Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Pedagogická fakulta

Katedra aplikované fyziky a techniky

Závěrečná práce studia Celoživotní vzdělávání

Fyzika a výchova ke zdraví

Vypracovala: Mgr. Alice Nováková Vedoucí práce: doc. PaedDr. Jiří Tesař, Ph.D.

České Budějovice 2018

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů

a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se

zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně

přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích

na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému

textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly

v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a

oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž

souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz

provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na

odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 30. dubna 2018. ..………………………………

Mgr. Alice Nováková

Anotace a klíčová slova

Tato závěrečná práce se zabývá projektovým vyučováním žáků na 2. stupni základní školy

v rámci předmětu výchova ke zdraví. V teoretické části se žáci seznámí s charakteristikou

projektového vyučování a s historií měření. V empirické části žáci plní zadané úkoly na téma:

Co se obvykle měří na lidském těle s využitím znalostí učiva z fyziky. V závěru práce je

zhodnocen celý průběh projektu s žáky a jsou vloženy ukázky vypracovaných úkolů žáků.

Klíčová slova

Projektové vyučování, historie měření, měřicí přístroje, hmotnost, tělesná délka, lidské tělo,

fyzikální jednotky, úkol, percentilový graf

Abstract and key words

This final thesis deals with the project teaching of pupils at the 2nd level of elementary school

within the subject of health education. In the theoretical part, pupils will learn about the

characteristics of project teaching and the history of maesurement. In the empirical section,

pupils perform their assigned tasks on the subject: What is usually measured on the human

body using the knowledge of physics. At the end of the thesis, the whole course of the project

with the pupils is evaluated and the pupils´ samples of the tasks are inserted.

Key words

Project teaching, history of measurement, measuring instruments, weight, body length, human

body, physical units, task, percentile graph

Poděkování

Touto cestou bych chtěla poděkovat svému vedoucímu závěrečné práce panu doc. PaedDr.

Jiřímu Tesařovi, Ph.D. za konzultace, cenné rady, ochotu a odbornou pomoc.

Obsah

1. ÚVOD ................................................................................................................................... 7

2. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 8

2.1 Projektové vyučování - charakteristika ......................................................................... 8

2.2 Z historie měření ......................................................................................................... 9

2.2.1 Co vše se ve starověku měřilo ................................................................................ 9

2.2.2 Přemysl Otakar II a měření .................................................................................. 10

2.2.3 Měření v novověku .............................................................................................. 10

2.2.4 Metrická soustava ................................................................................................. 10

2.2.5 Tereziánská doba .................................................................................................. 11

2.2.6 Soustava jednotek SI ............................................................................................ 12

2.2.7 Britská soustava „Imperial systém“ ..................................................................... 12

2.3 Z historie měření hmotnosti ....................................................................................... 13

2.4 Metody měření fyzikálních veličin ........................................................................... 14

2.5 Antropometrie – soubor technik měření lidského těla .............................................. 16

2.5.1 Měření tělesné délky ............................................................................................ 17

2.5.2 Měřicí přístroje ..................................................................................................... 18

3. EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 19

3.1 Teoretická část projektu s žáky .................................................................................. 19

3.1.1 Co se obvykle měří na lidském těle ..................................................................... 19

3.2 Tělesná délka .............................................................................................................. 23

3.3 Tělesná délka a rozpažení .......................................................................................... 28

3.4 Porodní hmotnost ....................................................................................................... 29

3.5 Hmotnost .................................................................................................................... 35

3.6 Hmotnostně-výškový poměr ...................................................................................... 38

3.7 Body mass index ....................................................................................................... 41

3.8 Obvod pasu ................................................................................................................. 44

3.9 Tepová frekvence ....................................................................................................... 47

3.10 Měření tlaku krve za pomoci digitálního přístroje ................................................... 49

3.11 Kontrola výsledků .................................................................................................... 54

3.12 Zhodnocení projektu formou dotazníku (reflexe) .................................................... 54

3.13 Vypracované úkoly .................................................................................................. 54

4. ZÁVĚR ................................................................................................................................. 55

5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ............................................................. 57

6. PŘÍLOHY ............................................................................................................................. 62

7

1. ÚVOD

Toto téma jsem si vybrala proto, abych žákům mohla ukázat, jak je důležité umět propojit

naukové předměty a výchovy, že nejsou předměty “oblíbené” a “neoblíbené”, ale že potřebují

základní informace ze všech vzdělávacích oblastí. Nyní jsou žáci ve věku, kdy si

neuvědomují, že musí o své tělo pečovat. Náš projekt bude mít za úkol přiblížit informace o

jejich těle od narození až po jejich současné dospívání, s výhledem do dospělosti. Protože

máme 1 hodinovou dotaci předmětu fyzika v 9. třídě, zvolila jsem skupinovou práci v rámci

hodin Výchovy ke zdraví, kde podle tematického plánu naší školy probíráme téma: Člověk a

zdraví. Hodiny budou zaměřeny na téma, kde potřebujeme využít znalosti z fyziky a z

přírodopisu nebo znalosti vzhledem k věku rozšíříme nad rámec učiva z obou předmětů.

V teoretické části práce shrnu charakteristiku projektového vyučování, historii měření,

metody měření fyzikálních veličin a soubor technik měření lidského těla. V hodinách fyziky

není prostor na teoretické rozšíření učiva, když už nějaký čas máme, myslím, že je lepší ho

věnovat experimentům z daného učiva. Většina žáků informace z historie měření uslyší

opravdu poprvé.

V empirické části žáci budou zjišťovat informace o lidském těle. Vypracovat by měli devět

úkolů, které si dopředu prozradíme. Ke spolupráci potřebujeme i rodiče žáků. Dáme si týden

na doplnění informací v osobním měrném listu. Žáci budou mít možnost zjistit i „něco navíc“

k zadaným úkolům formou rozšiřujícího zadání v pracovním listu. Desátý úkol bude kontrola

výsledků v počítačové učebně, pomocí různých grafů, tabulek, růstových kalkulaček, BMI

kalkulaček atd. Jedenáctý úkol bude zhodnocení projektu formou dotazníku a závěrečné

reflexe. Důraz bude kladen na aktivní zapojení všech žáků podle jejich schopností a možností

po celou dobu projektu.

V závěrečné části projekt zhodnotím a doplním o ukázky vyplněného osobního měrného listu,

dotazníku a vypracovaných úkolů žáků.

8

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1. Projektové vyučování – charakteristika

Projektové vyučování je nejkomplexnější vyučovací metodou. Projektová metoda totiž může

absorbovat celou řadu jednodušších vyučovacích metod. Projekt je potom jakýmsi rámcem, v

jehož mantinelech se odehrává výuka založená na nejrůznějších metodách, většinou

činnostních.

Projektová metoda je alternativou k tradiční výuce založené na střídání různých předmětů v

časově omezených celcích, které na sebe obsahově ani tematicky nenavazují. Základem

projektového vyučování je koncentrace učiva. Žáci se zabývají jednou oblastí podrobně a

nahlížejí ji z různých stran.

Téma projektu zůstává v přirozeném kontextu a není vytrháváno ze souvislostí. Žáci se neučí

na uměle vytvořených příkladech, ale na skutečných problémech. Z hlediska tradiční výuky je

projektová metoda založena na integraci učiva. To však není přesný výklad. Tradiční výuka

totiž dezintegrovala reálný svět do jednotlivých předmětů, které zhruba odpovídají

pozitivistickému rozdělení vědy. Například přírodopis odpovídá biologii, dějepis

historiografii, čeština jazykovědě a literární vědě atd. Projektová metoda vnímá svět celistvě,

takový totiž ve skutečnosti je.

Na projektovém vyučování byla založena koncepce amerického pragmatického pedagoga

Johna Deweye. Za tvůrce projektové metody je považován jiný Američan – profesor William

Heard Kilpatrick, který ji popsal ve stejnojmenném článku The Project Method už v roce

1918. V Čechách se projektové vyučování prosadilo již v době meziválečné, po roce 1948 ale

z našich škol prakticky zmizelo a k jeho renesanci začalo postupně docházet až po roce 1989.

Český prvorepublikový reformní pedagog Stanislav Vrána definuje projekt následujícím

způsobem: [1]

1) Je to podnik.

2) Je to podnik žákův.

3) Je to podnik, za jehož výsledky převzal žák odpovědnost.

4) Je to podnik, který jde za určitým cílem.

Podnikavost, aktivita a spoluzodpovědnost žáků je s projektovou metodou neodmyslitelně

spjata. Vedle těchto aspektů se zdůrazňuje i zaměření projektu na konkrétní výstup. Nesmíme

zapomínat na to, že projekt musí být co nejblíže reálnému životu a musí v sobě integrovat

9

různé vědomosti, dovednosti a další složky klíčových kompetencí, které si žáci prací na

projektu osvojují nebo trénují.

John Dewey vidí jádro projektu v následující posloupnosti kroků:[1]

1) Žáci pracují na praktickém úkolu.

2) Žáci narážejí na obtíže, které překonávají studiem.

3) Díky teoretickému poučení žáci mohou původní úkol úspěšně dokončit.

Shrňme si znaky projektového vyučování:

• Zaměření na výsledný produkt

• Žáci mohou ovlivňovat podobu projektu

• Aktivní zapojení všech žáků podle jejich schopností

• Kooperace a individualizace

• Závěrečná reflexe. [1]

2.2 Z historie měření

2.2.1 Co vše se ve starověku měřilo

Aby bylo možné měřit, je nutné zvolit vhodné jednotky. První zmínky o nich se objevují ve 4.

tisíciletí př. n. l. v tehdy nejrozvinutějších kulturách Egypta, Mezopotámie, Indie a Číny. U

nejstarších civilizací vycházely jednotky měr často z částí lidského těla a dalších přirozených

množství v běžném životě. Loket má například původ ve starověkém Egyptě (královský loket

měl velikost zhruba 0,525 m, posvátný loket asi 70 cm) a jeho předobrazem byla délka

lidského předloktí; základní jednotkou pro hmotnost zde byl 1 deben (cca 91 g). Pro

poměřování váhy ušlechtilých kovů (především zlata a stříbra), drahých kamenů,

polodrahokamů a vzácných minerálů se v některých civilizacích používala pšeničná nebo

chlebovníková zrna. Lidská těla i zrna pšenice se však mohou lišit; jejich pomocí tudíž není

možné provádět přesná a shodná měření. Proto již starověcí vládci stanovovali „standardní“

míry a váhy, s nimiž lidé mohli porovnávat vlastní měřicí zařízení. Například ve starém

Babylónu byly uloženy v některých chrámech kameny, které měly funkci jakýchsi

primitivních etalonů hmotnosti.

Pevně byly stanoveny jednotky v římském impériu, avšak po jeho rozpadu nic nebránilo

vznikajícím regionům si je přizpůsobit. Na konci 8. století uskutečnil Karel Veliký první

pokus o sjednocení měr v raně středověké Evropě, když převzal upravený římský systém. [2]

10

2.2.2 Přemysl Otakar II. a měření

U nás se pokusil jako první sjednotit míry Přemysl Otakar II. v roce 1268, když ustanovil tak

zvanou královskou míru jednotnou v celém království, jejíž základní jednotkou byl pražský

(český) loket (0,59 m). Loket se rovnal třem pídím, píď se rovnala deseti prstům položeným

vedle sebe a jeden prst měl šířku čtyř ječných zrn. Hodnoty prvních zákonných jednotek

vznikaly pravděpodobně vládními nařízeními. Ve spisku Hanse Joachima von Albertiho z

roku 1575 se vyskytuje zmínka o pokusu takovou jednotku zavést. Jednalo se o hodnotu délky

měřičského prutu odvozené z průměrné hodnoty lidského těla. V díle se píše: „Postavte za

sebe chodidly 16 mužů, kteří vycházejí z kostela“. [2]

Největší chaos v měřicích jednotkách byl ve středověku v době zakládání a rozvoje měst.

Bylo to dáno vlivem městské samosprávy, místních šlechtických vrchností a částečně i

tradičními zvyky. Výjimkou je Anglie, kde zavedení jednotných měr a vah obsahoval jeden ze

63 článků latinsky psaného právního dokumentu Magna charta libertatum (Velká listina práv

a svobod) již v roce 1215.

2.2.3 Měření v novověku

Snahy o přesná měření a sjednocování měrných soustav se začaly v Evropě výrazněji

projevovat na sklonku 17. a v 18. století v souvislosti s rozvojem vědy a techniky, průmyslu a

obchodu. Přírodovědci a další aktéři nastupující průmyslové revoluce si uvědomovali, že jim

experimenty mohou potvrdit nebo vyvrátit jejich teorie pouze tehdy, když se budou zakládat

na spolehlivém měření. Spolu s měřením času se nejčastější a nejdůležitější měření týkají

hmotnosti (nebo tíhy) a délky (neboli vzdálenosti). Největší spisovatel a filozof

francouzského osvícenství Voltaire si kdysi povzdechl, že nebýt aféry s babylonskou věží, vše

by bylo jednodušší, protože celý svět by mluvil francouzsky. Byla v tom sice ironie namířená

na francouzskou národní pýchu, je ale pravda, že metrický systém, který vcelku úspěšně vnesl

řád do zmatku historických jednotek měr a vah, je dítkem Velké francouzské revoluce. Po

porážce Napoleona počátkem 19. století sice vzalo jeho uspořádání Evropy za své, v řadě

zemí však po něm zůstal zachován téměř celosvětově nejpoužívanější metrický systém měření

a vážení. [2]

2.2.4 Metrická soustava

V roce 1790, na základě návrhu vlivného poslance vévody de Talleyrand-Périgorda (později

proslulého politika a diplomata světového významu) definovat novou jednotku délky,

11

sestavilo francouzské Ústavodárné národní shromáždění vědeckou komisi (Condorcet,

Lagrande, Laplace, Monge a další ve vědě zvučná jména), jejímž úkolem bylo stanovit takový

systém měrových jednotek, který bude srozumitelný a trvalý. Výsledkem byla soustava

jednotek z roku 1791, jež se nazývá metrická (od slova metr, jenž se stal jejím základem). Je

založena na dvou pilířích: pojmu metr a na dekadickém (desítkovém) počítání jeho násobků a

dílů (v počáteční době měl pouze dvě jednotky – metr a kilogram). Základem této soustavy se

stala míra délková, pojmenovaná metrem a definovaná jako desetimiliontý díl zemského

kvadrantu procházejícího Paříží, vztaženého na hladinu moře. Triangulační měření se

uskutečnila v letech 1792 až 1798, byla řízena astronomy a geografy Delambrem a

Méchainem. Název metr navrhl významný francouzský matematik a astronom Jean Ch.

Borda; odvodil jej od řeckého slova „metron“, tedy míra, měřidlo. Názvy předpon

dekadických násobků a dílů (deka - deci, hekto - centi-, kilo - mili, mega - mikro, giga -

nano...) vymyslel člen Mezinárodní metrologické komise Holanďan van Swinden. Druhá

základní jednotka – kilogram – byla definována jako hmotnost 1 dm³ čisté odvzdušněné vody

při nejvyšší hustotě (za teploty 4 °C). První mezinárodní dohoda o metrickém systému, tzv.

Metrická konvence (Convention du Métre), byla podepsána v Paříži 25. května 1875 zástupci

vlád 18 zemí tehdejší Evropy a Ameriky včetně Rakouska-Uherska. S ohledem na historii

můžeme říci, že Rakousko-Uhersko, jako předchůdce našeho státu, bylo ve správě měr a vah

značně pokrokové. Po roce 1918 se nově vzniklá ČSR stala signatářem metrické konvence v

roce 1922. [2]

2.2.5 Tereziánská doba

Na území habsburské monarchie byl v průběhu staletí její existence několikrát učiněn pokus o

sjednocení měr a vah. Nikdy však k němu úplně nedošlo, a to pro značnou decentralizovanost

cejchovní služby do jednotlivých království a zemí, jež byly zastoupeny v tehdejší říšské radě.

První ucelenější soustava vznikla až v průběhu 16. století, kdy zemský sněm uzákonil

používání tzv. pražských měr (pražský loket, libra nebo sáh), a byla hojně využívaná zejména

po skončení Třicetileté války. Císařským nařízením Marie Terezie z roku 1764 platila tzv.

Tereziánská nebo také Vídeňská (Dolnorakouská) soustava měr a vah; nejznámější délkové

jednotky byly palec (0,026 m), stopa (0,316 m), loket (0,777 m), sáh (1,896 m), vídeňská

měřice pro sušiny (61,486), vídeňské vědro pro kapaliny (56,589 litru), vídeňská libra (0,560

kg), vídeňský cent (56,006 kg), celní cent používaný dodnes u chmele (50,0 kg), lékárenská

libra (0,420 kg), poštovní lot (16,666 g) či poštovní míle (7 585 m). Zásadní obrat ke zlepšení

pořádku v mírách a váhách a jednotnosti v nich nastal v roce 1871, kdy byly zákonem ze dne

12

23. července (novelizace 1876, 1884 a 1893) ve všech zemích Předlitavska – tedy také v

Čechách, na Moravě a ve Slezsku – zavedeny výhradně metrické délkové míry a závaží.

Tento zákon u nás platil prakticky až do roku 1962, kdy byl vydán nový zákon č. 35/1962 Sb.,

o měrové službě. Do tohoto roku bylo možno užívat ještě tři další soustavy: MKSA – metr,

kilogram, sekunda, ampér, CGS – centimetr, gram, sekunda a „technická“, MKpS – metr,

kilopond, sekunda. Od 1. ledna 1980 jsou důsledně používány pouze jednotky soustavy SI. [2]

2.2.6 Soustava jednotek SI

Od roku 1960 platí soustava jednotek SI. V souvislosti s nezbytností a samozřejmostí vysoké

míry přesnosti nejen ve vědě a konstruktérství, ale také v běžné průmyslové výrobě,

zahraničním obchodě, výměně vědecko-technických informací a dalších oborech lidské

činnosti, vzrůstala v průběhu 20. století potřeba moderního jednotného systému. V roce 1960

proto XI. Generální konference pro míry a váhy rozhodla o přijetí Mezinárodní soustavy

jednotek SI (Systéme International d´Unités) o šesti základních jednotkách: délka-metr (m),

hmotnost-kilogram (kg), čas-sekunda (s), elektrický proud-ampér (A), termodynamická

teplota-kelvin (K) a svítivost-kandela (cd) a dvou doplňkových jednotkách (radián a

steradián). V roce 1971 byla do soustavy jednotek SI posléze doplněna jako jednotka

látkového množství sedmá základní jednotka mol (mol).

Jako číselná soustava se pro fyzikální veličiny používá výhradně desítková. Předpony pro díly

i násobky stanoví např. mezinárodní norma ISO/IEC 80000-1, pol. 6.5.4, shodně též

Mezinárodní elektrotechnický slovník IEV, např. ČSN IEC 60050-112, pol. 112-02-03.

Výjimkou jsou však jednotky času. Francouzský revoluční pokus dělit den na 10 hodin v

praxi neuspěl, a tak se desítková soustava užívá na zlomky sekundy. Na násobky sekundy ji

lze použít také (jako kilosekunda), ale v praxi se delší doby než sekunda zpravidla měří na

minuty (60 s), hodiny (1 h = 3 600 s), případně dny (24 h), delší doby na roky s upřesněním –

je-li to nutno –, zda jde o rok hvězdný, o definovaný násobek sekundy či o občanský rok s

konvencemi přestupných let. V geologii i astronomii se užívají metrické násobky roku. [2]

2.2.7 Britská soustava „Imperial systém“

Zatímco evropská oblast na jedné straně zavedla úplně nový metrický sytém, který se vyvinul

až do dnešní Mezinárodní soustavy jednotek SI, anglofonní oblast (Británie, USA, Kanada,

Austrálie) sjednocovala své původní jednotky až do soustavy zvané zpravidla britská

(„imperial system“) založené na délce 1 stopa (foot), hmotnosti 1 libra (pound) a době 1

sekunda (second, shodná s SI). Poslední z vyspělých zemí, jež metrické míry postupně

13

přejaly, byla Velká Británie – ta přistoupila ke konvenci teprve v roce 1966. V běžném životě

Britové dodnes (už od roku 1101) uznávají svůj proslulý yard (1 yard = 0,9144 metru),

nejstarší doposud oficiálně používanou jednotku délky. Mimochodem, původně to byla

vzdálenost od špičky nosu po konečky prstů upažené ruky anglického krále Jindřicha I.

Anglického. V současné době je SI sice zákonem schválen, ale nikoli přikázán jako jediný, v

USA a v Kanadě. V porodnici tedy zaznamenají váhu dítěte v gramech, ale matce to převedou

do liber, aby tomu rozuměla (podle ústního sdělení kanadského otce – metrologa na

konferenci IEC 2003) SI není uzákoněn v Libérii a v Barmě. [2]

2.3 Z historie měření hmotnosti

Prvními přístroji pro měření hmotnosti byly rovnoramenné váhy. Používaly se při směně

zboží v Babylonu, ve starém Egyptě a v Číně. Tyto váhy ještě neměly ukazatel rovnovážné

polohy – jazýček, ten nahrazovala vodorovná poloha ramen, které se docilovalo vyvažováním

zboží různými závažími.

V době říše římské se už používaly váhy na jednom rameni opatřené stupnicí, po které se

pohybovalo závažím (běhounem). Těmto vahám se říká přezmen. Některé tyto římské váhy

měly několik ok pro zavěšení a několik stupnic, byly to tedy váhy několikarozsahové. Byl to

velký pokrok, protože bylo možno používat jedny váhy ve velkém rozsahu vážení a pouze s

jedním závažím.

Další změna přišla až v roce 1669, kdy člen francouzské akademie věd profesor Gilles

Personne de Roberval vynalezl tzv. rovnoběžníkové balanční váhy. Tato konstrukce se

později velmi rozšířila a po úpravě váhařem Bérangérem v roce 1847 se používala ještě po

druhé světové válce. Běžně se jim říkalo pákové. Měly opět dvě misky a také se musely

zdlouhavě vyvažovat. Měly však už jazýčky a byly poměrně přesné.

Důležitým vynálezem byly váhy desetinné, decimální. V roce 1820 je sestrojil štrasburský

váhař Quitenz. Byly určeny pro větší hmotnosti (zpravidla pytle s obilím) a byly

zpřevodované v poměru 1: 10, takže k vyvažování se používala závaží desetkrát menší (na

padesátikilový pytel tedy stačilo 5 kg závaží).

Přibližně v polovině 19. století přišly do módy opět běhounové váhy, tentokrát však byly

konstruovány jako „stacionární“, nejčastěji jako stolní (kuchyňské) nebo osobní (u lékaře).

Hmotnost se tu opět nastavovala posouváním závaží, ale stupnice tu byly dvě, hrubá a jemná.

Poslední konstrukcí využívající pák byly váhy fungující na sklonném principu. Tyto

14

rychlováhy se začaly vyrábět na začátku 20. století. Jejich výhoda byla v tom, že stačilo

břemeno pouze položit na misku a váhy po vychýlení sklonného vahadla ukázaly na stupnici

hmotnost. Jsou to klasické váhy, dodnes stále ještě používané v mnoha obchodech a v

průmyslu.

Pákové váhy jsou poměrně složité, choulostivé a projevuje se u nich určitá setrvačnost, proto

vznikly váhy na jiném principu, a to pružinové, kde se využívá stlačení pružiny, např. u

kuchyňských nebo nášlapných osobních vah, kde se v okénku otáčí stupnice. Všudypřítomná

elektronika pronikla i do tohoto oboru. Ačkoli první patent na elektromechanický snímač tíhy

pochází už z roku 1908, začaly se tyto váhy vyvíjet v USA teprve ve 30. letech minulého

století a v Evropě dokonce až po válce. Teprve později však dosáhly přesnosti klasických

pákových vah. V současné době jsou váhy schopny vážit s přesností 1 mikrogramu, mohou

být propojeny s počítačem, tiskárnou atd., takže mohou využívat všech softwarových výhod.

[3]

2.4 Metody měření fyzikálních veličin

Měření je soubor činností, jejichž cílem je stanovit hodnotu měřené fyzikální veličiny.

Způsob, kterým měření provádíme, se nazývá metoda měření. Každá metoda měření je

založena na určitém měřícím principu - např. měření teploty je založeno na principu teplotní

roztažnosti kapalin (resp. termoelektrický jev), měření síly siloměrem je založeno na

závislosti prodloužení pružiny na působící síle. Stejnou fyzikální veličinu je možné měřit

různými způsoby, různými metodami. Kterou zvolíme pro konkrétní případ, závisí na druhu a

povaze měřené veličiny a na tom která měřidla použijeme.

Metody měření je možné rozdělit do několika skupin:

• přímé - metody, u nichž zjišťujeme hodnotu fyzikální veličiny přímo odečtením na stupnici

použitého měřidla - měření délky milimetrovým měřidlem, …

• nepřímé - metody, u nichž hodnotu fyzikální veličiny stanovíme na základě určitého

fyzikálního vztahu z hodnot jiných veličin (změřených jinou metodou)

Jiným dělením dostáváme metody:

• absolutní - metody poskytující hodnotu měřené veličiny přímo v příslušné jednotce - čas v

sekundách, hmotnost v kilogramech, …

15

• relativní (srovnávací) - měření spočívá v porovnání měřené veličiny s danou známou

hodnotou veličiny téhož druhu, s tzv. normálem (etalonem). Normály jsou závaží, délková

měřidla, …

Existují i další typy metody měření:

• statické - hodnotu měřené veličiny určujeme z klidového stavu měřidla

• dynamické - založeny na pohybových změnách měřícího zařízení

• substituční - měřený objekt postupně nahrazujeme normály až dosáhneme na použitém

měřidle stejného účinku jako u měřeného objektu

• kompenzační metody - účinek měřeného objektu vyrovnáváme (kompenzujeme) stejně

velkým účinkem normálu, ale opačného znaménka, např. vážení na rovnoramenných vahách

Při měření postupujeme zpravidla ve třech krocích:

• 1. příprava měření - seznámit se s poznatky, které se týkají měřené veličiny, zvolit vhodný

postup měření a odpovídající metodu měření, vybrat potřebná měřidla a naučit se s nimi

pracovat, zvážit vnější podmínky a jejich případný vliv na výsledky měření (teplota a tlak

vzduchu, mechanické otřesy, tření atd.), naplánovat postup měření

• 2. vlastní měření

• 3. zpracování výsledků měření

Přípustná chyba:

• výsledky výzkumu mohou být zatíženy určitými nedostatky

Příčina:

• pozorovací chyba (způsobená pozorovatelem, nebo vadnými pomůckami)

• variabilita přírody

• nedokonalé zpracování dokladového materiálu zaviněný: nedostatkem vhodných metod,

neznalostí vhodných metod, nesvědomitostí [4]

16

2.5 Antropometrie - soubor technik měření lidského těla

Antropometrie je jedna ze základních výzkumných metod antropologie. Antropometrická

vyšetření slouží k získávání a hodnocení široké škály parametrů lidského těla.

Obr. č. 1 Signalement Anthropométrique, převzato a upraveno z [1]

17

2.5.1 Měření tělesné délky

Měří se celková výška těla v poloze ve stoje, a to od chodidel nohou až po nejvyšší bod

temene hlavy. Nejvhodněji se výška měří pomocí elektronického stadiometru, což je pevné

měřicí zařízení s pohyblivou hlavicí vybavené digitálním displejem. Dále se používá také

antropometr – přenosná kovová tyč nebo metr s kolmou, pohyblivou součástí měřidla. V

krajním případě je možné použít pásovou míru, kterou připevníme ke stěně a kolmo na vertex

hlavy přiložíme pevný plochý předmět. Při měření je žák bos, má extendované dolní

končetiny a nohy u sebe, jeho ruce volně visí podél vzpřímeného trupu. Hlava je orientována

ve frankfurtské horizontále. Pomocí pohyblivé součásti měřidla odečteme tělesnou výšku.

Měřený stojí ve vzpřímeném postoji. Patami, hýžděmi, lopatkami a hlavou se dotýká stěny,

chodidla má u sebe. Hlava je orientována v tzv. frankfurtské horizontále, což je spojnice

dolního okraje očnice a zevního zvukovodu. [5]

• Šířkové, délkové a výškové rozměry

K měření výškových rozměrů používáme antropometr. Dotyková měřidla (malá a velká) se

používají k měření šířkových rozměrů na trupu, posuvné modifikované měřidlo pak

využíváme k měření šířkových rozměrů na končetinách. Riegerová a Ulbrichová (1998)

uvádějí, že se měří přibližně čtyřicet základních šířkových, délkových a výškových rozměrů.

Rozpětí paží – vzdálenost vrcholů prostředních prstů na pravé a levé ruce při upažení.

• Zjišťování tělesné hmotnosti

Ke zjišťování tělesné hmotnosti používáme nejčastěji osobní váhu. Osoby, které vážíme, jsou

bosé a oblečeny jen v nejnutnějším oblečení. Při vážení na běžné váze záleží na umístění

těžiště, proto je lepší, když vážená osoba stojí zády ke stupnici, a hmotnost odečítá druhá

osoba. Měříme ji většinou s přesností na 100 gramů. Hmotnost je nejlepší měřit ráno nebo

pokaždé ve stejnou denní dobu, protože se během dne mění v závislosti na příjmu potravy a

tekutin. [6]

Výškováhové indexy

• Brocův index - známý a často využívaný index, který se používá (především u laické

veřejnosti) ke stanovení doporučené váhy. Výpočet je velmi jednoduchý – od výšky v cm se

odečte číslo 100 a výsledkem je maximální doporučená váha pro danou výšku. S pomocí

18

modifikovaného Brocova indexu můžeme zjistit, kolik kg hmotnosti nám přebývá nad

maximální doporučenou váhou, nebo kolik nám do ní chybí.

Modifikovaný Brocův index = m - (v - 100), kde m je hmotnost (kg), v je výška (cm)

• Body Mass Index (BMI) - je jedním z nejznámějších výškováhových indexů a je také

nejpoužívanější.

BMI = m / v², kde m je hmotnost (kg), v je výška (cm)

Je to poměr mezi tělesnou hmotností m (kg) a druhou mocninou výšky v (cm). Můžeme

pomocí něj stanovit doporučené rozmezí váhy na základě výšky, ale také pohlaví.

Při zařazování lidí do kategorií BMI je nutné přihlížet k míře fyzické aktivity dotyčného. U

vrcholových sportovců dokonce ztrácí index BMI svou vypovídací schopnost.

• Rohrerův index (RI) - neboli index tělesné plnosti. Má vyšší vypovídací schopnost než BMI

především v době puberty. Vypočítá se jako poměr tělesné hmotnosti v gramech vynásobený

číslem 100, celý zlomek se pak podělí třetí mocninou výšky v centimetrech. Optimální

hodnoty pro muže jsou mezi 1,2 až 1,4 a pro ženy 1,25 až 1,50. Tento index je vhodné

doplňovat indexem WHR.

RI = (m · 100) / v³, kde m je hmotnost (g), v je výška (cm)

• Height-Weight Ratio (HWR) - jedná se o index, který vyjadřuje poměr mezi tělesnou

výškou a třetí odmocninou tělesné hmotnosti. Tento index slouží především k určování

ektomorfní komponenty somatotypu. [7]

HWR = v / 3√m, kde m je hmotnost (g), v je výška (cm)

2.5.2 Měřicí přístroje

Měřicí přístroje a jednoduchá měřidla slouží k zjišťování hodnot fyzikálních či chemických

vlastností nejrůznějších předmětů, látek, procesů nebo prostředí. Tyto hodnoty se vyjadřují

číslem, a to v určitých jednotkách. Jde o různé přístroje, nástroje nebo pomůcky, které se

používají pro měření.

Měřicí přístroje lze třídit například podle měřených veličin (délka, hmotnost, čas atd.), podle

měřicích metod (přímé a nepřímé), ale také podle oblasti použití (strojírenství, meteorologie,

19

medicína atd.) nebo nároků na přesnost (laboratorní, dílenské atd.). I když žádné z nich úplně

nevyhovuje, použijeme třídění podle veličin a oborově specifické měřicí přístroje, například

lékařské nebo meteorologické, uvedeme jen jako příklady. Nastavitelná měřidla slouží ke

zjištění naměřené hodnoty (délky nebo úhlu) pomocí pohyblivého indikačního zařízení

(stupnice, počítadlo). K nejznámějším patří posuvné měřítko, mikrometr a úhloměr. Na proti

tomu pevná měřidla nemají žádné pohyblivé části. Měřítko, svinovací metr nebo pro větší

délky pásmo a pravítko mají pevné rysky. [8]

Mezi moderní digitální přístroje určené pro školy patří např. experimentální systémy Pasco

(senzor tepové frekvence Polar, senzor krevního tlaku, senzor EKG atd.).

3. EMPIRICKÁ ČÁST

3.1. Teoretická část projektu s žáky

3.1.1 Co se obvykle měří na lidském těle

Projekt bude probíhat v hodinách předmětu Výchova ke zdraví (9. ročník ZŠ). Žáci

nenásilnou formou zjistí, že potřebují základní informace z učiva fyziky od 6. - 9. ročníku.

Každá skupina bude po 4 žácích, skupiny budou rozděleny podle prospěchu žáků (měly by tak

vzniknout 4 vědomostně vyrovnané skupiny), každá skupina vypracovává všechny úkoly,

pokud některá ze skupin bude hotova, má možnost vypracovávat zajímavosti o lidském těle v

učebně informatiky. Našim cílem bude zjistit informace o “vašem” lidském těle od narození

až po současné období puberty.

Domácí příprava před projektem pro žáky - zjistěte a zapište do sešitu svoji porodní

hmotnost, svojí výšku při narození, čas narození, výšku rodičů.

Pomůcky potřebné pro projekt: měřidla, osobní váha, krejčovský metr, skládací dvou-metr,

tonometr, kalkulačka, počítač (percentilové růstové grafy, hmotnostně-výškový poměr,

BMI výpočet …)

Osobní měrný list a pracovní list s úkoly pro všechny žáky:

20

Osobní měrný list

Jméno a příjmení žáka/yně: ….....………………………………………

úkol č. 1

Tělesná délka matky Tělesná délka otce Porodní tělesná délka

žáka/yně

Tělesná délka

žáka/yně, … let

m cm m cm m cm m cm

úkol č. 2

Rozpětí paží žáka/yně Rozdíl mezi rozpětím paží a naměřenou

tělesnou délkou žáka/yně

m cm m cm

úkol č. 3

Datum narození žáka/yně Rok narození žáka/yně Čas narození žáka/yně

h min

úkol č. 4

Porodní hmotnost žáka/yně Hmotnost žáka/yně, … let

kg g kg g

úkol č. 5

Hmotnostně-výškový poměr žáka/yně

úkol č. 6

BMI (Body mass index) žáka/yně

úkol č. 7

Obvod pasu žáka/yně

m cm

úkol č. 8

Klidová TF/min žáka/yně Aktuální TF (po 20 dřepech) žáka/yně

úkol č. 9

Hodnota TK žáka/yně

21

Pracovní listy pro všechny skupiny:

Úkoly, které nás čekají: Chcete se dozvědět, jakou budete mít tělesnou délku v dospělosti a

jestli je váš zdravotní stav v pořádku?

1. Tělesná délka

Úkol č. 1: Proveďte měření vaší tělesné délky v cm.

2. Tělesná délka a rozpažení

Úkol č. 2: Proveďte měření rozpětí paží a porovnejte s naměřenou délkou, abyste zjistili, kolik

cm ještě vyrostete.

3. Porodní hmotnost

Úkol č. 3: Víte, jaká byla vaše porodní hmotnost?

4. Hmotnost

Úkol č. 4: Zvažte si na osobní váze svoji hmotnost.

5. Hmotnostně-výškový poměr

Úkol č. 5: Už znáte svoji tělesnou délku a hmotnost. Zjistěte podle grafu, do které skupiny

dospívajících patříte podle percentilu.

6. Body mass index

Úkol č. 6: Vypočítejte si podle naměřené tělesné délky a navážené hmotnosti BMI.

7. Obvod pasu

Úkol č. 7: Změřte svůj obvod pasu.

8. Tepová frekvence

Úkol č. 8: Změřte si klidovou tepovou frekvenci za 1 minutu a aktuální tepovou frekvenci po

zátěži (20 dřepů).

9. Měření tlaku krve pomocí digitálního přístroje

Úkol č. 9: Změřte si podle tonometru hodnotu krevního tlaku.

10. Kontrola výsledků

Úkol č. 10: Vyhodnocení správnosti výsledků jednotlivých úkolů projektu.

22

11. Zhodnocení projektu formou dotazníku (reflexe)

Úkol č. 11: Vyplnění dotazníku (reflexe).

• Zkratka NN (něco navíc k danému tématu).

• Všechna měření průběžně zapisujte do osobního měrného listu.

• Úkol z domácí přípravy přepište do osobního měrného listu.

23

3.2 Tělesná délka

Délka je obvykle první veličinou, s jejímž měřením se setkáváme. Na lidském těle měříme

různé délkové rozměry. Po narození novorozence se zjišťuje jeho porodní tělesná délka.

Zdravý donošený novorozenec má průměrnou porodní tělesnou délku kolem 50 cm,

statisticky: u chlapců (50,4 ± 2,9 cm), u děvčat (49,7 ± 2,9 cm). Zajímavé je měřidlo zvané

bodymetr („korýtko“) a také metoda měření. Měření obvykle provádí dvě osoby. Jedna

udržuje kontakt hlavy s pevnou deskou měřidla (nulová poloha) a druhá zajistí dotyk paty

natažené nohy s pohyblivou částí měřidla (odečítaná hodnota). Takto vleže se měří tělesná

délka dítěte do dvou let věku. Od dvou let až do dospělosti se měří pomocí stadiometru

tělesná délka. Tělesná délka je silně závislá na výšce obou rodičů. Určuje se tzv. Genetický

růstový potenciál dítěte. Ten se vypočítá u chlapce jako průměr délky otce a matky zvětšené o

13 cm. U dívky průměrujeme délku matky a délku otce sníženu o 13 cm. S 95 %

pravděpodobností doroste dítě do tělesné délky s odchylkou ± 8,5 cm od vypočtené hodnoty.

[9]

Obr. č. 2,3 Bodymetr, převzato a upraveno z [2], [3]

Obr. č. 4,5 Stadiometr, převzato a upraveno z [4], [5]

24

Úkol č. 1: Proveďte měření vaší tělesné délky v cm.

Návod: Měření se provádí bez obuvi, vzpřímený postoj, paty a špičky u sebe s dotykem pat o

stěnu s měřidlem. Hlava je v poloze pohledu do dálky bez předklonu či záklonu.

Pomůcky: 1. měření – stadiometr, 2. měření – improvizované pomůcky (metr připevněný na

stěnu, trojúhelník).

Příklad postupu měření:

1. Zvolíme vhodné měřidlo podle délky tělesa (největší délka, nejmenší jednotka).

Přiložíme měřidlo k jednomu konci měřeného tělesa (úseku) tak, aby se tento konec kryl se

začátkem stupnice měřidla (nulová hodnota).

Měřidlo se předmětu dotýká po celé délce.

Odečteme údaj na stupnici, který se kryje s druhým koncem tělesa (úseku).

Při odečtu se díváme kolmo na stupnici měřidla. Na stupnici volíme dílek nejbližší konci

tělesa (úseku). [9]

Vypracovaný úkol:

Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu. Své údaje zaneste do společného

grafu (pomocí křížku).

25

Obr. č. 5, Percentilový graf, převzato a upraveno z [5]

Obr. č. 6 Percentilový graf, převzato a upraveno z [6]

26

Obr. č. 7 Percentilový graf, převzato a upraveno z [7]

27

NN - Stanovení a analýza růstového dědičného potenciálu

Předpokladem správného stanovení růstové diagnózy je analýza tzv. růstového dědičného

potenciálu dítěte (RDP). Doporučujeme ji především u dětí s mezními či "podezřelými"

hodnotami tělesné výšky. Potřebujeme k tomu znát délku těla obou biologických rodičů

dítěte, nejlépe získanou jejich přímým změřením.

Průměrná tělesná délka současných českých mladých mužů s ukončeným růstem je 178.8 cm,

směrodatná odchylka zaokrouhleně činí 7 cm. Znamená to tedy (dle Gaussovského rozdělení

hodnot), že téměř dvě třetiny současných mužů mladší generace (přesně 68%) měří od 172 do

186 cm. Čtvrtina mužů měří méně než 175 cm, tři procenta současné mladší mužské populace

je menší než 165 cm. 25% současných Čechů mladší generace je vyšší než 185 cm, 3%

nejvyšších měří 194 a více centimetrů. Třetí (či druhý) percentil je arbitrárně považován za

dolní hranici širší normy. Jako dolní mez tzv. "společensky akceptovatelné" tělesné výšky u

mužů je dnes považováno 160 cm. Tato hranice se používá např. při rozvahách o léčbě

onemocnění spojených s růstovou poruchou ve smyslu mínus (exaktní predikce finální délky

je možná stanovením kostního věku metodou TW2). [10]

Současná průměrná Češka v 18 letech měří 166.2 cm (SD je 6.4 cm). Dvě třetiny generace

mladých žen u nás tedy nalezneme v pásmu mezi 160 a 173 cm. Nad 75. percentilem dívek

jsou Češky s výškou 170 a více centimetrů, opačná čtvrtina ženské populace představuje

hodnoty výšky 162 cm a méně. Tři procenta mladší ženské populace jsou menší než 154 cm.

Jako hraniční pro "společenskou akceptovatelnost" se označuje u žen výška 150 cm.

Arbitrární horní hranicí ženské dospělé normy je 98. percentil, resp. cca 180 cm.

Variabilitu hodnot tělesné výšky současných dospělých českých mladých mužů a žen lze

snadno odečíst na percentilovém grafu tělesné výšky osmnáctiletých, který je současně

podkladem pro zhodnocení růstového dědičného potenciálu.

Grafické hodnocení a predikce tělesné výšky. Tzv. grafické hodnocení růstového dědičného

potenciálu a predikce finální tělesné výšky se provádí následujícím způsobem: Na pravý okraj

percentilového grafu tělesné výšky, tedy k výšce osmnáctiletých, zakreslíme u chlapců výšku

těla jejich otce (bod "O") a hodnotu tělesné výšky matky zvětšenou o 13 cm (bod "M"). [10]

U dívek zakreslujeme tělesnou výšku jejich matky (bod "M") a hodnotu výšky otce

zmenšenou o 13 cm (bod "O"). Vycházíme zde z poznatků o sexuálním dimorfismu tělesné

28

výšky člověka, který je 13 cm (žena konkrétních rodičů by jako jejich mužský potomek

měřila o 13 cm více, muž jako žena o 13 cm méně).

Dvacet centimetrů široké pásmo (= 10 cm nad a 10 cm pod středem vzniklé úsečky "MO") je

takzvaným pásmem očekávané tělesné délky dítěte v dospělosti. Z auxologických studií je

známo, že cca 95 % dětí dosahuje své tzv. cílové délky v rámci tohoto pásma.

Hodnocení růstového dědičného potenciálu a stavu růstu dítěte spolu s predikcí finální tělesné

délky považujeme za nezbytné při diagnostice familiálně malého a familiálně vysokého

vzrůstu. (viz "Růstové vzorce"). Nesoulad stavu růstu a RDP je indikátorem velmi

pravděpodobné patologické situace a je současně indikací pro další vyšetření. [10]

Obr. č. 8 Grafické hodnocení a predikce tělesné délky, převzato a upraveno z [8]

3.3 Tělesná délka a rozpažení

Po skončení tělesného růstu je tělesná délka přibližně rovna vzdálenosti konce prstů

rozpažených rukou. Tato zákonitost byla objevena statisticky na velkém počtu měřených

jedinců obou pohlaví. V případě odlišnosti od tohoto průměru hovoříme o dlouhých a

krátkých rukou. Měření provádíme pomocí dřevěného skládacího dvou-metru.

Úkol č. 2: Proveďte měření rozpětí paží a porovnejte s naměřenou tělesnou délkou,

abyste zjistili, kolik ještě vyrostete cm.

Pomůcky: skládací dvou-metr

29

Vypracovaný úkol:

Naměřené hodnoty zapište do osobního měrného listu. Kolik žáků ještě vyroste?

Obr. č. 9 Rozpětí paží, převzato a upraveno z [9]

3.4 Porodní hmotnost

Významným parametrem při narození dítěte je jeho porodní hmotnost. Zdravý donošený

novorozenec má průměrnou porodní hmotnost těla kolem 3,5 kg. Je-li tato hmotnost menší

jako 2,5 kg, jde o nízkou porodní hmotnost a obvykle dítě vyžaduje speciální lékařskou péči.

30

Úkol č. 3: Víte, jaká byla vaše porodní hmotnost?

Vypracovaný úkol:

Naměřené hodnoty jste zjistili za domácí úkol, přepište je do osobního měrného listu.

NN - Apgar skóre

Apgar skóre nebo skóre podle Apgarové se používá na zhodnocení vitality a poporodní

adaptace novorozence. Apgar skóre novorozence se posuzuje po 1, 5 a 10 minutách od

porodu. Měření provádí ošetřující lékař, porodní asistentka nebo zdravotní sestra. Hodnotí se

5 kritérií - srdeční ozvy (počet tepů za minutu), dýchání, napětí svalů (tonus), reakce dítěte na

podráždění při odsávání a barva kůže. Všechna kritéria se ohodnotí 2, 1 nebo 0 bodmy.

Maximum bodů dosažených v jednotlivých fázích posuzování je 10. Prognosticky je důležité

hodnocení v 5 minutě života. Zkratka "Apgar" je odvozena z anglických slov Appearance -

Pulse - Grimace - Activity - Respiration (vzhled - puls - výraz - aktivita - dýchání). Naprostou

shodou je pak i příjmení autorky této zkratky, která se jmenuje Virginie Apgar a ve

skutečnosti je tedy zkratka zároveň i autorčiným příjmením. [11]

Obr. č. 10 Apgar test scoring, převzato a upraveno z [10]

31

Obr. č. 11 Apgar scoring system, převzato a upraveno z [11]

7 - 10 bodů normální novorozenec - dítě odpovídá zdravému novorozenci, který je bez obtíží

4 - 6 bodů lehká porodní asfyxie - dítě má menší problémy s dýcháním, které jsou většinou

dočasné

méně než 4 body - těžká porodní asfyxie - dítě má narušené základní životní funkce,

vyžadující okamžitou léčbu včetně zavedení kyslíku. [11]

NN - V čem spočívá léčba novorozenecké žloutenky?

• Fototerapie

32

Fototerapie je základní metodou léčby novorozenecké žloutenky. Působením modrého světla

(o vlnové délce 460 nm) se bilirubin v kožních vlásečnicích převádí na lumirubin, který může

být vyloučen do žluče a moči bez zpracování v játrech. V léčbě se používá i zelené světlo,

které je příjemnější pro oči ošetřujícího personálu. Nežádoucími účinky může být přehřátí,

dehydratace, změna charakteru stolice, vyrážka nebo bronzové zabarvení kůže.

Při fototerapii se ozařuje dítě svlečené pouze do pleny, aby mohlo světlo působit na co

největší plochu povrchu těla. Novorozenec musí mít zakryté oči, protože dané světlo může

poškodit sítnice. Ozařování probíhá ve 4–6 hodinových intervalech, jež se při stoupající

hladině zkracují. Je nutné zajistit dostatečný příjem mléka (při fototerapii roste potřeba tekutin

o 20 %) a opakovaně měřit tělesnou teplotu. Zvýšená či snížená teplota zpomaluje

odbourávání bilirubinu. [12]

Obr. č .11 Fototerapie, převzato a upraveno z [11]

Obr. č .12 Inkubátor Atom dual incu-i model 100, převzato a upraveno z [12]

• Teplo

Správná tělesná teplota je první základní podmínkou úspěšné adaptace, proto se ztrátám tepla

při ošetřování novorozence musí zabránit. Hypotermie výrazně ovlivňuje další průběh

adaptace. Ideální teplota prostředí pro dítě se nazývá termoneutrální prostředí (TNP). Hodnota

TNP je individuální pro každé dítě a závisí na jeho hmotnosti. Po porodu je teplota

novorozence stejná nebo mírně vyšší než teplota matky. Kůže matky při kontaktu skin to skin

je pro novorozence termoneutrálním prostředím. Termoneutrálním prostředím pro

novorozence je 33 °C. Po porodu teplota novorozence klesá rychlostí až 1 °C/ 1 min.

33

Normální teplota v rektu je 36,5 - 37,5 °C. O hypotermii mluvíme při teplotě 35,5 °C.

Novorozenecký box by měl mít teplotu kolem 25 °C.

Opatření k zabránění ztrátám tepla:

důkladné osušení dítěte, odstranění mokrých plen, zářič, babyterm, inkubátor, vyhřívaná

dečka, kontakt s matkou, skin to skin, váha by měla být umístěna co nejblíže babytermu,

inkubátor by měl být vyhřátý na 35 °C, teplý sál. [13]

• Neonatologický inkubátor

Inkubátor nebo také termostat je zařízení pro regulaci teploty a dalších parametrů v

uzavřeném prostoru, čímž se v něm vytváří „ideální“ podmínky. Historicky první inkubátor,

tzv. Ruehlovu kolébku, používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci osobní lékař

manželky cara Pavla I. Marie Fjodorovny. Jednalo se o pouhou vaničku s dvojitými stěnami

ze železného plechu natřenými olejovou barvou. Novorozence zahřívala teplá voda nalitá

mezi stěny.

Další modely inkubátorů se objevily v 60. letech 19. století ve Francii, Anglii a v USA. Pro

domácí použití byl určen například inkubátor, jehož stálou teplotu měly zajišťovat střešní

tašky nahřáté na kamnech. V Paříži se zase používaly vyhřívané inkubátory, do kterých mohlo

být umístěno až šest dětí současně.

Počátkem 20. století se v inkubátorech začal používat elektrický proud. Nejprve se vytápěly s

pomocí žárovek, regulace teploty však byla nespolehlivá a novorozencům hrozilo přehřátí.

Značnou nevýhodou bylo mimo jiné i to, že do inkubátorů nebylo vidět - kryty byly vesměs

dřevěné nebo kovové.

K výraznému zdokonalení konstrukce došlo až ve 30. letech. Jako materiál pláště se začalo

používat průhledné plexisklo a uvnitř inkubátorů bylo zavedeno proudění vzduchu čištěného s

pomocí bakteriálního filtru. Byla zavedena dokonalejší regulace teploty i vlhkosti vzduchu a

přívod kyslíku. Tyto inkubátory významně přispívají ke snížení kojenecké úmrtnosti v

moderním světě a z tohoto důvodu bývají často součástí rozvojové pomoci. Příkladem je

zásilka inkubátorů, kterou obdrželo po 2. světové válce Československo od dětského fondu

UNICEF. Neonatologický inkubátor se používá pro nedonošence. Uvnitř se udržuje teplota

podobná jako v děloze matky a vyšší koncentrace kyslíku. Podle typu lze v interiéru

nastavovat: teplotu (°C), hladinu CO2 (%), vlhkost (%), osvětlení (Lux). [14]

34

Obr. č. 13 Neonatal Warmers/Incubators, převzato a upraveno z [13]

Obr. č. 14 Incubator Press Photo 1950, převzato a upraveno z [14]

Obr.14 , převzato a upraveno

Obr. č. 15 Incubator sensor, převzato a upraveno z [15]

35

3.5 Hmotnost

Hmotnost těles měříme s využitím gravitační síly. Tomuto měření říkáme vážení. Jako měřící

zařízení používáme váhy.

Obr. č. 16 Osobní váha digitální, převzato a upraveno z [16]

Obr. č. 17 Osobní váha, převzato a upraveno [17]

Obr. č. 18 Lékařská váha, převzato a upraveno z [18]

Úkol č. 4: Zvažte si na osobní váze svoji hmotnost.

Návod: Postav váhu na vodorovnou podložku, sundej si boty, stůj vzpřímeně.

Pomůcky: osobní váha, lékařská váha

Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu. Své údaje zaneste

do společného grafu (pomocí křížku) – chlapci a dívky zvlášť.

36

Obr. č. 19 Percentilový graf, převzato a upraveno z [19]

37

Obr. č. 20 Percentilový graf, převzato a upraveno z [20]

38

3.6 Hmotnostně-výškový poměr

Pro zdravý vývoj je třeba sledovat růst hmotnosti těla. Tato hmotnost se však sleduje v

závislosti na tělesné délce. Graficky je vyjádřen tzv. hmotnostně-výškový poměr, který

vyjadřuje závislost hmotnosti těla na výšce.

Úkol č. 5: Už znáte svoji tělesnou délku a hmotnost. Zjistěte podle grafu, do které

skupiny dospívajících patříte podle percentilu.

Postup: Jak hodnotit percentilový růstový graf?

Pásmo tzv. širší normy je nejčastěji vymezováno 3. až 97. percentilem. Mezi těmito krajními

hodnotami se nalézá 94 % všech zjištěných hodnot pro daný věk a pohlaví.

Pásmo mezi 25. až 75. percentilem, v němž se nachází hodnoty poloviny všech dětí,

posuzujeme jako pásmo středních hodnot, zcela průměrnou (střední) hodnotou je 50.

percentil.

Jedinci s velkou výškou se nacházejí nad 75. percentilem a s velmi velkou výškou nad 90.

percentilem. Jedinci menší až malí se vyskytují pod 25. percentilem. Pod 10. percentilem leží

hodnoty jedinců s velmi malou postavou.

Mezi 2. narozeninami a začátkem puberty již zdravé dítě svoje percentilové pásmo nezmění.

Změní-li dítě během dětského růstového období (od 2 let do počátku puberty) svoje postavení

v percentilové síti o více než jedno pásmo směrem dolů, jedná se o růstové selhání. [15]

Vypracovaný úkol:

Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu. Své údaje zaneste do společného

grafu (pomocí křížku) – chlapci a dívky zvlášť.

39

Chlapci

Obr. č. 21 Percentilový graf, převzato a upraveno z [21]

40

Dívky

Obr. č. 22 Percentilový graf, převzato a upraveno z [21]

Obr. č. 22 Percentilový graf, převzato a upraveno z [22]

41

3.7 Body mass index

Tělesná hmotnost je významným parametrem, ze kterého lze zjistit zdravotní stav a

predikovat budoucí zdravotní komplikace. Často využívaným parametrem pro hodnocení

hmotnosti člověka je tzv. Body mass index (BMI). Používá se jako měřítko obezity.

Vypočítá se podle vzorce:

BMI = m / v², kde m je hmotnost (kg), v je výška (cm)

Je-li hodnota BMI nad 25, jde o nadváhu, nad 30 o obezitu (nad 40 o zhoubnou obezitu), která

je vážným rizikovým faktorem a měla by být léčena. Změny tělesné hmotnosti, zejména

rychlé, bývají indikátorem vážných problémů lidského organismu. [16]

Tabulka 1 Body mass index [1]

BMI (Body mass index)

podváha <18,5 pozor na mentální anorexii

optimální váha 18,5 – 24,99

nadváha 25 – 29,99

obezita prvního stupně 30 – 34,99

obezita druhého stupně 35 – 39,99

obezita třetího stupně >40 45 je hranice morbidní obezity

Úkol č. 6: Vypočítejte si podle naměřené tělesné délky a navážené hmotnosti BMI.

Vypracovaný úkol: Výpočet proveďte do sešitu a výsledek zapište do osobního měrného listu.

Své údaje zaneste do společného grafu (pomocí křížku) chlapci a dívky zvlášť.

42

Chlapci

Obr. č. 23 BMI CHART, převzato a upraveno z [23]

Dívky

Obr. č. 24 BMI CHART, převzato a upraveno z [24]

43

Obr. č. 25 Tělesné typy, převzato a upraveno z [25]

NN - Pomocí dvoufotonové absorpční denzitometrie lze přesně změřit podíl tuku a svalů, ale i

hustotu kostí.

Dvoufotonová absorpční denzitometrie dokáže určit podíl svalové a tukové tkáně v celém

organismu, i v jeho jednotlivých částech. Zmíněná denzitometrie má význam i pro

vysportované muže menší postavy s vyvinutým svalstvem nebo naopak vytáhlé dívky se

štíhlou postavou. Při běžných měřeních a výpočtech BMI u nich dochází ke zkreslení. První

skupině často vyjde nadváha, kterou netrpí. Druhé potom pásmo podvýživy, která také není

jejich problémem. U zmíněné denzitometrie k těmto potížím nedochází. U sportovců může

zase zkreslit výsledky skutečnost, že mají díky intenzivnímu tréninku hustší kostní hmotu, a

tedy těžší kosti.

Dávka rentgenového záření, které přístroj využívá, bývá srovnatelná s dávkami vytvářejícími

přirozené pozadí v přírodě. Je tedy menší než na jinak přesném CT. Špičkový software umí

také korigovat zkreslení způsobené třeba výrůstky na obratlích páteře, které jinak dělají

výsledek o něco lepší, než ve skutečnosti je. [17]

44

Obr. č. 27 Denzitometrie, převzato a upraveno z [27]

Obr. č. 26 Denzitometrie, převzato a upraveno z [26]

Obr. č. 27 Denzitometrie, převzato a upraveno z [27]

Obr. č. 28 Denzitometrie, převzato a upraveno z [28]

3.8 Obvod pasu

Obvod pasu je velmi důležitý a zároveň nejjednodušší ukazatel rozložení tělesného tuku, který

vypovídá o zdravotním riziku. S obvodem pasu souvisí riziko vzniku kardiovaskulárních

chorob a také vznik metabolických chorob, především cukrovky. Rozložení tělesného tuku se

u mužů a žen liší. Pro ženy je typické uložení tuků v oblasti stehen a hýždí, tedy typ hruška. U

mužů se tuky ukládají především v oblasti břicha, typ jablko. Tato lokace ukládání tuků u

45

mužů bohužel významně zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, cukrovky, infarktu,

mozkových příhod a dalších onemocnění. U žen zvýšené riziko demence a Alzheimerovy

choroby. [18]

Tabulka 2 Obvod pasu [2]

pro muže rizikový > 94 cm pro ženu rizikový > 80 cm

velmi rizikový > 102 cm velmi rizikový > 88 cm

Úkol č. 7: Změřte si svůj obvod pasu.

Návod: Abychom mohli obvod pasu změřit přesně, musíme dodržovat některé jednoduché

zásady. Obvod pasu měříme vestoje, do půli těla vysvlečení a metr přiložíme v polovině

vzdálenosti mezi dolním žebrem a horním okrajem pánve, na nejširší místo obvodu břicha.

Nesmíme se nechat zmást úrovní pupíku, protože ten se u lidí s krátkým trupem může

nacházet kousek níže. Při měření lehce vdechneme a obtočíme metr vodorovně kolem těla.

Poté odečteme naměřenou hodnotu. Měří se v polovině vzdálenosti mezi okrajem dolního

žebra a hranou lopaty kosti kyčelní při výdechu.

Pomůcky: krejčovský metr

Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu.

Obr. č. 29 WHR, převzato a upraveno z [29]

NN - WHR index: obvod pasu a boků.

Doktorka Valeria Hirschler se svými kolegy z Durand Hospital v Buenos Aires zjistila, že

obvod pasu může u dětí predikovat pozdější rozvoj inzulínové rezistence. Výsledky studie

vědci uveřejnili v srpnovém čísle 2005 časopisu Archives of Pediatric and Adolescent

Medicine. [19]

46

Obr. č. 30 WHR meter, BMI index, převzato a upraveno z [30]

Vědci se domnívají, že by měření obvodu pasu mělo být zařazeno mezi rutinně sledované

parametry. Zatímco u dospělých je obvod pasu indikátorem intraabdominálního tuku a přímo

koreluje s rizikem kardiovaskulárních onemocnění, u dětí byly tyto spojitosti zatím neznámé.

V rámci studie byla zkoumána asociace mezi obvodem pasu a inzulínovou rezistencí

determinovaná modelem stanovení homeostázy inzulínové rezistence (HOMA-IR) a

proinzulinémií a indikátory metabolického syndromu (krevní tlak, lipidový profil).[19]

Do studie bylo zahrnuto celkem 84 studentů ve věku 13 let (40 chlapců, 40 obézních, 28 s

nadváhou a 16 neobézních). Všechny děti podstoupily antropometrické měření, orální

glukózový toleranční test, byl jim stanoven lipidový profil, hodnoty inzulínu a proinzulínu a

BMI, obvod pasu, krevní tlak a Tannerovo stádium.

Výsledky studie ukázaly, že obvod pasu byl přímo spojený s tělesnou výškou, BMI,

Tannerovým stádiem, věkem, systolickým a diastolickým krevním tlakem, hladinou HDL,

triglyceridů a proinzulínu. Bylo zjištěno, že signifikantním nezávislým ukazatelem inzulínové

rezistence byl obvod pasu.

Vědci uvedli, že obvod pasu je prediktorem syndromu inzulínové rezistence u dětí a

adolescentů a měl by být zařazen mezi sledované parametry v rámci preventivních prohlídek.

47

Děti s abdominální obezitou mají zvýšené rizikové faktory kardiovaskulárních nemocí a 2.

typu diabetu melitu. [19]

3.9 Tepová frekvence

Klidová tepová frekvence zdravého srdce dospělého člověka je 60-70 tepů za minutu. Lidem s

pulsem dlouhodobě vyšším než 75 tepů za minutu hrozí až trojnásobně větší riziko srdečně-

cévních chorob. Hodnoty tepové frekvence souvisí s výkonností srdce a s nároky organismu

na prokrvení. Na rychlost má vliv především hmotnost, ne vyšší vzrůst.

Je vhodné provést měření tepu při zátěži, např. po dvaceti dřepech. O dobrém stavu srdce

vypovídá nepříliš velké zvýšení tepové frekvence. Významné je i měření doby návratu do

klidové tepové frekvence. Ta se provádí opakovaným měřením po několika minutových

intervalech (např. po 2, 4, 6, 8, 10 minutách).

Zdravé a trénované srdce se vrátí do klidového stavu rychleji. Srdce při zátěži dovede

pracovat s vyššími frekvencemi, avšak nad 200 tepů se krev v plicích nestačí dostatečně

okysličit. Kmitočet fibrilace srdce dosahuje 300 až 400 tepů za minutu. Znalost tepové

frekvence je důležitá pro provádění nepřímé srdeční masáže při poskytování první pomoci.

[20]

Úkol č. 8: Změřte si klidovou tepovou frekvenci za 1 minutu a aktuální tepovou

frekvenci po zátěži (20 dřepů).

Návod: Zjednodušené měření tepové frekvence se provádí pomocí stopek a počítání tepů

srdce, které nahmatáme na tepně zápěstí. (Nedoporučuje se měřit na krční tepně, protože při

silnějším stisku by mohlo dojít ke snížení průchodu krve do hlavy a k poruše vědomí

měřeného. Vyhmatání tepny neprovádíme palcem, jehož vlastní poměrně velká tepna palce

může měření zkreslit.)

Před měřením potřebujete minimálně 5 minutový klid. Nesmíte číst, mluvit, ani pracovat.

Nesmíte být nervózní, podráždění ani příliš natěšení. Pokud to všechno splníte, měli byste

dosáhnout reprezentativní hodnoty tepu.

Zapněte stopky a tep si měřte celou minutu. Nebo použijte zkrácenou verzi měření. Počet

úderů srdce počítejte 15 sekund a výsledek vynásobte 4.

Pomůcky: digitální stopky

48

Obr. č. 31 Stopky, převzato a upraveno z [31]

Obr. č. 32 Digitální stopky, převzato a upraveno z [32]

Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu.

NN - Pokud, chcete zjistit optimální tepovou frekvenci pro spalování tuků. Zadejte své údaje

do kalkulačky pro výpočet tepové frekvence: www.jak-hubnout.eu

Zkuste si vypočítat svoji maximální tepovou frekvenci. Samotný výpočet není moc složitý,

platí tyto dva vzorečky:

Pro muže: od čísla 214 se odečte váš aktuální věk a to celé se násobí koeficientem 0,8

Pro ženy: od čísla 209 se odečte váš aktuální věk a to celé se násobí koeficientem 0,7

Jak souvisí tepová frekvence a spalování tuků?

Nejefektivnější spalování tuků je v rozmezí 60-75 % maximální tepové frekvence. Pod 60 %

je zatížení příliš nízké, tuky se sice také spalují, ale jen málo, resp. celkový kalorický výdej je

nízký. Nad 80 % maximální tepové frekvence pracuje naše tělo v „anaerobním“ režimu. Tuky

se nespalují a naopak se do našeho těla uvolňují škodlivé látky, jako třeba kyselina mléčná,

která pak může za bolest svalů po cvičení. Ideálním pomocníkem je nějaký sporttester nebo

různé běžecké hodinky nebo i některé fitness náramky. [21]

49

Obr. č. 33 Sporttester, převzato a upraveni z [33]

NN - O srdečním tepu

Na krku, zápěstích či v tříslech si nahmatáte tepovou vlnu. Přenáší se po velkých tepnách do

každého orgánu, a pokud tepna vede pod povrchem kůže, můžete ji cítit. Tepová vlna vzniká

při stažení levé komory a je vlastně odrazem tepu srdce. Puls citlivě reaguje na potřeby těla.

Zrychluje se při fyzické zátěži, protože organismus má tehdy větší nároky na přísun kyslíku.

Na jeho rychlost mají vliv i nervové impulsy. Proto je vyšší ve stresu, strachu a očekávání

něčeho nepříjemného. V jednu minutu si naměříte tep 70, o 2 minuty jeho hodnota může

vzrůst na 95 úderů. Puls se od narození vyvíjí, novorozencům tluče srdce rychlostí kolem 150

až 180 úderů za minutu. Vysoká tepová frekvence u dětí souvisí s vyššími nároky vyvíjejícího

se organismu. Srdeční sval ještě není tak vytrénovaný na pumpování. Tento údaj se postupně

snižuje a na hodnoty typické pro dospělého člověka klesnou v období puberty. [22]

3.10 Měření tlaku krve pomocí digitálního přístroje

Měření tlaku krve je pro zjišťování stavu organismu velmi důležité. Měří se dvě hodnoty tlaku

krve: systolický (vyšší) a diastolický (nižší). Tyto tlaky krve souvisejí s prací srdce: stahem a

ochabnutím srdečního svalu.

Klidová hodnota krevního tlaku dosahuje u systolického tlaku 12 kPa až 20 kPa (90 mm Hg

až 150 mm Hg) u tlaku diastolického pak 8 kPa až 10,6 kPa (60 mm Hg až 80 mm Hg).

Srdce u průměrně vážícího člověka každým stahem vypudí 70-80 ml krve. Srdce sportovce

140 až 160 ml. Při nejvyšší fyzické námaze se minutový objem krve může až pětinásobně

zvýšit. Při maximálním sportovním výkonu může srdce udeřit i 200 krát. Srdce za minutu

přečerpá 5-6 litrů krve. Jelikož se srdce smrští každý den cca 100 000 krát, máme každý den

také stejné množství různých hodnot krevního tlaku. [23]

50

Tabulka 3 Zdravé hodnoty krevního tlaku [3]

Dospělí (18 let a výše) pod 140/90 mmHg

Kojenec cca 80/45 mmHg

Větší děti cca 110/70 mmHg

Diabetický pacient pod 130/80 mmHg

Člověk s nemocnými ledvinami optimálně 110/80 mmHg

Tabulka 4 Vysoký krevní tlak (hypertenze) [4]

Dospělí 18 let a výše od 140/90 mmHg a víc, které se naměří

několikrát za sebou

Kojenci nad 85/50 mmHg

Děti nad 120/80 mmHg

Diabetický pacienti nad 130/80 mmHg

Člověk s nemocnými ledvinami nad 120/80 mmHg

Tabulka 5 Nízký krevní tlak (hypotenze) [5]

Dospělí muži pod 100/60 mmHg

Dospělé ženy pod 100/70 mmHg

Úkol č. 9: Změřte si pomocí tonometru hodnotu krevního tlaku.

Návod: Zásady správného měření krevního tlaku.

Aby byl výsledek měření krevního tlaku co nejpřesnější, je potřeba před vlastním měřením

neprovádět tělesně náročnou práci nebo pohyb, vyvarovat se stresu a dodržovat některé

zásady správného měření.

Krevní tlak se měří vsedě a v klidu asi po 5-10 minutách od poslední tělesné námahy

(například chůze). Měření je potřeba provést před užitím léků na snížení tlaku. Během měření

se nesmí mluvit nebo se hýbat. Měření tlaku může probíhat jak na pravé, tak na levé

končetině. Obecně se doporučuje určit, ve které paži se naměří vyšší krevní tlak. Tato paže by

se poté měla používat.

Stiskněte tlačítko pro začátek měření. Pohybovat měřenou končetinou teď opravdu nesmíte,

ale nezapomeňte dýchat. Zadržování dechu zkresluje výsledné měření. 3 minuty počkejte a

měření proveďte ještě jednou. Nechte vypustit manžetu a počkejte přibližně 3 minuty. Potom

tlak změřte ještě jednou. Zapište si průměrnou hodnotu obou měření. Z každého měření si

zapište hodnoty systoly (vyšší hodnota) a diastoly (nižší hodnota).

51

Specifika při měření krevního tlaku pažním tlakoměrem:

• navlékněte manžetu na paži, u níž je obvykle vyšší tlak

• upevněte manžetu cca 2,5 cm nad loketní jamkou

• hadička manžety leží uprostřed ohnutého lokte, ve směru ruky

• ruku volně položte na podložku ve výšce, stejně jako tlakoměr

Před samotným měřením je potřeba zkontrolovat, aby vyhrnutý rukáv nezaškrcoval končetinu

nad manžetou nebo aby pod manžetou nebyl schován kus látky. [23]

Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu.

Pomůcky: digitální tonometr

Obr. č. 34 Tonometr digitální, převzato a upraveno z [34]

NN - Manžeta obsahuje vzduchovou komoru, do které lékař balónkem vtlačuje vzduch. Je-li

přetlak dostatečně velký, stlačí se tkáně včetně tepny a proudění krve se zastaví. Napouštěcí

ventil zůstane dále uzavřen a vypouštěcím ventilem se pomalu odpouští vzduch z manžety.

Teď musí lékař pozorně naslouchat: tlak v manžetě klesá až k systolickému tlaku. To už srdce

dokáže tepnou protlačit krev a v místě stlačení proudí krev rychleji, vznikají víry a slyšitelné

šelesty, tzv. Korotkovovy zvuky. Tak jako voda v přivřeném ventilu, tak se i krev ozve

šumem. Připojený rtuťový manometr ukazuje právě systolický tlak. Další pokles tlaku v

manžetě znamená, že se tepna stlačuje méně a méně. Jestliže šum právě vymizel, je tlak v

manžetě roven nejnižšímu tlaku v tepně a lékař čte na manometru tlak diastolický. [24]

52

Obr. č. 35 Sphyngmomanometer, převzato a upraveno z [35]

NN - Naše krev má viskozitu mírně větší než voda a navíc obsahuje krvinky; její pohyb

tepnami a žílami vyžaduje stálý přísun energie. Potřebnou práci koná srdeční sval a nejvyšší

tlak v tepnách se objeví při jeho stahu (tlak systolický). Nejnižší (diastolický) tlak odpovídá

uvolnění srdečního svalu. Tkáně těla jsou ze vnějšku i zevnitř vystaveny atmosférickému

tlaku. Teprve tlak krve vyšší než atmosférický umožní její pohyb. Měříme v každém případě

přetlak. Metoda, kterou známe z ordinace, se nazývá auskultační. Auskultó znamená vyšetřit

poslechem. [24]

Obr. č. 36 Měření TK, převzato a upraveno z [36]

53

Měli byste vědět, že pokud je vám méně než 18 let a trápí vás hypertenze (vysoký krevní tlak)

narůstá u vás riziko vzniku srdečních chorob do 50 let až čtyřnásobně. Obvykle je spojen s

nějakým dalším zdravotním problém (onemocnění srdce anebo obezita). Dítě s vysokým

krevním tlakem si může stěžovat na bolest hlavy, únavu, může se objevit krvácení z nosu,

může se více potit, trpí nechutenstvím a nemusí celkově prospívat. I u dětí může vysoký

krevní tlak způsobit vážné zdravotní potíže. Jedná se hlavně o poškození srdce a ledvin.

Krevní tlak, ale mění počasí, fyzická námaha, stres, fyzická kondice, únava, teplota (těla i

počasí), spánek (dostatek – nedostatek), pitný režim a dokonce i rozdílné polohy těla (poloha

v lehu, v sedu a ve stoje). Nejnižší hodnoty krevního tlaku jsou obvykle ve spánku okolo třetí

hodiny ranní. Nejvyšší hodnoty krevního tlaku jsou naopak v období mezi 8. – 11. hodinou

ranní, a pak večer mezi 16. a 20. hodinou. [25]

Obr. č. 37 Změny krevního tlaku během dne, převzato a upraveno z [37]

Obr. č. 38 Změny krevního tlaku během dne, převzato a upraveno z [38]

54

3.11 Kontrola výsledků naměřených hodnot (www.rustovyhormon.cz)

Úkol č. 10: Vyhodnocení správnosti úkolů 5,6,7

Návod: Zadejte naměřené hodnoty do programu a zkontrolujte svoje naměřené hodnoty.

3.12 Zhodnocení projektu formou dotazníku (reflexe)

Úkol č. 11: Vyplnění dotazníku (reflexe).

Návod: Vyplňte 8 otázek dotazníku na závěr našeho projektu.

Tabulka 6 Dotazník

DOTAZNÍK – svoji odpověď zakřížkuj ano spíše

ano

nevím spíše

ne

ne

1. Myslíš si, že měření a informace o lidském těle byly zajímavé?

2. Byla forma skupinové práce příjemně strávený čas při vyučování?

3. Přesvědčili tě vypracované úkoly o nutnosti znalostí z fyziky?

4. Myslíš, že ti získané informace o lidském těle mohou pomoci v budoucnu

(např. životospráva, pohybový režim, prevence civilizačních chorob)?

5. Můžeš se pochválit za své naměřené hodnoty?

6. Které 3 úkoly tě nejvíce zajímaly? - vypiš jejich číslo

7. Pokud pro tebe byly některé úkoly nepříjemné, vypiš jejich číslo.

8. Jakou si dáš známku za své získané znalosti? - hodnocení 1-5 x x

3.13 Vypracované úkoly

Ukázky vypracovaných úkolů viz kap. 6 Přílohy.

Příloha č. 1 Ukázka vyplněného osobního měrného listu žákyně

Příloha č. 2,3 Ukázka vypracovaného úkolu č. 1

Příloha č. 4,5 Ukázka vypracovaného úkolu č. 4

Příloha č. 6,7 Ukázka vypracovaného úkolu č. 5

Příloha č. 8 Ukázka vypracovaného úkolu č. 6

Příloha č. 9 Ukázka vyhodnoceného dotazníku

55

4. ZÁVĚR

Práci vnímám společně se třídou jako hezké nenásilné propojení předmětů. Výchova ke zdraví

jako velmi oblíbený předmět pro všechny žáky a na druhé straně předmět fyzika “strašák”

našich žáků. Myslím, že projekt žáky bavil a nevadil jim přesah do fyziky.

Celý projekt byl připraven dopředu a žáci mohli navrhovat během úkolů jejich rozšíření.

Důležitou fází projektu byla spolupráce s rodiči, kde jsme byli závislí na jejich pomoci. Ve

třídě je 22 žáků, 9 chlapců a 13 dívek. Žáci byli rozděleni na tři skupiny po čtyřech žácích a

na dvě skupiny po pěti žácích. Skupiny byly rozděleny podle znalostí žáků. Nejlepší žáci

podle prospěchu zodpovídali za svoji skupinu.

Myslím, že tento projekt si všichni žáci užili. Naše obrovská výhoda byla, že jsme neměli

stanovený počet hodin. Ale vždy jsme měli prostor na rozšíření projektu.

Při vyplňování osobního měrného listu jsem se snažila prověřit znalosti z převodů fyzikálních

jednotek, které žáci opravdu potřebují v každodenním životě. Myslím si, že se naučili

porozumět jednotlivým grafům a tabulkám, které nás provázely celým projektem. Každý žák

měl svojí barevnou fixu, kterou používal k zapisování svých údajů do grafů a tabulek. Podle

těchto záznamů jsem mohla kontrolovat průběžně naměřené hodnoty. Všechny údaje se

postupně zaznamenávaly do pracovních listů.

V této třídě jsou pouze čtyři aktivní sportovci. Dvě dívky – jedna hraje házenou, druhá

americký fotbal a dva chlapci – jeden hraje volejbal, druhý národní házenou. Ostatní část třídy

se dá zařadit za nesportující, ale všichni se aktivně zúčastňují 2 hodin týdně školní tělesné

výchovy. Velikou radost měli žáci z naměřených výsledků. Pokud bychom chtěli žáky

porovnat s průměrnou zdravou populací, tak se všichni žáci, až na dvě výjimky vešli do

průměru. Tito dva žáci bojují s nadváhou. Myslím, že v jejich věku je lepší bojovat s

nadváhou, než být na druhé straně a bojovat s anorexií nebo bulimií. Což jsou nemoci spíše

psychického rázu.

Projekt se nám nenásilnou formou rozšiřoval na další témata, která se týkala, daného úkolu.

Žáci při hodinách měli různé dotazy, takže jsem během týdne připravovala ke každému úkolu

ještě prezentaci formou fotografií (kniha rekordů) a odkazů na videa (např. funkci inkubátoru,

ukázky denzitometrie, seznámení s experimentálním systémem Vernier na měření tepové

frekvence nebo systémem Pasco na měření tlaku krve atd.)

56

Zajímavostí je, že pokud žáky necháte zasahovat a přispívat do projektu, ochotně pomáhají,

spolupracují a nevadí jim jít ve svém pubertálním věku za rodiči a ptát se např. jestli byli v

inkubátoru, jaký měli apgar skóre atd. Projektem žili a informovali mě, co zjistili o svém těle

během celého týdne. Vlastně si uvědomili, že se nikdy nezajímali o svůj příchod na svět nebo

o své tělesné míry při narození. Zjistili, jak je důležitá prevence před civilizačními

chorobami.

Z dotazníku a závěrečné reflexe vyplývá, že byly měření a informace o lidském těle pro

všechny žáky zajímavé.

Bavila je skupinová práce, ochotně si navzájem pomáhali. Radili si, půjčovali si pomůcky

k práci a navzájem se kontrolovali.

Myslím, že jsem žáky přesvědčila o nutnosti základních znalostí z fyziky.

Někteří žáci se nepochválili za své naměřené hodnoty, ale spíše proto, že jsou v pubertě a

chtěli by „vypadat jinak“. Nejvíce žáky zajímaly tyto 3 úkoly, č. 3: Jakou měli porodní

hmotnost a úkol č. 2: Tělesná délka a rozpažení, kolik cm ještě vyrostete. O těchto údajích

vůbec nepřemýšleli a nevěděli, že se z nich mohou dozvědět více informací o svém těle. Úkol

č. 9: Měření tlaku krve bylo zajímavé, protože nikdy neměli možnost spolužákovi provést

měření. Za méně příjemné byly pouze dva úkoly, č. 4: Měření hmotnosti a č. 7: Měření

obvodu pasu, protože šlo o citlivé údaje.

Žáci se ohodnotili za své získané znalosti celkovou známkou mezi jednotkou a dvojkou.

Z vyhodnocení dotazníků vyplynulo velice pozitivní hodnocení projektu.

Po domluvě si žáci odnesli osobní měrné listy domů, jako vzpomínku na zdařený třídní

projekt.

57

5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

[1] KAŠOVÁ, J.: Škola trochu jinak, Projektové vyučování v teorii i praxi, Iuventa,

Kroměříž 1995

KRATOCHVÍLOVÁ, J.: Teorie a praxe projektové výuky, Masarykova univerzita, Brno

2006

http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-tipy/projektove-vyucovani-1,

27.8.2017

[2] Třípól - časopis pro studenty o vědě a technice, 2014 | ISSN 2464-7888 (Fyzika a

klasická energetika), Tesařík Bohumil

http://www.3pol.cz/cz/rubriky/fyzika-a-klasicka-energetika/1964-z-historie-mereni, 2.9.2017

[3] https://www.dumabyt.cz/rubriky/interier/nabytek-doplnky/odvaz-se-zvaz-se_15177.html,

2.9.2017

[4] REICHL, J.: Encyklopedie fyziky, http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/142-

metody-mereni-fyzikalnich-velicin, 3.9.2017

[5] RIEGEROVÁ, J. a ULRICHOVÁ, M. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a

sportu. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. ISBN 80-7067-847-X

[6] KOKAISL, P Základy antropologie.[online]. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU,

2007 [cit. 2011-02-12]. 4.9.2017

[7] ŠEBKOV, M. Problémy s obezitou.[online]. Diabetologická ordinace, 2010 [cit. 2011-1-

02-12]. 4.9.2017

http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18-metody-urcovani-optimalni-

telesne-hmotnosti, 5.9.2017

[8]

https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9B%C5%99ic%C3%AD_p%C5%99%C3%ADstroj,

11.9.2017

[9] KRÁSNIČANOVÁ, H.: Růstová diagnóza - auxologické minimum moderního pediatra.

Česko- slovenská pediatrie 53, 6, 1998, 319-322.

[10] LEBL, J., KRÁSNIČANOVÁ, H.: Růst dětí a jeho poruchy, Galen, Praha, 1996.

LESNÝ, P., KRÁSNIČANOVÁ, H.: "Růst 2"- program pro sledování růstu dětí. Novo

Nordisk a Maxdorf, Praha 1998.

http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/tgt_ht.htm, 15.10.2017

[11] http://www.wikiskripta.eu/index.php/Sk%C3%B3re_podle_Apgarov%C3%A91

5.10.2017

KRÁSNIČKOVÁ, H. Kompendium pediatrické auxologie. [online]. 2005 [cit. 2010-1-12-14].

Dostupné z: <http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/height.htm> 24.10.2017

[12] http://www.spektrumzdravi.cz/academy/novorozenecka-zloutenka,27.10.2017

58

[13] MUDr. Anna Mydlilová, Thomayerova nemocnice, Praha, Novorozenecké oddělení

s JIP,

http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina-priloha/soucasne-trendy-pece-o-

novorozence-308636, 27.10.2017

[14] DOLEŽAL, A.: Počátky historie kojeneckých inkubátorů, Středočeský vlastivědný

sborník 22 (2004), str. 107

https://cs.wikipedia.org/wiki/Inkub%C3%A1tor, 28.10.2017

[15] Bláha, P. a kol.: V. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže v roce 1991 (České

země) - vybrané antropometrické charakteristiky. Čsl. pediatrie 48, č.10, 1993, 621

https://www.rustovyhormon.cz/sledovani-vysky-a-delky, 1.11.2017

[16] https://www.zdrava-vyziva.net/bmi-index, 5.11.2017

[17] https://www.novinky.cz/zena/zdravi/227272-super-presne-mereni-tuku-ukaze-co-jste-v-

hubnuti-dokazali.html, 10.11.2017

[18] http://www.nadvaha.cz/bmi-body-mass-index-kalkulacka/jak-zhubnout-cvicit/posilovani-

bricha, 1.12.2017

[19] Pediatr Adolesc Med. 2005;159:740-744,

https://www.ulekare.cz/clanek/podle-obvodu-pasu-lze-predpovidat-u-deti-syndrom-

inzulinove-rezistence-2357, 5.12.2017

[20] Říman J., Hlavní redakce československé encyklopedie: Malá československá

encyklopedie, Academia 1987. 6. díl str. 170 heslo "tep"

http://www.fyzweb.cz/materialy/tabulky/detail.php?id=3, 10.12.2017

[21] https://www.jakhubnout.eu 11.12.2017

[22] http://www.vylecime.cz/jak-je-to-s-pulsem, 12.12.2017

[23] http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-tabulka-podle-veku/, 5.1.2018

[24] http://fyzmatik.pise.cz/916-mereni-krevniho-tlaku.html, 12.1.2018

[25] http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-tabulka-podle-veku/, 15.1.2018

Seznam obrázků

[1] Obr. č. 1 Signalement Anthropometrique,

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Bertillon_-

_Signalement_Anthropometrique.png, 16.3.1018

[2] Obr. č. 2 Bodymetr, http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bdymtry.jpg, 15.10.2017

[3] Obr. č. 3 Bodymetr, http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bdymtr.jpg, 15.10.2017

[4] Obr. č. 4 Stadiometr, https://tse1.mm.bing.net/th?id=OIP.a7jHpqGX6UowdNQlO-

O8mwHaF5&pid=15.1&P=0&w=202&h=162, 15.10.2017

[5] Obr. č. 5 Stadiometr, http://cdnll.hopkinsmedicalproducts.com/images/xxl/Hopkins-Road-

Rod-Portable-Stadiometer.jpg, 15.10.2017

59

[6] Obr. č. 6 Percentilový graf, https://babetko.rodinka.sk//fileadmin/user_upload/ako-

rastu/rastove-grafy/rastovy-graf-Vyska_chlapci_3-18.jpg, 16.10.2017

[7] Obr. č. 7 Percentilový graf, https://www.ifauna.cz/images/mforum-

foto/foto/201605/572f494e670b1.jpg, 16.10.2017

[8] Obr. č. 8 Grafické hodnocení a predikce tělesné délky,

http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/tgtht.jpg, 15.10.2017

[9] Obr. č. 9 Rozpětí paží,

http://www.n-i-s.cz/userfiles/Dvouleta_Katerina/obecne/5%20rozpeti.JPG, 5.10.2017

[10] Obr. č. 10 Apgar test scoring, https://s-media-cache-

ak0.pinimg.com/736x/b8/33/22/b833220487e8e91833ea70bc24f83a20.jpg, 24.10.2017

[11] Obr. č. 11 Apgar scoring system,

https://cdn.instructables.com/FTF/MK6M/IZT6HWHM/FTFMK6MIZT6HWHM.MEDIUM.j

pg, 24.10.2017

[12] Obr. č .12 Inkubátor Atom dual incu-i model 100,

http://img.ulekarecdn.cz/dbpic/modre_svetlo-f590_290.jpg, 27.10.2017

[13] Obr. č. 13 Neonatal Warmers/Incubators,

http://www.medspares.co.nz/sites/default/files/images/Fig86%20Fanem.jpg, 28.10.2017

[14] Obr. č. 14 Incubator Press Photo 1950,

https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.VEFHhwybZJq79ZmnVN948AHaGL&pid=15.1&P=0&

w=182&h=153, 28.10.2017

[15] Obr. č. 15 Incubator sensor, http://www.mdpi.com/1424-8220/13/11/15613/ag,

28.10.2017

[16] Obr. č. 16 Osobní váha digitální,

https://tse2.mm.bing.net/th?id=OIP.8qMJXTdgyh1THCgHoFgyFAAAAA&pid=15.1&P=0&

w=300&h=300, 1.11.2017

[17] Obr. č. 17 Osobní váha,

https://tse2.mm.bing.net/th?id=OIP.m8Oe7aSprvXJCGONAEqffgHaFa&pid=15.1&P=0&w=

212&h=155, 1.11.2017

[18] Obr. č. 18 Lékařská váha, https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.yY92r-

ROrfGqjfzsr33MpwHaH6&pid=15.1&P=0&w=300&h=300, 1.11.2017

[19] Obr. č. 19 Percentilový graf chlapci,

https://babetko.rodinka.sk/fileadmin/user_upload/ako-rastu/rastove-grafy/rastovy-graf-

Hmotnost_chlapci_3-18.jpg, 2.11.2017

[20] Obr. č. 20 Percentilový graf dívky,

https://babetko.rodinka.sk//fileadmin/user_upload/ako-rastu/rastove-grafy/rastovy-graf-

Hmotnost_dievcata_3-18.jpg, 2.11.2017

[21] Obr. č. 21 Percentilový graf chlapci,

http://www.medipos.cz/out/pictures/z2/1143730_percentily_hoi_-_rub_z2.jpg, 10.11.2017

[22] Obr. č. 22 Percentilový graf dívky,

http://www.medipos.cz/out/pictures/z2/1143730_percentily_hoi_-_rub_z2.jpg, 10.11.2017

60

[23] Obr. č. 23 BMI CHART,https://pbs.twimg.com/media/CAWXyuvXEAAkgRx.png,

17.11.2017

[24] Obr. č. 24 BMI CHART,https://pbs.twimg.com/media/CAWXyuvXEAAkgRx.png,

17.11.2017

[25] Obr. č. 25, Tělesné typy,

http://imgs.idnes.cz/zdravi/A070528_MBB_JABLKO_HRUSKA_N.JPG, 17.11.2017

[26] Obr. č. 26 Denzitometrie,

https://tse1.mm.bing.net/th?id=OIP.86fxQVhqMDVaUe5FJcJKuAHaFj&pid=15.1&P=0&w=

242&h=183

[27] Obr. č. 27 Denzitometrie, https://tse3.mm.bing.net/th?id=OIP.V2XkUddgSgr-

5_SNo97LbwHaGZ&pid=15.1&P=0&w=183&h=159, 1.12.2017

[28] Obr. č. 28 Denzitometrie, https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.RZCHobeK_dF-

OsRDL1IAdQHaJW&pid=15.1&P=0&w=300&h=300, 1.12.2017

[29] Obr. č.29 WHR, https://tse1.mm.bing.net/th?id=OIP.qv7y1X4UImTaF-

MeMjd6FgGLCe&pid=15.1&P=0&w=422&h=169, 5.12.2017

[30] Obr. č. 30 WHR meter, BMI index,

https://lh6.ggpht.com/fEQckYX_ieBqZF8Lf619FdYcmfX6TvEUG6sxrbk_HmPdzZWhGx0q

8immq7ds0jQzssY=h900, 5.12.2017

[31] Obr. č. 31 Stopky, https://tse2.mm.bing.net/th?id=OIP.YKlk9G-IhT-

VoywsRquLBAHaHa&pid=15.1&P=0&w=300&h=300, 10.12.2017

[32] Obr. č. 32 Digitální stopky,

https://www.hodinky-sperky.cz/inshop/catalogue/products/pictures/OL90035.jpg, 10.12.2017

[33] Obr. č. 33 Sporttester,

https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.QNN9440Uz75NfXmrUKTUCAHaHa&pid=15.1&P=0&

w=300&h=300, 12.12.2017

[34] Obr. č. 34 Tonometr digitální,

http://www.zdravionline.cz/imgs/products/Microlife/1188798_digitalni-tonometr-microlife-

a100-2012_main_large.jpg, 5.1.2018

[35] Obr. č. 35 Sphyngmomanometer, http://fyzmatik.pise.cz/img/126654.jpg, 5.1.2018

[36] Obr. č. 36 Měření TK, http://cz.hartmann.info/images/tlak02_rdax_250x263.jpg,

5.1.2018

[37] Obr. č. 37 Změny krevního tlaku během dne,

http://cz.hartmann.info/images/tensoval_graf.jpg, 15.1.2018

[38] Obr. č. 38 Změny krevního tlaku během dne,

https://www.krevni-tlak-omron.cz/data/sharedfiles/1515/krevnitlak-graf.jpg, 17.1.2018

61

Seznam tabulek

[1] Tabulka 1 Body mass index, https://www.zdrava-vyziva.net/bmi-index, 5.11.2017

[2] Tabulka 2 Obvod pasu, http://www.nadvaha.cz/bmi-body-mass-index-kalkulacka/jak-

zhubnout-cvicit/posilovani-bricha, 1.12.2017

[3] Tabulka 3 Zdravé hodnoty krevního tlaku, http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-

tabulka-podle-veku/, 5.1.2018

[4] Tabulka 4 Vysoký krevní tlak (hypertenze), http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-

tabulka-podle-veku/, 5.1.2018

[5] Tabulka 5 Nízký krevní tlak (hypotenze), http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-

tabulka-podle-veku/, 5.1.2018

62

6. PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Ukázka vyplněného osobního měrného listu žákyně

63

Příloha č. 2 Ukázka vypracovaného úkolu č. 1 – chlapci

64

Příloha č. 3 Ukázka vypracovaného úkolu č. 1 – dívky

65

Příloha č. 4 Ukázka vypracovaného úkolu č. 4 – chlapci

66

Příloha č. 5 Ukázka vypracovaného úkolu č. 4 – dívky

67

Příloha č. 6 Ukázka vypracovaného úkolu č. 5 – chlapci

Chlapci

68

Příloha č. 7 Ukázka vypracovaného úkolu č. 5 – dívky

Dívky

69

Příloha č. 8 Ukázka vypracovaného úkolu č. 6

Chlapci

Dívky

70

Příloha č. 9 Ukázka vyhodnoceného dotazníku

DOTAZNÍK – svoji odpověď zakřížkuj ano spíše

ano

nevím spíše

ne

ne

1. Myslíš si, že měření a informace o lidském těle byly zajímavé? 16 6

2. Byla forma skupinové práce příjemně strávený čas při vyučování? 13 9

3. Přesvědčili tě vypracované úkoly o nutnosti znalostí z fyziky? 15 7

4. Myslíš, že ti získané informace o lidském těle mohou pomoci v budoucnu

(např. životospráva, pohybový režim, prevence civilizačních chorob)?

18

4

5. Můžeš se pochválit za své naměřené hodnoty? 12 3 2 5

6. Které 3 úkoly tě nejvíce zajímaly? - vypiš jejich číslo

č. 3 (porodní hmotnost) – 22 ž

č. 2 (tělesná délka a rozpažení, kolik cm ještě vyrostete) – 18 ž

č. 9 (měření tlaku krve) – 15 ž

7. Pokud pro tebe byly některé úkoly nepříjemné, vypiš jejich číslo.

č. 4 (měření hmotnosti) - 10 ž

č. 7 (měření obvodu pasu) - 8 ž

8. Jakou si dáš známku za své získané znalosti? - hodnocení 1-5

1 – 16 ž

2 – 6 ž