru.

Žlutá značka končí v Černousích – posledníželezniční stanici Čech na mezinárodní trati doPolska. K pamětihodnostem samotných Čer-nous patří podmanivě teskná krása letité lipovéaleje při silnici k Habarticím, trosky barokníhoClam-Gallasovského zámečku a půvabná klasi-cistní kaple sv. Jana Nepomuckého z konce 18.století. Tady lze putování zakončit a nasednoutna vlak zpět do Frýdlantu, a nebo z Černouspokračovat po zelené značce okrajem přírodnírezervace Meandry Smědé. Do ní je zahrnuti Dubový rybník o rozloze 12 ha se staletými du-by na hrázi, jehož příbřeží je stanovištěm vzác-ných rostlin. Poslední pozoruhodností této tra-sy je soukromý prostor zahrady domu čp. 70v Předláncích, kde ve středověku stávalo patr-ně sídlo zdejšího lenního šlechtice. Archeolo-gické nálezy datují toto tvrziště do konce 13.a průběhu století následujícího. Ve středověkutak symbolicky končí putování za ranou píse-mně nepodchycenou historií regionu, kterou lzedoložit pouze archeologickými nálezy.

Ti, kteří touží začít putování historií odAdama, tedy od pravěku, určitě přivítají náv-štěvu přírodního fenoménu – Pohanskýchkamenů, k nimž z obce Višňová směřuje zele-ná značka. Skupina mohutných žulových bal-vanů se skalními mísami vždy jitřila fantaziipřírodovědců i historiků, což zde dokládái osazená deska, připomínající přednášku ber-línského přírodovědce dr. Virchowa v roce1895. Ač je toto přírodně pozoruhodné místo(nazývané zprvu něm. Opfersteine – Obětníkameny, později Heidenstein – Pohanské ka-meny) přímo předurčené pro tajemné nábo-ženské rituály, zatím jediným alespoň z litera-tury známým nálezem z této lokality je částkamenné sekerky prvních zemědělců z mlad-ší doby kamenné (5500–4000 př. n. l.).

Marcela Staráfoto autorka, mapka Jitka Doubnerová

Po neviditeln˘ch stopách nejstar‰ího

osídlení

Nejmohutnější z valůobepíná hradiště Loučná--Saň z východní strany.Archeologický průzkumprokázal vznik valovéhoopevnění v 9.–10. století

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:16 Stránka 32

33

osudy památek

Obnovení boÏích muk v HejnicíchV prosinci minulého roku byla v Hejnicích dokončena rekonstrukce

tří božích muk z 19. století. Drobné žulové památky tvořící na mapěsymbolické tři body, jako vrcholy trojúhelníku, tak opět zdobí křížes korpusem, votivními obrázky, jak tomu dlouhá léta bylo a má být. Jižv roce 2003 byly na náklady města Hejnice kamenné části očištěnya upraveno jejich bezprostřední okolí, tím však obnova pro město skon-čila! Na podzim minulého roku se dokončení ujal hejnický farář dr. Mi-loš Raban za finančního přispění pana dr. Rüdigera Brüggemanna.

vyčíst jen 18--. Jejich vystavění se dá ale spojit se založením nedale-kého hřbitova na konci 19. století.

Opravená boží muka opět přispěla k rozveselení a zkulturnění na-šeho jizerského podhůří. Není hezčí pohled do krajiny, ve které jsoualespoň některá prastará zastavení dokladem, že zde žijí kulturní lidébez ohledu na vyznání! Poděkování patří tedy všem, kdo se o obnovupřičinili.

Jan Heinzl, foto autor

Během několika týdnů vyrobil a osadil kovář Milan Vendég kříže s kor-pusy a malíř Pavel Koňařík vymaloval a připevnil votivní obrázky. Vý-sledkem je opravdu pěkné podívání na obnovená boží muka, kterájsou v našem kraji tak četná, ale většinou zpustlá nebo již naprostozničená.

První z božích muk stojí u cesty k hejnickému koupališti a jejich stá-ří je v letošním roce 200 let. Vysoký žulový blok v horní části s výklen-kem pro madonku (původně snad výklenek zdobila soška Panny Ma-rie Bolestné a byl postaven tehdejším majitelem pozemku JosefemKrausem) je zdoben dvěma obrázky a drobným křížem. První obrázekje reprodukcí obrazu malíře Karla Ernsta Morgensterna, druhý vzpo-míná blahoslaveného Karla I., posledního rakouského císaře, českéhoa uherského krále, který Hejnice v létě 1917 povýšil na město a uděliljim též městský znak. Výklenek zůstal i po obnově prázdný.

Druhá muka stojí při zadní cestě do Bílého Potoka (ve Vinglu, ne-bo též v Zátiší, jak se tato část dnes nazývá). Žulová muka jsou zmi-ňována v Ortsgeschichte von Haindorf (kronika Hejnic) bez datace,ale s vazbou na usedlost Antona Augstena z čp. 28. Zdobí je vysoký,z části litý a kovaný kříž s korpusem, v dolní části je osazen obrázeksv. Františka.

Ke třetím božím mukám se musíme poněkud vrátit, a to až k hej-nickému hřbitovu. Jejich součástí je kovaný kříž s Kristem a tři biblickéobrázky. Madona s Ježíškem, ukřižovaný Kristus a sv. Simeon s Ježíš-kem. V dolní části je patrný letopočet vzniku, z něhož lze přesvědčivě

Boží muka u koupaliště

Boží muka u hřbitova

▼ Boží muka v Zátiší neboli Vinglu v původním stavu v roce 2002 a po rekonstrukci

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:16 Stránka 33

34

kronika

Uprostřed lesa leží louka a na ní stojí zá-mek. Tedy ne úplný zámek, ale zámeček. Taknějak by mohla začínat pohádka, ale může takzačínat i příběh neobyčejného domu – zámeč-ku na Nové Louce.

Samotná louka podle historických prame-nů vznikla kolem roku 1630 asi tři kilometry odBedřichova, kde v té době již třicet let existo-vala sklárna. V době třicetileté války a vel-kého rozvoje Valdštejnova severočeskéhopanství tady vykáceli les pro dřevo na výstav-bu právě zakládaného libereckého Nového měs-ta – dnešního Sokolovského náměstí. Na mís-tě vykácené paseky zůstala natrvalo louka.Dlouho ji využívali k pastvě dobytka a až v ro-ce 1756 tu, na pozemku pronajatém od galla-sovské vrchnosti, dal sklářský mistr JohannJosef Kittel postavit sklářskou huť, aby zužitko-vala zásoby dřeva hlouběji v lesích. Tenkrátjiž bedřichovská sklárna na stejném panství,

kterou Kittel také vlastnil, bojovala s nedo-statkem dřeva a potaše. Huť na Nové Loucese stala spolu s již fungující antonínovskoua brzy následujícími karlovskou a kristiá-novskou sklárnou symbolem vrcholného roz-machu „lesního“ sklářství 18. století v Jizer-ských horách. Až skoro o sto let později sedo horských lesů zakously hutě na Jizerce,ale brzy se sklářství stěhovalo do údolí k že-leznici, která přivážela pro pece nový zdrojenergie – uhlí.

Kittel zde vyráběl sklo necelých deset let,v roce 1769 vyhaslou huť koupil jeho synovecJohann Leopold Riedel pro svého bratra, Kitte-lova zetě Franze Antona. Ten ale žil v Bedři-chově, kde byl rychtářem a odkud řídil obě hu-tě. Po jeho smrti sklárnu získal syn J. L. RiedelaAnton, který se jako první huťmistr v roce 1786na Nové Louce usadil natrvalo. Zdejší panskýdům, tedy dům huťmistra – majitele sklárny,

byl tehdy ještě chudou chalupou, zejména vesrovnání s novým panským domem jeho otcena Kristiánově. Kromě něj na louce stála jenhuť a stavení pro několik rodin sklářských děl-níků. Později přibyla ještě hájovna. Historiesoučasného zámečku začíná v roce 1797, kdysi Anton Riedel dal vybudovat nový panskýdům s hospodářskými budovami rozmístěnýmikolem čtvercového dvora. V domě odpovídají-cím jeho schopnostem a podnikatelské pověs-ti bydlel se svou ženou Alžbětou, syny Fran-zem a Josefem, dvěma dcerami, dvěmaděvečkami a pacholkem.

Z kopie staré rytiny je zřejmé, že již v tédobě dostala novostavba barokní podobus dvoupatrovou mansardovou střechou, kte-rou nesla dekorativní arkáda vyřezávanýchpodstávek kolem roubeného přízemí, motivempřineseným z opačné strany hor, z Frýdlant-ska. Dominantou šindelové střechy se stalapolygonální zvonička s cibulovitou bání.

Sklárna dobře prosperovala, vyvážela svézboží do tuzemska i zahraničí a rozšiřovalavýrobu, například o broušené a malovanésklo, které pro ni zpracovávala řada domácíchmalířů a brusičů. V huti pracovalo 7–9 sklář-ských mistrů, pomocní dělníci a učedníci, kte-ří žili buď přímo na Nové Louce, nebo dochá-zeli z Bedřichova a Janova nad Nisou.

Život v odlehlé lokalitě nebyl vždy bezpečný.Vypráví se, že v roce 1778 Nová Louka uniklavypálení, když se Prusové po obsazení Libercevydali na Novou Louku, přesvědčeni, že je zdeukryta vojenská pokladna. Došlo zde k potyčces chorvatskými ostrostřelci, bojujícími na straněRakouska, kteří do blízkosti místa také přitáhli.Prusové zamýšleli huť zapálit v domnění, ženepřátelské vojáky zavolal na pomoc majitelhuti, ale naštěstí se jim to nepodařilo.

Na rozdíl od vzdálenějšího Kristiánova ne-vznikla na Nové Louce větší osada, pozemkytotiž nepatřily huťmistrovi, ale majiteli panství.Ani rozvoj sklářského podnikání zde netrvaldlouho díky nedostatku smluvně zajištěných

Lesní enkláva Nová Louka JANA MEJZROVÁ

Historická kresba přibližuje rozmístění objektů sklářské hutě na Nové Louce na konci18. století

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:16 Stránka 34

35

zdrojů dřeva v lesích, kde vrchnost zamýšlelazřídit rozsáhlou oboru. Jen dvacet let po stav-bě výstavného panského domu sklárna sko-mírala. V roce 1818 zde pracovalo ještě něko-lik rodin Fuchsů, poslední zprávy o pracujícísklárně jsou ještě z roku 1845, kdy vypomá-hala Jizerce. Franz Riedel, syn Antona, muselpo převzetí panství Eduardem Clam-Gallasemstarou sklárnu a zchátralou dělnickou chalupuzbourat a panský dům prodat vrchnosti.

Nová etapa v životě domu vzápětí nastalajeho přestavbou na clam-gallasovský loveckýzámeček. Venkovní vzhled se příliš nezměnil,v zadním traktu přibyla patrová hájovna. V tédobě pravděpodobně vznikl bohatě vyřezáva-ný interiér. Moderní doba přinesla i zámečkuelektrické osvětlení, napájené z vodní turbí-ny na Blatném potoce.

Po zestátnění lesů v letech 1929–30 se zezámečku stala „vládní chata“, jejímž pravidel-

ným hostem byl v letech 1931–35 prvníkancléř prezidenta republiky a vášnivý mysli-vec JUDr. Přemysl Šámal, popravený za dru-hé světové války za odboj proti nacistům.V unikátní, ručně psané Pamětní knize Sprá-vy státních lesů Liberec, která byla vedenana Nové Louce, se často objevuje jeho jmé-no a fotografie. V roce 1947 nechala Česko-slovenská myslivecká jednota vztyčit na No-vé Louce na jeho počest pomník s reliéfem.Osud pomníčku během dalších 50 let odpo-vídal politickému vývoji v zemi – v roce 1960byl vyvrácen a odvezen k likvidaci a zároveňRNDr. M. Nevrlým zachráněna rozbitá deska,v roce 1968 ruskou okupací přerušeno jehoznovuvztyčení a až v roce 1990 konečně při-vezen nový kámen a na něj osazeny oprave-né bronzové desky.

V roce 1963 byl zámeček pro svoji historic-kou a architektonickou hodnotu prohlášen ne-movitou kulturní památkou a o šest let pozdě-ji se tehdejší majitel – Československé státnílesy rozhodly historickou stavbu rekonstruo-vat. Nejprve byla původní šindelová střecha,v té době již ale krytá plechem, nahrazenatehdejší novinkou – šablonami z asfaltové le-penky, brzy nato zrušena turbína a na dvacetlet nahrazena naftovým agregátem. Zamýšle-né přivedení elektrického vedení z Bedřichovatotiž čekalo na výstavbu až do roku 1991, stej-ně jako celková rekonstrukce a adaptace napenzion s restaurací pro veřejnost.

Po reorganizaci Československých stát-ních lesů přešel zámeček do vlastnictví Le-sů České republiky, které zajistily v letech1990–1996 kompletní opravu všech konstruk-cí i krovu, úpravu vnitřních prostor pro ubyto-vání 59 návštěvníků včetně nového sociálníhozařízení, vestavbu vybavení pro ubytované tu-risty do hospodářských prostor, oživení res-taurace i zřízení rychlého občerstvení pro pa-santní návštěvníky.

Nájemcem se stal Jiří Polák, který zde díkyvyhlášené domácí kuchyni vytváří pro turistyvelmi příjemné prostředí. Bezprostřední okolínaštěstí nepoznamenala zkáza jizerskohor-ských lesů. Nová Louka je dodnes obklopenakulisou letitých smrků, které umocňují atmo-sféru lesní enklávy, kam každoročně přicháze-jí tisíce návštěvníků. Jedinou vadou na kráseje zvýšený provoz motorových vozidel, kterýstírá starobylý půvab místa.

Z Nové Louky se cesty rozbíhají do růz-ných koutů Jizerských hor – k přehradě naČerné Nise a dál na Hřebínek, na Kristiánovpřes Blatný rybník i neznačenou cestou k Bí-lým bukům pod Holubníkem. Ze severu loukuobklopuje rašeliniště v mělkém údolí Blatnéhopotoka, chráněné od roku 1960 v přírodní re-zervaci Nová Louka.

foto Milan Drahoňovský, archiv

Zámeček dnes slouží jako horská chata

Pomník dr. Přemysla Šámala, prvního kancléřeprezidenta ČSR a častého hosta na zámečku

Nové Louce dnes dominujepůvodní panský dům pozdějipřestavěný na clam-gallasov-ský lovecký zámeček

▼

Lesní enkláva Nová Louka na výřezu mapy stabilního katastru z roku1843 (M 1:2 880)

▼

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:16 Stránka 35

36

skrytá tajemství

Pamětní deska Emericha Berty ve Stráži nad Nisou

Památek na prusko-rakouskou válku v roce 1866 není v našem regionumnoho. Jedna však stojí za zmínku, neboť připomíná pravděpodobně první-ho padlého v této válce, která 3. července vyvrcholila bitvou u Chlumuu Hradce Králové.

V červnu pruská vojska vytlačila Rakušany ze sporných panství Šlesvickaa Holštýnska na území Čech. Jeden ze tří proudů směřoval právě přes Chra-

stavu do Liberce, kde měliRakušané ležení. Předsu-nuté rakouské hlídky – Ra-deckého husaři – prová-děly průzkum a docházelok občasným přestřelkám.Večer 23. června 1866kolem 22. hodiny se do-staly pruské jednotky doSvárova a Stráže nad Ni-sou, tehdejšího Habendor-fu. Tam došlo v prostorunáměstí k prudké střelběa hlídka husarů na ko-ních se musela zachraňo-vat útěkem od kostela topolovou alejí k chrastavské silnici. Statečný velitel hlíd-ky Emerich Berta však vytasil šavli a zaútočil na jednoho z Prusů. Ten ho alestačil střelit přímo do hrudi. Husar ještě obrátil koně a ujížděl zpět ke kostelu, kdese sesunul k zemi. Prusové hlídku bez velitele marně pronásledovali a ani těžcezraněného Bertu u kostela neobjevili, a tak se stáhli zpět do Chrastavy.

Raněného Bertu přenesli vesničané do hostince U Zlaté koruny, kde i přesveškerou péči svému zranění asi po třech hodinách podlehl. Za dva dny bylEmerich Berta z maďarského městečka Ladany pohřben a o rok později mubyla do zdi strážského kostela vsazena pamětní deska.

V roce 1896, tedy 30 let od kruté porážky Rakušanů (celkem si válka vy-žádala více než 90 000 mrtvých a raněných), byl k poctě Emericha Berty i dal-ších padlých na Liberecku postaven u kostela pomník. Na rohu areálu dnešníškoly připomínal ještě před pár lety místo osudného postřelení železný křížs tabulkou, dnes zde nalezneme pamětní desku.

Bohumil Nádhera, foto Pavel D. Vinklát, archiv

Fascinuje mû celá ta „továrna pod ‰ir˘m nebem“

rozhovor

Pokud jste již navštívili nově zrekonstruova-nou budovu jabloneckého Muzea skla a bižuterie,jistě jste si nenechali ujít jedinečnou expozicinazvanou Čarovná zahrada – České sklo sedmistoletí. Spoluautorem scénáře této výstavy jemladý sklářský historik a pracovník muzea PetrNový. Své badatelské výsledky publikuje v od-borných periodikách, s těmi populárně-naučnýmičlánky, týkající se jizerskohorského sklářství a bi-žuterie, jste se již mohli několikrát setkat nastránkách našeho časopisu.

Zájem o dějiny se často rodí již v dětství,byl to i váš případ?

Asi ano. Vlastně určitě. Přispělo k tomu mno-ho věcí – úžasná knihovna mých rodičů, častévýlety po hradech a zámcích, samozřejmě po-hádky a pověsti. Můj dědeček vzpomínal, žekdyž mě asi v pěti letech přepravoval kamsi poPraze tramvají, ocenil jsem jeho komentář k po-mníku Františka Palackého slovy: Aha, to je tenpán, co tolik mluvil. A dodnes mě přitahuje, žehistorie – dějeprava – je věda, která tolik mluví,chcete-li naslouchat.Stal jste se odborníkem na historii sklářství a bižuterie v Jizerských horách.Toto specifické zaměření přišlo až po školes nástupem do jabloneckého muzea?

Ano. Před nástupem do muzea jsem se poodborné stránce věnoval kulturním dějinám vevazbě na českou literaturu přelomu 19. a 20.století. Zajímali mě literáti jako typy, hrdinovésvé doby, kteří nejen ve svých pracích, ale i vesvých dopisech atd. vypovídají úžasné příběhy,bez nichž by historie, myslím si, byla pouhoupseudomatematickou vědou o datech a číslech.Až v muzeu mě zlákaly příběhy ze světa sklářů,bižuterních výrobců a exportérů. A v žádnémpřípadě nelituji.V čem především spočívá vaše badatelskápráce? Týká se i bádání přímo v terénu?

Historikův terén, to jsou v prvé řadě prame-ny, písemnosti, ale i vyprávění všeho druhu. Jeale samozřejmě dobré vědět, jak ve skutečnos-ti dnes vypadají místa, kolem kterých jako „ba-datel“ kroužíte. Navíc vstát občas od stolu a na-dechnout se čerstvého vzduchu je i příjemné.Objevil jsem tak pro sebe například ponuře mo-numentální krásu jabloneckého hřbitova, kdyžjsem hledal poslední příbytky exportérů.Který ze sklářských rodů či sklářských a bižuterních osobností je vám nejbližšía proč?

Není to jeden rod, ani jedna osobnost. Měfascinuje celá ta „továrna pod širým nebem“, jak

kdosi Jizerské hory prozíravě nazval. Pestrosta bohatost pramenů, nelineárnost příběhů, pro-línání „velkých“ a „malých“ dějin, když Jablone-cko prožívalo časy globalizace již hluboko v 19.století. Témata „jabloneckého podnikání“ a „ji-zerskohorského sklářství“ jsou navíc natoliknosná, že je lze z hlediska historika zpracovávatrůznými způsoby, a to je nejen velmi motivační,ale i opravdu zábavné a vzrušující.Podílel jste se také na scénáři nových expozic rekonstruované muzejní budovy.Co vám dalo nejvíce úsilí a z čeho jste mělnejvětší radost?

S kolegyní Dagmar Havlíčkovou jsme připra-vili scénář expozice skla, kterou jsme nazvaliČarovná zahrada – České sklo sedmi století.Největší úsilí jsme asi vynaložili na to, aby rea-lizace expozice podle tohoto scénáře proběhlaa aby byla nejen po odborné stránce dobře při-pravená, ale aby byla také příjemným prosto-rem, kam se bude návštěvník rád vracet nejenkvůli vystaveným předmětům, ale i pro samot-nou atmosféru.

Pavel D. Vinklát, foto archiv

Historik PhDr. Petr Nový narozen 21. srpna1973 v Jablonci nad Nisou. Absolvent Pedago-gické fakulty a Historického ústavu Jihočeskéuniverzity v Českých Budějovicích – obor kul-turní historie, v současnosti je hlavním kuráto-rem Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Ni-sou. Příspěvky o sklářství a bižuterii pravidelněpublikuje v časopisech Sklář a keramik, Glass-revue a Pressglas-Korrespondenz. Spolupra-coval též s časopisy Tvar, Host, Kmen, CzechDesign, Jizerské a Lužické hory nebo Krkonoše.Je autorem monografie Lisované sklo a krysta-lerie v Jizerských horách (2002). Ženatý, man-želka Mgr. Jana Nová, historička, syn Antonín,pravidelný návštěvník předškolního zařízení.

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 36

Poslední březnová sobota a neděle (25. a 26. 3.) roku 1905 byla pro libe-recké Čechy velkým svátkem. Po necelém roce stavebních prací se v uliciNa Rybníčku otevíral jeden z nejreprezentativnějších společenských sálův Liberci – Národní dům České besedy. V mohutně se rozvíjejícím městě setak i česká menšina, čítající odhadem asi 15 % obyvatel (oficiální statistikysice udávají mnohem menší číslo, protože byly účelově zkreslovány ve pro-spěch Němců), konečně dočkala důstojného centra. Že se tak stalo po dlou-hodobých obstrukcích nacionálně orientované radnice, jejíž představitelé sesnažili zadusit vše české, netřeba snad ani dodávat. Proto museli liberečtíČeši hledat podporu v Praze a jiných vnitrozemských městech. Kolonie libe-recká v Praze také vydala u příležitosti otevření pamětní spis, do něhož při-spěli zdravicí i Svatopluk Čech a Alois Jirásek. Sál se stal svědkem mnohadivadelních představení, koncertů i politických shromáždění. Jeho bohatáštuková výzdoba vzala za své brzy poté, co ho na podzim 1938 zabrala SAa přestavěla vnitřní prostory v tupém nacionálně socialistickém duchu. Po ro-ce 1990 byla budova vrácena spolku Česká beseda. Na fotu – detail po-hlednice vydané k otevření Národního domu České besedy.

Roman Karpaš, foto archiv

pfied 100 lety

Výstava Paměť předmětů, připravená k výročí 100 let od otevření první muzejníexpozice v Jablonci nad Nisou, byla sice zahájena 9. prosince minulého roku, aleaž 27. ledna byla oficiálně představena veřejnosti. Součástí programu se stali křest stejnojmenné doprovodné publikace.Nejprve proběhla komentovaná prohlídka, při níž kurátorka výstavy Jana Nováprovedla zájemce o historii a příznivce muzea výstavou a blíže je seznámilas příběhem muzea od jeho vzniku do současnosti. Poté se všichni přítomní sta-li svědky křtu publikace, kmotrem byl JUDr. Václav Lukáš, osobnost, která jes historií muzea úzce spojena.Kniha Paměť předmětů s podtitulem 100 let muzea v Jablonci nad Nisou obsa-huje dvě hlavní části. První je věnována minulosti a tvoří ji stať o historii muzea,jejíž autorkou je historička Jana Nová. Text je doplněn fotografiemi, které přibli-žují především staré expozice a výstavy.Druhá část knihy se zabývá současností. Přináší stručnou charakteristiku sbí-rek a podsbírek od jejich kurátorů (Dagmar Havlíčková, Mgr. Jana Nová, PhDr.Petr Nový, Marcela Provazníková, Šárka Sirůčková, Ing. Jaroslava Slabá, Mgr.Lada Tesařová a RNDr. Jiří Žalman), včetně fotografií předmětů zastupujícíchjednotlivé podsbírky. O výhledech do budoucnosti pojednává úvodní slovo ře-ditelky muzea Jaroslavy Slabé a vedoucího Oddělení muzeí a galerií Minis-terstva kultury ČR Jiřího Žalmana. Na závěr publikace jsou zařazeny soupis

doprovodných programů a aktivita výběrové soupisy výstav a publika-cí muzea.Kniha za 150 korun však není volněv prodeji, lze ji získat pouze v recepciMuzea skla a bižuterie nebo v infor-mačním centru v budově jabloneckéradnice. Další možností, jak ji získat, jezúčastnit se doprovodného programu,který je součástí výstavy, a vyplnitkvíz. Správné odpovědi budou poukončení výstavy – 6. března – sloso-vány a několik šťastných výherců pub-likaci obdrží. -jno-

Třetí ročník Desenského medvě-da – oblastního kola přehlídky dět-ských divadelních, loutkářských a re-citačních souborů Dětská scéna2005 – se koná v sobotu 5. březnaod 14 hodin v kulturním domě Sklář

DO DUBNOVÉHO ČÍSLA připravujeme krásy květů – prvních poslů jara, re-portáž o větrných elektrárnách na Lysém vrchu u Albrechtic u Frýdlantu,představení Hašlerovy chaty v Bedřichově, fotografie libereckého přírodověd-ce Miroslava Jóži, zprávy ze Správy CHKO JH a další zajímavosti z města obcí v podhůří Jizerských hor.

Soutěž O nejkrásnější

kraslici

Nový lyžařskýareál

v Liberci-Vesci

Otevření Národního domu České besedy

Publikace Paměť předmětů pokřtěna

Desenský medvěd potřetí

Muzeum skla a bižuterie v Jablon-ci nad Nisou vyhlašuje 6. ročník sou-těže O nejkrásnější velikonoční krasli-ci v kategorii do 15 a nad 15 let.Veškeré kraslice zůstávají majetkemmuzea a budou po dobu velikonoč-ních svátků vystaveny v rámci výstavyKřesťanské a pohanské kořeny veliko-nočních svátků v Muzeu skla a bižu-terie. Technika zdobení je libovolná.Kraslice musí být doručeny nejpo-zději do 11. března na adresu Muzeaskla a bižuterie, U Muzea 398/4, Jab-lonec n. N. Výherce oznámíme po ve-likonočních svátcích prostřednictvímtisku. Informace vám rádi sdělíme natel.: 483 369 021, 483 369 022, neboe-mail: msbcom@volny.cz.

Nový rekreační a sportovní běžec-ký areál v Liberci-Vesci se od pondělí24. ledna otevřel veřejnosti. O den dří-ve se zde konal Světový pohár v se-verské kombinaci, pro který byla při-pravena trať na světové úrovni o délce1,5 km. Po skocích na ještědskémmůstku se o vítězi rozhodovalo právěna těchto nových tratích.

Se čtrnáctivteřinovým náskokemvyrazil do běžecké stopy Američan ToddLodwick, který výkonem 128,5 metrůpředvedl nejdelší skok. Vedoucí mužSvětového poháru Fin Manninen ztrácelna šestém místě padesát sekund. Na-konec však zúročil své běžecké kvality,před davy diváků smazal padesátise-kundové manko a zvítězil. Druhé místoobsadil Kristian Hammer z Norska, třetídoběhl vítěz skokanské části AmeričanLodwick. Nejlepší z našich LadislavRygl se propracoval z třiadvacáté pozi-ce na konečné dvanácté místo.

Ve středu 26. ledna probíhala na ve-seckých tratích běžecká část Světové-ho poháru B, po jejímž skončení se ko-naly dětské závody a závod příchozích.

Podle sněhových podmínek jev plánu upravovat tratě pro obě tech-

Madagaskar – Život jako věčnáoslava je název fotografické výstavyautorů Aleny Pazderové, Jany Martin-kové, Soni Žambochové a TomášeJůnka. Souběžně probíhá výstava Mi-nerály a zkameněliny Horního Pojize-ří, na které představuje svou sbírkuJosef Malý z Rovenska pod Troskami.Obě expozice můžete zhlédnout veVlastivědném muzeum ve Vysokémnad Jizerou do 31. května. Otevřenoje denně kromě pondělí 8.30–12,13–16 hod., tel. 481 593 118.

niky, tedy jak pro klasickou, tak probruslení. Homologované běžecké tra-tě, schválené mezinárodní lyžařskoufederací, mají i v budoucnu sloužit propořádání FIS světových pohárů v běhuna lyžích a v severské kombinacia v roce 2009 se tady mají uskutečnitveškeré běžecké disciplíny mistrovstvísvěta v klasickém lyžování. -dfi-

Dvě výstavy vevysockém muzeu

37

z údolí

Redakce: Knihy 555, Rumunská 47/16, 460 01 Liberec, tel./fax: 486 131 650, 485 148 380, e-mail: pavel.vinklat@knihy555.cz ■ Vedoucí redaktor: Mgr. Pavel D. Vinklát■ Redakční rada: RNDr. Blažena Hušková, Jan Heinzl, Ing. Jiří Hušek, Otokar Simm, Ing. Pavel Vonička

v Desné v Jizerských horách. Přehlíd-ky se zúčastní Divadelní soubor ZŠ Li-berecká z Jablonce nad Nisou před-stavením Jak byly Vánoce málem nablátě, Divadelní soubor Plavčík při Dět-ském centru Maják z Tanvaldu se před-staví pohádkou Nezbedná kůzlátkaa Divadelní soubor jabloneckého Do-mu dětí a mládeže Vikýř přijede soutě-žit se hrou Jen tak. -sul-, foto archiv

Představení Divadelního souboruDDM Vikýř „Karlův most“, které bylovloni jako jedno ze dvou nominovánodo krajského kola Dětské scény v Li-berci

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 37

38

Dne 16. prosince 2004 v dopoledníchhodinách se dokončilo betonování uzaví-rací zátky na ohlubni jámy Jan na Dole JanŠverma v Žacléři, jehož vlastníkem je firmaGEMEC–UNION, a. s., Jívka.

V samé tichosti dospěl ke svému koncidalší symbol dolování černého uhlí naŽacléřsku. Nález černého zlata se zde da-tuje r. 1570. Tehdy opat Kašpar, představe-ný kláštera v Grüssau – Křešov, povolujehledat a dobývat rudu a uhlí rychtáři Jako-bovi Rabemu z nedaleké obce Opava. Žac-léřské sloje vycházejí až na povrch, a pro-to dolování v počátcích nemělo přílišhlubinný charakter. S růstem průmyslu

rostl však i význam tétopřírodní suroviny a na Žac-léřsko začali přicházet od-borníci. Rozvoj důlní tech-niky umožňoval postupněúčinnější dobývání ve stálevětším rozsahu. Roku 1811byly položeny první důlnímíry. Svislá jáma Jiří dosa-hovala hloubky 132 m a by-la vyztužena cihlovou vy-zdívkou. Celkem bylo nakatastru obce Lamperticea městečka Žacléř vyhlou-beno 14 svislých jam. Ale-xander, Amálie, Klára, Hu-go, Antonín, Jiří, Františka,Julie a Marie byly vyhlou-beny v první polovině 19.století. Cecílie v r. 1900, já-ma Eliška v letech 1868 až1870 a jáma Královec v le-tech 1952 až 1953.Ta nako-nec sloužila jako hlavnístudna, tedy zdroj vody prozávod. Některé jámy neby-ly hluboké ani dvacet met-rů, ale jiné dosáhly znač-ných hloubek: Julie nakonecaž do X. patra – 838 m,Františka do IV. patra –250 m, Eliška do II. patra –151 m a Marie do VII. patra– 527 m. Jámy umožnilynafárat téměř kompletněuložené uhelné sloje v žac-léřské lokalitě.

Některé jámy měly okolo sebe maléochranné pilíře neboli jámové ohradníky.Znamenalo to, že uhelné sloje byly vyru-bány příliš blízko svislých šachet a tlakypotom bortily jámový stvol – což zejménaplatilo pro jámu Marii v oblastech I. až IV.patra. Marie byla, až na krátké úseky, téměřcelá vyztužena dřevem a nakonec došlok deformaci její výztuže. Těžba i jízda muž-

stva byla na této jámě zastavena. ProtožeJulie neměla potřebnou těžební kapacitu,bylo v r. 1958 zahájeno hloubení jámy Jan.

Tato moderní jáma byla postupně pro-hlubována a v roce 1987 dosáhla úrovněXI. patra a hloubky 955 m. Byla hlavní těžnía vtažnou jámou, to znamená, že zásobo-vala též podzemí čerstvým vzduchem. Pocelé délce je vyztužena betonem o síle min.0,50 m a vystrojena ocelovou konstrukcís těžním a lezným oddělením. Na lanech ty-pu „Herkules“ o síle 52 mm visely dvě čty-řetážové těžní klece, každá o váze 7000 kg.Do každé etáže se vešly dva důlní vozíky.Celkové zatížení při těžbě mělo limit 12000kg a rychlost klecí při těžbě činila 12 m/s.Jízda mužstva se prováděla pouze v jednékleci na tzv. vrchním laně. Celkem mohlodo jedné etáže nastoupit 16 havířů, tedy přijednom „hupu“ sfáralo do dolu 64 osobrychlostí 8 m/s. Hmotnost při jízdě mužstva

Betonování uzavírací zátky na zasypané jámě Jan v prosinci 2004

Jáma Jan ve chvíli, kdy auta přivážejí beton k je-jímu uzavření

Areál Dolu Jan Šverma v devadesátých letech20. století, v době, kdy končila těžba

▼

SMUTNÉ VZPOMÍNÁNÍ

nesměla přesáhnout 5000 kg. Pohon těžní-ho stroje zajišťoval sériový elektromotorvyrobený speciálně pro tento účel v ČKDPraha. Motor byl napájený 520 volty stejno-směrného proudu a měl výkon 1450 kw.V dobách plnění plánu vytěžil Jan za jednusměnu okolo 1000 vozů uhlí nebo hlušiny.Byly však i šichty, kdy těžba přesáhla 1200vozů. Těžilo se na ranní a odpolední smě-

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 38

ně. V nočních směnách byl důl zásobovánmateriálem a prováděly se kontroly.

Nevím, zda by se dalo spočítat, kolikuhlí a hlušiny Jan za dobu svého působe-ní vytěžil a kolik havířů, a bylo to několikgenerací, denně nastupovalo do jeho kle-cí, aby sfárali do hlubin a rvali se o ten čer-ný hořící „kámen“, který tu motykou v ro-ce 1570 Jakob Rabe začal odkrývat. V roce

Tvář havířského předáka těsně po vyfárání (foto Rudolf Schmidt)

Pohled na areál Dolu Jan Šverma v 50. létech 20. století. Vlevo jáma Marie a Julie, pro-vozní budovy jámy Jan ještě nestojí

1992, tedy po 422 letech, dolování černéhouhlí na Žacléřsku skončilo. Od roku 1992byla jáma postupně zaplavována popílko-vou směsí a druhý prosincový týden roku2004 učinil další definitivní tečku v historiihornictví v údolí mezi Vraními horami a Rý-chorským hřbetem.

V současnosti je to už pouze jáma Julie –„babička“, která zajišťuje fárání mužstvado I. patra končícího Dolu Jan Švermav Žacléři. Stejný osud, jaký potkal jejího„mladšího bratra“, ji čeká v roce 2005.

Přestože to byla každodenní dřina, zajiš-ťovalo dolování uhlí živobytí pro obyvateleze širokého okolí Žacléřska. Havíři byli dob-ří kamarádi. Jejich práce byla zodpovědnáa nebylo možné ji odbýt. Plně se na sebespoléhali. Není třeba připomínat, že vlivemškodlivého působení hornické profese nazdraví nikdy nebyla a není věková hranicehorníků příliš vysoká. Vzpomene si dnesněkdo na horníky? Je to smutné vzpomínání.

Daniel Machfoto autor a archiv

39

Tak se jmenuje výstava, která je od 11. února do 3. března 2005 otev-řena v Krkonošském muzeum ve výstavní místnosti augustiniánskéhokláštera. Připravil ji Rotary Club Vrchlabí ve spolupráci se SprávouKRNAP, a to u příležitosti 100. výročí vzniku celosvětového rotariánské-ho hnutí. Výstava poskytuje množství faktů o společnosti rotariánů a ro-tariánek, jejichž činnost vystihuje hlavní moto Rotary – Service aboveself – což ve volném překladu znamená Pomoc a služba druhémupřed vlastními zájmy.

První Rotary klub na světě založil již v roce 1905 chicagský právníkPaul Harris a odstartoval tak hnutí, ke kterému se do dnešní doby při-hlásilo přes 1 200 000 lidí nejrůznějších profesí z více než 165 zemísvěta. Ti jsou organizováni ve 32 tisících Rotary klubech, základníchčláncích rotariánského hnutí. Každý klub má svého prezidenta a dalšíčleny klubového výboru. Rotary kluby jsou pak seskupeny v tzv. di-striktech, které odpovídají seskupení států nebo jasných geografickýchoblastí. Na celém světě je tak zřízeno 530 distriktů, které řídí guverné-ři. Každým rokem se lidé v těchto funkcích mění, rotují, odtud pojme-nování Rotary.

Členové klubů se pravidelně jednou týdně schází a své osobní, od-borné a materiální schopnosti a předpoklady věnují přípravě a realizacinejrozmanitějších humanitárních, kulturních a vzdělávacích projektůa programů. Snaží se pomoci tělesně postiženým lidem, podpořit kultur-ní, hospodářský a společenský život v obci a velké úsilí věnují oblastivzdělávání mládeže.

První část výstavy přináší fakta a obrazový materiál o celosvětovéstruktuře a hlavních programech a událostech, které se v průběhu100leté historie Rotary International odehrály. Dozvíte se napříklado součinnosti rotariánů při zakládání Charty OSN, o nadaci Rotary,o mnoha projektech, které mladým lidech z různých koutů světa umož-ňují zahraniční vzdělávací pobyty, i o projektu Polio Plus, který od svéhovzniku v r. 1985 představuje jednu z nejvýznamnějších aktivit v boji

proti nákaze dětskou obrnou. Rotariánisi předsevzali dosáhnout celosvětové-ho vymýcení této zákeřné dětské cho-roby do jubilejního 100. roku své exi-stence v r. 2005.

Prostřední část výstavy pojednáváo historii Rotary v předválečném a po-válečném Československu, a zejménapak o činnosti nového distriktu 2240, který od r. 1999 sdružuje 51 sou-časných českých a slovenských Rotary klubů.

Místnímu Rotary Clubu Vrchlabí a jeho působení je věnována závě-rečná část výstavy. Během své sedmileté existence stačil tento malýklub (22 členů) realizovat již řadu prospěšných projektů, o kterých vý-stava informuje. Patří k nim například vybudování ergoterapeutické dílnyv Diakonii ČCE Světlo ve Vrchlabí, pomoc při organizování letních tábo-rů pro děti z azylantských zařízení, podpora Dětskému domovu v Dol-ním Lánově, pomoc tělesně postiženým spoluobčanům, vyslání téměř30 studentů z Vrchlabska na letní rotariánské tábory do různých koutůEvropy, roční zahraniční pobyty 4 studentů v USA a Francii, pravidelnéadventní koncerty a další akce. V závěru minulého roku se v Krkonošíchodehrálo i zajímavé setkání, kdy sem doputoval během své cesty po ev-ropských Rotary klubech jeden z pěti stoletých rotariánských zvonů.V rámci oslav 100letého výročí Rotary International došlo při této příle-žitosti v hotelu Harmonie v Lánově k setkání členů RC Vrchlabí, RC Trut-nov a RC Liberec-Jablonec n. N. Rotariáni si zde vzájemně předali svézkušeností s klubovou prací a s přípravou či realizací společných pro-jektů a Centennial Rotary Bell pak dopravili až na vrchol Sněžky, kde je-ho zvuk symbolicky do všech světových stran šířil poselství rotariánůo vzájemné pomoci a porozumění mezi lidmi celého světa.

Jan ŠtursaRotary Club Vrchlabí

100 LET ROTARY INTERNATIONAL

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 39

4040

Tfietí tisíciletí s jeho takfika neome-

zen˘mi dopravními moÏnostmi uãini-

ly svût náhle mal˘m. Poskytlo pfiíleÏi-

tosti k dennímu osobnímu kontaktu

populací ãasto od sebe dosud velmi

vzdálen˘ch s touhou po vzájemném

dorozumûní pfies bariéry rÛzného dru-

hu nakupené staletími. Proto do popfie-

dí naléhavû vystoupila potfieba znalos-

ti jazykÛ a jejich rychlého osvojení.

Vyrojily se rÛzné metody, jak tomu po-

Ïadavku uãinit zadost.Halí se do líbi-

vého plá‰tíku modernosti. Na jejich

konci neb˘vá vÏdy oãekávan˘ a slibo-

van˘ efekt.

Ponûkud v pozadí zÛstává stará

zku‰enost na‰ich pfiedkÛ z etnického

rozhraní v 19. století v Podkrkono‰í,

známá pod jménem „handl“.V uprave-

né formû ponûkud oÏívá v podobû v˘-

mûny skupiny mládeÏe, studentÛ, pfií-

padnû jednotlivcÛ kvÛli zdokonalení

se v cizím jazyce.

Kolik vzpomínek a záÏitkÛ, vese-

l˘ch i smutn˘ch, se pevnû zapsalo do

myslí na‰ich dûdÛ a babiãek, tak jak

je „na handlu“ proÏili. Staly se nedíl-

nou souãástí jejich vyprávûní a se zá-

jmem je ãteme zachyceny a umûlecky

zpracovány na‰imi mistry matefi‰ti-

ny.Se v‰ím, co pfiiná‰ela náhlá zmûna

prostfiedí v Ïivotû dûtí, v kaÏdém pfií-

padû tvrdû dopadající na mladého

ãlovûka.

„Ze vzpomínek“Karel Václav Rais (1859–1926) byl

také jedním z nich. Bûlohradsk˘ rodák

vûnoval svou pozornost kraji mj. sv˘mi

Zapadl˘mi vlastenci a vyprávûním

O ztraceném ‰evci.Tato díla známe dÛ-

vûrnû. S obzvlá‰tním potû‰ením listuje-

me zejména ve vydáních ilustrovan˘ch

Mistrem Adolfem Ka‰parem.

Vzpomínku „na handl“ hrdiny Za-

padl˘ch vlastencÛ pojal Rais témûfi au-

tobiograficky. PfiestoÏe tu hovofií o „Lá-

novû za Vrchlabím“, kde mûl mal˘

Vá‰a získat kromû znalosti „haÈalácké

nûmãiny“ hlavnû muzikantské doved-

nosti, sly‰íme tu hlavnû autorovy

vlastní dojmy, záÏitky a zku‰enosti.To,

co získal Karel Václav Rais pro Zapad-

lé vlastence z vlastního Ïivotabûhu,

poznáme také z jeho dal‰í práce. Do

ãtenáfisk˘ch rukou v‰ak pfiichází

kniÏnû vydan˘ dvousvazkov˘ sou-

bor jeho pamûtí „Ze vzpomínek“

(1922 a 1927) ke ‰kodû vûci bohuÏel

ménû ãastûji. Z nich máme tentokrát

na mysli pfiedev‰ím staÈ, vy‰lou poprvé

v Lidov˘ch novinách roku 1923 pod

názvem „V Nûmcích“. Jde o lahÛdkové

ãtení pro kaÏdého milovníka kraje od

Îalého ke Zviãinû a studnici poznat-

kÛ v‰eho druhu pro regionálního his-

torika, pfiípadnû etnografa. RaisÛv

„Vrchláb“ konce ‰edesát˘ch let 19. sto-

letí tu máme jako na dlani.Zdraví nás

tu zámek, klá‰ter, ale uÏ i ‰tíhlé komí-

ny prvních fabrik jako vykroãení do

nové doby od minulosti s nezbytnou

a povûstnou strouhou na hlavní ulici.

A pak... lidé, postavy, figurky...

Pfii pokusu o pfievyprávûní Mistro-

v˘ch fiádkÛ nezb˘vá neÏ se omluvit ãte-

náfii a doporuãit ãtení jejich originálu.

Nic ho nenahradí...

V Raisov˘ch Vzpomínkách najdeme

krásná líãení líbezné krajiny Podkrko-

no‰í i smûrem do hor, mûfiené kroky bû-

lohradsk˘ch poutníkÛ se stavbou z da-

leka viditelného Haklova vûtrného

ml˘na u Borovnice. Kdepak mu je dnes

konec! ¤ádky nás zanesou dÛkladnûji

neÏ odborné studie do prostfiedí ãesk˘ch

dûlníkÛ, hledajících s uzlíkem v ruce

skromnou obÏivu ve vrchlabsk˘ch ro-

botárnách, ale i na stránû s chalupami

podivnû mluvících tvrd˘ch horákÛ, tûch

se smyslem pro Ïivot v souladu s hor-

skou pfiírodou. K tomu v‰ak snad jindy.

Vûnujme se Raisovu „handlu“.

Vrchlabsk˘ „handl“ Karla Václ aPfied rozhodnutím

RaisÛv otec pocházel z Bukoviny

u Pecky. Karlík spolu s bratry Toníkem

a mal˘m Jindfii‰kem-ko‰iláãkem, tu

mûli strejãka – otcova bratra. Rodiny si

vzájemnû vypomáhaly, jak se dovíme

pozdûji, zvlá‰È bukovinsk˘ strejãek se

„‰imlem“ a bryãkou. Odtud také rodiãe

Karlova otce vypravili za znalostí

nûmãiny „na handl“ do horské obce

„v Nûmcích“ – do Arnultovic u Hostin-

ného. Mûsto a jeho okolí hovûlo tomu

úãelu ãesk˘m rodinám z okolí hradu

Pecka dobfie pro nevalnou vzdálenost

od domova a bylo k snadnému dosa-

Ïení pû‰ky. V Arnultovicích se velmi

dobfie nûmecky nauãil. Praktick˘ v˘-

znam jazykového vybavení pro své dû-

ti cenil, zejména pro Karla, s nímÏ uÏ

na bûlohradské ‰kole s panem uãitelem

Lopatáfiem uvaÏovali o studiu.

Desetilet˘ ‰koláãek v roce 1868–9

ukonãil s v˘born˘m prospûchem tfietí

tfiídu bûlohradské farní ‰koly. Jako ne-

zbytn˘ pfiedstupeÀ pro kaÏdé dal‰í

vzdûlávání byla nutná nûjaká mûstská

hlavní ‰kola. Raisovi s panem uãitelem

usoudili, Ïe by bylo vhodné spojit to

s „handlem“ v nejbliωích mûstech

„v Nûmcích“, to je v Hostinném, nebo

ve Vrchlabí, kde by zároveÀ Karel ab-

solvoval ãtvrtou tfiídu hlavní ‰koly.

„Dávati dûti ‚do Nûmec‘ bylo u nás

tehdy zvykem,“ praví spisovatel. A do-

dejme, Ïe „v Nûmcích“ zas obrácenû.

V Bûlohradû s Karlem do tfiídy posled-

ní rok chodili dva „Nûmeãkové“: jeden

z Hostinného od PechÛ a druh˘ od Im-

laufÛ jménem Franz Hofman zVrchlabí.

Jedna z nejstarších fotografií Vrchlabí zřejměvznikla krátce po vrchlabském „handlu“ K. V. Ra-ise. Vzadu uprostřed vidíte ještě starou podobukostela sv. Vavřince (přestavěn r. 1889), předním stojí škola, kterou malý Rais navštěvoval.Foto archiv Krkonošského muzea Vrchlabí

▼

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 40

4141

UÏ tehdy zaznûly úvahy, Ïe by mohl

Karel nastoupit do mûsta pod Îal˘m

za Francovu sestru Annu. Ve prospûch

Hostinného pracovala ale skuteãnost,

Ïe není tak vzdálené a daleko v horách

jako Vrchlabí. I KarlÛv otec se tu z mlá-

dí „vyznal“.

Hledání „místa“ aneb Nehostinné Hostinné

Mûsto s dvûma obry na radnici

u soutoku potoka Mydlice a Labe by-

lo tedy první na fiadû pfii pokusech

zjednat pro Karla vhodné „místo“.Tu

bylo tfieba najít rodinu, která by chtû-

la svého potomka vymûnit za Karla

a na rok ho poslat do Bûlohradu. Do

Hostinného se také vypravili otec se

synem „druhou nedûli v srpnu“.Vyra-

zili záhy, je‰tû za ‰era o tfietí hodinû

zboÏí“, ale také klavírek. To na pfiání

pana uãitele Lopatáfie, aby mohl pilnû

pfiehrávat. Po cestû pfies Pecku, Horka,

Studenec a Zálesní Lhotu dorazili do

Vrchlabí. Ve mûstû se náhodou setkali

s vousat˘m pánem v cylindru, s nímÏ

se otec okamÏitû pustil do nûmeckého

rozhovoru.Tak Karel poznal prvnû své-

ho „nûmeckého tatínka“.

Pan Hofman byl ve Vrchlabí dosti

váÏená osoba a zastával dÛleÏité po-

stavení ve Walterovû bûlidle jako „Bleich-

meister“. Tomu odpovídalo i jeho dosti

odmûfiené a chladné vystupování

i v rodinû. Zato jeho Ïena, Karlova ny-

nûj‰í „nûmecká maminka“, byla jeho

prav˘ opak a hned zkraje se mu dost lí-

bila, protoÏe „nebyla panská jako její

muÏ“. Znaãnû poãetná rodina ob˘vala

prostorn˘ byt v objektu bûlidla. Z dûtí

nejstar‰í Anna pfii‰la k Raisov˘m do

Bûlohradu za Karla. Franc se po ná-

vratu „z handlu“ domÛ uÏ tû‰il, Ïe bu-

de s Karlíãkem nejen spávat, ale také

chodit do ‰koly.Pfiátelsky ho pfiijal i ‰es-

tilet˘ usmûvav˘ Toník a dal‰í z dcer,

Máry. Nejmlad‰í byla teprve batolátko.

Poãáteãní ostych mal˘ „Bímáãek“

brzy pfiekonal a stesk po domovû mu

vydatnû pomáhali zahánût i dûlníci,

vût‰inou âe‰i, pfiespávající v t˘dnu na-

proti pfies síÀ ve dvou velk˘ch svûtni-

cích. Docházeli z Horní Branné, Valte-

fiic, ·tûpanic a Mrklova. O nich v‰ak

zvlá‰È a jindy.

Vztahy mezi âechy a Nûmci líãí

Rais s odstupem ãasu dosti idylicky.

Svou matefi‰tinu tu sly‰el zaznívat ne-

jen z úst dûlníkÛ a ãíst na jediné dvoj-

jazyãné tabuli „Apotheke – Líkárna“.

Majitel bûlidla, mlad˘ pan Walter, mlu-

vil pr˘ také ãesky jako nûmecky a mûl

ãeskou domácnost. Nedá se tedy o mûs-

tû hovofiit, jakoby mûlo jednoznaãnû

nûmeck˘ nátûr. âe‰tina zaznûla také,

byÈ ne ãasto, i ve vrchlabské ‰kole.

Vrchlabská hlavní ‰kolaJí Rais jako pozdûj‰í odborník-peda-

gog s odstupem dává velmi kvalitní

ocenûní. Její sídlo, zánovní budova na

kostelním námûstí, byla uÏ tehdy dÛ-

stojn˘m stánkem vzdûlanosti, s kabi-

nety, fieditelnou, sborovnou, ale pfie-

dev‰ím sv˘m duchem. âtyfitfiídku se

dvûma poboãkami v první tfiídû fiídil

Anton Katzer, muÏ sná‰enliv˘, kter˘

pfii zápisu Karlíkovû mluvil s otcem

vlídnû a dokonale ãesky. Jeho paní by-

la totiÏ âe‰ka.

Uãitele vedl Katzer tak, aby znaãn˘

poãet „âecháãkÛ“ ve tfiídách nebyl nû-

meck˘mi spoluÏáky utiskován. Jen ob-

ãas se spoleãnû zasmáli jejich chatrné

nûmãinû. S Karlem jen ve ãtvrté tfiídû

byla celá desítka ãesk˘ch dûtí z Jilem-

nicka, Paky, Pecky, od Hofiic, ba dokon-

ce aÏ od Smifiic. Jména pedagogÛ bûlo-

hradskému ‰koláãkovi pevnû utkvûla

v pamûti i s pfiíslu‰n˘mi vnûj‰ími zna-

ky jejich nositelÛ.

Senior sboru Kühnel uãil zpûv a byl

také fieditelem kÛru. Mluvil dokonale

ãesky, zatímco Proschwitzer, Schier

a Hanke byli „tvrdí“ Nûmci. TaktéÏ Et-

telt, kter˘ „ãasto míval rákosku v ru-

ce“. Na v˘uku náboÏenství docházel

z klá‰tera, tehdy obsazeného jen dvû-

ma augustiniány, katecheta Holba. Na

fafie pÛsobil dûkan Weber, také pozdûj-

‰í vedoucí funkcionáfi Krkono‰ského

spolku (RGV). Zato jeho oba kaplani,

Niederle a Petrák, byli oba âe‰i a s ães-

k˘mi dûtmi ve Vrchlabí „na handlu“

mluvili jejich matefi‰tinou.

Rais se stal svûdkem události, která

citelnû zastihla vrchlabskou hlavní

‰kolu. Po náhlém onemocnûní zemfiel

bûhem tfiinácti dnÛ ‰estaãtyfiicetilet˘

Katzer, otec devíti nezaopatfien˘ch dûtí.

Obec mu vystrojila 28. fiíjna slavn˘ po-

hfieb. Po nûm na ‰kole nastoupil jako

fieditel Josef Kindler z Kadanû, kter˘ se

ujal Raisovy ãtvrté tfiídy.

Deset mûsícÛ ‰kolního roku „na

handlu“ ve Vrchlabí ubûhlo pro Karla

jako voda. Pfiekonal nejvût‰í potíÏe

v kreslení a úpravû písemností („dfiel

a ryl jsem aÏ bûda“), zdokonalil se

v nûmãinû a otevfiel si tak s vysvûdãe-

ním z hlavní ‰koly ve Vrchlabí v kapse

bránu ke studiu na jiãínské reálce.

Franti‰ek Jirásko

l ava Raisezrána pfies HÛru na Bukovinu a Kal,

„vedle známého brusnického povûtr-

níku“ na Mostek pfies novou Ïelezniã-

ní traÈ na Ole‰nici. Hostinné je pfiija-

lo nehostinnû: „...lidé cizí, divní,

kdákaví a zas odmûfiení, studení“.Po-

kus najít „místo“ pro Karla skonãil

bezv˘slednû, a to i v blízké hospodû

na Dobré Mysli (Gutsmuts) smûrem

na Proseãné s ponûkud pfiívûtivûj‰ím

prostfiedím. Dal‰ího zklamání se pout-

níci doãkali i v otci znám˘ch Arnulto-

vicích. Namáhavá cesta („moje ut˘ra-

né nohy stenaly“) skonãila tedy bez

v˘sledku. Na rodné Ïivnosti v Bukovi-

nû si v‰ak otec se str˘ãkem dojednali

cestu do Vrchlabí.

Za t˘den se Karlík dovûdûl, Ïe pÛjde

do onoho mûsta s velikou kamennou

‰kolou a Ïe za nûj pÛjde k nim od Hof-

manÛ, kde bude bydlet, jejich dûvãe An-

na. Obavy a strach z nového a cizího

prostfiedí ãásteãnû u malého Karlíka

rozpt˘lilo kuráÏné dûvãe Imlaufovo,

které se z Vrchlabí „po handlu“ právû

vrátilo.Od nûj také získal první zprávy

o rodinû nového „tatínka a maminky“

Hofmanov˘ch. Potû‰ilo ho také, Ïe do

Vrchlabí s ním pÛjde i Rudolfek Lopa-

táfiÛv, syn pana uãitele z Bûlohradu,

nikoli ale „na handl“, av‰ak „za plat“

k vrchlabskému pekafii a majiteli do-

mu na námûstí Bittnerovi.

U HofmanÛOdjezd malého studentíka „do Nû-

mec“ se pfiesto neobe‰el bez slzí. Strej-

ãek z Bukoviny na bryãku se ‰imlem

naloÏili Karlíkovi nejen jeho „obyãejné

Předsádka knihy Ze vzpomínek II., ve které K. V. Rais popisuje svůj vrchlabský pobyt v ka-pitole nazvané „ V Němcích“

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 41

42

TRUTNOVGalerie města Trutnova ✦ Jiří Jahoda – Fotografie (kanály/silnice/světla),Martin Jahoda – Obrazy (15. 2. – 16 3. 2005)

PEC POD SNĚŽKOUVeselý výlet ✦ Josef Rakoncaj – Pohled z vrcholu (fotografie)

DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEMMěstské muzeum ✦ Velikonoce aneb Od masopustu k pomlázce –lidové zvyky, které doprovázejí předvelikonoční čas, tradiční velikonočnípokrmy, liturgické Velikonoce – výstavní síň ve Špýcharu (od 21. 3. – 23. 4.)Hankův dům ✦ Skály, hory a kamarádi – výstava fotografií – výstavnísíň Staré radnice (18. 3. – 30. 3.)

VRCHLABÍKrkonošské muzeum ✦ Jan Maleček – zvířata v zoo – výstava foto-grafií (11. 3. – 8. 5.)Krkonošské muzeum, dům čp. 222 ✦ Jiří Bruník – Černobílé vzpomí-nání – fotograf Krkonoš (do 3. 4.)

ŽACLÉŘMěstské muzeum ✦ Výstava poštovních známek – tematicky zaměře-né sbírky sběratelů Klubu filatelistů v ŽacléřiZ historie žacléřské pošty (do 31. 3.)

JILEMNICEKrkonošské muzeum ✦ Jindřich Hegr – Krajina mého dětství – obrazy(od 11. 3.)

HORNÍ BRANNÁPamátník J. A. Komenského ✦ stálá expozice o pobytu J. A. Komen-ského a o životě spisovatele Josefa Šíra

VYSOKÉ NAD JIZEROUVlastivědné muzeum ✦ Madagaskar – Život jako věčná oslava – foto-

grafie Aleny Pazderové, Jany Martinkové, Soni Žambochové & TomášeJůnka (od 5. 2. – 31. 5.)✦ Minerály a zkameněliny Horního Pojizeří – ze sbírky Josefa Maléhoz Rovenska pod Troskami (6. 2. – 31. 5)

TURNOVMuzeum Českého ráje a Knihovna Ant. Marka ✦ „Děti a knihovna“ –výstava, výběr z původních dokumentů a kronik knihovny (k 185. výročí založení Knihovny Ant. Marka v Turnově) Galerie muzea(17. 3. – 30. 4.) Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova ✦ Řemeslníci ve světnici –předvádění řemesel – zdobení velikonočních kraslic a medového perníku, drátkování a další (27. 3. a 28. 3.)

LIBERECSeveročeské muzeum ✦ Umění západní Afriky (do 10. 4.)✦ Cestička do školy (do 20. 3.)✦ Modřínová duše (do 13. 3.)✦ Archeologie Českého ráje (od 24. 3.)

JABLONEC NAD NISOUGalerie MY ✦ Jana Kasalová – kresby, Jiří Hykyška – sklo

kultura

recenze

KRKONOŠE – západKRKONOŠE – východlyžařská mapa 1 : 50 000vydal ŽAKET – kartografické vydavatelstvíPraha, 2005doporučená cena 49,- Kč

Také pražské kartografické nakladatelství ŽAKET,které zatím svou produkci map zaměřovalo na na-še hlavní město a střední Čechy, se vypravilo dohor – Krkonoš a Jizerek. Po letních turistickýchmapách Krkonoše a Jizerské hory (1 : 75 000)v lednu tohoto roku vydalo zajímavou dvojici lyžař-ských map Krkonoše západ a Krkonoše východ.

Jsou zpracovány digitální technologií v měřítku 1 : 50 000, což je měřítko, ve kterém se Krkono-še klidně vejdou i do mapy jediné. Autoři aledobře věděli, co dělají, když se rozhodli horyrozdělit na dvě části. Předně: není nic příjemné-ho v zimním větru v terénu roztahovat velkou„plachtu“, kterou vítr mačká a trhá. Další důvodje ten, že při orientaci na výšku se na dvě mapy(formátu 63×45 cm) vejde i značná část krko-nošského podhůří. V případě listu východního sevýřez zdá být téměř ideální (od Hostinného poKowary), u mapy západní (od Lomnice nad Po-pelkou po Novosvětský průsmyk) je škoda, že sedo listu nevešla lyžařsky významná místa v Pol-sku: část velkého skiareálu ve Szklarské Porębě,Babiniec, a hlavně Středisko běžeckého lyžová-ní Jakuszyce (14 tras), díky sousedství s Harra-chovem využívané i našimi lyžaři. A když už ma-pa zasahuje do jižního podhůří, proč nevyznačittaké pěkné stopy najížděné třeba ve Studenci,Horní Branné nebo Benešově u Semil?Podkladová mapa je velmi bohatě naplněna míst-ními názvy, velikost písma však často nerespek-tuje skutečnost, jde-li o obec, obecní část nebosamotu se dvěma chalupami. Znepřesňujícía zbytečné je krácení toponym (např. Harrachovask., Masarykova sil.) tam, kde se vejdou celá;každé první vydání mapy se nevyhne několikazkomoleninám. Vlastní lyžařská náplň je přehled-ná a vcelku klasicky řešená. Z pohledu sjezdové-ho lyžování jsou výrazně vyznačeny názvy všechvětších skiareálů, sjezdové tratě mají tradičnímodro-červeno-černé označení dle obtížnosti.Běžecké trasy mají dokonce 4 druhy značení:červená je Krkonošská lyžařská cesta, zelené tu-

ristické trasy (oboje včetně kilometráže), modrézávodní běžecké trasy, zelené body označujíostatní lyžařské cesty; žluté pak jsou sáňkařskédráhy. Opomenuto není zimní tyčové značení(červené křížky). Lyžařské trasy „lezou“ z tétomapy tak výrazně, jako z žádné jiné. Je to dánojednak dostatečnou tloušťkou čar a pak hlavnětím, že v mapě nejsou vyznačeny letní turistickécesty a barevné linie si tak nekonkurují. Mapy ji-ných vydavatelů zahušťuje také kategorie „vhod-né lyžařské cesty“ (často to jsou spojovací trasy),kterou ŽAKET neužívá. Jejich absence je sporná:bývají to šikovné, léty praxe vyzkoušené spojkypro cesty z vysokých poloh „až domů s lyžemi nanohou“, může se však stát, že budete první, kdorazí stopu hlubokým sněhem, neboť nejsou nikýmudržované.Informačně hodnotná je zadní strana map. Najde-me tam tabulkové přehledy sjezdových tratí všechskiareálů s parametry, kontaktní telefony na areá-ly, informační střediska a stanice Horské služby.Užitečné jsou i jízdní řády všech skibusů v regio-nu, které takto pohromadě stěží jinde najdete.Co říci závěrem? Nechcete-li při zimním pobytuna horách zůstat na jediné sjezdovce (beztak vásskiareál vybaví svým prospektem s mapkou), ty-to dvě mapy vám budou velmi přehlednýma praktickým průvodcem po sjezdových i běžec-kých tratích Krkonoš. A ještě jedna lahůdka navíc:lyžařské mapy vydavatelství ŽAKET – na trhu jetaké obdobná mapa Jizerských hor – jsou vytiš-těny na syntetickém vodovzdorném papíru, takžese je nemusíte bát roztáhnout ani mezi poletující-mi sněhovými vločkami.

-dak-

VÝZVAV minulém čísle jsme zveřejnili článek o vrchlabském profe-sorovi a malíři Benno Dlouhem. Na příští rok chystá Krkonoš-ské muzeum výstavu jeho prací. Při té příležitosti prosíme čte-náře časopisu KRKONOŠE – JIZERSKÉ HORY a všechny přáteleKrkonošského muzea, zda by nezapůjčili na tuto výstavu prá-ce B. Dlouheho, které se nacházejí v soukromých sbírkách.Jedná se převážně o vrchlabské motivy, ale i krajiny, eventu-álně náboženské motivy. Vesměs jsou signované: Benno Dlouhy, B. Dlouhynebo graficky stylizovanou značkou BD. -švc-

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 42

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 43

44

Kaple sv. Anny a čtrnácti pomocníků na Kněžicích, kostelík Nej-světější Trojice v Klášterské Lhotě, kaple Nejsvětější Trojice u letištěve Vrchlabí, kaple u Davidových Bud, kostelík Panny Marie v Kunči-cích, kaplička pod chatou Ferra a pod Strážní Hůrou u Strážného, ka-ple sv. Michala na Konfiskátech u Černého Dolu, kaple sv. Kříže tam-též, kaple a studánka sv. Anny pod Stavidlovým vrchem ve Vrchlabí– to všechno jsou drobné stavby, které dnes opravené a opět žijícísplynuly s okolní krajinou. Často povstaly ze zarůstajících sutin, a tozásluhou několika nadšenců, kteří při svých výletech, na kole či pěš-ky, nedokázali netečně minout to, co nám odkázali naši předkové.

Na počátku všeho byla běžná zakázka pro stavební firmu na opra-vu fasády vrchlabského zámku. Práce dopadla výborně, a tak není di-vu, že když se hledala cesta, jak ze skromných sponzorských pro-středků zrekonstruovat kapličku sv. Anny na Kněžicích, obrátili seorganizátoři akce s prosbou o pomoc na ty, kteří se s takovou pečli-vostí a precizností postarali o obnovu zámku. A uspěli. A tak když by-la v roce 1999 kaple představena veřejnosti v celé své kráse, bylo tozejména díky pečlivě provedenému řemeslu, ale i mnoha hodinám vlo-žené práce těchto obětavců. Všeobecná radost z obnovení této bě-lostné, z dálky viditelné památky nad městem dodala chuť k záchranědalších staveb. Tehdy vzniklo občanské sdružení Zdravé Krkonoše, je-hož programem je mimo jiné obnova drobných památek v krajině.

„Nejsme jediní, kdo se do obnovy památek pouští,“ říká místopřed-seda sdružení Ing. Jiří Daněk. „Ale amatéři se často z neznalosti do-pouštějí drobných chybek, které pak rekonstrukci komplikují. Někdy ta-

…vracejí kra

Původně menší oprava kostelíka Nejsvětější Trojice v KlášterskéLhotě se proměnila v generální rekonstrukci, která se protáhla tak,jak se dařilo získávat finance, na několik let

Kaple u Davidových Budbyla rekonstruována napopud Správy KRNAP. Jejíinteriér ukrývá dřevěnouplastiku Krakonoše odPetra Kysely z Machova(dokončeno 2002)

Kaplička sv. Ukřižo-vání na Stavidlovémvrchu bude po do-končení jednou zetří zastávek prome-nádní cesty (r. 2004)

Nejrozsáhlejší práce jsou spojeny s obnovou studánky a kaple sv. Annyu Labe ve Vrchlabí, která byla postavena v roce 1834 jako poděkování oby-vatel města za pramen čisté vody, který jim sloužil v době epidemie chole-ry. Zde bylo třeba vyčistit okolí stavby (vykácelo se zde téměř 50 m3 dřeva),opravit část bývalé promenádní cesty, obnovit pramen a upravit okolní vo-doteče (r. 2004)

j

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:43 Stránka 44

45

ké dostaneme normální zakázku od obce na výměnu několika trámůna dřevěné kapli, ale když se stavbou pohneme, zjistíme, že musí všedolů, a obec nemá na velkou rekonstrukci peníze. A tak pomáhámes finančním zajištěním opravy. Jako občanské sdružení máme šancizískat občas nějaké sponzorské příspěvky nebo dotace od památká-řů. Výrazná finanční pomoc přichází vždy také od Správy KRNAP.“

Z kapliček u cesty zbývá dnes často jen hromada kamení, nikdonezná ani jejich jméno, není už zdokumentován jejich původní vzhleda výzdoba. „Kaplička bez vnitřní výzdoby je anonymní, nežije,“ vysvět-luje Jiří Daněk. „A tak vždy přemýšlíme, jak její vnitřní výzdobu ladit.Radíme se s pamětníky, hledáme v archivech. Kapličky často vznikalyživelně a jejich názvy se měnily. U kaple sv. Michala na Konfiskátech(KRKONOŠE 1/2003) se nám dokonce nepodařilo vůbec zjistit, komu by-la kaplička zasvěcena. Staré záznamy z počátku 20. století už o ní ho-voří jako o ruině. Nakonec jsme jí tedy vybrali za ochránce svatého Mi-chala, který je považován za patrona Černého Dolu a okolí.

Nejproblematičtější je ale údržba opravené památky. Tu se někdodobývá do kasičky, pak zase nešikovně zapálená svíčka očoudí dře-věnou plastiku, nebo je třeba odházet sníh, co leží na fasádě. Snaží-me se převést tuto péči na vlastníka, na město, na obce, ale stejněto často zbývá na nás.“

V současné době se sdružení pokouší získat finance na obnovupromenádní cesty u Labe ve Vrchlabí, která by spojovala kapli sv.Anny, starou kovárnu v Hořením Vrchlabí a kapličku na Stavidlovémvrchu, jejíž rekonstrukce teprve začala. V létě bude v klášterním kos-tele ve Vrchlabí benefiční koncert, jehož výtěžek bude použit naopravu kaple sv. Ukřižování. Nepřijdete i vy?

-zde-foto Kamila Antošová a Jiří Daněk

a Kaple často sloužily jako útočiště v nepřízni počasí při cestách z hor do města.Pískovcové nadpraží nad vchodem do kaple Nejsvětější Trojice u vrchlabskéholetiště nese letopočet MDCCCXX (r. 2000)

Kaple sv. Kříže na Konfiská-tech u Černého Dolu vděčíza svůj prostý, ale působivýinteriér Marianu Páchníkoviz Klášterské Lhoty (2004).Ještě nedávno tu byla jenmálo zřetelná hromada ka-mení. „Když jsme zarostlé základy obsekali a trochuodkopali, lidé nám ještě částpoužitelných kamenů stačilirozebrat,“ vzpomíná Jiří Daněk

jinû její tváfi

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:44 Stránka 45

46

malíři krkonoš

Slap Labe a Labský důl v Krkonoších(olej, plátno, 350×450 cm, 1890)Krkonošské muzeum v Jilemnici

Obraz objednal hrabě Jan Harrach pro svůj pavilon na Jubilejní výstavě1891 v Praze. Plátno bylo vlastně pozadím diorámatu, dnes bychom řekli in-stalace, představující divákům přírodu Krkonoš. Na dobové fotografii vidíte,jak byly aranžovány skutečné rostliny, kleč, kameny a vycpaniny zvířat; zemv popředí byla pokryta sklářským pískem.

Žánr diorámatu byl koncem 19. století značně oblíben. Václav Jansa bylv roce 1894 pozván k namalování krajiny pro turnovské dioráma Mikoláše AlšeBitva pod Hrubou Skálou. O čtyři roky později pomáhal Luďku Maroldovi s po-zadím proslulého panorámatu Bitva u Lipan, dodnes přístupného v pavilonu napražském Výstavišti. Přibližnou představu o dobových instalacích si můžemeudělat i v bludišti na Petříně, což je pavilon Klubu českých turistů přenesenýz Jubilejní výstavy. Známý obraz boje se Švédy na Karlově mostě od bratříLiebscherů však měří 800×1050 cm, více než dvojnásobek rozměrů JansovaLabského dolu.

Stanoviště malíře bylo na cestě od Labské boudy k Martinovce. Přesvědči-vé podání velkolepého prostoru podtrhl Jansa bravurním podáním vzdušnéperspektivy. Na obrazu se potkávají ve stafážích dvě éry: nad Labskou roklí hlí-dá dvě kozy pasáček a u Labské boudy se pase dobytek. Zároveň už po ces-tě z Labského dolu, k Pančavě a na Koňské cestě chodí turisté. Dáma, prohlí-žející z vyhlídkové plošiny Labský vodopád, vylepšený vypouštěním dvou zdrží,se chrání proti nadměrnému ozáření slunečníkem. Zcela vpravo je naznačenoupravené okolí pramene Labe. Malíř zřetelně zachytil zeleň hnojeného trávníkuv okolí boudy, sytější oproti vzdálenějším loukám. Samotná bouda je zachyce-na s Jansovým smyslem pro přesné zobrazování architektury. Obraz s instala-cí tedy propagovaly „divokou přírodu“ hraběcího velkostatku, ovšem již pohodl-ně přístupnou a opatřenou moderním zázemím pro turisty.

Práci pro Harrachův pavilon následovaly akvarely z prostředí výstaviště.Jansa zachytil např. proslulou Křižíkovu světelnou fontánu. V roce 1894 pakopět maloval v Krkonoších. Výsledné práce ilustrují výtečného průvodce odVáclava Durycha z roku 1898. Reprodukce jsou průměrné kvality, ale předčítamtéž otištěné fotografie.

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:44 Stránka 46

47

Krajinář Jansa je ve sbírkách Krkonošského muzea zastoupen pou-ze dvěma položkami. Ale monumentální obraz na schodišti jilemnickéhozámku rozhodně nepřehlédnete.

Václav Jansa studoval malbu na pražské Akademii u prof. AntonínaLhoty, pak na Akademii ve Vídni a pak tamtéž u E. Lichtenfelse a L. C.Müllera. Zpočátku maloval figurální kompozice; obraz Mojžíš na hoře Si-naj byl ve Vídni oficiálně oceněn. Během častého cestování po Čecháchzáhy přešel ke krajinářství, kterým se jako český vlastenec zapojil doemancipace národa. Citlivými akvarely zdokumentoval množství histo-

rických památek, zvlášť v Praze a v jižních Čechách. Byly základem knihZlatá Praha (1908) a Památky starého umění v Čechách (1911).

Jansovy práce se blížily spíše charakteru užitého umění – estetizo-vaného dokumentu, přesto je lze vnímat jako samostatnou výpověď.Do vývoje malířství však nezasáhly. Někteří autoři, zastoupení v expozi-ci umění 19. století na Jubilejní výstavě, totiž už předjímali nástup mo-derních směrů.

Jiří Bašta, reprofoto Kamila Antošová

Václav Jansa(21. října 1859 Nemecké Zlatníky, Slovensko – 29. června 1913 Černošice u Prahy)

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:44 Stránka 47

48

Největším postrachem horských budbyl vždy oheň. A to hned z několika důvo-dů: tím prvním a nejpodstatnějším je sku-tečnost, že základním stavebním materiá-lem všech starších bud je dřevo. Dalšímhandicapem je špatná dostupnost a vzdá-lenost objektů od civilizace, v tomto přípa-dě od požárních zbrojnic a hasičskýchsborů. U hřebenových bud pak ještě pravi-delně přistupuje nedostatek vody pro ha-šení.

Když se nám ráno 28. ledna 2005 dones-la zpráva, že hoří Špindlerova bouda,opravdu nám zatrnulo. Vždyť jde o kus his-

celodřevěné boudy a z bytelnější dvou-patrové budovy s kamenným přízemím,která je dobře vidět, přicházíme-li odspo-du turistickou cestou od Lužické boudy.Oba objekty jsou spojené zúženou propo-jovací chodbou; propojení s hlavní budo-vou naštěstí není.

Jak jsme se později dozvěděli od vy-šetřovatele trutnovského Územního od-boru HZS Královéhradeckého kraje kapi-tána Libora Halouzky, požár vznikl ránov 6,15–6,20 hodin v technickém skladuv prvním nadzemním podlaží (po našemtedy v přízemí). Přenosné hasicí přístrojena uhašení ohniska nestačily, a tak se pro-hořením stropu oheň dostal do patra. Ce-lé 2. nadzemní podlaží, kde se nacházelypersonální pokoje, bylo ohněm zničeno,vcelku vydržely jen dvě zděné garáže, zekterých se včas podařilo vytáhnout dvaautomobily a motocykl. Zásadním úspě-chem hasičů bylo, že se jim podařilo po-žár lokalizovat v nižší zadní části, uchránitod přímého ohně propojovací chodbua odříznout tak požáru cestu do jižní částiplné bytů personálu. Toto křídlo bylo za-kouřeno a znečištěno popelem, oheň semvšak nepronikl. Jak nám ale sdělil součas-ný nájemce Špindlerovy boudy pan MartinHank, jižní křídlo budovy je natolik poško-zené žárem a „vyuzené“, že i tato část seneobejde bez generální rekonstrukce. Sa-motná hlavní budova přímo ohrožena ne-byla a ubytovaní hosté nemuseli být eva-kuováni.

Kapitán Halouzka uvedl, že příčinoupožáru bylo nedbalostní jednání – neopa-trné rozmrazování vodovodního potrubí.Tedy opět jeden požár, který zapříčinili li-dé, uživatelé objektu. Škoda byla předběž-

torie našich hor! S mluvčím Správy, foto-grafkou a kameramanem jsme dorazili doSlezského sedla kolem půl deváté ráno –ve chvíli, kdy sice již bylo na místě několikhasičských vozů, možnost jejich zásahuvšak byla velmi omezená. Několik desítekmetrů cesty od okraje parkoviště k samot-né boudě totiž bylo zafoukaných téměřdvoumetrovou vrstvou sněhu, kterou seprávě prokousávaly tři frézy špindlero-mlýnských Technických služeb. Jejichosádky pracovaly s nejvyšším možným na-sazením, přesto trvalo nejméně 3/4 hodiny,než mohli hasiči se svou technikou najet

až k samotné bouděa začít s intenzivnímhašením.

Nejdůležitějším –a pro nás velmi potě-šujícím – zjištěnímbylo, že nehoří hlavníbudova Špindlerov-ky, ale pouze hospo-dářský objekt, stojícívýchodně od boudy(směrem k MalémuŠišáku) a který je natradičních fotografi-ích boudy v jejím zá-krytu. Původně tu stálseník, který byl prav-děpodobně v 70. le-tech minulého stoletípřestavěn na perso-nální ubytovnu, čímžse zvýšil počet lůžekpro hosty v hlavní bu-dově. Tento objekt sevlastně skládá ze dvoučástí: protáhlé nižší

Sněhové frézy v plném nasazení a závoje dýmu nad boudou – takovébylo ráno 28. ledna 2005 u Špindlerovy boudy

Krkonoše03_05 23.2.2005 7:44 Stránka 48