FINANČNÍ TRHY A VEŘEJNÉ FINANCE II · • proč vlastně investovat, co je kapitálový trh, do...

F I N A N Č N Í T R H Y A V E Ř E J N É F I N A N C E I I

I N G . P A V L A D U D Y S O V Á D O C . I N G . J I N D Ř I C H U J E C , C S C .

OSTRAVA 2005

Název: Finanční trhy a veřejné finance II Autor: Ing. Pavla Dudysová, doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc. Vydání: první, 2005 Počet stran: 79 Tisk: tiskárna UNION, Ostrava Vydala: Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě Michálkovická 1810/181 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava Za jazykovou a formální stránku díla odpovídá autor. © Ing. Pavla Dudysová, doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc. © Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě ISBN 80-86764-29-X

Obsah

O B S A H P Ř E D M Ě T U

Úvod……………………………………………………………………… 1

1. Základní poznatky o penězích……………………………………. 3 2. Centrální banka a měnový systém……………………………….. 10

3. Základní pojmy a principy investování………………………….. 18

4. Finanční trhy…………………………………………………….. 29

5. Cenné papíry…………………………………………………….. 36

6. Deriváty cenných papírů………………………………………… 53

7. Obchodování na burzovním a mimoburzovním trhu……………. 63

Závěr…………………………………………………………………….. 73 Literatura a jiné studijní zdroje………………………………………….. 74

Úvod 1

Ú V O D

Vážené studentky, vážení studenti, dostává se vám do rukou studijní opora k předmětu Finanční trhy a veřejné finance II – část Finanční trhy. „Pracuj a šetři“ – touto zásadou se řídili naši předkové. Na této zásadě není třeba vůbec nic měnit – vede k úspěchu spolehlivě i dnes. Nadále patříme mezi nejspořivější národy – v průměru dáváme stranou jedenáct procent svých příjmů. Naše úspory jsou zdrojem pro investice. Spoření samotné však k úspěchu nestačí. Dobrý hospodářský systém si musí umět poradit s tím, že lidé, kteří úspory mají, většinou nevědí, do jakého podnikání by je měli vložit, aby přinesly co největší užitek. A ti, kteří to vědí a uměli by pro úspory najít to nejvýnosnější použití, tyto peníze zase nemají. Předmět Finanční trhy vás má naučit moderním způsobům, jak s úsporami nakládat. Musíte se naučit používat kapitálový trh – akcie, obligace a všechny odpovídající způsoby individuálního a kolektivního investování. Struktura studijní opory co do obsahu odpovídá klasické podobě a struktuře učebnic dané problematiky pro bakalářské studium. Tato studijní opora se může stát vaší hlavní studijní pomůckou, ale studijní literatury z této oblasti je celá řada. Důležité je sledovat odborné články v odborných ekonomických časopisech, v denním tisku či na internetu. Přejeme vám do studia mnoho úspěchů ve vytrvalosti, a aby se vám nikdy nepřihodilo něco takového: „Vůbec nevím, jak jsem přišel o své úspory, pane komisaři. Musela to být neviditelná ruka trhu ………….“ Mnoho úspěchů, ale i píle a vytrvalosti při studiu vám přejí

Ing. Pavla Dudysová doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.

2 Finanční trhy a veřejné finance II

Po prostudování textu budete znát: • příčiny vzniku peněz, jejich funkce, vývoj, k čemu slouží ochranné

prvky bankovek • proč vlastně investovat, co je kapitálový trh, do čeho můžete

investovat a jak tedy na to • rozdělení finančních trhů a jejich specifika • základní druhy cenných papírů • možnosti použití finančních derivátů • jak lze obchodovat na burzovním i mimoburzovním trhu

Po prostudování textu budete schopni:

• pochopit podstatu peněz, jako uznávaný prostředek směny • aplikovat náročné požadavky při realizaci bankovních produktů • rozpoznat základní ukazatele při investování – riziko, výnos, investiční • horizont, likvidita • definovat finanční trhy • rozlišit jednotlivé druhy cenných papírů • použít deriváty cenných papírů • rozhodnout se, jaký druh obchodování zvolit, zda burzovní či

mimoburzovní Prostudováním textu získáte:

• přehled o penězích • poznatky z bankovnictví jako živé oblasti ekonomické reality, ve které

dochází stále ke změnám, zejména v návaznosti na aplikaci práva Evropské unie

• základní zásady investování • vědomosti z jednotlivých částí finančních trhů • argumenty pro použití jednotlivých druhů cenných papírů • představu o základních funkcích finančních derivátů • informace o burzovních a mimoburzovních trzích

Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 20 + 20 hodin (teorie + řešení úloh)

Finanční trhy a veřejné finance II 3

1. ZÁKLADNÍ POZNATKY O PENĚZÍCH

V této kapitole se dozvíte:

• o podstatě peněz • jaké jsou příčiny vzniku peněz • o formách peněz • o současné podobě peněz • jaké ochranné prvky jsou na bankovkách

Budete schopni:

• pochopit podstatu používání peněz • uvědomit si význam peněz • definovat potřebu vzniku peněz • rozeznat různé podoby peněz

Klíčová slova této kapitoly: Peníze, prostředek směny, oběživo, skoropeníze, zúčtovací jednotka, uchovatel hodnot, tezaurace, likvidita, naturální směna, všeobecný ekvivalent, platidlo, inflace, zlatý standard, expanzivní politika státu, restriktivní politika státu, monetární politika státu, agregát M1, agregát M2, ochranné prvky bankovek, hotovostní platba, bezhotovostní platba

Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 + 4 hodiny (teorie + řešení úloh)

Průvodce studiem Na úvod této kapitoly se seznámíte s pojmem peníze, který určitě všichni velmi důvěrně znáte – jejich nedostatek je nám nepříjemný, jejich přebytek může způsobit rovněž lecjaké nepříjemnosti. Co se týče jejich množství, asi nebudeme nikdy spokojeni, můžeme ale znát jejich podstatu, význam a historii, která není nezajímavá. Sami jistě znáte v současnosti oblíbené rčení, že peníze jsou v žebříčku důležitosti různých statků pro náš život až na prvním místě a Benjamin Disrael dokonce řekl, že jediné, co poblázní muže více než láska, jsou peníze.


PODSTATA PENĚZ

Peníze jsou po dlouhé generace uznávaným prostředkem směny. Jako ekonomové si je můžeme definovat jako cokoliv, co slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny nebo placení – mluvíme o tzv. všeobecném ekvivalentu, to znamená, že za ně lze směnit prakticky vše (pozor ! - určitě přijdete na něco, co za peníze nikdy nekoupíte). Peníze plní několik funkcí:

a) prostředek směny – tato funkce je založena na ochotě lidí přijímat peníze k úhradě svých závazků, to znamená platit jimi za nejrůznější druhy výrobků a služeb, které více či méně potřebují. Tuto úlohu plní oběživo (bankovky a mince) a bankovní peníze neboli skoropeníze (peníze na účtech v bankách k okamžitému vyzvednutí). Bez peněz bychom neustále museli hledat někoho, s kým bychom uskutečnili naturální směnu (zboží za zboží).

b) funkce zúčtovací jednotky (míry hodnot) – vyjadřuje schopnost peněz ocenit všechny ostatní statky v penězích. Oceňujeme je tedy v dolarech, eurech, korunách apod. Lze jimi poměřit všechny ostatní statky mezi sebou.

c) funkce uchovatele hodnot (tezaurace – lat. Thesaurus = poklad) – peníze udržují hodnotu v čase. Můžeme je uložit a nákup uskutečnit později. V dřívějších dobách lidé drželi oběživo jako bezpečnou formu bohatství. Tato funkce je velmi závislá na kvalitě a stabilitě dané měny. Jestliže je vysoká míra inflace čili znehodnocování peněz, potom se nám příliš nevyplatí peníze šetřit, protože s časem ztrácejí svojí hodnotu. Při rostoucí inflaci proto můžeme pozorovat tendenci nahrazovat peníze trvalejšími hodnotami – například nemovitostmi, zlatem, uměleckými díly a podobně. V současné době je velká část peněz držena jako skoropeníze – spořící účty, cenné papíry.

O penězích můžeme říci že: - jsou tzv. dokonale likvidní – můžeme je vyměnit v podstatě za cokoliv a kdykoliv - mají nulovou elasticitu substituce – nelze je bez omezení nahradit jiným statkem - mají nulovou elasticitu výroby (když je potřebujeme, nemůžeme si je, s výjimkou penězokazců, vyrobit.)


Úkol k textu:

1) Kromě uvedených funkcí, mají peníze i jiné významy. Staly se například samy zbožím – myslíme tím velmi rozsáhlý sběratelský trh, kde jsou různá platidla vyměňována, kupována a prodávána, aby se stala součástí sbírek. Zde jsou předmětem oběhu sběratelského, nikoli peněžního, a podléhají jiným zákonům. Peníze patří do kulturní výbavy lidské civilizace. Na základě vašich zkušeností zkuste vyjádřit nevýhody uložení peněz doma.

Při jakých příležitostech jsou vydávány pamětní mince? 2) Pokuste se vyjádřit rozdíl mezi penězi, které držíme

v hotovosti a penězi uloženými na účtu v bance.

HISTORIE VZNIKU PENĚZ Peníze vznikly až na určitém stupni rozvoje společnosti, kdy lidé spotřebovali více, než byli schopni vyrobit.

1) Začalo to všechno tím, že si lidé mezi sebou vyměňovali statky nebo služby, které právě vlastnili. Švec vyrobil boty a ty vyměnil za chleba, oblečení, nádobí a podobně. Každý si tedy musel najít někoho, kdo byl ochoten s ním daný předmět vyměnit. Tomuto směňování statků v naturální podobě říkáme naturální směna.

2) Příliš dlouho však tento způsob nemohl vydržet a s tím, jak se

zdokonalovala výroba a dělba práce, lidé hledali právě to „něco“ – náš všeobecný ekvivalent - , který by byl směnitelný za všechna ostatní zboží. Za tento všeobecný ekvivalent platilo nejdříve velice nepraktické zboží – hovězí dobytek, olivový olej, pivo, víno, mušle, plátno či různé drahé kovy ( měď, zlato, stříbro, železo), prsteny, diamanty.

3) Později však jako platidlo zdaleka nemohly sloužit všechny

tyto věci – platidlo přece nemůže být příliš objemné a neskladné, každé z nich má své výhody a nevýhody. Hovězí dobytek nemůžeme rozdělit na malé kousky, kvalita vína se lepší skladováním, kdežto kvalita piva ne, olivový olej je příjemné platidlo, které se dá lehce rozdělit, ale je trochu nešikovné na manipulaci. Navíc musí být v oběhu dostatečné množství platidel. Postupně lidé poznávali výhody drahých kovů, které se stále více využívaly ve vzájemném obchodu. Měly různou podobu (pruty, valouny, někdy měly podobu prstenů, tyčinek, kuliček apod.) Nepraktičtější se ukázala malá kolečka, na nichž byly vyraženy nejčastěji podoby vládců, kteří je dávali razit.Tím postupně vznikaly první mince –


první oběživo. Původně byly vyraženy skutečně z drahých kovů – mědi, stříbra, zlata.

4) Devatenácté století bylo věkem kovových peněz. Mince

z drahých kovů se však časem rovněž příliš neosvědčily a byly postupně nahrazovány penězi, které jsou takzvaně kryté zlatem. Co to znamená? Velmi jednoduše řečeno – množství peněz v oběhu je přísně vázáno na množství tzv. mincovního zlata, které má daný stát k dispozici. Je to vlastně stejná situace, jako kdyby byly peníze ze zlata vyraženy. Zlato však není vystaveno všem rizikům pohybu mezi lidmi (mince se neodírají, neztrácejí, neničí) a je chráněno v pokladnách vládců či trezorech bank. Kurz těchto peněz je odvozen od obsahu zlata. Věk mincí ustoupil postupně věku papírových peněz. Užívání papírového oběživa (bankovek) se rozšířilo, protože šlo o nejpohodlnější vynalezený prostředek směny. Bankovky jsou lehce přenosné a skladovatelné. Peníze jsou chráněny proti padělání různými způsoby (kvalita rytí a tisku, vodoznaky apod.) a skutečnost, že peníze nemohou být legálně vytvářeny soukromými osobami, je udržuje vzácnými.

5) A dostáváme se k současnosti, která je věkem bankovních

peněz – šeků, platebních karet, elektronických peněz. Dnes již neexistují peníze plně kryté zlatem a za zlato přímo směnitelné. Takzvaný zlatý standard (peníze kryté zlatem) byl v posledním státě – v USA – zrušen v roce 1971. Od té doby je nutno množství peněz v ekonomice důsledně regulovat (monetární politika státu). Tato funkce náleží centrální bance. Skutečné množství peněz v oběhu závisí na nabídce a poptávce po dané měně a na úrokových sazbách bank. Rozeznáváme dva druhy regulace množství peněz v oběhu (jak jste se ostatně mohli seznámit v předmětu makroekonomie v 2. semestru): Expanzivní politika neboli politika levných peněz – levnější úvěry (nižší úrokové sazby) budou znamenat oživení ekonomiky, lidé si budou více půjčovat peníze, tím se dostane víc peněz do oběhu, budou se moci více utrácet a tím se vlastně budou podporovat další výrobci. Restriktivní politika neboli politika těžko dostupných peněz – spočívá v omezování peněžní nabídky a zvyšování úrokových sazeb. Regulace trhu s penězi souvisí s dalším pojmem a sice s inflací, čili znehodnocováním peněz. Expanzivní politika může mít inflační vliv, naopak restriktivní politika inflaci zabraňuje.


FORMY PENĚZ Peníze v podstatě existují ve dvou základních formách: První z těchto forem nazýváme agregátem M1 nebo transakční peníze (transaction money). Jde o oběživo, čili mince a papírové peníze a bankovní peníze, to jsou vklady u bank, které jsou určeny k okamžitému vyzvednutí. Druhá forma je agregát M2. Jsou to „širší“ peníze , což jsou kromě agregátu M1 také termínované vklady, tedy vklady na určitý termín a za předčasný výběr takového vkladu musíme zaplatit jakousi „pokutu“ za to, že peníze bance nenecháváme na dohodnutou dobu. Zaplatíme tzv. sankční úrok. Ale může jít i o různé druhy dlouhodobých cenných papírů. Třetí formou peněz může být agregát D neboli úvěr, který představuje všechny druhy úvěrů. Zahrnuje například hypotéky, obligace a podobně. Část pro zájemce Chcete-li se více seznámit s lákavým světem peněz, doporučujeme si přečíst knihu Peníze od vydavatelství Fortuna Print, Praha 1993. Seznámíte se s vývojem peněz – od jeho počátků, od stříbrných slitků a mušlí až po dnešní „počítačové peníze“, nebo v knize Vandale, J.: Mince a platidla. Magnet-Press, Praha 1994, nebo při návštěvě našeho hlavního města Prahy navštivte expozici České národní banky pod názvem Lidé a Peníze. Expozice je uspořádána tak, aby byla zajímavá a poučná nejen pro odborníky, ale i pro laiky a pro studenty. Je vybavena moderní informační technikou s řadou monitorů s vysvětlením všech odborných výrazů, s kterými se návštěvník setká, nebo s kvizy, na kterých si návštěvník může vyzkoušet nebo spíše ověřit své znalosti o penězích, nebo s přehledem nejrůznějších přísloví a průpovídek o penězích z různých dob a zemí apod. Snad právě pro pojetí této expozice a pro její aktuálnost platí zvlášť výstižně výrok proslulého římského státníka už z prvního století před n. l. Marca Tullie Cicerona: „Historie est magistra vitae“ – historie je učitelkou života, volně přeloženo: historie je poučením pro život.


Shrnutí Peníze patří k nejvýznamnějším „objevům“ v lidských dějinách. Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směny, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým úsporám ekonomických zdrojů. Vynález peněz má povahu výsledku přirozeného vývoje výroby, dělby práce a specializace a je výsledkem kolektivní interakce lidí, tedy nikoli objevem jednotlivce. O tom také svědčí historický vývoj peněz, který vedl od různých typů zbožových peněz přes drahé kovy až k papírovým penězům, šekům, platebním kartám a elektronickým penězům. Peníze se považují za zvláštní druh aktiva, které plní funkce prostředku směny, míry a uchovatele hodnot. Musí být všeobecně přijímáno všemi ekonomickými subjekty. O penězích říkáme, že jsou zcela likvidním aktivem. Pojem likvidita odráží skutečnost, že při směňování jedněch aktiv za jiná musíme zpravidla vynaložit dodatečné náklady, nést jistá rizika či podstupovat ztráty. Nemusíme-li při směňování určitého aktiva za jiné aktivum vynakládat žádné dodatečné náklady a neutrpíme-li žádnou ztrátu, označujeme takové aktivum za zcela likvidní. V tržní ekonomice existují i další typy aktiv, které se svými vlastnostmi penězům blíží. Mluvíme o nich jako o skoropenězích – jsou to například dlouhodobé vklady v bankách a některé typy cenných papírů, zejména obligací. Kontrolní otázky a úkoly 1) K jakým inovacím v různých druzích peněz v posledních letech

došlo? 2) Jaký význam mají nízké úrokové sazby v ekonomice? 3) Čím je dána inflace? 4) Co to jsou barterové obchody a mají své použití ještě i v současné

době 5) Jaké ochranné prvky bankovek znáte a kde je naleznete? 6) Kdo je autorem většiny našich současných bankovek? 7) Jak fungují elektronické peníze? 8) Z jakých důvodů se u nás zatím nedaří elektronickému obchodu

v porovnání se západními zeměmi? 9) Kdo může být v našem státě emitentem peněz? 10) Co si představujeme pod pojmem zákonné platidlo? 11) Jaký je rozdíl mezi bankovkou a státovkou? 12) Jakou cestou se do ekonomiky dostávají bezhotovostní peníze? 13) Co je základním předpokladem pro fungování bank? 14) Platební karty a které jejich druhy znáte ? (plastikové peníze =

plastic money)


Korespondenční úkol Vyřešte zadání v testu č. 1 v učebním textu: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Dudek, J.: Měnová politika. Karviná, SU OPF 1996 Samuelson , P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha, Svoboda 1991 Novotný, Z., Dyntarová, V., Kafková, R.: Podniková ekonomika 2, Moraviapress, 2002 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005


2. CENTRÁLNÍ BANKA A MĚNOVÝ SYSTÉM V této kapitole se dozvíte:

- jak vypadá bankovní systém České republiky - jaké místo v bankovním systému zastává Česká národní

banka - jaké nezastupitelné funkce Česká národní banka plní - jaké používá nástroje k regulaci množství peněz v oběhu

v rámci měnové politiky - jak se vyvíjel měnový systém

Budete schopni:

- vysvětlit důležitost existence České národní banky - charakterizovat nástroje, které Česká národní banka

používá - objasnit problematiku měnového systému

Klíčová slova této kapitoly: Bankovní systém, Česká národní banka, nástroje centrální banky, nezávislost centrální banky, měnová politika, základní sazby ČNB, měna, měnový kurz, kurzovní lístek ČNB, obchodní banky


Průvodce studiem V této kapitole se seznámíte s postavením České národní banky v bankovním systému České republiky, jaké funkce centrální banka plní a jaké nástroje používá k regulaci množství peněz v oběhu. V další části poznáte činnosti, které provádějí obchodní banky. Závěr kapitoly bude patřit analýze měnovému systému.


BANKOVNÍ SYSTÉM A CENTRÁLNÍ BANKA Bankovní soustava je dvoustupňová a tvoří ji ústřední neboli centrální banka, která plní funkce svěřené jí státem (státní banka), a obchodní banky působící na území daného státu (soukromé nebo státní subjekty). Pro centrální banku se používá někdy i název emisní banka, resp. cedulová banka. Centrální banka je instituce, která stojí na vrcholu bankovní soustavy a kterou stát buď zřídí jako samostatný subjekt, nebo její funkcí pověří instituci již existující. Důležitá není právní forma této instituce – v některých zemích plní úlohu centrální banky akciová společnost, jejíž akcie drží nejrůznější subjekty. Ve státech s tržní ekonomikou je však z hlediska plnění měnově-politických cílů důležitá její nezávislost na vládě. V České republice je centrální bankou Česká národní banka (ČNB), která vznikla 1. ledna 1993 po zániku společného československého státu rozdělením Státní banky československé. Ta navazovala na tradici Národní banky československé, která působila od 1.dubna 1926. V období po roce 1948 však funkce centrální banky postupně ustupovala do pozadí, Státní banka československá s rozsáhlou sítí svých poboček představovala fakticky jedinou významnou banku pro financování ve všech oblastech ekonomiky (kromě Československé obchodní banky, specializované na zahraniční obchod a několik dalších bank, které měly omezenou činnost). Pro občany fungovala Československá spořitelna. Změna nastala až po roce 1989, kdy se Státní banka československá v tehdejším federálním státě stala skutečnou moderní centrální bankou a byla pověřena dohledem nad rychle rostoucím počtem obchodních bank. Úkol k textu 1) Charakterizujte podstatu vzniku centrální banky. 2) Zjistěte, která instituce plní v Americe takové funkce, jako u nás Česká národní banka? Bankovní rada je nejvyšším řídícím orgánem České národní banky. Je sedmičlenná, členy jmenuje prezident republiky na dobu 6 let. Např. dne 12. února 2005 skončil mandát 3 členům bankovní rady a prezident republiky doplnil bankovní radu novými členy. V čele bankovní rady je guvernér, kterého v nepřítomnosti zastupuje jeden z viceguvernérů. Členové bankovní rady musejí splňovat vysoké nároky na odbornost.


Úkol k textu Jaký je titul osoby, která jedná navenek za Českou národní banku? Zjistěte, kdo tuto funkci současné době vykonává. HLAVNÍ CÍL ČNB A ECB Hlavním cílem České národní banky je péče o stabilitu české měny. V Evropské unii plní roli centrální banky Evropská centrální banka (ECB), která je završením Evropského systému centrálních bank. Po zavedení jednotné měny euro od 1. ledna 2002 ve většině členských států Evropské unie význam ECB stoupl. Úkol k textu Jaký je hlavní cíl Evropské centrální banky a kde má ECB své sídlo? Které státy EU dosud nepoužívají euro jako společnou měnu EU? FUNKCE ČNB Česká národní banka plní tyto funkce:

1. vydává (emituje) peníze 2. je vrcholným subjektem měnové politiky 3. má postavení banky bank 4. slouží jako banka státu 5. spravuje měnové rezervy 6. reguluje banky a pobočky zahraničním bank působící v České

republice a dohlíží na ně 7. je reprezentantem na výročních zasedání MMF a SB 8. vykonává další činnosti

Část pro zájemce V rámci funkcí ČNB je třeba si uvědomit, která funkce ČNB je nejstarší, proč ČNB jako jediná ve státě může emitovat hotovostí peníze do oběhu? Ve Spojených státech amerických plní funkce centrální banky Federální rezervní systém (Fed), který se skládá z dvaceti federálních rezervních bank. V čele Fedu stojí rada guvernérů (Board of governators). Česká národní banka stanoví nominální hodnotu, vzhled a ochranné prvky vyhláškami zveřejňovanými ve Sbírce zákonů. Vyhláškou může


být platnost určitého platidla rovněž ukončena. Po ukončení platnosti. Kdy platidlo již není přijímáno při běžných platbách, je po stanovenou dobu stahováno z oběhu prostřednictvím obchodních bank, které ho vyměňují za zákonné oběživo. Hodnota oběživa, které se z oběhu nevrátí, je výnosem ČNB. NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY PRO ŘÍZENÍ PENĚŽNÍ ROVNOVÁHY Mezi nepřímé nástroje centrální banky patří:

1) diskontní sazba - úrok, za který poskytuje centrální banka krátkodobé úvěry obchodním bankám a za který úročí jejich vklady. Diskontní sazba má v ekonomice signální funkci, ČNB dává jasně najevo, kterým směrem by se měly vyvíjet úrokové sazby v bankách. Zvýší-li se diskontní sazba, znamená to zpravidla zdražení úvěrů, jejich omezování a tím stahování peněz z oběhu a naopak

2) povinné minimální rezervy – obchodní banky musí určitou část z objemu svých vkladů uložit na bezúročný účet u ČNB

3) operace na volném trhu znamenají nákup a prodej státních cenných papírů Českou národní bankou. Prodejem cenných papírů stahuje banka peníze z oběhu, jejich nákupem zvyšuje množství peněz v oběhu.

Ostatní, tzv. přímými nástroji jsou např.: - regulace investičního a spotřebního úvěru - maximální úrokové sazby z úvěrů a minimální sazby

z vkladů Úkol k textu 1) V ČNB funguje takzvané clearingové centrum. Zjistěte, co toto

centrum vykonává. 2) Centrální banka usiluje o udržení měnové rovnováhy. O jakou

rovnováhu je této souvislosti jedná? 3) Může ČNB přijímat pokyny od vlády? 4) Kdo jmenuje členy bankovní rady a jak často? 5) V rámci jaké funkce vede ČNB účty státního rozpočtu a poskytuje

státu důležité údaje o plnění příjmové a výdajové strany státního rozpočtu?

6) ČNB spravuje devizové rezervy země. O jaké rezervy se konkrétně jedná?


7) Zákon ukládá každému, kdo chce přijímat vklady od veřejnosti, aby požádal o licenci ČNB. Jaké jsou další posuzované skutečnosti?

OBCHODNÍ BANKY Obchodní banky jsou všechny právnické osoby, založené jako akciové společnosti, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, přičemž mají povolení od centrální banky působit jako banky. Obchodní banky pracují na komerčním principu, to znamená, že hlavním motivem jejich činnosti je zisk. Obchodní banky se orientují na různé typy bankovních operací nebo se specializují pouze na některé z nich. Obchodní banky neprovádí emisní činnost. Každá obchodní banka musí splňovat tzv. kritéria autorizace. Rozlišují se dvě oblasti těchto kritérií, a to regulace při vstupu do bankovního odvětví a dále tak zvané provozní požadavky, základní podmínky pro provádění operací. Úkol k zamyšlení Jaké předpoklady musí žadatelé o přidělení bankovní licence splnit? ZÁKLADNÍ BANKOVNÍ OPERACE Základními bankovními operacemi jsou:

1. pasivní úvěrové operace = přijímání vkladů 2. aktivní úvěrové operace = poskytování úvěrů 3. neutrální operace = zprostředkování platebního styku

Úkol k textu 1) Jak můžeme členit platební styk z teritoriálního hlediska? 2) Kdo v České republice řídí platební styk a jakým způsobem

k němu dochází? 3) Jaký je rozdíl mezi valutou a devizou? 4) Bankovní tajemství chrání

a) údaje o bance před veřejností b) údaje o klientech banky před třetími osobami c) údaje o nesplacených úvěrech klienta v jedné bance před

ostatními bankami 5) Co je to „praní peněz“?


6) Vyberte skupiny finančních institucí, nad nimiž vykonává bankovní dohled ČNB?

a) obchodní banky, pojišťovny b) obchodní banky, osoby s devizovou licencí, směnárny c) obchodní banky, investiční společnosti, osoby s devizovou

licencí MĚNOVÝ KURZ Měnový kurz je vzájemný poměr, v jakém se dvě měny navzájem směňují. ( s tímto problémem jste se již setkali v předmětu Makroekonomie, téma č. 9). Měnové kurzy se vyvinuly v období, kdy bylo základem kupní síly peněz vyspělých zemí zlato (období tzv. zlatého standardu). V této době byl měnový kurz dán zlatými obsahy jednotlivých měn a kurzy vykazovaly značnou stabilitu. V té nejčistší podobě vládl v období let 1880 – 1913. V různých modifikovaných podobách existoval systém zlatého standardu do 30. let minulého století. Bližší informace k této problematice jste získali již v předmětu Makroekonomie v kapitole 9 – Mezinárodní trh peněz. Měnový kurs. EVROPSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM Současný evropský měnový systém je jedním z mnoha možných uspořádání mezinárodního finančního systému a stále se vyvíjí. EMS vznikl v roce 1979. Motivace vzniku EMS byla shodná s Bretton-woodskou dohodou, tj zajistit oblast měnové stability v Evropě prostřednictvím stabilizace měnových kurzů a kontroly inflace. Cílem bylo přijetí jednotné měny dočasně označené jako evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit). ECU vznikla rozhodnutím Rady ministrů ES o zřízení Evropského měnového systému (EMS) s platností od 13. 3. 1979 a zanikla se zahájením Evropské měnové unie dnem 1. 1. 1999. MECHANISMUS MĚNOVÝCH KURZŮ ERM (exchange rate machanism) je systémem téměř pevných měnových kurzů v rámci EU. Vzhledem k ostatním světovým měnám je však systémem proměnlivým. Pokud se měna dostane mimo


povolený rozsah, centrální banky obou zemí mají oboustrannou povinnost intervenovat za účelem navrácení měny do pásma. ECU byla založena na kombinaci měn členských zemí (koši měn) s tím, že jednotlivé měny jsou váženým hrubým národním produktem dané země a jejich účastí v mezinárodním obchodě. Původně měla ECU sloužit k mezivládním transakcím, používala se však v mnohem širším měřítku. Vše se změnilo od 1. ledna 1999, kdy vznikl Evropský měnový systém (EMS) a začala se uvádět společná evropská měna – euro. To se stává skutečnou peněžní jednotkou v EU a přijalo ji 12 států z 15 států EU). Za evropskou měnovou politiku, tj. stanovení nabídky „evropských „ peněz a stanovení „evropských“ úrokových měr odpovídá Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Národní centrální banky se musejí stát nezávislými na vládě. Evropská centrální banka a národní centrální banky všech zemí Evropské unie tvoří dohromady Evropský systém centrálních bank. Úkol k textu 1) Určete správnou odpověď v následujícím zadání. Jestliže centrální banka chce snížit směnný kurz domácí měny, pak

a) nakupuje domácí měnu na peněžních trzích, b) prodává domácí měnu na peněžních trzích, c) nakupuje zlato.

2) Kdy byla zavedena hotovostní podoba jednotné měny? Část pro zájemce Pro bližší seznámení se s výše uvedenou problematikou navštivte aktuální internetové stránky: www.penize.cz www.mesec.cz www.cnb.cz www.finexpert.cz www.bloomberg.com ale i odborné ekonomické časopisy Ekonom, Bankovnictví, Euro, Osobní finance, či denní tisk, zvláště Hospodářské noviny.


Shrnutí Česká národní banka má v naší bankovní soustavě nezastupitelnou funkci. Provádí funkce a činnosti, které jsou obecně charakteristické pro centrální banky v tržních ekonomikách. Funkce ČNB byly popsány obecným způsobem podle funkcí, které plní centrální banky v tržních ekonomikách, v širším pojetí lze mluvit o dvou základních funkcích, a to: a)makroekonomické, b)mikroekonomické. Pod makroekonomickou se rozumí především provádění měnové politiky a dále emise hotovostních peněz a operace se zahraničními měnami. Pod mikroekonomickou se rozumí regulace a dohled bankovního systému, funkce banky, bank a někdy i postavení centrální banky jako banky a reprezentanta státu. Funkce jsou vzájemně provázané a současně jsou hlavními důvody existence centrálních bank v současnosti. Hlavním cílem ČNB je stabilní měnový vývoj. U mikroekonomické funkce pak bezpečnost, efektivnost, spolehlivost a důvěryhodnost bankovního systému v zemi. Důležitá je nezávislost na vládě a to se týká jak ČNB, tak ECB. Kontrolní otázky a úkoly 1) Zjistěte vývoj kurzu Kč k euru za posledních 12 měsíců a sestavte

graf (využijte např. www.cnb.cz). 2) Zjistěte podle kurzovních lístků alespoň u 2 bank a u 2 směnáren,

kolik Kč zaplatí klient za 100 euro. Porovnejte zároveň poplatky za tuto službu.

3) Zjistěte vývoj kurzu eura k americkému dolaru za posledních 12 měsíců (např. z informací na www.bloomberg.com).

Korespondenční úkol Vyřešte zadání v testu č. 2 v učebním textu: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Dudek, J.: Měnová politika, Slezská univerzita Karviná, 1996 Samuelson , P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha, Svoboda 1991 Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a veřejnost Novotný, Z., Dyntarová, V., Kafková, R.: Podniková ekonomika 2, Moraviapress, 2002 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005


3. ZÁKLADNÍ POJMY A PRINCIPY INVESTOVÁNÍ V této kapitole se dozvíte:

- proč vlastně investovat - jaký je rozdíl mezi spořením a investováním - co je kapitálový trh - do čeho můžete investovat

Budete schopni:

- uvědomit si základní ukazatele investování – riziko, výnos, investiční horizont, likvidita

- pochopit rozdíl mezi individuálním a kolektivním investováním

- zhodnotit výhody a nevýhody individuálního a kolektivního investování

- charakterizovat rizika investora Klíčová slova této kapitoly: spoření, investování, finanční cíl, inflace, kapitálový trh, individuální investování, kolektivní investování, základní ukazatele – riziko, výnos, investiční horizont, likvidita, portfolio, diverzifikace vkladů, základní principy investování


Průvodce studiem Tato kapitola vás seznámí se základními pojmy a principy investování. Po prostudování této kapitoly si uvědomíte proč vlastně investovat, co je kapitálový trh, do čeho můžete investovat, jak na to? Základem je předem si uvědomit, zda chcete investovat individuálně či kolektivně, jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých typů investic, jaká jsou rizika při investování a jak lze investora ochránit.


PROČ VLASTNĚ INVESTOVAT? Musíte myslet dlouhodobě. Je mnoho dobrých důvodů, proč dlouhodobě spořit a investovat.

1. Zabezpečení na stáří Žijeme ve společnosti, která stárne. Systém založený na mezigenerační solidaritě, kdy „mladí platí penzi starým“, se dostává do krize. Zajištění prostředků na důstojné prožití důchodového věku je věcí každého z nás. Spořením rozumíme pravidelné ukládání peněz na bankovní účet či spořící vklad, kde jsou prakticky bez rizika úročeny zpravidla předem známou úrokovou sazbou. Investování je naproti tomu ukládání peněz do takových aktiv, která s sebou nesou riziko ztráty hodnoty, výměnou za možnost vyššího výnosu.

2. Bydlení Jedná se o jednu z největších investic našeho života. I přes existenci produktů určených přímo pro bydlení (stavební spoření a hypotéky) se nevyhnete nutnosti investovat značnou část vlastních úspor.

3. Úspory na vzdělání dětí Úroveň vzdělání je jedním z klíčových faktorů úspěchu. Chcete-li, aby vaše děti měly v životě větší šanci, zajistěte jim dobré vzdělání. To ovšem stojí peníze již dnes a finanční náročnost kvalitního vzdělání rozhodně dále poroste.

4. Finanční startovné pro dospělé děti V nejtěžší situaci jsou u nás mladé rodiny s malými dětmi. Pokud můžete vašim dospělým dětem vypomoci například zajištěním bydlení, ušetříte jim mnoho starostí v době, kdy na ně život klade největší nároky.

5. Jiné dlouhodobé finanční cíle Vaše ostatní osobní cíle jsou často předmětem dlouhodobého finančního plánování. Na koupi nového auta nebo na vysněnou dovolenou málokdo z nás ušetří za rok.


6. Ochrana úspor před inflací

Jiným pohledem na investování by mohla být ochrana před inflací. Kvůli inflaci si dnes za 1 000 000,- Kč můžete koupit mnohem méně věcí než před dvaceti lety. Tento růst cen či znehodnocování peněz v čase se nazývá inflace. Například při inflaci 5% se po 10 letech hodnota neinvestovaných úspor sníží o více než 40%. Cílem každé investice by měla být snaha alespoň čelit inflaci, tj. zachovat kupní sílu investovaných peněz.

Proti vlivu inflace na vaše úspory lze bojovat jen tím, že je dlouhodobě investujete! Úkol k textu Popřemýšlejte, do čeho byste investovali v současné době? Co byste museli brát v úvahu při investování? Proč není dobré nechávat peníze doma? Co dělá inflace s vašimi neinvestovanými penězi? Část pro zájemce Dnes není sebemenší problém na internetu najít možnosti investování v současné době, seznámit se tam s výhodami a nevýhodami jednotlivých druhů investic. K možnostem investování se na internetu vyjadřují různí odborníci z této oblasti. Informace lze najít na těchto internetových stránkách: www.peníze.cz, www.mesec.cz , www.finexpert.cz nebo systematicky studovat odborné časopisy – Ekonom, Euro, Osobní finance. Sledovat denní tisk, kde najdete různá doporučení od odborníků – Jak nakládat s penězi apod.


INVESTOVAT INDIVIDUÁLNĚ NEBO KOLEKTIVNĚ? Jak efektivně investovat své volné peněžní prostředky – to je otázka, se kterou se čas od času setkává každý z vás. V podstatě existují dvě základní možnosti: První možnost představuje neproduktivní způsob vydání peněz, např. ve formě nákupu drahých parfémů nebo destilátů, kožichu z norka či dovolené na Havaji. Druhá možnost vás vede k tomu, jak s těmito penězi rozumně hospodařit, jak je investovat.To znamená hospodařit s nimi tak, aby se v budoucnu jejich množství nezmenšovalo, ale naopak, aby rostlo a aby peníze přinášely užitek i v dalších letech. Tato úvaha, tedy myslet na budoucnost, vytvořil člověka – investora. Investor je ten, kdo peníze nepotřebuje ihned, ale uloží je (investuje) v zájmu budoucí spotřeby, tzn. Obětuje dnešní požitek ve prospěch požitku budoucího. Individuálním investováním tedy rozumíme přímou investici jednotlivce za účelem zhodnocení vložených finančních prostředků. Vynakládat peníze lze různě a pokaždé je obtížné říci, která možnost je ta nejlepší. Úkol k textu Uveďte, jaké možnosti se investorovi naskýtají? Investování je obětování současné hodnoty peněz v zájmu získání hodnoty budoucí. Pokud máte přebytek peněz, který chcete investovat, můžete se rozhodnout mezi následujícími způsoby:

- úschova peněz doma na horší časy, ale zde je třeba si uvědomit, co to obnáší

- uložení peněz v bance - penzijní připojištění - stavební spoření - životní pojištění - investice do nemovitostí - uložení peněz do uměleckých hodnot, starožitností, zlata,

diamantů atd. - investice do cenných papírů


Úkol k textu Vzpomeňte si, když jste se učili o penězích, co jste považovali pod pojmem tezaurace? Co je to inflace a čím je způsobována? Jak se inflace zjišťuje? Co je to spotřební koš? Jaká byla inflace za minulý rok? Jaký je rozdíl mezi běžným a termínovaným vkladem? Kolik stavebních spořitelen působí na našem trhu? Slyšeli jste už někde pojem „Bankopojištění“? Princip kolektivního investování je velice starý a má mnoho různých podob. Mohli byste použít okřídleného úsloví „už staří Římané“, protože už dávno před naším letopočtem se doporučovalo společné podnikání, které omezí případnou ztrátu jednotlivce Princip kolektivizmu je uplatňován např. v pojišťovnách, kdy mnoho účastníků vkládá určitou částku a v případě, že se jednomu z nich přihodí neštěstí, je odškodněn ze společných peněz. Podobný princip je uplatňován i u zdravotního pojištění. Z platu odkládá zaměstnanec část do pojistného fondu a v případě nemoci má z něho hrazeno ošetření. Každý z vás může mít dočasně volné peněžní prostředky a uvažuje, jakým nejvýhodnějším způsobem je bude investovat. Jedním z možných způsobů je nakoupit cenné papíry. Toto investování peněžních prostředků je spojené s určitým rizikem, které je však vyváženo možností získat vyšší výnos. Investor se musí rozhodnout pro určitý druh cenného papíru s přihlédnutím k jeho kvalitě. Pro takové rozhodnutí je třeba mít velké množství informací, k jejichž získání je třeba vynaložit velké úsilí. Proto řada investorů využije při investování do cenných papírů služeb finančních institucí, tj. investičních společností a investičních fondů, které se zabývají shromažďováním peněžních prostředků veřejnosti. Tato forma investování je označována jako forma kolektivního investování. Investor jako jednotlivec má málo kapitálu, může si dovolit investovat do dvou či tří příležitostí, a pokud mu jedna nevyjde, přijde o značnou část majetku. Jestliže investoři vloží kapitál do investiční společnosti, která má kapitál větší a která investuje do akcií různých oborů, případný nezdar jednoho podniku (jedné akcie) vykompenzuje úspěchem jiného podniku. Kolektivní způsob investování má velkou výhodu, která spočívá v rozložení rizika. To je důležité pro všechny účastníky tohoto způsobu investování. Drobní investoři nedisponují takovým objemem


prostředků, který by jim umožnil potřebné rozložení rizika tím, že nakoupí různé druhy cenných papírů ve vhodných obdobích. Úkol k textu Teď již víte, co obnáší individuální a kolektivní investování. Zkuste se zamyslet, do které formy, v kterém případě byste šli a proč? Výhody kolektivního investování

- rozložení (diverzifikace) rizika, nižší pravděpodobnost ztráty

- využití znalostí a zkušeností odborníků - časová nenáročnost investování - nižší riziko, vyplývající z toho, že kolektivní investování

podléhá státními dozoru a musí probíhat v souladu se zákony

- nižší transformační náklady Nevýhody kolektivního investování

- za správu kapitálu se musí platit určitý poplatek (správní poplatky fondů)

- ztráta investiční volnosti - vždy existuje běžné riziko, plynoucí z investování na

kapitálovém a peněžním trhu, tedy ani nejlepší odborník není imunní proti chybám

- neustále budou vznikat společnosti, které vás budou chtít poškodit ve svůj prospěch, často se objevují inzeráty, které nabízejí obrovské a nereálné (velice lákavé) zhodnocení peněz

Úkol k textu Vzpomeňte si na existenci kampeliček, úvěrových a spořitelních družstev a na jakém principu u nás fungovaly a proč zkrachovaly? CO JE KAPITÁLOVÝ TRH? Jak už víte, investovat lze různým způsobem – například nákupem nemovitosti, starožitností či uměleckých děl, drahých kovů, uložením peněz na termínovaný vklad v bance nebo investicí na kapitálovém trhu.


Co je tedy investování na kapitálovém trhu? Přirovnejme si kapitálový trh k tržišti – na kapitálovém trhu se nakupují a prodávají cenné papíry. Místo prodávajících zaujímají na kapitálovém trhu obchodní společnosti (firmy), které vydávají cenné papíry, jejichž prodejem získávají prostředky pro svoji podnikatelskou činnost. Společnostem, které vydaly cenné papíry, se říká emitenti. Kupujícími jsou investoři, kterými mohou být fyzické nebo právnické osoby. Význam kapitálového trhu Prostřednictvím kapitálového trhu tedy dochází k přesunu peněz od těch, kteří je mají, ale momentálně je nepotřebují, k těm, kteří je nemají, ale pro své plány potřebují. Doba, po kterou tento přesun prostředků trvá, činí většinou více než jeden rok a obě strany přitom očekávají, že tato transakce pro ně bude výhodná a v budoucnu jim přinese zisk. Při vydávání cenných papírů emitent vydává akcie, které představují účast na akciové společnosti, nebo dluhopisy, které jsou půjčkou peněz. Dluhopisy emitují jak obchodní společnosti, tak i města či vlády (státní dluhopisy). Tuto půjčku vám musí dlužník po určitém čase spolu s dohodnutým úrokem splatit, zatímco u akcií se stáváte spolumajitelem podniku a investované peníze můžete získat v budoucnosti prodejem akcií na veřejných trzích nebo díky vyplacené dividendě (podíl na zisku). DO ČEHO MŮŽETE INVESTOVAT? Dluhopisy Dluhopisy jsou cenné papíry reprezentující závazek emitenta splatit určitou peněžitou částku a určitý úrok v době splatnosti. Investice do dluhopisů sebou nese obvykle nižší riziko než investice do akcií. Majitel dluhopisu má výhodnější postavení než akcionář i při případném zrušení společnosti. Pokud by společnost nesplnila svůj závazek a nevyplatila vám ve sjednaný termín půjčenou částku, může být její majetek prodán a z výnosu zaplacena vaše pohledávka. Státní nebo komunální dluhopisy jsou poměrně jistou investicí (z hlediska splacení jistiny), protože zde je dlužníkem vláda nebo město.


Hypotéční zástavní listy Hypotéční zástavní listy (dále jen HZL) představují zvláštní typ dluhopisů, v němž je dlužníkem banka, která hypotéční zástavní listy vydává a jejich prodejem získává peníze na poskytování hypotéčních úvěrů. Jmenovitá hodnota HZL, včetně úroků, je kryta pohledávkami z hypotéčních zástavních úvěrů. HZL může vydávat pouze banka, která má povolení ČNB. Výnos je osvobozen od zdanění. Úkol k textu Zjistěte, které banky na trhu mají v současné době licenci od ČNB k hypotečnímu bankovnictví? Akcie Akcie je cenný papír, který vyjadřuje účast na akciové společnosti. Jako akcionář se stáváte spolumajitelem společnosti a máte nárok na podíl ze zisku, který se nazývá dividenda. Většina investorů však akcie nekupuje kvůli dividendě, ale proto, že doufá v zisk z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou. Akcionář tak může vydělat nejen na vyplácených dividendách, ale také na výhodném prodeji akcií za cenu vyšší, než za jakou je nakoupil. Ne každá společnost však dividendy vyplácí. Navíc cena akcií na trhu kolísá – určitou dobu může růst a poté také klesat a tento cyklus se může opakovat často. Dochází-li k poklesu dlouhodobě, lze akcie prodat pouze se ztrátou a na své investici tak proděláte. Investovat peníze do akcií proto představuje určité riziko, zvláště pro toho, kdo není v této oblasti dostatečně zkušený a nemá dostatek informací o vývoji trhu, hospodářské situaci společností, předpovědích jejich budoucího vývoje apod. V takovém případě je možné spolupracovat s licencovaným obchodníkem s cennými papíry. Obchodník s cennými papíry vám pomůže poradit, do jakých akcií máte své peníze investovat, popřípadě, kdy je vhodná doba je prodat. Obchodník s cennými papíry vám také může zprostředkovat nákup a prodej cenných papírů. Jeho povinností je dbát na to, aby cenné papíry nakoupil nebo prodal za co možná nejvýhodnější cenu pro vás. Obchodníkem s cennými papíry je také většina bank. Fondy – kolektivní investování Rozhodovat o tom, jaké konkrétní cenné papíry je vhodné nakoupit, však nemusíte sami, můžete využít kolektivního investování. Jeho nejběžnějším typem jsou otevřené podílové fondy. Ty shromažďují


peníze od investorů, za které pak profesionální správce nakupuje ve větších objemech různé cenné papíry na kapitálovém nebo peněžním trhu. Díky sdružené investici se pak významně rozkládá riziko pro každého podílníka oproti investici v menším objemu na vlastní pěst. Každý investor obdrží podle výše investované částky odpovídající počet podílových listů, jež představují podíl na majetku ve fondu. Podílové listy otevřených podílových fondů může podílník kdykoli zpět odprodat investiční společnosti, která má povinnost je odkoupit za cenu, která odpovídá podílu na skutečném majetku ve fondu. Při investování menších částek (stovky či tisíce korun) jsou téměř vždy méně rizikové než investování do konkrétních akcií nebo dluhopisů. Nezapomeňte! Pro riziko platí jednoduchá a prostá rovnice: Čím vyšší je očekávaný výnos, tím vyšší je riziko a nižší likvidita. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ INVESTOVÁNÍ Na závěr této kapitoly si ještě objasníme, co investici ovlivňuje: Riziko Riziko spočívá v tom, že cena cenných papírů kolísá – mění se jejich kurz. Čím jsou tyto výkyvy větší a častější, tím vyšší je riziko spojené s nákupem takových cenných papírů. Riziko lze však snížit dostatečnou délkou investice. S tím souvisí doporučovaný časový horizont, což je minimální doba mezi nákupem a prodejem cenného papíru, kdy je největší pravděpodobnost, že si vyberete takový okamžik prodeje, při kterém dosáhnete očekávaného zisku. Rizika se ale zbytečně nebojte. Hodláte-li investovat dlouhodobě, zvolte si cenné papíry odpovídající zamýšlené délce investice, jinak můžete ztratit šanci na vyšší výnos. Důležité je nesázet vše na jednu kartu a riziko snížit nákupem více druhů cenných papírů – akcií, dluhopisů, podílových listů nebo instrumentů peněžního trhu. Tak se vám podaří riziko ještě více rozložit a omezit. Pokud nakoupíte několik různých cenných papírů nebo druhů cenných papírů, nazývá se tento souhrn cenných papírů portfolio. Investiční horizont Zvažte, na jak dlouho a v jaké výši chcete své peníze investovat. Zda jenom na krátkou dobu (kolem jednoho roku), střední dobu (do pěti let) nebo dlouhou dobu (nad pět let). Podle toho si vyberte, do čeho své peníze vložíte. Pro krátkodobé investice je nejvhodnější investování na peněžním trhu (vklady v bankách, depozitní certifikáty,


pokladniční poukázky), pro střednědobé jsou to státní a komunální dluhopisy a dluhopisy společností a pro dlouhodobé pak akcie. Pro investice do jednotlivých typů otevřených podílových fondů platí toto pravidlo podobně. Likvidita Dalším důležitým hlediskem pro rozhodování o investici je likvidita finančního produktu. Vysoká likvidita znamená, že lze investici rychle a snadno proměnit na hotové peníze. Musíte proto posoudit, jak dlouho si můžete dovolit své peníze blokovat v cenných papírech a také jaké náklady jsou spojeny s přeměnou investic na hotové peníze. Například otevřené podílové fondy mají poměrně vysokou likviditu, protože zákon přikazuje správci fondu odkoupit podílové listy nejdéle do jednoho měsíce ode dne, kdy jste o zpětný nákup požádali. Řada investičních společností odkupuje podílové listy do několika dnů. Naproti tomu například stavební spoření je poměrně nelikvidní, protože při této formě investice nemáte prakticky možnost s penězi nakládat dnes už po dobu šesti let. Podobně je to s termínovanými vklady, kdy máte své peníze blokovány po určitou stanovenou dobu. Likvidita je poměřována také z hlediska objemu a četnosti obchodování cenných papírů na veřejných trzích (v České republice na Burze cenných papírů Praha a RM-Systému). Část pro zájemce V ČR je v současné době nepřeberné množství informací o možnostech investování. Informace nalezneme nejen na internetových stránkách www.fondmarket.cz, či www.finexpert.cz, nebo www.peníze.cz, ale i v přílohách různého denního tisku, časopisu Ekonom, Euro, Osobní finance. Také Komise pro cenné papíry, která vykonává dozor nad celým kapitálovým trhem vydává své brožury pro investory.

Shrnutí Možností, jak zhodnotit naše peníze je na našem trhu v současné době celá škála. Důležité je si uvědomit, zda chceme investovat sami v rámci individuálního investování, nebo pokud nejsme v této oblasti příliš znalí, využijeme principu kolektivního investování. Radost z úspěšné investice se dostaví vždycky, ať už se jedná o vydělaných deset procent z tisícikoruny nebo milionu. Kdo ten pocit ještě nezažil, o hodně přišel.


Kam investovat? Prostřednictvím kapitálového trhu dochází k přesunu peněz od těch, kteří je mají, ale zatím nepotřebují, k těm, kteří je nemají, ale pro své plány potřebují. Obě strany přitom očekávají, že tento přesun peněžních prostředků pro ně bude výhodný a v budoucnu jim přinese zisk.

Kontrolní otázky a úkoly

1) Které důvody vedou jednotlivce k dlouhodobému spoření? 2) Co je to tzv. neproduktivní způsob vydávání peněz? 3) Co rozumíme pod pojmem individuální a kolektivní

investování? 4) Vyjmenujte některé výhody a nevýhody kolektivního

investování 5) Co rozumíme pod investováním na kapitálovém trhu? 6) Do kterých cenných papírů můžeme na kapitálovém trhu

investovat? 7) Které základní faktory ovlivňují investování?

Korespondenční úkol Vyřešte zadání v testu č. 3 v učebním textu: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Mlynaříková M.,: Finanční investování pro střední školy a veřejnost. Praha, Fortuna, 1996 Kohout P.,: Investiční strategie pro třetí tisíciletí, Grada Publishing, Praha 2003 Umění investovat: Komise pro cenné papíry – brožura pro investory, Praha 2004 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP a. s. 2005 www.finexpert.cz www.fondmarket.cz www.mesec.cz www.penize.cz Odborné časopisy – Osobní finance, speciální příloha Privátní investování 1/2004


4. FINANČNÍ TRHY V této kapitole se dozvíte:

- o základní charakteristice finančních trhů - o příčinách vzniku finančních trhů - o rozdělení finančních trhů

Budete schopni:

- pochopit podstatu vzniku finančních trhů - rozpoznat, který finanční instrument na který trh přiřadit - odpovědět si na otázku, na kterém trhu chcete investovat a

proč Klíčová slova této kapitoly: peněžní trh, kapitálový trh, devizový trh, trh s drahými kovy, cenný papír, bezpečnostní pyramida, portfolio, diverzifikace vkladů, rentabilita, likvidita, bezpečnost, inflace, dividenda.

Čas potřebný k prostudování učiva této kapitoly: 4 + 4 hodiny (teorie + řešení úloh)

Průvodce studiem Tato kapitola vám umožní pochopit podstatu vzniku finančních trhů, jejich význam pro investory. Podle rozdělení finančních trhů si uděláte přehled o produktech jednotlivých typů trhů a uvědomíte si, kdy investovat na trhu peněžním, kdy na kapitálovém apod. Vždy, když se mluví o penězích, nabízí se otázka: Kam s nimi? V této kapitole byste se to měli zcela jistě dozvědět. Pochopení jednotlivých druhů trhů vám pomůže vydělat velké peníze. „Navzdory svým ambicím stát se vědou zůstává ekonomie stále spíše uměním. Budoucnost je ze své definice nepředvídatelná. Každý, kdo jednoduše extrapoluje minulé trendy, byť s využitím elegantního matematického aparátu, je vzdělaný pošetilec. Ekonomie nepotřebuje nic naléhavěji než trochu skromnosti.“ (Robert Kuttner). „Kdyby ekonomové dokázali, aby byli pokládáni za skromné a kompetentní lidi na úrovni dentistů, to by bylo báječné!“ (John Maynard Keynes).


FINANČNÍ TRHY Základní charakteristika Každý vyspělý ekonomický systém je postavený na fungujících tocích peněz. Peníze mají funkci oběživa, platidla a dají se akumulovat. Mohou sloužit jako kapitál. To jsou peníze, které nám přinášejí další peníze. Peníze mají i různou podobu – hotovost, devizy, drahé kovy, cenné papíry atd. Všechny tyto jejich charakteristiky je předurčují jako specifické zboží, která má svůj specifický trh – finanční trh. Je to největší trh jak v měřítku národní ekonomiky, tak v měřítku světovém. Je to i nepružnější trh, který citlivě reaguje na veškeré ekonomické i politické podněty. Je to trh velmi zajímavý. Finanční trh, více než kterýkoliv jiný, je velmi citlivý na jakékoliv rizika. Významným rizikem jsou nedokonalosti legislativního rámce fungování tohoto trhu. Český finanční trh prošel v devadesátých letech 20.století řadou významných změn a i v současné době je připravováno několik zásadních novel zákonů, které tento trh regulují. Podstata finančních trhů Finanční trhy umožňují přelévání finančních prostředků v národním hospodářství. Střetává se na nich nabídka peněz s poptávkou po nich a vytváří se jejich cena. Toto přerozdělování finančních prostředků se děje buď

- přímo (např. jeden občan půjčí peníze druhému občanovi, jeden podnik vydá – emituje akcie a druhý si je koupí), nebo častěji

- nepřímo, pomocí zprostředkovatelů, jimiž jsou různé finanční instituce, především banky, pojišťovny, investiční společnosti, penzijní fondy, burzy cenných papírů (např. občan si koupí podílové listy podílového fondu spravovaného investiční společností. Ta za získané peníze koupí akcie vydané určitým podnikem. Tak se peníze od občana dostanou do podniku).

Úkol k textu Popřemýšlejte, jaká rizika mohou být spojena s přímým přerozdělováním finančních prostředků?


Subjekty vystupující na finančních trzích

Na finančních trzích vystupují

- subjekty přebytkové, které finanční prostředky nabízejí, - subjekty schodkové, které mají nedostatek finančních

prostředků a chtějí je získat. Instituce i jednotlivci mohou na finančních trzích jednou finanční prostředky nabízet, podruhé je shánět (např. občan si u banky někdy peníze ukládá, jindy si od ní bere úvěr, podnik někdy kupuje dlouhodobé cenné papíry, jindy je prodává). Obecně platí, že obyvatelstvo víc spoří než si půjčuje. Proto na finančních trzích vystupuje spíš na straně nabídky. Úspory obyvatelstva zpravidla vložené do finančních institucí se stávají finančními (kapitálovými) zdroji pro podniky a umožňují jejich rozvoj. Rozdělení finančních trhů Nejběžnější je rozdělení finančních trhů podle doby splatnosti finančních prostředků. Podle toho rozlišujeme

- peněžní trh, kde se přerozdělují krátkodobé finanční prostředky (obvykle na dobu do 1 roku).

Příklady nástrojů peněžního trhu: netermínované vklady, krátkodobé termínované vklady, krátkodobé úvěry, depozitní certifikáty, směnky, krátkodobá mezibankovní depozita, státní pokladniční poukázky, - kapitálový trh, na kterém se přerozdělují střednědobé a

dlouhodobé termínované vklady, střednědobé a dlouhodobé úvěry, emise akcií, emise obligací, penzijní připojištění, stavební spoření, finanční pronájem.

Podle druhu používaných nástrojů rozlišujeme

- úvěrový trh - devizový trh - trh s cennými papíry (např. s akciemi, s dluhopisy). Tento trh se dále člení na

a) primární – jsou na něm nabízeny nově emitované cenné papíry (např. nová emise státních dluhopisů),

b) sekundární – cenné papíry dříve emitované a již někým koupené mění majitele (např. prodej akcií získaných v kuponové privatizaci na Burze cenných papírů v Praze),

- trh s drahými kovy, s uměleckými předměty.


Největší význam má úvěrový trh a trh s cennými papíry. ÚVĚROVÝ TRH Funkce úvěru, druhy úvěrů

Úvěrový trh je významnou složkou finančních trhů. Úvěry v podnicích představují nejčastější cizí finanční (kapitálový) zdroj.

Úvěrem rozumíme půjčku peněz za úrok. Kromě funkce přerozdělování volných peněžních prostředků má i funkci peněžní, protože poskytováním úvěru bankami se zvyšuje množství peněz v oběhu a jeho splácením se naopak snižuje.

Úvěry můžeme členit z následujících hledisek: a) podle toho, kdo je poskytuje, rozlišujeme

- úvěry obchodní (nejčastější formou jejich vzniku je prodej na fakturu, která má určitou dobu splatnosti, případně úvěr vzniká na základě obchodní směnky),

- úvěry bankovní (poskytují je především obchodní banky a mají největší význam).

b) podle toho, komu se poskytují, rozlišujeme

- úvěry podnikům, - úvěry občanům, - úvěry státu a obcím, - mezibankovní úvěry.

c) podle doby, na kterou se poskytují, rozlišujeme

- úvěry krátkodobé (splatné do 1 roku), - úvěry střednědobé (doba splatnosti od 1 do 4 let), - úvěry dlouhodobé (doba splatnosti nad 4 roky)

d) podle měny, v jaké se poskytují, rozlišujeme

- úvěry korunové, - úvěry devizové

e) podle účelu, na který se poskytují, rozlišujeme

- úvěry provozní (na běžnou činnost). V podnicích jde

nejčastěji o úvěry na pohledávky a úvěry na zásoby, - úvěry investiční (na pořizování dlouhodobého majetku).


DEVIZOVÝ TRH Na devizovém trhu se obchoduje s devizovými hodnotami, tj. platebními prostředky jiných států, které slouží k hotovostními placení (valuty) nebo bezhotovostními placení (devizy). Tento trh organizují především banky a směnárny.

Obchodování spočívá a) ve směnárenské činnosti, kdy obchodní banky a směnárny

- nakupují a prodávají valuty za domácí měnu, - uskutečňují výměnu jedné cizí měny za jinou cizí měnu

(provádějí konverzi cizích měn), - nakupují a prodávají cestovní šeky a proplácejí eurošeky

b) v zprostředkování mezinárodního bezhotovostního platebního styku pro své klienty (banky klientům prodávají a nakupují od nich devizy)

c) v devizových operacích uskutečňovaných obchodními bankami

na mezinárodních devizových trzích, jejichž cílem je - zajistit dostatek prostředků v cizí měně pro uskutečňování

mezinárodního platebního styku, - nákupem a prodejem devizových prostředků vydělat na

pohybu měnových kurzů

d) v devizových intervencích uskutečňovaných ČNB na mezinárodních

devizových trzích za účelem stabilizace měnového kurzu koruny.

TRH CENNÝCH PAPÍRŮ Cenné papíry peněžního trhu Výnosy cenných papírů peněžního trhu jsou vlastně přímo definované výší úrokových měr. Čím vyšší úrokové míry, tím vyšší výnosy cenných papírů peněžního trhu. Ovšem pozor: hovoříme-li o reálných výnosech (očištěných od vlivu inflace), situace může být složitější. Obecně však platí, že úrokové míry v zásadě sledují vývoj inflace, i když tomu tak nemusí být vždy a za všech okolností. Příklady nástrojů tohoto trhu. Vklady a úvěry:

1. netermínované vklady (podniky a občané ukládají u bank za úrok, mohou je kdykoliv vyzvednout),

2. krátkodobé termínované vklady (podniky a občané ukládají u bank za vyšší úrok na určitou dobu),


3. krátkodobé úvěry (banky půjčují podnikům a občanům na určitou dobu)

Krátkodobé cenné papíry:

1. depozitní certifikát, 2. směnky, 3. pokladniční poukázky, 4. bankovní akcepty.

Cenné papíry kapitálového trhu Typické nástroje kapitálového trhu:

- střednědobé a dlouhodobé termínované vklady, - střednědobé a dlouhodobé úvěry

Emise cenných papírů kapitálového trhu:

1. akcie – majetkový cenný papír, 2. podílové listy – majetkový cenný papír, 3. obligace – úvěrový cenný papír (dluhopis), 4. hypotéční zástavní listy – úvěrový cenný papír (dluhopis).

- deriváty cenných papírů.

Jmenované cenné papíry jsme rozdělili do dvou skupin: Majetkové cenné papíry zakládají majiteli právo podílet se na výnosech z podnikání a další práva jako mají společníci obchodní společnosti, která tento cenný papír vydala. Úvěrové cenné papíry jsou založeny na vztahu věřitel – dlužník. Emitent těchto cenných papírů se stává dlužníkem kupce cenného papíru (věřitele) a je povinen cenný papír proplatit při vypršení doby splatnosti včetně úrokového výnosu. V obou případech investor (ten, kdo cenný papír koupil) očekává zhodnocení svých peněz – v případě majetkových cenných papírů nese vyšší riziko, že o své peníze přijde, a proto očekává vyšší výnos, v případě úvěrových cenných papírů je riziko nezaplacení nižší, ale také úrokový výnos bývá nižší. V obou případech však očekává výnos vyšší, než kdyby peníze uložil na termínovaném vkladu u banky (zde je riziko ještě nižší, musí být i nižší úrokový výnos). Teoretický vztah mezi rizikovostí investice a výší úroku zobrazuje tzv. bezpečnostní pyramida. V základně pyramidy jsou investice relativně nejméně rizikové, ve špici pyramidy je riziko ztráty vysoké a blížíme se spekulativním investicím (v krajních případech až hazardu).


TRH S DRAHÝMI KOVY Trh s drahými kovy je pro nás doplňkovým trhem, protože většina finančních transakcí dnes neprobíhá prostřednictvím drahých kovů. Nejdůležitější institucí tohoto trhu je burza drahých kovů v Londýně, která je zároveň cenotvorným trhem. Úkol k textu Zkuste si najít aktuální ceny drahých kovů na Londýnské burze – na zadní straně burzovních novin – pravidelná příloha Hospodářských novin. Shrnutí Finanční trh je největší ze všech trhů a jelikož dochází k přelévání peněz mezi těmi, kdo jich má nadbytek a těmi, kdo jich má nedostatek, jeho význam v ekonomice je obrovský. V kapitole jsme si rozdělili finanční trh na jednotlivé části a vysvětlili jsme si, s jakými produkty se obchoduje na jednotlivých trzích. Dohled nad celým finančním trhem vykonává Komise pro cenné papíry. Důležité je si uvědomit existenci rizik při vstupu na tento trh. Kontrolní otázky a úkoly

1) Charakterizujte finanční trh a subjekty, které na něm vystupují

2) Proveďte rozdělení finančních trhů 3) Charakterizujte úvěr jako finanční kategorii a jeho

rozdělení podle jednotlivých hledisek 4) Charakterizujte devizový trh a v čem obchodování na

tomto trhu spočívá? 5) Charakterizujte trh cenných papírů v členění na cenné

papíry peněžního a kapitálového trhu 6) Co rozumíme pod trhem s drahými kovy?

Korespondenční úkol Vyřešte zadání obsažené v testu č. 4 v učebních textech: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finanční trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Gladiš, D.: Naučte se financovat. Praha, Grada Publishing 2005 Kunz, V.: Základy financí, cenné papíry, RENECO, 1998

Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005


5. CENNÉ PAPÍRY


- co je to cenný papír - jaký je význam použití cenných papírů - že cenné papíry se stávají druhem kapitálu, se kterým se

obchoduje - jak se člení cenné papíry.

Budete schopni:

- rozlišit jednotlivé druhy cenných papírů na finančním trhu - vlastní investice do cenných papírů - rozpoznat rizika spojená s obchodováním s cennými papíry

Klíčová slova této kapitoly: Cenný papír, nominální hodnota cenného papíru, portfolio, diverzifikace, obligace, akcie, směnka, pokladniční poukázka, dividenda, podílový list, bezpečnostní pyramida, primární trh s cennými papíry, sekundární trh s cennými papíry. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly 4 + 4 hodiny (teorie + řešení úloh)

Průvodce studiem Cenný papír je peněžní pohledávka nebo majetkový nárok vlastníka cenného papíru vůči tomu, kdo tento cenný papír vydal. Cenné papíry nabývají i v Čechách stále většího významu. Stávají se druhem kapitálu, s kterým se obchoduje. Tyto obchody se uskutečňují na speciálním trhu, který se nazývá trh finanční.


TRH S CENÝMI PAPÍRY Trh s cennými papíry členíme na:

- primární – obchod s cennými papíry, které emitent vydává poprvé.

- sekundární – obchod s cennými papíry, které byly koupeny na primárním trhu a další obchodování s nimi.

ZÁKLADNÍ DRUHY CENNÝCH PAPIRŮ Členění cenných papírů:

- z hlediska vlastnictví a převoditelnosti - z hlediska obchodovatelnosti - z hlediska doby držení - podle své podoby

Členění z hlediska vlastnictví a převoditelnosti

- na majitele – vlastník je ten, kdo s cenným papírem oprávněně nakládá. Jsou snadno obchodovatelné.

- na jméno –jméno vlastníka je uvedeno na cenném papíru. Jsou hůře obchodovatelné.

Členění cenných papírů z hlediska obchodovatelnosti

- obchodovatelné – jsou to takové cenné papíry, které si může kdokoli koupit na sekundárním trhu, musí být převoditelné, např. akcie, obligace apod.

- neobchodovatelné – neobchodovatelnost bývá vyjádřena na plášti cenného papíru, jsou to např. některé druhy akcií, např. akcie zaměstnanecké.

Členění cenných papírů z hlediska doby držení

- cenné papíry kapitálového trhu – pořízení na dobu delší než 1 rok. Z účetního hlediska jsou finančními investicemi.

- cenné papíry peněžního trhu – pořízení na dobu 1 rok a méně. Z účetního hlediska jsou finančním oběžným majetkem.

Cenné papíry kapitálového trhu

- úvěrové – obligace, zástavní listy, pokladniční poukázky, ostatní

- majetkové – akcie a zatímní listy, podílové listy


Úkol k zamyšlení Škrtněte v závorce (pomyslně), co se nehodí.

a) Jste vlastníkem obligace. Vůči emitentovi obligace jste (dlužníkem, věřitelem, spoluvlastníkem majetku). Právo na řízení (máte, nemáte).

b) Jste vlastníkem akcie. Vůči emitentovi jste (dlužníkem, věřitelem, spoluvlastníkem majetku). Právo na řízení (máte, nemáte).

c) Popište, jakými formami se může akcionář podílet na řízení akciové společnosti.

Cenné papíry peněžního trhu Šeky, směnky, kupóny, náložné listy včetně konosamentů, skladištní listy Členění cenných papírů podle své podoby

- listinné – o jaký cenný papír se jedná, kdo jej vydal a jaká práva má majitel tohoto cenného papíru

- zaknihované – neexistují fyzicky, jejich existence např. u nás je dána zápisem v evidenci střediska cenných papírů.

Úkol k zamyšlení

a) Zjistěte, s jakými druhy cenných papírů se vaše rodina setkala a v jaké podobě se vyskytovaly.

b) Uveďte místa, kde je možné cenné papíry koupit. Obligace Je to cenný papír, ve kterém se vydavatel zavazuje splatit dlužnou částku a vyplácet výnosy k určitému datu. Členění obligací podle emitenta

- průmyslové – emitují je podniky, je s nimi spojeno vyšší výnosy i riziko

- bankovní – emitují je banky - státní a veřejné – emitují je vláda nebo obce. Je s nimi

spojeno nízké riziko a výnosy Úkol k zamyšlení

a) Uveďte průmyslové obligace, které znáte. b) Uveďte obligace (dluhopisy, vkladové listy) bank, které znáte. c) Proč státy (vlády) vydávají obligace a z čeho jsou schopné je

splácet? d) Proč obce vydávají obligace a z čeho jsou schopné je splácet?


Obligace podle formy stanovení výnosu obligace

- pevně úročené – úrok je stanoven procentem z nominální hodnoty obligace a je vyplácen v předem stanovených termínech, většinou ročně nebo pololetně.

- obligace s pohyblivým úrokem – v tomto případě je úrok stanoven podle aktuální úrokové sazby na kapitálovém trhu.

- ziskové obligace – úrok je závislý na zisku, který dosáhne emitent, na rozdíl od akcie se majitel obligace nestává spoluvlastníkem.

- neúročené obligace – vydavatel prodává obligace za nižší cenu než je cena nominální. Rozdíl mezi kupní a nominální cenou je výnos kupujícího, který tento výnos obdrží jednorázově při splacení nominální hodnoty obligace.

- prémiové obligace – mají nižší úrokovou míru, ale emitent se zavazuje k vyplacení prémie v závislosti na lhůtě splatnosti nebo může být prémie slosovatelná.

- indexové obligace – vydavatel se zavazuje, že bude zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace.

Obligace má hodnotu nominální, ta je uvedena na plášti obligace a kurzovní (tržní), která se zpravidla udává za 100 jednotek nominální hodnoty. Kurz je závislý na % výnosu, na průměrné úrokové sazbě z úvěrů na finančním trhu, na nabídce a poptávce a případně na dalších vlivech. Postupně jsou uváděny příklady jak je ovlivněn kurz, ale za předpokladu, že jednotlivé vlivy působí izolovaně. Složení obligace

a) plášť obligace - označení emitenta - nominální hodnota - název a číselné označení - způsob stanovení výnosu - závazkové prohlášení emitenta - datum vydání - podpisy emitenta - údaje o povolení emise

b) kupónový arch

- poukázky na výplatu výnosu - talon k získání nového kupónového archu


Úkol k textu

a) Vysvětlete, co je nominální hodnota obligace. b) Vysvětlete, co je tržní hodnota obligace. c) Najděte v novinách inzerát, který nabízí obligace.

Obligace mohou být emitovány s kurzem vyšším než je nominální hodnota, potom tento rozdíl nazýváme emisní ážio. Je-li tomu naopak, jedná se o emisní disážio. Výměnné a opční obligace Ve světě jsou také vydávány výměnné obligace, které mohou být vyměněny za akcie. Mívají nižší úročení. Opční neboli odběrní obligace zajišťují majiteli právo na odběr akcií, přitom obligace nezaniká, ale majitel pobírá výnos z obligace až do doby splatnosti. Zástavní listy V podstatě jsou druhem obligace s tím, že obsahují potvrzení emitenta, že veškeré závazky jsou kryty hypotekárními nebo jinými pohledávkami. Vzhledem k dokonalému jištění je nízké úročení. Úkol k textu

a) Vysvětlete, co je to hypotéka. b) Domyslete důsledky situace, jestliže emitent zástavního listu

jej nebude schopen vyplatit. Pokladniční poukázky Jsou emitovány státem či jinými veřejně právními osobami, jsou to v podstatě střednědobé dluhopisy, které se vyvinuly z krátkodobých pokladničních poukázek, jejichž splatnost se postupně prodlužovala. Platí pro ně stejné zásady jako pro dluhopisy. Akcie Akcie patří do majetkových cenných papírů a vyjadřuje právo akcionáře jako společníka podílet se na majetku, řízení , zisku a likvidačním zůstatku akciové společnosti. Patří mezi nejrizikovější cenné papíry, protože akcionář může přijít o celý investovaný kapitál. Akcie mají výhodu v tom, že dobře investovaný kapitál se neznehodnocuje, protože nepodléhá inflaci. Při upisování akcií může akcionář po zápisu společnosti do obchodního rejstříku získat zatímní list, který mu umožňuje stejná práva jako akcie a který je po zaplacení jmenovité hodnoty akcie akcionáři za akcii vyměněn.


Druhy akcií Kmenové – jsou to akcie bez dalšího označení a jsou s nimi spojena základní práva akcionáře. Prioritní – umožňují přednostní právo na výplatu dividendy, v některých případech mají majitelé těchto akcií omezené právo hlasovací. Zaměstnanecké – jsou prodávány výhradně zaměstnancům společnosti a většinou za zvýhodněnou cenu, případně bezúplatně. Akcie nejsou dědičné a při ukončení pracovního poměru musí být vráceny za předem stanovených podmínek společnosti. Úrokové – majiteli této akcie je vyplácen úrok v předem stanovené výši v případě, že dividenda je nižší než úrok. Je-li dividenda vyšší, má majitel této akcie právo na úrok a na dividendu úrok přesahující. Akcie se skládá tak jako obligace z pláště akcie a kupónového archu. Plášť akcie musí obsahovat:

- obchodní jméno a sídlo společnosti - číselné označení akcie - jmenovitou hodnotu akcie - označení druhu akcie a u akcií na jméno akcionáře - výši základního kapitálu - počet akcií v době vydání akcie - datum vydání akcie - podpisy dvou členů představenstva

Druhou částí akcie je kupónový arch s talónem, který slouží k odebírání dividendy. Kupóny jsou také cenným papírem, kdežto talón cenný papír není. Akcie má hodnotu nominální (jmenovitou), která se uvádí na akcii. Hodnota tržní nebo-li kurz akcie, to je cena, za kterou se akcie prodává na burze nebo i mimo burzu. Kurz akcie je závislý na:

- hospodaření podniku - dividendě - průměrné úrokové míře na finančním trhu - poptávce a nabídce po akciích - na tom jaký podíl vlastního kapitálu připadá na jednu akcii

(vnitřní hodnota akcie) Vnitřní hodnota akcie znamená podíl vlastního jmění na 1 akcii. Je-li např. vnitřní hodnota akcie 1 300 Kč, její kurz se bude pohybovat právě kolem této částky.


Podílové listy Je to cenný papír, který osvědčuje majiteli jeho podílnictví na společném (kolektivním) investování do cenných papírů a případně dalších majetkových hodnot na principu rozptýlení rizika. Portfolio cenných papírů a majetkových hodnot spravuje samostatná investiční společnost. Investiční společnost investuje získaný kapitál do různých druhů cenných papírů a tím rozloží možné riziko, protože část cenných papírů ztrácí na hodnotě, ale u většiny (pod vedením dobrého managementu) hodnota vzrůstá. Podílový list vypadá obdobně jako akcie a jeho výnos závisí na zisku společnosti. Na rozdíl od akcií majitel podílového listu není spolumajitelem investiční společnosti. Úkol k textu Vysvětlete, co je to portfolio cenných papírů. Šeky Šek je cenný papír, kterým výstavce šeku dává příkaz bance, aby osobě uvedené na šeku nebo doručiteli zaplatila částku, na kterou je šek vystavený. Používání šeků se řídí směnečným a šekovým zákonem (nabyl platnosti roku 1951), který vychází z konferencí konaných v letech 1930 a 1931 v Ženevě. Zásady dohodnuté v Ženevě jsou používány v mnoha zemích světa. Podstatné náležitosti šeku

- označení, že jde o šek - bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu peněz - jméno toho, kdo má platit - datum a místo vystavení šeku - podpis výstavce

Lhůty k předložení šeku jsou dány zákony státu, ve kterém je šek splatný. Šek je splatný na viděnou, to znamená při jeho předložení k placení. V zemích, které se řídí ženevskou konvencí jsou tyto lhůty pro předložení šeku: Do 8 dnů v případě, že šek je vystavený i splatný v téže zemi. Do 20 dnů je-li vystavený a splatný v různých zemích stejného světadílu. Do 70 dnů je vystaven v jiném světadíle, než ve kterém je splatný. Rozlišení šeku podle výstavce: Bankovní šek

- výstavce šeku je banka - za jejich krytí banky ručí - jedná se o kvalitní šeky


- klient platí částku na šeku bance při vystavení Soukromý šek

- výstavce je soukromá osoba mající účet v bance - kvalita šeku závisí na bonitě výstavce

Použití šeků:

- výběr hotovosti - přímé platby za zboží a služby

Speciální druhy šeků Cestovní šeky – patří k velmi rozšířeným platebním nástrojům v cestovním ruchu. Jsou vystavovány velkými bankami na kulaté částky, která je klientem placena při odebrání šeku. V zahraničí jsou propláceny v tuzemské měně nebo jimi přímo platí (hotely, restaurace, apod.) Eurošeky – použití je založeno na šecích a tzv. ec-kartách. Karty slouží jako záruka a pro výběr hotovosti v automatech. Šeky se používají k výběru hotovosti v bance nebo k přímému placení v obchodech atd. Platí především v Evropě a Středomoří. Money order – je obdoba šeku, jde o peněžní poukázky používané v angloamerických zemích. Šeky k zúčtování – slouží výhradně pro bezhotovostní platební styk. Úkol k textu

a) Zjistěte, kde se dají sehnat jednotlivé druhy šeků. b) Jaké jsou výhody a nevýhody bankovního a soukromého šeku. c) Jakými způsoby lze šeky využít.

Směnky Směnka je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz (u směnky cizí) zaplatit majiteli směnečnou částku nebo obsahuje bezpodmínečný závazek (u směnky vlastní) uvedenou částku zaplatit. Používají se pro krátkodobé investování peněz. Umožňují bezhotovostní placení. Směnečně se může zavazovat každá svéprávná zletilá fyzická osoba a všechny osoby právnické. Směnka musí podle směnečného a šekového zákona splňovat následující podmínky. Předepsané náležitosti směnky:

- musí tam být slovo „směnka“ uprostřed textu - bezpodmínečný příkaz k zaplacení určité částky peněz

(„zaplatím“ nebo „zaplaťte“) - údaj o splatnosti - údaj o místu, kde se má platit


- jméno toho, kdo má platit (směnečníka nebo výstavce) - jméno toho, komu se má platit (remitenta) - datum a místo vystavení směnky - vlastnoruční podpis výstavce směnky

Druhy směnek podle důvodu vystavení směnky: Obchodní – vystavují se při prodeji zboží nebo služeb místo placení Finanční – vystavují se při půjčování peněz Základní druhy směnek: Směnka vlastní – výstavce neboli trasant se zavazuje, že zaplatí v určitém čase majiteli směnky – remitentovi Směnka cizí – výstavce dává příkaz třetí osobě, tzv. směnečníkovi, aby v určitém čase místo něho zaplatila majiteli směnky směnečnou částku. Podle druhu směnky jsou uváděny u vlastní směnky dvě osoby, a to výstavce (směnečný dlužník) a remitent (oprávněný věřitel). U cizí směnky jsou 3 osoby: výstavce, směnečník (ten, kdo má směnku zaplatit) a remitent. Zvláštní druhy směnek Směnka na vlastní řad – je to cizí směnka, v níž výstavce sebe označil za remitenta. Zastřená směnka vlastní – je to cizí směnka, v níž výstavce sám sebe označil za směnečníka. Rozlišení směnek podle lhůty splatnosti Na viděnou (vistasměnky) – splatná okamžitě při předložení, tzn. nejpozději druhý den po předložení. Lhůtní vistasměnka – splatná určitý čas po předložení např. „14 dnů po předložení“. Datosměnka – splatná za určitý čas, např. „za 3 měsíce ode dneška“. Směnka denní (fixní) – splatná v určitý den např. „dne ………zaplaťte“…………… Akceptace směnky Akceptace směnky se provádí proto, že směnku vystavuje věřitel, a ne dlužník, je tedy nutné, aby dlužník svůj dluh uznal čili akceptoval. K tomu stačí jeho podpis na líci směnky, čímž směnečník vyjadřuje souhlas s tím, že zaplatí. Domicil směnky Domicilovaná (umístěná) směnka je směnka, která je splatné u jiné právnické nebo fyzické osoby než u směnečníka. Domicilát je


zmocněncem směnečníka pro úkol placení. Tuto funkci plní velmi často peněžní ústav. Na směnce je např. zápis „ Splatno u pobočky KB Třinec, Komenského 6.“ Tento zápis se nazývá domicil. Směnečné ručení Směnečné ručení se používá pro zvýšení jistoty splacení směnky. Zapíše se na směnku slovy „Jako ručitel za …….“. Ručitel musí udat za koho ručí, jinak se zaručuje za výstavce. Indosament Převod směnek, neboli indosament, je písemné prohlášení na rubu směnky, kterým se směnka převádí do vlastnictví někoho jiného. Vyplněný indosament – obsahuje podpis indosanta (ten, do směnku převádí) název indosatáře (ten, kdo směnku kupuje), datum a místo převedení. Nevyplněný indosament – stačí podpis indosanta na rubu směnky a předá se indosatáři. Směnka se předkládá k placení v den splatnosti (dospělosti). Majiteli směnky ručí za zaplacení všichni, kteří směnku vystavili, přijali, indosovali nebo opatřili ručitelským prohlášením. Jestliže majitel směnky nepředloží směnku k placení včas, ztrácí své právo proto nepřímým dlužníkům (indosantům a výstavci). U směnky vlastní je přímý dlužník i výstavce. Protest směnky Protesty se podávají proto, aby majitel směnky měl ověřeno, že směnečník nezaplatil směnku nebo ji vůbec nepřijal, a že se majitel směnky může hojit i na nepřímých dlužnících. Protest je veřejná listina, která je sepsána u notáře nebo u soudu. Majitel protestované směnky může žádat o zaplacení směnečné částky i úroky ode dne splatnosti do dne zaplacení, náklady na protest a stanovenou část provize ze směnečné částky. Pokud směnečník nezaplatí, může majitel směnky všechny osoby, které se směnečně zavázaly, žalovat u soudu. Soud vydá směnečný platební rozkaz, kterým osobám směnečně zavázaným přikazuje zaplatit rukou společnou a nerozdílnou pod hrozbou exekuce. Ekonomické funkce směnek

- prostředek získání eskontního bankovního úvěru - prostředek získání obchodního úvěru - platební prostředek a prostředek ručení - prostředek získání hotovosti před lhůtou splatnosti


Eskont směnky Eskont směnky je prodej směnky před lhůtou splatnosti. Banka při odkupu směnky odečte z její hodnoty diskont, což je úrok ode dne eskontování směnky do dne splatnosti směnky. Dále banka odčítá poplatky. Příklad Řešený příklad Podnikatel má k 1. 1. tohoto roku zaplatit na zboží za 100 000 Kč. Dohodne se na placení směnkou se splatností 1. července téhož roku a úrokem 18% p. a. Úkoly:

a) Vypočtěte částku, která bude uvedena na směnce: Řešení: 100 000 : 100 x 18 x 180 : 360 = 9 000 Kč + 100 000 Kč = 109 000 Kč

b) Remitent 7. 3. tohoto roku nabízí tuto směnku k eskontu bance, která má diskontní sazbu 14% p. a. a účtuje si provizi ze směnečné částky ve výši 0,1%. Kolik za tuto směnku remitent dostane?

Řešení: Počet dní od eskontu ke dni splatnosti je 114. 109 000 : 100 x 14 x 114 : 360 = 4 832 (zaokrouhleno) 0,1% z 109 000 je 109 Kč Vyplacená částka: 109 000 – 4 832 – 109 = 104 059 Kč Část pro zájemce Dne 4. 10. 2001 má obchodník zaplatit za dodané zboží částku 140 000 Kč. Dohodne se na zaplacení směnkou při úročení 14 % p. a. Splatnost směnky je 4. 4. 2002. Vypočítejte:

a) Jaká částka bude na směnce. b) 12. 12. 01 je směnka nabídnuta bance, která má diskontní

sazbu 15 % a provizi 500 Kč. Kolik dostane remitent za tuto směnku od banky?


Kupóny Slouží k uplatnění práva vkladatele na výnos z cenných papírů. Tisknou se společně s akciemi, obligacemi, podílovými listy nebo certifikáty (kupónový arch). Skladištní (skladní) listy Obsahem skladního listu je seznam komodit uložených ve skladišti a slouží zároveň jako doklad stvrzující příjem položek ke skladování. Náložní listy a konosamenty Jsou to dokumenty vystavené přepravci zboží, které obsahují všechny nezbytné údaje o odesílateli, místě odeslání, příjemci zboží a obsahu zásilky. Konosament slouží jako potvrzení o příjmu nákladu k lodní přepravě a jsou i oznámením přepravní smlouvy. O odvozených cenných papírech neboli derivátech bude pojednávat další kapitola. PORTFOLIO Slovo, které vzniklo z francouzského slova portefeuille, což původně znamená pouzdro na spisy nebo aktovku. Portfolio je tedy aktovka plná kapes a v každé této kapse je něco jiného. Riskantní a méně riskantní akcie, obligace, umělecké předměty, zlato, dolary či směnky, jinak řečeno je to soubor reálných nebo finančních investic sestavený tak, abychom pokud možno minimalizovali rizika spojená s investováním a maximalizovali náš zisk. Každá součást našeho portfolia bude mít jinou výnosnost, jinou likviditu či rizikovost, abychom vsazením všeho na jednu kartu nepřišli o všechno. Jak bude portfolio konstruováno, záleží na každém investorovi – jak je odvážný, jak při něm stojí štěstí či zda sází spíše na jistotu. Existují tři teorie, jak udržet optimální portfolio.

1. teorie - teorie stálého a proměnlivého portfolia – jejíž strategie spočívá v rozdělení portfolia do dvou částí:

- stálé portfolio, ve kterém máme zlato, pevnou cizí valutu, vládní obligace, akcie hodnotných firem, životní pojistku apod. V tomto stálém portfoliu se doporučuje držet alespoň 15 % kapitálu. Tyto peníze jsou vlastně pojistkou proti různým nenadálým příhodám. Zbytek může být proměnlivé portfolio, jehož složení by se měla měnit velmi často podle vašeho úsudku o nejlepších investicích spíše z krátkodobého časového hlediska. Tato strategie je určena spíše pro dobrodružné povahy, které mají rády riziko a obchodování s cennými papíry.


2. teorie – teorie tzv. delta strategy, kde jsou všechny peníze uloženy v bezpečných cenných papírech a ke spekulaci je používán pouze úrok. Zde se doporučuje používat opce, kde je možno investovanou částku zmnohonásobit či je možno ji ztratit aniž se ohrozí základní kapitál.

3. teorie – pyramida. Podle míry zisku uložíte největší množství peněz do nejbezpečnějších papírů a se vzrůstajícím rizikem ubíráte množství peněz. Základnu tedy tvoří vládní obligace nahoře jsou opce a futures.

Jak tyto teorie budete kombinovat, záleží na tom, zda jste konzervativní typ a máte rádi klid a pohodlí, nebo jste agresivní investoři a láká vás risk, jaké máte možnosti, znalosti, záměry a povahu. Správně sestavené portfolio by však mělo být sestaveno tak, aby jeho celkové riziko bylo nižší než rizika spojená s každým jednotlivým cenným papírem. Část pro zájemce Benjamin Graham ve své knize Inteligentní investor z roku 1973 rozdělil investory na konzervativní a agresivní. Chcete-li se s tímto problémem více seznámit, přečtěte si uvedenou publikaci. Sestavit portfolio můžeme i podle toho, jak spolu cenné papíry souvisí neboli korelují. Jestliže naše cenné papíry nejsou korelovány, pak jejich pohyby na sobě nezávisí – jsou z jiných oborů, říkáme, že mají negativní korelaci. Jestliže mají pozitivní korelaci, pak se kurzy mění v závislosti na sobě a toto portfolio může znamenat vysoké zisky ale i vysoké riziko (automobilový průmysl, gumárenský průmysl a ocelárny). DIVERZIFIKACE Diverzifikací rozumíme rozložení rizika například tím, že se peníze vloží do různých typů investic, do akcií, obligací, nástrojů peněžního trhu. Riziko lze samozřejmě rozkládat i v rámci jednotlivých typů investic. Pokud například chceme diverzifikovat riziko plynoucí z akciových investic, můžeme toho dosáhnout tím, že místo nákupu akcií jednoho nebo dvou podniků koupíme v menších částkách akcie třeba patnácti podniků. Tím se výrazně sníží dopad výkyvů cen jednotlivých akcií na hodnotu celého portfolia. (Diverzifikace funguje jen v případě, že výnosy jednotlivých složek portfolia nejsou příliš vysoce korelovány. Korelace je statistický ukazatel míry, s jakou se pohyby veličin navzájem ovlivňují.)


Můžeme ale jít v diverzifikaci ještě dál. Můžeme sestavit akciové portfolio tak, aby obsahovalo akcie podniků různých odvětví případně různých zemí. Tím diverzifikujeme rizika plynoucí například z chování jednotlivých odvětví, ale také třeba rizika měnová. Mark Nonius, slavný portfolio manažer společnosti Templeton a jeden z pionýrů investic do tak zvaných vznikajících trhů, říká: „Vaše nejlepší ochrana je diverzifikace“. A skutečně je tomu tak. Ve velkých číslech se skrývá určité nebezpečí. Určitě znáte rčení: „Nedávej všechna vajíčka do jednoho košíku.“ S investicemi je to úplně stejné. Nedávejte všechny peníze do jedné investice. Ani do dvou nebo do tří. Je s tím spojeno příliš velké riziko. TEORIE EFEKTIVNÍHO TRHU Teoretický základ Teorie efektivního trhu (Efficient market Tudory,

EMT) spočívá na třech základních argumentech. 1. o investorech se předpokládá, že jsou racionální a že

racionálně oceňují i cenné papíry 2. pokud vůbec existují i iracionální investoři, jejich

transakce jsou náhodné a navzájem se vyruší 3. v případě, že by iracionální investoři byli iracionální

navzájem podobným způsobem, jejich vliv je vyvážen racionálními účastníky trhu provádějícími arbitráž a tím se eliminuje vliv iracionálních investorů na ceny.

Racionální investoři okamžitě promítají všechny dostupné informace do ceny cenného papíru. Současnou hodnotu budoucích toků hotovosti své investice diskontují podle její míry rizika, a tím se dostanou k fundamentální hodnotě cenného papíru. Pokud se objeví kladná zpráva, investoři hned posunou fundamentální hodnotu cenného papíru nahoru a pokud se objeví záporná zpráva, pak posunou fundamentální hodnotu dolů. Samotná efektivita trhu má tři formy:

- slabou - polosilnou - silnou

v závislosti na tom, jaký druh informace investoři znají. Při slabé efektivitě znají investoři jen historické hodnoty cen a výnosů cenných papírů, při polosilné efektivitě mají všechny veřejně dostupné informace a při silné efektivitě mají investoři i neveřejné informace. Toto všechno zní poměrně dost akademicky a můžete se ptát, jaký to má vlastně praktický dopad pro jedince – investora? Poměrně značný. V případě, že Teorie efektivního trhu platí, pak má tři hlavní dopady, kterým se nedá vyhnout:


- Trh je efektivní a není možno dlouhodobě dosahovat systematicky vyšších výnosů, než je výnos trhu.

- Riziko se měří tím,o kolik se změní volatilita portfolia přidáním jednoho dalšího cenného papíru spíše, než tím, co by vyžadoval selský rozum a tedy pravděpodobnost ztráty vložené částky. (Volatilita je náchylnost cenného papíru, komodity či trhu prudce stoupat nebo klesat v ceně v krátkém období.)

- Nejlepší strategie pro investory je koupit širokou část trhu, nejlépe index a ten kombinovat s hotovostí jako bezrizikovým aktivem v takovém poměru, aby výsledné celkové riziko bylo podle představ investora.

Poznámka k textu Co to jsou tržní indexy (benchmarky)? Celý život něco srovnáváme. Hodnotíme sousedovo auto srovnáním s naším nebo s jinými, porovnáváme dosažené výsledky našich dětí ve škole s jinými školáky a stejně postupujeme i při porovnávání v případě investování našich peněz. Zde porovnáváme výnosy našich investic, například dluhopisů, akcií, podílových fondů s indikátory trhu. Pokud chceme zjistit, jak si stojí akcie, kterou vlastníme, tj. jaký má kapitálový zisk (případně ztrátu), můžeme to udělat velice jednoduše srovnáním její aktuální ceny s cenou na začátku měření výkonnosti (referenční cenou). Tento způsob porovnání cen jednotlivých akcií není možné aplikovat v situaci, když je na trhu velké množství akcií a investor potřebuje vědět, jak se chová trh jako celek. Právě za tímto účelem jsou konstruovány indexy, abychom je využili jako referenční metr celého (resp. vybrané části) trhu. Indexy nám poskytují informaci o tom, jaká je výkonnost určité skupiny akcií nebo dluhopisů. Při porovnávání výkonnosti podílového fondu (platí všeobecně i pro jiné investice, např. dluhopisy) s výkonností tržního indexu se pro index používá populární název benchmark, což v překladu znamená (referenční) metr. Teorie efektivního trhu má mnoho zastánců, včetně nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, a stejně tak má i mnoho zavilých odpůrců. Dokonce se často uvádí úsměvný příklad, že pokud by investor poslepu naházel šipky do seznamu akcií visícího na zdi a zcela náhodně tak vybral portfolio, dosáhl by s takovým portfoliem stejného výsledku jako trh. Což samozřejmě zní poněkud absurdně, ale je to důsledek Teorie efektivního trhu.


FUNDAMENTÁLNÍ A TECHNICKÁ ANALÝZA AKCIÍ Analytici akcií přistupují ke zkoumání akcií dvěma způsoby: Fundamentální analýza je založená na rozboru budoucích výsledků společnosti (např. zisků, tržeb), chování ekonomiky jako celku a jiných důležitých faktorů, které mohou mít vliv na akcii. Technická analýza předpovídá budoucí cenu akcie na základě zkoumání minulých dat, tj. historie ceny a objemu obchodování s akcií. Shrnutí Cenné papíry jsou tedy klasickou finanční investicí. Jsou to původně skutečné papíry, na nichž byla zachycena nějaká událost, která se odehrávala kolem peněz – osoba A poskytuje osobě B určitý majetek (peníze) za určitých podmínek. Podmínky jsou většinou takové, že osoba, která majetek poskytla, získává všechna nebo některá z těchto práv: - právo na vrácení majetku nebo peněz - právo na zaručenou peněžní odměnu za to, že peníze nebo majetek poskytla - úrok, prémie - právo podílet se na zisku, který bude s pomocí tohoto majetku dosažen (nebo také nebude) - právo podílet se na majetku osoby, které byly peníze poskytnuty - právo rozhodovat ve stanoveném rozsahu o způsobu užití peněz při podnikatelské činnosti. Většinou jsou cenné papíry založeny na tom, že vzniká buď dlužnický nebo vlastnický vztah dvou subjektů. Jestliže jsou cenné papíry založeny na dlužnickém vztahu, mluvíme o dluhopisech. Právě z důvodu, že majitelům těchto papírů vzniká řada práv, říkáme jim „cenné papíry“, protože určitou cenu skutečně mají. Jsou důkazem celé transakce půjčení peněz či majetku a důkazem získání určitých práv. Typickou vlastností cenných papírů je i fakt, že jsou obchodovatelné. Zda a za jakých podmínek je cenný papír obchodovatelný, je uvedeno v podmínkách, za jakých byl dotyčný papír vystaven. Obchodovatelnost cenného papíru znamená, že každá osoba, která si cenný papír koupí, získává všechna práva, která jsou s cenným papírem spojena.


Kontrolní otázky a úkoly: 1) Charakterizujte trh s cennými papíry a uveďte hlavní druhy cenných papírů. 2) Které jsou cenné papíry peněžního trhu a které trhu kapitálového? 3) Charakterizujte obligaci (vymezení, členění, složení). 4) Charakterizujte akcii jako cenný papír. 5) Co jsou to podílové listy a jaká je jejich výhoda z hlediska investování? 6) Charakterizujte šek jako druh cenného papíru. 7) Co je to portfolio a jaké jsou podmínky udržení optimálního portfolia? Korespondenční úkol Vyřešte zadání obsažená v testu č. 5 v učebních textech: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Preislerová, D.: Ekonomika pro střední školy a pro podnikatele, slovníček cizích termínů, 1995 Samuelson, P. A. – Nordhaus, W.D.: Ekonomie, Svoboda, Praha, 1991 Gladiš, D.: Naučte se investovat, GRADA Publishing, a. s., 2005 Steigauf, S.: Fondy – jak vydělávat pomocí fondů, GRADA Publishing, a. s., 2005 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005


6. DERIVÁTY CENNÝCH PAPÍRŮ V této kapitole se dozvíte:

- co to jsou deriváty cenných papírů - kdy je můžete použít - rozdíl mezi spekulací a zajištěním

Budete schopni:

- pochopit význam finančních derivátů - charakterizovat rozdíly mezi jednotlivými druhy finančních

derivátů - rozeznat, kdy se jedná o spekulaci a kdy o zajištění

Klíčová slova této kapitoly: Deriváty cenných papírů (finanční deriváty), spekulace, zajištění, termínový obchod, futures, forward, swap, opce, forex Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly:

3 + 3 hodiny (teorie + řešení úloh) Průvodce studiem Na úvod této kapitoly se seznámíme s definicí investiční operace a spekulace. Finanční deriváty mají tedy dvojí použití. Většina lidí, kteří se snaží pohybovat na kapitálových trzích, se pokládá za investory, ale ve skutečnosti se podle Benjamina Grahama, učitele řady úspěšných investorů, řadí spíše mezi spekulanty. U obou termínů si vysvětlíme základní významy a použití. V závěru kapitoly se budeme zabývat forexem, trhem se zahraničními měnami.


INVESTICE A SPEKULACE Investiční operace je taková operace, která po důkladné analýze slibuje bezpečnost vkladu a přiměřený výnos. Operace, které nesplňují tyto podmínky, jsou spekulace. Spekulovat můžeme například na pohyb kurzu určité cizí měny. DEVIZOVÉ OPERACE Trh s cizími měnami můžeme rozdělit na valutový a devizový. Z hlediska velikosti obchodovaných částek rozlišujeme trh maloobchodní, kde jsou obchodovány relativně malé částky, a trh velkoobchodní, kde se sjednávají obchody ve velkých částkách. Institucí maloobchodního valutového trhu jsou směnárny. Podíl tohoto segmentu trhu je relativně malý. Rozhodující význam pro obchod s cizími měnami má devizový trh. Předmětem této kapitoly je problematika měnového kurzu české koruny, spotových a termínových devizových operací. DEVIZOVÝ TRH Termínem devizový trh označujeme systém, ve kterém se směňují devizy navzájem a v rámci této směny jsou determinovány devizové kurzy. Devizový trh je obrovským celosvětovým trhem. Největší obchody jsou prováděny v nejdůležitějších měnách, k nimž patří: americký dolar, euro, britská libra, švýcarský frank, japonský jen, kanadský dolar. Předmětem směny na devizovém trhu může však být libovolná měna. Účastníky trhu jsou především:

- obchodní banky, - dovozci a vývozci, - investoři do portfolií měn (za účelem tvorby zisku), - centrální banky, - devizoví dohodci (brokeři – za účelem zisku ze

zprostředkování nákupů a prodejů jednotlivých měn). MĚNOVÝ KURZ ČESKÉ KORUNY Základním faktorem, který ovlivňuje český mezibankovní devizový trh je měnový kurz české koruny vůči hlavním světovým měnám. Česká národní banka každý den v odpoledních hodinách vyhlašuje kurzy devizového trhu (tzv. fixing), a to na základě monitorování


vývoje měn na mezibankovním devizovém trhu. Kurzy vybraných měn Česká národní banka obvykle převezme z Reuters (tj. britská tisková agentura, která poskytuje zejména ekonomické informace, obdobné služby poskytuje také tisková agentura Bloomberg) a zveřejní je na svých internetových stránkách. Platnost těchto kurzů je okamžitá. Kurzy vybraných měn vyhlášené Českou národní bankou odpovídají tomu, jak se jednotlivé měny obchodovaly na devizovém trhu ve 14:15 h místního času. Kurzy vyhlašované Českou národní bankou slouží zejména pro účely účetnictví, daní, cla apod. Neslouží pro operace obchodních bank s klienty, banky uplatňují své vlastní kurzy. SPOTOVÉ A TERMÍNOVÉ DEVIZOVÉ OPERACE Devizové trhy jako součást finančních trhů, jsou místem nabídky a poptávky pohledávek, cenných papírů a komodit (např. obilí, kakaové boby, káva, cukr, živý skot, ropa, kovy) v cizích měnách. Teritoriální rozmístění jednotlivých devizových trhů zajišťuje možnost nepřetržitého obchodování. Obchodní den na devizovém trhu trvá prakticky celých 24 hodin. Hlavní devizové trhy – Tokio – Frankfurt – Curych – Londýn – New York – San Francisco – jsou dnes doplněny novými finančními centry, ke kterým patří např. Hongkong nebo Singapur. Část pro zájemce Porovnáme-li dnes devizový obrat na světových devizových trzích (v řádu stovek miliard amerických dolarů), zjistíme, že několikanásobně převyšuje obrat zahraničního obchodu všech zemí světa. Velká část devizových operací má spekulační charakter, určitý podíl operací je sjednáván za účelem zajištění se proti měnovému riziku, tj. riziku vzniku ztráty ze změn měnových kurzů. Operace na devizových trzích se sjednávají především jako mimoburzovní obchody (OTC, over the counter). Devizové burzy hrají významnější roli pouze u specifických termínových operací – opcí a futures. Obchody s cizí měnou sjednávají v bance pracovníci oddělení, které se označuje dealing. Obchody se sjednávají jako spotové nebo termínové. SPOTOVÉ OPERACE Spotové operace, někdy také označované jako promptní operace, jsou obchody s běžným termínem vypořádání. Jestliže banka sjedná spotový nákup nebo spotový prodej cizí měny, znamená to, že do


dvou dnů od sjednání kontraktu a dnem vypořádání kontraktu slouží k transferu z účtu prodávajícího na účet kupujícího. Nákupy a prodeje cizí měny se provádějí při kurzu spot (spotový kurz), který může být kótován v přímém nebo nepřímém záznamu. Přímá kotace představuje záznam počtu jednotek domácí měny za jednotku cizí měny (např. 31,61 CZK za 1 EUR). Nepřímá kotace naopak představuje záznam počtu jednotek cizí měny za jednotku měny domácí (např. 1,59 USD za 1 GBP). TERMÍNOVÉ OPERACE Ne všechny obchody s cizí měnou banky sjednávají jako spotové kontrakty. Řada obchodů je sjednána s vypořádáním za delší dobu než jsou dva dny. Takové obchody se považují za termínové kontrakty. Vypořádání u nich proběhne v určitý den v budoucnosti s tím, že podmínky kontraktu se dohodnou nyní. Termínové operace mohou být sjednány v různé formě – jaké pevné termínové operace (forwardy, swapy, futures) nebo jako opce. Pevná termínová operace pro oba partnery kontraktu znamená současně pevnou pohledávku a zároveň pevný závazek. Futures jsou kontrakty, se kterými se obchoduje na burzách, forwardy a swapy jsou deriváty sjednávané mimo burzu. V případě opcí není postavení obou partnerů kontraktu z hlediska práv symetrické. Jedná se o jednostranné závazky a jednostranná práva, která se dohodnou nyní, ale uskuteční později. Pro pevné termínové operace a pro opce se používá společné označení – deriváty. FUTURES, FORWARDY Futures, forwardy – pevné termínové obchody k určitému budoucímu datu za předem dohodnutou cenu. Takto se firma může zajistit při plánování budoucích kontraktů, očekává-li výraznější nárůst kurzu. Futures je právo i povinnost uskutečnit sjednaný obchod na rozdíl od opce, kterou nemusíte nakonec realizovat. SWAP Swap – prodej cenného papíru či deviz v aktuálním kurzu se současným podpisem smlouvy o budoucím odkoupení zpět za předem dohodnutou cenu (pro druhou stranu je to okamžitý nákup s budoucím prodejem). Je to výhodná forma např. pro organizace zahraničního obchodu, které vědí, že určitou dobu devizy nepotřebují a mohou je prodat, ale chtějí se zabezpečit proti náhlým výkyvům kurzu, až budou devizy časem nakupovat.


OPCE Opce je právo (nikoliv povinnost) k budoucími datu uskutečnit obchod s cenným papírem nebo devizami za předem sjednanou cenu. Za tuto opci musíte zaplatit dosti vysoký poplatek, ale u velkých obchodů je to pro vás méně bolestivé, než riskovat a spoléhat na štěstí. Bude-li vývoj kurzu pro vás příznivý – opci nemusíte využít. Bude-li nepříznivý – uplatníte opci a neriskujete ztrátu. Všechny uvedené typy derivátů se používají hlavně jako zajišťovací nástroje, kterými snižujete riziko při obchodování se zahraničím. V praxi jsou však mnohem častěji využívány ke spekulacím za účelem dosažení zisku na úkor druhého subjektu, který dosáhne ztráty. Tady už se častokrát přibližujeme legálním hazardním hrám a gamblingu. Ostatně je veřejně přiznáváno, že určité procento makléřů na burzách jsou gambleři (klinicky uznávaná nemoc). Část pro zájemce V roce 2005 je to deset let od krachu významné londýnské banky Barings Plc. Jeho příčinou byl právě jeden vášnivý hráč Nick Leeson (narozen 1967 a ve 26 letech se stal manažerem oddělení, které na singapurské burze (SIMEX) provádělo obchody s finančními deriváty, a v roce 1993 tu vydělal deset miliónů liber, což byla asi desetina čistého zisku Barings), který v devizových derivátech (futures) prohrál na singapurské burze během několika málo dní v přepočtu na koruny asi 90 miliard (pětina našeho tehdejšího ročního státního rozpočtu). Obchodovat na burze má jen ten, kdo to umí (bohužel podstata gamblerské nemoci spočívá právě v tom, že gambler si o sobě myslí, že umí obchodovat na burze lépe než ostatní, a chce jim to za každou cenu dokázat). Jen pro vaši představu – denně se ve světě zobchoduje na legálních finančních trzích 1 500 miliard dolarů v devizových obchodech, 1 500 miliard dolarů v bankovních derivátech a 15 biliónů dolarů v akciích a cenných papírech. Je statisticky dokázáno, že většina z těchto operací má krátkodobý spekulativní charakter. Nic se za tyto peníze nevyrobí, peníze pouze změní majitele, jeden zbohatne a druhý zchudne. POZOR! NOVINKA! Evropa spustila dosud největší obchod se skleníkovými plyny na světě. Na trh míří termínové kontrakty. Evropská emisní burza (ECX) v Amsterdamu a mezinárodní ropná burza (IPE) v Londýně oznámily, že dne 22. dubna 2005 začíná


elektronické obchodování s termínovanými kontrakty (futurem) na emise oxidu uhličitého. Termínové kontrakty umožní účastníkům trhu uzavřít dohody o prodeji či nákupu povolenek vydaných v rámci národních alokačních programů. Termínové obchody s povolenkami umožní účastníkům nákup či prodej za pevnou cenu ke sjednanému datu, zpravidla ve čtvrtletních intervalech. „Snižuje se tak riziko neplacení protistrany. Futures jsou transparentnější než přímé obchody mezi subjekty,“ uvedl mluvčí ECX Albert de Haan. První vyrovnání bude v prosinci 2005. Za kontrakt v objemu tisíce tun kysličníku uhličitého zaplatí registrovaný člen burzy IPE dvě eura, nečlen 2,50 eura. Od obchodu s emisemi si Evropská unie slibuje rychlejší pokrok ve snižování emisí oxidu uhličitého, který je považován za hlavní příčinu takzvaného skleníkového efektu. To je možné například přechodem na vyspělejší technologie ve výrobě. Obchodování umožní velkým emitentům CO2 nákup dodatečných povolenek nad rámec „přídělu“ v rámci národních programů. Naopak, pokud emitent vypustí méně škodlivého plynu, než mu přísluší, může přebytek prodat. Aby české firmy mohly začít obchodovat se svými povolenkami, potřebují především od úřadů dostat přesný počet svých kreditů. ZAJIŠŤOVACÍ DERIVÁTY, DANĚ A ÚČETNICTVÍ Ministerstvo financí nedávno vydalo stanovisko, které upravuje problematiku prokázání zajišťovacích derivárů pro daňové účely. Podle zákona o daních z příjmů není k prokázání skutečnosti, že derivát byl sjednán za účelem zajištění, nutné vést zajišťovací účetnictví. Novela zákona o daních z příjmů, která vstoupila v platnost v lednu 2004, však původně nijak nerozlišovala mezi spekulativními a zajišťovacími deriváty. Až po intenzívním tlaku odborné veřejnosti bylo do příslušného odstavce vloženo ustanovení, že omezení uznatelnosti ztrát neplatí pro deriváty “prokazatelně sjednané za účelem zajištění”. FOREX Obrovský měnový trh je pro průměrného jedince cizím pojmem. Ať si toho jste nebo nejste vědomi, i Vy hrajete nějakou roli v trhu zahraničních měn, také známého jako trh Forex. Jednoduchá skutečnost, že máte ve své kapse peníze, z vás činí měnového investora! Hotovost ve vaší peněžence, peníze na kontě Vašich úspor, hodnota Vaší hypotéky, akcií, dluhopisů a jiných investic je vyjádřena ve Vaší měně. Jste tedy investorem ve Vaší domácí měně.


Trh se zahraničními měnami zažil od svého počátku mnoho změn. Dlouhé roky se USA a jejich spojenci podle Brettonwoodské dohody podíleli na systému, ve kterém byly směnné kurzy vázány na množství zlatých rezerv, náležejících danému státu. Když však v roce 1971 vyňal prezident Nixon USA ze zlatého standardu, začaly se uskutečňovat pohyblivé směnné kurzy. Dnes je hnacím faktorem nabídka a poptávka po určité měně, nebo její relativní hodnota. Zmenšování překážek a zvětšování příležitostí, jako je pád komunizmu a výrazný růst ekonomik Asie a Latinské Ameriky, už vytvořily nové příležitosti pro investory. Narůstající obchod a zahraniční investice stále více propojují ekonomiky všech států. Trh se zahraničními měnami je hotovostním mezibankovním a mezidealerským trhem. Trh se zahraničními měnami však není „trhem“ v tradičním smyslu, protože neexistuje žádné ústřední místo pro obchodní aktivity. K obchodování dochází prostřednictvím telefonů a počítačových terminálů na tisících místech po celém světě. Přímý mezibankovní trh se skládá z dealerů se schopnostmi měnového vyrovnání, obchodujících coby příkazců. Je to právě segment dealerů, který je zodpovědný za vytváření velké části celkových objemů trhu zahraničních měn. Obchodování mezi dealery vytváří na trhu velký obrat, což činí tento trh nejvíce likvidním ze všech trhů. S obchodováním v hodnotě přibližně 1,5 trilionu (1 500 000 000 000$) denně je trh zahraničních měn největším finančním trhem na světě. Trh se zahraničními měnami byl tradičně dostupný jen bankám, správcům peněz a velkým finančním institucím. V průběhu let tyto instituce, obchodováním s měnami realizovaly velké zisky. Tento rostoucí trh je nyní spojen s celosvětovou sítí obchodníků s měnami, včetně bank, centrálních bank, makléřů a takových zákazníků, jako jsou dovozci a vývozci. Dnes trh se zahraničními měnami nabízí příležitosti zisků nejen pro banky a instituce, ale i pro individuální investory, jako jste Vy. JAK FUNGUJE FOREX? S pomocí fundamentální a technické analýzy může jednotlivý obchodník realizovat obrovský ziskový potenciál nákupem nebo prodejem určité měny za jinou měnu. Nejčastěji obchodovatelné měny, hlavní měny, jsou měnami států se stabilními vládami a respektovanými centrálními bankami, které mají za cíl nízkou inflaci. K měnám, které jsou často obchodovány za USD, patří japonský jen, britská libra, švýcarský frank, euro, které tak jsou nejvíce likvidními, a to na rozdíl od „exotických“ měn, které jsou často přísně regulovány a jsou jednoduše příliš nelikvidní. Obchodníci mohou vytvářet zisky, ať měna stoupá nebo klesá, nákupem jedné měny (u které se předpokládá nárůst hodnoty) za jinou


měnu, nebo prodejem jedné měny (u které se předpokládá ztráta hodnoty) za jinou měnu. Zaujetí dlouhé pozice je, když obchodník nakupuje určitou měnu za určitou měnu a snaží se prodat ji později za vyšší cenu. Naopak zaujetí krátké pozice je, když obchodník prodá určitou měnu, u které předpokládá znehodnocení, a snaží se tuto měnu později nakoupit za nižší cenu. Obecně je hodnota měny vůči jiným měnám odrazem stavu hospodářství dané země vzhledem k ostatním velkým ekonomikám. Zahraniční měny jsou souvislým globálním trhem s obchodováním 24 hodin denně. Z toho vyplývá, že denní doba může mít přímý dopad na likviditu, která je k dispozici, pro obchodování s určitou měnou. Hlavními dealerskými centry a časovými zónami jsou Sydney, Tokio, Londýn, New York. Takže obchodníci musejí brát v úvahu, kteří hráči jsou na trhu, protože v moderním vzájemně propojeném finančním světě mohou události, ke kterým dojde v kterékoli hodině v kterékoli části zeměkoule, mít vliv na některé nebo všechny části investiční komunity. Znalý obchodník využívá před vstupem do jakýchkoli obchodů technickou a fundamentální analýzu. Mezi základy patří sledování světových zpráv, a zvláště studium veličin, které mohou způsobit kolísání tržní ceny některé měny, včetně monetární a fiskální politiky, politických podmínek, obchodních struktur, hospodářských ukazatelů (tj. HDP, index spotřebitelských cen, index výrobních cen), úrokových sazeb, údajů o inflaci a nezaměstnanosti. Je na výběru obchodníka, aby zvolil buď konzervativní, nebo riskantnější přístup. Využívá-li obchodník konzervativní přístup, rychle a efektivně zakládá a likviduje pozice, aby kapitalizoval dokonce i ta nejmenší kolísání cen, a přitom využívá limitované příkazy a příkazy k zastavení výplaty k ošetření rizika. Limitní příkaz se vydává k zajištění toho, aby byla zřízena pozice, jakmile je na trhu dosaženo určité cenové úrovně. Příkaz k zastavení platby (Stop Loss) se vydává k automatické likvidaci určité pozice při zvolené cenové úrovni, aby byla omezena potenciální ztráta u určitého obchodu. Vydáváním příkazů v souladu s technickou podporou a úrovněmi odporu může obchodník stále více profitovat z malých kolísání cen, ke kterým dochází každý den. FOREX A AKCIOVÝ TRH Na trhu Forex se vždy obchoduje s týmiž 5 hlavními měnami, takže snad budete schopni velmi rychle získat cit pro strukturu pohybů cen a chování měn. Na trhu cenných papírů jsou tisíce cenných papírů a je obtížné pochopit, proč každý určitý cenný papír dnes půjde nahoru nebo dolů. Volba správných cenných papírů z těchto tisíců každý den věru není snadnou věcí.


Minimální částka, potřebná k otevření obchodního účtu na trhu Forex činí 1 000 – 2 000 USD. Tato relativně malá finanční částka Vám dává příležitost vydělat 300 – 800 USD denně, nebo dokonce i více. Abyste měli příležitost vydělat 300 – 800 USD denně na trhu cenných papírů, musíte svůj účet zvednout na 15 000 – 20 000 USD. Zajisté můžete ztratit na obou trzích, ale na trhu Forex můžete získat s pomocí mnohem menší částky obchodního kapitálu. TRH FOREX JE NEJVĚTŠÍM TRHEM NA SVĚTĚ! Na trhu Forex neexistuje žádný „býčí“, ani „medvědí“ trh. Vždy můžete vydělávat peníze nákupem nebo prodejem měny. Na trhu cenných papírů můžete peníze vydělávat většinou v období konjunkturálního hospodářství, když jde trh s cennými papíry nahoru. Vývoj hospodářství je však cyklický – období růstu budou časem vystřídána obdobími poklesu. V tomto případě, když jde trh s cennými papíry dolů, nemůžete jako každodenní obchodník vydělat. Část pro zájemce Na trhu Forex máte jedinečnou možnost - tzv. „demo účet“, nebo simulovaný účet, který Vám dovolí pomocí internetu účastnit se obchodování s využitím cen v reálném čase na Vašem počítači se stejným rozhraním a funkcemi, s pomocí stejných zpráv a nástrojů technické analýzy k předvídání pohybů na trhu, jako při skutečném obchodování. Můžete získat zkušenosti s obchodováním, aniž byste ztratili cokoliv ze svých skutečných peněz. Na trhu s cennými papíry nemáte takovýto jedinečný školicí nástroj každodenního obchodování přes internet k dispozici. Abyste mohli udělat pokus na trhu s cennými papíry, musíte nejprve složit své peníze. Své skutečné peníze. FOREX JE JASNĚ TRHEM 21. STOLETÍ! Shrnutí Deriváty jsou odvozené cenné papíry. Vztahují se k cenným papírům, devizám, burzovním indexům apod. Internacionalizace hospodářské činnosti přináší podnikatelům vedle celé řady výhod i některá rizika plynoucí z mezinárodního obchodu. Jedním z nich je měnové riziko, jehož podstata spočívá v časovém nesouladu mezi okamžikem realizace obchodu a inkasa příslušné částky v cizí měně. Řada podnikatelů se proto snaží proti kurzovému riziku zajistit. K zajištění proti měnovému riziku (tzv. hedging) mají přitom k dispozici pestrou paletu rozmanitých instrumentů.


Na pohybu kurzu se však dá i spekulovat. Trh Forex – fenomén 21. století, Vám dá šanci k vlastní seberealizaci, nebudete ovlivněni ani hodinami a otevírací dobou. FOREXový trh je totiž otevřen 24 hodin denně od pondělního brzkého rána do pátečního pozdního večera. Na měnovém trhu FOREX je každý den spousta investičních příležitostí využít menších či větších cenových výkyvů ve Váš prospěch.

Kontrolní otázky a úkoly 1) Co jsou to devizové operace a vymezte devizový trh. 2) Uveďte rozdíl mezi spotovými a terminovými devizovými operacemi. 3) Co jsou to futures, forwardy, opce? 4) Stručně charakterizujte fungování FOREX. Korespondenční úkol Vyřešte zadání obsažená v textu č. 6 v učebních textech: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Kodera, J.: Devizové obchody, Bankovní institut, a, s., Praha 1998 Švarcová, J.: Ekonomie, teorie a praxe aktuálně a v souvislostech, Zlín, 2002 Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a pro veřejnost, Nakladatelství Fortuna, 2004 Gladiš, D.: Naučte se investovat, GRADA Publishing, a. s., 2005 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 www.4ex.cz Hospodářské noviny, 22. února 2005 – Měnové riziko lze snížit zajištěním Hospodářské noviny, 26. února 2005 – Z vězení na stříbrné plátno – Deset let od krachu Barings Hospodářské noviny, 22. dubna 2005 – Na trh míří termínované kontrakty, Jak se bude obchodovat s emisemi


7. OBCHODOVÁNÍ NA BURZOVNÍM A MIMOBURZOVNÍM TRHU


- o jakou formu trhu se jedná, když máme na mysli burzu - jak burzy vznikaly - jaké druhy burz existují - o funkcích burzy - jak jsou burzy organizovány

Budete schopni:

- posoudit, s čím lze na burze obchodovat - charakterizovat jednotlivé typy burz - rozhodnout se, na koho se obrátit v případě potřeby

obchodování na burzovním či mimoburzovním trhu Klíčová slova této kapitoly: Burza, fungibilita, komodita, index, kotace, RM systém, burza NYSE, BCPP, hlavní trh, vedlejší trh, volný trh, fixing, KOBOS, SPAD, index PX-50. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly:

3 + 4 hodiny (teorie + řešení úloh) Průvodce studiem Obsahem této kapitoly je seznámit se s pojmy burzovní a mimoburzovní trh, jak a s čím je možné na těchto trzích obchodovat. Zajímavá je i historie burz a jaké druhy burz existují v současné době nejen v České republice, ale i ve světě. Důležitou roli u nás hraje Burza cenných papírů Praha, a. s. Dozvíte se také, že BCPP, a. s. nabízí obchodování v pěti segmentech. V závěru této kapitoly bude věnována pozornost RM systému, jako mimoburzovnímu trhu.


BURZA Burza je zvláštní forma trhu. To znamená, že na burze se střetává jako na každém trhu nabídka s poptávkou, avšak tento trh má své zvláštnosti, které jsou pro něj charakteristické:

1. burza slouží k uzavírání obchodů zastupitelnými předměty, s nimiž je přípustné obchodovat. Jsou to suroviny, paliva, lodní prostor, cenné papíry, potraviny, devizy a valuty. Každý kus nebo druh zboží může být zastoupen (nahrazen) jiným – této vlastnosti říkáme fungibilita. Fungibilní jsou například kovy, jejichž stupeň ryzosti se dá objektivně zjistit (zlato, stříbro, měď atd.), nebo určité přírodní produkty jako káva, mouka, olej, které lze díky přísným normám rozdělit do druhů,

2. předměty, s nimiž se obchoduje, nejsou na burze fyzicky přítomny,

3. jsou stanoveny přesné podmínky obchodování, 4. burzovní obchody se konají pravidelně v určenou dobu

a na stejném místě, 5. obchodů na burze se může účastnit pouze přesně

vymezený okruh osob. HISTORIE BURZ Tyto instituce vznikly původně ve středověku v Benátkách, Miláně, Florencii (velkých středověkých střediscích obchodu) z pravidelných schůzek obchodníků na určitých, předem dohodnutých místech. Název vznikl později v Bruggách, kde se obchodníci scházeli v obchodních místnostech rodiny Van der Burse (obchod měli označen třemi měšci). Byla to burza komoditní. Druhé období rozvoje burz začalo založením amsterodamské burzy v roce 1608, kde se obchodovalo s koloniálním zbožím (pepř, cín, kovy) a směnkami. Byla to první burza, kde se začalo obchodovat s cennými papíry. Prvními burzovními cennými papíry se staly akcie nizozemské Východoindické a Západoindické společnosti. V 18. a 19. století nastává specializace burz, zbožové neboli komoditní burzy se odtrhávají od burz peněžních. V roce 1801 byla založena burza v Bruselu, 1802 v Londýně, 1808 v Miláně, 1831 v Madridu, 1852 v Torontu, 1878 v Sydney a v roce 1871 v Praze. Ve 20. století nastává rychlý postup využití výpočetní techniky, kdy se obchody přesouvají na automatizované zpracování, vznikají tzv. „tiché burzy“ na rozdíl od burz tradičních „z ruky do ruky“. Současné nejvýznamnější burzy jsou například v New Yorku (New York Stock Exchange – NYSE), Londýně (ISE), Frankfurtu, Tokiu, Curychu, Bruselu, Vídni, Chicagu, Singapuru a podobně. Na celém světě se obchoduje asi na 150 burzách. Činnost Pražské burzy byla pozastavena v roce 1938 a její činnost byla obnovena až v roce 1993.


DRUHY BURZ V průběhu historie se jednotlivé burzy specializovaly na obchodování s různými typy zboží a na obchodování různým způsobem a tato orientace na určitý druh činnosti se obvykle promítla i do organizace a právního postavení burz. Podle toho můžeme burzy rozdělit podle několika hledisek asi takto:

- hledisko předmětu burzovního obchodu - hledisko právní formy - hledisko rozsahu, významu činnosti - zvláštní kategorie

Hledisko předmětu burzovního obchodu 1. Všeobecné – obchoduje s nejrůznějšími typy zboží. Například

na Chicago Board of Trade, kde se obchoduje se zemědělskými plodinami, drahými kovy a cennými papíry,

2. Specializované a) cenných papírů – obchoduje se s obligacemi, akciemi,

certifikáty, státními dluhopisy a podobně b) devizové – obchoduje se s likvidními, tzn. kdykoliv splatnými

pohledávkami, které znějí na cizí měnu c) komoditní neboli zbožové, kdy se obchoduje se zbožím, které

musí být uchovatelné, typizované a přepravitelné a lze je reprezentovat vzorky.

d) Lodního prostoru (lodní burzy) se zabývají obchodem s loděmi a lodními prostory. Jsou například v New Yorku nebo v Londýně, ale jejich význam klesá.

Hledisko právní formy

a) veřejnoprávní instituce – na organizaci se podílí stát b) soukromoprávní instituce – samosprávné obchodní instituce,

bez zásahů státu – do této kategorie patří hlavní světové burzy Hledisko rozsahu a významu činnosti Podle tohoto hlediska můžeme rozlišit burzy lokální, regionální, národní, mezinárodní. Zvláštní kategorie Jsou to speciální termínové burzy. Například burzy opční, kde se obchoduje s tak zvanými budoucími právy – opcemi, obchody s indexy akcií, financial futures a podobně.


FUNKCE BURZY Existují v podstatě čtyři základní funkce burzy:

1. funkce zabezpečení likvidity cenných papírů – znamená to, že vlastník cenného papíru jej může velmi rychle na burze zpeněžit, čili přeměnit na hotové peníze.

2. funkce stanovení hodnoty daného podniku prostřednictvím trhu, tzn. prostřednictvím nabídky a poptávky po cenném papíru, který představuje část jmění tohoto podniku. Vzniká tržní hodnota cenného papíru a ta poskytuje informace o kvalitě a perspektivě podniku

3. funkce vyrovnání vztahů mezi úsporami a investicemi, umožňuje tak optimální rozložení kapitálu do ekonomiky

4. funkce jako indikátor vývoje celé ekonomiky a její kvality. INDEXY Indexy jsou matematické průměry cen skupin akcií, obligací, valut nebo surovin, které jsou zvoleny tak, aby reprezentovaly určitý aspekt finančního trhu a průběžně se vypočítávají, vyhodnocují a zveřejňují. Slouží jako ukazatelé celkového pohybu cen, dají se nakupovat a prodávat jako ostatní cenné papíry, obvykle pomocí opcí a futurem. Nejznámější akciový index je například na NYSE index Dow Jones Industrial Average (DJIA nebo Dow Jonesův index), který je tvořen akciemi 30 průmyslových firem, které jsou považovány za nejdůležitější představitele amerického průmyslu (Exon, General Motors, IBM) – jsou to tzv. blue chip stock. Oficiálním indexem pražské burzy je index PX-50. Burza zavedla jeho výpočet v roce 1994, kdy byla vytvořena báze indexu obsahující 50 emisí a nastavena výchozí hodnota indexu 1 000 bodů. BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ PRAHA BCPP je akciovou společností – je tedy založena akcionáři burzy, z nichž nejdůležitější je stále ještě stát. Činnost burzy se řídí Zákonem o burze cenných papírů č. 214/92Sb. ve znění pozdějších novelizací. Vnitřní pravidla činnosti a obchodování si pak stanoví burza sama v Burzovním řádu a v Burzovních pravidlech. Orgány burzy:

- valná hromada (nejvyšší orgán) - burzovní komora (statutární orgán, řídí činnost burzy) - dozorčí rada (kontrolní orgán) - výbory (např. výbor pro kotaci), burzovní rozhodčí soud a

další Kotace cenných papírů může proběhnout až potom, co podnik přesvědčí burzovní orgány (výbor pro kotaci) o svých kvalitách a o


tom, že může být zařazen mezi elitní akcie burzovního trhu. Tyto akcie jsou velice kvalitní, jejich emitenti musí před kotací zveřejnit svůj kotační inzerát a každým rokem zveřejňovat svoje hospodářské výsledky, musí za kotaci zaplatit poplatek a garantovat svoji kvalitu. Členství na burze Burza je organizována na členském principu. Na burze tedy může obchodovat pouze omezený okruh obchodníků:

- ČNB - Akcionáři burzy (většinou velké banky a investiční

společnosti) - Členové burzy (obchodníci s cennými papíry, které přijala

burzovní komora. Většinou jsou to banky a investiční společnosti a jejich počet je velmi limitovaný).

Ostatní investoři musí využívat pro své obchody na burze některého člena burzy jako zprostředkovatele. Celý trh cenných papírů obchodovaných na BCP Praha je pro přehlednost rozdělen do tří částí:

1. hlavní trh – nejkvalitnější cenné papíry, nejvíce obchodované 2. vedlejší trh – kvalitní cenné papíry, které by se rády dostaly

časem na hlavní trh 3. volný trh – ostatní cenné papíry

Každý z těchto trhů sleduje samostatně akcie a podílové listy a samostatně obligace, dluhopisy a HZL. Úkol k textu Z jakého důvodu každý z výše uvedených trhů sleduje samostatně akcie a podílové listy a samostatně obligace, dluhopisy a HZL? Co vám toto členění připomíná? Burza nabízí obchodování v pěti segmentech. Kurzotvorné obchody (obchody na centrálním trhu):

1. Fixing – ve fixingu se obchoduje přes automatizovaný obchodní systém AOS a jedná se o obchodování při pevné ceně. Porovnáním nabídky a poptávky v určitém okamžiku dochází k fixování (určení) kurzu. Fixing se provádí jedenkrát denně v 11.00 hodin a stanovený kurz platí pro obchodování do druhého dne. V tomto segmentu se obchodují všechny cenné papíry (hlavního, vedlejšího i volného trhu).

2. Dodatečné objednávky – tento segment navazuje na fixing (obchodování při pevné ceně) a v Burzovních novinách se nevykazuje samostatně.


3. KOBOS – aukční cena stanovená ve fixingu je otevírací cenou pro KOBOS. Do tohoto segmentu vstupují všechny akcie a podílové listy z hlavního a vedlejšího trhu burzy. Obchoduje se zde při proměnlivé ceně.

4. SPAD – nejvýznamnější kurzotvorný segment. Obchoduje se zde pouze s vybranými nejlikvidnějšími akciemi. Cenu obchodů tvoří tzv. tvůrci trhu, členové burzy, kteří se zavázali průběžně kotovat cenu nabídky a poptávky a mají povinnost za standardních podmínek obchody uzavírat, pokud je jejich kotace součástí nejlepší kotace.

Obchody, které nejsou kurzotvorné

5. Přímé obchody s bloky cenných papírů – jedná se o přímé obchody mezi členy burzy. Tito členové přímý obchod oznámí, ovšem nejsou vázáni na platný kurz a objem obchodu není limitován.

V segmentu SPAD je nyní (jaro 2005) 8 titulů akcií. Dobře likvidní je jen tento segment. (Zdroj:Hospodářské noviny, 12. dubna 2005) Část pro zájemce SPAD, neboli Systém pro podporu akcií a dluhopisů, vytvořila burza v roce 1998 pro nejlepší akcie. Generální ředitel BCPP, a. s. Petr Koblic HN řekl, že pokud něco pražskou burzu v minulosti zachránilo, byl to právě SPAD, který ukázal zahraničním investorům, že český trh má dostatečnou likviditu. Zahraniční investoři systém hodnotí velmi dobře. Např. Unipetrol má nyní pět „market makerů“ (pro udržení cenného papíru ve SPAD jsou podle současných podmínek nutní tři). Úkol k textu Systém SPAD je založen na činnosti takzvaných tvůrců trhu, kteří nabízení akcie k prodeji a ke koupi. Zkuste je vyjmenovat. V současné době je jich 8. Burza cenných papírů garantuje vypořádání na ní uzavřených obchodů – nemůže se proto stát, že by někdo uzavřel smlouvu o koupi cenného papíru a nezaplatí jej. Burza má k tomuto účelu vytvořený samostatný garanční fond a uskutečněný obchod vypořádává Burzovní registr.


DRUHY BURZOVNÍCH OBCHODŮ

1. z časového hlediska - promptní – v reálném čase (tento typ na BCP Praha

výrazně převažuje) - termínované – uzavřena smlouva o budoucím prodeji za

předem dohodnutou cenu. Umožňují obchod s deriváty cenných papírů,

2. z hlediska úmyslu - skutečné – opravdu dojde k nákupu a prodeji cenného

papíru - diferenční – spekulativní obchody s deriváty, kdy

prodávající a kupující k určenému datu smluvený prodej neuskuteční, pouze ten, kdo špatně odhadl kurz, musí obchodnímu partnerovi proplatit diferenci, cenový rozdíl (o kolik by skutečným prodejem přišel).

Část pro zájemce Na BCP Praha se uskutečňují obchody každý všední den (5 dní v týdnu). Určitě nahlédněte na internetové stránky burzy na adrese www.pse.cz. Převod cenných papírů nematerializovaných se uskutečňuje ve Středisku cenných papírů (SCP), kde jsou tyto cenné papíry uloženy v paměti počítače. Pro rychlou orientaci má každá burza cenných papírů svůj index – je to denní průměr cen vybraných nejobchodovanějších cenných papírů. Na BCP Praha je to index PX-50 (výběr 50 nejvýznamnějších emisí), na New York Stock Exchange je to Dow Jonesův index, v Japonsku Nikkei index, v Německu DAX(30 emisí c. p.) Úkol k textu Myslíte si, že se na burze obchoduje se všemi emitovanými cennými papíry? Jestli ne, zdůvodněte svou zápornou odpověď. Co vyčtete z grafu vývoje indexu? MIMOBURZOVNÍ OBCHODY RM-systém Tato firma vznikla díky kupónové privatizace, která si vyžádala vybudování rozsáhlé počítačové sítě po celé ČR. Společnost RM-systém pak tuto síť převzala a využila k mimoburzovním obchodům s cennými papíry.


Systém obchodování je zde jiný než na burze – cenné papíry mají každý den zveřejňované rozpětí kurzů, ve kterém se může konkrétní cena pohybovat, a tato konkrétní cena je pak stanovena na základě kontinuálního porovnání nabídky a poptávky v průběhu celého dne (cenný papír můžete prodat či koupit za jinou cenu ráno a za jinou odpoledne, ale vždy v rámci určitého intervalu). I zde se obchoduje denně (5 dní v týdnu). Vzhledem k tomu, že při požadavku na nákup cenného papíru musíte peníze skládat předem, je i zde malé riziko nevypořádání obchodu. V roce 1999 získal RM-systém povolení KCP (Komise pro cenné papíry) k obchodování přes internet. Mimoburzovní obchody (OTC obchody, over the counter, „přes přepážku“) se provádějí prostřednictvím brokerů nebo dealerů, kteří spolu komunikují prostřednictvím telefonu nebo počítačových sítí. Mimoburzovní obchody nejsou jištěny garančním fondem burzy a nemají žádná omezení. Jako OTC obchody se sjednává většina obchodů na peněžních trzí Část pro zájemce Určitě navštivte www.rmsystem.cz Úkol k textu Burzovní prostředí má spoustu vlastních specifických názvů, které na první pohled s akciemi nemají moc společného. Zkuste hádat, co je to „blue chips“ nebo co se děje na burze, když makléř prohlásí, že burza má dnes býčí náladu, popřípadě medvědí náladu? Shrnutí Slovo spekulace obvykle vzbuzuje představu veksláků, jakési „černoty“, kdy se vydělává na ostatních lidech. Slovo spekulovat však je odvozeno z latinského speculari, což znamená vyzvídat či předvídat. Schopnost předvídat, očekávat budoucí běh věcí je jedním ze znaků inteligence. Morální stránka chování lidí nemá co dělat se samotným aktem spekulace. Spekulace tedy je, když se snažíme získat výhodu nad svým protihráčem zákonnými prostředky tak, že si myslíme, že jsme v dané oblasti lepší, máme lepší informace nebo prostě „nos“, jednáme na základě vlastního úsudku. Spekulace na burze je zcela zákonná a morální záležitost, kdy se investor domnívá, že kurz daného cenného papíru je neudržitelný a musí se v blízké budoucnosti změnit (vzrůst nebo klesnout). Snaží se najít ten nejvhodnější okamžik koupě či prodeje s vidinou co nejvyššího zisku. Říkáme, že investor má informační motiv.


Rozlišujeme dvě velké skupiny investorů: 1. investoři, kteří spekulují na vzestup cen – to jsou býci 2. investoři, kteří spekulují na pokles cen – to jsou

medvědi Na závěr ještě zlaté pravidlo investování: vždycky musíme hodnotit výnos, likviditu a bezpečnost. Neexistuje žádná investice, která by byla nejlepší ve všech třech hlediscích. Ledaže máte štěstí.

Kontrolní otázky a úkoly 1) Charakterizujte burzu jako zvláštní formu trhu. 2) Proveďte stručné rozdělení burzy. 3) Jaké jsou základní funkce burzy? 4) Co jsou to indexy a jaké druhy indexů znáte? 5) Které druhy obchodování probíhají na burze? 6) Jaké druhy burzovních obchodů znáte? 7) Co jsou to mimoburzovní obchody? Korespondenční úkol Vyřešte zadání obsažená v testu č. 7 v učebních textech: Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančích trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 Literatura Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a pro veřejnost, 2004 Švarcová, J.: Ekonomika, teorie a praxe aktuálně a v souvislostech, 2002 Gladiš, D.: Naučte se investovat, GRADA Publishing, a. s., 2005 Dědič, J.: Burza cenných papírů a komoditní burza, Prospektrum, 1992 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005


ZÁVĚR Investování je činnost, která vám může přinést dvojí uspokojení. Může vám přinést nejen peníze, ale taky seberealizaci a dobrý pocit z duševní činnosti. Umožní vám na sobě pracovat, umožní vám osobní růst. Můžete si zvyšovat své znalosti z různých oborů, investic a kapitálových trhů, ekonomie, financí, účetnictví, daní, statistiky, ale taky politiky, sociologie, psychologie, matematiky apod. Je na každém, jak daleko je ochoten na této cestě dojít. Není to cesta akademická, je to cesta praktická, lemovaná skutečnými a reálnými výsledky. Výsledky vašich investic. To je na ní to nejkrásnější. Vše, čeho chcete dosáhnout, máte ve svých rukou. Každý člověk se má snažit o růst tělesný, duševní a spirituální. Duševní růst je velmi těsně spjat se sebevzděláváním a s obecnou duševní aktivitou. Pro mnoho lidí může právě investování být činností, která jim přináší naplnění a uspokojení. Je to činnost atraktivní, komplexní a stále se v ní dají objevovat nové a nové věci. A pokud ještě přináší hmatatelné materiální výsledky, ovlivní to pozitivně i další části vašeho života. Aby člověk dosáhl materiálního bohatství, musí dosáhnout určitého stupně vzdělání v oboru financí. Měl by se orientovat ve čtyřech základních oborech. Účetnictví, investicích, kapitálových trzích a právu. A možná na stejné úrovni stojí i angličtina. Velmi prospěšné může být čtení knih investorských legend, jako jsou například Benjamin Graham, Phil Fisher nebo Warren Buffet. Jak píše Graham ve své autografii nazvané The Memoirs of the Dean of Wall Street: „Everything I learned about investments was by reading, meditation, and practical experience.“(Vše, co jsem se o investování naučil, bylo čtením, meditacemi a praktickými zkušenostmi.) Pokud máte děti, měli byste je naučit, jak se starat o své finance, jak investovat a jak být v dospělosti finančně nezávislý. Finance a investice mají v sobě pro mladé lidi určitou přitažlivost. Dávají jim pocit podnikavosti a inteligence. Mladí lidé by měli začít investovat co nejdříve. Je totiž lepší chybovat jako mladý investor s malými částkami, kdy napáchaná škoda je malá a je dost času poučit se z chyb. Největší chybou je však neinvestovat vůbec. Přejeme vám, ať se investování stane obohacující součástí vašeho každodenního života! Ing. Pavla Dudysová doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.


LITERATURA A JINÉ STUDIJNÍ ZDROJE Jílek, J. Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997 Samuelson , P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha, Svoboda 1991 Kohout P.,: Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Praha, Grada Publishing, Praha 2003 Gladiš, D.: Naučte se investovat, GRADA Publishing, a. s., 2005 D. Švarcová, J.: Ekonomie, teorie a praxe aktuálně a v souvislostech, Zlín, 2002 Koděra, J.: Devizové obchody, Praha, Bankovní institut, a, s. 1998 Dudek, J.: Měnová politika. Karviná, SU OPF 1996 Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a pro veřejnost, Praha, Fortuna, 2004 Dědič, J.: Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha, Prospektum 1992 Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005 Umění investovat: Komise pro cenné papíry – brožura pro investory, Praha 2004 www.finexpert.cz www.fondmarket.cz www.mesec.cz www.penize.cz www.4ex.cz

75

POZNÁMKY

FINANČNÍ TRHY A VEŘEJNÉ FINANCE II · • proč vlastně investovat, co je kapitálový trh, do...

Documents

Transcript of FINANČNÍ TRHY A VEŘEJNÉ FINANCE II · • proč vlastně investovat, co je kapitálový trh, do...