D�jiny staveb 2018. Plze� 2017, s. ??-??

D�JINY STAVEB 2018 1

Filatorie v našich sídlech Dana Novotná

Na svorníku klasicistního portálu domu �p. 49 v m�ste�ku Nedv�dici (okr. Brno-venkov) je v místním bílošedém mramoru vytesaný reliéf, který s nejv�tší prav-d�podobností zobrazuje housenku bource morušového v listech morušovníku. Jak se sem symbol hedvábnictví mohl dostat a jak to vypadalo s hedvábnictvím v našich zemích?

Hedvábné látky byly odjakživa symbolem bohatství a mohli si je dovolit jen ti nemocn�jší, protože jejich cena byla odvislá od dovozu z východu; proto se evropští vládci snažili získat celou technologii, mnohdy ne�estnými zp�so-by; je dostate�n� známo propašování housenek v dutých bambusových holích, které inicioval císa� Justinianus v roce 555, mén� již zajetí arabských hedvábník� Rogerem II. Sicilským a jejich vysazení v okolí Palerma v roce 1146. Anexí Kandie (Kréty) roku 1204 se k nejlepšímu evrop-skému hedvábnictví, d�dictví Osmanské �íše, dostaly Be-nátky. Když již technologie v Evrop� byla, snažily se o to, aby hedvábník�m vytvo�ily lákavé podmínky. Nap�íklad Jind�ich IV. Navarrský zaru�oval továrník�m, že pokud budou hedvábí produkovat nejmén� 20 let, budou povýšeni do šlechtického stavu. V Prusku podporoval hedvábnictví Bed�ich I. a princezna Alžb�ta Magdalena, ovdov�lá vé-vodkyn� brunšvická, v Rakousku Leopold I. a jeho ministr financí Sitzendorf.1

Hedvábí je, jak známo, vlákno, jímž se obaluje v ko-konu housenka bource morušového; ta pot�ebuje jako po-travu listy moruše. První snahou všech hedvábník� a výše jmenovaných iniciátor� bylo zajišt�ní dostate�ného po�tu morušovník� pro extrémn� žravé housenky. První známé velké plantáže byly vysázeny v Itálii v okolí Pescie okolo roku 1340, v roce 1606 byly �ty�i miliony moruší po celé Francii, sázely se v Anglii za Jakuba I., v Rusku za Kate�iny II., okolo berlínských a postupimských hradeb, na p�edm�s-tích Vídn�a Bed�ich I. Pruský na�ídil vysázet moruše též na všech m�stských a vesnických h�bitovech, plantáže byly dokonce i na území dnešní Litvy.2

Hedvábnická hore�ka zachvátila také naše zem�. Prv-ními šlechtici, kte�í za�ali sázet moruše, byli Karel I. z Lichtenštejna3 a Albrecht z Valdštejna,4 a to v první t�eti-

1 B�ezina, F.: Praktické pojednání o hedvábnictví pro d�m v�bec a u�itele zvlášt�. Praha 1879, s. 10–14. 2 Špatný, F.: Hedvábnictví se zvláštním ohledem na d�jepis hedvábnictví v�bec a v �echách a na Morav� zvlášt�. Praha 1863, s. 3–10. 3 Na 1. výstav� okresního zem�d�lského spolku r. 1856 m�l být poprvé p�edstaven chov bource morušového ve Valticích; odtud informace, že Karel I. z Lichtenštejna nechal vysázet ve Valticích a v Hlohovci 1118 morušových strom� a v Lednici 1612 strom�. Tuto informaci se v archivu velkostatku nepoda-�ilo ov��it, ale vzhledem k tomu, že patronát nad výstavou m�l v r. 1856 kníže Alois I. z Lichtenštejna, informace pocházela patrn� p�ímo od n�j. O 9 let pozd�ji, tj. r. 1865, byla uspo�ádá-na také první hedvábnická výstava v Praze. Komo�, V. – Sed-lá�ek, M.: Vývoj zem�d�lského a vina�ského výstavnictví ve

n� 17. století. Díky vále�ným událostem první vlna nem�la dlouhého trvání; obnova snahy o zavedení hedvábnictví nastala podruhé s merkantilisty, p�i�emž první návrhy „od-spodu“, nikoli z panovnických kruh�, lze p�i�íst brn�nské-mu m�š�anu Morgenthalerovi (1653) �i brn�nskému zem-skému advokátu Malivskému z Maliv (1660), v �echách pak bratr�m Lotickým; ti všichni navrhovali5 vlád� pozvat z ciziny �emeslníky a vybudovat zde manufaktury zam��ené na textilní výrobu. Brat�i Loti�tí pak navrhovali zvlášt� výrobu hedvábného, ln�ného a vln�ného zboží.6 Víde�ský merkantilista W. Schröder uvád�l, že roku 1686 se moruše p�stovaly kolem Mikulova a ve Valticích, zmi�uje i výrobu

Valticích. Dostupné na: www.valtice.cz/Default.aspx?id=62 [23. 7. 2018]. 4 V dopise ze Sprotavy ze dne 17. 4. 1627 p�ikazuje do Ji�ína: „povolejte d�lníky hedvábnictví znalé z Vlach a vysazujte stromy morušové“ (Weinzettel, B.: Z d�jin hedvábnictví v �echách, stru�né �rty o nich ze starých knih a novin, kapitola I –Hedvábnictví valdštejnské. Hradec Králové 1941, s. 22). 5 Malinského návrh zachován v Moravském zemském archivu v Brn�, fond gubernium M 106 fol. 97–102. 6 Mrázek, O.: Vývoj pr�myslu v �eských zemích a na Sloven-sku od manufaktury do roku 1918. Praha 1964, s. 13, 37.

Obr. 1: Nedv�dice (okr. Brno-venkov), d�m �p. 49, celek (foto D. Novotná 2018).

Obr. 2: Nedv�dice (okr. Brno-venkov), d�m �p. 49, detail klenáku s reliéfem (foto D. Novotná 2018).

D. Novotná – Filatorie v našich sídlech

D�JINY STAVEB 2017 2

hedvábí tamtéž.7 Merkantilisté �asto sami uvád�li své ná-vrhy do praxe jako Johann Joachim Becher, který v Dolních Rakousích, ve Waupersdorfu, z�ídil roku 1666 manufakturu na výrobu hedvábí; manufaktury mohly též sloužit jako donucovací pracovny pro tuláky, žebráky nebo sirotky.8 Nejstarší listinami doloženou manufakturou v �echách, která tkala mimo jiné i hedvábné látky, byla manufaktura kutnohorského m�š�ana Karla Viléma Kristiána Heisera v Praze. Ten v dubnu roku 1706 žádal Josefa I. o schválení vyráb�t luxusní textilie protkávané zlatem a st�íbrem; v roce 1708 postavil novou budovu, v níž se tkal brokát a hedváb-né látky; roku 1722 mu bylo povoleno prodloužení výroby o 10 let, pozd�ji již o n�m není zmínka. Zpracovávané vlákno se dováželo. Mezi lety 1720–1725 fungovala manu-faktura Josefa Taroneho na Starém M�st� v Praze, tam se hedvábí tkalo pod dohledem mistra Antonia Fioretiho povo-laného z Bergama, ale ani tato výroba dlouhého trvání nem�la.9

7 Janák, J.(ed): Vlastiv�da moravská, hospodá�ský rozmach Moravy 1770–1918. Brno 1999, s. 12; informace byla za�azena pod p�ehled o pr�myslu v Dolních Rakousích; tuto informaci se nepoda�ilo ov��it, viz pozn. �. 3. 8 Klíma, A.: Manufakturní období v �echách. Praha 1955, s. 54. 9 Míka, Z.: Po�átky pr�myslové výroby v Praze. In: Pražský sborník historický XII. Praha1981, s. 85.

Podnikem nejvyšších šlechtických kruh� byla akciová spole�nost – manufaktura na výrobu hedvábných látek – založená roku 1725 v Praze. Z 15 podíl� vlastnil t�i podíly nejvyšší purkrabí hrab� z Vrtby, po jednom podílu nejvyšší zemský maršálek hrab� z Valdštejna, nejvyšší komo�í hrab� Schaffgotsch, polní maršálek svobodný pan Sichingen, místodržící hrab� Št�pán Kinský, hrab� Pötting, viceprezi-dent apelací hrab� Filip Kinský, hrab� Filip Clary, hrab� Václav z Vrtby a dvorní rada von Ostein. Nad pracemi bd�li t�i francouzští mist�i: Luis Janett, CloudeSybert a Jean Materon, ti m�li smlouvu na t�i roky a poté byli mistry Materon a Bartolom�j Bissetneti. Manufaktura m�la svoji barvírnu, ale zpracovávala hedvábné vlákno dovážené z Itálie. V duchu merkanitistické filozofie byli zam�stnáni mladí lidé z panství jednotlivých podílník� (nejv�tší �ást z panství Kysibl), aby se vyu�ili �emeslu. Podnik z�ejm� pom�rn� dob�e fungoval první �ty�i roky, potom se pomalu stávala výroba nerentabilní a mezi lety 1737–1738 byl likvidován. Tkal se brokatel, raset, damašek, taft, grodetur, atlas, samet a flór, také kapesníky a stuhy. Podle výkaz� m�li 42 stav�, ale tkalo se jen na 23 z nich. V podniku pracovalo 41 muž�, 15 žen, dva mist�i, písa�, faktor, dva pomocníci, barví� s pomocníkem a domovník.10 Manufak-tura sídlila pravd�podobn� v n�kterém z pražských dom� �i palác� n�kterého z podílník�, v rozpo�tu celého podniku 10 Citace v pozn. 9, s. 94.

Obr. 3: Herzogthum Schlesien österr. Antheils mit der Zone des Seidenbaues, Mapa Slezského vévodství (rakouská �ást) s místy p�stování moruše, 1873 (sbírka Moravské zemské knihovny v Brn�, sign. 1211.660, sken MZK).

M. Vá�a – Zaniklá vesnice Fláje

D�JINY STAVEB 2018 3

však byly náklady na místo a s ním spojené výdaje (otop, osv�tlení) ve srovnání s platy francouzských mistr� a ná-kupní cenou materiálu vyhodnoceny jako nepodstatné a sídlo manufaktury není nikde uvedeno.11

Razantní zm�na v podnikatelských podmínkách na-stala za panování Marie Terezie; jednak umožnila lidem výrobu n�kterých textilií podomácku, protože ji vyhlásila jako necechovní, ale hlavn� byla vyhlášena ochranná do-vozní cla, aby se podpo�ila domácí výroba, na sklonku vlády dokonce zakázala n�které komodity dovážet úpln�; hedvábí k nim však nikdy nepat�ilo.12 Zásadní p�ínos pro rozvoj hedvábnictví však m�la legislativa; 18. 6. 1763 byl vydán patent, který vyzýval vrchnosti a obyvatele k založení morušových sad�; rolníci se m�li vyu�ovat hed-vábnictví. Sázení strom� a chování bourc� se podporovalo dotacemi. Za každý t�i roky ošet�ovaný morušový stromek byla prémie 6 krejcar� a za každých 5 liber doma vyp�sto-vaných zámotk� 1 zlatý. Toto opat�ení m�lo smysl, podpo-rovalo se tak p�edávání zámotk� do královských p�ádelen, které dovedly vlákno ze zámotku odborn� odmotat (i zámo-tek odborn� usmrtit), takže nedocházelo ke ztrátám vlákna ani kvality. Na základ� dalšího patentu vydaného 16. 8. 1763 byly z�ízeny morušové školky v Praze, Beroun�, Bud�jovicích a Písku. Patent ze 7. 10. 1763 na�izoval vysa-zování moruší podél silnic a každý mohl sázet na pastvi-nách a dokonce i na cizím majetku. 28. 5. 1765 byl vydán

11 Národní archiv, fond 203/2, �eské gubernium commerciale III, 1716–1835 (dále jen NA 203/2), inv. �. 107. 12 Sechter, J.: Ekonomické reformy Marie Terezie. In: Marie Terezie – 300 let od narození.sborník Institutu Václava Klause 39. Praha 2017, s. 16.

patent, který byl vlastn� tišt�ným návodem k chovu bourc�, následoval ob�žník ze 4. 6. 1765, že užitek z morušových strom� nebude nikdy zdan�n. Tato opat�ení podporoval ješt� Josef II., ale po jeho smrti se již výkupní ceny a další opat�ení nedodr-žovaly a nastal úpadek.13

V tuto chvíli je namíst� uvést trochu odborné hed-vábnické terminologie. Míst-nost, v níž jsou umíst�ny lísky s housenkami bource, se nazývá magnanerie, prostor, kde se vlákno sp�ádá,filatorie, v Itálii m�li i výraz pro jakýsi mlýn, kde se odvíjí vlákno z kokonu, nazývali jej filan-da; o kokonu �ili zámotku již byla �e�, bource však hed-vábníci nazývali prost� „�er-vi“, n�mecky „Würme“. Pohledy do magnanerie �i filatorie nabízí mnohé dobové p�íru�ky �i Ott�v slovník nau�ný, z italských maleb známe uspo�ádání filandy.

Z nich je patrné, že na lísky s housenkami nemusela být žádná zvláštní budova �i místnost, bylo možné je mít spolu se sp�ádacím mechanismem a vani�kou na umrtvení doma. Jeden �lov�k obstaral 40 000 bourc�, kte�í spot�ebovali listí ze 300 sazenic (nej�ast�ji v podob� ke��). Co se tý�e moru-ší, aleje okolo silnic byly samoz�ejm� vysoké stromy, ale p�íru�ky upozor�ují, že nejvýhodn�jší je moruši st�íhat do podoby živého plotu, který se tak lépe sklízí, což m�že probíhat i t�ikrát do roka, a to od �tvrtého roku stá�í sazeni-ce. P�i výpo�tech výnosnosti (v první polovin� 19. století) tak vycházelo, že 300 sazenic p�i po�áte�ní investici 45 zlatých od �tvrtého roku vynáší 300 zlatých ro�n� a dokonce byla uvedena i cena d�eva po smýcení sadu za 20 let, a to 150 zlatých.14

13 Weinzettel, B.: Z d�jin hedvábnictví v �echách, stru�né �rty o nich ze starých knih a novin, kapitola II – Hedvábnictví tereziánské. Hradec Králové 1941, s. 27. 14 Vang, M.: Prostonárodní návod ku p�stování moruše pro hedvábnictví �eské. Praha 1862, s. 16.

Obr. 5: Hlášení o po�tu morušových strom� na panství Pod�brady z r. 1805 (NA, 203/2, inv. �. 658 17, foto D. Novotná 2017).

Obr. 17:Magnanerie vyobrazená v Ottov� slovníku nau�-ném (OSN X/1896, s. 1020).

D. Novotná – Filatorie v našich sídlech

D�JINY STAVEB 2017 4

Obr. 7: Pietro Ronzoni (1788–1862), Filanda u Bergama, 1825, olejomalba. Jedná se o sp�ádací „mlýn“ na ru�ní pohon. Dostupné na: https://it.wikipedia.org/wiki/Filanda [28. 7. 2018].

Obr. 8: Giovanni Migliara (1785–1837), Filanda Mylius, nedatováno, olejomalba. Modern�jší mechanické sp�ádací za�ízení. Dostupné na: https://it.wikipedia. org/wiki/Filanda [28. 7. 2018].

Obr. 18: Sp�ádací „mlýn“ (citace v pozn. 2, s. 44).

M. Vá�a – Zaniklá vesnice Fláje

D�JINY STAVEB 2018 5

Obr. 4: Hlášení ková�e Josefa Ondrá�ka z r. 1784 o po�tu morušových strom� v Chocni (SOkA Zámrsk, fond rodinný archiv Harbuval-Chamaré, D III 50, foto D. Novotná 2017)

Obr. 11: Seznam mistr� hedvábník� zam�stnaných v r�zných manufakturách v �echách r. 1766 (NA, 203/2, inv. �. 276 A 27, foto D. Novotná 2017).

Obr. 13: Tabulka s popisem továrny na hedvábí v Bílsku s jedním mistrem, p�íloha zprávy o rozsahu pr�myslu na Morav� a ve Slezsku z r. 1793 (MZA, fond B 14 moravské místodržitelství, inv. �. 20161 f. 8, foto D. Novotná 2018).

D. Novotná – Filatorie v našich sídlech

D�JINY STAVEB 2017 6

Výše uvedené patenty uvedly do pohybu další vlnu zájmu o hedvábnictví, která byla realizována n�jakým zp�sobem po celé zemi, i když se lišily �echy od Moravy a Slezska. V �echách se krom� masivní výsadby morušových strom� uchytila i vlastní výroba, na Morav� byla situace odlišná. V Praze se ujali iniciativy Italové, kdy roku 1749 bývalý major zem�m��i�ství Karel Cremery a divadelní podnikatel Baptist Locatelli vysázeli morušové stromy v pražských hradebních p�íkopech a vláda jim v rámci privilegia pone-chala vlastnictví strom� na 10 let; poté se sázením pokra�o-vali na vojenském cvi�išti a na Císa�ském ostrov�. Odbor-ným dozorem nad p�stováním moruší byl pov��en komer�-ní rada a šlechtic Bernardo Scotti de Compostella, který také vyu�oval hedvábnictví a chov bource,15 nebo� nap�í-klad v roce 1762 se �tvrt milionu sazenic vyp�stovaných ve státních školkách rozdalo sedlák�m zadarmo. Zámotky se na další zpracování posílaly do Vídn� až do roku 1768, kdy byly podle zpráv z�ízeny dv� �eské filatorie; konkurenci jim od sedmdesátých let d�lal Vlašský špitál, který zpracovával zámotky produkované italskými hedvábníky v Praze, nejd�íve ru�n�, pozd�ji si po�ídili soukací stroje na hedvábí. Pronajali si pozemky od premonstrátského kláštera na Stra-hov� a postupn� si založili i vlastní sad moruší a vlastní magnanerii. Ro�n� vyrobili hedvábí v cen� 38 000 zlatých, a to až do roku 1785, kdy byl špitál rozpušt�n. Vlašský špitál, �p. 335 na Malé Stran�, je historicky první budovou, u níž jsme si jisti, že výroba hedvábí probíhala práv� v ní. Je neuv��itelné, že v jednom areálu byly ubytovány ženy, muži a d�ti v odd�lených �ástech, dále v n�m byla krej�ov-ská dílna, škola pro sirotky, p�ádelní škola (z té se rozvinula manufaktura). Sirot�inec byl zrušen roku 1789 a v tu dobu zde bylo 83 chudých a 716 sirotk� pracujících v hedvábnické manufaktu�e, �ást zde i bydlela.16 Práv� Vlašský špitál tak naplnil merkantilistickou a sociální poli-tiku tehdejší spole�nosti: využil práci chudých a nezam�st-naných, vyu�il sirotky �emeslu, zavedl výrobu zboží, které se p�edtím dováželo, tím, že využil znalosti cizích, italských expert�, a v neposlední �ad� mohl prosperovat díky pom�r-n� po�etné skupin� pracovních sil, která byla volná (po�á-tek výroby spadal ješt� do doby p�ed zrušením nevolnictví). Po zrušení Vlašského špitálu ve výrob� hedvábí pokra�oval roku 1782 založený obchodní spolek v Praze �ízený op�t Italy.17 V roce 1776 se v Praze usadil Josef Rangheri z Gery u Lago di Como a v prvním dvacetiletí 19. století založil sady u Ko�ské brány, školku v Buben�i, na ploše okolo Invalidovny v Karlín� založil další školku a oživil skomíra-jící hedvábnictví,18 takže další etapu nazývají historici podle n�j (viz další text). Podle dochovaných soupis� byl nejv�tší po�et hedvábnických mistr� v Praze, u jejich jmen však není uvedena adresa.19 Podle jmen se dají dohledat v pražských pobytových p�ihláškách; u menších dílen je pravd�podobné, že pracovali doma. Nap�íklad Johann Ta-

15 NA 203/2, inv. �. 280 obsahuje Scottiho spisy v�etn� cen hedvábí, inv. �. 309 C5 se týká po�ízení leštícího stroje pro pražskou továrnu na hedvábí se Scottiho doporu�ením. 16 Vl�ek, P. (ed): Um�lecké památky Prahy, Malá Strana. Praha 1999, heslo �p. 335. 17 Citace v pozn. 2 a 13. 18 Citace v pozn. 2, s. 13. 19 NA 203/2,inv. �. 276, A 27, 56.

rone narozený roku 1776 (pravd�podobn� syn hedvábnic-kého podnikatele Josefa) bydlel v ulici Kozí �. 15 a byl podnikatelem a továrníkem; u n�kterých jmen je spojení s hedvábím zapsáno v povolání, v�tšinou je to termín „Sei-denzeugmachermeister“, jímž byl nap�íklad Franz Leinweber p�ihlášený na adrese �p. 571/I a pozd�ji 448/II nebo Joseph Christoph Buxbaum p�ihlášený v dom� �p. 1028/II, Josef Wanka, který se st�hoval n�kolikrát a p�ede-vším Josef Tschubert bydlící v �p. 1040/II, jde o budovu Klementina.20 O Josefu Tschubertovi víme, že se narodil roku 1796 v Praze a v roce 1819 založil hedvábnickou manufakturu, která sídlila v �p. 101 na Hrad�anech,21 což je budova �ernínského paláce. Palác byl na konci 18. století poškozen pluky okupujícími Prahu a Rudolf �ernín ho za�al kv�li nedostatku finan�ních prost�edk� pronajímat, takže tam krom� výše uvedené továrny na hedvábí sídlila spole�nost vlasteneckých p�átel um�ní, ale i vojenský laza-ret.22 Jak budova Vlašského špitálu, tak �ernínského paláce nebyla pro ú�ely hedvábnické výroby z�ejm� nijak stavebn� upravována, dle zjišt�ných informací o technologii to ani nebylo zapot�ebí. Vzhledem k tomu, že ob� stavby jsou na kopci, nedá se uvažovat o n�jakém pohonu sp�ádacích stroj� a stav�.

20 Národní archiv, fond policejní �editelství Praha, policejní pobytové p�ihlášky (konskripce). Dostupné na: http://digi.nacr.cz/prihlasky2 [20. 6. 20148]. 21 Citace v pozn. 9, s. 94. 22 Lenková, J.: �ernínský palác. In: Tajemná místa �eska, Praha 2016, s. 90–91.

Obr. 16: Filatorie v Budapešti – Obud�, plán stavby z r. 1785 (https://hu.wikipedia.org/wiki/Selyemgombolyító_(Óbuda).

M. Vá�a – Zaniklá vesnice Fláje

D�JINY STAVEB 2018 7

Hlavním sídlem hedvábnictví v �echách v dob� tere-ziánské (josefské) tedy byla ur�it� Praha, jak to ale vypada-lo na venkov�? Z roku 1786 pochází informace o „nejpil-n�jších hospodá�ích v hedvábnictví“ mimo Prahu, což m�ly být lokality: u sv. Ivana, na �erveném Hrádku, v Konárovicích, na Potštejn�, v Nových Hradech, na Žeb-ráku a v Bud�jovicích; nejp�kn�jší sady moruší m�ly být u Brandýsa nad Labem, v D�ev�icích, i ty však založil Ital, Marco Chiapone.23 Ze všech jmenovaných lokalit si vybe-reme Potštejn, k n�muž je zachováno nejvíce informací. V �rtách Bohumila Weinzettela24 se do�teme, že v roce 1941 tam m�la být 200 let stará moruše (ve skute�nosti jsou k dnešnímu dni zachovány �ty�i staré morušové stromy) a že svobodný pan Jan Ludvík,25 hrab� Harbuval z Chamaré, postavil filatorii jako v�žovou stavbu u ústí mlýnského náhonu do �eky vedle mandlu. Weinzettel neu-vádí p�esný zdroj informací, jen obecná díla.26 Rodinný archiv obsahuje p�edevším archiválie vážící se k hospodá�ským podnik�m otce, Jana Ludvíka Harbuval-Chamaré, a to k plátenické manufaktu�e, magacínu (tj. sklad) a škole pro pláteníky.27 K hedvábnické výrob�, která byla spíše koní�kem než opravdovým podnikáním jeho

23 Citace v pozn. 2, s. 11. 24 Citace v pozn. 13, s. 28. 25 Ve skute�nosti šlo o jeho syna Jana Antonína. 26 Nap�íklad Amort, V. E.: Uvedení, jak snadným zp�sobem se hedvábné dílo koná. 1783; Diebel, F.: Seidenbau in Mähren. 1837; dílo cit. v pozn. 14. 27 Státní oblastní archiv v Zámrsku, rodinný archiv Harbuval–Chamaré (dále jen SOA Zámrsk), ev. �. pom. 8711.

syna, se váže n�kolik dokument�.28 Dojemné je hlášení ková�ského mistra z Chocn� o po�tu morušových strom� v Chocni roku 1787. Obsahuje jména 14 soused�, z nichž každý zasadil jednu moruši. Z toho vyplývá, že se po�ítalo se svážením listí z celého panství. Další dokument vyhovuje Chamarého žádosti z roku 1771 o vyu�ení jedné osoby z potštejnského panství hedvábnictví, další dochované archiválie jsou ú�ty za sazenice, za hedvábí dodávané z Prahy do Potštejna29 a ud�lení pochvaly hrab�ti za podpo-ru hedvábnictví a z�ízení budovy pro chov bource. V Praze m�l záležitosti spojené s hedvábím na starosti Josef Brick, domovník chamaréovského pražského domu.

Zajímavé je sv�dectví manželky Jana Ludvíka Marie Jany rozené z Valdštejna, která byla o 15 let starší (vdávala se ve svých 42 letech) a Jan Ludvík ji �asto zasv�coval do svých podnik�, a� to byla váše� ke vzduchoplavectví, hle-dání pokladu na starém hrad� nebo práv� hedvábnictví. Marie Jana si vedla deník, kam v roce 1791 zaznamenala zavád�ní výroby hedvábí a vysazování morušových strom� v okolí zámku. Zápisy jsou spíše spole�enského charakteru, když zmi�uje n�jakou návšt�vu, které Jan Ludvík p�edvád�l „�ervy“.30 Potštejn byl vyobrazen na vedut� okolo roku 1800,31 takže m�žeme na Weinzettelem ur�eném míst� opravdu vid�t d�ev�nou v�žovou budovu, která je s nejv�tší pravd�podobností filaterií;32 díky jejímu umíst�ní u náhonu mohla být pohán�na vodní silou.

Další manufaktury na hedvábí a sady moruší v 18. a na za�átku 19. století zachycují archivní fondy,33 kde jsou �áste�n� dochovány pe�liv� vedené záznamy a hlášení o stavu morušových sad� v �echách, ale i korespondence vedená s žadateli o ud�lení privilegií na zpracování hedvábí a dokonce i dv� kolekce vzork�. V prvním p�ípad� jde o balí�ky se vzorky surového hedvábí od jeho vyloupnutí z kokonu až po sep�edení,34 ve druhém o vzorky hedváb-ných a polohedvábných tkanin, v�tšinou záclonovin.35

Celkový podíl hedvábnictví v textilní výrob� v roce 1792 však byl malý, jen 1,5%, a m�lnulový podíl na vývo-zu, zatímco ln�né výrobky p�edstavovaly 62,4% výroby a 81,3% vývozu, na druhém míst� bylo vln�né zboží s 30,1% výroby a 13,7% vývozu a na t�etím bavln�né zboží s 6% výroby a s vývozem 5%.36

28 SOA Zámrsk, DIII 41, hedvábnictví v �echách, inv. �. 862, 863, 900, 901, 903, 904, 905. 29 V ú�tu jsou zmín�né jen barvy hedvábí, a to bílá, žlutá, modrá a zelená. 30 Janá�ková, P.: Deníky Marie Jany hrab�nky Harbuval-Chamaré (1722–1792). In: Theatrumhistoriae 5. Pardubice 2009, s. 85–111. 31 Muzeum v Rychnov� n. Kn�žnou, inv. �. 19-A-826. 32 PhDr. Martina Beková z Muzea v Rychnov� n. Kn�žnou toto umíst�ní na dotaz autorky tohoto p�ísp�vku také považuje za pravd�podobné. 33 NA 203/2. 34 NA 203/2, inv.�. 658, 17, 1–7 (vzorky pocházejí z�ejm� z let 1806–1815). 35 NA 203/2, inv. �. 557, A 17 1–3, není datováno. 36 Purš, J.: K otázce hodnoty pr�myslové výroby v �echách po�átkem 90. let 18. stol., �eskoslovenskýhistorický �asopis IV/1956, s. 466.

Obr. 6:Inzerát morušové školky u Brandýsa nad Labem (majitel Mario Antonio Chiappone) z r. 1801 (NA, 203/2, inv. �. 625 17, Prager Postamtszeitung, foto D. Novotná 2017).

D. Novotná – Filatorie v našich sídlech

D�JINY STAVEB 2017 8

Dobu okolo poloviny 19. století odborníci ozna�ují

jako t�etí ze �ty�37 význa�ných období hedvábnictví v našich zemích, které je nazváno doba Rangheriova a c. k. Vlastenecko-hospodá�ské spole�nosti pro království �eské (CKHVS). O Josefu Rangherim již byla �e� výše, protože se usadil v Praze na sklonku 18. století, ale podnikat v hedvábnictví za�al až o více než t�icet let pozd�ji; v po�átcích se postaral i o starší a zanedbané stromy vysa-zené ve druhé etap�. Josef Rangheri se usadil v Praze v dom� �p. 358 Na Pernštýn� a ve stejném dom� na t�etím podlaží choval ve dvou místnostech bource. Je zachován popis místností: každá byla 7 stop vysoká, 19 stop dlouhá a 15,5 stopy široká.38 Z toho je vid�t, že chov se dal provo-zovat i v bytech a magnanerie byla oby�ejný pokoj. Po smrti Josefa Rangheriho p�ejal podnikání jeho syn Jind�ich, ten se však p�emístil do letohrádku u Vršovic, okolo domu vysázel 200 morušových strom� a uvnit� z�ídil místnosti pro chov, po�ídil sp�ádací stroje a jiné vybavení. C. k. Vlas-tenecko-hospodá�ská spole�nost pro království �eské se specializovala p�edevším na morušové školky, první školka byla založena v Praze-Buben�i roku 1814. Každý rok po�í-naje 1821 prodali z této školky n�kolik tisíc stromk�, n�kte-

37 �tvrté období je až konec 19. stol. – doba hedvábnických jednot a spolk� p�echází až do doby p�ed první sv�tovou vál-kou a stejn� jako obdobím ve 20. stol. se jím v této stati nebu-deme zabývat. 38 Citace v pozn. 13.

ré i rozdávali; v roce 1853 CKVHS podala žádost o založe-ní Hedvábnické jednoty k napomáhání �eského hedvábnic-tví, �ímž byla nastartována doba hedvábnických jednot a spolk� (�tvrté období), kterou všichni hedvábníci považují za zlatý v�k �eského hedvábnictví. V této dob� vyšly všechny základní odborné publikace39 a chov bource se stal záležitostí masovou. Názorn� to m�žeme vid�t na postavení a profesích vystavovatel� na výstav� roku 1865.40 Zú�astni-lo se jí 60 vystavovatel� s 412 p�edm�ty, mezi nimi spolky, soukromníci, u�itelé, statká�i a šlechta (kn�žna z Lobkovic – Dolní Be�kovice �i hrab�nka Kinská – Chlumec), p�ípad-n� ú�edníci z panství,41 ale i osoby duchovní jako kaplan, fará�, sestry alžb�tinky, dále p�íbuzné profese jako zahrad-ník nebo léka�, ale i jeden mlyná�; muž� i žen bylo p�ibližn� stejn�.

39 Jedna z prvních �eských p�íru�ek pochází ze schwarzenber-ského panství a sepsal ji P. Josef Fišer na žádost knížete Jana Adolfa pro �eské poddané v r. 1844 pod názvem Hedvábnictví v �echách �ili nau�ení o moruši a p�stování hedvábných �erv�, vyšla v Jind�ichov� Hradci r. 1845, ale autor sepisuje �ty�leté zkušenosti z morušové školky z�ízené v T�eboni a ro�ní zkuše-nosti s bourci; do té doby mohli hedvábníci studovat nap�íklad Rangheri, J.: Unterricht vom Seidenbau in Bhmen. Praha 1813. 40 Katalog první výstavy hedvábnické v Praze. Praha 1865. 41 Rožmberský, P. – Machová, V. – Fiala, M.: Zámek a tvrz Nebílovy. Plze� 2016, s. 37. Chov bourc� ve šlechtou nevyuží-vaném objektu provozovala klí�nice pro hrab�nku Valdštejno-vou.

Obr. 9:Vzorek nesp�edeného hedvábí (NA, 203/2, inv. �. 658 17, foto D. Novotná 2017).

Obr. 10: Vzorek sp�edeného nebarveného hedvábí (NA, 203/2, inv. �. 658 17, foto D. Novotná 2017).

Obr. 12: Vzorky produkce továrny na hedvábné a polohedvábné látky, okolo r. 1800 (NA, 203/2, inv. �. 557 A 17, foto D. Novotná 2017).

M. Vá�a – Zaniklá vesnice Fláje

D�JINY STAVEB 2018 9

Obr. 14:Potštejn (okr. Rychnov n. Kn�žnou) v r. 1800, šipkou ozna�ená stavba, která byla pravd�podobn� filatorie (Muzeum v Rychnov� n. Kn�žnou, inv. �. 19-A-826, foto muzeum).

Obr. 15: Nedv�dice (okr. Brno-venkov) na map� stabilního katastru z r. 1826. Vyzna�ený rozsah rozptýlené plátenické manufaktury (vlevo) a d�m �p. 49 vpravo (podkladní mapa reprofoto MZA).

D. Novotná – Filatorie v našich sídlech

D�JINY STAVEB 2017 10

Když se podíváme ve stejném období na Moravu a do Slez-ska, je situace odlišná. Krom� zpráv o hedvábnictví na statcích Lichtenštejn�, ve Valticích a v Lednici (viz p�ed-chozí text) se v archivech nedozvídáme tém�� nic o sázení moruší ani o hedvábnictví, jen tabulková hlášení o stavu pr�myslových podnik�.42 Podle krátké pr�vodní zprávy z roku 1792 byla jedinou hedvábnickou manufakturou v zemi továrna v Bílsku.43 Jedná se o m�sto Bielsko-Biała v nešním v Polsku; ostatní manufaktury sice s hedvábím pracovaly, ale jen když tkaly polohedvábné látky, což byl �asto jeden z dopl�kových artikl� plátenických manufaktur; hedvábné vlákno musely samoz�ejm� nakupovat. Žádost o ud�lení privilegia k výrob� hedvábí nebo n�jaké další dokumenty o vzniku manufaktur chyb�jí. P�itom v literatu�e je uvedena v roce 1774 fungující manufaktura na hedvábné cajky v Lednici jako první pokus zavést výrobu hedvábí na Morav�;44 v Brn� od roku 1787 prosperovala hedvábnická továrna Johanna Leopolda Köffilera.45 V roce 1804 bylo v Brn� 14 privilegovaných továren, z nichž n�které z�ejm� vyráb�ly polohedvábné tkaniny, specializovaná na výrobu �ist� hedvábného zboží ale byla manufaktura Theodora Lewinského s 20 stavy.46 O hedvábnických manufakturách mimo Bílsko nebo Brno prameny ml�í.

Jak se tedy mohl dostat reliéf bource morušového na klenák domu v Nedv�dici? V textech o místní textilní výro-b� se do�teme, že v roce 1806 založil v nedv�dickém dom� �. 49 Josef Filipi továrnu na hedvábné látky.47 Uvedená v�ta v rámci po�áte�ního textu m�la být vy�tena z obecní kroni-ky, text jsme však s kroniká�em nenašli a on sám si nemohl vzpomenout, kde tuto informaci získal. Další informace zní: roku 1806 existovala továrna na hedvábné látky Josefa Filipiho z Nedv�dice, postavená koncem 18. století pod hradem jako plátenická manufaktura.48

Po�ádek mezi pláteníky a hedvábníky vnáší informa-ce o plátenické manufaktu�e pernštejnského panství49 a archiválie.50 Plátenickou manufakturu založil Josef Stoc-khammer, tehdejší majitel panství, a to p�ed rokem 1768, kdy získal povolení jako tovární cech (Weber–Fabrique– 42 Moravský zemský archiv Brno (dále jen MZA), fond B 14 moravské místodržitelství. 43 MZA, fond B 14 moravské místodržitelství, inv. �. 20161 f. 8. 44 Viz pozn. �. 7. Ovšem v tomto p�ípad� s dov�tkem, že in-formace o Lednici a r. 1774 prý byla v n�jakém již ztraceném soupisu ve Vídni. 45 Hosák, L.: Historický místopis zem� Moravskoslezské. Praha 2004, s. 16. 46 Janák, J.: Strojní p�edení vlny v brn�nském soukenictví.In: Sborník prací filosofické fakulty brn�nské univerzity Studia minora facultatis philosophicae univessitatis brunensis C 28. Brno 1981, s. 111. 47 Vejrosta, R.: Z historie textilní výroby v Nedv�dici. Nedv�-dice 2005, s. 4; Šmíd, J. (ed.): 650 let Nedv�dice, kapitola emesla a pr�mysl. Nedv�dice 2000, s. 13. 48 Ku�a, K.: M�sta a m�ste�ka v �echách, na Morav� a ve Slezsku. Praha 2000, heslo Nedv�dice. 49 Mainuš, F.: Plátenictví na Morav� a ve Slezsku v XVII. a XVIII. století. Ostrava 1959, s. 132–135. 50 MZA, fond G 147, rodinný archiv Mitrovských Dolní Ro-žínka, F 78, Velkostatek Pernštejn; Státní okresní archiv ve Ž�áru nad Sázavou, archiv m�ste�ka Nedv�dice (dále jen SOkA Ž�ár, AMN).

Zunft) a �leny cechu byli tkalci z manufaktury. Z n�kterých materiál� vyplývá, že mohlo jít i o podílnický podnik, v n�mž byli zaangažovaní p�ední m�š�ané Nedv�dice, blízkého Doubravníku, ale i církevní hodnostá�i. Manufak-tura byla v roce 1769 popisována jako kvetoucí, v oficiál-ních materiálech byla citována jako Herrschaft Pernsteiner Fabrique nebo Pernsteiner Leinwand Fabrique. V roce 1770 získala povolení k vývozu ve velkémi malém na t�i roky a m�la b�lidlo na p�ízi i tkaniny, v roce 1772 m�la asi 60 stav�. B�lidlo m�l v nájmu Josef Hesse, který byl z Janovic,51 dalšími za�ízeními byla valcha, barvírna a balírna. Z harrachovské manufaktury p�išel i um�lecký tkadlec Benjamin Conti, zatímco jiný, Rösner, p�ešel z Janovic do Letovic a pak do Nedv�dice. Um�lecké tkaní na rozdíl od b�žného plátna pot�ebovalo široký a také vyso-ký stav, pokud šlo o žakárový vzor, a také z�ejm� v�tší spole�nou dílnu, ostatní výrobky se mohly d�lat odd�len�. Manufaktura produkovala ubrusy, všechna plátna, kapesní-ky, kanafas, gradl. Specialitou byly ubrusy �i celé soupravy s vetkávanými vzory, oblíbené byly alian�ní znaky snou-benc� jako svatební dar; prodávalo se v�tšinou do Vídn�, ale i do Portugalska. Manufaktura produkovala sice vysoce kvalitní, ale také drahé zboží a postupn� se dostávala do finan�ních potíží; n�kdy v letech 1776–1777 zanikla. Jeden z mnoha výrobk� byl z polohedvábné tkaniny (osnova byla ln�ná, útek hedvábný), ale nic nenasv�d�uje tomu, že by hedvábí produkovalo panství nebo n�jaký blízký dodavatel. Místo, kde manufaktura sídlila, vysv�tluje jedna z gruntov-nic. V�tšina gruntovnic totiž p�eskakuje celou �adu domov-ních �ísel, ale jedna z roku 1812 v indexu vypl�uje mezeru mezi �ísly 58 a 81 informací: „pansky domky jmenující se fabryka od numera 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 72, 73, 74, 75 a pak 78, 79 a 80“.52 Máme tedy p�ed sebou typickou rozptýlenou manufakturu – n�kolik skupin typizovaných domk�, které postavil majitel panství, pozval do nich pláteníky zblízka i zdaleka, n�které odlákal z jiných manufaktur; domky se pozd�ji dostaly do majetku obyvatel. Chybí zde jakákoli smlouva �i pozd�ji p�edávací listina novým majitel�m. Z matri�ních záznam� mezi roky 1760 a 180053 vyplývá, že do Nedv�dice p�išla skupina tkalc� v�tšinou n�meckých p�íjmení,54 která se tam p�edtím ani potom již nevyskytují, takže po zániku pernštejnské z�ejm� odešli do jiné manufaktury.

Z gruntovnice je jasné, že d�m �p. 49 s bourcem v klenáku, popisovaný jako grunt, vlastnil roku 1786 Ji�ík Süs a prodal jej Josefu Phillipovi55 za 4600 zlatých; p�esné datum prodeje není uvedeno, Ji�ík však m�l u domu staveb-ní materiál, vápno, kámen, šindel a d�evo. Dalším zápisem v roce 1801 p�ipisuje Josef Filipi polovinu majetku Aloisi Pilbachovi; v roce 1802 si p�j�uje 1000 zlatých od Franze

51 Z Harrachovské manufaktury. 52 SOkA Ž�ár, AMN, kniha �. 12. 53 MZA, p�edevším knihy sign. 15532,15542 (fara Doubrav-ník), 15826 (fara Nedv�dice). Dostupné na: actapubli-ca.eu/matriky/brno. 54 Nap�íklad Herbrig, Trey, Knopp, Fligl, Petrides, Cade, již zmín�ný Hesse, Obendorffer, Schiktanz, Görlich, Görischer, Wendler, Prox a další. 55 Nový majitel je psán postupn� Phillipi, Filippi nebo Philippi.

M. Vá�a – Zaniklá vesnice Fláje

D�JINY STAVEB 2018 11

Bluma, 100 zlatých od m�sta T�ebové,56 v roce 1803 si p�j�uje dalších 5000 (z toho 3000 jeho manželka Anna rozená Tomanová). V t�chto zápisech je Filipi uvád�n jako Tuchfabrikant, Tuchfabrikinhaber �i Feintuchfabrikant. Po roce 1805 již další zápisy nejsou až do 19. 9. 1809, kdy d�m �p. 49 (sousedský d�m) kupuje Mikuláš Badstiber za 10 000 zlatých.57 D�m se prodával a stavebn� upravoval velmi �asto, takže se z Filipovy p�estavby mnoho nezacho-valo. Z t�chto informací je jasné jen to, že se objekt po roce 1800 p�estavoval; tomu odpovídá i tvar mramorového ost�ní vjezdu a mansardová st�echa, ale o funkci domu gruntovnice vypovídá stále jen to, že šlo o grunt nebo o sousedský �i m�š�anský d�m.

Další informace jsou k dohledání v matrikách. V do-m� �p. 49 se roku 1789 narodila Maria Anna Francisca Cordula, dcera urozených rodi��, kterými byli Franz von Kürchner a Wilhelmina Catharina baronesse von Mischitz; stejného roku tam zem�ela dvouletá dcera Georga Külera, Taglöhnera (Tagelöhner = nádeník). V roce 1790 v �p. 49 zem�el osmdesátiletý Mathias Süs, mlyná�. Roku 1794 se tam narodil syn Franz Franzi Strübovi, truhlá�i. Roku 1801 se narodila v �p. 49 Adelheid Serafina Aloisi von Pilbacho-vi a Ann� rozené Petrides, stejného roku Franz Karel Bar-told Josefu Filipimu a Ann� rozené Tomanové. Dcera Jose-fa Filipiho Nepomucena Carolina Josepha se narodila roku 1803 a roku 1805 syn Josef Johann Nepomuk, ten však zem�el.58 Z toho by vyplývalo, že v dom� bylo n�kolik byt�, dva „panské“ a minimáln� dva jako výminek, dále snad i dílna. Prvním nájemníkem „panského“ bytu byl von Kürchner, podle matriky revizor franšízy; pozd�ji z�ejm� v byt� bydlel Alois Pilbach. Alois Franz Pilbach je zazna-menám roku 1806 v Brn�, kde koupil v dražb� od d�dic� WilhelmaMundyho továrnu na cajky, roku 1807 dostal dvorský dekret a vyráb�l sukno a kazimír v Brn� na Cejlu. P�vodn� pocházel ze Slovinska, narodil se roku 1778 v Lublani jako syn guberniálního sekretá�e povýšeného 1786 do šlechtického stavu, od roku 1815 mohl používat šlechtický predikát von Riedenwart.59 O jeho angažmá v Nedv�dici prameny ml�í; p�itom nedv�dický kancelista lná�ské manufaktury se jmenoval Petrides, takže pocházel pravd�podobn� ze stejné rodiny jako Pilbachova manželka. Bohužel o Josefu Filipim se nedá najít žádný záznam v Nedv�dici, jejím okolí, Moravské T�ebové nebo v Brn�; za kmotra jeho d�tí šel dvakrát zv�roléka� Karel Föhling z hradu Pernštejn s manželkou, ve t�etím p�ípad� rytmistr s manželkou,60 což sv�d�í pouze o vztazích s ú�edníky panství, které mohly být pouze osobní povahy.

Ze všech uvedených zdroj� vyplývá pouze to, že Jo-sef Filipi m�l v Nedv�dici n�jakou soukenickou manufaktu-ru, kde snad tkal i lepší látky, a že si p�j�oval hotovost na p�estavbu domu �p. 49, pom�rn� krátkou dobu m�l z�ejm� i partnera v podnikání, pozd�ji úsp�šného textilního tovární-

56 Nejspíš Moravské T�ebové. 57 Citace v pozn. 50. 58 MZA, knihy sign. 15826, 15836, 15831 (fara Nedv�dice). Dostupné na: actapublica.eu/matriky/brno. 59 https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=30767 [30. 7. 2018]. 60MZA, kniha 15826 (fara Nedv�dice), f. 73, 78, 81. Dostupné na: actapublica.eu/matriky/brno.

ka Pilbacha. O tom, že by podnikání bylo spojeno p�ímo s domem �p. 49 nebo že by se podnikání týkalo hedvábnic-tví, prameny nic ne�íkají krom� pon�kud záhadných infor-mací z obce; tyto informace jsou z�ejm� tradované ústn�. Mohli bychom snad spekulovat, že Josef Filipi cht�l zm�nit p�edm�t podnikání ze soukenictví na tehdy podporované hedvábnictví a vložil emblém do klenáku portálu nov� budovaného domu a že k realizaci podnikatelského zám�ru z n�jakého d�vodu nedošlo, to je ale po�ád jen spekulace. V každém p�ípad� jde o z�ejm� jedinou stavbu v našich zemích, která má na fasád� reliéf vztahující se k hedvábnictví; ostatní stavby a budovy, kde bývaly ma-nangerie a filatorie, se bu� nezachovaly (Potštejn), nebo nebyly k danému ú�elu nijak stavebn� upravovány (Vlašský dv�r, �ernínský palác). Co se tý�e morušových sad�, moru-šovníky z t�ch dob jsou již dávno pokáceny, protože strom vydrží maximáln� 300 let, �emuž by odpovídalo stá�í podnes dochovaných �ty� moruší u zámecké zahrady v Potštejn�.

Minimáln� jedna z filatorií z popisovaného období se však zachovala a je v ní spole�enské centrum,61 jedná se o areál firmy Facchini, která se usadila v Obud� u Budapeš-ti roku 1781 a v roce 1785 postavila manufakturu (filatorii, ma�arsky cérvázó) u jednoho z vodních kanál�; ta fungovala do roku 1830.62

61 Budapest III. Obuda, ulice Miklós–tér 1. 62 https://hu.wikipedia.org/wiki/Selyemgombolyító_(Óbuda) [30. 7. 2018].

D. Novotná – Filatorie v našich sídlech

D�JINY STAVEB 2017 12

Filatorie v našich sídlech

Dana Novotná �lánek vznikl díky reliéfu v mramorovém klenáku

domu �p. 49 v Nedv�dici (okr. Brno-venkov), na n�mž je vytesána housenka bource morušového; místní tradice sem umis�uje továrnu na hedvábí postavenou roku 1806. Z archivních podklad� se sice tuto tradici nepoda�ilo potvr-dit, ale díky širší rešerši hedvábnictví v �eských zemích, na Morav� a ve Slezsku od po�átku 17. stol. do konce 19. stol. se potvrdilo, že chov bource ani zpracování hedvábí nepo-t�ebovalo zvláštní stavební úpravy a nezanechalo po sob� v budovách, kde se provozovalo, žádné stopy. Prostory pro chov housenek se nazývaly magnanerie, prostor�m pro sp�ádnání se �íkalo filaterie a v Itálii též filandy. Obrovský byl taktéž zájem o p�stování moruší, vznikaly školky, mo-ruše p�stovali vzd�laní lidé i sedláci. Nejvíce mistr� hed-vábník� bylo soust�ed�no v 18. stol. v Praze, p�vodn� šlo o Italy �i Francouze, manufaktury vznikaly na panstvích podnikavých šlechtic� (nap�. Potštejn), pozd�ji i v oblastech tradi�ní textilní výroby (nap�. Bílsko ve Slezsku). Popisky: Obr. 1: Nedv�dice (okr. Brno-venkov), d�m �p. 49, celek (foto D. Novotná 2018). Obr. 2: Nedv�dice (okr. Brno-venkov), d�m �p. 49, detail klenáku s reliéfem (foto D. Novotná 2018). Obr. 3: Herzogthum Schlesien österr. Antheils mit der Zone des Seidenbaues, Mapa Slezského vévodství (rakouská �ást) s místy p�stování moruše, 1873 (sbírka Moravské zemské knihovny v Brn�, sign. 1211.660, sken MZK). Obr. 4: Hlášení ková�e Josefa Ondrá�ka z r. 1784 o po�tu morušových strom� v Chocni (SOkA Zámrsk, fond rodinný archiv Harbuval-Chamaré, D III 50, foto D. Novotná 2017). Obr. 5: Hlášení o po�tu morušových strom� na panství Pod�brady z r. 1805 (NA, 203/2, inv. �. 658 17, foto D. Novotná 2017). Obr. 6:Inzerát morušové školky u Brandýsa nad Labem (majitel Mario Antonio Chiappone) z r. 1801 (NA, 203/2, inv. �. 625 17, Prager Postamtszeitung, foto D. Novotná 2017). Obr. 7: Pietro Ronzoni (1788–1862), Filanda u Bergama, 1825, olejomalba. Jedná se o sp�ádací „mlýn“ na ru�ní pohon. Dostupné na: https://it.wikipedia.org/wiki/Filanda [28. 7. 2018]. Obr. 8: Giovanni Migliara (1785–1837), Filanda Mylius, nedatováno, olejomalba. Modern�jší mechanické sp�ádací za�ízení. Dostupné na: https://it.wikipedia.org/wiki/Filanda [28. 7. 2018].

Obr. 9:Vzorek nesp�edeného hedvábí (NA, 203/2, inv. �. 658 17, foto D. Novotná 2017). Obr. 10: Vzorek sp�edeného nebarveného hedvábí (NA, 203/2, inv. �. 658 17, foto D. Novotná 2017). Obr. 11: Seznam mistr� hedvábník� zam�stnaných v r�zných manufakturách v �echách r. 1766 (NA, 203/2, inv. �. 276 A 27, foto D. Novotná 2017). Obr. 12: Vzorky produkce továrny na hedvábné a polohedvábné látky, okolo r. 1800 (NA, 203/2, inv. �. 557 A 17, foto D. Novotná 2017). Obr. 13: Tabulka s popisem továrny na hedvábí v Bílsku s jedním mistrem, p�íloha zprávy o rozsahu pr�myslu na Morav� a ve Slezsku z r. 1793 (MZA, fond B 14 moravské místodržitelství, inv. �. 20161 f. 8, foto D. Novotná 2018). Obr. 14:Potštejn (okr. Rychnov n. Kn�žnou) v r. 1800, šipkou ozna�ená stavba, která byla pravd�podobn� filatorie (Muzeum v Rychnov� n. Kn�žnou, inv. �. 19-A-826, foto muzeum). Obr. 15: Nedv�dice (okr. Brno-venkov) na map� stabilního katastru z r. 1826. Vyzna�ený rozsah rozptýlené plátenické manufaktury (vlevo) a d�m �p. 49 vpravo (podkladní mapa reprofoto MZA). Obr. 16: Filatorie v Budapešti – Obud�, plán stavby z r. 1785 (https://hu.wikipedia.org/wiki/Selyemgombolyító_(Óbuda). Obr. 17:Magnanerie vyobrazená v Ottov� slovníku nau�ném (OSN X/1896, s. 1020). Obr. 18: Sp�ádací „mlýn“ (citace v pozn. 2, s. 44).