T Ř E T Í P Ó L | D U B E N 2 0 0 6

M A G A Z Í N P L N Ý P O Z I T I V N Í E N E R G I E

TÉMA ČÍSLA

STRACH ZE STRACHUELEKTŘINA POD MĚSTEM

ANTIGRAVITACE

STRACH ZE STRACHUELEKTŘINA POD MĚSTEM

ANTIGRAVITACE

VIRTUÁLNÍ LIDÉVIRTUÁLNÍ LIDÉ

000000 [1] Cover.indd 18000000 [1] Cover.indd 18 9.3.2006 8:03:039.3.2006 8:03:03

TŘETÍ PÓL | 2/2006, ročník šestý | časopis pro studenty | zdarma | součást vzdělávacího programu Energie pro každého | pro ČEZ, a. s., vydává Atypo, s. r. o. | redakční rada: RNDr. Pavel Augusta, RNDr. Tomáš Gráf, RNDr. Jiří Grygar, Jitka Hrůzová, RNDr. Soňa Křítková, Doc. Ing. Karel Rauner,

Ing. Pavel Duchek, Mgr. Šárka Beránková | šéfredaktorka: Mgr. Karla Dubská | odpovědná redaktorka: Ing. Marie Dufková | technický redaktor: PhDr. Bohumil Kudera |

redakce, administrace a inzerce: Atypo s. r. o., Dlouhá 39, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 826 830 | grafická úprava a sazba: CINEMAX, s. r. o., Plzeňská 66, Praha 5 | tisk:

TYPOS, tiskařské závody, a. s., Kovářská 7, 305 37 Plzeň | rozšiřuje Česká pošta, s. p., Evidence MK ČR E 11871. | email: tretipol@volny.cz | web: www.tretipol.cz

02

třetí pól | www.tretipol.cz

e tomu 20 let, co byl reaktor černobylské

elektrárny rozmetán výbuchem vodíku,

následkem neuvěřitelného nahromadění

lidských chyb a nezodpovědnosti. Podle

množství radionuklidů, které se požárem

dostaly do okolí, odhadovali vědci počet možných

obětí na životech do pěti tisíc. Toto číslo se velmi

brzy na stránkách novin a v prohlášeních všelijakých

„nezávislých“ aktivistů mnohonásobně zvětšovalo

až do statisíců. Příčiny byly asi tři: honba novinářů

za senzacemi, strach, který má velké oči, a záměrné

zveličování, které se hodilo v protijaderné ideologii.

Týmy odborníků, zdravotníků, přírodovědců a soci-

ologů po celých dvacet let opakovaně studovaly

zdravotní stav obyvatelstva a došly k závěru, že

skutečnost se od prvního odhadu příliš neod-

chýlila. Od roku 1986 do budoucnosti by mohlo

eventuálně zemřít na následky havárie pravděpo-

dobně až 4 000 lidí, a to zejména na radiačně

vyvolanou rakovinu. Zatím bylo jako následek

havárie zaznamenáno celkem 59 úmrtí (většinou

mezi profesionály, kteří havárii likvidovali, ne mezi

normálním obyvatelstvem). Další případy však těžko

rozpoznáme mezi případy spontánní rakoviny, která

ročně zkosí asi čtvrtinu lidí, bez jakékoliv souvislosti

se zářením a kdekoliv na světě. V populaci zasažené

černobylskou havárií (cca 600 000 lidí) by tak činil

nárůst případů způsobených radiací (4 000) necelá

3 procenta. A to je v mezích statistických výkyvů.

Co z toho plyne? V žádném případě ne to, že by

ta strašná událost měla být bagatelizována! Bez-

pečnost, nejen v energetice, musí být základním

požadavkem. Plyne z toho poučení, nenechat se

oblbovat médii, senzacechtivci a škodiči. Hledat si

informace a zvažovat je vlastním rozumem.

Všechno, co byste chtěli vědět o Černobylu

a jeho následcích, najdete ve zprávě mezinárodních

expertů OSN na http://www.iaea.org/NewsCenter/

Focus/Chernobyl/index.shtml

marie dufková

J

DUBEN 2006

ČERNOBYL

O B S A H02

03

04

05

06

08

10

11

černobyl

buzola, mapa, čip a hurá do lesa

kosmický dalekohled xeus

baterie versus protein

nová a ještě novější

virtuální loutky

přirozená bezpečnost

energie, technika, fyzika (15)

Už z dálky je slyšet smích a povyk, louka je rozježděná desítkami pneumatik, každou chvíli někde zapípá esemeska, nad vším se vznáší štěkot psů a křik batolat. I tak mohou vypadat závody orientačního běhu, za nimiž vyráží do pří-rody víkend co víkend stovky lidí. Jenže ten, kdo by v původ-ně vojenské disciplíně hledal únik před počítači, bude zkla-mán, neboť křemíkové čipy už dorazily i sem. A jak je jejich dobrým zvykem, zcela nové teritorium pohltily. Bez nich by to prý už nešlo, lidé si totiž zvykli na rychlost a přesnost.

BUZOLA, BUZOLA, MAPA, ČIP. MAPA, ČIP. HURÁ DO HURÁ DO LESA!LESA!

ukovanským „děvčatům“ – turbínám Jader-

né elektrárny Dukovany, které nesou dívčí

jména Marie, Alena, Zdena, Irena, Gerda,

Marta, Dáša a Lenka, vyhovuje zima, a tak

letos pracovaly jako nikdy jindy. Zatímco

v letních horkách výkon elektrárny v Dukovanech

činí třeba jenom 1745 MW, tak během letošní

zimy to bylo o téměř 100 MW více. A to je výkon

jedné docela velké městské elektrárny.

Nejvyšší činný el. výkon Jaderné elektrárny

Dukovany v zimním období 2005/2006 (podle

měření na svorkách generátorů) byl 10. prosince

2005 v 01.10 h – 1824 MW a 2. února 2006

v 04.30 h dokonce 1824,4 MW.

To Dukovanské sluneční elektrárně (2×

5 kW) je chladno lhostejné, hlavně aby bylo

světlo a svítilo sluníčko. V zimě bychom se

ovšem od sluneční energie moc neohřáli, ale

v létě bude lépe. ing. petr spilka

D U K O VA N S K Á D Ě V Č ATA M I L U J Í Z I M U

D

elektřina pod městem

pokořená gravitace

neviditelné nebezpečí

selhání lidského faktoru

nikdo

fotbalové hřiště v trubce

james watt

kvízy

12

13

14

15

16

18

19

20

3 Ilustrace na titulní straně: screenshot ze hry Neurohunter

002003 [2] obsah + orientacni be2 2002003 [2] obsah + orientacni be2 2 9.3.2006 9:02:599.3.2006 9:02:59

03

řív se jezdilo na závody vlakem,

bylo nás pak plné nádraží. Teď už

to neplatí,“ vzpomíná starší pán

s visačkou Pořadatel a vybírá dva-

cetikorunu za každé auto, které chce zaparkovat

na louce poblíž Kublova na Křivoklátsku. Je sobota

dopoledne, travnatá plocha se zaplňuje desítkami

vozidel a regionální závod orientačního běhu je

v plném proudu. Příroda, se kterou je tento sport

neodmyslitelně spjat, je obklopena nejmodernější

technikou. Nebylo tomu tak ale vždy, pochopi-

telně. Když totiž orientační běh v 19. století ve

Skandinávii vznikl, šlo o armádní dril, který měl

vojáky naučit dobře se pohybovat na neznámém

území jen za pomocí kompasu a jednoduché mapy.

Postupně se dostával i mezi běžné občany a třeba

v Norsku si vydobyl takovou oblibu, že ho Hitler

musel během 2. světové války zakázat, protože jej

úspěšně „používali“ partyzáni a odbojová hnutí.

MAPA, ČIP A POČÍTAČ Na provizorním parkovišti v Kublově se mezitím

shlukují staří známí. „Teda, mezi druhou a třetí

kontrolou jsem ztratila tři minuty, podívej na to,“

razantně gestikuluje jedna z prvních doběh-

nuvších závodnic a v ruce třímá úzký proužek

papíru, který jí před chvílí vytiskli v prezentačním

centru. „Dřív jsme si čas mezi kontrolama museli

měřit sami na hodinkách, když teď máme čipy, už

to dělá počítač za nás. Je to paráda,“ pochvaluje

si výdobytky moderního věku Katka Čejková,

Čecho-Švýcarka, která jezdí několikrát do roka

zpět do Česka za rodinou a za sportem. Před

startem dostane jako všichni soutěžící barevnou

BUZOLA, MAPA, ČIP. HURÁ DO LESA! mapu, na níž má vytyčenou svou trať, a také

štítek s piktogramy, jež běžícímu napovídají,

u které kontroly se má zastavit. Dříve se jako

kontroly používaly kleštičky se zvláštním sym-

bolem, nyní mají závodníci na ruce čip, který

vloží do snímače a v cíli pak speciální zařízení

z uložených dat vyčte, na které kontrole kdo

kdy byl, jaké byly časové intervaly mezi nimi

apod. Podrobný rozpis má každý účastník jen

pár sekund po doběhnutí v ruce.

„Bez počítačů to už holt nejde. Vždycky, když

organizujeme závody, potřebujeme aspoň dva

v ústředí, kde se dělá statistika, tisknou se

doběhové lístečky, výsledky se také rovnou při-

pravují k publikování na internetu,“ krčí rameny

Vladimíra Brumková z Kladna. Většina milovníků

orientačního běhu uznává, že tradičně přírodní

sport a nejmodernější technologie nejdou zdán-

livě dohromady. Možná se z něj vytrácí i jisté

kouzlo, ale komfort a pohodlí, které díky mož-

nostem PCček nastoupily, jsou až příliš lákavé,

než aby se jich někdo vzdal. „Pořád ale musíš

umět číst mapu a mít dobrou fyzičku, pokud se

tomu chceš věnovat. A ta atmosféra, která tu

panuje, tu ti žádný počítač nenahradí,“ neobává

se manžel středoškolské kantorky Brumkové

Stanislav. Pokud by ale začali lidé běhat po

lesích s GPS přístroji, tedy s navigačními systé-

my, které pronikají do aut, už by se nejednalo

o orientační běh, a to prý jeho fanoušci nedovolí,

dodává padesátník Brumek a zakusuje se do

propečené klobásy. Přesně té, z níž vegetariáni

a dietologové dostávají závratě, ale k upocené-

mu trikotu a buzole na krku prostě patří.

…A PIVO A GULÁŠNejsou to jen lesní výmoly, pálení škrábanců od

ostružin a bláto mezi prsty, co spojuje svéráznou

komunitu rekreačních orienťáků. Většina z nich

se navzájem dobře zná, protože se pravidelně

potkávají v různých koutech republiky, a tak je stále

o čem povídat. Hlavně po večerech v hospodě nad

půllitrem piva, nezřídka jsou totiž závody dvoudenní

a na místě se přespává. „To je součástí, že si večer

zajdeš na pivko, na guláš, pak si něco zahrajeme,“

rozhazuje nad gambrinusem, tentokrát ve Vroutku

na Žatecku, rukama další Kladeňák, Miroslav

Šorm. Mění se akorát restaurace a města, legrace

zůstává. Obvykle se přespí v nějaké tělocvičně na

karimatkách, místnosti naplňuje tupý pach desítek

lidí a vydýchaný vzduch. Stejně jako klobásy, mapy

a nově čipy i to je skutečná tvář orientačního běhu.

„Nedovedu si to bez orienťáků představit. Mám to

prostě rád,“ utrousí během vybalování spacáku

inženýr Brumek. Za jeho zády bliká monitor počí-

tače, který jeho opatrovník chystá také ke spánku.

Ráno se všechno zopakuje, obrazovky naskočí

a tiskárny zahučí, s ranním rozbřeskem se začnou

hýbat přikrývky a do lesa pomalu vyrazí první závod-

níci. Až odpoledne přijedou domů, pustí si počítače

a natěšeně si na internetu přečtou, kolikátí nakonec

skončili, koho předběhli a kdo jim naopak vyfoukl

vítězství. Ostatně stejně jako každý víkend.

luboš kreč,

autor je redaktorem idnes.

„D 3 Kontrolu závodníků provádí čipová čtečka

002003 [2] obsah + orientacni be3 3002003 [2] obsah + orientacni be3 3 9.3.2006 9:03:199.3.2006 9:03:19

04 DUBEN 2006

D

třetí pól | www.tretipol.cz

obré zkušenosti s naší prací přispěly

k tomu, že jsme nyní přizváni k účasti na

dalším právě začínajícím projektu ESA,

ještě rozsáhlejším než byl INTEGRAL. XEUS

by se měl stát největším projektem evropské kosmické

astrofyziky (s rozpočtem 2 miliardy euro a startem

v roce 2016) a současně i největším kosmickým

dalekohledem v historii. Půjde o gigantický kosmický

rentgenový dalekohled s čtvercovou vstupní aperturou

6,4 × 6,4 m a ohniskové vzdálenosti 50 m. To už je

příliš na to, aby měl takový dalekohled tubus, a tak

budou XEUS tvořit dvě oddělené družice letící ve

formaci o vzájemné vzdálenosti 50 m. První družice

ponese optiku, obří rentgenový objektiv, druhá detek-

tory, sluneční baterie a elektroniku. Předpokládá se,

že kosmický teleskop XEUS bude ve vesmíru pracovat

až 25 let (mnohem déle než je u běžných kosmických

projektů obvyklé) a stane se po tu dobu klíčovým

pozorovacím přístrojem nejen evropských astronomů.

Tentokrát máme unikátní šanci podílet se přímo

na optickém systému teleskopu. Jak jsme se

k něčemu takovému dostali?

RENTGENOVÉ DALEKOHLEDYDalekohledy pracující v rentgenovém světle musí

mít úplně jinou optiku než normální teleskopy pro

viditelné světlo. Rentgenová optika je založena na

tzv. tečném dopadu, kdy paprsek dopadá téměř

tečně k povrchu, jinak se neodrazí. Takové povrchy

je obtížné vyrobit, musejí být velmi přesné a hladké

s mikrodrsností nepřevyšující tisícinu mm. V případě

XEUSu musí být použitý materiál navíc extrémně

lehký, jinak by měl obří zrcadlový systém s velkou

aperturou naplněnou tisíci tenkých zrcadlových

slupek obrovskou hmotnost. Optika musí navíc zobra-

zovat s rozlišením pouhé 2 obloukové vteřiny, jinak

by se vzdálené slabé objekty (dalekohled bude mít

tak vysokou citlivost, že na čtverečním stupni uvidí

okolo 5000 objektů) navzájem slily!

Rentgenové objektivy pro kosmické dalekohledy

se u nás vyrábějí již od roku 1971. Během let jsme

odzkoušeli řadu netradičních a často nových technolo-

gií, které mohou mít velké uplatnění v budoucích

projektech. Našli jsme i nové partnery ovládající uni-

kátní technologie pro výrobu ultralehkých kosmických

zrcadel jako je třeba formování tenkých skel, kovová

skla, lehké keramické materiály či skelný uhlík. První

zkušební modul sestavený u nás pro projekt XEUS,

tvořený z tenkých rovinných, pozlacených skel o roz-

měrech 30 × 30 cm a tloušťce 0,75 mm, ohnutých

do parabolického tvaru, vyvolal velkou pozornost na

mezinárodním workshopu o projektu XEUS v Mnicho-

vě. Hustota použitého materiálu je přesně čtyřikrát

menší než dosud pro tyto účely běžně užívaného

niklu. V poslední době se zaměřujeme na vývoj dvou

inovačních technologií – tepelného formování tenkých

skel a formování křemíkových desek do přesných

optických tvarů. Výsledky českého interdisciplinárního

týmu zahrnujícího odborníky z Astronomického ústavu

AV ČR, FJFI ČVUT, FS ČVUT, VŠCHT a firem Reflex

a ON Semiconductor Czech Republic jsou celosvětově

uznávané a patří ke světové špičce.

XEUSPodle představy ESA by optický systém teleskopu

XEUS mělo tvořit asi 640 000 křemíkových desek

zformovaných do kuželové aproximace rentgenové-

ho objektivu typu Wolter 1. Půjde o první aplikaci

křemíkových desek v kosmickém dalekohledu.

Jakkoli je tato cesta slibná, je třeba ještě vyřešit

řadu problémů. Křemíkové desky jsou dnes masově

vyráběné pro potřeby polovodičového průmyslu

a pozitivem pro jejich užití v kosmické rentgenové

optice je nízká hustota při vysoce lesklém povrchu

řádu pouze 0,1 nm a vysoké homogenitě tloušťky

řádu pouze 1 mikrometru při typické tloušťce okolo

0,7 mm. Jejich ohyb do požadovaných optických

tvarů je však extrémně obtížný.

První astrofyzikální družice Evropské kosmické agentury ESA s ofi ciální českou účastí INTEGRAL je od října 2002 na oběžné dráze a slouží světové astronomické komunitě. Sedm let jsme se podí-leli na její přípravě a nyní se účastníme na analýze a interpretaci získaných dat.

NOVÉ TECHNOLOGIE PRO OBŘÍ NOVÉ TECHNOLOGIE PRO OBŘÍ KOSMICKÝ DALEKOHLED XEUSKOSMICKÝ DALEKOHLED XEUS

004005 [1] xeus + dna.indd 10004005 [1] xeus + dna.indd 10 9.3.2006 9:01:499.3.2006 9:01:49

05

aždý měl někdy v rukou malou

tužkovou baterii, odborně nazývanou

galvanický článek, který je oblíbeným

tématem prvních školních hodin che-

mie a fyziky. Základní složkou každé baterie je

poločlánek, který dostaneme, pokud ponoříme

kov do roztoku jeho soli. V závislosti na druhu

kovu se kladně nabité částice do roztoku čás-

tečně uvolní, případně jsou kovem přijaty až do

ustavení dynamické rovnováhy, kdy se množství

vyloučených částic rovná přijatým. Jestliže dva

rozdílně nabité poločlánky vzájemně vodivě

propojíme, získáme článek.

Nejjednodušším galvanickým článkem je

Danielův článek, tvořený vodivě propojeným

měděným a zinkovým poločlánkem. V praxi se

ale spíš setkáte s galvanickým článkem, který si

nechal již v roce 1866 patentovat francouzský

inženýr G. Leclanché. Kladný pól tohoto článku

tvoří uhlíková elektroda obklopená oxidem

manganičitým. Zápornou část představuje

zinkový obal baterie. Roztokem vedoucím

elektrický proud je tuhá pasta škrobu a chloridu

amonného. Článek, označovaný také jako suchý,

poskytuje napětí 1,5 V. Mimoto existují další

typy baterií, např. rtuťové, alkalické apod.

ZÁVODY MOLEKULGalvanické články tedy využívají chemickou

reakci, při níž se uvolňuje energie ve formě

elektrického pole. Podobný systém dvou odlišně

nabitých elektrod ponořených ve vodivém

roztoku přinesl v roce 1948 švédskému vědci

A. W. K. Tiseliovi Nobelovu cenu. Tiselius však

nepracoval na vývoji elektrických baterií, nýbrž

se snažil rozdělit směs bílkovin. S využitím

poznatků o pohybu nabitých částic v elektric-

kém poli se mu podařilo separovat molekuly

v závislosti na jejich hmotnostech.Tato metoda

se nazývá elektroforéza. Její základní schéma je

analogické baterii s tím rozdílem, že ve vodivém

roztoku je ponořen tenký plátek gelu podobný

želatině na dortu. V proužku gelu jsou malé

jamky, do kterých se nanese roztok obsahující

separované molekuly. Protože elektrické pole

vzniklé na způsob galvanického článku posky-

tuje jen nízké napětí, jsou elektrody připojeny

k vnějšímu zdroji. Vlivem elektrického pole

vzniklého v roztoku se elektricky nabité mole-

kuly pohybují skrze rosolovitý gel k příslušné

elektrodě. Záporně nabité molekuly putují ke

kladné elektrodě a naopak.

Molekuly mají dán směr, ale v cestě jim stojí

mnoho překážek. Pórovitý gel totiž vytváří jakési

molekulární síto. Podobně jako podsaditý cvalík

při běhu na sto metrů překážek se u prvního či

druhého „plotu“ nutně unaví, tak i velké a těžké

molekuly si cestu skrze gel razí o poznání hůř

než menší a hbitější běžci.

ČTENÍ DNAKde lze v praxi elektroforézní metody využít?

Nepřeberné množství analytických technik

zejména v klinických a výzkumných laboratořích

je založeno na principu pohybu molekul v elek-

trickém poli. Samotná krev obsahuje rozličné

druhy bílkovin, které nebýt zachyceny v sítích

gelu, nebyly by dodnes rozpoznány. Samozřejmě

ani genetika zde nestojí pozadu. Všem dobře

známá nositelka dědičné informace, molekula

DNA, byla dlouho těžkým oříškem pro většinu

světových chemiků. Až nástup elektroforetic-

kých technik umožnil čtení a rozluštění genetic-

kého kódu. Konec konců také moderní umění by

mohlo čerpat inspirace z výsledků společného

úsilí fyziků, chemiků a biologů. Aby byly různé

molekuly DNA na gelu dobře rozeznatelné, při-

dává se pro jejich zviditelnění speciální barvič-

ka. Pod ultrafialovým světlem pak vycestované

molekuly vypadají jako svítící barevné proužky.

Každý pruh tvoří velké množství molekul stejné-

ho druhu. Za pomoci dalších technik poté může

genetický inženýr získat požadovaný úsek DNA,

nebo hotový protein. michal šimíček

BATERIE VERSUS PROTEINBATERIE VERSUS PROTEIN

K

Být mobilní. Tak zní heslo moderní doby, ve které elektronika představuje nepostradatelný Být mobilní. Tak zní heslo moderní doby, ve které elektronika představuje nepostradatelný nástroj každodenního života většiny lidí. Mobilní telefony, notebooky, hodinky se neobejdou nástroj každodenního života většiny lidí. Mobilní telefony, notebooky, hodinky se neobejdou bez přísunu elektrické energie. Tu jim poskytují baterie. Na elektrochemických principech blíz-bez přísunu elektrické energie. Tu jim poskytují baterie. Na elektrochemických principech blíz-kých elektrickým článkům je postaven také výzkum biologicky významných molekul. kých elektrickým článkům je postaven také výzkum biologicky významných molekul.

Přizvání k spoluúčasti na projektu ESA XEUS je

velmi významné v širším kontextu, protože představuje

účast na vývoji velmi unikátních a inovovaných

technologií, z nichž celá řada jistě nalezne i další

aplikace. Slibná je i možnost získání přímých zakázek

a kontraktů pro české ústavy i firmy.

rndr. rené hudec, csc.,

skupina astrofyziky vysokýchh energií,

astronomický ústav av čr

3 Zkušební modul rentgenového dale-kohledu sestavený z pozlacených skleně-ných desek

3 Plánovaný obří kosmický dalekohled Evropské kosmické agentury XEUS

3 Tenké sklo zformované inovační tepelnou technologií do vysoce přesné optické parabolické plochy

3 Křemíková deska zformovaná zcela novou technologií do vysoce přesné optické plochy

3 Svítící proužky jsou v podstatě vizualizované molekuly DNA. Molekulární genetik z grafu vyčte např. přítomnost mutace.

004005 [1] xeus + dna.indd 11004005 [1] xeus + dna.indd 11 9.3.2006 9:02:189.3.2006 9:02:18

rátíme-li se do historie, zjistíme,

že takováto obnova, samozřejmě

na jiné kvalitativní úrovni, proběh-

la v naší republice v 70. a v první

polovině 80. let, kdy byl fakticky instalován

celý elektrický výkon současných uhelných

elektráren. V 90. letech byly odstaveny nej-

starších bloky ještě z 50. a 60. let (o výkonu

více než 2000 MW ), které nahradil Temelín.

Ostatní uhelné elektrárny (6000 MW)

podstoupily ekologický program odsíření

a nebo výstavby fluidních kotlů (celkem 7),

kde by instalace odsiřovací technologie byla

ekonomicky nevýhodná. Odsíření proběhlo

v rekordně krátké době.

Zatímco snížení emisí SO2 představuje

významné zvýšení provozních nákladů (zvýše-

ní vlastní spotřeby elektrické energie na cca

8,5–10 %, což představuje oproti provozu bez

odsíření zvýšení vlastní spotřeby o cca 15–20 %

a náklady na vápenec), snížení emisí NOx naopak

představuje kromě ekologických efektů ještě

snížení tzv. komínové ztráty a tedy zvýšení účin-

nosti kotle, což představuje snížení emisí CO2.

JAK NA CO2

Způsoby likvidace CO2 jsou pouze v začát-

cích. Jedinou spolehlivou metodou je snížení

množství spáleného paliva tj. zvýšení účinnosti

výroby elektrické energie.

Žádná moderní energetická společnost se

dnes neubrání tvrdému požadavku rázného

snižování emisí CO2. To znamená začít oka-

06 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

V

NOVÉ A JEŠTĚ NOVÉ A JEŠTĚ NOVĚ JŠÍNOVĚ JŠÍV severních Čechách se bude stavět nová uhelná elektrárna. Můžeme si o tom myslet různé věci. Jak ale vlastně bude vypa-dat? Bude to kouřící a hlučící špinavé monstrum? Zeptali jsme se v ČEZ, a. s., který právě program obnovy zdrojů spouští.

3 Tušimice se mění. Komín vlevo už například dnes neexistuje

006007 [1] Pompe.indd 10006007 [1] Pompe.indd 10 9.3.2006 8:59:529.3.2006 8:59:52

mžitě investovat do výstavby nových bloků

nebo do komplexních obnov stávajících.

Samozřejmě, že významného snížení celkové

emise CO2 do ovzduší lze dosáhnout rozhodu-

jícím využitím jaderných elektráren.

KOMPLEXNÍ OBNOVAObnova elektráren představuje levnější

variantu, než stavba nových. Předpokládá

se v lokalitách, kde zásoby paliva z daného

uhelného lomu vystačí na méně než 30 let.

V případě ČEZ se jedná o elektrárnu Tušimi-

ce (4× 200 MW) a elektrárnu Prunéřov nyní

s výkonem 5× 210 MW. Velikost retrofitova-

ného výkonu není zatím rozhodnuta.

Obnova se týká všech zásadních tech-

nologických celků elektrárny tj. hlavní-

ho výrobního zařízení kotelny, strojovny

a odsíření. Zásadní obměna čeká elektročást

i zauhlování, úplně bude vyměněno vnitřní

spojovací potrubí. Zmodernizované bloky by

měly dosáhnout účinnost kotle min. 90 %,

a celkovou účinnost bloku min. 37,67 %,

vlastní spotřeba elektřiny bude do 8,6 %.

NOVÉ LEDVICE A NOVÉ POČERADYPro zajištění ekonomické návratnosti je

v našich podmínkách nutné, aby nový elekt-

rárenský blok byl v provozu nejméně 40 let.

Investiční náklady se dle odhadů a dle zku-

šeností ze západoevropských zemí pohybují

na úrovni cca 40 000 Kč/kW instalovaného

výkonu. Optimální velikost bloku se musí

stanovovat s ohledem na podmínky elektri-

zační soustavy a možnosti jejího operativní-

ho řízení – pro nové severočeské uhelky byla

stanovena na 660 MW. V Ledvicích nahradí

nová elektrárna dva stávající kotle 110 MW.

Nový blok bude spalovat hnědé uhlí z dolu

Bílina. Blok bude zajišťovat také dodávku

tepla do okolních obcí a měst. V Počeradech

nahradí č. 5 a č. 6 popř. ještě bloky č. 2

a č. 3. Nové bloky v elektrárně Počerady

budou spalovat uhlí z dolů Mostecké uhelné

společnosti. Nepředpokládá se, že by bloky

z elektrárny Počerady zajišťovaly dodáv-

ku tepla pro domácností měst v okolních

lokalitách.

Postavení těchto nových elektráren bude

znamenat, že ČEZ vstoupí do elitního klubu

provozovatelů nejmodernějších bloků s nej-

vyššími účinnostmi a velice nízkými emisemi

škodlivin. Takovéto špičkové bloky se vyzna-

čují kotli věžového provedení s nadkritickými

parametry a s jedním přihřátím páry. Turbína

bude kondenzační s možností vyvedení tepla

v horké vodě i páře. Jako odsíření bude použito

standardní mokré vápencové vypírky.

JAK BUDOU VYPADAT KOTLE ELEKTRÁREN LEDVICE A POČERADY.Kotel bude věžový s kompletně odvodni-

telnými ležatými teplosměnnými plochami

na konci ohniště spalovací komory. Teplota

výstupních spalin za elektrostatickými odlu-

čovači prachu bude max. 170 °C. Vzhle-

dem k výši této teploty bude do kouřovodu

instalován ohřívák napájecí vody, který zajistí

snížení vstupní teploty kouřových plynů do

odsiřovacího zařízení na teplotu cca 120 °C

a zároveň zajistí ohřev napájecí vody. Toto

teplo se využije v tepelném cyklu bloku

a zvyšuje jeho účinnost. Kotel bude využívat

recirkulaci studených spalin odebíraných za

elektrostatickými odlučovači prachu, které

se dopraví ventilátorem do uhelných mlýnů

a využijí na chlazení ústí sušek mlýnských

okruhů. Kromě snížení emisí NOX zajistí

toto řešení i vyšší bezpečnost mlýnských

okruhů snížením obsahu kyslíku ve mlýně

pod 12 %. Hořákový systém bude tvořit

8 hořáků nasměrovaných tangenciálně na

kružnici. Optimální velikost spalovací komory

zabraňuje zastruskování stěn ohniště. Nad

úrovní hořáků a nad úrovní ústí sušících

šachet budou ve spalovací komoře umístěny

vstupy 300 °C horkého vzduchu, což zajistí

postupné vyhoření paliva, rovnoměrnější prů-

běh teplot ve spalovací komoře a významné

omezení tvorby NOX.

Struska postupně dohořívá na prohrabávacím

dohořívacím roštu, který zajišťuje snížení množství

nespáleného uhlíku ve strusce a tím snížení ztráty

nedopalem – a tím zvýšení účinnosti kotle. Také

snížení výstupní teploty spalin za kotlem vede ke

snížení tzv. komínové ztráty. Dosahovaná účinnost

kotle 93,36 % je hodnota pro hnědouhelné bloky

spalující palivo o tak nízké výhřevnosti a vysoké

popelnatosti, jakou má nekvalitní severočeské

uhlí, vynikající. Celková účinnost nového uhelného

bloku dosáhne téměř 43 %.

ing. jiří doubek

07

, PARAMETRY NOVÉ-

HO BLOKU:

Parní výkon kotle 1806 t/hod.

Tepelný výkon kotle 1357 MWt

Účinnost kotle 93,36 %

Účinnost bloku netto 42,94 %

Vlastní spotřeba el. energie 8 %

Spotřeba paliva 465,8 t/h

Emise CO do 200 mg/Nm3

(zákonná norma je nyní 250 mg/Nm3)

Emise NOx do 200 mg/Nm3

(zákonná norma je nyní 650 mg/Nm3)

Emise SO2 za odsířením do 200 mg/Nm3

(zákonná norma je nyní 500 mg/Nm3)

Emise tuhé znečisťující látky do 20 mg/Nm3

(zákonná norma je nyní 100 mg/Nm3)

3 Koncentrace oxidu siřičitého v Severních Čechách v roce 1991...

3 ...a v roce 1999

006007 [1] Pompe.indd 11006007 [1] Pompe.indd 11 9.3.2006 9:00:339.3.2006 9:00:33

ohádkář, který vypráví příběh, je

Michael Mateas, odborný asistent na

Carnegie Mellon University. Pomáhal

mu přitom Andrew Stern, nezávislý

vědec a programátor. Grace, Adam i Trip jsou

jejich loutky. Nejsou však ze sádry nebo slámy.

Jsou virtuální.

Jsou fantasií vtisknutou do křemíkového čipu.

„Žijí“ v počítačovém, jednoaktovém interaktiv-

ním dramatu Façade. Hra byla vydaná v červenci

2005 a nabízí 15minutový „zážitek ve virtuální

realitě z perspektivy vlastní osoby“. Hráč ve virtu-

álním světě ovládá postavu přítele ze studií. Může

jí vybrat pohlaví a zvolit jméno. Trip a Grace jsou

řízeni počítačovým programem.

Narozdíl od „obyčejné“ počítačové hry Façade

nabízí virtuální svět, který je zajímavý z dramatic-

kého hlediska. Ve hře se odvíjí příběh, jenž hráč

rozličnými způsoby svého jednání mění. Může

dokonce mluvit na hlavní postavy přirozeným

jazykem (v angličtině). Nacházíme se na pomezí,

kde se počítačové hry střetávají s uměním.

Trip a Grace jsou virtuální lidé. Aplikaci, ve

které „žijí“, se říká virtuální vyprávění („virtual

storytelling“). Kde všude můžeme virtuální lidi

nalézt? Jaké životy žijí a jak vnímají svůj svět? Cítí

něco? Začněme pěkně od začátku...

VIRTUÁLNÍ LIDÉVirtuální lidé jsou počítačové programy, které imitují

lidské chování ve virtuálním světě. Dění ve virtuálním

světě bývá možné pozorovat prostřednictvím grafic-

kého rozhraní („GUI“). Virtuální lidé mají tělo, které

musí splňovat „zákony“ platící ve virtuálním světě.

Trip ani Grace kupříkladu nemohou procházet zdmi.

Šachový program tedy není virtuální člověk, leda by

měl tělo a „ručně“ pohyboval figurkami po virtuální

šachovnici. Blízkými příbuznými virtuálních lidí jsou

různá virtuální zvířata či příšery. Od virtuálních lidí

se liší většinou pouze v zobrazení.

Virtuální člověk je dílo programátora – designé-

ra. Je to autor, kdo určuje, jaké úkoly bude jeho

výtvor vykonávat a jestli bude mít „životní potřeby“

jako například hlad či žízeň. Podobně jako loutkář

musí vymyslet příběh pro své marionety. Progra-

mátor ovšem nebude loutky vodit během hry, místo

toho předem sestaví program, jenž bude loutky

vodit za něj. Vyrobí jim jakousi „umělou mysl“.

POČÍTAČOVÉ HRY A JINÉ LEGRÁCKYVirtuální lidé se nevyskytují jenom v počítačových

hrách. Naopak, dalo by se říci, že virtuální lidé

v počítačových hrách jsou ze všech možných virtu-

álních lidí nejméně „rozvinutí“. Je to proto, že na

jejich řízení může být věnován jen zlomek proceso-

rového času – většinu spolyká grafika, umělá fyzika

a režie hry. To se může změnit za pár let, pokud

se na trhu prosadí speciální hardware pro „umělou

inteligenci“ v počítačových hrách a začnou být

běžné takzvané vícejádrové procesory. Ty umožní

skutečně paralelní provádění programů.

Zajímavější virtuální lidi lze i dnes nalézt v oblasti

výukových aplikací („entertainment applications“).

Virtuální prostředí umožňuje studentům vyzkoušet

si postupy, které by jinak pro finanční náročnost

zkoušet nemohli. Při tréninku jim buď asistují tuto-

08 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

P

VIRTUÁLNÍ LOUTKY

Zástup se ztiší a loutkář roze-vře oponu. Světlo dopadne na marionety a jejich tváře ožijí. Loutkář začíná vyprávět. „Bylo nebylo... tedy spíše byli, nebyli. Kdo? No přeci Trip a Grace. Manželé, mladí a krás-ní, radost pohledět! Kde bydlí? Inu, přeci za devatero horami a devatero řekami – v luxusním apartmánu nad městem. Jed-noho dne pozvou na skleničku Adama, svého přítele ze studií. Chudák Adam netuší, že jejich manželství není taková selan-ka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Během návště-vy problémy vybublají na povrch... A jenom na Adamovi bude záležet, jestli Trip a Grace zůstanou spolu...“

008009 [1] Virtualni lide.indd 10008009 [1] Virtualni lide.indd 10 9.3.2006 8:58:149.3.2006 8:58:14

ři – virtuální učitelé – nebo je modelovými scénáři

provázejí aktoři – virtuální herci. Obrázek (výše)

z aplikace americké armády se týká scénáře z míro-

vé mise v Bosně, ve kterém armádní vozidlo srazilo

místního chlapce. Virtuální voják v popředí čeká na

rozkazy, které vydává žák, skutečný voják, sedící

před počítačem s mikrofonem u úst. Umělá mysl

kontrolující vojáka musí umět mimo jiné zpracovat

přirozený jazyk a vygenerovat smysluplnou odpověď.

Virtuální lidi je možné použít také pro různé terapie.

Například při léčení sociofobie – to znamená strachu

z přítomnosti v prostoru, kde se nachází větší množství

lidí – je možné použít kognitivně-behaviorální terapii,

kdy je pacient za asistence terapeuta opakovaně

vystavován situacím navozujícím jeho fobii. Cílem

terapie je pochopit podstatu problému a následně najít

způsob jak ho řešit. Ukazuje se, že pacienti reagují,

i když jsou situace napodobovány ve virtuálním

prostředí s virtuálními aktory. To je samozřejmě méně

náročné na terapeutickou laboratoř. Například při

arachnofobii, strachu z pavouků, by při standardních

postupech musel terapeut vlastnit terárium s pavouky.

Takto mu stačí zapnout počítač.

Jinou zajímavou oblastí použití je film. Virtuální

lidé mohou nahradit komparsisty při davových scé-

nách. Ovšem stovkami postav nepohybuje animátor

obrázek po obrázku, nýbrž má každá postava svůj

program, který ji řídí. Představme si například souboj

dvou armád. Vyjma vojáků nejblíže kameře mohou

být všichni aktoři virtuální lidé. Grafik, zjednodušeně

řečeno, naprogramuje jejich chování, pustí grafický

program přes víkend a v pondělí má hotový kus filmu.

O virtuální lidi a obecně aplikace pracující s virtu-

ální realitou začínají jevit zájem také umělci. Virtuální

realita je novou platformou nabízející bohaté možnosti

realizace. Nemusí jít jen o virtuální vyprávění, ale

třeba o taneční performance či různé interaktivní hry.

Zajímavě se jeví také spojování reality virtuální se

skutečnou – může jít jak o vkládání obrazů živých lidí

do virtuálního světa, tak o vkládání virtuálních lidí do

skutečného světa. Že je to nesmysl? Představte si,

že máte nasazeny 3D brýle. Chodíte s nimi po městě,

bavíte se, jak na vás ostatní vyvalí oči a sleduje-

te – to, co byste viděli i bez brýlí. Jenomže občas – ve

spletitých uličkách – vám aplikace do brýlí zobrazí

i virtuální příšeru, která neexistuje...

UMĚLÁ INTELIGENCE?A jak virtuální lidi programovat? Inu... těžko. Ani po

padesáti letech výzkumu v oblasti kognitivní psycho-

logie, neurologie a umělé inteligence se nedá říci, že

bychom uměli vytvořit umělého člověka. A nezdá se,

že bychom na tom za padesát let byli výrazně lépe.

Problém je mimo jiné v tom, že jednak stále málo víme

o tom, jak funguje lidský mozek (a tedy nevíme, co

vlastně napodobovat), a jednak metafora přibližující

mozek hardwaru počítače se ukazuje jako nevhodná –

mozek funguje trochu jinak než procesor; především

není sériový (ale paralelní), není digitální (ale analo-

gový) a umí se sám přestavovat, a to i ve vysokém stáří

(procesor je neměnný, leda by se rozbil).

Naštěstí není třeba vytvářet dokonalou kopii.

Virtuální lidé totiž nejsou jako lidé skuteční – nic

neprožívají, jsou pouze naprogramovaní, aby to

předstírali. Cílem jejich tvůrců není vytvořit dokona-

lou bytost, ale obalamutit vás, abyste si to mysleli.

Jde o podvod – v dobrém slova smyslu.

Nikdo například neumí udělat program, který by

dokázal na obecné úrovni porozumět přirozenému

jazyku. Buď program rozumí pouze určité oblasti

(například se dokáže bavit o počasí), nebo dělá

značné chyby. Ale to nevadí – svět každého virtuál-

ního člověka je omezený. Nepotřebujeme dokonalý

jazykový procesor. Navíc si můžeme dopomoci

následujícím trikem: sestavíme seznam klíčových

slov, které v daném světě mají nějaký význam. Ty

budeme „odchytávat“ z vět uživatele a na jejich

základě a podle momentální situace ve virtuálním

světě budeme vybírat šablonu odpovědi z předem

připraveného seznamu. Do zvolené šablony vložíme

na označené místo klíčové slovo – a odpověď je

hotova! Nevěřili byste, jak dlouho se člověk dokáže

s takovým programem bavit, než pozná, že program

žvatlá nesmysly.

A jak sestavit umělou neuronovou síť, která by

dokázala řídit chování virtuálního člověka? Nijak.

Neuronové sítě vyřeší problém rozpoznávání obrazu či

textu, ale na řízení virtuálních lidí se nehodí. Umělá

mysl většinou místo neuronů obsahuje v různé formě

(například ve formě takzvaných stromů či konečných

automatů) rozhodovací pravidla. Jedná se o podmínky

„jestliže–pak“. Jestliže nastane nějaká situace, pak

proveď určitou akci. Pokud nastane více situací naráz,

například pokud má virtuální člověk hlad a zároveň

na něj někdo střílí, konflikt lze vyřešit třeba pomocí

priorit. Umělé neurony se používají zřídka, většinou

jen jako doplněk rozhodovacích pravidel.

Výzkum kolem virtuálních lidí je tedy zaměřen

hlavně na hledání způsobů, jak co nejlépe imitovat.

Říká se tomu uvěřitelnost („believability“). V počí-

tačových hrách jde o to, aby hráč měl ze hry dobrý

pocit. Nesmí si například všimnout, že jeho protiv-

níci vidí za roh, kde na ně někdo číhá. Jinak ale

platí – co oči nevidí, to srdce nebolí. Při sledování

nepřítele se například používá technika stopování.

Utíkající za sebou ve virtuálním světě zanechává

neviditelné stopy, jež vidí pouze pronásledující. Aby

to nebylo tak nápadné, občas může záměrně udělat

chybu a stopu „ztratit“.

Významnou roli začínají hrát umělé emoce.

Lidé se většinou nechovají jako racionální bytosti,

nemaximalizují jakousi neviditelnou užitkovou funkci.

Často se rozhodují na základě intuice a emocí. Aby

virtuální člověk vypadal věrně, mělo by i jeho chování

vypadat, jako by bylo ovlivňováno emocemi. Pokud

navíc uživatel vidí virtuálnímu člověku do obličeje,

měly by z obličeje emoce vyzařovat. Všimněte si, že

v kreslených filmech a komixech – vezměte si k ruce

třeba Čtyřlístek – vždy poznáte, jestli postavy mají

radost, jsou naštvané, lekly se a podobně, ačkoli jsou

obrázky pouze schematické. Podobně důležitá jsou

při rozhovoru s virtuálním člověkem neverbální gesta.

Jedná se různé pohyby rukama, změnu postoje, polohy

hlavy ap., kterými promluvu doprovázíme. Děláme je

často nevědomě, stejně tak nevědomě je vnímáme.

Jejich role je ovšem nenahraditelná – pomáhají nám

pochopit náladu a postoj posluchače a tím lépe určit

smysl věty. Pokud virtuální člověk neimituje emoce

a neverbální gesta, vypadá jako latexový robot.

QUO VADIS HOMINE MACHINALIS?Virtuální lidé imitují a vždy imitovat budou. Nejsou

živí, stejně jako není živý maňásek nebo bagr. Díky

tomu nás nemusí zajímat etické otázky. Totiž – nemusí

nás zajímat tím způsobem, jakým nás mohou trápit

při experimentování na zvířatech. Můžeme „ukončit“

virtuálního člověka? Ano. Dokonce se ani nemusíme

trápit s recyklací – jako v případě bagru. Měli bychom

se však mít na pozoru v jiném směru.

Virtuální lidé se budou v oblastech, které již doby-

li, stále lépe zabydlovat. A přitom budou pronikat

do nových aplikací. Virtuální lidé a virtuální realita

obecně jsou nový fenomén a médium, pro který

zatím nejsou stanoveny etické standardy. Je správné

používat virtuální lidi k propagaci nějaké ideologie?

Co třeba náborová hra armády? Nebo hra, která

povzbuzuje národní cítění? Je správné střílet ve hře

Araby? Vietnamce? Evropany? A co virtuální Luis de

Funes v zbrusu novém filmu? Nebo virtuální Hitler,

který přes internet promlouvá k davům? To nás

čeká, nebo už je to tady, a budeme se s tím muset

nějak vypořádat. cyril brom

09

3 Screenshot z Mission Rehearsal Exercise, 2003

3Trip a Grace z Façade

, ODKAZY

Odkazy na další zajímavé informace najdete na

webu 3. pólu (www.tretipol.cz)

008009 [1] Virtualni lide.indd 11008009 [1] Virtualni lide.indd 11 9.3.2006 8:58:409.3.2006 8:58:40

řes snahu o zvýšení podílu obnovi-

telných zdrojů na trhu s energií stále

nejsou a nebudou schopny pokrýt

spotřebu celého lidstva. I nadále bude

část elektrické energie dodávána – z mnou

preferovaného zdroje – jaderných elektráren.

Aktuální snahou je vyvinout reaktorový systém

pro produkci nejen elektrické energie. Navrho-

vané systémy musí být ekonomicky konkurence

schopné, bezpečné, spolehlivé a musí co

nejvíce vylučovat možnost zneužití. Využitím

inherentní bezpečnosti se zvyšuje bezpečnost

celého systému, protože funguje na přírodních

zákonech, a snižuje cena energie z elektrárny,

protože nevyžaduje aktivní prvky ochrany.

VYUŽITÍ GRAVITACENejznámějším využitím pasivní bezpečnosti

je pád bezpečnostních tyčí v případě potřeby

rychlého odstavení reaktoru. Regulační

a bezpečnostní tyče obsahují materiál (např.

sloučeniny boru nebo kadmia) silně absorbují-

cí neutrony. Zasunuté absorpční tyče pohlcují

neutrony a štěpná reakce se tlumí. Tyče

v horní poloze drží elektromagnety. Jestliže

řídicí systém vyhodnotí potřebu rychlého

zasunutí tyčí do aktivní zóny, odpojí napájení

elektromagnetů, absorpční tyče jsou gravitací

přitahovány k zemskému povrchu a tím se

zasouvají do aktivní zóny.

ZPĚTNOVAZEBNÍ KOEFICIENTYPři projektování jaderného reaktoru se fyzici

snaží maximálně využít samoregulační schop-

nosti paliva a moderátoru a to v celém rozsahu

provozních stavů reaktoru. V případě nárůstu

výkonu reaktoru vzroste teplota aktivní zóny

a zvýší se absorpce neutronů v palivu, moderá-

toru a konstrukčních částech reaktoru. Neutrony

se mohou absorbovat štěpně, kdy se rozvíjí štěp-

ná reakce za produkce energie a neutronů, nebo

neštěpně, kdy je neutron atomovým jádrem

pohlcen, vznikne jiný izotop a štěpná reakce se

utlumuje. Snahou je vytvořit konfiguraci zóny,

která má tendenci při nárůstu výkonu reaktoru

štěpnou reakci utlumovat a vracet se zpět

k původnímu výkonu.

Podobná záporná zpětná vazba je projek-

tována i pro případ úniku moderátoru nebo

varu chladiva. Reaktory s pomalým (tepelným)

10 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

PŘIROZENÁ BEZPEČNOST JADERNÝCH ELEKTRÁREN

P

Jestliže vám už spadl na zem chleba namazaný máslem, určitě si pamatujete, že spadl namazanou stranou dolů. Zákon schvál-nosti, že ano? Přesto se na tento „fakt“ nemůžete spolehnout. Určitě se však můžete spolehnout na gravitační zákon – chleba padá k zemi. Na podobných spolehlivých principech je založena inherentní (vrozená) bezpečnost.

3 Pohled do experimentálního jaderného reaktoru. Modře světélkuje Čerenkovovo záření.”

010011 [2] inherentni bezpecnost10 10010011 [2] inherentni bezpecnost10 10 9.3.2006 8:55:549.3.2006 8:55:54

eriál o webových stránkách s fyzikální

tematikou vychází už tři roky a zatím

jsme se jen velmi okrajově zmínili

o matematice – královně věd. Zveme

vás tedy do internetového světa čísel a prohléd-

neme si několik matematických pomocníků.

Žákům základních a středních škol je určen

nový matematický web www.e-matematika.cz,

který jim nabízí pomoc při studiu. Jde o web

napojený na projekt „Zkoušky nanečisto“

(www.zkousky-nanecisto.cz) a jeho autoři mají

v úmyslu nabídnout zdarma či za mírný poplatek

nejrůznější studijní materiály: zadání (a řešení)

matematických písemek, zpracované maturitní

otázky z matematiky, odpovědi na dotazy s mate-

matickou tematikou, výukové karty, zajímavosti,

rekreační úlohy aj. V současné době (leden

2006) zde zatím najdete ukázky řady řešených

středoškolských úloh a příkladů z maturitních

otázek. Nezapomeňte si přečíst pojednání o stra-

tegii řešení matematických úloh! Zveřejněné

materiály jsou k dispozici i ve formátu PDF.

Studentskou stránku www.matematika.webz.cz

by si mohli prolistovat nejen zájemci o vysoko-

školské studium matematiky. Všem přinesou

užitek kapitoly Přehled typů rovnic, Rovnice

s parametrem, Rovnice a jejich soustavy nebo

online “kalkulačka” pro výpočet parametrů

libovolného trojúhelníku. Budoucí studenti

přírodovědeckých nebo technických oborů by

měli nahlédnout do sekcí Algebra a Matema-

tická analýzy, kde je několik ukázek řešených

úloh z vyšší matematiky. Autor však není

žádný suchar a pro rozptýlení nabízí i několik

logických online her nebo cimrmanovský text.

Na stránce matematika.d2.cz je zase v sekci

Výpočty k dispozici spousta šikovných online

kalkulaček pro řešení úloh z oboru kombinatori-

ky a geometrie.

Většina z nás má to velké štěstí, že vidí.

Nevidomí žáci a studenti se musí potýkat

nejen s učivem samotným, ale i se svým

handicapem. Na stránce

www.teiresias.muni.cz/to.en/czbraille/ je

kompletní text příručky pro přepis odborných

textů (od učiva základní školy až po texty

vysokoškolské) do bodového Braillova písma.

V příručce najdete kromě základů tohoto

písma podrobné vysvětlení, jak zapsat různé

matematické, fyzikální nebo chemické sym-

boly, výrazy a rovnice pomocí šestic bodů. Po

zhlédnutí ukázky zápisu běžného vzorce pro

kinetickou energii v Braillově písmu budou

znít nářky nad složitostí matematických vzo-

rečků nebo rovnic dost nepřesvědčivě.

jak

11

spektrem neutronů potřebují mít v aktivní zóně

moderátor. Moderátor je materiál (např. voda),

který zpomaluje rychlé neutrony vzniklé při ště-

pení na rychlost vhodnou pro další štěpení ura-

nu 235. Vedlejším efektem moderátoru je jeho

schopnost absorbovat neutrony. V závislosti na

poměru množství moderátoru k množství paliva

mění aktivní zóna své vlastnosti. Jestliže by

reaktor za běžného provozního stavu obsahoval

více moderátoru, než je optimální, absorboval

by moderátor více neutronů bez zlepšení mode-

račních vlastností. Kdyby při havárii z aktivní

zóny moderátor unikl, množství pohlcovaných

neutronů by se snížilo. Větší množství neutronů

v reaktoru má za následek nárůst výkonu a to je

v takovémto případě nežádoucí stav. Z tohoto

důvodu je v aktivní zóně méně moderátoru

a reaktor nazýváme podmoderovaný.

ROZDÍL TLAKŮDalším inherentním bezpečnostním systé-

mem vodou chlazených elektráren je systém

chlazení aktivní zóny pomocí zásobníků vody

s kyselinou boritou (absorbuje neutro-

ny) – hydroakumulárorů. V primárním okruhu

je vyšší tlak než v těchto zásobnících, voda

je v hydroakumulárotech udržována zátkou,

kterou v zavřené poloze udržuje rozdíl tlaků

nad a pod zátkou. V případě poklesu tlaku

v primárním okruhu se tlakové poměry

změní, zátka se automaticky tlakem otevře

a voda ze zásobníku doplňuje vodu do pri-

márního okruhu.

PŘIROZENÉ PROUDĚNÍ CHLADIVAVhodnou kombinací rozměrů reaktorové nádoby,

tepelným výkonem reaktoru a termohydraulic-

kými vlastnostmi aktivní zóny lze reaktor vypro-

jektovat tak, aby v případě výpadku cirkulačních

čerpadel vzniklo v aktivní zóně přirozené prou-

dění vyvolané rozdílností teplot a aktivní zónou

protékalo malou rychlostí chladivo a ochlazovalo

jej. Malý modulární olovem chlazený rychlý

reaktor uvažovaný pro čtvrtou generaci reaktorů

již cirkulační čerpadla nepoužívá a průtok paliva

bude zajišťován pouze přirozenou konvekcí.

VYSOKÁ TEPLOTA TAVENÍ PALIVARiziko tavení aktivní zóny při jejím nedostateč-

ném chlazení lze snížit použitím konstrukčních

materiálů a formy paliva, které snáší vysoké

tepelné namáhání. Aktivní zóna do sebe aku-

muluje část zbytkového tepla, které vzniká i po

odstavení reaktoru, a tím se snižuje potřeba

rychlého odvodu tepla z reaktoru a zvyšuje

bezpečnost elektrárny.

Palivo reaktoru PBMR (grafitové palivo ve

formě kuliček o průměru 6 cm, které jsou

volně nasypány v aktivní zóně tzv. Pebble Bed,

chlazené heliem nebo CO2) snáší teploty až

2600 °C, přičemž provozní teplota reaktoru je

1200 °C. Maximální teplota paliva při ztrátě

chlazení je pouze 1600 °C, a proto k tavení

ENERGIE, TECHNIKA, FYZIKA 15S

paliva a uvolnění radioaktivních látek nemůže

dojít. První projekty s Pebble Bed vznikaly

v 70. letech v Německu. S výstavbou reaktoru

s kulovým palivem a novou konstrukcí se počítá

v Jihoafrické republice v roce 2007.

S vysokou maximální teplotou paliva lze zvýšit

i výstupní teplotu chladiva a tím zvýšit účinnost

přeměny energie tepelné na elektrickou, případ-

ně využít vysoké výstupní teploty i v chemickém

či jiném průmyslu.

SNÍŽENÍ MOŽNOSTÍ ÚNIKU CHLADIVAHavárie se ztrátou chladiva – LOCA (Loss of

Coolant Accident) – patří v jaderných vodou

chlazených elektrárnách k závažným, avšak

řešitelným poruchám a obě naše jaderné elekt-

rárny se s ní umí za použití pasivních i aktiv-

ních prostředků vypořádat. Jinou možností

je použít takové chladivo, které v provozních

podmínkách reaktoru nepotřebuje vysoký tlak

v primárním okruhu. Lze použít například olovo

či sodík v kapalném skupenství a roztavené soli.

Zmiňované kovy mají vysoký bod varu a nehrozí

jejich vypaření při porušení pevnosti primárního

okruhu. Bohužel použití kovů s sebou přináší

jiné technické problémy.

Při návrhu jaderných reaktorů se uplatňuje

několik bezpečnostních principů např. ochrana

do hloubky, kultura bezpečnosti, snížení vlivu

lidského selhání, zálohování a různorodost sys-

témů. Inherentní bezpečnost je pouze jednou

z důležitých součástí, která zároveň snižuje

cenu a zvyšuje spolehlivost elektrárny.

ivo škola

, TIP PRO VÁS

Na webu www.tretipol.cz najdete schemata

některých nových typů jaderných elektráren

s inherentní bezpečností.

010011 [2] inherentni bezpecnost11 11010011 [2] inherentni bezpecnost11 11 9.3.2006 8:56:399.3.2006 8:56:39

12 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

Š21, J5, K12Šachty, jámy a komíny a k nim příslušející

zkratky s čísly, to jsou body na mapě Prahy,

které znázorňují vstupy do elektrického podze-

mí. Celkem je pod městem 21 km kabelových

tunelů, na povrch ústí 59 Š, J nebo K. Tunely

jsou většinou ražené hornickou metodou

a vedou v průměrné hloubce 50 metrů pod

povrchem. Protože má Praha členitý re-

liéf, kolísá hloubka od nejmělčích 8 metrů

v Holešovicích po 130 m v Čimicích. Nejstarší

kabelový tunel je v Malešicích, vznikl zároveň

s provozem první linky metra. Další systé-

my tunelů jsou např. Praha Střed v oblasti

Václavského náměstí, Praha Jih, který vede na

Bohdalec, Pražačka, Červený vrch, Černý Most

nebo pod Vltavou procházející Štvanice. Každý

tunel je samostatným celkem s odvodněním,

ventilací a vším potřebným zařízením.

VODA, SAMÁ VODAGeologické podloží, na němž stojí Praha, tvoří

zvodnělé břidlice. Jakmile prorazíte podzemní

chodbu, voda zajásá a začne se stahovat do vol-

ného prostoru ze širokého okolí. V tunelu z Hole-

šovic do Čimic například proudí až 25 litrů za

sekundu, což je docela solidní podzemní potok.

Je potřeba nepřetržité práce silných čerpadel,

aby dostala vodu na povrch. A co povodeň, ptáte

se? Byla se v tunelu také podívat, přišla ale

shora... Do poslední chvíle se energetici snažili

zachovat dodávky elektřiny, živel byl ale silnější.

O pouhých 15 centimetrů výšky hladiny prohrála

boj s povodní v roce 2002 holešovická rozvodna

110 kV. Celkem 70 tisíc krychlových metrů vody

a bahna pak musela báňská záchranná služba

vyčerpat. I za normální situace však způsobuje

maximální vlhkost v tunelech potíže v podo-

bě silné koroze. Zároveň je v podzemí docela

teplo – elektrické kabely vyvíjejí teplo, které musí

odvádět účinná ventilace. Teplota nikdy nesmí

přesáhnout 35 °C.

KDO CHODÍ DOLŮVstupní jámy mají různý průměr – od průlezu,

jímž se dospělý muž sotva protáhne, až po

výtahové šachty s průměrem 8 metrů. Výstupy

na povrch jsou zabezpečené proti vstupu

nepovolaných osob, bezdomovců a všelijakých

dobrodruhů, v chodbách jsou pohybová čidla

a sledovací systémy. Jak by ne – vždyť tudy

proudí v silných izolovaných kabelech krev

města, elektřina o napětí 22 kV. Do podzemí

vstupují technici silnoproudaři, aby prová-

děli údržbu, opravy (poruchy se prý vyskytují

s frekvencí jedna za 5 let), modernizaci zaří-

zení, či instalaci datových a optických kabelů.

Podzemní tunely operativně řeší rozvod

elektřiny v husté zástavbě města. Vést městem

vysokonapěťové linky nad zemí už je dnes tak-

řka nemyslitelné, kromě toho by zřejmě bylo

neschůdné získat na takovou stavbu povolení.

Pražská energetika využívá kromě svých kabe-

lových tunelů také kolektory, které pod městem

a zejména pod sídlišti vedou vedle elektřiny

i vodu, plyn, datové spoje a další média. Podze-

mí hlavního města je zkrátka složité.

-duf-

ELEKTŘINA ELEKTŘINA POD MĚSTEMPOD MĚSTEM

Většina z nás zná rozvody elektřiny jako dráty různě vyso-ko nad zemí, případně jako kabely zakopané nehluboko do země. Pod městem však existují i stovky metrů chodeb a tune-lů s kilometry elektrických rozvodů velmi vysokého napětí.

3 Foto: archív Kolektory Praha, a. s.

012013 [1] kolektory + pokus.ind10 10012013 [1] kolektory + pokus.ind10 10 9.3.2006 8:52:299.3.2006 8:52:29

řipravte si měděnou trubku o délce

1 metr a vnitřním průměru 10 mm.

Takovou trubku používají topenáři

při rozvodu vody v ústředním topení.

Dále si připravte miniaturní neodymiový

magnet o rozměrech asi 5 × 5 × 2 mm.

Takové magnety sice nejsou běžně k dostání,

ale snadno je získáte rozebráním vyřazené

mechaniky CD. Pronikejte do nitra mechaniky

tak dlouho, až se dostanete k pohyblivému

držáku s miniaturní čočkou (obr. 1). Držák –

třeba i s použitím mírného násilí – uvolněte

a šroubovákem nebo plochými kleštěmi

z něho vyloupněte čtvercové magnety po stra-

nách čočky (obr. 2). Magnety jsou opravdu

velmi silné a právě tato jejich vlastnost je pro

úspěch de-gravitace rozhodující. K provedení

experimentu budete potřebovat ještě drobné

předměty z různých materiálů, které snadno

propadnou trubkou (ocelová matička, hliní-

kový nebo měděný nýtek, kousek dřeva nebo

plastu). Připravte si také hodinky s vteřinovou

ručičkou, nebo stopky.

Nastává nejchoulostivější část operace, skládající

se z několika po sobě následujících kroků:

1. přidržte trubku svisle se spodním okrajem

asi 10 cm nad podlahou

2. nechejte propadnout trubkou některý drob-

ných předmětů a změřte, za jakou dobu trubkou

volným pádem proletí (je to asi 0,5 s)

3. pak nechejte propadnout trubkou mini-

aturní neodymiový magnet a změřte dobu

pádu (bude to asi 5–6 s)

4. jakmile se vzpamatujete z výsledku měře-

ní, provádějte znovu a znovu pokusy podle

bodu 2. a 3. a pokuste se najít vysvětlení!

Na vás zbývá už jen maličkost - vysvětlit,

proč se silný magnet v měděné trubce chová

při volném pádu jinak než předměty z jiných

materiálů. Než definitivně odpovíte, vyzkou-

šejte i trubky z jiných materiálů (ocel, plast,

sklo). Uvažte také, že

• magnet a měď na sebe nijak nepůsobí

• odpor vzduchu se projevuje u všech

použitých předmětů prakticky stejně

• v zájmu objektivity je dokonce třeba připustit,

že jev nemá s gravitací nic společného...

jak

13

ANTIGRAVITY MACHINE NÁVOD NA ZHOTOVENÍ FUNKČNÍHO MODELU

edávno se objevila v odborném tisku neuvěřitelná zpráva o převratném objevu. Mezinárodnímu

vědeckému týmu z amerického výzkumného střediska Mystery of Gravity (Cedar, NC), jehož

vedoucím je prof. Caasi Notwen, se po osmi letech bádání podařilo sestrojit zařízení na odstínění

gravitace. Jedná se o objev, který pravděpodobně znamená popření našich dosavadních znalostí

o gravitačním poli a o gravitačním působení hmotných těles. Než si objasníme podstatu této nové gravitač-

ní teorie, připomeňme si znalosti získané v hodinách fyziky na základní a střední škole.

Pojmem „gravitace“ rozumíme vlastnost všech hmotných těles vzájemně se přitahovat gravitační silou.

Toto silové působení mezi tělesy zprostředkuje gravitační pole. Velikost gravitační síly je vyjádřena známým

gravitačním zákonem, publikovaným Isaacem Newtonem už v roce 1687. Tělesa na sebe působí přitažlivou

silou, která je přímo úměrná jejich hmotnostem a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Albert

Einstein, další velikán světové fyziky, zveřejnil roku 1915 obecnou teorii relativity. V podstatě šlo o nové

pojetí gravitace, z něhož vyplývá například zakřivení

prostoru, vliv gravitace na světlo, existence tzv. čer-

ných děr apod. Z obecné teorie relativity však nijak

nevyplývá, že by gravitační síla musela být nutně

přitažlivá – a právě tato „drobnost“ se stala výcho-

diskem pro intenzivní výzkum týmu prof. Notwena.

Mnohaleté úsilí, věnované důkladnému rozboru

neurčitosti směru gravitační síly, přineslo věru slad-

ké ovoce. GRAVITACI JE MOŽNO ODSTÍNIT!

Vzhledem ke stručnosti a jisté zmatečnosti zve-

řejněných informací jsme se s prosbou o podrob-

nosti obrátili přímo na prof. Notwena. Obšírnou

odpověď jsme dostali téměř obratem. Převážná

část materiálu má sice podobu komplikovaných

matematických vztahů, v závěru je však poměrně

detailní popis zjednodušeného reduktoru gravitace

(Antigravity Machine). Jeho konstrukce a provoz

nám připadal tak jednoduchý, že jsme se rozhodli

přeložit z angličtiny inkriminovanou část a předložit

ji našim zvídavým čtenářům k ověření. jak

P

N

, SOUTĚŽ

První tři čtenáře, kteří objasní pozorovaný anti-

gravitační jev, odměníme!!!

Originální text Caasi Notwena je ke shlédnutí na

webu Třetího pólu.

012013 [1] kolektory + pokus.ind11 11012013 [1] kolektory + pokus.ind11 11 9.3.2006 8:53:289.3.2006 8:53:28

eviditelné nebezpečí“ je populárním

termínem moderní doby. Míní se

tím vše, co ohrožuje člověka a on to

jen těžko může postihnout vlastními

smysly bez technologické podpory – nejrůznější

chemikálie, radiace, bakterie i viry, a to ať už šířené

„přirozenou cestou“, jako například ptačí chřipka,

nebo vinou nehod a nedbalosti – třeba při nedávné

havárii v Číně, či záměrnou činností lidí – teroris-

tickými útoky. A právě ono neviditelné nebezpečí

je podle některých odborníků jedním ze zásadních

faktorů neurotizujících moderního člověka, vyvolává

obrannou reakci organismu – strach, zároveň však

neposkytuje zjevného nepřítele, proti kterému by

mohl jedinec bojovat nebo před kterým by mohl

prchat. Následkem tohoto trvalého, avšak těžko

identifikovatelného ohrožení je zvyšující se úzkost

a stres a tendence ventilovat toto napětí vůči

zástupným objektům, které si jedinec, nebo dokon-

ce společnost za podpory médií, s neviditelným

nebezpečím spojuje – mohou to být potencionální

14 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

NEVIDITELNÉ NEBEZPEČÍNEVIDITELNÉ

„N ANEB NEBOJME SE STRACHUANEB NEBOJME SE STRACHU

teroristé – lidé jiného vyznání či rasy, ale také věd-

ci, ptactvo nebo třeba nadnárodní společnosti.

UŽITEČNÝ STRACH NEBEZPEČNÁ ÚZKOSTPřitom strach sám o sobě je přirozený. Je běžnou

reakcí živé bytosti na ohrožení její existence nebo

potřeb, umožňuje mobilizovat schopnosti a doved-

nosti organismu a jako takový zvyšuje šanci na

přežití jedince i druhu. Dokonce i ono známé strnu-

tí způsobené strachem mělo v biologické minulosti

svůj význam – nehybný tvor, především mládě,

snadněji unikl pozornosti dravce. V době vyspělých

technologií, informační revoluce a hektického

životního tempa se však stále častěji mluví o jiné

formě strachu, kterou psychologové nazývají úzkost.

Je to strach dlouhodobý, nespecifikovaný, objekt

vzbuzující obavy je nejasný a mobilizace organismu

se tak nemá proti čemu obrátit. Úzkostný člověk

žije ve stavu permanentní reakční pohotovosti,

což je nejen nesmírně vyčerpávající, ale může to

vést i k fyziologickému poškození organismu. Onu

trvalou nejistotu, „spodní proud úzkosti podemí-

lající stabilitu lidské osobnosti“, vyvolává právě již

zmíněné neviditelné nebezpečí.

Ale jak tato „škodlivost“ strachu v moderní

společnosti koresponduje se stále rostoucí zálibou

v adrenalinových sportech, s vyhledáváním, byť

z části zdánlivého, nebezpečí? Strach je nejen

přirozenou reakcí organismu, ale je do značné

míry i jeho potřebou. Je jedním z nejsilnějších

motivačních faktorů a prostřednictvím fyziologic-

kých reakcí je nejen jakýmsi očistným mechanis-

014015 [1] skola preziti.indd 10014015 [1] skola preziti.indd 10 9.3.2006 8:50:099.3.2006 8:50:09

15

NEVIDITELNÉ NEBEZPEČÍ NEBEZPEČÍhledání skutečných příčin ohrožení, ale k primární

strachové reakci. A právě v tom se, kupodivu, od

našich předků vůbec nelišíme. Stejně jako oni se

tak bojíme „démonů“, kterým příliš nerozumíme,

stejně jako oni hledáme možnosti obrany či útěku

v často nesmyslných a nelogických činnostech,

bez znalosti a pochopení podstaty věci, stejně jako

oni, hnáni strachem a úzkostí, pořádáme hony na

čarodějnice. Za léta vývoje vědy a techniky se tato

primární reakce člověka vůbec nezměnila, naopak,

prostřednictvím médií ještě zmasověla. I my máme

své šamany a inkvizitory, až na to, že ti naši obvykle

nosí bílé pláště, a jako naši předci, i my máme

tendenci nakonec jim nevěřit a brát „spravedlnost

a bezpečí svých blízkých“ do vlastních rukou.

NEPROPADEJME PANICEOno neviditelné nebezpečí naší doby a z něj vzešlá

úzkost tedy vlastně vůbec není moderní. Naopak,

je staré, jako lidstvo samo. Co si s ním však máme

počít? Stejně jako naši předci, i my můžeme, ve

své podstatě, učinit jen jediné – nebát se vlastního

strachu, nebát se úzkosti a nenechat se jí ovládat –

nepropadat panice, i když je médii tak často šířena.

Máme totiž mnohem rozsáhlejší pole možností, co

se týče skutečného odhalení příčin ohrožení a boje

s ním. Vědomý, konkretizovaný, poznaný nepřítel

je lepší, než neznámé, podvědomě vnímané obavy.

Vždyť právě strach ze strachu je tím nejvíce spoutá-

vajícím faktorem křehkého lidského života.

ivana kuglerová

mem, ale může se stát dokonce i drogou. Člověk

se prostě občas potřebuje bát. Ne příliš a musí mít

příležitost svůj strach přiměřeně ventilovat, ale bát

se potřebuje. Z toho těží nejedno odvětví zábavního

průmyslu, hororovými snímky počínaje, přes různé

pouťové horské dráhy a zámky hrůzy, a celou

řadou adrenalinových sportů konče. Takovéto

vybití potřeby strachu je ve své podstatě zdravé,

rozhodně zdravější pro jednotlivce i společnost než

pojímat jako adrenalinový sport třeba běžnou jízdu

automobilem, je však zároveň ošidné – učíme se

při něm, že náš strach je kontrolovaný, krotký, jaksi

zdomácnělý, můžeme si ho dávkovat, kdy chceme,

v míře, která je pro nás přijatelná a vlastně nás

baví. Zdálo by se, že je to jakési otužování, to však

platí pouze částečně. Strach, ten skutečný, „divoký

bratříček“ našeho strachu doma chovaného, se

totiž tak snadno zkrotit nedá.

MODERNÍ DÉMONIÚzkost a stres, stejně jako neviditelné nebezpečí

však nejsou, ač to tak mnohdy vypadá, vynálezy

moderní doby. Naopak, dalo by se říci, že třeba

člověk středověký žil v setrvalé nejistotě mnohem

věší, než jedinec moderní. Stačila chladnější zima

a lidé mřeli hlady, v lesích se potulovaly vlčí smeč-

ky, války byly na denním pořádku stejně jako otravy

neznámými látkami, a když už si jeden mohl mys-

let, že to všechno ve zdraví přečkal, zavítala mezi

lidské plémě černá smrt, epidemie nejen moru,

ale také cholery, tyfu nebo neštovic. Oč bezpečněji

žijeme my – občas se sice na obzoru mihne hrozba

nemoci šílených krav, teroristy šířeného antraxu,

otravy chemikáliemi ze špatně vyrobených formiček

na pečivo nebo běsnění živlů v podobě vlny

tsunami či některého z hurikánů, v malebné kotlině

v srdci Evropy však stále setrváváme v relativním

bezpečí a pohodlí. A v tom, nikoliv ve zmnožení

„neviditelných hrozeb“, je právě onen kámen

úrazu. Nejsme totiž stále ještě uvyklí vyrovnávat se

s neviditelným nebezpečím, nevyužíváme možností,

které nám naše civilizace skýtá, ale chováme se

stejně jako naši dávní předci.

Rádi bychom se chránili před nemocí šílených

krav, a tak nejíme hovězí. Bojíme se ptačí chřipky,

a proto skupujeme léky s pochybným účinkem.

Děsí nás možnost teroristického útoku, a naléháme

tedy na naši vládu, aby se, nedej Bože, nezapletla

do nějakých bojů na Blízkém východě. Ačkoliv nám

moderní společnost poskytuje dostatek údajů, nej-

sme schopni nebo ochotni zorientovat se

v informačním boomu a snadno propadáme

panice. Úzkost z neznámého, neviditelného

nebezpečí, z virů, bakterií, chemických jedů,

radiace a teroristů nás nevede k náročnějšímu

elhání lidského faktoru – to je oblíbené

zaříkávadlo, kterým se uzavírá nejedno

vyšetřování nehody. Někdy ho najdeme

pod pseudonymy – třeba „nepřizpůsobe-

ní rychlosti stavu vozovky“ – ale vždy to je jen

forma, jak prohlásit, že za havárii může člověk.

Tedy: obvykle tomu tak je. Tu a tam dojde

k zásahu přírody, zemětřesení, tsunami,

povodni, někdy lesní požár vznikne samovzní-

cením nebo bleskem. Ale skoro pokaždé se

hodí ukázat na konkrétního viníka, který může

být nahrazen bez velkých problémů. A aby bylo

lépe poznat, že to je problém „lidského fak-

toru“, vytvoří se nové bezpečnostní směrnice,

vzniknou nová pracovní místa pro kontrolory,

interním auditorům přibude práce.

Ono to také souvisí s tím, že škodu, která

vznikne, můžeme popsat, a to hodně dramaticky,

a zpravidla také vyčíslit. Jenže naopak škodu,

která nevznikla, je velmi obtížné popsat, obhájit

a spočítat její výši. V matematice podobnou dvoja-

kost známe a byla už dávno popsána, jen málokdo

si ale uvědomuje, že něco podobného funguje také

v životě okolo nás.

Co můžeme postavit jako protipól „selhání

lidského faktoru“? To, že lidský faktor funguje

spolehlivě? Ale s tím přece všichni počítáme jako

se samozřejmostí. Zato pád letadla, ztroskotání

trajektu, únik chlóru z chemičky nebo radioaktivity

z jaderné elektrárny – to jsou klíčové momenty,

kterých si všimnete buď sami, nebo díky laskavé-

mu upozornění lovců senzací.

Do pracovních deníků, palubních záznamů

a jak se všechny ty logy jmenují se zapisují

provedené akce – to, co se nestalo, tam

nemá místo. Těžko proto poznáte, že pilot

vyvedl letadlo z kritické situace, že kapitán

trajektu v mlze vykličkoval problém v podobě

tankeru – a pokud nesedíte přímo ve velíně, za

zády operátora, už vůbec neodhadnete, čemu

dokázal zabránit. Do logu se dostal jenom

kratičký záznam o razantní změně kurzu nebo

o rychlém odstavení provozu.

A tak nemáme šanci se o zmařené havárii

dozvědět. Jsou, pravda, výjimky – když pilot

přistane s hořícím motorem, když kapitán

posadí loď na mělčinu, aby zabránil té horší

variantě, když se Apollo 13 vrátilo a tak

podobně. Ale to je jen nepatrná špička ledov-

ce. A přece i tady zafungoval onen „lidský

faktor“ – jen obráceně, než jak jsme zvyklí ho

vnímat, totiž v náš prospěch.

Fungování většiny složitých procesů – ať to je

výrobní linka nebo cesta dopravního prostřed-

ku – je vždy zatíženo nějakými riziky. Monitory,

čidla, kontrolky a další a další sledovací

systémy dokáží zachytit předvídatelné projevy

předvídatelných problémů. To, co se do této

kategorie nevejde, zůstává na lidské obsluze,

na jejích zkušenostech a schopnostech řešit

neobvyklé situace. Pokud uspěje, „lidského

faktoru“ si nevšimneme. K naší škodě…

pagi

SELHÁNÍ LIDSKÉHO FAKTORUS

014015 [1] skola preziti.indd 11014015 [1] skola preziti.indd 11 9.3.2006 8:50:309.3.2006 8:50:30

ádi poskytujeme rozhovory

s nejrůznějšími herci, ale u tohohle

to nebylo možné. Jeho kód je

obchodní tajemství a připojovat

ho na síť by pro nás znamenalo velké riziko.“

Obchodní ředitel XDream Company poposedl.

„Neměli jsme jinou možnost než pozvat vás

sem.“ Sešoupl se z křesla, došel ke dveřím

a chvíli se rozhlížel po chodbě.

„Joshi,“ křikl, „mohl bys odvést Reginu Dwal-

lovou do šestnáctky k syntnemovi?“ Ustoupil

stranou a ukázal reportérce na drobného muže

dopínajícího si knoflíky u košile. Mužík vycenil

dokonalý umělý chrup.

„Jsem Joshua Farrel. Moc rád vás pozná-

vám.“ Ze své výšky viděla Regina ustupující

linii vlasů a vyboulené břicho. Joshua Farrel.

Tohle že je Joshua Farrel?

„Já odsuď málokdy vytáhnu paty. Vlastně

trávím většinu života u počítače. Nechci si

stěžovat, to rozhodně ne, ale návštěva něko-

ho, jako jste vy, potěší,“ vykládal, zatímco

kráčeli chodbou.

Joshua Farrel, sladký divoch, hrdina desítek

filmů, miláček všech žen a gayů. Jeho filmová

podoba se honosila uhlovými dredy spadajícími

na široká záda a blankytným pohledem.

Milovala Joshe Farrela. Viděla každý jeho film

alespoň třikrát. Samozřejmě věděla, že je to jen

maska a skutečný herec nemusí vypadat jako

jeho filmová

podoba. Jen čekala, že

bude... větší.

„Vlastně jste moje oblíbená reportérka. Miluju

váš cyklus Neznámé Neřesti,“ řekl Farrel a ote-

vřel jedny dveře. „Syntnemo už na vás čeká.

Kdybyste potom chtěla interview se mnou, jsem

vám k dispozici.“

Na obrazovce na stěně kanceláře se otevřely

virtuální dveře a dovnitř vešla mléčně bílá figura

člověka. Holá hlava neměla obličej.

„Překvapilo mě, že chcete dělat rozhovor zrov-

na se mnou,“ řeklo to hlasem mladého muže.

„Nejsem moc zajímavý, jsem jenom vycpávka

pro nejrůznější herce, je to jako dělat rozhovor

s molitanem. Ale jak chcete.“ Posadil se na nevi-

ditelnou sedačku. „Říkejte mi třeba Nik.“

„Jsem Regina Dwallová a přede mnou sedí

virtuální bytost nazývaná syntnemo. Niku, před

okamžikem jste se označil za vycpávku. Mohl

byste divákům přiblížit svoji funkci?“

„To je jednoduché. Jsem programový

konstrukt obsahující všechny typy lidských

pohybů, řeči a charakteristických gest. Mohu

hrát muže, ženy i děti, příslušníky nejrůz-

nějších národnostních a rasových skupin. Na

mou matrici pak herci nebo kostyméři navěsí

individuální lidské podoby. Sloužím jako kom-

pars v davových scénách i jako podklad pro

vrcholné umění našich předních

herců.“ Znělo to trochu naučeně.

„Hrajete muže i ženy, Niku, měl byste tedy být

bezpohlavní. Proč o sobě mluvíte jako o muži?“

„Všichni lidé o sobě mluví v mužském nebo

v ženském rodě. Střední rod je nepřirozený

a já mám co nejvíc napodobovat člověka.

Takže jsem Nik.“

„Vybral jste si mužskou personalizaci sám?“

chytila se nadhozeného tématu Regina. Diváci

konflikt pohlaví milovali a neutrální syntnemo,

vhozený do škatulky muž, jim hned bude bližší.

„A jestli ano, proč zrovna muže?“

„To je ale hloupá otázka,“ rozhodil rukama

Nik. „Měl jsem prostě na výběr ze dvou možnos-

tí. Když hodíte mincí, nemůžete se dost dobře

ptát, proč padla právě hlava a ne orel. Ale jestli

vás to zajímá,“ dodal ledabyle, „muž je moje

základní nastavení.“

„Hrajete tedy radši muže než ženy?“

„Ne. Hraju vycpávku, jak už jsem řekl. Muži

i ženy chodí a mluví stejně, teprve herec dodá

základním pohybům individualitu. Já například

přejdu ulici. Jeden herec z toho udělá krasavici

na jehlových podpatcích a jiný babu s náku-

pem.“ Naklonil se k Regině. „Navíc jsem pro-

gram, nemohu si vybírat, koho budu hrát raději.“

„Projevujete se však jako osobnost s vlastním

smýšlením. Jak se to slučuje?“

16 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

NIKDONIKDO„R„R

Pokračujeme v uveřejňování sci-fi povídek. Dramatizaci tohoto příběhu si můžete poslechnout i na rádiu Leonardo

016017 [1] povidka - edita.indd 10016017 [1] povidka - edita.indd 10 9.3.2006 8:45:549.3.2006 8:45:54

17

„Ale jedno-

duše. Být

syntnemem

je práce, kterou

nemohu dost dobře

odmítnout. Jsem

kdokoliv, kým mě

chtějí mít.“

„Chtěl byste být

něčím jiným?“

„Nechtěl.

Nevím, jaké to je

být něčím jiným.

Neumím být

něčím jiným. Ani

nemohu být. Jsem

syntnemo, to je

stejně neměnné posta-

vení jako být člověk.

Můžete chtít být kame-

nem nebo velrybou,

ale to je tak všechno.

Nevíte nic o tom, co to

znamená být kamenem.

Nemůžete se ptát, co

asi tak kámen cítí, pro-

tože tohle slovo se týká

pouze lidí. Ne kamenů, ne

velryb a když se to tak vezme,

tak ani syntnemů.“

Měla zrovna na rtech otázku, jaké to je

být syntnemem, ale nevyslovila ji. Tušila, že by

se jí místo odpovědi zeptal, jaké to je být člově-

kem. Diváky nezajímá filozofie, chtějí příběh.

„Máte svého oblíbeného herce?“

„Johanitu Bergerovou,“ odpověděl bez zaváhání.

„Čekala jsem někoho...“

„Známějšího?“ vpadl jí do řeči. „Třeba

Joshe Farrela?“ Mávl rukou. „Kdepak. Farrel

vůbec není dobrý herec. Má velmi vkusně

navržené tělo, ale to vy máte také a nezdá se

mi, že byste byla dobrá herečka.“ Nadechla

se k odpovědi.

„Tak jsem to nemyslel,“ řekl Nik. „Jen říkám,

že Farrela nemám rád. Bergerová je prostě mno-

hem lepší. Nikdo neumí hrát jako ona a přeci je

téměř neznámá. Specializuje se totiž na staré

divadelní hry a divadlo nezastírá, že je iluze.

Současní diváci to nemají rádi.“

„Film je také iluze.“

„A dokonce iluze na druhou,“ souhlasil Nik.

„Iluze, že se nejedná o iluzi.“

Regina raději změnila téma: „Vaší povinností

je hrát v davových scénách, kdy najednou exis-

tujete ve stovkách kopií. Jak v tom okamžiku

své dvojníky vnímáte?“

„Jako součást sama sebe. Neztrácíme spolu

kontakt, víme jeden o druhém, máme společnou

paměť. Všichni jsme já, rozhodně nelze říct, že

jeden je originál a ostatní kopie.“

„V tomto okamžiku probíhá natáčení několika

filmů, kolik syntnemů se ho účastní?“

„Dvě stě padesát devět. Dvě stě padesát

osm,“ opravil se. „Kvůli té přestřelce jich brzy

bude míň.“

„Syntnemové tedy mizí, když nejsou potřeba

nebo když jako figury umírají. Cítíte při zranění

bolest?“ Ano, tohle bylo to správné téma.

Bolest, smrt a utrpení.

„Jestli myslíte smyslové podněty, vyplýva-

jící ze simulovaného poškození fyzické části

mojí matrice, které aktivují určité rysy chování

a omezení hybnosti, pak ano, cítím bolest.“

„Tak jsem to nemyslela,“ zamračila se Regi-

na, „chtěla jsem vědět...“

„Jestli cítím bolest jako lidé,“ doplnil Nik.

„V tomhle byste mi mohla pomoct,“ řekl. „Snažil

jsme se to už mnohokrát vypáčit z herců a dal-

ších lidí, ale nikdo si na mě neudělal čas. Přitom

mě ta otázka také trápí. Jak cítí bolest lidé?“

Reportérka se zatahala za náušnici. Odpovídá

na otázky otázkami. Jako filozof nebo pitomý

počítačový program, obě varianty jsou stejně

pravděpodobné. Jak cítí bolest lidé? Když mu

neodpovím, neodpoví on mě.

„Bolest je velmi nepříjemný pocit. Neod-

bytný. Říká vám, že se něco stalo špatně.

Vnucuje se, otravuje. Rozhodně není příjemné

cítit bolest.“ A rozhodně to není popsatelné,

uvědomila si Regina.

„Nepříjemné,“ vybral si Nik to nejpodstatněj-

ší. „To, co cítím, je velmi nepříjemné. Takže asi

vnímám bolest stejně jako lidé.“

„Vás to neděsí? Nebojíte se někdy svého

výstupu, když víte, že to bude bolet?“

„Děsí...“ opakoval pomalu Nik. „Někdy, když

je nás tisícihlavá armáda a všichni máme tyhle

pocity, začíná to být až strašidelné, můžu říct,

že nás to všechny děsí, ale jinak bych tohle

slovo nepoužíval. Ne, je to nepříjemné, jak jste

řekla.“ Pokýval bílou hlavou bez tváře.

„Vím, na co jste se chtěla zeptat. Jestli se mi

stává, že nechci hrát. To je špatná otázka. Já

jsem loutka. Jsem maňásek, oni si mě navlečou

a hýbou se mnou, jak chtějí.“

„No právě,“ zdůraznila Regina. „Nepřipadá

vám to nedůstojné, že s vámi, myslící a cítící

bytostí, zacházejí právě takhle neuctivě?“

Já bych se tak cítila. Být věčným otrokem,

hračkou v rukách necitlivých programátorů

a plešatých herců...

„Nedůstojné je lidské slovo! Nevnucujte mi

pořád lidský pohled na věc. Nejsem člověk,

nesnažte se mě chápat z lidského úhlu pohledu,

nechtějte mě zlidšťovat. To je jako kdyby s vámi

dělala interview velryba a svými otázkami vám

vnucovala velrybí chápání světa. Neděsím se

svých rolí, nevadí mi, že mě vodí sem a tam

a navlékají na mě svoje obličeje. Jsem takový,

je to pro mě přirozené a pro změnu nechápu,

jak vám nevadí, že jste pořád jedna, že se

v každém okamžiku musíte rozhodovat sama za

sebe a nemůžete sdílet zkušenosti, které za vás

udělal někdo jiný.“

Další otázka, kterou chtěla položit, se jí

vypařila z hlavy. Copak je možno něčemu

takovému nabízet lidská práva? Možná to lidé

stvořili a naprogramovali, ale dokážeme něco

takového pochopit?

Bílá figurína zatím neúprosně pokračovala

ve své řeči.

„Vám lidem také nevadí, že si na sebe nata-

hujete masky. Všichni se tváří, že jsou někdo

jiný, než ve skutečnosti jsou. Někteří se tváří tak

usilovně, že když sundají masku, nejsou nic.“

Dotkl se obličeje. „Jsou dokonce míň než já.“

Opřel se o plochu obrazovky, jako by je od

sebe dělilo jen tenké sklo.

„Proč jste sem vlastně přišla?“ zeptal se.

„Udělat rozhovor s nejobsazovanějším

a přitom neznámým hercem.“ Slova jako

sežmoulaný papír.

„Nemusíte mi to říkat, já to vím.“ Regina ho

upřeně sledovala. Teď jeho bílá, nelidská ruka

projde sklem, vnoří se jí do mozku a vytáhne

ven ty nejtajnější myšlenky.

„Znáte dětské loutkové divadýlko,

čtyři papírové kulisy a sádrové loutky na

provázcích? Možná jste ho měla jako malá

a nahlížela za kulisy, kam odešla princezna

s princem. Chtěla jste je přistihnout, jak princ

hladí princeznu po provázkových vlasech

a šeptá jí něžná slůvka.

Jenže oni tam nikdy nebyli. Spadli do

krabice a z jejich pokojů zbyl šedivý papír.

Nikdy vám nestačila iluze hradu, chtěla jste

ho vidět doopravdy a vždycky vás zklamalo,

když jste ho nenašla.

Co jste chtěla vidět tady? Farrelovy tetované

svaly a mě, zoufajícího si nad svým údělem

loutky? Iluzi, že iluze není iluze?

Musím vám něco říct, Regino. Celý svět je

obrovské loutkové divadlo. Všichni lidé mají

vodicí provázky. Vedou jiné a jsou vedeni, tahají

za špagátky, hrají loutky pod maskami loutek

a už si neuvědomují, že to dělají. Vaše civilizace

je Möbiova páska. Svět zakousnutý sám do sebe

jako Ourobouros. Možná někoho vodíte a možná

někdo vodí vás, ale přitom lanka, která držíte

v rukou, končí na vaší hlavě.“

Vstala, vedena povinnostmi reportérky a náv-

štěvnice XDream Company.

„Děkuji vám za rozhovor,“ prohodila smě-

rem k bílé loutce, jediné, která neměla masku

ani vodicí provázky. „Bude z toho velmi

zajímavá reportáž.“

Měla už ruku na tlačítku dveří, když ji

zarazil jeho hlas.

„Nemusíte lhát. Vím moc dobře, že tohle

diváky nezajímá. Nikomu to neukážete.“

„Lidé chtějí vědět, co je za kulisami,“ řekla.

„Ale bojí se, že je tam opravdu jen zaprá-

šená lepenka,“ odpověděl Nik. „Sbohem,

Regino Dwallová.“

„Sbohem.“ edita dufková

016017 [1] povidka - edita.indd 11016017 [1] povidka - edita.indd 11 9.3.2006 8:46:449.3.2006 8:46:44

LEKTŘINA JE ZVLÁŠTNÍ ZBOŽÍElektroenergetická soustava musí zajistit

v každém okamžiku, 24 hodiny denně,

365 dní v roce právě tolik elektřiny,

kolik jí zrovna zákazníci chtějí. Také musí zajistit

správné napětí v síti, správný kmitočet, musí řídit

toky jak domácí, tak ty, které tečou přes naši

soustavu díky mezinárodní spolupráci, a zajistit

spolehlivost, tj. ochranu před výpadky, nebo jejich

co nejrychlejší vyřešení. Přenosová soustava musí

být tak zajištěna, aby zvládla i náhlý výpadek

největšího připojeného zdroje – to je v našich

podmínkách jeden temelínský blok 1000 MW.

I když všechny zdroje fungují bez chyby, musí se

umět vypořádat s denním kolísáním poptávky po

elektřině ze strany spotřebitelů. Elektřina je totiž

zvláštní zboží – nejde skladovat.

ZADRÁTOVANÁ POLEFirma ČEPS (Česká přenosová) provozuje 2900

km vysokonapěťového vedení 400 kV, 1440

km vedení 220 kV, 105 km vedení 110 kV (to

je dohromady 4445 km přenosových tras) a 33

transformoven. Hlavní dispečink je v Praze,

záložní v Ostravě. V záměru má další rozvoj sítí,

např. příčné propojení Čech od severu k jihu,

nebo posílení propojek do zahraničí. Díky

historické úloze české přenosové sítě přenášet

elektřinu z bývalého sovětského systému Mir

propojujícího někdejší evropské státy RVHP je

soustava velmi dobře dimenzovaná, propojená

a kapacity přeshraničních spojení do sousedních

zemí trojnásobně převyšují kapacity požadované

Evropskou unií. Paradoxně je to zároveň naše

nevýhoda. Elektřina se v síti řídí Kirchhofovými

zákony a nikoliv obchodními kontrakty. Protéká

skrz naši soustavu i v případě, když třeba obcho-

duje Belgie s Itálií, jenom proto, že tudy má

snazší cestu (překonává menší odpor).

ELEKTRICKÉ ROZVODNY Znáte je možná z cest krajinou: stožáry vysoké-

ho napětí se sbíhají, až se najednou zahustí do

lesíku drátů, špičatých izolátorů a transformátorů

a změti dalších elektrických zařízení. Jsou to

elektrické rozvodny. Dnes se, hlavně v blízkosti

měst, přestavují na tzv. zapouzdřené rozvodny. To

je nevelká budova obsahující všechny potřebné

prvky – vypínače, spínače, proudové a napěťové

transformátory – uzavřené do ocelových obalů

naplněných pod tlakem 5,5 atmosféry plynem

SF6 (hexafluorid síry). Toto řešení umožní zkom-

paktnění všech prvků. Jinak by musely z ochran-

ných důvodů být jednotlivé elektrické prvky vzdá-

lené jeden od druhého, takže starší typ rozvodny

zabírá plochu někdy i několika fotbalových hřišť.

Tatáž rozvodna zapouzdřená zabere jen desetinu

původní rozlohy. -duf-

18 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

EPředstavte si zařízení, které se normálně rozkládá na ploše o velikosti fotbalového hřiště, sbalené do několika stříbřitých trubek umístěných v jedné větší místnosti. Energetici to umí. Dokázali zmenšit vysokonapěťovou rozvodnu s lesem izolá-torů, stykačů, přepínačů a vypínačů do několika válcových trubic. Vznikla zapouzdřená rozvodna.

FOTBALOVÉ HŘIŠTĚ FOTBALOVÉ HŘIŠTĚ V TRUBCEV TRUBCE

3 Klasická rozvodna

3 Rozvodna Praha 4 Chodov

018019 [2] watt + zapouzdrena ro10 10018019 [2] watt + zapouzdrena ro10 10 9.3.2006 8:43:249.3.2006 8:43:24

ames Wattt se narodil v rodině chudého

tesaře, který na studium talentované-

ho syna neměl prostředky, a tak jej

po škole poslal do učení na jemného

mechanika. Glasgowský mistr, u kterého se Watt

učil, pracoval v té době i pro místní univerzitu,

konkrétně pro fyzikální kabinet profesora Blacka.

Ten si brzy povšimnul Wattova výjimečného nadá-

ní a šikovného učně si oblíbil. Dokonce jej poslal

k proslulému londýnskému mechaniku Morga-

novi, který se za odměnu 20 liber zavázal vyučit

mladíka za jediný rok místo obvyklých sedmi. Svůj

slib splnil, a tak se Watt mohl už po roce vrátit

do Glasgowa. Tady jej však čekalo rozčarování,

neboť zdejší mechanici zkrácené učení neuznali

a odmítli Watta přijmout do cechu. Naštěstí opět

zasáhl profesor Black. Na univerzitu cechovní pra-

vomoci nesahaly a Watt se roku 1757, ve svých

21 letech, stal univerzitním mechanikem.

PARNÍ STROJO využití energie páry se před Wattem snažili už

mnozí – Denis Papin, Thomas Savery, Thomas

Newcomen a další. Ve sbírkách glasgowské

univerzity byl také jeden starší nefungující

Newcomenův stroj. Watt ho opravil, což mu

zároveň pomohlo ujasnit si jeho nedostatky.

Pak už následovala mnohaletá usilovná práce

a hledání schůdných cest. Nejrůznějšími zlepše-

ními postoupil Watt až k prakticky využitelnému

jednočinnému parnímu stroji a po více než

dvaceti letech snažení k patentu na dvojčinný

parní stroj, který získal roku 1782.

VÝKONJednotkou výkonu je dnes v soustavě SI jeden

watt. Ještě vaši dědečkové však používali pro

měření výkonu jednotku HP (horse-power neboli

koňská síla či kůň). Ta se zrodila v době, kdy

Watt vyráběl pro zákazníky jednotlivé parní

stroje takříkajíc „na míru“. Jistý pivovarník si

u něj objednal parní stroj k pohonu čerpadla,

které dosud roztáčel kůň, a vymínil si stejný

výkon stroje. Watt přijel, nechal koně osm hodin

čerpat vodu do sudů a po změření spočítal, že

kůň vyčerpal v průměru za 1 sekundu 500 liber

vody do výšky 1 stopy. Watt se nezalekl a vyrobil

parní stroj, který za stejných podmínek vyčerpal

550 liber vody, což se pak na dlouhá léta stalo

jednotkou pro měření výkonu.

I génius se může mýlit... James Watt může

být bez rozpaků nazýván otcem parního

stroje, soustředil se však výhradně na stabilní

stroje k pohonu čerpadel, strojů a podobných

zařízení, ale kupodivu nikdy nevěřil v jejich

uplatnění v dopravě. Dokonce svého nejna-

danějšího spolupracovníka, W. Murdocka, od

pokusů s mobilními parními stroji důrazně

odvracel. Zatímco nevalné využití parních auto-

mobilů mu dalo v podstatě zapravdu, parolodi

a především parní lokomotivy svědčí o tom, že

opravdu nikdo není neomylný.

pavel augusta

Dne 19. ledna 1736 se ve skotském městečku Greenocku narodil James Watt, muž, který zdokonalil parní stroj natolik, že otevřel dveře do „století páry“. Parní stroj – první na přírodních podmín-kách nezávislý zdroj energie v lidských dějinách – znamenal pro technický rozmach a rozvoj průmyslu zcela revoluční vynález. Po bohatém a plodném životě zemřel James Watt 19. srpna 1819 a byl pochován na hřbitově ve Westminsterském opatství mezi velikány anglické historie s epitafem: Zdroje své země rozšířil, člověka moc rozmnožil a povznesl se tak do předních řad mezi nejslavnější vědce a skutečné dobrodince lidstva.

J

19

JAMES WATT

3 Když horizontální tornádo (húlava) pokácelo tři velké stožáry u Prunéřova (metrové základové bloky betonu vytržené ze země, ocelové konstrukce zmuchlané jak papír), použila se pro řešení situace mobilní přenosová trasa se stožáry kotvenými na pražce a kotvenými ocelovými lany. Húlava šla v úzkém pásu, o 200 m dále stojící jiné menší vedení zůstalo stát.

3 Mobilní přenosová trasa

018019 [2] watt + zapouzdrena ro11 11018019 [2] watt + zapouzdrena ro11 11 9.3.2006 8:44:489.3.2006 8:44:48

E. Albee

J. Anouilh

A. P. Čechov

F. Dürrenmatt

Euripides

F. G. Lorca

G. Hauptmann

Moliére

I. Örkény

T. M. Plautus

W. Shakespeare

G. B. Shaw

20 DUBEN 2006

třetí pól | www.tretipol.cz

MENSA KVÍZYMENSA KVÍZYDramatici a jejich díla

Kočičí hra

Misantrop

Před západem slunce

Pygmalion

Král Lear

Komedie o strašidle

Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Višňový sad

Médea

Dům Bernardy Albové

Skřivánek

Návštěva staré dámy

1. Co logicky nepatří

mezi ostatní a proč?

4H – D8

364 – CF4

23 – BC

427 – D2F

A4 – 1D

2. Které číslo nejvíce ne-

patří mezi ostatní a proč?

49

147

1050

33

84

3. Které číslo nejvíce

nepatří mezi ostatní?

24

96

72

132

67

154

Vyřaď nepatřící

G. Apollinaire

B. Brecht

P. Eluard

F. G. Lorca

O. Chajjám

P. Neruda

B. Pasternak

F. Petrarca

R. M. Rilke

P. de Ronsard

J. Tuwim

P. Verlaine

Kniha hodinek

Zpěvník

Lásky

Romance beze slov

Květy polské

Alkoholy

Veřejná růže

Čtyřverší

Cikánské romance

Veliký zpěv

Domácí postila

Sestra má – Život

Básníci a jejich sbírky poezie

VýsledkyDram

atici a jejich díla Řešení: 1

g, 2

k, 3

h, 4

l, 5j, 6

c, 7

b, 8

a, 9

a,

10f, 1

1e, 1

2d

Spisovatelé a jejich romány

Řešení: 1g, 2

h, 3

f, 4e, 5

i, 6j, 7

d, 8

k, 9

l,

10c, 1

1b, 1

2a

Básníci a jejich sbírky poezie Řešení: 1

f, 2k, 3

g, 4

i, 5h, 6

j, 7 l, 8

b, 9

a,

10c, 1

1e, 1

2d

Vyřaď nepatřícíd) p

okud d

osa

dím

e za

písm

ena č

ísla o

dpoví-

dajíc

í jejic

h u

místě

ní v a

becedě, jso

u výra

zy

vždy a

ž na d

rovn

y nule

.

d) není d

ělite

lné 7

e) 67 lic

hé č

íslo

G. Sandová

W. Scott

H. Sienkiewicz

J. Steinbeck

Stendhal

A. Strindberg

J. Swift

A. N. Tolstoj

L. N. Tolstoj

I. S. Turgeněv

M. Twain

S. Undsetová

Kristina Vavřincová

Dobrodružství Hucklebe-

ryho Finna

Otcové a děti

Gulliverovy cesty

Hrozny hněvu

Quo vadis?

Malá Fadetka

Ivanhoe

Červený a černý

Syn služky

Křížová cesta

Anna Kareninová

Spisovatelé a jejich romány

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

h)

i)

j)

k)

l)

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

h)

i)

j)

k)

l)

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

h)

i)

j)

k)

l)

a)

b)

c)

d)

e)

f)

a)

b)

c)

d)

e)

a)

b)

c)

d)

e)

020000 [0] kvizy.indd 10020000 [0] kvizy.indd 10 9.3.2006 8:39:019.3.2006 8:39:01