NA SVATÉHO MARTINA

PONDĚLÍ

RE – motivační čtení Legenda o sv. Martinovi – práce s textem – Komu dal sv. Martin polovinu pláště? Jak pomáhal lidem? Které zvíře je spojováno se sv. Martinem? Tv – zahrajeme si na koníky: děti chodí po elipse za zvuku klapotu kopyt (kokosové skořápky), když se klapot změní na zvonění rolniček – cválají (hra zaměřená na rozvoj hrubé motoriky a pozornosti). Obměna:na elipse rozmístíme podložky, které představují překážky, děti je přeskakují, nebo se pohybují pouze po podložkách. Hv – Martin na bílém koni – poslech, nácvik písně.

ÚTERÝ

RE – Povídání s dětmi – Jakého koně měl sv. Martin? Jaké jiné barvy můžou mít koně? Kolik mají nohou, uší, očí? Čím se kůň živí? K čemu nám koně slouží? Vv – ztvárnění sv. Martina na bílém koni – na černý papír si děti obkreslí šablonu koně, kterého „vybarví“ pomocí otisku korkovou zátkou namočenou v bílé barvě. Po zaschnutí dolepí sv. Martina, kterého si mezitím vybarví a vystřihnou. Hv – nácvik písně Martin na bílém koni.

STŘEDA

Vaření: Slaný koláč z listového těsta

RE – rozcvička – sedm trpaslíků (protahovací cvičení se zaměřením na mezilopatkové svaly). Překážková dráha (za příznivého počasí na školní zahradě): běh mezi překážkami, skoky přes překážku, podlézání, slalom mezi překážkami. Poslech písně Haj, husičky, haj – chůze ve dřepu. PL – rozvoj grafomotoriky – nácvik obloučků – skoky koníka, obtahovaní teček.

ČTVRTEK

Návštěva seniorů v Hortenzii (DS)

RE – Co má kůň na kopytech? Jak se jmenuje řemeslník, který ková koně? Ukázka opravdové podkovy – jaká je podkova? (studená, tvrdá, šedá, železná…- rozvoj slovní zásoby). Krátká ukázka kování koní. Hv – rytmizace říkanky Kovář – vyťukávání na ozvučná dřívka.Nácvik písní na besídku. PL – vybarvi tolik podkov, kolik potřebuje kovář pro okování koně. Dokresli, co koníkovi chybí.

PÁTEK

Saunování

RE – na svatého Martina, kouřívá se z komína – povídání s dětmi, jak si tuto lidovou pranostiku vysvětlují a její výtvarné ztvárnění. Konstrukční hry – stavby komína z různých druhů stavebnic. Hv – nácvik písní na besídku.

LEGENDA O SVATÉM MARTINOVI

Sv. Martina má ve znaku moravské město Frenštát. V Karibiku se po něm jmenuje celý ostrov.

Sv. Martin z Tours (lat. Martinus) se narodil kolem roku 316 v panonské Sabarii. Dnes se toto místo v Maďarsku jmenuje Szombathely. Jeho otec byl římský důstojník, původem z italské Pavie. I Martin byl otcovým vlivem předurčen k vojenské kariéře. Už v 18 letech skládá vojenskou přísahu Římskému impériu. Jeho legenda světce začíná v Galii, dnešní Francii u hradeb města Amiens. Martin se vracel jednoho velmi chladného večera na svém koni a viděl před hradbami žebrajícího, polonahého žebráka. Ale nikdo mu žádnou almužnu nedal. Martin rozťal mečem svůj vojenský plášť na poloviny a jednu polovinu dal žebrákovi alespoň pro zahřátí.

Martin z armády odešel a vydal se ke svatému Hilariovi, biskupu v Poitiers, který jej ustanovil akolytou (kandidát na kněžství). Jeho skutky se dál zmnožují a legenda o sv. Martinovi sílí. Všechna nebezpečenství, nemoci i zmrtvýchvstání uskutečňuje jen modlitbou a přímluvou u Krista. Nakonec založil v Poitiers klášter, později se stává biskupem. Zde je zaznamenána i historka s husou, která je atributem sv. Martina. Martin prý nechtěl biskupský úřad přijmout a schoval se do husince mezi husy. Ale ty jej svým kejháním prozradily. Jiná verze legendy zas vypráví, že sv. Martin již jako biskup kázal a husy ho tak rušily svým hlasitým kejháním, že je odsoudil: v den jeho památky budou husy pykat na pekáči. Proto se na sv. Martina pečou husy. Se svátkem sv. Martina 11. 11. je spojena spousta lidových pranostik:

Svatý Martin přijíždí na bílém koni.

- Na svatého Martina kouřívá se z komína.

- O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.

- Radost Martina je hus a džbán vína.

Sv. Martin - život a legenda

11.11. - Martin Tourský se narodil r. 316 n.l. jako syn pohanského římského důstojníka v římské provincii Horní Panonie (dnešní Maďarsko). Vzdělání získal a s křesťanstvím se seznámil v severoitalské Pavii. Ve svých patnácti letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu.

Legenda říká, že jedné chladné noci v Amiens viděl promrzlého nahého žebráka. Svatý Martin neváhal a svým mečem rozetnul svůj plášť na dvě poloviny, z nichž jednu podal žebrákovi. Následující noci se mu zjevil Kristus, oděný právě do poloviny jeho pláště. Díky této události je vzýván na ochranu proti chudobě a tato událost měla za následek, že se dal pokřtít. O něco později, když mu bylo asi dvaadvacet let byl z armády propuštěn, cestoval po celé Itálii a Dalmácii. Poté odešel do Francie, kde strávil většinu svého života. Deset let žil jako poustevník. Roku 372 přijal svatý Martin biskupský stolec v Tours. I po jmenování biskupem žil nadále jako mnich ve své chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Zemřel v 81 letech roku 397 n.l. v Candes u Tours.Svatý Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem.

Pamatujeme-li si, že 11. listopadu, kdy má svátek, přijíždí Martin na bílém koni, a že to znamená zimní den s prvním sněhem, víme možná také o martinském posvícení či alespoň o martinských husičkách, které se tou dobou pekly a ještě dnes někde pekou, aby provoněly celé stavení. Svatý Martin však během svého života jezdíval na šimlu vskutku křížem krážem a podobně jako jiní svatí se objevil i na Vysočině.

Těžko budete vědět, že byl zprvu římským vojákem, ale když se mu jedné noci zjevil ve snu sám Kristus, stal se věřícím křesťanem a později dokonce biskupem. Žil však dál velice skromně skoro jako poustevník, přátelil se s docela obyčejnými lidmi, které navštěvoval, takže jaký dive, když se prý dostal i do Jihlavy… Nikdo tam samozřejmě netušil, o koho vůbec jde, tím méně pak kovář, do jehož kovárny hned vedle říčky Jihlavy zavítal. Šiml totiž potřeboval novou podkovu na pravou zadní nohu – vždyť už dost dlouho na ni pokulhával, takže poutníkovi nezbylo, než se v kovárně zastavit.

Táhlo však k večeru, kovář byl věru nerudný brach a do práce se mu nikterak nechtělo. „No, tu pantoflici tvému šimlovi ještě přidělám, ale nemysli si, že mne můžeš takhle pozdě otravovat každý den, když mám už padla… I výheň je skoro studená,“, řekl a s neustálým brumláním se přece jenom nakonec dal do práce. Když potom stál bělouš zase na všech čtyřech, natáhl kovář dlaň a povídá:

„Dostanu tři dukáty!“ „Tolik?“ podivil se svatý Martin a začal ty peníze hledat, kde jen mohl. Našel však pouze dukáty dva, ale mistr trval na svém, jinak že to nepůjde. „Ten poslední dukát ti tedy musí zaplatit můj kůň, nemůžeš-li počkat,“ pokrčil rameny jezdec, vyskočil do sedla a něco pošeptal šimlovi do ucha. Ten zvedl napřed levou přední nohu, potom pravou a postupně i obě zadní. Nakonec s nima zatřásl, jako by právě z některé měl ten zlaťák vypadnout.

Leč nevypadl. I zvedl bělouš ocas pěkně do výšky, ubrzdil se, jako by luby dřel, a v té chvíli z něho vypadla pořádná hromada koňských kobližek. „Tady máš!“ poznamenal světec. A než se kovář vzpamatoval, byl i s koněm za horami. To víte, pan mistr spustil takové hromobití, až se celá kovárna třásla. A nepřestal dřív, dokud všechnu tu nečistotu nesmetl do Jihlávky. Jenže tu máš čerte kropáč. Když se vracel od říčky, kde si ještě vymáchal pometlo, spatřil místo poslední kobližky, na kterou předtím zapomněl právě onen dukát, co mu zůstal světec dlužen. Inu, běžel honem zase k říčce, ale kde nic tu nic, proud zatím šimlův doplatek odnesl… A poznamenejme jen k tomu, že prý od té doby se nejen na Jihlavsku, nýbrž i jinde u nás, pečou proto také martinské podkovy, přičemž recepis na ně už uvedla Magdalena Dobromila Rettigová:Vezmi na mísu tři žejdlíky pěkné mouky, nech rozpustit tři loty přepouštěného másla, vlej do něj žejdlík sladké smetany a dvě lžíce hustých kvasnic, pak lot tlučeného cukru a z půl citronu pokrájené kůry, kvintlík tlučeného květu, zadělej těsto a dobře vypracuj, až od vařečky půjde, pak nech zkynout, osol, dobře promíchej a na vál moukou posypaný dej, udělej tolik kousků, kolik podkova a jak veliké je míti chceš. Rozválej podlouhlé kousky, pomaž buď rybízem, neb makem, neb posyp rozinkami, mandlemi, cukrem a skořicí, zaviň a dělej martinské podkovy, na papír máslem pomazaný a plech polož, pomaž rozkloktaným vejcem, posyp trochu tlučeným, prosátým cukrem a hezky křehce je upeč. Rozumí se zde i při předešlých věcech, že kdyby mouka vlhká a tím těsto řídké bylo, mouky se přidat musí, aby se na prsty těsto nelíplo…

KOVÁŘ

Kovář koukne na hodiny

a rozezní kovadliny.

Výheň svoji rozzáří,

pak železo utváří.

Kdo ho viděl, tak to ví,

kove koním podkovy.

NÁVRHY NA TVOŘENÍ

TÝDENNÍ TÉMA: 11. 11. – 15. 11. 2019

NÁZEV ITB: Na svatého Martina

VZDĚLÁVACÍ NABÍDKA:

Dítě a jeho tělo

Uvědomění si vlastního těla – lokomoční pohybové činnosti (běh, chůze, poskoky, lezení), nelokomoční pohybové činnosti (změny poloh, polohy na místě) a jiné činnosti (hry s míčem, sezónní činnosti) Manipulační činnosti a jednoduché úkony s předměty, pomůckami, nástroji, náčiním a materiálem.

Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky – manipulační činnosti a jednoduché úkony s předměty, pomůckami, materiálem.

Dítě a jeho psychika

Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování) – artikulační, řečové, sluchové a rytmické hry, hry se slovy, slovní hádanky, společné diskuse, rozhovory, vyprávění zážitků, vyprávění podle skutečnosti apod.

Vytváření pozitivního vztahu k intelektuálním činnostem a k učení, podpora a rozvoj zájmu o učení – činnosti zaměřené k vytváření pojmů a osvojování poznatků (vysvětlování, objasňování, odpovědi na otázky, práce s knihou, s obrazovým materiálem)

Rozvoj poznatků, schopností a dovedností umožňující pocity, získané dojmy a prožitky vyjádřit – sledování pohádek a příběhů obohacujících citový život dítěte, cvičení v projevování zvláště kladných citů, hry na téma…

Dítě a ten druhý

Rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností verbálních i neverbálních – aktivity podporující uvědomování si vztahů (kamarádství, vztahy mezi oběma pohlavími…), hry, přirozené i modelové situace, při nichž se dítě učí přijímat a respektovat druhého.

Dítě a společnost

Rozvoj společenského i estetického vkusu – aktivity přibližující dítěti svět kultury a umění, využívání příležitosti seznamující dítě přirozeným způsobem s různými tradicemi a zvyky běžnými v jeho kulturním prostředí

Dítě a svět

Vytváření elementárního povědomí o širším přírodním, kulturním i technickém prostředí, o jejich rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách – sledování událostí v obci a účast na akcích, které jsou pro dítě zajímavé, aktivity zaměřené k získávání praktické orientace v obci (procházky v ulicích, schopnost popsat, kde je kostel, muzeum apod.)