22. základní škola Plze ň, příspěvková organizace

Na Dlouhých 49, 312 09 Plze ň

Absolventská práce

GRAFICKÉ TECHNIKY

Zuzana Topinková

9. B

Vedoucí absolventské práce: Mgr. Jana Bidláková

Školní rok 2010/2011

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval (a) samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů informací.

V Plzni dne 1. června 2011 Zuzana Topinková

…………………….

3

Obsah Obsah ............................................................................................................................... 3

Anotace ............................................................................................................................ 4

Anotace v českém jazyce .......................................................................................... 4

Anotace v cizím jazyce ............................................................................................. 4

Úvod ................................................................................................................................. 5

1 Grafické techniky ........................................................................................................ 6

1.1 Tisk z výšky ............................................................................................................ 6

1.1.1 Dřevořez .......................................................................................................... 7

1.1.2 Dřevoryt ........................................................................................................... 8

1.1.3 Linoryt ............................................................................................................. 8

1.2 Tisk z hloubky ........................................................................................................ 9

1.2.1 Rytina ............................................................................................................ 10

1.2.2 Lept ................................................................................................................ 10

1.2.3 Suchá jehla ..................................................................................................... 11

1.2.4 Mezzotinta ..................................................................................................... 12

1.2.5 Měkký kryt .................................................................................................... 13

1.2.6 Akvatinta ....................................................................................................... 13

1.3 Tisk z plochy ........................................................................................................ 14

1.3.1 Litografie ....................................................................................................... 15

1.3.2 Světlotisk ....................................................................................................... 15

1.3.3 Ofset .............................................................................................................. 16

1.4 Ostatní grafické techniky ...................................................................................... 17

1.4.1 Sítotisk ........................................................................................................... 17

2 Kombinace technik .................................................................................................... 18

Závěr .............................................................................................................................. 19

Seznam použité literatury a zdrojů informací ........................................................... 20

Knihy a publikace ................................................................................................... 20

Elektronické zdroje ................................................................................................. 20

Seznam příloh ............................................................................................................... 21

4

Anotace

Anotace v českém jazyce

V této práci bych vás ráda seznámila s grafickými technikami, jejich dělením a

rozdíly. Grafické techniky se dělí podle způsobu tisku. Tisk z výšky je tisk, při kterém

zůstanou odryté plochy bílé. Při tisku z hloubky jsou více výrazné vyryté plochy a u tisku

z plochy jsou světlá i tmavá místa ve stejné výškové úrovni. Z ostatních technik jsem

vybrala sítotisk, u kterého prochází tisková barva formou. K tisku z výšky jsem vybrala

dřevořez, dřevoryt a linoryt, který jsem si vyzkoušela. Tisk z hloubky představují rytina,

lept, suchá jehla (kterou jsem také vyzkoušela), mezzotinta, měkký kryt a akvatinta. Do mé

práce jsem taktéž zahrnula tisk z plochy, do kterého se řadí litografie, světlotisk a ofset. A

jako zástupce ostatních grafických technik jsem vybrala sítotisk. Velmi zajímavé jsou také

kombinace technik, jako například kombinace suché jehly a mezzotinty, která je v této

práci také zobrazena.

Anotace v cizím jazyce

In dieser Arbeit, ich mache Sie mit der grafischen Techniken, ihre Spaltungen und

Unterschiede bekannt. Grafische Techniken sind nach Druckverfahren eingestuft. Drucken

aus der Höhe ist die Presse, in dennen die weißen Bereiche bleiben. Bei dem Druck aus der

Tiefe ist stärker ausgeprägt geätzte Oberfläche und die Druckfläche der hellen und dunklen

Bereichen in der gleichen Ebene. Von den anderen Techniken, die ich habe Screening, bei

dem die Tinte durchläuft abgeholt. Bei dem Druck aus der Höhe, wählte ich den

Holzschnitzerei, Holzschnitt und Linolschnitt die ich ausprobiert. Ein Tiefdruck Gravieren,

Ätzen, Kaltnadel (was ich auch versucht), Mezzotinto, Aquatinta und weichem Boden. In

meiner Arbeit habe ich auch drucken von Ihrem Desktop, die eine der Lithographie,

Lichtdruck und Offset ist inbegriffen. Und als Vertreter der anderen grafischen Techniken,

die ich wählte Bildschirm. Sehr interessant ist die Kombination von Techniken, wie zum

Beispiel eine Kombination von Kaltnadel und Mezzotinto, die in dieser Arbeit auch

angezeigt wird.

5

Úvod Jako mou absolventskou práci jsem si vybrala téma Grafické techniky. Myslím, že

se dozvím spoustu nových věcí. Chtěla bych, aby tahle práce byla v budoucnu dál

využívána. A to nejen mnou, ale i ostatními, které tohle téma zajímá.

Také bych chtěla poděkovat paní učitelce Bidlákové za zapůjčení knihy, za

konzultace k práci a za pomoc s linorytem a suchou jehlou.

Doufám, že se Vám moje práce bude líbit.

6

1 Grafické techniky V současné době je známo nepřeberné množství grafických technik. Každý výtvor je

originál, nikoliv kopie. Základem grafických technik jsou techniky klasické, které se dál

dělí podle způsobu tisku.

Mezinárodní značení grafických technik (některé techniky nemají označení, tudíž

nejsou na seznamu):

• C1 – Rytina

• C3 – Lept

• C4 – Suchá jehla

• C5 – Akvantita

• C6 – Měkký kryt

• C7 – Mezzotinta

• X1 – Dřevořez

• X2 – Dřevoryt

• X3 – Linoryt

• L – Litografie

• S – Sítotisk

1.1 Tisk z výšky Tisk z výšky je jedna z nejstarších grafických technik. Dílo se vyrývá nebo vyřezává

speciálními rydly nebo nožíky do dřevěné desky nebo linolea. V tiskařském lisu se pak

otiskují pouze vystouplé čáry a plochy. Vyryté části budou ve výsledném díle nenabarvené.

Tisk z výšky by se dal přirovnat k principu razítka. K tisku z výšky patří zejména dřevořez,

dřevoryt a linoryt. Jednotlivé techniky se od sebe dají jen těžko rozeznat, k rozeznání je

potřeba odborníka. Za nejstarší grafickou techniku je považován dřevořez, který znali již

staří Egypťané.

1 Schéma tisku z výšky

7

1.1.1 Dřevořez

Dřevořez se tiskne z vyhlazené dřevěné desky, která je řezaná ze dřeva podél

kmene, po letech. U dřevořezových tisků patrná kresba dřeva a díky tomu je také ovlivněn

směr a způsob rytí, jelikož rytí po létech je mnohem snazší než proti nim. Deska se před

tiskem naválí barvou, přiloží se na ni papír a grafika se mírným tlakem a třením otiskne.

K tisku lze použít lis, ale dodnes se často tiskne i ručně, tlakem ruky nebo tiskařské

kostice. Při tomto způsobu tisku desce nehrozí žádné poškození. Grafik může ještě ovlivnit

výsledek tisku a díky tomu je každý list originál. Dřevořez byl znám už od starověku. Mezi

první předchůdce dřevořezu patřila různá razítka starých Egypťanů a Babylóňanů. Z Asie

byla tato technika ve 13. století dovezena mořeplavci do Evropy. První užití v Evropě bylo

k tisku karet, iniciál v knihách a výjevů s náboženskou tématikou. Vynález knihtisku

kolem roku 1440 usnadnil dostupnost umění i pro běžného člověka. Technika dřevořezu

dále přetrvávala v lidové a pololidové tvorbě a byla znovu oživena na konci 19. století.

Zcela unikátní a samostatnou odnož tvoří japonský dřevořez.

2 Čtyři jezdci apokalypsy, 3 Dřevořez z r. 1511 dřevořez Albrechta Dürera

8

1.1.2 Dřevoryt Dřevoryt (xylografie) je grafická technika tisku z výšky, vynalezená Thomasem Bewickem

v 18. století. Po vynálezu se technika velice rychle rozšířila po Evropě. Na rozdíl od

dřevořezu je obraz ryt napříč létům, což umožňuje bohatší modelaci a stínování obrazu.

Dlouhou dobu byla tato technika používána k napodobování a ke kopiím. Pro dřevoryt je

vhodné tvrdé dřevo, buk nebo zimostráz. K rytí je potřeba mít speciální xylografická rydla,

vyrobená ze zakalené oceli.

4 Dřevoryt T. Bewicka

1.1.3 Linoryt Linoryt je další technika tisku z výšky. Využívá principu tisku neodřezaných nebo

neodrytých ploch. Tiskařská, převážně olejová barva se válečkem nebo hadříkem nanáší na

vystouplé plochy a přenáší na navlhčený grafický či jiný papír s velkým podílem vláken.

Linoryt je náhražkou dřevorytu a dřevořezu. Výhodou je snadné a rychlé rytí či

prořezávání ploch. Původně bylo k výrobě používáno linoleum – jemná korková drť pojená

lněnou fermeží. Dnes nahrazena měkčeným PVC jehož nevýhodou bývá lesklý povrch.

První užití této techniky je neznámé. Velmi často bývá používána v reklamě a propagaci.

Lesklý povrch je před samotným tiskem nutno zbrousit pomocí jemného smirku, aby

9

nestékala tisková barva. Jako náhradu lina se dají použít i jiné podobné materiály, např.

plexisklo, sololit, modurit či sádrová destička.

5 Linoryt

1.2 Tisk z hloubky Tisk z hloubky je grafická technika, kdy grafik vyrývá nebo vyleptává kyselinou

kresbu do kovové desky. Do vyryté nebo vyleptané kresby se vtírá tiskařská barva. Protože

pro otištění barvy je potřeba větší tlak, používá se tiskařský lis. Na rozdíl od tisku z výšky

se zde otiskují čáry, plochy a body z hloubky, otiskne se tedy jen vyrytá nebo vyleptaná

část kresby. Často je možno se setkat i s kombinovanými technikami, kdy umělec použije

na jeden obraz více technik. Do této kategorie patří rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta,

měkký kryt a akvatinta.

6 Schéma tisku z hloubky

10

1.2.1 Rytina Rytina je nejstarší technikou tisku z hloubky, zároveň se jedná o jednu z nejobtížnějších

technik a dnes je vzácná. Jejím základním principem je ostře vedená čára. Také díky tomu

je dnes více používán lept, jelikož umělci umožňuje větší volnost. Technika byla odvozena

ze zlatnického rytí do kovu. Rylo se většinou do mědi, ale i do oceli. Měď používaná na

rytinu je nepatrné tloušťky, okraje desky jsou zaobleny, aby ostré hrany netrhaly papír.

Deska se při tisku zaryje tlakem lisu do papíru, takže její okraje jsou na papíru dobře znát.

Toto platí pro všechny techniky tisku z hloubky.

7 Vyšehrad, Mědiryt

1.2.2 Lept Lept vznikl z potřeby větší volnosti při tvorbě, na rozdíl od rytiny. Dnes je lept jednou z

nejpoužívanějších technik. Materiálem je měděná destička. Na ni se nanese ochranný

11

voskový kryt (směs asfaltu, pryskyřice a vosku) a grafik pomocí ocelové jehly kreslí do

krytu. Poté destičku ponoří do kyseliny dusičné, chloridu železitého nebo jiného leptadla.

Kyselina začne působit jen na odkrytá místa, jelikož ostatní místa jsou chráněna krytem, se

kterým kyselina nereaguje. Kyselina tak vyleptá do destičky přesný obraz, který nakreslil

grafik.

8 Portrét nizozemské královny Vilemíny, lept, 1901

1.2.3 Suchá jehla Tato technika má nejblíže k rytině. Na rozdíl od ní se ale neprovádí rydlem, ale ostrou

jehlou, někdy také pilníčkem. Na rozdíl od leptu se jehlou nekreslí, ale přímo ryje. Rytí

jehlou se musí provádět kolmo na destičku. Jehla zvedá po obou stranách čar lehce kov,

vzniká takzvaný grádek. Na rozdíl od jiných technik se neodstraňuje. Grádek se ovšem

velmi rychle opotřebuje. Deska je i po opotřebování grádku schopna tisku. Deska

zpracovaná běžným způsobem snese asi 40-50 opravdu kvalitních tisků, pak její kvalita

tisku rychle upadá. Jako všechny moderní techniky, dá se i suchá jehla kombinovat s jinou

12

technikou. V moderní grafice se používá kombinace suché jehly s barevnou akvatinou.

9 Návrh malovaného geometrického dekoru na skleněnou vázu, suchá jehla, 1998

1.2.4 Mezzotinta Vznikla v 17. století v Německu a jejím objevitelem byl Ludwig von Siegen. Tato technika

dovolila dávno před akvatintou zaplnit celou plochu obrazu libovolně odstupňovanou

barvou. Technika mezzotinty je jednou z nejpůsobivějších technik. Výsledná grafika

rozehrává celou škálu sametových odstínů zvolené barvy. Dnes ji umělci pro její obtížnost

a časovou náročnost téměř nepoužívají. Mezzotinta dosáhla svého vrcholu v Anglii v 18.

století. Měděná deska se co nejjemněji rozzrní pomocí skobliny (polokruhový nůž, hustě

špičatě ozubený). Je třeba trpělivě a mnohokrát přejít skoblinou všemi směry. Toto

skoblení trvá velmi dlouho a potřebuje velkou zručnost. Je také potřeba dbát na

pravidelnost zrnění. Po nazrnění se zrnka kovu odškrabují škrabátkem a deska se nakonec

uhladí hladítkem. Nazrněná destička se při tisku dost opotřebovává a sametová hloubka se

postupně ztrácí. Mezzotinta dá běžně pouze 40-60 kvalitních tisků.

10, Portrét Amelie Elisabeth von Hessen, první známá mezzotinta

13

1.2.5 Měkký kryt Měkký kryt, také Vernis mou, je v moderní grafice velmi oblíbená technika. Velmi dobře

se kombinuje s akvatintou nebo leptem. Techniku objevil Švýcar Dietrich Meyer kolem

roku 1660. Na desku se nanese kryt (jedná se o totožnou směs jako při leptu, ale

změkčenou mastnou látkou, jako je lůj nebo vazelína). Na desku se upevní papír s kresbou.

Tužkou se kresba obtáhne a protlačí krytem až na povrch kovové desky. Po odstranění

papíru se deska zaleptá a po odstranění krytu je deska připravena k tisku. Při

neuspokojivém výsledku je možné desku znovu pokrýt krytem a zopakovat celý postup.

Díky této možnosti je tato technika oblíbená a připouští mnoho variací.

11 Císařovy nové šaty, měkký kryt, 2010

1.2.6 Akvatinta Název akvatinta je odvozen od italského acquatinta, což znamená obarvená voda.

Akvatinta skutečně připomíná akvarel a její vynález podnítila potřeba přiblížit se v grafice

lavírované kresbě a tisknout souvislé plochy barvy. Dosavadní grafické postupy vycházely

jen ze systému čar. Tato technika je dodnes velmi oblíbená, zejména při kombinaci

technik. Akvatintu vynalezl Jean Baptiste le Prince roku 1768 a nedlouho poté ji

vrcholným způsobem využil Francisco Goya. Měděná nebo zinková deska se pokryje

jemným kalafunovým práškem. Prášek je možné na desku naprášit ručně, ale protože

14

prášek musí být rozmístěn co nejrovnoměrněji, používají grafikové často tzv. zaprašovací

skříň. Naprášená deska se opatrně vyjme a nahřívá nad kahanem, dokud jednotlivá zrnka

kalafuny neztransparentní. Ztransparentnění kalafuny znamená její roztavení a připečení k

plechu. Je třeba, aby se jednotlivá zrnka nestekla dohromady. Po vychladnutí je deska

připravena ke grafikovu zpracování. Štětcem se klade kryt (asfaltový lak) na ta místa, která

mají zůstat při tisku bílá. Po natření zadní strany desky asfaltovým nátěrem je možné začít

leptat. Po chvíli (podle toho, jak tmavý má být nejsvětlejší tón) se deska vyjme z kyseliny a

zakryjí se místa, která mají být světle šedá. Pak se leptá dál, dokud grafik nedosáhne všech

odstínů, které chce na desce mít.

12 Akvatinta

1.3 Tisk z plochy Tisk z plochy je mladší grafická technika než dva výše uvedené způsoby tisku.

Tisknoucí prvky jsou ve stejné úrovni s prvky netisknoucími a liší se od sebe jen fyzikálně-

chemickými vlastnostmi povrchu. Při použití mastných tiskařských barev musí být

tisknoucí místa oleofilní, čili přijímat barvu a odpuzovat vodu. Netisknoucí místa jsou

naopak hydrofilní, čili přijímají vodu a odpuzují barvu.

13 Tisk z plochy

15

1.3.1 Litografie Kamenotisk (nebo také litografie - slovo pochází z řeckého slova lithos – kámen) je tisková

technika vynalezená roku 1796 Aloisem Senefelderem. Kamenotisk je metoda tisku

především na hladké povrchy. Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého

či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni. Její

podstatou je jemně vyhlazený kámen, druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší

přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu,

jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala.

Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Při výrobě tiskové formy se tedy využívá

vzájemné odpudivosti mastnoty a vody. Uplatňoval se ve 2. polovině 19. století jako

ilustrační technika, která doplňovala knihtisk. V současnosti se litografie používá jako

metoda úpravy povrchu polovodičů.

14 Litografická deska a hotový výtisk

1.3.2 Světlotisk Světlotisk je druh tiskové techniky, pracuje na principu tisku z plochy. Poprvé ho použil

Jakub Husník za použití silného rovného skla, na něž nanesl chromovou světlocitlivou

želatinu, do které po vysušení za pomocí vody vykopíroval fotografický tónový negativ.

Světlem utvrzená místa dobře přijímají barvu na rozdíl od navlhčených míst, která vodu

odpuzují. Výsledná fotografie má velmi jemné zrno rastru. Takto zhotovená tisková forma

je náročná na skladování. Její výdržnost je cca 1000 výtisků. Tímto druhem tiskové

techniky dnes tiskne již jen několik málo umělecky zaměřených tiskáren na světě,

například italská společnost Fratelli Alinari.

16

15 Světlotisk, 1887

1.3.3 Ofset Ofset patří do kategorie tisku z plochy, protože jeho tisknoucí a netisknoucí místa jsou v

jedné výškové úrovni. Zároveň klasický ofset zachovává základní princip kamenotisku a to

je vzájemná odpudivost mastných tiskových barev a vody. Ofset je tisk nepřímý, protože z

tiskové formy se nejprve tiskne na pryží potažený válec a z něho teprve na papír. Barva se

tedy přenáší dvakrát a předloha na tiskové formě není stranově převrácená. Zároveň

umožňuje tisknout jemné detaily a i na méně kvalitní papír na rozdíl od knihtisku. To je

dáno pryžovým válcem, který je schopen přilnout i na ne zcela hladký povrch. TF je podle

druhu ofsetového stroje buď rovinná, nebo válcová a to z hliníku, zinku a později i

bimetalu. Pojmenování ofsetu vzniklo z anglického pojmu „off-set“, neboli v překladu tisk

přenosný, nepřímý, anebo také z pojmu „set-off“, což znamená obtah.

16 Schéma ofsetu

17

1.4 Ostatní grafické techniky Existuje mnoho grafických technik, které se neřadí ani do jedné z předešlých

kategorií. Zejména se jedná o sítotisk, monotyp a papírotisk. Některé z těchto technik již

leží povážlivě na hranici grafiky.

1.4.1 Sítotisk Sítotisk („šablonový tisk“) je samostatná grafická technika. Dal by se označit jako

průtlačný tisk. Při průtlačném tisku barva prochází tiskovou formou. Umělecký sítotisk se

nazývá serigrafie (kresba na hedvábí). Název byl formulován protagonistou této techniky

C. Zigrosserem na základě analogie s názvem litografie. Byl vynalezen na dálném východě

(Čína, Japonsko, Korea). Technologie zpracování byla vyvinuta roku 1929 v USA odkud ji

po 2. světové válce převzala Evropa. Do Československa jako první nechal dovézt tuto

techniku přímo z USA Tomáš Baťa. Nejprve se jí používalo především v grafice užité a v

průmyslu. Hojně tuto techniku začali využívat představitelé Pop Artu. Dnes se používá

běžně i ve volné grafice. V poslední době je to velice oblíbená moderní grafická technika

(kresby na tričko, znaky). Hodí se k rychlé práci při velkých sériích.

17 Sítotisk

18

2 Kombinace technik S kombinováním grafických se setkáváme především u moderní grafiky. Kombinují se

zejména techniky tisku z hloubky. Umělec při práci na různých částech destičky používá

různé techniky. Další možností, která se opět týká především moderní grafiky, je soutisk

(umělec zhotoví dvě či více destiček a poté soutiskne jejich obsah na sebe). Tato technika

se používá především k dosažení více barev či barevných tónů na výsledné grafice.

18 Kombinace suché jehly a mezzotinty

19

Závěr Ráda bych Vám představila svou práci na téma Grafické techniky. Toto téma je

docela široké, takže jsem u každé techniky vybrala základ, o který bych se ráda podělila.

Musím uznat, že i přes mé obavy z dlouhodobé činnosti mě práce bavila.

Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí o technikách, které jsem již znala a také jsem

poznala spoustu nových technik. Jsem ráda za možnost si něco takového vypracovat

s vědomím, že tuto práci možná budoucnu někde ještě využiji.

20

Seznam použité literatury a zdroj ů informací

Knihy a publikace

1. PaedDr. V. Brožová, Akad. Mal. M. Peřinová. Kreslíme, malujeme,

modelujeme…. Fortuna: Praha, 1993.

Elektronické zdroje

2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Grafick%C3%A9_techniky

3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tisk

4. http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%99evo%C5%99ez

5. http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%99evoryt

6. http://cs.wikipedia.org/wiki/Linoryt

7. http://cs.wikipedia.org/wiki/Rytina

8. http://cs.wikipedia.org/wiki/Lept

9. http://cs.wikipedia.org/wiki/Such%C3%A1_jehla

10. http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezzotinta

11. http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bkk%C3%BD_kryt

12. http://cs.wikipedia.org/wiki/Akvatinta

13. http://cs.wikipedia.org/wiki/Litografie

14. http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btlotisk

15. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ofset

16. http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADtotisk

21

Seznam p říloh 1. Linoryty

2. Suchá jehla