1

Faerština

1. O faerštině

Faerština (føroyskt) se řadí k severním germánským jazykům, do podskupiny západo-

skandinávské (společně s islandštinou).

Je odvozená od jazyka severských (pravděpodobně především norských) osadníků, kteří

se usadili na Faerských ostrovech v 9.století. Ti nicméně nepřišli jen z Norska, ale i z již

Vikingy osídlených oblastí na Britských ostrovech, někteří zřejmě až z oblasti Irského moře.

Původním jazykem obyvatel Faerských ostrovů byla západní staroseverština. Faerština je

jedním ze 4 jazyků, které se vyvinuly právě z ní (spolu s islandštinou, norštinou a jazykem

Norn). Vývoj od staroseverštiny probíhal zhruba v 9.-15.století, nejblíže měla faerština

k jazyku Norn1. Velmi blízká je též islandštině a dialektům ze západních oblastí Norska.

Reformace zasáhla Faerské ostrovy roku 1536, ale paradoxně způsobila, že úředním,

církevním a vyučovacím jazykem se stala dánština2. Faerština byla následně zakázána a téměř

300 let prakticky neexistovala v psané podobě. Roku 1773 Jens Christian Svabo3 sebral

(a sepsal) 3 lidové balady ve faerštině. Byl také prvním, kdo se pokusil o ustálení pravidel pro

písemnou podobu faerštiny – své texty a slovník zapisoval dle pravidel blízkých dánské

ortografii.

Významnou změnu přinesl rok 1854, kdy Venceslaus Ulricus Hammershaimb4

vymyslel a sepsal pravidla ortografie faerštiny5, Færøisk Sproglære. Mimo jiné tím vytvořil

jednotící nástroj pro psaní faerských textů a pomohl vyvrátit chybný názor, že se faerština

vyvinula z dánského dialektu – formálně ji odlišil od dánštiny a přiblížil islandštině.

Již dříve, 19.prosince 1844, publikoval v dánských novinách Kjøbenhavnposten článek,

v němž poukazoval na to, že faerština má všechny rysy samostatného jazyka, přestože byla

1 Jedná se o dnes již mrtvý jazyk, jímž se mluvilo na Orknejích do 17.-18.stol. a na Shetlandech do poloviny

19.století. 2 Faerské ostrovy tehdy byly pod nadvládou Dánska a Norska; vliv Dánů však v postupně sílil

3 Svabo, Jens Christian (1746 – 1824) – faerský lingvista, etnograf, folklorista; studoval mimo jiné historii, hudbu, teologii. Zabýval se ústní lidovou slovesností, zejména na ostrově Vágar, později v okolí Tórshavnu. 4Hammershaimb, Venceslaus Ulricus (1819 – 1909) luteránský kněz, folklorista. Zabýval se ústní lidovou slovesností, studoval faerské dialekty. 5 Jednalo se o daleko obecnější pravidla než v případě J.C. Svaba – ten si za jazykový vzor zvolil svůj rodný

dialekt z ostrova Vágar

2

ovlivněna dánštinou. O pár měsíců později na něj navázal jeho přítel Svend Grundtvig

pamfletem nazvaným Dansken paa Færøerne: Sidestykke til Tysken i Slesvig6.

Pravidla faerské ortografie jsou postavena především na staroseverštině, částečně

islandštině. Oba tyto jazyky měly vliv na morfologii, syntax a lexikon psané faerštiny. Jazyk,

podobně jako islandština, obsahuje řadu neologismů. Ty jsou však užívány především v psané

podobě, zatímco v mluveném projevu jsou upřednostněny dánské odvozeniny.

Zhruba od roku 1870 postupně docházelo k oslabování dánského vlivu, respektive

jazykové „nadvlády“, a následnému posilování pozice jazyka faerského. K nejvýraznějším

změnám však došlo až ve 20.století:

1937 – faerština byla poprvé zavedena jako vyučovací jazyk na školách

1938 – stává se oficiálním jazykem církve

1948 – oficiálně prohlášena národním jazykem

1980 – až v 80. letech se naplno prosadila i v médiích a administrativě

Nicméně i dnes je dánština stále povinná na školách (od 3. stupně ZŠ).

Odhaduje se, že faerština má 48 300 rodilých mluvčích7 v oblasti Faerských ostrovů a

dalších zhruba 25 000 v Dánsku, Norsku a dalších zemích.

Pokud se zaměříme na současný stav, je možné konstatovat, že prakticky každá faerská

vesnice má svůj vlastní dialekt, přestože ty se od sebe neliší natolik, že by si mluvčí vzájemně

nerozuměli. Hlavní město Tórshavn, kde žije významná část populace, pak funguje jako místo

kde se rozdíly mezi těmito nářečími smazávají. Pokud má tedy vzniknout nějaká norma

standardní mluvené faerštiny, tak je vysoce pravděpodobné, že právě na základě mluveného

projevu hlavního města.

Tato seminární práce, stejně jako materiály na jejichž základě byla vypracována,

nenabízí popis jednoho konkrétního dialektu ani kodifikovanou normu faerštiny. Jedná se o

jistý stupeň abstrakce, kdy jsou vybrány především rysy s nejširším výskytem, které jsou

společné největšímu počtu nářečí.

6 (Dánština na Faerských ostrovech: paralela s němčinou ve Šlesvicku). Ve 40. letech 19.století tak bylo odstartováno něco jako „národně-osvobozenecké hnutí“, které žádalo po Dánech dē factō ta samá práva, jaká žádalo dánsky mluvící obyvatelstvo po německých úřadech ve Šlesvicku. Toto hnutí bylo silně podporované právě Faeřany studujícími a působícími v Kodani. 7 Census 2007

3

2. Alfabeta: grafém vs hláska

2.1. Samohlásky a dvojhlásky:

Faerské hlásky, dvojhlásky a jejich písemná podoba.

Tabulka I

pravopis a/æ á e i/y í/ý o ó

výslovnost ɛa:/a ɔa:/ɔ e:/ɛ i:/ɪ ʊi:/ʊi o:/ɔ œu:/œ

pravopis u ú ø ei ey oy

výslovnost u:/ʊ uu:/ʏ ø/œ ai:/ai ɛi:/ɛ ɔi:/ɔi

2.2. Souhlásky

Tabulka grafémů, digrafů, trigrafů ve vztahu k jejich zvukovým realizacím.

Tabulka II

grafém hláska grafém hláska grafém hláska grafém hláska

b b/ b hv kv ng ŋg/ɲʤ s s/ʃ

c s/k j j nk ŋk/ɲʧ sj/skj/stj ʃ

d d/ d k k/ʧ nj nj/ɲ sk sk/ʃ

dj ʒ kj ʧ nn dn/n: t t

W v l l p p tj ʧ

f f ll dl/l: r ɹ v v/f

g g/g˚/ʤ m m rl dl vn vn/m˚

h h n n/ŋ rn dn z s

- Grafém ð ( Ð,ð) v tabulce není uveden, neboť nemá přiřazenu žádnou konkrétní stálou

zvukovou realizaci. V drtivé většině případů se vůbec nevyslovuje. Výjimečně může

mít následující zvukové realizace:

A) [j] siður = [siːjʊr], bíða = [bʊʏja], kasataði = [kasatajɪ], soðin = [soːjin]

B) [v] maður = [mɛavʊr], leður = [leːvʊr]

C) [w] Óðin = [ɔuwin], húðir = [hʉuwɪr]

D) [g] veðrið = [vɛgrɪ], véðrur [vegrur] (lupen)

4

3. Fonologie

3.1. Vokalický systém

Faerský vokalický systém zahrnuje celkem sedm fonémů, k jejichž rozlišení je potřeba

sedm distinktivních rysů. Všechny tyto fonémy se mohou vyskytovat v přízvučných

slabikách.

Tabulka III

přední střední zadní

vysoké ɪ ʏ ʊ

středové ɛ œ ɔ

nízké a

Párové vokály jsou odlišeny distinktivním rysem nezaokrouhlený/zaokrouhlený.

Ve faerštině se vyskytují krátké i dlouhé vokály, jejich vztah je však poněkud

problematický. Objevily se pokusy vysvětlovat délku u vokálů jako alofonickou, ale to mělo

za důsledek, že naopak délka u konsonantů musela být chápána jako fonologická, což daný

problém nijak nevyřešilo. Obecně se tedy délka označuje za fonologickou a vokály tedy tvoří

minimální páry na základě distinktivního rysu délky. Je nicméně nutné zmínit, že se vzájemně

liší i místem a způsobem artikulace, jak potvrzuje následující tabulka:

Tabulka IV

ɪ ʏ ɛ œ a ɔ ʊ

i: uu: e: ɔu:

ø:

ɛa: ɔa: u:

5

Následující tabulka nabízí přehled faerských vokálů a jejich staroseverských ekvivalentů.

Tabulka V

krátký stsev. krátký

<

dlouhý

stsev. dlouhý

<

/i/ ɪ i,y i: i,y

/ʏ/ ʏ u: *uu: -

/e/ ɛ e, au e: e

/ø/ œ ø, ø:, ɔ, o: ɔu:

ø:

o:

ø:

/a/ a a, æ:,e: *ɛa: a,æ:,e:

/o/ ɔ o,a:,ɔ ɔa: a:, ɔ:

/u/ ʊ u u: u

Dlouhé */uu:/ se vyskytuje pouze ve slovech cizího původu a spíše je považováno za

alofony diftongů /ea/ a /yu/.

V nepřízvučných slabikách se vokalický systém faerštiny redukuje na tři jednotky. Jak

potvrzují původní vokály uvedené v závorkách, staroseverský tříčlenný systém se zde

dochoval beze změn.

Tabulka VI

přední zadní

vysoké ɪ (< ɪ) ʊ (<ʊ)

nízké a (< a)

6

3.2. Konsonantický systém

Faerský konsonantický systém lze chápat jako inventář 19 fonémů:

Tabulka VII

labiály dentály palatály veláry glotály

okluzivy p b t d k g

afrikáty ʧ ʤ

frikativy f v s ʃ j h

nasály m n ŋ

laterály l

vibranty r

V prvním řádku můžeme vidět dvě paralelní řady okluzív, fonologicky je lze rozdělit buď

pomocí rysu znělost +/-, nebo napjatost +/-.

Fonémy /p,t,k/ jsou pak buď neznělé, nebo napjaté. Při výslovnosti jsou aspirované

v pozici před vokálem a mohou se vyslovovat aspirovaně v intervokalické pozici. V pozici po

/s/ jsou neaspirované. Rys aspirovanost nicméně není distinktivní.

Fonémy /b,d,g/ jsou znělé, nenapjaté8. V pozici na konci slova dochází k neutralizaci

opozice znělosti. Stejně tak v promluvě dochází často k neutralizaci napjatost/nenapjatost. Je

dobré zmínit, že v některých jižních a severních dialektech se /p,t,k/ realizuje v intervokalické

a postvokalické pozici vždy jako [b,d,g]. Mohli bychom tedy v tomto kontextu mluvit o

neutralizaci opozice znělá – neznělá okluziva, nicméně vztah mezi těmito 2 řadami není

z hlediska fonologie ještě zcela vyřešen, pokud bychom se snažili o ucelený a bezesporný

popis faerštiny (a nikoliv jednoho konkrétního dialektu).

Určité komplikace skýtá také foném /ŋ/. Př.: longd „délka“: výslovnost [lɔŋd] nebo

[lɔŋgd]. V některých nářečích je vázán na pozici před velárním konsonantem /k/, /g/, v jiných

se vyskytuje samostatně. [ŋ] lze tedy chápat buď jako alofon fonému /n/, nebo jako

samostatný foném /ŋ/, v závislosti na konkrétním dialektu.

8 Ve všech pozicích se vyslovují neaspirovaně

7

Foném /r/ se nejčastěji realizuje jako frikativní [ɹ]. Jako [r] se realizuje před přízvučným

vokálem, zvláště pokud před ním stojí /p,t,k/.

3.3. Přízvuk

Přízvuk je ve většině domácích slov na první slabice. Naproti tomu v přejatých slovech se

může vyskytovat prakticky na jakékoliv sylabě. U výpůjček z dánštiny nebo domácích slov

s určitými prefixy je přízvuk na druhé slabice.

Př: politi [polɪ´ti:] policie, studentur [stu´dɛntʊr] student; forstanda [fɔr´ʂtanda] rozumět atd.

3.4. Faerská palatalizace velár

Stejně jako v ostatních skandinávských jazycích9 došlo i ve faerštině během vývoje od

staroseverštiny k rozsáhlé palatalizaci. Veláry /k:/, /g:/ (spolu s trsem /sk/) podlehly regresivní

palatalizaci v pozicích před vysokými a středovými vokály /i/, /y/, /e/ a diftongem, který se

vyvinul z /au/ (i.e. dnešný faerské /ei/). Výsledné konsonanty postupně splynuly s ostatními

palatálními trsy, jak ukazují následující 3 schemata:

k(k) + přední

V

>kç

ʧ

k(k)j

tj

>tç θj

hj

sk + přední V

>skç

ʃ

skj

stj

>tç

sj

9 S výjimkou současné dánštiny

g(g) + přední V

>gj

ʤ

g(g)j

dj

8

Dvě výsledné afrikáty /ʧ/ a /ʤ/ se nevyskytují pouze v náslovné pozici10

, ale i uvnitř

slova a jsou pravidelně doloženy i v koncovkách a sufixech. Př.: nom.sg. bak [bɛak] – dat.sg.

baki [bɛaʧi] (záda); nom.sg. veggur [vɛg: ʊr] – dat.sg. veggi [vɛ: ʤɪ] (stěna); bók [bɔuk]

(kniha) – bókin [bɔuʧɪn] (kniha+urč.člen). Staroseverskému /sk/ pak odpovídá faerské /sʧ/

(v uvedeném kontextu palatalizace): elska [ɛ˳lska] (milovat) – elski [ɛ˳lsʧɪ] (1.sg.ps. miluji).

Systém glidů zaplnil místa, kde ve staroseverštině byly hiáty, případně místa, kde zaniklo

intervokalické [ð] a [γ]. /j/ se realizuje v palatálním hláskovém okolí, [w] v labiálním /u:, yu,

ou/ a [v] v ostatních.11

K dalším vývojovým změnám patří [θ] > /t/12, případně [θ] > /h/

13. S jazykem Norn má

faerština společnou změnu /m/ > /n/ v dativních koncovkách: tveimum óm [tvaimun oun]

(dvěma ovcím). Některé z faerských konsonantických změn jsou doloženy napříč ve všech

západo-skandinávských dialektech, včetně islandštiny: /hu/ > /kv/ a /l:/ > /dl/.

4. Morfologie

4.1. Substantiva

Faerština poněkud zjednodušila jmennou flexi, kterou zdědila ze staré severštiny, avšak

ne v takové míře jako skandinávské jazyky z kontinentu. Ve staroseverštině se jména

skloňovala podle kmenové třídy a rod byl dán vnitřně (lexikálně sémanticky). Skloňování

podle kmenových tříd se ve faerštině dochovalo, ale rod je vyjádřen více pomocí

paradigmatické flexe.

Stále jsou odlišeny 4 pády: nominativ, akuzativ, genitiv a dativ. Avšak nominativ a

akuzativ formálně splynuly všude kromě singuláru většiny maskulin a jedné třídy feminin.

Genitiv je nejčastěji nahrazován buď slovními opisy, nebo předložkovými vazbami. Řada

jmen má genitivní formy pouze v psaném jazyce14, plurál se dē factō vytratil z mluveného

jazyka a v singuláru se užívá jen s koncovým –s (u maskulin a neuter), zatímco –ar se stále

10 Na rozdíl od řady jiných skandinávských jazyků, včetně norštiny a švédštiny 11 Viz příklady výše, v kapitole Alfabeta, komentář k tabulce II 12

Týká se obecné skandinávských jazyků, s výjimkou islandštiny 13

V některých zájmenech, příslovcích a složeninách začínajících stsev. ϸór- 14 V tabulkách VIII - XI jsou tyto tvary vždy uvedeny v závorkách

9

ještě okrajově vyskytuje v některých slovních frázích. Tam kde se ještě v mluveném jazyce

užívá genitiv, je silná tendence nahradit původní koncovky právě oním –s, z něhož se

vyvinula (zatím ještě) hovorová koncovka –sa(r)15

.

Číslo rozlišuje (jako ostatní moderní skandinávské jazyky) singulár a plurál. Ve staré

severštině většina neuter formálně nerozlišovala číslo v nominativu a akuzativu, ale

v mluvené faerštině jedna část jmen tohoto rodu přijala analogické –r jako plurální koncovku,

zatímco druhá část toto –r připojila k už existující plurální koncovce, jak je patrné

z následující tabulky koncovek silné a slabé deklinace.

Tabulka VIII

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

silná

nom -ur -Vr -Ø -Vr -Ø -Ø/-r

ak -Ø -Vr -Ø -Vr -Ø -Ø/-r

gen -s / (-ar) (-a) (-ar) (-a) -s (-a)

dat -i/-Ø -um -Ø -um -i/-Ø -um

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

slabá

nom -i -ar -a -ur -a (-u)/-ur

ak -a -ar -u -ur -a (-u)/-ur

gen (-a) (-a) (-u) (-a) (-a) (-na)

dat -a -um -u -um -a -um

Podle typu kmene se substantiva dělí na:

a) maskulina - mají 3 třídy deklinace (první dvě jsou silné, třetí je slabá)

b) feminina - 4 třídy deklinace (3 silné, 1 slabá)

c) neutra - 3 deklinační třídy

15 Viz příklad „Jógvansar bátur“ v kapitole 5

10

Tabulka IX

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

silná

nom bátur bátar hurð hurðar borð borð

ak bát bátar hurð hurðar borð borð

gen báts (báta) (hurðar) (hurða) borðs (borða)

dat báti bátum hurð hurðum borði borðum

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

slabá

nom tími tímar genta bøkur eyga eygur16

ak tíma tímar gentu bøkur eyga eygur

gen (tíma) (tíma) (gentu) (bóka) (eyga) (eygna)

dat tíma tímun gentu bókum eyga eygum

4.2. Člen

Určitý člen má formu sufixu17

a skloňuje se v čísle rodě a pádě.

Tabulka X

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

N báturin bátarnir hurðin hurðarnar borðið borðini

Ak bátin bátarnar hurðina

Gen (bátsins) (bátanna) (hurðarinnar) (hurðanna) (borðsins) (borðanna)

Dat bátinum bátunum hurðini hurðunum borðinum borðunum

bátur – loď, hurð – dveře, borð - stůl

Připojený k vlastnímu jménu má význam opovržení, despektu. Dánjalin (“ten děsnej

Daniel“)

16

V psaném textu spíše tvar eygu 17 Srov. s tvary substantiv v tabulce IX

11

Faerština má neurčitý člen, ale použití není natolik obligatorní jako třeba v angličtině.

Nese význam „jistý, nějaký“: Bóndin hevði ein húskall, sum æt Rasmus. Farmář měl jistého

nádeníka, který se jmenoval Rasmus.

Na rozdíl od angličtiny může stát i před jménem v plurálu a tehdy nabírá formu

množného čísla: In eini lítlari smáttu búðu eini fátæk hjún. (V nějakých malých chatrčích

žili nějací chudí lidé.)

4.3. Adjektiva

Také kategorie adjektiv si zachovala základní rysy staroseverské deklinace. Stejně jako u

substantiv však došlo k určitému zjednodušení. Přídavné jméno se stále shoduje v rodě, čísle a

pádě se jménem, které rozvíjí a rozlišuje dva typy skloňování: silné a slabé.

Jako vzor je vybráno adjektivum tungur (těžký):

Tabulka XI

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

silná

nom tungur tungir tung tungar tungt tung

ak tungan tungar18

tunga tungar tungt tung

gen (tungs) (tungra) - (tungra) (tungs) (tungra)

dat tungum tungum tungari tungum tungum19

tungum

maskulina feminina neutra

sg pl sg pl sg pl

slabá

nom tungi

tungu20

tunga

tungu

tunga

tungu ak

dat

tunga

tungu

Jak je patrné z tabulky, tvary genitivu jsou, obdobně jako v případě substantiv, doloženy

jen okrajově, v některých případech zcela chybí. Tento stav se vztahuje na mluvenou i psanou

18 Koncovce –ar odpovídá stsev./isl. –a. Koncové –r se ve faerštině stalo analogickou koncovkou pro nominativ a akuzativ plurálu substantiv (maskulin, feminin) a tvarů silných adjektiv. 19

Koncovka –um zde odpovídá stsev. a isl. koncovce -u 20 Slabá koncovka plurálu –u je stejná jako v islandštině, zatímco stsev. má -um

12

podobu faerštiny. Výrazným změnám došlo ve slabé deklinaci, pouze sg.mask. a fem.

formálně odlišuje nominativ od zbylých pádů; genitiv se zcela vytratil.

Existují výjimky v podobě nesklonných adjektiv. V případě tvarů končících sufixem

–andi se původně jedná o příčestí přítomná. Př.: hugsandi (myslící), kókandi (vařící), livandi

(živý, žijící), ógloymandi (nezapomenutelný) atd.

Stupňování

Komparativ se tvoří přidáním sufixu –ari ke kmeni, superlativ připojením –astur.

Př.: dýrur (drahý) – dýrari (dražší) – dýrastur (nejdražší).

Komparativ je buď nesklonný, nebo přibírá koncovky slabé deklinace. Superlativ se

skloňuje silně i slabě. Nesklonná adjektiva a některé složeniny se stupňují opisně pomocí

adverbií meiri (více) a mest (nejvíce). Př.: hóskandi (vhodný) – meiri hóskandi – mest

hóskandi; framsíggin (jasnozřivý) – meiri framsíggin – mest framsíggin.

Je vhodné zmínit i některé nepravidelné výjimky, mezi něž patří například adjektiva

góður (dobrý) a ringur (špatný): góður – betri – bestur21

; ringur – verri – vestur.

Způsoby tvoření jsou shrnuty v následující tabulce:

Tabulka XII

pozitiv komparativ superlativ

pravidelně dýrur dýrari dýrastur

analyticky hóskandi meiri hóskandi mest hóskandi

nepravidelně ringur verri vestur

Adjektivum zpravidla stojí před jménem, které rozvíjí: stór hurð (velké dveře).

4.4. Adverbia

Adverbia se ve faerštině mohou tvořit třemi základními způsoby:

a) Připojením sufixu –liga ke kmeni adjektiva, případně změnou adjektivního sufixu –lig

na –liga. Př. stór (velký) – stórliga (velmi); serlig (zvláštní) – serliga (zvláště,

obzvlášť)

21 Slabý superlativ má tvar góðasti – užívá se ve vokativu, což je jedno z častých využití slabých tvarů adjektiv: Kæru vinir! (drazí přátelé!). Naproti tomu silné tvary se užívají například při pozdravech, přáních: góðan dag (ak. dobrý den!), užívá se i ve významu „jak se máte?“ a lze ho použít v kteroukoliv dobu. Góða nátt! (ak. dobrou noc!).

13

b) Použitím silného nominativního/akuzativního tvaru singuláru neutra adjektiv: skjótur

(rychlý) – skjótt (rychle)

c) Přidáním koncovky –a ke kmeni adjektiva: ill (špatný) – illa (špatně)

Stupňování příslovcí se děje podle stej ného schematu jako v případě adjektiv. Sufixy –ari

(-ri) pro komparativ, -ast (-st) pro superlativ.

4.5. Zájmena

4.5.1. Osobní

Osobní zájmena faerštiny si plně zachovala čtyřpádový systém staré severštiny.

Mezi odlišnosti patří skutečnost, že první a druhá osoba plurálu ustupují stsev. duálu. Druhá

osoba singuláru (zdvořilostní forma) je založena na akuzativu/dativu stsev. druhé osoby

plurálu yðr s počátečním /t/ (</θ/) z nominativu.

Tvary faerských osobních zájmen nabízí následující tabulka:

Tabulka XIII

1sg 2sg 3sg

nom eg tú hann hon tað

ak meg teg hann hana tað

gen mín tín hansara hennara tess

dat mær tær honum henni tí

1pl 2pl 3pl

nom vit tit teir tær tey

ak okkum tykkum teir tær tey

gen okkara tykkara teirra

dat okkum tykkum teimum

3 refl 2 sg zdvoř

nom - tygum

ak seg tygum

gen sín tygara

dat sær tygum

Zdvořilostní forma tygum byla původně užívána dětmi když oslovovali své rodiče, ale

dnešní generace už používá tvar 2.os.sg tú.

14

Kromě již uvedených odlišností stojí za zmínku dativní koncovka –um22, jež se

objevuje u faerských zájmen v první, druhé, třetí osobě plurálu a ve 3.os.sg. maskulin.

Stsev. zde má tvary okkr, ykkr, ϸeim.

Nejistý je původ -a- přidaného v genitivních tvarech (-ar-)23. Dalším rozdílem je

přenesení tohoto zakončení -ara na 3.os.mask.sg: hansara (stsev. hans)

V nepřízvučné pozici podléhají tvary osobních zájmen některým změnám, mezi něž patří

zkrácení vokálu, apokopa nebo ztráta počátečního /h/: tað veit eg [ta´vaɪte] (já to vím); eg tók

hann við [e˴tɔukan´vi:] (vzal jsem ho s sebou).

4.5.2. Posesivní zájmena

Tabulka XIV

m f n m f n

sg

nom mín mín mítt

pl

nom mínir mínar míni

ak mín mína mítt ak mínar mínar míni

gen míns - míns gen (mína)

dat mínum mín(ar)i mínum dat mínum

Dle stejného schematu se skloňují také tín (tvůj) a sín (svůj). Ostatní posesiva jsou

neměnná a nabírají stejnou formu jako genitiv odpovídajícího osobního zájmena: okkara

(naše), tygara (zdvoř. sg. Vaše), tykkara (pl. vaše), hansara (jeho), hennara (její), tes (n.

jeho), teirra (jejich). Tvar okkara může být nahrazen formou vár, jež se skloňuje stejně jako

mín, s výjimkou mask.sg.ak. – váran.

22

Stejná koncovka je u adjektiv v dativu – viz tabulka adjektiv 23 Obdobně nejistý je původ -a- v dat. fem. silných adjektiv – srov. tabulkaXI: tungari

15

4.6. Číslovky

Tabulka XV

1 ein 14 fjúrtan 70 hálvfjerðs

2 tveir 15 fimtan 80 fýrs

3 tríggir 16 sekstan 90 hálvfems

4 fýra 17 seytjan 100 (eitt) hundrað

5 fimm 18 átjan 101 hundrað og ein

6 seks 19 nítjan 102 hundrað og tveir

7 sjey 20 tjúgu 121 hundrað og ein og tjúgu

8 átta 21 ein og tjúgu 200 tvey hundrað

9 níggju 22 tveir og tjúgu 1000 (eitt) túsund

10 tíggju 30 tretivu 1100 ellivu hundrað

11 ellivu 40 fjøruti 2000 tvei túsund

12 tólv 50 hálvtrýss 1000000 (ein) miljón (fem.)

13 trettan 60 trýss 2000000 tvær miljónir

Například spojení „tisíc a jedna noc“ se vyjádří následovně: túsund og ein nátt, případně

ve vyšším (knižním) stylu: túsund nætur og ein.

Příležitostně jsou jak v mluveném, tak psaném projevu užívány plnější formy pro

číslovky od 50 do 90: hálvtrýsinstjúgu; trýsinstjúgu; hálvfjerðsinstúgu; fýrsinstjúgu;

hálvfemsinstjúgu.

4.7. Slovesa

Faerská slovesa rozlišují gramatickou kategorii osoby, čísla a času. Jedná se o systém,

který je ve srovnání se starou severštinou (a islandštinou) velmi zjednodušený. Podobá se

angličtině tím, že rozlišuje pomocí flexe mezi prézentem a préteritem. Pro vyjádření ostatních

časů však používá pomocná slovesa.

Mluvit lze o třech slovesných způsobech: indikativu, imperativu (2.osoba) a optativu.

Poslední jmenovaný je neměnný a vyskytuje se pouze v přítomném čase.

Kromě toho rozlišuje faerština dva slovesné rody: aktivum, pasivum

Systém dále obsahuje dva základní typy konjugace: silnou a slabou.

16

Následující tabulka nabízí přehled slovesných koncovek pro přítomný čas a minulý čas

v silném a slabém časování.

Tabulka XVI

Prezens Min. čas slabý Min. čas silný

sg

1 -i -Di - Ø

2 -(V)r(t) -Di -(s)t

3 -(V)r -Di - Ø

pl

1 -a -Du -u

2 -a -Du -u

3 -a -Du -u

V= vokál; D= původní dentála (ve většině případů i současná dentála)

Koncovky –t a –(s)t druhé osoby singulártu jsou často vynechávány v mluveném i

psaném projevu. Zároveň jsou tendence pro splynutí forem singuláru a plurálu minulého času

u některých tříd slabých sloves a to buď proto, že plurál je jednoduše vytlačen singulárem,

nebo proto, že nepřízvučné vokály /i/ a /u/ ztrácejí některé ze svých distrinktivních rysů a

jejich zvukové realizace se vzájemně přibližují.

a) vit elskaði (zájmeno 1.os.pl. + sloveso v singuláru) „(my) jsme milovali“;

b) nevndi [nɛundɪ] (slabý tvar sg.) – nevndu [nɛundə] (slabý tvar pl.). Původní /i/

versus /u/ se v úzu mění na vztah: vokál polopřední téměř uzavřený [ɪ] versus

vokál střední středový [ə]

U silných sloves je rozdělení mezi singulárem a plurálem stále dodržováno u všech

mluvčích:

Př. eg kom [e´ko:m] „přišel jsem“ vit komu [vit´ko:mɪ] „přišli jsme“.

Pomocná slovesa být (vera) a mít (hava) v přítomném čase:

Tabulka XVII

sg pl

vera

1 eg eri vit eru

2 tú ert tit, tygum (zdvoř.sg) eru

3 hann, hon,

tað er

teir, tær,

tey eru

17

hava

1 eg havi vit hava

2 tú hevur tit, tygum hava

3 hann, hon,

tað hevur

teir, tær,

tey hava

Tvary préterita pomocných sloves:

TabulkaXVIII

sg pl

vera

1 var

vóru 2 vart

3 var

hava

1 hevði

[hɛijɪ]

høvdu

[hœd:ʊ] 2

3

Tabulka XIX

optat imper partic

ps

sup

sg pl

vera veri ver verið verandi verið

hava havi hav havið havandi havt

Slabá slovesa jsou rozdělena do 3 tříd podle toho, zda prés. sg. 2. a 3. osoby má

v koncovce vokály -ar; -ir (2.třída); nebo -ur (3.třída).

Hlavní charakteristikou silných sloves je obměna kmenového vokálu v pěti hlavních

slovesných tvarech: infinitivu, prés. sg. 2. a 3.osoby, préterita sg., préterita pl., minulého

participia a supina. V následující tabulce jsou uvedeny tvary silného slovesa strúka (udeřit) a

slabého kasta (hodit).

18

Tabulka XX

strúka

ps opt prét Partic. Sup.

sg pl sg pl sg pl prés past

1 strúki

strúka

strúki

streyk

struku

strúkandi

strokin

strokið 2 strýkur streyk(s)t

3 streyk

kasta

1 kasti

kasta

kasti

kastaði

kastaðu

kastandi

kastaður

kastað 2 kastar

3

Neurčité slovesné formy jsou: infinitiv (končí na –a), participium a supinum.

Jak je patrné z tabulky (XX), participium přítomné a supinum nepodléhají flexi.

Participium přítomné se tvoří přidáním sufixu –andi24

: komandi „přicházející“. Vedle

adjektivního významu (funkce) má zároveň i modální/pasivní význam. Př.: etandi (Jedlý,

poživatelný, určený k jídlu. Odvozeno od slovesa eta = jíst)

Minulé participium se skloňuje stejně jako adjektivum, ve slabých i silných formách,

zatímco supinum se shoduje s formami nominativu/akuzativu neuter participia minulého a

užívá se po pomocných slovesech ve slovesných frázích (viz níže).

Složené časy

Pomocné sloveso hava se používá k tvorbě (složeného) perfekta25

a plusquamperfekta:

Tabulka XXI

(měl) (byl)

perfectum

sg

1 havi havt havi verið

2 hevur havt hevur verið

3 hevur havt hevur verið

perfectum pl. 1,2,3 hava havt hava verið

pluperf sg 1,2,3 hevði havt hevði verið

pluperf pl 1,2,3 høvdu havt høvdu verið

24

Srov. nesklonné tvary adjektiv (-andi), kapitola 4.3. 25 Jednoduché perfectum faerština nemá

19

Participium minulé versus supinum

Obecně platí, že nepřechodná slovesa pohybu tvoří složené časy prostřednictvím

pomocného slovesa vera (být) + minulého participia. Naproti tomu auxiliární hava (mít) se

pojí s tvary supina a vyjadřuje ukončenost děje. Více napoví následující příklady:

a) Nú er fuglurin flogin av reiðrinum. (teď + aux + ptáček + ppt + z + hnízdo) Ptáček teď

vyletěl z hnízda.

b) Hann hevur flogið tvær reisur til Onglands. (on + aux + sup + dvakrát26

+ do +

Anglie) Letěl dvakrát do Anglie.

Imperativ 2. osoby singuláru sestává u většiny sloves z pouhého kořene, u zbytku sloves

se tvoří přidáním koncovky –a.

Imperativ 2. osoby plurálu má koncovku –ið:

Př. Kom! Komið! „přijď, přijďte“; kasta! Kastið! „házej, házejte“

Stejně jako v kontinentálních skandinávských jazycích, ale na rozdíl od islandštiny, nemá

faerský rozkazovací způsob zřejmý subjekt. V mluveném jazyce se imperativ singuláru užívá

i pro více přímých adresátů. Pro první osobu singuláru (ta se dochovala jen jako archaismus)

se užívá sloveso lata (ang. let) + zájmeno meg (mě) a okkum (nás) + infinitiv

plnovýznamového slovesa: lat okkum fara „pojďme“ (doslova aglické let´s go)

Ke všem tvarům uvedeným v tabulce XX může být připojeno –st (odpovídá koncovkám

–s nebo –st z ostatních skandinávských jazyků) a značí pasivum/reflexivum. Před touto

koncovkou se pak vypouští předchozí koncovky -(u)r, -rt a –st: krevur „žádá“ krevst „je

žádán“.

5. Genitivní fráze

Ve faerštině existuje několik způsobů, jak vyjádřit posesivitu. Některé jsou považovány

za archaické, jiné jsou naopak velmi produktivní a prosazují se v mluveném i psaném projevu.

26 Tvær reisur = dvakrát (doslova dvakrát čas/doba)

20

Vyjádření genitivního vztahu je ztíženo téměř kompletní absencí genitivu27

v mluveném

projevu.

Ve staroseverštině stál genitivní modifikátor za jménem, zatímco ve faerštině je už

většinou v pozici před ním. „Literární“ (též knižní) genitiv nicméně může stát před i za

slovem, které rozvíjí:

Jógvansar bátur x méně časté bátur Jógvansar (Jogvanova loď) (i.e. Janova loď)

Dále je vhodné zmínit rys, který odlišuje faerštinu od skandinávských jazyků kontinentu.

V nich je koncové –s připojeno na poslední člen genitivní fráze bez ohledu na to, zda se jedná

o člen hlavní. Ve faerštině můžeme doložit frázi hvørs manns (každého – gen, muže – gen.)

Norská věta: Mannen med det hvite hårets kontor (dosl. muže s těmi bílými vlasy kancelář)

však má faerský ekvivalent v podobě:. Skrivstovan hjá manninum við tí hvíta hárinum

(kancelář – prep.(fce gen) - muže s těmi bílými vlasy).

Charakteristickým rysem faerštiny tedy je, že se genitivní tvary téměř nepoužívají.

V mluveném i psaném projevu jsou nejčastěji nahrazovány:

a) předložkami s funkcí genitivu: mamma til Kjartan (Kjartanova matka). Syntagma

bátur mín28

(moje loď) lze vyjádřit taktéž pomocí předložkové vazby: báturin hjá

mær (hjá = u nebo s, mær = osobní zájmeno v dativu)

b) případně akuzativem singuláru: pápi drongin (otec – syn – urč.člen ak.sg). Tento

způsob se však začal vytrácet již zhruba v polovině minulého století a v současné době

se omezuje výhradně na příbuzenské vztahy (předtím tomu tak nebylo).

Posesivní větný člen zpravidla stojí za jménem, které rozvíjí:

skúli mín (moje škola) x mín skúli = (moje škola (a nikoho jiného))29. Na rozdíl od genitivu

vyjádřeného příslušnou pádovou koncovkou, jsou posesivní zájmena stále součástí nejen

psaného, ale i mluveného projevu.

27 Míněn genitivní vztah vyjádřený pádovou koncovkou. Srov. tvary substantiv a adjektiv v tabulce IX, X, XI. Snaha o oživení tohoto způsobu pro vyjádření posesivity je připisována puristům a mluví se o něm jako o „oživeném literárním genitivu“. 28

Jméno je zde bez určitého členu – opět na rozdíl od skandinávských jazyků z kontinentu 29 Zde se jedná o zesílení významu, případně expresivitu

21

6. Syntax

Jmenná fráze:

A) neurčitá – neurč.člen, silné tvary adjektiv, absence ukaz.zájmen, určitých členů, posesiv:

ein stórur bátur (velká loď)

B) určitá – urč.člen, slabé tvary adjektiv, ukaz. zájmena, posesiva: tann gamli báturin (ta stará

loď)

Základní slovní pořádek je dosti podobný jako v angličtině: SVO (v případě více objektů

je jejich pořadí: nepřímý - přímý)

Hann gav hentuni gatin. (On dal dívce jídlo)

Oznamovací věta:

Tit eru úr Skotlandi. (Vy jste ze Skotska)

Tázací věta:

Eru tit úr Skotlandi? (Jste vy ze Skotska?)

Negace:

S V + Neg : Tit eru ikki úr Skotlandi. (Vy nejste ze Skotska)

Teoreticky lze oznamovací větu rozdělit na 7 částí30, tázací a vedlejší větu pak na 6:

Her man31

fólk ongantíð hava fingið fisk fyrr. (dosl. Tady snad lidé nikdy nelovili ryby

předtím)

Man fólk nakrantíð hava fingið fisk her? (Lovili tady lidé vůbec někdy ryby?)

(1.topic) 2.určité sloveso 3.subjekt, zájmena 4.modální sloveso, negace, některá

adverbia 5.neurčité sloveso 6.jmenná fráze(nepřímý objekt, objekt, doplněk)

7.doplňující adverbia

30

Stejně tak i větu zápornou 31 Man, též munna – význam „pravděpodobně, snad, vůbec“

22

Použitá literatura:

• Lockwood, W.B.: An Introduction to Modern Faroese, Tórshavn 1977 (4.vydání,

2002)

• Adams, J.; Petersen, H.P.: Faroese - A Language Course for Beginners, Tórshavn,

2009

• Barnes, Michael P.; Weyhe, Eiwind: Faroese. In: The Germanic Languages, London,

1994

• Østergaard, Uffe: The Construction of a Faroese Identity: Nordic, Norwegian, Danish

– or Faroese?, Vortrag auf der Sektion “Siedler-Identitäten. Landnahme, Kolonisation

und die Probleme der Identität von Siedlern in Altertum, Mittelalter und Neuzeit”,

39. Deutschen Historikertag in Hannover, September 1992.

• http://www.omniglot.com/writing/faroese.htm

• http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=fao